Lezení v Digne les Bains aneb jak se kempuje na sídlišti. (10.10.2008) Tento článek není jen lezecký, lezení bude spíše okrajovou záležitostí, ale protože prodloužený víkend začal lezecky, představíme vám krátce další oblast u Digne les Bains. Oblast je vhodná pro zimní období, v době naší návštěvy tam bylo ještě pekelné vedro. Cesty jsou zajímavé spíše těžší. Nám se toho moc přelézt nepodařilo, také jsme navštívili pouze jeden sektor. Další sektory na nás zatím čekají, ale snad se do Digne ještě podíváme a vyzkoušíme i další lezeníčko.
Lezecké sektory nad Digne. „Naše“ Navajo – úplně vlevo.
Výhledy od nástupu. Sektor Navajo.
Pěkné technické cesty. K Martinově velké radosti semtam i s křovinami
Lezení, výhled, slunko…Haute Provence.
Lezení a výlet nám však překazila jedna neplánovaná událost, která teď když píšu tyto řádky je naštěstí již zdárně vyřešena, ale postupně. Po vyhřátém lezení jsme vyrazili od skal z tradičního kopce serpentinami zpět do Digne. Tam jsme pokračovali směrem k sobotnímu výletu, který jsme vybrali z průvodce pěších tůr po Haute provence. Naplánovali jsme si, že někde po cestě přespíme a ráno vyrazíme na tůru, která vypadala velice lákavě. Jak to již tak po cestě bývá, přejeli jsme odbočku a tak jsme se chtěli otočit na parkovišti mezi baráky na menším sídlišti. No a pak to přišlo. Zatočil jsem doprava a najednou rána… Zastavil jsem ještě ve vjezdu na parkoviště a začali jsme obhlížet co se tak mohlo s naším vozítkem stát. Při prvním ohledání to vypadalo, že se nestalo nic, tak jsem sedl za volant a zkusil jet, no nebylo to ono a Monika venku křičela, ať zastavím, že je něco s pravým předním kolem. Tak jsem to obhlédl blíže a ono opravdu něco s tím kolem bylo. Pro techniky rozpadl se nám kulový čep, pro ostatní skoro nám upadlo kolo….
Netradiční a neveselý průjezd Digne.
Technická vložka: :)
Tento čep (to kulaté nahoře) je normálně v pouzdře (dole).
Co teď stojíme v Digne les Bains na parkovišti na sídlišti s rozpůleným kulovým čepem a netušíme co dále. Naštěstí auta na parkoviště projela a tak jsme začali žhavit telefonní linky našim kamarádům mechanikům, aby nám řekli co s tím. Protože jsme byli přímo mezi baráky vzbudili jsme také zvědavost v místních obyvatelích. Dva z nich se nás začali ptát jestli nepotřebujeme pomoc. Bylo to od nich velmi milé nebýt toho, že byli dosti pod parou. Jeden z nich vyslal s Monikou svého sedmiletého syna, aby jí ukázal, kde je autoservis a já jsem zvedl auto na hever a pokoušel se něco vymyslet. Oni také stále vymýšleli co s autem. Stále chtěli auto odtlačit, což bylo dosti těžké, vzhledem k tomu, že jedno kolo bylo jaksi „volné“ Neustále do mě hučeli, ať nandám kolo a auto odtlačíme. To už jsem se trochu naštval a začal jim od plic česky nadávat, ale ani to je nezastavilo a za chvíli seděl jeden v autě a kdyby tam byly klíče snad by se pokoušel odjet i bez kola. Nakonec jsem nervově nevydržel a kolo nasadil. To už se vrátila Monika z průzkumné výpravy k zavřenému servisu. Po několika pokusech s tlačením, které moc nevycházeli jsem šnečím tempem posunul auto na parkoviště a tam skončila naše páteční cesta. Uklidnil jsem se a poděkovali jsme Frantíkům za pomoc. Pak jsme jen posadili auto na špalek, který Monika záhadně přinesla z jedné zahrady přes silnici a začali jsme si vařit. Řekli jsme si, že nakonec je to lepší na sídlišti na parkovišti než někde na silnici nebo kdoví kde. Noc byla celkem fajn. Ráno jsme se vydali na cestu do servisu a po cestě jsme ještě získali přes telefon informaci od Moniččina táty, kolik stojí tento díl u nás, abychom měli srovnání. V servisu jsme jim ukázali fotku čepu, který nás zradil. Ochotný pán objednal nový za 54 eur s tím že bude k vyzvednutí v úterý. Tak jsme pro jistotu zakoupili hnedle 2 kusy, aby se nám to samé nepřihodilo
na druhé straně vozu. Ještě jsme se pokusně zeptali, kolik by stála výměna. Ale když nám sdělil sumu okolo 70 eur, tak jsme s díky odmítli, že si nějak poradíme. Vrátili jsme se k autu a sbalili do batohů co se dalo (je to hrozný kolik taháme věcí, když jedeme na víkend autem) a šli jsme na vlak. Po cestě jsme potkali autobusové nádraží a na něm autobus do Manosque, který jel za 5 minut. Lístky nás stály cca 12 eur, což je super cena. Autobus byl komfortní a za hodinu už jsme byli na nádraží v Manosque.
V autobuse bylo fajn.
Francouzský „linkáč“.
Za další hodinu a půl pěšího pochodu po silnici (autem i na kole to ubíhá o dost rychleji) jsme dorazili do našeho bytečku.
Příště si asi dvakrát rozmyslíme větu: „auto to uveze“… :)
Zde jsme zodpověděli zvědavé dotazy našich šéfů, kde že máme camion a jak to, že jsme zpět již v sobotu. Paní Roseline nás trochu vyděsila krádežemi. Asi jsme po tom vypadli dosti sklesle a tak nám šéfové nabídli, že si můžeme půjčit jejich vůz a dojet si do auta pro zbývající věci. Tak jsme v sobotu odpoledne vyrazili zase do Digne citroenem C3. Po konzultaci s mechanikem od Forda (Čibi☺) jsem přibalil ještě nářadí, abychom vyzkoušeli vyndat vadný čep, protože montáž nového je prý již sranda. Demontáž se po několika pokusech podařila a tak jsme zanechali naše vozidlo na špalku na parkovišti a odjeli pracovat.
Demontáž.
Dnes tedy v úterý jsme naštěstí skončili v práci dříve půjčili si zase C-trojku a jeli opět do Digne vysvobodit naše vozidlo. Díl byl stejný montáž jednoduchá a autíčko zase jezdí.
…a díl byl naštěstí stejný… :)
Montáž.
Ještě musím poděkovat Monice za dobrou náladu a uklidňování nervů, protože na parkovišti se 2 místními ožraly jsme myslel, že jim už jednu vlepím a pak taky přátelům na telefonu Čibimu a Petrovi, bez nichž bychom asi zaplatili o dost více za opravu a samozřejmě i našim zaměstnavatelům, kteří nám zapůjčili auto a nemuseli jsme tedy absolvovat další pěší tůru na autobus. Nakonec kempování uprostřed sídliště nebylo až tak zlé i když to už snad nebudeme opakovat.
Kemp v Digne. Pro zájemce sídliště Pigeonnier. (holubník)
