1.18.2. Koleopterologický průzkum na území PR Skalka 1. Úvod Zpráva o realizaci projektu obsahuje výsledky inventarizačního průzkumu brouků (Coleoptera) v období květen-září 2010. V tabulkové příloze je seznam dosud nalezených a determinovaných druhů, faunisticky zajímavé nálezy jsou komentovány. V následující zprávě jsou zahrnuta vyhledaná data o chráněných druzích a managementu území s terénním průzkumem a zhodnocením výskytu zjištěných druhů.
2. Název průzkumu Inventarizační průzkum entomologický PR Skalka-brouci (Coleoptera)
3. Cíl průzkumu Zpracování inventarizačního průzkumu entomologického PR Skalka se zaměřením na brouky (Coleoptera), se zvláštním zřetelem na druhy zvláště chráněné dle vyhl. 395/1992 sb. a 175/2006 sb. a druhy uvedené v Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky-Bezobratlí (Farkač, Král, Škorpík et al., 2005) a návrhu případných managementových opatření v přírodní rezervaci z hlediska brouků (Coleoptera)..
4. Použitá metodika Samotný průzkum probíhá podle Metodiky inventarizačních průzkumů MZCHÚ (AOPK ČR, 2005). K orientačnímu zjištění výskytu epigeických druhů (žijících na půdním povrchu), bylo použito metody zemních pastí, které byly rozmístěny na vhodných místech, tak aby byly postiženy všechny hlavní porostní typy vyskytující se v PR. Jako pastí bylo použito polyetylénových kelímků o obsahu 0,3 litru, jako fixační tekutiny byl použit etylenglykol s příměsí piva ke zvýšení atraktivity. Druhy brouků z půdního povrchu byly sbírány rovněž individuálně pod kaménky, kůrou, kusy dřev a listím za použití exhaustoru a trojzubé zahradnické motyčky, zvláštní pozornost byla věnována vrcholkovým partiím PR, které jsou druhotně bezlesé. Zde bylo sbíráno vyhrabáváním brouků mezi kořínky a drny trav. Nosatci rodu Acalles byli sbíráni především na bukových větvích ležících na půdním povrchu. Druhy obývající bylinné patro byly sbírány smýkáním smýkací síťkou a to zvláště v rozvolněnějších částech lesního porostu, na lesních světlinách a podél lesních cest, více floricolních druhů bylo soustředěno na nižších kvetoucích jeřábech ve těsně pod vrcholem Skalka. . Ke sběru brouků z keřového a nižšího stromového patra bylo užito sklepávání vegetace do sklepávadla. Na vhodných místech u pat stromů, okolo pařezů a podél ležících klád bylo sbíráno prosevem opadaného bukového listí. Tyto metody byly doplněny individuálním sběrem na rostlinách, květech, pod kůrou apod. Mykofágní brouci byli sbíráni prohlížením plodnic hub v různém stadiu rozpadu. V období květen-září byly uskutečněny celkem 4 sběrné exkurze (15.5., 6.6., 10.7., 25.9.), během kterých byl získán materiál okolo 350 ex.řádu Coleoptera. Běžné, opakující se a dobře určitelné druhy byly pouze zapsány a po té opět vypuštěny. Determinace materiálu byla provedena převážně dle Freude et al.(1966-1987), nomenklatura je použita dle práce Jelínek et al.(1993), Carabidae dle Hůrky (1996). Na determinaci získaného materiálu se mimo autora podílel L. Koloničný (Ostrava)-Cantharidae, Curculionidae. Přehled dosud zjištěných druhů je uveden v tabulkové příloze. V tabulkové příloze ve sloupci RL jsou označeny druhy uvedené ve vyhl. 395/1992 Sb.(symbol §) a druhy uvedené v červeném seznamu bezobratlých (Farkač et al.,2005) dle kategorií (CR-kriticky ohrožený, EN ohrožený, VU-zranitelný, NTtéměř ohrožený)
Nálezy druhů bionomicky, faunisticky a jinak významných jsou komentovány.
Databáze zjištěných druhů s povinnými parametry byla zadána do prostředí NDOP.
5. Výsledky 5.1 Přírodní rezervace Skalka Přírodní rezervace Skalka s výměrou 35,44 hektarů se nachází v katastrálním území Kunčice pod Ondřejníkem, v okrese Frýdek-Místek. Toto chráněné území bylo vyhlášeno v roce 1977. Nadmořská výška území se pohybuje od 747 do 964 m. n m. Důvodem ochrany je zachování zbytků přirozené staré jedlobučiny, místy pralesovitého charakteru. Geologické a botanické charakteristiky území uvádí Weismannová et al.(2004).
5.2. Charakteristika Coleopterofauny PR Skalka Z hlediska struktury fauny brouků PR Skalka je významným faktorem poloha PR uvnitř lesního komplexu, což se projevuje praktickou absencí ekotonového efektu. Pro zvýšení diverzity fauny brouků PR má význam přítomnost bezlesých ploch, jako zatravněné startovací plochy pro paragliding a druhotného bezlesí okolo nejvyššího bodu PR. Brouky vyskytující se v PR Skalka lze rámcově rozdělit na druhy epigeické, převážně karnivorní druhy obývající půdní povrch, druhy fytofágní, vázané na listy bylin, stromů a keřů a dále druhy xylofágní, respektive saproxylické, vázané vývojem na dřevo v různém stupni rozpadu, dutiny stromů apod. Ve fauně brouků v této přírodní rezervaci hrají významnou úlohu některé menší, potravně vyhraněné skupiny jako druhy mykofágní, vázané na houby, zvláště saproparazitické druhy hub, vázané na staré stromy (Fomes fomentarius apod.). Z karnivorních druhů půdního povrchu byli zjištěni převážně běžnější zástupci čeledí Carabidae a Staphylinidae. Z reliktních druhů přírodě blízkých lesů byli zjištěni střevlíci Cychrus attenuatus a Leistus rufomarginatus, významným je rovněž zjištěný výskyt karpatského montánního druhu Pterostichus foveolatus. Na hlinité lesní cesty, zvláště na jejich osluněné okraje je vázán výskyt svižníků (Cicindela campestris, C. sylvicola) K druhům epigeickým lze přiřadit rovněž nosatce rodu Acalles, charakteristické pro původní zachovalé porosty, kteří žijí v opadu a na větvičkách na půdním povrchu, kde se živí plodničkami hub nebo plísněmi. Příslušníci tohoto rodu jsou považováni za relikty a jejich přítomnost na lokalitě dle Strejčka (pers.comm.) je považována za důkaz kontinuální existence lesního porostu na dané lokalitě. Bylinné patro PR je poměrně uniformní, s nízkou pokryvností, odpovídající dominantním jedlovým bučinám, což se projevuje i nízkou pestrostí fytofágní fauny. Z typických druhů bukových porostů byl zjištěn na bažanku vázaný dřepčík Hermaeophaga mercurialis. Podél širších lesních cest při západním a severozápadním okraji PR je pomístně rozšířena semiruderální vegetace s příslušnými expansními fytofágními druhy brouků (Fastuolina fastuosa, Gastrophysa viridula, Nedyus quadrimaculatus apod.) Keřové a nižší stromové patro v PR je opět málo vyvinuté, většinou tvořené jen jednotlivými skupinkami zmlazení buku, klenu, případně nárosty jeřábu a břízy podél lesních cest a světlin. Pro celkovou diverzitu má velký význam zvláště výskyt jeřábu, především na okraji bezlesých ploch, kdy řada florikolních druhů vyhledává jeho květy. Fytofágní fauna keřového patra je reprezentována opět zástupci čeledi Curculionidae (Phyllobius sp., Polydrusus sp., Otiorhynchus sp., Rhynchaenus fagi) na jeřáb vázanou mandelinkou Gonioctena quinquepunctatus V keřovém a stromovém patře se vyskytují rovněž karnivorní druhy, které zde vyhledávají svou potravu, především zástupci čeledí Cantharidae a Coccinelidae, z čeledi Carabidae potom střevlíčci rodu Dromius. Z druhů saproxylických, vyvíjejících se ve dřevě v různém stadiu rozpadu je pro bukové porosty typický roháček bukový (Sinodendron cylindricum). Pod kůrou odumírajících kmenů a větví se vyskytují
rovněž pravděpodobně karnivorní druhy čeledi Silvanidae, jako běžná Uleiota planata a reliktní Dendrophagus crenatus.
5.3. Přehled faunisticky a bionomicky významných druhů Carabidae Cicindela campestris L. -svižník polní: Dříve běžný druh otevřené krajiny, změnami v obhospodařování polí a chemizací vytlačen a přežil na neplodné půdě v okrajích lesů apod., průzkumem zjištěn na lesní cestě ve vrcholové partii PR, dle vyhl. 395/1992 druh ohrožený. Cicindela silvicola Dej. – svižník lesomil: Lesní druh, v lesích pahorkatin a hor, častý na lesních cestách, skládkách, hlinitých zářezech lesních cest, v Beskydech obecný, v PR pozorováno několik ex. na lesní cestě při horním okraji paraglidingové louky, dle vyhl. 395/1992 druh ohrožený. Cychrus attenuatus (Fabr.) – střevlík: Lesní druh, v přírodě blízkých lesích od pahorkatin do hor. Hůrka K., Veselý P., Farkač J. ( 1996) jej považují za reliktní druh. Leistus rufomarginatus (Duft.) – Eurokavkazský, skrytě žijící druh, na severní Moravě více rozšířen, ale většinou jen jednotlivě, stinné lesní biotopy nížin až pahorkatin, v PR 1 ex. v zemní pasti. Hůrka K., Veselý P., Farkač J. ( 1996) jej považují za reliktní druh. Pterostichus foveolatus (Duft.) – střevlíček: Karpatský druh, horské lesy, v ČR jen na Moravě, ve vyšších polohách Beskyd, v PR několik ex. pod bukovým listím ve střední části, významný doklad biogeografické příslušnosti Ondřejníku k Moravskoslezským Beskydům. Curculionidae , Acalles comutatus (Germ.), Acalles hypocrita Boh., Acalles pyreneus Boh. – nosatci: Typické druhy starých původních porostů, dle Strejčka nutno považovat za relikty. Druhy půdního povrchu, žijící v detritu a na opadaných bukových větvích, kde se živí pravděpodobně plodničkami hub, v PP více ex na ležících bukových větvích v severní části PR. Farkač J., Král D., Škorpík M.(2005) druhy uvádí v kat.NT (téměř ohrožené). Trachyphloeus bifoveolatus Beck.- nosatec: Skrytě žijící druh, na půdním povrchu na bezlesých místech mezi kořínky trav, v Beskydech lokální, v PR v ušlapávaném travním porostu na nejvyšší kótě území. Lucanidae Sinodendron cylindricum (L.)-roháček bukový: Typický druh přírodně blízkých bučin, vývoj v pahýlech, pařezech a kmenech buků, napadených bílou hnilobou. Silvanidae Dendrophagus crenatus (Payk.) – lesák: Druh přírodě blízkých horských lesů, ve střední Evropě vzácný až velmi vzácný, v Beskydech ve zbytcích pralesních lokalit. V PR dosud 1 ex. pod odstávající bukovou kůrou. Farkač J., Král D., Škorpík M.(2005) druh uvádí v kat.EN (ohrožený).
6. Definice ohrožujících faktorů Rekreační zatížení území – rozsah rekreačního využití území na současné úrovni nepředstavuje pro entomofaunu PR významnější riziko, v lesních porostech je žádoucí dodržovat pohyb po značených stezkách a pěšinách, provozování paraglidingu nemá na entomofaunu nežádoucí dopad Eroze se projevuje omezeně, zvláště na lesních cestách a stezkách, v samotných porostech je nízká a prakticky nevýznamná.
Změny dřevinné skladby – na rozsáhlých plochách PR je dřevinná skladba blízká jedlobučinám, zastoupení jedle je však nízké. Na území PR se nachází několik skupin tyčoviny s převahou smrku, které by měly být ponechány na dožití a dále uměle neobnovány smrkem.
7. Závěry a doporučení Entomologickým inventarizačním průzkumem PR Skalka provedeném v roce 2010 bylo zjištěno v dosud determinovaném materiálu 112 druhů brouků 25. čeledí. Ze zjištěných druhů jsou svižník Cicindela campestris a C. silvicola uvedeny ve vyhl.395/1992 jako druhy ohrožené. V červeném seznamu bezobratlých (Farkač et al.,2005) je uveden Dendrophagus crenatus v kat. EN (ohrožený), Acales comutatus v kat. NT (téměř ohrožený). Z hlediska entomologického lze spatřovat význam PR Skalka v následujících aspektech: -Rozsáhlé území s převážně přírodě blízkými lesy na prudkých svazích, dosud převážně ve stadiu optima, jen omezeně, na menších plochách se rozpadající. -Lokalita karpatských druhů, s Moravskoslezskými Beskydami.
potvrzujících
biogeografickou
souvislost
Ondřejníku
Pro udržení, respektive zvýšení stávajících hodnot PR Skalka lze doporučit
-V kmenovinách aplikovat v podstatě princip bezzásahovosti, případnou těžbu jednotlivým výběrem možno použít jen v omezené míře k uvolnění náletů zmlazujícího buku, přirozeně odumřelé a vyvrácené stromy ponechat na místě jako prostředí pro vývoj xylofágního hmyzu. Odumřelé jedince smrku možno odstranit. V mladých, uměle založených porostech(tyčovinách) výchovou preferovat listnáče, postupně snižovat zastoupení smrku -Pro vývoj více xylofágních brouků např.čeledi Melandryidae a nosatců rodu Acalles je vhodné ponechat v porostu rovněž jednotlivé větve buku. -V mladších listnatých skupinách možno hospodařit mírnějšími výchovnými zásahy zaměřenými spíše do podúrovně. - -Sledovat sukcesi náletových dřevin, přiměřený výskyt náletových dřevin, zvláště jeřábu ptačího a keřů v porostních okrajích je žádoucí -Při práci v PR vyloučit použití těžké mechanizace, narušující půdní povrch. -Provozování paraglidingu ve stávajícím rozsahu nepředstavuje pro entomofaunu významné riziko.
8. Bibliografické údaje k zájmovému území Entomofauna brouků vlastního území PR nebyla dosud zkoumána, z ostatních skupin hmyzu uvádí Weismannová et al.(2004) zjištěný výskyt jasoně dymnivkového (Parnasius mnemosyne). Ve starší literatuře existuje více údajů o výskytu střevlíkovitých (Carabidae) lokalizovaných jako Ondřejník, případně „pohoří Ondřejníku“, nověji shrnutých a komentovaných v práci Stanovský & Pulpán (2004). Z údajů před rokem 1900 byly opakovaně publikovány nálezy místeckého lékárníka Schwaba a to Licinus hofmannseggii a Carabus fabricii. Licinus hoffmannseggii – střevlíček je vzácný lokální druh suťových listnatých lesů, v Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky-Bezobratlí (Farkač, Král, Škorpík et al., 2005) uvedený v kategorii NT (téměř ohrožený), na severní Moravě je znám z cca 3 recentních lokalit. Carabus fabricii – střevlík fabriciův, je druh vyšších poloh Karpat, zvláště horských holí. Výskyt v ČR není spolehlivě prokázán, v literatuře existují historické údaje z Beskyd a Ondřejníku, jejichž věrohodnost,
vzhledem k bionomii druhu vzbuzuje pochybnosti. Možná je rovněž záměna za příbuzný druh C. irregularis, který se vzácně vyskytuje i v Beskydech ve zbytcích přírodě blízkých jedlobučin. Z dalších udávaných druhů Carabidů jsou pozoruhodné opakované nálezy kvapníka Amarra erratica. Jedná se o boreomontánní cirkumpolární druh, na severní Moravě rozšířený ve vrcholových partiích Hrubého Jeseníku a Beskyd. Jeho výskyt na Ondřejníku dokazuje biogeografickou souvislost masivu Ondřejníku s vlastními Beskydami.
6. Seznam použitých informačních zdrojů Metodiky inventarizačních průzkumů MZCHÚ (AOPK ČR, 2005). Farkač J., Král D., Škorpík M.(2005)-Červený seznam ohrožených druhů České republiky, Bezobratlí, AOPK Praha, 758 pp. Freude H., Harde K. W., Lohse G. A. ( 1966-1987): Die Käfer Mitteleuropas, band 1-11, Goecke & Evers- Krefeld. Hůrka K. ( 1996) : Carabidae of the Czech and Slovak Republics, Kabourek, Zlín, 565 pp. Hůrka K., Veselý P., Farkač J. ( 1996): Využití střevlíkovitých ( Coleoptera: Carabidae) k indikaci kvality prostředí, Klapalekiana, 32: 15-26. Jelínek J. eds., (1993) :Checklist of Czechoslovak Insects IV, (Coleoptera), Seznam československých brouků, Folia Heyrovskyana, suppl.1, Praha, 172pp. Kolibáč J., Majer K., Švihla V. (2005): Brouci nadčeledi Cleroidea Česka, Slovenska a sousedních oblastí Laibner St. (2000): Elateridae of the Czech and Slovak Republics, Kabourek, Zlín, 292 pp.. Maršálková J. et al. (1987): Metodika inventarizačního průzkumu chráněného území.- Státní ústav památkové práce a ochrany přírody, Praha. Picka J. (1978): Klíče k určování hmyzu 1, Coleoptera-Tenebrionidae, Zprávy Československé společnosti entomologické. Pruner L., Míka P. (1996): Seznam obcí a jejich částí v České republice s čísly mapových polí pro síťové mapování fauny, Klapalekiana,32 (Suppl.):1-175. Reitter E. (1869-1870): Uebersicht der Käfer-Fauna von Mähren und Schlesien, Verhandlungen des naturforschenden Vereines in Brünn, VIII.Band, II.Heft, 195 pp. Skoupý V.(2004): Střevlíkovití brouci České a Slovenské republiky ve sbírce Jana Pulpána, 213 pp., CDRom. Sláma M.(1998): Tesaříkovití-Cerambycidae České a Slovenské republiky (Brouci-Coleoptera, 383 pp. Smetana A.(1958): Drabčíkovití (Staphylinidae) in Fauna ČSR, svazek 12, Nakl.Čs akademie věd, Praha Stanovský J., Pulpán J.(2006): Střevlíkovití brouci Slezska, Muzeum Beskyd Frýdek-Místek. Weismannová a kol. (2004): Ostravsko. In : Mackovčin P. a Sedláček M.(eds.):Chráněná území ČR, svazek X.Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 456 pp.
