1.15.1. Lepidopterologický průzkum na území PR Rybníky Autoři: RNDr. Lukáš Spitzer, Tichá 1789, Vsetín (
[email protected]) Jiří Beneš, Entomologický ústav BC AV ČR, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice
Stručná charakteristika území PR Rybníky leží na katastru obce Kozlovice v nadmořské výšce 348–419 m. Lokalita je rovinatá, jen velmi málo svažitá se severozápadní expozicí. Celková výměra rezervace je cca 7,32 ha. Lokalita je tvořena převážně vzrostlým lesem, polopřirozeného charakteru. Nejvíce se zde uplatňují nalétnuté listnaté dřeviny (lípa, habr, dub, vrba, olše, bříza), na části lokality byla v minulosti provedena výsadba jehličnanů – smrku a borovice. Lesní porost na lokalitě není příliš hodnotný, je velmi hustý a tudíž zastíněný s málo rozvinutými spodními etážemi. Jádro rezervace je tvořeno malou rašelinnou loukou o velikosti zhruba 60 x 50 metrů. Tato louka je silně podmáčená s vyvinutými bulty rašeliníku a porostem ostřic a sítiny. V prostoru centrální rašelinné louky byl v minulosti malý rybník, který se buď samovolně zazemnil či byl cíleně zrušen. V severní části lokality se nacházejí degradované mezofilní luční lemy. . Okolní charakter krajiny je fádní, krajina je intenzivně zemědělsky obhospodařovaná.
Historie průzkumů Na lokalitě dosud nebyl žádný průzkum výskytu motýlů proveden, z území nebyly publikovány dokonce žádné jednotlivé nálezy motýlů, žádná data k PR Rybníky neobsahuje ani Databáze Mapování motýlů České republiky spravovaná Entomologickým ústavem BC AV ČR (České Budějovice).
Metodika Průzkum byl prováděn v roce 2010. Lokalita byla navštívena ve dnech 28.5.2010, 29.6.2010, 12.7.2010, 23.7.2010, 10.8.2010, 18.8.2010 a 2.9.2010. Výzkum byl zaměřen na denní motýly a noční motýly ze skupiny tzv. Macrolepidoptera (viz Janáčková & Štorkánová 2004). Zástupci
čeledí drobných motýlů (Microlepidoptera) byli zjišťováni jen okrajově. Denní motýli byli sledováni uvnitř rezervace a na jejích hranicích v lemu lesa navazujícím na intenzivní zemědělskou půdu. Noční motýli byli zaznamenáváni hlavně přímo na vlhké centrální louce, dále pak v lesních lemech rezervace s navazující intenzivní zemědělskou krajinou a byli monitorováni pomocí automatických přenosných světelných lapačů (zdroj: 8 W BLB zářivka Philips, napájená z baterie 12 V / 20 Ah; Světlá) a z části pomocí směsné výbojky Philips 150 W napájené generátorem. Determinaci odchycených jedinců provedli autoři).
Přehled zjištěných druhů Celkem bylo zjištěno 106 druhů čeledi Lepidoptera. Ve vybraných čeledí řádů Lepidoptera (dle metodiky Janáčková & Štorkánová) bylo zjištěno 96 druhů, 23 druhů denních a 73 druhů skupiny Macrolepidoptera náležejících k 13 čeledím. Nejhojněji byli zastoupeni zástupci čeledí můrovitých (Noctuidae) a píďalkovitých (Geometridae). Celkový přehled zachycených druhů je uveden v tabulce č. 1. V průběhu monitoringu nebyl zastižen žádný druh vedený v Příloze č. IV – směrnice 92/43/EHS a ve vyhlášce č. 175/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Z regionálně zajímavějších druhů byla zjištěna píďalka Ascotis selenaria – tento druh ale na severní Moravě v poslední dekádě expanduje – v minulosti byl na severní Moravě vzácný, vázaný suché křovinaté lesní lemy, v současnosti bývá zjišťován na širší škále biotopů, včetně ruderárů. Dále pak můra Thalpophila matura, v minulosti vázaná na suché luční biotopy, obdobně jako předchozí druh nyní v severní části areálů výrazně expanduje a osídluje i další typy biotopů. Oba druhy pravděpodobně na lokalitě nežijí v trvalých populacích. Přestože se jedná o lokalitu podmáčeného charakteru, nebyli zjištěni vzácnější zástupci lepidopterofauny vázané na vlhké a rašelinné louky (z běžných druhů typizací vlhké louky pouze osenice stínovaná – Xestia sexstrigata). Markatní byl i malý počet bežných lučních druhů (ve velmi nízkých početnostech), vázaných na celou škálu lučních biotopů v obyčejné kulturní krajině (ze zjištěných druhů jsou to např. Cerapterix graminis, Melanargia galathea, Scotopteryx chenopodiata, Zygaena filipendulae). Především na
2
základě vysledků průzkumu reprezentativní skupiny denních motýlů můžeme považovat současnou faunu motýlů vázaných na leskní stanoviště za velmi chudou. Dáno je to zjevně izolací plochy od okolní krajiny a její velmi malou rozlohou v kombinaci s nevhodným managementem - luční a mokřadní fytofágní hmyz je velmi citlivý na plošnou seč a mulč (vývojová stadia jsou naráz zlikvidována a imága pak trpí nedostatem zdrojů nektaru). Biodiverzitu lokality zvyšuje lesní, druhově bohatý porost. Přesto i tak není společenstvo lesních motýlů příliš bohaté – lesní porost v přírodní rezervaci příliš hustý a stinný, s málo vyvinutými spodními etážemi, minimem světlin, a na mnoha částech ruderalizovaný bez kvalitnějšího bylinného podrostu. Na části lesního porostu navíc došlo k výsadbám jehličnatých, pro dané místo naprosto nevhodných dřevin (smrk a borovice), což ještě dále snížilo kvality bylinného podrostu. Z běžných lesních druhů zjištěni např. hřbetozubci Pterostoma palpinum, Ptilodon capucina, Notodonta dromedarius, můry Ipimorpha retusa, I. subtusa, píďalka Euphyia unangulata – všichni vázaní především na lužní lesy a lesní nivy. Lokalita trpí i izolací uprostřed intenzivních zemědělských ploch, které dokáže stabilně obývat jen minimum druhů s nejširší ekologickou valencí – tudíž i druhů pro praktickou ochranu přírody neuchopitelnými. Všechny tyto fakty výrazně snižují druhovou pestrost daného území.
Tabulka č. 1: Přehled druhů zastižených na lokalitě v roce 2010 v průběhu inventarizačního průzkumu, včetně příslušnosti k čeledi, nomenklatura dle Laštůvka (1998). Čeleď Arctiidae Arctiidae Arctiidae Arctiidae Drepanidae Drepanidae Geometridae Geometridae Geometridae Geometridae Geometridae Geometridae Geometridae Geometridae Geometridae
Rod Arctia Eilema Eilema Phragmatobia Thyatira Drepana Alcis Ascotis Cabera Cabera Camptogramma Cloroclysta Cyclophora Ectropis Ematurga
Druh caja complanum depressum fuliginosa batis falcataria repandata selenaria exanthemata pusaria bilineata truncata punctaria crepuscularia atomaria
3
Geometridae Geometridae Geometridae Geometridae Geometridae Geometridae Geometridae Geometridae Geometridae Geometridae Geometridae Geometridae Geometridae Geometridae Geometridae Geometridae Geometridae Geometridae Hesperiidae Hesperiidae Hesperiidae Lycaenidae Lycaenidae Lymantriidae Lymantriidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae Noctuidae
Epirrhoe Euphyia Eupithecia Chiasmia Idaea Idaea Ligdia Lomaspilis Macaria Macaria Peribatodes Perizoma Scopula Scotopteryx Timandra Xanthorhoe Xanthorhoe Xanthorhoe Carterocephalus Ochlodes Thymelicus Celastrina Polyommatus Lymantria Orgyia Acronicta Agrotis Agrotis Amphipoea Apamea Autographa Cerapteryx Cosmia Diarsia Diarsia Euclidia Gortyna Hoplodrina Hoplodrina Hoplodrina Hypena Ipimorpha Ipimorpha Luperina Mesapamea Mythimna Mythimna Noctua Noctua Ochropleura Oligia Rivula Thalpophila Xestia
alternata unangulata icterata clathrata aversata dimidiata adustata marginata alternata notata rhomboidaria alchemillata immorata chenopodiata comae ferrugata fluctuata spadicearia palaemon venatus sylvestris argiolus icarus monacha antiqua rumicis c-nigrum exclamationis fucosa monoglypha gamma graminis trapezina brunnea rubi glyphica flavago ambigua blanda octogenaria proboscidalis retusa subtusa testacea secalis albipuncta pallens janthina pronuba plecta strigilis sericealis matura baja
4
Noctuidae Noctuidae Noctuidae Notodontidae Notodontidae Notodontidae Nymphalidae Nymphalidae Nymphalidae Nymphalidae Nymphalidae Nymphalidae Nymphalidae Oecophoridae Pieridae Pieridae Pieridae Pieridae Pieridae Pieridae Pyralidae Pyralidae Pyralidae Pyralidae Pyralidae Pyralidae Pyralidae Satyrinae Satyrinae Satyrinae Satyrinae Satyrinae Sphingidae Sphingidae Tortricidae Tortricidae Yponomeutidae Zygaenidae
Xestia Xestia Xestia Notodonta Pterostoma Ptilodon Aglais Araschnia Inachis Nymphalis Polygonia Vanessa Vanessa Carcina Anthocharis Colias Gonepteryx Pieris Pieris Pieris Agriphila Agriphila Catoptria Crambus Endotricha Eudonia Pleuroptya Aphanthopus Coenonympha Maniola Melanargia Pararge Deilephila Laothoe Apotomis Pandemis Yponomeuta Zygaena
c-nigrum rhomboidea sexstrigata dromedarius palpinum capucina urticae levana io antiopa c-album atalanta cardui quercana cardamines hyale rhamni brassicae napi rapae inquinatella straminella falsella lathoniellus flammealis truncicolella ruralis hyperanthus pamphilus jurtina galathea aegeria porcellus populi betuletana heparana plumbella filipendulae
Přehled zjištěných významných druhů V roce 2010 nebyl v PR Rybníky nalezen žádný zvláště chráněný, ohrožený či regionálně významný druh.
Shrnutí výzkumu PR Rybníky jsou z hlediska lepidopterofauny druhově chudé. Nebyl zjištěn žádný zvláště chráněný druh ani žádný zástupce ohrožených druhů z Červeného seznamu bezobratlých ČR
5
(Farkač et al. 2005). Převažují běžné a velmi rozšířené druhy vázané na lesní a luční biotopy, bohužel nebyly potvrzeny ani druhy typizující vlhké a rašelinné louky. V případě lučních druhů je malý počet zjištěných druhů v nízkých abundancích je zjevně ovlivněn malou rozlohou a izolací biotopu, který je navíc nevhodně obhospodařován. Významnější lesní druhy nebyly také zaznamenány – současný stav lesního porostu (malá rozloha, stinný, mladý porost bez světlin a bohaté spodní etáže) přežívání takových náročnějších druhů nyní ani neumožňuje. Rok 2010 byl navíc klimaticky velmi nepříznivý, což výrazně ovlivnilo především sběr nočních druhů motýlů. Zjištěný počet druhů (především u nočních zástupců) není konečný, při dlouhodobějším výzkumu by bylo nalezeno více druhů – především velmi rozšířených nočních motýlů vázáných na dřeviny.
Závěry a doporučení pro plánování managementových zásahů Během mapovacího období byl na lokalitě prováděn management v podobě seče na centrální rašelinné louce. Nelesní plochy v PR Rybníky byly v červenci jedenkrát posečeny na cca 70%, včetně úzkého okolí melioračního kanálu. Malá část centrální rašelinné louky byla ponechána dočasně neposečena. Seč byla zřejmě provedena bubnovou sekačkou a biomasa na místě částečně pomulčována. Napovídají tomu časté zbytky rozsekaného maliní a skerotizovaných částí trav a bylin, navíc jsme nikde nenašli deponovanou posečenou biomasu. Tento plošný způsob seče je pro bezobratlé nevhodný, mulčování je pak pro entomofaunu přímo likvidační. Navíc dočasně neposečené zůstaly pouze malé podmáčené plochy s porosty ostřic, sítiny a suchopýru – tedy druhou polovinu léta byla celá lokalita vlivem plošné seče bez zdrojů nektaru pro dospělce motýlů. Lemy louky byly vysečeny až k okraji lesa, čímž byly sice zlikvidovány náletové dřeviny, ale opět také zdroje nektaru pro motýly. Takto dlouhodobě praktikovaný management na malých izolovaných plochách je pro entomofaunu likvidační (Konvička et. al 2005). Proto by bylo vhodné v následujících letech ukončit mulčování a zavést mozaikovou seč (nejlépe křovinořezem). Na centrální rašelinné louce rozčlenit dočasně neposečené plochy (do další sezóny) alespoň do tří menších sektorů (místo současného jednoho) – vždy ponechat nejméně jednu třetinu všech lučních ploch neposečenou do další sezóny (neposečené plochy tedy během let střídat). Obdobně postupovat i v lemu ochranného
6
pásma na louce při severním okraji rezervace. Lesní lemy (v šíři 1-1,5 m) by bylo vhodné lemy pouze střídavě narušovat a ponechávat jich část neposečenou po celou sezónu – tyto části posekat příští rok a ponechat zase jiné (až do 50 % obvodu lemů). Výše uvedené platí i pro loučku v severní části lokality, kde by bylo jen vhodné prosvětlit stromový plášť při okraji lesa a zajistit tak vyšší prostupnost pro migrující motýly mezi centrální rašelinnou loukou a vnějším okrajem. V každém případě musí být zabráněno všem melioračním drenážím a jakýmkoli jiným způsobům odvodňování lokality – tj. důkladnému zaslepení všech dosud částečně fungujících kanálů. V poslední řadě je třeba bránit na nelesních plochách zarůstání odstraňováním dřevin, a to hlavně v horních partiích louky. Managament lesní části rezervace je v současnosti prováděn nahodile a velmi izolovaně. Zde je potřeba si přesně definovat cílový stav lesního porostu – dnes má jít zřejmě o napodobeninu neprostupného pralesa. Lesní porost (mimo výsadby) vznikl spontánně zarostením louky nálety. V současnosti jsou již stromy dospělé a část již začíná odumírat. Vhodné by bylo převést les na „parkový styl“ s podmáčenými místy – výrazně porost prosvětlit (vytvořit více světlin s ponecháním výstavků), umožnit rozvoj keřového patra a víceetážového lesa, který by lépe dotvářel charakter lokality a také by představoval druhově bohatší biotop, než les, který na lokalitě roste nyní. Biologicky naprosto nehodnotná je SZ část osázená jehličnany, která by v nejlepším případě měla být alespoň na jedné části (nejnižší část lokality směrem k hlavní silnici) úplně odstraněna a obnovena louka nebo zde alespoň vytvořit sečí udržovaný široký lesní průsek. V Současnosti zcela izolovaná centrální louka v rezervaci se tak napojí na migrační koridory v okolní krajině a bude moci být dosídlena dalšímu druhy motýlů a dalších bezobratlých z okolí. Všechny tyto zásahy by měly v rezervaci napomoci zvýšení nyní značně ochuzené biodiverzity terestrických bezobratlých živočichů. Vhodné by bylo na lokalitě vytvářet v několikaletých periodách malé mělké tůňky (na centrální louce alespoň dvě) s holými břehy, které budou postupně zarůstat raně sukcesí mokřadní vegetací (významné také pro vodní hmyz a obojživelníky).
7
Seznam použité literatury Beneš J., Konvička M. (eds.) (2002): Motýli ČR. Rozšíření ochrana I., II. Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. 857 pp., SOM, Praha. Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V. & Weidenhoffer Z. (2005): Hesperioidea & Papilionidea (denní motýli) pp. 219-223. – In: Brabec L. (1987): Motýli okolí Valašského Meziříčí ve sbírkách Okresního vlastivědného muzea Vsetín. Zpravodaj Okresního Vlastivědného Muzea ve Vsetíně 1987: 1-14. Dernický R. (1945): Lepidopterologické poznámky z Moravy. Příroda, 37: 276–285. Farkač J., Král D. & Škorpík M. (eds.) (2006): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp. Fajčík J. (2003): Drepanidae, Geometridae, Lasiocampidae, Endromidae, Leminiidae, Saturniidae, Sphingidae, Notodontidae, Lymantriidae, Arctiidae. Bestimmung – Verbreitung – Flugstandort – Bionomie. Die Schmetterlinge Mittel- und Nordeuropas. I. Band. 22 Schwarz-weiß- + 38 Farbtafeln, 172 pp. (in Slovak & German). Fajčík J., (1998): Noctuidae. Bestimmung – Verbreitung – Flugstandort – Bionomie. Die Schmetterlinge Mitteleuropas. II. Band. 20 Farbtaf., 170 pp. (in Slovak and German). Janáčková H. & Štorkánová A. (eds.) (2004): Metodika inventarizačních průzkumů zvláště chráněných území. AOPK. Praha. Konvička M., Beneš J., Čížek L. (2005): Ohrožený hmyz nelesních stanovišť: ochrana a management. Sagittaria, Olomouc. 127 pp. Laštůvka Z. (ed.) (1993): Katalog motýlů moravskoslezského regionu. Katalog von Faltern der mährisch-schlesischen Region (Lepidoptera) . AF VŠZ, Brno, 130 pp. Laštůvka Z. (ed.) 1998: Seznam motýlů České a Slovenské republiky (Checklist of Lepidoptera of the Czech and Slovak Republics). Konvoj, Brno, 118 pp. Skala H. (1911-12): Die Lepidopterenfauna Mährens I, II. Verh. Naturforsch. Ver. Brünn, 50(1912): 63-241, 51 (1913): 115-377.
8
Skala H. (1936): Zur Lepidopterenfauna Mähren und Schlesiens. Acta musei Moraviensis 30 (Supp.): 1-197. Stiova L (1975): Výskyt denních motýlů v Moravskoslezských Beskydech a Vsetínských vrších. Entomologický Zpravodaj (Ostrava) 5(2, 3): 1-24, 1-8. Vaněk J. (1980): Můrovití (Noctuidae) v Severomoravském kraji. Entomologický Zpravodaj (Ostrava-Poruba), 10: 97–115. Vaněk J. (1981): Píďalky - Geometridae - v Severomoravském kraji. Entomologický Zpravodaj (Ostrava-Poruba), 11 (5): 82–95.
Příloha
Pozice lapačů, výbojky a směry pořízených fotografií v rámci PR Rybníky.
9
Přenosný světelný lapač (GPS: 49°34'32.329"N, 18°14'44.448"E), 10.8.2010.
Lem lokality PR Rybníky u hlavní silnice (GPS 49°34'34.381"N, 18°14'41.173"E), 10.8.2010.
10
Pohled na centrální rašelinnou louku v PR Rybníky. Ukázka plošné seče sekačkou na většině území, 10.8.2010.
11
