22. základní škola Plzeň, příspěvková organizace Na Dlouhých 49, 312 09 Plzeň
Absolventská práce
LETECTVÍ V OBDOBÍ PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY Václav Šindelář IX. J
Vedoucí absolventské práce: Mgr. Alena Pospíšilíková
Školní rok 2008/2009
Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracoval (a) samostatně s použitím uvedené literatury a zdrojů informací. V Plzni dne 2. června 2009 Václav Šindelář …………………….
Obsah Obsah........................................................................................................................... 4 Úvod............................................................................................................................. 5 1. Kapitola Jak to všechno začalo ............................................................................... 6 1.1 První krůčky ........................................................................................................ 6 1.2 Letadla poprvé v boji ........................................................................................... 6 2. „Hadráky“ jdou do boje ......................................................................................... 8 2. 1 Na začátku Velké války ...................................................................................... 8 2. 2 První bojová letadla ............................................................................................ 8 2. 3 Instalace palubních zbraní .................................................................................. 9 2. 4 Vzdušné rekordy .............................................................................................. 10 3. Vodíkoví obři ......................................................................................................... 12 3. 1 Lehčí než vzduch.............................................................................................. 12 3. 2 Bojový balonový program ................................................................................ 12 3. 3 Létající doutníky .............................................................................................. 13 4. Další průběh 1. světové války ve vzduchu ............................................................ 15 4. 1 Nové éra ........................................................................................................... 15 4. 2 Italská a východní fronta .................................................................................. 16 4. 3 Dovětek............................................................................................................ 17 5. Bombardovací letectvo .......................................................................................... 18 5. 1 Úvod ................................................................................................................ 18 5. 2 Ostatní fronty ................................................................................................... 18 5. 3 Bombardéry nad západní frontou ...................................................................... 19 5. 4 Konec války ..................................................................................................... 19 Závěr ......................................................................................................................... 20 Obrazová dokumentace ............................................................................................ 21 Seznam použité literatury a zdrojů informací ......................................................... 25 Knihy a publikace ............................................................................................... 25 Elektronické zdroje ............................................................................................. 25 Resumé ...................................................................................................................... 26 Summary ................................................................................................................... 27
4
Úvod Téma této seminární práce je Letectví v období 1. Světové války. Téma dosti široké, v dnešní době ovšem poněkud opomíjené. Nikoliv však nezajímavé. O tuto historickou periodu jsem se začal zajímat přibližně před rokem a stále mne něčím překvapuje. A právě proto jsem si ho vybral. Za rok tohoto amatérského bádání jsem byl doslova fascinován, jakého pokroku bylo za prvního celosvětového válečného konfliktu dosaženo. Z prostého a křehkého letounu bratří Wrightů, který se ovládal v leže pohyby těla se postupně vyvíjela letadla všemožných využití, od lehkých stíhaček po obří bombardovací monstra. Více už však v samotném díle.
5
1. Kapitola Jak to všechno začalo 1.1 První krůčky Člověk již odedávna toužil stát se ptákem a kroužit nad krajinou. Zmínky o prvních pokusech vznést se sahají až do starověku, ze středověku jmenujme například létající stroje Leonarda da Vinciho. S počátkem novověku zaznamenávají první aviatici drobné úspěchy. V roce 1783 nastává pravý průlom: Bratři Montgolfierové (obr. 1) se vznášejí nedaleko Paříže se svým horkovzdušným balónem. Po tomto datu postupuje vývoj letectví rychlejších obrátek: Jmenujme například kluzák Otto Lilienthala, či první řiditelnou vzducholoď ve Francii v roce 1884. Stále se však jedná o balóny, vzducholodě a kluzáky – formy bezmotorového letu. Asi nejdůležitější milník v historii letectví vůbec nastává 17. prosince 1903. Výrobci bicyklů bratři Orwille a Wilbur Wrightové, po několikaleté zkušenost s výrobou kluzáků vlastních konstrukcí, sestrojují první motorově poháněný letoun Flyer 1 (obr. 2) a onoho data se s ním poprvé odlepují z povrchu pláže Kitty Hawk v Severní Karolíně. Od tohoto okamžiku se lidstvu otevírají v té době nedozírné obzory, lidstvo si v té době nedovede ani představit neskutečný potenciál letectví. Jedním z nich byl i potenciál vojenský.
1.2 Letadla poprvé v boji Málokdo ví, že již o první sériové výrobky bratrů Wrightových projevila americká armáda. V roce 1907 provedla s těmito letouny první test, při nichž zahynul plukovník americké armády Kelly. Byla to první oběť pilotovaného motorového letu letadla. Po tomto neštěstí na chvíli utichl zájem o letadla v službách ozbrojených složek. Teprve v roce 1910 přijala U. S. Army nabídku konstruktéra Glenna Curtisse a navázala na testování před třemi lety. Dostalo se i na experimenty se zavěšováním bomb na podvozek letadla. Posléze byl testován i Wright Model B – upravená verze Flyeru 1. Na tento stroj byl také poprvé namontován kulomet. To bylo v roce 1912. Nevýhodou však byla jeho váha, stroj neustále přepadal dopředu. Další zemí, která experimentovala s infiltrací leteckých složek do armády, byla Itálie. Jí je fakticky připisováno první použití letadla v boji. V roce 1911 probíhala tzv. italsko-turecká
6
válka v Libyi. Tento relativně bezvýznamný konflikt o kus severoafrické pouště se významně zapsal do historie militárního letectví. Zapojil se do něj Italský Letecký Batalion pod velením kapitána Carla Piazza. (obr. 3) 23. října právě tento letec, (před vstupem do armády se účastnil leteckých soutěží) vzlétl se strojem Bleriot XI (modernizovaná verze stroje, s nímž jeho konstruktér před dvěma lety přeletěl kanál La Manche) nad město Benghazi a provedl zde fotografický průzkum tureckého vojenského ležení. K akci startoval z Tripolisu. Splnil tak první letecký vojenský úkol v dějinách. O několik měsíců později se jinému italskému aviatikovi podařilo svrhnout několik bomb na turecké pozice. Letouny se též zapojily do obou balkánských válek v letech 1912 – 1913 či války v Mexiku, zde však plnily spíše úkoly průzkumné. Byli to jmenovitě stroje francouzské výroby Farman HF. 20 (obr. 4). Skutečný strategický význam však začala letadla hrát až v prvním celosvětovém konfliktu o rok později…
7
2. „Hadráky“ jdou do boje 2. 1 Na začátku Velké války Na počátku roku 1914 mělo armádní letecké jednotky celkem osm státu: Francie, Velká Británie, Spojené státy americké, Itálie, Rusko, Německo, Rakousko – Uhersko a Japonsko. Ozbrojené síly některých ostatních státu letadla sice vlastnily, ale ta spadala do nějakých jiných jednotek, nejčastěji průzkumných a jednotek jezdecké kavalerie. Při vypuknutí první světové války se s letadly vůbec nepočítalo jako se zbraněmi – jejich hlavním úkolem byl průzkum. Netrvalo však dlouho a objevily se první pokusy zneužít letadlo jako skutečný nástroj války.
2. 2 První bojová letadla Doslova v prvních dnech války letouny obou válčících stran plnily běžnou rutinu, od nich očekávanou – fotografický průzkum či navádění dělostřelectva. Jejich počet však narůstal a stále častěji se stávalo, že se nepřátelské stroje ve vzduchu setkaly. Piloti obou stran se tedy na tato setkání důkladně připravovali. Je známa celá řada pokusů, jak zničit letoun nepřítele ve vzduchu: aviatici po sobě házeli kousky cihel, železa, granáty. Někteří odvážlivci si s sebou brali do vzduchu též brokovnice, kulovnice či pistole. Samo nejslavnější eso první světové války Manfred von Richthofen sestřelil své první dva stroje ze zadního sedadla dvojmístného dvojplošníku brokovnicí. Daleko účinnější by byl kulomet, problémem však byla váha. Po vypuknutí Velké války se experimentování s mechanickou puškou na letounu stalo ještě intenzivnějším. Nejaktivnější byli zřejmě Francouzi. Jejich Deperdussin TT (obr. 5), jednoplošný dvoumístný stroj, měl před vrtulí namontován ocelovou desku, na jejímž vrchu, nad úrovní točící se vrtuli trůnil kulomet Hotchkiss. Pokud se tedy letoun přiblížil k nepříteli na dostatečně malou vzdálenost, člen posádky, sedící vepředu, se postavil a chráněn plátem z oceli mohl na svou oběť pálit. Podobné pokusy jsou známy i na druhé straně bojiště: německé i rakousko-uherské letectvo upravovalo pomalé, dvojplošné, dvousedadlové průzkumné letouny tak, že nad předním sedadlem stroje byl vytvořen otvor a na jeho vnější
8
straně byl přidělán otočný kulometný okruh. Británie také nezůstávala pozadu a tak byly RFC (Royal Flying Corps – tehdejší britské vzdušné síly) vyzbrojeny podobně upravenými Avro 504. Carské Rusko, nemajíc dostatek zbraní odpovídajících požadavkům palubní zbraně, vybavovalo své piloty převážně puškami. Stále se však nedalo seriózně hovořit o stíhacích letounech. Dalším významným jménem je Roland Garros (obr. 6), známý již před válkou jako tzv. pionýr letectví. Ten přišel s nápadem opatřit vrtuli ocelovými klíny, aby mohla být zbraň umístěna před pilotem pro lepší zaměření na cíl a zároveň nebyla poškozena vrtule. Jediným rizikem bylo velké množství pilota ohrožujících odražených kulek. I tak to však byl úspěch a Roland Garros se na svém stroji Morane-Saulnier type N stal historicky prvním leteckým esem. (označení pro vojenského pilota s minimálně pěti sestřely)
2. 3 Instalace palubních zbraní Situaci problému palubních zbraní částečně řešily i tzv. pushery (z anglického „push“ neboli tlačit) – letouny s vrtulí, umístěnou vzadu – tlačnou vrtulí. Mezi prvními to byli zejména Velká Británie a Francie, země Centrálních mocností hleděli na perspektivu tohoto typu s despektem. Britové zašli ve snaze o vytvoření létající pevnůstky tak daleko, že stroj tohoto typu firmy Royal Aircraft Factory vyzbrojili třemi kulomety Lewis, obsluhované střelcem na vrcholu gondoly (obr. 7). Na francouzský Voisin byl zas cvičně instalován kanón o ráži 37mm. Ovšem o prvních čistě stíhacích letounech můžeme mluvit na začátku roku 1915. Jako jedni z prvních to byli Nieuporty 11 francouzské výroby a S. E. 5a výroby britské. Oba tyto stroje měly kulomet umístěn na horním křídle, tedy nad úrovní vrtule. Zanedlouho nastal fatální průlom v historii militárního letectví. Nizozemský aviatik a konstruktér Anthony Fokker (obr. 8), pracující svého času v Německu vymyslel dokonale geniální systém, se kterým bylo možno střílet skrze okruh vrtule, aniž by se vrtule poškodila. Hřídel vrtule opatřil výčnělkem, který byl kolmý k oběma listům vrtule. Onu hřídel snímala osa, propojená se spouští kulometu před pilotem. Když chtěl pilot zahájit palbu, byl projektilu umožněn výstup pouze tehdy, když osa zaznamenala výčnělek a signalizovala tak, že prostor mezi listy vrtule je volný. Teprve tehdy mohla kulka opustit hlaveň a vydat se na cestu zkázy (obr. 9). Jako první byl tento systém instalován na Fokkerův letoun Fokker E. III (obr. 10),
9
lehký jednomístný jednoplošník. Zkoušky dopadly nanejvýše dobře a zanedlouho Fokkerovy jednoplošníky kosily nepřátelská letadla přesně mířenou palbou. Vynález způsobil takový zvrat, že se z něj spojenecké letectvo prakticky rok nevzpamatovalo a celý rok 1915 je tak v letecké terminologii nazýván jako „Fokkerův smeták“. Na počátku následujícího roku již byl systém zkopírován a na nebi se tak do sebe navzájem mohli pustit rovnocenní soupeři. Britové začali tyto vzdušné bojůvky nazývat jako „Dogfights“ – psí zápasy, pro jejich do té doby nepoznanou dynamiku a intenzitu boje, který toho s přetlačováním se navzájem v zákopech neměl moc společného. A tak zatímco situace na zemi uvázla na mrtvém bodě, ve vzduchu se rozhořela opravdová válka. Agresivní a nelítostná.
2. 4 Vzdušné rekordy Toto je výpis prvenství, kterých bylo během 1. Světové války dosaženo:
Záhy po vypuknutí války shazuje německý pilot Hermann Dressler ze svého letounu Taube (německy hlub – šlo o německý předválečný letoun s křídly ve tvaru holubích) ručně dvě bomby na Paříž. Jde o první bombardovací útok v tomto konfliktu.
Za první úspěch v leteckém boji je považován let posádky Harvey-Kelly z 23. srpna 1914, kdy letouny britské 2. perutě donutily přistát německý dvousedadlový stroj, jehož posádka uprchla do lesa. Harvey a Kelly stroj zapálili a vrátili se v pořádku na základnu.
22. srpna 1914 bylo letadlo Avro 504, patřící 5. eskadře RFC zasažen nad Belgií palbou německých pozemních jednotek. Poprvé v historii letectví byl sestřelen letoun.
První letoun na světě, sestřelený a zničený jiným letounem, byl japonský armádní Farman. Jeho pilot poručík Šigemacu zaútočil na německý průzkumný Rumpler Taube pilotovaný poručíkem námořnictva (Leutnant zur See) Güntherem Plüschowem. Ten boj přijal a vypálil na japonský letoun 30 ran ze své automatické pistole Parebellum ráže 9 mm. Farman se zřítil ve vývrtce k zemi. Poručík Šigemacu byl mrtev už ve 10
vzduchu po zásahu střelami. Boj se odehrál 28. září 1914 nad čínským Tsingtaem, což byl strategický přístav, který od Číny roku 1898 odkoupilo Německo na symbolických 99 let a od konce srpna 1914 ho obléhalo spojené anglo-japonské vojsko. Objevují se však spekulace o prvenství Francouze Eugéna Gilberta, který měl údajně jako první sestřelit německý letoun ze svého stroje Morane – Saulnier SL a to systémem střelby vpřed Rolanda Garrose.
22. září 1914 – první útok německých vzducholodí Zeppelinů. Cílem ataku byla Paříž.
11
3. Vodíkoví obři 3. 1 Lehčí než vzduch Létajícím strojům lehčím, než vzduch se vždy přisuzovala větší perspektiva. Již Napoleon Bonaparte hojně užíval balonů jako létajících pozorovatelen a dokonce s nimi počítal pro transport vojska přes kanál La Manche pro svou plánovanou invazi do Británie. S příchodem bratří Wrightů byly vzducholodě odsunovány stále na nižší příčky vojenského potenciálu. Na začátku konfliktu si však našli svá místa: balony jako vzdušné majáky a jako překážky pro letadla a vzducholodě jako obrovské nosiče desítek tun výbušnin.
3. 2 Bojový balonový program Co se týče balonového programu, měl na obou válčících stranách prakticky stejný průběh. První konstrukci tzv. „barážových balonů“ vyvinuli Němci okolo roku 1912. Zanedlouho tuto konstrukci okopírovali Francouzi, od nich zas model převzali Britové, Rusové a Italové. Francouzi pak balon zdokonalili a tuto modifikovanou verzi zas opsala Německá císařská armáda, která jej dodávala vojskům Centrálních mocností. Na obou stranách bojiště se tak vznášely stejné, či velmi podobné balony (obr. 11). Toto odvětví vojenského letectví má však hned několik zajímavostí. Být pozorovatelem na takovémto balonu (v podstatě stát několik desítek metru nad zemí, v zimě, chladu a větru, hlásit dolů údaje a jen čekat, než budete sestřelen) nebylo nijak populární prací, proto se Ministerstva války snažila udělat ji co nejvíce bezpečnou. Pozorovatelé byli teple oblékáni a již v prvních měsících války byli vybaveni padáky, což v té době bylo skutečnou raritou. Balon a stan na zemi, kde byl zbytek posádky balonu a někdy též protiletadlové zbraně byli též propojeni telefonní linkou. K ničení těchto obrů používali letečtí piloti zápalných střel do kulometu či obyčejných světlic. Sestřelení barážového balonu se prý považovalo více, než zničení nepřátelského letounu. Začalo se užívat označení „balonové eso“ – titul pro pilota s více než pěti balony na svém kontě. Jedním takovým esem byl plukovník Zimmerman – německý pilot na východní frontě. Zoufalí Rusové však na něj jednoho jarního dne roku 1917 nalíčili past. Když útočil na svou 16 oběť, připravili mu tamní vojáci nepříjemné překvapení. V koši balónu nestál totiž
12
pozorovatel, nýbrž figurína a s ní 100 kg dynamitu, jež byl odpálen ve chvíli, kdy Zimmermann prolétal v jeho těsné blízkosti. Nárazová vlna exploze utrhla letounu křídla a Zimmermann se při pádu zabil. Barážové balony byly po celou dobu 1. Světové války hojně nasazovány zejména nad pevnostmi, městy či vojenskými základnami.
3. 3 Létající doutníky Poněkud jiný vývoj prodělaly vzducholodě. Zde měli náskok opět Němci. V roce 1900 se vznesla první řiditelná vzducholoď na světě (obr. 12). Byla zkonstruována Ferdinandem von Zeppelinem (obr. 13) – slavným pionýrem světového letectví. Na začátku války byla firma Zeppelin velmi dobře prosperujícím podnikem s obrovskou továrnou na březích Bodamského jezera a do roku 1914 postavila více než dvacet strojů. Rozmach měl však teprve přijít. Po zahájení konfliktu německá armáda většinu vzducholodí zrekvírovala (zabrala ve svůj vlastní prospěch) a bezpočet jich objednala. Až do konce války bylo buď postaveno či neprojektováno přes sto vzducholodí konstrukce Zeppelinovy konstrukční kanceláře. Majitel podniku se již konce války nedožil – zemřel 8. Března 1917 ve svých 79 letech. Zpočátku byli vodíkoví obři využíváni jen pro průzkumné lety, ale již v září 1914 uskutečnily dva zeppeliny (obr. 14) první nálet vzducholodí v historii letectví na Paříž. Škody byly zanedbatelné, ne tak při dalším náletu z 22. a 23. Března 1915. Nálety byly provedeny v noci, ve dne byly vzducholodě příliš zranitelné. Cíle byly označeny červenými světlicemi, teprve potom byl zahájen útok. Bombardování vzducholoděmi se nevyhnula ani Velká Británie: 30. Dubna 1915 bombardovaly dvě vzducholodě Harwich a Ipswich na východním pobřeží Anglie, 9. Září téhož roku byl uskutečněn masivní útok na samotný Londýn. S postupem války a se stále se zdokonalujícími technologiemi se stávaly vodíkem plněné, tudíž značně vznětlivé stroje stále zranitelnějšími a tak německý Idflieg (tehdejší úřad pro letectví) začal od bombardovacích útoků vzducholodí upouštět. Program pro vývoj vzducholodí měli i další válčící strany, nikdy však nedosáhl takové úrovně jako v Německém císařství. 1. Světová válka byla prvním a zároveň posledním válečným konfliktem, ve kterém byly stroje, lehčí než vzduch takto masově nasazeny. Bylo
13
totiž prokázáno, že se nemohou rovnat daleko lépe řešeným letadlům a že jsou příliš pomalé na to, aby unikly protiletecké obraně ze země.
14
4. Další průběh 1. světové války ve vzduchu
4. 1 Nové éra Na počátku roku 1916 se Spojenecké letecké síly začaly pomalu vzpamatovávat z šoku, utrpěného při „Fokkerově smetáku“ a poprvé od jara 1915 byly schopny Němcům účinně čelit. Bylo to zejména zásluhou nových strojů dokonalých konstrukcí: jmenovitě francouzských Nieportů 11 a 17 (obr. 15) SPADů VII a britských Bristolů Fighter. (obr. 16) Německo se záhy na to rozhodlo obměnit svůj letecký arzenál a zastaralé Fokkery třídy E vyměnit za vynikající dvojplošníky Albatros D. III (obr. 17) a L. F. G. Roland D. II. (písmeno D znamenalo v německé designaci letadel označení pro stíhací dvojplošník) Právě v této době začínaly letecké souboje stíhacích letadel nabývat na intenzitě. O rok později přišli britští konstruktéři firmy Sopwith s dvěma přelomovými stroji: Sopwith Camel a Sopwith Triplane. Sopwith Camel (obr. 18, anglicky velbloud – své přízvisko získal díky „hrbu“ – záhlavní ploutvi pilota) byla menší, dvojplošná stíhačka vynikajících letových vlastností. Jeho předností byla snadná ovladatelnost a obratnost. Stroj byl standardním u letek RFC a stal se velmi oblíbeným mezi britskými, kanadskými, australskými a novozélandskými letci. Sopwith Triplane (obr. 19) byl sám o sobě průlomový stroj – byl to první trojplošník, použitý v boji. Byl neuvěřitelně obratný, avšak špatně ovladatelný a dosti náročný na výrobu, Byl jich tedy, na rozdíl od Sopwithů Camel, vyroben pouze omezený počet. Konstrukcí Sopwithu Triplane se inspiroval Anthony Fokker při stavbě jednoho ze svých nejslavnějších strojů – Fokkeru Dr. I (obr. 20). Tento letoun proslavil pilot Manfred von Richthofen alias „Rudý baron“(obr. 21). Ten byl znám právě svým rudě natřeným letounem tohoto typu, na kterém dosáhl většiny z celkem 80 vzdušných vítězství. Stal se tak nejúspěšnějším letcem 1. Světové války. Zemřel 21. Dubna 1918, kdy byl údajně zasažen jedinou kulkou. Rok 1917 byl vůbec obdobím největších pilotů tohoto konfliktu. Na straně Dohody to byli Francouzi René Fonck a Georges Guynemer (obr. 22), Brit Edward Coringham Mannock, Američan Eddie Rickenbacker (obr. 23) nebo Ital Francesko Barraca, či Rus Alexandr Kazakov a na straně Trojspolku již jmenovaný Manfred von Richthofen, Ernst Udet a Werner Voss, z Rakouska – Uherska pak Julius Agiri. 15
S blížícím se koncem války stávali se stroje stále dokonalejšími. Světlo světa spatřila například modifikovaná verze SPADu VII s továrním číslem XIII či Nieuport 28, na kterém létali zejména američtí piloti, jelikož po vstupu USA do války (duben 1917) neměla ještě U. S. Army vybudovány vlastní letecké síly. Na jaře roku 1918 byl pak zadán do sériové výroby podle mnohých nejlepší letoun této války – Fokker D. VII, (obr. 24) a i přes to, že se k jednotkám dostal až v dubnu 1918, vybudoval si na obloze značný respekt.
4. 2 Italská a východní fronta Poněkud jiný charakter měla pak válka ve vzduchu na italské a na východní frontě. Po vstupu Itálie do války v roce 1915 byly její zastaralé letecké síly modernizovány novými francouzskými stroji. Mnoho dobrých italských letců bojovalo ve Francii. (mezi nimi i Francesko Barracka – nejúspěšnější italský pilot 1. Světové války s 34 vzdušnými vítězstvími) Největšímu náporu čelili italské letecké jednotky na severovýchodě svého státu, nad neprostupným terénem Alp a Dolomit. Tam se hrdinně utkávali s Rakousko-uherskými stíhači a bombardéry. Postupem času získávali nad nepřítelem technickou převahu, zastaralé rakousko – uherské stíhače se nemohly rovnat strojům italské výroby Ansaldo S. V. A. 5 (obr. 25) a začátkem roku 1918 již získali nad bojištěm absolutní vzdušnou převahu. Poněkud jinak vypadala letecká válka nad Carským Ruskem. Nevelké carské letectvo, (kontrastující s milionovou pozemní armádou) bylo na začátku války vyzbrojeno prakticky ze 100% francouzskými letadly továrních značek Nieuport či Morane – Saulnier. Navíc bylo určeno spíše k průzkumu, než ke stíhacímu boji, takže po vypuknutí války v roce 1914 německé a rakousko – uherské letecké síly doslova drtily ruské eskadry. A tak mnoho ruských továren, ve snaze vymanit se ze závislosti na Francii, přicházelo s četnými návrhy nových, stíhacích (v některých případech by se dalo říci spíše polostíhacích) konstrukcí letadel a armáda je ve velkém skupovala. Za všechny jmenujme stíhačky firem Mosca, Sikorskij nebo Anatra. Avšak ani přes to, že do Ruska zejména v letech 1916 a 1917 proudily nové francouzské stroje Nieuport 17 či z USA v Rusku tak nedostatkové letecké kulomety, ruským pilotům se nikdy nepodařilo zcela ovládnout vzdušný prostor nad carstvím.
16
4. 3 Dovětek Letecké boje probíhaly i nad územím balkánských států (Bulharsko, Rumunsko, Srbsko, Makedonie, Řecko…) a nad Černým mořem a územím Turecka, avšak zde neprobíhala prakticky žádná významnější a větší letecká střetnutí. Na všech hlavních frontách, tj. západní, východní a italská, a stranách 1. Světové války bojovali v leteckých jednotkách i českoslovenští piloti. Za všechny jmenujme Viléma Stavovského (obr. 26) ve Francii a Rudolfa Holeku v Rakousku – Uhersku. Významně se o podílu českých pilotů ve Francii zasloužil Milan Rastislav Štefánik.
17
5. Bombardovací letectvo
5. 1 Úvod Naprosto odlišnou kapitolou v historii letectví v 1. Světové válce je příběh bombardovacích letadel. Na počátku konfliktu nebyla vývoji velkých letadel, nesoucích větší množství bomb, věnována dostatečná pozornost. Zatímco Británie a Francie spoléhali na to, že tuto úlohu dokážou splnit letouny přímé pěchotní podpory, nesoucí minimální náklad bomb, a Centrální mocnosti zas vkládaly své naděje do obřích vzducholodí, schopné transportovat tuny výbušnin. Záhy však obě strany zjistily, že je nutné vyzbrojit své letecké síly něčím novým – velkým bombardovacím letadlem.
5. 2 Ostatní fronty Výjimkou byli Itálie a Rusko. Byli to jediné dvě země, které se před první Světovou válkou zabývali vývojem vícemotorových bombardérů. (vícemotorových se v tomto případě rozumí tři a více) Tento program přinesl své ovoce. V Itálii vznikla postupně série pěti třímotorových dvoj – troj plošných strojů (obr. 27), navržených Goivannim Caproni. Tyto letouny lehké konstrukce byly schopné přepravit větší množství bomb přes pohoří nad italskou frontou nad území nepřítele a zas se v pořádku vrátit zpět. Rusové měli daleko ambicióznější cíle, co se týče konstruování bombardérů. Zejména zde figuruje jméno Igor Sikorskij, vynikající technik a průkopník letectví. Jeho továrna v Tallinu (dnešní Estonsko) byla vůbec první na světě, která postavila čtyřmotorový stroj, nazvaný Russky Vityaz (ruský rytíř). To bylo v roce 1912. O rok později Sikorskij postavil dalšího ze svých obrů – bombardér Ilja Muromec (obr. 28), pojmenovaný podle ruské bájné postavy. Tyto stroje doslova naháněly hrůzu všem vojákům Trojspolku na východní frontě, ať to byl pilot, či obyčejný pěšák. Bohužel komunistický převrat v Rusku v listopadu roku 1917 donutil tohoto geniálního konstruktéra emigrovat do USA, kde však založil opět svou firmu a úspěšně stavěl vrtulníky.
18
5. 3 Bombardéry nad západní frontou Ale zpět na západ. Již koncem roku 1916 měli k dispozici obě zde bojující strany dva stroje, odpovídající jejich požadavkům. Na straně spojenců to byl letoun britské výroby Handley – Page 100/400, na straně druhé dominoval stroj Gotha G. III. Pozastavme se u druhého jmenovaného. Právě výroba bombardérů za 1. Světové války proslavila zapadlé město v samém středu Německa. První letoun z celé série, Gotha G. I (obr. 29), navržený Oskarem Ursiusem by vskutku pozoruhodně řešen: kokpity pilota, pozorovatele a střelce byly vyzdviženy nad úroveň křídel, pod kterými byly umístěny motory. Zajímavý stroj však nedosahoval kýžených výsledků, a proto další výrobky firmy Gotha se držely tradičnějších konstrukcí trupu, umístěného mezi oběma křídly a tlačnými motory. Právě verze G. III (obr. 30) se dostala na frontu v nejhojnějším počtu a na jaře a v létě 1917 vykonala několik náletů na Londýn a jiná anglická města. Jeho britský soupeř byl naproti tomu jeden z mála typů používaných spojeneckých bombardérů, také proto, že právě Handley – Page 100/400 (obr. 31) byl vyráběn v tak velkém množství. (cca 500 ks) V roce 1918 měl být postupně nahrazován novějšími Vickers Vimy, které měly takový dolet, že s nimi bylo počítáno při plánovaném bombardování Berlína, avšak válka brzy na to skončila, tudíž k útoku na hlavní město císařství nedošlo a k jednotkám se dostaly pouhé tři stoje.
5. 4 Konec války První světová válka zavdala též vzniku obřích bombardovacích monster, a to zejména v Německu koncem konfliktu. Firmy jako AEG, Gotha, Siemens – Schuckert a Zeppelin – Staaken budovaly letouny s rozpětím až 30 metrů a letoun Zeppelin – Staaken R. VI (obr. 32) byl až do 40. Let největším na světě, než ho překonal hydroplán Hughes H – 4, určený k transportu amerických tanků přes oceán do Británie. Je též známo, že Němci tajně pracovali na megalomanském projektu trojplošného, deseti motorového bombardéru Mannesmann, po dostavbě schopného zaútočit na New York City. 11. Listopad 1918 však utnul tyto technické výstřelky a zahájil dobu míru. Novou epizodu historie, kdy měla letadla plnit jiné, civilní úkoly. Ne však na dlouho…
19
Závěr Obrovský technologický skok v období 1. Světové války přispěl k rychlejšímu rozvoji pozdějších technologií natolik, že rok 1914 později historici označili jako počátek nové historické periody – Doby nejnovější. Přebytek vojenských letadel, zejména bombardérů ve Velké Británii zavdal ke vzniku prvních aerolinií, podobně tomu bylo v Německu se Zeppelinovými vzducholoděmi. Tento konflikt měl však hlavně negativní stránky: Zemřelo několik milionů lidí na bojišti, při bombardováních či po válce na následky Španělské chřipky. Úpadek Německého císařství napomohl Adolfu Hitlerovi (který prožil válku v zákopech) k uchopení moci v roce 1933. Doufám, že ti, kteří budou číst mou práci, se nad tématem zamyslí a pochopí, jakou má v dnešním světě důležitost. Tato práce obohatila i mé znalosti o aviatice za 1. světové války a myslím, že by mohla být využita například v hodinách dějepisu, aby vyzvedla tuto vskutku zapomenutou skupinu letců, letadel a konstruktérů. Závěrem bych chtěl poděkovat paní učitelce Aleně Pospíšilíkové za konzultaci a spolupráci při tvorbě práce.
20
Obrazová dokumentace
Obr. 1
Obr. 2
Obr. 3
Obr. 4
Obr. 5
Obr. 6
Obr. 7
Obr. 8
21
Obr. 9
Obr. 10
Obr. 11
Obr. 12
Obr. 13
Obr. 14
Obr. 15
Obr. 16
22
Obr. 17
Obr. 18
Obr. 19
Obr. 20
Obr. 21
Obr. 22
Obr. 23
Obr. 24
23
Obr. 25
Obr. 26
Obr. 27
Obr. 28
Obr. 29
Obr. 30
Obr. 31
Obr. 32
24
Seznam použité literatury a zdrojů informací Knihy a publikace 1. CHANT, CH.; Nejslavnější bombardéry. Praha: Svojtka&Co, 2006 2. WIEST, A.; Obrazové dějiny první světové války. Praha: Universum, 2008
Elektronické zdroje 3. http://air.wz.cz 4. http://www.century-of-flight.net 5. http://www.earlyaviator.com 6. http://valka.cz
25
Resumé Letectví v období první světové války 17. prosinci roku 1904 vzlétli bratři Orwille a Wilbur Wrightové s prvním motorovým letadlem. Od tohoto data se fakticky začala psát historie letectví. Bylo však jen otázkou času, kdy bude letadlo použito jako skutečná zbraň. Poprvé se tak stalo v italsko-turecké válce v roce 1911. Zde se však jednalo pouze o průzkumný let. Na začátku první světové války plnila letadla stejné úkoly, objevily se však první snahy pilotů zničit stroj nepřítele ve vzduchu. Uskutečnily se pokusy s montáží pučky na letoun. Jelikož kulomet byl příliš těžký a hrozilo nebezpečí, že dojde k poškození vrtule. Tento problém vyřešil až konstruktér Anthony Fokker, který vynalezl synchronizátor vrtule a kulometu a instaloval ho na svůj stroj Fokker E. III. Vznikl tak první stíhací letoun v dějinách. Tento objev umožnil, aby se válka ze zákopových linií přenesla také do vzduchu.
26
Summary Aviation in period of First World War 17th December 1904 Wright brothers Orwille and Wilbur at the first time flight up with aircraft with engine. In this date started aviation history. It was only question of time, when will be aircraft used like weapon. In the first time it’s happened in Italian – Turkey war in 1911, but that was only reconnaissance flight. At the start of World war one was airplanes used for reconnaissance only, but pilots want destroyed enemy’s airplanes in air. Then they made experiments with rifles mounted on his machines, because machine guns are so heavy and when they will have a machine gun mounted in a front of machine, they will destroy his own propeller. This problem solved constructor Anthony Fokker, when he made a propeller and machine gun synchronization system and mounted him on his aircraft Fokker E. III. That was the first fighter aircraft in the history. This discovery allowed that the war from trenches also transferred into the air.
27
