Lidé Lidovky

Přehled zpráv Interview s profesorem Martinem Potůčkem ......................................................................................................8 30.12.2010 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 22:10 Studio STOP

Agresivní řidiči .....................................................................................................................................................20 30.12.2010 ČT 24 ~ str. 01 ~ 22:00 Události, komentáře

JSTE DÍVKA? PAŘÍTE POŘÁD ...........................................................................................................................25 30.12.2010 Reflex + reflex.cz ~ str. 44 ~ Životní styl

Lidé ve firmách: Jan Jireček novým obchodním ředitelem TV Z1 .................................................................27 29.12.2010 itbiz.cz ~ str. 00 ~ ITbiz.cz

Akce lékařských odborů Děkujeme, odcházíme ..............................................................................................29 28.12.2010 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 03 ~ 12:10 Ozvěny dne

Smoljak, Motejl, Balabán...Opustili nás v roce 2010 ........................................................................................31 28.12.2010 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Lidé Lidovky.cz

Kampaň odcházejících lékařů má ohlas i v zahraničí ......................................................................................33 28.12.2010 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ spolecnost Jan Bumba,Milan Kopp

"O České republice vědí v Číně po Expu všichni," říká Pavel Antonín Stehlík.............................................33 27.12.2010 ct24.cz ~ str. 00 ~ Osobnosti na ČT24 ČT24

Soud: Chodorkovskij je vinen ............................................................................................................................36 27.12.2010 ČT 24 ~ str. 02 ~ 21:10 Ekonomika

Migranti a zdravotní politika v ČR ......................................................................................................................40 27.12.2010 Zdravotnictví ~ str. 122 ~ Migranti a zdravotní politika v ČR Karolína Dobiášová, Helena Hnilicová

Výzkum public health 2. část ..............................................................................................................................46 27.12.2010 Zdravotnictví ~ str. 154 ~ Výzkum Public Health 2 Miroslav Barták

Britové změnili zaběhlé politické pořádky ........................................................................................................50 27.12.2010 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ rokvesvete2010 David Koubek

Miliardář na vejminku ..........................................................................................................................................50 23.12.2010 Ekonom + ekonom.cz ~ str. 44 ~ Rozhovor Jiří Pšenička, Jan Štětka

Plné znění zpráv

1 © 2011 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Fórum čtenářů......................................................................................................................................................56 23.12.2010 Mladá fronta DNES ~ str. 10 ~ Názory

Média: Jan Jirák: Média zasazují historii do vlastního kontextu ....................................................................57 22.12.2010 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se Vlastní zpráva ČM (rich)

Američanů přibylo: je jich necelých 309 milionů .............................................................................................58 22.12.2010 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ amerika Vít Pohanka,Dalibor Zíta , ak

Akční plán pro Rusko ..........................................................................................................................................58 21.12.2010 businessinfo.cz ~ str. 00 ~ Rusko Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO)

Jak by se měl Západ tvářit na Lukašenka? .......................................................................................................61 21.12.2010 Mladá fronta DNES ~ str. 10 ~ Názory Jan Šír

DOKUMENT: Vizitka možného nového ministra životního prostředí Iva Hlaváče ........................................62 20.12.2010 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Společnost-Tribuna ČTK

Bavorský premiér u Nečase................................................................................................................................63 20.12.2010 ČT 24 ~ str. 01 ~ 05:59 Studio 6

Bavorský premiér se sejde s Nečasem .............................................................................................................65 20.12.2010 ČT 24 ~ str. 08 ~ 07:00 Ranní události

Bavorský premiér se sejde s Nečasem .............................................................................................................66 20.12.2010 ČT 24 ~ str. 05 ~ 08:30 Zprávy

Zdeněk Tůma bude působit v KPMG .................................................................................................................66 20.12.2010 investujeme.cz ~ str. 00 ~ Banky

Bývalý guvernér ČNB Zdeněk Tůma bude spolupracovat s KPMG ...............................................................66 20.12.2010 nasepenize.cz ~ str. 00 ~ Firmy

Tůma bude pracovat pro poradenskou firmu ...................................................................................................67 20.12.2010 novinky.cz ~ str. 00 ~ Ekonomika pit

Vš ech n y ba rvy červen é..................................................................................................................................68 20.12.2010 Respekt + respekt.cz (19.12.2010) ~ str. 66 ~ Literární příloha/povídka K A R OLÍNA V R ÁNKOVÁ

Vláda ODS, TOP 09 a Věcí veřejných se půl roku od svého vzniku změní ....................................................70 17.12.2010 ČRo 6 ~ str. 02 ~ 22:10 Studio STOP



Za jedničky na střední škole podpoří Pelhřimov studenty na vysoké ...........................................................73 17.12.2010 jihlava.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Jihlava / Jihlava - zprávy MF DNES, Andrea Bartůňková

Pelhřimov si hýčká studenty, dává jim stipendia.............................................................................................74 17.12.2010 Mladá fronta DNES ~ str. 03 ~ Vysočina (ana)

Budou tím, co čtou? ............................................................................................................................................75 17.12.2010 Pátek Lidových novin ~ str. 14 ~ Téma Veronika Bednářová

Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení ..............................................................................78 16.12.2010 blisty.cz ~ str. 00 ~ František Kuba

Tajemný veřejný dluh ..........................................................................................................................................81 16.12.2010 Mladá fronta DNES ~ str. 12 ~ Publicistika Ondřej Schneider

Ve Skotsku vám školné na vysoké zaplatí tamní vláda ...................................................................................83 16.12.2010 Mladá fronta DNES ~ str. 10 ~ Ekonomika - vzdělávání

Ocenění mladých ekonomů ................................................................................................................................84 15.12.2010 Bankovnictví ~ str. 40 ~ Na závěr Michal Skořepa, Petr Jakubík

Hazard se životem. Kvůli sledovanosti televize ...............................................................................................86 15.12.2010 denik.cz ~ str. 00 ~ Z domova

Dokud bude Klaus dýchat, Halík, Svěrák, Sommerová a spol. budou podepisovat další petice… Za ukřižování Klause, za blahořečení Havla... .......................................................................................................88 15.12.2010 euportal.cz ~ str. 00 ~ Zamyšlení Adam B. Bartoš

Česká republika versus Francie 1:1...................................................................................................................97 15.12.2010 Fresh marketing ~ str. 34 ~ Komentáře Petr Majerik

Promarněná šance...............................................................................................................................................98 14.12.2010 blog.aktualne.cz ~ str. 00 ~ 464 Čtenářův blog

Miranda Schreurs: Čína nechce být v boji proti změnám klimatu mimo hru ................................................98 14.12.2010 euractiv.cz ~ str. 00 ~ Euractiv.cz / Sekce / Životní prostředí

Vyhnou se Česku černé labutě? ......................................................................................................................101 14.12.2010 finmag.cz ~ str. 00 ~ Investice František Mašek



Krátce ..................................................................................................................................................................103 14.12.2010 Lidové noviny ~ str. 04 ~ Domov

Škola vrátí peníze za potvrzení o studiu..........................................................................................................103 14.12.2010 Lidové noviny ~ str. 04 ~ Domov pk

Dětské filmy jsou plné násilí. Stát je označí ...................................................................................................104 14.12.2010 Mladá fronta DNES ~ str. 01 ~ Titulní strana Radka Wallerová

Děti, které vidí moc násilí, ho mají za normu ..................................................................................................104 14.12.2010 Mladá fronta DNES ~ str. 04 ~ Z domova Radka Wallerová

Jandák je v klidu. Ve filmu aspoň tři mrtvoly, děti už jsou zvyklé................................................................107 14.12.2010 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Zprávy jih

Analytikem GE Money Bank se stal Petr Gapko.............................................................................................108 13.12.2010 Bankovnictví (newsletter) ~ str. 01 ~ Lidé

Vladimír Tomšík: Nechceme, aby nám unie diktovala pravomoci................................................................108 13.12.2010 E15 + e15.cz ~ str. 12 ~ Rozhovor Tereza Zavadilová

Fakulta vybírala 2 Kč od studentů. Nelegálně ................................................................................................111 13.12.2010 Lidové noviny ~ str. 01 ~ Titulní strana mso, pk

Fakulta zavedla pro studenty 'razítkovné', porušila tím zákon .....................................................................111 13.12.2010 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Domov Lidové noviny, Pavla Kubálková, mso

Národ za pultem .................................................................................................................................................112 13.12.2010 Respekt ~ str. 30 ~ společnost SILVIE LAUDER

Euro je jako kofola .............................................................................................................................................115 13.12.2010 Respekt ~ str. 44 ~ Rozhovor MAREK ŠVEHLA

Fakulta vybírala od studentů nelegálně peníze, za každé razítko chtěla 2 Kč ............................................120 13.12.2010 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Studium HP iDNES.cz, Barbora Říhová

Blíž k voličům, nebo ztráta rozhodnosti?........................................................................................................120 12.12.2010 ČT 1+ČT24 ~ str. 07 ~ 19:00 Události

Euro je jako kofola ............................................................................................................................................121 12.12.2010 respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ Marek Švehla



Národ za pultem .................................................................................................................................................126 12.12.2010 respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ Silvie Lauder

Co dříve, inflaci, nebo finanční stabilitu?........................................................................................................129 11.12.2010 Lidové noviny ~ str. 16 ~ Analýza VLADIMÍR TOMŠÍK

Poučení z krizového vývoje: 40 let poté ..........................................................................................................131 10.12.2010 ČT 1 ~ str. 15 ~ 19:00 Události + ČT 24 (19:00 a 22:00)

Odborné poradenství pro neziskový sektor - přirozené propojení CSR a podnikání.................................132 10.12.2010 HR Forum ~ str. 26 ~ Případová studie Klára Tichá

Praktické testování nových mantinelů ............................................................................................................134 10.12.2010 Mezinárodní politika ~ str. 06 ~ Lisabonská smlouva po roce Ivana Jemelková

Vnitřní trh Evropské unie ..................................................................................................................................136 9.12.2010 businessinfo.cz ~ str. 00 ~ Politiky EU Euroskop.cz

Xenofobní Česko? .............................................................................................................................................154 9.12.2010 ČT 24 ~ str. 08 ~ 22:00 Události, komentáře

Negativní postoj k Romům příliš řešit nelze, shodli se odborníci................................................................159 9.12.2010 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor kls

Podpora stávky ..................................................................................................................................................160 8.12.2010 ČT 24 ~ str. 06 ~ 05:59 Studio 6

Nova porušuje vysílací zákon, nábytek propaguje v Ordinaci příliš ............................................................163 8.12.2010 mediar.cz ~ str. 00 ~ Články Ondřej Aust

Které hvězdy dorazí na EPT v Praze?..............................................................................................................163 8.12.2010 nova.cz ~ str. 00 ~ Poker magazín/Turnaje pokerfan.cz / lad

Komponentní odpisování dle české účetní legislativy a IFRS ......................................................................165 7.12.2010 Auditor ~ str. 21 ~ Téma čísla David Procházka

Protestní stávka. Konec sociálního smíru? ....................................................................................................170 7.12.2010 ČT 24 ~ str. 06 ~ 22:00 Události, komentáře

Marek Stránský ..................................................................................................................................................175 6.12.2010 Strategie ~ str. 22 ~ lidé Johana Doubravová



MÉDIA: Miloš Čermák: Když přišel Facebook... .............................................................................................179 4.12.2010 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se Publikováno v deníku MfD, str. 11, rubrika: Názory, autor: Miloš Čermák, (ls)

Když přišel Facebook... .....................................................................................................................................179 4.12.2010 Mladá fronta DNES ~ str. 11 ~ Názory

Rozdíl mezi mainstreamovými nebo alternativními médii? Podivné ...........................................................181 3.12.2010 blisty.cz ~ str. 00 ~ Jan Čulík

Ivo Kaderka: Berdychovy úspěchy jsou pro další hráče velkou motivací...................................................182 3.12.2010 E15 ~ str. 15 ~ Páteční rozhovor + e15.cz Martina Peřinková

RRTV rozhoduje pro islamizaci-já píšu ombudsmanovi................................................................................185 2.12.2010 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Hydepark Valentin Kusák

První jubileum Lisabonské smlouvy, jsou důvody k oslavám? ...................................................................189 2.12.2010 euroskop.cz ~ str. 00 ~ Reportáže Marie Bydžovská

ODS pyká za koalici i konflikty uvnitř strany, míní politologové ..................................................................191 2.12.2010 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Zprávy Jiří Hroník

Fotovoltaické elektrárny a mezinárodněprávní ochrana investic.................................................................192 1.12.2010 All for POWER ~ str. 126 ~ Právo v energetice Mgr. Ondřej Sekanina

Senátní návrh zákona o protikomunistickém odboji je problematický........................................................195 1.12.2010 blisty.cz ~ str. 00 ~

Hlas nespokojených: cesta od chobotnice na Mariánské náměstí ..............................................................199 1.12.2010 ct24.cz ~ str. 00 ~ Domácí Vratislav Maňák

Jeden Lisabon nestačí ......................................................................................................................................200 1.12.2010 Hospodářské noviny ~ str. 11 ~ Trendy a analýzy Tomáš Weiss

VÍTE, CO VÁS ČEKÁ?........................................................................................................................................202 1.12.2010 Studenta web&mag ~ str. 06 ~ Téma Anna Baumová

Média o nás ........................................................................................................................................................203 1.12.2010 Studenta web&mag ~ str. 05 ~ Média o nás Míša Raková

STAVEBNÍ SPOŘENÍ: MÁ SMYSL I PRO STUDENTY?...................................................................................204 1.12.2010 Studenta web&mag ~ str. 28 ~ Peníze Markéta Ježková





Plné znění zpráv Interview s profesorem Martinem Potůčkem 30.12.2010

ČRo 6

str. 01

22:10 Studio STOP

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------Příjemný večer, vážení. I dnes je pro vás připraveno Interview Studia STOP. Od mikrofonu se opět hlásí ... Petr HOLUB, moderátor -------------------Petr Holub. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------A Jana Šmídová. Na sklonku roku přijal pozvání do studia profesor Martin Potůček, který vede Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý večer, pane profesore. Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------Dobrý večer. Petr HOLUB, moderátor -------------------Pane profesore, já bych začal takovou úplně obecnou otázkou. V jaké kondici jsme zastihli Českou republiku na sklonku roku 2010? V dobré? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------To záleží na úhlu pohledu. Buď ji srovnáváme s kondicí jiných zemí, nebo ji, řekněme tomu, srovnáváme s kondicí země před 10 lety. Pokud jde o ten druhý pohled, tak se obávám, že ten vývoj přinesl více rizik a problémů než jsme si před těmi 10 lety představovali. Když to srovnám s jinými zeměmi, tak si pořád na tom ještě nestojíme tak špatně. Bohužel ale nejsme na špici. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------Když se v současnosti hovoří o politice či ekonomice, a také o společenské atmosféře obecně, často se skloňuje slovo korupce. Za velký problém ji považuje i význačný ekonom, jeden z duchovních otců polistopadové transformace Tomáš Ježek, který naší stanici řekl. Tomáš JEŽEK, ekonom -------------------Já o tom přemejšlím vlastně kudy chodím. A myslím si, že tím nejvážnějším problémem, který by, ten balvan na cestě, který by bylo třeba odvalit, je balvan té korupce. Samozřejmě ten nejtěžší, taky ten nejtěžší úkol. Ale bez toho se dopředu nehneme, protože, protože to je takový jed, který vlastně tu ekonomiku prostupuje a otravuje a ničí a bere důvěru, bere důvěru lidí ve vládu a i v hospodářské partnery. Je to prostě něco, takové ochrnutí, takový jed, který ochrnuje ty svaly toho hospodářského systému, že se bez toho nejde, čili já bych začal tou korupcí a samozřejmě, samozřejmě ta vláda si musí především zamést před vlastním prahem. A doufám, že se konečně někdo něco, někdo dostane za mříže za to, jo. Protože těch skandálů to bylo hodně. Zatím nikdo není zavřenej za to, no. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------A koho byste rád za těmi mřížemi viděl vy osobně? Plné znění zpráv


Tomáš JEŽEK, ekonom -------------------Ne, já ne, nechtějte po mně, abych někoho jmenoval tady. Ale těch případů je určitě hodně. Petr HOLUB, moderátor -------------------Ale co s tou korupcí dělat? Ono by se dalo říct, jestli se to s ní úplně nepřehání, protože nakonec korupce byla, je a bude ... Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------A jistě byla i v těch 90. letech. Tomáš JEŽEK, ekonom -------------------No, jasně. Jasně, byla, je a bude. Ale to není žádný, to není žádný argument. Jde o tu míru samozřejmě. Nepředstavujme si, že bude nula, jo. To samozřejmě nikdy ne. Ale kdyby se podařilo o 10 procent, 10 procent jenom snížit nebo 15 nebo kousek, tak je to už výborný a je to krok dobrým směrem a naleje to nějakej optimismus do žil. Každý krok tím směrem je dobrý. Ale já zatím ty kroky moc pořádně nevidím, no. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------Říká ekonom Tomáš Ježek. Petr HOLUB, moderátor -------------------Pane profesore Potůčku, vy jste hovořil o velkých rizicích, které vyrostly v posledních letech. Souhlasíte s tím, že k jednomu z těch rizik patří právě korupce, o které mluvil pan docent Ježek? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------Zcela určitě. Petr HOLUB, moderátor -------------------Myslíte si také, že korupce je tak vážný problém, že třeba může zbrzdit i ekonomický vývoj a dostat politiku na úplně nečekané dráhy? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------Samozřejmě. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------A může tedy úplně ochromit společenský vývoj ta korupce? Každý den se dozvídáme o dalších a dalších skandálech a nikdo za těmi mřížemi není. Je třeba nějaké symbolické gesto, samozřejmě teď "symbolické" v uvozovkách, aby explicitně už konečně někdo za to, jak se říká, bručel? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------To samozřejmě by mohlo někoho uklidnit, ale to nebude řešení. To je vlastně až následné potrestání případně dopadených viníků. Tomáš Ježek má pravdu, že nemůže vymizet stoprocentně. A Tomáš Ježek má také pravdu v tom, že boj s ní je běh na dlouhou trať. Tady jsou takové 4 oblasti, které výskyt a rozsah té korupce ovlivňují. První je právní systém, to znamená jaké máme právní nástroje. Tady bych se zmínil o zákonu o veřejných zakázkách, o způsobu jeho uplatňování a zákonu o obcích, které jsou stále příliš měkké na to, aby dokázaly vytvořit řádné prostředí. Druhým problémem je kondice státní správy jako takové. My jsme státní správu jako nástroj výkonu vůle lidu velmi podcenili. Za těch 20 let došlo k mnoha změnám a mnohé z nich byly spíše k horšímu než k lepšímu. Třetí problém, který tady vidím, je vůbec problém hodnot, hodnotových orientací. Zejména u těch politických představitelů, a to je znovu běh na dlouhou trať. Takže je to komplex, který rozmotat, Plné znění zpráv


klubko, které rozmotat nebude vůbec snadné. A je třeba, aby ta naznačovaná politická vůle současné vlády, aby našla velmi rychle svůj průmět právě do těchhle těch oblastí. Petr HOLUB, moderátor -------------------O boji s korupcí se opravdu mluví velice často. Dá se říct, že existuje také nějaký významný krok, který by v tom nějak pomohl? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------Já si nemyslím, že to bude jeden krok. To je skutečně uvědomění si faktů, že je to jakási hydra a boj s ní je velmi obtížný. Nezmínil jsem ani vlastně kondici politických stran a podobu politického systému jako takového. Tam je podstatné to, že vlastně se daří v této zemi, aby prorůstaly artikulované a ne příliš kontrolované politické a ekonomické zájmy. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------Tak to je takové obrovské klubko problémů. Kde by profesor Martin Potůček začal s tím rozmotáváním? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------No, to je těžká otázka. Pravděpodobně bych skutečně zahájil nějakým programem, něčemu, co by se dalo nazývat protikorupční strategie. Ale musela by to být strategie, na jejíž přípravě a posléze realizaci by se nepodílel jenom aparát, jenom úředníci, jenom politici, prostě museli by v tom být více angažováni, jakože dnes už jsou, i občanská sdružení a svým způsobem my všichni v tom, kolik času si vyhradíme na to kontrolovat své reprezentanty a vést je k odpovědnosti. Petr HOLUB, moderátor -------------------Tak, na strategii boje s korupcí si počkáme, doufejme, že to nebude trvat víc než několik týdnů a že bude kvalitní. Ovšem do té doby se bude muset vyřešit úplně jiný problém. Jsou to ty známé výpovědi českých lékařů. Protože výpověď podepsala už víc než desetina všech českých lékařů a vzhledem k tomu, že to jsou zpravidla lékaři z nemocnic, tak to může znamenat až polovinu celkového stavu odborných sil v nemocnicích. Těch lékařů tedy stále přibývá. Je to podle vás běžný projev nespokojenosti s tím, jak se bude v příštím roce financovat zdravotnictví? A tedy boj o rozdělení peněz. Anebo je to něco vážnějšího? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------Ty stávky lékařů jsme v uplynulém období zažily už několikrát, ale zdá se, že v tuto chvíli jde skutečně o změnu kvalitativní, vážnější než tomu bylo v minulosti. Prostě ten lékařský stav vyjadřuje výrazně svou nespokojenost, ale ne jenom s tím svým ohodnocením, ale i s celým způsobem řízení toho resortu. Víte dobře, že vlastně postgraduální vzdělávání v této oblasti se vlastně rozpadlo za působení předchozí reprezentace na ministerstvu zdravotnictví. Čili nejde jenom o ty peníze, jde o to, aby skutečně byl nalezen způsob, jak v těch výrazně změněných poměrech, kdy skutečně ti lékaři už nemají problém být zaměstnáni v Rakousku nebo v Německu. Dřív byli tady tak trochu jako v kleci a dnes už nejsou. Takže je docela přirozené, že srovnávají svoje životní podmínky, podobu toho, jak s nimi zachází jejich nadřízení a nakonec i ty platové výměry se svými kolegy v těchto zemích. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------Politici tento problém dlouho odsouvali do kouta. A nyní už i ministr zdravotnictví Leoš Heger přiznává, že jde o opravdu vážný problém, který může narušit poskytování zdravotní péče jako takové. Na druhé straně ovšem bojuje s prázdnou kasou resortu. Leoš HEGER, ministr zdravotnictví /TOP 09/ -------------------Je to potřeba rozdělit na dlouhodobé a krátkodobé hledisko. Z toho dlouhodobého ti lékaři mají nepochybně pravdu. A všechny kroky ministerstva budou směřovat k tomu, aby se v systému ušetřilo. A aby se část těch peněz, které dneska jdou výlučně na rozvoj medicíny, aby se do těch platů dala. Ta diskrepance je velká a Plné znění zpráv


pokračuje i v posledních letech. Takže tohle to mohu slíbit. Pokud jde o to krátkodobé hledisko, tak tam samozřejmě nemohu slíbit, že platy zvýšíme. My jsme udělali úhradovou vyhlášku tak, aby ty platy se nemusely aspoň snížit, což v té současné doznívající krizi pokládám za docela dobrý úspěch. A teďka bude jenom záležet na těch mladých lékařích, jestli my jsme jim naznačili, že to vzdělávání pro ně výrazně vylepšíme. A to jsme udělali konkrétní kroky. A jestli nám uvěří, že jsme tedy konečně ta správná garnitura na ministerstvu, která ty platy zajistí. Ale musí počkat na to rok, dva. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------Říká ministr zdravotnictví Leoš Heger a předseda sdružení Občan. Zdravotnický expert Pavel Vepřek krátce dodává. Pavel VEPŘEK, zdravotnický expert -------------------Jako, protože jsme v Čechách, tak nečekám masový odchod lékařů. A myslím si, že je to příležitost pro pana ministra získat tady skupinu, která bude podporovat reformy, protože i když o těch reformách se tak jako obecně jako hezky mluví a všichni to, si je pochvalují, tak když se fakticky začnou dělat, tak těm reformám všechno překáží. Každý překáží. A z hlediska lékařů tady ten problém je dvojí. Jeden je, že struktura platů našich lékařů, tam to by si zasloužilo jako v zásadě teda přestavět tak, aby tam nebyl ten významný podíl plat plně přímo za služby. A druhá část je otázka organizace práce v našich nemocnicích, která je, řekl bych, trochu archaická a stálo by za to se nad tím zamyslet. A naši lékaři potřebují perspektivu. Oni to, co teďka dělají, tak je výraz určité beznaděje. Je to takový výkřik. A určitě oni by sami byli rádi, kdyby se jim nabídlo nějaké jasné východisko z téhle šlamastiky. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------Tolik 2 názory na možný exodus českých lékařů. Petr HOLUB, moderátor -------------------Já se zeptám pana profesora Martina Potůčka na třetí názor. Jde tedy o víc než běžné lékařské bouře, které se dají uklidnit buď výměnou ministra nebo přihozením jedné či dvou miliard? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------Dozajista. To je zase vlastně chronický problém. Když se podívám na těch 20 let dozadu, tak velmi podceňovanou a zanedbávanou oblastí byly prakticky všechny veřejné služby. Celý veřejný sektor. Když se podíváte, kolik ministrů už bylo na svém postu v resortu školství a v resortu zdravotnictví, tak to jsou prostě apoštolové. Přicházejí a odcházejí. A jak chcete koncepčně řídit resort, když každou chvíli tam máte jiného pověřeného resortního představitele? Čili jak koncepce, tak v poslední době výrazný a výrazněji financování veřejných služeb je nedostatečné. Takže jako ty paralely by se daly vést samozřejmě i na ty další resorty, sociální služby, kulturu a tak dále a tak podobně. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------Zůstaňme ještě chvíli u toho zdravotnictví. Pan Vepřek řekl, no, jsme v Čechách, žádný exodus se konat nebude. Je příliš velkým optimistou, nebo v příštím roce, až půjdete k lékaři, tak vy osobně se budete obávat, že třeba na operaci budete čekat půl roku a nedostane se vám kvalitního ošetření? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------Víte co, já mám jednu výhodu, že já žiji stejně jako vy v Praze. A v Praze ta situace nemusí být tak kritická, poněvadž máte pořád možnost volby lékaře a zařízení. Ale v některých menších městech, zejména tedy v těch okrajových oblastech země, to skutečně může být vážný problém. A mně přijdou ta slova Pavla Vepřeka i trošku cynická. Tak budeme pořád čekat, že tady je nějaký vlastenecký cit, který udrží ty profesionály u nás, i když teda se jim nabízejí z hlediska jich jako jednotlivců výrazně lepší podmínky někde jinde. To prostě nejde. To je svým způsobem i trochu vydírání. My bychom měli skutečně vzít vážně tu výzvu a že kolem nás jsou země, kde lékaři, učitelé, sociální pracovníci, pracovníci v kultuře, policisté, hasiči i vojáci jsou placeni lépe. A pohybují se v institucích, které se k nim také lépe chovají. Plné znění zpráv


Petr HOLUB, moderátor -------------------Jestli jsem dobře rozuměl, tak vy říkáte, že doktorské protesty jsou vlastně projevem širšího problému, který se týká veškeré veřejné správy. A jak by se dal popsat ten základní problém, který se tedy teď řeší, ať už na ulicích, nebo v ordinacích? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------No, problém je současnou vládou definován tak, prostě nedá se nic dělat, my na ty platy, nebo na ta nová zařízení, nebo na ty nové služby, které požadují lidé, nemáme. Já bych to trošku obrátil. Z mého hlediska samozřejmě je potřeba o tom diskutovat zevrubně. Je jisté množství veřejných úloh, které se nedají řešit, které nemůže řešit jednotlivý občan, jako třeba bezpečnost. Nebo péče o zdraví. A ten stát by si měl udělat jakousi analýzu, které veřejné úlohy jsou právě ty, na které by se měl soustředit. A na základě toho rozhodovat o rozdělování těch prostředků. Tady je pořád zvrácená představa, nedávno jsem o tom diskutoval v televizi s děkanem Národohospodářské fakulty Ševčíkem. Čím méně státu, tím lépe. No, to prostě neplatí. Ten stát je podstatným prvkem, který ovlivňuje kvalitu našich životů. A my dnes máme veřejné rozpočty o 2 procentní body nižší než je průměr Evropské unie a možná ještě o více procent nižší než by odpovídalo hrubému domácímu produktu této země. Petr HOLUB, moderátor -------------------Takže znamená to, že chybí koncepce a chybí peníze. Ale jak byste si takovou koncepci představoval? Třeba ve zdravotnictví. Co by tam bylo nutné říci? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------No, víte co. Ono koncepce nějaké existují. Třebas za ministrování pana ministra Julínka byl takový projekt o financování zdravotnických služeb. No, ale ten měl jednu základní chybu podle mého soudu. Že se orientoval jenom na způsob financování a neorientoval se na charakteristiku těch cílů a těch změn, ke kterým by to financování mělo dovést. Já si nemyslím, že by ten náš problém řešila jedna veliká strategie. To určitě ne. Já bych řekl, že co by z dlouhodobého hlediska mohlo pomoci je, pokud si naši politici především uvědomí, že nejde jenom o to jejich volební období, o to, aby byli znovu zvoleni za 2 nebo za 3 roky, ale aby viděli potřeby rozvoje země v dlouhodobější perspektivě. A podle toho zvažovali také svá rozhodnutí a své kroky. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------Nespokojení jsou ovšem i další zaměstnanci. Převážně ti z veřejné sféry. Je to, pane profesore, signál, že dochází k dosud neobvyklému obratu vládní politiky, ale není recept české vlády koneckonců standardní pravicovou politikou, která vždy vzbudí negativní reakci zaměstnanců veřejné sféry? Ostatně podívejme se do významných zemí západní Evropy, Evropské unie. Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------Ano. Řekl bych, že není standardní západoevropskou pravicovou politikou. Většina západoevropských i pravicových vlád nesahá k takovým krokům, které vedou k výraznému oklešťování jak počtu zaměstnanců ve veřejném sektoru, tak jejich platů. To je politika, která vlastně je pokračováním té neoliberální politiky z 90. let, která tenkrát slavila veliké úspěchy. Ale ukazuje se, že byla vlastně úspěšná jenom krátkodobě. Viz Irsko. Ještě před 3 lety bylo Irsko vychvalováno jako jaksi evropský tygr a bylo nám dáváno za příklad a v jakých problémech je po několika letech. Petr HOLUB, moderátor -------------------Dalo by se říci, pokud bych se chtěl vlády zastat, že ani nic jiného nejde dělat, protože státní rozpočet je ve velkých problémech, těžko se shání financování. Tak jakákoli úspora vytrhne velký trn z paty. Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK --------------------



Ano. Já jsem jeden z těch, kteří nemají rádi dluhy. Nemám rád dluhy sám u sebe a samozřejmě když můj stát je zadlužen a zadlužuje se stále více, tak mne to nečiní nějak velké potěšení. Naopak. Nicméně současná vláda se orientovala jenom na škrtání výdajů. Mnohem lepší přístup by byl k těm výdajům přidat podstatně změněnou politiku v oblasti příjmů státního rozpočtu. Tak, jak je v tuto chvíli to reformní úsilí nastaveno, tak se dotýká především těch, kteří mají průměrné a podprůměrné příjmy, zatímco těch nejbohatších se téměř nedotkne a dokonce v některých případech je zvýhodňuje. Ti lidé mezi námi, kteří mají více než šestinásobek průměrného příjmu v zemi, tak paradoxně ... Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------Ti tedy mezi námi tady nejsou. Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------No, tak ti mají nižší daně než ti, kteří mají třeba už jenom ten pětinásobek průměrného příjmu. Takže ten současný systém v některých případech je skutečně výrazně nespravedlivý. Petr HOLUB, moderátor -------------------Ale na druhou stranu nemůžete čekat od pravicové vlády, že by nějak výrazně zvyšovala daně. Dokonce by se dalo říct, že tato vláda jedná podle nějaké dlouhodobé koncepce. Chce dostat pod kontrolu rozpočtový deficit a pokud možno zefektivnit stát, což ve výkladu této vlády znamená udělat stejně práce s méně zaměstnanci. To přece není úplně nezodpovědná politika? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------Je to zúžené pojetí odpovědnosti. Poněvadž když tato politika vede k tomu, že se snižuje počet hasičů a pak někdy nedojedou ti hasiči tam, kde by mohli dojet a uhasit nějaký požár, a dovolte mi, abych to vzal jako obrazný příměr i pro situaci v těch dalších veřejných službách. Petr HOLUB, moderátor -------------------Ale jaký jiný koncept si je možné v této chvíli představit? Právě pod tím tlakem deficitu a ratingových agentur. Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------Například vyšší zdanění těch vyšších příjmových kategorií, odložení některých ne nezbytných investičních akcí na později, důsledný boj s korupcí, tím jsme začali, který výrazně sníží ten objem veřejných prostředků z hlediska konečného efektu. Poněvadž jedním z efektů korupce je, že miliardy korun z našich peněz jdou někam, kam by jít neměly. A tak dále. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------No, ono se vůbec říká, že kdyby aspoň trochu se začalo s korupcí bojovat, tak by nemusely být žádné škrty. Protože tam jde opravdu o stovky miliard. Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------Samozřejmě. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------A Studio STOP na sklonku letošního roku hovoří s profesorem Martinem Potůčkem. A hned se ptáme. Česko má dosud silný a, dalo by se říci, i efektivní sociální stát. Přestane po některých škrtech v sociálních dávkách a v dalších oblastech fungovat? Obáváte se toho? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK --------------------



Česko nemá silný sociální stát. Když se podíváte na data, kolik vlastně vynakládáme z veřejných zdrojů právě na tu oblast sociální, důchody především, ale ne jenom důchody a zdravotní, tak jsme na dvou třetinách evropského průměru. To je mýtus, který právě tady rozšiřují pravicoví experti. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------A my jsme jim naletěli. Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------No, tak ono se to dobře poslouchá. Ale ve skutečnosti potom, když dojde na lámání chleba a když skutečně není na rozvoj tady v těchhle těch oblastech, tak dochází k velkým problémům. Já bych skutečně si dovolil teď s jistou mírou nadsázky říci, že to, co připravuje současná vláda v té sociální oblasti, by mohlo vést i k tomu, abych nazval tuto vládu vládou sociální nezodpovědnosti. Petr HOLUB, moderátor -------------------Ale pokud bychom se soustředili jenom na ta opatření, která začnou platit od 1. ledna, tak tam přece nedochází k nějakým úplně dramatickým škrtům. Tam se na sociálních dávkách šetří maximálně nějakých 6 miliard. Nebo i v tom je skryto nějaké nebezpečí? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------No, v tom je skryto obrovské nebezpečí. Například v okamžiku, kdy se zruší sociální příplatek, tak ten dostane ty chudší rodiny, zejména chudší rodiny s dětmi do velmi tíživé hospodářské situace. A to nejsou tisíce, ani desetitisíce. To jsou statisíce rodin. Zrovna tak ten, ta, ten příspěvek na péči o osobu blízkou, který v tuto chvíli činí 2 tisíce korun a který skutečně umožňuje rodinám, aby přeci jenom část toho svého času věnovali těm svým osobám, nebo si za tu péči připlatili. Tak se snižuje na 800 korun. To jsou všechno situace, které dnešní politici pravděpodobně nevnímají, poněvadž se v té situaci pravděpodobně nikdy neocitli. Ale právě tyto rodiny budou postiženy a vlastně to, o čem se teď mluví a na co se chcete asi zeptat, že přece máme nejnižší podíl chudoby v Evropě, to je také mýtus ... Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------Přesně na to jsme se chtěli zeptat. Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------No, to je také mýtus. To je jenom relativní ukazatel. To znamená ten, kdo není chudý u nás, by byl několikanásobně pod touto hranicí hned v sousedním Německu nebo v sousedním Rakousku. A chudobu nemůžeme měřit jenom jedním ukazatelem. U nás máme mnoho lidí, kteří jsou i podle tohoto ukazatele, jenom těsně nad touto hranicí. A všechny kroky tady v té sociální oblasti, o kterých jsme mluvili, je mohou skutečně dostat pod tuto úroveň. A nezapomínejte, že si stále více platíme za léky a za zdravotní péči, toto množství peněz za posledních 10 let výrazně vzrostlo. Nezapomeňte, že si platíme více za bydlení a že zejména ti chudší nemají vlastnické bydlení, nemají svůj byt. A ty jejich nájmy budou růst. A tak dále a tak podobně. Petr HOLUB, moderátor -------------------Chudoba není pouze abstraktní pojem. Tam totiž jde o to, že člověk se dostane do takové ekonomické situace, kdy už nemá valnou šanci se z ní dostat ani on sám, ani jeho děti. Zkrátka děti z chudých poměrů zase budou chudé. Ale právě proto se říká, že ten český sociální stát dobře funguje, protože pod tou hranicí 60 procent průměrného příjmu je nejmenší podíl obyvatelstva. To je přece doklad toho, že u nás si dokážeme poradit s chudobou. Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------Bohužel, nemohu s vámi souhlasit. Já bych vyšel ze znění Listiny základních práv, která je součástí naší ústavy. A tam je jedna věta, kterou bychom si měli opakovat v této souvislosti. Každý má právo na život. A když teď v těch mrazech, které přišli, každý den umíral jeden nebo i více bezdomovců bez pomoci, tak to znamená, že to Plné znění zpráv


právo na život těmto jedincům bylo upřeno. A důvod? Nerozvinutý systém sociální práce. Ve slušných kultivovaných civilizovaných zemích právě se vytvářejí opěrné body, aby i tito lidé, kteří si buď nechtějí, nebo ale ani neumějí pomoci, aby přece jenom se jim dostalo té pomoci a podpory. Já to, že v této zemi umírají bezdomovci mrazem, vnímám jako velký políček těm ideálům, se kterými jsme šli do té listopadové revoluce. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------Vy jste tady naznačil nebo připomněl velmi bolestivý problém. Naznačil jste možná i nějaká řešení, která známe z okolních států, hlavně těch na západ od naší hranice. Ale těm lidem je potřeba pomoci okamžitě. Navíc bezdomovci se stali jakýmsi hnisajícím vředem společnosti, vytvořilo se mínění, že si za to všechno mohou sami a jenom nás všechny obtěžují a dokonce se objevily takové svěží myšlenky, že bychom mohli udělat na okraji Prahy například nějaký takový malý koncentráček a tam je všechny koncentrovat. Tak tento systém asi nebude fungovat, že? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------Čtete mi myšlenky. Petr HOLUB, moderátor -------------------A co by se tedy s nimi mělo dělat? Nakonec dost častý je názor, že oni zkrátka nechtějí dělat, nechtějí se o sebe starat a nakonec i tu pomoc odmítnou, protože jediný jejich zájem je neustále se opíjet. Tak, co s nimi dělat? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------No, to už jsou skutečně ty konce. Jedna ze slabin současného systému sociální pomoci je, a píšeme o tom v našich studiích opakovaně, je, že v okamžiku, kdy se člověk skutečně dostane do tíživé sociální situace, tak český stát mu nabídne především nějakou dávku. Byť stále komplikovaněji a s většími administrativními problémy. Civilizované řešení těch problémů je mít přímo v obcích rozvinutý systém sociální pomoci. Tak, aby ti lidé se vlastně do takového konečného stavu, kdy už jim skutečně těžko můžete pomoct, kdy už se dostali skutečně někam až téměř na úplně dno, aby se na něj nedostali, aby dostali příležitost nalézt tu cestu v jiných poměrech. Petr HOLUB, moderátor -------------------A to třeba myslíte, že by měly být i nějaké sociální byty, do kterých by bylo možné třeba jenom dočasně nastěhovat ty lidi, kteří se ocitli na ulici? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------No, víte co. Už za Rakouska - Uherska existovalo takzvané domovské právo, kdy ten, který byl registrován v příslušné obci, tak měl právo, když zůstane bez prostředků, tak požadovat nějakou pomoc. Včetně nějaké střechy nad hlavou. Petr HOLUB, moderátor -------------------Já bych se teď ještě vrátil k tomu sociálnímu příplatku, o kterém jste mluvil. A to je vlastně dávka, kterou dostávají lidé těsně nad hranicí životního minima. Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------Ano, dostávali. Do konce tohoto roku. Petr HOLUB, moderátor -------------------Ano. A obvykle činila 2 tisíce korun. Když si představíme nějakou rodinu, která to dostávala, třeba osamělou matku se dvěma dětmi, co se tedy pro ni změní od 1. ledna? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK Plné znění zpráv


-------------------No, prostě tu dávku nedostane. Petr HOLUB, moderátor -------------------A ty 2 tisíce to pro ni, tím to pro ni je nějak účel? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------No, 2 tisíce pro tyto rodiny jsou velmi důležitý příjem a složka, se kterou prostě počítali a do konce tohoto roku počítají. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------A Studio STOP stále debatuje s profesorem Martinem Potůčkem. A hned se ptáme, proč Češi už podruhé za sebou volili pravici? Hrálo nějakou roli, že pravice nabízela reformy, především tedy reformy penzí a již námi zmíněného zdravotnictví? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------To je otázka, na kterou odpověď, troufám si, v České republice zatím nikdo dobře neodpověděl. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------Tak to zkuste. Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------Víte co. Já nejsem odborník na veřejné mínění a na chování občanů v takovýchhle situacích. Na to je mnoho kvalifikovanějších kolegů. Ale já to neříkám proto, abych se vyhnul odpovědi. Rozhodně velikou roli tady, a musím to říci i na půdě veřejnoprávního média, hrála média. Byla to zejména teda média, která už nejsou pod kontrolou, byť ne vždy úplně dokonalou, veřejnosti. Byla to především privátní média. Já bych tady upozornil na jeden fakt, nebývalý, to dřív nebývalo, že vlastně v den voleb všechny tři hlavní deníky, které jsou v soukromém vlastnictví, vydaly úvodníky svých šéfredaktorů, kteří v podstatě radili, jak mají lidé volit. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------A nepřeceňujete, pane profesore, přeci jenom roli médií? Tak, občan je svrchovaný subjekt, který se rozhoduje podle svého. Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------Samozřejmě, že to nebyl jediný faktor. Ale byl to určitě důležitý faktor. Petr HOLUB, moderátor -------------------Ale nedá se ten volební výsledek interpretovat tak, že Češi prostě nějak změnili hodnoty a více jim konvenuje názor právě těch pravicových stran, prostě vidí svět jinak než dosud? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------To určitě ano. Tam hraje velikou roli to, čemu říkáme takovým nehezkým slovem individualizace životních stylů. Že lidé se skutečně jako více a více orientují jenom na své privátní životy a posuzují i tu politiku podle toho, co to může tady a teď přinést právě jenom jim nebo jim nejbližším. Ale nemůžu to vnímat jako ten nejdůležitější faktor, poněvadž právě, jak jsem si přečetl, výzkum veřejného mínění, kde kdyby se konaly volby dnes, tak už by to bylo zase všechno naopak. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


No, nicméně také asi nebudeme přeceňovat zase roli agentur pro výzkum veřejného mínění. Ale ty volby se odehrávaly mimo jiné v komplexnějších kulisách. Bankrotující Řecko protestovalo a podobně a nakonec je to až legrační a paradoxní, že jaksi řecká krize zamíchala tedy českými volbami. Vidíte to také tak? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------No, určitě to hrálo velkou roli, jako ta řecká situace hrála velkou roli v tom, o čem se před volbami psalo a diskutovalo. Petr HOLUB, moderátor -------------------Takže tam byla velice rozumná strategie místopředsedy TOP 09 Miroslava Kalouska, který se právě na to soustředil? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------Byla to velmi účinná strategie. Petr HOLUB, moderátor -------------------Miroslav Kalousek a další představitelé současné vládní koalice tedy trvají na tom, co říkali před volbami a že by se tedy měly reformovat penze, zdravotnictví. Prostě to slovo reforma je jakési kouzelné slůvko. Češi na něj stále zabírají? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------To si nejsem jist. Ona je reforma a reforma. Čili tam nejde ani tak o reformu, je samozřejmě, že země, které záleží na její vlastní budoucnosti, musí přemýšlet o reformách, poněvadž se mění svět kolem ní, mění se i to vnitřní prostředí. Tam jde spíše o obsah reformy. A dělat reformu jenom pro reformu není příliš moudré. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------Tak, my reformujeme v podstatě 20 let, ale ještě jsme se nedočkali například plnokrevné a smysluplné reformy penzí, což je veliký problém. Nyní tedy se přichází s nejrůznějšími nápady, koncepcemi a plány. Jak je posuzuje profesor Martin Potůček? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------Ano. No, tak já bych vyšel z paralely k tomu řeckému případu. Teď nedávno nová vláda populisticky pravicová v Maďarsku učinila rázné kroky k tomu, aby ten nedávno minulou vládou privatizovaný pilíř jejich penzijního systému opět převedla pod kontrolu státu a pod kontrolu veřejných institucí. Asi k tomu má nějaké velké významné důvody. Jedním z nich je snížit rozsah zadlužení maďarského státu. Je tedy skutečně pozoruhodné, že v takové situaci, a Maďarsko tyto kroky neučinilo jako jediná země. Víme o jiných zemích, jak z Evropy, tak i mimo ni, že současná vláda navrhuje právě tenhle ten krok, který se v Maďarsku neosvědčil. Petr HOLUB, moderátor -------------------Vy tedy předem útočíte na to, co chystá současná vláda. Skutečně to vyplývá ze všech prohlášení, že Češi by měli povinně odvádět část pojistného do soukromých penzijních fondů. To si myslíte, že je jako princip nesmyslné? Nakonec, dalo by se říci, vždyť je to jenom dobře zajistit se na dvou stranách. Nejen u státu, ale i u soukromého penzijního fondu. Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------Ano, tím také hodně argumentují ti, kteří připravují tuto reformu. Já si nemyslím, že připravit dobře reformu je snadná záležitost. Právě proto, poněvadž do budoucna je mnoho neznámých. A my nevíme o tom, jaká ta budoucnost bude a přesto ten systém musí být nastaven tak, aby v té ne příliš jasné budoucnosti vytvářel určitá zajištění, určitá, určité pevné kotvy pro lidi. Nicméně my teď máme právě po mém soudu velkou výhodu oproti Polsku, Maďarsku a Slovensku, že víme, jak v dlouhodobé perspektivě právě ten povinný penzijní pilíř dopadá. Plné znění zpráv


On dopadá velmi špatně. Vezměte si, že třebas v důsledku krize zejména v Británii, v Holandsku, ale také v Irsku lidé, kteří investovali do těchto penzijních fondů, ztratili až 40 procent toho, co do nich nainvestovali ve víře, že jim tyto peníze přinesou dodatečné zdroje na penze. Petr HOLUB, moderátor -------------------Maďaři systém soukromých penzijních fondů ruší. Ovšem na Slovensku a v Polsku fungují dál. Ale co nakonec může být špatného na tom, když se někde uloží peníze? Protože, jak známo, peníze dělají další peníze. Takže paradoxně toto zajištění přes soukromé fondy může být jistější než když spolehnu na stát, který bude mít na starost stále víc a víc penzistů. Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------No, kdyby se bylo možné spolehnout na to, co jste teď řekli, že peníze dělají další peníze, tak bych byl první, kdo by hlasoval pro ty penzijní fondy. Ale už před chvilkou jsem upozornil na to, že peníze se mohou také ztrácet v těchto fondech. A druhý kanál, kterým se ty peníze pojištěnců ztrácejí, jsou provozní náklady těchto fondů. Česká správa sociálního zabezpečení vyplácí 97 procent těch peněz, které jí v daném roce přitečou od pojištěnců. Zatímco u penzijních fondů ty náklady na vlastní provoz, popřípadě na zisk akcionářům, činí 10 až 40 procent. A to zastánci tady této reformy vůbec nezdůrazňují. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------Pane profesore, pomůže tedy plánovaná reforma, vy ji kritizujete, zachránit penze lidem, kteří se narodili v 70. a 80. letech? Mají se už teď bát a hledět do budoucnosti se skepsí? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------No, to záleží na tom, jaká reforma bude nakonec přijata a realizována. Já jsem zastáncem také toho, aby lidé nespoléhali jenom na ten veřejný pilíř. Ale myslím si, že český stát by měl vytvořit takové podmínky, aby ten další pilíř, do kterého by začali ukládat část svých prostředků, aby jednak neohrozil ten první pilíř, což by se stalo, kdyby vláda skutečně prosadila to snížení, povinné snížení příspěvků z těch dnešních 28 na nějakých 25 nebo dokonce 23 procent. To bychom se velmi rychle dostali do situace, ve které je Slovensko a Maďarsko. Čili prvním krokem by mělo být zachovat ty stávající příspěvky do veřejného pilíře a pak motivovat občany, včetně těch čtyřicátníků a mladších, aby si část svých zdrojů, pokud mají nějaké volné prostředky, ukládali do buď zaměstnaneckých penzijních fondů, ale já bych byl skutečně spíše pro nějakou veřejnoprávní záruku, pokud jde o tyto fondy. Nikoli nutně, ale asi by to bylo lepší, asi by to bylo bezpečnější v neklidných dobách stále trvající globální krize, ve které právě jsme. Petr HOLUB, moderátor -------------------Souhlasíte, aby proběhla penzijní reforma, akorát by musela být jiná než je teď navrhováno. A pokud jde o reformu zdravotnictví, tam zatím není příliš jasno, co vláda chce dělat. Tak jsem se jenom chtěl zeptat, jestli je skutečně potřeba důkladná reforma zdravotnictví? Nakonec se o tom již několik let mluví. Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------Ano. No, víte co. To je otázka, na kterou se mi velmi těžko odpovídá, poněvadž jsem byl ten, který vedl tu první pracovní skupinu pro reformu českého zdravotnictví. A když se, v tom roce 90, a když se teď podívám na to, jakým směrem se to zdravotnictví rozvinulo, tak se mi o tom těžko mluví. To je samozřejmě jedno z nejkomplikovanějších odvětví, v celém světě mají problémy s tím, jak zajistit kvalitní zdravotní služby pro svoji populaci. Já bych tam viděl hned zkraje několik jemných krůčků, které by mohly postupně nabývat takové podoby, aby se ten resort dostal do lepší kondice. Například takzvané platby za státní pojištěnce. Velmi často se zdravotnictví nedostává prostředků prostě proto, poněvadž stát neplatí dostatečně vysoké částky za ty, které ze zákona má pojišťovat a platit za ně on sám. Ať už jsou to děti, důchodci, invalidé, nezaměstnaní a tak dále a tak podobně. Prostě ta platba je několikanásobně nižší než ta, která přichází od zaměstnanců a zaměstnavatelů. A pokud by ten stát jaksi vyčlenil vyšší prostředky, tak některé akutní problémy zdravotnictví by nemusely být tak akutní. Problém je zase to, že nemáme dostatek zdrojů v příjmech státního rozpočtu. Čili ať chceme nebo nechceme, tak i reforma zdravotnictví souvisí vlastně s celkovým fungováním a nastavením státu a veřejných financí. Plné znění zpráv


Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------Tak vy jste sám přiznal, že s reformou zdravotnictví máte opravdu letité zkušenosti. Tak, když se porozhlédnete po těch 20 letech od listopadových událostí, tak kde se to zvrtlo hlavně? Že jsme v takové situaci, v jaké se právě nacházíme. Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------No, tak víte co. Ta situace není nějaká katastrofální. My pořád máme relativně slušně fungující systém zdravotní péče, kde vlastně každý je pojištěn, což je velká výhoda a veliká přednost, kde bohužel kvalita těch poskytovaných služeb se různí. Instituce od instituce. Kde jsou různé kanály, kterými utíkají ty prostředky, které by měly jít na vlastní léčbu někam jinam. Například léková politika je velice zanedbaná. A kdyby se lépe hospodařilo v této oblasti nebo v oblasti zdravotnické techniky, tak zase přijdou další miliardy navíc. Ale je to prostě tak jako všude jinde. Jednak nemáme dostatečně kvalifikované a motivované úředníky na příslušných resortech, v tomto případě na příslušném resortu zdravotnictví. A za druhé nemáme politiky, kteří by dokázali přemýšlet trochu koncepčněji a vidět až za roh toho bezprostředního stavu, se kterým se potýkají. Pak ta politika je jenom hašením požárů a hašení požárů, jak známo, z dlouhodobé perspektivy není tak účinné jako kdybychom k tomu přistupovali koncepčněji. Ale já vám tady nemohu nabídnout jako kvalitní reformu zdravotnictví, to bych si o sobě myslel příliš mnoho. Petr HOLUB, moderátor -------------------Měli bychom si tedy vyjasnit, co v tom zdravotnictví vlastně chceme a potom třeba i reformovat. Ale aby toho nebylo málo, tak se chystá ještě daňová reforma. Teď vlastně nastoupila už druhá česká vláda, která hodlá snižovat daňovou zátěž. Asi teď by bylo přesnější říct, že ji chce přesunout z přímých na nepřímé daně. A fakticky se tak pomůže lidem s nadprůměrnými příjmy, něco už jsme v tom ohledu zmínili. Vedle toho se sníží sociální dávky pro chudé domácnosti. Jak si vykládat tento směr politiky? Znamená to, že značná část Čechů už má dost toho dosavadního rovnostářství zděděného ještě z komunistického režimu a že se zkrátka aktivní část populace už nechce starat o chudé, nemocné, staré? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------No, tak víte co. Nejsem příznivec zvyšování nepřímých daní. To je jasné. Ten argument, že se vlastně snadněji vybírají než ty jiné typy daní, prostě jenom vede k závěru, že stát selhává ve vybírání těch jiných daní. Čili jinou cestou by bylo posílit kompetenci a výkon finančních úřadů, aby byly schopny lépe vybírat jiné daně. Chce to progresivní zdanění příjmů, které je znakem kultivované evropské země, a nejen evropské. Chce to zamyslet se nad výší majetkových daní, která je vlastně na velmi nízké úrovni v České republice ve srovnání s jinými zeměmi, chce to podívat se znovu třebas na daň dědickou a tak dále. Petr HOLUB, moderátor -------------------Mě teď napadá, že vám by se asi líbilo v Americe. Tam není žádná daň z přidané hodnoty, naopak jsou tam vysoké majetkové daně a dědická daň je 50 procent. Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------No, tak určitě jako ten komplex daní je takový, že by měl skutečně vyrovnávat ty nerovnosti, výrazné nerovnosti sociální ve společnosti, které generuje neregulovaný trh. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------Tak, my tady spolu hovoříme prakticky na úplném sklonku roku 2010. Tak úplný závěr našeho rozhovoru, pane profesore, co nás čeká v tom roce nadcházejícím? Bude to stále život v kulisách globální krize, na co se můžeme těšit a čeho se máme obávat? Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK --------------------



Na rozdíl od některých jiných komentátorů a expertů se domnívám, že skutečně ta krize, v níž se nacházíme, má vážnější povahu než jsme si původně mysleli. A nelze předpokládat nějaké rychlé zotavení. Já bych uvažoval skutečně a počítal bych s tím, že ještě několik let nás může ten svět překvapovat různými šoky neočekávanými. A neřekl bych, že to budou šoky v tom pozitivním slova smyslu. Takže připravoval bych se na komplikované období. Je jasné, že jak český politický systém, tak česká veřejná správa nejsou dobře připraveny na to se s takovými krizemi dobře a rychle vyrovnávat. Takže ten příští rok a příští léta budou zajímavá a asi bude větší prostor právě pro občanský aktivismus. Tam, kde selhávají politici a úředníci, tak občanům nezbývá nic jiného než se zapojit do toho dialogu, přemýšlet více o budoucnosti a snažit se společně řešit ty problémy, které nastanou. Petr HOLUB, moderátor -------------------A není nakonec na ty další, byť krizové roky, dobře připravena česká ekonomika? My jsme prostě zvyklí pracovat, naše výrobky jdou ve světě na odbyt, tak bez ohledu na to, co se děje ve finančním sektoru ve světě, nebo bez ohledu na to, co udělá česká vláda, my se vlastně budeme mít relativně dobře. Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------No, zaplať pánbůh za to. Ale za těch 10 let to nebude stačit, poněvadž právě za těch 10 let více než dnes se nám nebude dostávat kvalifikovaných pracovníků, dobře fungujících institucí, takže téma, o kterém jsme dnes nemluvili, ale které považuji také za velmi významné, je výrazné zkvalitnění vzdělávání, výzkumu, vývoje. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------O tom si pohovoříme možná v tom příštím roce, kdy budete zase naším hostem. Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------No, velmi rád, děkuju za pozvání. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------Říká host posledního letošního Interview Studia STOP profesor Martin Potůček. Na shledanou a šťastný nový rok. Martin POTŮČEK, profesor, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK -------------------Vše nejlepší v novém roce. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------Techniku měla na starosti Valérie Radsmanová, režii Irena Hýsková a od mikrofonu se loučí a také šťastný a dobrý nový rok přejí ... Petr HOLUB, moderátor -------------------Petr Holub. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------A Jana Šmídová. Na slyšenou.

Agresivní řidiči 30.12.2010

ČT 24

str. 01

22:00 Události, komentáře



Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Dobrý večer. Je určitě dost důvodů a témat, kvůli nimž si budeme v Česku pamatovat rok 2010. Možná mezi ně bude patřit i poněkud děsivý fenomén, který se letos rozmohl - silniční pirátství. Po nedávno veřejně velmi probíraném případu, který skončil zatím nepravomocným rozsudkem odnětí svobody, přišla dnes zpráva o podobné kauze. A dnešní poslední Události, komentáře tohoto roku ji zahajujeme. Agresivní řidič bílého terénního vozu ohrožoval ostatní na dálnici D1. Pomalejší předjížděl zprava a pak před nimi prudce šlapal na brzdu. Skončilo to srážkou. Policie jeho jednání hodnotí jako pokus o vážné ublížení na zdraví. Richard SAMKO, redaktor -------------------Luxusní a silné auto, prominentní značka a za volantem vysoce postavený manažer firmy podnikající v dopravě. Ve středu po poledni projížděl po dálnici D1. Na 15. kilometru u Mirošovic v směru na Brno začal kličkovat mezi auty, jedno z nich zprava předjel, pak vytrvale prudce brzdil, řidič stačil zareagovat a střetu se vyhnul. Na 30. kilometru útočník manévr zopakoval. To už ale skončilo srážkou. Miloslav ČIHÁK, vedoucí dálničního oddělení policie, Mirošovice -------------------Jednání bylo nebezpečné zejména proto, že v prvním vozidle seděly dvě dospělé osoby a ve druhém vozidle seděl nejen řidič, který byl dospělý, ale jeho malé dítě. Richard SAMKO, redaktor -------------------Auta do sebe narazila v 80kilometrové rychlosti. Takto dopadl mercedes, ve kterém jel otec se synem. Nikomu se nic nestalo. Auto piráta silnic vyvázlo jen s menšími šrámy. V agresivním chování pokračoval. Miloslav ČIHÁK, vedoucí dálničního oddělení policie, Mirošovice -------------------Vyhrožoval a byl agresivní na řidiče poškozeného a i v průběhu šetření. Soňa BUDSKÁ, mluvčí Policie ČR Středočeského kraje -------------------Řidič je zatím obviněn z těžkého ublížení na zdraví ve stádiu pokusu a poškozování cizí věci. Richard SAMKO, redaktor -------------------Kriminalisté také navrhli uvalení vazby. S tím ale státní zástupce nesouhlasil. V podvečer policistům nařídil, aby ho pustili. Případ agresivního řidiče z dálnice D1 neřeší tady na dálničním oddělení v Mirošovicích poprvé. Jde už o pátý podobný případ a ve většině z nich šlo také o vysoké manažery firem. Miloslav ČIHÁK, vedoucí dálničního oddělení policie, Mirošovice -------------------Když pak vyjedou na silnici, tak nezvládají to, že jsou obyčejní lidé, kteří musí respektovat předpisy. Richard SAMKO, redaktor -------------------Pracovníci ČVUT v svém výzkumu zjistili, že na takového řidiče narazí ten slušný každých 8 až 10 minut. Aby šofér dokázal včas a bezpečně zastavit, potřebuje minimálně dvě vteřiny. Tady vidíte, jaký odstup musí řidič mít u jednotlivé rychlosti. Igor SIROTA, mluvčí, ÚAMK -------------------Pokud ovšem chcete zabrzdit a ten před vámi skutečně zastavil nebo skoro zastavil, tak se ta vzdálenost může prodloužit až na sto metrů. Richard SAMKO, redaktor --------------------



Za agresivní jízdu pražský soud v listopadu potrestal Luboše Lacinu pětiletým vězením. 22. března vytlačil z dálnice auto, které řídila mladá žena. Ona i spolujezdec naštěstí utrpěli jen lehká zranění. Lacina se proti pětiletému trestu odvolal. Magda Trojanová a Richard Samko, Česká televize. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Hosty jsou Martin Kořán, dopravní psycholog. Vítám vás, dobrý večer. Martin KOŘÁN, dopravní psycholog, Asociace dopravních psychologů -------------------Dobrý večer. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------A také Petr Soukup, sociolog z Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity. Vítám vás. Petr SOUKUP, sociolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý večer. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Pane Kořáne, znamená tento případ, že kauza nedávného takzvaného piráta z D1, který byl zatím nepravomocně odsouzen dokonce do vězení, nezapůsobila jako, řekněme, odstrašující příklad? Martin KOŘÁN, dopravní psycholog, Asociace dopravních psychologů -------------------Zřejmě ne. Zřejmě tak jak vyplývá z těch informací, které jsme před chvílí slyšeli, tak zřejmě nezapůsobila tak výstražným momentem, jak se v první chvíli očekávalo. I když je to záležitost teprve čerstvá, je to dva měsíce, čili ještě se to zřejmě mezi těmi lidmi, mezi těmi řidiči nerozmohlo nebo nerozneslo natolik, aby jaksi na základě toho reagovali adekvátně. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Myslíte, že ani trest, ani ta, řekněme, veřejná ostuda, že třeba o panu Lacinovi mluví všechna média a jeho tvář všichni znají, ani tohle nemůže na podobně uvažující nebo jednající řidiče působit? Petr SOUKUP, sociolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak je to jeden jediný trest. Není to dlouhodobá tendence trestat tak všechny lidi. To znamená, může to být vnímáno i lidmi z podobné skupiny, to znamená manažery, jako exces, který se už nemusí opakovat. To znamená, jenom dlouhodobé působení může mít ten preventivní účinek. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Takže si oni myslí, že to stále spíš bude procházet, jestli to chápu správně? Petr SOUKUP, sociolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Myslím si, že to je převažující chápání. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Dá se vlastně jednoduše říct, co je za takovýmto chováním? Je za tím, hodně zjednodušeně řečeno, to, čemu se říká uspěchaný životní styl? Je to snaha stihnout víc, než prostě stihnout lze? Martin KOŘÁN, dopravní psycholog, Asociace dopravních psychologů --------------------



Tak určitě jedna z těch vysvětlujících příčin je ten styl chování typu A, to znamená to je ten manažerský. Stihnu více v daný okamžik než vůbec ten čas dovolí. To znamená, když si dojednám určitou schůzku, neplánuju prakticky žádné možnosti zdržení, tak samozřejmě se do toho času nemohu vejít. A pak z toho vznikají situace, že naháním čas v těch momentech, kdy to je aspoň trochu možné. To znamená především při tom přesouvání z bodu A do bodu B. To znamená na silnici nebo na dálnici. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Ale na druhou stranu mezi něco stíhat a zkratově jednat přece nemusí být hned rovnítko. Martin KOŘÁN, dopravní psycholog, Asociace dopravních psychologů -------------------Jistěže ne, ale ti lidé pracují prakticky na hraně dlouhodobě. To znamená, oni jsou neustále tlačeni k vyšším a vyšším výkonům, oni jsou nuceni skutečně jednat velice rychle, rozhodovat se velice rychle a v ten moment, kdy dochází k určitému jako tomu psychickému vypětí, tak mohou selhat, to znamená, mohou zkratově zareagovat. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Na druhou stranu ale jsou také určitě tlačeni k tomu, aby jednali zodpovědně, zvlášť, pokud jsou ve vysokých pozicích. Tak jak to, že se ta zodpovědnost, kterou určitě mají ve firmě, nepřináší do jejich chování za volantem? Martin KOŘÁN, dopravní psycholog, Asociace dopravních psychologů -------------------Jistě, ale tohle to je situace, která je trochu nestandardní. Oni v tom každodenním pracovním výkonu nebo v každodenním pracovním procesu vykonávají a provádějí bez jakýchkoli problémů. Řeší ty situace, protože vědí, že to pro ně bude mít eventuelně nesmírný finanční dopad, pakliže selžou. Na té silnici se domnívají, že tam si mohou ledacos dovolit, že prostě jsou lehce anonymní. Podívejte se, zakrytá poznávací značka, popřípadě tónovaná skla. Ten člověk se cítí jaksi více bezpečný než při tom konkrétním jednání při nějaké té obchodní akci. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Je to, pane Soukupe, také otázka, v níž hraje roli ten, řekněme, domnělý sociální status? Ten člověk si možná říká mám silné auto, mně se nemůže nic stát, naopak já můžu všechno. Já si můžu dovolit víc, když mám třeba takovéhle auto nebo takovéhle postavení. Petr SOUKUP, sociolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak samozřejmě že to působí. Zaznělo to, tuším, i v tom příspěvku té reportáže na začátku, že skutečně ti lidé jsou v zásadě pořád v práci. Myslím si, že to každý z nás zná. V sociologii tomu říkáme křížení rolí, kdy skutečně si člověk přináší ze zaměstnání i domů tu svoji roli. Klasicky třeba Pelíšky a otec v Pelíškách. Takže je to běžný fenomén. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------A ten typ toho vozidla, zase dá se to nějakým způsobem vůbec spojovat? Petr SOUKUP, sociolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------To samozřejmě částečně působí ... Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Protože každé, každý majitel auta si svým výběrem vozu určitým způsobem sám sebe možná trošku kastuje a přináší sám sobě nějaký ... Petr SOUKUP, sociolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Plné znění zpráv


Určitě je to jeden ze statusových symbolů, jak tomu říkáme v sociologii té současné doby. Na druhou stranu neplatí to úplně bezpodmínečně, ale podíváme-li se třeba na tento automobil, tak to je jednoznačně klasický statusový symbol. To znamená, tam člověk se opravdu demonstruje a podívejte se, já jsem někdo. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Když mluvíme o jízdě z pozice síly, tak uděláme takový malý úkrok, protože z téhle pozice přece občas jezdí lidé i nejenom s ohledem na svůj status či domnělý status, ale i s ohledem na fyzickou sílu svého vozu. Mám na mysli řadu řidičů kamionů nebo autobusů, kdy pak ten případný střet je mnohonásobně nebezpečnější. To je ale zase asi trošku jiný případ. Martin KOŘÁN, dopravní psycholog, Asociace dopravních psychologů -------------------Přesně tak. Oni ti kamioňáci přece jenom vědí, co si mohou a nemohou dovolit, i když je pravda, že občas se, nastává situace, že se předjíždějí dva či tři kamioňáci na dálnici, vytvoří tam určitý blok pro ostatní řidiče a pak z toho nastává ta tragická situace, kdy někdo někomu selžou nervy a podjede je třeba v zakázaným směru. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Vraťme se zpátky k těm klasickým "pirátům", o kterých mluvíme. Musí vůbec takový člověk mít nějaké dlouhodobé vnitřní dispozice k takovému chování? Anebo když se objeví nějaký spouštěcí moment, aniž bychom ho chtěli samozřejmě toho člověk hájit tímto, tak může takto zkratově jednat i někdo, kdo je jinak, lidově řečeno, "úplně normální"? Konec konců i vy jste řekl, že byste pana Lacinu, to je ten předchozí případ, klidně doporučil na řidiče autobusu. Martin KOŘÁN, dopravní psycholog, Asociace dopravních psychologů -------------------Přesně tak. Ono je to víceméně si též situačně podmíněno. V určitém okamžiku, kdy ten člověk je dlouhodobě frustrován ať už tím, že má nějakou situaci v rodině, v zaměstnání, popřípadě v jiných podmínkách, tak v tomhle tom momentu stačí minimální spouštěcí moment, aby došlo k tomu, že zareaguje zkratkovitě tak, jako zareagoval tento řidič a jako zareaguje řada jiných. Prostě bez té spouštěcí situace, která vyvolala tu poslední kapičku, která spustila, tak by třeba ta situace nenastala nebo ta nehoda nenastala. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------A jinak to může být naprosto ... Martin KOŘÁN, dopravní psycholog, Asociace dopravních psychologů -------------------Jinak to může být naprosto normální člověk jako kdokoli, nechci říkat jako vy nebo já, ale jako kdokoli z nás. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Zdá se, že policie už se začala zaměřovat na způsob jízdy nebezpečných řidičů. Donedávna to vypadalo, že skoro jediné, co na dálnici policii zajímá, je rychlost, protože ta se dá jednoduše změřit. Je tohle, myslíte, i trend, že se policisté už začali konečně zabývat i jinými věcmi než jenom číháním u radaru? Martin KOŘÁN, dopravní psycholog, Asociace dopravních psychologů -------------------Já si myslím, že tam je nesmírně důležité to dodržování té bezpečné vzdálenosti. To je fenomén, který jaksi bude určitě záležitostí toho roku 2011, protože jak je známo, ta nová Humlova komise jedná především o tom, aby se tento fenomén dostal do podvědomí českých řidičů. Ne že by nebylo v pravidel silničního provozu dodržování bezpečné vzdálenosti, ale tady jde o to, aby si lidé uvědomili, že skutečně to pravidlo těch dvou vteřin musí platit, popřípadě to, co máme na tachometru, že polovina toho je ta vzdálenost bezpečná, kdy mi to umožní bezpečně zastavit. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor --------------------



Ještě jedna věc na vás, abychom byli stoprocentně spravedliví. To jednání tohoto řidiče je samozřejmě nepochopitelné a neomluvitelné, ale přece jenom, když jste dopravní psycholog, proč myslíte, že u nás je tolik řidičů doslova elektrizováno a přitahováno levým pruhem a jízdou v levém pruhu? Martin KOŘÁN, dopravní psycholog, Asociace dopravních psychologů -------------------Já si to nedokážu vysvětlit. Všude jinde za hranicemi se klidně ten řidič zařadí po předjetí a drží se v tom svém pravém. Nehledě na to, že jaksi ta rychlost, která je tady, tak v životě nebo ne v životě, ale dlouhodobě nikdo nedodržuje tu 130kilometrovou rychlost. To je dáno jaksi, nevím, českým fenoménem, že prostě musíme se předhánět, musíme se na té silnici vyřádit a ... Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Mimochodem ještě jedna věc na vás. Co ta značka končící stejnými číslicemi? Je to také nějaký signál nebo otázka toho statusu? Svého času se o podobných značkách mluvilo v souvislosti s tak řečenými kmotry v jedné nejmenované české politické straně. Petr SOUKUP, sociolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Určitě byla zmíněna karlovarská radnice, potom mnohá hejtmanství a je to samozřejmě problém nebo respektive zase jasný statusový symbol. A navíc vzhledem k tomu, že dosud není možné si to pěkné číslo se čtyřmi dvojkami nebo s čímkoli jiným oficiálně pořídit, tak je zcela jasné, že se k němu majitel dostal nějakým úplatkem, a to taky naznačuje, že prostě opravdu ten člověk chce dát něco světu najevo. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Myslíte, že se bude zvyšovat jakýsi celospolečenský tlak a že třeba jednou i v Česku bude rychlá jízda považována ne za sympatické frajerství, jak tomu vždy, mnohdy u nás je, ale jako něco opravdu nebezpečného, co, k čemu ta společnost zaujímá jednoznačně negativní postoj? Petr SOUKUP, sociolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak takové tendence asi budou, protože když se podíváme na Evropu, tak bych řek, že je tak rozdělena podle toho dopravního chování na ten sever, střed a jih, kde ten sever je takový nejslušnější a ten jih je takový nejnebezpečnější. A my jsme přece jenom hodně pořád ještě pořád na jihu, i když to neodpovídá té geografické orientaci, tak si myslím, že postupně, jak se budeme přibližovat těm standardům známým z Rakouska, z Německa a těch blízkých zemí, tak se postupně k tomu dostaneme. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Věřme, že to tak bude. Pánové, děkuju vám za to, že jste přišli do dnešních komentovaných událostí České televize. Díky za návštěvu. Na shledanou. Petr SOUKUP, sociolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou.

JSTE DÍVKA? PAŘÍTE POŘÁD 30.12.2010

Reflex

str. 44

Životní styl + reflex.cz

„Evropanka, která nemá bezednou peněženku, v Hongkongu bude mít problém sehnat boty, oblečení nebo třeba jen podprsenku normální velikosti,” tvrdí MICHAELA BRAZINOVÁ (27). „Přesto si právě ženy město skvěle užijí.”



Díky fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy jsem se do Hongkongu mohla vydat na čtyři měsíce a pracovat tam na diplomce. Výlet do země se stylizovaným květem bauhinie na vlajce byl intelektuálně povznášející, ale zajímavé byly i „banality“ všedního dne. Hongkong – v čínštině Voňavý přístav – tvoří několik ostrovů a kousek pevniny. Celkem má přes sedm miliónů obyvatel a rozlohu sedmdesátkrát menší než naše republika. Pro našince je rájem, kde podzim znamená pětatřicet stupňů ve stínu pod permanentně modrou oblohou a minimálně deset pláží v dosahu půlhodinové jízdy metrem (asi za deset korun), ať bydlíte kdekoli. Ale pozor – v lednu idyla skončí. To začne vát vítr od Číny a město na půl roku zahalí smog, přes nějž většinou slunce ani neuvidíte. OD CENTRA K CENTRU Jestli je v Hongkongu něčeho divně moc (kromě lidí a paneláků), tak jsou to nákupní centra. Od srpna do Vánoc, kdy jsem tam byla já, jsou pořád plná, protože jsou klimatizovaná a lidi raději chodí skrze ně než po ulicích. Slečny s mou velikostí (čtyřicítka) mohou v Hongkongu vyrazit na nákupy oblečení leda tak k Pradě nebo Chanelu. Prodejny luxusních značek jsou pomalu na každém rohu. Nákupní centrum bez prodejny Louis Vuitton? Tak to musí být vážně šméčko … Pro našince se studentským rozpočtem jsou luxusní nákupy možností ryze teoretickou a v tržnicích nebo normálních obchodech nepořídíte, tam najdete maximálně „naši“ šestatřicítku. Jakés takés „univerzální pytle“ pro přicestovavší turistky mají jen na Ladies marketu a Night marketu v Kowloonu v oblasti Mong Kok. Celkem unositelné a levné jsou tam župánky a noční košilky. Koupíte je za babku, zato dostat se k nim je o nervy. Mong Kok je nejhustěji obydlenou částí Hongkongu a snad i celého světa. Po ulicích vás unáší dav a na metro se nechodí, na metro se čeká ve frontě. Často i půl hodiny. Kowloon a speciálně Mong Kok jsou asi „nejčínštější“ částí Hongkongu. Jsou trochu špinavější než zbytek jinak neuvěřitelně čistého města a na tržnicích tam najdete i tradiční obchůdky se sušenými rybami, plastovým nádobím, nevalnou elektronikou a podobně. Řekla bych, že taky nejlevnější. Třeba all you can eat suši tam pořídíte v přepočtu pod sto korun. Krása. DROGISTICKÁ NIRVÁNA Pro ženy a dívky s velikostí do šestatřicítky i pro všechny ostatní, pokud zrovna nepotřebují oblečení či obutí, znamená Hongkong rapidní snížení zkrášlovacích nákladů. Drogistické řetězce i výrobci všemožných kosmetických serepetiček se vehementně snaží, aby si nějaký ten značkový krémík, řasenku, nebo aspoň rtěnku mohla dopřát opravdu každá krásychtivá žena. A tak je Hongkong plný kosmetických outletů a v „normálních“ drogériích jsou permanentně akce, za které by se v českých podmínkách nemusel stydět ani Lidl. Značná část prodejní plochy také patří zmenšeninám ultrahodnotných kousků. Nemůžete si dovolit zázračný krém za dva tisíce? Kupte si alespoň miniaturku za dvě stovky ... „CHOZENÍ“ PŘED SVATBOU V Hongkongu není zapírání předmanželských sexuálních partnerů standardem, ale v některých rodinách je „chození“ před svatbou stále ještě tabu. O to víc bijí do očí místa s vysokou koncentrací dívek, jež s někým chodí třeba každé dvě hodiny, když se zadaří. Především oblast Wan Chai. Leží na ostrově Hong Kong a těsně sousedí s obchodním centrem, kde mají ústředí skoro všechny globálně signifi kantní firmy, a má se k němu jako panna k orlu. Dvě strany jedné mince, které si velmi rozumějí. ZDARMA V LIHU Placená dámská společnost samozřejmě každého neuspokojí a v Hongkongu to vědí. Jak dámy večer potkat relativně přirozeně, bez červeného aranžmá? Řešení se jmenuje ladies nights – pro dámy drinky zdarma. Podniky je nabízejí většinou ve středu, někde i ve čtvrtek, místy v pátek i v sobotu. K tomu, abyste mohli být permanentně v lihu zadarmo, vám v Hong kongu stačí být ženou, nebo tak alespoň vypadat. Největší koncentrace podniků s ladies nights je kromě Wan Chai v ulici Lan Kazi Fong. Ta by se dala přirovnat ke Stodolní v Ostravě. Kolem půlnoci tam neuslyšíte vlastního slova. Z desítek podniků se na ulici valí neuváženě zesílené tóny hudební produkce a také stovky neuváženě sjetých čtyřicátníků euroamerické provenience, kteří jsou jak utržení ze řetězu. ICY, FRED A SPOL.



Když v Praze potkáte slečnu pod dvacet s kabelkou od Prady, s největší pravděpodobností je z Holešovické tržnice (ta taška). Když ale potkáte puberťačku s podobnou brašnou v Hongkongu, má prostě přítele. V metru jsem takových dívek potkávala spousty. Zadaná byla i moje spolubydlící, jejíž životní styl (u hongkongské mládeže zcela běžný) mě přiváděl k úžasu. Zatímco jejího přítele jsem za čtyři měsíce viděla jen na fotce, v našem společném pokoji velkém tři krát dva metry jsem pravidelně překvapovala jiné vykulené chlapce s nejrůznějšími funkcemi. Fred jí chodil odlakovat nehty (!), Donald jednou za týden vyzvedl její špinavé prádlo a za dvě hodiny se vracel s vypraným, Kenny chodil pro usušené prádlo a vracel se s vyžehleným. Gavin nosil nákupy a Matt volal každý večer kolem jedenácté s pozváním na večeři. Pokud se vám jména těch chlapců nezdají, vězte, že tradiční čínská už hongkongské mládeži dávno nestačí a volí si k nim ještě přezdívky. Samozřejmě z angličtiny, která je tam druhým úředním jazykem. Ani moje spolubydlící nebyla výjimkou. „Ahoj, já jsem Icy,“ představila se mi při prvním setkání. „Ale nemusíš si to pamatovat, stejně to chci do měsíce změnit.“ NIC NEŽ ZÁBAVA Icy nebyla hloupá, ale před chlapci odevzdaně hrála miloučkou chudinku. Když se nikdo nedíval, klidně sama složila poličku z Ikey nebo vyzvedla těžký kufr až na nejvyšší polici ve skříni. Ve společnosti ji ale unavovalo i nošení kabelky s peněženkou a mobilem. Když na to přišlo, zavolala kamarádovi, aby přišel zalepit puchýřek na palečku. Zatímco se v pokoji střídaly zástupy služebníčků (hongkongští chlapci to bůhvíproč považují za normální), verbální projevy oddanosti přitom patřily zásadně příteli z fotografi e. O svém životě měla Icy naprosto jasnou představu: vydržet aspoň bakaláře na univerzitě, u oboru, jenž ji nijak nezajímal. Což jí vůbec nevadilo, protože být na univerzitě pro ni znamenalo hlavně být stále s kamarády a kamarádkami. Na nákupech, na večeřích a na karaoke. Po třech letech tohoto utrpení se hodlala vdát za svého přítele (za toho z fotografi e) a dál chodit na nákupy, na večeře a možná na karaoke. Protože domácnost a případné děti za pakatel obstarají uklízečky a chůvy z Filipín (denně docházející filipínská uklízečka je v Hongkongu součástí nájmu). Jednou jsem před Icy zkusila nakousnout téma emancipace, vlastních cílů a ekonomické nezávislosti na muži. Věnovala mi pohled, jakým se na mě předtím podívala jen jednou – když jsem v supermarketu koupila plastové nádobí made in Japan, které mi první padlo pod ruku. Ty jsi ale blboučká, znamenal ten pohled (u nádobí zbytečná padesátka navíc). Proč by se snažila prachy vydělávat, dodala pak, když se vdá za bohatého manžela. To je přece maximální úspěch, mít hezký život s přáteli, a ne ho prosedět někde v kanceláři! NA VANDRU S REFLEXEM V. lze objednat na adrese www.brana-knihy.cz Foto popis| Jihočínské moře Foto popis| ČÍM VÝŠ BYDLÍTE, tím víc platíte. V hongkongských mrakodrapech je nejlevnější přízemí. Tím se myslí prvních deset pater. Foto popis| „Materialismus patří v Hongkongu i do vztahů delších než na jednu noc,“ říká Michaela Brazinová

Lidé ve firmách: Jan Jireček novým obchodním ředitelem TV Z1 29.12.2010

itbiz.cz ITbiz.cz

str. 00

I konec prosince byl ve znamení personálních výměn. Z manažerských přestupů se dočtete o jmenování Jana Jirečka novým obchodním ředitelem televize Z1. Informujeme též o nástupu Pavla Jiruše do společnosti S&T. TV Z1 Televize Z1 oznámila jmenování Jana Jirečka novým obchodním ředitelem. Do televize Z1 přichází Jan Jireček po dlouholeté profesní zkušenosti ze společnosti CET21, kde působil na pozicích Key Account Managera zodpovědného za prodej internetové reklamy a následně Vedoucího regionálního retailového prodeje. Plné znění zpráv


Jako Vedoucí regionálního prodeje zodpovídal v TV Nova mimo jiné za vytvoření, rozvoj a řízení konzistentního retailového teamu a prosazování obchodních strategií společnosti. Jan Jireček který v minulosti vedle TV Nova pracoval ve společnostech Dimar, Vodafone, Oskar aj. S&T Řady systémového integrátora S&T CZ posílil Pavel Jiruše. Byl obsazen na pozici obchodního ředitele divize Business Intelligence. Pětatřicetiletý Jiruše bude zodpovědný za rozvoj prodeje, vedení konzultantů, definování a realizaci strategie S&T CZ v oblasti Business Intelligence. Do S&T CZ přichází Pavel Jiruše ze společnosti Arbes Technologies, v níž dva roky působil na pozici ředitele divize podnikových informačních systémů. Předtím působil devět let ve společnosti Oracle Czech jako vedoucí aplikačních a Business Intelligence konzultantů. „Na trhu podnikových řešení zaujímá S&T již nyní značný podíl. Pavel Jiruše nám pomůže dát divizi BI novou dynamiku a posílit její pozici na lokálním trhu. Jeho mnoholeté zkušenosti z oboru jsou toho zárukou,“ uvedl Jiří Košťál, generální ředitel společnosti S&T CZ. Pavel Jiruše je absolventem Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze. Přidejte si Pavla Jiruše do své sítě pomocí služby [?] McAfee Na post Territory Channel Account Managera společnosti McAfee byl dosazen Pavel Hanko. Pavel Hanko přichází ze společnosti Panduit EEIG, amerického výrobce síťových komponentů, kde zastával pozici Area Manager pro CEE region (ČR, SR, Polsko, Maďarsko). V McAfee bude Hanko zodpovědný za distribuční strukturu a partnerský kanál stejně jako za podporu koncových zákazníků a uživatelů McAfee v České republice a na Slovensku. V minulosti Pavel Hanko pracoval jako nezávislý konzultant v oblasti IT investic pro zejména německé, české či slovenské společnosti. Před tím pracoval několik let pro americké IT/telekomunikační společnosti působící v Německu či německé firmy, například pro Sprint Link, CERFnet Germany (dnešní Global Access ), Xyplex Networks nebo U.I.LAPP. Hanko je absolventem Training College for Telecommunications a Senior Technical College for Telecommunications and Electronics. Přidejte si Pavla Hanka do své sítě pomocí služby [?] KPMG Zdeněk Tůma (50), bývalý guvernér ČNB, se rozhodl od 1. ledna 2011 pro spolupráci se společností KPMG v České republice. Ve své nové pozici se zaměří především na poradenské služby pro finanční sektor. O své nové roli Tůma říká: „Věřím, že v poradenské společnosti KPMG v České republice budu moci široce využít svých dlouholetých zkušeností v bankovním a finančním sektoru a zapojit se tak aktivně do poradenského businessu.“ Zdeněk Tůma absolvoval fakultu obchodní na Vysoké škole ekonomické v Praze. Dlouhodobě přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1993-1995 byl poradcem ministra průmyslu a obchodu.



Později pracoval jako hlavní ekonom Patria Finance a jako výkonný ředitel Evropské banky pro obnovu a rozvoj. V období 1999-2001 působil na postu viceguvernéra České národní banky. V letech 2000 až 2010 stál v čele České národní banky ve funkci guvernéra. Byl a je členem mnoha odborných společností, vědeckých rad a komisí. Od října 2010 je zastupitelem hl. m. Prahy. Je ženatý, má tři děti a ve volném čase rád sportuje (tenis, cyklistika, běžky). Rádio Česko Šéfredaktorem Českého rozhlasu Rádio Česko bude od 1. ledna 2011 Václav Sochor. Nahradí tak Roberta Břešťana, který po necelých dvou letech odchází do týdeníku Ekonom. Václav Sochor, který v médiích působí od roku 1994, se vrátil do Českého rozhlasu jako moderátor autorských pořadů a zpravodajských pásem na Rádiu Česko a Radiožurnálu v lednu tohoto roku. „V posledních letech se aktivně věnuji především médiím a marketingové komunikaci a v rámci průřezového předmětu Mediální výchova učím studenty, jak mají vypadat veřejnoprávní média. Nabídku zužitkovat nabyté zkušenosti i v praxi by bylo těžké odmítnout,“ říká k volbě Václav Sochor. Rádio Česko je zpravodajsko-publicistickou stanicí Českého rozhlasu. Vysílá denně 6 hodin autentického programu s nulovým podílem hudby. Přidejte si Václava Sochora do své sítě pomocí služby [?] Johnson & Johnson Novým generálním ředitelem společnosti Johnson & Johnson pro východoevropský region a generálním ředitelem divize DePuy pro východoevropský region byl jmenován Massimiliano Colella. Massimiliano Colella začal svou kariéru ve společnosti Johnson & Johnson v roce 1992 v Itálii. Postupně si prošel obchodní a marketingové pozice v divizích Gynecare a DePuy Mitek. V roce 2001 se stal oblastním ředitelem divize DePuy Mitek pro Itálii. Později zastával pozici generálního ředitele DePuy Joints & Trauma Itálie a v roce 2008 byl jmenován generálním ředitelem celé divize DePuy v Itálii. V posledních dvanácti měsících vede divizi DePuy pro celý středomořský region. Massimiliano Colella nahradí od 1. ledna 2011 ve funkci Jiřího Pavlíčka, který se rozhodl po téměř dvaceti letech působení v Johnson & Johnson ze společnosti odejít. Přidejte si Massimiliano Colella do své sítě pomocí služby [?] ..

URL| http://www.itbiz.cz/lide-ve-firmach-prosinec-pet

Akce lékařských odborů Děkujeme, odcházíme 28.12.2010

ČRo 1 - Radiožurnál

str. 03

12:10 Ozvěny dne

Jan BUMBA, moderátor -------------------Kampaň lékařských odborů Děkujeme, odcházíme má nevídanou odezvu. Nejen, že se k ní připojily tisíce lékařů, kteří právě v těchto dnech podávají výpovědi, ale všimli si jí i v zahraničí. Rakouská televize ORF na svých internetových stránkách s odvoláním na vyjádření tamější lékařské komory uvedla, že spolková země Horní Rakousy by české lékaře uvítala s otevřenou náručí. Čím to je, že právě tato akce má z hlediska odborářů Plné znění zpráv


takový úspěch? Na lince je nyní mediální analytik Tomáš Trampota z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Tomáš TRAMPOTA, mediální analytik, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý den. Jan BUMBA, moderátor -------------------Je kampaň Děkujeme, odcházíme z hlediska politického marketingu trefou do černého? Všude se o tom mluví, všude se o tom píše. Tomáš TRAMPOTA, mediální analytik, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Doposud je ještě těžké soudit, protože domnívám se, že tím hlavním cílem kampaně je samozřejmě dotlačit politiky k nějakým závažným rozhodnutím a řešení otázky zdravotnictví. Nicméně, jak jste zmínil, co se týče mediálního zásahu, mediálního pokrytí a také zásahu veřejnosti, tak si myslím, že ta dosavadní kampaň úspěchem určitě, určitě je. Jeden z těch důvodů, který tam vidím, je promyšlené vedení dlouhodobé kampaně, to znamená, že ta kampaň, která je naplánovaná na plus minus 13 týdnů, v podstatě zajišťuje to, že se ta informace o těch problémech a o těch důvodech vedení kampaně dostanou k velkému podílu veřejnosti. Jan BUMBA, moderátor -------------------Dá se říct, co je základem úspěchu této kampaně? Tomáš TRAMPOTA, mediální analytik, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Jednak je to ta zmiňovaná kontinuita, dlouhodobější vedení kampaně, pak je tam ale řada dalších prvků, které jsou, si myslím, velice dobře promyšlené, jako je zvolení tváří kampaně, to znamená, že se ty podmínky personalizují, což média mají vždy ráda, že v podstatě nám je prezentují konkrétní lékaři, konkrétní osoby a nikoliv výhradně jen představitelé odborářů, a také ty doprovodné aktivity. Ta myšlenka s onou sanitkou MUDr.ncákem, který jezdí po republice, si myslím, je velice důležitým prvkem a zároveň vytvoření očekávání. Když bychom se podívali na stránky kampaně, tak v podstatě tam dochází k neustálému odpočítávání, kolik času nám zbývá do předpokládaného exodu lékařů, a to je téměř mýtický, biblický rozměr celé té kampaně. Jan BUMBA, moderátor -------------------Právě. Ale když zmiňujete ten exodus, není ten způsob komunikace lékařských odborů místy možná až příliš ostrý, nebo možná až příliš agresivní? Protože právě třeba ta hesla jako "Náš exodus - váš exitus", nebo to je nutné v rámci přilákání pozornosti, sáhnout k ostrým, chytlavým heslům? Tomáš TRAMPOTA, mediální analytik, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------To přiznávám, pro mě také bylo heslo celkem tvrdé, celkem agresivní, nicméně v té dnešní informacemi prosycené době v podstatě je to jeden z mála, je to jedna z mála možností, jak v podstatě upoutat pozornost, překonat práh pozornosti a zejména v tom prvním kroku přitáhnout pozornost ke svému tématu. Samozřejmě tahle agresivita a tady ta /nesrozumitelné/ komunikace by neměla být tou jedinou, nicméně v této kampani si myslím také, že to není a funguje to právě jako to přitáhnutí pozornosti taky ze strany médií. Jan BUMBA, moderátor -------------------Mluvili jsme o tom, že ta kampaň přitáhla pozornost velké části lidí, ale dá se říci, že si lékařské odbory taky dokázaly prostřednictvím té kampaně naklonit veřejnost, získat ji na svou stranu? Tomáš TRAMPOTA, mediální analytik, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------To nelze zcela jednoznačně říct bez toho, aniž bychom drželi v rukou výsledky nějakého výzkumu veřejného mínění. Já se domnívám, že jako většina podobných akcí trošinku veřejnost spolčí, rozdělí. Co hraje do karet



lékařům, si myslím, je celkově problematická ekonomická situace, to, že řada lidí čelí buďto snižování platů nebo ztrátě zaměstnání, což může přispět k tomu, že se projektují a více souzní s postavením lékařů. Jan BUMBA, moderátor -------------------Říká mediální analytik Tomáš Trampota. Děkuji. Na shledanou. Tomáš TRAMPOTA, mediální analytik, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou.

Smoljak, Motejl, Balabán...Opustili nás v roce 2010 28.12.2010

lidovky.cz str. 00 Lidovky.cz

Lidovky / Lidé

V roce 2010 nás opustila řada významných českých osobností. Bylo jich nebývale mnoho. A není proto ani možné vzpomenout na všechny. S kým jsme se letos rozloučili? Ivan Medek *13. července 1925, + 6. ledna 2010 někdejší kancléř bývalého prezidenta Václava Havla, novinář a muzikolog zemřel ve věku 84 let "na nemoci a na stáří", jak uvedla Medkova žena Helena. V posledních letech byl upoutala na lůžko, ze kterého již nevstával, přesto říkal, že se má 'výborně'. Medek studoval pražskou konzervatoř, kterou ale musel po převratu v únoru 1948 přerušit. V roce 1977 podepsal Chartu 77 a po útoku StB na svou osobu emigroval v roce 1978 do Rakouska. Zde působil jako jeden z komentátorů Hlasu Ameriky a svými relacemi přispěl k tomu, že činnost Charty 77 vešla do širšího povědomí. Životní peripetie jej zavedly leckam - od mytí nádobí v hospodě až po funkci kancléře exprezidenta Václava Havla, kterým byl v letech 1996 až 1998. V srpnu 1999 neúspěšně kandidoval do Senátu. Za svoji práci i postoje získal řadu vyznamenání. Anna Fárová * 1. června 1928, + 27. února 2010 ve věku 81 let zemřela mezinárodně uznávaná historička a teoretička fotografie Anna Fárová. Stala se průkopnicí psaní o fotografii jako o vysokém umění. Objevila světu mnohé velikány české fotografie, na které minulý režim hleděl s opovržením - například Františka Drtikola, jehož fotografie ležely v depozitáři. "Všude kolem jsem viděla samou nespravedlnost, takže mi přišlo samozřejmé Chartu podepsat," zdůvodnila svůj podpis pod dokumentem Charta 77, který ji připravil o místo v UMPRUM i na FAMU a uvrhl do kolotoče výslechů. Fárová získala řadu prestižních vyznamenání. Jan Balabán *29. ledna 1961, + 23. dubna 2010 jeden z nejlepších českých spisovatelů zemřel nečekaně, bylo mu pouhých 49 let. Jeho prozaické dílo patří k tomu nejlepšímu a nejhodnotnějšímu, co současná česká literatura má. Tématem jeho povídek a románů je samota, její tíha a bolest, stejně jako touha po vykoupení a nalezení životního smyslu. Balabán vydal devět prozaických knih. Jeho poslední román Zeptej se táty se stal Knihou roku 2010 v anketě Lidových novin, před šesti lety v té samé anketě zvítězil se souborem povídek Možná že odcházíme. Otakar Motejl *10. září 1932, + 9. května 2010 Celý život sloužil spravedlnosti. Právník, politik a první český veřejný ochránce práv (ombudsman) Otakar Motejl zemřel ve věku 77 let. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzitě Karlovy v Praze. V letech 1966 až 1968 působil v Právnickém ústavu Ministerstva spravedlnosti, poté byl dva roky soudcem Nejvyššího soudu. V letech normalizace obhajoval disidenty a další oponenty režimu. Jako zástupce Občanského fóra byl Motejl v prosinci 1989 jmenován členem společné parlamentní komise pro dohled nad vyšetřováním událostí ze 17. listopadu 1989. Funkci vykonával do ledna 1990, kdy se stal předsedou Nejvyššího soudu ČSFR. V roce 1998 byl jmenován ministrem spravedlnosti, funkci opustil v říjnu 2000, v prosinci téhož roku byl zvolen Veřejným ochráncem práv. V roce 2002 byl mezi čtveřicí osobností, ze kterých ČSSD vybírala prezidentského kandidáta. Respektovaný právník byl držitelem několika vyznamenání. Petr Muk *4. února 1965, + 24. května 2010 Známý zpěvák zemřel jen několik dnů po vydání nového alba V Bludišti snů ve věku 45 let. Našli ho v jeho pražském bytě, příčinou smrti byla kombinace léků a alkoholu. Muk o sobě tvrdil, že je melancholikem a introvertem. Zajímal se o filozofii a esoteriku. Prošel mnoha životními zvraty, od svých 19 let trpěl maniodepresivní psychózou a musel být pod neustálým dohledem psychiatra. Hudbě se Muk věnoval už od mládí, zpívat začal v punkovém Duralu. Zlomem bylo založení Oceánu, v roce 1989 skupina získala cenu za Objev roku. V roce 1992 založil Muk skupinu Shalom, tehož roku získal projekt cenu Grammy jako Skupina roku, Petr Muk zvítězil jako Zpěvák roku. Pět let poté se vydal na sólovou dráhu. Vladimír Bystrov *7. srpna 1935, 1. června 2010 Spolupracovník Lidových novin, publicista a překladatel Vladimír Bystrov zemřel po dlouhé nemoci ve věku 74 let. Bystrov vystudoval Filmovou fakultu Akademie múzických umění. Po roce 1989 se stal prvním zástupcem syndika v Syndikátu novinářů ČR. Do roku 1992 vedl zahraniční Plné znění zpráv


rubriku Reflexu a souběžně byl šéfredaktorem týdeníku PRO. Působil jako předseda rady Výboru "Oni byli první", který shromažďuje dokumentaci o československých občanech zavlečených po druhé světové válce do sovětských koncentračních táborů. V roce 2007 prezident Klaus propůjčil Bystrovovi Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva. Vladimír Nálevka *21. února 1941, + 6. června 2010 Ve věku devětašedesáti let zemřel historik, publicista a pedagog Vladimír Nálevka. Nálevka byl autorem řady publikací, ve kterých se zabýval především moderními dějinami a dějinami Latinské Ameriky. Přednášel na Filozofické fakultě a na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, byl zástupcem ředitele Ústavu světových dějin a vedoucím Semináře nejnovějších dějin. "Jeho bývalí studenti na něj s vděčností vzpomínají jako na nebojácného muže, který jim za normalizace půjčoval samizdatovou literaturu a pořádal bytové semináře. Proto byl také přesunut do knihovnického střediska. Zanechal neuvěřitelné dílo," napsal o něm Jan Rejžek. Ladislav Smoljak * 9. prosince 1931, + 6. června 2010 Po statečném boji s těžkou chorobou odešel do 'Českého nebe' režisér, herec, spoluautor Divadla Járy Cimrmana Ladislav Smoljak. Podle jeho dlouholetého přítele a kolegy Zdeňka Svěráka hrál do posledního dechu. "Sice jsme se dohodli, že České nebe bude poslední cimrmanovskou hrou, kterou spolu napíšeme, ale přeci jen jsme hodlali být na jevišti déle," řekl Svěrák. Smoljak chtěl být režisérem již od mládí. Na DAMU ho ale po maturitě nepřijali, a tak se mu sen vzdálil. Vystudoval matematiku a fyziku a několik let se věnoval učitelskému povolání. Osudové bylo jeho setkání se Zdeňkem Svěrákem, se kterým napsal 15 divadelních her v již legendárním Divadle Járy Cimrmana. Dařilo se mu v roli scenáristy, režiséra i herce, jeho nevšední humor oslovil mnohé. Vladimír Dlouhý * 10. ledna 1958, + 20. června 2010 Po těžké nemoci zemřel v jedné z pražských nemocnic herec Vladimír Dlouhý, bylo mu 52 let. Dlouhý vystudoval herectví na konzervatoři v Praze, hrál například v pražském Divadle Na zábradlí a v Divadle na Vinohradech. První jeho výraznou filmovou rolí byl postižený chlapec ve snímku Karla Kachyni Už zase skáču přes kaluže (1970). Kromě filmových a divadelních rolí získal popularitu i účinkováním v televizních seriálech, například v Arabele. Jeden z posledních filmů, kde Dlouhý hrál byl kriminální thriller Kajínek debutujícího režiséra Petra Jákla. "Výrazná tvář s očima, jaké dokážou zapalovat a také vyvolat pocit, že člověku dohlédnou až na dno duše. Asketický zjev, niterné prožívání, citlivý asi až moc, poctivý v názorech, precizní v práci, s věčnými pochybostmi o sobě, pronásledovaný různými běsi, kromě jiných běsem alkoholu. Talent, jakých se nerodí mnoho, v českých podmínkách mimořádný, s předurčením pro charakterní vážné role, přitom v úzkém kruhu přátel skvělý bavič s nakažlivým humorem," napsala o Dlouhém Marta Švagrová. Milan Paumer * 7. dubna 1931, + 22. července 2010 Člen skupiny bratří Ctirada a Josefa Mašínů, která po únoru 1948 vedla ozbrojený boj s komunistickým režimem, zemřel po delší srdeční chorobě ve věku 79 let. V březnu 2008 mu tehdejší premiér Mirek Topolánek předal plaketu předsedy vlády. Plaketu o týden dříve na velvyslanectví ve Washingtonu osobně převzal také Josef Mašín, jeho bratr Ctirad se ze slavnostního aktu omluvil. Ocenění kontroverzní Mašínovy skupiny, při jejichž akcích přišlo o život šest lidí, vyvolalo kritiku veřejnosti. Ani mezi historiky není na odboj bratří Mašínových a jejich skupiny shodný názor. Ludvík Kundera, * 22. března 1920, + 17. srpna 2010 Básník, dramatik, publicista, překladatel a literární historik zemřel ve věku devadesáti let po kratší nemoci v boskovické nemocnici. Zakladatel postsurrealistické skupiny Ra vydal svou básnickou prvotinu Konstantina v roce 1946. Později působil jako dramaturg brněnského Mahenova divadla, pro stejnou scénu psal i hry. V nekrologu LN Jana Machalická napsala: "V posledních letech byl Ludvík Kundera ověnčen řadou cen, Břetislav Rychlík o něm natočil dokument a nakladatelství Atlantis pravidelně vydávalo jeho dramata a básnické sbírky, ale i výbor z próz a zmíněné paměti. Obdržel cenu o prezidenta Klause, což vtipně komentoval: nejvíc ho prý potěšilo, že si ho pan prezident neplete s bratrancem Milanem, " Antonín Baudyš *, + 24. srpna 2010 Někdejší přední polistopadový politik a astrolog Antonín Baudyš podlehl vážné nemoci ve věku 63 let. Baudyš vystudoval Strojní fakultu ČVUT. Po sametové revoluci se stal místopředsedou české vlády, kde působil až do července 1992. Poté byl krátce místopředsedou federální vlády, byl pověřen řízením federálního ministerstva dopravy a také ministerstva spojů. Od konce prosince 1992 až do září 1994 působil ve vládě premiéra Václava Klause jako ministr obrany. Z funkce byl odvolán. V roce 1996 neúspěšně kandidoval do Senátu, poté z aktivní politiky odešel. V posledních letech se věnoval astrologii a astrologickému poradenství Martin Štěpánek * 11. ledna 1947, + 16. září 2010 Třiašedesátiletý herec a bývalý ministr kultury si prostřelil hlavu střelnou zbraní ve svém bytě v Praze na Vinohradech. V posledních letech bojoval s rakovinou. "Mnohými gesty, hlasem a výrazem v očích se podobal svému otci, snad největšímu českém herci minulého století Zdeňkovi Štěpánkovi," napsal Jiří Peňás. Vystudoval DAMU a už za studií hrál na scéně Národního divadla. Členem činohry se stal v roce 1968 a jako by tak převzal štafetu po otci, který v témže roce zemřel. Roku 1981 emigroval do Rakouska, odkud se po dvou letech přestěhoval do Německa, kde působil v mnichovské redakci rádia Svobodná Evropa. Zpět do vlasti se vrátil roku 1994. Od 4. září 2006 do 8. ledna 2007 Plné znění zpráv


byl Martin Štěpánek ministrem kultury v tzv. první vládě Mirka Topolánka, jež poté, co nezískala podporu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, podala dne 11. října 2006 demisi. Miroslav Plzák * 25. srpna 1925, + 13. listopadu 2010 Známý psychiatr a sexuolog zemřel ve věku 85 let ve svém pražském bytě. Byl prvním, kdo napsal vysokoškolskou učebnici o poruchách manželského soužití. Působil také jako dramatik, scenárista a spisovatel. Vedle desítek populárních a odborných publikací psal také televizní inscenace a divadelní hry, z nichž nejznámější Záviš kontra Březinová se v Semaforu hrála tři roky. Po praxi v léčebnách v Praze-Bohnicích, Kroměříži a Horních Beřkovicích nastoupil v roce 1959 na pražskou psychiatrickou kliniku věhlasného profesora Vondráčka. Po čtyřech letech se stal primářem a na klinice pak působil do roku 1989, kdy odešel do důchodu.K jeho nejznámějším teoriím a základním kamenům partnerství patří pravidlo tří "S" - soucit, stesk a starost (strach). Za největší rozvraceče vztahů naopak považoval výčitky, osočování a výhrůžky.

URL| http://www.lidovky.cz/smoljak-motejl-balaban-opustili-nas-v-roce-2010-f3b/lide.asp?c=A101222_123203_lide_glu

Kampaň odcházejících lékařů má ohlas i v zahraničí 28.12.2010

zpravy.rozhlas.cz str. 00 Jan Bumba,Milan Kopp

spolecnost

Kampaň lékařských odborů Děkujeme odcházíme má nevídanou odezvu. Nejen že se k ní připojily tisíce lékařů, kteří právě v těchto dnech podávají výpovědi, ale všimli si jí i v zahraničí. Rakouská televize ORF na svých internetových stránkách s odvoláním na vyjádření tamější lékařské komory uvedla, že spolková země Horní Rakousy by české lékaře uvítala s otevřenou náručí.Mediální analytik Tomáš Trampota z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Ozvěnách dne řekl, že na hodnocení kampaně je ještě brzy: „Hlavním cílem je dotlačit politiky k nějakým závažným rozhodnutím a řešení otázky zdravotnictví. Z hlediska mediálního zásahu, pokrytí a zásahu veřejnosti úspěšná je.“„Jeden z důvodů je promyšlené vedení dlouhodobé kampaně. Informace o důvodech se dostanou velkému podílu veřejnosti,“ připomněl Trampota a za základ úspěchu označil kontinuitu kampaně, zvolení tváří kampaně, to znamená personalizaci podmínek a také doprovodné aktivity, například myšlenku sanitky, která objíždí republiku.Trampota také ocenil vytvoření očekávání: „Kdybychom se podívali na stránky kampaně, tak v podstatě tam dochází k neustálému odpočítávání k předpokládanému odchodu lékařů, a to je téměř biblický motiv.“Podle něho však nelze bez výsledků průzkumu veřejného mínění říci, zda se odborářům podařilo naklonit si veřejnost. „Domnívám se, že jako většina podobných akcí trošinku veřejnost rozdělí.“„Co hraje lékařům do karet je celková problematická ekonomická situace. Řada lidí čelí snižování platu nebo ztrátě zaměstnání, což může přispět k jejich projektování a souznění s lékaři,“ míní Trampota. Kampaň ‚Děkujeme, odcházíme‘ vrcholí. Lékaři odeslali výpovědiOdbory začnou doručovat nemocnicím seznamy odcházejících lékařů Děkujeme, odcházíme může podle odborů podepsat 4000 lidí Štěch vyzval ministra zdravotnictví, aby začal řešit odchody lékařů Lékařské odbory zveřejní počty lékařů, kteří dali výpověď Praha možná přijde o většinu neurologů Hromadně podávaných výpovědí lékařů přibývá

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/829450

"O České republice vědí v Číně po Expu všichni," říká Pavel Antonín Stehlík 27.12.2010

ct24.cz

str. 00 Osobnosti na ČT24 ČT24



Český pavilon na světové výstavě Expo 2010 slavil nebývalý úspěch, dokonce získal druhé místo za nejkreativnější výstavu. Podobně významné ocenění naše národní expozice získala naposledy v roce 1967 v Montrealu. Český pavilon, který stál více než půl miliardy korun, navštívilo necelých 9 milionů diváků. A čínské publikum si nakonec získal natolik, že se jedna z čínských firem rozhodla českou expozici zakoupit. Takové privilegium patřilo z celého Expa 2010 právě jen České republice. Hostem Františka Lutonského v Interview ČT24 ze 17. prosince byl Pavel Antonín Stehlík, generální komisař české účasti na světové výstavě Expo 2010. Působení v Šanghaji jste uzavřeli knihou, která teď vychází. Kdybychom vaše působení uzavřeli slovním hodnocením, tak co se povedlo a co se nepovedlo? Jeli jsme tam dělat marketing České republiky a český prapor byl hodně vysoko. Hned v prvních dnech byl náš pavilon zařazen mezi TOP 5 pavilonů celého Expa. Tomu také odpovídala návštěvnost, která byla téměř 9 milionů lidí. Třicetkrát větší čínský pavilon měl přitom návštěvnost 10,7 milionu, takže jsme byli těsně vedle. Co z těch čísel vlastně vychází? To, že vidělo český pavilon 8,5 milionu návštěvníků, může znít marketingově dobře, ale co z toho vlastně je? Jedna věc je, že ho vidělo tolik lidí. Druhá věc je, že o něm opravdu nadšeně psala čínská média. Naprosto jsme to nečekali. O České republice se v Číně téměř 20 let nepsalo, takže většina Číňanů o nás před Expem nevěděla vůbec nic. Někteří si pamatovali ještě Československo, jiní nás ale zařazovali do Afriky. Povědomí o České republice se tam zkrátka limitně blížilo nule. Po Expu ale o České republice všichni vědí. Když se hlasovalo o nejzajímavějším pavilonu, tak Česká republika skončila mezi TOP 10. A když hlasovali o nejzajímavějším exponátu, vyhráli jsme to s Dotekem štěstí. Prostě publicita, kterou jsme tam získali, byla obrovská. Náklady české účasti na Expu 2010: Celkový rozpočet: 530 mil. KčKonečný přebytek: 90 mil. KčKomerční akce: 29 mil. KčProdej pavilonu: 28 mil. Kč Půl miliarda korun. Stálo to podle vás za to? Už jenom hodnota mediálního ohlasu v Číně, jak nám to spočítala čínská mediální agentura, byla 140 milionů korun. To je určitě senzační. Druhá věc je, že se tam uzavírala řada kontraktů. Přímo v českém pavilonu se uzavřely smlouvy asi za 200 milionů korun a řada dalších se rozjednala. Obchodních jednání proběhlo několik set. A třeba Budvar uveřejnil zprávu, že jeho vývoz do Číny se vlivem Expa zvýšil třikrát. Takže už to má i měřitelný ekonomický efekt. Zastavme se u partnerských projektů. Kolik jste měli vlastně partnerských firem? Přímých partnerů jsme měli řádově dvě desítky. Buď to byly větší firmy, se kterými jsme uzavřeli partnerské smlouvy a propagovali jsme je. Nebo to byly firmy, se kterými jsme uzavřely například smlouvu o tom, že mohou pozvat své obchodní partnery do jednacích místností v pavilonu a využít prezentačních možností pavilonu. Firmy to využívaly obrovským způsobem. Třeba firma Preciosa tam měla několik kol jednání se svými potenciálními zákazníky a jejich výsledná zpráva je, že to mělo mnohem větší efekt, než předpokládali. Také náš generální partner Vítkovice tam uzavřel nějaké kontrakty. Přitom tam nezvali jenom čínské návštěvníky (zákazníky), ale i lidi z Indie, Koreje a celého okolí. Říkali, že to byla neuvěřitelně úspěšná akce. Takže z toho profitovalo nějakých dvacet českých firem? Ano, to jsme se ale bavili o těch, které byly přímo v českém pavilonu. Byla tam však řada dalších. Měli jsme tam například jednání česko-čínského investičního fóra, kde byly desítky potenciálních čínských investorů v České republice. Akci spoluorganizovala česká pobočka banky HSBC, která se chce výrazněji podílet na českém exportu. Je to nejúspěšnější a nejrozšířenější zahraniční banka v Číně, proto pro nás bylo důležité mít takového partnera, který zná velké čínské firmy a podnikatele. Pavel Kopecký (marketingový expert FSV UK) o Expu 2010: "Pokud jde o marketingový přístup, náš pavilon propadl. Skutečnost, že naše účast na Expu firmy netáhne a že 'našim firmám ujíždí vlak', musela být známa už dávno předem. V okamžiku, kdy to organizátoři zjistili, měli učinit taková motivační opatření, kroky a podněty, které by naši účast pro korporátní sféru učinily atraktivnější a smysluplnou.(zdroj: Marketing & Media) Tomu rozumím. Když ale budu ještě chvilku pokračovat v pochybovačném tónu, tak s některými pavilony spolupracovaly stovky i tisíce firem? Záleží na modelu, se kterým jde ta která země na Expo. Třeba Spojené státy mají model vytvoření neziskové organizace. Stát do toho sice nevložil přímo finance, ale akci organizovala ministryně zahraničních věcí Hillary Clintonová. Na Expu byla třikrát a setkala se se všemi generálními řediteli Plné znění zpráv


těch firem, které do Expa šly. A stejně to dělá Velká Británie, generální komisař jejich pavilonu byl ministr hospodářství. Švédi to dělali "fifty-fifty", stát a firmy. Vezměte ale v úvahu, že v Číně funguje 3.000 švédských firem, ale českých tam bylo před zahájením Expa padesát šest. Čili hodně záleželo na tom, kam se který stát dostal ve využití ekonomického potenciálu v Číně. My jsme byli na stupni nula a tomu odpovídal i zvolený model. Pojďme k tomu, co český pavilon dokázal. Vám se pavilon nakonec povedlo prodat za zhruba 30 milionů korun. Je to velký úspěch? Je to vůbec poprvé v celé československé a české historii, kdy jsme prodali expozici. V minulosti bylo pár jednotlivých případů, kdy jsme prodali budovu, ale většinou to bylo za symbolickou jednu korunu nebo dolar, abychom nenesli náklady na její likvidaci. Tentokrát jsme žádnou budovu nevlastnili, prodali jsme expozici, vlastně jsme prodali marketing České republiky. Byla to jediná prodaná expozice z celého Expa 2010, takže z toho mám samozřejmě velkou radost. Pavilon koupila Farma československo-čínského přátelství, co je to za firmu? Když vznikala tato farma, Československo jí poskytlo několik set zemědělských strojů na zúrodnění půdy. Číňané si to velmi pamatují, dokonce na té farmě každý den vyvěšují českou a slovenskou vlajku (od té doby, co se rozdělilo Československo). Dnes tato farma představuje velikou ekonomickou zónu. Přednedávnem postavili obrovský mezinárodní přístav, staví město pro milion obyvatel, mají vlastní těžbu ropy a plynu, vlastní rafinérii o velikosti poloviny Slovnaftu. Když před dvěma měsíci skončilo Expo 2010, mluvil jste o tom, že by tam mohlo vzniknout něco jako Český dům? Hodně jsem se snažil o to, aby se v českém pavilonu mohli potkat čeští a čínští podnikatelé, což se také stalo. Z řady těchto setkání vznikl projekt postavení Českého domu v Šanghaji. Přišli s tím však čínští podnikatelé. My jsme řekli, že jim budeme pomáhat, a osobně jsem slíbil, že se budu za tento projekt angažovat, co budu moct. Tak by to totiž předně mělo vznikat. Když jsme mluvili o Českém domě, máte signály, že by se tam chtěly stěhovat agentury, které propagují Českou republiku v zahraničí? Nebo to je předčasné? Mluvil jsem s CzechTradem, který ten nápad velmi přivítal. Totéž CzechInvest. Předpokládám proto, že o tom bude ministr Kocourek uvažovat, protože je to logický krok. Bylo by vynikající, kdyby Český dům vznikl právě v deltě Jang-c'-ťiang, ať už by to bylo v Šanghaji nebo v jiném významném městě delty. Pro Českou republiku by to byla úžasná výhra. A pokud to dokonce vznikne z iniciativy a za financování čínských podnikatelských subjektů, tak skvěle. Na půdě českého pavilonu se uzavřelo několik kontraktů v hodnotě desítek milionů korun. S čím se nejčastěji potýkají české firmy v Číně? Co tam nejvíc rezonovalo při obchodních kontraktech, schůzkách a podobně? Jedna věc je, že musíte do čínského trhu jít od začátku naplno, investovat dost peněz, postavit tam kancelář, dát tam člověka, aby se začal pohybovat na trhu. Druhá věc je, že si Čína chrání svůj trh. Jde například o zvýšení dovozního cla na šest procent zrovna na výrobky Vítkovic. Znamená to, že by česká obchodní diplomacie měla našim firmám pomáhat vytvářet prostor, aby neutrácely peníze zbytečně a byly konkurenceschopné proti domácím čínským výrobcům. A dalších problémů je celá řada. Třeba Expo bylo obšancováno velmi nepraktickými předpisy. Měli jsme hrozné problémy cokoliv tam dovézt. Každý text, který jsme chtěli použít, jsme museli dát čtyři měsíce předem schvalovat organizátorům… Co byla ta největší bariéra? Největší bariéry nastaly dnem zahájení skutečného provozu. Tehdy začaly platit nesmírně omezující předpisy. Například žádné naše auto, včetně mého, nesmělo vjet do prostoru Expa jindy než mezi půlnocí a osmou hodinou ranní. To bylo naprosto šílené a často jsme tyto překážky museli nějak obejít. Třeba když jsme potřebovali dovézt lahev ředidla, musel jsem ji pašovat ve své aktovce, protože jsem byl jediný, koho neprohlíželi. Jestli tohle prožívají čeští exportéři, klobouk dolů. Česko je země, kde rozhodně nejsou lidská práva pošlapávána jako v Číně. Neměl jste problém s tím, že kvůli Expu byla srovnána se zemí čtvrť o velikosti Kutné Hory a že její obyvatelé byli v podstatě násilně vystěhování? Nebo to se vůbec neřešilo? To se tam neřešilo, nicméně tu jsem čtvrť viděl na vlastní oči v lednu 2008. Můžu vám říct, že v něčem takovém by nikdo bydlet určitě nechtěl. Ti lidé tam žili na pár metrech čtverečních, neměli tekoucí vodu, odpad. Tato část města tam byla totiž ještě z doby, kdy byl Šanghaj pouze na levém břehu řeky Chuang-pchu a na pravém břehu nebylo nic, kromě této průmyslové zóny. Žili tam ti naprosto nejchudší lidé Šanghaje, které mezitím obrostlo desetimilionové město. Čína je ale najednou někam vystěhovala… Postavili jim slušné byty, ale problém byl v tom, že je dostali jenom ti, kteří měli v té zóně trvalé bydliště. Ti, kteří tam bydleli třeba v podnájmu a podobně, o bydlení přišli. Plné znění zpráv


Zpátky k českému pavilonu. Myslíte, že by se dalo Expo zaplatit jenom ze soukromých zdrojů? Nemyslím, že by to v České republice šlo. Nemáme tak silnou ekonomiku. Podle mě by to šlo možná půl na půl, tedy ten švédský model. Hodně ale záleží na státě, ve kterém se Expo koná. Pokud tam české firmy budou cítit ekonomický zájem, je takový model možný. Ale pokud ho tam cítit nebudou nebo si budou myslet, že ještě nepřišel správný čas, anebo už tam budou skvěle etablované, tak se to pravděpodobně nestane. V roce 2015 by se Expo měla konat v Miláně. Bude to z tohoto úhlu pohledu zajímavější? Mohlo by se to zaplatit půl na půl, jak říkáte? Mohlo by se tam dosáhnout mnohem většího podílu českých firem, ale v tom případě by podle mě musel v čele našeho pavilonu stanout jeden z členů vlády, který by pak k sobě přitáhl podnikatelské subjekty. (To je přesně model, který používají státy, kde je podíl privátních subjektů větší.) Jak by se tedy dalo ušetřit, aby to nestálo půl miliardy? Třeba na učitele nebo na zdravotníky to může působit jako pověstný červený hadr. Co kdyby si Česká republika jenom pronajala výstavní plochu nebo část některého z pavilonů, jako to dělaly některé malé evropské země? To je docela možné. Model, se kterým by měla Česká republika jít do Milána, by měl být naprosto odlišný od toho, s čím jsme šli do Číny. Pavilon jsme šili pro čínské diváky, aby okouzlil a oslovil Číňany. Není to model, se kterým můžete jít do Itálie. Pavel Kopecký (marketingový expert FSV UK) o Expu 2010: "Značnou část pavilonu zabírají umělecká díla, která by určitě našla své místo na některém z uměleckých bienále, ale schopnost naplnit téma Expa a zároveň podpořit značku Česká republika neprokázala."(zdroj: Marketing & Media) Co by se tam změnilo? Co by bylo úplně jinak? Byl by to třeba zážitkový pavilon, který by nebyl tak průchozí, jako to bylo třeba teď v Šanghaji, aby si z toho návštěvníci taky něco odnesli, a ne jen aby tam v podstatě sbírali razítka?To vůbec není pravda. To řekl nějaký pan Kopecký. Vůbec nevím, kde sebral takový nesmysl. Máme tisíce a tisíce záznamů od lidí, kteří nám napsali, to jsem nevěděl o České republice, to se mi strašně líbilo. A nejenom od Číňanů. Nejčastější vzkaz zahraničních návštěvníků byl, ten váš pavilon se nám líbil víc než ten náš. To je vzkaz, na který musíme být hrdí. Expo 2015 v Miláně, budete u něj nějak, pane komisaři? Nevím, v životě jsem nepracoval pro státní správu. Tohle byl první případ, kdy jsem ze soukromého podnikání vyhověl nějaké výzvě a musím říct, že mě oslovila. Nicméně takovou svobodu při této práci nikdo přede mnou neměl a já bych o tom uvažoval jenom tehdy, kdybych měl takovou svobodu znova. Kdy by se mělo rozhodnout o české účasti na Expo 2015? Nepochybuju, že do toho Česká republika půjde. Byli jsme na všech světových výstavách, navíc tentokrát je výstava ve státě Evropské unie. Takže i kdybychom váhali, jsem stoprocentně přesvědčen, že diplomatický tlak nakonec skončí tím, že Česká republika řekne, ano, půjdeme. (redakčně kráceno)

URL| http://www.ct24.cz/textove-prepisy/osobnosti-na-ct24/111020-o-ceske-republice-vedi-v-cine-po-expuvsichni-rika-pavel-antonin-stehlik/

Soud: Chodorkovskij je vinen 27.12.2010

ČT 24

str. 02

21:10 Ekonomika

Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------Na řadě jsou ekonomické zprávy, já vám přeju dobrý večer. Opět vinen - takový verdikt si v Moskvě vyslechl ruský oligarcha Michail Chodorkovskij, někdejší majitel mamutího koncernu Jukos si už odpykává 8leté vězení Plné znění zpráv


za zpronevěru a krácení daní. Teď ho soud uznal vinným i za krádeže ropy a praní špinavých peněz. Výši trestu zatím neurčil, Chodorkovskému ale hrozí dalších až 6 let za mřížemi. Pavel ŠIMEK, redaktor -------------------Podruhé před soudem, podruhé ve stejné síni, jakoby Michailu Chodorkovskému nebylo souzeno dostat se na svobodu. Před budovou bývalého oligarchu podpořily desítky příznivců skandujících hesla proti současnému premiérovi. VLadimír RYŽKOV, opoziční politik -------------------Bohužel nečekám žádné dobré rozhodnutí, protože soudce Danylukin je pod silným tlakem premiérem Putina. Pavel ŠIMEK, redaktor -------------------Obavy opozice se potvrdily. Chodorkovskij si opět vyslechl rozsudek vinen - jakoby soudce vyslyšel nedávný projev premiéra Putina. Vladimir PUTIN, ruský premiér -------------------Zloděj patří do vězení, podle soudu je Chodorkovskij vinen krádeží, krácením daní a zpronevěrou za miliardy rublů. Pavel ŠIMEK, redaktor -------------------Premiérovi poradci sice rychle přispěchali s vysvětlením, že Putin hovořil o minulém rozsudku oligarchy. Dojem, že spíše než soudy v Rusku rozhodují mocní v Kremlu, ale pro jistotu urovnával i prezident. Dmitrij MEDVĚDĚV, ruský prezident -------------------Ani prezident, ani jiní zástupci vlády nemají právo zaujímat pozice v jakémkoliv procesu, dokud soud nerozhodne o vině či nevině. Pavel ŠIMEK, redaktor -------------------Rozsudek, který mnozí označují jako rozhodnutí na objednávku Kremlu, sklidil v opozičních kruzích ostrou kritiku. Michail KASJANOV, bývalý ruský premiér -------------------Dnešní rozhodnutí není důležité jen pro budoucnost Michaila Chodorkovského, ale i pro budoucnost Ruska, protože bude mít vliv na ekonomický rozvoj a přístup ostatních zemí k RuskuHillary CLINTONOVÁ, americká ministryně zahraničí -------------------Proces vyvolává vážné podezření, že politické úvahy převážily nad vládou práva. Pavel ŠIMEK, redaktor -------------------To ale Chodorkovskému nepomůže, poputuje pravděpodobně zpátky do sibiřského vězení. V budoucnu může čelit i dalším obviněním, nepomůžou mu ani jeho příznivci, kteří přišli k soudu, 2 desítky z nich skončily v policejních celách. Pavel Šimek, Česká televize. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------A další podrobnosti teď řekne Karel Svoboda, odborník na Rusko z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý večer. Karel SVOBODA, odborník na Rusko, Institut mezinárodních studií FSV UK Plné znění zpráv


-------------------Dobrý večer. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------Pane Svobodo, soud má tedy ve verdiktu jasno, zřejmě se takový rozsudek i očekával, nicméně je zcela prokazatelné, že Michail Chodorkovskij je opravdu vinný? Karel SVOBODA, odborník na Rusko, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Tak tady si musíme rozdělit 2 věci, jedna věc je ta, jestli opravdu podobné věci dělal a tady zcela klidně můžu říct, že je to možné, téměř pravděpodobné. Druhá věc je ta, proč byl odsouzen, ale hlavně, proč byl odsouzen jenom on. To už je daleko větší problém, protože jaksi to, co dělal Chodorkovskij, nebylo nijak výjimečné ani pro další takzvané oligarchy, kteří se v současné době mají poměrně dobře a nemají rozhodně žádné problémy se soudy. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------Jak si to tedy vysvětlit, že právě Chodorkovského si moskevský soud vzal takto na paškál? Karel SVOBODA, odborník na Rusko, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Tak on Chodorkovský udělal nebo dělal před rokem 2003 hned několik věcí, které Kreml poněkud popudily. Byla to plánovaná, plánované sloučení Jukosu se Sibněftí a následné, následné tedy, následný prodej části aktiv, tuším, že společnosti Exxon Mobile. Další věc byla ta, že Chodorkovskij poměrně silně mluvil do politiky, a to se uvádí hlavně jako jeden z hlavních důvodů. On mluvil silně do politiky, podporoval opoziční strany a také vyhlašoval to, že hodlá kandidovat na prezidenta. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------Může tedy být něco na tom, která fakta a které domněnky mluví ve prospěch opozičních stran, které tvrdí, že je to tedy politicky vykonstruovaný proces? Karel SVOBODA, odborník na Rusko, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Tak já myslím, že už ty samotné okolnosti. Byl vybrán jediný Chodorkovskij, ten, kdo se nejvíce, nejvíce angažoval v politice, protože angažmá třeba Romana Abramoviče, který se stal gubernátorem Čukotky, nemůžeme brát příliš vážně v tomto směru. Je to i to, že fakticky, když hrozilo, že by Chodorkovskij vyšel z vězení, tak se na něj vytáhlo obvinění. A tady podotýkám, že ty činy, alespoň to, co jsem zatím slyšel, tak se odehrály v letech 1998 až 2003, čili vytáhlo se to až nyní. To jsou věci, které ukazují na to, že pravděpodobně nešlo jenom o kriminální, kriminální delikty. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------Ano, právě v těch létech 1998 až 2003 měl údajně rozkrást 218 milionů tun ropy. Mluví se o těchto podrobnostech, za jakých okolností se to dělo, kam, jakým způsobem tu ropu vůbec kradl, to se zveřejňuje takovéto záležitosti? Karel SVOBODA, odborník na Rusko, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Takhle ta schémata jsou poměrně, poměrně známá. Ono těch schémat bylo více. Nejčastěji, neznám úplně přesně tento případ, to si budeme muset počet opravdu na to, až bude ten rozsudek dočten, pokud bude tedy nějak zveřejněn. Řekněme, že ta schémata, nejčastěji se používaly různé firmy na Kypru, kam se převáděly, převáděl, převáděla právě tato ropa, ta se postupně tak jako ztrácela. Nemám nejmenší pochybnosti o tom, že Chodorkovskij se těchto schémat účastnil. Můžeme se bavit o tom, jestli opravdu šlo o těch 220 milionů tun ropy, nebo o kolika se mluví, to je otázka, ale že něco takového dělal, to je téměř jisté. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


V předchozí reportáži už byla nastíněna jedna z reakcí, kritické hlasy ze zahraničí. Americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová, která, teď cituji, říkala: "Tento a další podobné případy negativně ovlivňují pověst Ruska jako země plnící mezinárodní závazky v oblasti lidských práv a zlepšující se investiční klima." Znamená to tedy, nebo je správně, že se z Ameriky ozývají takové hlasy, myslíte si, že to může něco zmoci, že může dojít k nějakému posunu v této záležitosti? Karel SVOBODA, odborník na Rusko, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Já mám obavy, že Chodorkovskij sám o sobě nikoho zas až tolik netrápí. Je to prostě člověk, který byl odsouzen, a nikomu by to příliš nevadilo, ale horší, horší je právě ten pocit pro investory, teď to byl Chodorkovskij, byl náhodně vybrán nebo myslíme si, že víme, proč byl vybrán, ale není to tak jisté a příště to může být někdo jiný. A určité případy už se odehrávaly taky. Můžeme mluvit o projektu na zkapalněný zemní plyn na Sachalinu a tak dále, kde byly zahraniční společnosti fakticky vytlačeny a jejich místo zastoupil Gazprom, čili je to jeden z dalších signálů, že není všechno úplně zdravé. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------Jakým způsobem to tedy může ovlivnit podnikatelské prostředí v Rusku, jaký signál to může dát investorům? Co se reálně může stát v Rusku, jsou ty obavy, které už teď se prolínají tiskem, na místě? Karel SVOBODA, odborník na Rusko, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Já si myslím, že ono se nestane nic tak extrémního, akorát prostě Rusko se nezbaví té pozice ne úplně bezpečné země pro investování. Prostě ten kapitál, který tam půjde, bude vyžadovat daleko vyšší výnosy a pro Rusko to samozřejmě bude nepříjemnější, ale řekněme, že to odrazuje i část investorů, kteří prostě chtějí to, aby v případě, že se vůči nim stane jakési bezpráví, se mohli odvolat k soudu. Tito investoři si tím úplně jistí být nemůžou. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------Myslíte si, že to nepřiláká další investory, nebo že třeba je situace už natolik vyhrocená, že třeba i investoři budou přímo, kteří už v Rusku činní jsou, budou odcházet? Karel SVOBODA, odborník na Rusko, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Já si nemyslím, že budou odcházet. Já si myslím, že jde prostě o to, že se tak trošku potvrdilo to, co se vlastně vědělo. Ty případy další jsou poměrně známé. Čili těm investorům se to fakticky jenom potvrdilo. Takhle, zabránilo se tomu, že by byl dán jakýsi pozitivní znak, i když ještě počkejme do definitivního vynesení rozsudku. Zatím byl vynesen jenom verdikt vinen - nevinen. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------Myslíte si, co by se mohlo stát v případě dalšího definitivního verdiktu, myslíte tím sazbu, kterou dostane Chodorkovskij? Karel SVOBODA, odborník na Rusko, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Já se přiznám, že toto si neodvažuju odhadovat. Může se stát dokonce i to, že Chodorkovskij bude odsouzen na dalších 7 let nebo na kolik a dostane prezidentskou milost, i to se může stát, ale to, na to zatím počkejme, protože to by bylo věštění z křišťálové koule. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------Nepředvídatelné věci. Já vám děkuji za návštěvu u nás ve studiu, Karel Svoboda z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkuji vám, na shledanou. Karel SVOBODA, odborník na Rusko, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Děkuji. Na shledanou. Plné znění zpráv


Migranti a zdravotní politika v ČR 27.12.2010

Zdravotnictví str. 122 Migranti a zdravotní politika v ČR Karolína Dobiášová, Helena Hnilicová

Motto: „Migrace patří k nejdůležitějším sociálním determinantám zdraví ve 21. století. Zdraví migrantů je jedním z klíčových faktorů udržení sociální soudržnosti v současných vyspělých společnostech. Dostupnost zdravotní péče pro migranty tak nabývá v právně zakotvených zdravotnických systémech a ve veřejných programech, zaměřených na snižování nerovností ve zdraví, prvořadého významu.“ Daniel Lopez Acuna, WHO 2007 Úvod ČR patří od devadesátých let minulého století k zemím s nejrychlejším růstem migrace. V letech 1990-2006 se počet cizinců v ČR zvýšil na téměř desetinásobek [OECD Report on Social and Economic Development 2006]. I přes určitý pokles počtu cizinců v posledním roce související s ekonomickou krizí, pobývalo v polovině roku 2010 na úze -mí ČR legálně více než 420 tisíc cizinců, což znamená více než 4 % populace. Odhaduje se, že se v zemi zdržuje významný počet ilegálních migrantů, jejichž přesný počet však není znám [Drbohlav 2009]. Tři čtvrtiny migrantů (77 %) patří do věkové kategorie 20-65 let, což koresponduje s faktem, že se převážně jedná o ekonomickou migraci. Děti a mladiství do 19 let tvoří 20 % migrantů, lidí starších 65 let jsou pouze 3% [Cizinci v ČR 2009]. Od roku 1997 se postupně zvyšuje počet dětí narozených cizincům. Všichni tito cizinci jsou potenciálními příjemci zdravotní péče, přičemž zajištění její dostupnosti není důležité jenom pro ně samotné, ale v souvislosti s och -ranou veřejného zdraví i pro ostatní obyvatele ČR [Hnilicová, Dobiášová, Čižinský 2010, Dobiášová, Hnilicová 2010]. Zdraví migrantů a jeho vliv na úspěšnou integraci migrantů do společnosti se s růstem mezinárodní mobility stává v celosvětovém měřítku jedním z relevantních témat tvorby a implementace zdravotní politiky a veřejného zdravotnictví [Mladovsky 2007, Schierup et al., 2006, Ingleby 2005, Peiro, Benedict 2009]. Ve vztahu k migrantům jsou diskutována zejména rizika související s dlouhodobě neléčenými zdravotními problémy, psychickými poruchami a s ochranou veřejného zdraví v souvislosti s infekčními chorobami. Samostatnou kapitolou v oblasti zdravotního stavu a zdravotní péče migrantů je problematika bezpečnosti a zdraví při práci, zejména prevence pracovních úrazů. Oblast zdraví a migrace je tradičně multioborovou problematikou, která úzce souvisí s migrační a imigrační politikou [Mladovsky 2007]. Zdravotní stav migrantů a zdravotní politika ohledně poskytování zdravotní péče migrantům, jsou jedním z důležitých kritérií hodnocení úspěšnosti integrační politiky [In -gleby 2003]. Zdravotní politika pak v princi -pu směřuje do dvou základních oblastí, a to jednak zajištění zdravotní péče pro migranty, jednak ochrana veřejného zdraví hostitelské země [Migration, health and human rights 2002, McKinley 2001 dle Dobiášové a kol. 2004]. Obě tyto roviny se vzájemně prolínají. Kupříkladu nárok migrantů na preventivní zdravotní péči, kam patří i očkování, je zároveň ochranou zdraví majoritní společnosti. Úkolem zdravotní politiky v kontextu politiky migrační a integrační, je udržet rovnováhu při zajišťování těchto dvou základních úkolů. Jde o proces hledání kompromisu mezi národní odpovědností udržet veřejné financování zdravotnických a sociálních služeb a všeobecnou povinností státu chránit vulnerabilní skupiny, mezi které migranti beze -sporu patří [McKinley 2005]. Mezinárodní iniciativy, zdravotní politika a migrace v EU Problematice zdraví a migrace je dlouhodobě věnována pozornost také v Evropské unii, a to zejména v souvislosti s rostoucími nerovnostmi ve zdraví. Ukazuje se, že rozdíl mezi zdravotním stavem migrantů a zdravotním stavem hostitelské populace se trvale prohlubuje [Peiro, Benedict 2009]. Proto Amsterodamská smlouva, která byla podepsána v roce 1997, ustanovila odpovědnost Společenství za imigrační a azylovou politiku. V roce 2000 byla oficiálně odvolána tzv. „nulová imigrační politika“ z 80 tých a 90 tých let minulého století. Od té doby byla přijata řada opatření týkajících se oblasti zdraví, migrace a migrantů, zejména v kontextu boje s chudobou a sociálním vyloučením. Přelomovým obdobím bylo EU předsednictví Portugalska (červenec prosinec 2007), kdy se portugalské vedení specificky zaměřilo na oblast migrace a zdraví a vytvořilo základ pro další politické aktivity na mezinárodní úrovni. Organizace, které se nejvíce angažují, jsou zejména Rada Evropy, Světová zdravotnická organizace, Organizace spojených národů a Mezinárodní organizace pro migraci (IOM International Organization of Migration). V lednu 2007 byla na 8. konferenci ministrů zdravotnictví členských zemí Rady Evropy v Bratislavě pod názvem „Lidé v pohybu: Lidská práva a výzvy pro zdravotnické systémy“ Plné znění zpráv


přijata deklarace, která klade důraz na zajištění zdravotní péče pro migranty [Bratislavská deklarace o zdraví, lidských právech a migraci, 2007]. Také WHO se v posledních letech intenzivně zaměřuje na zdraví migrantů. V letech 2007-9 vydala několik rezolucí, ve kterých je tato problematika zařazena do širších souvislostí snižování nerovností ve zdraví. Rovněž Španělské předsednictví EU (leden-červen 2010), které mělo stanovenou jako prioritu nerovnosti ve zdraví, věnovalo velkou pozornost migrantům [Peiro, Benedict 2009]. V současné době jsou ve vyspělých zemích identifikovány tři hlavní oblasti zdravotní politiky ve vztahu k migrantům: - zdravotní stav migrantů a faktory, které jej ovlivňují - práva migrantů a přístup ke zdravotní péči - zlepšení kvality zdravotní péče pro migranty. V dalším textu se zaměříme na vývoj a sou -časný stav české zdravotní politiky ve vztahu k migrantům z perspektivy těchto třech klíčových oblastí. Zdravotní stav migrantů v ČR Dostatek informací o zdravotním stavu migrantů a jejich zdravotních rizicích, je nezbytným podkladem pro racionální a efektivní zdravotní politiku, pro kterou se vžilo mezinárodní označení „evidence based policy making“ [Ingleby 2005, Mladovsky 2007]. Při analyzování dat je vždy nutno mít na zřeteli, že dostupné informace není možno generalizovat, neboť zdravotní stav migrantů je ovlivněn řadou dalších faktorů, jako je věk, pohlaví, genetické a kulturní odlišnosti, socioekonomické postavení, životní styl, psychosociální stres, využívání zdravotnické péče, délka a typ pobytu, apod. [Hillier 1997, Landman and Cruickshank 2001, Read et al. 2005, Ingleby 2005, Mladovsky 2007, Cuadra, Cattacin 2007]. Informace o zdraví migrantů, které jsou u nás k dispozici, poskytují pouze neúplný obraz o zdraví a čerpání zdravotní péče narůstajícího počtu migrantů a o faktorech, které jejich zdravotní stav ovlivňují. Existující poznatky nejsou komplexní a netýkají se rovnoměrně všech skupin cizinců. Lze shrnout, že pro popis zdraví migrantů existují v ČR dva základní zdroje informací. Jsou to jednak rutinní statistiky, jednak závěry z výzkumných studií a výběrových šetření [Hnilicová, Dobiášová 2009]. Možnost využití oficiálních statistických údajů pro popis zdraví cizinců jako celku je v ČR velmi omezená, protože většina rutinních statistik mortality a morbidity neobsahuje údaje o etnickém původu. Nicméně určitá data existují. Při jejich interpretaci je však nutno přihlížet k řadě omezení. Např. v registru hospitalizovaných nejsou zahrnuti cizinci, kteří jsou pojištěni v rámci veřejného zdravotního pojištění. Jedná se přitom o více než tři čtvrtiny ekonomicky aktivních cizinců v ČR [Koncepce výběru a zpracování statistických údajů spojených s migrací a integrací cizinců na území České republiky, 2010]. O ně co lepší je situace u onemocnění, kde cizinci patří k rizikovým skupinám. Jedná se zejména o TBC, sexuálně-přenosné nemoci a HIV/AIDS a ústavní psychiatrickou péči. Od roku 2000 Český statistický úřad (ČSÚ) sleduje některé údaje o spotřebě zdravotní péče, avšak pouze u nemocniční péče a opět jen u cizinců, kteří nejsou pojištěni v rámci veřejného zdravotního pojištění. Ambulantní péče není sledována vůbec. Existuje také povinné hlášení pracovních úrazů, kde se zaznamenává, zda je obětí úrazu cizinec. Pro doplnění údajů o zdravotním stavu cizinců je možno v ČR využít i výsledky několika výzkumů realizovaných v posledních dvou dekádách (viz dále). Dostupné informace a údaje o zdravotním stavu migrantů využitelné pro tvorbu zdravotní politiky v ČR lze shrnout do několika okruhů: Úrazy Z dostupných statistik i výsledků výběrových šetření vyplývá, že mezi závažná zdravotní rizika migrantů patří úrazy, které z dlouhodobého hlediska patří mezi nejčastější příčiny hospitalizace cizinců [Nesvadbová 1998, Cizinci v ČR 2006, 2007, 2008, 2009]. Třikrát vyšší výskyt pracovních úrazů u cizinců než u české populace byl také zjištěn v komparativním výzkumu subjektivního hodnocení zdravotního stavu a čerpání zdravotní péče u migrantů z bývalého Sovětského svazu z roku 2003 [Dobiášová, Vyskočilová, Čabanová 2004]. Státní úřad inspekce práce v posledních letech zaznamenává každoročně nárůst pracovních úrazů u cizinců [Svobodová 2008]. Vyšší míra pracovních úrazů pravděpodobně souvisí s tím, že 60 % migrantů je zaměstnáno v rizikových odvětvích, jako je stavebnictví a zpracovatelský průmysl [Cizin -ci v ČR 2009]. Další příčinou je pravděpodobně nedostatečné dodržování pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) a neznalost jazyka. Infekční nemoci Epidemiologická situace v oblasti většiny infekčních nemocí je více-méně stabilizovaná a pod kontrolou. Nelze však přehlédnout, že u některých nemocí je v posledních letech zaznamenán znepokojivý nárůst. Statistiky ukazují, že přes narůstající počet cizinců v ČR je výskyt TBC dlouhodobě velmi nízký a průběžně klesá (6,8 případů na 100 tisíc obyvatel v roce 2009). Cizinci se na celkovém počtu nemocných TBC podílejí dlouhodobě cca 20 %. V roce 2009 nejvíce nemocných pocházelo z Ukrajiny a Vietnamu. [Výskyt tuberkulózy v ČR, ÚZIS ČR, 2007, 2008, 2009]. Znamená to, že podíl cizinců na výskytu TBC významně přesahuje jejich zastoupení v populaci. Epidemiologická situace v ČR se tak začíná podobat situaci ve vyspělých zemích EU [Wallenfels, 2008]. Ne tak příznivá je situace ohledně HIV/ AIDS. I když prevalence tohoto nebezpečného onemocnění je v ČR stále relativně nízká, v posledních letech byl zaznamenán strmý nárůst HIV Plné znění zpráv


pozitivních osob. Cizinci dnes představují okolo 30 % všech nově registrovaných pacientů. Je skutečností, že přibližně jedna třetina osob, u kterých byla zjištěna HIV/AIDS infekce, jsou cizí státní příslušníci, a to nejčastěji z Východní Evropy a Subsaharské Afriky [Národní referenční laboratoř pro AIDS, 2009, 2010]. Sexuálně přenosné nemoci jsou rovněž signifikantně častější u cizinců. V případě syfilis tvoří v posledních letech také asi jednu třetinu všech nově diagnostikovaných případů [Pohlavní nemoci, ÚZIS ČR, 2008]. Výskyt této nemoci se od počátku devadesátých let minulého století velmi zvýšil a tento trend trvá dodnes. Nepříznivá epidemiologická situace se projevila i tím, že od devadesátých let se začaly opětně vyskytovat případy vrozené syfilis u novorozenců, což bylo v osmdesátých letech v ČR velmi vzácné. Nelze bagatelizovat existenci rizika šíření této nemoci u české populace. Z výše uvedených příčin byla v polovině roku 2009 z iniciativy MZ ČR a hlavního hygienika ČR přijata vyhláška o povinnosti cizinců předložit lékařské potvrzení o negativním syfilis a TBC, jako součást žádosti o vízum. Přes toto opatření se incidence syfilis v roce 2009 opět zvýšila a dosáhla hodnoty 9,5 na 100 000 obyvatel [ÚZIS ČR, 2010]. Spotřeba zdravotní péče Rutinní statistiky čerpání zdravotní péče cizinci, které máme k dispozici, neumožňují validní srovnání tohoto ukazatele s českou populací. Určité informace nám však poskytuje již zmíněný komparativní výzkum [Dobiášová, Vyskočilová, Čabanová 2004], který ukázal, že legální ekonomičtí migranti z bývalého Sovětského svazu, ve srovnání s Čechy, podstatně méně často navštěvují praktické lékaře a stomatology a minimálně využívají ambulantní specializovanou péči. Migranti obou pohlaví také udávali lepší subjektivní zdraví, méně chronických nemocí a méně zdravotních problémů a pociťovaných bolestí než Češi. Tento fenomén označovaný jako „efekt zdravého migranta“ byl potvrzen i v zahraničních studiích [Hillier 1997, Westerling and Rosén 2002, Ingleby 2005, Mladovsky 2007, Kristiansen, Mygind, Krásnik 2007]. Lze jej vysvětlit tím, že pro migraci se častěji rozhodují zdravější, odolnější a vitálnější jedinci, než je obecně populace v hostitelské zemi. Ve zdravotní politice je však nut né počítat s tím, že se tato relativní výhoda s délkou pobytu v cizí zemi postupně vytrácí [Dobiášová, Angelovská 2004, Ingleby 2005, Kristiansen, Mygind, Krásnik 2007]. Naopak, stres a mnohem horší životní podmínky, postupem let migranty zdravotně znevýhodňují. Dostupnost zdravotní péče Dostupnost péče pro migranty lze hodnotit: 1) z hlediska právního nároku, tj. zda existuje právní zakotvení dostupnosti zdravotní péče, včetně zajištění jejího financování 2) z hlediska reálné dostupnosti zdravotnických služeb (tj. z hlediska dostatečného množství informací o zdravotnickém sys -tému, z hlediska času, vzdálenosti, etc.) 3) z hlediska její kvality, tj. zejména „vstřícnosti“ k potřebám migrantů, tj. zda poskytovaná péče odpovídá jazykovým, kulturním, náboženským a jiným charakteristikám migrantů. Specifickou roli může sehrát ostražitost a nedůvěra některých migrantů k západním medicínským přístupům vůbec, nedůvěra k lékařům určitého pohlaví a strach z neznámé situace. Ad 1) Právní nárok migrantů na zdravotní péči v ČR Podle Zákona o pobytu cizinců na území ČR č. 379/2007 Sb. ve smyslu § 180i musí mít všichni cizinci na území ČR zdravotní pojištění. Smyslem této zákonné úpravy je jednak zajištění potřebné zdravotní péče pro všechny, kteří na území ČR mohou tuto péči potřebovat, jednak zajištění úhrady nákladů zdravotnickým zařízením. Této povinnosti dostojí bez jakýchkoliv problémů všichni ti cizinci, kteří jsou účastníky českého veřejného zdravotního pojištění na základě zákona 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Týká se to cizinců s trvalým pobytem, cizinců/zaměstnanců u firem registrovaných v ČR, všech občanů ze států EU, cizinců ze třetích zemí, na které se vztahuje příslušná legislativa Evropských společenství (Nařízení 1408/71), a některých dalších, přesně vymezených skupin (asylanti i žadatelé o azyl a cizinci, kterým zdravotní péči zaručují mezinárodní smlouvy). Ostatní cizinci s dlouhodobým pobytem v ČR si musí zdravotní pojištění zajistit u komerčních pojišťoven. Nejnovější (od ledna 2010) a zatím platná legislativní úprava (§ 180i a 180j Zákona č. 326/1999 Sb o pobytu cizinců na území ČR a Zákon č. 277/2009 Sb. o pojišťovnictví), neumožňuje cizincům uzavřít komerční zdravotní pojištění v zemi jejich původu, pokud příslušná pojišťovna nemá oprávnění od České národní banky. Tím jsou konkurenčně zvýhodněny české komerční pojišťovny. Proto současná vláda na základě protestů některých zahraničních pojišťoven navrhuje novelizaci zákona o pojišťovnictví tak, aby bylo toto znevýhodnění alespoň zmírněno (viz dále). Na komerční zdravotní pojištění jsou tedy odkázáni migranti ze zemí mimo EU, kteří nemají trvalý pobyt v ČR a: - působí jako živnostníci či podnikatelé (OSVČ), - jsou rodinnými příslušníky (děti, manželé, starší rodiče) všech cizinců ze třetích zemí, - studenti, kteří studují v ČR na své vlastní náklady. Z dostupných statistik nelze zjistit zcela přesný počet cizinců odkázaných na komerční zdravotní pojištění. Na základě relativně jednoduchého odhadu, tj. odečtením 307 224 cizinců registrovaných v roce 2008 jako pojištěnci veřejného systému od celkového počtu 438 000 cizinců v roce 2008, jsme dospěly k počtu cca 130 tisíc osob. Plné znění zpráv


Komerční zdravotní pojištění, jeho vývoj a charakteristika Historie komerčního zdravotního pojištění pro osoby, které nejsou ze zákona účastníky veřejného zdravotního pojištění, sahá až do roku 1993. V té době Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR (VZP) začala nabízet tzv. „smluv ní zdravotní pojištění cizincům při pobytu v ČR“. V roce 2004 se však situace změnila. V souvislosti se vstupem ČR do EU byla zrušena možnost provozovat pojištění jinými právnickými subjekty, než jsou akciové společnosti anebo družstva. VZP tak ztratila oprávnění poskytovat tento typ pojištění. Proto vznikla nová dceřina společnost VZP s obchodním názvem Pojišťovna VZP, a.s. (PVZP), která převzala dřívější pojištěnce/cizince od VZP [Výroční zpráva PVZP, 2004]. Zdravotní pojištění cizinců se v průběhu let ukázalo jako velmi ziskový pojistný produkt. Postupně jej začaly nabízet i další komerční pojišťovny. V současné době jsou to zejména Pojišťovna Uniqa, a.s., Pojišťovna Slavia, a.s., Maxima pojišťovna, a.s. a Victoria Volksbanken pojišťovna, a.s. Komerční pojištění není nárokové. Ačkoliv cizinci mají zákonnou povinnost zajistit si zdravotní pojištění, pojišťovny mohou rizikové zájemce odmítnout a také mohou smlouvu snadno vypovědět (Pojistné podmínky zdravotní pojištění cizinců PVZP 2009, čl. 13, odst. 5). Existuje jenom minimální právní regulace pojistných podmínek a sou -časná legislativní úprava se téměř nezabývá ochrannou pojištěnce. V souladu se směrnicemi Evropského společenství je pouze stanoven minimální rozsah pojistného kry -tí do výše 30 000 Euro. Všechny další podmínky určují pojišťovny. Důsledkem této právní úpravy je, že komerční zdravotní pojištění vykazuje z hlediska svého účelu, tj. zajištění potřebné zdravotní péče pro početnou skupinu migrantů, řadu zásadních problémů. Z praxe je známo, že uzavření smlouvy cizinci nikterak negarantuje, že mu příslušná pojišťovna veškerou poskytnutou péči skutečně uhradí. Cizinci si v současné době mohou vybrat ze dvou typů pojištění. Jedná se buď o zdravotní pojištění pro případ nutné a neodkladné péče anebo o pojištění komplexní zdravotní péče. Obě formy splňují podmínky dané zákonem. V praxi cizinci mnohem častěji uzavírají zdravotní pojištění na neodkladnou péči, které je finančně méně nákladné a kde si lze vybrat z nabídky vícero pojišťoven. Pojištění zahrnující komplexní péči zatím nabízí pouze PVZP. Pojistné se u obou typů platí jednorázově a na celou dobu pojištění předem. Může to být až na dva roky. U obou typů komerčního pojištění platí četné výluky a limity pojistného plnění. Pojistné podmínky jsou obecně složité a těžko srozumitelné pro lidi bez právního vzdělání, bez dokonalé znalosti jazyka a bez orientace v českém zdravotnickém systému. Týkají se celé řady nemocí, okolností jejich vzniku, nákladnějších léčebných postupů, vrozených vad a dalších přesně definovaných situací. Je paradoxem, že také některá závažná onemocnění, u kterých existuje v ČR povinné léčení, jsou z komerčního pojištění explicitně vyloučena. Jedná se o onemocnění, kdy pacient může být díky nemoci nebezpečný sobě nebo okolí, tudíž je nutné jej hospitalizovat a léčit. Jsou to zejména psychiatrické nemoci, ale také drogové závislosti a nemoci spojené s abusem alkoholu. Vyloučeny jsou také pohlavní a sexuálně přenosné nemocí včetně HIV/AIDS, kdy je ovšem nařízené povinné léčení ve smyslu zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Přitom, jak ukazují statistiky (viz výše), cizinci v ČR patří z hlediska výskytu těchto nemocí k rizikovým skupinám. Lze konstatovat, že v praxi je cizincům nezbytná péče v těchto případech poskytována. Lékaře k tomu zavazuje příslušná zdravotnická legislativa a také etické důvody. Část péče však zůstává nezaplacena a tyto pohledávky zatěžují nemocnice. Zdravotníci se dostávají do situací, které jsou pro ně lidsky a eticky nesmírně náročné, kdy musí vymáhat nemalé částky od nemocných lidí, kteří jsou bez jakýchkoliv finančních prostředků. Situace se řeší ad hoc, případ od případu a má v podstatě charakter charitativní činnosti [Dobiášová, Hnilicová 2009]. K určitému posunu došlo v roce 2009, kdy proběhlo jednání ve Výboru pro práva národnostních menšin při Radě vlády ČR pro lidská práva, jehož výsledkem bylo doporučení novelizovat zákon o veřejném zdravotním pojištění tak, aby se uvedené skupiny migrantů mohly na veřejném pojištění podílet. Zároveň byla zdůrazněna potřeba většího dohledu nad komerčním zdravotním pojištěním. Výbor pro práva cizinců měl pro své jednání k dispozici podrobnou analýzu pojistných podmínek komerčního zdravotního pojištění [Hnilicová, Dobiášová, 2009] i analýzu finančních dopadů navrhované úpravy na fond veřejného zdravotního pojištění [Čižinský, 2009]. Analýzy ukázaly, že lze oprávněně očekávat, že zahrnutí migrantů do veřejného zdravotního pojištění by mohlo být výhodné nejenom pro migranty samot -né, ale i pro veřejné zdravotní pojištění, které tak navíc získá nezanedbatelné finanční prostředky (odhadem až 400 mil. Kč). Proto Rada Vlády ČR pro lidská práva doporučila Ministerstvu zdravotnictví předložit co nejdříve zmíněnou novelu zákona o veřejném zdravotní pojištění ve výše uvedeném smyslu. Doposud se však tak nestalo. Jak je konstatováno v oficiálních vládních materiálech (Zpráva o realizaci Koncepce integrace cizinců v roce 2009 a návrh dalšího postupu), nedostatečný rozsah garantované péče v rámci komerčního zdravotního pojištění se doposud nikterak nerozšířil, a to i přesto, že řešení této problematiky je úkolem vyplývajícím z Usnesení vlády ČR, který byl Ministerstvu zdravotnictví ČR uložen již v roce 2007. V srp nu 2010 sice vláda schválila návrh novelizace cizineckého zákona i zákona o pojišťovnictví, která by měla vyřešit některé existující problémy. Opět by mělo být za určitých podmínek možné uzavřít pojištění v zemi původu a komerční pojišťovny již nebudou moci uplatňovat některé výluky z pojistného krytí (např. hrazení péče při úrazech, pokud byl dotyčný pod vlivem al -ko holu). Je také navrhováno rozlišovat mezi zdravotním pojištěním pro krátkodobý pobyt do 3 měsíců a zdravotním pojištěním pro dlouhodobý pobyt, kde budou muset pojišťovny garantovat péči až do výše 60 000 EU. Zatím nelze odhadnout, jaká bude konečná podoba úprav. V každém případě se však nejedná o Plné znění zpráv


systémovou změnu, která by vyřešila většinu stávajících problémů. Lze jenom doufat, že nové vedení Ministerstva zdravotnictví bude při formulování zdravotní politiky ve vztahu k migrantům postupovat odpovědněji a více racionálně, a to jak s ohledem na mezinárodní závazky, tak i s ohledem na och ranu veřejného zdraví. Nelze také nezmínit oprávněný zájem zdravotnických zařízení na bezproblémové úhradě zdravotní péče, kterou cizincům stále častěji poskytují. Ad 2) Informovanost migrantů o českém zdravotnictví Další významnou praktickou překážkou, se kterou se musí migranti vyrovnat, je nedostatek jasných, srozumitelných a aktuálních informací o tom, jak funguje český zdravotnický systém [Dobiášová, Angelovská, Čabanová 2003, Dobiášová, Křečková, Angelovská 2005, Dobiášová, Hnilicová 2009]. Tento problém byl alespoň částečně řešen prostřednictvím projektů zaměřených na integraci cizinců v letech 2002-2006. V dnes již neexistujícím Institutu zdravotní politiky a ekonomiky vznikly informační brožury v různých jazykových mutacích, které byly v tištěné formě distribuovány přímo v cizineckých komunitách a umístěny v elektronické podobě na webové stránky určené cizincům (Průvodce systémem zdravotní péče Čes ké republiky 2003,2004, Průvodce zdravotní péčí o děti v ČR 2005). Nutno říci, že tyto publikace jsou dnes již zastaralé, avšak žádné novější nejsou k dispozici. Ministerstvo vnitra vydalo sice v nedávné době informační materiály pro cizince, zdravotnická problematika je zde však zmíněna pou ze okrajově. V posledních letech se v tomto ohledu angažují i některé neziskové organizace. Vytvářejí vlastní informační letáky, které však neposkytují komplexní informace a i jejich počet je obvykle omezený. Ad 3) Kvalita zdravotní péče pro migranty Nejenom u nás, ale i v zemích, kde mají se zdravotní péčí pro migranty dlouholeté zkušenosti (Nizozemí, Velká Británie), neexistují téměř žádná exaktní a validní data, mapující klinickou efektivitu a kvalitu zdravotní péče poskytované migrantům [Ingleby 2005]. K dispozici je však celá řada výsledků kvalitativních a kvantitativních studií, sledujících účinnost péče jak z pohledu migrantů samot ných, tak i zdravotnických pracovníků [Mladovsky 2007, Cuadra, Cattacin 2007]. Závěry těchto výzkumů jednoznačně ukazují, že největší překážkou efektivní diagnostiky a léčby u migrantů je jazyková bariéra. Jazyková bariéra je příčinou neznalosti práv a možnosti bránit se před jejich porušováním, neumožňuje dostatečné vyjádření a zároveň i pochopení zdravotních potřeb ze strany zdravotníků. Komunikaci komplikuje neexistence ekvivalentních jazykových výrazů pro některé lékařské i jiné důležité termíny, což může někdy vést až k fatálním problémům [Ingleby 2005]. Na tento problém narážíme i v ČR, a to zejména v případě vietnamské komunity. Někteří Vietnamci, kteří zde žijí i řadu let, nejsou schopni základní komunikace v češtině a jsou odkázáni na tlumočníky [Ivanovová, Kutnohorská, Špirudová 2005, Špirudová a kol. 2005, Michálková, Šedová, Tóthová 2009, Dobiášová, Hnilicová 2009]. Je pozitivní, že česká vietnamská komunita je poměrně dobře organizovaná a v případě potřeby jsou tlumočníci relativně často k dispozici. Naši zdravotníci se však kromě Vietnamců a Ukrajinců, stále častěji setkávají i s představiteli jiných, méně zde zastoupených etnik, jako jsou Číňané [Scholz, Tóthová 2009], Mongolové, pacienti z muslimských zemí nebo také španělsky mluvící migranti ze zemí Jižní Ameriky. Reakcí na stále častější přítomnost migrantů je v řadě zemí již po tři dekády rozvíjen koncept „kulturně citlivé“ a „kulturně odpovídající“ péče [Zust and Moline 2003 dle Ingleby 2005]. Je potěšující, že v tomto ohledu bylo dosaženo určitého pokroku v oblasti vzdělávání sester i v ČR. Základní témata z tzv. multikulturního ošetřovatelství jsou dnes standardně zahrnuta do vzdělávacích programů bakalářského studia ošetřovatelství i obdobného studia na vyšších odborných školách. Navíc, na mnoha univerzitních pracovištích lze dnes multikulturní ošetřovatelství studovat jako povinně volitelný předmět. V rámci výuky adepti získávají poměrně široké znalosti jiných kultur a jejich zvláštností, které je třeba v ošetřovatelské péči respektovat. Může jít o odlišnosti v pojetí lidského těla, chápání intimity, režimu dne a stravovacích zvyklostí, či mezilidských a rodinných vztahů a osobních kontaktů v ošetřovatelské praxi. V nedávné době u nás proběhlo několik projektů, které tuto problematiku zpopularizovaly a přispěly k jejímu uvedení do praxe (více viz www.mighealth.net/cz). Závěr Nejpalčivějším problémem české zdravotní politiky ve vztahu k migrantům stále zůstává jejich nedostatečně zajištěný právní nárok na zdravotní péči. Týká se početné skupiny migrantů s dlouhodobým pobytem, kdy současná právní úprava znevýhodňuje migranty, kteří pocházejí ze zemí mimo EU. Je to nezdůvodnitelné, není to etické a odporuje to mezinárodním konvencím, kterými je Česká republika vázána (Všeobecná deklarace lidských práv, Úmluva o právech dítěte, Charta základních práv EU, Evropská sociální charta). Česká republika se díky diskriminaci cizinců ze třetích zemí v přístupu k veřejnému zdravotnímu pojištění může stát v dohledné době terčem kritiky příslušných evropských orgánů. I kdybychom zcela odhlédli od humanitárních důvodů, které právo cizinců a zejména jejich dětí na adekvátní zajištění zdravotní péče jednoznačně vyžadují, zůstává nezpochybnitelný veřejný zájem na tom, aby zdravotnickým zařízením nevznikaly leckdy obtížně vymahatelné pohledávky a aby byla na našem území dostatečně zajištěna ochrana veřejného zdraví. SOUHRN: Článek pojednává o vývoji a současné podobě zdravotní politiky ve vztahu k migraci a migrantům v ČR. Zevrubně seznamuje s dostupnými informacemi o zdraví migrantů a upozorňuje na některá zdravotní rizika Plné znění zpráv


spojená s migrací. Popisuje právní nároky migrantů na zdravotní péči při pobytu v ČR, seznamuje s problematikou komerčního zdravotního pojištění a v tomto kontextu upozorňuje na existující nerovnosti v dostupnosti zdravotní péče u migrantů z tzv. třetích zemí a na některé problémy, kterým musí migranti při čerpání zdravotní péče čelit. Klíčová slova: Zdravotní politika, migranti, zdravotní stav, dostupnost zdravotní péče, komerční zdravotní pojištění, kvalita zdravotní péče Tento článek vznikl na základě finanční podpory Grantové agentury Univerzity Karlovy v rámci projektu č. 112410 Zdravotní politika ve vztahu k migrantům v ČR v mezinárodním kontextu. Literatura: 1. Aktuální informace č. 45/2010: Hlášené infekční nemoci v ČR v letech 2007-2009, ÚZIS ČR 2. Bratislavská deklarace o zdraví, lidských právech a migraci 2007 [online]. 4. 8. 2010. [cit. 2010-10-08]. Dostupné z http://mighealth. net/eu/images/7/79/Brat.pdf 3. Cizinci v ČR 2006,2007, 2008 [online]. 2010. [cit. 2010-10-07] Dostupné z http:// www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/kapitola/ciz_ pu blikace 4. Cizinci v ČR, Český statistický úřad 2009, ISBN 978-80-250-1993-1 5. Cuadra, C. B., Cattacin S. [eds.] Migration and Health: Difference Sensitivity from an Organisational Perspective. Malmö: IMER [online]. 2007. [cit. 2010-10-08]. Dostup -né z http://mighealth.net/eu/images/2/22/ Diffsens.pdf 6. Dobiášová K., Vyskočilová - Angelovská, O., Čabanová, B. Zdravotní stav a péče o zdraví občanů bývalého SSSR pobývajících dlouhodobě v ČR a občanů ČR. In Zdravotní politika a ekonomika č. 1/2004. Kostelec nad Černými lesy, IZPE, 2004, s. 6-97. 7. Dobiášová, K., Hnilicová, H.: Migranti a veřejné zdraví ve světle výzkumů In „Přínos a potenciál výzkumu v oblasti migrace“, MV ČR Praha 2010, ISBN 978-80254-8008-3 8. Dobiášová, K., Hnilicová, H.: Zkušenosti zdravotnického personálu při poskytování zdravotní péče cizincům. Výzkumná sonda, migraceonline.cz Specializovaný web a fórum Multikulturního centra Pra -ha pro kritickou diskuzi o migraci v ČR a v zemích střední a východní Evropy, http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/publikace-vyzkumy/, ver. 24. 1. 2010 9. Dobiášová, K., Křečková, N., Angelovská, O. Zdravotní péče o děti cizinců. Realita a zkušenost. Kostelec nad Černými lesy, IZPE, 2006, ISBN 80-86625-53-2 10. Drbohlav D.: Nelegální ekonomické aktivity migrantů. Česko v evropském kontextu. Karolinum 2009, ISBN: 978-80246-1552-3 11. Hillier, S.: The Health and Health Care of Ethnic Minority Groups. In: Scambler, G.: Sociology as applied to Medicine, London: WB Sounders Company, 2005 ISBN 0-7020-2275-6, s. 135-147. 12. Hnilicová, Dobiášová: Zpráva o stavu zdraví a zdravotní péči pro migranty v ČR [online]. 2009. [cit. 2010-2408]. Dostupné z http://www.mighealth.net/cz/index. php/Hlavn%C3%AD_strana 13. Hnilicová, H., Dobiášová, K., Čižinský, P.: Komerční zdravotní pojištění cizinců [online]. 5. 3. 2010. [cit. 2010-10-07]. Dostupné z http://www.migraceonline.cz/e-knihov -na/?x=2219641 14. Hnilicová,H. Dobiášová, K.: Zdravotní pojištění cizinců, migraceonline.cz - Specializovaný web a fórum Multikulturního cent ra Praha pro kritickou diskuzi o migraci v ČR a v zemích střední a východní Evropy, http://www.migraceonline.cz/e-kni -hovna/?x=2210418, ver. 24.1. 15. Hnilicová, H.: Souhrn hlavních důvodů pro zahrnutí migrantů ze třetích zemí a jejich rodinných příslušníků do veřejného zdravotního pojištění v ČR. Podkladový materiál pro jednání s ministrem pro lidská práva M. Kocábem, srpen 2009 16. Hnilicová, H. : Od ledna 2010 se změnily podmínky zdravotního pojištění cizinců v ČR, dlouhodobé problémy to ale neřeší [online] 10. 5. 2010, dostupné z http:// www.mi gra ceonline.cz/e-kni hovna/?x= 2229027 17. Ingleby, D.et al.: Good practices in mental health and social care for asylum seekers and refugees. Final Report of the project for the European Commission [European Refugee Fund]. Canterbury: University of Kent, 2003, 344 pp. 18. Ingleby, D.et al: Social integration and mobility: education, housing and health. IMISCOE Cluster B5 State of the art report. Estudos para o Planeamento Regional e Urbano n § 67, Fonseca, L. and Malheiros, J. [eds.], Lisbon: Centro de Estudos Geográficos, 2005, pp. 89-119. 19. Ivanová, K., Špirudová,L., Kutnohorská, K.: Multikulturní ošetřovatelství I., Grada 2005 ISBN-10: 80-2471212-1 20. Jelínková M, Dobiášová K.: Falešná zdravotní pojištění cizinců, Zdravotnictví v ČR, č. 4, 2007, str. 128-132 21. Koncepce výběru a zpracování statistických údajů spojených s migrací a integrací cizinců na území České republiky, Český statistický úřad, Praha 2010, s. 25-26, [online]. 4. 8. 2010. [cit. 2010-10-08]. Dostupné z http://www.cizinci.cz/ news. php?lg=1 22. Kristiansen, K, Mygind, A., Krasnik, A.: Health effects of migration. Dan Med Bull, 2007,vol. 54, p.46-7 23. Landman, J., Cuickshank, J. K.: A review of ethnicity, health and nutrition-related diseases in relation to migration in the United Kingdom’. Public Health Nutr, 2001, No.4, p. 64757. 24. Mc Kinley, B.: International Dialogue on Migration. Health and Migration: Bridging the Gap. IOM, 2005, ISSN-1726-2224 25. MIGHEALTHNET - Informační síť o dobré praxi ve zdravotní péči pro migranty a etnické menšiny v Evropě. [online]. 2010. [cit. 2010-10-07]. Dostupné z http://mighealth. net/cz 26. Michálková, H., Šedová, L., Tóthová, V.: Specifika ošetřovatelské péče u vietnamské minority, Sestra 12/2009 26. Mladovsky, P: Research Note: Migration and health in the EU. London School of Economics, [online]. 2007 [cit. 2010-21-08]. Dostupné z: http://mighealth.net/eu/images/3/3b/Mlad.pdf 27. Nesvadbová, L. a kol.: Zdravotní, psychologické a sociální aspekty migrace. Praha 1998 28. OECD Report on Social and Economic Development 2006 29. Plné znění zpráv


Peiro,M. J., Benedict, R.: Migration Health. Better Health for All in Europe. Final Report. IOM 2009 30. Podnět Rady vlády ČR pro lidská práva ze dne 26. února 2009 k začlenění vybraných kategorií cizinců, kteří pobývají v ČR přechodně, do systému veřejného zdravotního pojištění -Analýza finančních dopadů. Zpracoval P. Čižinský [podpořeno z prostředků ESF v ČR ]. 31. Pohlavní nemoci, ÚZIS ČR, 2008 [online]. 2008. [cit. 2010-10-07]. Dostupné z http://www.uzis.cz 32. Read, J. G., Emerson, M. O. and Tarlov, A.: Implications of black immigrant health for U. S. racial disparities in health. J Immigr Health, 2005, 7, p. 205-12. 33. Schierup, C. -U., Hansen, P. and Castels, S.: Migration, citizenship, and the European welfare state: a European dilemma. Oxford: Oxford University Press, 2006. 34. Scholz, P., Tóthová, V.: Specifika v ošetřování příslušníků čínské minoritní skupiny v ČR. In Kontakt 1/2009, ISSN 12124117, s. 210-217 35. Svobodová, L. Pracovní úrazy u cizinců, vývoj, možnosti, prevence. In seminář „Mi -grace a zdraví“ realizovaný v rámci mezinárodního projektu Mighealthnet, 27. 11. 2008. Praha, 2008 36. Špirudová, L. a kol.: Multikulturní ošetřovatelství II. Grada 2005, ISBN 802471213X Výskyt tuberkulózy v ČR, ÚZIS ČR, 2007, 2008, 2009. [online]. 2009. [cit. 2010-1007]. Dostupné z http://www.uzis.cz 37. Wallenfels, J.: Epidemiologická situace TBC u cizinců v ČR., In seminář „Migrace a zdraví“ realizovaný v rámci mezinárodního projektu Mighealthnet, 27. 11. 2008. Praha, 2008 38. Westerling, R. Rosen, M.: „Avoidable“ mortality among immigrants in Sweden. European Journal of Public Health, 2002, 12, p.279-286 39. Zdraví 21 - Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR. Zdraví pro všechny v 21. století. Usnesení vlády ČR č. 1046 ze dne 30 říj -na 2002. [online]. 2010. [cit. 2010-1007]. Dostupné z http://www.zdravi21 msk.cz/03_dokumenty/files/zdravi_21_ci l_07.pdf 40. Zpráva o výskytu a šíření HIV/AIDS za rok 2009 a 2010, Národní referenční laboratoř pro AIDS SZÚ [online]. 2010. [cit. 2010-10-07]. Dostupné z http:// www.szu.cz/tema/prevence/zprava-o-vyskytua-sireni-hiv-aids-za-rok-2010 *** SUMMARY: MIGRANTS AND HEALTH POLICY IN THE CZECH REPUBLIC Dobiášová K., Hnilicová H. The article deals with development and current state of health policy in relation to migration and migrants in the Czech Republic. In detail it posts up available data on migrants´health and draws attention to some health risks connected with migration. The article explains migrants´legal claim for healthcare during their residency in CR. An introduction to commercial health insurance problems is also reported. The article draws attention to existing inequalities in healthcare availability for so-called „third countries“ migrants and shows some typical issues in utilizing healthcare. Key words: Health policy, migrants, health status, health care accessibility, commercial health insurance, health care quality O autorovi| Karolína Dobiášová, Helena Hnilicová, O autorkách: Mgr. Karolína Dobiášová, Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut sociologických studií e-mail: [email protected] PhDr. Helena Hnilicová, PhD., Univerzita Karlova, 1. lékařská fakulta, Ústav veřejného zdravotnictví a medicínského práva e-mail: [email protected]

Výzkum public health 2. část 27.12.2010

Zdravotnictví str. 154 Výzkum Public Health 2 Miroslav Barták

Využití v praxi zdravotní politiky Studiu v oboru public health se věnuje jak v Evropě, tak i zámoří, celá řada organizací, jejichž organizační a právní forma, stejně jako cíle a vize, kterými se řídí, se do značné míry liší. Jiné jsou aspirace univerzitních pracovišť, jiné nestátních organizací, ať se jedná o subjekty ziskové nebo občanskoprávní povahy a jiné subjekty veřejné, které jsou zřizovány státní správou či nadnárodními organizacemi. Všechny výše uvedené subjekty můžeme klasifikovat pomocí jednoho z modelů veřejné politiky [Kotlas 2001] jako aktéry, kteří se podílí na její realizaci. Někteří autoři staví, alespoň teoreticky, jejich roli relativně vysoko [Howlet Ramesh1995]. Pro účely této analýzy budeme rozlišovat zejména aktéry na úrovni mezinárodní a národní. Pozornost budeme tedy věnovat situaci v zahraničí, která může být inspirativní pro další úvahy o možných trendech výzkumu a jeho následného využití v praxi tvorby a realizace zdravotní politiky v ČR. Mezi veřejné aktéry na mezinárodní úrovni můžeme zařadit např. Světovou zdravotnickou organizaci (dále WHO), Organizaci pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (dále OECD), Evropskou unii (EU) či Světovou Plné znění zpráv


ban -ku (dále WB). Nejkomplexněji se otázkami public health zabývá WHO, která je agenturou OSN, jenž se věnuje ochraně a rozvoji zdraví veřejnosti v celosvětovém kontextu. Také vliv této organizace na tvůrce veřejné politiky lze hodnotit jako velmi významný, alespoň v deklarativní rovině. WHO de facto tvoří zdravotní politiku ve svých členských státech např. pomocí programu a dlouhodobé koncepce Zdraví 21, pomocí svých orgánů ovlivňuje tvůrce zdravotní politiky na nejvyšší úrovni, uznávané jsou také statistic -ké databáze a celosvětově je používána Me -zi národní klasifikace nemocí WHO. Velmi významná je také úloha WHO jako zdroje informací pro výzkumná pracoviště v oboru public health. WHO je vydavatelem celé řady uznávaných časopisů, jakými jsou např. Bulletin of the World Health Organization -International journal of public health, Eastern Mediterranean Health Journal, Pan American Journal of Public Health, Weekly Epidemiological Record nebo WHO Drug Information. Jak pro politiky, tak i pro výzkumníky jsou určeny publikace, jakými jsou The World Health Report (Světová zpráva o zdraví). V Evropském kontextu vytvořila Evropská úřadovna WHO ve spolupráci s některými členskými státy unikátní výzkumné pracoviště - European Observatory on Health Systems and Policies -tj. Evropskou observatoř zdravotních systémů a politik. Přínos této instituce spočívá především v rozvoji metody mezinárodního srovnávání zdravotnických systémů a publikování řady Health Systems in Transition (HIT) i monotematických publikací. Tyto publikace často představují jakési základní povědomí o zdravotnických systémech a otázkách veřejného zdraví, které je využíváno tvůrci politiky. Další nepominutelnou institucí, která významným způsobem ovlivňuje jak politické rozhodovatele, tak i výzkumnou sféru v oblasti public health, je OECD. OECD se věnuje otázkám public health první dekádu, nic méně výsledky jsou již zřejmé. Uznávaná je především statistická databáze OECD Health Data, která představuje zdroj mezinárodně uznávaných údajů z oblasti ekonomiky a organizace zdravotnických systémů. Také publikační výstupy jakými jsou Measuring Up, Towards Hight Performing Health Systems a další jsou v praxi tvorby zdravotní politiky využívány. OECD publikovalo rovněž doporučení pro řízení zdravotnických systémů, které bylo prezentováno na nejvyšší politic -ké úrovni. Členské, ale také nečlenské státy, mají možnost požádat OECD o zpracování studie o zdravotnickém systému, jehož výsledky jsou publikovány v rámci tzv. Reviews of Health Systems. Česká republika prozatím o zpracování takovéto studie nepožádala. Nutno připomenout, že zpracování studie je vázáno určitým dodatečným příspěvkem ze strany členského státu. Důležitou úlohu mají také Economics Survey, kde je otázka public health vždy zmíněna. Tyto přehledy mají pro státy nejen informační, ale také praktický dopad. Hodnocení OECD může mít vliv na raiting dané země u různých mezinárodních agentur. V oblasti výzkumu public health hraje významnou roli také EU. Orgány EU se zabývají otázkami public health v řadě svých agend. Na úrovni EU je zřízena specializovaná agentura Evropské centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (ECDC - European Centre for Disease Prevention and Control), otázkami public health se zabývá Generální ředitelství Evropské komise odpovědné za zdraví a och -ranu spotřebitele (DG SANCO Direction Générale de la Santé et des consommateurs), které se mimo tuto agendu zabývá také ochranou spotřebitelů na vnitřním trhu EU. EU podporuje výzkum v oblasti public health pomocí grantových schémat a obecněji řečeno je zdraví důležitou součástí její strukturální politiky. Nicméně je třeba si uvědomit, že významné oblasti public health jsou stále v kompetenci členských států a EU podporuje jejich činnost např. pomocí své specializované agentury ECDC. Vliv v oblasti výzkumu public health má také WB. V rámci WB se otázkám výzkumu public health věnují jak různé pracovní skupiny, tak i Institut Světové banky, kdy nabízí státům podporu při prosazování reforem v ob -lasti péče o zdraví. Vliv WB je, alespoň v nízko a středně příjmových státech, značný (vzhledem k poskytování úvěrů na provádění reforem), v nejvyspělejších státech není její vliv zdaleka tak významný a tamější tvůrci politiky neberou tohoto aktéra příliš do úvahy. Výše zmínění aktéři představují zvláštní skupinu, protože jsou na jedné straně příjemci výzkumu public health, na druhé straně jej sami vytváří a ovlivňují tím jak tvůrce politiky, tak i další výzkumné instituce. Jejich vliv je do značné míry dán tím, že se jedná o mezinárodní organizace, které sdružují státy za dosažení více či méně konkrétních cílů. Nicméně z hlediska přehledu a z důvodu jejich vlivu na další organizace je nelze, co se týče výzkumu public health a jeho převodu do politické praxe, opomenout. Jiný typ organizací prezentují mezinárodní organizace - „zájmová sdružení“ jakými jsou např. IHEA (International Health Economics Association), ASPHER (Association of Schools of Public Health in the European Region) nebo EUPHA (European Public Health Association). ASPHER je vý znam nou nezávislou organizací, která v Evropě usiluje o posílení role veřejného zdraví, a to prostřednictvím zlepšení podmínek pro vzdělávání o odborný výcvik v tomto obo -ru, který je určen jak odborníkům a výzkumníkům, tak i politickým rozhodovatelům. ASPHER sdružuje řadu škol veřejného zdraví a má v sou časné době více než 80 členských organizací z 39 států Evropy a reprezentuje zájmy více než 5 000 odborníků. ASPHER vydává odborný časopis Public Health Reviews. ASPHER je financován pomocí příspěvků členských institucí, ale také z veřejných prostředků, zejména EU. ASPHER se v současné době podílí na realizaci projektu Posilování kapacity veřejného zdraví v EU. Důležitým cílem tohoto projektu je rovněž vytvoření návrhů pro tvorbu politiky v oblasti public health. Česká republika má zastoupení prostřednictvím Školy veřejného zdravotnictví IPVZ Praha. Plné znění zpráv


IHEA je zkratka pro Mezinárodní asociaci ekonomiky zdraví, což je organizace, která sdružuje asociace ekonomiky zdraví ze všech kontinentů. Členy jsou organizace z USA, Austrálie, Asie i Evropy. Cílem této mezinárodní organizace je zlepšovat komunikaci mezi ekonomy zdraví, pečovat o vysokou úroveň této debaty a aplikace zásad ekonomiky zdraví do praxe zdravotní politiky. Významným cílem, který je u mnoha jiných institucí opomíjen, je rozvoj mladých vědeckých pracovníků v oblasti ekonomiky zdraví. Mezi další zajímavé aktivity organizace patří také distribuce odborných časopisů z oblasti ekonomiky zdraví svým členům za zvýhodněných podmínek. Členské organizace zahrnují: American Society of Health Economists (ASHEcon), Asociacion de Economia de la Salud Latinoamerica y Caribe (AES LAC) Australian Health Economics Society (AHES), China Health Economics Association (CHEA), Colläge des Economistes de la Santé (CES), Colombian Health Economics Association (ACOES), Croatian Society for Pharmacoeconomics and Health Economics (CSPHE), Finnish Society for Health Economics (TTTS), German Association of Health Economics (DGGOE), Health Economics Study Group (HESG) (Velké Británie), Italian Association of Health Economics (AIES), Japan Health Economics Association (JHEA), Nepal Health Economics Association (NHEA), Portuguese Health Economics Association (APES), Spanish Health Economics Association (AES), Swiss Association for Health Economics (SAG), Taiwan Society of Health Economics (TaiSHE), Turkish Health Economics and Policy Association (THEPA) EUPHA (The European Public Health Association) je zastřešujícím sdružením evropských asociací v oblasti public health. Byla založena v roce 1992 jako mezinárodní, multi -disciplninární vědecká organizace, která sdružuje více než tisíc expertů v oblasti public health za účelem sdílení informací a spolupráce v Evropě. Organizace podporuje a rozvíjí multidisciplninární přístup v oboru public health. Typickým znakem výše zmíněných mezinárodních organizací je jejich multidisciplinární přístup, z hlediska organizačního se de facto jedná o mezinárodní zájmová sdružení a jejich financování je závislé na členských příspěvcích a veřejných (grantových) zdrojích. Vzhledem k tomu, že výše zmíněné organizace se profilují jako nezávislé, je zřejmé, že nevyužívají ve větším rozsahu soukromých finančních zdrojů, které by jejich nezávislost musely nutně zpochybnit. Jejich vliv na tvůrce veřejné politiky je o poznání méně průkazný také proto, že jejich členové mohou mít často velmi různé zájmy a jejich jednání ve vnějším prostředí je relativně opatrné a např. se nesetkáváme s hodnotovými soudy nebo propagací jednoho vyhraněného myšlenkového proudu v public health. Přenos poznatků do politické praxe je také do jisté míry činností univerzit. Ve výzkumu public health působí celá řada mezinárodně uznávaných institucí. Tyto instituce nabízí vzdělání v oblasti public health na úrovni bakalářské, magisterské i doktorské. Dále nabízí postgraduální vzdělávání v obo -ru. Pokud se týká zahraničí lze uvést například Harvard University Department of Health Care Policy, Princeton University, Standford University, London School of Economics & Political Science, London School of Hygiene and Tropical Medicine, University of York a další. Tyto školy ovlivnily celou řadu tvůrců zdravotní politiky, a to již tím, že tyto školy navštěvovali. Co se týče zahraničních vzdělávacích institucí, které působí v ČR, je třeba jako jeden příklad za všechny uvést kurzy pro manažery ve zdravotnictví, které byly pořádány v rámci projektu HOPE americké nadace The People-to-People Health Foundation, Inc. Pokud bychom to měli do určité míry shrnout, lze konstatovat, že výzkumu v oblasti public health se v mezinárodním i národním měřítku věnuje v zahraničí rostoucí pozornost s tím, že stále vznikají nové instituce. Mezinárodní organizace, které se zabývají public health mají vlastní výzkumné kapacity, jejichž výsledky pak prokazatelně využívají ve své činnosti. Mimo to financují tyto organizace také výzkum dalších organizací, případně se pro ně stávají inspirací a zdrojem dat. Jak na vládní, tak i nevládní úrovni lze sledovat trend multinacionalizace výzkumu public health, což lze dokladovat např. u organizací, jakými jsou IHEA, ASPHER nebo EUPHA. Minimálně v deklaratorní rovině je naprosto zřejmý trend multidisciplinarity, ačkoliv tento přístup se zpravidla lépe proklamuje než důsledně a reálně aplikuje. Co se týče financování, dominuje vícezdrojové financování s významným zapojením veřejných zdrojů, soukromé zdroje (pokud pomineme členské příspěvky) nejsou zpravidla dominantní. Důvodem může být jak omezená schopnost organizací tyto zdroje získávat, tak spíše a přebartak_devším důraz, který je kladen na nezávislost výzkumu. Vliv těchto organizací na konkrétní politická rozhodnutí se odvíjí od jejich postavení, kdy samozřejmě jiná je pozice vlastního výzkumu a jiná dalších výzkumů. Většina mezinárodních institucí je otevřena i k alternativním výsledkům výzkumu. Zatímco v předchozích částech byla pozornost věnována obecněji klasifikaci aktérů, podívejme se nyní na konkrétní situaci vybraného pracoviště, které se zabývá výzkumem v oblasti public health v našem nejbližším zahraničí. Jde o Centrum pro ekonomiku zdraví Technické univerzity v Drážďanech, které bylo založeno v roce 2007 s cílem vytvořit institucionalizované pracoviště, které by se zabývalo multidisciplinárním výzkumem v oblasti public health, který je relevantní jak pro rozvoj poznání, tak i veřejně politickou praxi. Cílem tohoto centra je samozřejmě také rozšiřování poznatků jak v rámci akademického prostředí, tak i v pra -xi. Svůj úkol vidí Centrum také ve zpřístupňování odborné literatury a vytváření tvořivého prostředí pro výměnu názorů mezi aktéry ve zdravotnictví. Centrum je primárně akademické pracoviště, které těží z multidisciplinárního přístupu, který je Plné znění zpráv


rozvíjen v rámci pracovišť drážďanské univerzity, především v oblasti ekonomiky zdraví, zdravotnického práva, medicíny, sociálních věd, ale také architektury (architektonických řešení zdravotnických zařízení). Aktuálně řešená témata zahrnují ekonomické analýzy zdravotních rizik, efektivnosti zdravotnických služeb a jejich organizace, management nemocnic, ale také témata demografická a regionálního rozvoje. Pravidelných akcí Centra se účastní významní tvůrci politiky, a to jak na úrovni spolkové země Sasko, tak i na úrovni celoněmecké. Mimo zcela konkrétních témat a zadání Centrum systematicky rozvíjí metody, které jsou využívány v rámci oboru public health. Pracovníci cent -ra se také podílí na výuce jednotlivých disciplín oboru public health, čím získávají další kritické publikum pro výsledky své práce. Financování centra je vícezdrojové, aktivity jsou financovány jak z prostředků veřejných, tj. rozpočtu univerzity, dále zakázek veřejného sektoru, grantovými prostředky např. ze strany EU, tak do jisté míry přispívají na konkrétní akce také soukromé firmy a nadační fondy. Centrum rozvíjí spolupráci s dalšími pracovišti nejen v Německu, ale také v zahraničí, vzhledem ke geografické poloze Drážďan zde existuje také významný příhraniční přesah jeho aktivit. Příklad Centra pro ekonomiku zdraví TU Dres den nebyl zvolen zcela náhodně. Autor se domnívá, že na tomto příkladě lze poukázat na určitý model výzkumné instituce v oblasti public health, který má dobrou šanci na uplatnění svých poznatků v politické praxi. Kdy existuje výzkumné pracoviště, které má dostatečnou oporu v již etablované výzkum ně-pedagogické instituci, je schopno naplnit multi disciplinární charakter zkoumaného obo ru, je financováno vícezdrojově, je schopno získávat prostředky z různých grantových schémat i zakázek veřejného a do jisté míry také soukromého sektoru. Spolupracuje s institucemi v Německu i zahraničí a výsledky své práce přesvědčivě prezentuje tvůrcům politiky na místní, regionální, ale také národní úrovni. Pokud bychom měli shrnout faktory úspěšného přenosu poznatků public health do politické praxe, pak musíme konstatovat, že pomyslný míček je jak na straně výzkumu, tak na straně politických rozhodovatelů. Na straně výzkumu je úkolem provádět kvalitní výzkum. Praxe ukazuje, že nejdůležitější pro přenos do praxe je téma výzkumu a prezentace jeho závěrů, což na druhé straně bohužel neodpovídá zcela výzkumným zásadám, kdy je oprávněně kladen důraz rovněž na metodologii a samotný průběh výzkumu. Výzkum by měl být institucionálně ukotven, ale zároveň by měl být značně operativní, co se týče získávání zdrojů pro svou činnost, a měl by mít mezinárodní rozměr. Velmi výhodné je, pokud jsou poznatky výzkumu využitelné také pro výuku v negraduálním i postgraduál -ním vzdělávání. Určitým čertovým kopýtkem je role výzkumníka v oblasti analýzy politiky a analýzy pro politiku. Přenos poznatků do praxe je sice významným ukazatelem úspěšnosti výzkumu, na druhé straně by však neměl zbavit výzkumníka a výzkumné instituce jejich klíčového významu v kritické reflexi společenského vývoje. Tvůrci veřejné politiky by měli dále rozšiřovat poznávání problémů a příležitostí v ob -lasti zdraví veřejnosti. Pozornost by měli věnovat formulaci témat výzkumu veřejného zdraví a studiu jeho výsledků, které jsou z hlediska kvality života občanů - voličů více než relevantní. Všude na světě je výzkum public health financován vícezdrojově s tím, že úkolem tvůrců politiky je na základě společenské potřeby, kterou reprezentují, dále rozvíjet podmínky pro získávání veřejného financování výzkumu. Nedávné zkušenosti se zvládáním pandemií, ale také další události jasně ukazují, že výsledky výzkumu v oblasti public health významně přispívají ke zvládání situace a kvalitě života občanů. SOUHRN: Druhá část dvoudílného článku je věnována syntéze poznatků, které jsou relevantní z pohledu zkoumání vlivu výzkumu v oblasti public health na tvorbu a realizace zdravotní politiky. V textu jsou představeny nejvýznamnější výzkumné instituce, které v dané ob lasti působí, včetně jejich klasifikace podle organizační formy. Dále je představen a analyzován příklad mutidisciplinárního centra, který by mohl být inspirativní z hlediska praxe ČR. V závěru je diskutován vztah aktérů a využití poznatků public health v praxi tvorby a realizace politiky zdraví veřejnosti. Klíčová slova: zdraví veřejnosti, výzkum zdravotnického systému, využití výzkumu, výzkumné instituce veřejného zdraví Literatura a zdroje informací: 1. BRAUN, D.: Structure and dynamics of health research and public funding: an International Institutional Comparison. Dor -drecht :Kluwer Academics Publisher, 1994. ISBN 0-7923-2777-2. 2. HOWLET, M., RAMESH, M.: Studying Pu -blic Policy: Policy Cycles and Policy Sub -systems. Oxford: Oxford University Press, 1995. ISBN 978-01-9540-976-5. 3. KOTLAS, P.: Sítě aktérů tvorby politiky: alternativní koncept policy-making. Praha: FSV UK, 2001. 4. http://www.who.int/topics/research/en/ [citováno 15. 10. 2010] 5. http://www.oecd.org/topic/0,3373,en_26 49_37407_1_1_1_1_37407,00.html [citováno 15. 10. 2010] 6. http://econ.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/EXTDEC/0, menuPK:476823~ pagePK:64165236~piPK:64165141~theSitePK:469372,00.html [citováno 15. 10. 2010] 7. http://europa.eu/pol/health/index_cs.htm [citováno 15. 10. 2010] 8. http://www.ecdc.europa.eu/en/Pages/ home.aspx [citováno 15. 10. 2010] 9. http://www.healtheconomics.org/ [citováno 15. 10. 2010] 10.http://www.eupha.org/[citováno 15. 10. 2010] 11.http://www.aspher.org/ [citováno 15. 10. 2010] 12.http://www.hcp.med.harvard.edu/ [citová no 15. 10. 2010] 13.http://wws.princeton.edu/ [cito váno 15. 10. Plné znění zpráv


2010] 14.http://healthpolicy.stanford.edu/ [citováno 15. 10. 2010] 15.http://www2.lse.ac.uk/LSEHealthAndSocialCare/Home.aspx [citováno 15. 10. 2010] 16.http://www.hefp.lshtm.ac.uk/[citováno 15. 10. 2010] 17.http://www.york.ac.uk/che/ [citováno 15. 10. 2010] 18.http://www.tu-dresden.de/goez/ [citováno 15. 10. 2010] SUMMARY: HEALTH POLICY AND ECONOMICS RESEARCH AND ITS UTILIZATION IN POLICYMAKING PROCESS 2ND PART Miroslav Barták The second part of the paper is deals with the synthesis of relevant knowledge in the field of health system research utilization in policy-making. The text summaries most relevant public health research institutions, including their classification according to legal status. The attention is paid also to the analysis of the multidisciplinary public health research centre that could be interested as a good practice example for the situation in the Czech Republic. In the last part deals with the value oriented discussion of the public health research utilization in the health policy-making process. Key words: public health, health system research, research utilisation, public health research institutions O autorovi| O autorovi: PhDr. Miroslav Barták, Ph. D., Vedoucí katedry obchodu a služeb na Fakultě sociálně ekonomické UJEP e-mail: [email protected]

Britové změnili zaběhlé politické pořádky 27.12.2010

zpravy.rozhlas.cz str. 00 David Koubek

rokvesvete2010

Britové letos změnili zaběhlé politické pořádky. Poprvé od druhé světové války nevládne jediná strana. Labouristickou stranu porazili v květnových volbách Konzervativci. Ne však dost drtivě a museli vytvořit koaliční kabinet s Liberálními demokraty. Británie má také nejmladšího ministra za poslední dvě staletí. David Cameron nastoupil do Downing street 10 razantně. „Naše země má parlament, ve kterém nemá ani jedna strana naprostou většinu. Máme také hluboké a naléhavé problémy. Obrovský deficit, velké sociální problémy a politický systém, který potřebuje reformu,“ prohlásil David Cameron a pokračoval:„Proto je mým cílem vytvořit opravdovou a plnou koalici. Služba, kterou naše země teď potřebuje, je postavit se čelem k našim opravdu velkým úkolům, postavit se problémům, přijmout těžká rozhodnutí, a pak pomoci lidem tím vším projít.“Vláda se rovnou pustila do velkého šetření s cílem dát do pořádku rozpočet. Státním zaměstnanců například seškrtá platy. Rapidně například vzroste školné na anglických univerzitách - v přepočtu až na čtvrt milionu korun ročně. Tisíce studentů proto vyšly do ulic Londýna.Hlasování o školném zároveň částečně rozdělilo obě koaliční strany, které šly do voleb s programem rozdílným v mnoha bodech.Dění letošního roku rozebírá v rozhovoru s Janem Bumbou profesorka Lenka Rovné z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.ZPĚT NA ROK VE SVĚTĚProtestující studenti v Londýně napadli vůz s princem CharlesemGordon Brown vydává své pamětiStudenti ve Velké Británii protestovali proti zvýšení školnéhoPrinc William se příští rok ožení s Kate MiddletonovouVraždy v Midsomeru získaly Řád britského impériaBritský premiér Cameron navštívil Čínu, kvůli obchoduBritská královna spouští svoji stránku na FacebookuŠéf konzervativců Cameron je novým britským premiérem V Británii se rýsuje vláda konzervativců a liberálůBritánie zažije 'převratnou' novinku. Televizní debatu politiků


Miliardář na vejminku 23.12.2010

Ekonom str. 44 Rozhovor + ekonom.cz Jiří Pšenička, Jan Štětka



Vladimír Železný S bývalým šéfem TV Nova o televizním byznysu, budoucnosti »německé« eurozóny, obrazech a víně. Jako bychom se přesunuli v čase do devadesátých let. Někdejší mediální guru Vladimír Železný sedí uprostřed kubisticky zařízené pracovny v podkroví své pražské Galerie Zlatá Husa. Jakmile nadhodíme první otázku na politické sexy téma »krize eurozóny«, už místnost připomíná studio televize Nova, kde se zrovna natáčí další díl legendárního pořadu Volejte řediteli. Brilantní tok řeči a argumentů i známá Železného hra rukou s obroučkami brýlí… Jenže mezi slovy lze rozpoznat změnu. Někdejší televizní magnát, posléze senátor a europoslanec sám dobře vnímá, že mu za čtyři roky bude sedmdesát. A že má - vyjma záliby ve vinařství či v umění - řadu věcí v životě už prostě za sebou. Vladimír Železný, kdysi jeden z nejmocnějších mužů v zemi, vlastně působí ve své prostorné a tiché pracovně nad Starým Městem docela osaměle. Chybí zde totiž publikum. * S jakými pocity sledujete jako známý euroskeptik současné problémy eurozóny kvůli Řecku a Irsku? Cítíte zadostiučinění? My euroskeptici máme zásadní, velikou smůlu, že tato situace přišla až rok po přijetí Lisabonské smlouvy. Euro bylo vytvořeno jako politický, neekonomický nástroj. A jakmile jednou vnesete politiku do ekonomie, tak si koledujete o veliký malér. Ale politika vždycky vstupuje na ekonomické pole. Ano. Nicméně tady vstoupila brutálně, zavedením neflexibilní měny. Země mimo eurozónu problém státního deficitu, jako v Řecku, nebo přílišné zadluženosti bank, což je případ Irska, řeší elegantně a jednoduše, protože mají vlastní měnu i vlastní národní banku. Jsou schopny plynulým pohybem a reakcí vlastní měny tento malér vykompenzovat. Jediná měna, se kterou to nemůžete udělat, je euro. Řecko nemůže devalvovat euro, protože by devalvovalo měnu Německa. Euro je podle vás německá měna? Byla konstruována tak, aby vyhovovala Německu, centrální banka je v německém Frankfurtu. Pro Německo se euro stalo nejen politickým nástrojem integrace, ale taky nástrojem proexportní politiky. To byla jediná země, která z toho benefitovala. Stavíte Němce proti zbytku Evropy. Není to spíše tak, že některé státy jsou disciplinovanější, a tudíž nemají takové problémy, a jiné disciplinované nejsou? Na to vám odpovím velmi jednoduše. Nejméně disciplinovaným státem se ukázalo být Německo. V okamžiku, kdy byl před pár lety historicky poprvé prolomen Pakt stability, Evropská komise tehdy penalizovala Německo a to odmítlo zaplatit. Od toho momentu je to Německo, které nemůže po jiných zemích požadovat disciplínu při dodržování tříprocentní hranice deficitu. Zbavilo se tím nástroje, který by dnes velmi naléhavě potřebovalo. I v Německu se občas volá po znovuzavedení marky. Jaké řešení v nesourodé eurozóně vidíte vy? Vidím čtyři scénáře. První: platit, platit, platit. To se ale začíná zajídat německým daňovým poplatníkům. Kancléřka Merkelová nemůže Němcům nahlas říct: »Prosím vás, neblbněte, my to euro potřebujeme, ono nám úžasně pomáhá, to je naše měna.« Scénářem číslo dvě je návrat některých zemí k národní měně. To má jediný, ale zásadní problém. Musel by se zafixovat kurz eura k určitému datu, ovšem v ten moment všichni vkladatelé do jednoho v dotyčné zemi převedou své vklady do jiné země, do jiné měny, protože logicky budou očekávat, že nová nástupnická měna bude devalvována. A to by vedlo k okamžitému kleknutí všech místních bank a odešli by i investoři. Nejelegantnější, nádhernou, čistou variantou je, že Německo přejde zpátky ke své marce. De facto tím vytvoříte dvourychlostní měnu v Evropě. K marce či supereuru by se pak mohli připojit ti, co jsou na tom dobře, zbytek eurozóny by zůstal u obyčejného eura. * A který scénář byste preferoval? Osobně bych dal přednost návratu Německa k marce. To je nejlevnější a nejelegantnější. Ale je to politické přiznání porážky Německa. Pro ně euro a zejména Evropská unie plní roli jediného použitelného nástroje pro poválečnou emancipaci v Evropě, která by odpovídala velikosti a ekonomickému výkonu. Schování se za fasádu Evropské unie, za hvězdičky a modrou vlajku EU, může pomoci a pomáhá velmi efektivně, aby se Německo stalo vůdcem Evropy. A stává se jím. Samo to nikdy nedokáže. Německo je stále poškozeno na své pověsti druhou světovou válkou, holokaustem, Osvětimí, bombardováním Londýna. A kupodivu, jak se vzdalujeme od konce druhé světové války, tak bych skoro řekl, že více a více. * Díváte se na onu německou emancipaci s pochopením, či s obavami?



Ne, obavy nemám. To bych se bál spíše některých jiných zemí Evropy než Německa. Dívám se na to jako na logický vývoj a chápu také důvody, proč Německo využívá Evropskou unii jako nástroj k dosažení tohoto cíle. * Původně jste hovořil o čtyřech scénářích. Který je ten čtvrtý? Posledním scénářem je, že to celé klekne, pokud co nevidět Ústavní soud v Karlsruhe nalistuje německé zákony a podmínky, za kterých Německo přistupovalo k euru, a prohlásí za porušení ústavy samotné vytvoření fondu na podporu upadajících ekonomik v eurozóně. Jednou ze zásadních podmínek v Německu přece bylo, že německá ekonomika nikdy nebude užita k tomu, aby zabraňovala propadu eura mimo Pakt stability. * Co by podle vás následovalo? Pak by přechod na národní měnu byl vynucenou záležitostí. I za cenu pádu bank, čemuž by šlo zabránit administrativně tím, že se zmrazí bankovní pohyb přes horizont zavedení nové měny. Prostě uděláte měnovou reformu, která bude připomínat to, co se u nás stalo v roce 1953. Postupoval bych jinak než Klaus * Máte názorově blízko k prezidentovi Václavu Klausovi, bavili jste se spolu v poslední době o těchto celoevropských tématech? Během uplynulých několika měsíců nikoli. * Že byste si řekli: Dochází na naše slova. To jsme měli možnost si říct. Pro mě bylo výrazným zklamáním, že pan prezident nakonec pod tlakem vývoje a také z pocitu určitého politického osamění - protože to je politicky téměř neřešitelná situace - ratifikoval Lisabonskou smlouvu. * Klesl tím ve vašich očích? Ne. Já jsem rozuměl jeho argumentům a jeho důvodům. Spíše mě zaplavil smutek než zklamání. * Jednal byste na jeho místě jinak? Jednal bych jinak, ale on měl asi i jiné informace než já. Nebylo by bývalo z jeho strany * férovější abdikovat, když Lisabonskou smlouvu považoval za tak fatální věc? To kladete mimořádně vážné otázky tam, kde můžete dostat maximálně zástupnou odpověď. Položte je panu prezidentovi. Sbírka obrazů, to je má mise * Nebojíte se v této turbulentní době o svůj majetek, o úspory? Mám stále legální účet v Bruselu, a to v českých korunách. Jsou z toho v té bance všichni překvapeni, teď už ovšem mnohem méně než před čtyřmi lety, kdy mi nabízeli výhodnou konverzi do eura. A já řekl: Ne, ne, já když nesáhnu na korunu, tak mi koruna bude vůči vašemu euru pořád vydělávat. Nabízejte mi, co chcete, ale účet nechte korunový. * Může vás asi uklidňovat, že jste stamiliony korun investoval do obrazů a uměleckých děl, jejichž tržní cena je relativně stabilní. Nikdy jsem to nepovažoval za investici. Kupoval jsem je jako misi, jako poslání. Kdybych to kupoval jako investici, vzal bych - jako všichni ostatní - nejcennější obrazy, umístil je do velkého sejfu, ten bych zavřel, nechal ho klimatizovat a jen bych v pohodě čekal, jak mi to roste. Ale já obrazy půjčuji. Když půjdete na libovolnou Plné znění zpráv


velkou výstavu v New Yorku, Buenos Aires, v Bostonu a jinde, tak tam naleznete velmi podstatný podíl děl s nápisem Galerie Zlatá Husa. * Máte představu, jak se liší celková pořizovací hodnota od aktuální tržní hodnoty sbírky? Hodnota, oceněná trhem čili aukcemi, u těch obrazů stoupla minimálně na desetinásobek. V některých případech dokonce na třicetinásobek. * Na kolik si tedy sbírku ceníte? Řádově na miliardy. Ale přesně nevím. A ani mě to nezajímá. My totiž neprodáváme, spíše dokupujeme a sbírku »zahušťujeme«. * Nárůst hodnoty vás ale určitě těší. Ano, to mě nesporně těší. Všichni si kdysi ťukali na čelo - Železný vydražil »Ženu s korály« od Emila Filly za milion korun - a dnes je to třicetimilionový obraz. * Dá se říct, že péče o obrazy je dnes vaší hlavní pracovní činností? Je to pro mě významná, spíše ideová a také sponzorská záležitost. Co je hlavní, je dnes velmi obtížné říct. Ptáte se člověka, který byl svým způsobem vytěsněn z politiky. Jednak svým euroskeptickým postojem, jednak již dvanáct let nekončícími soudními kauzami, kdy vždy znovu a znovu vyhrajete a znovu a znovu po odvolání to někdo kvůli malicherné, často technické příčině vrátí o kolo zpět. Teď už běží třetí kolečko (viz box ...a jeho kauzy na str. 47). Osmnáct miliard a dvanáct let života * Kolik už vás vaše spory stály peněz? Stálo mě to ztrátu Novy. Když na vás rozjedou tolik kauz včetně všech exekucí, tak zcela ztratíte jako podnikatel důvěryhodnost. Nedostanete ani kontokorent, ani žádný jiný úvěr, nejste schopen udržet svoje podnikání v chodu. Mám-li počítat, za kolik byla Nova přeprodána panu Lauderovi a CME, tak jsem přišel až o osmnáct miliard korun. To je však jen jedna ztráta. Měl jsem i zvýšené, dramaticky zvýšené náklady na zvolení senátorem i na zvolení europoslancem, protože musím stále bojovat proti tomu, že jsem ten Železný, že jsem »kontroverzní«. A uvědomte si: dvanáct let života! Posledních aktivních a ještě výkonných. To mi všechno vzali. A náklady na právní zastupování, to jsou už miliony. * Vedle minusů jsou tu i plusy, onen miliardový majetek, který jste vydělal díky TV Nova. Kdyby Nova nikdy nevznikla, neměl byste starosti, ale ani majetek. Já bych ale majetek měl, i kdyby Nova nebyla. Peníze bych si vydělal někde jinde. Měl jsem už tehdy našlápnuto i na jiný významný post. Vyhrál jsem tendr u jedné z nejvýznamnějších světových reklamních agentur, přičemž by šlo i o majetkovou spoluúčast. * Ve své vinařské firmě Tanzberg vůbec nefigurujete v jejích orgánech. Nesouvisí to náhodou také s vašimi kauzami? Neobáváte se, že byste o firmu mohl přijít? Ne s tím to určitě nesouvisí. Tam je moje manželka. * Nebylo by to ale poprvé, kdy někdo kvůli svému trestnímu stíhání nechal raději napsat majetek na manželku, aby nepřišel o to nejcennější. Čest mi nevezmou a to je to nejcennější. Ale znovu vás mohu ubezpečit, že žádná z těch mých kauz nedovozuje žádné majetkové přesuny. * Co se pro vás osobně změní, pokud se vám podaří - řekněme za nějaké čtyři roky - prokázat svou nevinu?



Pánové, upozorňuji vás, že za čtyři roky už mi bude sedmdesát. Když to začalo, byl jsem raný padesátník. Na co se tedy vlastně ptáte? * Zda ještě máte nějaké ambice, které váznou jen na tom, že musíte chodit po soudech a usilovat o svou očistu. Mám ambice psát, mám ambice fotografovat… Soudní spory mi zabraňují ve všech ambicích. Zabírají čas, denní čas, noční čas, myšlenkovou kapacitu, emoční kapacitu. Občas je člověk po dvanácti letech nekonečného souboje již tak naštvaný, že vám to znesnadňuje práci. Nejste v pohodě. Nová televize? Jedině malá a specializovaná * Dokážete si představit, že byste nyní, v době internetové, začal budovat nějakou novou televizi na zelené louce? I v internetové době si to představit dokážu, ovšem kdyby tu nebyla TV Nova, kterou kdysi Železný pečlivě obestavěl, což velmi znesnadňuje jakýkoli konkurenční průlom. V dnešní době by to musela být spíše televize nízkorozpočtová, neobvyklá, úzce zaměřená. Musela by mít unikátní vlastnosti. Ale ty vám nebudu říkat, jelikož byste je mohli prodat nějaké nově začínající televizi. * Nova má stále vysoký tržní podíl, ale přišla o vliv. Když dříve někam přijel její štáb, tak se tamní starosta zamkl na záchodě. Ale dnes, kdy přestala dělat investigativní žurnalistiku, se jí nikdo bát nemusí. Investigativní žurnalistika vám nevydělá peníze. * Ale dá vám větší váhu ve společnosti, politici mají z takového média vetší respekt. Ano, to je do jisté míry pravda. Ale televizní legislativa je už víceméně dobudovaná a je velmi liberální. K čemu ten vliv vlastně potřebujete? Aby politici ještě více omezili tu restrikci, ještě více otevřeli televizní trh? * Třeba jen k tomu, abyste pomáhal potírat korupci. Teď už to televize téměř vůbec nedělají. Ano, protože pochopily, že do toho investují velké peníze a nevrací se jim to. A já jim v tom rozumím. Vzpomeňte, jaká ukrutná legislativa byla v mé době, tehdy nikdo vůbec nechápal, co je to komerční televize. Tehdy jsme potřebovali podporu prozíravých politiků, aby to liberalizovali a otevřeli. A aniž jsme je oslovovali, oni věděli, že televize je nějaký nástroj. Vy ten nástroj ani nepoužijete, vy ho jenom máte a oni vědí, že ho máte. Tehdy bylo nutné té flexibility politické scény dosáhnout. Teď už to tak není. Televize se dnes věnují těm pořadům, které dokážou nalákat reklamu. Investigativní žurnalistika to není. Inzerenti nechtějí být spojováni s násilím, s mrtvolami a kriminalitou. To já chápu. * A chápete tyto postoje i občansky? Tak s tímto slovem jděte prosím na Kavčí hory. Tam si platíme někoho, u něhož můžete uplatnit občanskou, veřejnou odpovědnost. U soukromého subjektu, který nedostane kromě příjmů z reklamy nikdy nic, to chtít nemůžete. Svatomartinské čúčo je největší nepřítel vinařství * Kdysi jste říkal, že vaší ambicí coby vinaře je vyrobit takový rejstřík moravského vína, abyste jej mohl v Lyonu nabídnout Francouzům a nikomu nepřišel zvláštní. Zkoušel jste to? Samozřejmě. Já byl místopředsedou výboru pro víno a vinohradnictví Evropského parlamentu. Vozil jsem své vzorky všude, kam jsem jezdil. A byla to pro ně ohromující zkušenost. Oni nás podceňují, ve všem. Ani jako vinařskou zemi nás neberou vážně. A najednou jim někdo přiveze víno, ochutnají, zalapají po dechu a říkají, vy jste do té lahve od vás s podivnou etiketou nalil víno od nás. Nevědí ani, kde je Morava. Přitom v našich špičkách umíme vyrobit víno jako horních deset procent vína francouzského, italského i německého. * I přesto však vývoj českého respektive moravského vinařství spíše kritizujete. Proč?



Oproti velmi nadějným devadesátým létům zažíváme neuvěřitelný propad v kvalitě, v korektnosti, v poctivém nakládání se spotřebiteli. * Myslíte třeba onen podivný boom mladého Svatomartinského vína? Svatomartinské víno, podporované z Vinařského fondu, je největší nepřítel moravského vinařství. Protože umožňuje podvod. Spláchnout mizerné, neprodané víno z loňské produkce, nalepit na něj nálepku Svatomartinské a prodat je letos. Nikdy bych do toho nešel. Letos se to ukázalo v plné nahotě. Nám díky velmi specifickému počasí ještě dva dny po svatém Martinovi visely hrozny na vinici, aby nabraly cukr, ale Morava vyrobila téměř 1,7 milionu lahví Svatomartinského vína! Časově to je totální nonsens. Ale hlavní problém je import levných hroznů. Z Moldávie je dovezete jako namacerovanou břečku, uděláte z toho víno a to vydáváte za moravské. Nalepíte na to moravskou etiketu, dáte dokonce přívlastek. Nazvete to vinicí. Ekonomicky se tomu dá jen velmi těžko konkurovat. * Takže vaše vinařství je zřejmě nezisková organizace? Je někde kolem nuly. * Kdyby se stalo ztrátovým, prodáte je? Zatím to nehodlám prodat, i kdyby to bylo ztrátové. Já stále věřím, že se to zlepší a dobré víno vyhraje. Jenom musíte přimět spotřebitele, aby se jednou toho dobrého vína napil a potom už nebude schopen polknout ty šílené splašky. * Dobré víno patří na štědrovečerní stůl. Pokud víme, tak vy se ale hlásíte k židovství. Neslavíte tedy spíše Chanuku než Vánoce? Ve zdejším kulturním prostředí, když máte děti, které žijí izolovány od židovské komunity, a navíc jste ještě ze smíšeného manželství, tak vlastně slavíte všechno. S dcerou Ester zapalujeme během Chanuky každý den svíce na chanukovém svícnu, na Roš Hošana zapalujeme Menoru, o Vánocích zase dostane dárečky a nepostavit jí stromeček, když ho mají všichni ostatní - to prostě nejde. Nebylo by to korektní. Líbilo se mi, že nedávno se jí kdesi ptali, jestli už napsala Ježíškovi o dárky, a ona ve svých třech letech řekla: My Ježíška nemáme, my si dáváme dárky, protože se máme rádi. A byla to velmi korektní a přesná odpověď. V promíšeném kulturním prostředí je to normální. Kdybychom bydleli v Izraeli, asi by to bylo jinak. *** Všichni si kdysi ťukali na čelo - Železný vydražil »Ženu s korály« od Emila Filly za milion korun - a dnes je to třicetimilionový obraz. Vladimír Železný (66) Mládí a vzdělání Narodil se v ruské Samaře, kde se jeho otec léčil ze zranění, které utrpěl jako příslušník československých jednotek v zahraničí. V roce 1948 se vrátili do Československa. Vystudoval sociologii a publicistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy (1964-1969). Kariéra Od roku 1963 asistentem produkce v Československé televizi, od roku 1968 redaktorem. V období po invazi 1968 krátce pobýval ve Velké Británii, kde působil v agentuře AP. Za normalizace nesměl vystupovat na obrazovce, stal se tedy redaktorem Technického magazínu a pro ČST psal scénáře k populárně naučným pořadům (Okna vesmíru dokořán) pod pseudonymem Vladimír Silný. 1990-1991 mluvčím Občanského fóra. 1991-1992 mluvčím české vlády. 19932003 spolumajitelem a ředitelem první české komerční televize Nova. Politika V letech 2002-2004 senátorem za hnutí Nezávislí v okrsku Znojmo. V letech 2004-2009 europoslancem za hnutí Nezávislí. Roku 2005 založil stranu Nezávislí demokraté a v roce 2009 si v Česku zaregistroval značku Libertas.cz, jejich koalice však v následujících volbách propadla. Soukromí Podruhé ženatý, má syny Jakuba, Davida a dceru Ester. ...a jeho kauzy § Dosud neuzavřený spor o to, zda Vladimír Železný připravil stát na daních o téměř šest milionů korun při dovozu obrazů ze zahraničí. § Dosud neuzavřený spor, zda Vladimír Železný poškodil věřitele, když se údajně fiktivně zbavoval majetku, aby nemusel platit dluh bývalé partnerské firmě CME za TV Nova. § Dosud neuzavřený spor, zda Vladimír Železný způsobil daňový únik, když údajně nezaplatil daň z prodeje svého obchodního podílu ve firmě CET 21. § Řada kritiků Vladimíru Železnému dodnes vyčítá, že má spolupodíl na Plné znění zpráv


tom, že Česko muselo vyplatit americké společnosti CME Ronalda Laudera částku zhruba 10 miliard korun (Česká republika se CME prohrála v Londýně roku 2003 arbitráž, která se týkala údajně zmařené investice americké firmy do TV Nova). Železný tvrdí, že stát tuto arbitráž prohrál úmyslně a vlastní vinou. Televize se dnes věnují pořadům, které nalákají reklamu. Investigativní žurnalistika to není. Železného byznys Galerie Zlatá Husa Provozována akciovou společností Astrapia (vznikla roku 2004), v níž je jediným akcionářem Vladimír Železný. Ten je spolu s manželkou Konstancií i ve statutárních orgánech firmy. Spravuje soukromou sbírku Vladimíra Železného, která má dnes 1670 uměleckých děl a jejíž hlavní část vznikla v letech 1997-2002. Sbírka obsahuje převážně díla z první poloviny 20. století a její cenu majitel odhaduje na miliardy korun. Galerie je přístupná veřejnosti. Díla ze sbírky jsou často půjčována na výstavy jak v Česku, tak v zahraničí. Vinařství Tanzberg Vzniklo roku 1999. Ve vedení akciové společnosti dnes Vladimír Železný nefiguruje, avšak předsedkyní představenstva je jeho manželka Konstancie Železná. Pěstuje víno v lokalitě Bavory u Mikulova na 54 hektarech vinic, z toho 40 hektarů má ve vlastnictví. K vinařství patří i Hotel Tanzberg (dříve Rohatý krokodýl) v Mikulově. Cizinci nás podceňují, ve všem. Ani jako vinařskou zemi nás neberou vážně. Nevědí ani, kde je Morava. Foto popis| Miliardář a bývalý televizní magnát Vladimír Železný dnes místo televizní obrazovkou žije naplno obrazy. Provozuje galerii Zlatá Husa. Foto autor| Foto: Jan Rasch Foto popis| VLEVO: Píše se červen 1992 a spolu s vládou Petra Pitharta končí i Vladimír Železný jako mluvčí českého kabinetu. Foto autor| Foto: ČTK Foto popis| VPRAVO: Rozjezd první české soukromé televize Nova a její gumáci. Rok 1994 byl zlatou érou generálního ředitele Vladimíra Železného. Foto autor| Foto: ČTK Foto popis| VLEVO: Po nečekaném zvolení europoslancem na jaře 2004 se Vladimír Železný v Bruselu zdraví se svou euroskeptickou kolegyní Janou Bobošíkovou, jejich cesty se však později rozejdou. Foto popis| DOLE: Předseda Nezávislých demokratů Vladimír Železný zahajuje kampaň do sněmovních voleb 2006. Neuspěje, o tři roky později neobhájí ani europoslanecký mandát a z politiky odchází. Foto autor| Foto: ČTK Foto popis| Svou sbírku v pražské Galerii Zlatá Husa považuje Vladimír Železný za misi ve prospěch kultury. Foto autor| Foto: Jan Rasch

Fórum čtenářů 23.12.2010

Mladá fronta DNES

str. 10

Názory

výběr z dopisů, kráceno Konec daně z chodníku Nabízím jiný pohled na takzvanou chodníkovou novelu, zaměřený proti neustále opakovanému stěžování si rozmrzelých chodců. Je to pohled majitele nemovitosti. Pokud je pravda, že pro úklid sněhu v Praze potřebuje magistrát 1,5 miliardy korun, které v minulosti nepotřeboval, při platnosti zákona o zachování energie to znamená, že uvedené prostředky do úklidu v minulosti museli ročně buď přímo, nebo nepřímo vkládat majitelé nemovitostí. Byla to jakási daň z nemovitosti navíc, komunistický trest za to, že si člověk dovolil vlastnit něco víc a vybočovat z řady. Ať se to někomu líbí nebo nelíbí, novela vlastně znamená, že za nepořádek na svém majetku (chodníku) zodpovídá majitel (město, stát), a ne soused. Nakonec ani původní zákon nepřikazoval uklízet chodník, ale vymezoval odpovědnost za případné důsledky neuklizení. Plné znění zpráv


Miroslav Yrd, Slavičín Kdo se stane příštím prezidentem? V médiích se již naplno rozeběhla debata na téma, kdo bude příštím prezidentem. Domnívám se, že nejvýznamnějšími českými politiky po roce 1989 jsou prezident Václav Havel, prezident Václav Klaus a dva bývalí kandidáti na prezidentský úřad Jan Švejnar a Miloš Zeman. Václav Havel by podle svých slov zavedl přímou volbu prezidenta. „Můj program by obsahoval i jméno mého kandidáta. Měl by to být někdo, kdo není produktem stranické dráhy, ale přichází z občanského světa,“ napsal. A pokud čtenáře napadlo jméno ředitele nadace Člověk v tísni Šimona Pánka, nebyl daleko od pravdy. Havlův nástupce Václav Klaus se zatím jasně nevyjádřil, kdo by podle něj byl jeho nejlepším nástupcem. Domnívám se, že by měl svůj názor veřejnosti sdělit. Tím by se předešlo kontraproduktivním spekulacím jak ze strany novinářů, tak veřejnosti. A politické strany by přestaly navrhovat tragikomické kandidáty. Kamil Ouvín, Praha Jedna omluva od Nečase chybí Pan Nečas se omluvil bývalému řediteli Státního fondu životního prostředí. Asi po právu. Na co však jaksi zapomněl, je to, že by se měl omluvit také nám, voličům. Jako předseda koaliční vlády je za její počínání plně odpovědný. Ať je pravda jakákoli, metody používané aktéry tohoto případu naplňují všechny znaky mafiánských praktik, nikoli pouze pletichaření, jak je často prezentováno. Vzpomínám si jako kluk, že když někdo z nás na školní zahradě zlobil, přišel školník a vyhnal nás všechny. Škoda, že náš stát nemá takového školníka. Vláda heslo „bojujeme s korupcí“ skloňuje ve všech pádech, ale ve skutečnosti je to jen marketingový trik na voliče. Dosud se v boji s korupcí neudělalo vůbec nic. Josef Kouba, Praha Proč jsem proti školnému Zaznamenávám v tisku poněkud jednostranné komentáře podporující koncept školného na veřejných vysokých školách (například Martin Komárek v MF DNES 14. prosince). Nesmyslným argumentem zastánců školství je třeba údajný fakt, že studenti mají platit, aby si studia více vážili. Na to se nabízí jednoduchá otázka: Čeho si vážíte více, bronzové medaile, na kterou jste léta dřeli a která vypovídá o tom, že jsou před vámi v nějaké oblasti pouze dva, kteří jsou lepší, nebo zlaté medaile, kterou jste si koupili prostřednictvím internetu a kterou vám kurýr přinesl až do domu a která vypovídá pouze o tom, že jste dostatečně bohatí? Nemám nic proti tomu, když si člověk, který poctivou prací nabyl velkého jmění, pořídí hodinky za dva a půl milionu a dává tím najevo něco zcela jiného, než že potřebuje přesně vědět, kolik je hodin. Nechme ale proboha vysokoškolské tituly alespoň z veřejných vysokých škol vypovídat o schopnostech, dovednostech, intelektu a píli, a ne o tom, o čem vypovídají drahé hodinky. Pavel Doležel, IES FSV UK

Média: Jan Jirák: Média zasazují historii do vlastního kontextu 22.12.2010

ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se Vlastní zpráva ČM (rich)

Historii se podle Jana Jiráka, profesora Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, média věnují dostatečně. Nakládají s ní však stejně jako s jakýmkoliv jiným tématem. Řekl to v pořadu Věřte nevěřte České televize. Podle něj se pro média stává historie zajímavá ve chvíli, kdy nějakým způsobem promlouvá k tomu, čemu média rozumnějí a na co slyší. Zpravodajství však uzpůsobují podle své vlastní logiky. “A to je logika celebrit, vzrušení, senzace, skandálu a především peněz,“ řekl Jirák. Takové informace jsou proto zcela zbaveny svého kontextu. “Jsou vloženy do kontextu, který patří médiím. Do kontextu vražd, politiky, celebrit, kultury a podobně,“ vysvětluje Jirák. Příčinou je podle Jiráka skutečnost, že jsou média tažena především potřebou vydělat peníze. Plné znění zpráv


“Povrchnost je daná především tím, že žijeme v době silně komercionalizovaných médií.“ Výjimkou jsou v tomto ohledu veřejnoprávní média.

URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=361773

Američanů přibylo: je jich necelých 309 milionů 22.12.2010

zpravy.rozhlas.cz str. 00 amerika Vít Pohanka,Dalibor Zíta , ak

Ve Spojených státech žije skoro 309 milionů lidí. Takové jsou výsledky sčítání lidu, které se v Americe organizuje jednou za deset let. Přírůstek obyvatel ale není tak velký, jako v devadesátých letech. 308 milionů, 745 tisíc, 538, tolik je podle nejnovějších informací Američanů. Znamená to, že počet obyvatel stoupl ve Spojených státech za posledních 10 let skoro asi o 9 procent. To je sice nejpomalejší tempo růstu od doby velké hospodářské krize ve třicátých letech minulého století, ale ve srovnání například s Evropskou unií nebo Japonskem Američanů pořád utěšeně přibývá.Z velké části se na tom stále podepisuje imigrace a to také znamená, že populace ve Spojených státech nejenom roste, ale mění se i její podoba.Nejrychleji přibývá obyvatel na jihu a západě země. V Nevadě například nyní žije o třetinu víc obyvatel, než před deseti lety. Přírůstky ve státech jako Texas nebo Florida znamenají, že budou mít v budoucnu silnější zastoupení ve Sněmovně reprezentantů. Naopak státy jako Ohio nebo New York o zástupce přijdou. Michigan na severu jako jediný stát zaznamenal úbytek obyvatel.„V těchto státech je nejvyšší přistěhovalectví, ale zároveň v těchto státech už žije poměrně hodně příslušníků ať už hispánské nebo afroamerické minority. A tyto minority mají zároveň i nevyšší porodnost,“ poznamenal amerikanista Kryštof Kozák, z katedry amerických studií fakulty sociálních věd UK.Americký prezident Barack Obama řekl, že neočekává, že by údaje měly praktický dopad na americkou politiku. „Právě proto se ale sčítání dělá, protože je potřeba rozdělit křesla ve sněmovně reprezentantů mezi jednotlivé státy,“ podotkl Kozák s tím, že se ale jedná o pomalé přesouvání váhy států, které probíhá už sto let.V praxi to znamená, že některým státům křesla přibudou, zatímco jiným naopak. „Jih a jihozápad jsou politicky silnější a silnější. Nicméně přesun je tak pomalý, že vliv na politiku bude spíš nepřímý,“ dodal Kozák.Ve Spojených státech začalo sčítání liduV Číně začíná sčítání lidu, zapojit se má i Tchajwan Statistici chtějí při sčítání lidu, domů a bytů spočítat i lidi bez domova Sčítání lidu v roce 2011 zajistí firma Hewlett Packard V Indii začíná obrovské sčítání lidu


Akční plán pro Rusko 21.12.2010 businessinfo.cz str. 00 Rusko Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) Dokument přináší plán nejvýznamnějších proexportních akcí, zaměřených na Rusko. Plán proexportních akcí projednává tým expertů pro Rusko, který je složen ze zástupců státní správy a podnikatelské samosprávy. Tento plán obsahuje kromě akcí organizovaných institucemi státní správy také aktivity připravované podnikatelskou sférou (Hospodářská komora ČR, Svaz průmyslu a dopravy, oborové svazy a asociace, vývozní aliance atd.). Plán projednal tým expertů pro Rusko, jehož vedoucím je Ing. Jiří Mašata, e-mail: [email protected] , tel.: 224 852 006, vedoucí oddělení zemí SNS MPO ČR.Termín (od – do)AkceMístoGestorOborPodrobnosti První čtvrtletí 2011



1. pololetí 2011 Seminář „Celní unie Rusko – Kazachstán – Bělorusko“ Praha SNS ve spolupráci s OZ RF v Praze Průřezová akce Detail akce 1. týden v únoru 2011 Podnikatelská minimise pod vedením VOEÚ (cílená podpora aktivit vybraných firem v regionu) Krasnodar CzechTrade, OEÚ ZÚ Průřezová akce Detail akce březen 2011 Seminář „Jak založit firmu nebo zastoupení firmy v Rusku – postupy, problémy, praktické zkušenosti“ Praha K SNS ve spolupráci s BBH Praha a ČD Moskva Průřezová akce Detail akce 01.03.–03.03.2011 Chillventa (výstava, oficiální česká účast) Moskva MPO ČR, Svaz chladicí a klimatizační techniky Chlazení, klimatizace, tepelná čerpadla Detail akce 01.03.–04.03.2011 Interlakokraska (výstava, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Technologie pro povrchové úpravy kovů a dalších materiálů Detail akce 12.03.–15.03.2011 Mezinárodní veletrh cestovního ruchu Intourmarket (ITM) Moskva CzechTourism Cestovní ruch Detail akce 16.03.–19.03.2011 Mezinárodní veletrh cestovního ruchu MITT Moskva CzechTourism Cestovní ruch Detail akce 21.03.–24.03.2011 Výstava Ekologie velkého města Petrohrad CzechTrade Ekologie a ekologické strojírenství Detail akce 28.03.–30.03.2011 Russia Power (výstava, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Energetika a energetické strojírenství Detail akce březen–duben 2011 1. SPS MPO ČR a MPO Republiky Tatarstán Praha – Kazaň MPO Průřezová akce Detail akce Druhé čtvrtletí 2011 05.04.–08.04.2011 Stavební veletrh Mosbuild (společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Stavební materiály, stroje, technologie Detail akce 07.04.2011 Společný teritoriální seminář „Ruské regiony – Ural a Sibiř“ MPO, CzechTrade, GK Jekatěrinburg Průřezová akce Detail akce 13.04.2011 Workshop zemí Visegrádské skupiny (V4) Kaliningrad CzechTourism, ZÚ Moskva Cestovní ruch Detail akce 14.04.–16.04.2011 Toursib – Mezinárodní výstava pro cestovní ruch, volný čas, sport a letectví Moskva CzechTourism Cestovní ruch Detail akce 17.04.–21.04.2011 Pracovní cesta ministra MPO M. Kocourka do Tatarstánu a uralského regionu spojená s podnikatelskou misí Kazaň, Jekatěrinburg, Čeljabinsk MPO (K SNS), ZÚ Moskva Průřezová akce Detail akce 26.04.–29.04.2011 TransRussia (veletrh, oficiální česká účast) Moskva HK ČR, CzechTrade, NADATUR Dopravní logistika Detail akce duben–květen 2011 6. SPS mezi ČR a Republikou Baškortostán Praha MF Průřezová akce Detail akce duben–květen 2011 6. SPS mezi MPO ČR a vládou Moskvy Moskva MPO, K SNS Průřezová akce Detail akce květen 2011 Podnikatelská mise Petrohrad, Archangelsk K SNS Průřezová akce Detail akce květen 2011 11. SPS mezi ČR a Petrohradem Petrohrad MD, NADATUR Průřezová akce Detail akce květen 2011 10. SPS mezi ČR a Leningradskou oblastí Petrohrad MD, NADATUR Průřezová akce Detail akce 2. pol. května 2011 Podnikatelská minimise do Samary pod vedením VOEÚ (cílená podpora aktivit vybraných firem v regionu) Samara OEÚ ZÚ Moskva Průřezová akce Detail akce 17.05.–20.05.2011 Výstava Energetika & Elektronika Petrohrad CzechTrade Energetika, elektronika Detail akce 23.05.–27.05.2011 Metalloobrabotka Moskva MPO ČR, SST Strojírenský průmysl – obráběcí stroje Detail akce 31.05.–03.06.2011 Wastetech (veletrh, oficiální česká účast) Moskva MPO ČR, CWA Vodní, odpadové hospodářství, management životního prostředí Detail akce červen 2011 Podnikatelská mise Krasnojarsk, Omsk K SNS Průřezová akce Detail akce červen 2011 7. zasedání SPS v dopravě mezi ČR a RF Praha MD Průřezová akce Detail akce červen 2011 Podnikatelská mise pod vedením velvyslance Koláře do Krasnojarska a Ťumeně Krasnojarsk, Ťumeň ZÚ Mo, KSNS Průřezová akce Detail akce 1. týden v červnu 2011 2. Zasedání Pracovní skupiny pro spolupráci v oblasti normalizace, metrologie a posuzování shody Rusko UNMZ Průřezová akce Detail akce 06.06.–09.06.2011 ELEKTRO (výstava, oficiální česká účast) Moskva MPO ČR, Českomoravská elektrotechnická asociace Elektrozařízení Detail akce Plné znění zpráv


06.06.–10.06.2011 Ugol & Mining Rossii (výstava, oficiální česká účast) Novokuzněck MPO ČR, CDT Těžební a důlní technika Detail akce 16.06.–18.06.2011 XV. Mezinárodní ekonomické fórum Petrohrad GK ČR v Petrohradu Průřezová akce Detail akce červen–červenec 2011 8. SPS mezi MPO ČR a vládou Sverdlovské oblasti Praha MPO Průřezová akce Detail akce Třetí čtvrtletí 2011 3. až 4. čtvrtletí 2011 Seminář „Modernizace ruské ekonomiky“ Praha K SNS ve spolupráci se ZÚ a OZ RF v ČR Průřezová akce Detail akce 18.08.–23.08.2011 MAKS (veletrh, oficiální česká účast) Moskva MPO, ALV (Asociace leteckých výrobců) Letecký průmysl Detail akce září 2011 Podnikatelská mise Kaliningrad, Nižní Novgorod K SNS Průřezová akce Detail akce září 2011 Mimořádné zasedání SPS v dopravě mezi ČR a RF v rámci výstavy „MAGISTRAL 2011“ Jekatěrinburg MD Průřezová akce Detail akce září 2011 Agrosalon (výstava, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Zemědělská technika Detail akce 14.09.–16.09.2011 Odborná dopravní výstava „Business in Motion“ Čeljabinsk NADATUR Nákladní doprava, dopravní technika, diagnostika a projektování tras, silniční a stavební technika Detail akce 14.09.–16.09.2011 Prezentace českých firem při zasedání SPS Sankt Peterburgu a Lenigradské oblasti Sankt Peterburg OEÚ Sankt Peterburg Průřezová akce Detail akce 26.09.–29.09.2011 MosShoes (výstava, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Obuvnictví Detail akce 28.09–01.10.2011 Výstava Ruský průmyslník Petrohrad CzechTrade Průřezová akce Detail akce Čtvrté čtvrtletí 2011 říjen 2011 7. zasedání MVK mezi ČR–RF Praha MPO Průřezová akce Detail akce 03.10.–10.10.2011 Business den RF na 53. Mezinárodním strojírenském veletrhu Brno K SNS, MPO, NADATUR Průřezová akce Detail akce 14.10.–17.10.2011 ARMS & HUNTING (výstava, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Zbraně, střelivo Detail akce 11.11.2011 Konference „Evropa a Rusko dvacet let poté“ Praha K SNS, SBP CESES FSV UK Průřezová akce Detail akce 16.11.–18.11.2011 Mezinárodní fórum –výstava „Změny klimatu a ekologie průmyslového města“, prezentace českých firem Čeljabinsk NADATUR Vodní a odpadové hospodářství, ekologie ve stavebnictví, úspory energie a přírodních zdrojů Detail akce 05.12.–19.12.2011 Zdravoochraněnije (veletrh, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Zdravotnictví a zdravotnická technika Detail akce Potřebujete-li jakékoliv informace týkající se podnikatelských aktivit, jež souvisejí s Ruskem, vstupem na jeho trh, překonáváním překážek na hranici nebo obchodními příležitostmi, je vhodným zdrojem Souhrnná teritoriální informace. K dispozici máte též bezplatnou Zelenou linku pro export na telefonním čísle 800 133 331. Jakýkoliv námět můžete signalizovat:vedoucímu zahraniční kanceláře CzechTrade v Moskvě na e-mail [email protected] ([email protected]), tel.: +7 499 9787642,vedoucímu zahraniční kanceláře CzechTrade v Sankt-Peterburgu na e-mail [email protected] ([email protected]), tel.:+7 812 7188115,vedoucímu zahraniční kanceláře CzechTrade v Jekatěrinburgu na e-mail [email protected] ([email protected]), tel +7 343 217 3571, vedoucím obchodněekonomických úseků ZÚ ČR v Moskvě na e-mail [email protected], tel.:+7 795 250 2254, GK ČR v Sankt-Peterburgu na e-mail [email protected], tel.:+7 812 275349,GK ČR v Jekatěrinburgu na email [email protected], tel.:+7 343 3559236,nebo vedoucímu expertního týmu. Zkratky: MPO ČR – ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, MF ČR – ministerstvo financí ČR, MMR ČR – ministerstvo místního rozvoje ČR, MD ČR – ministerstvo dopravy ČR, OEÚ – obchodně ekonomické úseky zastupitelských úřadů ČR v Moskvě, Sankt-Petěrburgu a Jekatěrinburgu, CzechTrade – agentura CzechTrade a její zahraniční kanceláře (ZK) v Moskvě, Sankt-Petěrburgu a Jekatěrinburgu, CzechTourism – Česká centrála cestovního ruchu a její zastoupení (Z) v Moskvě, ČEB – Česká exportní banka a její zastoupení (Z) v Moskvě, K SNS – Komora pro hospodářské styky se SNS, KB – Komerční banka ČR, NADATUR – obchodní agentura, SPS – Společná pracovní skupina, MVK – Mezivládní komise, SBP CESES FSV UK – Středisko bezpečnostní politiky centra strategických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Plné znění zpráv


zpět na začátek

URL| http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/rusko/akcni-plan-pro-rusko/1000580/53638/

Jak by se měl Západ tvářit na Lukašenka? 21.12.2010

Mladá fronta DNES Jan Šír

str. 10

Názory

Bělorusko Tuhle zemi nelze ignorovat. Má geostrategický význam. Představuje nárazníkový pás proti šíření nestability a mocenské expanze z Východu, ale také leží na křižovatce dopravních, komunikačních a produktovodních cest. Násilné rozehnání desetitisícové demonstrace na náměstí Nezávislosti, která se konala na protest proti výsledkům prezidentských voleb v centru běloruské metropole Minsku, učinilo symbolickou tečku za intenzivní tříměsíční volební kampaní předcházející všelidovému hlasování o tom, kdo stane v čele této východoevropské republiky na období dalších, prozatím čtyř let. Důraz v předchozí větě na pojem volební kampaně není náhodou. Sám pojem voleb, jak je znám například ze zemí ležících na západ od běloruských hranic, je v podmínkách postsovětského Běloruska poněkud relativní. Podle předběžných výsledků zveřejněných Ústřední volební komisí si po sečtení sta procent odevzdaných hlasů vítězství se ziskem necelých 80 procent ohlídal již v prvním kole s bezpečným náskokem dosavadní držitel úřadu Aleksandr Lukašenko, těšící se na Západě nelichotivé pověsti „posledního diktátora Evropy“. Lukašenko, tento někdejší ředitel málo známého sovchozu Gorodec kdesi v zapadlé vesnici v Mogilevské oblasti, vládne zemi neohroženě již od roku 1994. Volební zisk žádného z devíti zaregistrovaných Lukašenkových vyzývatelů nepřesáhl podle oficiálních údajů hranici tří procent hlasů. Pětice neúspěšných kandidátů byla ještě téhož večera během policejního zásahu zadržena, stejně jako přes šest stovek dalších Bělorusů. Patrně nejvýraznější figura z opozičních kandidátů na běloruského prezidenta, Vladimir Nekljajev, musel být po několika úderech obuškem do hlavy hospitalizován. Představitelé pozorovatelské mise OBSE provádějící monitoring voleb vyjádřili svoje zklamání, zejména pokud jde o průběh samotného sčítání hlasů. Večerní policejní dohra voleb vyvolala pak již tradičně kritickou reakci ze strany zejména Spojených států, Evropské unie a jejích jednotlivých členských zemí. Zdánlivě tedy nic nového. Nedělní volební epizoda přesto vyvolává řadu otázek. Týká se to v prvé řadě toho, jak utvářet politiku vůči Lukašenkovu režimu. Evropská unie v posledních měsících věnovala nemalé úsilí snaze přesvědčit Bělorusko, že udržování dobrých vztahů s Ruskem nemusí pro Minsk nutně znamenat překážku pro rozvoj těsnějších vztahů se Západem. Bělorusko bylo loni i přes zjevné demokratické deficity zařazeno do programu Východního partnerství. Tento program měl skýtat šesti postsovětským republikám nacházejícím se na východní evropské periferii perspektivu liberalizace obchodního a vízového režimu, a tím i možnost tolik kýžené diverzifikace zahraničněpolitických vztahů, potažmo oslabení zděděné závislosti na Moskvě. Na stole byl i příslib třímiliardové hospodářské pomoci. Uvolnění pomoci bylo vázánomimo jiné na dodržení minimální úrovně civilizovaného průběhu posledních prezidentských voleb. Co s tím Tato perspektiva se pod dojmem Lukašenkovy poslední nervózní reakce na povolební pouliční shromáždění tedy zdá momentálně ohrožena. Podmíněné zmírnění po více než desetiletí zjevně neúčinných sankcí mezitím ohlásil iWashington. Své životní zájmy v Bělorusku, se Západem v mnoha ohledech neslučitelné, má však i mocný soused Minsku na východě -Moskva. Právě s Ruskem Bělorusko již od 90. let s větším či menším neúspěchem buduje svazový stát, jednoznačně nejambicióznější integrační projekt v prostoru bývalého Sovětského svazu. Idea sbližování východoslovanských národů je důležitou složkou Lukašenkova populismu, s jehož pomocí vychází vstříc nostalgii Bělorusů po sovětských časech. Národní vědomí, které se na sousední Ukrajině stalo hybatelem Plné znění zpráv


demokratických přeměn a překonávání sovětské minulosti, je v Bělorusku doménou nadále převážně intelektuálních kruhů. Lukašenko byl od léta předmětem vytrvalé kampaně ruských veřejnoprávních médií. Připomínaly se jeho legendami opředené majetkové poměry, stav duševního zdraví, jakož i některá nevyjasněná úmrtí opozičních předáků z minulosti. S ohledem na všeobecně známý stav mediální scény v Rusku jen málokdo pochybuje o cíleně diskreditačním charakteru poslední kampaně. Frustraci Moskvy neoslabovalo - vedle již obligátních dohadů ohledně podmínek dodávek ruské ropy a zemního plynu a jejich stabilního tranzitu dále do Evropy - ani Lukašenkovo odmítání uznat nezávislost dvou okupovaných gruzínských provincií - Abcházie a Jižní Osetie. Utváření budoucí strategie vůči této zemi ležící na pomezí Evropské unie a Ruska tak zůstává oříškem, jejž se nedaří doposud rozlousknout. Dosavadní politika Západu vůči Bělorusku dlouhodobě oscilovala mezi pobídkami a sankcemi, které se ani v jednom případě neukázaly jako dostatečně účinné. Je otázka, zda zrovna dnes je čas na změnu a jak by taková změna měla vypadat. Jisté je nicméně to, že s ohledem na geostrategický význam, území představující nárazníkový pás proti šíření destabilizačních vlivů a mocenské expanze (či obojího) z Východu, jakož i polohu na křižovatce transkontinentálních dopravních, komunikačních a produktovodních cest je příliš důležité, než aby je šlo ignorovat. Foto popis| O autorovi| Jan Šír, přednáší o východní Evropě na FSV UK

DOKUMENT: Vizitka možného nového ministra životního prostředí Iva Hlaváče 20.12.2010

ceska-media.cz

str. 00 ČTK

Společnost-Tribuna

Praha 20. prosince (ČTK) - Vizitka možného nového ministra životní prostředí Iva Hlaváče (34; ODS): Datum a místo narození: 24. března 1976, Ostrava Vzdělání: v letech 1994 až 1999 vystudoval Filozofickou fakultu (FF) Univerzity Palackého v Olomouci, v roce 2001 získal titul PhDr., později pokračoval v doktorandském studiu; postgraduálně studoval sociální vědy v Paříži, absolvoval studijní pobyty na dalších prestižních vysokých školách či v mezinárodních organizacích v zahraničí. Současná funkce: náměstek ministra životního prostředí (MŽP) a ředitel sekce technické ochrany životního prostředí MŽP, od 14. července 2010. Profesní praxe: asistent na FF Univerzity Palackého v Olomouci (2000 až 2001), vědecký pracovník Filozofického ústavu Akademie věd ČR (2000 až 2002), analytik na ministerstvu vnitra (2001 až 2005), externí analytik Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (2003 až 2005), pracoval v odboru informování o evropských záležitostech Úřadu vlády ČR (2005), působil jako specialista na evropskou agendu v energetické společnosti ČEZ (2006), první náměstek ministra pro místní rozvoj pověřený řízením agendy evropských záležitostí (září až prosinec 2006), první náměstek ministra zemědělství (2007 až 2009), dále se věnoval poradenství v oblasti životního prostředí a energetiky. Členství v politických stranách: je členem ODS. Jazykové znalosti: hovoří anglicky, francouzsky, italsky, polsky a rusky. Rodina: je ženatý a má jednoho syna. Ostatní:



- Jako náměstek pracoval na ministerstvech pro místní rozvoj a poté zemědělství v době, kdy v čele obou úřadů stál tehdejší místopředseda ODS Petr Gandalovič. - Letos na jaře kandidoval za ODS v parlamentních volbách, do Poslanecké sněmovny se však nedostal.


Bavorský premiér u Nečase 20.12.2010

ČT 24

str. 01

05:59 Studio 6

Jiří VÁCLAVEK, moderátor -------------------Slíbili jsme, že rozebereme česko-bavorské vztahy. V Česku je totiž na návštěvě bavorský premiér Host Seehofer. Včera povečeřel s ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem, dnes se setká s premiérem Petrem Nečasem. Mluví se o historické návštěvě, první po 65 letech, která by mohla zlepšit právě česko-bavorské vztahy. Ty tíží spor o Benešovy dekrety a poválečný odsun sudetských Němců. Jolka KRÁSNÁ, moderátorka -------------------Naším prvním hostem je Vladimír Handl z Ústavu mezinárodních vztahů, dobrý den. Vladimír HANDL, Ústav mezinárodních vztahů, FSV UK -------------------Dobrý den. Jiří VÁCLAVEK, moderátor -------------------Bavorský tisk skutečně komentuje tu návštěvu bavorského premiéra v Česku velmi často, velmi, řekněme, pompézními slovy jako průlom v česko-bavorských vztazích, začátek nové etapy v česko-bavorských vztazích. Jsou to jenom titulky, nebo k něčemu takovému skutečně může dojít. Vladimír HANDL, Ústav mezinárodních vztahů, FSV UK -------------------Pokud jde o tu intenzitu vztahů, tak ty jsou velice rozvinuté ve všech sférách. Chyběla jediná poslední, ta politická úroveň dialogu a v tomto smyslu určitě průlom nastane, protože ten dialog se bude standardizovat tak, jak to je běžné mezi zejména sousedními státy. Jolka KRÁSNÁ, moderátorka -------------------Bavorský premiér se setkal také s ministrem zahraničí Schwarzenbergem, došlo by vůbec k návštěvě bavorského premiéra nebýt českým ministrem zahraničí právě Karel Schwarzenberg, do jaké míry je ta návštěva právě jeho, řekněme, iniciativa. Vladimír HANDL, Ústav mezinárodních vztahů, FSV UK -------------------Tak o návštěvě se jednalo už několik let, naposledy už odcházející premiér Stoiber se snažil na poslední chvíli zajistit si návštěvu, později to byl premiér bavorský Beckstein, který skutečně začínal jednat o té možnosti návštěvy. Takže to má další historii toho roku 2007. Samozřejmě obě dvě strany věděly, že to není normální, že mezi Bavorskem a Českou republikou nejsou tyto vztahy. Určitě ta současná konstelace, včetně toho, že naším ministrem zahraničních věcí je Karel Schwarzenberg, pomohla té atmosféře, ale v zásadě ta politická vůle tady byla dlouhodobě a myslím si, že zejména ty dva současní premiéři se za to zasloužili nejvíce. Jiří VÁCLAVEK, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Na druhou stranu, nemají pravdu ti kritici, kteří tvrdí, že pro českého premiéra není bavorský premiér jednoduše partnerem vzhledem k tomu, že stojí v čele teď svobodné nebo spolkové země, nikoliv tedy v čele celého Německa. Není to skutečně tak, že partnerem bavorského premiéra v Česku by byl například jihočeský hejtman? Vladimír HANDL, Ústav mezinárodních vztahů, FSV UK -------------------To by také nebyl, protože jihočeský hejtman nemá takové pravomoce, jako má bavorský premiér. Takže tam bychom se nedobrali žádné konkrétní státoprávní úpravy, abych tak řekl. Samozřejmě Česká republika má svého partnera spolkovou vládu, nicméně realita je ta, že spolkové země mají velkou váhu v německé politice a také všechny ostatní sousední země, státy Německa navazují přímé vztahy s jednotlivými spolkovými zeměmi. Takže tady jde také o určitou formu normalizace vztahů. Jolka KRÁSNÁ, moderátorka -------------------Česká strana dala najevo, že se při této návštěvě v Praze nehodlá bavit o Benešových dekretech. Dovedete si představit, že může dojít k nějakému posunu v česko-bavorských vztazích, aniž by se ta diskuse o Benešových dekretech jaksi projevila? Vladimír HANDL, Ústav mezinárodních vztahů, FSV UK -------------------Tak umím si představit, že pan Seehofer tu otázku nadhodí, protože asi bude muset, on nemůže si ani dovolit se o tom nezmínit. Nicméně přijel sem s tím, že to nebude hlavní téma jednání a určitě ty vztahy se prostě, už jsou tak dobré, že šlo jenom o to skutečně navázat ten politický dialog. Bavorská strana počítá, že se touto úrovní dialogu otevře případně i možnost hovořit o těchto otázkách historických, ale myslím si, že na nějakou revizi těch zásadních stanovisek české strany nikdo ani nedoufá. Jiří VÁCLAVEK, moderátor -------------------Je to dokonce tak, že ony Benešovy dekrety jsou už v tuto chvíli třeba jenom takové divadlo pro domácí scénu, domácí bavorskou scénu, úlitba, že bavorský premiér toto téma, řekněme, otevře, český premiér se o tom odmítne bavit, nicméně pro ty česko-bavorské vztahy to ve skutečnosti žádný vliv nebo žádný význam mít nebude? Vladimír HANDL, Ústav mezinárodních vztahů, FSV UK -------------------Určitě mají symbolický charakter a bavorský premiér skutečně přistupuje na rozdíl od premiéra Stoibera velice pragmaticky k této otázce, takže nebude očekávat, ani tlačit českou stranu, předpokládám, k žádnému, k žádné změně pozic. Ale, jak říkáte, symbolická hodnota tady bezesporu je a součástí politiky bavorské hovořit o dekretech samozřejmě zůstává. Jolka KRÁSNÁ, moderátorka -------------------A dokážete odhadnout, pro jak velkou část obyvatel Bavorska jsou Benešovy dekrety a poválečný odsun sudetských Němců stále ještě silné téma? Vladimír HANDL, Ústav mezinárodních vztahů, FSV UK -------------------Tak v Bavorsku žije asi kolem těch dvou milionů sudetských Němců a jejich potomků, takže pro tuto část samozřejmě to je velké téma. Pro ostatní je to téma v tom smyslu, že bavorská veřejnost, stejně jako německá veřejnost, odmítá odsun jako nespravedlivý, ale politické téma pro řešení, si myslím, že už dneska s tím nepočítá skoro nikdo. Jiří VÁCLAVEK, moderátor -------------------Do Prahy s bavorským premiérem přijel taky šéf sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernd Posselt. Jak to máme chápat právě ve vztahu k Benešovým dekretům. Vladimír HANDL, Ústav mezinárodních vztahů, FSV UK Plné znění zpráv


-------------------Tak i to je, myslím, součástí normality, že součástí německých delegací, to bylo dřív i na spolkové úrovni, dneska je to na té úrovni bavorské, jsou představitelé sudetských Němců. Pan Posselt nebude podle mého součástí jednání mezi premiérem Nečasem a premiérem Seehoferem, takže on je součástí delegace jako společenský, abych tak řekl, činitel a představitel té významné části bavorského obyvatelstva. Ale zase ve smyslu nějakého otevírání otázek minulosti, ve smyslu opět Benešových dekretů si nemyslím, že to hraje žádnou roli. Jolka KRÁSNÁ, moderátorka -------------------Jenom velmi stručně. Když pomineme Benešovy dekrety, jaká jsou další česko-bavorská témata k jednání. Vladimír HANDL, Ústav mezinárodních vztahů, FSV UK -------------------Tak témat, které jsou otevřeny, je víc. Zejména se v poslední době hovoří o těch policejních příhraničních kontrolách, které jsou reálným problémem. Ovšem je spojený ten problém, který je spojený skutečně s tou určitou situací na hranici. Potom je to otázka bezpečnosti případné dostavby Temelína, která vyvolává v Bavorsku jistou jako obavu. Pak jsou otázky infrastrukturní, výstavby vysokorychlostní železniční tratě mezi Mnichovem a Prahou a tak dále. Jiří VÁCLAVEK, moderátor -------------------Vladimír Handl, Ústav mezinárodních vztahů, děkujeme za komentář. Jolka KRÁSNÁ, moderátorka -------------------Děkujeme, na shledanou. Vladimír HANDL, Ústav mezinárodních vztahů, FSV UK -------------------Díky, na shledanou.

Bavorský premiér se sejde s Nečasem 20.12.2010

ČT 24

str. 08

07:00 Ranní události

Daniel TAKÁČ, redaktor -------------------Bavorský premiér Horst Seehofer je na návštěvě Česka. Včera povečeřel s ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem, dnes se setká s premiérem Petrem Nečasem. Mluví se o historické návštěvě, první po 65 letech, která by mohla zlepšit česko-bavorské politické vztahy. Ty tíží spor o Benešovy dekrety a poválečný odsun sudetských Němců. Vladimír HANDL, Ústav mezinárodních vztahů, FSV UK -------------------Bavorský premiér skutečně přistupuje na rozdíl od premiéra Stoibera velice pragmaticky k této otázce, takže nebude očekávat, ani tlačit českou stranu, předpokládám, k žádnému, k žádné změně pozic. Ale symbolická hodnota tady bezesporu je a součástí politiky bavorské hovořit o dekretech samozřejmě zůstává. Pokud jde o tu intenzitu vztahu, tak ty jsou velice rozvinuté ve všech sférách, chyběla jediná, poslední, ta politická úroveň dialogu. V tomto smyslu určitě průlom nastane, protože ten dialog se bude standardizovat tak, jak to je běžné mezi zejména sousedními státy. Ta současná konstelace včetně toho, že naším ministrem zahraničních věcí je Karel Schwarzenberg, pomohla té atmosféře, ale v zásadě ta politická vůle tady byla dlouhodobě a myslím si, že zejména ty dva současní premiéři se za to zasloužili nejvíce. Těch témat, které jsou otevřeny, je jich víc. Zejména se v poslední době hovoří o těch policejních příhraničních kontrolách, které jsou reálným problémem. Ovšem je spojený ten problém, který je spojený skutečně s tou určitou situací na hranici. Potom je to otázka Plné znění zpráv


bezpečnosti případné dostavby Temelína, která vyvolává v Bavorsku jistou jako obavu. Pak jsou otázky infrastrukturní, výstavby vysokorychlostní železniční tratě mezi Mnichovem a Prahou a tak dále.

Bavorský premiér se sejde s Nečasem 20.12.2010

ČT 24

str. 05

08:30 Zprávy

Daniel TAKÁČ, redaktor -------------------Bavorský premiér Horst Seehofer je na návštěvě Česka. Včera povečeřel s ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem, dnes se setká s premiérem Petrem Nečasem. Mluví se o historické návštěvě, první po 65 letech, která by mohla zlepšit česko-bavorské politické vztahy. Ty tíží spor o Benešovy dekrety a poválečný odsun sudetských Němců. Vladimír HANDL, Ústav mezinárodních vztahů, FSV UK -------------------Bavorský premiér skutečně přistupuje na rozdíl od premiéra Stoibera velice pragmaticky k této otázce, takže nebude očekávat, ani tlačit českou stranu, předpokládám, k žádnému, k žádné změně pozic. Ale symbolická hodnota tady bezesporu je a součástí politiky bavorské hovořit o dekretech samozřejmě zůstává.

Zdeněk Tůma bude působit v KPMG 20.12.2010

investujeme.cz

str. 00

Banky

Bývalý guvernér České národní banky bude od 1. ledna 2011 spolupracovat se společností KPMG v České republice. Ve své nové pozici se Zdeněk Tůma zaměří především na poradenské služby pro finanční sektor. „Věřím, že v poradenské společnosti KPMG v České republice budu moci široce využít svých dlouholetých zkušeností v bankovním a finančním sektoru a zapojit se tak aktivně do poradenského businessu." řekl o své nové roli Tůma. Zdeněk Tůma absolvoval fakultu obchodní na Vysoké škole ekonomické v Praze. Dlouhodobě přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1993-1995 byl poradcem ministra průmyslu a obchodu. Později pracoval jako hlavní ekonom Patria Finance a jako výkonný ředitel Evropské banky pro obnovu a rozvoj. V období 1999-2001 působil na postu viceguvernéra České národní banky. V letech 2000 až 2010 stál v čele České národní banky ve funkci guvernéra. Byl a je členem mnoha odborných společností, vědeckých rad a komisí. Od října 2010 je zastupitelem hl. m. Prahy. Je ženatý, má tři děti a ve volném čase rád sportuje (tenis, cyklistika, běžky). Zdroj: Tisková zpráva KPMG

URL| http://www.investujeme.cz/clanky/zdenek-tuma-bude-pusobit-v-kpmg

Bývalý guvernér ČNB Zdeněk Tůma bude spolupracovat s KPMG 20.12.2010

nasepenize.cz

str. 00


Firmy


Zdeněk Tůma (50), bývalý guvernér ČNB, se rozhodl od 1. ledna 2011 pro spolupráci se společností KPMG v České republice. Ve své nové pozici se zaměří především na poradenské služby pro finanční sektor. O své nové roli Tůma říká: “Věřím, že v poradenské společnosti KPMG v České republice budu moci široce využít svých dlouholetých zkušeností v bankovním a finančním sektoru a zapojit se tak aktivně do poradenského businessu.“

Zdeněk Tůma Absolvoval fakultu obchodní na Vysoké škole ekonomické v Praze. Dlouhodobě přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1993-1995 byl poradcem ministra průmyslu a obchodu. Později pracoval jako hlavní ekonom Patria Finance a jako výkonný ředitel Evropské banky pro obnovu a rozvoj. V období 1999-2001 působil na postu viceguvernéra České národní banky. V letech 2000 až 2010 stál v čele České národní banky ve funkci guvernéra. Byl a je členem mnoha odborných společností, vědeckých rad a komisí. Od října 2010 je zastupitelem hl. m. Prahy. Je ženatý, má tři děti a ve volném čase rád sportuje (tenis, cyklistika, běžky).

URL| http://www.nasepenize.cz/byvaly-guverner-cnb-zdenek-tuma-bude-spolupracovat-s-kpmg-8091

Tůma bude pracovat pro poradenskou firmu 20.12.2010

novinky.cz str. 00 pit

Ekonomika

Zdeněk Tůma, bývalý guvernér České národní banky (ČNB) a pražský zastupitel za TOP 09, bude od 1. ledna 2011 spolupracovat se společností KPMG v České republice. Ve své nové pozici se zaměří především na poradenské služby pro finanční sektor, jak informovala KPMG. „Věřím, že v poradenské společnosti KPMG v České republice budu moci široce využít svých dlouholetých zkušeností v bankovním a finančním sektoru a zapojit se tak aktivně do poradenského businessu,“ uvedl Tůma. Tůma byl volebním lídrem pražské TOP 09 před říjnovými komunálními volbami s aspiracemi na post primátora Prahy. I přes vítězství TOP 09 ve volbách však koalici v Praze podepsaly ODS a ČSSD a primátorem se stal Bohuslav Svoboda (ODS). Tůma tak zůstal pouze řadovým zastupitelem. Bývalý guvernér již v minulosti řekl, že se poohlédne po místě v soukromé sféře, a odmítl spekulace, že se pro něj TOP 09 snaží získat pozici na úrovni vlády. ČTK řekl, že zvažoval několik variant, které ovlivňovaly jeho omezující podmínky. Těmi prý je především práce pro Prahu a možnost, že pražská koalice nevydrží celé volební období. "Pak bych se musel na 100 procent vrátit, což KPMG chápe," zdůraznil. Věnovat se chce nejen práci řadového zastupitele, ale chce pracovat také například ve finančním výboru zastupitelstva, do kterého byl zvolen. Šéf pražské TOP 09 František Laudát podle nevidí v Tůmově novém angažmá žádný problém. Pouze upozornil, že KPMG někdy pracuje pro pražský magistrát. Jako zastupitel si proto při některých hlasováních bude muset dát pozor na střet zájmů. Zdeněk Tůma absolvoval fakultu obchodní na Vysoké škole ekonomické v Praze. Dlouhodobě přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1993až 1995 byl poradcem ministra průmyslu a obchodu. Později pracoval jako hlavní ekonom Patria Finance a jako výkonný ředitel Evropské banky pro obnovu a rozvoj.



V období 1999 až 2001 působil na postu viceguvernéra ČNB. V letech 2000 až 2010 stál v čele ČNB ve funkci guvernéra. Byl a je členem mnoha odborných společností, vědeckých rad a komisí. Od října 2010 je zastupitelem hl. m. Prahy.

URL| http://www.novinky.cz/ekonomika/220223-tuma-bude-pracovat-pro-poradenskou-firmu.html

Vš ech n y ba rvy červen é 20.12.2010

Respekt

str. 66 Literární příloha/povídka + respekt.cz K A R OLÍNA V R ÁNKOVÁ

Z postele vidím na červená světýlka na vánočním stromku. Upřímně, spíš než narození Ježíška mi připomínají holky v podvazcích, co se vystavovaly za okny u sjezdu z dálnice. Ale to je celkem detail, na Tři krále žárovky i stromeček zase zmáčknou do krabice, a je dost možné, že se na to ani tak dlouho dívat nebudu. Postel je železná jako v polní nemocnici a tvrdá jako sestra, co se sem dvakrát za odpoledne přijde mrknout. Chrání mě před ní jedině to, že sem jednou za den zaskočí taky Boris, mám tedy protekci a nikdo neví, jak málo stačilo a mohl tady být taky. Anebo tu mohl být on místo mě. Ale slzet nebudu, dělá to za mě skleněná láhev, ze které odkapává do žíly slaný roztok, pár lahví za den, abych tu úplně nevyschla. Ta ruka s hadičkou je tenká a suchá jako klacík. Pozoruju ji, jak se natahuje pro telefon, ztěžka, jako kdybych zrovna oslavila stovku. Ale já jsem mladá nadějná umělkyně, autorka několika ceněných pláten, takzvané rudé řady, a stovku v žádném případě neoslavím. Ačkoli to celé vypadalo tak slibně. Panu P jsem byla představena na vernisáži Luisy L, možná dokonce, že mě představila samotná Luisa. Zářila chudinka štěstím, protože tehdy to bylo všechno její. Pan P o hlavu větší než všichni v sále a jeho měkké sako z New Yorku a jeho konexe a obrazy, které se na zdech ocitly především díky nim. Tedy, Luisa byla talentovaná malířka a pár jejích obrazů bylo výjimečných, i když ne většina. Ale o kom se bude mluvit na Kulturní scéně, o tom nerozhodoval talent, to bylo všem jasné. Bylo potřeba mít hlavně štěstí, a štěstí mohlo vypadat různě. Mohlo mít podobu potrhlé paní M, která se dokázala v jednom okamžiku nadchnout a v dalším zavrhnout, a mezi tím třeba pomoci k výstavě nebo k setkání s důležitými sběrateli. Mohlo mít tváře pana a paní Z, kteří právě patřili k té hrstce sběratelů a kdo se ocitl v jejich kolekci, měl jistotu, že ho brzy budou chtít všichni. A štěstí se mohlo usmát také v podobě pana P, prominentního kritika, teoretika a umělce života, jak se psalo na záložce jeho knihy o mladém umění. Anebo pana A a B a C a S, bylo jich víc a všichni to dokázali docela dobře zařídit. Pokud se tedy snažili. Snaha jim ale málokdy vydržela dlouho. Na Luisině vernisáži byly také Ester a Michaela, které zářily před Luisou, ale tak už to na Kulturní scéně chodilo, a Ester a Michaela mohly tak nanejvýš nadhodit, že tahle autorka se jim zdá poněkud přeceňovaná. A že mnohdy nadužívá červené barvy. Kritika ale byla spokojena, a také se chtěli zavděčit panu P, takže psali o Luise L, že se „s bravurou vyrovnává se sociálními problémy doby, jejichž tíživost akcentuje použitá barevnost“. O mně zase psali, že projevuji „uměleckou zvídavost, která zkoumá hranice tvarů a technik a pohrává si s expresivitou barev“, a jeden článek pojmenovali dokonce Všechny barvy červené. Líbilo se mi to, protože tenkrát jsem ještě vůbec nic netušila. Mělo trvat ještě dost dlouho, než o mě začaly psát noviny, a ještě déle, než mi to konečně celé došlo a nic z toho by se bývalo nestalo, nebýt mého dalšího setkání s panem P, které kupodivu vůbec neproběhlo na Kulturní scéně, ale na Klinice. Ani nevím, jak jsem se tam tehdy ocitla, protože jsem byla mladá umělkyně, kypící zdravím, rty jsem měla vlhké a zorničky vždycky rozšířené, takže si chlápci představovali kdovíco, i když jsem jim řekla jenom dobrý den. Dobrý den, pozdravila jsem pana P, když jsem tam na něj náhodou narazila. Procházel vestibulem, a jak se kolem plouhali penzisti, vynikla ještě jeho vysoká postava a dlouhý a sebevědomý krok a to, že opravdu vypadá jako kritik z New Yorkeru, jako který si také připadal, ačkoli v New Yorku byl jen jednou v životě, takže stačil tak leda proběhnout pár muzeí a koupit si sako. Ale to nevadilo, uměl psát, mluvit i intrikovat, byl alfa samcem Kulturní scény, a ostatní se mu ve vlastním zájmu klidili z cesty. I já, a tak jsem ho chtěla jen pozdravit, jenže možná to byla ta moje „umělecká zvídavost“, co mě donutilo se zastavit. Pan P vypadal vystrašeně a já se ho zeptala: „Jak se vám daří?“ „Dobře, a jak vám?“ řekl pan P poněkud roztržitě a ani se moc nesnažil vzpomenout si, s kým vlastně mluví. „Nejste snad nemocný?“ zeptala jsem se. Plné znění zpráv


„Ne ne, naštěstí ne. Nedala byste si kávu?“ nabídl mi pan P. Pak už jsme seděli u stolku s umělou kytkou pokrytou vrstvou prachu, protože ten podnik vedle Kliniky tedy nebyl jako v New Yorku. „Tady to není zrovna jako v New Yorku,“ zasmál se pan P a pokračoval: „Když jsme se setkali, viděl jsem vás najednou jako na obraze. Jako byste byla namalovaná červenou barvou. Byla to velmi expresivní barevnost, několik odstínů červené, velmi syté červené, asi jako...,“ pan P se rozhlédnul kolem sebe, „asi jako tahle kytka.“ Pod vrstvou prachu byla ta umělá gerbera kdysi možná bílá, možná žlutá, nebo lososová, rozhodně ale ne červená. Pan P mi tehdy připadal velmi originální. „Stává se mi to občas, že vidím ty červené obrazy, vždycky jen na pár sekund, ale doktor si nemyslí, že by to byla nějaká porucha,“ pokračoval pan P. „Víte, já mám velmi živou fantazii a možná to s tím souvisí. Už jako dítě jsem dělal takové fantastické obrazy, lidé to obdivovali, tvrdili, že mám talent. Divila byste se tomu možná dneska, ale také jsem velmi dobře běhal. Víte, já byl všestranné dítě,“ dodal a napil se. A pak mluvil dál a objednával pití a vymluvil se postupně ze své vystrašenosti a o červené se už nezmínil. Pak jsem panu P připomněla, že už jsme se viděli, slunečné odpoledne se přehouplo do teplého večera a skončilo to, jak to skončit muselo. Bylo to vlastně pěkné léto. Pan P disponoval majestátním penisem, pan P, smála jsem se obdivně a on se, na oplátku za mé lichotky, skutečně snažil. Ztratil slovo u paní Z, kterou čas od času navštěvoval v její soukromé galerii a někdy také doma. Paní M sice nenavštěvoval, ale té stačilo málo, pár komplimentů v kavárně a směla jsem přijít ukázat své kresby. A dočkala jsem se, když už se léto chýlilo ke konci, byla připravená moje vernisáž. Přišli všichni, i Luisa L i Michaela, smály se na mě a gratulovaly mi a omlouvaly Ester, že nedorazila a že se delší dobu necítí dobře. Pan P projevil o zdraví Ester starost a bylo mu představeno několik začínajících umělkyň a mě byl představen zase pan S, který se na Kulturní scénu vrátil po delším studijním pobytu v New Yorku. „Víte, tady to není zrovna jako v New Yorku,“ vykládal mi a vpíjel se do mých rozšířených zorniček. „Já znám v New Yorku několik sběratelů a ty vaše expresivní rudé kousky, to by byla pro některé lahůdka, například pro paní NY. Velmi rád bych vás někdy seznámil.“ Pak se ke mně důvěrně naklonil: „Aniž bych chtěl nějak kritizovat pana P, on nebyl v New Yorku příliš dlouho, viďte? On má jistě fantazii i styky,“ při tom slově se bezděčně olíznul, „ale chybí mu jaksi rozměr, jestli mi rozumíte.“ Na styk s panem S došlo po několika týdnech. Pan S postrádal bohužel rozměr pana P a neměl ani jeho postavu ani oblečení z měkké vlny, ale skutečně mi zařídil návštěvu u sběratelky NY a články v novinách a pomalu jsem se stávala na Kulturní scéně známou tváří, k čemuž mi pomáhaly odstíny červené i umělecká zvídavost i vlhké rty. Jen jednou jsem vlastně udělala výjimku. Boris nepatřil ke Kulturní scéně. Boris byl doktor před první atestací, kterého honili od rána, a večer pak už jen nadával, pil a souložil, přičemž v tom všem předčil pana P i kohokoli dalšího. Dost často si dával první drink hned v tom podniku u Kliniky a dost často jsme tam pak už zůstali. Boris se po alkoholu vztekal, což se střídalo s opileckými něžnostmi a ten večer došlo i na tu zaprášenou kytku na stole, kterou mi začal vnucovat. A pak se to stalo. Ta umělá kytka, ta gerbera původně v barvě bílé, žluté nebo lososové, byla najednou sytě červená. Viděla jsem to jasně. Vystrašilo mě to. Vyděsilo. „dyž jsem nasranej, taky vidím rudě. Anebo když šukám. Teda když to stojí za to. Takže s tebou vždycky,“ Boris se pokusil o kompliment a já jsem myslela, že pak na to zapomněl. Ale nezapomněl. Až po několika měsících, když už jsem večery zase trávila s chlápky, kteří míň pili a víc znamenali, mi zavolal Boris. Sešli jsme se v tom podniku u Kliniky a on šel podle svého zvyku rovnou k věci: „Štětko,“ vyštěkl na mě a vrazil mi do ruky štos papírů. Ty papíry byly celé podškrtané, jak se z nich Boris učil na atestaci, a úplně vzadu, u poznámky číslo padesát sedm, udělal červený vykřičník. Pochybuju, že to moc doktorů dočetlo až k těm poznámkám nejdrobnějším písmem, ale Boris zjevně patřil, stejně jako já, ke zvídavým. Psalo se tam, že to červené vidění není vážný problém. Bylo to částečně latinsky a něco anglicky, luštila jsem to se slovníkem dost ztěžka, ale Borisův tón mě přesvědčil, že bych to měla přečíst až do konce. Dál se tam psalo, že se ale někdy tato porucha objevuje jako příznak vzácné nemoci s těžkým průběhem a často fatálními následky. Bylo tam popsáno taky jak se ta nemoc šíří, i když to bylo celkem jasné, když se vzala v úvahu bravurní barevnost Luisy L a zhoršující se zdraví Ester, která tehdy ještě žila, i zvláštní barevné experimenty dalších mladých umělkyň. Třeba kdyby si dal někdo práci, mohlo to vydat na novátorskou disertační práci o moderním malířství. Jednu chvíli jsem se i já utěšovala tím, že jsem si prohlížela cizí obrazy a dívala se, jestli to tam uvidím. Dost brzy se mi ale přitížilo a o umění jsem se přestala zajímat, v některých případech může být průběh rychlý, psalo se taky v těch papírech. Borisovi se to naštěstí vyhnulo, takže mě po čase přestal nenávidět, a když viděl, jak to se mnou vypadá, sehnal mi tuhle tvrdou postel a ošetřovatelku, a dokonce sem denně zajde. Nep zdrží se nikdy dlouho, ale telefon by mi jistě podal. Dokonce i vytočil číslo. Pan P, A, B, S, Luisa L a paní Z a mnozí další by mě za těchto okolností asi neslyšeli rádi. Na druhou stranu, leccos by se ještě dalo zachránit. Jenže ta představa byla až moc zajímavá. Kulturní scéna bez nich beze všech a ještě bez mnoha dalších. Společenské akce bez známých jmen, stránky novin bez prominentních kritiků a vernisáže, kde bude Plné znění zpráv


zbývat víno. Mladé umělkyně, které prosedí hodiny v barech a na vernisážích, ale nebude, kdo by je objevil. Plátna bez barvené exprese a expresivní barevnosti a jak tomu ti všichni teoretici a znalci říkali, aniž by tušili, že tahle inspirace je k mání po půlnoci na každém večírku. Až tihle všichni zjistí, jak se mýlili. Až se dozvědí, co jsou všechny ty odstíny červené. To bude na Kulturní scéně pozdvižení. Čím déle jsem o tom přemýšlela, tím víc mě to bavilo. Trochu jsem se usmála. Telefon zapadl někam pod postel, světýlka na stromku červeně zablikala a z láhve ukápla další slaná slza. *** Karolína Vránková Redaktorka Respektu. Vystudovala mediální studia na FSV UK. V současné době studuje sociologii bydlení na FHS UK, příležitostně píše povídky a poezii. Foto popis| Dok, 38 x 53 cm, olej, akryl a papír na plátně, 2009

Vláda ODS, TOP 09 a Věcí veřejných se půl roku od svého vzniku změní 17.12.2010

ČRo 6

str. 02

22:10 Studio STOP

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------A je tu tedy téma první. Vláda ODS, TOP 09 a Věcí veřejných se půl roku od svého vzniku změní, neplánovaně ji kvůli údajným machinacím v zakázkách Státního fondu životního prostředí opouští ministr životního prostředí a místopředseda ODS Pavel Drobil. Oznámil to spolu s premiérem a šéfem občanských demokratů Petrem Nečasem na brífinku, který následoval po jednání špiček koalice o cestě z kauzy ohrožující pověst celé vlády. Aféra týkající se financování ODS a Drobilovy politické kariéry ve sněmovně na několik hodin zastavila jednání o státním rozpočtu na příští rok. ČSSD už vyvolala hlasování o důvěře vládě, které by mělo proběhnout příští úterý. O celé kauze jsem dnes ráno natočil následující rozhovor se známým komentátorem domácího politického dění kolegou Petrem Holubem. Petře, jak čteš úlohu jednotlivých protagonistů celé kauzy kolem Státního fondu životního prostředí? Dá se v tuhle chvíli tušit, kdo je hlavní viník? Petr HOLUB, redaktor -------------------Tak, hlavním viníkem této konkrétní kauzy je samozřejmě ministr životního prostředí Pavel Drobil, který, dalo by se říci, když se člověk podívá do všech těch detailů, zajistil to, že člověk, který si myslel, že je snad v nějakém zlém snu o tom, jak je česká politická scéna zkorumpovaná, tak si náhle uvědomil, že to není sen, ale skutečnost. To je vidět ze všech těch zpráv, že pan ministr Drobil, když nastoupil na své ministerstvo, tak zřejmě, a ty zprávy asi jsou pravdivé, tak je to opravdu ta pravděpodobnost velmi velká, tak první, co udělal bylo, že vyhodil celé vedení a všechny ty nové lidi, které si tam přivedl, tak zaúkoloval k tomu, aby rozdělovali zakázky mezi spřízněné podnikatele. A když si člověk ještě uvědomí, že Pavel Drobil má být představitelem té nové, již nezkorumpované ODS, tak to opravdu si člověk říká, že vyhlídky do budoucna, pokud jde o boj s korupcí, nejsou právě velké. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Premiér Nečas je viněn z toho, že o nepořádcích na fondu věděl, ale osobně nic nepodnikl. Víme také, že se Drobila dlouho zastával. Jak hodnotíš jeho postup v celém případu? Petr HOLUB, redaktor -------------------Tak, dá se říci, že ta citlivost na korupci ve vysoké politice asi není příliš velká. A je to právě vidět na postupu pana premiéra Nečase, přinejmenším na tom, jak on vysvětluje, že nereagoval na první zprávy, že ministerstvo životního prostředí je prolezlé korupcí a upozorňoval ho na to vysoký státní úředník. Takže pan Nečas zmeškal Plné znění zpráv


určitou příležitost. Na druhé straně třeba říct, že politici nejsou kovanými bojovníky proti korupci, ale spíše kovanými bojovníky proti jiným politickým stranám. A je dost pravděpodobné, že když pan premiér si analyzoval situaci, tak měl obavy, že třeba dochází k nějakému vnitřnímu boji uvnitř vlády. Všichni víme, že tady probíhá velký spor o to, jestli má být zadána velká ekologická zakázka. A tam je místo ministra životního prostředí velice strategickou pozicí. A pan Nečas si mohl říci, že někdo chce tuto pozici ovládnout, a tudíž zatím svého spojence Pavla Drobila podržel. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Nečas budí dojem, a dokonce je mu vyčítáno, že je ve srovnání se svými těsně předcházejícími předchůdci figurou poněkud slabou. Souhlasíš s tímhle výkladem? Petr HOLUB, redaktor -------------------Tak, na první pohled to skutečně tak vypadá. Je to dáno už z principu, protože nepamatuji se, že by v Česku byla regulérní vláda, kde by jedna strana neměla jasnou většinu, přinejmenším pokud jde o poslance. Premiér Nečas nemá takovou pozici jako měl svého času Václav Klaus, Miloš Zeman nebo Mirek Topolánek, a tudíž musí postupovat jinak. Pro pana Nečase se dá argumentovat tím, že on je ideologický politik, má nějaký záměr a může se nechat vést spíše touto ideologií než prostě silou, jak to dělali dosavadní premiéři. Ale tady právě v tom případě Drobil je vidět, že tato jeho pozice má své určité hranice. Pokud například dochází k nějakému souboji uvnitř vlády, tak on musí ten souboj vybojovat a nemůže ho rozhodnout prostě svým příkazem. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Poslední otázka pro Petra Holuba. V úterý by se mělo hlasovat o důvěře vládě. Mluvil jsi už o té většině ve sněmovně, ta je samozřejmě velmi pohodlná. Jakou věštíš té Nečasově vládě budoucnost? Protože sám pan premiér, pokud vím, včera prohlásil, že víceméně půjde jenom o formalitu, že ČSSD má plné právo samozřejmě toto hlasování vyvolat, ale že výsledek je předem jasný. Petr HOLUB, redaktor -------------------Tak, my novináři v to všichni doufáme a je to opravdu velmi pravděpodobné. Ten důvod je tedy prozaický, nechceme mít zkažené Vánoce. Ale je pravda, že ani sociální demokracie příliš nečeká, že by se svým útokem proti vládě uspěla. Ona de facto dělá svou opoziční povinnost. Ten skandál je natolik velký, že ona musí vykázat nějakou činnost. A navíc to může využít ještě k jedné věci. Jak říkáš, ve sněmovně je 118, vláda tam má zcela pohodlnou většinu. A ona tedy může i velice snadno zabránit sociálním demokratům, aby tam vedli nějakou silnou kritiku proti vládě právě. Když třeba sociální demokraté chtějí udělat mimořádnou schůzi, která se týká situace ve zdravotnictví, tak vládní většina může snadno tomu zamezit, protože neschválí program této schůze. Ovšem schůze, kde se odvolává vláda, tak tam ten program se nemůže zakázat, to hlasování musí proběhnout. A sociální demokraté získají velký prostor, a to před televizními kamerami, aby mohli vládu účinně kritizovat. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Tak to byly názory Petra Holuba z dnešního rána. A je tady první otázka pro dnešního glosátora naší Inventury Milana Dvořáka. Milane, k čemu inspiruje tahle nejnovější rozsáhlá a velmi nepříjemná finanční aféra tebe? Milan DVOŘÁK, simultánní tlumočník, překladatel, publicista -------------------Ono je to bohužel už opravdu na osobním postoji každého občana, jakým se cítím i já. Jestli se na to budeme dívat optimisticky, nebo pesimisticky. Jak říká tisíckrát omletá fráze, v napůl plné sklenici vidí pesimista sklenici poloprázdnou, kdežto optimista poloplnou. Tak jsme-li optimisté, mohli bychom si říkat, že přece jenom byl někdo chycen za ruku. Máme spíše pesimistické všeobecné povědomí, že s veřejnými penězi se manipuluje nějak ve stínu polozákonně až nezákonně, že uplývají někam v něčí osobní prospěch, nebo v prospěch nějaké politické strany, zatímco by měly konat práci ve prospěch občanstva. No, tak teď opravdu si řekněme, je sklenice poloplná, nebo poloprázdná? Je tenhle případ ukázkou toho, jak hrozně prokorumpovaná je politická scéna a teď to náhodou někde vyšlo najevo, anebo je tu někdo, kdo se rozhodl chovat se poctivě, a to by potom samozřejmě bylo blýskání na lepší časy. Ovšem cynikové mohou namítnout, že ten pan šéf fondu životního prostředí byl nakonec z téže party, kterou tam pan ministr přivedl, možná, že prostě kope za nějaký jiný nám neznámý klub, možná, že chtěl jenom prostě zvýhodnit nějakého jiného partnera, nebo je příslušníkem nějaké Plné znění zpráv


jiné politické skupiny. To všechno samozřejmě je také možné. No, jak říkám, záleží na tom, jsme-li idealisté nebo cynici, jsme-li optimisté nebo pesimisté. Já sám se téměř vždy snažím být optimistou, ale přiznávám, že častokrát bývám zklamán. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Soudí Milan Dvořák. A můj kolega Petr Holub, kterého jste slyšeli už na počátku dnešního pořadu, hovořil společně s Janou Šmídovou o korupci v Čechách, teď ji Milan zmiňoval, i v obecnější rovině. Na názor se zeptali profesora Martina Potůčka, který vede Centrum pro sociální a ekonomické strategie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Petr HOLUB, moderátor -------------------Myslíte si také, že korupce je tak vážný problém, že třeba může zbrzdit i ekonomický vývoj a dostat politiku na úplně nečekané dráhy? Martin POTŮČEK, profesor, Centrum pro sociální a ekonomické strategie na Fakultě sociálních věd UK -------------------Samozřejmě. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------A může tedy úplně ochromit společenský vývoj? Každý den se dozvídáme o dalších a dalších skandálech a nikdo za těmi mřížemi není. Je třeba nějaké symbolické gesto? Samozřejmě teď symbolické v uvozovkách, aby explicitně už konečně někdo za to, jak se říká, bručel? Martin POTŮČEK, profesor, Centrum pro sociální a ekonomické strategie na Fakultě sociálních věd UK -------------------To samozřejmě by mohlo někoho uklidnit, ale to nebude řešení. To je vlastně až následné potrestání případně dopadených viníků. Nemůže vymizet stoprocentně a boj s ní je běh na dlouhou trať. Tady jsou takové 4 oblasti, které výskyt a rozsah té korupce ovlivňují. První je právní systém, to znamená, jaké máme právní nástroje. Tady bych se zmínil o zákonu o veřejných zakázkách, o způsobu jeho uplatňování a zákonu o obcích, které jsou stále příliš měkké na to, aby dokázaly vytvořit řádné prostředí. Druhým problémem je kondice státní správy jako takové, my jsme státní správu jako nástroj výkonu vůle lidu velmi podcenili. Za těch 20 let došlo k mnoha změnám a mnohé z nich byly spíše k horšímu než k lepšímu. Třetí problém, který tady vidím, je vůbec problém hodnot, hodnotových orientací, zejména u těch politických představitelů. A to je znovu běh na dlouhou trať. Takže je to komplex, který rozmotat, klubko, které rozmotat nebude vůbec snadné. A je třeba, aby ta naznačovaná politická vůle současné vlády, aby našla velmi rychle svůj průmět právě do těchhle těch oblastí. Petr HOLUB, moderátor -------------------O boji s korupcí se opravdu mluví velice často. Dá se říct, že existuje také nějaký významný krok, který by v tom nějak pomohl? Martin POTŮČEK, profesor, Centrum pro sociální a ekonomické strategie na Fakultě sociálních věd UK -------------------Já si nemyslím, že to bude jeden krok. To je skutečně uvědomění si faktu, že je to jakási hydra a boj s ní je velmi obtížný. Nezmínil jsem ani kondici politických stran a podobu politického systému jako takového. Tam je podstatné to, že se daří v této zemi, aby prorůstaly artikulované a ne příliš kontrolované politické a ekonomické zájmy. Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka -------------------Tak to je takové obrovské klubko problémů. Kde by profesor Martin Potůček začal s tím rozmotáváním? Martin POTŮČEK, profesor, Centrum pro sociální a ekonomické strategie na Fakultě sociálních věd UK -------------------No, to je těžká otázka. Pravděpodobně bych skutečně zahájil nějakým programem, něčemu, co by se dalo nazývat protikorupční strategie, ale musela by to být strategie, na jejíž přípravě a posléze realizaci by se Plné znění zpráv


nepodílel jenom aparát, jenom úředníci, jenom politici. Prostě museli by v tom být více angažováni, jako že dnes už jsou, i občanská sdružení a svým způsobem my všichni v tom, kolik času si vyhradíme na to, kontrolovat své reprezentanty a vést je k odpovědnosti. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Říká profesor Martin Potůček, který Studiu STOP poskytl obsáhlý rozhovor. Vy ho uslyšíte 30. prosince ve 22 hodin a 10 minut. A znovu jedna otázka pro Milana Dvořáka. Milane, já mám takový pocit, že před 20 lety, když padla ta totalitní moc v Československu, tak jsme vůbec neměli představu, že by někdy tu mohla taková korupce zavládnout. A měli jsme představy přesně opačné. Čemu bys připsal, že se tady objevuje korupce tak obrovitých rozměrech, které jsme si v dobách těch známých sáčků kávy pro úřednici na OPBH vůbec neuměli představit? Milan DVOŘÁK, simultánní tlumočník, překladatel, publicista -------------------Já začnu poněkud jinak. Já jsem zrovna v tomhle ohledu nebyl přehnaný idealista. Nevěděl jsem, neuměl jsem si představit, že se to projeví právě v té korupci. Ale vzpomínám si, že tehdy, někdy v 80. letech, jeden člověk, kterého mám velmi rád a je z těch, kteří, když někomu z nás vypadne na ulici peněženka, tak za námi kilometr poběží, aby nám ji donesl. A ten si najednou z fabriky, kde dělal, donesl elektromotor. Prostě mu vůbec nepřišlo, že je na tom něco v nepořádku, protože to tak dělali všichni. Já, upřímně řečeno, když došlo k těm politickým změnám, tak jsem si na tuhle příhodu vzpomněl a říkal jsem si, protože jsem to všechno viděl mnohem černěji, říkal jsem si, do roka nebo do dvou tady bude dvaceti nebo pětadvacetiprocentní nezaměstnanost. A tihle lidé, kteří se naučili brát si bez váhání z obecního, budou se někde potulovat po ulicích. Nic z toho se nestalo. Ale prostě do těch funkcí se dostali naši lidé. Ty už nám nikdo nedovezl na tancích. To nejsou žádní importovaní cizáci. To jsou naši lidé, jsou z nás, přeneseně, jsme to my. No, a my jsme se naučili si bez váhání brát z obecního a projevuje se to takhle. Přiznávám, že před 20 lety jsem si to opravdu představit neuměl.

Za jedničky na střední škole podpoří Pelhřimov studenty na vysoké 17.12.2010

jihlava.iDNES.cz str. 00 Jihlava / Jihlava - zprávy MF DNES, Andrea Bartůňková

Až o dvanáct tisíc korun ročně si mohou přilepšit nadaní studenti z Pelhřimova. Pokud splní náročná kritéria a udrží si čtyři roky středoškolského studia dobrý studijní průměr, město je odmění při studiu na vysoké škole. Ojedinělou motivaci pro studenty další města kopírovat nechtějí. Pelhřimov každoročně nabízí tzv. městská stipendia, která mohou pomoci právě mladým lidem při studiu na vysoké škole. Podmínky pro jejich získání však nejsou vůbec jednoduché. "Student musí poslední čtyři roky středoškolského studia absolvovat na některé pelhřimovské střední škole s maximálním průměrem 1,10. Průměrná známka za maturitní zkoušku pak nesmí přesáhnout 1,0," popsal Petr Plachý, vedoucí odboru školství, mládeže a tělovýchovy v Pelhřimově. Stipendium mohou studenti čerpat několik let Pokud se některý ze studentů zúčastní i celostátního nebo mezinárodního kola olympiády, pak se mohou podle Plachého kritéria posunout až k průměru 1,5. "První stipendium může být studentovi přiznáno až po absolvování prvního ročníku studia na vysoké škole, kdy jeho studijní průměr nesmí přesáhnout 1,5," doplnil Plachý. Student má možnost získat stipendium každý rok, který na vysoké škole stráví. Když o něj po ukončení dalšího ročníku znovu požádá a doloží, že kritéria splnil, může stipendium čerpat nadále. "V současné době jsme vyplatili stipendia osmi studentům. Každému dvanáct tisíc korun za rok. Studují na lékařských fakultách, Vysoké škole ekonomické v Praze, ČVUT v Praze a Fakultě sociálních věd UK v Praze," upřesnil Plachý. Za stipendium si mohou koupit, co chtějí Plné znění zpráv


Studenti nemají přesně stanovené, na co by měli peníze využít, to je plně v jejich režii. Město poskytuje stipendia od roku 1993, kdy se rozhodlo tímto způsobem podpořit nejen vynikající studenty, ale i pelhřimovské střední školy. V jiných městech žádná prospěchová stipendia neposkytují a ani o tom neuvažují. "Finanční podporu studentů u nás nemáme a ani v návrhu na rozpočet na příští rok nic takového zahrnuto nebylo. Dáváme třeba příspěvky nebo zaplatíme cestu, pokud se studenti zúčastní mezinárodní olympiády a jedou někam do zahraničí tak, aby to pro ně nebylo příliš finančně náročné. Jinak o tom ale neuvažujeme," zamyslela se starostka Žďáru nad Sázavou Dagmar Zvěřinová. Stejné to je i v Havlíčkově Brodě nebo v Jihlavě. Ani tady žádné peněžní příspěvky pro studenty nemají. Dalším, kdo poskytuje stipendia, je kraj. Zde ovšem nejde ani tak o stipendia prospěchová jako spíše motivační. Udělují se na osmnácti vytipovaných učebních oborech a získat je mohou učni v prvních ročnících.

URL| http://jihlava.idnes.cz/za-jednicky-na-stredni-skole-podpori-pelhrimov-studenty-na-vysoke-109-/jihlavazpravy.asp?c=A101216_175714_jihlava-zpravy_trr

Pelhřimov si hýčká studenty, dává jim stipendia 17.12.2010

Mladá fronta DNES (ana)

str. 03

Vysočina

Pokud studenti splní velmi přísná kritéria, mají šanci polepšit si ročně o dvanáct tisíc korun. Ostatní města o ničem takovém zatím neuvažují PELHŘIMOV Jak podporovat nadanou mládež při studiu? V Pelhřimově si „svých“ studentů s vynikajícími výsledky skutečně váží. Proto každoročně nabízí město tzv. městská stipendia, která mohou pomoci právě mladým lidem na studiích. Podmínky pro jejich získání však nejsou vůbec jednoduché a cesta ke dvanáctitisícovému stipendiu je poměrně trnitá. „Student musí poslední čtyři roky středoškolského studia absolvovat na některé pelhřimovské střední škole s maximálním průměrem 1,10. Průměrná známka za maturitní zkoušku pak nesmí přesáhnout 1,0. Pokud se některý ze studentů zúčastní i celostátního nebo mezinárodního kola olympiády, mohou se kritéria posunout až k průměru 1,5. První stipendium může být studentovi přiznáno až po absolvování prvního ročníku studia na vysoké škole, kdy jeho studijní průměr nesmí přesáhnout 1,5,“ informoval přísná kritéria Petr Plachý, vedoucí odboru školství, mládeže a tělovýchovy v Pelhřimově. Student má možnost získat stipendium každý rok, který na vysoké škole stráví. Když o něj po ukončení dalšího ročníku znovu požádá a doloží, že kritéria splnil, může stipendium čerpat nadále. „V současné době jsme vyplatili stipendia osmi studentům. Každému dvanáct tisíc korun za rok. Studují na lékařských fakultách, Vysoké škole ekonomické v Praze, ČVUT v Praze a Fakultě sociálních věd UK v Praze,“ upřesnil Plachý. Studenti nemají přesně stanovené, na co by měli peníze využít, to je plně v jejich režii. Město poskytuje stipendia od roku 1993, kdy se rozhodlo tímto způsobem podpořit nejen vynikající studenty, ale i pelhřimovské střední školy. V jiných městech žádná prospěchová stipendia neposkytují a ani o to mne uvažují. „Finanční podporu studentů u nás nemáme a ani v návrhu na rozpočet na příští rok nic takového zahrnuto nebylo. Dáváme třeba příspěvky nebo zaplatíme cestu, pokud se studenti zúčastní mezinárodní olympiády a jedou někam do zahraničí tak, aby to pro ně nebylo příliš finančně náročné. Jinak o tom ale neuvažujeme,“ zamyslela se starostka Žďáru nad Sázavou Dagmar Zvěřinová. Stejné to je i v Havlíčkově Brodě nebo v Jihlavě. Ani tady žádné peněžní příspěvky pro studenty nemají. Dalším, kdo poskytuje stipendia, je kraj. Zde ovšem nejde ani tak o stipendia prospěchová jako spíše motivační. Udělují se na osmnácti vytipovaných učebních oborech a získat je mohou učni v prvních ročnících. Regionální mutace| Mladá fronta DNES - českomoravska vrchovina Plné znění zpráv


Budou tím, co čtou? 17.12.2010

Pátek Lidových novin str. 14 Veronika Bednářová

Téma

Loni vyšlo v Česku 1 367 dětských knih. Jak z nich vybrat ty, které budoucí generaci nezkazí vkus? Nebo ať čtou děti „aspoň něco“, i když je to slátanina? Zajděte se podívat do dětského oddělení Městské knihovny na Mariánském náměstí v Praze, a napadne vás spousta otázek. Například: vážně je jedno, co naše děti čtou? A existuje vůbec současná a kvalitní česká literatura pro děti? Protože čistě vizuálně vás nejdřív omráčí stříbrné fantasy knihy hned v několika regálech. Jsou to vlastně pohádky pro větší děti, méně či více zdařilé. Ve zbylých poličkách najdete zdaleka ne tak lesklé, trochu omšelé a ohmatané „osvědčené“ ozvěny „starých dobrých časů“ – Čtvrtek, Štorch, Steklač, Říha… Mezi nimi se krčí pár knih novějších. Jména autorů vám asi nic neřeknou. Protože když začali psát Alena Ježková, Pavel Brycz, Petr Nikl, Ivona Březinová, Iva Procházková nebo Pavel Šrut, byli jsme už dospělí. Pohled upřený do stropu Moje čtyřletá dcera dostala pohádkovou knížku o veverce s obřími barevnými ilustracemi. Veverka zvládne všechna nebezpečenství v lese – a když je smutná, „neustále musí myslet na právě se končící den – pohled upřený do stropu“. Nesmyslů je v knize víc. Pohled upřený do stropu pak mají hlavně rodiče, nejčastější předčítači podobných knížek, přeložených z různých jazyků narychlo a ledabyle. V nákupních centrech se k vám lísá spousta takových knih. Je to ryze komerční zboží, zaletované v igelitu, červené nebo růžové, fosforeskující a se zlatými nálepkami a s jasným vzkazem: Kup si mě…! Knihkupectví specializovaná na kvalitní dětskou literaturu, kde by vám mohli fundovaně poradit, u nás neexistují. Také podle nestora české dětské literatury, básníka Jiřího Žáčka (65), chybí současnému trhu s dětskými knihami především vkus: „Vychází relativně dost dobře napsaných a pěkně ilustrovaných knížek, ale v té lavině nevkusu se ztratí. Když narazím třeba v NeoLuxoru na haldy různých Nejkrásnějších říkadel, Nejkrásnějších pohádek, Nejkrásnějších bájí a tak dále, zježí se na mně všechny chlupy, a když vidím mladou maminku, jak takové hrůzy kupuje, mám chuť jí naplácat.“ Jenže: jak má mladá matka vědět, co dělá špatně? Nemůže věčně zůstávat u toho, co zná sama. Kvalita je, ale moc se o ní neví „Nové a kvalitní české knížky pro děti existují,“ říká rozhodně PhDr. Jana Čeňková, která přednáší českou literaturu na Fakultě sociálních věd UK a je předsedkyní české pobočky Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu IBBY. „Zatímco do roku 2000 nakladatelé sahali hlavně po překladech, reedicích a oddychové literatuře, v novém tisíciletí začaly vycházet i knihy nových autorů,“ rekapituluje posledních deset let na trhu a doporučuje, abychom se nejen v čase vánočním naučili rozpoznat kýč: „Každého by měly odpudit reklamní slogany typu: Nejslavnější modelka na světě, Nejkrásnější pohádky, Nekrásnější bajky, Báječný svět – vše je krásné, bezbranné, navždy nevinné, nikdo z hrdinů nepřerostl do dospělého věku. Z ilustrací se na vás kulí oči s řasami, které by mohly pokračovat na další straně – broučci, dětičky, zvířátka, babičky skotačí v bezduchých říkankách.“ Kdo píše dobré dětské knihy Je opravdu tak důležité, aby děti četly kvalitní knihy, nebo bychom měli být rádi, že čtou aspoň něco? Spisovatelka Alena Ježková (44) je přesvědčená, že ano: „Vždyť čtení dítě zásadně formuje, otevírá mu nové pohledy na svět.“ O současném stavu české dětské literatury říká: „Myslím, že u nás stále chybí novodobé tituly typu Děti z Bullerbynu. Tedy knihy s pozitivním vzkazem, že reálný svět je příjemné, fajn místo k životu. Onen pověstný grál vidím v každodennosti a normalitě. Děti mají mnohdy encyklopedické znalosti, ale často nerozumí běžným mezilidským vztahům, chybí jim schopnost empatie a lásky.“ Podobně i naše jedna z nejoceňovanějších spisovatelek Iva Procházková (57) je přesvědčená, že psaní knih pro mládež je nejen výzva, ale i odpovědnost: „To, co člověk přečte v dětství a v pubertě, ho zpravidla ovlivní na dlouhé roky, ne-li na celý život. Alespoň u mě tomu tak bylo.“ Procházková byla několikrát nominována na mezinárodní Cenu Hanse Plné znění zpráv


Christiana Andersena a Cenu Astrid Lindgrenové, získala německé prestižní ocenění Jugendbuchliteraturpreis; českou Magnesii Literu pak naposledy obdržela letos v dubnu za román pro dospívající Nazí. Navíc žila jedenáct let v exilu, a tak dobře zná literaturu německy mluvících zemí. Dodává proto:„Řekla bych, že v Německu vychází mnohem víc knih, které se skutečně zamýšlejí nad dětmi a dospívajícími v širším kontextu společnosti. Uvádějí čtenáře do kulturní tradice té či oné rodiny, autenticky ilustrují společenské postavení, náboženské zázemí, specifické odlišnosti různých etnik a národností…“ Toho, že knihy, které by reflektovaly realitu, v Česku chybí, si je vědoma i Ježková. Prvotinu Praha, babka měst vydala v roce 2002, dnes má na trhu třináct knih, některé z nich v šesti jazycích. Na jaře 2011 jí vyjde další titul, tentokrát ryze beletristický. Jmenuje se Dračí polévka a je o dvanáctiletém Longovi a jeho vietnamském dědečkovi z pražské tržnice. „Ta kniha vznikla jaksi na společenskou objednávku – nikdo nepochybuje, že jsme multikulturní zemí, kde žijí početné menšiny, ale víceméně reálný příběh vietnamského nebo ukrajinského dítěte z Čech, pokud vím, nikdo nenapsal. Což je dost alarmující,“ říká spisovatelka, jejíž Staré pověsti české a moravské se prodaly v nákladu bezmála dvacet tisíc kusů a vysloužily jí přezdívku Jirásek v sukních. I spisovatelka Ivona Březinová (45) křižuje republiku s batohem svých knih na zádech. Paní učitelky ji na besedách s dětmi uvádějí slovy: „Děti, toto je živá paní spisovatelka!“ Podle této autorky, která od roku 1996 napsala přes padesát dětských knih (mimo jiné trilogii Holky na vodítku o drogových závislostech a knihu Držkou na rohožce – o klukovi, který odchází v den svých osmnáctin z dětského domova), se české literatuře nedostává právě velkých jmen, které mají třeba ve sportu: „Pod pojmem spisovatel si dnešní děti představí buď slavné zahraniční autory, nebo mrtvé klasiky.“ Jaký je dětský čtenář? Také díky besedám Ivona Březinová vidí, v čem jsou děti jiné než před deseti lety: „Jsou samostatnější, možná i proto, že my dospělí na ně máme méně času. Víc diskutují. Nedělá jim problém se na cokoliv zeptat. Mají představu o budoucnosti, která často zahrnuje nějakou atraktivní profesi. Často uvažují i o tom, že část života stráví v cizině…“ Iva Procházková vidí změnu dětských čtenářů ještě globálněji: „Přibývá odlišností mezi jednotlivými skupinami dětí, ale i odstínů mezi jednotlivci. Dřív se daly popsat hlavní kontury dospívající generace – v padesátých, šedesátých, sedmdesátých letech. To už dnes skoro není možné, české děti jsou stejně různorodé jako děti v Evropě vůbec. Kdo ví, třeba by se našlo víc styčných bodů mezi klukem z Lipska a Plzně než třeba mezi pražským a slezským klukem…“ Šance pro „nového Foglara“ Má v houštině literárních pokusů a omylů pro děti šanci také nový, dosud neznámý spisovatel? Nakladatelství Olympia nedávno představilo literární debutantku, překladatelku z angličtiny Pavlu Horákovou (35). Na počátku prý byla jen její touha napsat poctu Olšanským hřbitovům – a vznikl z toho tajemný příběh Tajemství Hrobaříků, pojednávající o partě dospívajících dětí: svou poetikou je přirovnáván k Rychlým šípům. Prvotina autorky je v prodeji teprve pár týdnů, už teď se ale ví, že v některých knihkupectvích kniha vydržela na viditelném místě jen týden: ve většině skončila brzy vzadu v regálu, kde ji najde jen ten, kdo opravdu hledá. „Už v době, kdy jsem knížku psala a chodila se dívat do prodejen na ,konkurenci‘, mě zarážel poměr překladové literatury pro děti vůči knížkám domácím. Překvapilo mě také, kolik dětských titulů na pultech je starších než já sama,“ dodává autorka. K Hrobaříkům má už vymyšlenu druhou a napsanou třetí část trilogie. Uvidíme, zda vydrží. Komu jde o dětskou knihu Nakladatelství Albatros, které vydává dětské knihy už od roku 1949, v posledních dvaceti letech přibyla konkurence. Jana Čeňková k tomu jako důkaz podává vyčerpávající přehled: „Záruku kvality skýtají menší nakladatelství, jako jsou Arbor vitae, Baobab, Labyrint-Raketa, Meander, B4 Publishing, Práh, zvyšuje se úroveň knih pro děti nakladatelství Mladá fronta, doporučuji překladové tituly z Arga.“ Dobrou pověst má i českofrancouzské Brio, které se specializuje na klasické tituly typu La Fontainových bajek a Andersenových pohádek, ale vydává také knihy ilustrátorky českého původu Martiny Skaly. Pár dětských knížek ročně vydávají i Havran a Labyrint, dále je tu Paseka, Host a Argo, podporu mladým autorům poskytuje nakladatelství XYZ. Jako příklad kvalitních knih je na místě zmínit dva autory, kteří se sice tvorbou pro děti nezabývají exkluzivně, ale jejich současná práce v oboru dosahuje výjimečné kvality. Jsou jimi výtvarník Petr Nikl (kdo by odolal jeho nonsensovému světu! – rozhovor s ním přinášíme v tomto čísle) a básník a překladatel Pavel Šrut, většinou tvořící v tandemu s kreslířkouGalinou Miklínovou. Jeho Lichožrout, knižní hrdina, je záhadný tvor, který žere ponožky a z párů dělá licháče. Plné znění zpráv


Jaroslav Císař, šéfredaktor měsíčníku Grand Biblio, si myslí, že tradici ve čtení máme, ale nesmíme na ni spoléhat, čtení je třeba zajistit centralizovanou podporu: „I v Americe existuje celonárodní projekt Přistiženi při čtení (Get Caught Reading), vedle slavných sportovců se na nich podílí i herci, třebaWhoopi Goldberg. V Německu zase využívají Světového dne knihy, kdy vydají každoročně jednu kvalitní knihu pro děti zadarmo. U nás by mělo jít především o podporu národní literatury a češtiny jako nesvětového jazyka: inspiraci můžeme najít v Belgii nebo Nizozemsku.“ Poraď si sám… V České republice žádná cíleně řízená a komplexní podpora dětského čtenářství neexistuje. Což je docela tristní v zemi, kde se povzdech, „děti dneska nečtou“, stává shodně učitelským i rodičovským folklorem. „Nečtenářství“ našich dětí si už vybírá zřetelnou daň: letošní mezinárodní průzkum gramotnosti PISA skončil pro Čechy totálním fiaskem. Čeští patnáctiletí klesli v sečtělosti nejrychleji z pětašedesáti zkoumaných zemí. Ministerstvo školství vedené ministrem Dobešem, jehož děti podle jeho slov také „nečtou“, vyhlásilo poplach. Musí se prý něco dělat. Neví se ale přesně co. Zpozice rodičů si částečněmůžeme pomoct sami, když se při vánočním nákupu dětských knih spolehneme na v posledních letech nominované či vítězné tituly dvou hlavních literárních soutěží. Jsou jimi Zlatá stuha (soutěž výhradně dětských knih, letos 17. ročník) a dětská kategorie cen Magnesie Litery. Nebo se spolehněme alespoň na zdravý rozum – protože kniha je přece víc než jen módní zboží. ? *** Co MI ČeTLA MAMINKA A co ČTU Já SVýM DěTeM KATEŘINA WINTEROVÁ herečka ? Zrovna jsem se synka ptala, jaká je jeho nejoblíbenější kniha z těch, které jsme dosud četli. Odpověděl, že Děti z Bullerbynu. Dalšími našimi oblíbenci jsou Sekora, Říha, Čapkové, Trnka, Janssonová, Bible. Já zas milovala pohádky: české, severské, orientální, všechny. PETRA ŠPALKOVÁ herečka ? Rok a půl starému synovi čtu zatím jen knížky s obrázky, na souvislý text to ještě není. Ale až povyroste, těším se na Pejska a kočičku, Kocoura Mikeše, Rumcajse, Špalíček veršů, Devatero pohádek – na to, co četli rodiče mně. A až povyroste víc, tak mu představím Zeměplochu a Harryho Pottera, ať má základní vzdělání do této doby. DANA MORÁVKOVÁ herečka ? Syn už je velký, takže už čte sám, k Vánocům dostane minimálně pět knížek (ale neprozradím jaké). Jsme moc rádi, že se z něj stal vášnivý čtenář. Jako malému jsme mu četli snad všechny dětské knížky, co byly – jako poslední to byly Vieweghovy Krátké pohádky pro unavené rodiče. Sama si vzpomínám hlavně na knihu Krása nesmírná. LENKA VLASÁKOVÁ herečka ? Vyrůstala jsem na klasických pohádkách od Boženy Němcové, dále to byli Karel Čapek – Devatero pohádek, Alois Jirásek – Staré pověsti české. Hodně mi četli babička a děda. Dětem právě čteme knihu Žabí zámek od Josteina Gaardera, vedle klasických pohádek také Andersena. Moc se jim líbil Nekonečný příběh a Lichožrouti od Pavla Šruta. Co mI ČeTLa mamINka a Co ČTU Já svým DěTem MARKÉTA HRUBEŠOVÁ herečka ? Čteme Ladovy pohádky, Broučky, Dášenku, Andersenovy pohádky (zpracované pro nejmenší), ale i Princezničku Lilli (Monika Finsterbuschová) nebo momentálně Hlupýše od Magdaleny Wagnerové. Rodiče mi, myslím, četli stejné pohádky jako já dnes dceři. Hodně knížek má po nás „poděděných“. A tak to má být. I když se doba trochu zrychlila a počítače jsou všude kolem nás, na poetiku papírových knížek nedám dopustit. KATEŘINA JACQUES politička ? Rodiče mi nepředčítali, snad s výjimkou Špalíčku od Hrubína, který jsem měla a mám dodnes ráda. V pozdějším věku mi máma četla samizdatovou kopii Hobita, tehdy ho nikdo z mých vrstevníků neznal. Líbí se mi, že všechny děti milují Hrubína, bratry Čapky, kresby Ondřeje Sekory či Zdeňka Milera. Četl je už můj táta, potom já, moje starší děti, dnes je předčítám roční dceři. Stálicí v naší rodině jsou Lidová říkadla od Josefa Lady – už i malá Noemi na ně krásně reaguje. A jakou říkanku má dnes nejradši? Havel, Havel, do pekla zajel, na bílém koni, čert ho tam honí…



PETRA PROCHÁZKOVÁ novinářka ? Děti mám dvě a mezi nimi desetiletý rozdíl. První syn pohádky doslova hltal, četli jsme všechno. Asi nejvíc jsme se ale vraceli k Neználkovi – než zasáhl Harry Potter. Toho jsem mu četla i v době, kdy už by to klidně zvládl sám. Mladší syn bude mít pět a jediná knížka, kterou snáší, je Byla jednou koťata. Všechno ostatní je na něj příliš dlouhé, a tak stále čteme hlavně leporela. Sama si z dětství asi nejvíc pamatuji Kocoura Mikeše, Ferdu Mravence a „foglarovky“. KRISTÝNA FREJOVÁ herečka ? Jelikož moje dcera měla soustředěný zájem o knížky od chvíle, kdy byla schopná sedět na klíně, čteme rády a hodně. Výběrem zatím kopíruju svoje dětství. Ráchelka do čtyř let „zkousla“ klasiku od Němcové, Erbena, bratří Grimmů, Malého prince, Zahradu, Dášenku, Pejska a kočičku, Broučky (do půlky), Devatero pohádek a spoustu dalších. Měla jsem velkou radost, když jsem navštívila antikvariát a panu prodavači v mém věku vysvětlovala, že bych potřebovala „takový ty pohádky o Honzovi, takový ty modrý“ – za minutu mi je přinesl. Teď jsem hrozně napnutá, jestli Ježíšek přinese 1. díl Harryho Pottera a s Ráchelkou si ho konečně budu moct přečíst i já. CO MI ČETLa MaMINKa a cO ČTu Já sVýM DěTEM BÁRA BASIKOVÁ zpěvačka ? Svým dcerám jsem četla verše Františka Hrubína, Zlatovlásku a jiné pohádky K. J. Erbena a B. Němcové. Synovi teď čtu Medvídka Pů. Moji rodiče mi četli Fimfárum Jana Wericha, Malého Prince a Broučky. ALICE NELLIS režisérka ? Dětem čtu právě teď České pohádky – včera to byl zrovna Čert a Káča. Ty mi rodiče také četli. Dál si vzpomínám na Řecké báje a pověsti, Luisu a Lotku a také třeba japonské pohádky ze sbírky Vousy na mašličky. A samozřejmě pohádky Boženy Němcové. KATEŘINA NEUMANNOVÁ lyžařka ? Nejvíc vzpomínám na knížku O Neználkovi a na Mikeše, kterého mi doma četli. Dceři jsem do nedávna četla různé knížky o zvířátkách, například Bambi. Nyní začínají být aktuální naučné encyklopedie. BÁRA MUNZAROVÁ herečka ? S Aničkou jsme začali klasikou. Karafiátovy broučky, Erbenovy pohádky, Pohádky Boženy Němcové, Fimfárum pana Wericha, Pohádky z celého světa, ale i Dětskou bibli, nebo třeba Čtyřlístek a Macha a Šebestovou. Když zavzpomínám na svoje dětství, vlastně pouze předávám, co zasáhlo a oslovilo mě. Foto popis| KDyž gLObÁLNí HVězDa potká lokální vílu: Harry Potter a amálka. Foto autor| Fotomontáž LN Foto autor| Foto Činohra ND, Profimedia.cz, ČTK, Isifa, LN – Ondřej Němec a archiv Foto popis| PROTOTYP zahraniční počítačové hrdinky. Foto popis| UNIKÁT české spisovatelky. Alena Ježková. Foto popis| IVA PROcHáZKOVá, naše nejoceňovanější autorka. Foto autor| Foto LN – Ondřej Němec a Jindřich Mynařík, Profimedia.cz, Alžběta Jungrová a archiv LN Foto autor| Foto LN – Jindřich Mynařík, ČTK a Isifa Foto popis| TOTO NENí LArA CrOFT, ale česká překladatelka Pavla Horáková na křtu prvotiny Tajemství Hrobaříků. Foto popis| IVONA BŘEZINOVÁ napsala za patnáct let padesát knih. Foto popis| ČESKÉ STŘÍBRO: Krteček, Máca z Kozího příběhu a Brumda z Včelích medvídků. Foto autor| Foto LN – Ondřej Němec a archiv O autorovi| Veronika Bednářová, reportérka Pátku [email protected]

Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení 16.12.2010 blisty.cz str. 00 František Kuba Plné znění zpráv


Britské listy zveřejnily dne 18.8.2010 příspěvek "Ghetto bezdomovců neboli O zametání špíny pod koberec" od Fabiana Golga. Vypůjčím si úvodní odstavec: „Plán člena pražského městského úřadu Jiřího Janečka vyčistit Prahu od bezdomovců dostal zelenou. Jako bývalý šéfredaktor časopisu Nový Prostor, který prodávají bezdomovci (a také jako někdo, kdy byl nedávno nucen přežívat po mnoho týdnů na ulici) jsem velmi dobře seznámen s problematikou bezdomovců. A mohu varovat, že tento projekt se nepovede. Potíž totiž je, že nikdo nebere v úvahu psychologii bezdomovců." Domnívám se, na hranici jistoty, že postřehy pana Golgo jsou zobrazením pražské reality. Pokud budeme trochu vzpomínat, tak před radním Janečkem byla na radnici Hlavního města Prahy (HMP) radní Halová. Když odhlédneme do roku 2006 a podíváme se do materiálu Návrh řešení problematiky bezdomovectví na území HMP (rozpracování na základě usnesení Zastupitelstva HMP č. 32/55 ze dne 24.11.2005), pak možná zjistíme, že vše základní a potřebné již bylo v tomto časoprostoru, a ve věci veřejné politiky „fenoménu Bezdomovectví" v HMP, vykonáno. Tedy, po mém subjektivním soudu, by se nyní mělo jednat o návrat ke kořenům roku 2006, doplněným o zahraniční zkušenosti a SWOT analýzy z Prahy a regionů České republiky. Nesmíme zapomenout, že pražské bezdomovectví je jakýmsi focusem tohoto státu. Jinými slovy, že se v Praze promítají materiální podmínky části obyvatel z Ústecka, Mostecka, Ostravska a jiných regionů a mikroregionů. Předmětně to znamená, že „problém Prahy" nelze vyřešit jen v Praze. Ptáme se na pojetí fenoménu Bezdomovectví? Zkušený terénní odborník z MČ Praha 1 Pavel Pěnkava ve své diplomové práci, na úrovni roku 2009, mj. uvádí: "Co způsobuje bezdomovectví, kdo se může stát bezdomovcem, jak řešit jeho otázky, na které odborná veřejnost hledá velmi obtížně srozumitelné odpovědi. V České republice zatím na toto téma neexistuje konsensus, který by zabránil tvorbě spekulací, lidové názorové tvořivosti a snahám o hledání senzací?? (z úvodu). Autor tohoto příspěvku se domnívá, že naše společnost by se měla konečně seriózně zabývat zdravotním stavem svých občanů - v daleko větší míře než dosud ? bezdomovce nevyjímaje. A opět je z čeho vycházet (zde zůžím optiku k bezdomovcům), kteří mají minimální možnosti obrany svých sociálních a politických práv. A není to lichá starost. Výzkumník Miroslav Barták, tehdy z Institutu zdravotní politiky a ekonomiky v Kostelci nad Černými lesy, se podílel na grantovém projektu IGA MZ ČR (NR 8119-3/2004) - Zdravotní stav populace bezdomovců v ČR a jeho determinanty. Následně napsal disertační práci s názvem Bezdomovství v ČR: Zdravotní stav bezdomovců a jeho determinanty (2008). Vědecký produkt má tři hlavní části. M. Bartáka osobně neznám a nedělám mu reklamu, ale to, co z tohoto unikátního výzkumu dokázal vytěžit pro disertační práci, považuji za zcela mimořádné. Druhá část práce je těžištěm. Je zaměřena na empirické šetření životních podmínek a zdraví bezdomovců V České republice. Výsledky z tohoto výzkumu jsou doplněny o kvalitativní šetření druhu focus group. Zkusme teď přemýšlet. Data a komentáře jsou - proměnily se v informace - stvrzené náročným rokováním focus group. To znamená - interpretaci na vysoké úrovni máme, kde je implementace do rezortů? A také již několik let trčí „v luftě" otázka: ?Proč byl institut IZPE utlumen? Pokud budeme hledat integrál předchozího, pak se zcela oprávněně ocitáme v široké oblasti veřejných politik. K fenoménu Bezdomovectví lze přistoupit i na základě tzv. malého paradigmatu sociální práce - zde Reformního. Sám jsem se o to pokusil v roce 2009 a jako zobrazovací pozadí jsem zvolil sociologii (školitel prof. Jan Keller), s připomenutím historických sublimacím židovského a křesťanského odkazu do civilizačních základů a povědomí občanů Západní Evropy. Anebo, jak vyjadřuje zkratkou Oldřich Chytil (2007: 65):„ Zanikají třídy a zároveň s tím se vyostřují sociální nerovnosti. Bída se individualizuje, přestává lidí spojovat, rozděluje je. Práce (v důsledku flexibilizace pracovních kontraktů) přestává pracující zajišťovat. Jsou zpochybňovány instituce stabilizující industriální modernu - rodinu i stát. Rodina přestává být pro své členy více či méně spolehlivou oporou. Modernizace sociálního státu znamená to, že veřejný sektor ustupuje trhu se sociálními problémy."



V roce 2010, který má shora uvedené politické směrování Evropský rok boje ?, jsem se zúčastnil pěti setkání sociálních pracovníků, které byly formátovány bojem proti chudobě. Nejvíce mi utkvěly v paměti dvě. Ta první se konala v dubnu. Měla regionální charakter a nesla název Konference sociálních pracovníků OSTRAVA 2010. Organizační tým, vedený Šárkou Honovou z OA a VOŠS v Ostravě odvedl dobrou práci od dynamického naplnění programu po sborník a další náležitosti. Druhá akce byla celostátní a nesla název Paměť jako nástroj sociálního posílení - Dvacet let sociálních služeb Naděje. Její realizace v úterý 29. června v Americkém centru (Praha 1) se nesla v duchu pohody. Vystoupení Marthy A. Bloomfield, expertky na orální historii, přiblížilo inovativní prvky v uměleckém programu pro aktuální a bývalé bezdomovce v Michiganu. Obsazení v sále, reakce účastníků a doprovodný program potvrdily, že Ilja Hradecký má nejen rozsáhlé znalosti a charizma, ale i šťastnou ruku při volbě priorit. Výše uvedeným nezpochybňuji přínosnost jiných akcí v ČR. Co nás čeká? V zásadě nám přináší odpověď sociolog Jan Keller ve své nedávno vydané knize Tři sociální světy (SLON 2010). Kdo s ním nesouhlasí (údajně levicové pojetí), tak si možná rád přečte článek Plíživý sociální dumping Evropské unie od europoslance Richarda Falbra (Právo 15. 10. 2010). Ten zde uvádí, že v souvislosti s podmínkou Mode4, viz praxe dohodnutá se Světovou obchodní organizací, lze jen stěží hovořit o evropském sociálním modelu. Pokud nás zajímá oficiální výstup zprávy o vnější dimenzi sociální politiky a sociální odpovědnosti nadnárodních podniků, jejímž zpravodajem Falbr je, pak si musíme počkat na rokování Výboru pro zaměstnanost a sociální otázky v Evropském parlamentu. Dle vyjádření jeho sekretariátu (11. 2010) bychom mohli oficiální sdělení očekávat nejspíš v červnu 2011. Zdroje: BARTÁK, M. (2008) Bezdomovství v ČR: Zdravotní stav bezdomovců a jeho determinanty. Disertační práce. Školitel: PhDr. H. Hnilicová, Ph.D. Univerzita Karlova v Praze Fakulta Sociálních věd Institut socologických studií, Katedra veřejné a sociální politiky. GOLGO,F. (2010) „Ghetto bezdomovců neboli O zametání špíny pod koberec." http://www.blisty.cz/ ISSN 12131792 18.8.2010 CHYTIL,O. (2007) Důsledky modernizace pro sociální práci. In: Nečasová, M. (garant) Praxe a supervize v sociální práci . Brno: Asociace vzdělavatelů v sociální práci. Sociální práce/Sociálna práca 4/2OO7. ISSN 12136204. KELLER,J.(2010) Tři sociální světy. Sociální struktura postindustriální společnosti. 1. vyd. Praha: SLON, 2010. ISBN 978-80-7419-031-5. KUBA,F. (2009) Bezdomovectví mužů a možnosti jeho řešení. Disertační práce. Školitel: prof. Jan Keller. Ostravská univerzita Filozofická fakulta Katedra psychologie a sociální práce. PĚNKAVA,P. (2009) Otázky reedukovatelnosti občanů v nepříznivé životní situaci (se zaměřením na osoby bez přístřeší). Diplomová práce. Ved. práce: Mgr. et Mgr. R. Janebová. Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta

URL| http://www.blisty.cz/art/56112.html



Tajemný veřejný dluh 16.12.2010

Mladá fronta DNES str. 12 Ondřej Schneider

Publicistika

Jak zamaskovat sekyru Po kolapsu Maďarska, Lotyšska a Rumunska, které dostaly finanční pomoc již v roce 2008, se krize přelila do eurozóny a dnes jsou na pomoc Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu odkázány Řecko i Irsko. V nejtěžší situaci ze všech těchto zemí je pravděpodobně Řecko. Finanční krize, která začala před třemi roky ve Spojených státech, paradoxně nejtíživěji dopadá na malé evropské země. Po problémech Maďarska, Lotyšska a Rumunska, které dostaly finanční pomoc již v roce 2008, se krize přelila do eurozóny a dnes jsou na pomoc Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu odkázány Řecko i Irsko. V nejtěžší situaci ze všech těchto zemí je pravděpodobně Řecko. Pokles životní úrovně v Lotyšsku je sice mnohem citelnější, ale málo platné, Východoevropané jsou mnohem otrlejší a dokážou se rychle přizpůsobit. Řekové však neprošli očistcem transformace komunistické ekonomiky, naopak byli po celá desetiletí příjemci dotací z Evropské unie a zvykli si na rostoucí mzdy, štědré důchody i na levné úvěry. Před rokem se najednou ukázalo, že vysoké mzdy, důchody pro vitální padesátníky i levné půjčky na nové domy, auta, či dokonce jachty byly na dluh. Na tom by ještě nebylo nic tak výjimečného: zadlužená je každá evropská vláda s výjimkou Lucemburska a Estonska. Řecký dluh je jiný. Zaprvé je největší v Evropě: řecká vláda bude koncem letošního roku dlužit více než 316 miliard eur, což je přibližně 135 procent řeckého HDP v letošním roce. Na každého obyvatele Řecka včetně důchodců a nemluvňat připadá dluh téměř 30 tisíc eur, tedy přibližně 750 tisíc korun. Nikdo neví, jestli je vůbec možné tak vysoký dluh alespoň umořovat, o splácení ani nemluvě. Žádné zemi se to zatím ještě nikdy nepodařilo… Přihrajte nám pár desítek miliard Dluh řecké vlády má však ještě jednu nepříjemnou vlastnost: nikdy si nemůžete být úplně jistí, jak je vlastně vysoký. Za poslední rok se údaje o tom, kolik vlastně Atény dluží, měnily několikrát. V říjnu 2009, těsně před parlamentními volbami, uváděla vláda vedená pravicovou Novou demokracií dluh ve výši 273 miliard eur. Stejný dluh uváděla ještě v únoru letošního roku nová vláda, tentokrát levicová, a se stejným dluhem pracoval i Mezinárodní měnový fond v květnu, když připravoval záchranný program pro Řecko. Dnes víme, že dluh na konci roku 2009 byl ve skutečnosti 298 miliard eur, o téměř 10 procent a 25miliard eur více. Jak jemožné, že vlády i jejich věřitelé nevědí, jaké dluhy vláda již má? Půjčila by vám banka, kdybyste jí nebyli schopni vyčíslit své dluhy na korunu nebo euro přesně? Pravděpodobně ne, ale vládám takové nejasnosti procházejí. Finanční hospodaření státu se totiž od rodinného rozpočtu liší vmnoha ohledech. Především je složitější a mnohem méně přehledné. Část dluhu, většinou ta podstatná, má podobu veřejně obchodovaných dluhopisů. Například v současnosti se na světových trzích obchoduje se čtyřiadvaceti různými dluhopisy řecké vlády. Jejich celková nominální hodnota je necelých 200 miliard eur a některé budou splatné již v březnu příštího roku, jiné až v roce 2040. Kromě toho vydala řecká vláda krátkodobé směnky v hodnotě zhruba 50 miliard eur. Dohromady tedy dosahuje tento veřejně obchodovaný dluh výše 250 miliard eur. A zdánlivě průhledné dluhopisy v sobě skrývají ještě jednu komplikaci: vynalézaví investiční bankéři z nich dokážou vyrobit takzvané deriváty, které sice přímo nemění hodnotu dluhu, ale přesunují jednotlivé splátky v čase tak dovedně, že například při vydání dluhopisu dostane vláda „zaplaceno“ za derivát, který pak musí za několik let splatit, ale pro danou chvíli je neviditelný. Americká banka Goldman Sachs takto pomohla v letech 2002-2005 řecké vládě získat více než jednu miliardu eur. Žádná sleva není pochopitelně zadarmo a bankéři si za takové služby nechají dobře zaplatit, takže budoucí dluh řecké vlády vzrostl podstatně více než o jednu miliardu. (A kdybyste se obávali, zda tento derivát nyní nezatěžuje bilanci Goldman Sachs, zůstaňte v klidu, banka celý obchod prodala již v roce 2005 řecké bance NBG...) To je překvapení: my že máme dluh? Ještě účinnější než nějaké deriváty je dluh prostě ignorovat a tvářit se, že vám - vládě - nepatří. K tomu se vytvoří instituce, které sice vydávají státní peníze, ale tváří se nezávisle na státu. Čím více jich je a čím složitěji se financují, tím lépe (banky jistě rády nabídnou další inovativní deriváty...). Málokterý analytik bude mít energii probírat se výročními zprávami desítek a stovek fondů, nadací a státem ovládaných bank, aby si sečetl, jaké mají dluhy a jaké záruky a garance tyto instituce poskytly. Plné znění zpráv


My jsme v Česku vytvořili Konsolidační banku, kam se sesypaly miliardy špatných úvěrů poskytnutých na příkaz, nebo alespoň se souhlasem vlády, a které nakonec zaplatil státní rozpočet. V Řecku na to šli odjinud. Dluhy nevytvářely banky, ale státem ovládané instituce: například státní železnice mají dluh téměř 11 miliard eur a každý rok k němu přidávají další miliardu. Nemocnice zase nevedly podvojné účetnictví, takže doopravdy nevěděly, jaké mají dluhy. Letos v lednu za ně stát musel zaplatit šest miliard eur a další půl miliardy bylo třeba v létě. Až do letošního roku v zemi existovalo více než 100 penzijních „fondů“, které však žádnými fondy nebyly, protože jen vyplácely důchody, často velmi štědré. Když jim peníze na důchody docházely, fondy se prostě zadlužily a na konci roku si vládě řekly o vyšší dotaci. Letos v listopadu, po letech dohadování, evropský statistický úřad všechny tyto dluhy sečetl a přidal je k státnímu dluhu, který se tak zvýšil o oněch 25 miliard eur. Finanční Copperfield aneb kouzla ministrů financí I ty nejpečlivější a nejtransparentnější vlády mají ještě jeden prostředek na uchlácholení svých věřitelů. Každý rok vláda předkládá svůj návrh státního rozpočtu na příští rok, v kterém většinou slibuje, že schodek bude menší než byl loni, ale tentokrát už doopravdy. Státní rozpočet není nic jiného než odhad ministra financí, jak by se asi státní finance příští rok mohly vyvíjet. Tento odhad je založen na celé řadě předpokladů. Třeba jak se povede celé ekonomice? Budou lidé spíš utrácet, nebo spořit? Porostou vývozy, nebo se zvýší dovozy? Co udělají kuřáci, když jim opět zvýšíme cenu cigaret? Firmy budou spíš investovat, nebo vyplácet dividendy (nebo případně krachovat)? Nikdo nemá definitivní odpovědi na tyto otázky, jenže rozpočet potřebuje přesná čísla. Když je ministr zodpovědný a přizná, že si není jistý, poslanci mu rozeberou rezervu do poslední koruny. Většina ministrů financí je především politiky, takže návrh rozpočtu většinou založí na optimistických předpokladech. Vláda je pochválena z Bruselu, investoři se zaradují a vesele kupují státní dluhopisy. Když se ukáže, že ekonomika nefunguje tak dobře, jak ministr a vláda předpokládali, schodek se zvýší, Brusel začne posílat rozzlobené dotazy a stát má stále větší potíže své dluhopisy někomu prodat. Extrémní ilustraci takové „chyby v odhadu“ poskytuje opět Řecko. V roce 2009 bylo před volbami a menšinová vláda Nové demokracie potřebovala každou dobrou zprávu. Proto založila rozpočet na předpokladu, že ekonomika poroste o 1,1 procenta a rozpočtový deficit bude 3,7 procenta hrubého národního produktu. Místo toho začala hned v lednu řecká ekonomika klesat a za první půlrok se hrubý domácí produkt snížil téměř o dvě procenta. Schodek vlády ve stejné době dosáhl 18 miliard eur, tedy více než 15 procent HDP. Vláda se však tvářila, že má vše pod kontrolou, přijala dokonce „balíček“ na podporu ekonomiky a očekávala deficit na konci roku ve výši maximálně šesti procent HDP. V listopadu však volby vyhrál levicový PASOK a za dva týdny oznámil, že schodek bude 12,9 procenta hrubého domácího produktu, téměř čtyřikrát vyšší, než byly původní plány... Zbytek je historie a podle poslední úpravy Eurostatu byl schodek rozpočtu za rok 2009 v Řecku 15,4 procenta HDP. Kombinace neopodstatněného optimismu, rozpočtového šlendriánu a přílišné shovívavosti ze strany soukromých investorů i Evropské unie tedy byla zodpovědná za zvýšení státního dluhu během jediného roku o 27 miliard eur! Obecný závěr: politikům nevěřte Řecká zkušenost se schodkem za minulý rok je mimořádná a doufejme i neopakovatelná. V menším si podobnou situací prošla většina zemí. Porovnáním vládních prohlášení a konečných výsledků rychle zjistíme, že drtivá většina rozpočtových plánů nebývá splněna a schodky jsou větší, než jaké byly plánovány. Například Polsko plánovalo schodky na roky 2003 až 2005 ve výši 4,2 - 3,6 - 2,2 procenta HDP a výsledek byl 6,3 - 5,7 a 4,3 procenta. Maďarsko ještě na jaře roku 2006 plánovalo schodek 2,5 procenta, nakonec skončilo na úrovni 9,3 procenta HDP. Zajímavá je zkušenost Česka: i naše vlády většinou očekávaly nižší schodek a pak byly překvapené, když byl výsledek horší než očekávání. Výjimkou byly roky 2005 až 2007, kdy schodek třikrát po sobě skončil zhruba o dvě procenta HDP lépe, než vláda očekávala. Jaké si tedy můžeme vzít z řecké anabáze ponaučení? Snad jen to, že politikům se nevyplácí důvěřovat. Ne proto, že by to byli samí lháři, ale protože vytvořili tak složitý systém, že mu nerozumějí ani ho neumějí řídit. *** A jaké je poučení z řecké anabáze? Politikům se nevyplácí důvěřovat. Vytvořili tak složitý systém, že buď nerozumějí, nebo ho sami neumějí řídit. FAKTA Řecký dluh je rarita Proč je řecký dluh jiný než zadlužení dalších zemí Evropské unie? Zaprvé je největší v Evropě: řecká vláda bude koncem letošního roku dlužit více než 316 miliard eur, což je přibližně 135 procent řeckého hrubého národního důchodu z letošního roku. Každý obyvatel tedy dlužil 30 tisíc eur. Zadruhé Plné znění zpráv


si nemůžete být jisti, jak je vlastně vysoký. Za poslední rok se údaje o tom, kolik Atény vlastně dluží, měnily několikrát. Loni v říjnu před volbami tehdejší vláda uváděla číslo 273 miliard eur, stejnou sumu uváděla i nová vláda a s tímto číslem pracoval i MMF, když připravoval záchranný program. Dnes však víme, že dluh byl 298 miliard, tedy téměř o deset procent více. Foto popis| Řecká koule u nohy V Řecku se včera konala generální stávka na protest proti úsporným opatřením, která se Řekům nelíbí. Na druhé straně nikdo neví, jestli je možné tak vysoký dluh, jaký země má, vůbec splatit. Žádnému státu se to zatím ještě nikdy nepodařilo. Foto autor| Foto: koláž MF DNES O autorovi| Ondřej Schneider člen IDEA-CERGE-EI, přednáší ekonomii na Fakultě sociálních věd UK

Ve Skotsku vám školné na vysoké zaplatí tamní vláda 16.12.2010

Mladá fronta DNES

str. 10

Ekonomika - vzdělávání

Přečtěte si osobní zkušenosti čtyř studentů z jejich pobytů na zahraničních školách Náklady mi bohatě pokryje stipendium * studuji v Kodani magisterský program Lifelong Learning: Management and Policy na Dánské pedagogické univerzitě (Danmarks Paedagogiske Universitetsskole), která patří pod Aarhus University * do Dánska jsem se vydala, protože kromě toho, že má jeden z nejlepších vzdělávacích systémů v Evropě, je to taky krásná země s přátelskými lidmi, což se mi během pobytu potvrdilo * pobyt i studium jsem si zajistila přes výměnný studentský program Erasmus z Filozofické fakulty UK v Praze * studium stíhám bez větších problémů, příprava na jednotlivé hodiny je nutnost, ale není to oproti studiu v Česku extrémně náročné * studium probíhá v angličtině, používat cizí jazyk pro studium a život v zahraničí je jen o zvyku, začátky jsou horší, ale po čase už jde všechno samo a s porozuměním ani vyjadřováním a psaním nemáte problémy * měsíc studia v Dánsku mě vyjde se vším všudy zhruba na 15 000 Kč, což pokryji ze stipendia, bydlení, jídlo i kapesné na zábavu * při studiu na Dánské pedagogické univerzitě se mi nejvíc líbí odlišný přístup učitelů ke studentům, který je otevřený kritickému myšlení, různým názorům, jiným myšlenkám a nápadům, také jsem moc ráda za svoje spolužáky, kteří jsou naprosto bezvadní a z celého světa, kontakty, které jsem tady získala, mi jistě vydrží i po skončení pobytu * moc mi nevyhovuje, jak je Kodaň hrozně drahá * chtěla bych tady ve studiu pokračovat dál a tento magisterský program zde dokončit Angličtinu jsem si za rok v Illinoi hodně zlepšil * v loňském roce jsem od září do června navštěvoval soukromou střední školu ve Springfieldu ve státě Illinoi * pobyt mi zprostředkovávala agentura Asse, vyřizovali všechno od hledání školy přes hostitelskou rodinu po pojištění a letenky * agentura si účtovala 5 000 USD (cca 95 000 Kč), letenky stály zhruba 25 000 Kč, ale rodiče ještě dopláceli 5 500 USD za soukromou školu, neměli jsme totiž jinou volbu, protože jinak bych neodjel, agentura nemohla najít vhodnou rodinu blízko státní školy * rodiče mi navíc museli posílat každý měsíc peníze na jídlo, protože mi hostitelský otec dával málo jídla, takže jsem měl stále hlad a musel jsem si ho dokupovat, také v zimě skoro netopil, jenom v kuchyni, v pokoji, který jsem sdílel se spolužákem z Číny, jsme měli v zimě i méně než 15 stupňů, dost jsem se otužil * vydal jsem se tam hlavně kvůli zdokonalení angličtiny a taky zkušenostem a získal jsem obojí, angličtinu jsem si díky těm devíti měsícům dennodenního kontaktu hodně zlepšil, takhle bych se v české škole mluvit a hlavně rozumět nikdy nenaučil * poznal jsem odlišný životní způsob od našeho, kdy někam neustále cestujeme, chodíme za kulturou a trávíme čas aktivně, někteří Američané považují za dobrodružství výlet do sousedního města * studium jsem zpočátku trochu nestíhal, ale profesoři byli hodní a pomohli mi, také se spolužáky jsem se velmi skamarádil, ve škole bylo hodně sportovních příležitostí, hráli jsme baseball i golf * rád bych zkusil v cizině i vysokou školu Všichni moji spolužáci se na studiích živí sami



* po gymnáziu jsem odjela studovat na vlastní pěst college do skotského Aberdeenu, studium na college, což je určitý předstupeň studia na univerzitě, mě nijak zvláště nezaujalo, a tak jsem se dodatečně v polovině září díky programu Clearing přihlásila na jednu z aberdeenských univerzit na bakalářský program: Management with Economics na Robert Gordon University * Clearing nabízí v období mezi červencem a zářím možnost přihlásit se na volná studijní místa v oborech, jejichž kapacity ještě nebyly zcela zaplněny, info na: http://www.ucas .com/students/n extsteps/clearing/ index.html * využila jsem možnosti strávit třetí ročník (ve Skotsku je bakalářské studium 4leté) jako výměnný student na Hochschule für Wirtschaft (HWR) v německém Berlíně * pobyt ve Skotsku jsem si zajišťovala sama, se zařízením výměnného programu Erasmus v Německu mi pomohla skotská univerzita * studium je zvládnutelné (těžší je v Německu), jedinými problémy byla pouze nutnost zvyknout si na odlišný studijní systém a pak samozřejmě jazyk * bakalářské studium ve Skotsku plně hradí obyvatelům EU skotská vláda (můj obor v roce 2009/2010 stál 1 820 liber za semestr) * najde-li si student ve Skotsku brigádu a spokojí-li se se sdílením pokoje s někým dalším, je ve většině případů schopen uživit se sám bez podpory rodiny, během studia v Berlíně jsem díky Erasmu dostávala grant 250 liber měsíčně a získala jednorázové stipendium 900 liber * uvažuji o magisterském studiu v Aberdeenu Ve škole mluvím francouzsky, na koleji anglicky * studuji v Lyonu v zimním semestru na univerzitě kombinaci sociologie-sociální antropologie * přála jsem si poznat, jak se studuje na zahraniční univerzitě; Francii jsem zvolila jednak kvůli jazyku - chtěla jsem se zdokonalit ve francouzštině - a taky kvůli tomu, že jsem v Lyonu našla přesně ten studijní obor, který studuji na FSV UK * přihlásila jsem se na program Erasmus a uspěla ve výběrovém řízení * zpočátku bylo studium docela krušné, nestíhala jsem na přednáškách ve francouzštině zapsat všechno, co říkali, pomáhal mi hodně diktafon * s ostatními studenty jsem se dorozuměla dobře, byla jsem ale hodně unavená z neustálého přechodu mezi češtinou, kterou jsme se bavily se spolužačkou z Česka, francouzštinou, kterou jsem používala ve škole, a angličtinou, což je hlavní dorozumívací jazyk na koleji * na měsíc dostávám 470 eur z programu Erasmus a 40 eur jako ubytovací stipendium od francouzské vlády, pokoj na koleji stojí 171 eur na měsíc včetně internetu, za každé jídlo 3 eura v menze, doprava 25 eur za měsíc. Za potraviny dám měsíčně tak 130 eur, 50 padne na zábavu; z domova mám k dispozici 6 000 korun na měsíc, spolu se stipendiem mi to stačí tak tak, jsem v mírném plusu * baví mě poznávání studentů z různých zemí, dělám s nimi rozhovory o jejich adaptaci v novém multikulturním prostředí, zajímavé a jiné než v Česku jsou také přednášky * zatímco doma bydlím s rodinou, ve Francii poznávám kolejní život, což má taky něco do sebe, taky si víc vážím krásného prostředí na naší škole v Jinonicích, univerzita v Lyonu tak pěkná není Foto popis| Karolína Neubauerová Dánsko Foto popis| Hana Walderová Skotsko Německo Foto popis| Michal Šnajdr USA Foto popis| Veronika Vichnarová Francie

Ocenění mladých ekonomů 15.12.2010 Bankovnictví str. 40 Na závěr Michal Skořepa, Petr Jakubík Česká společnost ekonomická udělila na své 6. bienální konferenci 27. listopadu v Praze tradiční ocenění mladým ekonomů (do 30 let). Mladý ekonom roku a Cena Karla Engliše jsou prestižní ocenění, každoročně udělované již od roku 1994. Primárním cílem je podpora mladých talentů v oblasti ekonomie. Vítězové minulých ročníků jsou úspěšnými ekonomy. Mezi držitele tohoto ocenění patří například současný viceguvernér ČNB Mojmír Hampl nebo bývalý náměstek ministra pro evropské záležitosti Marek Mora, nyní působící ve funkci šéfa kabinetu generálního tajemníka Rady EU. Mladý ekonom roku 2010 Cenu Mladý ekonom roku získal Filip Matějka, post-doktorand na CERGE-EI s doktorátem z americké Princetonské univerzity, který se věnuje studiu vlivu lidské nepozornosti na vývoj ekonomiky. Jeho práce, Plné znění zpráv


založená na matematicky složitém modelovém rámci, prohlubuje poznání, kdy a jak reagují jednotlivé sektory v ekonomice na různé změny. Tyto poznatky mohou pomoci zvýšit účinnost strategií centrálních bank či fiskálních politik vlád. Studie si všímá chování lidí, kteří aktivně hledají pouze ty informace, které jsou pro ně důležité. Proto například odvětví s vyšší konkurencí reagují na změnu cen konkurence rychleji než na změny vstupních nákladů, daní či úrokových měr, zatímco u odvětví s menším tržním tlakem je tomu naopak. Své ceny také upravují častěji firmy, které více podléhají vnějším šokům. Tato studie může pomoci vládám při rozhodování, v jakém odvětví snížit daně a podpořit poptávku tak, aby byla stimulace ekonomiky co nejúčinnější a nejrychlejší. Centrální banky zase zajímá, jaké dopady bude mít změna úrokových sazeb. Při snížení úrokových měr a fixních cenách se zvýší poptávka, tj. i objem výroby. Teorie ukazuje, že v turbulentních časech, v dobách delší krize či velkých změn upravují prodejci ceny rychleji. Tím centrální banka částečně ztrácí svoji schopnost ovlivňovat ekonomiku – paradoxně právě proto, že jejímu počínání je v takových časech věnována větší pozornost. Teorie racionální nepozornosti má ale i další uplatnění. Mohla by například ukázat, jak široké portfolio by prodejci měli nabízet, jaká je optimální složitost daňových zákonů či hlouběji pochopit, proč centrálně pánované řízení ekonomiky selhává. Další ocenění Na druhém místě se umístil doktorský student IES FSV UK Aleš Maršál, který se zabýval dynamickým systémem všeobecné rovnováhy pro malou otevřenou ekonomiku, charakteristickou nedokonalou konkurencí a náklady spojenými se změnou cen. Domácnosti usilují o dosažení stabilní a co nejvyšší spotřeby v průběhu svého života, firmy maximalizují zisk a vláda na základě svých preferencí minimalizuje inflaci a produkční mezeru. Práce se zaměřuje na model dvou zemí, z nichž jedna je extrémně malá. Účelem studie je analýza dopadů vývoje makroekonomických proměnných na výnosovou křivku. Z dosavadního výzkumu je známý fakt, že schopnost dynamických modelů všeobecné rovnováhy předpovídat vývoj finančních trhů je pro uzavřenou ekonomiku závislá na neměnnosti spotřebních zvyklostí domácností a počtu dlouhotrvajících vnějších šoků. Tyto elementy zhoršují původně dobrou prognostickou výkonnost modelů ve vztahu k makroekonomickým datům. Studie ukazuje, že schopnost malé otevřené ekonomiky vyvézt nadbytečnou produkci do zahraničí umožňuje předpovídat vývoj na finančním trhu, aniž by byla zhoršena kvalita makroekonomické projekce. Třetí místo získali doktorští studenti IES FSV UK Tomáš Havránek a Zuzana Iršová, kteří zkoumali, zda přímé zahraniční investice přinášejí očekávaný přenos technologií k firmám hostitelské země. V empirické literatuře byly poznatky o existenci takových přenosů produktivity doposud smíšené. Aby mohli tento efekt systematicky analyzovat, autoři studie využívají 3626 odhadů mezi-sektorových přenosů, publikovaných v 57 výzkumných článcích. Po očištění o publikační selektivitu literatura jako celek ukazuje na ekonomicky významné přenosy od zahraničních firem k jejich dodavatelům, ale jen nevýznamné přenosy k odběratelům. Studie dále naznačuje, že vyšší přenosy nastávají v otevřených zemích s méně rozvinutým finančním systémem. Vyšší přenosy vznikají v případě, že investor pochází ze vzdálenější země a nemá příliš velkou technologickou výhodu nad domácími firmami. Cena Karla Engliše Prezident ČSE Michal Skořepa udělil také Cenu Karla Engliše za nejlepší práci využitelnou pro českou hospodářskou politiku, a to Aleši Maršálovi za popsanou práci. Kromě uvedených cen může prezident ČSE udělit čestné uznání autorovi práce pro ekonoma do 25 let věku. Letos toto ocenění získal Ján Palguta, student CERGEEI, který se ve své studii z oblasti politické ekonomie zabývá schopností voliče strategicky optimalizovat svoje chování v podmínkách nedokonalé informovanosti. Motivací práce je empiricky pozorovatelný fakt, že nemalá část voličů hlasuje pro svou druhou či třetí nejlepší alternativu, protože první nejlepší alternativa nemusí mít vysokou naději na vítězství. Jindy voliči hlasují pro koaliční partnery ke svým alternativám ve snaze oslabit potenciál nežádoucích stran. Ačkoli je toto strategické hlasování racionální, často vede k rozhodnutím, která neodrážejí skutečné preference voličů. Práce pomocí počítačových simulací voličských preferencí zkoumá odolnost nejpoužívanějších volebních procedur vůči takovéto strategické manipulaci vlastního hlasování ze strany voličů a ukazuje, že nejcitelnější dopady nastávají při malém počtu hlasujících či při snadné předvídatelnosti jejich volby. Vysoká úroveň letošních příspěvků ukazuje na značný potenciál české ekonomické vědy. Ocenění jsou příslibem, že mladá generace českých ekonomů může významně přispět k řešení soudobých ekonomických otázek z oblasti ekonomické teorie s dopady pro ekonomickou praxi. * ***



Diskuse aktuálních ekonomických témat na konferenci ČSE konference ČSe se koná od roku 2000 každé dva roky a je příležitostí k setkávání českých ekonomů a diskusi aktuálních ekonomických témat. akce proběhla stejně jako v minulých letech v prostorách vysoké školy ekonomické a zahájil ji prezident ČSe Michal Skořepa a rektor vŠe Richard Hindls. Jako hlavní řečník vystoupil bývalý guvernér Čnb Zdeněk Tůma s přednáškou na téma české měnové politiky v posledních deseti letech. kromě vyhlášení tradičních ocenění ČSe bylo součástí konference předání Ceny ČSE za dlouhodobý přínos k rozvoji českého ekonomického učení, kterou získal prof. Jiří Hlaváček, působící na institutu ekonomických studií uk v praze. v projevu představil svůj dlouhodobý výzkumný zájem v oblasti zobecněné mikroekonomie s kritériem přežití. tato teorie vznikla na základě pozorování chování podniků v centrálním plánování a dočkala se řady aplikací i v tržním prostředí. O autorovi| Michal Skořepa, Petr Jakubík, ČSE, Michal Skořepa je prezidentem a Petr Jakubík viceprezidentem České společnosti ekonomické.

Hazard se životem. Kvůli sledovanosti televize 15.12.2010

denik.cz

str. 00

Z domova

Praha, Düsseldorf - Samuel Koch se vsadil v německé zábavné show. Kaskadérský kousek mu nevyšel. Už nikdy nebude běhat a žít jako normální člověk. " Nikdy nebude normálně chodit, možná ani hýbat rukama. Na začátku byla jedna riskantní sázka v televizní show, na konci nemocniční lůžko a nejspíš i invalidní vozík. Zpackaný život 23letého Samuela Kocha, který dnes a?denně sleduje celé Německo. Ale hlavně vytanou otázky. Zaprvé: Kam až televize zajdou pro to, aby zvýšily svou sledovanost? Zadruhé: Kde je úcta k?lidskému zdraví? A zatřetí: Co když se neštěstí v přímém přenosu stane někdy příště znovu, třeba i na českých obrazovkách? Zatím se divákům „jen“ tajil dech, když se účastník Talentmánie pořezal od motorové pily nebo při pádu jedné z?akrobatek skupiny Chebejet v show Česko Slovensko má talent. Její úraz nebyl vážný. Na vlastní nebezpečí „Zdravotníci byli připraveni, ale zodpovědnost za sebe v tu chvíli přebírala ona sama,“ říká zástupce mluvčí Primy Filip Sychra s tím, že účastníci pořadů, jako jsou reality show a talentové soutěže, jsou předem seznámeni s podmínkami. Podepisují, že souhlasí a že si uvědomují, co účast v těchto pořadech přináší. Detaily ale nesmí účastníci prozradit. Ale zpátky do Německa. Na usměvavého a vysportovaného mladíka se dívalo přes osm milionů lidí – i mnozí Češi, kteří přijímají signál veřejnoprávní ZDF. Chtěl ohromit svým skokem, vyhrát sázku v show, která běží už fenomenálních 29 let. Wetten dass…? (Vsaďte se, že…?) Jenže to předminulou sobotu nevyšlo. Má poraněnou páteř. Na skákacích chůdách se rozbíhal proti jedoucím autům a nad jejich střechami dělal salta. Od malého auta smart po dodávku. Už na zkouškách si nebyl jistý, moderátor ho pak přemlouval, ať si vezme helmu. Vzal si ji a řekl: „To zvládnu.“ Jako by si zakazoval strach. Když na něj rychlostí 25 kilometrů v hodině najíždělo třetí auto, salto přetočil a místo na nohy dopadl na hlavu. Bezvládné tělo leželo v přímém přenosu na zemi, poprvé v historii show předčasně skončila. Zrovna to bylo auto, které řídil jeho otec. Publikum bylo v šoku. Záchranka, operace. A po ní druhá. Plné znění zpráv


„Už nikdy nebude normálně běhat ani mít život jako každý normální člověk,“ říká vrchní lékař ze švýcarské kliniky Michael Baumberger, kde teď mladík leží. Může sám dýchat, ale je na umělé výživě. Odpovídá na otázky lékařů a říká jim, co smějí říkat médiím. Jedinou nadějí je fakt, že trénované a vysportované tělo dokáže někdy i zázraky. Má větší šance pokroku než netrénovaná postava. Státní zastupitelství dostalo pět udání proti zodpovědným z?ZDF. Kritici jí vyčítají, že zachází stále do větších extrémů jen za cenu zvýšení sledovanosti. Na konkurenční RTL právě běží totiž populární show Supertalent. Kde je hranice? Zastánci tvrdí: každý přece ví, že jde o jeho zdraví, viděli jsme i nebezpečnější čísla, v cirkusu či na motoshow. I Česká televize pracovala kdysi s motivem strachu, obzvlášť v již neexistujícím pořadu Udělám cokoli. Odmítá ale, že by šlo o hazardování. „Úkoly, které plnili soutěžící, byly především o překonání strachu z neznámého a překonání sama sebe, ale každý úkol byl 100procentně bezpečnostně zajištěn. Mottem nebyl hazard, ale síla lidskosti, kdy soutěžící překonávali svůj strach, aby mohli splnit přání někomu blízkému. Hazardování s lidským životem rozhodně jako formu zábavy vysílat ani podporovat nechceme,“ hájí ČT mluvčí Ladislav Šticha. Mladík na ZDF vystupoval na vlastní nebezpečí. „Televize ale uzavřela speciální úrazové pojištění. V případě Samuela Kocha už se z této pojistky na péči o něj čerpá,“ říká programový ředitel Thomas Bellut. Údajně je pojistka ale jen na 100 tisíc eur. Lidé mu zřizují i?sbírková konta. #nahled/http://mm1.denik.cz/1/01/1512_televize_n1_denikgalerie.jpg/http://mm1.denik.cz/1/01/1512_televize_n1.jpg/Nervy a strach# Jak etické je chování televizí při honbě za sledovaností? Diskutujte! Mediální analytik Tomáš Trampota říká v rozhovoru pro Deník: Diváci se vcítí do postav a prožívají, na co si sami netroufnou Podobné pořady nebo hazard ve stejný čas? Televizím jde o peníze, tvrdí sociolog médií Tomáš Trampota z Fakulty sociálních věd UK. Boj o diváka a sledovanost byl výš než strach o lidské zdraví – to je hlavní výtka proti německé show na veřejnoprávní televizi ZDF, kde se velmi vážně zranil mladý soutěžící. Je patrné i u nás, že televize chodí do takových střetů? Pro televizní trhy je takový střet typický. Na rozdíl od většiny tiskových produktů velké televize soupeří o stejná publika. Pokud jedna nasadí televizní formát určitého charakteru, který si získá publikum, druhá velmi často soupeří podobným formátem. Stačí vzpomenout na soupeření Big Brother s Vyvolenými. Nicméně u nás show takto daleko ještě nezašly, ale je to také tím, že se zatím nevyčerpala témata předchozích show, jako je hledání táty či vaření s celebritou. Obecně platí, že s postupem času reality show přitvrzují a věnují se víc a víc bizarním tématům. Divákům často vadí, že televize nasazují podobné pořady ve stejných časech – ať už to byly soutěže hledání talentů nebo show Karla Šípa a Jana Krause. Proč to média dělají? Televize soupeří o sledovanost, která je převodovou pákou příjmů z reklamy. Současné měření sledovanosti pořadů je velmi přesné – poskytuje údaje vteřinu po vteřině. Od počtu diváků (jejich věku, příjmů apod.) se odvíjí ceny reklamího času před pořadem, po něm i v jeho průběhu. Co vůbec vede stanice k tomu, aby ukazovala hazardní vystoupení? Televize je o emocích, o?okamžiku. Možnost „vidět na vlastní oči“ nebezpečné či emotivní situace je jakýmsi adrenalinovým prožíváním bez rizika důsledku. Řada diváků se do soutěžících postav projektuje a prožívá úspěchy či neúspěchy s nimi. Zprostředkovaně zažívají něco, na co sami nemají odvahu, navíc v jistotě a v teple domova. Plné znění zpráv


Média mají vesměs etické kodexy pro zpravodajství. Jak je tomu u zábavy – existuje i tady regulace? Z hlediska zábavy jsou pravidla obecně měkčí. Regulace se tomuto žánru většinou výslovně nevěnuje. Pořad Wetten dass…? na německé veřejnoprávní televizi ZDF běží už 29 let v hlavním vysílacím čase. Jaký dopad může mít zranění účastníka soutěže na budoucnost show? Nepředpokládám, že by byla show zastavena zvláště poté, co se o ní tolik píše, a negativní událost jistě přitáhla další zvědavé diváky. Teoreticky by mohla být show pod tlakem ke změně koncepce. Z?etického hlediska jde o nepřiměřený hazard s lidským zdravím. Nicméně současná mediální zábava se snaží nabízet nové a extrémní situace, které nejsou okoukané, případně tu ještě nebyly a jejich spektrum je vcelku omezené. Tomáš Procházka, Gabriela Kováříková "

URL| http://www.denik.cz/z_domova/hazard-se-zivotem-kvuli-sledovanosti-televize.html

Dokud bude Klaus dýchat, Halík, Svěrák, Sommerová a spol. budou podepisovat další petice… Za ukřižování Klause, za blahořečení Havla... 15.12.2010

euportal.cz str. 00 Adam B. Bartoš

Zamyšlení

A zřejmě, dokud bude ODS existovat a dokud bude Václav Klaus dýchat vzduch, Halík, Svěrák, Menzel, Sommerová a spol. budou podepisovat další a další petice… Za ukřižování Klause, za pozvání amerických vojsk, za zbourání svatovítské katedrály a postavení zde falického symbolu z dílny Jana Kaplického, za blahořečení Václava Havla, za defenestraci Hájka s Jaklem, za to, aby dostal Václav Havel ještě více prostoru na ČT, za vztyčení sochy Járy Cimrmana místo sochy sv. Václava, za vztyčení sochy José Manuela Barrosa místo sochy Járy Cimrmana, za vyhlášení války Ruské federaci, na podporu Impulsu 2011 či TOP 14, za pomník neznámého gaye, za celonárodní sbírku pro Natálku, za podporu Karla Schwarzenberga na prezidenta, za prohlášení Václava Klause bláznem, za stažení všech českých vlajek a nahrazení jich eurovlajkami… Věční petenti ve službách pana Vaňka

Stále tatáž jména, stále titíž umělci, stále tytéž veřejně známé osobnosti. Najdeme je u každé petice s politickým podtextem, namířené proti ODS či prezidentu Václavu Klausovi. Naposledy podepsali petici proti koalici ODS – ČSSD v Praze. Jak se přihodí, že se něčí jméno vytrvale objevuje na všemožných peticích? ptám se sám sebe. Buď musí jít o jakousi chorobnou úchylku lidí, kteří mají neustále potřebu protestovat proti stávající politické situaci, nebo je (a to je pravděpodobnější, i když to nevylučuje možnost A) kulturně-mediální fronta pravdolásky tak sehraná, že má jeden universální seznam podporovatelů, který vždy vytáhne, když je potřeba. Představuji si, jak to asi probíhá. Možná dali příznivci a členové pravdolásky jakýsi počáteční bianco petiční podpis, souhlas s tím, že se mohou objevit na každé petici, která se v hotelu Hoffmeister vymyslí. A pak už se jich nikdo neptá. Nebo se skutečně při každé příležitosti vzájemně obvolávají a své kroky konzultují?



Představuji si, jak v ústředí pravdolásky Eva Holubová agilně zvedá telefon a už běží pokyny po celé Praze: Helé, Pepo, je potřeba podepsat tu petici proti velký koalici, když už nic jinýho, aspoň to musíme dostat do novin, už jsem volala spřízněnejm novinářům a ti to přislíbili votisknout. Vod Hřebejka jsme to podepsali všichni. – A už jsou tam i Cimrmani? – No jéje. A taky Olga a taky Táňa. I Ivan tam je. – Tak to jó, to mne tam taky připiš… – Připíšu. A dám tam i tvou starou. A taky tvýho syna. Ať je nás jako víc… A druhý den opravdu – média se předhánějí v tom, které známé a slavné osobnosti tu petici zase podepsaly. Nikoho přitom nepřekvapí, že jde pořád o stejná jména. Jisté je jen, že letos bude chybět Kaplický a Smoljak (i když v jeho případě převzal rodinnou štafetu syn David). Jinak je to rok co rok stejné. Abyste věděli, že si nevymýšlím, připravil jsem na konci článku seznam pravdoláskařů na telefonu, kteří jsou vždy ochotni podepsat jakoukoli petici, když jim řeknete, že to chce pan Vaněk. Říkám jim zasloužilí petenti. Nebo také věční petičníci. Neúnavní signatáři. Profesionální stěžovatelé. Signatáři na plný úvazek. Signatáři z povolání. Notoričtí kverulanti. Podepsaní. Inkoust na jedné petici ještě neuschne a už podepisují další. Petici za výstavbu chobotnice na Letné, petici proti Václavu Klausovi, petici za podpis Lisabonské smlouvy, petici proti ODS, co ničí v Praze kulturu, petici na podporu zelených, petici za větší financování vědy, petici ČT, věc veřejná, „tři otázky Václavu Klausovi“, dopis „šedesáti šesti“ a mnohé další. Když půjdeme ještě dále do historie, stejné lidi najdeme u Impulsu 99, pod iniciativou „Děkujeme, odejděte“, „Dřevíčské výzvy“… A zřejmě, dokud bude ODS existovat a dokud bude Václav Klaus dýchat vzduch, Halík, Svěrák, Menzel, Sommerová a spol. budou podepisovat další a další petice… Za ukřižování Klause, za pozvání amerických vojsk, za zbourání svatovítské katedrály a postavení zde falického symbolu z dílny Jana Kaplického, za blahořečení Václava Havla, za defenestraci Hájka s Jaklem, za to, aby dostal Václav Havel ještě více prostoru na ČT, za vztyčení sochy Járy Cimrmana místo sochy sv. Václava, za vztyčení sochy José Manuela Barrosa místo sochy Járy Cimrmana, za vyhlášení války Ruské federaci, na podporu Impulsu 2011 či TOP 14, za pomník neznámého gaye, za celonárodní sbírku pro Natálku, za podporu Karla Schwarzenberga na prezidenta, za prohlášení Václava Klause bláznem, za stažení všech českých vlajek a nahrazení jich eurovlajkami… Ale dost legrace. Proč se neděje podobný humbuk v Brně, Ostravě a Plzni, kde je velká koalice na magistrátu také? Proč jen v Praze tak vadí, že se obě strany dohodly? Protože vystrnadily TOP 09, do které pravdoláska upínala tak velké naděje. A protože TOP 09 ostrouhala a nebude mít žádnou moc. Proto a jen proto jsou na nohou všichni ti hudebníci, výtvarníci, režiséři, chartisté, disidenti, potomci chartistů a potomoci disidentů, aktivisté a gayaktivisté, bilderbergovci, lípovníci, profesionální antikomunisté, televizní baviči, hvězdičky, cimrmanovci, feministky, dramatici, scénáristi, NGOisté a zelení, duhoví a duchovní, písničkáři, folkaři, revolucionáři, kavárenští povaleči, intelektuálové i uhlobaroni, dokumentaristé a dokumentaristky, novináři, publicisté, lidskoprávníci, Středoevropané, filosofové, moralisté, moderátoři i agitátoři, psychologové a psychiatři, psychoanalytici, globalisté a alarmisté, greenpísáci, pacifisté, humanitární bombometčíci, unionisté, lobbisté, sociologové, trockisté i neokonzervativci, environmentalisté, rockefellerovci, fokoláristi, profesionální revolucionáři a mnozí další… Navenek tvrdí, že protestují kvůli tomu, že se na magistrátu krade a bude se krást i nadále, protože tam zůstanou stejní lidé, rozuměj ODS. Ale kdyby tam zůstali tito lidé z ODS a přibrali k sobě lidi z TOP 09, to už by nevadilo. To už by protestovat nepřišli. Kamenem úrazu totiž není Opencard či další aféry s předraženými zakázkami, ale to, že se na těchto zakázkách nebude moci podílet TOP 09, že TOP 09 zůstane v opozici, bez vlivu a funkcí a že tudíž jako politický projekt selhala a propadá se do bezvýznamnosti. Kamenem úrazu nejsou finanční toky z pražského magistrátu napojené na ODS a ČSSD, ale to, že tyto toky nebudou moci napájet TOP 09 a na ní navázané podnikatele, i když to ještě nedávno vypadalo, že budou – a mnozí se na to těšili. Plné znění zpráv


To je vše. Nic víc v tom nehledejme. Pravdoláska, která do vzestupu knížecí strany tolik nainvestovala, proto nyní nedokáže tuto prohru rozdýchat. V poslední době ztrácí jednu pozici za druhou a ztráta pražského magistrátu, který se jednu chvíli zdál na dosah, je pro ně políčkem, který není schopna bez emocí přijmout. Jejich počínání je vskutku děsivé. Směšná petice, kterou obsahuje falešné podpisy, je to nejmenší. Mnohem hrozivější je mediální humbuk, který tito zasloužilí umělci spustili, výhružky defenestrací, blokáda jednání zastupitelstva, sliby fyzických inzultací, ničení obecního majetku, hysterie na úterním jednání zastupitelstva či odporná a arogantní agitka Jana Krause na Primě, který nevybíravě zesměšňoval Karla Březinu coby zástupce nenáviděné koalice. Herci, televizní tváře a různé hvězičky se nás snaží přesvědčit, že demokracie úpí a sténá, přitom jsou to oni, kdo nerespektují demokratická pravidla. Sommerová, Halík a Havel tak představují neskutečné pokrytectví, protože protestují jen tehdy, když se to hodí. Neprotestovali po jarních volbách, že je ve vládě TOP 09, která volby nevyhrála. Neprotestovali v Brně, Plzni či Ostravě, kde je taktéž koalice ODS a ČSSD. Protestují proto, že jejich oblíbenec – TOP 09 (a zvláště její tůmovsko-bakalovsko-schwarzenbergské křídlo) – bude další čtyři roky na suchu a bez vlivu. Jak ostatně správně poznamenal jeden můj známý – kdyby Tůma opravdu chtěl pracovat pro Prahu, rád by převzal funkci v prestižním kontrolním výboru. To, že nechce, jen ukazuje pravé motivy TOP 09. O poctivou práci pro Pražany jim nejde. Jde jim jen o funkce a když to nevyšlo, raději se tůmové vrhnou někam jinam. Jen po nich nechtějte trpělivou opoziční dřinu. Krásně se tak ukazuje, že Tůma nemá Prahu na triku. Ve skutečnosti jsou mu Pražané volní jako triko. A nyní už slíbený seznam pravdoláskařů – věčných petentů. Slouží k identifikaci různých nepoliticky se tvářících iniciativ. Zkrátka, aby bylo hned jasné, „odkud vítr fouká“. Pro přehled jsem pravdoláskaře rozdělil podle kategorií. Seznam není úplný a může se stále doplňovat. vrchní petent: Václav Havel kulturní fronta: režiséři: Břetislav Rychlík, režisér Ljuba Václavová, režisérka František Fenič, producent a režisér Olga Sommerová, režisérka Marhoul Václav, režisér Jan Hřebejk, režisér Vladimír Michálek, režisér Helena Třeštíková, dokumentaristka David Smoljak, dramatik, režisér Jaroslava Šiktancová, režisérka Plné znění zpráv


Jiří Havelka, divadelní režisér, dramatik a herec Monika Rychlíková, režisérka a dramaturgyně Petr Zelenka, scénárista a režisér Martina Schlegelová, divadelní režisérka Nina Vangeli, divadelní režisérka, publicistka Zdeněk Suchý, režisér Petr Štindl, režisér Tomáš Jančařík, režisér Petr Vachler, režisér spisovatelé: Ludvík Vaculík, spisovatel Michal Viewegh, spisovatel Antonín Bajaja, spisovatel Ivan Klíma, spisovatel Jáchym Topol, spisovatel Tereza Brdečková, spisovatelka, scenáristka Pavla Jazairiová, cestovatelka a spisovatelka Bohumila Zelenková, scénáristka a dramaturgyně Oto Zelenka, spisovatel, dramaturg a scénárista Jiří Blažek, scénárista a dramaturg Ondřej Neff, spisovatel Pavel Brycz, spisovatel Radka Denemarková, spisovatelka Jaroslav Rudiš, spisovatel Ivan Binar, spisovatel Jiří Gruša, spisovatel Irena Obermannová, spisovatelka Ivan Arsenjev, scénárista a dramaturg Petr Jarchovský, scénárista



herci: Eva Holubová, herečka Zdeněk Svěrák, herec a spisovatel Bohumil Klepl, herec Táňa Fischerová, herečka, bývalá poslankyně Jan Kraus, moderátor, herec Jan Kašpar, herec Tomáš Hanák, herec a moderátor Petr Forman, herec a divadelník Milan Forman, herec muzikanti: Vladimír Mišík, hudebník Jiří Václav, hudební skladatel Marta Kubišová, zpěvačka Jiří Dědeček, písničkář Jiří Suchý, zpěvák Pavel Bobek, zpěvák Vladimir 518, hudebník Vladimír Merta, hudebník Radim Hladík, hudebník Lenka Dusilová, zpěvačka Pavel Fajt, hudebník Tomáš Klus, hudebník Radoslav Banga, hudebník Martin Věchet, pořadatel festivalů architekti: Eva Jiřičná, architektka Jiří Boudník, architekt David Vávra, architekt, herec a spisovatel Maxim Velčovský, designér Plné znění zpráv


Josef Pleskot, architekt jiní umělci David Černý, „sochař“ Jiří David, „sochař“ Jindřich Štreit, fotograf Igor Malijevský, fotograf Arnošt Goldflam, divadelník Jiří Králík, ředitel filmového festivalu Federico Díaz, umělec Miroslav Huptych, básník mediální fronta: Kateřina Šafaříková, novinářka Luboš Palata, novinář, Středoevropan, člen české pobočky CFR Jaroslav Plesl, novinář Václav Moravec, moderátor Jiří Pehe, politolog, publicista, účastník schůzky Bilderberg Erik Tabery, šéfredaktor Respektu Petruška Šustrová, novinářka Jan Macháček, novinář Jan Ruml, publicista Miroslav Balaštík, šéfredaktor časopisu Host Vladimír Just, divadelní kritik a publicista Petr Minařík, publicista Jan Rejžek, novinář Ladislav Špaček, odborník na eitketu, bývalý mluvčí Václava Havla Politická fronta: Martin Mejstřík, bývalý senátor Michael Kocáb, bývalý ministr Alexandr Vondra, místopředseda ODS



Karel Schwarzenberg, předseda TOP 09 Mirek Topolánek, bývalý předseda ODS Marek Dalík, bývalý poradce bývalého politika, psával Havlovi projevy Martin Bursík, bývalý poslanec za SZ Kateřina Jacques, bývalý poslanec za SZ Ondřej Liška, předseda SZ Soňa Paukertová, senátorka Jaromír Štětina, politik TOP 09 Jan Švejnar, univerzální politik Josef Zieleniec, bývalý europoslanec Michael Žantovský, velvyslanec v Londýně Cyril Svoboda, bývalý předseda KDU-ČSL Petr Pithart, místopředseda Senátu za KDU-ČSL Jiří Dienstbier, bývalý ministr zahraničí, senátor ČSSD Jiří Dienstbier ml., komunální politik za ČSSD Vladimír Mlynář, bývalý politik Martin Palouš, velvyslanec Stanislav Penc, aktivista, bývalý politik SZ Jiří Zlatuška, bývalý senátor Daniel Herman, ředitel ÚSTR Jana Hybášková, bývalá europoslankyně „Intelektuální“ fronta: Martin C. Putna, literární historik Jiřina Šiklová, socioložka Karel Přibáň, právník Lukáš Macek, odborník na Lisabonskou smlouvu Jiří Hromada, gayaktivista Karel Matoušek, poradce Jana Švejnara Jacques Rupnick, historik, politolog Erazim Kohák, filosof Plné znění zpráv


Petr Uhl, trockista František Janouch, jaderný fyzik, předseda SR Nadace Charty 77 Anna Šabatová, zástupce veřejného ochránce práv Věra Tydlitátová, aktivistka, umělkyně, spisovatelka, blogerka, bojovnice za lidská práva, pedagog, básnířka, publicistka, judaistka, religionistka, expertka na extrémismus, odbornice na xenofobii Fedor Gál, slovenský politik Jan Kalvoda, právník Ivan Pilip, bývalý politik Ivan Gabal, sociolog Jan Hartl, ředitel STEM NGO fronta: Marta Smolíková, ředitelka Otevřené společnosti o.p.s. / ProCulture Adriana Krnáčová, konzultantka a bývalá ředitelka Transparency International Ondřej Šteffl, ředitel SCIO Igor Blaževič, lidskoprávní aktivista Monika MacDonagh-Pajerová, profesionální revolucionářka Jiří Tutter, šéf české pobočky Greenpeace Šimon Pánek, šéf Člověka v tísni vědecko-univerzitní fronta: Filip Karfík, profesor filosofie na Université de Fribourg Vladimír Karfík, literární vědec Antonín Kostlán, historik Petr Koťátko, filosof, profesor na UK v Praze Zdeněk Kratochvíl, docent filosofie na UK v Praze Richard Müller, překladatel, literární vědec Jan Payne, docent biotiky na 1. LF UK Miloslav Petrusek, profesor sociologie na FSV UK Petr Pokorný, profesor na ETF UK Lenka Karfíková, profesorka filosofie na ETF a FF UK Praha Petr Kocna, Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky VFN a 1.LF UK Plné znění zpráv


Štěpán Špinka, proděkan FF UK v Praze Matěj Spurný, historik Jiří Fajt, historik umění Martin Hilský, překladatel, profesor na UK v Praze Ivan Chvatík, filosof, vedoucí archivu Jana Patočky Miroslav Petříček, filosof, VŠ učitel, Praha Ondřej Matějka, historik Jana Pilátová, pedagog DAMU Jan Trlifaj, profesor matematiky na MFF UK v Praze Petr Zamarovský, fyzik, ČVUT Praha Petr A. Bílek, profesor české literatury na FFUK v Praze Jan Hančil, děkan DAMU Pavel Klener, přednosta 1. interní kliniky Jan Sokol, profesor Ivo Mathé, rektor AMU Duchovní fronta: Tomáš Halík, katolický kněz a profesor na FF UK v Praze Svatopluk Karásek, evangelický farář Miloslav Vlk, arcibiskup pražský Karol Sidon, pražský rabín Miloš Rajchrt, vikář Českobratrské církve evangelické Václav Malý, biskup Lékařská fronta: Jan Hnízdil, lékař, osnovatel komplotu na prezidenta Klause Slavomil Hubálek, psycholog Jiří Pothe, lékař Martin Jan Stránský, lékař, osnovatel komplotu na prezidenta Klause Zdeněk Bašný, lékař Dana Němcová, psycholožka



Finančně-podnikatelská fronta: Zdeněk Bakala, průmyslník, vlastník médií Zdeněk Tůma, exguvernér ČNB Tomáš Sedláček, ekonom Diana Phipps-Šternberková, podnikatelka Meda Mládková, galeristka a mecenáška umění www.prvnizpravy.cz

URL| http://www.euportal.cz/Articles/6935-dokud-bude-klaus-dychat-halik-sverak-sommerova-a-spol-budoupodepisovat-dalsi-petice-za-ukrizovani-klause-za-blahoreceni-havla-.aspx

Česká republika versus Francie 1:1 15.12.2010

Fresh marketing str. 34 Petr Majerik

Komentáře

Ostrý souboj pod le Petra Majerika Ve středu 10. listopadu jsem večer ve výtahu potkal souseda. Když vystupoval, než se za ním zavřely dveře, otočil se na mně a spiklenecky mrknul: „Už zítra!“. Znělo to tak naléhavě, že jsem se po zbytek noci trápil myšlenkou na to, co tím měl asi na mysli. K rozuzlení této hádanky došlo až následujícího dne. Hned brzy ráno jsem se ve dveřích kanceláře téměř srazil s kolegyní, která vybíhala ven. Protože obvykle nepřichází dříve než před desátou, lekl jsem se, co se jí asi stalo. Než jsem se jí na to ale stačil zeptat, v běhu na mě vykřikla: „Kolik jich budeš chtít ty?“ A aniž by čekala na mou odpověď, vrhla se ke schodišti a řítila se ven z budovy. Před polednem jsem vše začal chápat. To když dorazila první zásilka od našeho obchodního partnera z Moravy, obsahující tři lahve Svatomartinského vína. Jen o trochu později dorazila kolegyně s několika kartóny stejného produktu. Na můj dotaz, od kdy že pije víno, nedokázala odpovědět. Na obědě nám číšník nabídl Svatomartinské. Když jsem večer dorazil domů, čekala mě návštěva v podobě usmívajícího se tchána. Ačkoliv je pivař, donesl na ochutnání bílé, růžové i červené Svatomartinské. Letošní rok opravdu nebylo možné přehlédnout otevírání prvních lahví Svatomartinských vín. Ačkoliv se konalo teprve pošesté, byl podle mého názoru právě letošek tím průlomovým rokem, kdy se z marketingového nápadu stává tradice. Dočetl jsem se totiž, že letos vinaři vyrobili 1,75 milionů lahví z odrůd Veltlínské červené, Müller-Thurgau, Moravský muškát, Svatovavřinecké a Modrý Portugal. Třetí listopadový čtvrtek - v tradiční den Beaujolais - jsem od rána netrpělivě čekal. Nic se však na rozdíl od minulých let nedělo… Žádná zásilka, žádná zmínka, jen vše obklopující klid. Až konečně večer jsem na ulici potkal bývalého kolegu, pocházejícího z Francie. Navrhnul mi zajít na sklenku Beaujolais. Sečteno a podtrženo: Svatomartinské versus Beaujolais 1:0, co se marketingové podpory a frekvence výskytu týká. Pokud budeme posuzovat chuťové kvality, je třeba upřímně přiznat výsledek opačný. Na Svatomartinském je opravdu znát, že se jedná o mladé víno a letošní ročník zřejmě nepatřil k těm nejvydařenějším. Celkově tedy pomyslné klání Česká republika versus Francie dopadlo smířlivě 1:1. A pak že se u nás nedělá dobrý marketing! Foto popis| O autorovi| Petr Majerik, Autor je ředitelem mediální agentury Zenith Optimedia Prague. Působí rovněž jako lektor na VŠFS a na FSV UK. Plné znění zpráv


Promarněná šance 14.12.2010

blog.aktualne.cz str. 00 Čtenářův blog

464

29. listopadu rozhodla Bezpečnostní rada státu o přípravě nové Bezpečnostní strategie ČR. Je to logický krok následující po schválení strategické koncepce NATO na listopadovém summitu aliance v Lisabonu. Podle informací z ministerstva zahraničních věcí by nová Bezpečnostní strategie měla být hotova do července příštího roku. Stojíme tak na začátku její přípravy, na níž by se měli podílet nejen politikové a úředníci státní správy, ale i parlament a širší veřejnost. Vláda a její předseda měli po jednání Bezpečnostní rady státu šanci otevřít seriózní celospolečenskou diskusi o zajišťování bezpečnosti a obrany naší země i s přihlédnutím k výsledkům summitu NATO. Schůze Poslanecké sněmovny minulý týden k tomu dávala příležitost. Nebyla využita, a proto neměl naději na úspěch návrh opoziční KSČM, aby vláda informovala sněmovnu o výsledcích summitu v Lisabonu. Svým způsobem ale premiéra chápu, že se mu do diskuse o summitu NATO a naší příští Bezpečnostní strategii příliš nechce. Poslanci by mohli třeba poukázat na rozsáhlý výčet hrozeb, kterým bude muset aliance podle strategické koncepce v příští dekádě čelit. Mezi ně patří i ty, které se nás mohou zcela bezprostředně dotýkat: terorismus, extremismus, pašování zbraní, drog a lidí, kybernetické útoky, zranitelnost telekomunikačních sítí, dopravních cest a nosičů energie. A následně by mohli položit otázku, jestli vláda dostatečně odměňuje ty, kteří v první linii čelí a budou čelit těmto hrozbám - hasiče, policisty, vojáky a příslušníky zpravodajských služeb. Jaká by mohla být odpověď ve světle desetiprocentních škrtů v jejich platech? Škrty ale ohrožují i funkčnost celého bezpečnostního systému. Jeho páteř - Hasičský záchranný sbor bude muset možná spoléhat po drastických škrtech v rozpočtu na zázraky (a spolu s ním i občané), aby udržel standardy své činnosti… Příprava nové Bezpečnostní strategie by tak měla být příležitostí k seriózní diskusi i na půdě Parlamentu o ekonomickém zajišťování bezpečnosti státu. Bezpečnostní strategie by neměla být pouhým lepším „slohovým cvičením“, ale dokumentem, který jasně určí objem finančních prostředků na zajištění bezpečnosti a obrany v dlouhodobém horizontu. Tak aby se nestávalo, že strategie, koncepce a vize „silových“ rezortů přestávaly platit už ve chvíli, kdy byly podepsány. Vojáci by o tom mohli po x reformách reforem v končícím desetiletí vyprávět. Premiér a vláda mají ještě šanci na reparát jak vést diskusi o zajišťování naší bezpečné budoucnosti. Nestálo by třeba za to uvažovat o projednávání a schvalování nové Bezpečnostní strategie v Parlamentu, jako je tomu například u našich nejbližších sousedů na Slovensku? Možná by to byl hmatatelný důkaz o tom, že vládní koalice chce skutečně dosahovat politický konsenzus v otázkách bezpečnostní politiky, jak již několikrát deklarovala. Miloš Balabán (autor vede Středisko bezpečnostní politiky CESES FSV UK)

URL| http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tenaruv-blog.php?itemid=11586

Miranda Schreurs: Čína nechce být v boji proti změnám klimatu mimo hru 14.12.2010

euractiv.cz

str. 00

Euractiv.cz / Sekce / Životní prostředí



Čína chce být globálním hráčem a klimatické změny představují jedno z hlavních témat světové politiky, říká Miranda Schreurs ze Svobodné univerzity v Berlíně. V rozhovoru pro EurActiv vysvětluje, jak nejlidnatější země světa přistupuje k problematice klimatických změn a obnovitelných zdrojů energie. Miranda Schreurs je ředitelkou Výzkumného střediska environmentální politiky na Svobodné univerzitě v Berlíně. Je také členkou poradní skupiny spolkového ministerstva životního prostředí. Věnuje se komparacím globální politiky a národních politik v oblasti životního prostředí. Tento rozhovor vznikl v rámci konference „Budoucnost Evropy – lidé – zdroje – technologie“, kterou v listopadu zorganizovalo Středisko bezpečnostní politiky CESES při Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Čína je někdy považovaná za zemi, které mnohem více záleží na ekonomickém růstu než na boji pro změnám klimatu. Jaký je vlastně postoj čínské vlády? Cítí se zavázána k boji proti klimatickým změnám? Sleduji Čínu a její počínání v oblasti environmentální politiky poměrně detailně zhruba od roku 1990 a mohu říci, že změny, které se tam se tam za posledních dvacet odehrály, jsou velmi dramatické. Třeba ekologické organizace: na počátku devadesátých let v Číně neexistovaly skoro žádné a nyní jich vláda registruje tisíce. Peking je v ochraně životního prostředí stále aktivnější. Částečně je to kvůli zdravotním problémům, které způsobuje znečištění ovzduší, částečně z ekonomických důvodů. Vlivem znečištění a nedostatku vody Čína přichází o část zemědělské produkce, některé oblasti jsou naprosto neobyvatelné. A právě vědomí, že znečištění snižuje čínské HDP, nutí vládu zajímat se o ochranu životního prostředí. Ale ještě zásadnější je pro Čínu pokračování hospodářského růstu. Čína je odhodlána dohnat Evropu a USA a k tomu potřebuje pokračovat v růstu okolo 10 % ročně. Donedávna tento růst ještě dokázala pokrýt z vlastních energetických zdrojů – měla dostatek uhlí i ropy. Pokud ale každým rokem roste o 10 %, není sama schopná si tolik energie zajistit. Číňané jsou proto nuceni dovážet uhlí z Austrálie, ropu z Indonésie nebo zemí Středního východu. Po ropě a zemním plynu se poohlížejí i na Sibiři nebo v Africe. Čínská vláda potřebuje energii nejen pro budoucnost své ekonomiky, ale také pro udržení stability režimu. Jedno z řešení tedy vidí i v obnovitelných zdrojích? Přesně. Čína zavádí obnovitelné zdroje energií velmi rychle. Číňané si stanovili cíl pokrývat do roku 2020 15 % energetické spotřeby z obnovitelných zdrojů. V tomto ohledu tedy Peking hledí stejným směrem jako Brusel. Je ale třeba poznamenat, že Čína do obnovitelných zdrojů zahrnuje také energii z jádra. Před deseti lety přitom neměla skoro žádnou jadernou elektrárnu a dnes staví jednu ročně. Víte, kolik jaderných elektráren čínská vláda plánuje postavit? Není to velké číslo, ale s růstem zastoupení jádra v energetickém mixu určitě počítají. V současnosti jádro netvoří ani procento, ale myslím, že v budoucnu uvažují o 5 až 10% podílu energie z jádra na celkové spotřebě. Mnohem víc se Čína zabývá také rozvojem vodních elektráren, kterých má více než kterákoli země na světě. A hodně také do rozvoje tohoto zdroje investuje. Podobně to ale v poslední době platí i pro větrné a solární zdroje. Čína tuší, že přijde jejich boom, a chce být důležitým hráčem na trhu. Jsou v Číně vhodné klimatické podmínky pro využívání alternativních zdrojů energie? Větrné podmínky jsou vynikající. Velký potenciál má i solární energie, zejména v oblastech jako je poušť Gobi. Možná také víte, že Čína je největším uživatelem technologií pro solární ohřev vody. Využívají velké množství střešních solárních panelů. Ano, slyšel jsem dokonce o celých městech, které by měly být 100% závislé na obnovitelných zdrojích energie… Čína má hodně měst, které Číňané nazývají eko-modelová města. Zvolí dva, tři obnovitelné zdroje a intenzivně se na ně zaměří. Některé města se tak snaží vycházet zejména z větrné energie, jiná zase ze solárního ohřevu a biomasy. Takové věci jsou asi v centrálně plánovaných ekonomikách možné… To je pravda. Je to výhoda, ale může to být i zkáza. Výhodou je, že když se vláda rozhodne zavřít tisíce neefektivních a neekologických podniků, tak vydá nařízení a ty firmy se do měsíce zavřou. Ale pro lidi, kteří přijdou v okamžiku o práci, to není vůbec snadná situace. Zrovna teď v září nebo říjnu přišlo nařízení čínské vlády, zavřít zhruba tisíc uhelných spaloven. Takže tvrdíte, že za čínským zájmem o obnovitelné zdroje energií a jiné alternativní technologie je primárně ekonomický motiv? Jak vnímají Číňané aspekt globální změny klimatu? Jaký má význam pro běžné Číňany? Čína již změny klimatu pociťuje. Vlivem desertifikace se rozšiřuje poušť Gobi. Nyní je zhruba padesát kilometrů od Pekingu a pouštní bouře každé jaro zamořují hlavní město pískem. Takže změny klimatu pociťují nepociťují jen lidé na venkově, ale i centra měst, kde žijí elity. Nedostatek dešťových srážek a rostoucí teploty působí velké problémy v jihozápadní Číně. Pro zemi, která musí živit 1,3 mld. lidí, je to zásadní otázka.



Jinou rovinou je globální politika. Čína chce být globálním hráčem a klimatické změny jsou velké téma současné světové politiky. Neproběhne jediný summit G20, kde by se otázka klimatu neřešila. A Čína nechce být mimo hru. To může být pravda, ale na přípravné konferenci o klimatu, která se před summitem v Cancúnu konala v Číně, se Peking a Washington nedokázali dohodnout, jestli by měly být klimatické cíle závazné i pro rozvojové ekonomiky... Domnívám se, že součástí čínské vyjednávací strategie je také zkoumání postoje Spojených států – kam až jsou ochotni zajít. Čína se nepodřídí, dokud se určité závazky neučiní také druhá strana. Čína možná správně vytušila, že se americké administrativě nepodaří prosadit své klimatické závazky v Senátu. Zásadním problémem klimatické hry, pokud ji tak chcete říkat, je, že potřebuje oba hlavní hráče – USA a Čínu. Jinak se můžeme snažit, jak chceme... Ano, Evropa se může snažit, jak chce, ale bez Číny a USA tady budeme všichni plavat. Vraťme se k podpůrným mechanismům, kterými Peking podporuje rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Uplatňuje Čína podobné politiky jako existují v EU? Nebo Čína spoléhá na administrativní rozhodnutí? Čína zkouší uplatňovat tarify výkupních cen. Nyní se posouvá i k systému kvót. Myslím, že v současnosti čínští představitelé uvažují zejména nad způsobem, jak motivovat společnost a průmysl k investicím do zelených technologií a jak zapojit tyto zdroje do sítě. V této oblasti je velký potenciál pro vzájemnou spolupráci mezi Čínou a EU. Evropa je na čele ve vývoji a zavádění čistých technologií, Čína se pokouší o totéž a oba celky přitom řeší stejnou otázku – jak zvýšit podíl OZE v elektrické síti. Jednou z nevyřešených otázek zůstává, zda bude Čína schopná přijít s vlastními invencemi, nebo zůstane závislá na přenosu technologií z vyspělých ekonomik... Čína byla do této chvíle hlavním příjemcem transferu environmentálních technologií v rámci Mechanismu čistého rozvoje (CDM) fungujícím pod Kjótským protokolem. Ale bude to tak i nadále? Budou firmy i v budoucnu ochotné předávat své technologie Číně? Myslím, že ochota poskytovat know-how čínským firmám skrze CDM bude klesat. Možná, že již fakticky klesá, protože řada států už Čínu nevnímá jako rozvojovou zemi, i když jí do značné míry stále zůstává. Mimo největší města jako je Peking, Šanghaj nebo Kanton zůstává Čína skutečně rozvojovým státem. Možná více rozvinutým, chudým a bohatým zároveň, ale každopádně stále rozvojovým. Domnívám se, že jedna z věcí, která se od Číny v horizontu deseti let očekává, je, že bude dodávat zelené technologie méně rozvinutým zemím. Podobně jako Evropa v uplynulých patnácti letech pomáhala Číně, bude Čína nyní zavádět čisté technologie v Africe a jiných koutech rozvojového světa. Díky tomu, že je Čína dokáže vyrobit levněji než Evropa, budou tyto technologie pro chudší země mnohem dostupnější. Evropa by měla proto v oblasti environmentálního výzkumu a technologií začít na Čínu hledět jako na potenciálního partnera, nejen jako na rozvojovou zemi, která přebírá evropské technologie. Společný vývoj a výzkum v oblasti čistých zdrojů energie by měl být společným cílem obou. Před několika týdny představila Evropská komise návrh nové energetické strategie, ve které počítá s masivními investicemi do obnovitelných zdrojů energie a čistých technologií. Co budeme muset splnit, abychom dosáhli cílů této strategie? Myslíte, že se v Evropě najde dostatečná politická vůle k naplnění těchto závazků? To je velmi dobrá otázka. Evropě se relativně úspěšně daří investovat do dlouhodobé budoucnosti. Když srovnáte Spojené státy a Evropu, uvidíte, že Evropě se lépe daří udržovat vlastní infrastrukturu. A Evropská unie si nyní jasně uvědomuje, že bez investic do nových technologií nemá budoucnost. Evropa se svojí stárnoucí populací a drahou pracovní silou může ve světě obstát jen s nejlepšími technologiemi a vysokou energetickou účinností. To si vyžádá zdokonalení energetické a dopravní infrastruktury a rapidní transformaci na nízkouhlíkovou ekonomiku. V dlouhodobém horizontu to pomůže zajistit výrobu při velmi nízkých nákladech. V České republice, ale i dalších zemích střední a východní Evropy nepanuje pro obnovitelné zdroje takové nadšení jako na západě. Co je podle Vás příčinou? Proč na toto nové „náboženství“ tyto země hledí s takovou nedůvěrou? Region střední a východní Evropy má velké zásoby fosilních paliv. A většina zemí jako je Rusko, Ukrajina, Polsko, Česko, Spojené státy nebo Indie, s dostatkem fosilních paliv, mají silný zájem na tom, aby jejich průmysl, který je na těchto zdrojích založen, přežil. To se samozřejmě váže na pracovní místa a na způsob života. Fosilní paliva jsou také stále levnější než obnovitelné energie. Myslím ale, že pokud tyto státy nezačnou s investicemi do nových technologií, pak je v dlouhodobé perspektivě čekají ztráty. Lpění na technologiích minulosti Vám nepomůže vyvíjet procesy a technologie budoucnosti. Budeli technologie zachycování a ukládání uhlíku (CCS) fungovat, přežije možná uhelný průmysl o něco déle. Osobně jsem ale k technologii CCS a představě, že je možné tuto technologii uplatnit v jakémkoliv rozsahu tak, aby mohla představovat praktické řešení, skeptická. Plné znění zpráv


V České republice je uhlí důležitým energetickým zdrojem. Velký důraz se ale nyní klade na jadernou energetiku. Jádro je pokládáno za spolehlivější zdroj než obnovitelné zdroje. Studie zpracované pro českou vládu říkají, že klimatické podmínky nejsou u nás tak příznivé, abychom mohli využívat více energie ze slunce nebo z větru... Podle mne je důležité, aby se Evropa více energeticky integrovala a využívala jednotlivé zdroje tam, kde jsou pro ně ideální podmínky – vítr na severu, slunce na jihu, biomasu v místech jako Česko. Musí vzniknou systém, který dovoluje zapojení různých energetických zdrojů a současně jejich využívání na různých místech Evropy. Náš kontinent má dostatečný potenciál energie ze slunce, větru, biomasy a dalších zdrojů na to, aby se vytvořil systém, který bude založený na obnovitelných zdrojích. Pokud jde o jádro, jedná se zjevně o technologii, o níž má zájem celá řada skupin. Zároveň ale hodně lidí rozděluje. Otázku, co dělat s jaderným odpadem uspokojivě ještě nevyřešila žádná země. Evropu pravděpodobně čeká další rozvoj jaderné energetiky, ale nemyslím, že to vyřeší evropské energetické a klimatické problémy. Podle mé prognózy bude v budoucnu opozice vůči jádru natolik silná, že nedovolí jeho velké prosazení. Vidíte budoucnost Evropy, nebo dokonce světa, čistě v obnovitelných zdrojích? Ne. Podle mne budeme dál využívat fosilní paliva jako je ropa, zemní plyn a uhlí. Myslím ale, že dominance těchto zdrojů bude v příštích dekádách soustavně ustupovat. A také musí, pokud chceme řešit změny klimatu a lidské zdraví, pokud uznáme, že energetická poptávka ve světě roste, zatímco zásoby se krátí. Střední třída v Indii, Číně nebo Brazílii roste a dožaduje se stejné životní úrovně, jako máme my v Evropě. Naší evropskou nevýhodou je nedostatek vlastních fosilních paliv. A to je pro nás zároveň šance, abychom rozvinuli nízkouhlíkovou ekonomiku budoucnosti, která nebude závislá na fosilních paliv jako dosud. Samozřejmě, zvyk je železná košile. Bude to pomalá změna, ale je to změna, ke které už pomalu dochází.

URL| http://www.euractiv.cz//interview/miranda-schreurs-cina-nechce-byt-v-boji-proti-zmenam-klimatu-mimohru-008220

Vyhnou se Česku černé labutě? 14.12.2010

finmag.cz str. 00 František Mašek

Investice

Blížící se začátek druhé dekády 21. století svádí k předpovědím. K opatrnějším, ale i těm, jaké jsou k Česku relativně příznivé. Je ale o dvě procenta vyšší roční vzestup ekonomiky než v západní Evropě, pokud ho tedy dosáhneme, skutečně důvodem k optimismu? Když ČNB před časem předpověděla, že česká ekonomika přidá příští rok kvůli úsporným opatřením pouze 1,2 %, vyvolalo to nemalou pozornost. Jde totiž o výrazně nižší očekávání, než u jiných institucí – v případě Ministerstva financí jsou to například dvě procenta. A to se domácí subjekty drží více při zdi než zahraniční! Mezinárodní měnový fond odhaduje růst české ekonomiky v roce 2011 na 2,2 %, zatímco Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj na 2,8 %. Končící desetiletí láká i k delším předpovědím, finanční krize a globální recese, s jejichž důsledky svět stále bojuje, však názorně ukazují, jak je předvídání ošidné. Jeho výsledky pak někdy vyznívají do ztracena, nebo opakují relativně známé pravdy. Citius, altius, fortius… Svět se po globální recesi v ještě větší míře než dříve řídí olympijským mottem: citius, altius, fortius, tedy rychleji, výše, silněji. Dokáže se Česko adaptovat na nové podmínky a výzvy, které finanční krize a recese globální ekonomiky přinesly? Podle průzkumu poradenské společnosti Roland Berger založeném na názorech 320 manažerů ze středo- a východoevropských firem by mohla česká ekonomika, podobně jako hospodářství jiných zemí v tomto regionu, růst v průměru o dvě procenta ročně rychleji než západoevropské státy. Čeští manažeři jsou spolu s polskými a rumunskými nejoptimističtější. Plné znění zpráv


Constantin Kinsky z poradenské společnosti Roland Berger (RB) mj. uvedl, že se Česká republika dostala mezi země, které v budoucnu potáhnou spíše inovace, než tovární výroba. To je na první pohled dobrá zpráva. Je si ovšem třeba uvědomit, že při takovémto scénáři nemusí být tak snadné vytvářet nová pracovní místa. Vývojová centra zkrátka nejsou automobilky a montovny. Češi sice byli v posledních letech poměrně úspěšní, jsou však často zbytečně konzervativní a snaží se o „perfekcionalismus“ na úkor rizika a případných chyb, uvedl Kinsky. Velké úkoly podle jeho slov čekají hlavně vládu, a to zejména při odstraňování byrokracie, korupce a nastolení právních jistot. A na stole jsou samozřejmě dlouho odkládané reformy. Země střední a východní Evropy, což platí i pro ČR, by si také měly uvědomit, že domácím trhem je pro ně celá Evropská unie. Ještě dál, a to až do roku 2030, šli před časem ve své předpovědi pro celý svět, Evropu a ČR, prezentované na šesté bezpečnostní konferenci odborníci ze Střediska bezpečnostní politiky (SBP), působícího při Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Šéf SBP Milan Balabán popsal svět v roce 2030 jako dobu post-transatlantickou, kterou charakterizuje klesající vliv Evropy a Spojených států na úkor východní a jižní Asie. Svět v roce 2030 podle něj nebude znát ani skupinu G8. Nahradí ji objemnější G20. Dále podle něj vzroste i vliv zemí BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína), rozšířené o Jihoafrickou republiku. Na globální úrovni pak bude klíčové, zda se země třetího světa nechají zlákat přitažlivým modelem čínského státního kapitalismu, nebo se vydají evropskou cestou. Balabán také zmínil, že potíže USA vyústí v oslabení dolaru a „depolarizaci“ světové ekonomiky. Nic překvapivého, dalo by se říci s trochou nadsázky. Vize SBP hovoří také o konfliktech na Balkáně (Kosovo a Makedonie), nebo boji Jordánska a Sýrie s Izraelem o vodní zdroje. Tři evropské krize? Evropa zažila opět očima roku 2030 tři krize - eurozóny, evropského vládnutí a demokracie. Výsledky referend o vystoupení z Unie byly velmi těsné, občané žádné země však z Unie nevystoupili. Recese čínské ekonomiky koncem druhé dekády tohoto století, kterou předpokládá scénář SBP, je totiž přiměla uvažovat o roli integrované Evropy racionálněji. Evropa v roce 2020 má velké potíže také se stárnutím populace. Některé státy navíc i se změnami klimatu, které spustí další velkou vlnu imigrantů ze severní Afriky. Podle Libora Stejskala z SBP se jí nicméně vyhnuly velké katastrofy a z nouze se vlastně stala zdatnou institucí krizového řízení. Střední vrstvy byly ovšem až na úzkou skupinu privilegovaných odborníků degradovány na námezdní pracovní sílu… Pohled Antonína Raška, rovněž z SBP, na Českou republiku, působí poněkud protichůdně. Jeho vize roku 2030 počítá s tím, že v podstatě došlo jen k extrapolaci dosavadního dvacetiletého vývoje, tedy let 1990-2010 a Česko zaznamenalo jako v první dekádě 21. století průměrný roční růst hrubého domácího produktu kolem 3,5 procenta. Těžko odhadnout, do jaké míry jsou tyto prognózy reálné. Některé trendy, především posun těžiště světové ekonomiky a politiky na Východ se zdají být zcela zřejmé. Stejně tak prohlubující se rozdíly mezi severní a jižní částí Evropské unie, které ještě posílil návrh kancléřky Angely Merkelové, aby Češi a Poláci přijali euro a podpořili tak disciplinovanější severní část eurozóny. Právě blízkost Německa, které je největším českým obchodním partnerem, může představovat pro ČR klíčovou výhodu, zejména pokud by dál rostlo jako letos o 3 %. V zájmu našeho západního souseda by totiž měla být i stabilita v jeho nejbližším okolí. I když ideální by samozřejmě bylo, kdyby si ČR mohla pomoci sama. Závisí to nicméně především na vývoji globální ekonomiky a na tom, jak se Německo vyrovná se svými problémy. Vždy přece platí, že je bližší košile než kabát. A nezbývá si než přát, aby se neobjevila nějaká další černá labuť, tedy nepředvídaná událost nedozírného významu, za jakou je někdy považována finanční krize, která vše ve světě rázně změnila, nemluvě o našich domácích českých černých labutích. Souhlasíte s naznačenými vizemi, nebo máte jiné? Co si o budoucnosti Česka myslíte vy?



Autor je redaktorem serveru www.penize.cz Foto: profimedia.cz

URL| http://www.finmag.cz/clanek/24270/

Krátce 14.12.2010

Lidové noviny

str. 04

Domov

PRACOVNÍ TRH Vládní program na nábor cizinců končí PRAHA Projekt na nábor kvalifikovaných cizinců využilo 1800 lidí ze zahraničí, ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) však ke konci roku program ukončí. Úředníci to zdůvodňují tím, že počet uchazečů klesal stejně jako počet volných míst. Ukončení podpořila i vláda, MPSV tak ročně ušetří 1,4 milionu korun. LN o záměru zrušit program informovaly už dříve, přičemž někteří odborníci takový krok označili za krátkozrakost. Vybraní kvalifikovaní pracovníci mohli v rámci projektu například požádat ve zkrácené lhůtě o povolení k trvalému pobytu, toto zvýhodnění se vztahovalo i na jejich rodinné příslušníky. čtk ŠKOLSTVÍ Škola vrátí peníze za potvrzení o studiu PRAHA Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy vrátí studentům zpět poplatek dvě koruny, který vybrala za „papírový“ formulář potvrzení o studiu. Za dobu zpoplatnění razítka na formulář vybrala celkem 126 korun od 33 studentů. Podle děkana Jakuba Končelíka byl poplatek zaveden proto, aby motivoval studenty k přechodu na elektronickou formu potvrzení o studiu. Jeho krok se ale nelíbil vedení univerzity, protože nebyl v souladu s vysokoškolským zákonem. Rektor Václav Hampl nařídil, aby vybírání peněz skončilo. pk JUSTICE Vietnamec neútočil, soud ho pustil PLZEŇ Krajský soud zprostil vietnamského občana obžaloby z pokusu vraždy. Podle obžaloby napadl mačetou dva své krajany, jenže soud neprokázal, že skutek opravdu spáchal. Loni v prosinci měl napadnout pěti údery do hlavy a rukou sedmačtyřicetiletého krajana a devíti údery do hlavy a dalších částí těla osmatřicetiletého krajana. První napadený utrpěl život ohrožující poranění hlavy, mladší měl mnohočetná povrchní zranění. čtk Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání Regionální mutace| Lidové noviny - Čechy

Škola vrátí peníze za potvrzení o studiu 14.12.2010

Lidové noviny pk

str. 04

Domov

ŠKOLSTVÍ PRAHA Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy vrátí studentům poplatek dvě koruny, který vybírala za „papírový“ formulář potvrzení o studiu. Za dobu zpoplatnění razítka na formulář vybrala celkem 126 korun od 33 studentů. Podle děkana Jakuba Končelíka byl poplatek zaveden proto, aby motivoval studenty k přechodu na elektronickou formu potvrzení o studiu. Jeho krok se ale nelíbil vedení univerzity, protože nebyl v souladu s vysokoškolským zákonem. Rektor Václav Hampl nařídil, aby vybírání peněz skončilo. Plné znění zpráv


Dětské filmy jsou plné násilí. Stát je označí 14.12.2010

Mladá fronta DNES str. 01 Radka Wallerová

Titulní strana

Chystá se změna značení dětských filmů, aby rodiče poznali ty nevhodné. Reportérka MF DNES prozkoumala 30 novinek posledního roku, které se objevily v kinech a na DVD. Násilí obsahují téměř všechny, některé jsou ho plné. PRAHA Rodič, který by chtěl vzít dítě do kina na film, v němž se alespoň z legrace nebojuje, to bude mít hodně těžké. Takové snímky skoro nejsou. A je jedno, zda zvolíte kreslený snímek pro nejmenší nebo film pro teenagery. Posuďte sami: vojáci paralyzovaní elektřinou padají k zemi už v dětském animovaném filmu Planeta 51, byť jde v zásadě o legraci. Jak děti rostou, přituhuje. V novém Souboji titánů tak Perseus bojuje na život a na smrt se svým nevlastním otcem, stvůrou s ohavně rozeklanou lebkou. Mimořádně děsivé a ohyzdné jsou také jednooké čarodějnice s okem na provaze, kterých se Perseus ptá na cestu. MF DNES zhlédla třicet nových filmů určených buď přímo dětem, nebo takových, na něž děti chodí, a posoudila míru obsaženého násilí. Doporučená přístupnost, podle níž se rodiče v kinech řídí, je přitom jen velmi pomocným vodítkem. Jednak proto, že násilí prostupuje filmy skoro pro všechny věkové kategorie a pak protože nikde není přesně řečeno, co musí film splňovat, aby byl vhodný například pro děti od dvanácti let. „Přístupnost u českých filmů stanovuje producent, u zahraničních filmů distributoři většinou vycházejí z doporučené přístupnosti v zemi vzniku,“ doplňuje Jaroslav Pecka, tajemník Unie filmových distributorů. A není nikdo, kdo by stanovenou přístupnost nějak korigoval. Přitom například v Německu existuje skupina nazvaná Dobrovolná samostatná kontrola (FSK), jejíž kontroloři hodnotí veškerou filmovou produkci mířící na trh. V Česku již před dvěma lety vznikl návrh, který byměl do určování přístupnosti filmů vnést větší přísnost. Vzorem mu byl nizozemský systém Nicam, který kromě určení věkové hranice zahrnuje rovněž jednoduché a rodičům srozumitelné grafické symboly, z nichž by bylo jasnější, co mohou od filmu čekat. „Děti tím pochopitelně od takových produktů neoddělíme, to dnes prostě nejde,“ říká spoluautor návrhu Jan Jirák z Fakulty sociálních věd UK. Přesto podle něj je důležité takový systém mít, protože jasně řekne, co už pro nějakou věkovou skupinu není vhodné. Značením filmů se nyní úřady musejí začít znovu zabývat – vláda před dvěma týdny schválila koncepci podpory filmového průmyslu, jejíž součástí je i označování přístupnosti filmů. Více na str. A4 a A5 ** FAKTA Drsnější, než byste čekali V naivně veselém filmu Kouzelná chůva a velký třesk nečekaně chtějí jedné z postav vyříznout ledviny. Příběhy Harryho Pottera se zase z pohádek změnily v temné horory.

Děti, které vidí moc násilí, ho mají za normu 14.12.2010

Mladá fronta DNES str. 04 Radka Wallerová

Z domova

Dospívající, který se dívá na drsné scény, může považovat násilné jednání za vhodný způsob reakce i v běžném životě, tvrdí psycholog. Dovolili byste, aby se vaše dítě dívalo na to, jak opilec na ulici pod vašimi okny mlátí jiného člověka pěstí? Pravděpodobně byste je od okna odehnali, aby neutrpělo traumatizující zážitek. Plné znění zpráv


Proč však rodiče bez obav nechají děti dívat se na stejné, ba mnohem brutálnější scény ve filmech? Psycholog Jeroným Klimeš to považuje za chybu. Razí zásadu: co by neměly vidět ve skutečnosti, neměly by zhlédnout ani ve filmu. Poučku lze použít jako základní vodítko při rozhodování o tom, na co dětem dovolit koukat, ať už v televizi či v kině. Podle něho je v podstatě jedno, zda se násilné scény odehrávají ve filmu z minulosti či ve sci-fi z budoucnosti. Záleží spíš na tom, jak často je dítě sleduje. „Nejvnímavější vůči násilí jsou lidé na počátku puberty a v rané dospělosti, kdy mají tendenci ho napodobovat,“ řekl psycholog. V této souvislosti uvedl nedávný případ, kdy šestnáctiletý mladík z malicherných příčin pobodal tři děti. Násilí škodí v jakémkoli množství Násilí v televizi a filmu považuje Klimeš za velký problém, který se někdy zlehčuje s tím, jak se jeho zobrazování stává normou ve snímcích pro všechny věkové kategorie. „Když něco škodí ve velkém množství, je pravděpodobné, že to bude škodit i v malém,“ dodává. Spoléhat se na úsudek dětí nedoporučuje. Těm totiž nemusí vadit, že ve filmu bitva stíhá bitvu a krev teče proudem (byť některé děti jsou na podobné výjevy citlivější a takové scény nevyhledávají). „Vždyť je to film, v tom se bojovat může,“ míní dvanáctiletý Tomáš. Naopak jeho spolužačka Marie si stěžuje, že většina dnešních dětských filmů je hlavně pro kluky. „Jen se v nich střílí,“ říká dívka. Zajímavé je, že zatímco násilí se tvůrci filmů nijak nebrání, podobně nevhodné sexuální scény až na výjimky eliminují. „Ke koncepci dětství v euroatlantských kulturách patří ‚nevinnost‘, která se často redukuje na odpírání informací o sexuálním chování lidí,“ vysvětluje to Jan Jirák z Fakulty sociálních věd UK. Podle něj dlouho platilo, že součástí obrany dětské nevinnosti je i ochrana dítěte před drsným světem dospělých, tedy před násilnými scénami. „Tato hranice nevinnosti se s postupující komercializací dost rychle rozpadá. I když pořád by se se zlou potázal producent, který by svými filmy dohnal děti k pomočování či panickým úzkostem,“ míní Jirák. A poukazuje na to, jak se vnímání posunuje: zatímco v 80. letech se seriál Profesionálové vysílal pozdě večer s hvězdičkou, dnes je z něj sobotní podvečerní program. Takový vývoj jde přitom podle psychologa Klimeše proti vývoji společnosti. „Kdysi byly pohádky skutečně drsné, protože i život byl drsný a děti běžně přihlížely popravám. Dneska věříme tomu, že společnost je mírnější a tomu by měla odpovídat i výchova,“ míní Klimeš a dodává, že filmy tomu neodpovídají. A děti už na ně reagují i chováním – například mnohem emotivnějšími reakcemi a přehnanými gesty, jimiž dávají najevo emoce. Jenže rodičovská kontrola je s postupujícím věkem dětí a technologickým vývojem stále obtížnější. „Já už pomalu ztrácím přehled o tom, na co se děti dívají. Protože většinu toho, co chtějí, si někde s kamarády stáhnou,“ popisuje Jana Červenková. Děti podle ní s oblibou sledují hlavně horory. *** FAKTA Jak jsme vybírali a hodnotili filmy Redakce MF DNES se rozhodla prověřit 30 filmů určených dětem a dospívajícím nebo takových, na které se dívají. Žádný neměl od distribuce doporučenou přístupnost od 18 let, nanejvýš od patnácti. Vybírali jsme z filmů, které se v posledním roce objevily v kinech či vyšly na DVD. Zaměřili jsme se především na násilí, vulgarity a sexuální scény. Celková stopáž nevhodných scén je redakčním odhadem. Predátoři Děj: Jednotka složená převážně z vojáků je vysazená na neznámou planetu, zamořenou zmutovanými predátory. Kdo chce přežít, musí bojovat (délka: 107 minut). Přístupnost: v kině od 15 let, na DVD od 12 let Problematická místa: Nejvulgárnější ze všech 30 filmů, jen se hemží slovy jako „hajzl“ nebo „kurva“, stejně jako záběry rozstřílených a zohavených mrtvol a zmutovanými predátory. Násilí a vulgarity: 95 procent délky filmu Resident Evil: Zánik Děj: Hlavní hrdinka jako jediná dokáže bojovat s nemrtvými, v něž se lidé změnili po nákaze virem (délka: 90 minut).



Přístupnost: v kině od 15 let, na DVD neuvedeno Problematické scény: Ač nejde o film určený dospívajícím, je mezi nimi populární. Přitom obsahuje mimořádné drastické scény – zmutovaní psi požírají lidi, detailní záběry na průstřely hlavy či břicha, krev stříkající z očí, zmutovaní lidé. Násilí: 80 procent času, navíc jde o násilí nejhrubšího zrna. Souboj titánů Děj: Příběh Diova syna Persea, který musí porazit boha podsvětí Háda a další postavy, aby zachránil celý svět (délka: 104 minut). Přístupnost: v kinech od 12, na DVD od 15 let Problematická místa: Film se svou drastičností hodně liší od předlohy z roku 1981, digitální efekty mu slouží zejména k větší brutalitě a ke zobrazení ošklivosti – například Acrisius je zobrazen jako prokletá příšera s rozseknutou hlavou. Ve filmu je přes dvacet minut bitev. Násilí: 60 procent času Robin Hood Děj: Netradiční variace na příběh zbojníka ze Sherwoodu, který do děje vstupuje jako neznámý lučištník (délka: 140 minut). Přístupnost: v kině i na DVD od 12 let Problematická místa: Nejen explicitně zobrazované násilí a umírání (krk probodnutý kůlem či šípem, krev řinoucí se z úst umírajících), ale i sexuální a vulgární narážky („Moje žena je neplodná jak stará bába.“), nechybí nápodoba obcování s ovcí. Násilí: 50 procent Sexuální narážky: 5 procent času A-team Děj: Film A-team je příběhem skupiny bývalých profesionálních vojáků, kteří se brání obvinění ze zločinu, který nespáchali. Jde o předělávku seriálu z 80. let (délka 117 minut). Přístupnost: v kině i na DVD od 12 let Problematická místa: Film začíná mučením jednoho z hrdinů a v podobném duchu se nese celý děj. Částečně ho odlehčuje humor, ale i ten je dost drsný. Filmy navíc obsahuje lehké sexuální narážky. Násilí: 40 procent času Twilight: Nový měsíc Děj: Příběh dospívající Belly, kterou opustil milovaný upír Edward a ona našla útěchu u kamaráda Jacoba, z něhož se vyvine vlkodlak. Přístupnost: v kinech od 12 let, na DVD od 15 let. Problematická místa: Pro dvanáctileté děti jsou vztahové peripetie nepochopitelné. Film obsahuje násilné scény – roztrhání člověka, boje mezi upíry a vlkodlaky. Mluví se tu o smrti a zabíjení jako o běžné věci, děj se přitom odehrává v současnosti. Násilí: 20 procent času. Pro školáky Další filmy jsme rozdělili do kategorií podle toho, pro koho jsou určeny. Alenka v říši divů Přístupný, obsahuje drsné scény, není vhodný pro nejmenší děti. Čarodějův učeň (americký hraný film) Přístupný, vhodný pro teenagery, bojové scény přiměřené. Zlatý kompas Přístupný, obsahuje bitevní scény, ale citlivě natočené. Simpsonovi ve filmu Přístupný, obsahuje méně vulgarit a drsného humoru než TV seriál. Kouzelná chůva a velký třesk Přístupný, jen výhrůžka s vyříznutím ledvin může menší děti vyděsit. Chůva v akci Přístupný, obsahuje bitky, ale ne krev ani sprostá slova. Letopisy Narnie: Princ Kaspian Přístupný, souboj střídá souboj, ale žádná krev ani mučení. Star Wars: klonové války (první část kreslené série) Přístupný, obsahuje bitvy a mrtvá těla, ale nezobrazuje krev. Mikulášovy patálie Přístupný, žádné problematické scény. Foto popis| Inflace příšer Zatímco hrůzné scény producenti téměř neomezují, ty sexuální do filmů velmi často nepustí. Foto autor| Foto: archiv Plné znění zpráv


Jandák je v klidu. Ve filmu aspoň tři mrtvoly, děti už jsou zvyklé 14.12.2010

parlamentnilisty.cz jih

str. 00

Zprávy

Bez násilí se neobejde prakticky už žádný dětský film. Přesto nejsou ani rodiče varováni doporučenou přístupností, zda své ratolesti mohou do kina vzít. Neexistuje kritérium, co musí splňovat film, aby byl vhodný od určité věkové kategorie, informuje MF Dnes. Agresivita a násilí se z filmů pro dospělé postupně přenesla i do snímků pro děti a malé diváky před jejich zhlédnutím prakticky nic nechrání. Doporučená přístupnost, podle níž se rodiče v kinech řídí, je přitom jen pomocným vodítkem. „Nikde není přesně řečeno, co musí film splňovat, aby byl vhodný například pro děti od dvanácti let," uvádí MF Dnes. V Česku se objevil před dvěma lety návrh, který by měl do určování přístupnosti filmů vnést větší přísnost. Vzorem mu byl nizozemský systém Nicam, který kromě určení věkové hranice zahrnuje rovněž jednoduché a rodičům srozumitelné grafické symboly, z nichž by bylo jasnější, co mohou od filmu čekat. Stát se chystá označovat filmy z hlediska přístupnosti „Děti tím pochopitelně od takových produktů neoddělíme, to dnes prostě nejde," říká spoluautor návrhu Jan Jirák z Fakulty sociálních věd UK. Přesto považuje za důležité, abychom takový systém měli, protože jasně řekne, co už pro nějakou věkovou skupinu není vhodné. Zatím platí, že přístupnost českých filmů stanovuje producent, u zahraničních snímků se distributoři většinou řídí označenou dostupností v zemi vzniku. Značením filmů se budou muset úřady znovu zabývat. Vláda schválila 1. prosince koncepci podpory filmového průmyslu, kterou předložilo ministerstvo kultury. Z ní by měl čerpat zcela nový zákon o kinematografii, jenž by zahrnoval šest základních opatření. Jedním z nich je i označování audiovizuálních děl z hlediska přístupnosti. Doba je taková, filmy bez násilí už se netočí „Není moc co měnit. Možná bychom mohli někde zpřísnit, ale jinak ve srovnání se zahraničím vycházíme ještě dobře," říká pro ParlamentníListy.cz bývalý ministr kultury Vítězslav Jandák. „Filmy bez násilí se už netočí," reaguje na námitku, že už i ti nejmenší diváci jsou konfrontováni s násilím a agresivitou. „Jak tam není alespoň jeden mrtvý, tak to nejde. Vzpomínám, že na český rodinný film Maharal, který získal devět zahraničních cen, nechtěl Fond kinematografie nic dát. Doba už je taková a násilí bude ve filmech jen přibývat. Možná bude za čas kritériem, že do tří mrtvých bude film přístupný a nad tři už nepřístupný," uzavírá v nadsázce Jandák. K věci: ODS rozlítil Jan Kraus. Pravdoláskař, nafoukaný pták Havířov: O děti se v době stávky postará město Besser chce předložit nový zákon o kinematografii. Vachler: Držím palce Koláž: hns

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1387&clanek=183601



Analytikem GE Money Bank se stal Petr Gapko 13.12.2010

Bankovnictví (newsletter)

str. 01

Lidé

Petr Gapko se stal analytikem GE Money Bank. Přednáší také na IES FSV UK.

Vladimír Tomšík: Nechceme, aby nám unie diktovala pravomoci 13.12.2010

E15 str. 12 Rozhovor + e15.cz Tereza Zavadilová

regulace bankovního sektoru je nyní pro Evropu i Českou národní banku velkým tématem. Centrální banka podporuje aktivní mezinárodní spolupráci, koordinaci, sdílení informací. „Jsem ale odpůrcem kroků, které by směřovaly k přenesení pravomocí národních dohledů na úroveň EU. To by se oddělily národní pravomoci od národní odpovědnosti. Tím by vznikla nerovnováha. Důvodem je ochrana fiskálních zájmů České republiky,“ říká viceguvernér ČNB Vladimír Tomšík. * E15: Co je důvodem zhoršení posledního makroekonomického výhledu ČNB pro příští rok? Česko je malá otevřená ekonomika, takže hodně závislá na tom, co se děje v zahraničí. Eurozóna a Spojené státy po špatném roce 2009 přešly do fáze hospodářského růstu. Roste Německo a Slovensko, tedy trhy pro nás klíčové. Nicméně výhledy pro příští rok i pro tyto země nepočítají s příliš velkou akcelerací růstu, naopak, spíše se předpovídá zpomalení. Dosavadní oživení těchto ekonomik a zejména dynamický růst v Asii se projevily v růstu cen komodit, kam patří i energie. I nadále se u nich čeká mírný růst, z hlediska naší prognózy inflace to ale není žádné drama. * E15: Jak se na výkonu české ekonomiky projeví úsporná opatření vlády? Fiskální konsolidace bude probíhat nejen v Česku, ale v celé Evropské unii, což je v dlouhodobém horizontu pozitivní, krátkodobě to ale hospodářskému růstu neprospěje. To se projevilo i v naší nové prognóze růstu ekonomiky. Vliv rozpočtových opatření na snížení růstu HDP odhadujeme na 0,8 procenta. Kromě toho bude mít na snížení růstu ekonomiky v příštím roce vliv i končící boom solárních elektráren. Třetím faktorem je odeznění obnovování zásob. * E15: Jak se bude vyvíjet průmysl? Pozitivní je, že průmyslová produkce roste, ale stále jsme jen na úrovni roku 2006. Jako bariéru růstu v průmyslu identifikoval konjunkturální průzkum Českého statistického úřadu nedostatečnou poptávku exportních partnerů. Není to tedy nedostatek finančních zdrojů. * E15: Banky tedy jsou ochotny půjčovat? Rozhodně není pravda, že by banky neměly dostatek finančního kapitálu k půjčkám. Jsem přesvědčen, že když projekt je životaschopný, banky jej zafinancují, neboť je to jejich základní byznys – přijímání vkladů a poskytování úvěrů. Logické ale je, že během krize těžko mohou půjčovat na rizikové projekty. Proto poklesl objem poskytnutých úvěrů. Na druhé straně, Česku tím méně hrozí problém finanční nestability. * E15: Problémem současné krize je nezaměstnanost. Jaký je váš výhled? Oživení zaměstnanosti nebude plynulé, mimo jiné i vlivem vládních opatření ve veřejném sektoru a dočasného zpomalení růstu ekonomiky. K mírnému snižování nezaměstnanosti bude ale přispívat odchod silných poválečných ročníků do důchodu, tento demografický vliv už začíná hrát významnější roli. * E15: S vývojem inflace jste spokojeni?



Naše prognóza se nachází ve středu inflačního cíle po celé období nejbližšího roku až roku a půl, což se vlastně nikdy nestalo. V minulosti jsme cíl většinou nadstřelovali či podstřelovali. Takže to je historický okamžik. Co se týče kurzu, prognóza předpokládá, že nominálně bude koruna mírně posilovat. Jsme optimističtí, i co se týče výhledu zahraničního obchodu. Už přespříští rok by se u nás měla obnovit reálná konvergence. Jinými slovy, růst HDP v Česku by měl opět předstihovat tempo růstu ekonomik v Evropské unii. Vliv hraje také obnovení důvěry investorů v českou ekonomiku, kterou určitě lze považovat za nízko rizikovou. * E15: Jaký očekáváte v příštím roce pohyb úrokových sazeb? Prognóza hovoří o stabilních sazbách po většinu roku. * E15: Od některých členů bankovní rady ČNB nyní zaznívaly hlasy spíše směrem ke zvýšení sazeb… Já sám v této chvíli očekávám stabilitu sazeb. Do budoucna však nelze vyloučit pohyb žádným směrem. Pokračování na str. 14 Dokončení ze str. 13 * E15: Jak se letos vyvíjejí devizové rezervy? Letos je objem rezerv přibližně jedenatřicet miliard eur. Při jejich správě vždy sledujeme tři cíle, jednak kreditní riziko, tedy kam investovat, pak výnosnost a likviditu. My investujeme osmdesát procent do vládních cenných papírů, takže máme i velmi vysokou míru likvidity, a to i v době finanční krize. Tyto cenné papíry byly hodně poptávanými, takže i jejich výnosnost byla dobrá. V USA a eurozóně, kde máme nejvíce zainvestováno, se navíc snižovaly úrokové sazby, tudíž kapitálový výnos cenných papírů rostl. V roce 2008 jsme vydělali rekordních sedm procent, o rok později 3,7 procenta. Letos očekávám výnos kolem 2,5 procenta. * E15: Nedrželi jste dluhopisy zemí, které teď mají problémy, jako je Irsko a Řecko? Na vaši otázku bych nechtěl detailně odpovídat. Vždy se ale velmi pečlivě rozhodujeme, co koupit, držet a prodat. Poučením z krize pro mě osobně je to, jak důležité je v každém okamžiku velmi obezřetně řídit rizikový profil investic a jak je nutné investice diverzifikovat. Tuto obezřetnou politiku jsme aplikovali již v samotném zárodku krize. Již před krizí jsme devizové rezervy rozšířili o investice do akciových indexů, dále jsme v letošním roce investovali do nových měn – švédské koruny a kanadských dolarů, a navíc jsme zvýšili podíl investic v mezinárodních organizacích včetně například Banky pro mezinárodní platby a Mezinárodního měnového fondu. * E15: Ty nové měny jste nakoupili na úkor dolarových pozic? Ne, celého portfolia, neboť je nutné diverzifikovat vždy celé portfolio. * E15: Velkým tématem je nyní regulace bank. Jak se k němu staví centrální banka? Od 1. ledna 2011 vzniká nový nadnárodní evropský systém dohledu. Jednotlivé orgány budou vydávat pokyny a doporučení. To ještě beru. ČNB podporuje aktivní mezinárodní spolupráci, koordinaci, sdílení informací. Jsem ale odpůrcem kroků, které by směřovaly k přenesení pravomocí národních dohledů na úroveň EU. To by se oddělily národní pravomoci od národní odpovědnosti. ČNB ze zákona odpovídá za dohled nad finančním trhem, přenesením pravomocí by vznikla nerovnováha. Důvodem je ochrana fiskálních zájmů České republiky. Neexistuje něco jako nadnárodní daňový poplatník. Navíc se obávám, že evropský finanční sektor může být přeregulovaný. Proč by měl finanční sektor pracovat v jiném režimu, například za cenu daňových znevýhodnění, než jiný sektor? Přeregulací se krizím nezabrání, ty vždy byly a budou. * E15: Takže bankovní daň je něco, s čím byste nesouhlasili... Přesně tak. Kapitál je hodně mobilní, není důvod, aby zůstával zde, pokud by byl významně zdaňován jinak než jinde ve světě.



* E15: Českým bankéřům se hodně nelíbí pravidla pro odměňování manažerů v bankách… Veřejný sektor by neměl říkat, jak mají být soukromé firmy řízeny. Nesouhlasím také se zřizováním nadnárodních záchranných fondů, které v konečném důsledku zvyšují riziko morálního hazardu. Podobné je to v oblasti dohledu, není přípustné, aby unijní legislativa zasahovala do četnosti dohlídek či nařizovala, kam máme jít. Dále je pro nás – jako orgán dohledu nad českým finančním trhem – nepřijatelný záměr Evropské komise, aby mezi dceřinou společností a mateřskou bankou docházelo k převodu aktiv mimo tržní hodnotu. V zájmu udržení stability celého finančního trhu a především v zájmu ochrany každého vkladatele je, aby veškeré transakce mezi dceřinou společností a zahraniční matkou byly vždy uzavírány za tržních podmínek. * E15: Řešili jste nějaký takový případ v ČNB? Tyto záležitosti jsou samozřejmě předmětem dohledu ČNB, ale konkrétní být nemůžu. * E15: Ale třeba regulace odměňování manažerů je už schválena. S tím nemůžete nic dělat, že? Ano, je to součástí direktivy EU, která musí být transponována do národní legislativy. * E15: A ty ostatní regulační návrhy jsou v jaké fázi? V přípravném řízení. Samozřejmě, že ke všem návrhům se velmi intenzivně a odpovědně vyjadřujeme. * E15: Jak se daří českému bankovnímu sektoru? Osobně jsem přesvědčen, že český bankovní sektor je zdravý, i v době krize byl schopen dosahovat velmi dobrých finančních výsledků. Má také dostatečnou kapitálovou přiměřenost, vysoký podíl rychle likvidních aktiv, zhruba na úrovni třiceti procent k celkovým aktivům. To v mezinárodním srovnání představuje velmi dobrý výsledek. Samozřejmě se zvyšuje podíl pohledávek se selháním, to je logický důsledek hospodářské recese, ale v žádném případě pohledávky se selháním nedosahují nějakých vysokých hodnot. * E15: Myslíte, že by Česko mělo přijmout euro? V tuto chvíli je to z mého pohledu neaktuální a nezajímavé téma. Jsem hluboce přesvědčen, že Česku nyní pomáhá vlastní měna. *** Poučením z krize pro mě osobně je to, jak důležité je v každém okamžiku velmi obezřetně řídit rizikový profil investic Naše prognóza se nachází ve středu inflačního cíle po celé období nejbližšího roku až roku a půl, což se nikdy nestalo. Takže to je historický okamžik Vladimír Tomšík (36) Vystudoval VŠE a Fakultu sociálních věd na Univerzitě Karlově v Praze, na obou školách získal doktorát. V roce 2009 byl na VŠE jmenován profesorem pro obor finance. Začínal jako odborný asistent na VŠE, poté pracoval jako analytik v Komerční bance. Od roku 2000 působil jako hlavní ekonom finanční a poradenské skupiny Newton Holding, od roku 2005 do jmenování členem bankovní rady ČNB pracoval na pozici zástupce vedoucího týmu analyzujícího pravidla multilaterálních dohod o obchodu a investicích ve WTO ve Švýcarsku. V roce 2006 byl Vladimír Tomšík jmenován členem bankovní rady České národní banky, letos v červenci viceguvernérem. Přijetí eura je v tuto chvíli z mého pohledu neaktuální a nezajímavé téma. Jsem hluboce přesvědčen, že Česku nyní pomáhá vlastní měna Foto autor| Foto E15 Anna Vacková O autorovi| Tereza Zavadilová / Praha



Fakulta vybírala 2 Kč od studentů. Nelegálně 13.12.2010

Lidové noviny str. 01 mso, pk

Titulní strana

PRAHA Když si přišel student sociologie na studijní oddělení Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy pro potvrzení o studiu, byl nepříjemně překvapený. Za běžné razítko od něj pracovnice fakulty chtěly dvě koruny. Poplatek navíc vybíraly protizákonně. I když nejde o velkou sumu, studenti byli naštvaní. „Během studia si platíme všechno. Výdaje to jsou velké. Nechápu, proč mám platit i za razítko na papír. Navíc potvrzení potřebuji každou chvíli,“ řekl čtyřiadvacetiletý student Karel. Fakulta navíc o novince poslala jen strohý e-mail. „Nedala nám možnost se k tomu vyjádřit,“ dodal. Fakulta sociálních věd zpoplatnila potvrzení od prosince. Za pár dní fungování vybrala 500 korun. Děkan Jakub Končelík obhajuje poplatek tím, že chtěli ušetřit studenty čekání ve frontách před studijním oddělením. „Cílem zavedení symbolického poplatku nebylo rozhodně omezovat studenty, ale pouze je motivovat k přechodu na elektronickou variantu,“ vysvětlil děkan. Jenže studenti s frontami na studijním oddělení paradoxně nemají většinou zkušenosti. Pokud tím vedení školy argumentuje, má student Karel návrh: „Ať si studijní oddělení tedy udělá delší pracovní dobu než dvě hodiny denně.“ O tom, že fakulta potvrzení zpoplatnila, nevěděla ani Univerzita Karlova. Poté co se to od LN dozvěděla, nařídil rektor Václav Hampl vyhlášku stáhnout. „Vybírání tohoto poplatku není v souladu se zákonem o vysokých školách a neumožňuje ho ani předpis univerzity,“ uvedl mluvčí Václav Hájek. Pokračování na straně 4 Dokončení ze strany 1 Vedení univerzity vyzvalo děkana Končelíka ke zjednání nápravy. Od nového týdne tak fakulta poplatky přestane vybírat. „Vzhledem ke kolizi s předpisy univerzity naše fakulta po dohodě s rektorátem s okamžitou platností tento poplatek ruší. Vybrané peníze se asi vrátí studentům,“ upřesnil děkan Jakub Končelík. Jakou formou a kdy, zatím jasné není. Přestože od poplatků škola nakonec ustoupí, děkan trvá na tom, že za jejich vybíráním nebyl zlý úmysl. „Studentům byla poskytnuta bezplatná elektronická verze tohoto potvrzení, které si mohou předvyplnit, vytisknout a na studijním oddělení nechat zdarma orazítkovat,“ uvedl. Je to jen další krok fakulty, který má vést k přechodu od papírové administrativy k elektronické. „Upouštíme od používání papírových indexů, seznamů přednášek a podobně,“ dodal. Fakulta sociálních věd je jediná, která tento poplatek zavedla. Například na Masarykově univerzitě v Brně o něčem takovém neuvažují. Podle mluvčí Terezy Fojtové to ani udělat nemohou. „Vybíráme pouze poplatky, které nám umožňuje platná legislativa. Což jsou třeba poplatky za prodloužení délky studia,“ řekla. Na rozdíl od veřejných škol je na těch soukromých podobná praxe běžná. Na některých tak studenti musí vytáhnout peněženku, i pokud si chtějí odložit zkoušku na další semestr nebo žádají o čtvrtý termín zkoušky. Za přesun předmětu do následujícího semestru zaplatí až pět tisíc korun. Platit musí, i pokud chtějí na promoci příbuzné nebo přátele. *** ZAČ STUDENTI PLATÍ * Vysokoškolský student nejprve musí zaplatit administrativní poplatek za podání přihlášky na každou školu. Ten je většinou zhruba 500 korun. * Pokud škola používá při přijímacích zkouškách Scio testy, musí student za každý test zaplatit od 392 do 459 korun. Čím víc testů si zaplatí a udělá, tím se zvyšuje jeho šance na přijetí. Pokud se na školu nedostane či test nezvládne, peníze se mu nevracejí. * Během studia si pak každý platí vše, co je s výukou spojeno -učebnice, pomůcky, skripta. Ti, kteří bydlí v jiných městech, než kde studují, si musí platit ještě podnájem či ubytování na koleji a samozřejmě jízdné a stravu.

Fakulta zavedla pro studenty 'razítkovné', porušila tím zákon 13.12.2010 lidovky.cz str. 00 Lidovky / Domov Lidové noviny, Pavla Kubálková, mso



Když si přišel student sociologie na studijní oddělení Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy pro potvrzení o studiu, byl nepříjemně překvapený. Za běžné razítko od něj pracovnice fakulty chtěly dvě koruny. Poplatek navíc vybíraly protizákonně. I když nejde o velkou sumu, studenti byli naštvaní. "Během studia si platíme všechno. Výdaje to jsou velké. Nechápu, proč mám platit i za razítko na papír. Navíc potvrzení potřebuji každou chvíli," řekl čtyřiadvacetiletý student Karel. Fakulta navíc o novince poslala jen strohý e-mail. "Nedala nám možnost se k tomu vyjádřit," dodal. Za pár dní 500 korun Fakulta sociálních věd zpoplatnila potvrzení od prosince. Za pár dní fungování vybrala 500 korun. Děkan Jakub Končelík obhajuje poplatek tím, že chtěli ušetřit studenty čekání ve frontách před studijním oddělením. "Cílem zavedení symbolického poplatku nebylo rozhodně omezovat studenty, ale pouze je motivovat k přechodu na elektronickou variantu," vysvětlil děkan. Jenže studenti s frontami na studijním oddělení paradoxně nemají většinou zkušenosti. Pokud tím vedení školy argumentuje, má student Karel návrh: "Ať si studijní oddělení tedy udělá delší pracovní dobu než dvě hodiny denně." Rektor Univerzity Karlovy vybírání zastavil O tom, že fakulta potvrzení zpoplatnila, nevěděla ani Univerzita Karlova. Poté co se to od LN dozvěděla, nařídil rektor Václav Hampl vyhlášku stáhnout. "Vybírání tohoto poplatku není v souladu se zákonem o vysokých školách a neumožňuje ho ani předpis univerzity," uvedl mluvčí Václav Hájek. O nemravném poplatku na Univerzitě Karlově se více dočtete v pondělním vydání deníku

URL| http://www.lidovky.cz/fakulta-zavedla-pro-studenty-razitkovne-porusila-tim-zakon-plh/ln_domov.asp?c=A101212_214137_ln_domov_sm

Národ za pultem 13.12.2010

Respekt str. 30 společnost SILVIE LAUDER

Proč máme pořád tak rádi normalizační seriály Už zase pijeme kofolu a nosíme botasky. A nejen my: retro prostě letí po celém světě. V Česku ovšem neoživujeme jen půvabný design. Zejména v televizních seriálech současně hltáme také ideologii a lži, které kdysi prohlubovaly naši nesvobodu. Tomu, proč si Češi stále k seriálům sedají, vcelku rozumíme. Složitější je to s otázkou, jestli to má na nás nějaký dopad. Máme důvod vnímat další a další vlny „ostalgie“ jako nebezpečí? Anna H. opět v lahůdkách Basa rozverně zabrumlá, kamera zamíří na hromadu ananasů a kokosů, chlebíčky s uherákem za korunu devadesát a nacpané regály, titulek oznámí, že „Anna nastupuje“, hrdinka vymění kožich za silonovou zástěru a se slovy „můžeme vyrazit za pult, který znamená svět“ se odebere do úseku lahůdek. První díl třiatřicet let starého seriálu Žena za pultem odvysílala televizní stanice Barrandov předposlední listopadovou sobotu, osm let od poslední reprízy v Česku. A hned se potvrdilo, že je to pořád trefa. Nástup Anny Holubové (v reálu prominentní komunistická herečka Jiřina Švorcová) do „prima prodejny“ sledovalo bezmála půl milionu diváků a televize tak dosáhla jednoho z nejlepších výsledků za svoji dvouletou existenci. Úplně nejúspěšnějším pořadem vyrobeným v dílně televize se pak stal dokument o Švorcové, který taktně přechází její pilnou práci pro tehdejší režim. „Trefili jsme se do vlny zájmu o Jiřinu Švorcovou – vydala memoáry, které jsou bestsellerem, natočila CD s mluveným slovem, začala se objevovat na titulních stranách,“ píše v e-mailu Janis Sidovský, ředitel vlastní tvorby a marketingové komunikace televize. Barrandov letos na jaře o vysílací práva Plné znění zpráv


Ženy za pultem svedl bitvu s Novou, z níž podle neoficiálních informací, které žádná ze stran nechce potvrdit, vyšel vítězně proto, že nabídl víc peněz. „Reinkarnace“ Jiřiny Švorcové je nejnovějším vzedmutím fenoménu, který nabírá na síle zhruba od přelomu tisíciletí. České „retro“ konkrétně znamená fascinaci designem či popkulturou sedmdesátých a osmdesátých let. Vedle toho, že před pár lety odepsaný Michal David letos v červnu slavil padesátiny na koncertě, na nějž přišlo patnáct tisíc lidí, a Karel Gott stále vyhrává Slavíky (letos po šestatřicáté) a dostává státní vyznamenání, je nejvíce přítomné právě v televizi. Barrandov boduje u diváků také Třiceti případy majora Zemana (řemeslně slušně propracovaná propaganda řízená přímo StB, která hrubě překrucuje reálné události a hanobí odpůrce režimu) či seriálem Chlapci a chlapi (opěvujícím povinnou službu v komunistické armádě). Česká televize zase slaví úspěchy s retro seriálem Vyprávěj (notně oslazené nostalgické historky ze života běžné rodiny za komunismu), který si pravidelně zapíná přes milion diváků a jehož o pozici nejsledovanějšího pořadu televize v posledních týdnech připravila jen taneční soutěž StarDance aneb Když hvězdy tančí. Vedle toho ČT vysílá zpravodajské pořady z osmdesátých let či dokumentární seriál Retro, který se zaměřuje na kulturní fenomény doby komunismu. A na světlo se dokonce vynořují i kousky, které zatím z archivu nikdo nevytáhl – ČT tak sice přímo nevysílá, ale v rámci své edice na DVD letos vydala seriál Okres na severu (pokleslé dílo popisující život lokálního komunistického funkcionáře). „Vypravte se s námi do sedmdesátých let a připomeňte si okresního tajemníka KSČ v Brodu Josefa Pláteníka. Každý den musí řešit problémy průmyslového a rychle se rozvíjejícího Severočeského kraje. Nostalgický návrat do stranických časů nám přiblíží osudy lidí a jejich charaktery v ne tak vzdálené minulosti,“ píše veřejnoprávní televize v reklamním letáku. A byť do archivu televize hojně sahaly od počátku devadesátých let, protože na vlastní tvorbu neměly peníze (do roku 1995 zabíraly reprízy předlistopadové tvorby většinu vysílacího času), s rostoucím odstupem od převratu posilují díla, jejichž poplatnost komunistickému režimu je tak jasná, že pro ni badatelé z katedry mediálních studí FSV UK vymysleli jednotku, kterou nazývají „ideologický index“. „S postupem času televize zařazovaly do vysílání reprízy seriálů se stále vyšším ideologickým indexem,“ píše se v jedné z jejich studií (nejvyšší, tedy čtyřku, má podle očekávání major Zeman). Byť se to zdá jako tuzemské specifikum, pohled k sousedům ukazuje, že jde spíše o specifikum postkomunistické. Nejenže se vracejí k vlastní tvorbě (v Polsku k tamnímu „hrdinnému rozvědčíkovi“ kapitánu Klossovi, na Slovensku běží Bocianie hniezdo, seriál o kolektivizaci), ale dokonce i k české produkci: slovenská televize JOJ právě vysílá Muže na radnici, Ženu za pultem po roce 1989 koupili a vysílali Poláci, Maďaři i Němci. Jinde na světě je sice taky moderní třeba retro design, ale konkrétně v televizní zábavě „vykopávky“ takové úspěchy neslaví. Ve Spojených státech či v Británii vedle „tančících hvězd“ či talentové show v TOP 10 nejsledovanějších pořadů bodují výhradně nové seriály. Kdybychom to vzali jednoduchým srovnáním, variace na tuzemské retro by v USA vypadala tak, že by tam dnes v žebříčcích sledovanosti bodoval Dallas (premiéra 1978, stejně jako Nemocnice na kraji města) nebo Charlieho andílci (premiéra 1976, stejně jako Třicet případů majora Zemana). A to se neděje. Co tedy vede Čechy k návratu do pravěku, spojeného v jejich případě navíc s propagandou a překrucováním vlastní minulosti? Normalizační melodrama Než se dostaneme k důvodům obnovené popularity, je namístě si připomenout okolnosti vzniku těchto kusů, protože právě jak a proč přišly na svět, představuje část vysvětlení jejich obliby. Po sovětské okupaci v roce 1968 Ústřední výbor KSČ – právě on rozhodoval o tom, co, jak a s kým se bude točit – změnil přístup k propagandě v kultuře. Přestaly se prosazovat klasické budovatelské kusy okatě nasáklé ideologií a přestala se potlačovat populární kultura, Naopak: režim začal její potenciál využívat pro to, aby lidi nenáročně pobavil a tím i držel „na uzdě“. A seriály – široce oblíbené už od padesátých let – byly ideálním médiem. Ideologie samozřejmě nezmizela – byla přítomná výběrem prostředí a témat seriálů i skrze postavy, spolehlivé občany komunistického státu. Ideologie tady už ale nestála v čele: hlavní byl příběh a vztahy mezi postavami. Není tedy přehnané, když řekneme, že normalizační komunisté začali točit klasické – byť ideologicky ujeté – soap opery. Na většinu tehdejších seriálů charakteristické znaky melodramatu sedí jako ušité. A nejspíš taky proto měly některé překvapivě úspěch i mimo východní blok – třeba právě Ženu za pultem koupili v roce 1977 západní Němci a s úspěchem se tam vysílala. Nakonec byly seriálů desítky a byly hodně populární. Přesná čísla o tehdejší sledovanosti sice nemáme, poslouží nám spíše vzpomínky na vylidněné ulice a prázdné hospody v časech, kdy běžely oblíbené kusy. „Vůbec mě to nepřekvapuje,“ píše v e-mailu z New Yorku americká historička Paulina Brenová z prestižní Vassar College, která se dietlovským seriálům věnuje ve své knize The Greengrocer and his TV: The Culture of Communism after the 1968 Prague Spring (Zelinář a jeho televize: Kultura komunismu po pražském Plné znění zpráv


jaru v roce 1968). „Jde o výraz obecnějšího trendu ,ostalgie‘ – čili nostalgie po minulosti, pociťované napříč celým bývalým východním blokem. Podle mě nejde o stesk po komunismu jako takovém. Jde spíše o vzpomínání na staré časy, viděné skrze růžové brýle.“ Co tuto „ostalgii“ dělá specifickou, je její masovost. Jde o kulturu sdílenou v takovém měřítku, že to téměř nemá obdoby. Tehdejší omezený počet kanálů a jiné kulturní nabídky, forma seriálů i celková atmosféra ve společnosti typická útěkem na chalupy a k televizím způsobily, že se na tyto ságy dívali téměř všichni. Tudíž si je téměř všichni pamatují, což ve svobodném světě nebylo až tak běžné. „A kromě toho, že je to vzpomínka všeobecně sdílená, je navíc velmi silná, protože jinak není moc na co vzpomínat,“ dodává Jakub Machek, doktorad sociálních dějin v Ústavu hospodářských a sociálních dějin Filozofické fakulty UK, který se populární kultuře věnuje. „Bavil jsem se o tom s dnešními studenty FAMU a najít knihu, film nebo seriál, který bychom všichni viděli, byl celkem problém,“ dodává sociální antropolog Radan Haluzík z katedry scenáristiky a dramaturgie FAMU. Kromě toho, že si je všichni pamatují, jsou na seriály nabalené nejrůznější, vesměs pozitivní emoce – měly svým divákům zařídit únik před nudnou a ponižující realitou, jsou přehledné a „pohodlné“. „Nemyslím, že by lidé chtěli tu dobu vrátit, ale rádi si i dnes připomenou ten pocit jasnosti, přehlednosti, nekonfliktnosti,“ říká Jakub Machek. Navíc lokální politická změna se na počátku devadesátých let překryla s globálním příchodem nových médií, zejména internetu. „Československo se tedy nepotýkalo jen s radikální změnou politickou, kulturní a společenskou, ale rovněž změnami, s nimiž se obtížně srovnávali i lidé na Západě,“ dodává Paulina Brenová. „V tomto směru je vlastně nostalgie tou nejracionálnější reakcí.“ Mají vliv... Jenže problém s tuzemskou nostalgií je jasný. Všichni vědí, že se ohlíží za minulostí, která je přinejlepším silně idealizovaná, či rovnou lživá nebo alespoň ideologicky naočkovaná. Zásadní otázka tedy zní – může mít tato exploze normalizace v českých obývácích nějaký dopad? Mohly by tyto seriály a pokřivený obraz, jejž vytvářely, nějak změnit interpretaci té éry? Zejména u lidí, kteří ji nezažili? Odpověď se hledá vcelku obtížně. Žádná tvrdá data ani seriózní analýzy totiž nemáme po ruce. Akademiky zajímají okolnosti vzniku – takto třeba přišel letos na svět sborník textů autorů z okolí FF UK Tesilová kavalérie: Popkulturní obrazy normalizace, v němž analyzují tehdejší kulturu od seriálů před hudbu po módu. Nikdo už ale nezkoumá, co dnes renesance této kavalérie ve společnosti způsobuje, ani se o tom prakticky nedebatuje. „Není to problém. Předpokládám, že se lidé vzdělávají ve škole, a ne u sobotní zábavy,“ odhání obavy Janis Sidovský z Barrandova. U muže z televizního byznysu tento pohled nepřekvapuje. Jeho klid ale sdílí spousta lidí. V české společnosti totiž nejsou patrné pohyby, které by na případný vliv ukazovaly: komunistům volební podpora neroste a naopak v některých průzkumech veřejného mínění nabírá na síle kritický postoj vůči jejich vládě. Když hodnocení různých aspektů života před a po převratu loni zkoumalo Centrum pro výzkum veřejného mínění, zjistilo se, že se za posledních deset let téměř u všech aspektů života zvýšil podíl lidí, podle nichž je lépe dnes než před rokem 1989. A to včetně tradičně ošemetných kategorií, jako jsou „sociální jistoty“ či „zabezpečení ve stáří“. A pak – vypadá to, že mladším ročníkům je Anna Holubová a spol. srdečně jedno. „Divácký zájem končí u generace Husákových dětí,“ říká Petr Bednařík z katedry mediálních studií FSV UK. „Mladší lidi už to příliš nezajímá.“ Jeho slova nakonec potvrzují i zjištění TV Barrandov o složení publika – na Ženu za pultem se dívali zejména lidé nad 55 let, a pak čtyřicátníci, čili generace, která si seriál pamatuje z doby dospívání. ...nebo ne? Nicméně objevují se i názory, které radí, abychom vliv masově sdílených vzorců nepodceňovali. Platí to nejen pro komunistickou propagandu. Egyptská antropoložka Lila AbuLughodová třeba ve své deset let staré studii ukazuje, že to byly právě jihoamerické telenovely, v nichž hrdinky bojují proti stereotypům či odporují vůli svojí rodiny a jdou za láskou či kariérou, které významně přispěly k emancipaci egyptských žen. V dopad televize věřili také západní stratégové. Nemusíme hned vytahovat produkty studené války, jako byla například úspěšná filmová série o britském agentovi 007. Pokud zůstaneme u televize, Američané například v Kazachstánu v devadesátých letech financovali televizní seriály o kuponové privatizaci. Vystopovatelný je u televizní produkce také její vliv na módu: nedávnou vlnu módy šedesátých let má zjevně na svědomí popularita amerického seriálu Mad Men (Šílení muži), který se odehrává v newyorské reklamní kanceláři právě v této éře. A přetavení seriálu do skutečného života ukazuje i pár příkladů z nedávné minulosti. „Pamatuji si třeba jednoho architekta, který v devadesátých letech projektoval domy přes seriály,“ říká Radan Haluzík. „Mluvil s Plné znění zpráv


manželkami, které o tom hlavně rozhodovaly, a ptal se jich, jestli chtějí bazén jako z Dallasu nebo balustrádu jako z Manuely. A měl s tím úspěch – a bazény z Dallasu pak stavěl.“ Právě tyto příklady Haluzíka vedou k obezřetnosti: „Já bych si tedy s tím, že to nemá žádný dopad na společnost, tak jistý nebyl. Možné to je.“ A dalším zdrojem obav je strach, že společnost, hltající komunistické seriály, utopí v balastu smířlivé ostalgie svoji historickou paměť. „Milan Kundera nazval komunistické Československo ‚zemí zapomnění?‘,“ píše Paulina Brenová. „Ale nebyla to tak úplně pravda, protože straničtí funkcionáři byli posedlí minulostí a báli se jí.“ Podle jejího pohledu je tou skutečnou „zemí zapomnění“ právě současné Česko. Q *** Postupem času začaly televize zařazovat díla se stále vyšším ideologickým indexem. Divácký zájem končí u generace Husákových dětí, mladší lidi už to příliš nezajímá. Foto popis| Po třiatřiceti letech je to stále trefa. (Žena za pultem) Foto autor| foto čsfd Foto popis| Je „ostalgie“ nebezpečná? Foto autor| foto karel cudlín

Euro je jako kofola 13.12.2010

Respekt str. 44 Rozhovor MAREK ŠVEHLA

Rozhovor s Tomášem Sedláčkem o jeho obavách, federalizaci Evropy a ekonomice jako víře Je euro špatné, nebo snad dobré? Co poslední vyjádření Merkelové k záchraně Řecka? A kdo je v politice nejlepší hospodář? Každý den jsou zprávy plné tvrzení, jak se vyznat v zákrutách složitého labyrintu zvaného ekonomika. Ale na základě čeho vlastně tyhle ekonomické komentáře vznikají? Pohled jednoho z předních českých ekonomů může být pro mnohé překvapivý. * Evropa se dnes dostává do problému, který přesahuje naši představivost. Nikdo vlastně neví, co všechno by mohl vyvolat pád eura. Jak takové období ovlivňuje váš osobní život? Ovlivňuje mě to pochopitelně profesně, protože jsou to věci, na které je potřeba hledat odpovědi. To jste řekl hrozně hezky – máme problém, na jehož řešení nám fantazie nestačí. My vůbec netušíme, co se může zítra stát. Nikdo netušil Řecko, nikdo netušil Irsko a tak dále. Zítra může bouchnout Španělsko, nebo až za týden, nebo nikdy. Pro mě profesionálně tento nedostatek ekonomické fantazie znamenal, že jsem spojil svůj laický koníček, filozofii, se svým profesním žoldem – ekonomií. Protože najednou se mě lidé na konferencích začali ptát: Jaký je rozdíl mezi cenou a hodnotou? Co to znamená ekonomický růst? Co to znamená krize a tisíce dalších věcí, na které standardní ekonomie nemá odpovědi. My studujeme jen projevy, například co se dá dělat s penězi, jak se dají zhodnotit. Nestudujeme ale, co vlastně peníze v tom hlubokém slova smyslu jsou. Proto jsem si začal pomáhat svým koníčkem filozofií, o čemž je mimochodem i moje knížka. Snažíme se maximalizovat hospodářský růst, to byla mantra, o které nikdo nepochyboval. Teď se o tom pochybuje. Na úkor čeho toho dosahujeme? Proč se to dělá? Co to psychoanalyticky svědčí o společnosti, že chce stále bohatnout? Psychoanalytik by pochopitelně vyvodil, že jsme v nějakém jiném směru chudí, když neustále hovoříme o bohatnutí a růstu. Takové netradiční pohledy mi přijdou zajímavé a užitečné. * Nynější doba je ve srovnání s minulostí opravdu zvláštní. Netrpíme viditelnými vnějšími projevy krize, přesto velmi rychle může přijít skutečná pohroma. Žijete v obavách z budoucnosti? Krize se teď přestěhovala na státní úroveň. Ekonomika už krizí netrpí sama o sobě tolik jako stát, který vlastně tu ekonomiku zachraňoval a převzal do jisté míry ten dluh. Moje obavy a strachy, o nichž hovoříte, leží nikoli na úrovni ekonomiky jako takové, ale na úrovni státu. Že ty státy to prostě neunesou. Ta krize začala na hypotečním trhu, kde došlo k naťuknutí skořápky, která pak objala celý glóbus. Napřed zasáhla hypoteční Plné znění zpráv


banky, pak banky, potom pojišťovny bank. Teď přešla z ekonomiky na úroveň státu a nyní bude během nějaké doby testovat naši poslední záchranu – nadnárodní instituce jako MMF, Evropská unie, euro a tak dále. V tomhle je krize vlastně velmi užitečná, protože testuje konzistentnost naší víry – víry v evropské instituce a nadnárodní instituce obecně. A boří nám naše iluze, že neustálý růst je možný, což je velmi užitečné. Samozřejmě že krize má neblahý dopad na lidi, kteří ztratili práci. Ale na obecně politické úrovni je krize velmi prospěšná právě proto, že boří věci, jež nemají pevný základ. * Jak je možné, že nás ekonomové na tohle neuměli předem upozornit? Možná bychom mohli ty základy posílit už před krizí. Ekonomové možná rozumí ekonomii, nikoli ovšem ekonomice. Ekonomie je věda a ekonomika je ten reálný svět kolem nás. My jsme ekonomiku nevymysleli, přišli jsme k hotovému, jsme jako turisti, kteří přišli ke krásnému chrámu, jejž můžeme popsat. Říct, že má takovou výzdobu, tady by bylo potřeba něco přemalovat, támhle přistavět. To vše ale za podmínky, že se nebude zasahovat do struktur. Navíc nelze mít od tržní ekonomiky přehnaná očekávání. My ji považujeme za přirozený systém, a když se něco pokazí, tak z toho máme málem náboženské zklamání, jako kdyby se na nás Bůh vykašlal. Trh je lidská instituce, kterou jsme sice nevymysleli, ale nějakým způsobem se na ní podílíme, a tak jako u auta se občas stane, že se rozbije. A stejně jako demokratické mechanismy jsou i ty tržní poměrně křehké. Když tomu všichni věří a spolupracují, nikdo to nepodkopává a nikdo moc nepodvádí, tak to funguje. * Jenže pak je dost nepřirozené, v jaké autority se dnes ekonomové vyvinuli. Když se podíváme, kdo jsou poradci současné vlády, tak z těchto pozic téměř vymizeli filozofové a vůbec humanitně založení lidé. Dnes jsou to hlavně ekonomové, kteří se tváří, že na všechno mají recept. Jenže pak se ukáže, že nemají. Ano, my ekonomové jsme mnohdy technokraty a jako vědci často nejsme schopni komunikovat s jinými obory. Máme velký problém, abychom mluvili i se sociology a přitom jde o velice blízký sociálněvědní obor. Taky neumíme mluvit s právníky nebo politology. Vytvořili jsme si oborové bariéry – možná kvůli tomu, aby to vypadalo, že tomu rozumíme, a aby nám do toho nikdo jiný, kdo není zasvěcený do našich vědeckomatematických rituálů, nekecal. Dále si musíme uvědomit, že ekonomiku se snaží léčit stejní lidé, kteří ji formovali, což samo o sobě je veliký problém. A hlavně – my vlastně nevíme, co s tím. Všechny rady, které slyšíte od nás jako od členů NERV nebo nakonec i od světových ekonomů, jsou věci, jež jsme tu před deseti patnácti lety měli taky: neutrácet zbytečně, nekrást, zvyšovat konkurenceschopnost, snižovat neefektivnosti... Není to nic nového. Sláma z bot nám čouhá i co se týče diskuse kolem eura. Všimněte si, že ti, kdo milovali euro před krizí, ho teď milují ještě víc, a ti, kteří ho neměli v lásce, ho teď ještě víc nenávidí. Jinými slovy, člověk by očekával, že krize přinese rozsouzení: Dobře, vy jste se mýlili a já jsem měl pravdu, nebo naopak. Jenže se ukazuje, že ekonomika není dobrý boxerský ring na to zjistit, kdo je lepší zápasník. Vše je příliš ovlivněno vírou. Všimněte si, že to i tak říkáme: Věřím, nebo nevěřím v euro. Stejně tak se ptáme, jestli někdo věří, nebo nevěří v neviditelnou ruku trhu. Nikdo se ale nezeptá po důkazech její existence. Ekonomie jako věda v tomto není schopna přinést soud toho, jestli něco je, nebo není pravda. A vůbec koncept pravdy se poslední dobou ve vědě opouští, protože čím dál více je nám jasné, že záleží na tom, jak se jednotlivá fakta interpretují, a to děláme vždycky z pozice nějaké naší osobní víry. Proto mají někteří ekonomové radši příběh o minimální roli státu a krize jim jenom dodá další materiál na to, jak jejich příběh podpořit a doplnit o další epizody, a naopak. * Na událostech posledních dvou let je fascinující zjištění, že hodnoty, o nichž se mluvilo – například majetek bank, fondů –, vlastně žádnými hodnotami nejsou. Ten systém se sesypal jako domek z karet. Jaký má smysl být liberály a nezasahovat do chodu ekonomiky, když pak musíme v určitou chvíli dát bilion dolarů, aby se to celé postavilo zpět na nohy? Každý model, třeba ekonomický nebo společenský, stojí na určitých předpokladech. A tyto předpoklady jsou v ekonomice věcí víry – věříme v inflaci 4 procenta s tím, že člověk je racionální a že optimalizuje svoje zdroje. Když ale vyjdu z předpokladu, že člověk je hloupý a neracionální, nevyjde mi inflace čtyři procenta, ale dvanáct. Předpoklad determinuje výsledky. Měli bychom se tedy více zajímat o předpoklady, z nichž vycházíme. Stejné je to u otázky, jestli má vláda zasahovat. Abych odpověděl, musím si uvědomit, z jakých předpokladů vycházím: že úředník je vždycky zlej a člověk racionální? Pak mi vychází, že by stát neměl do ekonomiky zasahovat. Tohle je sféra, kterou jsme zanedbali a o které bychom měli diskutovat, než začneme hledat nějaká řešení. Více se zajímat o předpoklady, z nichž vycházíme. Navíc kapitalismus jako takový má řadu slabých míst. Víme, že nefunguje na mikroúrovni, v rodinách nebo mezi přáteli. Nechceme, aby tam fungoval, protože jsou v těch vztazích hodnoty, které nechceme převádět na hodnotu peněz. Jenže ono se ukazuje, že to dlouhodobě Plné znění zpráv


nefunguje ani v těch velkých celcích, kde se těžko hledá náprava. Pak je to jako s Windows na počítači. Když zamrznou, tak základní rada každého IT technika je: Zkus to vypnout, znovu zapnout a doufej, že počítač zase naběhne. A já mám pocit, že právě takovýto reset děláme v ekonomice. Porušili jsme všechna kapitalistická pravidla, na kterých jsme byli odkojení, jako třeba že bankrot je možný, nebo dokonce nutný. Místo toho bereme komunistická pravidla „každý podle jeho schopností přispěje“ a „každý podle jeho potřeb dostane“ – Řecko, Irsko, Maďarsko, Island. To je naprostý hřích proti kapitalismu. A pak občas resetujeme celý systém a doufáme, že se to chytne. Ten systém zkrátka potřebuje jednou za čas resetovat, protože žádný systém nedokáže existovat stále, homogenně. * Můžu resetovat, zároveň ale vím, že pak nesmím mačkat tři klávesy najednou, protože bych musel resetování brzy opakovat. Dokážeme se v ekonomice podobně poučit? Myslím, že na to neexistuje odpověď. Neumíme vytvořit bezkrizovou ekonomiku, stejně jaké lékaři neumějí vytvořit jednu vakcínu proti všem nemocem. Ekonomika se pohybuje v cyklech, jejich příčina je zahalena tajemstvím. A když něčemu nerozumíte, nemůžete to ani předvídat. * Není to příliš pohodlné vysvětlení, které se hodí akorát do akademické debaty? Já čekám, že se politici poučí. Vezměme si například dotace do ekologie: liberálové namítali, že pokřivují trh, a tudíž jsou špatné. Až do léta 2008 jsem si mohl myslet, že mají pravdu. Jenže teď při pohledu na záchranné balíky mi obavy z pokřivení ekonomiky kvůli podpoře ekologie připadají směšné. Není tedy potřeba pohled na „pokřivování trhů“ zásadně přehodnotit nebo se jinak poučit? Tak pokud mám sestoupit na praktickou úroveň, tak jsme se poučili: nesmíme se zadlužovat, nesmíme mít neefektivní banky a stát, nesmíme si myslet, že jsme se zbavili nejistoty. Ale to je to, co jsme si uvědomili teď a co třeba za sedm let nejspíš zapomeneme. Co vytýkám dnešní době, nazývám „kocovinovou regulací“. My jsme se probudili po prohýřeném večírku a jako většinou v kocovině máte tendenci říkat, že už nikdy nebudete pít. Jenže přijde pátek večer a jste tam znovu. A co se týče investic do ekologie, jak jste o tom mluvil – já se obávám, že ti, kdo pochybovali o ekologických investicích před krizí, o nich pochybují nadále. Stejně jako u eura i v tomto případě nedošlo k tomu, že by se ekonomické školy smířily. Je pravda, že slovo dostaly více alternativní ekonomické školy, ale ne o moc. * Kde dostaly slovo? Myslím, že více ve veřejném diskurzu než v ekonomii samotné. Tenhle rozhovor bychom před pěti lety asi taky nevedli. * Změnila krize váš pohled na politickou levici a pravici? Ne. Musím přiznat, že je mi v podstatě jedno, jestli k vyrovnanému rozpočtu dojdeme snižováním výdajů nebo zvyšováním daní; obojí je bolestivé. Levicoví politici mají tendenci zvyšovat výdaje. Ti pravicoví jsou zase schopni populisticky snížit daně, což taky může vést k zadlužení. * Cožpak neplatí, že nižší daně vedou k větším příjmům, jak tvrdí pravicoví politici? Neplatí. Kdyby to platilo, tak máme všichni jednoprocentní daň. * Kdo z těch dvou politických skupin má v Evropě nebo Česku lepší recepty na krizi – levice, nebo pravice? Dobré nápady najdete na obou stranách. Ale kdybychom se na současnou krizi podívali očima anglického ekonoma a nobelisty Johna Keynese, museli bychom nutně dojít k závěru, že naše politika je celá příliš nalevo. My jsme se totiž zadlužovali i v dobrých letech a to by si Keynes rval vlasy. Nejlepší by tedy bylo, aby se česká pravice i levice vrátily trochu doprava a usilovaly o to mít v přebytkových letech dobrý a vyrovnaný rozpočet a zadlužovaly nás jen ve špatných letech. Až se nám to povede udržet pět sedm let, tak se budeme moci bavit dál. Ale abych vám neutekl z otázky – v českém prostředí má momentálně lepší recepty pravice. Obecně to je však trochu jiné. Teď jsme s mojí studentkou Silvií Dvořákovou, která taky pracuje pro NERV, dopsali studii Od reformy k reformě. Analyzujeme tam reformy od Dřevíčské výzvy přes Špidlovu a Sobotkovu reformu, Strategii pro hospodářský růst Martina Jahna, každoroční zprávy Světové banky atd. A zjistili jsme, že je to pořád jedno a to samé. Ať vládne levice, nebo pravice, reformní kroky a návrhy na reformy jsou si podobné. Plné znění zpráv


* Existuje dnes v Evropě nějaká země, jejíž vývoj považujete za příkladný? Finsko. Je to vlastně země dost podobná Česku. Měli vysoký dluh, dopadl na ně rozpad sovětského bloku, a měli dokonce o dost krutější transformaci než my. Dlouhou dobu jsem tam žil, mám tam hodně kamarádů a tam se opravdu dělo to, co u nás nikdy – v devadesátých letech mladí lidé s vysokoškolským diplomem neměli práci. Chodil jsem po ulicích, kde žebrali kluci stejně staří jako já. Finové si taky zažili bankovní krizi a přitom dokázali svůj extrémně vysoký dluh během let 2002–2007 prudce snížit. * Do jaké míry se můžeme poučit? Může to být inspirace, ale rozhodně nemůžeme udělat xerox. S Finy je to podobné jako se Slováky, kteří si lízli dna ekonomicky i politicky – do NATO se přece dostali s odřenýma ušima. Pak se ale odrazili a s velkou energií se nakopli zpátky. Což nám se nikdy nestalo, my si tu žijeme v příjemném teploučku. Dát dluhy dohromady * Jak je možné, že jedni ekonomové mluví o euru jako o naší záchraně a druzí jako o zhoubě? Protože euro je jako kofola – když ho milujete, není co řešit, a když ho nesnášíte, nejradši byste ho zrušil. V ekonomii můžete mít tisíce faktů, modelů, rovnic, ale v otázce eura a mnoha dalších věcí, které jsou většinou spojené s politikou, je to spíš esteticko-emotivně-náboženská záležitost. Já se třeba považuju za Evropana a velmi Evropské unii a euru fandím, ale chápu, že někdo se za Evropana nepovažuje, a tak tomu přizpůsobuje výběr statistik, modelů a argumentaci. * Bylo tedy vůbec rozumné pouštět se do vzniku eurozóny, pokud jde o otázku víry, a ne projektu, jehož výhody jde změřit a vyčíslit? To je stejné, jako když se ženíte, taky nevíte, jestli vás jednou partnerka nezačne podvádět nebo jestli nezešílí. Takový je život. Proto nechápu, proč euru všichni vytýkají, že je to politický projekt. Každá měna je politický projekt – dolar i česká koruna. Ale to, že něco vzniká na emotivním základě, ještě neznamená, že je to špatně. A od ekonomické vědy nemůžeme očekávat, že bude suplovat naše samostatné rozhodnutí. * Vy jste ke své víře v euro dospěl na základě svého vzdělání, profesní dráhy. Jak k ní má ale dospět člověk, jenž nemá ekonomické vzdělání a možnost promluvit si s lidmi, kteří o ekonomii debatují? Musí sám zvážit, který příběh mu přijde věrohodnější, jestli mu více rezonuje příběh euroskeptický nebo eurooptimistický, levicový nebo pravicový. Pokud si ČNB udělá kritéria sladěnosti Česka s eurozónou, tak jí vyjde třeba 74 procent. A teď mi povězte: Je těch 74 procent hodně, nebo málo? Kolik procent by to mělo být, abychom byli patřičně připraveni na přijetí eura? Osmdesát, nebo devadesát? Tady vám žádná ekonomická teorie odpověď nedá. Slováci třeba byli o hodně méně sladění s eurozónou než my, a přesto do ní vstoupili a žádné tragédie se tam nedějí. * Jaký argument byste tedy uvedl pro přijetí eura? Copak dnes, kdy se euro hroutí, není jasné, že bychom měli být přinejmenším opatrní? Já bych to s dovolením rozporoval. První hypotéza, z níž váš argument vychází, je, že za krizi může euro. Ale to bychom měli krátkou paměť, protože prvními zeměmi, které bankrotovaly, byl přece Island a Maďarsko, jež o euro ani nezavadily. A i kdyby jako první krachovalo Řecko, ani v tom případě není na vině euro, ale chování Řeků a jejich vlády. Naopak si představte, jak by krize dopadla na Evropu, pokud bychom tu měli 27 nezávislých měn. Co+ by dělal každý jednotlivý stát? Postupoval by podle klasického schématu: devalvace, depreciace, ochranné bariéry vůči importu a další. A už to jede – všichni půjdou proti sobě. Evropské unii se podařilo vyřešit nejen války na jejím kontinentu, ale hlavně obchodní války. Za poslední tři roky jsme neslyšeli o jediné, o tom, že Němci zakazují dovážet francouzské víno a Francouzi zase německé pivo. Kdyby krize prošla Evropou bez eura, dopadli bychom mnohem hůř a států, které by bankrotovaly, by bylo mnohem víc. I když je to samozřejmě hra na kdyby. * Máte obavy z rozpadu eurozóny?



Myslím si, že mnohem pravděpodobnější scénář je federalizace a větší semknutí Evropy. Je to levnější, pravděpodobnější a méně bolestná varianta. Nicméně pokud by došlo k rozpadu eurozóny nebo Evropské unie, tak je konec veškerých ambicí Evropy do něčeho hovořit. Pak se opravdu musíme bát Číny a jakékoli konkurenční ideologie, jiné, než je ta evropská. Pokud jsou nám hodnoty tolerance, demokracie a svobodného myšlení svaté, tak si je chraňme, protože jakmile se Unie rozpadne, můžeme se s nimi rozloučit. * Nepřehledný je postoj Němců, kteří dříve vystupovali jako zastánci federalistické Evropy a najednou vyjadřují odpor k evropským dluhopisům, jež jsou jistým krokem k federalizaci. Jak je to možné? Co se týče našich evropských vůdců, tak máme jednu výhodu – ani v krizi se tu neobjevil žádný lídr s totalitními ambicemi, což je zázrak. Kde je Le Pen nebo Haider, Mečiar, Sládek? Na druhou stranu ale Evropa ztratila silné vůdce, jako byl Kohl, Chirac nebo Blair, kteří to táhli dopředu. Takže tu absenci tahouna vyvažuje fakt, že tu nemáme žádného fašistu nebo nacistu, který by krizi využíval k ryze populistickým účelům. Máme politiky takové, jací jsou, je to náš svět. * Dobře, ale chápete, jak se dnes rozhoduje Německo? Já nerozumím ani motivaci českých politiků, natož německých. A mnohdy ani politici nerozumějí procesům, které mají na starosti. To není kritika, ale objektivní danost – když jsem dělal na ministerstvu financí, měl jsem pocit, že se ty věci nedají řídit, že se dá jenom zabraňovat těm největším průserům. * Jedním ze scénářů rozpadu eurozóny je, že Německo bude chtít vystoupit. Umíte si představit, za jaké situace by mohlo tak osudové rozhodnutí přijmout? Těžko říct. Já si ale myslím, že kdyby dále pokračovaly bankroty států a Němci byli žádáni, aby to byli oni, kdo bude přispívat na jejich záchranu, tak by byl pravděpodobnější scénář federalizace Evropy než její rozpad. Pokud by totiž zbankrotovalo třeba Španělsko a v Evropě už nebyly peníze na jeho záchranu, zkrachuje spolu s ním během několika hodin i několik dalších států a nevím, jak by takovou situaci v Evropě Německo ustálo. Je tu však ta druhá možnost – Němci, Francouzi a další řeknou: Dáme náš evropský dluh dohromady. Stejně je de facto i náš, i když si to nepřiznáváme. V tu chvíli by došlo ke spojení reality s fikcí a existoval by jen evropský dluh, už ale ne španělský nebo řecký. To by sice bolelo, protože náš dluh a dluh dalších zemí by se zvýšil. Zároveň by se však politikům vzala moc dál se zadlužovat, což by bylo velmi užitečné. Politik má totiž dvě možnosti, jak ovlivňovat hospodářskou politiku – monetární a fiskální. Zjednodušeně řečeno, monetární znamená, že má možnost tisknout peníze, a fiskální politika je právo zadlužovat se. Kdykoli měl politik právo tisknout peníze, tak je tiskl a problém Evropy pak byla vysoká inflace. Monetární problematiku jsme depolitizovali vytvořením Evropské centrální banky, ale ještě nedošlo ke druhému kroku – depolitizaci fiskální politiky. A právě proto jsme tak zadlužení. * Jak politici přijdou o možnost se zadlužovat? Třeba Španělé by na Radě ministrů financí EU dostali po společné dohodě pokyn, že deficit jejich HDP se musí rovnat minus čtyři procenta, a je to. Nebo – milí Španělé, máte růst šest procent? Fajn, tak máte výsostné právo peníze rozdělit, jak uznáte za vhodné. Ale nesmíte mít nižší přebytek než dvě procenta. Myslím, že tohle je mnohem realističtější a méně bolestivý scénář než rozpad Evropské unie. A vlastně i správný, protože nevím, proč by politik měl mít právo nás zadlužovat. * Jak by v této situaci dopadlo Česko jako země bez eura? Stali bychom se zemí druhé kategorie. Stejně jako už dříve v historii bychom se ocitli ve vakuu, v zemi nikoho. Podívejte se na východ od nás na země, které nejsou v Evropské unii – Ukrajina, Bělorusko, Balkán. To jsou dnes země nikoho. Q *** Tomáš Sedláček (33) Hlavní makroekonomický stratég ČSOB. Působil jako poradce prezidenta Václava Havla a v letech 2004–2005 jako poradce ministra financí. Přednáší filozofii a ekonomii, dějiny ekonomických teorií a aktuality na FSV UK a hostuje na dalších univerzitách. V lednu 2007 se stal členem Národní ekonomické rady vlády (NERV). Je Plné znění zpráv


autorem velmi úspěšné knihy Ekonomie dobra a zla: Po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi. Nyní připravuje její anglické vydání. Je ženatý, má syna Kristiána. Foto autor| Foto matěj stránský

Fakulta vybírala od studentů nelegálně peníze, za každé razítko chtěla 2 Kč 13.12.2010

zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Studium HP iDNES.cz, Barbora Říhová

Studenti sociologie na Karlově univerzitě museli od začátku prosince za každé razítko na studijním oddělení zaplatit dvě koruny. Fakulta sociálních věd tak chtěla zmenšit fronty a naučit studenty využívat elektronické služby. Poplatek ale vybírali protizákonně. "Během studia si platíme všechno. Výdaje to jsou velké. Nechápu, proč mám platit i za razítko na papír. Navíc potvrzení potřebuji každou chvíli," řekl Lidovým novinám čtyřiadvacetiletý student Karel ( původní článek v LN čtěte zde ). Poplatky platili studenti od prosince, za tu dobu vybrala fakulta celkem 500 korun. "Cílem zavedení symbolického poplatku nebylo rozhodně omezovat studenty, ale pouze je motivovat k přechodu na elektronickou variantu," obhajuje děkan Jakub Končelík zavedení poplatku. O novince nevědělo ani vedení Univerzity Karlovy. Když se to od LN dozvěděl rektor Václav Hampl, nařídil vyhlášku stáhnout. "Vybírání tohoto poplatku není v souladu se zákonem o vysokých školách a neumožňuje ho ani předpis univerzity," uvedl mluvčí Václav Hájek. Vybrané peníze by zároveň měli studentům vrátit. Cílem bylo, aby si studenti začali pomalu zvykat na elektronickou administrativu. "Studentům byla poskytnuta bezplatná elektronická verze tohoto potvrzení, které si mohou předvyplnit, vytisknout a na studijním oddělení nechat zdarma orazítkovat," uvedl děkan fakulty s tím, že pomalu upouští například od papírových indexů.

URL| http://zpravy.idnes.cz/fakulta-vybirala-od-studentu-nelegalne-penize-za-kazde-razitko-chtela-2-kc-1ly/studium.asp?c=A101213_115238_studium_bar

Blíž k voličům, nebo ztráta rozhodnosti? 12.12.2010

ČT 1 + ČT 24

str. 07

19:00 Události

Roman PISTORIUS, moderátor -------------------Šéfové politických stran si čím dál častěji nechávají radit od svých spolustraníků, řadových členů. S principem závazných referend přišly původně Věci veřejné. I když se tomuto ostatní partaje vysmívaly, teď je začínají napodobovat. Lukáš DOLANSKÝ, redaktor -------------------Dochází snad českým politikům odvaha? Nebo na druhou stranu začali konečně naslouchat hlasu svých členů a sympatizantů? Čím dál víc politických stran zavádí různá závazná referenda a ankety, kterými se pak předsedové partají řídí. První byli Véčkaři, když loni hlasovali o tom, jestli má strana vstoupit do vlády. A jejich Plné znění zpráv


nápad se evidentně ujal. Minulý týden si princip podobného esemeskového referenda zavedli také lidovci. Pozadu nechtějí zůstat ani sociální demokraté. David RATH, poslanec /ČSSD/ -------------------Vnitrostranická referenda jsou věcí velmi dobrou a myslím, že bysme je měli hodně používat. Viktor PAGGIO, poslanec /VV/ -------------------Posun v participativní demokracii je znatelný v celé západní Evropě, například v Německu nebo v dalších státech, takže jdeme s tímto trendem. Lukáš DOLANSKÝ, redaktor -------------------Jenže nezbavují se politici různými anketami a referendy zodpovědnosti? A nezakrývají tak nedostatek odvahy sami se rozhodnout? Třeba první prezident Tomáš Masaryk říkal, že skutečná demokracie nastane, až si lidé budou rozhodovat o všem skutečně přímo. S takto širokým pojetím ale mnoho dnešních politiků především z ODS či TOP 09 nesouhlasí. Petr GAZDÍK, předseda poslaneckého klubu TOP 09 /STAN/ -------------------Chcete v přímé demokracii se zeptat českého národa, co si myslí o trestu smrti, co si myslí o některých otázkách zahraničněpolitických, či vojenských. Petr JUST, politolog FSV UK -------------------Možná jistá programová a ideologická vyprázdněnost, která v těch politických stranách v dnešní době je, tak právě může být zakrývána tím, že se budou ptát svých členů a sympatizantů, co mají dělat. Lukáš DOLANSKÝ, redaktor -------------------A jako příklad ukazují politologové chování bývalého předsedy ČSSD Jiřího Paroubka, který se na konci své kariéry v čele strany rozhodoval jen a pouze v souladu s průzkumy veřejného mínění. Třeba když vehementně trval na rušení zdravotních poplatků či bojoval proti radaru. Právě taková politika a málo odvahy může nakonec podle politologů spíš státníkovi zlomit vaz. Lukáš Dolanský, Česká televize.

Euro je jako kofola 12.12.2010

respekt.cz str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ Marek Švehla

Je euro špatné, nebo snad dobré? Co poslední vyjádření Merkelové k záchraně Řecka? A kdo je v politice nejlepší hospodář? Každý den jsou zprávy plné tvrzení, jak se vyznat v zákrutách složitého labyrintu zvaného ekonomika. Ale na základě čeho vlastně tyhle ekonomické komentáře vznikají? Pohled jednoho z předních českých ekonomů může být pro mnohé překvapivý. Evropa se dnes dostává do problému, který přesahuje naši představivost. Nikdo vlastně neví, co všechno by mohl vyvolat pád eura. Jak takové období ovlivňuje váš osobní život? Ovlivňuje mě to pochopitelně profesně, protože jsou to věci, na které je potřeba hledat odpovědi. To jste řekl hrozně hezky - máme problém, na jehož řešení nám fantazie nestačí. My vůbec netušíme, co se může zítra stát. Nikdo netušil Řecko, nikdo netušil Irsko a tak dále. Zítra může bouchnout Španělsko, nebo až za týden, nebo nikdy. Pro mě profesionálně tento nedostatek ekonomické fantazie znamenal, že jsem spojil svůj laický koníček, filozofii, se svým profesním žoldem - ekonomií. Protože najednou se mě lidé na konferencích začali ptát: Jaký je rozdíl mezi cenou a hodnotou? Co to znamená ekonomický růst? Co to znamená krize a tisíce dalších věcí, na které standardní ekonomie nemá odpovědi. My studujeme jen projevy, například co se dá dělat s penězi, jak se dají zhodnotit. Nestudujeme ale, co vlastně peníze v tom hlubokém slova smyslu jsou. Proto jsem si začal Plné znění zpráv


pomáhat svým koníčkem filozofií, o čemž je mimochodem i moje knížka. Snažíme se maximalizovat hospodářský růst, to byla mantra, o které nikdo nepochyboval. Teď se o tom pochybuje. Na úkor čeho toho dosahujeme? Proč se to dělá? Co to psychoanalyticky svědčí o společnosti, že chce stále bohatnout? Normální psychoanalytik by pochopitelně vyvodil, že jsme v nějakém jiném směru chudí, když neustále hovoříme o bohatnutí a růstu. Takový pohled mi přijde zajímavý a užitečný. Nynější doba je ve srovnání s minulostí opravdu zvláštní. Netrpíme viditelnými vnějšími projevy krize, přesto velmi rychle může přijít skutečná pohroma. Žijete v obavách z budoucnosti? Krize je teď přestěhována na státní úroveň. Ekonomika už krizí netrpí sama o sobě tolik jako stát, který vlastně tu ekonomiku zachraňoval a převzal do jisté míry ten dluh. Moje obavy a strachy, o nichž hovoříte, leží nikoli na úrovni ekonomiky jako takové, ale na úrovni státu. Že ty státy to prostě neunesou. Ta krize začala na hypotečním trhu, kde došlo k naťuknutí skořápky, která pak objala celý glóbus. Napřed zasáhla hypoteční banky, pak banky, potom pojišťovny bank. Teď vyšla z ekonomiky na úroveň státu a nyní bude během nějaké doby testovat naši poslední záchranu - nadnárodní instituce jako Evropská centrální banka, MMF, Evropská unie, euro a tak dále. To koneckonců vidíme už teď, že krize testuje soudržnost. V tomhle je krize vlastně velmi užitečná, protože testuje konzistentnost naší víry - víry v evropské instituce a nadnárodní instituce obecně. A boří nám naše iluze, že neustálý růst je možný, což je velmi užitečné. Samozřejmě že krize má neblahý dopad na lidi, kteří ztratili práci. Ale na obecně politické úrovni je krize velmi užitečná právě proto, že boří věci, jež nemají pevný základ. Jak je možné, že nás ekonomové na tohle neuměli předem upozornit? Možná bychom mohli ty základy posílit už před krizí. Ekonomové rozumí ekonomii, nikoli ovšem ekonomice. Ekonomie je věda a ekonomika je ten reálný svět kolem nás. My jsme ekonomiku nevymysleli, přišli jsme k hotovému, jsme jako turisti, kteří přišli ke krásnému chrámu, jejž můžeme popsat. Říct, že má takovou a takovou výzdobu, tady by bylo potřeba něco přemalovat, támhle přistavět. To vše ale za podmínky, že se nebude zasahovat do struktur. Navíc nelze mít od tržní ekonomiky přehnaná očekávání. My ji považujeme za přirozený systém, a když se něco pokazí, tak z toho máme málem náboženské zklamání, jako kdyby se na nás Bůh vykašlal. Trh je lidská instituce, kterou jsme sice nevymysleli, ale nějakým způsobem se na ní podílíme, a tak jako u auta se občas stane, že se rozbije. A stejně jako demokratické mechanismy jsou i ty tržní poměrně křehké. Když tomu všichni věří a spolupracují, nikdo to nepodkopává a nikdo moc nepodvádí, tak to funguje. Jenže pak je dost nepřirozené, v jaké autority se dnes ekonomové vyvinuli. Když se podíváme, kdo jsou poradci současné vlády, tak z těchto pozic téměř vymizeli filozofové a vůbec humanitně založení lidé. Dnes jsou to hlavně ekonomové, kteří se tváří, že na všechno mají recept. Jenže pak se ukáže, že nemají. Ano, my ekonomové jsme mnohdy technokraty a jako vědci často nejsme schopni komunikovat s jinými obory. Máme velký problém, abychom mluvili i se sociology a přitom jde o velice blízký sociálněvědní obor. Taky neumíme mluvit s právníky nebo politology. Vytvořili jsme si bariéry - možná kvůli tomu, aby to vypadalo, že tomu rozumíme. Dále si musíme uvědomit, že ekonomiku se snaží léčit stejní lidé, kteří ji formovali, což samo o sobě je veliký problém. A hlavně - my vlastně nevíme, co s tím. Všechny rady, které slyšíte od nás jako od členů NERV nebo nakonec i od světových ekonomů, jsou věci, jež jsme tu před deseti patnácti lety měli taky: neutrácet zbytečně, nekrást, zvyšovat konkurenceschopnost, snižovat neefektivnosti... Není to nic nového. Sláma z bot nám čouhá i co se týče diskuse kolem eura. Všimněte si, že ti, kdo milovali euro před krizí, ho teď milují ještě víc, a ti, kteří ho neměli v lásce, ho teď ještě víc nenávidí. Jinými slovy, člověk by očekával, že krize přinese rozsouzení: Dobře, vy jste se mýlili a já jsem měl pravdu, nebo naopak. Jenže se ukazuje, že ekonomika není dobrý boxerský ring na to zjistit, kdo je lepší zápasník. Vše je příliš ovlivněno vírou. Všimněte si, že to i tak říkáme: Věřím, nebo nevěřím v euro. Stejně tak se ptáme, jestli někdo věří, nebo nevěří v neviditelnou ruku trhu. Nikdo se ale nezeptá po důkazech její existence. Ekonomie jako věda v tomto není schopna přinést soud toho, jestli něco je, nebo není pravda. A vůbec koncept pravdy se poslední dobou ve vědě opouští, protože čím dál více je nám jasné, že záleží na tom, jak se jednotlivá fakta interpretují, a to děláme vždycky z pozice



nějaké naší osobní víry. Proto mají někteří ekonomové radši příběh o minimální roli státu a krize jim jenom dodá další materiál na to, jak jejich příběh podpořit a doplnit o další epizody, a naopak. Na událostech posledních dvou let je fascinující zjištění, že hodnoty, o nichž se mluvilo - například majetek bank, fondů -, vlastně žádnými hodnotami nejsou. Ten systém se sesypal jako domek z karet. Jaký má smysl být liberály a nezasahovat do chodu ekonomiky, když pak musíme v určitou chvíli dát bilion dolarů, aby se to celé postavilo zpět na nohy? Každý model, třeba ekonomický nebo společenský, stojí na určitých předpokladech. A tyto předpoklady jsou v ekonomice věcí víry - věříme v inflaci 4 procenta s tím, že člověk je racionální a že optimalizuje svoje zdroje. Když ale vyjdu z předpokladu, že člověk je hloupý a neracionální, nevyjde mi inflace čtyři procenta, ale dvanáct. Předpoklad determinuje výsledky. Měli bychom se tedy více zajímat o předpoklady, z nichž vycházíme. Stejné je to u otázky, jestli má vláda zasahovat. Abych odpověděl, musím si uvědomit, z jakých předpokladů vycházím: že úředník je vždycky zlej a člověk racionální? Pak mi vychází, že by stát neměl do ekonomiky zasahovat. Tohle je sféra, kterou jsme zanedbali a o které bychom měli diskutovat, než začneme hledat nějaká řešení. Více se zajímat o předpoklady, z nichž vycházíme. Navíc kapitalismus jako takový má řadu slabých míst. Víme, že nefunguje na mikroúrovni, v rodinách nebo mezi přáteli. Nechceme, aby tam fungoval, protože jsou v těch vztazích hodnoty, které nechceme převádět na hodnotu peněz. Jenže ono se ukazuje, že to dlouhodobě nefunguje ani v těch velkých celcích, kde se těžko hledá náprava. Pak je to jako s Windows na počítači. Když zamrznou, tak základní rada každého IT technika je: Zkus to vypnout, znovu zapnout a doufej, že počítač zase naběhne. A já mám pocit, že právě takovýto reset děláme v ekonomice. Porušili jsme všechna kapitalistická pravidla, na kterých jsme byli odkojení, jako třeba že bankrot je možný, nebo dokonce nutný. Místo toho bereme komunistická pravidla “každý podle jeho schopností přispěje“ a “každý podle jeho potřeb dostane“ - Řecko, Irsko, Maďarsko, Island. To je naprostý hřích proti kapitalismu. A pak občas resetujeme celý systém a doufáme, že se to chytne. Ten systém zkrátka potřebuje jednou za čas resetovat, protože žádný systém nedokáže existovat stále, homogenně. Můžu resetovat, zároveň ale vím, že pak nesmím mačkat tři klávesy najednou, protože bych musel resetování brzy opakovat. Dokážeme se v ekonomice podobně poučit? Myslím, že na to neexistuje odpověď. Neumíme vytvořit bezkrizovou ekonomiku, stejně jaké lékaři neumějí vytvořit jednu vakcínu proti všem nemocem. Ekonomika se pohybuje v cyklech, jejich příčina je zahalena tajemstvím. A když něčemu nerozumíte, nemůžete to ani předvídat. Není to příliš pohodlné vysvětlení, které se hodí akorát do akademické debaty? Já čekám, že se politici poučí. Vezměme si například dotace do ekologie: liberálové namítali, že pokřivují trh, a tudíž jsou špatné. Až do léta 2008 jsem si mohl myslet, že mají pravdu. Jenže teď při pohledu na záchranné balíky mi obavy z pokřivení ekonomiky kvůli podpoře ekologie připadají směšné. Není tedy potřeba pohled na “pokřivování trhů“ zásadně přehodnotit nebo se jinak poučit? Tak pokud mám sestoupit na praktickou úroveň, tak jsme se poučili: nesmíme se zadlužovat, nesmíme mít neefektivní banky a stát, nesmíme si myslet, že jsme se zbavili nejistoty. Ale to je to, co jsme si uvědomili teď a co třeba za sedm let nejspíš zapomeneme. Co vytýkám dnešní době, nazývám “kocovinovou regulací“. My jsme se probudili po prohýřeném večírku a jako většinou v kocovině máte tendenci říkat, že už nikdy nebudete pít. Jenže přijde pátek večer a jste tam znovu. A co se týče investic do ekologie, jak jste o tom mluvil - já se obávám, že ti, kdo pochybovali o ekologických investicích před krizí, o nich pochybují nadále. Stejně jako u eura i v tomto případě nedošlo k tomu, že by se ekonomické školy smířily. Je pravda, že slovo dostaly více alternativní ekonomické školy, ale ne o moc. Kde dostaly slovo? Myslím, že více ve veřejném diskurzu než v ekonomii samotné. Tenhle rozhovor bychom před pěti lety asi taky nevedli. Změnila krize váš pohled na politickou levici a pravici?



Ne. Musím přiznat, že je mi v podstatě jedno, jestli k vyrovnanému rozpočtu dojdeme snižováním výdajů nebo zvyšováním daní; obojí je bolestivé. Levicoví politici mají tendenci zvyšovat výdaje. Ti pravicoví jsou zase schopni populisticky snížit daně, což taky může vést k zadlužení. Cožpak neplatí, že nižší daně vedou k větším příjmům, jak tvrdí pravicoví politici? Neplatí. Kdyby to platilo, tak máme všichni jednoprocentní daň. Kdo z těch dvou politických skupin má v Evropě nebo Česku lepší recepty na krizi - levice, nebo pravice? Dobré nápady najdete na obou stranách. Ale kdybychom se na současnou krizi podívali očima anglického ekonoma a nobelisty Johna Keynese, museli bychom nutně dojít k závěru, že naše politika je celá příliš nalevo. My jsme se totiž zadlužovali i v dobrých letech a to by si Keynes rval vlasy. Nejlepší by tedy bylo, aby se česká pravice i levice vrátily trochu doprava a usilovaly o to mít v přebytkových letech dobrý a vyrovnaný rozpočet a zadlužovaly nás jen ve špatných letech. Až se nám to povede udržet pět sedm let, tak se budeme moci bavit dál. Ale abych vám neutekl z otázky - v českém prostředí má momentálně lepší recepty pravice. Obecně to je však trochu jiné. Teď jsme s mojí studentkou Silvií Dvořákovou, která taky pracuje pro NERV, dopsali studii Od reformy k reformě. Analyzujeme tam reformy od Dřevíčské výzvy přes Špidlovu a Sobotkovu reformu, Strategii pro hospodářský růst Martina Jahna, každoroční zprávy Světové banky atd. A zjistili jsme, že je to pořád jedno a to samé. Ať vládne levice, nebo pravice, reformní kroky a návrhy na reformy jsou si podobné. Existuje dnes v Evropě nějaká země, jejíž vývoj považujete za příkladný? Finsko. Je to vlastně země dost podobná Česku. Měli vysoký dluh, dopadl na ně rozpad sovětského bloku, a měli dokonce o dost krutější transformaci než my. Dlouhou dobu jsem tam žil, mám tam hodně kamarádů a tam se opravdu dělo to, co u nás nikdy - v devadesátých letech mladí lidé s vysokoškolským diplomem neměli práci. Chodil jsem po ulicích, kde žebrali kluci stejně staří jako já. Finové si taky zažili bankovní krizi a přitom dokázali svůj extrémně vysoký dluh během let 2002-2007 prudce snížit. Do jaké míry se můžeme poučit? Může to být inspirace, ale rozhodně nemůžeme udělat xerox. S Finy je to podobné jako se Slováky, kteří si lízli dna ekonomicky i politicky - do NATO se přece dostali s odřenýma ušima a za vlády Mečiara byla jejich země považována za Divoký východ. Pak se ale odrazili a s velkou energií se nakopli zpátky. Což nám se nikdy nestalo, my si tu žijeme v příjemném teploučku. Dát dluhy dohromady Jak je možné, že jedni ekonomové mluví o euru jako o naší záchraně a druzí jako o zhoubě? Protože euro je jako kofola - když ho milujete, není co řešit, a když ho nesnášíte, nejradši byste ho zrušil. V ekonomii můžete mít tisíce faktů, modelů, rovnic, ale v otázce eura a mnoha dalších věcí, které jsou většinou spojené s politikou, je to spíš esteticko-emotivně-náboženská záležitost. Já se třeba považuju za Evropana a velmi Evropské unii a euru fandím, ale chápu, že někdo se za Evropana nepovažuje, a tak tomu přizpůsobuje výběr statistik, modelů a argumentaci. Bylo tedy vůbec rozumné pouštět se do vzniku eurozóny, pokud jde o otázku víry, a ne projektu, jehož výhody jde změřit a vyčíslit? To je stejné, jako když se ženíte, taky nevíte, jestli vás jednou partnerka nezačne podvádět nebo jestli nezešílí. Takový je život. Proto nechápu, proč euru všichni vytýkají, že je to politický projekt. Každá měna je politický projekt - dolar i česká koruna. Ale to, že něco vzniká na emotivním základě, ještě neznamená, že je to špatně. A od ekonomické vědy nemůžeme očekávat, že bude suplovat naše samostatné rozhodnutí. Vy jste ke své víře v euro dospěl na základě svého vzdělání, profesní dráhy. Jak k ní má ale dospět člověk, jenž nemá ekonomické vzdělání a možnost promluvit si s lidmi, kteří o ekonomii debatují?



Musí sám zvážit, který příběh mu přijde věrohodnější, jestli mu více rezonuje příběh euroskeptický nebo eurooptimistický, levicový nebo pravicový. Pokud si ČNB udělá kritéria sladěnosti Česka s eurozónou, tak jí vyjde třeba 74 procent. A teď mi povězte: Je těch 74 procent hodně, nebo málo? Kolik procent by to mělo být, abychom byli patřičně připraveni na přijetí eura? Osmdesát, nebo devadesát? Tady vám žádná ekonomická teorie odpověď nedá. Slováci třeba byli o hodně méně sladění s eurozónou než my, a přesto do ní vstoupili a žádné tragédie se tam nedějí. Jaký argument byste tedy uvedl pro přijetí eura? Copak dnes, kdy se euro hroutí, není jasné, že bychom měli být přinejmenším opatrní? Já bych to s dovolením rozporoval. První hypotéza, z níž váš argument vychází, je, že za krizi může euro. Ale to bychom měli krátkou paměť, protože prvními zeměmi, které bankrotovaly, byl přece Island a Maďarsko, jež o euro ani nezavadily. A i kdyby jako první krachovalo Řecko, ani v tom případě není na vině euro, ale chování Řeků a jejich vlády. Naopak si představte, jak by krize dopadla na Evropu, pokud bychom tu měli 27 nezávislých měn. Co by dělal každý jednotlivý stát? Postupoval by podle klasického schématu: devalvace, depreciace, ochranné bariéry vůči importu a další. A už to jede - všichni půjdou proti sobě. Evropské unii se podařilo vyřešit nejen války na jejím kontinentu, ale hlavně obchodní války. Za poslední tři roky jsme neslyšeli o jediné, o tom, že Němci zakazují dovážet francouzské víno a Francouzi zase německé pivo. Kdyby krize prošla Evropou bez eura, dopadli bychom mnohem hůř a států, které by bankrotovaly, by bylo mnohem víc. I když je to samozřejmě hra na kdyby. Máte obavy z rozpadu eurozóny? Myslím si, že mnohem pravděpodobnější scénář je federalizace a větší semknutí Evropy. Je to levnější, pravděpodobnější a méně bolestná varianta. Nicméně pokud by došlo k rozpadu eurozóny nebo Evropské unie, tak je konec veškerých ambicí Evropy do něčeho hovořit. Pak se opravdu musíme bát Číny a jakékoli konkurenční ideologie, jiné, než je ta evropská. Pokud jsou nám hodnoty tolerance, demokracie a svobodného myšlení svaté, tak si je chraňme, protože jakmile se Unie rozpadne, můžeme se s nimi rozloučit. Nepřehledný je postoj Němců, kteří dříve vystupovali jako zastánci federalistické Evropy a najednou vyjadřují odpor k evropským dluhopisům, jež jsou jistým krokem k federalizaci. Jak je to možné? Co se týče našich evropských vůdců, tak máme jednu výhodu - ani v krizi se tu neobjevil žádný lídr s totalitními ambicemi, což je zázrak. Kde je Le Pen nebo Haider, Mečiar, Sládek? Na druhou stranu ale Evropa ztratila silné vůdce, jako byl Kohl, Chirac nebo Blair, kteří to táhli dopředu. Takže tu absenci tahouna vyvažuje fakt, že tu nemáme žádného fašistu nebo nacistu, který by krizi využíval k ryze populistickým účelům. Máme politiky takové, jací jsou, je to náš svět. Dobře, ale chápete, jak se dnes rozhoduje Německo? Já nerozumím ani motivaci českých politiků, natož německých. A mnohdy ani politici nerozumějí procesům, které mají na starosti. To není kritika, ale objektivní danost - když jsem dělal na ministerstvu financí, měl jsem pocit, že se ty věci nedají řídit, že se dá jenom zabraňovat těm největším průserům. Jedním ze scénářů rozpadu eurozóny je, že Německo bude chtít vystoupit. Umíte si představit, za jaké situace by mohlo tak osudové rozhodnutí přijmout? Těžko říct. Já si ale myslím, že kdyby dále pokračovaly bankroty států a Němci byli žádáni, aby to byli oni, kdo bude přispívat na jejich záchranu, tak by byl pravděpodobnější scénář federalizace Evropy než její rozpad. Pokud by totiž zbankrotovalo třeba Španělsko a v Evropě už nebyly peníze na jeho záchranu, zkrachuje spolu s ním během několika hodin i několik dalších států a nevím, jak by takovou situaci v Evropě Německo ustálo. Je tu však ta druhá možnost - Němci, Francouzi a další řeknou: Dáme náš evropský dluh dohromady. Stejně je de facto i náš, i když si to s nepřiznáváme. V tu chvíli by došlo ke spojení reality s fikcí a existoval by jen evropský dluh, už ale ne španělský nebo řecký. To by sice bolelo, protože náš dluh a dluh dalších zemí by se zvýšil. Zároveň by se však politikům vzala moc dál se zadlužovat, což by bylo velmi užitečné. Politik má totiž dvě možnosti, jak ovlivňovat hospodářskou politiku - monetární a fiskální. Zjednodušeně řečeno, monetární znamená, že má možnost tisknout peníze, a fiskální politika je právo zadlužovat se. Kdykoli měl politik právo Plné znění zpráv


tisknout peníze, tak je tiskl a problém Evropy pak byla vysoká inflace. Monetární problematiku jsme depolitizovali vytvořením Evropské centrální banky, ale ještě nedošlo ke druhému kroku - depolitizaci fiskální politiky. A právě proto jsme tak zadlužení. Jak politici přijdou o možnost se zadlužovat? Třeba Španělé by na Radě ministrů financí EU dostali po společné dohodě pokyn, že deficit jejich HDP se musí rovnat minus čtyři procenta, a je to. Nebo - milí Španělé, máte růst šest procent? Fajn, tak máte výsostné právo peníze rozdělit, jak uznáte za vhodné. Ale nesmíte mít nižší přebytek než dvě procenta. Myslím, že tohle je mnohem realističtější a méně bolestivý scénář než rozpad Evropské unie. A vlastně i správný, protože nevím, proč by politik měl mít právo nás zadlužovat. Jak by v této situaci dopadlo Česko jako země bez eura? Stali bychom se zemí druhé kategorie. Stejně jako už dříve v historii bychom se ocitli ve vakuu, v zemi nikoho. Podívejte se na východ od nás na země, které nejsou v Evropské unii - Ukrajina, Bělorusko, Balkán. To jsou dnes země nikoho. Tomáš Sedláček (33) Hlavní makroekonomický stratég ČSOB. Působil jako poradce prezidenta Václava Havla a v letech 2004-2005 jako poradce ministra financí. Přednáší filozofii a ekonomii,dějiny ekonomických teorií a aktuality na FSV UK a hostuje na dalších univerzitách. V lednu 2007 se stal členem Národní ekonomické rady vlády (NERV). Je autorem velmi úspěšné knihy Ekonomie dobra a zla: Po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi. Nyní připravuje její anglické vydání. Je ženatý, má syna Kristiána.

URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-48558500-euro-je-jako-kofola

Národ za pultem 12.12.2010

respekt.cz str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ Silvie Lauder

Proč máme pořád tak rádi normalizační seriály Už zase pijeme kofolu a nosíme botasky. A nejen my: retro prostě letí po celém světě. V Česku ovšem neoživujeme jen půvabný design. Zejména v televizních seriálech současně hltáme také ideologii a lži, které kdysi prohlubovaly naši nesvobodu. Tomu, proč si Češi stále k seriálům sedají, vcelku rozumíme. Složitější je to s otázkou, jestli to má na nás nějaký dopad. Máme důvod vnímat další a další vlny “ostalgie“ jako nebezpečí? Anna H. opět v lahůdkách Basa rozverně zabrumlá, kamera zamíří na hromadu ananasů a kokosů, chlebíčky s uherákem za korunu devadesát a nacpané regály, titulek oznámí, že “Anna nastupuje“, hrdinka vymění kožich za silonovou zástěru a se slovy “můžeme vyrazit za pult, který znamená svět“ se odebere do úseku lahůdek. První díl třiatřicet let starého seriálu Žena za pultem odvysílala televizní stanice Barrandov předposlední listopadovou sobotu, osm let od poslední reprízy v Česku. A hned se potvrdilo, že je to pořád trefa. Nástup Anny Holubové (v reálu prominentní komunistická herečka Jiřina Švorcová) do “prima prodejny“ sledovalo bezmála půl milionu diváků a televize tak dosáhla jednoho z nejlepších výsledků za svoji dvouletou existenci. Úplně nejúspěšnějším pořadem vyrobeným v dílně televize se pak stal dokument o Švorcové, který taktně přechází její pilnou práci pro tehdejší režim. “Trefili jsme se do vlny zájmu o Jiřinu Švorcovou - vydala memoáry, které jsou bestsellerem, natočila CD s mluveným slovem, začala se objevovat na titulních stranách,“ píše v e-mailu Janis Sidovský, ředitel vlastní tvorby a marketingové komunikace televize. Barrandov letos na jaře o vysílací práva Plné znění zpráv


Ženy za pultem svedl bitvu s Novou, z níž podle neoficiálních informací, které žádná ze stran nechce potvrdit, vyšel vítězně proto, že nabídl víc peněz. “Reinkarnace“ Jiřiny Švorcové je nejnovějším vzedmutím fenoménu, který nabírá na síle zhruba od přelomu tisíciletí. České “retro“ konkrétně znamená fascinaci designem či popkulturou sedmdesátých a osmdesátých let. Vedle toho, že před pár lety odepsaný Michal David letos v červnu slavil padesátiny na koncertě, na nějž přišlo patnáct tisíc lidí, a Karel Gott stále vyhrává Slavíky (letos po šestatřicáté) a dostává státní vyznamenání, je nejvíce přítomné právě v televizi. Barrandov boduje u diváků také Třiceti případy majora Zemana (řemeslně slušně propracovaná propaganda řízená přímo StB, která hrubě překrucuje reálné události a hanobí odpůrce režimu) či seriálem Chlapci a chlapi (opěvujícím povinnou službu v komunistické armádě). Česká televize zase slaví úspěchy s retro seriálem Vyprávěj (notně oslazené nostalgické historky ze života běžné rodiny za komunismu), který si pravidelně zapíná přes milion diváků a jehož o pozici nejsledovanějšího pořadu televize v posledních týdnech připravila jen taneční soutěž StarDance aneb Když hvězdy tančí. Vedle toho ČT vysílá zpravodajské pořady z osmdesátých let či dokumentární seriál Retro, který se zaměřuje na kulturní fenomény doby komunismu. A na světlo se dokonce vynořují i kousky, které zatím z archivu nikdo nevytáhl - ČT tak sice přímo nevysílá, ale v rámci své edice na DVD letos vydala seriál Okres na severu (pokleslé dílo popisující život lokálního komunistického funkcionáře). “Vypravte se s námi do sedmdesátých let a připomeňte si okresního tajemníka KSČ v Brodu Josefa Pláteníka. Každý den musí řešit problémy průmyslového a rychle se rozvíjejícího Severočeského kraje. Nostalgický návrat do stranických časů nám přiblíží osudy lidí a jejich charaktery v ne tak vzdálené minulosti,“ píše veřejnoprávní televize v reklamním letáku. A byť do archivu televize hojně sahaly od počátku devadesátých let, protože na vlastní tvorbu neměly peníze (do roku 1995 zabíraly reprízy předlistopadové tvorby většinu vysílacího času), s rostoucím odstupem od převratu posilují díla, jejichž poplatnost komunistickému režimu je tak jasná, že pro ni badatelé z katedry mediálních studí FSV UK vymysleli jednotku, kterou nazývají “ideologický index“. “S postupem času televize zařazovaly do vysílání reprízy seriálů se stále vyšším ideologickým indexem,“ píše se v jedné z jejich studií (nejvyšší, tedy čtyřku, má podle očekávání major Zeman). Byť se to zdá jako tuzemské specifikum, pohled k sousedům ukazuje, že jde spíše o specifikum postkomunistické. Nejenže se vracejí k vlastní tvorbě (v Polsku k tamnímu “hrdinnému rozvědčíkovi“ kapitánu Klossovi, na Slovensku běží Bocianie hniezdo, seriál o kolektivizaci), ale dokonce i k české produkci: slovenská televize JOJ právě vysílá Muže na radnici, Ženu za pultem po roce 1989 koupili a vysílali Poláci, Maďaři i Němci. Jinde na světě je sice taky moderní třeba retro design, ale konkrétně v televizní zábavě “vykopávky“ takové úspěchy neslaví. Ve Spojených státech či v Británii vedle “tančících hvězd“ či talentové show v TOP 10 nejsledovanějších pořadů bodují výhradně nové seriály. Kdybychom to vzali jednoduchým srovnáním, variace na tuzemské retro by v USA vypadala tak, že by tam dnes v žebříčcích sledovanosti bodoval Dallas (premiéra 1978, stejně jako Nemocnice na kraji města) nebo Charlieho andílci (premiéra 1976, stejně jako Třicet případů majora Zemana). A to se neděje. Co tedy vede Čechy k návratu do pravěku, spojeného v jejich případě navíc s propagandou a překrucováním vlastní minulosti? Normalizační melodrama Než se dostaneme k důvodům obnovené popularity, je namístě si připomenout okolnosti vzniku těchto kusů, protože právě jak a proč přišly na svět, představuje část vysvětlení jejich obliby. Po sovětské okupaci v roce 1968 Ústřední výbor KSČ - právě on rozhodoval o tom, co, jak a s kým se bude točit - změnil přístup k propagandě v kultuře. Přestaly se prosazovat klasické budovatelské kusy okatě nasáklé ideologií a přestala se potlačovat populární kultura, Naopak: režim začal její potenciál využívat pro to, aby lidi nenáročně pobavil a tím i držel “na uzdě“. A seriály - široce oblíbené už od padesátých let - byly ideálním médiem. Ideologie samozřejmě nezmizela - byla přítomná výběrem prostředí a témat seriálů i skrze postavy, spolehlivé občany komunistického státu. Ideologie tady už ale nestála v čele: hlavní byl příběh a vztahy mezi postavami.



Není tedy přehnané, když řekneme, že normalizační komunisté začali točit klasické - byť ideologicky ujeté soap opery. Na většinu tehdejších seriálů charakteristické znaky melodramatu sedí jako ušité. A nejspíš taky proto měly některé překvapivě úspěch i mimo východní blok - třeba právě Ženu za pultem koupili v roce 1977 západní Němci a s úspěchem se tam vysílala. Nakonec byly seriálů desítky a byly hodně populární. Přesná čísla o tehdejší sledovanosti sice nemáme, poslouží nám spíše vzpomínky na vylidněné ulice a prázdné hospody v časech, kdy běžely oblíbené kusy. “Vůbec mě to nepřekvapuje,“ píše v e-mailu z New Yorku americká historička Paulina Brenová z prestižní Vassar College, která se dietlovským seriálům věnuje ve své knize The Greengrocer and his TV: The Culture of Communism after the 1968 Prague Spring (Zelinář a jeho televize: Kultura komunismu po pražském jaru v roce 1968). “Jde o výraz obecnějšího trendu ostalgie - čili nostalgie po minulosti, pociťované napříč celým bývalým východním blokem. Podle mě nejde o stesk po komunismu jako takovém. Jde spíše o vzpomínání na staré časy, viděné skrze růžové brýle.“ Co tuto “ostalgii“ dělá specifickou, je její masovost. Jde o kulturu sdílenou v takovém měřítku, že to téměř nemá obdoby. Tehdejší omezený počet kanálů a jiné kulturní nabídky, forma seriálů i celková atmosféra ve společnosti typická útěkem na chalupy a k televizím způsobily, že se na tyto ságy dívali téměř všichni. Tudíž si je téměř všichni pamatují, což ve svobodném světě nebylo až tak běžné. “A kromě toho, že je to vzpomínka všeobecně sdílená, je navíc velmi silná, protože jinak není moc na co vzpomínat,“ dodává Jakub Machek, doktorad sociálních dějin v Ústavu hospodářských a sociálních dějin Filozofické fakulty UK, který se populární kultuře věnuje. “Bavil jsem se o tom s dnešními studenty FAMU a najít knihu, film nebo seriál, který bychom všichni viděli, byl celkem problém,“ dodává sociální antropolog Radan Haluzík z katedry scenáristiky a dramaturgie FAMU. Kromě toho, že si je všichni pamatují, jsou na seriály nabalené nejrůznější, vesměs pozitivní emoce - měly svým divákům zařídit únik před nudnou a ponižující realitou, jsou přehledné a “pohodlné“. “Nemyslím, že by lidé chtěli tu dobu vrátit, ale rádi si i dnes připomenou ten pocit jasnosti, přehlednosti, nekonfliktnosti,“ říká Jakub Machek. Navíc lokální politická změna se na počátku devadesátých let překryla s globálním příchodem nových médií, zejména internetu. “Československo se tedy nepotýkalo jen s radikální změnou politickou, kulturní a společenskou, ale rovněž změnami, s nimiž se obtížně srovnávali i lidé na Západě,“ dodává Paulina Brenová. “V tomto směru je vlastně nostalgie tou nejracionálnější reakcí.“ Mají vliv... Jenže problém s tuzemskou nostalgií je jasný. Všichni vědí, že se ohlíží za minulostí, která je přinejlepším silně idealizovaná, či rovnou lživá nebo alespoň ideologicky naočkovaná. Zásadní otázka tedy zní - může mít tato exploze normalizace v českých obývácích nějaký dopad? Mohly by tyto seriály a pokřivený obraz, jejž vytvářely, nějak změnit interpretaci té éry? Zejména u lidí, kteří ji nezažili? Odpověď se hledá vcelku obtížně. Žádná tvrdá data ani seriózní analýzy totiž nemáme po ruce. Akademiky zajímají okolnosti vzniku - takto třeba přišel letos na svět sborník textů autorů z okolí FF UK Tesilová kavalérie: Popkulturní obrazy normalizace, v němž analyzují tehdejší kulturu od seriálů před hudbu po módu. Nikdo už ale nezkoumá, co dnes renesance této kavalérie ve společnosti způsobuje, ani se o tom prakticky nedebatuje. “Není to problém. Předpokládám, že se lidé vzdělávají ve škole, a ne u sobotní zábavy,“ odhání obavy Janis Sidovský z Barrandova. U muže z televizního byznysu tento pohled nepřekvapuje. Jeho klid ale sdílí spousta lidí. V české společnosti totiž nejsou patrné pohyby, které by na případný vliv ukazovaly: komunistům volební podpora neroste a naopak v některých průzkumech veřejného mínění nabírá na síle kritický postoj vůči jejich vládě. Když hodnocení různých aspektů života před a po převratu loni zkoumalo Centrum pro výzkum veřejného mínění, zjistilo se, že se za posledních deset let téměř u všech aspektů života zvýšil podíl lidí, podle nichž je lépe dnes než před rokem 1989. A to včetně tradičně ošemetných kategorií, jako jsou “sociální jistoty“ či “zabezpečení ve stáří“. A pak - vypadá to, že mladším ročníkům je Anna Holubová a spol. srdečně jedno. “Divácký zájem končí u generace Husákových dětí,“ říká Petr Bednařík z katedry mediálních studií FSV UK. “Mladší lidi už to příliš nezajímá.“ Jeho slova nakonec potvrzují i zjištění TV Barrandov o složení publika - na Ženu za pultem se dívali zejména lidé nad 55 let, a pak čtyřicátníci, čili generace, která si seriál pamatuje z doby dospívání.



...nebo ne? Nicméně objevují se i názory, které radí, abychom vliv masově sdílených vzorců nepodceňovali. Platí to nejen pro komunistickou propagandu. Egyptská antropoložka Lila Abu-Lughodová třeba ve své deset let staré studii ukazuje, že to byly právě jihoamerické telenovely, v nichž hrdinky bojují proti stereotypům či odporují vůli svojí rodiny a jdou za láskou či kariérou, které významně přispěly k emancipaci egyptských žen. V dopad televize věřili také západní stratégové. Nemusíme hned vytahovat produkty studené války, jako byla například úspěšná filmová série o britském agentovi 007. Pokud zůstaneme u televize, Američané například v Kazachstánu v devadesátých letech financovali televizní seriály o kuponové privatizaci. Vystopovatelný je u televizní produkce také její vliv na módu: nedávnou vlnu módy šedesátých let má zjevně na svědomí popularita amerického seriálu Mad Men (Šílení muži), který se odehrává v newyorské reklamní kanceláři právě v této éře. A přetavení seriálu do skutečného života ukazuje i pár příkladů z nedávné minulosti. “Pamatuji si třeba jednoho architekta, který v devadesátých letech projektoval domy přes seriály,“ říká Radan Haluzík. “Mluvil s manželkami, které o tom hlavně rozhodovaly, a ptal se jich, jestli chtějí bazén jako z Dallasu nebo balustrádu jako z Manuely. A měl s tím úspěch - a bazény z Dallasu pak stavěl.“ Právě tyto příklady Haluzíka vedou k obezřetnosti: “Já bych si tedy s tím, že to nemá žádný dopad na společnost, tak jistý nebyl. Možné to je.“ A dalším zdrojem obav je strach, že společnost, hltající komunistické seriály, utopí v balastu smířlivé ostalgie svoji historickou paměť. “Milan Kundera nazval komunistické Československo zemí zapomnění “ píše Paulina Brenová. “Ale nebyla to tak úplně pravda, protože straničtí funkcionáři byli posedlí minulostí a báli se jí.“ Podle jejího pohledu je tou skutečnou “zemí zapomnění“ právě současné Česko.

URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-48558540-narod-za-pultem

Co dříve, inflaci, nebo finanční stabilitu? 11.12.2010

Lidové noviny str. 16 VLADIMÍR TOMŠÍK

Analýza

Dnes již není pochyb o tom, že centrální banky kromě svého základního cíle, kterým je péče o cenovou stabilitu, musejí dbát i o to, co se dnes shrnuje pod sousloví finanční stabilita. Tento pojem je však poněkud neohraničený a hůře uchopitelný než cenová stabilita měřená vývojem inflace. Finanční stabilitu lze určitě vymezit negativně - jako nepřítomnost nestability. To je sice jen malý posun, ale problémy s definováním finanční nestability nejsou do budoucna neřešitelné a pomocí různých indikátorů ji lze alespoň přibližně kvantifikovat. Finanční stabilita je důležitá pro celou ekonomiku. Jaké jsou však důvody pro to, aby se o ni zajímala především centrální banka? Finanční stabilita velice úzce souvisí s primárním úkolem centrální banky, tedy s měnovou politikou zaměřenou na cílování nízké a hlavně stabilní inflace. Minulost nás mnohokrát poučila, že finanční nestabilita „porouchá“ to, co se v měnové politice označuje jako transmisní mechanismus. Zjednodušeně řečeno: stabilní vztahy mezi úrokovými sazbami a inflací jsou finanční nestabilitou narušeny, což centrálním bankám značně komplikuje plnění jejich hlavního úkolu. I z tohoto důvodu je nepochybné, že v zájmu centrálních bank je finanční nestabilitě předcházet (pokud je to vůbec v jejich silách) nebo ji alespoň utlumit. Dva cíle najednou? Zásadní otázka pro nás tedy je, jak lze spolu skloubit měnovou politiku v podobě cílování inflace a finanční stabilitu. Pokud by nejlepší politikou pro zachování finanční stability bylo udržování prostředí se stabilní nízkou inflací, potom by bylo možno říci, že úspěšné cílování inflace by bylo tím nejlepším, co může centrální banka pro finanční stabilitu udělat. Takto jednoduché to ale není. Mezi cílováním inflace na jedné straně a finanční stabilitou na straně druhé může za určitých podmínek existovat rozpor, tj. trade-off. Takže čím více máte jednoho, tím méně máte druhého a naopak. K tomu existují hned tři důvody. Nízká a stabilní inflace paradoxně vede k tomu, že riziko vnímané investory, bankami i domácnostmi se v průměru sníží. Snížení rizikových přirážek vede za jinak stejných okolností k růstu cen aktiv, k urychlení růstu Plné znění zpráv


úvěrů, k uvolnění podmínek pro jejich přidělování atd. To může potenciálně vyústit ve finanční nestabilitu, jakmile se ukáže, že domnělé nízké riziko bylo pouze iluzorní. Nebezpečné bubliny Druhé vysvětlení možného trade-off mezi cílováním inflace a finanční stabilitou je založeno na tom, že cílování inflace pomocí změn úrokových sazeb může přispívat k bublinám na trzích aktiv. Představme si, že ekonomika je např. díky technologickému pokroku či nižším světovým cenám surovin vystavena pozitivnímu nabídkovému šoku. Inflační prognóza bude klesat pod inflační cíl a ekonomika bude růst rychleji. Pokud by centrální banka cílovala inflaci opravdu striktně, potom její reakcí bude snižování měnověpolitických úrokových sazeb tak, aby zabránila poklesu očekávané inflace pod inflační cíl, čímž však přilévá ještě více oleje do ohně konjunktury. Vedlejším důsledkem toho, že centrální banka pomocí nízkých sazeb vytlačí inflaci do cíle, pak bude jednoznačně růst cen finančních i reálných aktiv. Nízké úrokové sazby navíc kombinované s rychlejším hospodářským růstem jsou pro trhy aktiv živnou půdou a mohou spustit sebenaplňující se očekávání a spekulativní bubliny na těchto trzích. Od nich je potom již jen krok k finanční nestabilitě. Stačí, aby dostatečně velká část nákupů těchto aktiv byla přímo nebo nepřímo financována bankami a dalšími finančními zprostředkovateli, kteří se po prasknutí bubliny dostanou do likvidních obtíží nebo se stanou přímo insolventními. Třetí vysvětlení trade-off mezi cílováním inflace a finanční stabilitou může zejména v malé otevřené ekonomice souviset s přílivem zahraničního kapitálu a s posilováním kurzu domácí měny. Podobně jako v předchozím případě centrální banka snižuje svoji měnověpolitickou úrokovou sazbu ve snaze zabránit budoucímu poklesu inflace pod inflační cíl. I v tomto případě nelze vyloučit možnost, že se sice příliv kapitálu sníží, domácí měna zpomalí svoje posilování, avšak nízké úrokové sazby nastartují bubliny na akciovém a nemovitostním trhu přes akceleraci domácí poptávky. Jestliže připustíme, že mezi cílováním inflace a finanční stabilitou existuje tradeoff, potom samozřejmě vzniká otázka, jak s ním mají centrální banky naložit. Včas rozpoznat problém Mají za určitých podmínek opustit svůj inflační cíl a přepnout se do jakéhosi módu „cílování“ finanční stability? Lze tyto podmínky rozpoznat dostatečně přesně a včas? A pokud ano, o kolik se mohou centrální banky netrefit do svého inflačního cíle, aby zabránily potenciální (ale ještě neexistující) finanční nestabilitě, ale přitom neztratily výhody dobře ukotvených inflačních očekávání? Jak by takový modus měnové politiky vůbec vypadal a co by bylo jeho nástrojem? Připusťme na okamžik, že měnová politika by ve své snaze předcházet finanční nestabilitě využívala opět měnověpolitických úrokových sazeb. To vlastně znamená, že by centrální banka udržovala vyšší úrokové sazby, než jak by jí diktovalo prosté cílování inflace, případně by sazby zvyšovala, i když by nebyly v ekonomice patrné žádné inflační tlaky. Tímto by se mimo jiné snažila buď předejít vzniku bublin na trzích aktiv, nebo je zavčasu „propíchnout“, pokud už ceny aktiv jsou z nějakého jiného důvodu nafouknuté. Ačkoliv nepochybuji o tom, že měnová politika může ke vzniku cenových bublin výrazně přispět, jsem skeptický ohledně schopnosti centrálních bank bubliny zavčasu rozpoznat, a navíc je i tzv. propíchnout jejich úrokovou politikou. Uvažme například, že ceny akcií mezi rokem 2003 a vrcholem v roce 2007 v Evropě rostly v průměru o 12 až 15 procent ročně a v mnoha zemích obdobným tempem rostly i ceny nemovitostí. Zabránilo by tomuto růstu, kdyby úrokové sazby byly řekněme o půl, nebo dokonce o jeden procentní bod vyšší? Vyšší úrokové sazby by jistě tempo růstu cen tlumily, ale domnívám se, že na to, aby bublině zabránily nebo ji „propíchly“, by pravděpodobně musely být ještě citelně vyšší. Kolik je třeba nástrojů? Centrální banky by však měly problémy takovou hladinu úrokových sazeb obhájit ve světle snižující se, nebo dokonce záporné inflace. Krátce můžeme říci, že sledování finanční stability pomocí úrokových sazeb má zásadní nevýhodu v tom, že tento nástroj je již používán k jinému hospodářskopolitickému cíli - k cílování inflace. První nositel Nobelovy ceny za ekonomii, ekonom Jan Tinbergen, si již v padesátých letech povšiml jednoduché poučky: máme-li několik nezávislých hospodářskopolitických cílů, potřebujeme k jejich dosažení alespoň tolik nezávislých nástrojů, kolik je cílů. V našem případě se bavíme o dvou cílech - cíli inflačním a finanční stabilitě. A jak jsme viděli, tak tyto cíle mohou být protichůdné. Proto k jejich dosažení nelze použít jeden nástroj. Jakými jinými nástroji by však centrální banka mohla střežit finanční stabilitu? V úvahu připadají nástroje, které tradičně byly vnímány jako nástroje regulace bank, například omezení finanční páky, regulování poměru úvěru k hodnotě zástavy (loan-to-value, tj. LTV), proměnlivé (dynamické) oprávkování a podobně. Někteří ekonomové (např. de Grauwe) dokonce explicitně navrhují dvoupilířový systém měnové politiky: měnověpolitické sazby stanovované s ohledem na primární cíl a souběžně s tím druhým pilířem by regulačními nástroji byl ovlivňován vývoj bilancí finančního sektoru. Tímto druhým pilířem by se do měnové politiky oklikou fakticky navrátily úvěrové a peněžní agregáty, jejichž role byla díky jejich objektivně slabé predikční schopnosti v tradičním cílování inflace dosti upozaděna.



Otázky pro budoucnost Vedle toho by však musela být sledována i celá řada dalších ukazatelů finanční stability. V takovém dvoupilířovém systému měnové politiky by díky existenci vícera nástrojů nemusela centrální banka přepínat mezi módem cílování inflace a módem finanční stabilita, ale mohla by je sledovat souběžně. Tyto modifikace cílování inflace jsou zatím pouze ve stadiu nevyzkoušených úvah. Tak jako mnohokrát v historii, praxe předběhla teorii v tom smyslu, že přináší problémy, na které teorie nemá připravený jasný recept. Je však patrné, že po určité modifikaci cílování inflace je poptávka již delší dobu. Mnoho centrálních bank již před vypuknutím krize začalo publikovat speciální zprávy o finanční stabilitě a další se k nim rychle připojují, v odborném aparátu se vyčleňují zvláštní oddělení, která mají finanční stabilitu na makroekonomické úrovni jako svoji hlavní agendu, rychle se rozvíjí zátěžové testování bilancí bank (tzv. stress testy) atd. Ke skutečnému systémovému propojení cílování inflace a finanční stability ale zatím nikde ve světě plně nedošlo. Jelikož v české ekonomice v současnosti nepozorujeme zárodky finanční nestability, nepovažuji to za akutní problém, ale spíše za důležitý úkol pro měnovou teorii a politiku ČNB v nejbližších letech. Do té doby nám může dobře sloužit stávající režim cílování inflace. Jeho nespornou výhodou je velká míra transparence měnové politiky. Společně s režimem vlastního plovoucího měnového kurzu zafungovalo cílování inflace jako dobrý nástroj prevence vzniku nerovnováh v době před krizí i jako účinný přizpůsobovací mechanismus během krize. VICEGUVERNÉR ČNB Vladimír Tomšík (36) * Vystudoval Fakultu národohospodářskou a Fakultu financí a účetnictví na VŠE v Praze a Fakultu sociálních věd na UK. Doktorát získal v oboru hospodářská politika (VŠE Praha) a v oboru ekonomie (UK v Praze). V roce 2009 byl na návrh Vědecké rady Vysoké školy ekonomické v Praze jmenován profesorem pro obor finance. * Od 1. prosince 2006 byl jmenován členem bankovní rady České národní banky. S platností od 1. července 2010 jej prezident republiky jmenoval viceguvernérem. Vývoj českého růstu Zdroj: ČNB Základní úrokové sazby (v procentech) Zdroj: Thomson Datastream Vývoj inflace Zdroj: ČNB Úrokové sazby z úvěrů Zdroj: ČNB / RB, ZR Foto autor| Kresba Filip Škoda O autorovi| VLADIMÍR TOMŠÍK, viceguvernér ČNB, profesor financí

Poučení z krizového vývoje: 40 let poté 10.12.2010

ČT 1 + ČT 24 str. 15

19:00 Události + ČT 24 Události od 22:00

Roman PISTORIUS, moderátor --------------------



Před 40 lety přijal Ústřední výbor tehdy vládnoucí Komunistické strany Československa dokument Poučení z krizového vývoje. Definitivně potvrzoval politický kurz nastolený po sovětské okupaci a nástupu Gustáva Husáka do nejvyšší stranické funkce. A stal se zároveń základním ideovým návodem pro dobu normalizace. osoba /ČS, Filmový týdeník, 1970/ -------------------Poučení z krizového vývoje po 13.sjezdu Komunistické strany Československa, umožní straně v dalším řízení socialistické společnosti vycházet ze získaných zkušeností a poznatků minulých let. Jakub ŽELEZNÝ, redaktor -------------------Téměř okrajová věta ve filmovém týdeníku neodrážela, jak zásadní materiál vedení KSČ přijalo. Jeho význam nebyl zpočátku jasný. Důkazem budiž slova legendy exilové žurnalistiky, Ferdinanda Peroutky, ze Svobodné Evropy. redaktor /citace: Ferdinand PEROUTKA, Zdroj: kniha Mluví k vám Ferdinand Peroutka, 3.díl/ -------------------"Jestliže někdo sebere, co skoro po dva roky psalo Rudé právo a vysílal Pražský rozhlas a vydá to ve zvláštní brožuře, ani by to obohatil novým slovem tu a tam. Není to žádná událost." Jakub ŽELEZNÝ, redaktor -------------------Pro normalizační texty začaly vycházet hned po srpnu 68. Ale až Poučení mělo status oficiálního materiálu. Jiří KRAUS, jazykovědec, FSV UK -------------------Je to takový vzorový text, který říká: Od teďka všichni budete psát tímto způsobem v tomhle tónu a nic jiného nepřipadá v úvahu. Jakub ŽELEZNÝ, redaktor -------------------Poučení z krizového vývoje totálně dezinterpretovalo období Pražského jara. Sovětskou okupaci označilo za internacionální pomoc. A také jmenovalo řadu pro normalizační režim nepohodlných osob. Z politické, ekonomické i kulturní sféry. Lukáš CVRČEK, historik -------------------Společnost se s tím neztotožňovala,ale samozřejmě pokud tady ti lidé nechtěli odejít do emigrace nebo se chtěli nějakým způsobem tady uplatnit, museli předstírat, že s tím souhlasí. Jakub ŽELEZNÝ, redaktor -------------------I v dalších letech bylo poučení připomínáno a oslavováno. Naposledy při 15 výročí v prosinci 1985. osoba -------------------Čas ukázal, že poučení nelze chápat jenom jako soubor pouček a závěrů, ale jako politicky závažný dokument. Jakub ŽELEZNÝ, redaktor -------------------Coby oficiální státní doktrína platilo poučení z krizového vývoje až do pádu komunistického režimu. Do historie se odebralo několik dní před 19.výročním svého přijetí. Barbora Jelínková a Jakub Železný, Česká televize.

Odborné poradenství pro neziskový sektor - přirozené propojení CSR a podnikání Plné znění zpráv


10.12.2010

HR Forum str. 26 Případová studie Klára Tichá

…tak zní motto, jímž se KPMG Česká republika řídí při svých aktivitách v oblasti společenské odpovědnosti (CSR). V souladu s tímto mottem se snažíme využívat veškerých možných synergií společensky odpovědných aktivit s běžnou poradenskou činností. Pomáháme tedy tím, co umíme, a neziskovému sektoru poskytujeme zdarma služby, které běžně nabízíme komerčním klientům. Věříme, že taková pomoc je efektivní a má dlouhodobý pozitivní dopad. Důraz klademe především na systematičnost a udržitelnost aktivit v komunitě a prostředí, kde působíme. Důležité je i zapojení zaměstnanců, kteří tak získávají možnost kontinuálního osobního a profesního rozvoje. Společenskou odpovědnost v KPMG v České republice prioritně zaměřujeme na profesionalizaci neziskových organizací. Podporujeme rozvoj celé společnosti, a tedy také řešení problémových oblastí, které neziskový sektor spravuje. Vedle dlouhodobého přínosu pro neziskový sektor je cílem CSR aktivit KPMG také rozvoj vlastních zaměstnanců, kteří se do projektů aktivně zapojují a rozšiřují si tím své měkké i tvrdé dovednosti. Oboustranná prospěšnost je pro společnost zásadní u všech forem pomoci, které poskytuje: finanční, odborné, vzdělávací i manuální. Odborná pomoc Pro desítku nadací, nadačních fondů a neziskových organizací zajišťuje KPMG auditní a poradenské služby pro bono, tedy zdarma či za symbolickou cenu. Zaměstnanci mohou neziskovému sektoru přímo pomoci také svojí lektorskou činností v projektu ROK společně - KROK dopředu. V jeho rámci školí vybrané neziskové organizace ve finančních, účetních a daňových otázkách, projektovém řízení či prezentačních dovednostech. Zaměstnancům dále umožňujeme podílet se na odborných přednáškách pro vysoké i střední školy nebo se zapojit do programu stínování manažerů. Příprava takových aktivit pro tuto speciální cílovou skupinu vyžaduje zásadní přizpůsobení jejich obsahu a formy, čímž si zaměstnanci rozšiřují své znalosti a dovednosti a zároveň přispívají k celkovému rozvoji občanské společnosti. Ostatní typy projektů Každý ze zaměstnanců si z firemních CSR aktivit může vybrat takový typ projektu, ve kterém vidí smysl, osobní uspokojení a udržitelný výsledek. Zaměstnanci mohou pomáhat i manuálně. Jeden den v roce mohou věnovat svoji pracovní dobu pomoci vybrané neziskové organizaci a vyzkoušet si například péči o sociálně slabé a handicapované občany nebo práci ekologů či restaurátorů. Celoročně se mohou zapojit také do řady finančních dobročinných sbírek. V září 2010 jsme vydali Zprávu o společenské odpovědnosti KPMG v České republice, která shrnuje celou škálu aktivit, jimž se v oblasti CSR věnujeme.1 Za fiskální rok 2008/2009 to bylo 2232 hodin odborného poradenství, 1294 hodin manuální práce v rámci Charitativního dne a 14 firemních sbírek, v nichž zaměstnanci přispěli celkovou částkou 124 400 korun. CSR projekty KPMG jsou úspěšné mimo jiné proto, že řada realizovaných nápadů vzešla právě od zaměstnanců. Ocenění Za počiny v oblasti CSR jsme získali ocenění i od odborné veřejnosti. V celonárodním žebříčku TOP firemní filantrop se společnost KPMG Česká republika v minulém roce umístila na prvním místě v kategorii Poměr výše darovaných prostředků k hrubému zisku. Zásluhu na tom má především nezanedbatelné množství hodin odborného poradenství, tedy investovaný čas našich odborníků, jejich znalostí a dovedností. Zkušenosti a především výsledky společenské odpovědnosti KPMG v České republice dokazují, že CSR jde dělat zábavně, ale zároveň smysluplně a v návaznosti na zaměření společnosti. Naplňujeme tak cíle a hodnoty odpovědného podnikání a firemní CSR se zároveň stává přirozenou součástí pracovního i osobního života zaměstnanců a celé komunity. *** Zkušenosti a především výsledky společenské odpovědnosti KPMG v České republice dokazují, že CSR jde dělat zábavně, ale zároveň smysluplně a v návaznosti na zaměření společnosti.



1Zpráva o společenské odpovědnosti KPMG v České republice je k dispozici na webových stránkách společnosti: http://www.kpmg.cz/czech/images/but/1009_CSR-Report_CZ.pdf Klára Tichá má v KPMG Česká republika od roku 2008 na starost rozvoj konceptu společenské odpovědnosti. Letos absolvovala v programu Global Mobility stáž v KPMG v Itálii, kde pracovala na projektech CSR pro KPMG firmy v regionu EMA (Evropa, Blízký Východ, Afrika). Dříve působila v několika českých i zahraničních organizacích na pozicích koordinátorky evropských rozvojových a vzdělávacích projektů (Mepco, Aspra, European Forum for Urban Safety). Vystudovala Fakultu sociálních věd v Praze, obor sociologie a sociální politika, nyní studuje dálkově na Prague College obor Marketing a Sales Management. Foto popis| O autorovi| Klára Tichá, KPMG Česká republika

Praktické testování nových mantinelů 10.12.2010

Mezinárodní politika str. 06 Lisabonská smlouva po roce Ivana Jemelková

Evropský parlament podle Lisabonské smlouvy: Posílení Evropského parlamentu (EP) patří k nejpodstatnějším a v praxi nejviditelnějším inovacím, které přinesla Lisabonská smlouva. Tento dokument představuje dosavadní vrchol dlouhodobého trendu nárůstu parlamentního vlivu na evropské dění. Datum 1. prosince 2010 se pro tuto ambiciózní instituci stalo signálem k aktivnímu využívání nově vymezeného prostoru a definování hranic jejích pravomocí v praxi. Vprůběhu uplynulého roku došlo k zásadní změně institucionální rovnováhy Evropské unie, v níž Parlament sehrál jednu z hlavních rolí. Evropský parlament se nespokojil s pouhým mechanickým naplněním ustanovení Smlouvy, ale aktivně testoval nové mantinely a pokoušel se posunout svůj vliv co nejdále. Tento proces je možné ukázat na řadě konkrétních příkladů. Legislativní proces Lisabonská smlouva zrovnoprávnila postavení Parlamentu a Rady v evropském legislativním procesu. Původní procedura spolurozhodování, nově symbolicky nazvaná „řádný legislativní proces“, se rozšířila do více než čtyřiceti dalších oblastí, například justice a vnitřních věcí, obchodní politiky, zemědělství nebo vízové problematiky. To pochopitelně přineslo podstatný nárůst parlamentní agendy a objemu práce kanceláří jednotlivých zainteresovaných europoslanců, relevantních výborů i politických frakcí. A další vlna práce se dá čekávat v následujících měsících, kdy Komise připraví legislativní návrhy ke svým nedávným politickým iniciativám, například dokončení vnitřního trhu, průmyslové politice nebo ochraně osobních dat. Jak se Parlament s rozsahem nových úkolů vyrovnal? Nepřichází kvantita na úkor kvality? Už na začátku roku projednal Evropský parlament návrh využít část prostředků ze své rozpočtové rezervy na nábor nových parlamentních asistentů a poradců. Co se týká samotného zapojení EP do rozhodování, z prvních pozorování vyplývá, že dochází ke zkracování legislativní procedury a uzavírání kompromisů mezi Parlamentem a Radou již v prvnímčtení. To poukazuje na snahu obou institucí o co nejefektivnější spolupráci, na druhé straně ale nedovoluje jednání skutečně rozvinout a k dohodám – častěji než dříve – dochází mimo jednací sál. Finance jako klíč k evropským politikám Obdobné pravomoci získal Parlament také v rozpočtové oblasti. Lisabonská smlouva již nerozlišuje mezi povinnými a nepovinnými výdaji, což dává Evropskému parlamentu pravomoc rozhodovat o všech kategoriích výdajů bez rozdílu. Tato změna poskytla Parlamentu nepřímý vliv na celé spektrum politik, v nichž dosud hrál jen okrajovou úlohu – zejména v oblasti vnějších vztahů EU. Navíc došlo ke změně samotné rozpočtové procedury, která se nyní skládá z jediného čtení, po němž následuje ustavení společného dohodovacího výboru Plné znění zpráv


Parlamentu a Rady, jehož úkolem je ve lhůtě 21 dnů dospět k přijatelnému kompromisu. Jak funguje toto nastavení v praxi, bylo poprvé možné pozorovat během negociací rozpočtu na rok 2011. Evropský parlament plně využil nově získaných pravomocí a vyvinul politický tlak, aby dosáhl navýšení rozpočtu s ohledem na nárůst činnosti EU. Některé členské státy tuto pozici ale tvrdě odmítly. Po vystoupení předsedy Evropského parlamentu Jerzyho Buzka na říjnovém zasedání Evropské rady došlo k vyhrocené diskusi, kterou bohatě dokumentovala média. Ještě složitější vyjednávání se pak dají očekávat o finančnímrámci na léta 2014–2020, který by měl zahrnout také jedno z nejproblematičtějších evropských témat, reformu Společné zemědělské politiky. Parlament a Komise Parlamentu zůstalo právo klást Komisi otázky a vyvolat hlasování o odvolání Komise jako celku. Jsou zde však i novinky: zatímco podle dřívějších smluv Evropský parlament pouze potvrzoval nominaci předsedy Evropské komise, Lisabon mu dává právo jej „volit“, a to „s přihlédnutím k výsledkům voleb do EP“. Dojde ale v praxi ke skutečnému posunu od formálního schvalování kandidáta členských států k politické soutěži v rámci Parlamentu? Již před evropskými volbami v roce 2009 se očekávalo, že hlavní politické frakce nominují své kandidáty na budoucího předsedu Komise. Socialisté nesouhlasili s opakovanou nominací José Manuela Barrosa, ale vlastního kandidáta nenavrhli. Podle analytiků bylo hlavní motivací Parlamentu upevnit své postavení, což vyžadovalo spíše slabého předsedu Evropské komise. Pro stranické preference nebyl tentokrát prostor. Správný předpoklad Parlamentu potvrdila vstřícnost nově zvoleného předsedy Barrosa vůči – často odvážným – parlamentním požadavkům během jednání o meziinstitucionální dohodě mezi Komisí a Parlamentem. Asertivně se Evropský parlament choval také při následném výběru jednotlivých členů Komise. Slyšení kandidátů v Evropském parlamentu se stal ostře sledovanou událostí a bylo spíše jen otázkou, kterého ze slabých kandidátů EP odmítne, aby zdůraznil svou roli v tomto procesu. Nakonec došlo k výměně bulharské kandidátky Rumiany Želevy. Formování role ve vnějších vztazích Evropské unie Jedním ze zdrojů trvající frustrace Evropského parlamentu je absence skutečných pravomocí v oblasti vnějších vtahů EU, zvláště pak v rámci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP). Právě zde byla snaha Parlamentu o co nejštědřejší interpretaci Smluv velmi dobře patrná. V širším kontextu vnějších vztahů došlo k formálním změnám, když Lisabonská smlouva umožnila Parlamentu spolurozhodovat o společné obchodní politice. S nasazením se tak Evropský parlament zapojil například do vyjednávání o ochranné doložce k dohodě o volném obchodu s Jižní Koreou nebo o možnosti přímého obchodu Severokyperské turecké republiky s Evropskou unií. Klíčovou inovací se v praxi stala povinnost Evropského parlamentu ratifikovat spektrum mezinárodních dohod. Právě v této oblasti se Parlament profiloval nejvýrazněji a ukázal, že má v úmyslu tento nástroj aktivně využívat k dosažení svých cílů. V únoru 2010 Parlament ostře odmítl prozatímní dohodu o předávání evropských bankovních údajů do USA prostřednictvím sítě SWIFT. Revidovanou verzi, jež měla zaručit lepší ochranu dat, schválil až o několik měsíců později. Případ SWIFT znamenal pro ostatní instituce i externí partnery jasný signál, že je zapotřebí Parlamentu do budoucna věnovat mnohem více pozornosti. V této souvislosti je zajímavé pozorovat intenzivní prohloubení vztahů mezi Evropským parlamentem a představiteli americké administrativy. Americký velvyslanec při EU byl v době nejintenzivnějších jednání téměř denně v kontaktu s Evropským parlamentem. Ten si následně v dubnu 2010 otevřel ve Washingtonu vlastní styčnou kancelář, jejímž úkolem je podpořit užší spolupráci mezi europoslanci a americkým Kongresem. Obratně si Evropský parlament počínal také v oblasti SZBP, v nichž Smlouva přiznává jen omezenou roli. Největší úspěch zaznamenal v případu Evropské služby vnější akce (ESVA). Zatímco formálně má být Parlament ohledně její celkové role pouze konzultován, fakt, že se podílí na přípravě finančních a personálních aspektů Služby, mu umožnil systematicky prosazovat vlastní představu o jejím budoucím fungování. Dá se očekávat, že Evropský parlament si nenechá ujít jedinou příležitost, aby hranice parlamentních pravomocí v této oblasti potvrdil a případně posunul ještě dále. Problémy, které Lisabon nevyřešil Lisabonská smlouva poskytla Evropskému parlamentu odrazový můstek k celému spektru nových aktivit. Nevyřešila však dva klíčové problémy, se kterými se tato instituce dlouhodobě potýká. Jako první se nabízí otázka, zda se nově nabyté pravomoci a sebevědomí Evropského parlamentu pozitivně odrazí také na míře účasti v evropských volbách, a tedy míře legitimity Parlamentu. Podaří se v roce 2014 zvrátit trend dlouhodobého poklesu zájmu občanů o evropské dění? Signálem, že si je EP této výzvy Plné znění zpráv


vědom, je aktuální diskuse o reformě volebního systému. Zpráva britského liberálního poslance Andrewa Duffa, která mimo jiné navrhuje reformu volebních okrsků a vytvoření nadnárodního seznamu 25 europoslanců, se dočkala pouze vlažného přijetí. Alternativní návrhy zatím předloženy nebyly. Parlament se tedy soustředí alespoň na zintenzivnění komunikace s veřejností s vědomím, že Lisabonská smlouva přispěla novými argumenty k tomu, aby bylo jednodušší vysvětlit občanům, v čem spočívá jeho činnost a proč jsou evropské volby podstatné. Je však velmi nepravděpodobné, že tato aktivita sama o sobě bude stačit. Jediné sídlo Parlamentu? Druhým tématem, jež se opětovně vrací do evropské diskuse, je otázka sídla Evropského parlamentu. Široký zájem evropské veřejnosti o toto téma demonstrovala kampaň „One Seat“ bývalé europoslankyně a nynější komisařky Cecilie Malstroemové, která se zasazovala o zrušení finančně i environmentálně nákladných přesunů Evropského parlamentu z belgického Bruselu do francouzského Štrasburku. I když k otevření tohoto tématu zřejmě nebude možné použít nový nástroj zavedený Lisabonskou smlouvou, tzv. Evropskou občanskou iniciativu, dá se předpokládat, že – zejména v době ekonomické krize a škrtů ve veřejných rozpočtech – bude toto téma i nadále vyvolávat otázky ze strany voličů. Na půdě Evropského parlamentu se přitom jedná o nesmírně citlivou problematiku. V polovině října 2010 selhal pokus konzervativců o alespoň kosmetickou úpravou existujícího režimu a spojení dvou štrasburských zasedání v roce 2012 v jedno. O několik dní později byla ustavena neformální studijní skupina pod vedením liberálního poslance Edwarda McMillan-Scotta, která by se měla tématem zabývat. Tento krok se však setkal s ostrými protesty ze strany některých francouzských členů EP, podle nichž je již samotná existence této skupiny v rozporu se Smlouvami. Volby 2014 jako klíčová zkouška Evropský parlament se mění. V minulých měsících několikrát ukázal, že neváhá naplňovat své ambice a opakovaně ověřovat hranice svého vlivu. Pro Evropský parlament znamenal první rok v lisabonské realitě nepochybně klíčové období. Přestože některé jeho ambice zůstaly nenaplněny, podařilo se mu obratně využít formálních i neformálních pravomocí definovaných v reformním textu a na jejich základě si vybudovat silnější pozici mezi unijními aktéry. Případy SWIFT, ESVA i jednání o rozpočtu na rok 2011 ukázala nejen domácím, ale i externím partnerům Evropské unie, že je třeba s Evropským parlamentem počítat. Tento dynamický proces tak mimo jiné jasně demonstroval příležitosti i rizika spojené s aplikací ustanovení textu zakládajících smluv do každodenní praxe. Parlament se však po euforickém startu bude muset vypořádat s potřebnými strukturálními změnami a vyřešit přetrvávající problémy. V tomto směru budou opravdovým testem úspěchu postlisabonského Evropského parlamentu až evropské volby 2014. *** Evropský parlament znamenal první rok v lisabonské realitě nepochybně klíčové období. Přestože některé jeho ambice zůstaly nenaplněny, podařilo se mu obratně využít formálních i neformálních pravomocí definovaných v reformním textu a na jejich základě si vybudovat silnější pozici mezi unijními aktéry. Zdroje • http://www.andrewduffmep.org.uk/pages/ElectoralReformEP.html. • European Voice, 4. 11. 2010 • CEPS, EPC, EGMONT: The Treaty of Lisbon - A Second Look at the Institutional Innovations, Brusel, 2010 Foto popis| Pohled na plénum Evropského parlamentu ve Štrasburku. Audiovizuální databáze Evropské unie O autorovi| Ivana Jemelková je analytičkou Evropského programu Asociace pro mezinárodní otázky a doktorandkou na Katedře západoevropských studií FSV UK v Praze. [email protected]

Vnitřní trh Evropské unie 9.12.2010

businessinfo.cz str. 00 Euroskop.cz


Politiky EU 136

© 2011 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Dokument přináší komplexní informace o volném pohybu zboží, služeb, osob i kapitálu v rámci vnitřního trhu Evropské unie. O postavení a významu vnitřního trhu v programu evropské integrace se celkem nevedou velké spory. Téměř všeobecně se přijímá názor, že v ekonomické oblasti vnitřní trh je a zůstane jeho hlavní součástí a jeho hlavním přínosem. Pomohl odstranit tradiční, většinou staleté bariéry mezi trhy zúčastněných zemí: celní, obchodní, daňové, technické, administrativní a jiné. Vznikla tak „oblast bez vnitřních hranic, v níž byly propojeny trhy zboží, pracovníků, služeb a kapitálu“. Společným úsilím členských zemí byl vytvořen hospodářský prostor umožňující uplatňovat čtyři svobody : svobodu volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu. Jako konečné cíle programu vnitřního trhu se uvádějí dva, ekonomický a politický:Zvýšit a udržet ekonomickou prosperitu, a to odstraněním překážek, které brání využití ekonomického potenciálu jeho účastníků, na tomto základě zvyšovat životní úroveň, kvalitu života,Přispět ke „stále užšímu spojení evropských národů“, jak se říká v Preambuli Římské smlouvy (1957), což pomůže odstranit staleté politické soupeření na evropském kontinentu, jež opakovaně vyúsťovalo vkrvavých konfliktech. Očekávání spojená s vytvořením vnitřního trhu byla velká. Také dnes země usilující o členství v Evropské unii si nejvíce slibují od zapojení do vnitřního trhu. Celkově můžeme charakterizovat projekt vnitřního trhu jako program dalekosáhlé liberalizace doprovázený dohodnutými pravidly. Program vzájemného otevření trhů předpokládal odstranění všech dosavadních omezujících národních bariér, desítek a stovek národních předpisů a na jejich místě zavedení společně dohodnuté evropské úpravy umožňující volný pohyb po celém vnitřním trhu. Legislativa vnitřního trhu tvoří podstatnou část evropského práva: v roce 2007 šlo o 1628 směrnic a 670 nařízení. Jejich přijetí, zavedení a respektování v domácím právním řádu je závazek, který přebírá každá členská země. A je to také jeden z hlavních domácích úkolů, podle jehož plnění je hodnocena připravenost zemí, které podaly žádost o přijetí do Unie.Stručná historie vnitřního trhu Vytvoření vnitřního trhu, jež Římská smlouva zakotvila jako dominantní úkol zakladatelských států, se ukázal jako nadmíru náročný. Původní termín jeho završení za dvanáct let (do konce roku 1969) se ukázal jako neschůdný. V polovině roku 1968 byla sice odstraněna cla a kvóty ve vzájemném obchodě a zaveden společný celní sazebník pro obchod s třetími zeměmi (celní unie), ale obchodu mezi členskými zeměmi nadále bránily především odlišné národní technické předpisy (tzv.mimotarifní bariéry). Byl také uvolněn pohyb pracovníků mezi členskými zeměmi zákazem jejich diskriminace, ale zůstal regulovaný přístup k mnoha profesím. Také pohyb služeb přes hranice se uvolnil, ale bylo nutno se přizpůsobit odlišným národním předpisům. Nejmenší pokrok vůbec byl zaznamenán u volného pohybu kapitálu, hlavně z obavy odlivu kapitálu do jiných zemí. Byla sice přijata pravidla na ochranu hospodářské soutěže na vnitřním trhu, ale řada sektorů v členských státech zůstala ve výlučné správě státu, který navíc uděloval podpory vybraným podnikům. Jako pokrok se hodnotilo zavedení daně z přidané hodnoty (1967), ale bez harmonizace daňových sazeb. Přínos byl oprávněně spatřován v rozhodnutí o financování evropského rozpočtu na základě tzv. vlastních zdrojů (1970). Pokroku při vytváření funkčního vnitřního trhu bránily tři hlavní bariéry, které poprvé identifikovala Bílá kniha o dokončení vnitřního trhu (1985):Fyzické: na vnitřních hranicích mezi členskými státy se nadále udržovaly kontroly zboží i osob,Technické: značně rozsáhlý rejstřík odlišných národních předpisů, jež brzdíly volný pohyb zboží, služeb i pracovníků,Daňové: rozdíly vsazbách nepřímých daní, jež nejen deformovaly obchod, ale vynucovaly si kontrolu na hranicích mezi členskými státy Země Unie si uvědomovaly, že roztříštěná Evropa omezuje její ekonomickou výkonnost, její konkurenceschopnost zejména vůči USA a Japonsku a také její prestiž. V roce 1988 velkou pozornost vyvolala tzv. Cecchiniho zpráva (The Cost of Non-Europe), která dokumentovala, jaké ztráty Unie musí nést kvůli nedokončenému vnitřnímu trhu (ročně až 6,5 %HDP). Bylo zapotřebí nového podnětu. Stalo se tak v roce 1985 s nástupem nové Komise v čele s J. Delorsem a s přijetím zmíněné Bílé knihy, aby mohl být nedokončený program znovu nastartován. Ukázalo se také, že je nutno doplnit Římskou smlouvu. To se stalo přijetím Jednotného evropského aktu (1987), který stanovil, že dokončení vnitřního trhu na základě doporučení Bílé knihy (s návrhem téměř 300 směrnic) má být završeno do konce roku 1992 a že k tomu bude upravena rozhodovací procedura v Radě. Legislativa týkající se vnitřního trhu měla být nadále přijímána kvalifikovanou většinou hlasů. Jen u malé skupiny právních aktů vztahujících se Plné znění zpráv


k vnitřnímu trhu byla k jejich přijetí vyžadována jednomyslnost (daně, volný pohyb osob, vybrané problémy vztahující se k sociální politice). Nové bylo také to, že program vnitřního trhu se rozšířil za rámec čtyř svobod: legislativa vnitřního trhu byla doplněna také o předpisy týkající se sociálních otázek, ochrany životního prostředí, ekonomické a sociální soudržnosti, výzkumu a technického rozvoje a v budoucnosti také hospodářské a měnové unie. Rok 1993 je tak označován za „dokončení“ vnitřního trhu, 90 % návrhů Bílé knihy bylo k tomuto datu přijato1. Výsledkem bylo odstranění kontroly pohybu zboží na vnitřních hranicích (odpadlo vyplňování celních formulářů), vzájemné uznávání diplomů a vysvědčení umožňující volný pohyb pracovníků, svoboda pro usazování podnikatelů a osob svobodného povolání v jiných členských zemích, volný prostor pro poskytování služeb přes hranice (pro banky, pojišťovny aj.), otevření trhu veřejných zakázek, odstranění překážek pro volné přesuny kapitálu mezi členskými zeměmi. Ve stejném roce byla přijata Maastrichtská smlouva, která doplnila program vnitřního trhu o hospodářskou a měnovou unii. Přijetí společné měny je nezbytným a logickým krokem integračního procesu poté, co byl dokončen vnitřní trh. Společné měna odstraňuje kolísání měnových kurzů zúčastněných zemí, čímž se snižuje nejistota v obchodě mezi členskými zeměmi. To platí také pro přesun kapitálu mezi nimi. A společná měna umožňuje také snadné porovnávání nákladů a cen v různých členských zemích, což vede ke zvýšení konkurenčních tlaků v celém integrovaném prostoru, tlaku na inovace a strukturální změny. V 90. letech se liberalizace na vnitřním trhu dotkla také tzv.síťových odvětví, které až do té doby byly většinou státními monopoly a nebyly vystaveny konkurenci. Šlo o otevření dopravních trhů (nákladní automobilové dopravy, letecké a železniční dopravy), otevření telekomunikačních trhů a trhů v energetice (zemní plyn a elektrická energie). Posléze došlo i na poštovní služby. V roce 1997 byl vnitřní trh obohacen o koordinovanou politiku zaměstnanosti. Lisabonská strategie vyhlášená v roce 2000 jako program komplexních a radikálních reforem měla z Evropy vytvořit vysoce ekonomicky výkonnou a konkurenceschopnou oblast. Všem bylo jasné, že vytyčené ekonomické reformy nemohou jít mimo program vnitřního trhu. Evropská rada proto doporučila urychleně pracovat na „dobudování vnitřního trhu v některých odvětvích a na zlepšení jeho dosud nízké výkonnosti v jiných“ a tím dospět „k plně funkčnímu trhu“. Nová Komise v čele s J. Barossem (2005) kriticky zhodnotila dosavadní neuspokojivé výsledky Lisabonské strategie a navrhla upravený program do roku 2010. Na jaře 2006 se Komise odhodlala k důležitému kroku: oznámila, že provede celkovou revizi dosavadních přístupů k vnitřnímu trhu. Podnětem bylo několik okolností: neuspokojivé výsledky Lisabonské strategie, řada kritických zpráv (např. Wim Kokova zpráva, 2004), kritické výtky evropských podnikatelských svazů adresovaných Komisi i členským státům a vyzývajícím k větší angažovanosti ve věci vnitřního trhu. Evropská rada vyzvala Komisi, aby v druhé polovině 2007 předložila „ambiciózní a komplexní přezkoumání jednotného trhu“, s konkrétními návrhy na opatření. Na tomto základě byl přijat program vnitřního trhu odpovídající 21.století.Termín „dokončení vnitřního trhu“, který se často objevuje v dokumentech EU, nelze chápat jako dosažení jeho konečné podoby. Ve skutečnosti je vytváření vnitřního trhu EU kontinuálním procesem, který nikdy nelze považovat za dokončený. Je tomu tak proto, že program vnitřního trhu musí nestále reagovat na podněty zvenčí (např. globalizace, klimatické změny, závislost na zásobování energií, dopady finanční a hospodářské krize aj.) a také na podněty vnitřní (např. stárnutí populace a také úprava a zjednodušování legislativy). Autor: prof. Ing. Luděk Urban CSc., Jean Monnet Professor (Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze).Instituce EU a správa vnitřního trhu Na správě vnitřního trhu a programu jeho dokončování se podílejí téměř všechny instituce Evropské unie. Komise je především iniciátorem legislativy vnitřního trhu, buď z vlastní iniciativy nebo velice často na základě doporučení Evropské rady nebo žádosti Rady ministrů. Pravomoci Komise jsou však širší. Je také výkonným orgánem a je odpovědná za ochranu hospodářské soutěže na vnitřním trhu. Může rozhodovat o porušení unijních pravidel a rozhodovat také o sankcích. Dohlíží rovněž na to, aby legislativa vnitřního trhu byla v členských zemích přijata včas a správně. Může přitom podat stížnost na členský stát, který se chová nedisciplinovaně. Aparát Komise je rozdělen na oddělení (Generální ředitelství), z nichž velká část se zabývá agendou vnitřního trhu. Jeden z členů Komise je odpovědný za vývoj vnitřního trhu. Plné znění zpráv


Evropská rada jako vrcholný politický orgán Unie vymezuje její strategii. Ve svých Závěrech vydávaných po každém zasedání zpravidla „úkoluje“ Komisi. Na jaře každého roku se koná zvláštní zasedání Evropské rady věnované lisabonské strategii a otázkám s tím spojeným. Rada Evropské unie (Rada ministrů) projednává a schvaluje společně s Evropským parlamentem právní akty vztahující se k vnitřnímu trhu. Mezi nejdůležitější formace Rady ministrů patří ECOFIN (Rada ministrů odpovědných za hospodářství a finance) a nově vytvořená Rada pro konkurenceschopnost, která projednává legislativu týkající se vnitřního trhu, výzkumu a vývoje průmyslu. Evropský parlament spolurozhoduje s Radou ministrů o přijetí legislativy vnitřního trhu, která je projednává ve výborech a na plénu. Evropský soudní dvůr si získal velký respekt za to, že řadou svých rozsudků odstranil překážky rozvoje vnitřního trhu a postaral se tak o jeho prohloubení. Z poradních orgánů se musíme zmínit o Hospodářském a sociálním výboru, který se vyjadřuje ke veškeré navrhované legislativě týkající se vnitřního trhu a předává k ní své stanovisko Komisi, Radě ministrů a Evropskému parlamentu. Pro politiku hospodářské a sociální soudržnosti podobnou funkci má Výbor regionů. Autor: prof. Ing. Luděk Urban CSc., Jean Monnet Professor (Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze).Volný pohyb zbožíJak byly otevřeny trhy zboží Jedním z prvotních cílů programu vnitřního trhu bylo vytvořit takové podmínky, aby obchod mezi členskými zeměmi probíhal bez ohledu na hranice mezi nimi. Tak volně jako probíhá uvnitř každé země. Pouze ve jmenovaných případech měla členská země mít právo zakázat dovoz nebo transit zboží, a to tehdy, když takový dovoz mohl ohrozit zdraví, bezpečnost nebo mravnost občanů. O rozsahu a struktuře vzájemného obchodu má rozhodovat výlučně zájem projevený poptávkou těch, kteří výrobky spotřebovávají a užívají. Mezi nejzávažnějšími překážkami vzájemného obchodu se ukázaly dvě překážky:Rozdílné národní technické požadavky, které se týkaly průmyslových výrobků a potravin a které měly zabránit možným rizikům pro zdraví a bezpečnost uživatele,Rozdíly národních sazeb daně zpřidané hodnoty. V obou případech si tyto rozdíly vynucovaly zastavovat zboží na hranicích a podrobovat ho kontrole. Odstranění cel a kvót ve vzájemném obchodě (vytvoření celní unie) byla poměrně bezproblémová záležitost, takže přestaly bránit obchodu už v roce 1968. V mezinárodní obchodní praxi se však vyskytují překážky, které si svými negativními důsledky v ničem nezadají za tradičními bariérami obchodu. Hlavní místo mezi těmito necelními překážkami mají rozdílné domácí předpisy, jimž musí dovážené zboží odpovídat. Ve složitých 70.letech si členské země sužované dopady mezinárodních šoků snažily situaci ulehčovat tím, že chránily své domácí trhy nově zaváděnými předpisy, zpětné zavádění cel a kvót ve vzájemném obchodě nepřicházelo už v úvahu. Tento postup hrozil vytvořením nových bariér na vnitřním trhu. Pod tlakem této hrozby se země EU rozhodly přistoupit razantně k odstranění technických překážek obchodu. Musíme připomenout, že technické překážky obchodu nejsou „vynálezem“ evropské integrace. Jsou uplatňovány ve všech vyspělých zemích a jsou v současnosti považovány za velkou bariéru mezinárodního obchodu. Nejenže omezují vzájemný obchod, ale jsou téměř nepřekonatelnou překážkou pro menší podniky. Jsou dva způsoby, jak s ohledem na to zajistit na vnitřním trhu volný pohyb zboží:I přes rozdíly národních předpisů nebránit vzájemnému obchodu, a to tak, že členské země si budou vzájemně uznávat rozdílné technické požadavky na různá zboží,Pokud takový postup není možný, protože rozdíly technických požadavků jsou veliké a země trvají na jejich dodržování, je řešení ve sjednocení (harmonizaci) rozdílných technických předpisů. K zavedení principu vzájemného uznávání výrobků přispěl Evropský soudní dvůr svým průlomovým rozhodnutím v roce 1979. Šlo tehdy o spor, zdali může Německo (nebo jakákoli jiná země) bránit v dovozu francouzského likéru Cassis de Dijon (nebo jakéhokoli jiného výrobku) jen proto, že neodpovídal německým nebo jiným předpisům pro tento druh nápojů nebo jiného výrobku. Od té doby platí ve vzájemném obchodě zásada, že výrobek legálně vyrobený a uvedený na trh v jednom členském státě musí mít volný přístup i na trhy všech ostatních členských zemí EU, bez ohledu na to, zda odpovídá předpisům těchto členských států. Soud vycházel z toho, že všechny členské státy ochraňují na srovnatelné úrovni zdraví, bezpečnost a životní prostředí svých občanů a že mezi nimi neexistují zásadní rozdíly. Plné znění zpráv


Vzájemné uznávání výrobků se stalo vůdčí zásadou pro uvolnění vzájemného obchodu členských zemí. Podle odhadu kolem poloviny tohoto obchodu probíhá dnes podle těchto zásad. Umožňuje to výrobcům a vývozcům členských zemí vstupovat na trhy ostatních zemí bez obavy, že jejich výrobkům bude odmítnut vstup na tyto trhy. Členský stát může ovšem zavést a vyžadovat splnění nové národní technické normy, má však povinnost o tom informovat Komisi. Aby členská země nemohla zneužít tohoto postupu k omezování volného pohybu zboží, musí podle nového nařízení (2008) přesvědčivě prokázat, že pouze nový výrobek ochraňuje zdraví nebo životní prostředí. Jsou-li rozdíly mezi národními předpisy natolik podstatné, že dohoda o vzájemném uznávání výrobků není možná, mohou být na trhy členských zemí uváděny pouze takové výrobky, které splňují společné standardy obsažené ve směrnicích schválených Radou na návrh Komise. S ohledem na ochranu spotřebitele se Společenství v počátku snažilo u vybraných výrobků řešit problém přijímáním závazných společných standardů pro tyto výrobky. Tento tzv. starý nebo sektorový přístup se týkal omezeného počtu výrobků (některých druhů potravin, léčiv, motorových vozidel, chemických výrobků), tedy takových, které se bezprostředně dotýkají veřejného zdraví a bezpečnosti spotřebitelů. Směrnice podle tohoto přístupu přijímané Radou vymezují přesné a závazné technické, zdravotní a ekologické požadavky, které tyto výrobky musí splňovat. Zdlouhavé projednávání společných standardů komplikovalo život výrobcům a vývozcům a při neustále rostoucím přílivu nových výrobků se ukázalo jako neudržitelné. Modernější, tzv. nový přístup se uplatňuje od poloviny 80. let. Spočívá v tom, že směrnice pro velké skupiny výrobků (celkem 23 skupin, mezi nimi např. strojní zařízení, plynové spotřebiče, jednoduché tlakové nádoby, stavební výrobky, lékařské přístroje, dětské hračky, výtahy aj.) stanovují pouze omezený počet požadavků týkajících se veřejného zdraví, bezpečnosti spotřebitele a ochrany životního prostředí. Technické normy k těmto směrnicím pro konkrétní výrobky jsou zpracovány evropskými nevládními normalizačními institucemi (CEN, CENELEC, ETSI). Směrnice schvalované Radou přecházejí do legislativy členských zemí, evropské technické normy schvalované soukromoprávními institucemi (nejsou součástí Evropské unie) jsou převáděny do soustavy národních technických norem. Přínos je v tom, že rámcové směrnice není nutno tak často upravovat, průběžná úprava technických norem se přesunula na nevládní instituce. Národní (nevládní) instituce mají za úkol prokázat, že výrobek odpovídá základním požadavkům směrnice. Tzv. certifikace prověřuje shodu výrobků s požadavky směrnic a technických požadavků. Nejsou tedy nutné „evropské“ zkušebny, členské státy si důvěřují a výsledky těchto národních testů navzájem uznávají. Označení CE na výrobku znamená potvrzení shody. Ani toto potvrzení však nezbavuje výrobce odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. Tento způsob otevření trhů podstatně změnil postavení firmy, která může s jistotou využívat výhod rozsáhlého vnitřního trhu (může vyrábět větší série výrobků, snižovat náklady, nabízet zboží za nižší ceny aj.) a uvádět na něj své výrobky, aniž by se dostala do konfliktu s právními předpisy platnými v jiné členské zemi. Po odstranění celních a technických překážek zůstala poslední obchodní bariéra: rozdíl v nepřímých daních (daň z přidané hodnoty a spotřební daně). Jde o daně užívané ve všech členských zemích: DPH byla ve Společenství zavedena ještě v roce 1967. Společné se spotřebními daněmi mají to, že vstupují do konečné ceny výrobku nebo služeb. Pokud budou existovat velké rozdíly v sazbách nepřímých daní, mohou tím vznikat nerovné soutěžní podmínky ve vzájemném obchodě na vnitřním trhu. Je pravděpodobné, že si budou konkurovat stejné výrobky, avšak s různou cenou, ovlivněnou nikoli kvalitou, ale různou sazbou nepřímé daně. Toho si byli vědomi už zakladatelé evropského sjednocování. Římská smlouva proto obsahuje článek, který počítá s tím,že „v zájmu společného trhu“ bude nezbytné provést sblížení nepřímých daní, protože velké rozdíly mezi členskými zeměmi by narušily „podmínky soutěže na společném trhu“. O sblížení (harmonizaci) se však hovoří pouze u nepřímých daní a vzhledem k citlivosti daňové politiky pro suverenitu členských zemí bylo rozhodnuto, že příslušná legislativa musí být přijímána jednomyslně. Což předem napovídá o obtížích při sbližování daňové legislativy a o pomalém pokroku. Harmonizace nepřímých daní v EU se musela vypořádat s dvěma problémy:Jak sblížit sazby nepřímých daní, aby se tím nekomplikoval vzájemný obchod,Jak vybírat nepřímé daně.



Sblížení sazeb přispělo rozhodnutí z roku 1987, kdy s platností od začátku roku 1993 platí, že na vnitřním trhu EU existují pouze dvě sazby DPH: standardní sazba (s minimální sazbou 15 % a horní hranicí určenou v roce 1995 na 25 %). V rámci tohoto rozmezí je na členské zemi, pro jakou sazbu se s ohledem na své hospodářskopolitické priority rozhodne. Nižší (snížená) sazba DPH má jednu nebo dvě úrovně, minimálně na úrovni 5 %, horní sazba není určena, v praxi nepřekračuje 9 %. Tato sazba může být použita pouze u vybraných skupin výrobků a služeb se sociálním dopadem: potraviny, léčiva, hromadná doprava osob, dodávky energie a vody pro domácnosti, knihy a časopisy. Zemím, které předtím umožňovaly prodej určitých výrobků (zejména určených pro děti) bez DPH, bylo umožněno tuto praxi udržet. Nedávno bylo rozhodnuto, že pro podporu zaměstnanosti může být nižší sazba DPH použita také u činností s vysokým podílem lidské práce (kadeřnictví, úklidové služby, pohostinství aj.) Pokud jde o způsob výběru, bylo možno se rozhodnout pro jeden ze dvou možných: buď podle země původu (kde výrobek vznikl) nebo podle země určení (kam byl výrobek vyvezen a prodán). V každém případě si každá členská země při přechodu vnitřních hranic chtěla ponechat „svou“ DPH, což si vynucovalo udržovat kontrolu na hranicích. Při výběru DPH v zemi původu to znamenalo, že se vybraná daň promítne do konečné ceny výrobku, za níž se bude výrobek prodávat jak v zemi původu, tak v zemi určení. Tím ovšem vzniknou nerovné podmínky, pokud země původu nabízí výrobky s vyšší sazbou DPH než je v zemi určení. Což platí také naopak. Země EU se rozhodly přijmout způsob výběru DPH podle země určení, aby se obchod mohl vyhnout vzniku nerovných podmínek soutěže. Výrobek je při přechodu hranic mezi členskými státy osvobozen od DPH a daň je nasazena v zemi, kde je výrobek spotřebován. Tím může výrobek z jiné členské země konkurovat domácím výrobkům, protože je prodáván se stejnou sazbou DPH jako domácí výrobky. Byla tak odstraněna bariéra obchodu na vnitřním trhu vyplývající z různých sazeb DPH. Odpadá kontrola na hranicích, zbývá ovšem administrativně náročné jednání mezi daňovými úřady členských zemí, kdy je nutno potvrdit, že výrobek skutečně přešel hranice a že v zemi určení byla vybrána DPH. Kvůli této proceduře byl tento systém nazván jako „přechodný“ a měl být po roce 1996 nahrazen definitivním systémem, s výběrem v zemi původu. To ovšem předpokládalo, že se dále sblíží sazby DPH. Vzhledem k jednomyslnosti nutné k přijímání daňové legislativy a s ohledem na význam DPH mezi rozpočtovými příjmy členských zemí se zatím ve sbližování sazeb DPH příliš nepokročilo. Harmonizace spotřebních daní reaguje rovněž na to, že velké rozdíly mezi členskými zeměmi mohou deformovat toky zboží mezi nimi a přinášet obchodní výhody zemím s nižší nebo nulovou sazbou. Spotřební daně jsou staršího data a byly z různých důvodů (motivy zdravotní, ekologické, jako zaručený zdroj příjmů veřejného rozpočtu) zavedeny před vznikem EU. Od konce 80.let se praktikují minimální sazby spotřební daně u tří skupin výrobků: u alkoholu a alkoholických nápojů (s výjimkou vína), u tabákových výrobků a pohonných hmot. Členským zemím se nebrání v tom, aby zavedly vyšší sazby spotřebních daní Naléhavost harmonizace přímých daní je menší, přesto však je určité sblížení zásad přímého zdaňování považováno zejména po roce 1992 za nezbytné. Rozdíly v přímých daních ovlivňují náklady a výnosy kapitálu, takže pohyb kapitálu mezi členskými zeměmi a zakládání podniků v nich může být těmito rozdíly značně ovlivněno. Pokrok v této sféře je zatím minimální. Zaznamenán byl u společného systému zdanění při slučování nebo dělení podniků z různých členských zemích, při zdaňování mateřských a dceřinných společností činných v různých zemích. Byly přijaty zásady zdanění úroků z vkladů (příjmů z úspor) uložených v jiných členských zemích, bez úspěchu zůstalo zatím jednání o společných zásadách zdanění zisku (nikoli o společných sazbách daní). Návrh na zavedení evropské daně (2004) jako nového příjmového zdroje evropského rozpočtu byl většinou členských zemí odmítnut. Odstranění překážek pro volný pohyb zboží se muselo vypořádat ještě s dalšími problémy. Mezi ty hlavní patří:Otevření evropského trhu veřejných zakázek,Ochrana průmyslového a duševního vlastnictví na vnitřním trhu,Ochrana spotřebitele na vnitřní trhu,Podpora malých a středních podniků na vnitřním trhu. Pod veřejnými zakázkami rozumíme dodávky zboží, služeb a prací veřejnému sektoru: vládě a centrálním úřadům, veřejným institucím (zdravotním a vzdělávacím), regionálním a místním orgánům, poloveřejným a soukromým subjektům činným v dopravě, telekomunikacích, energetice, vodním hospodářství atd. Až do poloviny 80.let bylo běžné, že se tyto zakázky zadávaly přednostně domácím firmám a navíc dodávky do mnoha Plné znění zpráv


sektorů byly z veřejné soutěže zcela vyňaty. Veřejné zakázky byly synonymem pro protekcionářství, korupci a neefektivní vynakládání veřejných prostředků. Co je důležitější: taková praxe byla v hrubém rozporu se zásadami volného pohybu zboží. Byla to diskriminace na základě státní příslušnosti, kvantitativní omezování obchodu, omezení možnosti podnikat na území jiných členských států, omezování hospodářské soutěže na vnitřním trhu. Otevření evropského trhu veřejných zakázek bylo proto spojováno s racionálnějším využitím veřejných prostředků, s nabídkou produkce a služeb s vyšší kvalitou za nejlepší cenu, s odstraněním korupce a podporou konkurence. Evropský trh veřejných zakázek byl otevřen až na začátku 90. let. Byly stanoveny zejména tyto zásady: prahová hodnota veřejné zakázky spojená s povinností včasného oznámení v Úředním věstníku ES, kritéria výběru, povinnost včas informovat o výsledcích soutěže, možnost přezkoumání a žaloby u Evropského soudního dvora. V roce 2004 byla provedena úprava prahových hodnot, byla začleněna také ekologická a sociální kritéria do výběru zakázek a bylo zavedeno elektronické ohlašování zakázek ve všech členských zemích. Výsledkem je zvýšený počet uveřejněných výběrových řízení, pokles nákladů na veřejné zakázky (např. v železniční dopravě). Přesto však podíl veřejných zakázek realizovaných firmami z jiných členských zemí zůstává malý. Ochrana průmyslového a duševního vlastnictví řeší dvojaký problém: jednak, aby práva majitele vynálezu, patentu, ochranné známky, autorského práva nebyla ohrožena jednáním subjektů ze zemí EU i mimo ni, jednak, aby z nich měl prospěch co nejširší okruh spotřebitelů a uživatelů. Jinak by to byl zásah do volného pohybu zboží a narušení pravidel hospodářské soutěže. Velký význam má registrace ochranné známky, která chrání určitý národní výrobek (nejčastěji jde o potraviny) vyznačující se specifickými vlastnostmi, před uváděním na trh jiným producentem. Česká republika po přijetí do EU úspěšně zaregistrovala a tak ochránila řadu svých domácích výrobků. Menší pokrok byl v EU zaznamenán u registrace patentů. Zatím neexistuje uspokojivá úprava v EU, Evropský patentový úřad se sídlem v Mnichově není spjat s EU. Uznání patentu vyžaduje vedle národní registrace také registraci v dalších členských zemích, což je velmi nákladné a mnohé vynálezce odrazuje. Úsilí o jeden zápis s platností pro celý vnitřní trh zůstalo zatím bez úspěchu, což se nepříznivě odráží na inovační aktivitě zemí EU ve srovnání s USA nebo Japonskem. Evropská komise podala v roce 2000 návrh na vytvoření komunitárního patentu, se zvláštním patentovým soudem. Vleklé jednání zatím naráží na to, že se členské země nedovedou shodnout, v jakých jazycích by se měla registrace komunitárního patentu provádět. Aktuálním problémem EU na úseku ochrany duševního vlastnictví je boj proti padělkům a pirátství, jež doprovází obchod zejména s mimoevropskými zeměmi. EU se musí bránit proti padělkům u hraček, módního oblečení, léků i průmyslových výrobků. Ochrana spotřebitele je nová politika, kterou jako součást vnitřního trhu zavedla teprve Maastrichtská smlouva. Jejím podnětem bylo na jedné straně to, že proces dokončování vnitřního zboží a odstranění hranic vzájemného obchodu přivedly k obrovské záplavě nových výrobků přicházejících ze všech členských zemí, které však měly různou úroveň ochrany spotřebitelů. Tím na druhé straně vznikalo riziko, že vznikne a bude se udržovat nedůvěra k mnoha neznámým výrobkům, od málo známých výrobců, s nebezpečím, že vzniknou nové bariéry volného pohybu zboží. Bylo proto nutno přijmout legislativu, která by přispěla k růstu důvěry spotřebitelů. Ochrana spotřebitele se tak stala novým strategickým cílem EU, její těžiště je však v členských zemích. Její priority se zaměřily zejména na:Ochranu zdraví a záruku spolehlivých bezpečnostních standardů pro spotřebitele,Záruku, že spotřebitel bude náležitě informován,Záruku, že spotřebitel se bude moci dovolat svých práv,Záruku, že zájmy spotřebitelů budou zahrnuty do relevantních politik EU (dopravní, zemědělské, ochrany životního prostředí, finančních služeb aj.),Záruka, že bude udržováno životní prostředí zajišťující kvalitu života. Tomu souží směrnice průřezového rázu uvolňující volný pohyb zboží a zároveň ochraňující spotřebitele. Sem patří směrnice o všeobecné bezpečnosti výrobků (1992), směrnice o odpovědnosti výrobce za škodu způsobenou vadou výrobku (1985), dále směrnice starého (sektorového) přístupu: zdravotní a bezpečnostní požadavky na vybrané potraviny, léky, motorová vozidla, chemikálie a přirozeně také všechny směrnice tzv. nového přístupu. Zvláštní skupinu tvoří typické spotřebitelské směrnice, které ochraňují hospodářské zájmy spotřebitele (zejména zásilkový a podomní obchod, spotřebitelský úvěr, zřetelné uvedení ceny, ochrana účastníků turistických zájezdů a klientů leteckých společností, regulace reklamy a jiné). Ochrana spotřebitele je zajištěna i aktivitami v dalších sférách: životní prostředí (omezení hluku, čistota vody a ovzduší, ekologicky čisté



výrobky), ochrana hospodářské soutěže (cenové a jiné kartely, zneužívání dominantního postavení), veterinářská legislativa. Vysokou prioritou ochrany spotřebitele se v 90. letech po nemocech, jež postihly dobytek, stala bezpečnost potravin. Pozornost věnovaná v posledním desetiletí sektoru malých a středních podniků v rámci programu vnitřního trhu není nahodilá. V tomto sektoru (jde o podniky zaměstnávající méně než 250 osob s ročním obratem nepřekračujícím 50 mil.eur ) operuje v zemích EU na 23 milionů podniků, jež poskytují pracovní příležitost více než dvěma třetinám všech osob zaměstnaných v soukromém sektoru. Tato skupina podniků se musí vyrovnat s velkou administrativní a regulační zátěží, má ztížený přístup k financím a jejich pronikání na trhy jiných členských zemí je podle zpráv mnohem obtížnější než je tomu u velkých podniků. Evropská rada už v roce 2000 přijala Chartu malých podniků, která orientovala členské státy na zjednodušeni podnikatelského prostředí pro tuto skupinu podniků. V červnu 2008 předložila Evropská komise „Small Business Act for Europe“. Jde o program shrnutý v deseti bodech, který je zároveň návodem činnosti členských zemí s cílem odstranit překážky, jež brání využití potenciálu malých a středních podniků v EU. Záměrem je usnadnit zakládání podniků a jejich start (povolení by mělo být uděleno v době kratší než jeden týden, náklady s tím spojené by měly být sníženy, jedno kontaktní místo by mělo obsloužit potřeby malých a středních podniků), usnadnit pořizování potřebných finančních zdrojů (nabídka mikroúvěrů), usnadnit poskytování státní podpory malým a středním podnikům (bez povinnosti to oznamovat Evropské komisi), prosadit návrh na snížení sazby DPH pro činnosti náročné na práci, snížit administrativní zátěž dopadající na podniky o 25 % do roku 2012. Jak se uvádělo, je nadále neúnosné, aby na 23 milionů malých a středních podniků, jež se v posledních letech zasloužily o 80 % přírůstku zaměstnanosti v EU, dopadaly stejné administrativní požadavky jako na 41 tisíc velkých podniků. Odstranění fyzických, technických a daňových bariér volného pohybu zboží je velkou vymožeností integračního procesu v Evropě. Do minulosti odešel tradiční ekonomický handicap Evropy: roztříštěnost trhů snižující využití potenciálu, kterým Evropa jako celek disponuje, byly odstraněny hraniční kontroly jako pozůstatek feudální Evropy vynucené rozdílnými národními technickými standardy a rozdíly národních daňových systémů (u nepřímých daní). Podařilo se vytvořit, také v důsledku rozšíření EU, největší ekonomicky homogenní prostor ve světě, přesahující rozsahem USA. U volného pohybu zboží však na vnitřním trhu zůstává řada bariér: vzájemné uznávání výrobků, přeshraniční daňová administrativa u daně z přidané hodnoty. Pro řešení sporů, které mohou vzniknout při nesprávné aplikaci legislativy vnitřního trhu poškozující spotřebitele nebo podnikatele, byla zřízena celoevropská síť center SOLVIT, jež bezplatně k tomu poskytuje své služby. Autor: prof. Ing. Luděk Urban CSc., Jean Monnet Professor (Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze).Volný pohyb služebOtevírání trhů služeb na vnitřním trhu EU Svoboda poskytovat služby na vnitřním trhu EU znamená, že jejich poskytovatel (obchodník, podnikatel, živnostník, zástupce svobodných povolání aj.) může provozovat svou činnost v kterémkoli jiném členském státě, za stejných podmínek jako příslušníci tohoto státu. Tedy: bez diskriminace na základě státní příslušnosti, za stejných podmínek jako příslušníci hostitelského státu. Služba může být poskytována buď usazením v jiném členském státě (např. bankou nebo jinou finanční institucí, zřízením obchodu, hotelu, servisu aj.) nebo přes hranice (poskytováním pojišťovacích služeb, poradenstvím aj.). Formálně byl pohyb služeb přes hranice uvolněn v roce 1970, avšak s jedním velkým omezením: bylo nutno respektovat národní regulační předpisy hostitelské země, zejména pokud jde o přístup k výkonu určitých profesí nebo oprávnění zřizovat a provozovat určité podniky (např. banky a pojišťovny). Překonání bariér s tím spojených vyžadovalo jednak dohodu o uznávání kvalifikace nabyté v jiné členské zemi, jednak harmonizaci podmínek pro zřizování a provoz živností a podniků. Argumentovalo se přitom oprávněným ohledem na spotřebitele, jeho zdraví, bezpečnost a jistotu. Předpokládal se tento postup: vzhledem k tomu, že je sektor služeb velmi široký a podmínky různých jeho segmentů se dosti liší ( např.telekomunikace a cestovní ruch), navrhovalo se nejdříve zrušit nejzávažnější překážky volného pohybu služeb přes hranice (diskriminace na základě státní příslušnosti aj.) a potom pokračovat podle jednotlivých kategorií služeb. V tomto sektorovém přístupu měly mít přednost ty služby, které



se dotýkají podnikání, které mají přímý vliv na výrobní náklady a jejichž liberalizace měla usnadnit volný pohyb zboží a konkurenci na těchto trzích. Tento přístup vycházel také z toho, že sektor služeb velmi rychle expanduje, objevují se v něm dříve neznámé služby (např. spojené s informačními technologiemi) a že nabízí značné příležitosti pro přírůstky zaměstnanosti. Dále bylo známo, že sektor služeb je zatížen mnohem větším počtem národních regulačních předpisů, které měly chránit zákazníka, spotřebitele, klienta bank a dalších finančních institucí. Všechny tyto předpisy byly zavedeny v členských zemí dávno před vznikem EU a byly mnohem přísnější a detailnější než na trhu zboží (např. předpisy týkající se bankovnictví, služeb v dopravě, ubytovacích a pohostinských služeb, opravárenských služeb pro podniky i domácnosti). Přitom bylo třeba rozhodnout o tom, které z těchto předpisů budou směrodatné: zda předpisy hostitelské země nebo předpisy země poskytovatele služeb. Ve hře byla spousta ohledů a zájmů: ohled na ochranu spotřebitele a zákazníka, jeho zdraví a bezpečnost, současně však také ohled na zachování pracovních míst při konkurenci z jiné členské země. Postup podle sektorů se dotkl tří důležitých segmentů služeb:Bankovních a pojišťovacích služeb,Dopravních služeb,Finančních služeb. Otevření trhu bankovních a pojišťovacích služeb se muselo vypořádat s tím, že je ve všech zemích vystaven přísnému regulačnímu režimu, jenž detailně upravuje podmínky zřizování a provozu těchto institucí. To je zcela přirozené: je nutno jednak ochránit zájmy střadatelů, jednak zabránit útokům na banky v případě neodpovědného řízení těchto institucí, jež by mohlo přivodit kolaps celého finančního systému. Udělovat oprávnění podnikat v tomto sektoru bylo výlučnou záležitostí každého státu. To sice nebránilo vstupu zahraniční banky, která se však musela přizpůsobit domácím podmínkám. Otázka, kterou musela EU řešit, je tato: lze při liberalizaci bankovního sektoru v zemích EU použít zásadu vzájemného uznávání nebo místo toho zřídit evropskou nadnárodní instituci s právem rozhodovat o udělování licencí k podnikání. Vývoj v EU nešel ani první, ani druhou cestou. Liberalizace bankovních služeb byla provedena prostřednictvím dvou směrnic (1977 a 1989), jež otevřely příslušný trh takto:Byly harmonizovány podmínky, za nichž může být včlenském státě banka zřízena a provozována její činnost (tzv.pravidla obezřetného podnikání) a může být udělena licence,Bylo rozhodnuto, že po udělení licence banku bude kontrolovat orgán domovského státu (státu, vněmž má banka sídlo) a co bude předmětem kontroly,Bylo rozhodnuto, že členské státy si budou vzájemně uznávat výsledky kontroly prováděné orgány domovského státu. Banka se sídlem v kterémkoli členském státě, která získala oprávnění k činnosti ve svém domovském státě, získává automaticky toto oprávnění také ve všech ostatních členských zemích („evropský pas“), odpadá žádost o vydání nové licence, odpadá adaptace na odlišné národní předpisy. Vydávání licencí k bankovnímu podnikání nevydává nadnárodní orgán, ale členské státy, nebylo nutno zřizovat nové instituce. Konkurence na evropském trhu bankovních služeb značně zesílila, objevily se nové bankovní produkty, otevřel se prostor pro volný pohyb kapitálu. Velice brzy se však ukázalo, že otevření trhu bankovních služeb a volný pohyb kapitálu může usnadnit praní špinavých peněz. Směrnice z roku 1991 zavazuje finanční instituce zjišťovat totožnost klienta při peněžní transakci překračující tisíc eur, vést a uchovávat záznamy po dobu pěti let a zavedla oznamovací povinnost v případě podezření. Podle aktualizace z roku 2001 se tato povinnost rozšiřuje na další subjekty a v každé členské zemi se k tomu účelu zřizuje zvláštní finančně analytický útvar. Zvlášť obezřetné podmínky stanovené pro pojišťovnictví otevřely trh služeb v tomto sektoru. Otevření trhů dopravních služeb postupovalo velice pomalu, přestože dopravní propojení členských zemí má klíčový význam pro rozvoj obchodu mezi nimi, který po uvolnění pohybu zboží na vnitřním trhu zesílil. Římská smlouva sice stanovila, že má být zaveden volný přístup k poskytování dopravních služeb uvnitř každého členského státu také dopravcům z jiných členských zemí (odstranění diskriminace) a že mají být dohodnuta společná pravidla pro mezinárodní dopravu mezi členskými státy, ale bránilo tomu několik bariér: především existence národních monopolů v železniční a letecké dopravě, obavy z ohrožení bezpečnosti dopravy a také ochrana pracovních míst u domácích firem. Program vnitřního trhu z druhé poloviny 80. let zahrnul do otevírání dopravního trhu další segmenty (zejména leteckou a námořní dopravu) a postupně liberalizoval nákladní automobilovou dopravu, která mezitím získala v dopravním sektoru dominantní místo. Teprve koncem 90. let byly odstraněny kvóty na tomto trhu a otevřen přístup na domácí dopravní trhy subjektům z dalších členských Plné znění zpráv


zemí. Maastrichtskou smlouvou byl spuštěn projekt transevropských sítí (TEN), který má na dopravním úseku vzájemně propojit národní sítě a usnadnit přístup k nim. Liberalizace trhů finančních služeb se ukázal jako velmi náročný a také naléhavý úkol po rozhodnutí o přechodu k jednotné měně, jež zprostředkovala cenovou průhlednost a vytvořila nové příznivější podmínky pro přesuny kapitálu. Elektronický obchod a nové technologie vytvořily nové podmínky pro přeshraniční obchod, objevily se nové bankovní produkty, akciové burzy začaly hrát významnější úlohu a vznikla větší poptávku po finančních službách. Silně vzrostla potřeba přeshraničního zúčtování a vypořádávání transakcí Všechny tyto okolnosti volaly po tom, aby byl usnadněn přístup ke kapitálu o celé unii, zejména také pro malé a střední podniky, aby vznikl jednotný trh pro velkoobchodní finanční služby, s možností získat uložit kapitál a také získat kapitál kdekoli. Což mimo jiné vyžaduje, aby byly harmonizováno minimum informací, které musí o sobě vydávat podnikatelské subjekty. Vyžadovalo to také, aby byl otevřen jednotný trh maloobchodních finančních služeb přes hranice, přístupný pro každého občana, důvěryhodný a ochraňující jeho zájmy. To zase vyžadovalo vytvořit odpovídající pravidla obezřetného podnikání a dozoru nad finančními institucemi. Většina těchto opatření byla zavedena na základě Akčního plánu finančních služeb (1999), jenž byl posléze začleněn do Lisabonské strategie. Viditelným výsledkem integrace v sektoru finančních služeb je vytvoření Jednotné oblasti pro platby v eurech (SEPA), jež má zajistit, aby platební služby probíhaly uvnitř EU stejně bezpečně, rychle a levně jako uvnitř každého členského státu. Přes tyto výsledky sektorový přístup k otevírání přeshraničncích trhů služeb postupoval pomalu, jak opakovaně upozorňovala Evropská komise ve svých sděleních. Kolem roku 2000 zajišťoval sektor služeb 65 % celkové zaměstnanosti v zemích EU, přispíval z 66 % k tvorbě HDP, čtyři pětiny všech podniků patřily do sektoru služeb, leč ve vzájemném obchodě mezi členskými zeměmi služby zaujímaly jen 20 %. To potvrzovalo, že volný pohyb služeb byl brzděn řadou restrikcí, které měly svůj základ v národních, resp. regionálních nebo dokonce místních úpravách. Volný pohyb služeb se omezoval na vyloučení diskriminace z důvodů státní diskriminace. Poskytovatelé služeb přes hranice se setkávaly s nejistotou, která dopadala nejvíce na malé a střední podniky. Z tohoto důvodu byl Komisí v roce 2004 předložen návrh směrnice o službách na vnitřním trhu, který usiloval o vytvoření obecného právního rámce pro volný pohyb služeb a o odstranění překážek pro liberalizaci trhu služeb, jež byly společné pro různé druhy činností. Tento přístup měl odstranit dřívější sektorový přístup a vytvořit právní jistotu jak pro poskytovatele, tak pro příjemce služeb. Návrh se opíral o tyto zásady:Zjednodušit administrativní postupy při přeshraničním pohybu služeb a při usazování vjiné členské zemi,Zavést princip země původu: poskytování služeb přes hranice mělo podléhat právní úpravě domácí země, nikoli právní úpravě hostitelského státu, vněmž se služba poskytuje,Zavést základní pravidla týkající se ochrany spotřebitele a mechanismu dohledu. Průlomovým opatřením byl princip země původu. Právě proti této zásadě se zdvihl odpor velké skupiny starých členských zemí, které argumentovaly především nepříznivými sociálními dopady. Podle nich se poskytovatelé ze staré Evropy přesunou do nových zemí a odtud budou poskytovat služby za nižší ceny, což bylo označeno za sociální dumping. Důsledkem bude zvýšená nezaměstnanost, tlak na snížení standardů ochrany pracovníků, spotřebitelů i občanů. Evropská rada v roce 2005 rozhodla o přepracování tohoto návrhu. Výsledkem je definitivní verze směrnice, jejíž hlavní teze lze shrnout takto:Platí zákonodárství hostitelské země (úprava pracovních podmínek včetně ochrany zdraví a bezpečnosti na pracovišti),Hostitelské země odstraní většinu administrativních překážek: požadovat povolení činnosti, povinnost být členem profesní komory, povinnost usadit se v hostitelské zemi aj.„Kontaktní místa“ zřízená vkaždé členské zemi pomohou odstranit spory a případné nejasnosti mezi členskými zeměmi, čímž bude zajištěna jejich spolupráce,Směrnice zahrnuje velkou část služeb určených spotřebitelům a podnikům obsažených v původní směrnici,Vyňaty jsou zejména: služby veřejného zájmu: dodávky vody, elektřiny, plynu, odpadové hospodářství, poštovní služby, jejich rozsah si však určuje každá země sama, dále služby poskytované veřejnou správou: sociální a zdravotní služby, péče o děti, služby pro rodiny, služby spojené svýkonem veřejné moci a některé další. Směrnice byla schválena v roce 2006 a konec roku 2009 byl stanoven jako termín jejího zavedení. Autor: prof. Ing. Luděk Urban CSc., Jean Monnet Professor (Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze).Volný pohyb osobJak byly odstraněny překážky volného pohybu pracovníků



Zakotvení principu volného pohybu pracovníků (nejdříve) a všech občanů (později) byl v programu vnitřního trhu zcela revolučním požadavkem. Žádné integrační seskupení ve světě se k takovému kroku neodhodlalo. V platnosti je od roku 1968. Do té doby překročení hranic předpokládalo mít platný pas a platné vízum, o které bylo nutno žádat a většinou také platit, na hranicích mezi zeměmi existovala kontrola osob a také jejich zavazadel. Odstranění všech těchto překážek mělo usnadnit hledání lepších pracovních a životních podmínek, zvyšování kvalifikace a bylo spojeno s právem pracovat, usadit se a žít v kterékoli členské zemi. Měla se tím také ulehčit situace na pracovním trhu dvou skupin zemí: těch s nedostatkem a těch s přebytkem pracovních sil. A v neposlední řadě to mělo přispět ke stále užšímu spojení evropských národů, k vzájemnému poznání a porozumění. Původně se podle Římské smlouvy uvolnění týkalo pouze ekonomicky činných osob: zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných osob. Tento okruh se postupně rozšiřoval: Jednotný evropský akt (1987) otevřel tuto svobodu také pro studenty, důchodce a osoby žijící z nezávislých příjmů. Maastrichtská smlouva zavedla občanství Unie: každý občan Unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. Prvním příkazem bylo odstranit diskriminaci pracovníků na základě jejich státní příslušnosti: při přijímání do práce, při odměňování, přeřazování, úpravě pracovních podmínek atd. Amsterodamská smlouva rozšířila zákaz diskriminace také z důvodů pohlaví, rasového nebo etnického původu, víry nebo světového názoru, invalidity nebo sexuální orientace. Určující zásadou se stalo „národní zacházení“: osoby z kteréhokoli členského státu mají stejná práva a povinnosti jako osoby hostitelského státu. Omezení byla možná pouze ve dvou případech: v případě porušení veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví a také v případě zaměstnání ve veřejných službách. Od roku 1994 se tato svoboda vztahuje také na osoby pocházející z Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko a nově také na Švýcarsko) Obsah svobody bychom mohli shrnout takto: každý občan (a jeho rodina) má právo se přesunout do jiné členské země s cílem tam pracovat a usadit se v ní za stejných podmínek jako občané této země. Zásady uplatňované u volného pohybu pracovníků se vztahují také na právo vstupu a pobytu živnostníků, obchodníků, řemeslníků, podnikatelů a příslušníků svobodných povolání. Svoboda volného pohybu pracovníků se propojuje se svobodou volného poskytování služeb. Prosazení volného pohybu pracovníků muselo najít odpověď na dva problémy:Jak bude vyřešeno sociální zabezpečení osob pracujících vjiné členské zemi,Jak se bude uznávat odborná kvalifikace získaná vjiné členské zemi. V prvním případě musela být dána záruka, že s přechodem za prací do jiné členské země nebudou ztracena práva a nároky získané v domovské zemi. Případ byl ošetřen tak, že nároky, po které pojištění trvá, se sčítají, ať pracovník působí v kterékoli členské zemi. Důchody nabyté v kterékoli členské zemi se vyplácejí oprávněné osobě, i když pobývá v jiném členském státě. Uznávání nabytých kvalifikací se ukázalo jako mnohem složitější problém. To je dáno tím, že mezi zeměmi existují rozdíly, pokud jde o požadavky nutné k získání určité kvalifikace a tím i oprávnění vykonávat určitou činnost. V počátečním období (až do konce 80. let) převládal sektorový přístup: byly přijímány směrnice stanovující podmínky pro uznávání diplomů a vysvědčení získaných v jiných členských zemích. Šlo hlavně o regulovaná povolání ve zdravotnickém sektoru: lékaře, dentisty, veterináře, lékárníky, všeobecné zdravotní sestry, porodní asistentky a také architekty. Členské země si vzájemně uznávaly diplomy na základě předchozí harmonizace. Od začátku 90.let byl sektorový přístup nahrazen přijímáním rámcových (obecných) směrnic. Tak bylo například rozhodnuto o vzájemném uznávání vysokoškolského diplomu o úspěšném zakončení tříletého studia (1990), o vzájemném znávání vysvědčení o uzavřeném středoškolském nebo odborném vzdělání (1992). Konsolidovaná směrnice s platností od roku 2007 nahradila celkem 15 starších směrnic týkajících se regulovaných profesí. U regulovaných profesí není však uznávání automatické: zaměstnavatel může požadovat šestiměsíční praxi nebo složení zkoušky, pokud se úroveň získané kvalifikace podstatně liší.



Uznávání platí nejen v členských zemích, ale také v Norsku, Lichtenštejnsku a na Islandu a od roku 2002 také ve Švýcarsku. Pohybu pracovníků přes hranice velmi napomohlo zavedení evropského zdravotního průkazu poskytujícího přístup k lékařskému ošetření ve všech členských zemích, bez dřívějšího papírování (2005). Odstranění kontrol osob na hranicích mezi členskými státy je záležitostí až poloviny 90. let, původně na základě mezivládní dohody pěti zemí (Francie, Německa a tří zemí Beneluxu, Schengenská smlouva). Amsterodamskou smlouvu se Schengenský prostor odstraňující kontrolu osob na hranicích mezi členskými státy stal realitou. Schengenská oblast není však totožná s prostorem EU: tvoří ji dnes 25 členských zemí (bez Velké Británie a Irska), plus Norsko a Island (1999) a od roku 2004 také Švýcarsko. Posílení ochrany vnějších hranic EU spolu s úsilím o společnou vízovou, přistěhovaleckou azylovou politiku a posílená spolupráce policejních a soudních orgánů je dalším důsledkem zřízení Schengenského prostoru. Přes právo ucházet se o práci v jiné členské zemi, přes odstranění diskriminace a jiných bariér je mobilita pracovníků zemí EU přes hranice velmi nízká. Podle údajů žilo v roce 2006 v jiném členském státě zhruba 1,5 % občanů EU, přičemž se tento podíl během posledních 30 let nijak nezměnil. Na pracovní trhy zemí EU vstupují spíše občané třetích zemí a jejich počet vysoko převyšuje migranty z členských zemí. Příčiny nízké mobility shrnuje Komise takto: rodinné důvody (61 %), jazykové bariéry (29 %), nedostatek informací o pracovních příležitostech (20 %). Situaci se snaží zlepšit služba EURES (od roku 1993) poskytující informace o volných pracovních místech, s údaji o životních a pracovních podmínkách zemí EU a zemí Evropského hospodářského prostoru. Při rozšíření EU v roce 2004 panovala ve veřejnosti starých zemí EU obava, že dojde k masovému přesunu pracovníků z Východu, což podle těchto představ mělo ohrozit situaci na jejich pracovním trhu. Země EU-15 získaly právo přechodně omezit příchod pracovníků z nových zemí maximálně na sedm let (rozdělených na 2+3+2 roky), tedy do roku 2011. V roce 2004 tři země plně otevřely své pracovní trhy pro pracovníky z nových zemí: Velká Británie, Irsko a Švédsko. Ostatní země postupně otevíraly své pracovní trhy, takže v roce 2009 zůstaly pouze dvě země, Německo a Rakousko, jež se otevřou až v roce 2011. Autor: prof. Ing. Luděk Urban CSc., Jean Monnet Professor (Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze).Volný pohyb kapitálu Volný pohyb kapitálu má klíčové postavení mezi čtyřmi svobodami: teprve po odstranění všech překážek, které se kladly převodu peněz a přesunu kapitálu lze uvolnit bezbariérový pohyb zboží a služeb mezi členskými zeměmi, zajistit podmínky pro usazování v kterémkoli členském státě, pro pohyb pracovníků a zejména pro plně funkční finanční trhy: celoevropské působení bank, pojišťoven, investičních fondů, operací na trhu akcií. Konkrétně volný pohyb kapitálu znamená:Volný pohyb plateb: jde o platby za dovezené zboží a služby, transfery peněz migrujících pracovníků,Volný pohyb kapitálu, jenž zahrnuje přímé a portfoliové investice, investice do nemovitostí, operace na finančních trzích (akcie a obligace), kolektivní investování, depozita, úvěry a půjčky, pojištění. Očekávání od naplnění této svobody byla veliká: očekával se pozitivní efekt pro optimální alokaci kapitálu nejen uvnitř jedné země, výhodnější uložení úspor a výhodnější podmínky pro získání úvěru, rozšíření investičních aktivit probíhajících v členské zemi za rámec daný objemem domácích zdrojů. Vzniká prostředí pro celoevropské působení bank, pojišťoven, akciových burz a investičních fondů, na němž se posiluje konkurence s přínosem pro spotřebitele, občana i podniky. Pokud jde o členské státy, dalo se očekávat, že jejich měnová a rozpočtová politika bude vystavena prostřednictvím volných finančních trhů většímu tlaku a kontrole, což je bude nutit k tomu, aby prováděly mnohem disciplinovanější a obezřetnější hospodářskou politiku. Přes tyto očekávané přínosy postupovala liberalizace pohybu kapitálu poměrně pomalu a úplné uvolnění pohybu kapitálu mezi členskými zeměmi se datuje až k roku 1994. Souvisí to s tím, že Římská smlouva byla v tomto ohledu velmi opatrná a předpokládala, že liberalizace kapitálu mezi členskými zeměmi bude záviset na hospodářské situaci členských zemí, zejména pak na stavu jejich platebních bilancí. Jako pojistky proti pohybům kapitálu, které mohly vyvolat takové poruchy, se připouštěla „ochranná opatření“ proti odlivu kapitálu. Některé země, které tradičně kontrolovaly pohyb kapitálu do zahraničí (Francie nebo Itálie), nebyly připraveny na úplné uvolnění kapitálového pohybu. Silným podnětem k tomu bylo rozhodnutí o dokončení vnitřního trhu ke konci roku 1992 a orientace na přechod k měnové unii.



Úplná liberalizace pohybu kapitálu byla tak přirozeně zakotvena v Maastrichtské smlouvě, která výslovně zakazuje všechna omezení pohybu kapitálu mezi členskými zeměmi a také mezi nimi a třetími zeměmi. Zakázána jsou také všechna omezení plateb. Ochranná opatření jsou přípustná jen za výjimečných okolností: když pohyby kapitálu do třetích zemí nebo z těchto zemí působí členské zemi vážné potíže ve fungování hospodářské a měnové unie. K jejich zavedení je ovšem nutný souhlas Rady. Uvolnění pohybu kapitálu mezi členskými zeměmi si vynutilo harmonizaci bankovních poplatků uvnitř zemí eurozóny (2001) a vytvoření již zmíněné Jednotné oblasti pro platby v eurech (SEPA). Jak už bylo uvedeno, volný pohyb kapitálu si vynutil také opatření proti praní špinavých peněz (1991), jež byla zostřena v roce 2001. Autor: prof. Ing. Luděk Urban CSc., Jean Monnet Professor (Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze).Pátá svoboda - volný pohyb poznatkůPátá svoboda vnitřního trhu: volný pohyb poznatků Hodnocení neuspokojivých výsledků Lisabonské strategie provedené v roce 2004 prokázalo, že v době globalizace, v níž se objevují na světovém trhu noví aktéři s rostoucí ekonomickou silou, v době masového rozšíření nových informačních technologií, závisí postavení zemí v globálním soupeření na zcela nových faktorech. Od té doby se v zemích EU začalo hovořit o tzv. znalostním trojúhelníku, který tvoří dosažená úroveň vzdělání společnosti, výsledky vědeckého výzkumu a rychlost zavádění nových poznatků do praxe, inovace. Ve všech těchto oblastech zatím Evropa zaostává, zejména za USA. Jedna z příčin je v tom, že vnitřní trh na zmíněné výzvy reaguje zatím nedostatečně, chybí mu mechanismus, který by podněcoval k větší tvůrčí (inovační) činnosti a který by Evropu posunul na přední místo v ekonomické výkonnosti a konkurenceschopnosti. To je důvod, proč Evropská rada na svém zasedání v březnu 2008 navrhla, aby k dosavadním čtyřem svobodám byla dodána pátá: volný pohyb znalostí. V této nové svobodě se odpovídá na novou výzvu, na kterou není orientována žádná ze základních čtyř svobod. Obsah aktivit, které nová svoboda zahrne, je zhruba tento:Posílit mobilitu vědeckých pracovníků, studentů, akademiků přes hranice členských států, jež má překonat roztříštěnost vědeckého úsilí EU a zvýšit jeho výsledky,Přitáhnout do Evropy špičkové vědce ztřetích zemí,Vybudovat moderní vědeckou infrastrukturu zahrnující špičková pracoviště srovnatelná spředními světovými vědeckými centry,Zajistit transfer vědeckých poznatků do praxe, zejména propojením univerzit spotřebami podnikové sféry,Zajistit volný přístup ke znalostem a inovacím,Ochraňovat průmyslové a duševní vlastnictví,zejména také přijetím patentu Společenství. Pátá svoboda by měla usnadnit Evropské unii přechod ke znalostní společnosti a udržet důstojné postavení v globální soutěži. Autor: prof. Ing. Luděk Urban CSc., Jean Monnet Professor (Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze).Ochrana hospodářské soutěže na vnitřním trhu Pro úspěšné fungování vnitřního trhu nestačí vytvořit prostor pro čtyři (resp.pět) základní svobody. Je nutno navíc zabezpečit, aby ekonomické vztahy mezi členskými zeměmi a zejména jejich vzájemný obchod nebyly omezovány praktikami narušujícími rovnost podmínek. Takový stav může vzniknout buď jednáním podniků nebo zásahy státu. Pokud tato praxe nebude odstraněna, hrozí, potenciál tržní ekonomiky nebude plně využit. Pouze konkurenční prostředí, které je udržováno dohodnutými pravidly, je zárukou, že zdroje firem budou efektivně využívány, že se zabrání zvyšování cen, že firmy budou inovovat a vycházet vstříc potřebám spotřebitelů. Všechny moderní státy pečují o ochranu hospodářské soutěže stanovením přísných pravidel. Je přirozené, že se vznikem vnitřního trhu bylo také třeba zakotvit taková pravidla, aby základní svobody nebyly omezeny chováním podniků nebo intervencemi státu, zejména v obchodě mezi členskými státy. Tato pravidla byla začleněna již v Římské smlouvě, vztahují se však pouze na případy, kdy došlo k jejich porušení v obchodě mezi členskými státy. Nevztahují se tedy na případy, kdy pravidla hospodářské soutěže jsou porušována uvnitř členské země, má-li toto jednání pouze lokální význam a nejsou-li dotčeny zájmy subjektů v jiných zemích EU. Porušování pravidel hospodářské soutěže v takových situacích řeší národní protimonopolní úřady. Na dodržování pravidel hospodářské soutěže dohlíží Evropská komise. Má oprávnění zahájit řízení proti narušiteli hospodářské soutěže vždy, kdy je podána stížnost nebo jestliže sama zjistí, že k porušení pravidel



soutěže došlo. Může ukládat peněžité pokuty a zakázat určité jednání. Proti rozhodnutí Komise se může postižený subjekt odvolat k Evropskému soudu prvního stupně, jenž rozhodne s konečnou platností. Soutěžní pravidla EU se týkají těchto čtyř oblastí:Dohody podniků a jejich sdružení zaměřených na omezení soutěže v obchodě na vnitřním trhu jsou zakázány. Jde o kartely a jiné restriktivní dohody, které se považují od samého začátku za neplatné a jejich účastníci jsou v případě odhalení přísně pokutováni. Konkrétní podoba těchto dohod může být různá: Přímé nebo nepřímé určování ceny při nákupu nebo prodeji,Teritoriální rozdělení trhů,Uplatňování nerovných podmínek vůči obchodním partnerům při jinak stejných operacích aj.V některých případech je uzavírání dohod mezi podniky dovoleno: pokud přispívá ke zlepšení výroby, podporuje technický pokrok a spotřebitel má z dohody prokazatelnou výhodu. Tolerovány jsou také dohody týkající se specializace, spolupráce ve výzkumu apod.Jakékoli zneužití dominantního postavení na vnitřním trhu, ať už jedním podnikem nebo několika podniky, je zakázáno. Taková situace nastává, jsou-li obchodním partnerům vnucovány nepříznivé obchodní podmínky, jsou-li vůči nim uplatňovány nerovné podmínky (např.vazbové podmínky). Zneužití bylo definováno jako jakákoli diskriminace zákazníka nezávisle na podílu výrobce na příslušném trhu.Omezení slučovat podniky. Od roku 1990 se pravidla na ochranu hospodářské soutěže týkají také slučování (fúzí) podniků. To se týká případů, kdy se slučují podniky se sídlem v nejméně dvou členských zemích, pokud souhrnný obrat slučovaných firem překročí stanovený limit (2,5 mld € u tzv. evropská dimenze a 5 mld € v případě tzv.globální dimenze slučování). V ostatních případech je fúze vnitřní záležitostí příslušné země a o jejím povolení rozhoduje národní protimonopolní úřad. Toto pravidlo má zabránit nadměrné koncentraci ekonomické síly a jejímu možnému zneužití na vnitřním trhu. Týká-li se významná fúze podniků ve více zemích, musí být o ní Komise v předstihu informována, aby ji mohla buď schválit nebo zakázat.Zákaz státních subvencí. Státní podpora v nejrůznější podobě (dotace k cenám, úhrada ztráty, zvýhodněný úvěr, daňové úlevy apod.) je na vnitřním trhu zakázána, protože zvýhodňuje určitý subjekt a vytváří na trhu nerovné podmínky. Určité formy státní podpory se přesto připouštějí, jako například státní podpora sociální povahy nebo uhrazení škod způsobených přírodními katastrofami. Jsou i další přípustné formy státní podpory: podpora regionům postiženým vysokou nezaměstnaností, podpora významným projektům v zájmu celé Evropské unie, podpora malým a středním podnikům, podpora výzkumu, ochrana životního prostředí, rekvalifikace, podpora za účelem zachování kulturního dědictví. V poslední době byla státní podpora (zpravidla ve formě zvýhodněných půjček) poskytnuta podnikům nebo sektorům postiženým hospodářskou krizí. Evropská komise však bedlivě sleduje poskytování státní pomoci v jednotlivých členských zemích, může ji zakázat nebo nařídit její úpravu, dojde-li k přesvědčení, že jejím poskytováním jsou porušována pravidla hospodářské soutěže na vnitřním trhu. Společná pravidla hospodářské soutěže tvoří důležitou součást vnitřní trhu: ochraňují spotřebitele a zajišťují udržení rovných podmínek nutných pro jeho spolehlivé fungování. Autor: prof. Ing. Luděk Urban CSc., Jean Monnet Professor (Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze).Vnitřní trh a zavedení společné měny Vytvoření vnitřního trhu po odstranění fyzických, technických a daňových překážek prohloubilo vzájemnou závislost členských zemí. Zintenzivněly obchodní vztahy mezi nimi, velká část obchodu začala probíhat mezi členskými zeměmi. Přitom však každá země prováděla vlastní měnovou politiku: v její pravomoci byla úprava směnného kurzu, devalvace, úrokové sazby. To vnášelo do obchodních vztahů mnoho nejistot. Nepředvídatelné pohyby směnných kurzů komplikovaly vzájemné obchodní styky a také pohyb kapitálu. Zakladatelé evropské integrace si byli vědomi toho, že vývoj v vnitřního trhu si vyžádá spolupráci také v měnové oblasti. Narušení stálých a předvídatelných měnových kurzů ohrožovalo stabilitu vnitřního trhu. Kolísání kurzů měn členských zemí představovalo riziko, které mohlo ekonomické subjekty odrazovat od vzájemného obchodu a přeshraničních investic. Přesto Římská smlouva se společnou měnovou politikou a zavedením společné měny nepočítala. Hlavním důvodem bylo, že tehdejší mezinárodní měnové uspořádání dávalo dostatečnou záruku stability v měnových vztazích mezi zeměmi. Upravovat zvláštní měnový systém pro Evropu nemělo smysl. Vnější podmínky se však brzy změnily (opuštění systému fixních kurzů, devalvace dolaru, ropné šoky) a EU na ně reagovala: prvním pokusem o měnovou integraci na přelomu 60. a 70 let (Wernerův plán) a zejména založením Evropského měnového systému (EMS,1974), který měl vytvořit stabilní prostředí nezbytné pro rozvoj vnitroevropského obchodu. Záměrem bylo stabilizovat pohyby směnných kurzů měn členských zemí a snížit míru inflace. EMS si nekladl zavádět společnou měnovou politiku nebo společnou měnu. Tyto úvahy se znovu objevily v druhé polovině 80.let pod vlivem dvou událostí: jednak pod vlivem úspěchů EMS při stabilizaci směnných kurzů, jednak pod vlivem rozhodnutí o dokončení vnitřního trhu (1985). Společná měnová politika a zavedení společné Plné znění zpráv


měny se jevily jako logický krok v integračním procesu, kterým bude podpořen vývoj vnitřního trhu a odstraněny zbývající měnové překážky. Do Maastrichtské smlouvy byl proto dodán článek, že úkolem Společenství je nejen vytvořit vnitřní trh, ale také „hospodářskou a měnovou unii“. V tomto duchu konstatuje zpráva Evropského parlamentu, že „úspěch vnitřního trhu si vyžaduje konvergenci měnových politik a vnitřní trh v plném smyslu toho slova zahrnuje měnovou unii“. Bez měnové unie, bez společné měny je vnitřní trh neúplný. Mezi vnitřním trhem a měnovou unií se společnou měnou existují úzké vztahy:Vnitřní trh se stabilizoval, protože odpadla nejistota ohledně vývoje směnných kurzů členských zemí a hrozby devalvací. Odpadl prostor pro spekulace, pokud jde o vývoj směnných kurzů To mělo pozitivní vliv na rozvoj vnitroevropského obchodu a přesuny investic, otevřely se nové odbytové možnosti. Dosavadní výsledky integračního procesu se tím upevnily.Vzájemný obchod získal tím, že odpadly transakční náklady spojené s konverzí měn, což je přínos také pro občany jako účastníky turistického ruchu.Transparentní a srovnatelné ceny v zemích, které přijaly euro, posilují konkurenční prostředí. Všechny subjekty jsou v soutěži na vnitřním trhu postaveny do rovných podmínek, které nejsou ovlivňovány odlišnými měnovými politikami členských zemí.Také makroekonomické podmínky na vnitřním trhu byly ovlivněny zavedením společné měny. Vznikla oprávněná naděje na udržení nízké míry inflace, na snížení úrokových měr a tím příznivějších podmínek pro růst HDP, investic a zaměstnanosti. Euro se vedle dolaru stalo jednou ze světových měn. Rozsáhlejší používání eura vmezinárodním obchodě znamená snížení transakčních nákladů pro země eurozóny. Je ovšem známo, že společná měna je spojena také s určitým omezením, které dopadá na země eurozóny. Země, které přijaly euro, nemohou provádět samostatnou měnovou politiku, nemohou upravovat měnový kurz, devalvovat a ovlivňovat pohyb úrokové míry. Tyto nástroje bývají používány při narušené makroekonomické rovnováze ke zvyšování domácí konkurenceschopnosti a k nápravě situace. Převládá názor, že přínosy společné měny pro vývoj vnitřního trhu značně převyšují náklady a omezení s tím spojená. Autor: prof. Ing. Luděk Urban CSc., Jean Monnet Professor (Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze).Vnitřní trh a doprovodné politiky Vnitřní trh se nevyčerpává čtyřmi, resp.pěti svobodami. To se ukázalo při dokončování vnitřního trhu v druhé polovině 80.let a odrazilo se také v Jednotném evropském aktu (1987). Vytvoření rozsáhlého hospodářského prostoru bez vnitřních hranic, na který mohly nyní vstupovat subjekty z nejrůznějších členských zemí, si vyžádalo zavést společné postupy také v dalších oblastech. Uvedeme tři nejdůležitější: sociální politika, politika na ochranu životního prostředí, regionální politika (politika hospodářské a sociální soudržnosti). Politika v sociální oblasti je dodnes převážnou měrou doménou členských zemí. S přechodem k vnitřním trhu vznikla však nová situace tím, že se otevřel prostor pro neomezené působení tržních sil, pro volný pohyb kapitálu a také pro intenzívnější konkurenci. Nebylo možno vyloučit, že investoři budou přesouvat své hospodářské aktivity do členských zemí s méně náročnou sociální legislativou, aby mohli vyrábět s nižšími náklady. Hrozil tzv. sociální dumping. Udržování velkých rozdílů v některých oblastech sociální legislativy mohlo vytvořit nerovné podmínky soutěže na vnitřním trhu. Odpovědí byla harmonizace zásad ochrany práce a zdraví pracovníků v zemích EU (minimální závazné standardy, které nebrání členské zemi zavést přísnější opatření), přijetí Sociální charty Společenství se zárukami především na pracovním trhu (1989), která je od Amsterodamské smlouvy zakotvena v evropském právu, minimální požadavky harmonizující pracovní právo a pracovní podmínky (např. zásady hromadného propouštění, pracovní smlouvy při převádění podniku, platební neschopnost podniku, zřízení Evropské rady práce aj.). Přijata a používána je zásada rozvíjení dialogu sociálních partnerů na evropské úrovni se záměrem nacházet konsensus v citlivých sociálních otázkách. Politika na ochranu životního prostředí, která původně nebyla pojata do zakladatelských smluv, se dostala mezi prioritní činnosti teprve s přijetím programu vnitřního trhu. Šlo nejen o to zabránit postupující degradaci životního prostředí, zejména vody a ovzduší. Neméně pádný důvod byl v tom, že ekologicky rozdílné standardy v členských zemích mohly nepříznivě ovlivňovat soutěžní prostředí a vytvořit tím nerovné podmínky na vnitřním Plné znění zpráv


trhu. Posílení konkurenčních tlaků na vnitřním trhu mohlo u některých podnikatelů vyvolat sklon snižovat své náklady tím, že „ušetří“ na technologiích, které nebyly zrovna ohleduplné k životnímu prostředí. Tak se objevil problém „ekologického dumpingu“. Schůdným řešením se ukázala opět harmonizace standardů ochrany životního prostředí mezi členskými zeměmi. Tak byla přijata velká řada směrnic chránící jednotlivé složky životního prostředí: ovzduší, vodu, půdu, přírodní zdroje, faunu a flóru, nakládání s odpady. Velkým průlomem bylo přijetí zásady o posuzování vlivů na životní prostředí u všech větších investičních projektů. Také s regionální politikou Římská smlouva nepočítala. Program vnitřního trhu vyvolal však obavy, že propojený trh s volným pohybem kapitálu může vést k dalšímu prohlubování rozdílů mezi členskými zeměmi a jejich regiony. Vycházelo se z toho, že kapitál má přirozenou tendenci se usazovat především v oblastech s rozvinutou infrastrukturou a vybavených kvalifikovanou pracovní silou. Velké rozdíly, zejména mezi novými zeměmi a „jádrem“ EU jsou výsledkem vývoje, který trval mnoho desítek let. Velice pravděpodobným výsledkem čistě tržního přístupu mohlo být další zvětšení rozdílů se všemi nepříznivými politickými a sociálními důsledky. Tak se objevila nová priorita vnitřního trhu (poprvé zakotvená v Jednotném evropském aktu): ekonomická a sociální soudržnost, která se od té doby stala trvalou součástí politiky EU. Jejím cílem je snížit velké rozdíly v ekonomické úrovni členských států a jejich regionů prostřednictvím výdajů z tzv. strukturálních fondů, jež jsou součástí evropského rozpočtu. Bohatší členské země projevily solidaritu se zeměmi na nižším stupni ekonomického rozvoje. V roce 1989 bylo stanoveno pět prioritních cílů regionální politiky, později přeformulovaný do tří cílů, byl vymezen obsah termínu „problémový region“, kterým se kvalifikuje pro podporu z evropských fondů. Objem prostředků k dosažení tohoto cíle se opakovaně zvyšoval a v současnosti se již stal největší výdajovou položkou evropského rozpočtu. Regionální politika pomáhá stimulovat růst celého Společenství, je v zájmu všech jeho členů, stala se trvalou součástí vnitřního trhu. Jsou ještě další aktivity, které „doprovázejí“ projekt vnitřního trhu. Stručně je zmíníme: politika na podporu výzkumu a technologického rozvoje, na jejímž základě od roku 2000 vznikl Evropský výzkumný prostor, politika na podporu zaměstnanosti, na jejímž základě po zakotvení v Amsterodamské smlouvě vznikla „koordinovaná strategie zaměstnanosti“, jež vytyčuje Hlavní směry této politiky a jejíž těžiště však zůstává v členských státech. Vedle již zmíněných politik (na ochranu spotřebitele, na podporu malých a středních podniků) nutno uvést také další aktivity, bez nichž by byl obraz vnitřního trhu neplný. Sem patří tzv. právo společností: pokud vnitřní trh měl poskytnout neomezenou svobodu pro usazování podniků z různých členských zemí a jejich spolupráci, musely se sblížit odlišné národní předpisy týkající se činnosti společností. Harmonizace práva společností zajistila rovnou míru ochrany zájmů akcionářů, věřitelů, zaměstnanců, třetích osob uzavírajících se společností smlouvy. Toho bylo dosaženo zavedením minima společných pravidel, kterými se podařilo odstranit překážky rozvoje podnikání na celoevropské úrovni (harmonizace informační povinnosti společností, účetních předpisů, kvalifikace auditorů a zejména přijetí statutu evropské společnosti (2004). Autor: prof. Ing. Luděk Urban CSc., Jean Monnet Professor (Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze).Lisabonská strategie a vnitřní trh Konec devadesátých let a vstup do nového tisíciletí postavily Evropskou unii před mnoho nových výzev. Byly odrazem toho, že ve světě probíhají intenzívní globalizační procesy urychlené pokrokem informačních technologií a jejich všestrannou aplikací. Nové podmínky přesouvají těžiště hospodářské politiky do jiných sfér: vyžadují jinou kvalifikaci pracovníků, která musí být upravována po celý život, zásadně se zvyšují požadavky na úroveň znalostí, vyžaduje se široký prostor pro inovační činnost podniků. Tomu se musí přizpůsobit nejen ekonomické prostředí, ale také systém vzdělávání a systém sociálního zabezpečení. Evropská unie se mohla na konci 90.let pochlubit řadou pozitivních výsledků. Měla za sebou poměrně dlouhé období růstu s nízkou inflací, vyrovnanými veřejnými rozpočty a vyrovnanou platební bilancí, s „dokončeným“ vnitřním trhem. Zvládla úspěšně přechod ke společné měně. Bylo odstraněno politické rozdělení Evropy a o členství v EU se hlásila řada nových uchazečů ze střední a východní Evropy. Na druhé straně byla také „pasíva“: Evropa nebyla s to odstranit obrovskou nezaměstnanost (15 mil.osob bez práce), vnitřní trh měl mnoho slabin v obchodě se službami mezi členskými státy, kritická byla situace ve výzkumu s nízkým objemem výdajů na výzkum a slabou inovační činností. To všechno oslabovalo ekonomickou výkonnost a konkurenceschopnost Unie vůči hlavním obchodním rivalům, USA a Japonsku. Hrozilo nebezpečí, pokud EU včas a razantně nebude reagovat na tyto trendy, že se její konkurenční schopnost ve světě dále zhorší a že bude oslabena také její globální pozice.



Hlavní příčiny chabého ekonomického výkonu byly přitom dosti přesně identifikovány:V Evropě je málo lidí vtaženo do pracovního procesu: míra zaměstnanosti vUSA je vyšší než vEU (81,7 % proti 63,4 % vroce 1999). Také zaměstnanost žen je vEvropě nižší,Evropa má problém s vývojem produktivity práce: od poloviny 90.let jsou americké přírůstky vyšší, což souvisí spomalým zaváděním nových technologií vEvropě, malým objemem výdajů na výzkum, slabou inovační aktivitou a překážkami vpodnikání. Nová znalostní ekonomika se zatím vEvropě nestala tahounem ekonomického růstu,Evropa méně pracuje: v roce 2002 se vUSA vprůměru ročně odpracovalo 1815 hodin, kdežto například vHolandsku jen 1340 hodin. Evropská rada zasedající na jaře 2000 z toho vyvodila závěr, že je nutná „radikální transformace evropské ekonomiky“. Evropa potřebuje obnovit vysokou ekonomickou dynamiku, vysokou konkurenceschopnost opřenou o znalosti. Schválená lisabonská strategie (2000) měla mít tři pilíře: ekonomický, sociální a ekologický (po roce 2001). Byly navržen tyto směry nápravy:Zvýšit přírůstky zaměstnanosti tak, aby k roku 2010 dosáhla míra zaměstnanosti v EU v průměru 70 %,Vytvořit znalostní ekonomiku a znalostní společnost všeobecným přístupem k internetu (ve veřejné správě, školách a v podnikání), zvýšením výdajů na výzkum a vývoj (cíl:3 % do roku 2010) a podporou inovací,Provádět ekonomické reformy: vytvořit plně funkční vnitřní trh, liberalizovat síťová odvětví (energetiku, telekomunikace, dopravu a pošty), odstranit překážky podnikání, zlepšit soutěžní prostředí a přesměrovat státní podpory,Modernizovat evropský sociální model zejména zpružněním trhu práce, reformou penzijního a zdravotního systému,Pečovat o kvalitu života a udržitelný rozvoj: týká se nakládání spřírodními zdroji, emise skleníkových plynů, udržitelné dopravy. Původní záměr lisabonské strategie můžeme shrnout takto: zvýšit ekonomický růst a dosáhnout vyšší míry zaměstnanosti, a to prostřednictvím znalostí a jejich aplikace ( vědy, vzdělání, inovací a ekonomických reforem, aniž by byly ohroženy sociální soudržnost a dosažená úroveň ekologických standardů. Realizace nové strategie se měla obejít bez vytváření nových institucí. Evropská rada měla každoročně na svém jarnim zasedání zhodnotit průběh strategie, přičemž měla být posílena iniciativní úloha Komise. Pro sledování a hodnocení strategie měla být každoročně vypracována zpráva (Scoreboard) a vedle toho zpráva o konkurenčním postavení EU ve světě. Na konci roku 2004 předložila skupina odborníků pověřená Komisí hodnotící zprávu za prvních pět let strategie (Wim Kokova zpráva). Byla velmi kritická a hovořila o „promarněných šancích“a „zklamání nad vývojem evropské ekonomiky“. Konstatovala, že se sice podařilo zvýšit počet nových pracovních míst, ale cíl do roku 2010 je pro EU jako celek nesplnitelný. Postup ke znalostní ekonomice byl ohrožen tím, že podíl výdajů na výzkum a vývoj v HDP stagnoval a také postup v ekonomických reformách byl pomalý. Příčiny neúspěchu nové strategie byly sice nalezeny ve zhoršených podmínkách světové ekonomiky, ve vytyčení mnoha cílů, které si často protiřečily, hlavně však v tom, že většina členských zemí nevzala strategii za svou a že ji podporovala ji pouze verbálně. Přesto Wim Kokova zpráva označila lisabonskou strategii za správnou odpověď na výzvy, jimž EU musí čelit s tím, že její naléhavost je v roce 2004 větší než byla v roce 2000. Obchodním rivalem už nejsou jenom USA, ale také Čína a Indie. Navrhla, aby se EU poučila z nedostatků a nastartovala lisabonskou strategii znova. Nový start lisabonské strategie je spojen s nástupem nové Komise v čele s J. Barossem v roce 2005, jež se pokusila odstranit nedostatky původní strategie. Bylo provedeno jednoznačné vymezení priorit: strategie dostala pouze dva cíle: dosáhnout vyššího a trvalého růstu a vytvářet více pracovních míst a také lepší pracovní místa. To je klíčem pro splnění záměrů také v sociální a ekologické oblasti. Vlády členských zemí dostaly nový úkol: zpracovat a každoročně předkládat Národní program pro růst a zaměstnanost, do čehož mají být vtaženy také národní parlamenty. Přesto slabé výsledky žádná evropská instituce, žádná vláda členské země, žádná organizace evropských sociálních partnerů nezpochybnila záměr lisabonské strategie, která dosti přesně identifikovala slabiny evropské ekonomiky. Diskuse se vedou o tom, proč se až doposud lisabonské strategii nedařilo a o nové strategii, která by oživila evropskou ekonomiku v situaci, která je tíživější a složitější, než byla v roce 2000. Svědčí o tom četné návrhy, které přicházejí z mnoha míst a které usilují o formulaci evropské strategie po roce 2010. Na podzim roku 2009 hodlá Komise vyhlásit rozsáhlou celoevropskou konzultaci o směrech nové strategie po roce 2010. Na přelomu 2009-2010 má Komise za úkol předložit první obrysy strategie pro další



období a Evropská rada má na jaře 2010 projednat hlavní priority této strategie a v polovině téhož roku projednat a předložit novou verzi lisabonské strategie. Autor: prof. Ing. Luděk Urban CSc., Jean Monnet Professor (Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze).Vnitřní trh a Lisabonská smlouva Hlavní změny obsažené v Lisabonské smlouvě se netýkají ekonomické integrace, ale institucí EU (včetně nově zřizovaných), jejich funkcí (rozšíření pravomoci Evropského parlamentu), nového způsobu hlasování v Radě (dvojitá většina, nahrazení práva veta zhruba v 50 oblastech), vtažení národních parlamentů do jednání o nových legislativních návrzích. Přestože kapitoly a články týkající se evropské ekonomické integrace zabírají podstatnou část textu, jsou změny v nich obsažené minimální. To platí i pro články týkající se vnitřního trhu a doprovodných politik, v nichž se vesměs přebírá znění z předchozích smluv. Závažnou inovací Lisabonské smlouvy, která však má širší význam, je zpřesněné rozdělení pravomocí mezi Unii a členské státy. Pravomoci rozděluje Lisabonská smlouva do tří úrovní: na pravomoci výlučné, sdílené a takové, které zahrnují činnosti, jimiž Unie pouze podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států, aniž by je nahrazovala. Výlučná pravomoc znamená, že v určité oblasti je Unií svěřena výlučná působnost přijímat závazné právní akty, takže členské státy tak mohou činit pouze tehdy, jsou-li zmocněny Unií nebo provádějí-li akty přijaté Unií. Lisabonská smlouva vyjmenovává celkem pět sfér s výlučnou pravomocí Unie: celní unie, stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu, měnová politika pro členské země, jejichž měnou je euro, společná obchodní politika a zachování biologických mořských druhů v rámci společné rybářské politiky. Pomineme-li poslední případ, zjistíme, že čtyři z těchto výlučných pravomocí se týkají vnitřního trhu: celní unii a společnou obchodní politiku spojuje to, že obsahují společný celní sazebník sjednocující shodné podmínky pro vstup subjektů z třetích zemí na vnitřní trh EU. Bez společných pravidel hospodářské soutěže a bez pravidel společné měnové politiky nemůže vnitřní trh fungovat. Pravomoci sdílené znamenají, že v určitých přesně vyjmenovaných oblastech mají jak Unie, tak i členské státy pravomoc přijímat závazné právní akty. Výčet zahrnuje tyto oblasti: vnitřní trh, sociální politika (v oblastech vymezených smlouvou), hospodářská, sociální a územní soudržnost, životní prostředí, ochrana spotřebitele, oblast výzkumu a technologického rozvoje a dále také zemědělství a rybolov, dopravu, transevropské sítě, energetiku, prostor svobody, bezpečnosti a práva, veřejné zdraví, rozvojová spolupráce a humanitární pomoc. Členské státy v tomto případě vykonávají svou působnost v rozsahu, v jakém ji nevykonala Unie nebo se rozhodla přestat ji vykonávat. Jak je patrné, záležitosti vnitřního trhu a doprovodných politik mají v tomto výčtu velkou váhu. Do oblastí, v nichž Unie svou pravomocí a činností podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států, aniž by je přitom nahrazovala, Lisabonská smlouva započítává: ochranu a zlepšování lidského zdraví, průmysl, kulturu, cestovní ruch, všeobecné vzdělávání, odborné vzdělávání, mládež a sport, civilní ochranu a správní spolupráci. Jde vesměs o činnosti, jimiž se program vnitřního trhu zabývá jen okrajově. Pokud jde o články týkající se základních svobod vnitřního trhu (o páté svobodě se nehovoří), Lisabonská smlouva přebírá dřívější znění, prakticky beze změn. Zásadně zavádí používání termínu „vnitřní trh“ místo často používaných pojmů „společný trh“ a „jednotný trh“. Změny lze nalézt spíše u doprovodných politik. Tak například v kapitole o sociální politice se zdůrazňuje koordinace, nikoli harmonizace činností, kapitola o životním prostředí spojuje ekologii s klimatickými změnami, nově byla zařazena kapitola o energetice, o evropském výzkumném prostoru, o vesmíru. Zmínit se musíme o tom, že mezi cíli Unie není uvedeno vytváření systému, aby „na vnitřním trhu nebyla narušována soutěž“ (na zásah z francouzské strany), což však bylo vyváženo zvláštním protokolem o vnitřním trhu a hospodářské soutěži. Autor: prof. Ing. Luděk Urban CSc., Jean Monnet Professor (Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze).Vnitřní trh pro 21. století Na jaře 2006, zejména pod tlakem neuspokojivých výsledků lisabonské strategie, se Komise rozhodla provést celkovou revizi dosavadních přístupů k vnitřnímu trhu a zhodnocení jeho výsledků. V souhrnu kritické zprávy čteme toto:Vnitřní trh EU vmnoha oblastech dodnes neexistuje. Roztříštěnost trvá na trhu služeb, vdopravě, energetice, telekomunikacích, vdrobném bankovnictví, pojišťovnictví, veřejných zakázkách, duševním Plné znění zpráv


vlastnictví, volném pohybu pracovníků, malé a střední podniky mají potíže vpřeshraničním obchodě,Éra globalizace zásadně mění podmínky fungování evropské ekonomiky. Ekonomické, sociální a regulační systémy Evropské unie nejsou na tyto změny připraveny,Rychlý technologický pokrok: přírůstky produktivity a zaměstnanosti závisejí na inovacích a otevřenosti trhů, vnitřní trh není na tyto podmínky dostatečně připraven,Výzvy zevnitř EU: veřejnost i politikové vpůvodní patnáctičlenné Unii berou vnitřní trh jako víceméně hotový, což podporuje jejich odpor vůči reformám a oživuje protekcionismus. Zajímavý je závěr zprávy: „Zatímco vnitřní trh přispěl k postupu integrace, což do určité míry platí také pro konkurenční prostředí v EU, jeho potenciál není plně využit. Původní očekávání, že vnitřní trh se stane odrazovým můstkem pro dynamičtější, inovativnější a konkurenceschopnější ekonomiku ve světovém měřítku, nebylo splněno“. Obrysy vnitřního trhu pro 21.století zpracované Komisí byly přijaty Evropskou radou na jaře 2008. Obsahují tyto priority:Vzhledem kváze sektoru služeb v moderní ekonomice bude předpokladem růstu prosperity a produktivity v 21.století dokončování vnitřního trhu vtomto sektoru a využití nových technologií vdalších oborech. Vytvoření vnitřního trhu znalostí zahrnujícího i ochranu duševního vlastnictví musí být součástí těchto kroků,Vnitřní trh musí reagovat nejen na požadavky znalostní ekonomiky, ale také na klimatické změny, na závislost na dodávkách energie a na stárnoucí populaciPravidla vnitřního trhu musí brát vúvahu globální prostředí: vytvářet podmínky pro trvalou adaptaci podniků a pro nezbytné přesuny produkce, podporovat výzkum a inovace, prosazovat regulaci na globálním trhu vsouladu se standardy Evropské unie,Rozšiřování Unie přináší nové příležitosti pro rozvoj vnitřního trhu, ale zároveň se zvětšuje jeho heterogenita. Schvalování legislativy vnitřního trhu se může setkávat snovými překážkami,Zjednodušování a zeštíhlování legislativy vnitřního trhu je trvalým úkolem (program „Better regulation“),Důležitým prvkem nového programu zůstává: včasná a přesná implementace a důraznější prosazování legislativy vnitřního trhu. Je dobré, že Komise přišla s touto iniciativou, i když možná trochu pozdě. V každém případě na nové vizi vnitřního trhu závisí úspěch lisabonské strategie, která má být nově nastartována po roce 2010. Autor: prof. Ing. Luděk Urban CSc., Jean Monnet Professor (Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze).

URL| http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/politiky-eu/vnitrni-trh-evropske-unie/1000521/59140/

Xenofobní Česko? 9.12.2010

ČT 24

str. 08


Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Výzkum firmy STEM pro ministerstvo vnitra tvrdí, že čtyři pětiny lidí v Česku považují příslušníky romské menšiny za nepřizpůsobivé. Hned třetina respondentů by dokonce byla pro jejich odsun mimo území republiky. Z dotazování a výsledků vyplývá, že romské téma je jednou z nejzásadnějších inspirací českého pravicového extremismu. Zřejmě nejpřekvapivější je ale údaj, podle nějž by ve volbách bylo ultrapravici ochotno volit až 8 procent Čechů. Karel ROŽÁNEK, redaktor -------------------Považujeme vás za velký problém - takový je vzkaz české většinové společnosti Romům. 90 procent Čechů má totiž s Romy podle tohoto výzkumu osobně špatnou zkušenost. Jan HARTL, ředitel, agentura STEM -------------------To je pro sociologa drastický číslo, skoro nemožný číslo, to znamená v podstatě všichni. Plné znění zpráv


František BARTOŠ, vedoucí výzkumného týmu, agentura STEM -------------------Anticikánské postoje české veřejnosti jsou především sociálně zakotvené a souvisejí s tím, že česká veřejnost si Romy spojuje s nepřizpůsobivostí, kriminalitou a zneužívání dávek. Karel ROŽÁNEK, redaktor -------------------Podle ministra vnitra jsou výsledky výzkumu také zprávou pro romskou menšinu. Radek JOHN, ministr vnitra, předseda strany /VV/ -------------------Je na romské komunitě, aby také se svými dětmi promluvila a řekla si - milé děti, eskalujete problém. Jarmila BALÁŽOVÁ, redaktorka, Český rozhlas 6 -------------------Romská menšina tradičně patří k nejméně oblíbeným v české společnosti, je to dáno, myslím, mediálním obrazem a také některými zkušenostmi. Karel ROŽÁNEK, redaktor -------------------38letá Romka Jarmila Balážová je novinářka, pracuje jako redaktorka v Českém rozhlase. Většinová společnost podle ní nesmí dávat Romy do jednoho pytle. Jarmila BALÁŽOVÁ, redaktorka, Český rozhlas 6 -------------------Vždycky, když platí kolektivní vina, tak je to špatně, protože tak, jako se nemůže celý to etnikum s tím vypořádat, tak tak ani nemůže mít jednotnej přístup ta majoritní společnost. Karel ROŽÁNEK, redaktor -------------------Podobně jako Romové jsou na tom v očích Čechů, Moravanů a Slezanů také muslimové. Jako problém je vidí přes 2 třetiny z nich. Jan HARTL, ředitel, agentura STEM -------------------Je to ta skupina, která je vnímána jako relativně největší hrozba do budoucnosti. Karel ROŽÁNEK, redaktor -------------------Česká společnost není podle výzkumu rasistická, ale spíš nacionalistická. František BARTOŠ, vedoucí výzkumného týmu, agentura STEM -------------------Češi vnímají Romy více jako cizince než vlastní spoluobčany. Karel ROŽÁNEK, redaktor -------------------Z výzkumu vyplývá ještě další věc, a to že na rozdíl od Romů a muslimů česká společnost většinou pozitivně vnímá homosexuály nebo národnostní menšiny. Karel Rožánek, Česká televize. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------No, a hosty k tématu jsou právnička Klára Kalibová, dobrý večer. Klára KALIBOVÁ, právnička, In IUSTITIA -------------------Dobrý večer. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------A také sociolog Petr Soukup z Fakulty sociálních věd Karlovy Univerzity, vítejte, dobrý večer. Petr SOUKUP, sociolog, FVS UK -------------------Dobrý večer. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Otázka pro vás, pane doktore, souhlasíte s názorem pana Hartla, že pro sociologa je 90 procent prakticky rovno stu? Petr SOUKUP, sociolog, FVS UK -------------------Tak ne pro sociologa, ale vzhledem k tomu, že to je výzkum na nějakém pouze kousku populace, tak v zásadě při tom zobecnění je to plus minus nějakých pět procent, takže v zásadě téměř všichni. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Kde vidíte tedy příčinu toho, že majoritní podle toho výzkumu drtivá část české veřejnosti hodnotí právě Romy jako tu nejproblematičtější minoritu. Petr SOUKUP, sociolog, FVS UK -------------------Tak částečně je to tak, že prostě Romové mají některé negativní rysy, které prostě jsou částečně zveličovány médii a je to dlouhodobě přenášený stereotyp, takže to není překvapení. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Kde vidíte vy hlavní příčinu toho, že ten výzkum dopadl právě tak, jak dopadl. Klára KALIBOVÁ, právnička, In IUSTITIA -------------------Jednoznačně předsudky v české společnosti. Tím se česká společnost nějakým způsobem nevylučuje z té evropské. Jsou to předsudky, které jsou vytvářeny třemi pilíři, jedním z nich je výchova ať v rodině, nebo ve škole. Druhým z nich jsou vlastní zkušenosti a třetím z nich je mediální obraz. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Jsou ty předsudky, vy jste říkala, že je to evropský problém, ale jsou přece jenom stejné v okolních zemích Evropy? Nejsou u nás, vůbec není ta situace u nás trošku jiná, možná tím, že u nás ta romská minorita je opravdu docela početná? Klára KALIBOVÁ, právnička, In IUSTITIA -------------------Samozřejmě ty předsudky v každé konkrétní evropské zemi směřují vůči jiné minoritě, nebo vůči minoritě, která je nejvíce zastoupena. U nás jsou to Romové, ve Francii to mohou být například muslimové, obdobně v Německu. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Buďme ale upřímní. I pan doktor Soukup to naznačoval, to, že v romské komunitě je řada problémových osob, to není jistě žádné tajemství. Co mohou představitelé této menšiny sami dělat pro to, aby přispěli ke změně těch dat a ke změně takovéhoto výzkumu. Klára KALIBOVÁ, právnička, In IUSTITIA -------------------Otázka je, co můžeme dělat my všichni. My všichni můžeme odbourávat své vlastní předsudky vůči jinakosti, můžeme být tolerantní, což znamená přijímat i negativní, negativní obraz menšin, který přenáší média. Ty Plné znění zpráv


předsudky my jsme zvyklí se bavit pouze ve vztahu k Romům, ale česká společnost v nedávné minulosti měla předsudky vůči Židům například. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Zůstaňme ještě ale u té romské komunity, jaký je váš názor na to, co by mohla ta sama romská minorita dělat pro to, aby ten její obraz byl o něco pozitivnější. Petr SOUKUP, sociolog, FVS UK -------------------Tak romská minorita se relativně snaží, ale mnoho asi nezmůže. Já bych spíš viděl, že karta je na straně ať už vládních organizací, vlády, také i nevládních organizací ve spolupráci s vládou, byť to samozřejmě není většinou prostě problém legislativy, a tak dále. A chybí tady prostě akce pro začleňování už těch nejmenších do těch běžných struktur, jako jsou mateřské školy, školy a tak dál, kdy prostě jedině nějaká ta pozitivní pomoc může nějakým způsobem víc integrovat tu společnost. A na druhou stranu i studentské menšiny třeba v Německu víme, že to není úplně stoprocentní. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Ten výzkum také tvrdí, že téměř 6 procent Čechů souhlasí s většinou ideí ultrapravice a dokonce by bylo ochotno krajně pravicové subjekty i aktivně podpořit třeba účastí na akcích. A další více než 2 procenta lidí by sice k aktivní podpoře nepřikročila, ale ultrapravicové straně by byla ochotná dát svůj hlas ve volbách. Jak vážný a relevantní je podle vás tohle signál. Petr SOUKUP, sociolog, FVS UK -------------------No, když to řeknu teď jako učitel statistiky, tak v zásadě jsou to údaje na hranici statistické chyby, takže to v zásadě je téměř, téměř nula. To znamená, to je relativně zanedbatelný údaj. A na druhou stranu ještě k tomu přidejme to, že se relativně lehce tak odpoví do dotazníku a mnohem jiná aktivita potom bude v reálu. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Čili máte pocit, že anonymita toho sběru dat může zapříčinit, že sice třeba lidé řeknou, co si opravdu myslí, ale že kdyby potom došlo, v uvozovkách, na nějaké lámání chleba, tak by žádnou aktivitu takový člověk nevyvinul? Petr SOUKUP, sociolog, FVS UK -------------------Myslím si, že skutečně udělejme příměr. Nedávno bylo anketa na internetu o uklízení sněhu, asi 80 procent lidí řeklo, že bude uklízet aktivně sníh před svým domem, podívejme se, jak vypadají chodníky. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Na druhé straně, jaký je váš názor na tu případnou konkrétní politickou volební podporu extremní pravice, připomeňme, že extremní pravice získala naposledy přes 5 procent a tedy vstup do sněmovny ve volbách v roce 1996, to byli republikáni vedení panem Sládkem. Klára KALIBOVÁ, právnička, In IUSTITIA -------------------Pokud se ptáte na to, jestli tady máme nějaký politický krajně pravicový subjekt, který by v současné době aspiroval na to vstoupit do parlamentu. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Myslel jsem to tak, jestli máme i takový, takový elektorát, jestli je takový voličský potenciál, pokud bychom brali výsledky tohoto výzkumu za relevantní. Klára KALIBOVÁ, právnička, In IUSTITIA --------------------



Máme, ale je konzumován mainstreamovými stranami. Kromě Strany zelených v podstatě do komunálních voleb vstupovaly víceméně všechny politické strany s lehce xenofobním programem, nebo aspoň někteří z jejich kandidátů se netajili svými názory. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------S nadsázkou řečeno, není to pak výhoda, že ten potenciál je takto rozvrstven a že tedy není integrován nějakou jednou silnou skutečně extremistickou stranou? Klára KALIBOVÁ, právnička, In IUSTITIA -------------------Já to takhle nemůžu vidět, protože to znamená, že naše společnost hrubne, že. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Je to interpretace, která mě napadla, když jste říkala, že vlastně v každé té straně, tak si člověk říká, jak by to vypadalo, kdyby tady opravdu byla jedna strana, která by, jak se lidově říká, byla schopná vyluxovat ze všech těchto stran právě tyhle voliče. Klára KALIBOVÁ, právnička, In IUSTITIA -------------------Nevím, jestli se nám dá do budoucna dobře žít ve státě, ve kterém je normální nazývat Romy za cikány, ve kterém je normální tu xenofobní notu mít ve svém politickém programu. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Tak to, že to není normální, o tom se asi nemusíme nijak dlouze bavit, to je celkem zjevné. Ještě jedna věc, ten průzkum se zabýval i jakýmsi regionálním rozvrstvením těch extremistických nálad a podle průzkumů jsou nejrizikovějšími oblastmi z hlediska vztahu k idejím ultrapravice kraje Moravskoslezský, Ústecký a Plzeňský. Je to překvapivé, anebo to vychází možná z toho, že především první dva jmenované regiony jsou často zmiňovány jako, řekněme, sociálně napjatější než jiné. Petr SOUKUP, sociolog, FVS UK -------------------Tak určitě u těch krajů na severu je to relativně fenomén už známý a zároveň zase mediálně zvýrazněný. Prostě tam samozřejmě funguje i to, že lidé částečně odpovídají pod vlivem toho, co se z médií dozvídají. U Plzeňského kraje je to relativně asi novinka, i když je tam otázka inspirace z Německa a tak dál. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Podle průzkumu není česká společnost tak ostře vyhraněná proti většině jiných menšin, ať už jsou to menšiny národnostní, nebo definované, řekněme, intimní orientací, jaký k tomu máte komentář? Klára KALIBOVÁ, právnička, In IUSTITIA -------------------Tady bych upozornila na jiný průzkum, průzkum Olgy Pechové z Univerzity Palackého, která se zabývala homofobií motivovanými trestnými činy nebo respektive diskriminací na základě sexuální orientace a došla k závěru, že 14 procent gayů mužů bylo v posledních pěti letech fyzicky napadeno, pouze jeden z nich našel odvahu oznámit tento incident policii a policie mu rozmluvila skutečnost, že to bylo motivované homofobií i skutečnost, že se jednalo o trestný čin. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Může tohle to téma souviset třeba s tím, že Rom je na první pohled vzhledem k barvě své kůže rozpoznatelný, kdežto ty ostatní menšiny nejsou jaksi vizibilně zařaditelné na první pohled, protože gaye člověk na první pohled přece může, ale nemusí poznat, nebo si to může jenom myslet. Je česká nesnášenlivost opravdu namířená jenom proti Romům, anebo kdyby ty ostatní menšiny byly snáze rozpoznatelné, tak by byla rozprostřenější podle vás.



Klára KALIBOVÁ, právnička, In IUSTITIA -------------------Poměrně dost složitá otázka. Samozřejmě ta vizuální odlišnost bude vždycky větším zdrojem agrese, než něco, co poznáte až v druhém gardu. Na druhou stranu je třeba podotknout, že toto je výzkum veřejného mínění. Není to výzkum kriminality. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------I politické reprezentace a vy jste to zmiňoval, že je to otázka nutné spolupráce mezi třeba vládou a nevládními institucemi, opakovaně mluví o tom, že s takzvanou romskou otázkou je potřeba něco dělat. Dělá se? Anebo spíš jinak. Bylo někdy v minulosti i třeba ze strany vlády, ať už jakékoliv, vidět, že se snaží dělat třeba trochu víc? Petr SOUKUP, sociolog, FVS UK -------------------V některých momentech před několika lety byly určité snahy, teď mám pocit, že jsou daleko důležitější témata, takže to zapadlo. Ale přiznám se, že nejsem v tom kruhu těch nevládních organizací, takže nevím, co se přesně úplně připravuje. Ale pevně doufám, že se začne i této tematice věnovat víc prostoru a hlavně peněz. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Banálně znějící, ale určitě ta nejkomplikovanější otázka. Existuje nějaký účinný recept na soužití české většinové společnosti s Romy, pane doktore? Petr SOUKUP, sociolog, FVS UK -------------------Stoprocentně účinný ne, diskutoval jsem to opakovaně s kolegy z Německa, i tam přes mnoho akcí, které směřují k turecké menšině, se nedaří ten problém úplně řešit, takže určitě ne. Klára KALIBOVÁ, právnička, In IUSTITIA -------------------Vzájemná tolerance, respekt. Vzájemná. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Myslíte, že to tak by stačilo? Klára KALIBOVÁ, právnička, In IUSTITIA -------------------Jako pod to můžete zařadit spoustu různých preventivních programů na školách, integračních programů, programů zaměřených na likvidaci sociálně vyloučených lokalit, ekonomických opatření a tak dále. Ale to hlavní je začít v podstatě na té individuální bázi. Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Oběma vám děkuji, že jste přišli do dnešních komentovaných Událostí České televize, díky, na shledanou. Klára KALIBOVÁ, právnička, In IUSTITIA -------------------Děkuju, na shledanou. Petr SOUKUP, sociolog, FVS UK -------------------Díky.

Negativní postoj k Romům příliš řešit nelze, shodli se odborníci Plné znění zpráv


9.12.2010

parlamentnilisty.cz kls

str. 00

Monitor

Z výzkumu společnosti STEM vyšlo, že postoj české společnosti vůči Romům je většinou negativní. Podle právničky Kláry Kalibové jde o předsudky, sociolog Petr Soukup zase míní, že vláda v této otázce nedělá příliš mnoho. Oba to uvedli v pořadu České televize Události, komentáře. „To je pro sociologa drastické číslo, skoro nemožné. To znamená v podstatě všichni," řekl šéf společnosti Stem zabývající se výzkumem veřejného mínění Jan Hartl o průzkumu, na jehož základě vyšlo, že 90 procent Čechů má s Romy špatné zkušenosti. Problémy s komunitami řeší všude Podle právničky Kláry Kalibové je to dáno předsudky, které česká společnost má. „Jsou to předsudky," opakovala právnička z institutu Justitia. Problém xenofobie vůči Romům je podle ní ale ve většině zemí. „U nás jsou to Romové, jinde jsou zaměřeni proti jiné komunitě," řekla. Společně se sociologem Petrem Soukupem z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy se shodli na tom, že nevraživost obyvatel proti menšinám sužují celou Evropu. Němci řeší problém s Turky, Francouzi s muslimy. Kalibová také připomněla, že dnes Češi zaujímají negativní postoj vůči Romům, dříve to ale byli Židé. „Ani v Německu vůči Turkům se nedaří tento problém řešit," uvedla právnička. Sociolog: Opatření státu jou nedostatečná Podle sociologa Soukupa je řešení problému na státních institucích. Ty by prý měli pro uklidnění poměrů udělat více. „Karta je na straně vládních organizací na straně vlády a na nevládních organizací v spolupráci s vládou," řekl. Současná opatření prý nejsou dostatečná. K výsledkům průzkumu veřejného mínění se oba hosté Událostí komentářů stavěli spíše zdrženlivě. „Je to výzkum veřejného mínění, nikoli výzkum kriminality," připomněla Kalibová. Z výsledků totiž vyplynulo, že 90 procent lidí vidí Romy jako zdroj kriminality. Řešení není Návrh na řešení této otázky ale ani Soukup, ani Kalibová neznají. Sociolog Soukup opět zmínil německý případ. Ani těm, kteří se podle jeho slov v řešení problémů s tureckou menšinou vemi angažují, problém řešit nedaří. Stoprocentní řešení tedy neexistuje. Podle Kláry Kalibové je vše vzájemné toleranci. Skupiny se prý musí tolerovat i včetně svých negativ. „To řešení je založeno na individuální bázi," uvedl na závěr. Dále: Téměř polovina lidí by se ráda zbavila Romů S extremismem souhlasí 70 procent lidí. Absolutně jen šest


Podpora stávky 8.12.2010

ČT 24

str. 06

05:59 Studio 6



David BOREK, moderátor -------------------V Česku začíná největší odborový protest od roku 89 a Česká televize je u toho a v tuto chvíli se podíváme na onen protest z hlediska nálad veřejnosti, protože nálady zatím vypadají, že jsou spíše pro stávku. Například průzkum agentury Factum Invenio z pátku minulého týdne říká, že se stávkou souhlasí 54 % obyvatel, 37 nesouhlasí. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------Pojďme k dalšímu průzkumu. Průzkum společnost SC & C pro Českou televizi zveřejněný o víkendu dokonce ukázal, že stávka má podporu 60 % obyvatelstva. Co to znamená a jak spolehlivým vodítkem je veřejné mínění, to už bude téma pro následující minuty. My jsme si k tomuto tématu pozvali sociologa Petra Soukupa. Dobré ráno. Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Dobré ráno. David BOREK, moderátor -------------------Vás, pane Soukupe, tato čísla překvapují, tedy výrazně nadpoloviční podpora stávky? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Tak ta čísla nejsou zas tak překvapivá v kontextu toho, zač se ve stávce bojuje a v kontextu toho, jak vláda prezentuje připravované reformy a případně, jak se chovají současní politici. Takže si myslím, že na první pohled to není úplně překvapivá věc a byť jsem jenom zprostředkovaně četl, stejně tak jako vy, ty výsledky toho výzkumu, nevíme nic více, nevíme, nějaké detailnější vysvětlení, tak to překvapivé není. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------Na druhou stranu ale všechny strany vládní koalice dopředu avizovaly utahování opasků. Tak nemohli s tím lidé tak trošku počítat? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Tady nejde o tu základní informaci, že se bude šetřit, ale jde spíš o ten způsob prezentace toho šetření a způsob realizace těch opatření. V novinách, případně v televizi a na internetu se dozvíme o tom, jak se na ministerstvech vyhazují téměř automaticky například starší lidé, protože prostě je jednodušší se jich zbavit a neřeší se to, jestli jsou odborníci, nebo nejsou odborníci. Typickým příkladem bylo třeba rozpuštění odborů na ministerstvu školství, který se věnoval evropským záležitostem, kdy opravdu prostě nehrají roli nějaké věcné argumenty, ale prostě vyhazuje se jenom proto, aby se ušetřilo. Takže skutečně ta realizace a ty zprávy, které prosvítají, nejsou dobré a zároveň se podívejme, že politici sami, kritici, poslanci řešení to, jestli si sníží, nebo nesníží platy o 5 % a vypadá to, že nakonec, byť vlastně všichni chtějí, k tomu nedojde, protože se na tom ještě nedohodli. Takže to skutečně jsou špatné signály směrem ke společnosti a dá se očekávat, že to lidé tak vnímají. David BOREK, moderátor -------------------Co s tím má dělat vláda v tuto chvíli? Má to ignorovat? Protože vláda není od toho, aby šla po popularitě ve veřejných průzkumech, anebo se má nad tím zamyslet, něco korigovat? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Není asi možná potřeba korigovat ta opatření, ale je potřeba korigovat sdělování informací směrem k veřejnosti a případně dohlížet i na to, aby jednotliví ministři, a potažmo potom jednotlivé úřady skutečně postupovaly korektně a na základě nějakých odborných kritérií, ne prostě "padni komu padni", prostě uřízněme tady 10 %, je to jedno.



Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------A když si zase vezmeme druhou stranu této stávky, odboráře, myslíte si, že je podpora veřejnosti, alespoň, co se týče těchto výzkumů, podpoří k daleko masivnějším akcím do budoucna? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Dá se čekat, že pokud bude mít ta stávka úspěch, ale tady musím říct, že mám pocit, že taky mediální obraz nezvládli příliš odboráři, protože nedali úplně jasně vědět, co nebude fungovat a tak dál, to se dozvídáme třeba dneska ze zpravodajství, ale možná ještě včera na některých školách nevěděli rodiče, jestli teda mají poslat děti, nebo nemají poslat děti. Takže uvidíme. Ten obraz bude takový smíšený, ale pokud v uvozovkách "veřejnost tu stávku přijme", tak se dá čekat, že skutečně přijdou masivnější akce. David BOREK, moderátor -------------------Víte, ale on existuje někdy takový paradoxní axion, že když odbory jsou silné a jsou pevné v kramflecích, tak nepotřebují dělat příliš divoké akce a naopak, když cítí, že jejich pozice upadá, tak to musí kompenzovat větším řevem. Možná toto vypadá spíše jako onen uklidňující signál pro odbory. Ony mají podporu ve veřejnosti, tudíž nemusejí eskalovat situaci, nemusejí se zviditelňovat. Je toto možný scénář pro příští ... Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Ne, ne. Určitě, určitě se bude vyčkávat, jak zareaguje vláda, byť to zatím vypadá, že nezareaguje nijak. Podle prohlášení, ať už předsedy vlády, tak dalších ministrů, a potom se případně dají čekat další akce v řádu prostě několika měsíců, ne, že za 14 dní přijde další předvánoční stávka. To skutečně nikdo nečeká. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------Podobné protestní akce nejsou ničím výjimečným ani jinde v Evropě, příkladem Francie, Španělsko. Odtud neustále přes agentury chodí zprávy o tom, že lidé jsou v ulicích, případně nepracují. Myslíte si, že je česká veřejnost připravena na takto masivní akce? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Myslím si, že čeští odboráři a i ti příznivci se teprve učí stávkovat, když srovnáme ty akce, a přece jenom naše mentalita je trošičku jiná než ta jižanská. Daleko masivnější stávky ještě známe z Řecka, které je na tom ekonomicky špatně. Ale přece jenom si myslím, že paradoxně i v tomto se poučíme ze Západu, tak jako se učíme mnohé další věci. Takže ty akce asi skutečně budou organizovanější, masivnější to se čekat dá. David BOREK, moderátor -------------------Ale zatím tedy patříme k tomu protestanskému Severu Evropy, který tolik nestávkuje, jako katolický Jih? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Je to, je to tak určitě. Zatím, zatím skutečně prostě ty naše akce nejsou rozhodně tak masivní, jako ty ... David BOREK, moderátor -------------------Jak hodnotíte sociální vyjednávání v České republice? Tripartitu a schopnost lidí, a teď to možná je spíše psychologizující aspekt, schopnost lidí se domluvit? Je tam problém, že lidé v Česku možná neumějí krizový management, neumějí řešit spory? Že dost často to končí nedorozuměním, anebo to je běžné a stalo by se to jakkoli při tak rozdílných programech? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Ta tripartita nevypadala, že by nefungovala, že by se skutečně odboráři s vládou a se zástupci podniků nedomluvili, ale prostě nedošlo podle mne k dostatečné komunikaci toho řešení a toho v uvozovkách odbory,



někdo může říct, využily, někdo zneužily k tomu, aby připravily stávku. Takže to je prostě legitimní pokračování té debaty. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------Sociolog Petr Soukup. My vám děkujeme za informace a návštěvu u nás ve studiu. Hezký den. Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Pěkný den.

Nova porušuje vysílací zákon, nábytek propaguje v Ordinaci příliš 8.12.2010

mediar.cz str. 00 Ondřej Aust

Články

Pořady, v nichž se podle zákona, který od června 2010 povolil vkládání konkrétních výrobků, věci podobně jako v reklamě propagují, "nesmějí nepatřičně zdůrazňovat umístěný produkt". Sérii pochval od hlavních postav, řadu detailních záběrů a zobrazení značky si v momentálně nejsledovanějším tuzemském seriálu Ordinace v růžové zahradě zaplatil výrobce nábytku Jamall. Přílišnou propagací Nova porušuje zákon, ten umístění produktu do děje připouští pouze přiměřeně. Product placement výrobce nábytku Jamall na Nově (repro: Stream.cz) Protagonisté listují v katalogu, zdůrazňují konkrétní pohovku a chválí ji, poté na ni další z herců sedá a opět chválí. Logo se objevuje i několikrát v jediném záběru. „Některé obrazy posledních dílů se proměnily v téměř klasická teleshoppingová okna," konstatoval Milan Šmíd z pražské FSV UK, který na opakující se úkaz upozornil. Podle Šmída Nova nepřiměřeně propagovala taky lihovou tinkturu výrobce Allivictus. Nova se tak zpronevěřuje zákonu, který od června 2010 povolil vkládání konkrétních výrobků, tzv. product placement, ale jen v přiměřené formě. Pořady, v nichž se produkty propagují, „nesmějí přímo nabádat k nákupu nebo pronájmu zboží nebo služeb, zejména zvláštním zmiňováním tohoto zboží nebo služeb za účelem jejich propagace" a ani „nesmějí nepatřičně zdůrazňovat umístěný produkt".

URL| http://www.mediar.cz/nova-porusuje-vysilaci-zakon-nabytek-propaguje-v-ordinaci-prilis/

Které hvězdy dorazí na EPT v Praze? 8.12.2010

nova.cz

str. 00 Poker magazín/Turnaje pokerfan.cz / lad

Podařilo se nám získat seznam pokerových profíků a hvězd, které dorazí na nadcházející EPT Prague! Konkrétní jména a fotky uvnitř článku. O blížící se zastávce European Poker Tour v Praze, pořádané největší světovou hernou PokerStars jsme vás již informovali dříve. Pokud jste naší novinku zmeškali, můžete si informace přečíst přímo v článku zde.



My nyní známe aktuální seznam všech profíků, kteří se této zastávky zúčastní (list samozřejmě zatím není finální a nová jména se do konce týdne na soupisce zajisté ještě objeví). Nás s největší pravděpodobností budou zajímat hlavně tato 4 jména: Martin Hrubý První Čech, kterému se podařilo získat status profesionálního hráče hajícího barvy týmu PokerStars Pro. Před několika málo týdny (na konci října 2010) se mu podařilo vybojovat skvělé 2. místo na EPT ve Vídni. V Praze, před domácími fanoušky, bude jistě chtít dokázat, že se nejednalo o žádnou náhodu. Arnaud Mattern Francouzský člen týmu PokerStars Pro vyhrál první ročník EPT v Praze, který se konal 10.-14. prosince 2007. Tehdy si za své první místo domů odnesl €708,400 a ačkoliv si myslíme, že o peníze určitě nemá nouzi, je jisté, že druhý titul by se mu do sbírky hodil. Salvatore Bonavena Italský profík a vítěz EPT Prague z roku 2008 již také potvrdil svou účast na 4. ročníku této zastávky. V roce 2008 se mu podařilo získat €774,000 (bezmála 20 miliónů korun) a nyní se bude pokoušet o druhý titul z této zastávky. Salvatore je mimo jiné také členem nejúspěšnějšího týmu profíku PokerStars Pro. Jan Škampa Vítěz minulého ročníku, tehdy teprve třiadvacetiletý student Fakulty sociálních věd UK zatím nepotvrdil svou účast, dá se ovšem očekávat, že si letos nenechá ujít možnost obhájit titul a znovu si tak vydělat částku podobnou té, co vyhrál minule - €682,000. Sledovat budeme určitě i slovenského profíka Daga Paloviče, který před několika dny prohrál sázku v rámci heads-up souboje s Martinem Hrubým. Na začátku EPT Prague v pondělí si tak bude muset nechat nabarvit vlasy na bílo a na temeno hlavy mu bude vysprejováno logo PokerStars. Navíc se zavázal, že během EPT v Praze splní Martinovi každé přání a bude se starat o to, aby celý turnaj odehrál v pohodě. Více o sázce čtěte zde. Dalšími potvrzenými profesionálními hráči jsou: Bertrand “ElkY“ Grospellier Luca Pagano Ville Wahlbeck Dario Minieri Nacho Marcel Luske Liv Boeree Theo Jorgensen Arnaud Mattern Thomas Bichon Toni Judet



Marcin Horecki Martin Hrubý Max Lykov Pierre Neuville Salvatore Bonavena Michael Keiner Potvrzení Sport Stars Fatima de Melo Třešničkou na dortu pro diváky turnaje bude nizozemská pozemní hokejistka - krásná Fatima de Melo. Foto priloha: http://image.tn.nova.cz/media/images///440x248/Dec2010//703520.jpg

URL| http://poker.nova.cz/ext/turnaje/ktere-hvezdy-dorazi-na-ept-v-praze.html

Komponentní odpisování dle české účetní legislativy a IFRS 7.12.2010

Auditor str. 21 Téma čísla David Procházka

Novela vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, zavedla do českého účetnictví termín komponentní odpisování. Účetní jednotky mohou užívat tento způsob odpisování od účetního období začínajícího 1. lednem 2010. Doplnění vyhlášky bylo provedeno jako součást procesu sbližování české účetní legislativy s IFRS. Článek porovnává úpravu komponentního odpisování v obou systémech. Odpisování dlouhodobých aktiv dle IFRS a ČÚS V článku bude popsána s ohledem na jeho hlavní cíl (tj. komponentní odpisování) pouze problematika dlouhodobých hmotných aktiv (DHA)1), kterou v rámci IFRS upravuje IAS 16 Pozemky, budovy a zařízení. Odpisování dlouhodobých hmotných aktiv dle IFRS Některé definice používané IAS 16 Pořizovací náklady aktiva jsou peněžní částka nebo zaplacené peněžní ekvivalenty nebo reálná hodnota ostatních protihodnot souvisejících s nabytím aktiva v době jeho pořízení nebo výstavby, nebo - tam, kde je to na místě - částka přiřazená aktivu, když je prvotně uznáno podle specifických požadavků jiných standardů. Části některých dlouhodobých hmotných aktiv mohou vyžadovat výměnu v pravidelných intervalech (vyzdění pece, sedačky v letadle, spotřebiče v kuchyni) či méně časté opakované výměny (vnitřní stěny budovy). Jednotka zahrne do účetní hodnoty DHA náklady na výměnu části takové položky v okamžiku jejich vynaložení, jsou-li splněna kritéria uznání uvedených nákladů. Účetní hodnota nahrazovaných částí je odúčtována. Podmínkou pro pokračování dobré funkce DHA (např. letadlo, výtahy, jaderné elektrárny) může být provádění pravidelných revizí (hlavních prověrek výskytu závad) bez ohledu na to, zda jsou některé části aktiva vyměňovány. Při každém provedení hlavní prověrky se její náklady uznají za součást účetní hodnoty DHA jako výměna, pokud jsou splněna kritéria pro uznání. Jakákoliv zbývající účetní hodnota nákladů na předchozí prověrku je odúčtována z rozvahy. Odepisovatelná částka jsou náklady na pořízení aktiva nebo jiná částka zastupující tyto pořizovací náklady v účetní závěrce, minus jeho zbytková hodnota. Zbytková hodnota aktiva je odhadovaná částka, kterou by účetní jednotka v současnosti získala z vyřazení aktiva po odečtení předpokládaných nákladů souvisejících s vyřazením, pokud by aktivum již bylo vzhledem ke svému stáří a stavu na konci očekávané doby použitelnosti. Odpis je systematickou alokací odepisovatelné částky aktiva po celou dobu jeho použitelnosti. Plné znění zpráv


Odpisování dlouhodobých hmotných aktiv dle IAS 16 Odpisy se v každém období zachycují ve výsledovce, pokud se nestanou součástí účetní hodnoty jiného aktiva (např. v souladu s požadavky na ocenění zásob vlastní výroby dle IAS 2 Zásoby či ocenění interně vytvářených nehmotných aktiv dle IAS 38 Nehmotná aktiva). Odpisy v kontextu IFRS jsou tedy jedním z projevů dodržování zásady přiřazování nákladů výnosům (tzv. matching principle). Odepisovatelná částka aktiva musí být systematicky alokována po celou dobu použitelnosti, přičemž zbytkovou hodnotu a dobu použitelnosti aktiva je třeba prověřit nejméně jednou ročně při roční závěrce. Dojde-li k revizi předchozích odhadů, je třeba změnu či změny zaúčtovat jako změnu či změny účetního odhadu v souladu s IAS 8 Účetní pravidla, změny v účetních odhadech a chyby. V určitých případech se zbytková hodnota aktiva, může zvýšit na hodnotu, která se rovná účetní hodnotě aktiva, nebo tuto účetní hodnotu dokonce přesahuje. Dojde-li k tomu, přestane se aktivum odepisovat až do okamžiku, dokud zbytková hodnota následně neklesne na částku nižší, než je účetní hodnota aktiva. Účetní jednotka zahájí odepisování aktiva okamžikem, kdy je aktivum připravené k zamýšlenému způsobu užívání. Odepisování aktiva končí buď ke dni, ke kterému je aktivum klasifikováno jako držené pro prodej (viz IFRS 5) nebo ke dni vyřazení aktiva, podle toho, co nastane dříve. Odepisování nekončí, když se aktivum přestane využívat nebo je odebráno z aktivního užívání a připraveno k vyřazení, ledaže by bylo již zcela odepsáno. Jsou-li však použity výkonové odpisy, může být částka odpisů nulová, pokud se aktivum nepoužívá k výrobě. Doba použitelnosti aktiva je definována za podmínek očekávané užitečnosti aktiva pro účetní jednotku. Politika účetní jednotky v oblasti řízení aktiv může zahrnovat vyřazení aktiv po určité době nebo po spotřebě určité části ekonomických užitků ztělesněných v aktivu. Doba použitelnosti aktiva může tedy být kratší než jeho ekonomická životnost. Odhad doby použitelnosti aktiva vychází z úsudku založeného na zkušenostech účetní jednotky s podobnými aktivy. Použitá odpisová metoda odráží očekávaný způsob, kterým budou budoucí ekonomické užitky z aktiva spotřebovávány účetní jednotkou. Odpisová metoda použitá pro aktiva se prověřuje nejméně jednou ročně při roční závěrce; při výskytu významných změn v očekávaném rozložení spotřeby budoucích ekonomických užitků z těchto aktiv se změní metoda tak, aby odrážela změněné rozložení užitků. Takové změny se zaúčtují jako změny účetního odhadu v souladu s IAS 8. K systematické alokaci odepisovatelné částky aktiva po dobu jeho použitelnosti mohou být užívány různé odpisové metody. Účetní jednotka zvolí metody, které nejlépe odrážejí očekávaný průběh spotřeby budoucích ekonomických užitků ztělesněných v odpisovaných aktivech. Tyto metody pak konzistentně používá v jednotlivých obdobích, pokud nedojde ke změně v očekávaném průběhu spotřeby budoucích ekonomických užitků. Každá komponenta DHA, jejíž pořizovací náklady jsou významné v poměru k celkovým pořizovacím nákladům předmětné položky, musí být odepisována samostatně. Nicméně jednotka může seskupit při výpočtu odpisů takové komponenty, které mají stejnou životnost a metodu odpisování. Je-li aplikováno komponentní odpisování, u komponent, které nejsou samostatně významné, může jednotka použít při odepisování aproximační techniku určení výše odpisů, a to způsobem, který věrně odráží průběh spotřeby a/nebo dobu použitelnosti těchto jednotlivě nevýznamných komponent. Odpisování dlouhodobých hmotných aktiv dle české účetní legislativy Česká účetní legislativa vymezuje účel odepisování prvotně v § 25 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. § 25 zákona o účetnictví Účetní jednotky při oceňování ke konci rozvahového dne zahrnují jen zisky, které byly dosaženy, a berou v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků a jsou jim známy do okamžiku sestavení účetní závěrky, jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření účetního období zisk nebo ztráta. § 26 zákona o účetnictví Naplnění ustanovení § 25 se dosahuje prostřednictvím rezerv, opravných položek a odpisů majetku. Rezervami se rozumí rezerva na rizika a ztráty, rezerva na daň z příjmů, rezerva na důchody a podobné závazky, rezerva na restrukturalizaci. Rezervami se dále rozumí technické rezervy nebo jiné rezervy podle zvláštních právních předpisů. Opravnými položkami se vyjadřuje přechodné snížení hodnoty majetku; odpisy majetku vyjadřují trvalé snížení jeho hodnoty. Z hlediska české účetní legislativy je tedy odpisování majetku vyjádřením dodržování zásady opatrnosti, což není příliš vhodné. Základní pravidla pro odepisování majetku stanovuje § 28 zákona o účetnictví, který je konkretizován ustanoveními § 56 a § 56a vyhlášky pro podnikatele. § 28 zákona o účetnictví Účetní jednotky, které mají vlastnické nebo jiné právo k majetku, nebo které hospodaří s majetkem státu nebo s majetkem územních samosprávných celků, o něm účtují a odpisují v souladu s účetními metodami. Pozemky a jiný majetek vymezený zvláštními právními předpisy nebo prováděcími právními předpisy se neodpisuje. Výše uvedený majetek odpisuje účetní jednotka, která jej úplatně nebo bezúplatně poskytuje jiné osobě k užívání zejména na základě smlouvy o nájmu nebo smlouvy o výpůjčce. Plné znění zpráv


Výše uvedený majetek odpisuje účetní jednotka, která jej poskytuje jiné osobě k užívání na základě smlouvy o finančním leasingu, kterým se pro účely tohoto zákona rozumí poskytnutí majetku za úplatu do užívání, jestliže je uživatel oprávněn nebo povinen v průběhu užívání nebo po jeho ukončení nabýt vlastnické právo k poskytnutému majetku. Výše uvedený majetek odpisuje nájemce, pouze pokud je oprávněn o tomto majetku účtovat a odpisovat jej na základě smlouvy o nájmu podniku nebo jeho části. Účetní jednotka, která výše uvedený majetek úplatně nebo bezúplatně užívá a provede na tomto majetku technické zhodnocení na svůj účet, účtuje o tomto technickém zhodnocení a odpisuje jej v souladu s účetními metodami. Účetní jednotky jsou povinny sestavovat odpisový plán, na jehož podkladě provádějí odpisování majetku v průběhu jeho používání. Uvedený majetek se odpisuje jen do výše jeho ocenění v účetnictví. § 56 vyhláška Odpisovaný nehmotný a hmotný dlouhodobý majetek se odpisuje z ocenění stanoveného k datu zařazení položky do užívání (příp. zvýšeného o technické zhodnocení) v průběhu jeho používání. Průběh používání může být vyjádřen i jinak než ve vazbě na čas, například na výkony. Pro odpisování dlouhodobého hmotného majetku lze použít metodu stanovenou v § 56a, tj. komponentní odpisování. Účetní jednotky sestavují odpisový plán podle § 28 včetně jeho aktualizace podle průběhu používání a podle změn v průběhu používání majetku účetní jednotkou. S ohledem na významnost a věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky může účetní jednotka při odpisování majetku zohlednit předpokládanou zbytkovou hodnotu. Předpokládanou zbytkovou hodnotou se pro účely této vyhlášky rozumí účetní jednotkou zdůvodnitelná kladná odhadovaná částka, kterou by účetní jednotka mohla získat v okamžiku předpokládaného vyřazení majetku, například prodejem, po odečtení předpokládaných nákladů s vyřazením souvisejících. Zohledněním předpokládané zbytkové hodnoty majetku se rozumí, že účetní jednotka stanoví a aktualizuje odpisový plán majetku tak, aby se za plánovanou dobu jeho používání součet vykázaných a plánovaných odpisů včetně předpokládané zbytkové hodnoty nebo zbytkové hodnoty rovnal ocenění majetku při jeho zařazení do používání (příp. zvýšené o technické zhodnocení). Možnost aplikovat zbytkovou hodnotu je účetním jednotkám povolena od 1. ledna 2010. Jestliže se proto účetní zobrazení účetní jednotky rozhodnou, neprovádějí se účetní operace opravující výši vykázaných odpisů a oprávek v předchozích účetních obdobích. § 56a vyhláška Stavby, byty a nebytové prostory, samostatné movité věci a soubory movitých věcí může účetní jednotka s ohledem na významnost a věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky odpisovat metodou komponentního odpisování majetku. Účetní jednotka vymezí druh majetku, u kterého použije metodu komponentního odpisování, průběh používání a způsob určení komponenty včetně jejího ocenění podle svých potřeb a tyto skutečnosti doloží průkazným účetním záznamem. Komponentou se pro účely této vyhlášky rozumí určená část majetku nebo souboru majetku nebo určená kontrola výskytu závad, u které je výše ocenění významná v poměru k výši ocenění celého majetku nebo souboru majetku a jejíž doba použitelnosti se významně liší od doby použitelnosti majetku nebo souboru majetku. Určení kontroly výskytu závad jako komponenty účetní jednotka provádí k okamžiku uvedení majetku do užívání2). Komponenta se odpisuje v průběhu používání samostatně od ostatních komponent a od zbylé části majetku nebo souboru majetku. Při výměně komponenty se ocenění majetku upravuje tak, že se snižuje o výši ocenění vyřazované komponenty a zvyšuje o výši ocenění nově zařazované komponenty včetně náhradních dílů spotřebovaných na výměnu komponenty a o náklady související s výměnou této komponenty. Pokud vyřazovaná komponenta není k okamžiku vyřazení odepsána do výše jejího ocenění, provede účetní jednotka odpis zůstatkové ceny vyřazované komponenty do nákladů. O majetku a jeho oprávkách se účtuje jako o celku; majetek se i jako celek vykazuje. Účetní jednotka prokáže výpočet výše odpisu tohoto majetku jako celku například tím, že metodě komponentního odpisování přizpůsobí účtování o odpisech na analytických účtech. Při prvním použití metody komponentního odpisování u majetku, který byl již uveden do užívání, se na komponenty rozděluje celkové ocenění majetku a celková výše oprávek k majetku; přitom nesmí být součet zůstatkových cen připadajících na jednotlivé komponenty vyšší než zůstatková cena celého majetku. Účetní operace opravující výši vykázaných odpisů a oprávek v předchozích obdobích se neprovádějí. Rozdíly mezi IFRS a českou účetní legislativou Na základě předchozího výkladu lze upozornit na hlavní rozdíly3) v odpisování dlouhodobých aktiv, které existují mezi českou účetní legislativou a IFRS (viz tab. č. 1). Daňové souvislosti komponentního odpisování Návrh novely zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů reaguje mj. na zavedení komponentního odpisování účetní legislativou. Konkrétně se doplňuje § 23, odst. 2, dle kterého se pro zjištění základu daně se vychází: a) Z výsledku hospodaření (zisk nebo ztráta), a to vždy bez vlivu Mezinárodních účetních standardů, u Plné znění zpráv


poplatníků, kteří vedou účetnictví. Poplatník, který sestavuje účetní závěrku podle Mezinárodních účetních standardů upravených právem Evropských společenství, proúčely tohoto zákona použije ke zjištění výsledku hospodaření a pro stanovení dalších údajů rozhodných pro stanovení základu daně zvláštní právní předpis. Při stanovení základu daně se nepřihlíží k zápisům v knihách podrozvahových účtů, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Pro zjištění základu daně veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti se vychází z výsledku hospodaření upraveného o převod podílů na výsledku hospodaření společníkům veřejné obchodní společnosti nebo komplementářům komanditní společnosti. Pro zjištění základu daně u poplatníků, kteří odpisují majetek metodou komponentního odpisování podle právních předpisů upravujících účetnictví, se vychází z výsledku hospodaření bez vlivu této účetní metody odpisování. b) Z rozdílu mezi příjmy a výdaji u poplatníků, kteří nevedou účetnictví. Dle aktuálního návrhu novely zákona se tedy účetní metoda komponentního odpisování majetku pro stanovení základu daně akceptovat nebude. Použije-li poplatník v účetnictví metodu komponentního odpisování, navrhuje se pro účely zjištění základu daně postupovat tak, jako kdyby tuto metodu nepoužil a výsledek hospodaření upravit o veškeré vlivy vzniklé použitím této účetní metody odpisování majetku (tj. např. vyloučit účetní odpisy komponent i zbylé části majetku nebo zůstatkové ceny komponent i zbylé části majetku). Majetek, u kterého se aplikuje v účetnictví komponentní odpisování, bude proto daňově odpisován jako celek podle § 26 až 33 ZDP. Závěr Přestože novela vyhlášky č. 500/2002 Sb. byla vedena snahou harmonizovat českou legislativu v oblasti odpisování s principy používanými v IFRS, přetrvávají mezi oběma systémy významné rozdíly. Zatímco komponentní odpisování je dle IAS 16 povinné, existují-li významné komponenty s odlišnou životností, novelizovaná česká legislativa komponentní odpisování umožňuje pouze jako povolenou alternativu. V tomto kontextu působí téměř až úsměvně samotná formulace vyhlášky, která uvádí, že účetní jednotky mohou komponentní odpisování použít s ohledem na významnost a věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky. Aktuální text vyhlášky tak nepřímo naznačuje, že účetní jednotky věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví mohou, ale nemusí respektovat, pokud nechtějí. Rozdílný přístup k povinné/dobrovolné aplikaci komponentního odpisování má závažné důsledky, např. ve vztahu k rezervám na opravu dlouhodobých aktiv. IAS 37 Rezervy, podmíněné závazky a podmíněná aktiva uvádí, že rezerva na opravu dlouhodobých aktiv je svojí podstatou rezervou na budoucí provozní ztráty. Budoucí provozní ztráty nesplňují definici závazku a rezervy na ně nesmějí být vykázány, neboť neexistuje žádná současná povinnost vzniklá v důsledku minulé události (tj. neexistuje událost zakládající závazek). Očekávání budoucích provozních ztrát naznačuje, že určitá aktiva mohou být znehodnocena. V tom případě musí účetní jednotka podrobit dotčená aktiva testu na snížení hodnoty dle IAS 36 Snížení hodnoty aktiv. IAS 36 v této souvislosti upozorňuje, že potenciální ztráta ze snížení hodnoty dlouhodobých aktiv může být odrazem nadhodnocené účetní hodnoty aktiv v důsledku podhodnocených odpisů. To se může stát, když účetní jednotka neaplikuje komponentní odpisování u těch komponent, které mají výrazně kratší životnost než zbývající část aktiva. V tom případě jsou účetní jednotky povinny upravit účetní metody a aplikovat komponentní odpisování v souladu s IAS 16. Podstatnou komplikací je i to, že česká legislativa neřeší vzájemný vztah komponentního odpisování a rezerv na opravy dlouhodobého majetku. Oba aspekty účetního zobrazení mohou koexistovat společně. Teoreticky mohou nastat v účetních závěrkách českých podniků čtyři možnosti zobrazení: * komponentní odpisování je aplikováno a rezervy na opravy dlouhodobého majetku nejsou aplikovány, * komponentní odpisování není aplikováno a rezervy na opravy dlouhodobého majetku nejsou aplikovány, * komponentní odpisování není aplikováno a rezervy na opravy dlouhodobého majetku jsou aplikovány, * komponentní odpisování je aplikováno a rezervy na opravy dlouhodobého majetku jsou aplikovány. První varianta je v souladu s řešením dle IFRS. Druhá varianta může být v pořádku za předpokladu, že účetní jednotka nemá žádná dlouhodobá aktiva, resp. žádná její dlouhodobá aktiva se neskládají z významných komponent s odlišnou životností od zbytku aktiva. Existují-li ovšem takové komponenty, zvolené řešení odpisování aktiva jako celku značí nadhodnocená aktiva i hospodářský výsledek. Třetí varianta je tradiční pro české účetnictví. Nemožnost komponentně odepisovat části aktiv s kratší životností před novelou vyhlášky způsobovala, že účetní jednotky vykazovaly nadhodnocený zisk. Toto zkreslení reality se kompenzovalo vytvořením rezervy. Ta řeší problém s odpisováním z hlediska zisku (ovšem jenom celkového) za cenu nevhodné struktury výsledku hospodaření, nadhodnocených aktiv a vykazováním závazků, které ve skutečnosti neexistují. V mnoha případech byly/jsou rezervy na opravy dlouhodobého majetku



vytvářeny pouze účelově z daňových důvodů. Nevhodnost tohoto postupu se tak násobí. Se zavedením komponentního odpisování je případná pokračující aplikace této varianty účetními jednotkami nevhodná. Čtvrtá varianta řešení stejně jako předchozí odporuje věrnému a poctivému obrazu. Komponentní odpisování je v pořádku, nicméně účetní jednotka navíc tvoří rezervu, a to často pouze z daňových důvodů. Novela zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, platná od roku 2009, stanovila jako podmínku pro uznání tvorby rezervy jako výdaje (nákladu) na dosažení, zajištění a udržení příjmů uložení peněžních prostředků v plné výši rezervy připadající na jedno zdaňovací období na samostatný účet v bance se sídlem na území členského státu Evropské unie, který je určen výhradně pro ukládání prostředků rezerv tvořených podle tohoto ustanovení, a to nejpozději do termínu pro podání daňového přiznání. Povinnost uložit peníze na vázaný účet, který nelze použít k jiným účelům, výrazným způsobem omezilo praxi vytvářet rezerv na opravy dlouhodobého majetku. Nelze ovšem vyloučit, že některé účetní jednotky rezervy tvořit budou společně s komponentním odpisováním. Též nelze vyloučit, že se v budoucnu legislativa změní a omezující podmínka se zruší např. s cílem podpořit podniky daňovými úlevami, a proto se většina jednotek opět rozhodne rezervy vytvářet. České účetní předpisy nezakazují tvorbu rezerv na opravy dlouhodobého majetku, a to dokonce ani za situace, že jednotka se rozhodne dobrovolně aplikovat komponentní odpisování. Nastíněné účetní zobrazení je ovšem v rozporu s věrným a poctivým obrazem a auditor by na to měl vedení účetní jednotky upozornit a příp. neudělit výrok bez výhrad. Kromě toho by auditor měl při ověřování účetní závěrky ověřit, zda účetní jednotka aplikuje při stanovení odpisové základny i zbytkovou hodnotu. V případech, kdy zbytková hodnota je významná, její nerespektování způsobuje nadhodnocené odpisy v jednotlivých letech a v důsledku toho významné zisky při vyřazení aktiv z používání. V neposlední řadě by mělo být předmětem zájmu při testování a vyhodnocování informací o odpisech dlouhodobého majetku i posouzení, zda nenastaly okolnosti, které si žádají úpravu odpisového plánu. Přestože české předpisy povinnost aktualizovat Ing. David Procházka vystudoval Obchodní akademii v Chrudimi (1998) a poté magisterský obor Účetnictví a finanční řízení podniku na VŠE v Praze (2004). V roce 2006 dokončil studium na FSV UK (obor ekonomie). V letech 2007 - 2009 pracoval jako vedoucí controllingu ve společnosti Barum Centrum Praha. Od roku 2007 působí na katedře finančního účetnictví a auditingu jako odborný asistent. Profesně se zaměřuje na problematiku účetního a ekonomického konceptu zisku, oceňování a uchování kapitálu, reportingu účetních informací v rámci nadnárodních koncernů a metodickou stránku přípravy účetních závěrek podle různých účetních předpisů. Je řešitelem či členem řešitelského týmu projektů Grantové agentury České republiky. Podílí se na překladech IFRS pro Evropskou unii a na recenzích českého překladu Mezinárodních účetních standardů pro veřejný sektor, který zajišťuje NKÚ. Od roku 2006 spolupracuje s časopisem Účetnictví a s internetovým portálem Účetní svět. Od roku 2007 je členem Evropské účetní asociace. Tento příspěvek byl zpracován jako jeden z výstupů projektu Interní grantové agentury VŠE v Praze „Tvorba podpůrných počítačových aplikací pro účetní praxi se zaměřením na IFRS“ (registrační číslo IG105060). odpisové plány přímo ukládají, v praxi se tomu příliš často neděje. Tabulka č. 1: Vybrané rozdíly mezi českou účetní legislativou a IFRS Rozdíl Pořizovací cena Okamžik zařazení a odpisování Zbytková hodnota Účel odpisování Komponentní odpisování Sloučení komponent Metoda odpisování Charakter způsobu odpisování Změna způsobu odpisování Změny odpisových plánů (tj. odhadů) Opravy chybných odpisů Česká legislativa Taxativní výčet, co (ne)lze aktivovat a co je možné aktivovat Na základě formálně stanovených podmínek Dobrovolně, pouze kladná Plné znění zpráv


Opatrnost Pouze povolená alternativa Nelze Dle volby účetní jednotky (může být zvolena libovolná metoda) Účetní metoda Změna účetní metody Povinnost zohlednit, způsob explicitně neřešen Přes položku odpisových nákladů; významné částky jako mimořádná položka IFRS Obecné podmínky vedlejších pořizovacích nákladů Na základě ekonomických podmínek Povinně, i záporná Přiřazování nákladů výnosům Povinné jako jediná povolená možnost Ano, pokud mají stejnou životnost a metodu odpisování Na základě věrného zobrazení průběhu spotřeby prospěchů z aktiva Účetní odhad Změna odhadu Úprava dotyčné položky v běžném období Retrospektivně přes nerozdělené zisky bez vlivu na zisk za období 1) V další části příspěvku je pro označení pozemků, budov a zařízení používán termín dlouhodobá hmotná aktiva (zkratka DHA). 2) Z tohoto ustanovení vyplývá, že kontrola výskytu závad se uzná jako samostatná komponenta pouze u majetku, který účetní jednotka vlastní a zařazuje ho tedy do užívání. U aktiv pořízených na finanční leasing tato možnost odpadá. 3) Uvedený seznam není vyčerpávajícím výčtem všech rozdílů v oblasti dlouhodobých hmotných aktiv, nýbrž se pouze týká odepisování aktiv (majetku). Foto popis| David Procházka

Protestní stávka. Konec sociálního smíru? 7.12.2010

ČT 24

str. 06


Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Sto tisíc lidí ve stávce, k tomu podobný počet těch, kteří ji podpoří a zhruba 40 tisíc demonstrantů v ulicích 20 měst. Tak si odboráři představují zítřejší akci. Nelíbí se jim plánované snížení platů o 10 procent, změny mzdových tarifů, znevýhodnění nezaměstnaných nebo škrty v sociálních dávkách. Podle premiéra Petra Nečase ale odbory nehájí zaměstnance, jen se společně s levicovou opozicí snaží destabilizovat zemi. Luboš ROSÍ, redaktor -------------------Vyučování většinu ano, následný oběd ve školní jídelně ne. Markéta ŠENKÝŘOVÁ, redaktorka -------------------Akutní operace v nemocnicích ano, kontroly a vyšetření až ve čtvrtek. Luboš ROSÍ, redaktor Plné znění zpráv


-------------------Anebo za kulturou ano, ale na náhradní program. Jaroslav ZAVADIL, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů -------------------To množství lidí, které se toho zúčastní, je vlastně nejmasivnější stávkou v této sféře za 20 let. Petr NEČAS, premiér, předseda strany /ODS/ -------------------Ve veřejném sektoru v této zemi je více než 650 tisíc lidí, to znamená, že zdrcující většina pracovníků veřejného sektoru se do této stávky nezapojí. Markéta ŠENKÝŘOVÁ, redaktorka -------------------100 tisíc odbory potvrzených účastníků není v celkovém srovnání tuzemských stávek nejvíc. Před 16 lety zastavilo práci přes 1,5 milion lidí. V červnu 2008 nepracovalo 985 tisíc zaměstnanců. redaktor -------------------Školy a školky. Luboš ROSÍ, redaktor -------------------Kam s ním? Středeční dilema rodičů. Ne všechny školky dítě pohlídají. Příklad z Karviné. Michaela KOLARZOVÁ, učitelka, MŠ Olbrachtova, Karviná -------------------Budovu uzavřeme, rodiče byli informovaní. Tomáš BEČKA, otec dítěte z mateřské školy -------------------Komplikuje nám to život v tom, že musíme dítě dávat babičce, která si musí vzít volno v práci vlastně, která jediná si může vzít volno. Luboš ROSÍ, redaktor -------------------Zavřených škol bude 500, tedy každá dvacátá. Učitelé, kterým se peníze naopak zvyšují, totiž protestovat většinou nejdou. Na dalších 2 tisících školách pak provoz omezí stávka školníků, uklízeček, družinářek nebo kuchařek. František DOBŠÍK, předseda Českomoravského odborového svazu pracovníků ve školství -------------------Bude to vesměs, že nebudou školní jídelny vydávat nebo vařit obědy, že budou nějakým způsobem omezeny třeba školní družiny. redaktor -------------------Nemocnice. Markéta ŠENKÝŘOVÁ, redaktorka -------------------Na tričkách či pláštích symbol, na sanitkách nebo ordinacích plakáty. Nemocnice čeká víkendový provoz, přijmou jen ty nejzávažnější případy. V práci bude míň sester, většinu pacientů posouvají o den. Dagmar ŽITNÍKOVÁ, předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče -------------------Vesměs to zaměstnanci nemocnic řešili tím způsobem, že na ten den neobjednávali pacienty dopředu. Markéta ŠENKÝŘOVÁ, redaktorka Plné znění zpráv


-------------------Hromadnou podporu ale personál nemocnic nemůže čekat od lékařů. Martin ENGEL, předseda Lékařského odborového klubu -------------------My prostě si myslíme, že přerušení provozu ve zdravotnickém zařízení je relativně neúčinné a proto směřujeme k té hromadné výpovědi. redaktor -------------------Úřady. Luboš ROSÍ, redaktor -------------------Omezení čeká hlavně ty státní, třeba sociální nebo finanční. Ze 77 úřadů práce zavřou čtyři, 5 bude fungovat omezeně. Nízké číslo odůvodňují odboráři údajným zákazem stávkovat, který měl podle nich vydat sám ministr Drábek. Jaroslav ZAVADIL, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů -------------------Já to považuji za naprostý projev zbabělosti a pro mě jednotkou zbabělosti je ode dneška je jeden Drábek. Jaromír DRÁBEK, ministr práce a sociálních věcí /TOP 09/ -------------------Já jsem ani přímo ani nepřímo žádnému zaměstnanci ze svého resortu stávkovat nezakázal a nechápu, jak se můžou představitelé odborů snížit k takové lži. redaktor -------------------Kultura. Markéta ŠENKÝŘOVÁ, redaktorka -------------------A přesah stávky až do večera, třeba kdo chtěl na operu, půjde na balet. Program mění Státní opera nebo Národní divadlo v Praze i v Brně. Václav PÍCL, 1. místopředseda Českomoravské komory odborových svazů -------------------V pražském filharmonickém sboru stávkuje 80 procent, stávkují i umělci v Brně. Markéta ŠENKÝŘOVÁ, redaktorka -------------------Zavřou i některé knihovny, například ta Národní. návštěvník Národní knihovny -------------------Nelíbí se mi to, chtěl bych tady do Národní knihovny, ale zase chápu právo, právo na stávku. Markéta ŠENKÝŘOVÁ, redaktorka -------------------Odboráři budou protestovat hlavně v centrech měst, třeba v Praze tady na Palackého náměstí. Do ulic vyrazí i v dalších 20 místech v republice, třeba v Brně, Ostravě, Havířově, Plzni nebo Chebu. Shromáždění začnou 5 minut po 12, na severu Moravy pak ve 3 odpoledne. Luboš Rosí a Markéta Šenkýřová, Česká televize. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Martin Potůček, sociolog, který má blízko k levici, dobrý večer. Martin POTŮČEK, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie FSV UK Plné znění zpráv


-------------------Dobrý večer. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------A pravicový ekonom Miroslav Ševčík, hezký večer i vám. Miroslav ŠEVČÍK, děkan, Národohospodářská fakulta VŠE -------------------Krásný večer. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Pánové, můžete na úvod stručně nastínit váš postoj k zítřejší stávce? Miroslav ŠEVČÍK, děkan, Národohospodářská fakulta VŠE -------------------No, já se určitě stávky nezúčastním, budu pracovat jako každý jiný den a pokud vím, tak na fakultě ani jeden z vedoucích kateder či zaměstnanců mi neohlásil, že by se stávky zúčastnil. Takže na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze se stávkovat nebude. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------A váš postoj k zítřejší stávce? Martin POTŮČEK, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie FSV UK -------------------Já si myslím, že ta stávka je oprávněná, já jsem se seznámil s těmi důvody, které vedly představiteli zaměstnanců zejména z veřejného sektoru ke stávce a myslím si, stejně tak jako předpokládám i můj kolega v diskusi, že stávka je legitimní nástroj politické diskuse a prosazování zájmů. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------To jistě, existuje ale nějaká hranice ve společnosti, nějaká mez, za kterou už je právo na stávku zpochybnitelné? Miroslav ŠEVČÍK, děkan, Národohospodářská fakulta VŠE -------------------No, ta mez existuje v tom, že my si nemůžeme dovolit dále zadlužovat ekonomiku a připravit pro naše děti, vnuky, pro moje studenty tu zemi tak, že ji budou po celá desetiletí splácet dluhy, které my děláme. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Jinými slovy, podle vás je ta zítřejší stávka tedy neodůvodněná? Miroslav ŠEVČÍK, děkan, Národohospodářská fakulta VŠE -------------------Já si myslím, že je neodůvodněná, protože tady v podstatě se neříká o tom, že se budou snižovat plošně platy, tady se říká, že se bude snižovat mzdové náklady pro tu sféru, které my říkáme nepodnikatelská, protože v ní je zaměstnáno přes 20 procent lidí a to je moc na naši ekonomiku. Tak si myslím, že je nutné začít šetřit. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Podle vás je nějaká mez, za kterou už je právo na stávku zpochybnitelné? Martin POTŮČEK, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie FSV UK -------------------No, tak existují určité limity, které jsou vázány zejména na armádu a policii, proto také představitelé tady z těchto resortů, respektive zaměstnanci mají jiné způsoby, jak vyjádřit svůj názor na tu současnou situaci. Já si Plné znění zpráv


myslím, že je to jeden z nezpochybnitelných kanálů, kterými v demokratické společnosti vedeme diskusi zejména v té chvíli, kdy představitelé vlády sice nabízejí dialog, ale pak si stejně nakonec dělají svoje. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Víte, státní, ostatně i veřejnoprávní sféra, to je sféra určitých jistot. Podle některých sociologů v ní pracují lidé, kteří sázejí na jistoty a nemají rádi rizika. Když stávkují, tak lidi to samozřejmě bolí, protože každý služby státu potřebuje. Dá se pohlížet na to i tak, že si stávkující berou společnost jako rukojmí? Martin POTŮČEK, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie FSV UK -------------------Já bych to viděl z úplně jiného úhlu pohledu. Dobrá společnost je taková, kde nedochází k velkým disproporcím, nepoměrům v sociálním a ekonomickém postavení různých sociálních skupin a ten vývoj v posledních letech vede jednoznačně k tomu, že ti, kteří pracují v komerčním sektoru, jsou zvýhodňováni a ti, kteří pracují ve veřejném sektoru, jsou systematicky znevýhodňováni. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Váš pohled. Miroslav ŠEVČÍK, děkan, Národohospodářská fakulta VŠE -------------------Já s tím, já s tím naprosto nemohu souhlasit, protože tady koneckonců jsem si vzal i radši statistickou ročenku, když se podíváme na nepodnikatelskou sféru, tak překvapivě v nepodnikatelské sféře jsou průměrné mzdy vyšší než v podnikatelské sféře a protože pořád ještě es nacházíme v takové neblahé situaci, kdy ta ekonomika neroste příliš dynamicky, tak je paradoxní, že v té nepodnikatelské sféře se za rok, se zvýšil počet zaměstnanců, kdežto v nepodnikatelské sféře poklesl o více než 50 tisíc zaměstnanců. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------To je vážný argument. Miroslav ŠEVČÍK, děkan, Národohospodářská fakulta VŠE -------------------Já si myslím, že to je jasný argument v tom, že vláda nebyla razantní příliš ještě a je potřeba snižovat v této oblasti ty celkové prostředky, které tam jdou, ale nesmí to být samozřejmě plošné. Musí dostat zaplacené dobře ti, kteří jsou kvalitní, a ti, co jsou méně kvalitní, tak budou prostě ohodnoceni méně. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------To je závažný argument, hlavně tedy třeba to, že platy v té nepodnikatelské sféře jsou větší, než v podnikatelské podle statistiků. Martin POTŮČEK, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie FSV UK -------------------No, jedna věc je platy zaměstnanců a druhá věc je vlastně celkové příjmy těch, kteří jsou aktivní v tom komerčním sektoru. To znamená, tady zatím se nemluví o tom, jaké jsou vlastně zisky těch podnikatelů, popřípadě akcionářů, popřípadě vrcholových manažerů. Ale to je trošku jiná otázka. Já bych vlastně panu kolegovi oponoval v tom, že když se celkově snižuje objem prostředků pro platy ve veřejném sektoru, on říká, no, dobře, tak přece nemusíme snižovat všem, třeba platy zachováme a některým zvýšíme, ale co to bude znamenat. Bude to znamenat snížení zaměstnanosti, vyšší nezaměstnanost, bude to znamenat, že veřejné služby, které už teď pracují v podstatě na pokraji určitého velkého napětí nebo dokonce tady hrozí v některých případech i zhroucení těchto služeb, se skutečně dostanou do té situace, viz situace například ve zdravotnictví. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Takže ta vaše úměra neplatí? Miroslav ŠEVČÍK, děkan, Národohospodářská fakulta VŠE Plné znění zpráv


-------------------Já si myslím, že jednoznačně platí, zatím se bohužel žádná instituce nezhroutila, i ty, které jsou klidně na odpis a které zbytečně tady fungují, já dokonce si myslím, že my občané si zbytečně někdy platíme a dovolte mi ten výraz, buzeraci nás vlastních a platíme to z daňového přerozdělování. Jsem přesvědčen, že lze ušetřit v té sféře nepodnikatelské, nejsou to samozřejmě jenom státní zaměstnanci, jsou to i další zaměstnanci a ti, kteří jsou placeni z přerozdělovacích procesů a je nutné už konečně s tím začít, protože opravdu bych nerad, aby naše generace tady zanechala tu situaci, že si pak řekneme, po nás potopa. Ne, mladým tady nemůžeme nechat, té mladé generaci tady nemůžeme nechat takový nepořádek, nejde to. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Prosím už jen velmi krátkou reakci. Martin POTŮČEK, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie FSV UK -------------------Určitě, no, to, co pan kolega navrhuje, je další podrývání rozvoje lidského potenciálu země ve zdraví, ve vzdělání, v sociálních službách, v bezpečnosti a dlouhodobě to znamená velká sociální, ale i politická rizika. Pane kolego, složená daňová kvóta v této zemi, vy, který neustále voláte pro snižování daní a vyhlašujete den daňové svobody, je u nás nižší, výrazně nižší, než je evropský průměr a než by odpovídalo našemu hrubému domácímu produktu. Miroslav ŠEVČÍK, děkan, Národohospodářská fakulta VŠE -------------------Nic takového jsem neřekl, nic takového nepodrývám, já pouze říkám, že se musí začít šetřit a že tady nemůžeme nechat dluhy našim mladým, naší mladé generaci. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Pánové, já vám děkuju za účast v této diskusi, na shledanou. Miroslav ŠEVČÍK, děkan, Národohospodářská fakulta VŠE -------------------Na shledanou. Martin POTŮČEK, vedoucí, Centrum pro sociální a ekonomické strategie FSV UK -------------------Děkuji. redaktor -------------------Končí protestní stávkou odborů sociální smír v Česku? Kolik odborářů přeruší práci a jaká bude reakce vlády? Sledujte živě na ČT 24 ve středu 8.prosince.

Marek Stránský 6.12.2010 Strategie str. 22 Johana Doubravová

lidé

Dobrá zpráva pro agentury: PR už poptávají i menší firmy AMI Communications je podle příjmů ze služeb i počtu zaměstnanců už snad skoro deset let největší českou PR agenturou. Jak se dneska PR byznysu daří? A jak v obrovské konkurenci zůstat největší agenturou? Zeptali jsme se jednoho z partnerů AMI, Marka Stránského. * Čím to podle vás je, že se v segmentu PR držíte tak dlouho na špici?



Asi nejvíc nám podle mě pomáhá vnitřní nastavení agentury, konkrétně specializovaná oddělení na různé oblasti podnikání klientů. Klientovi z oblasti energetiky se u nás nestane, že by pro něj pracoval manažer, který zároveň pracuje například pro klienta z oblasti financí nebo zdravotnictví a naopak. Specializovaná oddělení jsou zkrátka obrovskou výhodou pro klienty i agenturu. Díky nim si udržujeme silné postavení na trhu v několika segmentech. Specializované týmy jsou přitom vlastně takové menší agentury v rámci AMI Communications. * V čem jste tedy „nejsilnější“? Jsou to energetika, zdravotnictví a IT Telco. Ale růst zaznamenáváme i ve financích a v oblasti spotřebního zboží. * To jste ale vyjmenoval snad všecny segmenty PR... Takže jste dobří na všechno? Vyjmenoval jsem jen ty segmenty, kde máme největší a hlavně dlouhodobé klienty. Pronikáme ale i do jiných oblastí… * Jako třeba? Teď konkrétně myslím například na naši práci pro jednu z nejvýznamnějších právnických kanceláří, ale můžu jmenovat i významného prodejce elektroniky nebo třeba herní konzoli Xbox 360. * I specializace ale mají své limity. Myslím tím třeba střety zájmů na straně klientů. Například když pracujete pro ČEZ, tak byste asi už neměli dělat pro RWE nebo PRE. Na střety zájmů narážíme a určitě patří mezi nevýhody velké agentury. Navíc si myslím, že český trh je na možné střety zájmů daleko citlivější než zahraniční. Naše partnerská agentura Edelman se často diví, proč nemůžeme pracovat souběžně pro víc klientů ze stejného segmentu, když bychom pro každého dělali trochu odlišné věci. To nás limituje například ve zdravotnictví, kde Edelman pracuje napříč Evropou pro různé farmaceutické firmy v různých terapeutických oblastech, ale my u nás v mnoha případech nemůžeme. * Jak si pak ale onu specializaci můžete budovat? Jednak tím, že jsme s klienty dlouho, což nám přináší obrovskou znalost oborů jejich podnikání. Také se snažíme stávající portfolia našich specializovaných oddělení doplňovat o klienty, kteří si nekonkurují. Například v IT Telco, kde už pracujeme pro Telefóniku O2 nebo Dell, se nám letos povedlo rozšířit portfolio o dva výrobce telefonů, kteří si nekonkurují. Jedním je HTC, který na trh dodává chytré telefony, tím druhým je výrobce telefonů pro seniory Emporia. * Švédská agentura Prime PR, která je podle počtu ocenění současnou jedničkou Evropy, si prý jako výraz ušlého zisku z jiných klientů v některých segmentech dokonce žádá vyšší fee. Děláte to taky? Takhle my se na to nedíváme. My jsme k našim klientům loajální, my si vážíme toho, že je máme. Proto si třeba pořád držíme našeho prvního a zároveň dnes nejstaršího klienta Coca-Colu, se kterou spolupracujeme už patnáct let. Na objem nejde o žádné velké zakázky, navíc nám ta spolupráce brání v práci pro konkurenty, ale Coca-Cola je pro nás prestižní značka. * Své portfolio segmentů ale každopádně donekonečna rozšiřovat nemůžete. Proto expandujete do zahraničí a zakládáte sesterské agentury? Expandujeme tam, kde vidíme příležitost. Už před lety jsme založili sesterskou PA agenturu Pan Solutions. Máme vlastní designové studio, vlastníme agenturu Sinuhet, která se specializuje na interní komunikaci, letos na jaře jsme z našich PR služeb vyčlenili digitální agenturu Digital Communications. Nově máme uvnitř agentury také člověka, který se specializuje na výzkumy. * Proč jste se vlastně rozhodli nabízet digitální komunikaci v separátní agentuře? Protože tu vidíme velký prostor pro růst. Na sociální sítě se dnes lidé dívají podobně jako na internet před deseti, patnácti lety. Věděli, že ho budou muset mít… Plné znění zpráv


* No dobrá, to je jasné, ale proč jste se rozhodli online aktivity vydělit z PR? My samozřejmě chceme, aby základy digitální komunikace uměli i manažeři v PR agentuře, ale ani nemůžou být žádní všeumělové. Pak jde také o to, že digitální agentura má trochu jinou firemní kulturu než klasická PR agentura. Najdete v ní víc mladších lidí, uplatňuje se tu jiný způsob uvažování a taky pracujete s velkým množstvím freelancerů. V řešení jsme se inspirovali i u Edelmanů, kteří koupili malou digitální firmu. * Znamená to, že se chystáte konkurovat i čistým online agenturám? Určitě. Problém samostatných digitálních agentur je, že jsou příliš specializované a vymezené na jednu konkrétní činnost, ale nevidí širší kontext a nejsou schopné kampaně dále rozvíjet a nabídnout full servis. Reklamní agentury zase většinou mají dobré technické zpracování, ale pracují s jinou formou sdělení, která je v sociálních mediích často nepoužitelná. * Když jsme se už dostali k té expanzi, jak se AMI daří v zahraničí? Na slovenském trhu jsme letos vyrostli o 25 procent a dostali jsme se do první trojky PR agentur v zemi. Zhruba o třicet procent jsme letos vyrostli i v Bulharsku a Rumunsku. Přitom máme na Slovensku a v Bulharsku asi po patnácti lidech, v Rumunsku jen pět. * V Česku patříte přitom mezi největší, i co se týče zaměstnanců. Máte jich bezmála stovku. Jak se takhle velká agentura dívá na práci APRA? APRA má slabiny jako každá oborová asociace. Její členové samozřejmě nemusejí mít úplně stejné zájmy. Společným zájmem ale určitě je, aby asociace zvyšovala vnímání hodnoty oboru. Tady bohužel ale v poslední době k zásadnímu posunu nedošlo, takže prostor pro zlepšení určitě je. * AMI Communications je ve výkonné radě asociace, tak proč její aktivity neovlivňujete tam? V asociaci máme jen jeden hlas a aktivity asociace jsou určitě i věcí financí. APRA by se podle nás ale každopádně měla určitě víc soustředit na to, aby komunikovala přínosy PR pro komerční i státní subjekty. Měla by víc ukázat, jakou hodnotu PR přináší a jak efektivní nástroj to je. * O to se snaží například Česká cena za PR nebo oborová konference PR Summit, které APRA organizuje... To jsou správné aktivity, ale pořád je to málo. APRA by měla firmy učit, jak správně poptávat PR služby, jak je hodnotit, že je třeba rozdíl, když agentura nabízí manažera s roční a pětiletou zkušeností a podobně. Velkou osvětu by snesla státní správa v otázce zakázek v komunikaci. Podíl státních zakázek je u nás výrazně nižší než v zahraničí a hlavně jsou často ve špatné kvalitě, kdy se v tendru často objevuje požadavek na aktivity, které nejen že neumí zařídit jedna agentura, ale mnohdy ani celé konsorcium agentur. Chybí transparentnost při vyhlašování výsledků. Osvěta je tady v zájmu všech PR agentur. * Co byste změnil na fungování samotné asociace? Je škoda, že se asociaci nepovedlo udržet některé subjekty a osobnosti. Konkrétně mluvím například o Michalu Donathovi, ke kterému mám hluboký respekt a o kterém se domnívám, že má trhu co říct. Chybou také je, že APRA rezignovala na to, aby všichni členové transparentně zveřejňovali svoje výsledky. Vždyť to samé radíme klientům. Bez dat nejsme schopni říct, co se na trhu děje, jestli roste, nebo ne. My sami se snažíme být co nejotevřenější – například na webu máme „nejotevřenější“ prezentaci ze všech. Asociace by v každém případě potřebovala o nějaké tři rychlostní stupně přidat. * V asociaci není spousta PR agentur, které vlastně ani o členství nejeví zájem. Zároveň ale dotvářejí podobu toho, jak PR branže vypadá a jak ji vnímají klienti i novináři. Neměla by se tedy APRA taky víc otevřít dalším agenturám? Nejsem zastáncem radikálního otevření asociace konzultantům na volné noze ani malým agenturám, které můžou ze dne na den skončit. Oborová asociace musí garantovat určitou kvalitu služeb členů, hlavně kontinuitu a stabilitu. Obojí dnes také vyžadují podmínky vstupu. Agentury se také před asociací prokazují Plné znění zpráv


případovými studiemi a musí je doporučit marketingoví odborníci. Správná je podle mě i certifikace, která agentuře pomáhá a je relativně objektivním měřítkem standardu fungování agentur. Můžeme mluvit o jakémsi dvojím členství, ale pak bychom zase museli vážit hlasy jednotlivých členských agentur. * Kdybyste měl asociaci pomoct definovat PR, kde byste začal? Všichni víme, že se role PR mění, právě proto bychom o něm měli víc hovořit, a to napříč komunikační branží. Všichni dnes mluví o integrované komunikaci. Jenže už méně o tom, že se smazávají rozdíly mezi PR a reklamou a mezi tím, co dělají PR a reklamní agentury. Například AMI může se svou kapacitou v některých kampaních směle konkurovat velkým reklamním agenturám. Protože jsme zvyklí pracovat s obsahem, a ten dnes rozhoduje. V komerční komunikaci nerozhoduje to, jak poutavě sdělení vyzní, ale jestli ho lidé budou považovat za důvěryhodné. * Pozorujete změnu vnímání PR na straně klientů? Vidím spíš tendence k těmto změnám. Jednak se klienti snaží víc a lépe propojit externí a interní komunikaci. Ta dřív často spadala do kompetence HR, kde se jí ale nemusí dařit tak dobře. Pak vidím užší propojení mezi PR a marketingem v oblasti produktové komunikace. Přínos PR je pro klienty asi nejviditelnější poté, co sníží výdaje na televizní reklamu. Nemám rád měření pomocí AVE, ale tam, kde si klienti jeho pomocí přepočítávají hodnotu PR, vidí vysokou návratnost investice. * Loni i letos se konalo víc PR tendrů než kdy dřív. Soustředí se firmy víc na to, „co je na trhu nového“, nebo jim jde hlavně o vyjednávání o ceně? To asi nelze zobecnit. Ale všimli jsme si pozitivní změny v tom, jak firmy zadávají a vyhodnocují tendry. Už se naučili říkat, kolik je v tendru agentur a jaká jsou hodnotící kritéria. Ale samozřejmě narazíte na výjimky. Zajímavé ale je, že se množí poptávky ze strany malých firem, které dřív o PR ani neuvažovaly. To je pro obor dobrá zpráva. * Pomáhají oboru ceny pro PR na reklamních soutěžích? Já je popravdě zase tolik nevnímám. Nejcennější práce PR agentury stejně nemůžete kvůli mlčenlivosti do soutěží přihlásit. * Kam se podle vás obor posune za pět let? PR agentury budou dělat víc integrované kampaně a konkurovat reklamním agenturám. Ve všem půjde o efektivitě a výsledku, tady si myslím, že máme velký potenciál. PR agentury umí pracovat s malými rozpočty a dosahovat velmi dobrých výsledků. * A kam se za pět let posune AMI? Chceme si uchovat silnou pozici v klíčových oblastech naší specializace, udržet si klienty a získat nové. Dalším cílem je expanze hlavně do digitální komunikace a v zahraničí, o které jsme mluvili. * Koho vůbec na českém trhu považujete za konkurenci? To záleží na typu aktivit. V některém segmentu pro nás může být konkurencí malá agentura o pěti lidech, v interní komunikaci pak třeba velká poradenská firma, jinde agentury APRA. Naší hlavní zbraní je ale ona specializace našich oddělení v kombinaci se zázemím velké agentury. *** V některých kampaních můžeme směle konkurovat velkým reklamním agenturám. Naší výhodou je, že jsme zvyklí pracovat s obsahem. Marek Stránský (39)



Vystudoval politologii na Fakultě sociálních věd UK, kde později získal také titul Ph. D. V roce 1995 nastoupil do PR agentury Burson-Marsteller na pozici Account Managera v oblasti korporátní komunikace a Public Affairs. Do AMI Communications přišel v roce 1998, o rok později se stal jedním z partnerů. Agenturu založili v roce 1995 Milan Hejl a Aleš Langr. Foto popis| Marek Stránský by uvítal větší počet státních zakázek v PR a viditelnější aktivity APRA Foto autor| Foto: Zbyněk Pecák

MÉDIA: Miloš Čermák: Když přišel Facebook... 4.12.2010 ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se Publikováno v deníku MfD, str. 11, rubrika: Názory, autor: Miloš Čermák, (ls) Začalo to 11. zářím a skončilo ekonomickou krizí. Zatímco 90. léta znamenala naději, první desetiletí nového milénia přineslo hlavně obavy. Jaké však bylo opravdu? Jak o něm jednou budou psát historici? Přinášíme další díl seriálu, který mapuje první dekádu třetího tisíciletí. Každý semestr začínám kurz nových médií na Fakultě sociálních věd UK otázkou, kdo v přednáškovém sále četl daný den noviny. Před devíti lety to byla asi třetina studentů, což mě šokovalo, zvlášť proto, že jde o studenty žurnalistiky a specializace “tisk“. Jak chtějí studovat novinařinu, když nečtou noviny? Letos se vůbec poprvé v celé třídě nepřihlásil nikdo. Ale už mě to nešokuje. Vzal jsem to jako fakt. Zato se už třetí rok po sobě ptám, kdo ze studentů byl ten den na Facebooku. Před dvěma lety to byla třetina. A letos všichni, s výjimkou dvou. Stále mluvíme o studentech specializace “tisk“. Myslím, že to dobře vypovídá o tom, kam dnes směřují média a co se s nimi stalo v poslední dekádě. Kladu v posledním půldruhém roce příležitostně ještě jednu otázku. “Pamatujete se, jak jste se dozvěděli, že zemřel Michael Jackson?“ Je to jen ubohý klon slavné otázky, která byla kladena v šedesátých letech a týkala se atentátu na Kennedyho. Odpověď? Polovina dvacetiletých zvedne ruce, že se zprávu dozvěděli zprostředkovaně (od kamarádů nebo příbuzných), a skoro celá druhá polovina, že se ji dozvěděla z takzvaných sociálních sítí. Tedy nejčastěji opět právě z Facebooku. Na prstech jedné ruky se dají spočítat ti, kteří se uvedené dozvěděli z takzvaného tradičního média, novin či zpravodajských serverů.


Když přišel Facebook... 4.12.2010

Mladá fronta DNES

str. 11

Názory

První dekáda Začalo to 11. zářím a skončilo ekonomickou krizí. Zatímco 90. léta znamenala naději, první desetiletí nového milénia přineslo hlavně obavy. Jaké však bylo opravdu? Jak o něm jednou budou psát historici? Přinášíme další díl seriálu, který mapuje první dekádu třetího tisíciletí. Každý semestr začínám kurz nových médií na Fakultě sociálních věd UK otázkou, kdo v přednáškovém sále četl daný den noviny. Před devíti lety to byla asi třetina studentů, což mě šokovalo, zvlášť proto, že jde o studenty žurnalistiky a specializace „tisk“. Jak chtějí studovat novinařinu, když nečtou noviny? Letos se vůbec poprvé v celé třídě nepřihlásil nikdo. Ale už mě to nešokuje. Vzal jsem to jako fakt. Zato se už třetí rok po sobě ptám, kdo ze studentů byl ten den na Facebooku. Před dvěma lety to byla třetina. A letos všichni, s výjimkou dvou. Stále mluvíme o studentech specializace „tisk“. Myslím, že to dobře vypovídá o tom, kam dnes směřují média a co se s nimi stalo v poslední dekádě. Kladu v posledním půldruhém roce příležitostně ještě jednu otázku. „Pamatujete se, jak jste se dozvěděli, že zemřel Michael Jackson?“ Je to jen ubohý klon slavné otázky, která byla kladena v šedesátých letech a týkala se atentátu na Kennedyho. Odpověď? Polovina dvacetiletých zvedne ruce, že se zprávu Plné znění zpráv


dozvěděli zprostředkovaně (od kamarádů nebo příbuzných), a skoro celá druhá polovina, že se ji dozvěděla z takzvaných sociálních sítí. Tedy nejčastěji opět právě z Facebooku. Na prstech jedné ruky se dají spočítat ti, kteří se uvedené dozvěděli z takzvaného tradičního média, novin či zpravodajských serverů. Kdyby podobná třída stejně starých studentů dostala před více než deseti lety otázku, jak se dozvěděli o smrti princezny Diany, byla by právě ta druhá polovina odkázána na tradiční média. A to je ve zkratce ta nejdůležitější věc, která se za poslední desetiletí stala s médii. Kudy proudí informace Dnes ta tradiční mladí lidé nepoužívají. Tedy zdánlivě ani nepotřebují. Ovšem pozor, to je ošemetné, protože to neznamená, že jsou nepotřebná. Pouze jsou na onom „konci potravinového řetězce“ ukryta v jiném distribučním modelu. Tradiční média i dnes dodávají mnohé ze zpráv, které posléze kolují mezi lidmi prostřednictvím sociálních sítí, Facebooku. Avšak mohou stará média uvnitř tohoto „nového stroje“ přežít? Že nevíme, zda a jak to může dlouhodobě fungovat, je asi nejsrozumitelnějším znakem současné proměny médií. Je to změna ohromná a ohromující, takže není přehnané o ní psát jako o revoluci. A není to krize: ani médií, ani hodnot. To podstatné jsem zapomněl napsat: dnešní dvacetiletí se nezajímají o svět o nic méně než ti před deseti a nejspíš i dvaceti nebo třiceti lety. Nejsou méně informovaní ani vzdělaní. Ta důležitá otázka zní, co současné změny médií znamenají pro jejich budoucnost. A zprostředkovaně i pro naši budoucnost. Obávám se, že to dnes nikdo netuší. Nemění se způsob, jakým se informace získávají a shromažďují, tedy jak se jinými slovy „přetavují“ v obsah (ten proces nazývaný žurnalistikou), a nemění se ani tolik to, jak veřejnost informace konzumuje. Co se mění, je distribuce obsahu. Prostě to, jak se informace šíří a jak se k nám dostávají. Marc Cuban, internetový investor a majitel basketbalového klubu Dallas Mavericks, napsal před dvěma lety na svém blogu: „Když je informace dostatečně důležitá, tak si mě sama najde.“ To je esence současné proměny médií. Zatímco dříve lidé informace vyhledávali (v novinách, v televizních zprávách nebo na webových stránkách), dnes se spoléhají, že si informace najdou je. Navzdory obecnému mínění není hlavním „pachatelem“ mediální revoluce nástup nových technologií. Lépe řečeno je mnohem důležitější to, jak lidé tyto technologie používají. Sám nástup webu před dvaceti lety a jeho rozšíření v polovině devadesátých let byl důležitý, ale způsob distribuce obsahu zase tolik nezměnil. Na konci devadesátých let se v zásadě zdálo, že půjde o evoluční změnu srovnatelnou s nástupem rádia či televize. Ale dnes vidíme, že ta změna je hlubší a zásadnější. Víc než konkrétní technologie ji vyvolala změna chování lidí. Jejich ochota se do distribuce či tvorby obsahu sami zapojit, tedy to, čemu se někdy marketingovou hantýrkou říká „web 2.0“ nebo moderněji „sociální média“. Ze sedmimiliardové populace Země budou mít už brzy dvě miliardy lidí přístup k webu, z toho víc než dvě třetiny aktivně používají sociální média typu Facebooku. Facebook jich bude mít brzy 600 milionů a je asi vůbec nejrychleji se rozvíjející službou v dějinách. Druhým pólem těchto proměn je ústup tištěných novin. Jejich čtenost klesá už desítky let, po roce 2008 ještě tisk vinou recese přišel o inzerenty. Kriticky vypadala - zejména v USA a západní Evropě - situace v roce 2009. Od té doby se situace o něco zlepšila, ale opět jen v souvislosti s vývojem ekonomiky. Noviny na papíře budou vycházet nepochybně ještě za dvacet, možná i více let. Ale zároveň platí, že jim nadále budou ubývat čtenáři. Ona je to v zásadě generační věc. Děti či dnes spíše mladí lidé z „digitální generace“, narození po roce 1990, tištěné noviny prakticky vůbec nečtou. Je to zřejmé, když s nimi o médiích mluvíte. Vlastně si nelze představit důvod či situaci, které by musely nastat, aby noviny číst začali. Proč se však kolem toho nadělá tolik řečí? Co činí noviny tak důležitými a nezastupitelnými? To je jednoduché. Jsou vlajkovou lodí médií v posledních 200 letech a jsou symbolem určitého druhu tvorby obsahu (zvaného žurnalistika). Noviny „fungují“ mnohem lépe než web obchodně (jinak řečeno jsou lepšími nosiči inzerce než on-line). Ale ještě důležitější je, že noviny nejsou pouhým „držákem“ obsahu, ony se staly svého druhu institucí. Určují agendu (tím, že definují to, co je zrovna důležité), dávají lidem společná témata pro debaty a rozhovory, představují veřejný prostor. Existuje experiment (spíše sociologický než mediální), kterému se říká „patnáct minut“. Vytvořte dvě skupiny lidí, přičemž tu první posaďte k novinám a druhou k počítači s webem. Dáte jim úkol, aby se pokusili zjistit co nejvíc důležitých a zajímavých informací z posledních 24 hodin. A po patnácti minutách se je na ně zeptáte. Zjistíte podivuhodnou věc: ti první mají povšechné informace o událostech, které je nijak zvlášť nezajímají. A ti druzí naopak velmi detailní informace, ale pouze o tom, co je zajímá. Problém je v tom, že každý o něčem jiném. Zkratkovitě řečeno jsou média pro ty první určitým pojítkem či „společným jmenovatelem“, zatímco ty druhé spíše rozdělují. Jak to dopadne?



V tom je pointa. Tištěné noviny nepochybně něco nového nahradí. První možností jsou digitální zařízení, kterým se říká tablety (nejznámějším je iPad od Apple) a která nabízejí aplikace, které vzhledem i strukturou noviny do značné míry napodobují. Tablety jsou dnes tím, do čeho mediální byznysmeni investují naděje i peníze. Noviny však mohou nahradit zrovna tak sociální sítě. V jejich případě budou suplovat zejména onu roli instituce, veřejného prostoru a tvůrce agendy. Facebook či jiná podobná služba funguje i jako distributor obsahu, kde oním „filtrem“ nejsou profesionální editoři, nýbrž virtuální přátelé. A jakkoliv nad tímto termínem často ohrnujeme nos a kroutíme hlavou, tak platí, že jsou to většinou lidé nám blízcí: svými postoji, názory i zkušenostmi. Nejsou našimi skutečnými přáteli. Ale jsou s námi v podobně „spikleneckém“ vztahu jako čtenáři jedněch novin. Jiná otázka zní, jak by Facebook vypadal bez redakcí a novinářů coby profesionálních tvůrců obsahu. Kdo by dodával zprávy o posledním skandálním výroku premiéra a kdo by odhaloval, že politik si řekl o úplatek? A jak by se dalo zabránit tomu, aby se zpravodajství míchalo nepozorovaně s reklamou? Protože stará média, ať si o nich myslíme cokoli, stále udržují naznačené principy a standardy. A svět bez nich by vypadal možná divoce, určitě úplně jinak. To je v brutální zkratce křižovatka, na které dnes média stojí. Nikdo neví, kterou cestou se vydají. Ale je to vzrušující a podle mého i celkem optimistické. *** Média dorazila na křižovatku a nikdo neví, kterou cestou se vydají. Ta stará, ať si o nich myslíme cokoliv, udržují principy a standardy. Miloš Čermák Miloš Čermák (1968) Praha) je novinář a konzultant. Původně vystudoval kybernetiku na Elektrotechnické fakultě ČVUT. Pracoval v řadě českých médií. Jako pedagog působí na Fakultě sociálních věd UK, specializuje se na takzvaná nová média a internetovou žurnalistiku. Foto popis|

Rozdíl mezi mainstreamovými nebo alternativními médii? Podivné 3.12.2010

blisty.cz Jan Čulík

str. 00

Členění, které nastoluje Jan Májíček, se mi zdá opravdu podivné. Májíček píše: Mainstreamová média mají ze svého titulu vzásadě oslovovat většinu populace jazykem jednoduchých sdělení, de facto nepolemizovat s jejich začleněním ve společnosti a tím udržovat mocenské status quo. Alternativní média naopak přinášejí marginalizované či marginální úhly pohledu, provokativní a alternativní pohled na aktuální dění a zasazování událostí do jiného kontextu, než jak to činí mainstream. To je tedy opravdu zvláštní. Podle tohoto měřítka by měly být média jako britský Guardian (12 milionů čtenářů měsíčně na internetu), Independent či Financial Times nebo společnost BBC, především její rozhlasová stanice BBC Radio Four (8 milionů posluchačů denně) či investigativní televizní pořady Panorama nebo publicistický pořad Newsnight či Channel Four News alternativními sdělovacími prostředky. Všechna tato média totiž pravidelně a systematicky zpochybňují ideologii establishmentu. (Channel Four například objevil videozáznamy o vraždění Tamilů na Srí Lance a ve čtvrtek večer ukazoval, že přesto srílanského prezidenta přijal britský ministr obrany. Zjištění Channel Four vyvolala ve čtvrtek v Londýně demonstrace.) V Británii, a nejen tam, ve vnějším světě obecně, se otřásání konvenčními názory mocných považuje za primární úkol profesionálního mainstreamového novináře. Jsou mainstreamovými deníky takové Washington Post či Los Angeles Times? Odpovídá například tento komentář z Washington Postu Májíčkově definici mainstreamového média, které má jednoduchými větami potvrzovat mocenský status quo? Májíčkova definice snad platí jen v ČR, nebo možná také v Rusku (co se televize týče, ale tisku už ne).Poznámka ŠOK: Segmentace médií na mainstreamová a alternativní vychází z škály, definované současnou mediální teorií - mimo jiné výzkumy týmu profesora Els de Bense z Belgie na téma Měnící se média - měnící se Evropa Evropské výzkumné rady humanitních a společenských věd v rámci European Science Foundation (ESF) ve Štrasburku (de BENS, Els, ed. Mediabetween culture et commerce. In: Changing media, changing Europe vol.4. European Science Plné znění zpráv


Foundation). Součástí výzkumu je i schéma, členící mediatypy na čtyři kvadranty na osách observer-mirror / participant-weapon a open access / closed access. Ano, i média s milionovým nákladem nemusí spadat do ranku "commercial", ale mohou být "alternative", nebo dokonce v kvadrantu "pluralistic", který se naopak v českém kontextu prakticky neprojevuje. Že je tato "evropská" škála v českých poměrech zavádějící, ukázala výzkumná práce Ireny Ryšánkové na FSV UK (Česká média v kontextu evropského měřítka, listopad 2010, vedoucí práce Jan Křeček). Zde většina mediatypů vnímaných zvnějšku jako "komerční" spadá do kvadrantu "partisan"... To jsou takové drobné české specifičnosti...


Ivo Kaderka: Berdychovy úspěchy jsou pro další hráče velkou motivací 3.12.2010

E15

str. 15 Páteční rozhovor + e15.cz Martina Peřinková

Český tenis dosáhl v posledních dvou letech v týmových soutěžích největších úspěchů v historii samostatné České republiky. Přesto tyto výsledky nepřinesly tenisovému svazu více peněz. „S našimi partnery máme dlouhodobé vztahy. Neznamená to, že je v případě úspěchů začneme ždímat,“ říká v rozhovoru pro deník E15 prezident Českého tenisového svazu Ivo Kaderka. * E15: Tomáš Berdych se letos probojoval mezi osm nejlepších hráčů na Turnaj mistrů. Co na to říkáte? Je to úžasný úspěch. Před osmi lety to byl Jirka Novák. Tehdy byl Tomáš Berdych ještě chlapeček a dneska je jedním z osmi hráčů, kteří tento turnaj hrají. Je to velký úspěch. Nevím, jestli to všichni doceňují. Když se podíváte do některých médií, jak píší o Tomášově hře, máte pocit, že se děje něco hrozného. A on se probojoval na Turnaj mistrů. * E15: Tenis je individuální sport. Přesto, může Berdychova účast na Turnaji mistrů pomoci celému českému tenisu, dalším českým hráčům? Bezesporu. Nejen, že jim pomůže, ale další hráče obrovsky motivuje. To, jak Tomáš hraje léta Davis Cup, jeho úspěchy v letošní sezoně, především pak finále ve Wimbledonu, to je pro další hráče velká motivace a pro český tenis obrovská reklama. Vím, že spousta malých kluků si v létě hrála na Berdycha. Tak, jak si v zimě hrají na Jágra, hráli si v létě na Berdycha. * E15: V posledních letech má úspěchy i fedcupový a především daviscupový tým. Co má v tenisovém světě větší váhu? Úspěch v těchto týmových soutěžích, nebo individuální vítězství? Pro mě je nejdůležitější Davisův pohár, samozřejmě Fed Cup a až potom jsou grandslamy. U tenistů profesionálů je to případ od případu. Někdo má na prvním místě týmový úspěch, někdo zase individuální. Úspěchy, kterých jsme dosáhli v posledních dvou letech, jsou v historii českého tenisu nevídané. Finále Davis Cupu, semifinále Fed Cupu a vítězství v Poháru národů juniorek. Tyto úspěchy nás dostaly v týmových soutěžích na první místo na světě. Když čtu články o krizi českého tenisu, říkám si, co je ještě nad prvním místem. Možná nebe. To mi mozek nebere. * E15: Jsou tedy podle vás tyto úspěchy v Česku nedoceněné? Jsou velmi nedoceněné. Tenis je nádherný sport, je to gentlemenský sport, je to také televizní sport. Když se hraje Davis Cup, u obrazovek sedí půl republiky. Ale v průběhu roku není tenis médii vnímán tak, jak by měl být. Málokdo si uvědomuje, jaká je v dnešním tenise konkurence. Po rozpadu Sovětského svazu má nyní každý nástupnický stát vynikající hráče. Být tenistou znamená mít dobrý život, vydělat si peníze, tahle motivace pořád funguje. Pokračování na str. 16 Dokončení ze str. 15 K tomu se musejí přidat hráči z Asie, z Afriky. Tenisová mapa se strašně změnila, je mimořádně globální. Když dneska budou spolu trénovat devátý a 380. hráč na světě a vy jim neuvidíte do tváře, nepoznáte, kdo je kdo. Je to vždy jen kousíček, posunutí v hlavě, které rozhoduje, kdo bude úspěšnější. A potom existuje Plné znění zpráv


několik hráčů, kteří hrají nejen výborně tenis, ale mají i myšlení šampionů, a to je Federer a Nadal, ale ti jsou jedineční. Pokud někdo říká, že jsme na tom kdysi byli lépe, nedá se to srovnávat. Tenkrát byl jiný svět, jiná konkurence, jiný tenis a hlavně, byli jsme Československo. Když někdo mluví o osmdesátých letech, mluví také o Mečířovi, který vyhrál olympiádu a je Slovák. Pokud přistoupíme na kdyby: kdybychom byli Československo, za posledních deset let bychom vyhráli Davisův pohár třikrát a Fed Cup pětkrát. * E15: Jak je populární tenis v Česku ve srovnání s ostatními sporty? Česko je národ fotbalový a hokejový. Fotbal, to je stát ve státě, ten se hraje na každé vesnici. A hokej – jsme národ Jágrů, což je dobře, sám jsem hokej hrával. Takže na vrcholu popularity jsou určitě tyto dva sporty. A z mého pohledu se tenis posouvá tak na třetí čtvrtou pozici. * E15: Odpovídá tomu i základna? Ano, jsme druhý největší svaz. Je nás více než hokejistů. Hokejové haly jsou jen v některých městech, kdežto tenis můžete hrát skoro všude. V poslední době se hodně rozšířily nafukovací haly, jsou i v malých městech. * E15: Potýkáte se, jako jiné sporty, s úbytkem dětí? To je ve sportu obecný trend. Dříve byla jiná motivace. Pokud se chtěl člověk podívat ven, tak jedině jako sportovec. Tento motiv dnes chybí. K tomu, aby se měl člověk dobře, vede mnoho jiných, pohodlnějších cest než být špičkovým sportovcem. Děti mají jiné zájmy, mají počítače. Dřív museli děti odmítat, dneska se musejí téměř přemlouvat, aby se daly na sport. Naštěstí máme pořád v tenise „bláznivé“ rodiče, kteří chtějí, aby děti hrály tenis. Abychom zabránili úbytku dětí, přišli jsme s projektem minitenis a babytenis, které jsou zaměřeny na úplně malé děti. Hraje se na hřištích menších rozměrů, přes nižší síť. Tenis je těžké se naučit, ale minitenis a babytenis se každé dítě naučí rychle a baví je to. * E15: Mluvil jste o „bláznivých“ rodičích. Zaznamenali jste po úspěchu Tomáše Berdycha větší zájem o tenis? Velký nárůst zájmu, mimořádný. I v klubech. Začalo to Paříží, po Wimbledonu ale začali lidi bláznit. * E15: V posledních letech stoupá v Česku popularita golfu. Vnímáte tento sport jako konkurenci? Golf není tak náročný na samotné sportovní umění, na fyzickou kondici. Naučit se tenis, i rekreační, je těžší, než se naučit golf. Golf určitě přebral část bohatší sportovní klientely. Spousta lidí se začala věnovat golfu, i proto, že se ho naučí v 50 letech, to u tenisu nejde. * E15: Je v České republice dostatek kurtů a hřišť? Za porevolučních 20 let je nebývalý nárůst kurtů v menších městech, vznikají i nafukovací haly. Také spousta podnikatelů si postavila tenisové areály pro sebe, pro své děti, pro své okolí. * E15: Máte dostatek kvalitních trenérů? Děláme pro ně hodně vzdělávacích programů. Měli jsme na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Praze a potom také na Fakultě tělesné kultury v Olomouci vzdělávání trenérů na nejvyšší úrovni. Absolventi mohou potom provozovat funkci tenisového trenéra jako živnost. Staráme se také o metodické semináře. Je dost kvalitních trenérů. Otázkou je, zda oni mají zájem o tenis, nebo o byznys. Tedy jestli je to pro ně otázka dobrého příjmu, nebo podpory a růstu sportu. Nejlepší je, když je to obojí. Vybudovali jsme také národní tenisová centra, která dříve nebyla. Po revoluci se například zrušila i tréninková střediska mládeže, která nám tenkrát záviděli Francouzi, Němci, celá Evropa. Ti všichni to začali kopírovat a v tu chvíli jsme my, slavní revolucionáři, všechno rozbili a zničili. V roce 1998 jsem se stal prezidentem svazu a zase jsme to začali zavádět. Z nuly máme dneska 16 tréninkových středisek mládeže, pět středisek vrcholového tenisu a dvě národní tenisová centra. Jedno je v Prostějově a druhé v Praze na Štvanici a na Spartě. Tahle pyramida, jak já tomu říkám, je silná, funkční a spolyká ročně desítky milionů, které musím sehnat. * E15: Postihla svaz ekonomická recese? Plné znění zpráv


To je paradox, stále rosteme. Máme největší počet turnajů pro mládež, 70 výjezdů reprezentace ročně. Udělali jsme samozřejmě rozumná opatření, škrty ve výdajích, tak jako každý. Ale co týče výkonů našeho svazu, v tom jsme neubrali ani o půl promile, naopak. Přestože firmy šetří a začínají krácením výdajů do reklamy a marketingu, nás dominantní partneři, kteří jsou s námi už několik let, neopustili. Je to hlavně otázka dlouhodobé spolupráce, řadu lidí z těchto firem znám osobně, naše vztahy jsou velice dobré. Ale samozřejmě situace je čím dál těžší. * E15: Ovlivnily poslední úspěchy jednání s partnery? Pokud se ptáte na to, zda nám finále Davisova poháru přineslo více peněz, tak nepřineslo. Jak jsem už řekl, s našimi partnery máme dlouhodobé vztahy. I kdybychom finále nehráli, méně peněz bychom nedostali. A platí to i naopak. Neznamená to, že když máme úspěch, začneme partnery ždímat a najednou poteče více peněz. Tak to opravdu není. * E15: Jste ve funkci prezidenta svazu od roku 1998. Co se vám za tu dobu nejvíce povedlo? Podařilo se český tenis zcivilizovat. Podařilo se nám dostat pryč hochštaplery, kteří měli z tenisu jen dojnou krávu a které tenis a jeho rozvoj vůbec nezajímal. Podařilo se mi zrušit megalomanství jednoho velkého turnaje, vedle kterého už nebyla žádná péče o mládež. Dělali jsme tu mravenčí, každodenní včeličkovskou práci, která skoro není vidět, ale najednou děti, kterým tenkrát bylo jedenáct dvanáct let a které jsme umístili do nově zřízených center, dneska dosahují úspěchů, jmenují se Berdychové, Šafářové, Kvitové a další. * E15: Je něco, co se vám za tu dobu nepodařilo? Ano, ale to souvisí s ekonomickou krizí. Ale doufám, že se mi to ještě podaří. Štvanice byla zkolaudována v roce 1986. V zimě bude tenhle stadion plný sněhu a ledu. A když sem přijdete v létě, bude zase všechno rozpálené sluncem, protože na stadionu jsou železobetonové konstrukce, které za těch 25 let dostaly už hodně zabrat. Moje vize a můj sen je udělat ze Štvanice arénu po vzoru haly v Pittsburghu. To znamená, že by hala byla openair, ale zároveň měla mobilní střechu. Tedy abych nemusel každý rok shánět peníze na opravy, údržbu a investice. Udělat na Štvanici stadion, který se na zimu zavře. Ne za šest miliard, ale za 700 milionů. Tím by byl stadion plně využitelný po celý rok, a ne jako nafukovačka, kde trénuje přes den jen pár hráčů. Byl by to stadion využitelný pro kulturu i sport. Myslím si, že takový multifunkční stadion s kapacitou tohoto typu tady není. Ano, máme obrovskou arénu ve Vysočanech s kapacitou téměř 20 tisíc míst, ale to není místo pro menší akce. Štvanice je nádherný stadion s neskutečnou atmosférou. Kdyby nepřišla krize, byli jsme velice blízko dohodě s investorem a měli jsme nakročeno i ke státní dotaci. Bohužel to nevyšlo. * E15: K plánu zastřešit Štvanici se chcete ještě vrátit? Máme všechno hotové, máme i studii. Bohužel teď nevidím investora, který by do toho šel. Ale projekt je připraven, je velice blízko k realizaci, k prvnímu kopnutí do země. Je ale zapotřebí mít na to peníze, 700 až 800 milionů. * E15: Máte i představu, jak by se uživil provoz haly? Každá studie musí mít dvě části. Rozpočtovou a studii využitelnosti. I tu samozřejmě máme. V létě tu míváme beachvolejbalový světový pohár a stadion je plný, narvané tribuny. Nedávno bylo mistrovství světa v basketbale v Česku. Kdybychom měli v roce 2009 střechu, mohlo to být i tady, samozřejmě by o tom rozhodli pořadatelé. Bude tady mistrovství Evropy ve volejbale. To jsou přesně akce, které potřebují stadiony s kapacitou sedm osm tisíc. Těžko vyprodáte arénu ve Vysočanech, když tam nebude Federer. Když tam budeme hrát s Kazachstánem, přijde na tenis pět tisíc lidí a budeme se tam hledat, jak je hala velká. Ale když bude pět tisíc lidí tady, bude stadion plný. Nebo koncerty. Nejsou jen koncerty Lady Gaga. Je spousta koncertů a jiných kulturních akcí, kde není poptávka 20, ale jen pět tisíc. Vezměte si, kolik stojí pronájem haly ve Vysočanech. Milion korun. To tady milion korun určitě nebude. Životaschopnost takové arény, navíc mobilní, je v Praze velká. *** Ivo Kaderka (47)



Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, poté působil v Československé akademii věd jako vědecký pracovník a také na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde přednášel marketing a management. Angažoval se i v politice. Byl například ředitelem kanceláře ministra zdravotnictví (1994–1995), poradcem náměstka ministra financí (1999) nebo náměstkem ministryně školství, mládeže a tělovýchovy pro sport (2006– 2007). Působí i v dalších oblastech, například je členem akademické rady Vysoké školy podnikání Ostrava nebo předsedou představenstva společnosti Skiareál Špindlerův Mlýn. Od roku 1998 je prezidentem Českého tenisového svazu. Mezi jeho zájmy patří kromě tenisu také hokej. Je ženatý, má tři dcery. Když dneska budou spolu trénovat devátý a 380. hráč na světě a vy jim neuvidíte do tváře, nepoznáte, kdo je kdo Když máme úspěch, neznamená to, že začneme partnery ždímat a najednou poteče více peněz Kdyby nepřišla krize, byli jsme velice blízko dohodě s investorem i ke státní dotaci a ze Štvanice mohl být po vzoru haly v Pittsburghu stadion, který se na zimu zavře Foto autor| Foto Anna Vacková Foto autor| Foto Anna Vacková O autorovi| Martina Peřinková / Praha

RRTV rozhoduje pro islamizaci-já píšu ombudsmanovi 2.12.2010

ceska-media.cz str. 00 Valentin Kusák

Média-Hydepark

ČRo6 odvysílal, že v islámských zemích se nesmí stayět kostely.Představitel muslimské organizace Libertas Independent Agency, Brno podal naČRo stížnost k RRTV. RRTV stížnost na vysílání ČRo6 uznala a přikázalaČRo6 vše napravit. Já protestuji, protože pořad ČRo6 byl vyvážený a nestranný. ----- Original Message ----From: Valentin Kusák To: [email protected] Sent: Tuesday, November 30, 2010 12:16 PM Subject: podání Sídlo veřejného ochránce práv: Brno, Údolní 39, PSČ 602 00. Vážení, poslal jsem Vám minulý týden své podání ("ombudsmanovi,6.11.2010"- viz. příloha). Protože mi nejde tiskárna, posílám Vámpřílohy/důkazy v tomto mailu.V příloze "průvodní dopis z RRTV,25.11.2010" je dole odkaz, na kterém se můžete podívat na další vstupníinformace/důkazy (analýza I a II, stížnost Lhotana, posudek Kropáčka). Děkuji za pochopení a nashledanou Valentin Kusák HK, 30.11.2010 Plné znění zpráv


VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV JUDr. Pavel Varvařovský Brno, Údolní 39, PSČ602 00 Hradec Králové, 27.11.2010 Věc : žádost o prošetření rozhodnutí a postupu i analýzám (I i II) RRTV,Škrétova 44/6 , 120 21,Praha 2 i prošetření závěrů RRTV učiněným dle znalce Kropáčka. Dle § 9 Zákona 349/1999 Sb. (dále Zákon)podávám podnět. Nesouhlasím zcela zásadně s postihem Českého Rozhlasu za vyjádření vevysílání ve znění “…v arabských islámských zemích nepraktikuje vůči křesťanůmžádná tolerance, že se v těchto zemích nesmí stavět kostely, že když chcemuslim přestoupit na křesťanství, hrozí mu trest smrti..“ Toto rozhodnutí RRTVnapadám též a proti tomuto rozhodnutí směřovala má dřívější stížnost naRRTV (viz. příloha-mluví o tomto rozhodnutí v příloze 3) Rada pro rozhlasové a televizní vysílání totiž uznala stížnostLhoťana z LIA (Libertas Independent Agency Podsedky 764/32,625 00 Brno-Bohunice - muslimská organizace) na výrok v pořaduČeského rozhlasu 6 Názory a argumenty, že “se v arabských islámských zemíchnepraktikuje vůči křesťanům žádná tolerance, že se v těchto zemích nesmí stavětkostely", jako oprávněnou a Čro 6 má za tento islamofobní projev zjednatve lhůtě deseti dnů nápravu. (blíže příloha 3) Informace z ČRo je podle RRTV http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/zprava/715536

nevyvážená

a

nepravdivá.

Pořad

ČRoviz

Autorem napadeného výroku, který na ČRo zazněl je politolog akomentátor Rudolf Kučera, který mezi lety 1993 a 2001 řídil Institutpolitologických studií FSV UK. Jako člen Vědecké rady Centra proti vyhánění sedocent Kučera v současné době intenzivně zabývá problematikou odsunu sudetskýchNěmců a Benešovými dekrety. (příloha 3). Závěr : Jsem přesvědčen, že se RRTV rozhodnutím zpronevěřila poslánínezávislého kontrolního orgánu. Jednali a rozhodovali v příkrémrozporu s ustanoveními, kterými se má RRTV řídit. Rozhodnutí RRTV zcela zřetelně svědčí o neznalosti základníchprincipů fungování islámu ve vybraných zemích. Jsem zděšen konáním RRTV aplně stojím za Českým Rozhlasem a jeho objektivním a vyváženým pojetímzpravodajství, které je vynikající službou široké veřejnosti/občanůmv České Republice. Plně stojím za vyjádřením Rudolfa Kučery ve zminovanémpořadu ČRo. ___________________________________________________ Dříve jsem podal první stížnost proti rozhodnutí RRTV (viz. příloha 1). Natuto mi odpověděla RRTV svým dopisem (příloha 4). Svojí další stížností (příloha 2) jsem napadl posudek Kropáčka (příloha 4). Kropáček zpracoval dne 21.7.2010 posudek pro RRTV pod značkou CUN/2234/2010.Tématem posudku bylo, zda jsou křestané a jejich tradice v islámském světěznemožněny/persekuovány. Kropáček v podstatě říká, že velká část muslimůje dobrotivá a křestané problémy v muslimských zemích nemají. Uvedenáanalýza Kropáčka je zcela zavádějící. V žádné mešitě v EU či USA seneodpálil sebevražedný atentátník, tím méně atentátník křesťan.V islámských zemích jsou křestané vražděni a pronásledováni. Kropáčekvychází a činí závěry z naprosto mylných informací, když tvrdí, žekřestané se mají v muslimských zemích dobře. Sdělení RRTV, že dleVšeobecné deklarace lidských práv (1948, čl. 18) se mají křestanév muslimských zemích dobře, je naprosto mylná, pokud se jen budeme trochuo pronásledování a týrání křestanů v islámských zemích zajímat. Kropáček píše “evropské právo omezuje šariatské právo“. Upozornuji, že veVelké Británii dosáhli muslimové toho, že některé soudy již soudí dleislámského práva šaríi. Ve Švýcarsku před třemi týdny vystoupil imám (islámskýduchovní s většími pravomocemi nežli má vláda v Iráku), že lituje, ževe Švýcarském právním řádu není zakotveno kamenování a že by tam mělo býtzakotveno. Před týdnem jsme se dozvěděli, že děti v Velké Británii se učí,jak praktikovat islámské právo šaría - učí se, jak správně usekávat ruce ahlavy. Ve Francii se Plné znění zpráv


doporučuje učitelům, aby v osnovách vynechaliautory urážející muslimskou víru, včetně Voltaira a Diderota, a podobný osudčeká Darwina. V mnoha třídách se raději neučí o holocaustu, neboťto uráží muslimské city Kropáček je čistý teoretik, který zkoumá Korán ze 7. století a vůbecnevnímá, co se děje za problémy s islámem v současné EU. Nebo uvedenévnímá, ale cíleně z nějakého důvodu lže. Kropáček uvádí, že stížnost Lhoťana proti vyjádření v ČRo jeoprávněná, že v islámských zemích lze křestanství praktikovat. Dle Koránu,tedy i teoreticky, nelze. Pokud se týče o realitu stíhání a týrání křestanův islámských zemích, uvádím níže odkazy na několik článků ze současnosti,které popisují zminované týrání. Žádám, aby články byly přiřazenyk důkazům mého podání VOP. http://aktualne.centrum.cz/zahranici/blizky-vychod/clanek.phtml?id=679401 http://www.christnet.cz/magazin/zprava.asp?zprava=20644 http://www.christnet.cz/magazin/zprava.asp?zprava=20654 http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/181144.aspx Toto je jen několik článků z posledních dní. Je sporné, že se RRTV odvolává ve svém rozhodnutí na vyjádření soudníhoznalce, který se prý v podstatě ztotožnil s názorem stěžovatele Lhoťana .Vyjádření oponenta vůči znalci “Není jasné, na jakou otázku soudní znalecodpovídal. Pokud vycházel jen ze zákona, je to chyba. V mnoha islámských zemíchnení možné kostely stavět, i když to zákon povoluje," připomíná Bednář(měl na starosti rozporovaný pořad v Čro) pro ParlamentníListy.cz. Co se týče trestu smrti za odpadlictví, Kropáček to nevidí nijakdramaticky. Zminuji vyjádření Větrovce (předseda LIA) v Mecca Audio “trest smrti je dle islámského práva plně ospravedlnitelný“. Tentýž Větrovec pakv roce 2007 v pořadu ČT s názvem Islám po česku prohlásil“demokracie je neslučitelná s islámem. Demokratické principy nelze použítpro tvoru islámského práva“. Lhoťan ve své stížnosti na ČRo uvádí rozporuje, že by v islámu hroziltrest smrti za odpadlictví od víry - islámu. Je zcela prokazarelné, že promuslimy je odpadlictví a bezvěrství tím nejhorším, co může existovat a MUSÍ todle Koránu trestat smrtí. Bezvěrství a odpadlictví je muslimy hodnoceno ještě hůenežli příslušnost k jiné víře nežli islámu. I tady poskytoval Lhotannepravdivé informace. Kropáček zpracoval celý posudek pro RRTV s ohledem napředstavitele Muslimského sdružení LIA : Lhoťana (místopředseda a jednatel LIA,adresa bydliště Rumiště 16, BRNO, 60200), který se odmítá omluvit křesťanům zautrpení, které je jim pácháno muslimy. Za Větrovce (předseda LIA), kterýv Mecca Audio prohlásil “ tresty smrti nevěřícím jsou plněospravedlnitelné“ a v roce 2007 v ČT v pořad Islám po českuprohlásil “demokracie je neslučitelná s islámem. Demokratické principyjsou nevyužitelné pro tvorbu islámského práva“ (§ 364 a § 365 Trest. zákona aporušení Ústavy, čl.9, odst 2 a 3). Jsem přesvědčen, že dle Trest. zákoníků lze definovat Kropáčkovo chováníjako naplnění skutkové podstaty dle § 346, Trest. zákona či jako uvedenív omyl. Vyhodnocení nechávám spolu s šetřením plně na PČR. Je otázkou, zda Kropáček spáchal vše dle § 15 či § 16 či § 18 Trest.zákona. Samozřejmě nechávám vyšetření a rozhodnutí na profesionálníchzkušenostech PČR. Všichni výše jmenovaní porušují i ZLPS, čl. 2, odst. 1. Pro jistotu jmenuji ZLPS, čl. 16, odst. (4). Na podporu svých tvrzení uvádím i jména politiků, kteří se veřejněpostavili proti mešitám a islamizaci ČR, ke kterým došlov posledních týdnech : Prezident ČR Václav Klaus



Předsedkyně PSP ČR Němcová Expředseda Senátu ČR Př. Sobotka Poslanci Škromach, Zaorálek, Marek Benda Expremiér Zeman a mnoho dalších. Vyjádření našich politiků bylo ještě mírné oproti vyjádřením politickýchpředstavitelů z EU, které lze snadno najít dle rešerže za rok 2010. Závěr : RRTV vycházela při svém hodnocení pořadu na ČRo ze zcela mylného azaujatého posudku Kropáčka. Navíc žádám o zjištění, zda RRTV postupovalav souhlasu s § 56 Správního řádu a vyrozuměla účastníky o přijetí Kropáčkajako znalce. Závěr : myšlenky a závěry Kropáčka jsou mylné. Mylné jsou i jehopředpoklady. ________________________________________________________ _________________________________________________________ Jsem přesvědčen, že RRTV porušila právní předpisy : Citace z www.rrtv.cz V posláních RRTV se píše zcela jasně, že Rada dbá naobsahovou nezávislost vysílání a převzatého vysílání (vše: § 4 odst. 2 zákonač. 231/2001 Sb. Rada Českého rozhlasu je orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti nakontrolu činnosti Českého rozhlasu. Její další činností je dohlížet na plněníúkolů veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání (§ 2 a 3, zákon č. 484/1991 Sb)… Níže uvedené Doporučení 1641 Rady Evropy citujete, vážená Rado, na svýchwebových stránkáchwww.rrtv.cz jakopodstatný mezinárodní právní prvek pro své rozhodování. Ve svém konkrétnímjednání, které se odrazilo v postihu Českého Rozhlasu z vaší strany,jste porušili řadu důležitých a zásadních ustanovení a slovních spojení tohotoDoporučení. Citace z www.rrtv.cz Doporučení 1641 (2004) Rady Evropy Veřejnoprávní vysílání je zásadním prvkem demokracie v Evropě. ohrožováno politickými a hospodářskýmizájmy, …..

Vsoučasnosti je však v ohrožení.

Je

Veřejnoprávní vysílání, bez ohledu na to, zda je provozovánoveřejnoprávními organizacemi nebo soukromými společnostmi, se od vysílání pročistě komerční a politické účely liší svým specifickým úkolem, a toje v zásadě vysílat nezávisle na politických či hospodářských vlivech. Veřejnoprávní vysílání poskytuje celé společnosti informace, kulturu,vzdělání a zábavu, zvyšuje společenské, politické a kulturní občanské povědomí apodporuje soudržnost společnosti……. Zaručuje nezávislost a nestrannost……. Je na pováženou, že mnoho evropských zemí doposud nesplnilo závazek,který jejich vlády přijaly na 4. konferenci ministrůevropských zemí, které se v roce 1994 konalo v Praze. Tehdyse zavázali udržovat a rozvíjet silné veřejnoprávní vysílání. Znepokojující je i skutečnost, že základní principy nezávislostiveřejnoprávníhovysílání, obsažené v Doporučení č. R(96)10 Výboru ministrů, nejsou ještě stálev mnoha členských zemích pevně zakotveny. Závěr : RRTV porušila § 2, odst. Správního řádu, dle kterého mápostupovat dle zákona a mezinárodních smluv. Dále RRTV porušila § 2, odst. 4Správního řádu.



______________________________________________________ Dle zákona žádámn o přijetí opatření proti rozhodnutí RRTV ve věci ČRo arozhodnutí o mých stížnostech vzhledem k tomuto rozhodnutí. Protestujiproti přijetí posudku od Kropáčka, který používá pro argumentaci RRTV ve svýchanalýzách (příloha 4). ____________________________________________________ _________________________________________________________ Navrhuji, aby VOP podal nejvyššímu státnímu zástupci podnět k žalobě ve věci veřejného zájmu proti RRTV, proti dr. Kropáčkovi (* 23. února 1939,Filozofická fakulta Univerzity Karlovy,Ústav Blízkého východu a Afriky,Celetná20, 116 42 Praha 1), který vypracoval chybný znalecký posudek a defacto ohrozildemokracii v ČR a veřejný zájem, neboť RRTV přijala rozhodnutí, kterépodporuje islamizaci a tím ohrožení bezpečnosti a demokracie v ČR. Proti Lhoťanovi (adresa bydliště Rumiště 16, BRNO). Lhotan podalsprávnímu orgánu (zde RRTV) nepravdivé a lživé informace, což je trestné dle §21. Nepravdivé údaje uvedl Lhotan ve své stížnosti RRTV, když si stěžoval napořad v ČRo. Přestupkového zákona.. Lhoťan ve své stížnosti na ČRo uvádí -rozporuje, že by v islámu hrozil trest smrti za odpadlictví od víry - islámu.Je zcela prokazatelné, že pro muslimy je odpadlictví a bezvěrství tímnejhorším, co může existovat a MUSÍ to dle Koránu trestat smrtí. Bezvěrství aodpadlictví je muslimy hodnoceno ještě hůe nežli příslušnost k jiné vířenežli islámu. I tady poskytoval Lhotan nepravdivé informace. I tady jde oporušení § 21 Přestupkového zákona ze strany Lhotana. RRTV tím, že uznala stížnost Lhotana jako důvodnou a potrestala ČRo (mluvíse o tom v příloze 4) , porušila zákony (viz. má první stížnost na RRTV -příloha 1) a v duchu multikultiralismu, dále protěžuje islamizaci ČR.Veřejným zájmem je dle Ústavy a ZLPS ochrana demokracie a bezpečnosti v ČRa islám/islamizace je s tímto v rozporu. Je nutno zdůraznit, žemuslimové se sice mohou dovolávat ZLPS, čl. 16, odst 1 (právo na náboženskousvobodu), ale je nutno uplatnit i ZLPS, čl. 16, odst. 4, který je nadřazenodst. 1. Odst. 4 říká : náboženské svobody dle odst. 1 lze omezit zákonemv případě, že je ohrožena bezpečnost a demokracie v ČR. Správní orgán (zde RRTV) musí konat ve veřejném zájmu a tím je důslednáochrana ČR před islamizací. Tuto službu veřejnému zájmu RRTV svým konánímnenaplnuje/nenaplnila. ___________________________________________________________________ Celkově vycházím z toho, že Občané jsou dle Ústavy držiteliveškeré moci ve státě, oni rozhodují, co je veřejným zájmem. Naopak,naši zastupitelé jsou pouhopouhými volenými správci. Máme také právo na nátlakv mezích zákona v případě, že současná politická moc nebude ochotna tyto změny realizovat jako svou prvořadou prioritu. Prvořadou prioritou je v současnosti dle mne zamezení islamizaci ČR s čím souvisí i rozhodnutí RRTV, které považuje vysílání ČRo za nevyvážené (příloha 3),nepravdivé a tím RRTV podporuje islamizaci ČR a s tím spojený zánik demokratických principů v ČR. Valentin Kusák Publikováno s laskavým souhlasem autora.Publikováno na serveru kusak.blog.idnes.cz


První jubileum Lisabonské smlouvy, jsou důvody k oslavám? 2.12.2010

euroskop.cz str. 00 Marie Bydžovská

Reportáže



Lisabonská smlouva oslavila rok od svého vstupu v platnost. Přesto stále není jasné, jaký dopad bude mít na fungování EU. Shodli se na tom účastníci konference pořádané organizací Friedrich-Ebert-Stiftung „Lisabon rok poté". Nicméně již nyní se ukazují změny v institucionální rovnováze EU, z nichž řečníci vyzdvihli posílení Evropského parlamentu, novou roli národních parlamentů v rámci fungování Unie a vznik Evropské služby vnější akce. „Lisabonská smlouva je jako lastura, kterou je třeba naplnit," popsal novou evropskou smluvní základnu český eurokomisař Štefan Füle. Smlouva totiž pouze stanovuje obecný rámec nových nástrojů či procedur, nicméně o jejich praktické podobě se v Unii stále vedou rozsáhlé diskuze. Institucionální rámec Unie se bude dále dotvářet mimo jiné stanovením pravidel pro pořádání občanské iniciativy, pro uspořádání celoevropské diplomatické služby, či zakotvením změněné role předsednictví. Také úlohu nových postů - stálého předsedy Evropské rady a Vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku, Lisabonská smlouva podrobně nepopisuje. Bude záležet na jejich současných držitelích - Hermannu van Rompuyovi a Catherine Ashtonové, jaké postavení pro sebe získají. Postavení europoslanců sílí „Největším dopadem Lisabonské smlouvy je neočekávané rozkolísání rovnováhy mezi evropskými institucemi," tvrdil český Komisař Štefan Füle. „Při nedávném jednání o rozpočtu Unie na nadcházející rok se poprvé výrazně projevilo posílení úlohy Evropského parlamentu," doplnil Komisaře 1. náměstek ministra zahraničí Jiří Schneider. Jedním z cílů Lisabonské smlouvy byla snaha o to, aby EU mluvila jedním hlasem. Právě ale unijní diplomatická služba se stala „rukojmím" sporu o výši rozpoičtu na tento rok. Na snímku baronka Ashtonová s čínským vicepremiérem po jednáních o ekonomických otázkách a obchodní výměně mezi EU a Čínou 7. května 2009. Foto EK Rozšířením oblastí spolurozhodování Rady a Evropského parlamentu získal štrasburský sbor možnost zasahovat do většiny politických oblastí. „Bez souhlasu europarlamentu nemůže projít žádný rozpočet, téměř žádná mezinárodní smlouva a ani žádná Evropská komise se nemůže ujmout úřadu," rozvinul tezi Richard Corbett, člen kabinetu Hermanna van Rompuye. Národní parlamenty vymýšlí pojistky Od posílení celoevropského parlamentu očekávala unie oslabení kritiky kvůli nedostatku bruselské demokracie. Dalším nástrojem k oslabení tzv. demokratického deficitu mělo být větší zapojení národních parlamentů do procesu rozhodování. Znalci však došli k závěru, že jejich roli nelze přeceňovat. Pokud se více než třetina parlamentních komor obává, že došlo k porušení principu subsidiarity, tedy, že unie rozhoduje o oblasti v pravomoci členských států, mohou využít tzv. mechanismus žluté karty. Komise poté musí návrh znovu přezkoumat. Dosažení dostatečného počtu parlamentních komor pro její aktivaci je však během krátké lhůty obtížné, spíše až nereálné. Naopak v některých aspektech vliv národních parlamentů upadá. Rozšíření rozhodování kvalifikovanou většinou oslabuje možnost parlamentů efektivně zavazovat svou vládu, poukázal na jednu z nich David Král z Fakulty sociálních věd UK. Navíc již legislativní komory neschvalují mezinárodní smlouvy z oblasti vnitra. Přesto však „parlamenty převrátily logiku a proti ztrátě pravomocí se brání zaváděním vnitrostátních pojistek jakou je např. v ČR vázaný mandát," řekl Král. Více práce pro diplomaty Rozšíření oblastí, v kterých Rada hlasuje kvalifikovanou většinou způsobilo, že většina dohod musí být předjednána. Posílil tím tlak na vytváření tzv. like-minded groups a bilaterálních kontaktů. Česko musí proto koordinovat své pozice a mluvit navenek jedním hlasem, řekla Lenka Pítrová z Úřadu vlády. O novém postavení Evropského soudního dvora se mnoho nemluví, přesto jeho role bude zásadní, protože rozhodne, kudy povede dělící linie mezi pravomocemi EU a členských států, prohlásila Pítrová. Lucemburský soud dostal pověřením rozhodovat o žalobách na porušení principu subsidiarity veskrze politickou úlohu. Plné znění zpráv


Jednotný hlas pro Evropu? Jedním z cílů Lisabonské smlouvy byla snaha o to, aby EU mluvila ve světě jedním hlasem. K naplnění toho cíle má přispět vytvoření Evropské služby vnější akce, která měla zahájit činnost přesně rok po vstupu v platnost „Lisabonu". Nicméně její formování ztroskotalo na penězích. Europoslanci a zástupci členských států se neshodli na výši rozpočtu pro příští rok, a jednou z „rukojmích" sporu je právě diplomatická služba. Jejím problémem je i slabé zastoupení diplomatů z nových členských států. Ačkoliv Ministerstvo zahraničí dvěma stům potencionálních kandidátů poskytlo maximální podporu, nepodařilo se ani jednomu ve výběrových řízeních uspět, přiznal Schneider. Nicméně ani ostatní nové členské země nebyly ve snaze o prosazení svých zástupců do struktur diplomatické služby o moc úspěšnější.

URL| http://www.euroskop.cz/44/17891/clanek/prvni-jubileum-lisabonske-smlouvy-jsou-duvody-k-oslavam/

ODS pyká za koalici i konflikty uvnitř strany, míní politologové 2.12.2010

parlamentnilisty.cz Jiří Hroník

str. 00

Zprávy

Přelom listopadu a prosince přinesl podle průzkumu volebních preferencí agentury SANEP jasné vítězství ČSSD. Značný propad ODS přikládají politologové tomu, že doplácí na vůdčí roli v koaliční vládě, ale i vnitřním rozepřím mezi stranickými špičkami. Nejnovější průzkum společnosti SANEP, který přiřkl vítězné ČSSD téměř 33 procent hlasů respondentů a daleko za ní nechal s 20 procenty TOP 09 a se 17 procenty ODS, podle politického analytika Lukáše Jelínka vystihuje nynější trend voličských nálad. „Před internetovými průzkumy jsem jinak velmi ostražitý, protože jde o specifický vzorek respondentů. O to více udivuje, že u internetové komunity tak jasně vítězí ČSSD," říká pro ParlamentníListy.cz Jelínek. Podle něj ODS sklízí u voličů všechna negativa řízení koaliční vlády, stejně jako dopady fungování politické strany na celostátní i komunální úrovni. „ODS to u veřejnosti schytává i za své koaliční partnery, především Věci veřejné. Negativní dopad měl i konflikt předsedy Nečase s místopředsedou Blažkem, stejně jako uzavírání velkých koalic po komunálních volbách. To dokáže voliče ODS znejistit, takže se jim konzistentnější teď jeví TOP 09," myslí si Jelínek. Sociální demokracii rostou prefence, aniž dělá něco mimořádného „Je to očekávatelný vývoj, protože roste nespokojenost s tím, jak vláda šetří," vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Rudolf Kučera z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd UK propad koalice jako celku. „Přitom sociální demokracii rostou preference, ačkoli nic mimořádného nedělá a kde může, tak vstupuje do koalice s ODS," dodává politolog. K tomu, že TOP 09 už podruhé po sobě v průzkumu společnosti SANEP přeskočila ODS podle Kučery přispělo i to, že se lidé více než dříve zajímají o politiku na komunální úrovni a v očích pravicových voličů mohlo ODS poškodit to, že se na místních úrovních často paktuje s ČSSD. „Lidé své hodnocení koalic na radnicích mohli promítnout i na celostátní úroveň," soudí Kučera. Posilování TOP 09 na úkor ODS je podle politologa dočasné I když TOP 09 proti minulému průzkumu zvýraznila náskok před ODS, pokládá to Jelínek za dočasný jev a nepředpokládá, že by ODS měla přijít o pozici velké strany. Logický je neúspěch nejmenší vládní strany Věcí veřejných, které klesly v preferencích na sedm procent, protože nejsou schopny zúročit protestní hlasy a samy se staly součástí establishmentu. Plné znění zpráv


Naopak ČSSD v průzkumech dlouhodobě posiluje a překročením třiceti procent se pohybuje na úrovni, kde se v květnu očekával její volební výsledek. „Tehdy sociální demokracie propadla jednak proto, že nedokázala zareagovat na závěr kampaně a jednak proto, že podlehla uspokojení z předpokládaného výrazného vítězství," připomíná politický analytik. Do vedení hlavního města ČSSD nepatří, jen tam parazituje Navíc nyní funguje nejsilnější parlamentní strana jako „lapač hlasů" těch, co jsou nespokojeni s politikou vládní koalicí. „Navíc jako by si voliči uvědomili, že nemá smysl volit malé strany, takže také díky nynějšímu odklonu od Suverenity, zemanovců a dalších začíná ČSSD ještě víc sílit. A přispívá k tomu i změna image sociální demokracie," vysvětluje Jelínek. K paralelnímu průzkumu preferencí obyvatel Prahy, v němž TOP 09 (35,8%) zdrtila koalici ODS (18,9%) a ČSSD (16,1%) Kučera poznamenává: „Tím si ODS uškodila. Do vedení Prahy ČSSD podle volební přízně voličů vůbec nepatří. Jenom tam parazituje a přispívá k zakonzervování stavu, který v hlavním městě dlouhodobě panuje." K věci: ČSSD stále posiluje. TOP 09 předstihla ODS, potvrzuje SANEP Lidovci dotahují na Véčka. Ta ztrácejí, ukázal průzkum Průzkum: ČSSD vede o parník, TOPka předstihla ODS Archiv výzkumů: CVVM , FACTUM INVENIO , SANEP , SC&C , STEM Foto: Hans Štembera


Fotovoltaické elektrárny a mezinárodněprávní ochrana investic 1.12.2010

All for POWER str. 126 Právo v energetice Mgr. Ondřej Sekanina

Poslanecká sněmovna schválila dne 9. 11. 2010 novelu zákona č. 180/2005 Sb. a zavedla odvod (označovaný také jako „srážková daň“) z tržeb za elektřinu vyrobenou ve fotovoltaických elektrárnách, které byly uvedeny do provozu mezi 1. 1. 2009 a 31. 12. 2010. Sazba odvodu činí 26 %, resp. 28 % v závislosti na formě podpory. Touto novelou dochází k podstatnému zhoršení podmínek pro ekonomické fungování fotovoltaických elektráren. Pokud jsou vlastníky fotovoltaických elektráren zahraniční subjekty, mohou se proti této negativní změně bránit v investiční arbitráži. Investiční arbitráže probíhají většinou na základě dvoustranných mezistátních dohod o ochraně a podpoře investic - takzvaných BIT („bilateral investment treaties“). Odhaduje se, že jich je na světě nyní něco přes dva a půl tisíce. Česká republika jich uzavřela kolem sedmdesáti. Tyto dohody zavádějí standardy ochrany investorů, které musí hostitelské státy plnit. Obdobný režim zavádí i tzv. Dohoda k Energetické chartě, což je mnohostranná dohoda, jejíž ustanovení by na srážkovou daň bylo možné rovněž aplikovat. Pro obranu proti srážkové dani se jako nejdůležitější jeví přitom na první pohled standard zakotvující princip, že investici může hostitelský stát vyvlastnit jen ve veřejném zájmu, nediskriminačním způsobem, v řádném procesu, a je-li za ní investorovi poskytnuta promptní, adekvátní a efektivní kompenzace. Ve skutečnosti však bude důležitější standard tzv. spravedlivého a rovného zacházení, jak si ukážeme níže. Ekvádorský příklad - srovnání ochrany proti vyvlastnění a standardu spravedlivého a rovného zacházení v kontextu zdanění Plné znění zpráv


Mezinárodní právo připouští, že vyvlastnění může být přímé i nepřímé. To jinými slovy znamená, že i při absenci výslovného odebrání vlastnického titulu k investici mohou být jiné rušivé zásahy do investice posouzeny jako její nepřímé (někdy se též používá pojmů „faktické“ či - v případě posuzování kumulativního efektu více po sobě jdoucích státních zásahů - „plíživé“) vyvlastnění. Tak i zavedení srážkové daně může v obecné rovině způsobit nepřímé vyvlastnění. Mezinárodní investiční právo je však nejasné v tom, zda postihuje i vyvlastnění částečné, a praxe investičních tribunálů je v tomto ohledu rozštěpená.1 Přitom z dosavadní situace vyplývá, že zavedení srážkové daně bude alespoň některé investory významně poškozovat, avšak není jasné, zda povede až k likvidaci jejich podnikání ve fotovoltaice. Jinými slovy, pokud by šlo o vyvlastnění, šlo by právě o vyvlastnění částečné. Jistě by bylo možné uvádět argumenty ve prospěch částečného vyvlastnění a odvolávat se přitom na významné autority investičního práva, avšak přesto není jasné, jak by investiční tribunál posoudil situaci.2 Dále je potřeba vzít v úvahu další dva faktory. Prvním z nich je to, že v rozhodovací praxi investičních tribunálů lze pozorovat určitý trend, kdy se zásahy hostitelských států do zahraničních investic posuzují spíše jako porušení standardu spravedlivého a rovného zacházení než jako vyvlastnění.3 Druhým faktorem je to, že při posuzování zdanění jakožto formy vyvlastnění může investiční tribunál použít test, jehož splnění je pro investory obtížnější ve srovnání s posuzováním vyvlastnění v nedaňovém kontextu. V tomto směru ilustrativní je dvojice kauz EnCana4 a Occidental,5 ve kterých šlo v obou také o poškození investorů skrze zdanění.6 V obou případech přitom šlo o desítky milionů amerických dolarů. Společnost EnCana žalovala na vyvlastnění své investice, protože podle aplikovatelné dohody o ochraně a podpoře investic na porušení jiných standardů ochrany v souvislosti s daněmi žalovat nemohla. EnCana v arbitráži neuspěla. Rozhodčí tribunál dospěl k závěru, že zdanění může založit vyvlastnění pouze za splnění určitých zpřísněných podmínek, protože zdanění je v obecné rovině jedním z nezadatelných práv státu. Dle tribunálu v kauze EnCana, pouze pokud je zdanění „výjimečné, svým rozsahem trestající či svévolné (v originále „extraordinary, punitive in amount or arbitrary“), může být posouzeno jako vyvlastnění. Ani jedna z těchto podmínek však podle tribunálu naplněna nebyla. Tribunál ovšem nerozhodl jednomyslně. Jeden z rozhodců, profesor Horacio Grigera Naón, napsal nesouhlasný názor, ve kterém argumentoval, že i v případě společnosti EnCana o vyvlastnění šlo, byl však svými dvěma kolegy přehlasován. Naopak v kauze Occidental zahraniční investor žaloval nejen na vyvlastnění, ale i na porušení dalších standardů ochrany, a zatímco tribunál rozhodl, že o vyvlastnění nešlo, dospěl k závěru, že byl porušen mj. standard spravedlivého a rovného zacházení. Stručně řečeno, díky rozdílu v posuzování té samé problematiky buď podle standardu vyvlastnění nebo jako standardu spravedlivého a rovného zacházení, EnCana svou investiční arbitráž prohrála, zatímco Occidental ji vyhrál. Z výše uvedených příkladů je tedy jasné, že je při obraně proti srážkové dani je vhodnější odvolávat se na standard spravedlivého a rovného zacházení, pokud to aplikovatelné dohody o ochraně a podpoře investic připouštějí.7 Na základě tohoto standardu se například vyžaduje, aby chování hostitelského státu bylo konzistentní, transparentní, předvídatelné a v souladu s cíly, které si stát vytýčil. Ochrana proti zásahům hostitelského státu se v kontextu tohoto standardu ochrany odvozuje od tzv. legitimních očekávání investora. Pokud v okamžiku realizace investice mohli investoři spoléhat na zákonem garantované výkupní ceny elektřiny, jedná se o legitimní očekávání velmi silná a bude jim náležet vysoký stupeň ochrany. Investiční tribunály sice uznávají, že zavedení tohoto standardu ochrany investorů nesvazuje „regulatorní ruce“ státu zcela, a nebylo by to ani možné, jedná se však o velké omezení toho, jak mohou hostitelské státy měnit regulatorní rámec v neprospěch zahraničních investorů. Maďarský příklad - arbitráž způsobená státní regulací cen elektřiny I v případě aplikace standardu spravedlivého a rovného zacházení nebudou mít však zahraniční vlastníci fotovoltaických elektráren automaticky vyhráno, protože vždy závisí na řadě konkrétních okolností, které jsou specifické pro každou kauzu. O tom svědčí v tomto roce rozhodnutá kauza AES v. Maďarsko,8 která vznikla na základě okolností do určité obdobných situaci s českou srážkovou daní, i když podle informací z rozhodčího nálezu nešlo o výrobu elektřiny v elektrárnách fotovoltaických, ale v uhelných. V této arbitráži se zahraniční investor dovolával investiční ochrany zakotvené v tzv. Dohodě o Energetické chartě proti znovuzavedení administrativně stanovených cen elektřiny. Tyto ceny byly zavedeny v reakci na veřejnou debatu o tom, že ceny elektřiny v Maďarsku byly příliš vysoké. Rozhodčí tribunál nároky investora zamítl. Existují však okolnosti, které nasvědčují tomu, že tento maďarský precedent by neměl negativně ovlivnit nároky investorů proti České republice. AES například započalo se svou investicí v Maďarsku ještě v době před zavedením pro něj příznivějšího cenového režimu, na jehož změnu k horšímu si pak v arbitráži stěžovalo. To zcela zásadním způsobem snížilo míru jeho legitimních očekávání. V aplikaci na režim výroby elektrické energie v České republice by to znamenalo, že obdobný problém v investiční arbitráži by měly mít pouze ty podnikatelské subjekty, které s výstavbou fotovoltaických elektráren započaly ještě před zavedením státní



podpory tohoto druhu energie. Takových však bude naprosté minimum a srážková daň by se na ně ani neaplikovala. Na druhou stranu si lze však představit i argument České republiky v tom smyslu, že přinejmenším někteří podnikatelé investovali do fotovoltaických elektráren po poklesu ceny solárních panelů, ke kterému došlo v posledních dvou letech, a který výrazně zkrátil návratnost investic pod patnáctiletou dobu garantovanou zákonem č. 180/2005 Sb. Česká republika by se tak mohla bránit, že srážková daň pouze vrací návratnost projektů na časový horizont předvídaný v zákoně. V investiční arbitráži by pak tedy šlo zejména o ekonomickou kalkulaci, která by stanovila, jak to bude s ekonomickou návratností jednotlivých projektů při aplikaci srážkové daně. Ale i v případě, že by patnáctiletá návratnost nebyla v důsledku zavedení srážkové daně prodloužena, nebude to zárukou toho, že by se Česká republika v investičních arbitrážích ubránila. Investoři by totiž mohli patrně zkoušet argumentovat i tak, že ze samotného zákona nevyplývá jakýkoli zákaz návratnosti kratší, a že tudíž součástí jejich legitimních očekávání mohlo být i to, že se jim díky technologickému pokroku ve fotovoltaice podaří dobu návratnosti zkrátit, a na tomto předpokladu mohli stavět modely financování svých projektů, které jsou nyní negativně dotčeny. V neposlední řadě pak může jít i o to, že díky konkrétnímu modelu financování svých projektů se mohou někteří investoři dostat do takových problémů během doby výběru srážkové daně, že o patnáctileté návratnosti pak již vůbec nebude mít smysl diskutovat. Zejména u investorů, kteří své solární panely nakoupili ještě za starší vyšší ceny, bude podle všeho negativní dopad srážkové daně daleko tíživější a šance na úspěch v investiční arbitráži odpovídajícím způsobem větší. Ukrajinský a český příklad - v investiční arbitráži lze chránit i domácí podnikatele V investiční arbitráži lze v principu chránit i investice domácí, pokud je jejich vlastnictví vyvedeno do zahraničí, i když vlastníky zahraniční holdingové struktury zůstávají domácí české podnikatelské subjekty. O tom svědčí kauza Tokios Tokeles v. Ukrajina.9 Tokios Tokeles byla litevská společnost, která provozovala na Ukrajině prostřednictvím místní společnosti Taki spravy podnikatelskou činnost v oblasti reklamní, nakladatelské a tiskařské. Na začátku roku 2002 vydala společnost Taki spravy knihu, která se pochvalně vyjadřovala o pozdější ukrajinské ministerské předsedkyni Julii Timošenkové, tehdy ovšem ještě opoziční političce. Ať šlo o shodu okolností či příčinnou vazbu, začala mít po vydání této knihy společnost Taki spravy různé problémy s ukrajinskými státními orgány. Z toho důvodu ještě v tom samém roce společnost Tokios Tokeles zahájila investiční arbitráž proti Ukrajině. Ukrajina ale v arbitráži namítala, že investor nemůže nároky podle ukrajinsko-litevské dohody o podpoře a ochraně investic vznášet, protože o litevskou společnost ve skutečnosti nešlo. Společnost Tokios Tokeles byla sice založena v Litvě. Ale 99 % jejích akcií vlastnili Ukrajinci a ti také tvořili dvě třetiny jejího managementu. Rozhodčí tribunál však tyto námitky odmítl s tím, že jak podle ukrajinsko-litevské dohody o podpoře a ochraně investic, tak podle tzv. Washingtonské úmluvy o řešení sporů z investic, je relevantní jen jedno jediné kritérium, a to zda je žalobce společnost zaregistrovaná na území Litvy v souladu s jejími zákony. A to společnost Tokios Tokeles beze sporu byla. Investiční tribunál jí tak dovolil vést arbitráž proti Ukrajině. Z tohoto scénáře však platí jedna důležitá výjimka, kterou dobře ilustruje kauza Phoenix Action Limited v. Česká republika.10 V této kauze byla žalobcem izraelská společnost. Jejím vlastníkem byl český podnikatel. Založil ji však až poté, co se jeho české společnosti dostaly do různých obtíží a v souvislosti s tím se o ně mj. začaly zajímat i české orgány činné v trestním řízení. Jak stojí ve zveřejněném rozhodčím nálezu, český podnikatel byl dokonce již zadržen, uprchl však policejní eskortě a podařilo se mu vycestovat do Izraele. Tam založil společnost Phoenix, která pak odkoupila jeho české společnosti a zahájila investiční arbitráž. Rozhodčí tribunál však rozhodl, že v tomto případě šlo o zneužití institutu investiční arbitráže, a znemožnil Phoenixu Českou republiku žalovat. Bájný pták tedy v tomto případě z popela nepovstal. Onou důležitou výjimkou tudíž je, že domácí podnikatel si nemůže vytvořit předpoklady k zahájení investiční arbitráže vyvedením vlastnictví do zahraničí až ve chvíli, kdy se v hostitelském státě dostal do problémů. Vztaženo na srážkovou daň, pokud si někdo nevyvedl vlastnictví ke svým českým fotovoltaickým elektrárnám do zahraničí již v minulosti, nyní je už na to pozdě. Závěr - srážkovou daň lze s velkou pravděpodobností v investiční arbitráži úspěšně zažalovat Tento článek se samozřejmě zabývá jen některými z řady aspektů, které by investiční arbitráž o srážkové dani ovlivňovaly. V obecné rovině však platí, že alespoň někteří zahraniční vlastníci českých fotovoltaických elektráren mohou srážkovou daň velmi pravděpodobně v investiční arbitráži s úspěchem zažalovat. Bude však záležet na celé řadě faktorů. Nejdůležitější z nich bude samozřejmě ekonomický dopad srážkové daně na konkrétní investory. Dále bude záležet na znění konkrétní dohody o ochraně a podpoře investic, na kterou se daný investor bude moci dovolávat. V případě aplikovatelné dohody půjde pak zejména o to, zda se investor bude moci dovolávat ochrany nejen podle standardu regulujícího podmínky vyvlastnění, ale i podle standardu spravedlivého a rovného zacházení.



*** 1 Blíže k tomu viz např. Rudolf Dolzer & Christoph Schreuer: Principles of International Investment Law, Oxford University Press (2008) str. 107-108, či Ursula Kriebaum: Partial Expropriation, 8 Journal of World Investment & Trade (2007), str. 69. 2 Některé autority uvádějí například na první pohled velmi silný argument ve prospěch uznání částečného vyvlastnění založený na paralele s vyvlastňováním nemovitostí ve vnitrostátním kontextu, kde by patrně nikdo nezpochybňoval, že jde o vyvlastnění bez ohledu na to, zda je někomu vyvlastněn celý pozemek nebo jen jeho polovina. K tomu viz: Jan Paulsson: Indirect Expropriation: Is the Right to Regulate at Risk, A Common Agenda; a presentation delivered at a symposium co-organized by ICSID, OECD and UNCTAD in Paris on December 12, 2005, citováno v Dugan et. al.: Investor-State Arbitration, Oxford University Press, 2008. 3 Stephen Fietta: Expropriation and the “Fair and Equitable“ Standard - The Developing Role of Investors’ “Expectations“ in International Investment Arbitration, Journal of International Arbitration, Vol. 23, No. 5(2006), strana 385. 4 EnCana Corporation v Ecuador, LCIA Case No UN3481, rozhodčí nález ze dne 3. února 2006. 5 Occidental Exploration and Production Company v. Ecuador, LCIA Case No. UN3467, rozhodčí nález ze dne 1. července 2004. 6 V obou arbitrážích přitom šlo o stejnou faktickou situaci, protože obě byly vedeny proti Ekvádoru jakožto hostitelskému státu a obě byly způsobeny stejnými problémy, i když jedna arbitráž byla vedena podle kanadsko-ekvádorské dohody o ochraně a podpoře investic zatímco druhá podle americkoekvádorské dohody o ochraně a podpoře investic. 7 Příkladem dohody o ochraně a podpoře investic, která omezuje v souvislosti se zdaněním možnost investorů žalovat pouze na vyvlastnění, je dohoda o ochraně a podpoře investic uzavřená mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými, viz sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 187/1993 Sb. Dohoda byla podepsána dne 22. října 1991 a vstoupila v platnost dne 19. prosince 1992. 8 AES Summit Generation Limited and AES-Tizsa Erömü Kft. V. Republic of Hungary, ICSID Case No. ARB/07/22, rozhodčí nález ze dne 23. září 2010. 9 Tokios Tokeles v. Ukrajina, ICSID Case No. ARB/02/18, rozhodnutí o jurisdikci ze dne 29. dubna 2004. 10 Phoenix Action Ltd. v. Czech Republic, ICSID Case No. ARB/06/5, rozhodčí nález ze dne 15. dubna 2009. O autorovi Mgr. Ondřej Sekanina, LL. M., se od roku 2001 specializuje na investiční arbitráž, ve které se řeší spory investorů se státy o znehodnocené či poškozené investice. Před založením vlastní praxe v tomto oboru působil v několika mezinárodních právních firmách a zastupoval v investiční arbitráži jak zahraniční investory, tak hostitelské státy. Pracoval mimo jiné na arbitráži Saluka versus Česká republika, která byla způsobena pádem IPB, nebo na arbitráži, ve které ruský podnikatel žaloval Mongolsko kvůli vyvlastnění svých zlatých dolů. Ochranu investic rovněž vyučuje na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Foto popis| O autorovi| Mgr. Ondřej Sekanina, LL. M. SEKANINA LEGAL [email protected]

Senátní návrh zákona o protikomunistickém odboji je problematický 1.12.2010

blisty.cz

str. 00

Přestože oceňujeme snahu politické reprezentace „vyzdvihnout a trvale připomínat význam a odkaz účastníků protikomunistického odboje a odporu", senátní návrh zákona, jenž si klade za cíl tuto problematiku řešit, je podle našeho mínění krajně nedomyšlený, a to vzhledem ke zmatečnému způsobu vymezení účastníků protikomunistického odboje, těžko přijatelné klasifikaci jejich aktivit a především nedostatečné formě navržené satisfakce. Protože předloha zákona neprošla širší odbornou diskusí, chceme tímto stanoviskem upozornit na řadu potíží, které by jeho přijetí s vysokou pravděpodobností způsobilo. Kompletní text prohlášení historiků ZDEStanovisko historiků nejnovějších dějin k senátnímu návrhu zákona o účastnících protikomunistického odboje a účastnících odporu proti komunismu Přestože oceňujeme snahu politické reprezentace „vyzdvihnout a trvale připomínat význam a odkaz účastníků protikomunistického odboje a odporu", senátní návrh zákona, jenž si klade za cíl tuto problematiku řešit, je podle našeho mínění krajně nedomyšlený, a to vzhledem ke zmatečnému způsobu vymezení účastníků protikomunistického odboje, těžko přijatelné klasifikaci jejich aktivit a především nedostatečné formě navržené Plné znění zpráv


satisfakce. Protože předloha zákona neprošla širší odbornou diskusí, chceme tímto stanoviskem upozornit na řadu potíží, které by jeho přijetí svysokou pravděpodobností způsobilo. Osobnostem, které se v minulosti neváhaly postavit komunistickému režimu svými samostatnými názory a individuálními či kolektivními vystoupeními, se v posledních dvaceti letech ve většině případů nedostalo dostatečného společenského ocenění za jejich postoje a činy, kterými přispěly ke znovunastolení svobodných poměrů. Lze proto přivítat, že se Senát v navrhovaném zákonu snaží znovu otevřít pouze částečně provedené soudní rehabilitace z let 1990/93, které zejména zachováním tzv. zbytkových trestů poškodily celou řadu účastníků protikomunistického odboje. Ve všech ostatních aspektech však nemůže přijetí zákona vjeho stávající podobě dosáhnout vytčeného cíle, a to znásledujících důvodů: 1) Pojmová neujasněnost a rozkolísanost Návrh zákona pracuje spříliš velkou řadou sporných pojmů i vágních a diskutabilních kritérií. Mezi nejvíce neujasněné patří vnávrhu zákona klíčové termíny „odpor" a ?odboj? proti komunismu, což je nezodpovědné již proto, že státem uznaní účastníci odboje mají právo na jisté sociální výhody (mají získat postavení válečných veteránů - viz § 6), zatímco účastníci odporu nikoli. Návrh neuvádí, proč zavádí takovou terminologickou dichotomii, a pro odlišení těchto pojmů přináší jen nejasně formulovaná kritéria (viz § 4, odst. 2). Oba pojmy jsou tu tak nakonec odlišeny jen nepřijatelně byrokratickým mechanismem: dvanáct měsíců protikomunistické činnosti je považováno již za odboj, zatímco jedenáct ještě za pouhý ?odpor?, a to bez ohledu na dynamiku vývoje komunistického režimu. Mezi další důvody kpřiznání statusu účastníka protikomunistického odboje je podle § 3, odst. 1 zařazeno vedle smrti či vážné újmy na zdraví vsouvislosti stouto činností také alespoň tříleté věznění (v případě mladistvých roční) či vykonání mimořádně záslužného činu. Považujeme za zjevně absurdní a nespravedlivé, má-li být kupříkladu dvanáctiměsíční protikomunistická činnost bez následné kriminalizace nadřazena činnosti trvající pouhých deset měsíců, po nichž pro dotyčnou osobu následovalo dva a půl roku věznění. Návrh zákona rovněž nedostatečně vymezuje rozdíl mezi „odporem" či odbojem? proti komunistickému režimu a represí, kterou naopak tento režim postihoval československé občany. Některým skupinám osob je totiž ochoten přiznat status účastníka odporu jen na základě jejich někdejší kriminalizace (např. osobám, které žádnou protikomunistickou činnost neprováděly, ale byly potrestány, protože o takové činnosti věděly a neoznámily ji, jak dosvědčuje důvodová zpráva vkomentáři kpar. 3), ale většině někdejších politických vězňů, kteří byli souzeni na základě zcela vykonstruovaných procesů, jej upírá (viz bod III obecné části důvodové zprávy). 2) Nepřijatelné zúžení cílové skupiny zákonnými překážkami Zákon nepřiznává status účastníků odporu či odboje proti komunistickému režimu všem osobám, které se na nich skutečně podílely, ale naopak některé znich apriorně vylučuje. Na něco takového má stát samozřejmě právo, ale neměl by přitom falsifikovat minulost; pokud se má zákon vztahovat jen na některé vybrané protikomunistické odbojáře, a na jiné nikoli, měl by spíše zavádět status „státem uznaného", resp. ?státem kocenění vybraného účastníka odporu a odboje.? Ve vymezení osob, kterým nesmí být status účastníka odporu či odboje přiznán, vládne navíc řada nejasností a nedomyšlených pravidel: V § 3, odst. 4 stanovuje návrh zákona poměrně široké množství kategorií občanů, které podle zákona ocenit nelze, vzhledem k jejich členství vklíčových organizacích komunistického režimu či spolupráci snimi. Dochází však ke zjevným nerovnovážnostem, když mezi takové kategorie je zařazeno kupříkladu pouhé absolvování tříměsíčního kursu na politické vysoké škole včlenských státech Varšavské smlouvy či krátké řadové členství v KSČ, na druhou stranu návrh zákona nikterak nepostihuje kupříkladu ani působení vnejvyšších orgánech Socialistického svazu mládeže. Mezi zákonné překážky je podle § 3, odst. 4 c) zařazeno členství vKSČ a KSS - svýjimkou období od 1. ledna 1968 do 1. května 1969. Odhlédneme-li od víceméně náhodného stanovení obou mezních dat, je určitě namístě pochybovat o tom, že vinkriminovaných 16 měsících byli všichni členové KSČ a KSS vedeni snahou o demokratizaci komunistického režimu. Především však konstatujeme, že tvůrci zákona tady zjevně vůbec nevzali vpotaz skutečnost, že členství vKomunistické straně Československa předcházel roční status kandidáta vpřípadě čekatelů „dělnického původu", a dokonce dvouletý vpřípadě původu ?nedělnického?. Údiv budí i ustanovení, jež mezi zákonné překážky řadí spolupráci se zpravodajskými službami jen některých komunistických zemí (členských zemí Varšavské smlouvy). Špionážní spolupráce sjinými komunistickými zeměmi a spojenci Sovětského svazu byla tedy zpohledu navrhovatelů zákona v pořádku? 3) Nejasná procedura udílení statusu účastníka odporu / odboje Za této situace hrozí, že o statusu účastníka odboje či odporu proti komunismu nebudou rozhodovat skutečné zásluhy dotyčných osobností, ale de facto libovůle zmocněných státních úředníků. Ty totiž návrh zákona staví fakticky do role soudců, a to soudců voblasti morální, kteří jsou navíc povinni vyřknout ortel i tehdy, když pro své rozhodnutí nemají dostatek podkladů: Není jasné, jak budou zjišťovat či ověřovat délku provádění protikomunistické činnosti, která je kritériem pro odlišení „odporu" a ?odboje?, jenom na jejich výkladu bude Plné znění zpráv


záležet, co představuje konkrétní náplň pro ?mimořádně záslužný čin?, který může dotyčnou osobu povznést mezi účastníky odboje, a jak si vyloží další zákonem vágně formulované formy odbojové činnosti či účasti vodporu. Právě tak značná volnost bude panovat při vyřazování žadatelů zřad oprávněných účastníků odporu a odboje proti komunistickému režimu na základě jejich členství v komunistické straně, spolupráce stajnými službami atd. Pověření úředníci totiž mají podle návrhu zákona oprávnění takové vyřazení neprovést, pokud usoudí, že dotyčný byl „vyslán nebo se stal jejich členem za účelem boje proti komunistickému režimu" nebo že jeho zásluhy vboji skomunistickým režimem převyšují míru jeho kolaborace sním. Těmito blíže nespecifikovanými formulacemi se otevírá cesta k naprosté libovůli pověřených úředníků a případně i k přímému zneužívání zákona. Podle předloženého návrhu bude dále zákon pověřeným úředníkům nařizovat, aby u všech žadatelů prověřili některé skutečnosti, pro jejichž zjištění na území České republiky neexistují podklady: to se týká např. podle § 3, odst. 4 g) jejich možné činnosti pro zpravodajské služby států Varšavské smlouvy. To lze ovšem prověřit jen v nepřístupném Archivu KGB v Moskvě a dalších zahraničních archivech. Pokud budou chtít pověření úředníci skutečně dodržet tato ustanovení zákona, nebudou moci vydat ani jedno osvědčení. Finální rozhodnutí úředníků Ministerstva obrany má navíc vkaždém jednotlivém případě záviset na odborném stanovisku Ústavu pro studium totalitních režimů (dále ÚSTR). To je problematické již proto, že je tak odborná způsobilost tohoto ústavu vyjadřovat se k soudobým dějinám nadřazena analogické kompetenci veškerých ostatních výzkumných a pedagogických institucí v této oblasti. (Připomínáme, že právě stímto zdůvodněním byl z původního návrhu zákona č. 181/2007 Sb., jímž byl ÚSTR zřízen, ve druhém čtení vPoslanecké sněmovně dne 16. 3. 2007 vypuštěn paragraf č. 4, odst. f, podle něhož měl ÚSTR poskytovat „orgánu veřejné moci odborné posudky, stanoviska a doporučení v oboru své působnosti". Stalo se tak v dílčí shodě tehdejší koalice i opozice.) Lze se navíc oprávněně obávat, že se do procedury vydávání osvědčení promítnou dlouhodobé spory uvnitř této instituce a nedostatečně kritický přístup ÚSTR kmateriálům bývalé Státní bezpečnosti - a to tím spíše, že dostupné relevantní dokumentace jiné provenience bude vmnoha případech nedostatek. To vše může vést ke znevažování vydávaných osvědčení. 4) Sociální necitlivost a další negativní dopady zákona na českou společnost Zdá se také, že se předkladatelé nedostatečně zamýšleli nad reálným dopadem zákona na českou společnost. Návrh sice formálně oceňuje veškeré projevy vzdoru vůči komunistickému režimu, ale fakticky preferuje jen jednu jejich formu - „ozbrojený nebo jiný srovnatelný boj". Přijetí zákona vnavrhované podobě tak pravděpodobně povede kesnadno předvídatelným důsledkům: v roviněoficiální historické paměti budou občanské formy odporu marginalizovány, a to včetně činnosti disidentských skupin, které měly bezprostřední zásluhu na rozkladu a zhroucení komunistického režimu. Na navrhovaném zákonu dále zaráží značná sociální necitlivost vůči osobnostem, které můžeme právem považovat za hrdiny naší nedávné minulosti. Pokoušíme-li se dát veřejně najevo, že si jejich činů vážíme, nemůžeme zároveň přehlédnout, že pro mnohé z nich právě tato činnost současně znamenala i to, že dnes žijí ve velmi skromných poměrech. Navrhovaný zákon však s výjimkou úzké skupiny, které se má dostat velmi skromných výhod válečných veteránů, s vylepšením jejich sociální situace nepočítá. Zato se však v důvodové zprávě navrhuje navýšení rozpočtové kapitoly Ministerstva obrany na agendu vydávání osvědčení - pouze sdodatkem „popř. poskytování příspěvků na rehabilitační péči o veterány" ? a rovněž navýšení rozpočtové kapitoly ÚSTR ?v souvislosti svydáváním stanovisek kjednotlivým žadatelům? (odst. VI.). Má-li česká veřejnost vnímat navrhovaný zákon nejen jako moralistní hru, ale jako skutečný etický akt, není možné ani v dobách finanční a rozpočtové krize odtrhovat společenskou rehabilitaci protikomunistických hrdinů od otázek jejich ekonomického zabezpečení. Ktomu však nedochází a před námi vyvstává otázka, zda má být přijetím tohoto zákona skutečně uveden vživot vcelku zbytečný a relativně nákladný správní proces, jenž prostřednictvím složitých a nedomyšlených procedur nakonec dospěje nejvýše kzávěrům, knimž má vláda oprávnění i bez tohoto zákona - totiž knavržení některých osobností, které vystupovaly proti komunistickému režimu, ke zvláštnímu, víceméně symbolickému ocenění. Závěrem Ze všech uvedených důvodů proto navrhujeme přijmout následující opatření, jež se odvíjejí od zkušeností zemí, vnichž je tato problematika řešena uspokojivěji: I) Snaha ocenit význam odporu proti komunistickému režimu deklarovaná vpreambuli navrhovaného zákona by se měla projevit snahou o spravedlivé ocenění všech osob, které se na tomto odporu podílely. Ty by neměly být řazeny do kategorií na základě velmi sporných kritérií, ale naopak by mezi ně měli být zahrnuti i další, kteří nesplňují podmínky, jak je definuje navrhovaný zákon. Jsme přesvědčeni, že za odpor je třeba považovat i statečné nesení podmínek nespravedlivého věznění (když alternativou byla např. žádost o milost či podpis závazku spolupráce se Státní bezpečností), neboť i tak byl vytvářen významný vklad pro budoucí návrat vlády



práva. Touto cestou se ubírá i slovenský zákon o protikomunistickém odboji z16. března 2006, který se vztahuje i na osoby, jež byly vězněny nebo internovány zpolitických důvodů. II) Vedle deklaratorního uznání - formou vydávání příslušných osvědčení a pamětních odznaků ? jsou důležité především konkrétní kroky, jež ulehčí dnešní tíživou sociální situaci účastníků protikomunistického odboje a případně i formou cílených projektů umožní zachovat vhistorické paměti jejich konkrétní památku. Politická reprezentace by pro to měla zřídit příslušné sociální fondy a zároveň nalézt zdroje pro široké bádání v této oblasti ? např. podporou grantových či jiných nadací, zaměřených na výzkumné, pedagogické a popularizační projekty (viz německý příklad Spolkové nadace pro zpracování dějin diktatury SED / Bundesstiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur). Je přitom samozřejmé, že tato podpora by neměla sloužit jenom státním či akademickým institucím, ale měla by být určena rovněž rozličným lokálním a jiným zájmovým aktivitám vzešlým zřad široké veřejnosti. Věříme, že se podaří nalézt řešení, jež bude přínosnější pro účastníky protikomunistického odboje i pro českou společnost než to, které nabízí navrhovaný zákon. VPraze dne 1. prosince 2010 Mgr. Jan Bečka, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Mgr. Jaroslav Cuhra, Ph.D., Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. Mgr. Kateřina Čapková, Ph.D., Osteuropa-Institut, Freie Universtität v Berlíně Doc. PhDr. Ivana Čornejová, CSc., Ústav dějin UK a Archiv Univerzity Karlovy v Praze PhDr. Zdeněk Doskočil, Ph.D., Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. PhDr. Milan Drápala, Ústav pro soudobé dějiny, v. v. i. PhDr. Martin Franc, Ph.D., Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i. Doc. PhDr. Jiří Friedl, Ph.D., Historický ústav AV ČR, v. v. i. PhDr. Jan Gebhart, Historický ústav AV ČR, v. v. i. Mgr. Tomáš Hermann, Ph.D., Kabinet dějin vědy Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. PhDr. Jiří Hoppe, Ph.D., Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. Mgr. Přemek Houda, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Mgr. Jakub Jareš, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Doc. PhDr. Bohumil Jiroušek, Dr., Filozofická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Mgr. Marek Junek, Ph.D., Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Doc. PhDr. Jiří Kocian, CSc., Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. PhDr. Stanislav Kokoška, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. PhDr. Antonín Kostlán, CSc., Kabinet dějin vědy Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. PhDr. Rudolf Kučera, Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i. Prof. PhDr. Jan Kumpera, CSc., Fakulta pedagogická Západočeské univerzity v Plzni PhDr. Jan Mervart, Český rozhlas PaedDr. Naděžda Morávková, Ph.D., Fakulta pedagogická Západočeské univerzity v Plzni PhDr. Pavel Mücke, Ph.D., Centrum orální historie Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. PhDr. Dana Musilová, CSc., Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové PhDr. Helena Nosková, CSc., Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. Prof. PhDr. Vilém Prečan, CSc., předseda správní rady Československého dokumentačního střediska, o. p. s. PhDr. Jitka Rauchová, Ph.D., Filozofická fakulta Jihočeské univerzity M.A. et M.Phil. Petr Roubal, Ph.D., Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. Prof. PhDr. Jan Rychlík, DrSc., Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Mgr. Petra Schindler-Wisten, Ph.D., Centrum orální historie Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. PhDr. Vít Smetana, Ph.D., Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. Mgr. Vítězslav Sommer, Ústav pro studium totalitních režimů Doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D., děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze PhDr. Jiří Suk, Ph.D., Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. PhDr. Oldřich Tůma, Ph.D., ředitel Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. PhDr. Pavel Urbášek, ředitel Archivu Univerzity Palackého v Olomouci Mgr. Jan Vajskebr, Památník Terezín Doc. PaeDr. et Mgr. Miroslav Vaněk, Ph.D., ředitel Centra orální historie Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. a prezident International Oral History Association PhDr. Luboš Velek, Ph.D., ředitel Masarykova ústavu a Archivu AV ČR, v. v. i. PhDr. Tomáš Vilímek, Ph.D., Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. Prof. PhDr. Vít Vlnas, Ph.D., ředitel Sbírky starého umění Národní galerie v Praze PhDr. Lucie Wittlichová, Úřad vlády České republiky Mgr. Tomáš Zahradníček, Ph.D., Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. Plné znění zpráv


Doc. PhDr. Ing. Milan Znoj, CSc., Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Doc. PhDr. Jan Županič, Ph.D., Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze zdroj ZDE


Hlas nespokojených: cesta od chobotnice na Mariánské náměstí 1.12.2010

ct24.cz str. 00 Vratislav Maňák

Domácí

Praha – Již období volební kampaně na jaře tohoto roku přineslo české společnosti řadu občanských iniciativ, které vyzývaly ke změně politické scény. "Kroužkovací revoluce", jež nakonec v květnových sněmovních volbách následovala, ukázala, že takové snahy občanské společnosti nejsou bezvýznamné. Naposledy zazněl hlas iniciativ typu Změň politiku nebo Vyměňte politiky včera; právě tato sdružení velkou měrou stála za demonstrací, jež se odehrála před budovou pražského magistrátu a protestovala proti koalici občanských a sociálních demokratů. Jejich hlas však vyslyšen nebyl – primátorem se stal volební lídr ODS Bohuslav Svoboda. "Listopadová výzva tím pádem nekončí," reagoval ředitel občanského sdružení Změň politiku.cz Marek Jehlička v Hyde Parku ČT24. "V tuto chvíli mohu jmenovat první z úplně konkrétních požadavků, a to, aby pan Svoboda dodržel svůj slib a skutečně důsledně vyčistil magistrát včetně výborů od lidí, kteří jsou symbolem minulého vedení." Petice Listopadová výzva pražským zastupitelům vyjadřuje nesouhlas s nakročeným systémem řízení pražského magistrátu reprezentovaným ODS a ČSSD. Spojenectví těchto stran podle signatářů neznačí záruku, že budou prošetřeny korupční kauzy spojené s minulým vedením pražské radnice. Výzva vyjadřuje obavy z toho, že koalice je účelová a motivovaná napojením na nečisté finanční zdroje. Výzvu mj. podepsali Jiří Dědeček, Radka Denemarková, Václav Havel, Tomáš Halík, Martin Hilský, Ivan Klíma, Marta Kubišová, Jiří Pehe, Miloslav Petrusek, Jan Rejžek, Olga Sommerová, Helena Třeštíková nebo Petr Zelenka. Občanské iniciativy můžeme chápat za jeden ze způsobů, jak veřejnost vyjadřuje svůj názor na stávající společenské a politické dění, a zároveň za prostředek, který se snaží nevyhovující situaci změnit. Začněme od Adama: Demokracie, která chtěla postavit blob První výraznou skupinou tohoto typu byla v posledních letech zprvu převážně studentská iniciativa Demokracie staví, která vznikla na začátku roku 2009. Podporovala realizaci projektu Národní knihovny architekta Jana Kaplického na pražské Letné a kritizovala postoj pražského magistrátu řízeného Pavlem Bémem, který stavbu razantně odmítal. Demokracie staví také spolu s šířícím se užíváním sociálních sítí v České republice. Ty otevřely cestu nové vlně občanských aktivit, která našla na internetových komunitních serverech prostor pro rychlou a snadnou koordinaci. Boom takových sdružení potvrdil i politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Petr Sokol. "Je to taková vlnovka, kdy občanské iniciativy a podobná hnutí zažívají vzestup, a pak jejich významnost klesá. Teď je to deset let od tzv. televizní krize, kdy se jednalo o období, kdy tyto iniciativy zažily velký vzestup, aby pak upadly v zapomnění. Nyní zažívají období určité renesance, ale myslím si, že to nebude úplně neomezené," uvedl Sokol. Marek Jehlička: "Občanskou společnost bych nepodceňoval. Volby do Poslanecké sněmovny ukázaly, že lidé si umějí vybírat. Systém kroužkování vyřadil spoustu zprofanovaných tváří. Jsem přesvědčen o tom, že občanské iniciativy mají Plné znění zpráv


smysl a že hlas společnosti je hrozně důležitý proto, aby politikům ukázal, kde je nějaký mantinel a co už si lidé nenechají líbit." 'Přemluv bábu' a 'Vyměňte politiky' jako hlavní volební vzkaz Výrazný prostor pro realizaci nalezly občanské iniciativy v období před sněmovními volbami letos na jaře. Eskalovala tak nespokojenost voličů s končícím volebním obdobím, které mj. přineslo chabou vládní většinu 101 hlasů, pád vlády, úřednický kabinet Jana Fischera a nakonec i odložení voleb. Nespokojenost, která se projevila například v kampani "Vejce pro Paroubka v každém městě" pak vyústila v předvolebním období. Zřejmě nejvýraznější hlas občanské společnosti, který však přitom realizovaly známé osobnosti, a nikoli řadoví občané, byl kontroverzní klip "Přemluv bábu". V něm herci Martha Issová a Jiří Mádl vyzývali mladé voliče k účasti ve volbách a hlasování ve prospěch pravicových stran. Méně vyhraněně se pak do předvolebního klání zapojily iniciativy Koho volit.eu, Naši politici, zmiňované Změň politiku.cz a také Vyměňte politiky, jež podpořila hudebním klipem i skupina Nightwork a jejich výzvu signovali mj. Aňa Geislerová, Aneta Langerová, David Koller nebo Jiří Stránský. Stojí za zmínku, že sdružení Vyměňte politiky se po volbách do Poslanecké sněmovny transformovalo do iniciativy Vyměnili jsme politiky, které mj. požaduje omezení poslanecké imunity, přímou volbu prezidenta nebo výměnu vedení a Rady ČT. Podporuje také nadcházející stávku odborářů 8. prosince 2010. Politolog: Iniciativa je druh nátlakové skupiny Není bez zajímavosti, že z politologického hlediska podobné iniciativy platí pouze za druh nátlakových skupin. "A nátlaková skupina vždy pracuje v zájmu někoho, ať už přímo, nebo nepřímo," dodává politolog Petr Sokol. "Část iniciativ je určitě podporována politickými stranami nebo politickými proudy, ale to není něco, co by bylo nemorální." V případě dnešní demonstrace to Jehlička odmítl. "Nejsme ve službách žádné politické strany a neprotestujeme proti žádné politické straně. Protestujeme proti okolnostem, za kterých koalice mezi ODS a ČSSD vznikla. To, o co se snažíme, je změna politické kultury. Nejsme v žoldu ani Strany zelených, ani TOP 09," zdůraznil. "Jediným zdrojem našich příjmů je grant nadace Open Society Found." Balanc na hraně mezi politikou a občanskou společností Jak upozorňují politologové, občanská sdružení by se však ve svých aktivitách neměla s politickými stranami překrývat. Podle Petra Sokola k tomu však včera, kdy rozvášněný dav nespokojených vtrhnul až do prostor pražského magistrátu, došlo: "Volební výsledky se musí uznávat, jsou-li podle zákona, a musí se oddělovat to, co je rolí politických stran a občanských iniciativ. Ty mají, dejme tomu, ovlivňovat názory veřejnosti, a na druhou stranu volební proces patří politickým stranám." Že vypjatá situace, k níž včera při zasedání pražského zastupitelstva došlo, nebyla právě v pořádku, ostatně nepřímo připouští i jeden z organizátorů demonstrace, již zmíněný ředitel iniciativy Změň politiku.cz Marek Jehlička. "Naším cílem bylo naprosto mírumilovně, kultivovaně přijít do jednacího sálu, požádat o projev a předat zastupitelům Listopadovou výzvu," uvedl v Hyde Parku ČT24 a záhy dodal: "Mohu se distancovat od některých výroků, ale principiálně jsem rád, že hlas veřejnosti zazněl." A právě slyšitelný hlas veřejnosti je v zásadě to, co občanská sdružení naplňují.

URL| http://www.ct24.cz/domaci/108714-hlas-nespokojenych-cesta-od-chobotnice-na-marianske-namesti/

Jeden Lisabon nestačí 1.12.2010

Hospodářské noviny str. 11 Tomáš Weiss


Trendy a analýzy


Rok od Lisabonské smlouvy. EU se učí za pochodu a hledá rovnováhu. Přesně před rokem začala platit lisabonská smlouva. Těžce sestavovaná v dramatických zápletkách prosazená reforma Evropské unie. Jenže schválením lisabonských pravidel jen začal možná ještě delší a ještě složitější proces. Jak ukázal první společný rok, unie se zkrátka musí naučit s Lisabonem žít. Formální pravidla sice platí, ale hráči se podle nich teprve učí hrát. A kdo by chtěl dokonce říci, že šlo jen o změnu k horšímu, argumenty by si našel. Poprvé ve své historii nemá Evropská unie schválen rozpočet na příští rok. Krize eurozóny pak ještě před naplněním prvního výročí přivedla některé členské země k úvahám, že pravidla je třeba znovu upravit. Tedy změnit změnu. Rozkolísaná rovnováha institucí A nejvíce to zatím praská ve švech právě tam, kde Lisabonská smlouva předjímá největší změny, ve vztahu jednotlivých institucí unie. „Rovnováha mezi institucemi se rozkolísala více, než jsme čekali,“ připouští komisař za Českou republiku Štefan Füle. Reforma zvýšila primárně vliv dvou institucí, které v systému stojí do určité míry proti sobě – Evropského parlamentu a Evropské rady. Evropský parlament je přímo volený občany EU a obvykle se snaží posilovat evropskou úroveň. Evropská rada je naproti tomu složená z premiérů a předsedů členských států, jejichž moc s přesouváním pravomocí na evropskou úroveň klesá. Tento paradox názorně ukazuje, jak je složité vyrovnávat na jedné straně potřebu úzce spolupracovat na evropské úrovni při zachování demokratické kontroly a legitimity a na straně druhé snahu udržet integraci pod kontrolou národních vlád. Narušená rovnováha je příčinou některých menších i větších krizí, jako jsou výše zmíněné potíže s rozpočtem na příští rok, nebo neshody ohledně role Evropského parlamentu při vyjednávání mezinárodních smluv. Jednotlivé instituce navzájem testují svoji sílu a dobývají pozice pro další roky. Je pravděpodobné, že po nalezení rovnováhy Evropská unie zase začne fungovat standardně. Otázkou je ale, kdy to bude. Odpověď, kterou mohl Štefan Füle nabídnout na páteční konferenci k prvnímu výročí Lisabonské smlouvy pořádané Institutem pro evropskou politiku EUROPEUM, zněla: „Učíme se za pochodu.“ Jak ale ještě také upozornil, čím déle se Evropská unie bude věnovat svým vnitřním problémům, tím více nabudou na síle pochyby okolního světa, že unii už ujel vlak. Zároveň se ukazuje, že Lisabonská smlouva nejspíš nebude poslední reformou pro příštích 10–15 let, jak se mnozí původně domnívali. Stačí neočekávaná událost, problémy některých zemí eurozóny, na něž EU pomocí svých dosavadních nástrojů není schopna reagovat, a už je zde požadavek na otevření dohody. To nutně neznamená, že byla lisabonská reforma špatná. Evropská unie je ale ze své podstaty mnohem méně flexibilní než členské země, a to právě proto, že si státy chtějí její vývoj udržet pod kontrolou. Smlouva umožňuje unii jednat jen tam, kde je jí to výslovně povoleno. S institucionální strukturou se nicméně asi nebude muset výrazně hýbat. K drobnému dolaďování ovšem bude docházet vždy. Jedním z hlavních témat, kterým EU žila posledních dvanáct měsíců, bylo vytváření nových struktur pro zahraniční politiku. Posílení Evropské unie na mezinárodní scéně patřilo mezi cíle Lisabonské smlouvy. Zatímco se rozhodování o zahraniční politice nijak nezměnilo – je nutný jednomyslný souhlas všech členských států, přípravu návrhů a prezentaci takto schválených pozic převzala vysoká představitelka Catherine Ashtonová a jí podřízená, právě reálně vznikající Evropská služba pro vnější činnost. Služba má potenciálně velký vliv na formulaci politik, a nelze se proto divit, že se členské státy i evropské instituce předhánějí v rozmisťování svých lidí do důležitých postů. Plné funkčnosti ale služba dosáhne až během příštího roku, takže až k druhému výročí bude možné říct, jestli se osvědčila a jaký vliv na evropskou zahraniční politiku tato změna má. Důsledky pro Českou republiku Co z dosavadního vývoje vyplývá pro českou evropskou politiku? V první řadě by se Česko mělo naučit pracovat s novými institucemi. Do budoucna budou důležité jak vztahy s novými čelnými představiteli unie, jako jsou vysoká představitelka nebo stálý předseda Evropské rady Herman Van Rompuy, tak s evropskými poslanci. Evropský parlament významně posílil a má možnost řadu věcí zablokovat nebo naopak prosadit. Je proto zapotřebí posílit spolupráci s jeho členy (a to nejen s těmi českými) a vysvětlovat jim, jak Česko na projednávaná témata nahlíží a proč by měly být české pozice na evropské úrovni zohledněny. Klíčový bude i dialog s novou diplomatickou službou. Zahraniční politika je tradičně pod vlivem velkých členských států a služba je kanál, kterým se může posílit hlas menších zemí. To ovšem vyžaduje, aby si k ní Česko vybudovalo pevné vazby intenzivní komunikací s jejími pracovníky. Nejlehčí komunikace bude vždy s Čechy, kteří mají přirozené pochopení pro české zájmy a názory. Naší snahou by proto mělo být, aby se jich ve službě prosadilo co nejvíc na co nejdůležitější posty. Lisabonská smlouva také rozšířila počet oblastí, v nichž se v radě rozhoduje kvalifikovanou většinou a jednotlivé státy mohou být přehlasovány. To vyžaduje vytváření koalic podobně smýšlejících států. Česko musí takové partnery hledat v závislosti na tématu a nebát se vyměňovat ústupky v jedné oblasti za zisky v oblasti jiné. To znamená posílení komunikace napříč sektory a jasné definování, čeho kde chceme dosáhnout a co je naším národním zájmem. Plné znění zpráv


Nová podoba Evropské unie se po prvním roce fungování podle nových pravidel dosud vytváří a nějakou dobu ještě vytvářet bude. I v příštích měsících tak můžeme očekávat celou řadu sporů mezi členskými státy, mezi státy a unijními institucemi i jednotlivými institucemi mezi sebou. Česká republika má stále možnost ovlivnit výslednou podobu. Neméně důležité ale je, aby si vyjasnila, k čemu chce své členství v EU využít, a naučila se účelně používat všechny nástroje, které má k dispozici. Foto autor| Foto - reuters O autorovi| Tomáš Weiss, [email protected] Autor přednáší na Fakultě sociálních věd UK

VÍTE, CO VÁS ČEKÁ? 1.12.2010

Studenta web&mag str. 06 Anna Baumová

Téma

O nás studentech se mluví jako o budoucnosti tohoto národa, ale jak bude vypadat ta naše budoucnost? Někdo z nás by chtěl vlastnit křišťálovou kouli, která by mu ukázala, kde bude za pět, deset či padesát let, jiný se rád nechá překvapit. Všichni však čas od času přemýšlíme o tom, kdy se oženíme či vdáme, kolik budeme mít dětí, na jaké pozici budeme pracovat, kolik za tuto práci dostaneme peněz a konečně také v kolika letech půjdeme do důchodu, jestli se ho vůbec dožijeme, s jakými nemocemi se budeme potýkat a jaké bude naše sociální postavení. Odpovědi na takto zásadní otázky sice neznáme, ale ledacos nám napoví statistiky a prognózy vědců. Na následujících stránkách Studenty se dočtete víc následuj o své budoucnosti v oblasti práce a financí, rodinného života a důchodového věku. Podle odborníků bude průměrný vysokoškolák, až dokončí studium, brát plat dvacet tisíc na školné, některé nižší pozici ve firmě. Během několika let na tom ale pozic bude lépe než absolvent střední školy a jeho životní úroveň poroste rychleji. Dvě třetiny z nás uzavřou manželský D svazek, ale až po nějaké době, kdy se budeme věnovat svazek n kariéře a neomezenému cestování po celém světě. Potomky počneme pravděpodobně kolem třicítky a dítě budeme mít nejspíš jenom jedno, protože jich víc ani nestihneme. Do důchodu můžeme jít klidně až po sedmdesátce prolezlí civilizačními nemocemi, jako je osteoporóza nebo Alzheimerova choroba. cho A to, jak se budeme mít na stará kolena po finanční bud stránce, už bude záležet jen na nás a našem důchodovém pojištění… MANŽELSTVÍ I DĚTI CHCEME, ALE VŠECHNO ODSOUVÁME „NA POZDĚJI“ Trend, který nastolila předcházející generace, je jednoznačný. Za posledních patnáct let se posunul věk, kdy se lidé berou a mají děti, v průměru o šest let. Ačkoliv se sociologové shodují v tom, že prognózy jsou v tomto ohledu velmi ošemetné, nic nenasvědčuje tomu, že by se měl právě v našich rodinných vztazích obrátit vítr. Z výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) z letošního roku vyplynulo, že tradiční pohled na rodinu je v nás hluboce zakořeněn. Většina lidí si představuje jako ideální rodinu tu, které u stolu stačí čtyři židle: pro mámu, tátu a dvě děti. To, co se ovšem zásadně změnilo, je náš pohled na to, kdy bychom vlastně měli do „chomoutu“ manželství a plození dětí vstoupit. Na rozdíl od generace lidí, kteří se brali ještě před revolucí, máme život rozkouskovanější do více fází. Přibyla nám do života navíc etapa, ve které máme v popředí zájmů studium nebo kariéru a hlavně: užívání si – cestování po světě a také střídání partnerů. Kvůli tomu se logicky posouvá věk, kdy se lidé vdávají a žení, což podle psychologů může přinášet problémy. „Nereprodukční vztah (tedy když pár nemá děti a bydlí spolu) má poločas rozpadu čtyři roky, to znamená, že nemá žádnou trvanlivost. Lidé, než si ve třiceti někoho vezmou, mají už za sebou dva až tři velké rozchody, což je poznamenává nedůvěrou,“ vysvětlil pro Studentu psycholog Jeroným Klimeš. Z výzkumu CVVM ovšem vyplynulo, že většina svobodných lidí se jednou vdávat nebo ženit chce. Ženy podle průzkumu touží po navléknutí snubního prstenu více než muži: vdávat se chce celých 74 % dotázaných žen, ale do ženitby se hrne pouhých 52 % mužů. „Asi jako každá holka se jednou vdávat chci, a to co nejdřív, co si tím budu jistá. A hlavně až budu mít partnera, který za to stojí, a který mě požádá o ruku,“ říká šestadvacetiletá právě vystudovaná vysokoškolačka Míša. Jenže v tom právě může být jádro problému. Z výzkumu totiž také plyne, že ne všichni muži o manželství stojí, alespoň ne hned. „Ženit se nehodlám, nikdy a za žádných okolností, neb manželství je cesta do pekel,“ říká třiadvacetiletý student žurnalistiky Štěpán. O rok mladší student medicíny David ale nesouhlasí: „Říct o manželství, že je to přežitek, mě uráží. Je to velice krásná událost, která jak symbolicky, tak naprosto konkrétně potvrzuje rozhodnutí dvou lidí spolu v lásce strávit zbytek života.“ Všeobecně se ale naše generace zatím víc než na vdavky soustředí na vzdělání a kariéru. To Plné znění zpráv


koresponduje s výsledky průzkumu CVVM provedeného v dubnu 2004, z nichž vyplývá, že většina mladých lidí chce mít před založením rodiny vyřešené finance a bydlení. A ačkoliv přibývá dětí rodících se mimo manželství, stále mají lidé ve svých představách děti a svatbu spojeny znamínkem rovná se. Právě děti byly podle CVVM nejčastěji uváděným důvodem pro vstup do manželství. A kdy tedy budeme mít děti, potažmo vdavky, my? Hranice se zatím neustále posouvá. Za ideální věk matky při narození prvního dítěte považuje dnes většina lidí období mezi 25 a 29 lety, budoucí otcové jsou na tom stejně, i když téměř třetina dotázaných CVVM uvedla, že otcův věk by měl být vyšší než 29 let. Tyto postoje přitom podle Českého statistického úřadu krásně kopírují skutečnost: zatímco na začátku 90. let bylo prvorodičkám v průměru dvaadvacet let, v roce 2000 už pětadvacet a v roce 2009 se už pohyboval věk matky při narození prvního dítěte kolem 27 let. Sociologové se shodují v tom, že nejpozději po třicítce se naše priority mění a my začneme toužit po rodině. Leckdy už ale bývá dost pozdě, a tak nestíháme mít více jak jedno dítě. V roce 2009 připadlo na jednu ženu v Česku necelých 1,5 dětí. Jak se bude trend vyvíjet dále, zůstává jednou velkou neznámou. *** Anna Baumová Studuje mediální studia na FSV UK, externě spolupracuje s MF DNES a ČRo. Z výzkumu, který jsem si dělala mezi mými přáteli, mi vyšlo, že většina z nás se chce ženit/vdávat a mít děti, akorát že na to hold jdeme později než předchozí generace. Chceme více studovat, cestovat, naspořit si nějaké peníze a také vědět, že do toho praštíme s tím „pravým“. Snad je to rozumné a nezbývá nám než doufat, že nedopadneme jako generace našich rodičů, která se houfně rozvádí. Foto popis|

Média o nás 1.12.2010

Studenta web&mag str. 05 Míša Raková

Média o nás

VYMYSLEL INDUKČNÍHO ŠNEKA A VYHRÁL PRESTIŽNÍ SOUTĚŽ http://bydleni.idnes.cz/snek-vam-ohreje-jidlonapadindickeho-studenta-je-sanci-pro-budoucnost1z0/spotrebice.asp?c=A100925_131458_ spotrebice_rez Student indického Národního institutu designu Peter Alwin vyhrál soutěž společnosti Electrolux Design Laboratory. Jeho koncept mikroindukčního ohřívače s názvem Šnek byl odbornou porotou vybrán jako nejlepší z 1 300 přihlášených. Šnek funguje na principu magnetické indukce, je malý, přenosný a dá se připevnit například na hrnec nebo pánvičku. Studenta: Asi se inspiroval při pobytu na studentské koleji. NEVÍTE, JAK SPRÁVNĚ SEKAT RUCE? DOZVÍTE SE VE ŠKOLE... http://www.lidovky.cz/muslimske-deti-se-v-britaniiuci-jak-spravne-sekat-zlodejum-ruce-p8b-/l n_zahranici.asp?c=A101122_163322_ ln_zahranici_jv Saúdští studenti se v Británii musí učit z knížek s velmi znepokojivým obsahem. Na jejich stránkách se totiž z barevných náčrtků dozvídají, jak správně sekat zlodějům ruce a nohy. S šokujícím odhalením přišla britská stanice BBC. Studenta: Můžeme být rádi za naše celkem neškodná skripta... ZVRHLÝ AJŤÁK OBTĚŽOVAL STOVKY DÍVEK http://www.rozhlas.cz/zpravy/regiony/_zprava/ studentinformatiky-sexualne-vydiral-stovkymladychzen--804585 Dvacetiletý student informatiky z Nymburska na internetu sexuálně vydíral mladé ženy. A nebyl to žádný troškař. Pomocí sociálních sítí se naboural do schránek asi 1 800 dívek. Za citlivé fotky nebo informace, které vyhrabal v jejich e-mailu, chtěl výměnou natočit erotické video. Studenta: Znáte příběh o tom, jak se zrodil nápad založit Facebook? VE ZLÍNĚ STUDENTKÁM POHLÍDAJÍ DĚTI PŘÍMO NA UNIVERZITĚ http://zlin.idnes.cz/univerzita-ve-zlineotevrefi remni-skolku-pro-deti-zamestnancu-i-studentu16g-/zlin-zpravy.asp?c=A101118_1484595_ zlinzpravy_toi Univerzita ve Zlíně připravila zajímavý bonus. Přímo ve svém areálu zřídila školku pro děti Plné znění zpráv


zaměstnanců a studentů školy. Podobnou službu začalo nedávno nabízet i ČVUT v Praze. Mladé maminky na studiích tak nemusí řešit složitou otázku: Kam s ním? Studenta: Podle naší prognózy z hlavního článku je to trochu... předčasné :) PRASEČÍ CHŘIPKA ZNOVU UDEŘILA – VYBRALA SI STUDENTA http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/zdravotnictvi/praseci-chripka/prasecichripka-se-vratilaonemocnel-mlady-student_186187.html Prasečí chřipka je zpátky! Tentokrát se nakazil osmnáctiletý student v Jihlavě. Mladík skončil se zápalem plic v nemocnici. Po deseti dnech ho ale lékaři uzdravili a mohl se vrátit domů. Kde se nakazil, ale nikdo zatím neví. Studenta: Asi bydlel na koleji... Foto popis| O autorovi| Míša Raková Studuje mediální studia na FSV UK v prvním ročníku magisterského cyklu, dříve pracovala pro zpravodajskou TV Z1 a nyní zakotvila na tn.cz.

STAVEBNÍ SPOŘENÍ: MÁ SMYSL I PRO STUDENTY? 1.12.2010

Studenta web&mag str. 28 Markéta Ježková

Peníze

Chcete si ušetřit peníze na studium, dům nebo nový byt? Stavební spoření je jednou z možností, jak toho efektivně dosáhnout – k vámi uloženým penězům přibude každý rok státní příspěvek, zároveň se vaše peníze budou pořád zhodnocovat. A co byste měli vědět, než si stavební spoření zařídíte? Ptali jsme se Zdeňka Doboše, marketingového ředitele Modré pyramidy. * PROČ BY MĚLI STUDENTI ZAČÍT SPOŘIT? Stavební spoření patří k nejoblíbenějším finančním produktům na našem trhu (nyní je u nás téměř 5 milionů smluv o stavebním spoření), a to ze dvou hlavních důvodů: Spoření poskytuje zajímavé zhodnocení vkladů s vysokým stupněm bezpečí (i po změnách zákona o stavebním spoření a snížení státní podpory to bude kolem 4–4,5 % ročně + vklady jsou nyní pojištěny do 50 000 eur, od roku 2011 to bude do 100 000 eur). Díky uzavřenému systému stavebního spoření je možné čerpat velice výhodný úvěr na pořízení či vylepšení bydlení, a to u některých stavebních spořitelen až do výše 500 000 Kč bez zajištění, případně s ručiteli. Zástavu nemovitosti požadují spořitelny zpravidla až nad tuto hranici. * CO POTŘEBUJI K ZALOŽENÍ STAVEBNÍHO SPOŘENÍ? Pokud je vám více než 18 let, tak stačí občanský průkaz. * NA JAKOU DOBU JE NUTNÉ STAVEBNÍ SPOŘENÍ UZAVŘÍT? Smlouva o stavebním spoření se neuzavírá na určitou dobu, ale na „cílovou částku“ – cílová částka v sobě zahrnuje naspořené peníze klienta, úroky, státní podporu a uvažovaný úvěr (většinou je to v poměru 40 % naspořených prostředků a 60 % úvěr). Takže, pokud by si například chtěl student pořídit za několik let menší byt v hodnotě jednoho milionu korun, doporučujeme uzavřít smlouvu s cílovou částkou jeden milion korun a začít spořit. * JAKÝ JE MINIMÁLNÍ MĚSÍČNÍ VKLAD? Zpravidla je to půl procenta cílové částky, ale je možné spořit více či vkládat mimořádné vklady – urychlí se tím získání výhodného úvěru. * JE PRAVDA, ŽE DÍKY STAVEBNÍMU SPOŘENÍ MOHU DOSTAT VÝHODNĚJŠÍ HYPOTÉKU NA BYDLENÍ? Ano, také stavební spořitelny poskytují úvěry „hypotečního typu“, tedy zajištěné nemovitostí – u Modré pyramidy je to například Hypoúvěr. Zda je v danou chvíli výhodnější hypotéka nebo úvěr ze stavebního spoření, závisí vždy na podmínkách a dané situaci. Ovšem pokud klient spoří dostatečně dlouhou dobu a poměrně Plné znění zpráv


rychle naspoří (nebo jednorázově vloží) 40 % cílové částky, může získat tzv. přidělený (řádný) úvěr ze stavebního spoření, který je například u Modré pyramidy úročen v rozmezí od 3 do 5 procent (v závislosti na zvolené variantě spoření) – výhodou tohoto úvěru je jednak jeho výhodná úroková sazba i to, že tato úroková sazba je garantovaná po celou dobu splácení úvěru a klient tuto výši zná už v okamžiku uzavírání smlouvy o stavebním spoření. * CO KDYŽ SE ROZHODNU STAVEBNÍ SPOŘENÍ UKONČIT A NASPOŘENÉ PENÍZE HNED VYBRAT? Pokud se tak rozhodnete po uplynutí tzv. zákonné vázací doby (5 let pro smlouvy uzavřené do konce roku 2003, 6 let pro smlouvy uzavřené po 1. 1. 2004), můžete si bez obav vyzvednout naspořené peníze, úroky i všechny zálohy státních podpor. Pokud ukončíte smlouvu před uplynutím této vázací doby, o všechny zálohy státní podpory přijdete. *** MODRÁ PYRAMIDA je Stavební spořitelnou roku 2005–2010. Patří do významné skupiny Société Générale a dynamicky se rozvíjí. Studentům nabízí skvělé příležitosti pro start kariéry. Rozšiřuje svůj obchodnický tým a hledá nové finanční poradce. Tato pozice nabízí velmi zajímavou a fl exibilní práci, atraktivní ohodnocení a možnost dalšího rozvoje. Více na www.modrapyramida.cz Markéta Ježková Studuje FSV UK obor žurnalistika. Stavební spoření, které mi založili rodiče, když jsem chodila na základní školu, nedávno doběhlo do své cílové částky. Našetřené peníze mi velmi pomohly se zařizováním bytu. Šetřit a myslet do budoucna se musí a stavební spoření je myslím jednou z nejjednodušších věcí, jak na to. Foto popis|



Lidé Lidovky

Recommend Documents