2013
Kyberšikana: „aneb jak se vzdělávat bezpečně na internetu“
JAN HURYCH, DAVID SEDLÁČEK JAKUB ŽABA
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ | 4SA426
Kyberšikana FAQ V následujícím textu Vám zodpovíme několik otázek, které by Vás mohly napadnout, pokud se řekne slovo KYBERŠIKANA.
Ok, tak co to tedy je ta kyberšikana? Wikipedie říká: „Kyberšikana (též kybernetická šikana, počítačová šikana či cyberbullying) je druh šikany, který využívá elektronické prostředky, jako jsou mobilní telefony, e-maily, pagery, internet, blogy a podobně. Řada jejích projevů může spadat do oblasti kriminálních činů. Její nejobvyklejší projevy představuje zasílání obtěžujících, urážejících či útočných mailů a SMS, vytváření stránek a blogů dehonestujících ostatní, popřípadě může kyberšikana sloužit k posilování klasických forem šikany, nejčastěji prostřednictvím nahrání scény na mobilní telefon a jejího následného rozeslání známým dotyčného, popřípadě prostřednictvím vystavení na internetu.“
zakázán přístup a pokračovat ve své zvrhlé činnosti.
Jednosměrná komunikace Agresor tak nemusí čelit důsledkům svých činů, protože nemusí mít možnost své oběti čelit. Ztrácí tak veškerou emptaii a nemá pocit vinny.
Absence strachu K šikanování v kyberprostoru není potřeba fyzické převahy. Útočník tak nemusí oplývat žádnými svaly ani velkým tělem, aby způsobil své oběti újmu.
Jak se kyberšikana liší od té běžné?
Skrytost
Anonymita
Kyberšikana na rozdíl od normální šikany probíhá více skrytě. Okolí škanovaného si nemusí vůbec uvědomovat, čím oběť prochází a co víc, ani sám šikanovaný nemusí dlouhou dobu vědět, že se na něj cokoliv chystá a rána pak přijde najednou.
V běžných situacích by si člověk takové jednání nejspíš nedovolil. Anonymita agresorovi umožňuje dovolit si téměř cokoliv. Naneštěstí je i pro policejní orgány často velmi složité agresora odhalit. Mimo toho, že se samozřejmě nepoužívají v internetu jména, má agresor možnost schovat i fyzickou přítomnost svého počítače přes různé proxy servery a tak získat přístup na weby, kam mu byl administrátory
Co je jednou na internetu, to tam navždy zůstane Nejspíše největším rozdílem a specifikem kybernetické šikany je to, že je velmi složitě odčinitelná. Urážlivé video nahrané na nějaký server, může být zkopírováno tolikrát, že je často velmi nemožné všechny zdroje dohledat a video pak bude kolovat v internetu po celou dobu jeho existence. Čím je video populárnější, tím se navíc bude rychleji šířit.
Jak je kyberšikana ošetřena v zákonech ČR a jaký za ní hrozí trest? Kyberšikana může nabývat skutkovou podstatu trestných činů – omezování osobní svobody, krádeže, ublížení na zdraví, poškození cizí věci, vydírání, znásilnění atd. Soud může osobě mladší 15 let uložit opatření jako dohled probačního úředníka, zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu v rámci SVP, ochrannou výchovu. Mladiství ve věku 15 – 18 let jsou posuzování soudem pro mládež s ohledem na jejich rozumovou a mravní vyspělost. Osoby starší 18 let jsou plně trestně odpovědné za své skutky. Nelegální činy, které se vážou na internet, jsou popsány v souboru zákonných norem trestního zákona – zákon č. 140/1961 Sb. .
zveřejňování trapných fotografiií a videí prostřednictvím sociálních sítí. Čísla ukazují, že se tedy nejedná o okrajovou záležitost. Samozřejmě se ale jednotlivé případy odlišují svojí závažností.
Kdo je obvykle pachatelem a kdo obětí? Statisticky jsou častějšími pachateli chlapci než dívky a zároveň dobře zabezpečení. Často jde kyberšikana ruku v ruce s klasickými formami šikany. Zajímavé je, že pachatelé velice často bývají také sami obětmi kyberšikany. Obětmi jsou obvykle introvertní jedinci, kteří jsou na navazování sociálních kontaktů přes síť závislí. V reálném světě nemají příliš mnoho kamarádů. Oběti se často chovají na síti nezodpovědně a nemají povědomí o
A není kyberšikana nějaká ojedinělá věc? Centrum prevence rizikové virtuální komunikace při univerzitě Palackého v Olomouci zveřejnilo v roce 2012 průzkum, podle něhož až 57% českých teenagerů bylo někdy obětí kyberšikany. Zapojilo se do něj 10 830 respondentů ve věku od 11 do 17 let. Stejný průzkum ukázal, že 17% respondentů by se nikdy o tom, co se jim stalo, nesvěřilo svým rodičům. Jako nejčastější projevy uvedli vyhrožování prostřednictvím IM a SMS, dále
zabezpečeních, která mohou provést.
Informace z veřejného průzkumu Provedli jsme šetření, jaká je aktuální situace kyberšikany mezi studenty. Nyní vám představíme zajímavosti, které byli zjištěny.
Upozornil by jsi na šikanu, pokud by jsi byl jejím svědkem? Ne
Jen kdyby šlo o kamaráda nebo rodinu
Zde je vidět, že každý by kyberšikanu řešil po svém, jeden by si z toho nic nedělal, další by si stěžoval, a další by dokonce použil podobných prostředků, aby to útočníkovi patřičně oplatil. Za nejlepší řešení lze považovat jednoznačně o útočníkovi říct osobě, která s tím může něco udělat. I když se najde spoustu jedinců, kteří by situaci přešli s klidem a útočníka ignorovali, je velmi pravděpodobné, že nejsou jedinou obětí a tím, že útok nahlásí, si může oběť pomoct nejen sobě, ale i dalším poškozeným. Naopak úplně nejhorším případem, jak se s kyberšikanou vyrovnat, je to útočníkovi vracet. Konflikt může vystupňovat do situací, které budou v porovnání s původním incidentem daleko horší.
Vždy
Je překvapivé, že pomoci by se oběť dočkala pouze od každého druhého žáka. Téměř polovina by pomohla pouze svému známému anebo by se do dané situace vůbec nevměšovala. Je to zřejmě dáno tím, že by se daná osoba také nechtěla do stejné situace dostat, a proto nedává útočníkům žádný důvod, aby tak začali škodit i jemu. Ovšem veliká část by pomohla pouze svému známému, což značí malé morální zásady, kdy lidé hledí pouze na dobro pro sebe a své blízké. To je, bohužel, vlastnost, která často přetrvává i v dospělosti.
Co bys dělal, když by tě někdo obtěžoval?
Vrátil mu to Ignoroval
Stěžoval si na něho
Na koho by ses obrátil, kdyby jsi se stal obětí kyberšikany? 80%
Rodina 70% 60% 50%
Kamarád Učitel
40%
Policie 30% 20% 10% 0% Rodina
Kamarád
Opravdu umíme odhadnout smysl pro humor toho druhého? To co nám přijde jako lehký vtípek, může naše oběť těžko nést. Téměř polovina by podle studie veřejnosti opravdu něco provedla, ať velkého nebo malého. Internet nabízí nekonečné možnosti pro anonymní útoky, a pokud si tam tedy každý druhý z někoho dělá srandu, je jen otázkou času, kdy v tom množství vtipů bude další skutečně špatný a oběti tím ublíží způsobem, který útočník ani nezamýšlel.
Učitel
Policie
Pokud bychom se opravdu zamysleli, kdo by o problematice měl vědět nejvíce, mělo by to být policejní oddělení, které má na problematiku kyberšikana vyškolené a zkušené odborníky. Kamarádi oběti jsou pravděpodobně informovaní stejně jako oběť útoku. Rodina toho může vědět více, přeci jen jsou starší než žáci základní a střední školy. Učitelé se sice s dětmi vidí denně, ale jejich hlavní náplní je předávání vědomostí a zkušeností, ne řešení konfliktů. Je tedy varující, že by žáci řešili své problémy s nejúčinnější pomocí až na posledním místě. Samozřejmě je dobré využít jakýkoliv zdroj pomoci, neboť je pravděpodobné, že by se v případě velkého incidentu nakonec policie skutečně informovala, ale otázkou je, zda by přišla pomoc včas, pokud by se s pomocí policie otálelo.
Kdybys věděl, že se na to nepřijde, udělal by sis z někoho srandu, ačkoliv ten druhý to jako srandu brát nemusí? Ano
Ne
Jen malou srandu
Doporučení pro učitele/pedagogy 1. Buďte schopní analyzovat a vyhodnotit rozsah problému na Vaší škole. Využijte k tomu dotazníková šetření či průzkumy (anonymní), případně individuální schůzky se studenty. Při dostatečném množství, lze prakticky ihned a pružně reagovat, školit ostatní pedagogy a využít tak Internet kvalitním a kreativním způsobem. 2. Dbejte na vytyčení této problematiky. Ukažte žákům, že všechny formy šikanování jsou společensky neakceptovatelné. Stejně tak jako kyberšikana. Dejte žákům najevo, že i když se daný problém nemusí odehrát přímo na půdě školy, může být disciplinárně řízen a kárně potrestán ve školním prostředí v případě narušení „klima školy“ 3. Při hodinách informatiky jasně vymezte pravidla používání Internetu, počítačů, tabletů či mobilních zařízení. Dostatečně s nimi seznamte Vaše studenty a nechte tato pravidla v tištěné podobě i na viditelném místě v počítačových učebnách. Studentům by měl co nejvíce připomínat nutnou zodpovědnost při využití informačních technologií. 4. S vedením školy konzultujte vhodný postup při řešení kyberšikany. Důležité je vytvořit si tzv. postupový plán, který bude dodržován a to ještě předtím, než k případné kyberšikaně může dojít. Plán by měl obsahovat řešení různých modelových situací, ať už je to cílené kyberšikanování, náhodné svědectví či přímé nahlášení ze strany žáků nebo rodičů. 5. Využijte vaše starší studenty. Zapojte je aktivně do této problematiky, ať se oni sami podělí o své nabité znalosti či zkušenosti. Například formou přednášek, které jistě jejich mladší kolegové uvítají. Samozřejmě se musí jednat o dobrovolnou činnost, kterou případní kandidáti budou dělat z vlastní vůle. Nutností bude i konzultace s pedagogy, o věcné či obsahové stránce přednášek a předávaných informací. 6. Kyberšikana ve školním řádu. Tento pojem by měl být bezesporu primární součástí školního řádu a v preventivním programu. Především jeho přesné vymezení a charakteristika, případná doporučení jak se chránit a bránit plus možné formy řešení kyberšikany a druhy kázeňských postihů. 7. Udržujte ve škole „zdravý vzduch“. Je dokázáno, že na školách, kde panuje negativní atmosféra a úroveň respektu pedagogů před studenty je malá či minimální, je daleko větší pravděpodobnost kyberšikany či šikany obecně. Je nutné vytvořit a udržovat právě zmíněný zdravý vzduch, založený na respektu. Musí být jednoznačně určen postih v případě prokázání kyberšikany, a viníci exemplárně trestáni. 8. Vybavte svá PC potřebným softwarem. Existují programy pro blokaci určitých webových stránek, či monitoring, co konkrétní žák na svém počítači právě dělá.
9. Vytvořte si pro tento problém specialistu. Specialista na kyberšikanu by mohl být současně s touto pracovní pozicí například i učitelem informatiky. Musí to být někdo, kdo denně přichází do styku s informačními technologiemi, má pro ně patřičné nadšení a bude ochoten sám sebe v této problematice nadále vzdělávat. Tak aby byl pro ostatní kolegy užitečný a mohli si k němu přijít kdykoliv pro radu. 10. Informujte nejenom studenty. Organizujte pravidelně zvané přednášky specialistů z praxe. A to pro studenty i pedagogický sbor. Pozvěte bez váhání i rodiče či ostatní dospělé nebo kamarády, kteří s Vašimi žáky přicházejí do styku. Tyto zvané přednášky budou zcela jistě přivítáním do již zaběhlých stereotypů výuky a díky své netradičnosti mohou více ulpět na paměti žáků a vytvořit u nich kvalitnější obraz či znalost o této problematice.
11.
Doporučení pro žáky/studenty 1. Nepropadej stresu či panice. Nic není tak horké, jak se na první pohled může zdát. Hlavně o sobě nepochybuj, a nehledej na sobě chyby. Jsi v pořádku takový, jaký jsi, a není na tobě nic divného. Jen tvé okolí to neumí akceptovat a snaží se tě rozhodit a zatlačit do kouta. 2. Zablokuj ty, kteří tě otravují! Ve většině chatovacích aplikací nebo sociálních sítí je možnost blokování osob. Využij toho a zablokuj ty, jenž jsou na tebe nepříjemní. Nemusíš se pak obtěžovat a zbytečně rozčilovat s někým, kdo má chuť ti otravovat život. 3. Neodpovídej agresorovi! Pokud si k tobě beztak agresor najde cestu, tak se pokus na příchozí zprávy či komentáře nereagovat – přesně na to agresor čeká a odpovědí či reakcí jej akorát podpoříš v jeho činnosti. Když se budeš snažit odepisovat a řešit to „po svém“, celá situace se pravděpodobně jen zhorší. 4. Měj o všem dostatečné množství důkazů. Nauč se zálohovat nepříjemné zprávy, obrázky či videa. Bude to velmi nápomocné v případě potřeby ukázat, co se stalo. Důkazy navíc mohou dopomoci k vypátrání pachatele, pokud toto páchá anonymně či pod cizí identitou. 5. Buď komunikativní! Se svými problémy se svěř svým blízkým, výchovnému poradci ve škole či rodičům. Nebo alespoň minimálně kamarádům. V případě největší nouze se obrať i na Linku bezpečí. Lze tam napsat, zavolat či se svěřit v chatu na jejich internetových stránkách. Nenech v sobě problém dusit, bohužel již se tak stalo a celá situace se může vyřešit, pokud o ní podělíš s kompetentními osobami. 6. Pomáhej svému okolí! Když zjistíš, že se ve tvém okolí stal někdo obětí kyberšikany, ať už po telefonu, přes SMS nebo na internetu prostřednictvím sociálních sítí, nestav se k němu zády. Nabídni mu svou pomoc, a že jsi ochoten to s ním řešit, jít za učitelem nebo to sdělit i jeho rodičům. Pro pachatele bude zjištění, že se jeho oběť sdružuje a vytváří komunitu, obtížnější s útokem pokračovat, a s velkou pravděpodobností přestane. 7.
Chraň si své soukromí. Na Internetu buď opatrný a údaje o své osobě se pokus zadávat co možná nejméně. E-mailová adresa, adresa bydliště, telefonní číslo či různé fotky se mohou velmi jednoduše obrátit proti tobě, když se dostanou do ruky potenciálnímu pachateli. Primární a nezbytně nutné je chránit si svá přístupová jména a hesla, proto se snaž mít je co nejsložitější a obtížně odvoditelná.
8. Práva oběti. Bez tvého souhlasu nesmí být na Internetu zveřejněny žádné fotky či videa, které by tě mohly pohoršovat či zesměšňovat. Nebo dokonce urážet. V tomto ohledu se nejedná o žádnou legraci a pro pachatele může mít při dopadení vážné právní důsledky či újmu. 9. Klíčová je sebedůvěra! Nenech se oklamat informacemi druhých, a věř si! Nenech se od nikoho ztrapňovat či ponižovat, zároveň ale ani ty nevstup do role agresora či pachatele. 10. Zvyšuj si svou rozumovou stránku. Nevěřte každé informaci, kterou na internetu vidíte či získáte. Informace si důkladně ověřujte a zlepšujte si své znalosti. Rozumný člověk je mnohem opatrnější a lépe dokáže čelit případnému útoku, dává si pozor na to, jakým způsobem a s kým komunikuje.
11.
Doporučení pro rodiče 1. Dejte dítěti najevo, že virtuální má být totéž jako reálné. Učte je i vy správným zásadám a pravidlům komunikace, a to nejen v reálném životě, ale i prostřednictvím informačních technologií, jako je Internet či mobilní telefon. Učte své děti tomu, že kyberšikana neubližuje psychicky, na duši. A to ještě mnohem více než například fyzické ublížení v reálném světě. 2. Mějte přehled o škole, kterou vaše dítě navštěvuje. A sice zda má školní instituce potřebné a kvalitní programy pro vzdělávání o bezpečnosti na Internetu. Především jak se chovat na Internetu či jak by měla vypadat zodpovědná komunikace, např. na sociálních sítích. 3. Seznamte je s pravidly používání Internetu i mimo školu. Je zapotřebí ukázat, že špatné chování na Internetu či nevhodná komunikace může vést k problémům, které se přenesou i do školního prostředí či případně i k řešení přes Policii. Vaše dítě může být jak oběť, tak pachatel, proto je nutné na něj nahlížet oběma směry. Musíte totiž chránit nejen jej, ale také ostatní uživatele. 4. Sledujte aktivity svých dětí, když jsou online. Toto pak záleží na vzájemné domluvě s vaším dítětem, a to skrze aktivní spoluúčast. Pokud bude dítě proti tomuto rozhodnutí, pak je zapotřebí využít tzv. tajné sledování, které by mělo být ale využito s dostatečnou opatrností tak, aby nenapáchalo více škody než užitku. Dítě vycítí, pokud je jejich soukromí ohroženo a ještě více se uzavřou proti případné komunikaci v této problematice. 5. Buďte sami vzorem správného chování a užívání informačních technologií. Nevtipkujte o ostatních v online světě, nepište SMS nebo nevyužívejte mobilní telefon během řízení, pokud jsou přítomny děti. Vaše děti všechno pozorují a velmi rychle se učí. A vedle školy jste to právě Vy – rodiče, od kterých se děti učí nejvíce. Neučte je proto tedy to špatné, co nechcete, aby samy dělaly. 6. Používejte doma filtrační a blokační software. Toto není ovšem jediné nutné zabezpečení, musíte mít na vědomí, že tento software není prevencí a neuchová vaše děti v bezpečí. Většina trochu zdatnější mládeže si najde cestu, jak tento software obejít nebo přelstít. 7. Vytvořte si doma „Smlouvu o využívání“. A to jak na Internet či využití počítače, tak i na mobilní telefon. Samotnému dítěti bude pak jasné, co vše je povolené či co je naopak zakázané. Důležité je i zmínit sankce v případě nedodržení smlouvy, jako je tomu v klasických smlouvách ve firmách či organizacích. Je nutné tento závazek dítěti
co nejvíce připomínat, vystavte jej tedy na co nejvíce viditelném místě, například v kuchyni nebo vedle počítače. 8. Všímejte si svého dítěte i neobvyklých situací. Pokud se Vaše dítě stane odtažité, či naopak posedlé Internetem, je to známka problému. A je více než možné, že se stalo obětí nebo pachatelem kyberšikany. Sledujte jej proto, jak se chová, když je na počítači a Vy vstoupíte do místnosti. Pátrejte po tom, proč je po přečtení zprávy nebo telefonu sklíčené, nebo odmítá komunikovat. Vaše pozorovací schopnosti jsou v tomto nesmírně důležité. 9. Dbejte na otevřenou a upřímnou linii komunikace. Ukažte Vašim dětem, že je důležité o všem komunikovat. Že se žádný problém nevyřeší sám, pokud jej bude v sobě dusit či potlačovat. Vaši potomci musí vědět, že vy jako dospělí přistoupíte k problému s čistou hlavou a snahou o pomoc, ne s cílem zhoršení již tak špatné situace. 10. Buďte svým dětem co nejvíce nablízku. Ukažte jim, že jste tu pro ně a že mu s problémem pomůžete, jak to jen bude ve Vašich silách. Při řešení je nutno postupovat rozvážně a konstruktivně, nic svému potomkovi nevyčítejte, pokuste se o co nejrychlejší vyřešení a to využijte k jakési následné výchově. Tento přístup by mohl snížit riziko opakování podobného problému.
