Heteropterologický průzkum na území PR Rybníky

1.15.4. Heteropterologický průzkum na území PR Rybníky

1.

NÁZEV A AUTOR PRŮZKUMU

Heteropterologický průzkum na území PR Rybníky RNDr. Magdaléna Roháčová, Ph.D.

2.

CÍL PRŮZKUMU

Cílem uskutečněného entomologického průzkumu je vyhodnotit společenstvo Heteroptera (ploštice) na území PR Rybníky z faunistického a ochranářského hlediska a srovnat recentní výsledky s výsledky průzkumu uskutečněným před 15 lety.

3.

METODIKA

Entomologický průzkum byl uskutečněn na konci vegetačního období roku 2009 a v průběhu vegetačního období roku 2010. Terénní sběry byly uskutečněny ve dnech: 2.9.2009, 2.10.2009, 8.10.2009, 29.5.2010, 16.6.2010, 24.6.2010, 13.7.2010, 10.8.2010, 26.8.2010, 14.9.2010 a 7.10.2010. Při sběru ploštic byly použity klasické metody sběru hmyzu: a/ prosevy lesní hrabanky a rašeliníku (u této metody nebylo možné sběry přesně kvantifikovat, jelikož většina odběrů byla zpracovávána přímo v terénu a nebyla přesně známá váha vzorků příp. objem zkoumaného substrátu). b/ metoda 50 oklepů keřů a dostupných větví dřevin na okrajích lesních porostů a na okrajích rašelinné a mezofilní ovsíkové louky (v přehledu je uveden počet získaných jedinců na 50 oklepů, příp. je pro účely srovnání získaný počet přepočten na 50 oklepů). c/ metoda smyků vegetace na ploše rašelinné louky, ovsíkové louky a lesního podrostu (podle Tischlera (1949) odpovídá přibližně počet jedinců nasbíraných v 50 smycích jejich hustotě na 1 m2. Vzhledem k tomu, že nebyl vždy odebrán stejný počet smyků (nestejná velikost dílčích ploch, rozdílná hustota a kvalita porostu), počet smyků byl vždy proveden v násobku 25 smyků a v tabulkových přehledech je uveden resp. přepočten počet jedinců na 100 smyků (=denzita jedinců na 2m2). d/ metoda zemních pastí, které byly instalovány na 2 vybraných lokalitách PR v počtu 5 pastí. Jako konzervační tekutina byl použit 70%-ní líh. Pasti byly exponovány na rašelinné louce a v podrostu lesa společenstva lesních typů 4O1 - svěží dubová jedlina šťavelová, a to od 24.6. do 7.10.2010. Pasti byly vybírány v cca 3-týdenních intervalech. d/ metoda odchytu hmyzu Malaiseho pastí Townesova typu, která byla instalována na rašelinné louce. Tato metoda byla použita koncem vegetační sezóny od 10.8. do 7.10.2010, jako konzervační tekutina byl použit 70%-ní lih). e/ metoda odlovu hmyzu cedníkem na povrchu tůně rašelinné louky (u této metody nebyla možná přesná kvantifikace, jelikož vzhledem k miniaturní velikosti tůně bylo snahou odlovit potřebný počet jedinců). f/ metoda žlutých misek (použity 2 žluté misky na rašelinné louce, které byly exponovány v průběhu sběrového dne – cca 5 hodin). g/ individuální sběr pod kůrou stromů a větví ležících na půdě Dny resp. interval a lokality, na nichž byly jednotlivé sběrové metody použity, jsou uvedeny v tabulkových přehledech. Hodnoty v tabulkách jsou sumarizovány na biotop jako celek. Získané faunistické údaje byly zadány do Nálezové databáze AOPK ČR, kde jsou i podrobnější údaje (např. sběry na menší plošce s určitým typem porostu a pod.). Při téměř všech terénních sběrech byla pořízena fotografická dokumentace, kompletní fotodokumentace je uložena v archivu autorky. V této práci jsou použity jenom některé fotografie (záběry by byly takřka duplicitní) dokumentující dílčí sběrové lokality nebo fenomény diskutované v textu. Místa nálezu faunisticky významných druhů byla zakreslena do ortofotomapy, kterou poskytla AOPK ČR pro účely tohoto průzkumu. Pro získaný materiál platí leg. et det. Roháčová, dokladový materiál je uložen ve sbírce autorky. Nomenklatura je převzata z nepublikovaného Check listu českých a slovenských ploštic (P. Kment), který vychází z katalogů Aukemy & Riegera 1996, 1999, 2001, 2006. Údaje o ekologických nárocích v přehledu druhů vycházejí zejména z prací Wachmanna et al. 2004, 2006, 2007, pro zástupce čeledi Pentatomidae a Scutelleridae z prací Stehlíka (1984, 1985, 1986, 1987, 1995), Stehlíka & Vavřínové (1989, 1998a,b) a Stehlíka & Heisse (2000).

Dosažené výsledky lze dobře srovnat s předchozím průzkumem (Roháčová 2005), který proběhl prakticky ve stejném rozmezí vegetačního období (od 24.5.-10.10.1995) a také identickými metodami. Rovněž recentní průzkum proběhl na přibližně stejných dílčích částech PR zkoumaných v roce 1995 (obr. 1). Průzkum v roce 2010 probíhal na následujících dílčích lokalitách (biotopech) rezervace (obr. 2): I. Rašelinná louka: 1.a: velmi mírně svažitá rašelinná louka (5-7°, SZ svah) o rozloze 0,51 ha v nadmořské výšce 390 m, která sousedí ze SZ strany s uměle vysázeným borovým porostem, z ostatních stran s lesními porosty pestrého složení o celkové rozloze 4,97 ha. Většina lučního porostu náleží ke svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis Passarge (1964) 1978 (ostřicovo-rašeliníková společenstva přechodových rašelinišť podhorských poloh) (obr.3a). 1.b: malá část louky na jejím severovýchodním okraji patřící k svazu Violion caninae Schwickerath 1944 (krátkostébelné smilkové louky) (Moravec 1983) (obr. 3b). 1.c: lemový dřevinný porost kolem rašelinné louky, který tvoří keře a stromy Salix caprea, S. aurita, Betula pendula,Quercus robur, Populus tremula, Frangula alnus, Corylus avellana, Alnus sp. ad. (obr. 3c, d). 1.d: nálet Rubus hirtus agg. na JV okraji louky (obr. 3e,f) 1.e: materiál hnijících větví na JV okraji louky (obr. 3g) . II: Lesní porosty: Přirozená skladba přilehlých lesních porostů byla v minulém období částečně až silně pozměněna, a to jednak zalesněním původních holin dřevinami nepřirozené skladby (Quercus rubra, Picea abies , případně Pinus) a jednak výstavbou elektrovodu. Zařazení porostů do jednotlivých lesních typů je i u recentního průzkumu převzato z práce Holuša & Holuša (1999), viz. obr. 1). 2.a: soubor lesních typů 4S - Fagetum mesotrophicum (společenstvo lesního typu (dále jen SLT) 4S1 - svěží bučina šťavelová), smíšený porost (zejména Quercus robur, Betula pendula a vtroušeně Picea abies), porostní skupina 40, podrost místy nezapojený (zejména Rubus hirtus agg., na okrajích Impatiens sp., místy Oxalis acetosella, nálet dřevin) (obr. 4a). 2.b: SLT 4S1 - svěží bučina šťavelová), smíšený porost (zejména Quercus robur, Betula pendula a Picea abies), porostní skupina 20, podrost zapojený místy z 50-80% (zejména Rubus hirtus agg., Impatiens sp., místy Pteridophyta, Poaceae, vtroušeně Circaea lutetiana, nálet dřevin) (obr. 4b). V této části největší výskyt Quercus rubra (obr. 4c). 2.c: SLT 4S1 - svěží bučina šťavelová), smíšený místy prosvětlený porost (zejména Betula pendula, Tilia sp., Frangula alnus a Picea abies), porostní skupina 30, zapojený podrost (zejména Vaccinium myrtillus, nálet dřevin) (obr. 4d). 2.d: SLT 4S1 - svěží bučina šťavelová), smíšený hustý porost (zejména Quercus robur, Betula pendula a Picea abies), porostní skupina 20, podrost místy nezapojený (zejména Rubus hirtus agg. a nálet dřevin) (obr. 4e). 2.e: SLT 4S1 - svěží bučina šťavelová, pestrý keřovo-stromový plášťový lem rezervace na jejím V okraji (Quercus robur, Betula pendula, Cerasus avium, Sambucus nigra, Fraxinus excelsior, Frangula alnus ad.). (obr. 4f). 2.f: SLT 4S1 - svěží bučina šťavelová, hustý smíšený porost (zejména Quercus robur, Frangula alnus, Sambucus nigra, Carpinus betulus ad.), porostní skupina 20, 70-100% místy zapojený podrost (zejména Pteridophyta, Rubus hirtus agg., nálet dřevin) (obr. 4g). 2.g: SLT 4S1 - svěží bučina šťavelová, pestrý keřovo-stromový plášťový lem rezervace na jejím J cípu (Tilia sp., Frangula alnus, Sambucus nigra, Urtica sp., Rumex sp., Apiaceae ad.). (obr. 4h). 3.a: soubor lesních typů 4O - Querceto-Abietum variohumidum trophicum, SLT 4O1 - svěží dubová jedlina šťavelová, převážně jehličnatý suchý les (zejména Picea abies), porostní skupina 20, většinou nezapojený porost (zejména Vaccinium myrtillus, Rubus hirtus agg., méně Senecio ovatus, Avenella flexuosa, Luzula nemorosa) (obr. 5a). 4.a: soubor lesních typů 4V Fagetum humidum fraxinosum (SLT 4V1- vlhká bučina netýkavková), různé porostní skupiny, pestrý a vlhký bylinný podrost (zejména Caltha palustris, Petasites sp., Cardamine sp.) (obr. 5b). III. Mezofilní ovsíková louka: 5.a: mírně svažitá a na spodním konci podmáčená louka v SV cípu PR o rozloze 0,07 ha, využívaná předtím zřejmě jako pastvina (při předchozím průzkumu hojný výskyt Rumex sp.), dnes sečená. Mezofilní ovsíková louka, svaz Cynosurion s prvky pcháčových luk, v porostu kromě tráv (Poaceae) zejména Holcus lanatus, Rumex crispus, Polygonum sp., méně Trifolium repens, Juncus sp., Lathyrus sp., Cirsium sp.)

5.b: keřovo-stromový velmi pestrý lem louky s dřevinami Crataegus sp., Quercus robur, Picea abies, Tilia sp., Populus tremula, Sambucus nigra, Rubus hirtus agg., Urtica sp., Frangula alnus. IV. Umělé bezlesí: 6.a: průsek pod vedením vysokého napětí. Porost, který byl velmi hustý a takřka neproniknutelný v roce 2009 a který byl tvořen vzrostlými náletovými dřevinami několika druhů (obr. 6a), byl v roce 2009 vykácen. Porost v průseku pak představoval zčásti nálet dřevin (vesměs Populus sp. a Rubus hirtus agg., Urtica sp., Scrophularia sp. a zčásti původní prameništní vegetaci (Myosotis sp., Caltha palustris, Cardamine sp. ad.) (obr. 6b, c).

4.

VÝSLEDKY

V průběhu průzkumu bylo na ploše rezervace zjištěno celkem 98 druhů ploštic ze 17 čeledí. V následujícím přehledu jsou uvedeny výsledky sběrů na jednotlivých dílčích plochách (biotopech). Sběrové dny jsou uvedeny jen pokud byly Heteroptera ve sběrech potvrzena. Druhové zastoupení společenstva Heteroptera je komentováno na konci každého souboru dílčích lokalit. I. Rašelinná louka: Lokalita 1.a:

Acanthosoma haemorrhoidale Anthocoris nemorum Calocoris affinis Coreus marginatus Cymus aurescens Cymus claviculus Cymus glandicolor Cymus melanocephalus Drymus brunneus Drymus ryeii Drymus sylvaticus Eurygaster testudinaria Eysarcoris aeneus Gastrodes abietum Geocoris dispar Graphosoma lineatum Harpocera thoracica Himacerus mirmicoides Kleidocerys resedae Leptopterna dolabrata Ligyrocoris sylvestris Lygus pratensis Lygus rugulipennis Lygus wagneri Megaloceroea recticornis Megalonotus chiragra Nabis brevis Nabis limbatus Nabis pseudoferus Notostira erratica Orius horvathi Pachybrachius luridus Palomena prasina

7.10.2010

14.9.2010

26.8.2010

10.8.2010

13.7.2010

24.6.2010

16.6.2010

29.5.2010

8.10.2009

2.10.2009

Druh

2.9.2009

Tab. 1. Druhové zastoupení Heteroptera zjištěných metodou smyků na rašelinné louce – lokalita 1.a. Velikost populace je vyjádřena (přepočtena) jako počet (hustota druhové populace) na 100 smyků porostu (2m2).

0,11 0,13 1,33 0,33 0,24 0,13

17,33 0,85

0,40 0,11 1,33 0,33

1,60

117,00 8,00

1,33

0,33 1,00

3,20 1,00

5,33 1,33

0,67 1,00

0,13 0,19 0,13 0,13

0,12

0,11 0,11

0,67 1,00

0,13 0,13 0,67 0,24

0,19

0,27 1,47 0,13 0,13

0,50

1,94

0,50 4,50

0,12

0,11 12,11 0,33

0,40 30,00 4,00 3,00

0,11 0,19 0,19 0,19

1,00

4,67

1,20

1,33

1,80 4,60

11,00

0,13 0,13 0,40 0,40 0,13

1,33

0,20 0,33

0,33 0,40

0,48

1,44

2,00 1,00

2,67

0,67

1,00 0,67

0,20

1,33

0,33

7.10.2010

1,00 0,80

14.9.2010

13.7.2010

2,40

26.8.2010

24.6.2010

0,44

10.8.2010

16.6.2010

Peritrechus geniculatus Pithanus maerkelii Plagiognathus chrysanthemi Polymerus unifasciatus Psallus varians Rhopalus maculatus Rhopalus subrufus Stenodema calcarata Stenodema holsata Stenodema laevigata Stygnocoris rusticus

29.5.2010

Druh

8.10.2009

2.9.2009

2.10.2009

Tab. 1. Pokračování

0,13

0,13 0,11

0,19

4,11 0,27 0,67 4,80

0,12 0.50

0,40

0,61

0,22

1,82

1,22

1,20

9,00

2,67

23,00

4,00

0,20

0,13

Tab. 2. Druhové zastoupení Heteroptera zjištěných metodou odchytu Malaiseho pastí a zemních pastí na rašelinné louce – lokalita 1.a. Hodnoty udávají celkový počet jedinců zjištěných v intervalech sběru. Datum sběru Zemní pasti 24.6.-13.7.2010

Druh Kleidocerys resedae Eysarcoris aeneus Nabis pseudoferus Lygus pratensis Eurygaster testudinaria Graptopeltus lynceus Lygus rugulipennis Pachybrachius luridus

Malaiseho past 10.8.-26.8.2010 26.8.-14.9.2010 2 25 4 5 1 1 1 1 2

1

Tab. 3. Druhové zastoupení Heteroptera zjištěných metodou prosevu rašeliníku – lokalita 1.a. Hodnoty udávají celkový počet zjištěných jedinců, sběr ze dne 26.8.2010 je kvantifikován. Druh Blepharidopterus angulatus Pachycoleus pusilimus Cymus glandicolor Hebrus ruficeps Lamproplax picea Ligyrocoris sylvestris Nabis pseudoferus Pachybrachius luridus

2.9.2009

2.10.2009

26.8.2010 2530g

8.10.2009

14.9.2010

1 7

5

1

20 1

2

1 1

2 1

1 1

Tab. 4. Druhové zastoupení Heteroptera zjištěných metodou odlovu cedníkem tůni rašelinné louky – lokalita 1.a. Hodnoty udávají celkový počet jedinců zjištěných v intervalech sběru.

Druh Gerris gibbifer Gerris lacustris

Datum sběru 29.5.2010 10.8.2010 2 4 1

Lokalita 1.b: Tab. 5. Druhové zastoupení Heteroptera zjištěných metodou smyků na suché části rašelinné louky – lokalita 1.b. Velikost populace je vyjádřena (přepočtena) jako počet (hustota druhové populace) na 100 smyků (2m2). Druh Eysarcoris aeneus Kleidocerys resedae Leptopterna dolabrata Lygus pratensis Megaloceroea recticornis Nabis pseudoferus Notostira erratica Rhopalus maculatus Stenodema calcarata Stenodema laevigata

2.9.2009 0,57

2.10.2009

16.6.2010

24.6.2010

6,00

46,67 1,33

51,00 2,00

0,57 6,00 0,57 0,57 1,74 2,00 2,00

6,67

2,00

Lokalita 1.c: Tab. 6. Druhové zastoupení Heteroptera na dřevinách tvořících plášťový lem rašelinné louky – lokalita 1.c. Velikost populace je vyjádřena (přepočtena) jako počet jedinců zjištěných v 50 oklepech. Druh Anthocoris nemorum Apolygus limbatus Apolygus spinolae Cymus glandicolor Deraeocoris lutescens Eurygaster testudinaria Himacerus apterus Himacerus mirmicoides Kleidocerys resedae Lamproplax picea Lygus pratensis Lygus rugulipennis Orthotylus marginalis Pentatoma rufipes Phyllus melanocephalus Physatocheila costata Psallus variabilis Rhopalus maculatus Rhopalus subrufus Stenodema holsata

2.9.2009 1,00 0,75 0,25 0,50

2.10.2009 2,00

24.6.2010

26.8.2010

7.10.2010

0,25

0,25

0,25

1,75

0,25 0,25 1,00

0,25 2,00 0,25 1,00 0,25 0,50 0,25 0,25 0,25

0,25

0,25

0,25 0,25 1,00 1,00 3,00

Lokalita 1.d: Tab. 7. Druhové zastoupení Heteroptera na Rubus hirtus agg. tvořících plášťový keřový lem části rašelinné louky – lokalita 1.d. Hodnoty udávají počet jedinců zjištěných ve 100 smycích a oklepech. Druh Eysarcoris aeneus Lygus pratensis Nabis pseudoferus Kleidocerys resedae

2.9.2009 5,33 4,00 5,33

29.5.2010

1,00

Lokallita 1.e: Při prohlížení hnijících větví byl pouze v jednom případě (2.9.2009) zjištěn výskyt 25 jedinců více nymfálních stadií a dospělců druhu Aneurus avenius, druh dřeviny není znám. Hodnocení druhového zastoupení: Celkem bylo na biotopu I. Rašelinná louka a jejím přilehlém okolí zaznamenáno 59 druhů. Přehled všech druhů je uveden v tab. 14. Lokalita 1.a: Z hlediska ochranářského je porost Sphagno recurvi-Caricion canescentis (lokalita 1.a) nejcennějším porostem. Metodou smýkání bylo v porostu svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis bylo zaznamenáno 44 druhů. Metodou Malaiseho pastí byl na této dílčí lokalitě zjištěn pouze 1 další druh - Graptopeltus lynceus, ostatních 6 druhů již bylo zaznamenáno metodou smyků. V posledním intervalu expozice pasti (14.9.-7.10.2010) nebyla Heteroptera zjištěna. Metodou prosevu rašeliníku byl zjištěn výskyt dalších 2 druhů - Pachycoleus pusilimus a Hebrus ruficeps. Odlovem v rašelinné tůni (=uměle vyhloubená malá tůň - obr. 7a, která byla v roce 2009 vyčištěna a prohloubena - obr. 7b) byly zaznamenány dva druhy bruslařek - Gerris gibbifer a G. lacustris. Metodou žlutých misek nebyl zachycen žádný druh Heteroptera. Celkově bylo na dílčí lokalitě 1.a rašelinné louky svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis zjištěno 49 druhů Heteroptera. Většina zjištěných druhů ploštic patří k druhům hojným a eurytopním, bez zvláštních nároků a specifické vazby na prostředí. Druhy zasluhující si pozornost jsou komentovány níže. Většina druhů patří rovněž k druhům typickým pro bylinnou vegetaci, jen malý podíl představují druhy žijící na dřevinách (arborikolní): Acanthosoma haemorrhoidale, Anthocoris nemorum, Harpocera thoracica, Kleidocerys resedae a Psallus varians, případně druhy preferující vyšší vegetaci – Himacerus mirmicoides. Jejich výskyt na vegetaci ostřicovorašeliníkového porostu je náhodný, ale vzhledem k tomu, že louka sousedí s lesními porosty různého složení, není překvapivý. Kromě druhu Kleidocerys resedae, který se na okolních dřevinách vyskytoval ve velkém množství a v této souvislosti byl běžný i na lučním porostu, byly zaznamenány pouze jednou. S nízkou frekvencí byly ve vegetaci pozorovány i druhy epigeické, které jen zřídka vylézají na rostlinstvo. Tyto druhy byly rovněž zachyceny jenom v jednom sběru, navíc pouze v podzimním období na porostu, který po posečení již nevyrostl a dosahoval malé výšky. Jedná se o běžné druhy ploštiček Drymus brunneus, Drymus ryeii, Drymus sylvaticus, Geocoris dispar, Peritrechus geniculatus, Megalonotus chiragra a Stygnocoris rusticus s větší tolerancí k vlhkosti biotopu. K dalším velmi běžným a dále nekomentovaným druhům nalezených jenom jednou patří Calocoris affinis, Coreus marginatus, Graphosoma lineatum, Nabis limbatus, Plagiognathus chrysanthemi, Polymerus unifasciatus a Rhopalus subrufus. Tato nízká frekvence výskytu může znamenat jejich malou populační hustotu na lokalitě (např. nedostatek živných rostlin), případně výskyt v souvislosti s hledáním zimovišť, čehož nejmarkantnějším příkladem je rovněž nález 1 kusu ploštičky Gastrodes abietum, žijící běžně v šiškách jehličnanů. Podobně běžné druhy byly zachyceny i odchytem Malaiseho pastí, lze jen spekulovat o výskytu druhu Graptopeltus lynceus (1 kus). Druh nebyl zachycen smýkáním v rámci celé PR, Stehlík a Vavřínová (1998b) tento druh chytali na suchých a teplých lokalitách, které se však v bezprostředním okolí PR vyskytují. Kromě toho při insolaci rašeliníku za teplého suchého počasí jeho povrch vysychá a vzniká specifické mikroklima, které těmto druhům mohou vyhovovat (past byla postavena na již posečené louce, druh byl zachycen rovněž Malaiseho pastí v předchozím průzkumu). Druh však není nikterak vzácný. Za druhy stenotopní s vazbou na vlhké či mokré louky (a zejména v souvislosti s výskytem jejich živných rostlin) lze na základě ekologických nároků jednotlivých druhů považovat pouze malou část druhů zjištěných na rašelinné louce. K těmto druhům patří Stenodema calcarata, Pithanus maerkelii a Eurygaster testudinaria (vazba na trávy Poaceae), všechny druhy rodu Cymus (na Cyperaceae a Juncaceae), Pachybrachius luridus (na Cyperaceae), Ligyrocoris sylvestris a Rhopalus maculatus, které jsou pro tento biotop charakteristickými druhy. Z těchto druhů se s největší frekvencí a nejvyšší abundancí vyskytovaly druhy Cymus glandicolor, Eurygaster testudinaria a Stenodema calcarata. Jedná se o druhy velmi běžné. Nález Rhopalus maculatus je dalším potvrzením možnosti jeho výskytu i na rašelinných loukách v Karpatiku, z těchto biotopů byl v podmínkách Moravy udáván pouze z Hercynika (Stehlík & Vavřínová 1989). Jako nejběžnější živná rostlina tohoto druhu je udáván Comarum palustre, tato rostlina však nebyla v PR Rybníky zaznamenána. Ze spektra živných rostlin Rhopalus maculatus (Stehlík & Vavřínová 1989) byly v PR Rybníky zaznamenány Lythrum salicaria, Cirsium palustre a Scutellaria galericulata (Hájková 1996). Jako živná rostlina je v PR Rybníky vrbina Lythrum salicaria velmi pravděpodobná, protože tento druh byl zaznamenán i ze smilkového porostu rašelinné louky, kde tvoří vrbina jeho součást. Na severní Moravě je druh na rašelinných loukách rovněž velmi běžný. Klopuška Pithanus maerkelii byla z území severní Moravy dosud zaznamenána jen z Jeseníků (Stehlík 1952) a z Beskydského (rašelinná louka Obidová – Roháčová, nepubl.) a Oderského bioregionu (Bernartice nad Odrou, ruderální vegetace v pískovně - Bryja a Kment (2001). Druh se zdržuje na půdě nebo na živných rostlinách blízko půdy a na rostliny vylézají jen za slunečného počasí, dává přednost otevřeným biotopům (Wachmann et al. 2004) ve středních polohách.

K druhům u nás poměrně málo uváděným vzácným patří drobná hladěnka Orius horvathi. Druhy rodu Orius jsou nesnadno determinovatelné, nález samčího jedince ovšem umožnil spolehlivou determinaci. Tento holopalearktický druh byl hlášen z Moravy jako nový koncem 80. let, údaj Péricarta (1972) byl předtím mylný (Raus 1988). Z ploštic obojživelných se Gerris gibbifer a G. lacustris na rašelinné tůni bodové rozlohy vyskytovaly jen na počátku vegetačního období, poté, co se hladina zanesla řasami, bruslařky vymizely. Ačkoliv tůň byla pomerně hluboká (cca 60 cm), bruslařky byly jediní zjištění zástupci ploštic. Gerris lacustris je naše nejběžnější bruslařka, která se vyskytuje na všech typech vod. Naproti tomu G. gibbifer se váže především na rašeliništní vody. Je známá pionýrským obsazováním malých a menších stojatých vod a může se vyskytovat i na loužích (Wachmann et al. 2006). Při prosevu rašeliníku byl zaznamenán poměrně hojný výskyt dalších výrazně stenotopních druhů Pachycoleus pussilimus a Hebrus ruficeps. Ačkoliv tyto druhy nejsou zařazené do Červeného seznamu, zasluhují si pozornost svou těsnou vazbou na rašeliník. Oba druhy byly nalezeny v nejvlhčích trsech rašeliníku. Při hodnocení fauny ploštic rezervace Velký a Malý Tisý označuje Štys (1958) oba Hebrus ruficeps (a druhy rodu Pachybrachius) za typické obyvatele rašelinišť a močálů. Rašelinatka Hebrus ruficeps není vzácný, naopak křehuška Pachycoleus pussilimus byla jako nový druh pro Moravu publikována teprve nedávno z rašelinné louky v PR Obidová (Beskydy) (Hradil et al. 2008). Autoři jej považují za široce rozšířený avšak skrytě žijící druh žijící v podmáčených polštářích Sphagnum sp. nebo jiných hygrofilních mechů. V ČR byl zatím nalezen na Třeboňsku (NPR Velký a Malý Tisý a NPR Ruda u Veselí nad Lužnicí) a na rašeliništi NPR Soós (Hájek) u Františkových Lázní. Nejvýznamnějšími z vlhkomilných druhů jsou druhy zařazené do Červeného seznamu ohrožených druhů ČR (Kment a Vilímová 2005): Lamproplax picea (kriticky ohrožený druh), Ligyrocoris sylvestris (ohrožený druh) a Pachybrachius luridus (zranitelný druh). Lamproplax picea: Podle Štyse (1960) tyrfobiontní druh. Evrosibiřský druh, rozšířen od J Skandinávie a Britských ostrovů na J do Alp, na V areál zasahuje do středního a S Ruska. Vzhledem k tomu, že mezi těžištěm rozšíření druhu v Alpách a v S Evropě je výskyt druhu řídký, předpokládá se u něj boreomnotánní rozšíření. Žije na kyselých vlhkých až mokrých půdách pod rostlinstvem, přičemž stanoviště může být otevřené nebo polozastíněné, zjevně však upřednostňuje stanoviště s dřevinami (Wachmann et al. 2007). Stehlík a Vavřínová (1998a) jej na Moravě považují za velmi vzácný a udávají jej jako charakteristický druh velmi mokrých rašelinišť. Ze Slovenska jej poprvé uvedla Štepanovičová v roce 1998 (Štepanovičová 1999) a podle autorky se jedná o hygrofilní boreomontánní druh. Na lokalitě nalezen při prosevu rašeliníku (1 kus) a 1 kus při oklepu dřevin na nejvlhčí straně rašelinné louky – na JZ okraji (obr. 8). Ligyrocoris sylvestris: Podle Štyse (1960) tyrfobiontní druh. Evrosibiřský cirkumpolárně rozšířený druh. Výskytu v Evropě (především ve Skandinávii, na J Pyrenejí, v Alpách, pohořích na JV a na Kavkazu) odpovídá boreomontánní rozšíření (Wachmann et al. 2007). Stehlík a Vavřínová (1998b) považují druh za vzácný na Moravě. Nalezli jej na rašeliništi, rašelinné louce, v porostu Cariceta, příp. okolí rybníků. Na rašelinné louce nalezen pouze jednou v nízké populační hustotě (obr. 8). Pachybrachius luridus: Podle Štyse (1960) tyrfofilní druh, podle Stehlíka a Vavřínové 1998b tyrfofilní a hygrofilní druh, který se většinou zdržuje na zemi na polštářích mechu (kromě sezony rozmnožování, kdy vykazuje značnou aktivitu za slunečného počasí a vylézá i na rostliny). Evrosibiřský druh, v Evropě rozšířen především ve střední a V Evropě (Wachmann et al. 2007). V porostu Sphagno recurvi-Caricion canescentis byl druh poměrně běžný (výskyt od konce května do konce června), přičemž při smýkání byla jeho populační hustota evidentně vyšší v porostu suchopýru, který je jednou z jeho živných rostlin. Nalezen rovněž v několika kusech na lokalitě 3a (společenstvo lesního typu 4O1 - svěží dubová jedlina šťavelová), která přiléhá z JV strany k rašelinné louce, kam mohl být zanesen vzdušnými proudy nebo aktivně zaletět (obr. 8). Pokud jde o posledně jmenované druhy, z travnatobylinné formace rašeliniště Soos zaznamenává Štys (1960) celou řadu druhů; uvádí však, že druhy rodu Pachybrachius a Ligyrocoris sylvestris se nacházejí na travnatobylinné vegetaci Sphagneta pouze v čase jejich kopulace. Podobně Roubala (1957), který poznamenává, že rašeliniště a vůbec vlhké louky severozápadních Čech hostí nejvýznačnější druhy, z celé řady těchto druhů charakterizuje jako tyrfobionty druhy Pachybrachius fracticollis a P. luridus, druh Ligyrocoris sylvestris dokonce jako význačného tyrfobionta vyšších poloh. Dobšík (1970) zařazuje všechny tyto druhy k tyrfofilním. Pro srovnání fauny rašelinišť či rašelinných luk je z ČR jen nemnoho prací. Štys (1960), který navrhl ekologickou klasifikaci ploštic zjištěných na rašeliništi Soós (Hájek), zhodně charakterizuje jako hygrofilní druhy Stenodema calcarata, Cymus spp., Rhopalus maculatus a Eurygaster testudinaria. Jako charakteristické pro rašelinnou louku autor podobně uvádí druhy Stenodema calcarata, Cymus glandicolor a C. claviculus. Z rezervace Velký a Malý Tisý Štys (1958) z rodu Cymus uvádí jen výskyt Cymus glandicolor. Pokud jse o zástupce rodu Cymus, vysoká populační hustota byla typická pro Cymus glandicolor, který je obecně nejrozšířenějším druhem rodu. C. aurescens a C. claviculus se vyskytovaly jen ojediněle, C. melanocephalus byl o něco hojnější. Týž autor (Štys 1959), který kromě jiného charakterizuje i faunu ploštic hygrofilních formací Rychlebských hor, z porostů Juncus sp. a Carex sp. uvádí jako velmi abundantní druhy rodu Cymus, přičemž Cymus aurescens se masově vyskytoval na všech příhodných stanovištích, na travnatých plochách dominoval druh Stenodema calcarata. Řadu druhů z vrcholových rašelinišť Hrubého Jeseníku udává Stehlík (1952) a to zejména z tůněk. Rašeliniště samotné s nejhojnějšími druhy Stenodema calcarata a Trigonotylus ruficornis (=T. caelestialium) charakterizuje jako faunisticky chudé. Štepanovičová (1991), která v rámci průzkumu taxocenóz ploštic různých rostlinných společenstev Slovenska věnovala pozornost také rostlinnému společenstvu ass. Caricetum fuscae, uvádí jako cenobiontní a cenofilní dominantní či subdominantní druhy tohoto společenstva druhy Pachybrachius luridus, Peritrechus

nubilus, Eurygaster testudinaria a Sciocoris microphthalamus. Z ostatních typických či charakteristických druhů tohoto společenstva uvádí např. Pachybrachius fracticollis a Rhopalus maculatus. Z mokrých luk podhorských poloh Liptova, kde hlavní složku vegetace představovaly homogenní porosty ostřice Carex sp. a sítiny Juncus sp., označuje jako typické druhy ploštic Cymus aurescens, C. glandicolor (nejhojnější druhy) a také Polymerus palustris, Eurygaster testudinaria a Stenodema calcarata (Štepanovičová 1968). Lokalita 1.b: V porostu Violion caninae bylo metodou smyků zjištěno 10 druhů. Tyto druhy se vyskytovaly také v porostu svazu Sphagno recurviCaricion canescentis, žádný specifický druh tohoto porostu zjištěn nebyl. Lokalita 1.c: V plášťovém dřevinném lemu rašelinné louky (lokalita 1.c) bylo metodou oklepů zjištěno 20 druhů, přičemž pro více než polovinu druhů je charakteristický výskyt na dřevinách. Devět z těchto druhů (Apolygus spinolae, A. limbatus, Deraeocoris lutescens, Orthotylus marginalis, Pentatoma rufipes, Himacerus apterus, Phylus melanocephalus, Physatocheila costata a Psallus variabilis nebylo zaznamenáno v druhovém spektru porostu rašelinné louky. Na oklepávaných dřevinách byly zaznamenané i druhy žijící běžně (druh Lamproplax picea vzácně) v přízemních patrech vegetace - Cymus glandicolor, Eurygaster testudinaria, Lygus pratensis, L. rugulipennis, Rhopalus maculatus, R. subrufus a Stenodema holsata. Z druhů nalezených na dřevinném plášťovém lemu rašelinné louky patří k méně udávaným druhům pouze Physatocheila costata (monofág na olších, upřednostňuje vlhká zastíněná místa) a Phylus melanocephalus (monofág na dubech, Wachmann et al. 2004) ostatní druhy jsou eurytopní a běžné. Lokalita 1.d: V porostu Rubus hirtus agg. byly zaznamenány pouze 4 bežné druhy, které se vyskytly také na porostech obou rostlinných svazů (lokalitě 1.a a 1.b) a byly zachyceny i Malaiseho pastí v porostu 1.a. Lokalita 1.e: Individuálním sběrem podkůrou větví byl zachycen pouze 1 druh. Podkornice Aneurus avenius patří k mycetofágním stenotopním druhům, které na Moravě nejsou vzácné, ačkoliv ze S Moravy jsou udávány jen ojediněle (Stehlík a Heiss 2000). Důvodem může být fakt, že k jeho zachycení je nutný individuální aktivní sběr. Bývá nacházena na zahnívajících větvích ležících na zemi, což je i případ nálezu v PR Rybníky.

II. Lesní porosty: Lokality 2.a-2.d: Tab. 8. Druhové zastoupení Heteroptera zjištěných metodou smyků na jednotlivých lokalitách lesních porostů souboru lesních typů 4S - Fagetum mesotrophicum, společenstvo lesního typu (SLT) 4S1 - svěží bučina šťavelová – lokality 2.a-2.d. Velikost populace je vyjádřena (přepočtena) jako počet (hustota druhové populace) na 100 smyků (2m2).

Anthocoris nemorum Arma custos Blepharidopteru s angulatus Bryocoris pteridis Calocoris affinis Calocoris biclavatus Calocoris fulvomaculatus Compsidolon salicellum Corizus hyoscyami Dicyphus pallidus Elasmucha grisea Eremocoris plebejus Eurydema ornata Himacerus apterus

0,50

0,50

0,67

2,00 0,50 2,00

0,50

0,67

1,00 0,50

0,50 1,00 1,00 0,67 1,00

1,00

0,50

0,33

0,80

1,00

1,50

7.10.2010

26.8.2010

24.6.2010

16.6.2010

2.10.2009

26.8.2010

2d 13.7.2010

24.6.2010

16.6.2010

29.5.2010

7.10.2010

14.9.2010

2c 10.8.2010

24.6.2010

16.6.2010

8.10.2009

2b 8.10.2010

Druh

8.10.2009

2a

Tab. 8. Pokračování

Lygus rugulipennis Macrolophus rubi Metatropis rufescenns Metatropis rufescens Monalocoris filicis Nabis brevis

Neolygus viridis Orius minutus

0,33

0,50

7.10.2010

26.8.2010

24.6.2010

16.6.2010

2.10.2009

26.8.2010

2d 13.7.2010

24.6.2010

16.6.2010

29.5.2010

7.10.2010

14.9.2010

1,00

10.8.2010

24.6.2010

8.10.2009

2,50

2c

0,50

1,00 13,00

1,45

1,50 1,00

6,50

0,67

18,00

1,20

6,00

17,00

1,00

14,00

2,18

1,00

2,00

0,50

1,09

2,00 14,00

2,00

6,00

1,00

2,00

Nabis ferus Nabis pseudoferus Nabis rugosus

16.6.2010

Himacerus mirmicoides Charagochilus gyllenhalii Kleidocerys resedae Lygocoris pabulinus Lygus pratensis

2b 8.10.2010

Druh

8.10.2009

2a

0,50

0,36 3,00

0,67

3,00

0,50

1,00

0,50

0,50 1,00

1,00

Tab. 8. Pokračování

Pachybrachius luridus Palomena prasina Pentatoma rufipes Phyllus coryli Physatocheila costata Psallus variabilis Pyrrhocoris apterus Rhopalus subrufus Scolopostethus grandis Stenodema laevigata Trigonotylus caelestialium

7.10.2010

26.8.2010

24.6.2010

16.6.2010

2.10.2009

26.8.2010

2d 13.7.2010

24.6.2010

16.6.2010

29.5.2010

7.10.2010

14.9.2010

2c 10.8.2010

24.6.2010

16.6.2010

8.10.2009

2b 8.10.2010

Druh

8.10.2009

2a

1,00 6,00 1,00 0,40 2,00 0,50 1,00 1,00 0,40 2,00

14,00

0,50

1,00

1,00 0,67

Lokality 2.f, 3.a-4.a: Pozn: Lesní porosty v J cípu rezervace (2.f +.a) byly zkoumány jako 1 celek. V Tab. 8 a 9 je pro účely srovnání použit stejný druhový seznam Tab. 9. Druhové zastoupení Heteroptera zjištěných metodou smyků na jednotlivých lokalitách lesních porostů souboru lesních typů 4O Querceto-Abietum variohumidum trophicum, SLT 4O1 - svěží dubová jedlina šťavelová, soubor lesních typů 4V Fagetum humidum fraxinosum, SLT 4V1 - vlhká bučina netýkavková souboru a souboru lesních typů 4S - Fagetum mesotrophicum, SLT 4S1 - svěží bučina šťavelová. Velikost populace je vyjádřena (přepočtena) jako počet (hustota druhové populace) na 100 smyků (2m2).

0,67

Blepharidopterus angulatus Bryocoris pteridis

5,00

0,33

0,67 13,2

Calocoris affinis

13.7.2010

2.10.2009

14.9.2010

10.8.2010

24.6.2010

14.9.2010

26.8.2010

Anthocoris nemorum Arma custos

24.6.2010

2f+4a

4a 10.8.2010

13.7.2010

29.5.2010

Druh

8.10.2009

3a

4,40

26,67

16,00

0,67

Closterotomus biclavatus Closterotomus fulvomaculatus Compsidolon salicellum Corizus hyoscyami Dicyphus pallidus

0,33 1,00

0,67 0,67

Elasmucha grisea Eremocoris plebejus Himacerus apterus Himacerus mirmicoides Charagochilus gyllenhalii Kleidocerys resedae Lygocoris pabulinus Lygus pratensis Lygus rugulipennis Macrolophus rubi Metatropis rufescenns Metatropis rufescens Monalocoris filicis Nabis brevis

0,80

2,00

2,00

0,80

0,40

1,00

0,80

0,67

0,67

18,00

58,00

1,33

0,67

3,00 2,00

0,40 0,67

2,67 10,67

0,40

0,67

0,80 1,00

1,00

2,00 2,00 0,67

0,67

0,40

4,00

Tab. 9. Pokračování

13.7.2010

2.10.2009

14.9.2010

10.8.2010

24.6.2010

14.9.2010

26.8.2010

24.6.2010

2f+4a

4a 10.8.2010

13.7.2010

29.5.2010

Druh

8.10.2009

3a

Nabis ferus Nabis pseudoferus

1,33

Nabis rugosus

2,00

0,67

0,40

1,00

2,80

1,00

0,67

0,40

Neolygus viridis Orius minutus Pachybrachius luridus Palomena prasina

1,33

1,00

Pentatoma rufipes Phyllus coryli Physatocheila costata Psallus variabilis Pyrrhocoris apterus Scolopostethus grandis Stenodema laevigata Trigonotylus caelestialium

8,40

6,00

3,33

2,00

0,40

3,00 0,67

Tab. 10. Druhové zastoupení Heteroptera zjištěných metodou oklepů na okrajích lesních porostů souboru lesních typů 4S - Fagetum mesotrophicum, SLT 4S1 - svěží bučina šťavelová – lokality 2.e a 2.g. Velikost populace je vyjádřena (přepočtena) na 50 oklepů. 2e Druh Adelphocoris quadripunctatus Anthocoris confusus Anthocoris nemorum Calocoris affinis Campyloneura virgula Deraeocoris lutescens Deraeocoris ruber Himacerus apterus Kleidocerys resedae Liocoris tripustulatus Lygus gemellatus Lygus pratensis Orius majusculus Orius minutus Orthops campestris Orthops kalmii Palomena prasina Pentatoma rufipes Plagiognathus arbustorum Plagiognathus chrysanthemi Stenodema laevigata Stenotus binotatus

13.7.2010 0,67

2g 10.8.2010

13.7.2010

10.8.2010 2,66

0,13 1,33 6,00 2,00 0,67

2,66 0,67

0,13 0,375 2,00 2,00 2,00

12,00

1,33 0,67 0,67 0,67 0,67 2,66 3,33

2,66 0,875 18,00 2,00 0,67 1,00

4,67

0,13

Hodnocení druhového zastoupení: Celkem bylo v lesním podrostu a lesních okrajích zaznamenáno 49 druhů. V lesním podrostu bylo nalezeno 39 druhů a na lesních okrajích 22 druhů - polovina druhů z tohoto počtu byla zaznamenána jen na lesních okrajích (Adelphocoris quadripunctatus, Anthocoris confusus, Campyloneura virgula, Deraeocoris lutescens, Lygus gemellatus, Orius majusculus, Orthops campestris, O. kalmii, Plagiognathus arbustorum, P. chrysanthemi a Stenotus binotatus). Kromě druhů Anthocoris confusus, Deraeocoris lutescens, Campyloneura virgula a částečně i P. arbustorum, se jedná o druhy luční, což lze předpokládat vzhledem k tomu, že na dřevinný lem rezervace navazuje agrocenóza a její okraje. Všechny zaznamenané druhy patří k běžným euryvalentním druhům, některé z nich lze najít často ve velkém množství na ruderalizovaných porostech (Adelphocoris quadripunctatus, Stenotus binotatus, Orius majusculus, Lygus gemellatus). Z druhů vázaných v rámci tohoto průzkumu jen na lesní okraj stojí za zmínku klopuškovitý a poměrně málo zaznamenávaný druh, Campyloneura virgula. Tento druh se reprodukuje v Evropě partenogeneticky a samečci jsou proto velmi vzácní (Wachmann et al. 2004). V rámci tohoto průzkumu byl nalezen opět pouze samičí exemplář. Rovněž k bežným euryvaletním druhům patří zbývajících 11 druhů, zaznamenaných na lesních okrajích i v lesním podrostu. Menší část těchto společných druhů je arborikolních, případně druhů upřednostňujících vyšší vegetaci (Anthocoris nemorum, Himacerus apterus, Kleidocerys resedae, Palomena prasina, Pentatoma rufipes), zbytek představují druhy bylinné vegetace. Mezi druhy nalezenými pouze v lesním podrostu (28 druhů) je rovněž téměř polovina druhů arborikolních druhů či druhů vyhledávajících vyšší nebo křovitou a spíše zastíněnou vegetaci (12 druhů – Arma custos, Blepharidopterus angulatus, Closterotomus biclavatus, C. fulvomaculatus, Elasmucha grisea, Himacerus mirmicoides, Macrolophus rubi, Neolygus viridis, Phyllus coryli, Physatocheila costata, Compsidolon salicellum, Psallus variabilis). Ostatní druhy lze řadit k druhům typicky lesním (silvikolním) (Bryocoris pteridis, Monalocoris filicis, Metatropis rufescens, Dicyphus pallidus, Eremocoris plebejus), nebo druhům bez zvláštních nároků na prostředí (Lygocoris pabulinus, Lygus rugulipennis, Nabis brevis, N. ferus, N. pseudoferus, N. rugosus, Trigonotylus caelestialium, Pyrrhocoris apterus). Zbývající část druhů je xenocénních a většinou lučních druhů nebo druhů typických pro jiné biotopy s náhodným výskytem v lesním podrostu. Zatím málo známá biologie druhu Scolopostethus grandis, nalezeného na dílčí lokalitě 2.c. Tyto druhy zde byly potvrzeny jenom jednou. Podobně ojedinělý výskyt byl typický pro některé druhy s nízkou populační hustotou – komentováno dále. Na všech dílčích lokalitách lesních porostů byly zaznamenány pouze druhy Himacerus apterus a Kleidocerys resedae, euryvalentní hojné druhy. Výskyt mnoha druhů, zejména stenofágních Heteroptera, byl závislý na přítomnosti jejich živných rostlin, dobře proto dokumentují charakter lesního podrostu. Jde zejména o následující stenofágní avšak hojné ploštice vázané na bylinný podrast: Bryocoris pteridis a Monalocoris filicis byly zaznamenány z podrostu zahrnujícího Pteridophyta (dílčí lokality 2.b a 2f), Metatropis rufescens s vazbou na Circaea lutetiana (lokality 2.c a 4.a), Macrolophus rubi vázaný na ostružiník (Rubus hirtus agg.). Abundance klopušky Bryocoris pteridis vykazovala rozdíly mezi jednotlivými dílčími lokalitami, kdy nejvyšší populační hustoty druh dosahoval na vlhčí a více zastíněné dílčí lokalitě,

na které byly kapraďorosty ovšem i více zastoupeny (lokalita 2.f). To nelze potvrdit u blízce příbuzného druhu Monalocoris filicis. Některé části lesního podrostu, jako např dílčí lokalita 3.a s vyšší příměsí jehličnatých stromů, měla podrost chudý a místy nezapojený na suchém podkladu. Tyto mikroklimatické podmínky vyhovují např. ploštičkám druhu Eremocoris abietis, tento typický obyvatel půdy byl zaznamenán jenom jednou – jedná se o druh, který jen zřídka vylézá na rostliny. Pro klopušku Macrolophus rubi byl typický pouze ojedinělý výskyt, ačkoliv ostružiník představoval nejrozšířenější taxon podrostu. Populační hustota tohoto druhu byla nízká, což platí i pro jiné lokality jeho výskytu v Podbeskydí (např. CHÚ Kamenec, Roháčová 2005). Tomuto druhu se věnuje více pozornosti v posledním období, kdy se diskutuje o jeho druhové validitě (např. Kment et al. 2003). Nejvýznamnějším nálezem v rámci společenstva ploštic lesních porostů je výskyt téměř ohroženého druhu Metatropis rufescens, Kment a Vilímová (2005). Tento evrosibiřský druh je hlášen častěji teprve v posledních letech. Štíhlenka čarovníková je monofág na čarovníku Circaea sp. V PR Rybníky se vyskytovala také velmi roztroušeně, podobně roztroušeně ovšem roste v podrostu i její živná rostlina Circaea lutetiana. Rozšíření této štíhlenky u nás zpracovali Špryňar & Kment (2005) a podle autorů je vzácnost druhu jen zdánlivá, způsobená přehlížením vhodných biotopů. Další druh, který si zaslouží pozornost, je Compsidolon salicellum. Bryja & Kment (2002) považují tento druh vázaný na vrby za vzácný i když zřejmě široce rozšířený druh. Jako nový druh pro Moravu jej tito autoři publikovali nedávno. Výsledky sběrů ploštic v podrostu jednotlivých společenstev lesních typů (lokality 2-4) byly pro účely srovnání posléze sloučeny a a uvedeny jednotně jako Heteroptera lesního podrostu (Tab 14). III: Mezofilní ovsíková louka: Lokalita 5.a: Tab. 11. Druhové zastoupení Heteroptera zjištěných metodou smyků na mezofilní ovsíkové louce - lokalita 5.a. Velikost populace je vyjádřena (přepočtena) jako počet (hustota druhové populace) na 100 smyků porostu (2m2). Druh Adelphocoris quadripunctatus Adelphocoris seticornis Berytinus clavipes Coreus marginatus Deraeocoris ruber Lygus pratensis Lygus rugulipennis Megaloceroea recticornis Nabis pseudoferus Notostira erratica Orius majusculus Orius minutus Stenodema calcarata Trigonotylus caelestialium

10.8.2010 1,00

14.9.2010 0,50

1,00 2,00 2,00 4,00 2,00 4,00

0,50 5,00 1,00 2,50

1,00 0,50 1,00 15,00

0,50

Lokalita 5.b: Tab. 12. Druhové zastoupení Heteroptera zjištěných metodou oklepů na okrajích mezofilní ovsíkové louky - lokalita 5.b. Velikost populace je vyjádřena (přepočtena) na 50 oklepů. Druh Anthocoris nemorum Calocoris affinis Deraeocoris ruber Dicyphus pallidus Elasmostethus interstinctus Himacerus apterus Himacerus mirmicoides Kleidocerys resedae Liocoris tripustulatus Lygocoris pabulinus Nabis flavomarginatus

10.8.2010 0,80 0,40 0,40 0,40 0,40 1,60 3,60 4,40 0,80 2,40 0,80

Tab. 12. Pokračování Druh Nabis pseudoferus Nabis rugosus Notostira erratica Orius minutus Orthops kalmii Palomena prasina Phytocoris longipennis Compsidolon salicellum Stenodema calcarata Stenodema laevigata Trigonotylus caelestialium

10.8.2010 0,80 1,60 0,40 0,80 0,40 2,00 0,40 0,40 0,40 0,40 1,60

Hodnocení druhového zastoupení: Na biotopu mezofilní ovsíkové louky a jejím přilehlém okolí byl zjištěn výskyt celkem 30 druhů, přičemž výskyt 14 druhů bylo chyceno na lučním porostu, na plášťovém bylinno-dřevinném lemu louky byl zjištěn výskyt 22 druhů, pro 6 druhů byl zjištěn společný výskyt na obou dílčích biotopech. V druhovém zastoupení ovsíkové louky, ke které ze Z strany přiléhala zemědělsky obhospodařovaná luční agrocenóza, byly zastoupeny euryvalentní hojné druhy běžně žijící na luční až ruderální či jinak degradované vegetaci. Většina druhů byla zjištena i v přilehlé agrocenóze (typické luční druhy – Adelphocoris seticornis, Berytinus clavipes, Lygus pratensis, L. rugulipennis, Megaloceroea recticornis, Notostira erratica, Stenodema calcarata a Trigonotylus caelestialium). Toto zastoupení dobře dokládá degradovaný stav lučního porostu. V početnějším druhovém výčtu ploštic zjištěných na lemu louky, který tvořily byliny, kry a stromy velmi pestrého složení, tvořily značný podíl arborikolní druhy (9 druhů), z nichž jsou z území ČR méně dokládané druhy Compsidolon salicellum, komentovaný již výše, a Phytocoris longipennis, který bývá hojný jen lokálně a upřednostňuje vlhké biotopy. Ostatní druhy jsou euryvalentní a velmi běžné. IV. Bezlesí: Lokalita 6.a: Tab. 13. Druhové zastoupení Heteroptera zjištěných metodou smyků na porostu průseku pod vedením vysokého napětí (lokalita 6.a). Velikost populace je vyjádřena (přepočtena) jako počet (hustota druhové populace) na 100 smyků porostu (2m2). Druh Adelphocoris quadripunctatus Apolygus limbatus Calocoris affinis Coreus marginatus Eurygaster maura Graphosoma lineatum Himacerus apterus Liocoris tripustulatus Lygocoris pabulinus Lygus pratensis Nabis rugosus Orius minutus Plagiognathus arbustorum Scolopostethus thomsoni Trigonotylus caelestialium

24.6.2010

13.7.2010

2,00

10.8.2010 10,00 1,00 4,00 7,00 2,00 1,00 6,00 1,00

2,00 2,00

7,00 8,00 1,00 6,00 4,00 1,00

Hodnocení druhového zastoupení: Po vykácení hustého náletu dřevin pod vedením vysokého napětí vyrostl velmi rychle na ploše ruderální nálet dřevin a bylin. Na tomto porostu bylo zjištěno 15 druhů. Všechny druhy jsou euryvalentní a tato lokalita nebude dále hodnocena.

Srovnání druhového zastoupení Heteroptera v roce 1995 a 2010 Přehled druhů nalezených v roce 1995 a v roce 2010 v rámci recentního průzkumu je uveden v Tab. 14, přičemž v obou případech je druhové zastoupení uvedeno jako celek pro rašelinnou louku a její bezprostřední okolí a jako celek pro lesní porosty.

1995 čeleď Dipsocoridae Pachycoleus pussilimus (J. Sahlberg, 1870) čeleď Hebridae Hebrus (Hebrusella) ruficeps Thomson, 1871 čeleď Gerridae Gerris (Gerris) gibbifer Schummel, 1832 Gerris (Gerris) lacustris (Linnaeus, 1758 čeleď Tingidae Tingis (Neolasiotropis) pilosa Hummel, 1825 Physatocheila costata (Fabricius, 1794) Dictyla humuli (Fabricius, 1794) čeleď Miridae Monalocoris (Monalocoris) filicis (Linnaeus, 1758) Bryocoris pteridis (Fallén, 1807) Macrolophus rubi Woodroffe, 1957 Dicyphus (Dicyphus) pallidus (Herrich-Schaeffer, 1836) Dicyphus (Brychyceroea) globulifer (Fallén, 1829) Campyloneura virgula (Herrich-Schaeffer, 1835) Deraeocoris (Deraeocoris) ruber (Linnaeus, 1758) Deraeocoris (Knightocapsus) lutescens (Schilling, 1837) Phytocoris (Phytocoris) longipennis Flor, 1861 Phytocoris (Ktenocoris) varipes Boheman, 1852 Adelphocoris quadripunctatus (Fabricius, 1794) Adelphocoris seticornis (Fabricus, 1775) Rhabdomiris striatellus striatellus (Fabricius, 1794) Closterotomus biclavatus biclavatus (Herrich-Schaeffer, 1835) Closterotomus fulvomaculatus (De Geer, 1773) Calocoris affinis (Herrich-Schaeffer, 1835) Stenotus binotatus (Fabricius, 1794) Lygocoris pabulinus (Linnaeus, 1761) Neolygus contaminatus (Fallén, 1807) Neolygus viridis (Fallén, 1807) Apolygus limbatus (Fallén, 1807) Apolygus lucorum (Meyer-Dür, 1843) Apolygus spinolae (Meyer-Dür, 1841) Lygus gemellatus gemellatus (Herrich-Schaeffer, 1835) Lygus pratensis (Linnaeus, 1758) Lygus rugulipennis Poppius, 1911 Lygus wagneri Remane, 1955 Orthops (Orthops) campestris (Linnaeus, 1758) Orthops (Orthops) kalmii (Linnaeus, 1758) Pinalitus rubricatus (Fallén, 1807) Liocoris tripustulatus (Fabricius, 1781) Charagochilus (Charagochilus) gyllenhalii (Fallén, 1807) Polymerus (Poeciloscytus) palustris (Reuter, 1907) Polymerus (Poeciloscytus) unifasciatus (Fabricius, 1794) Capsus ater (Linnaeus, 1758) Pithanus maerkelii (Herrich-Schaeffer, 1838) Leptopterna dolabrata (Linnaeus, 1758)

mezofilní ovsíková louka

lesní podrost

Druh

rašelinná louka

Tab. 14. Seznam druhů nalezených na území PR Rybníky.

2010

1995

2010

1995

2010

+ + + + + +

+

+

+

+ + + +

+

+ +

+

+ + +

+ +

+ +

+ + +

+

+

+ + + + +

+ +

+ +

+ + + + +

+

+ + +

+

+ + +

+

+ +

+ +

+

+ + +

+

+

+ + + +

+ + +

+

+

Stenodema (Brachystira) calcarata (Fallén, 1807) Stenodema (Stenodema ) holsata (Fabricius, 1787) Stenodema (Stenodema) laevigata (Linnaeus, 1758) Notostira erratica (Linnaeus, 1758) Megaloceroea recticornis (Geoffroy, 1785) Trigonotylus caelestialium (Kirkaldy, 1902) Orthotylus (Orthotylus) marginalis Reuter, 1883 Orthotylus (Orthotylus) virens (Fallén, 1807) Melanotrichus flavosparsus (C.R.Sahlberg, 1841) Blepharidopterus angulatus (Fallén, 1807) Dryophilocoris flavoquadrimaculatus (De Geer, 1773) Cyllecoris histrionicus (Linnaeus, 1767) Pilophorus cinnamopterus (Kirschbaum, 1856) Harpocera thoracica (Fallén, 1807) Plagiognathus arbustorum arbustorum (Fabricius, 1794) Plagiognathus chrysanthemi (Wolff, 1804) Compsidolon (Coniortodes) salicellum (Herrich-Schaeffer, 1841) Psallus (Hylopsallus) variabilis (Fallén, 1807) Psallus (Psallus) falleni Reuter, 1883 Psallus (Psallus) varians varians (Herrich-Schaeffer, 1841) Phylus (Phylus) coryli (Linnaeus, 1758) Phylus (Phylus) melanocephalus (Linnaeus, 1761) Lopus decolor decolor (Fallén, 1807) Amblytylus nasutus (Kirschbaum, 1856) čeleď Nabidae Himacerus (Himacerus) apterus (Fabricius, 1798) Himacerus (Aptus) mirmicoides (O. Costa, 1834) Nabis (Dolichonabis) limbatus Dahlbom, 1851 Nabis (Nabicula) flavomarginatus H. Scholz, 1847 Nabis (Nabis) brevis brevis H. Scholz, 1847 Nabis (Nabis) ferus (Linnaeus, 1758). Nabis (Nabis) pseudoferus pseudoferus Remane, 1949 Nabis (Nabis) rugosus (Linnaeus, 1758) čeleď Anthocoridae Anthocoris confusus Reuter, 1884 Anthocoris nemorum (Linnaeus, 1761) Orius (Heterorius) horvathi (Reuter, 1884) Orius (Heterorius) majusculus (Reuter, 1879) Orius (Heterorius) minutus (Linnaeus, 1758) čeleď Aradidae Aneurus (Aneurodes) avenius (Dufour, 1933) čeleď Lygaeidae Lygaeus equestris (Linnaeus, 1758) Nithecus jacobaeae (Schilling, 1829) Kleidocerys resedae (Panzer, 1797) Cymus aurescens Distant, 1883 Cymus claviculus (Fallén, 1807) Cymus glandicolor (Fallén, 1807) Cymus melanocephalus Fieber, 1861 Geocoris (Geocoris) dispar (Waga, 1839) čeleď Rhyparochromidae Drymus (Sylvadrymus) brunneus brunneus (R.F.Sahlberg, 1848) Drymus (Sylvadrymus) ryeii Douglas &Scott, 1865 Drymus (Sylvadrymus) sylvaticus (Fabricius, 1775) Eremocoris plebejus (Fallén, 1807) Lamproplax picea (Flor, 1860) Gastrodes abietum Bergroth, 1914 Scolopostethus grandis Horváth, 1880

1995 + + + + +

mezofilní ovsíková louka

lesní podrost

Druh

rašelinná louka

Tab. 14. Pokračování

2010 + + + + +

1995 +

2010

+

+

+

+

1995 + + +

+

2010 + + + + +

+ + + +

+

+ + +

+ + +

+

+ +

+

+

+

+

+ + + +

+

+ + + + + + + + + + + + +

+ + +

+ + +

+ +

+

+

+

+

+ + + +

+ +

+

+ + + + + + +

+ +

+ +

+

+ +

+ +

+

+ + + + +

+ + + + + +

+

+

+

+

+ + + + + +

+ + + +

+

Scolopostethus thomsoni Reuter, 1874 Stygnocoris rusticus (Fallén, 1807) Pachybrachius luridus Hahn, 1826 Ligyrocoris sylvestris (Linnaeus, 1758) Graptopeltus lynceus (Fabricius, 1775) Peritrechus geniculatus (Hahn, 1832) Megalonotus chiraga (Fabricius, 1794) Aphanus rolandri (Linnaeus, 1758) čeleď Berytidae Berytinus (Berytinus) clavipes (Fabricius, 1775) Metatropis rufescens (Herrich-Schaeffer, 1835) čeleď Pyrrhocoridae Pyrrhocoris apterus (Linnaeus, 1758) čeleď Coreidae Coreus marginatus marginatus (Linnaeus, 1758) čeleď Rhopalidae Corizus hyoscyami hyoscyami (Linnaeus, 1758) Rhopalus (Aeschyntelus) maculatus Fieber, 1837 Rhopalus (Rhopalus) parumpunctatus (Schilling, 1829) Rhopalus (Rhopalus) subrufus (Gmelin, 1790) Stictopleurus punctatonervosus (Goeze, 1778) čeleď Scutelleridae Eurygaster maura (Linnaeus, 1758) Eurygaster testudinaria testudinaria (Geoffroy, 1785) čeleď Pentatomidae Graphosoma (Graphosoma) lineatum (Linnaeus, 1758) Eysarcoris aeneus (Scopoli, 1763) Peribalus (Peribalus) strictus strictus (Fabricius, 1803) Carpocoris purpureipennis (De Geer, 1773) Dolycoris baccarum (Linnaeus, 1758) Palomena prasina (Linnaeus, 1761) Eurydema (Eurydema) oleracea (Linnaeus, 1758) Eurydema (Eurydema) ornata (Linnaeus, 1758) Pentatoma (Pentatoma) rufipes (Linnaeus, 1758) Picromerus bidens (Linnaeus, 1758) Troilus luridus (Fabricius, 1775) Arma custos (Fabricius, 1794) čeleď Acanthosomatidae Acanthosoma haemorrhoidale haemorrhoidale (Linnaeus, 1758) Elasmostethus interstinctus (Linnaeus, 1758) Elasmucha grisea grisea (Linnaeus, 1758) Počet druhů: Σ 1995: 75 / Σ 2010: 98

mezofilní ovsíková louka

lesní podrost

Druh

rašelinná louka

Tab. 14. Pokračování

+ + + + +

+ + + + + +

+

+ + + + +

+

+ +

+

+

+ +

+

+ +

+ +

+

+

+ + + + + + +

+ + +

+

+ + + +

+

+

+ +

+

+ +

+ + + + + 56

+ 60

+ 33

+ 49

23

30

Počet zjištěných druhů se v jednotlivých průzkumech lišil. V roce 2010 ve srovnání s rokem 1995 vyšší – bylo zjištěno 98 druhů, zatímco v roce 1995 jenom 75 druhů. Vyšší byl i počet zjištěných druhů v jednotlivých komplexech biotopů, obdobný však zůstal poměr druhů v jednotlivých komplexech, kdy nejvíce druhů bylo zjištěno na rašelinné louce a jejím bezprostředním okolí, menší počet druhů byl zjištěn v lesních porostech a nejmenší počet byl zaznamenán na ovsíkové mezofilní louce. Tento rozdíl lze vysvětlit zejména složením rostlinného krytu v souvislosti se skutečností, že většina ploštic je fytofágních. Mezi počtem zjištěných druhů a složením vegetace, kterou ploštice obývají je přímá úměra a nejpestřejšímu zastoupení rostlinných druhů na rašelinné louce odpovídá i nejvyšší počet zjištěných druhů. Naopak v lesních porostech byl rostlinný kryt poměrně jednotvárný, podobně jako je tomu u mezofilní ovsíkové louky, která má jako bývalá agrocenóza navíc degradovaný charakter a ve srovnání s přirozenou luční vegetací monotónní charakter. Na rozdíl v druhovém složení mělo velký vliv jednak dlouhodobý charakter počasí v období, kdy průzkumy probíhaly, a zejména způsob péče (management) lokality. Při prvním průzkumu, kdy bylo počasí dlouhodobě suché a teplé, bylo na rašelinné louce zaznamenáno více teplo- nebo suchomilných druhů - např. Amblytylus nasutus, Aphanus rolandri, Capsus ater, Graphosoma lineatum, Graptopeltus lynceus. Větší vliv na druhové spektrum měl ovšem způsob péče o lokalitu, která byla jako chráněná vyhlášena v roce 1995 a plán péče pro roky 1994-2003 byl vypracován až v roce 1992. Péče o porost nebyla tudíž zpočátku ideální a na rašelinné louce byly proto zaznamenány i

druhy podhorských luk – např. Nithecus jacobaeae, Lopus decolor, nebo druhy ruderální vyhledávající rostliny na místech bohatých na živiny (Orthotylus flavosparsus) případně druhy velmi běžné euryekní jako Dolycoris baccarum, Nabis limbatus. Žádný z těchto druhů (s výjimkou Graptopeltus lynceus chyceného opět Malaiseho pastí) nebyl recentním průzkumem již potvrzen. Stejnými sběrovými metodami (a přibližně stejnou úrovní prozkoumání) nebyly v roce 1995 ještě zaznamenány některé faunisticky velmi cenné stenoekní indikační druhy vázané na rašelinné louky a rašeliniště obecně – Hebrus ruficeps, Pachycoleus pusillimus, Pithanus maerkelii a Lamproplax picea a druh Pachybrachius luridus byl na rozdíl od recentního průzkumu zaznamenán jen v jednom sběru jako subrecedentní druh. Naopak současným průzkumem nebyl nalezen mokřadní druh Polymerus palustris (ojedinělý nález 1 kusu v roce 2002). Nálezy uvedených stenoekních druhů v poměrně velkém počtu jsou potvrzením pravděpodobně stálých populací těchto druhů a zároveň vhodného managementu této lokality. Byl rovněž znovu potvrzen výskyt tyrfofilního druhů Ligyrocoris sylvestris (populace má setrvale nízkou hustotou) a bohaté populace druhů hygrofilních – Rhopalus maculatus, Stenodema calcarata, druhů rodu Cymus (zejména Cymus glandicolor) a Eurygaster testudinaria. Na tento stav ovšem může mít rovněž v současnosti naopak dlouhodobě vlhčí počasí,které pomáhá udržovat stav lokality příznivý pro přítomnost těchto druhů. Druhové zastoupení společenstva ploštic je v současnosti z ochranářského hlediska mnohem cennější. Pokud jde o druhy zaznamenané v lesních porostech, rozdíly v druhovém složení byly zaznamenány zejména u arborikolních druhů. Zachycení těchto druhů je ovšem velmi často otázkou náhody, kdy jsou tyto druhy zachyceny např. v lesním podrostu. Navíc některé druhy (nezachycené recentním průzkumem), jako např. stenofágové na dubech Cyllecoris histrionicus, Dryophilocoris flavoquadrimaculatus se objevují jenom na začátku vegetačního období. Z arborikolních druhů byly napopak nalezeny recentním průzkumem např. Harpocera thoracica nebo Deraeocoris lutescens, případně některé jiné arborikolní druhy. Důležitým z ekologického hlediska bylo potvrzení stálého výskytu stenofágních či stenotopních druhů Bryocoris pteridis, Monalocoris filicis, Eremocoris plebejus a nové nálezy Macrolophus rubi a téměř ohroženého druhu Metatropis rufescens. Častější výskyt posledně jmenovaných druhů bývá obecně hlášen teprve z posledního období. V případě mezofilní ovsíkové louky je kladným konstatování zvyšujícího se počtu druhů za situace, kdy je louka pouze sečena a není již využívána k produkci pícnin.

5.

DEFINICE OHROŽUJÍCÍCH FAKTORŮ DRUHŮ A JEJICH BIOTOPŮ NA LOKALITĚ

Lokalita může být ohrožena několika faktory. Největší ohrožení rezervace může představovat vysychání lokality, což může nastat v důsledku dlouhodobě nepříznivého vývoje počasí (jednak klesá hladina spodní vody a jednak klesá zásobování louky podlahovými prameny, tento stav je ale stěží ovlivnitelný) nebo odvodněním lokality. V minulosti byla lokalita uměle odvodňována strouhou. Ačkoliv je tento systém již nefunkční, na rašelinnou louku navazuje na SZ okraji pole (v současnosti neobdělávané). Pole bylo v roce 2010 silně podmáčené následkem hromadící se vody. Pokud by došlo ke snaze trvale a razantně pole odvodnit, mohlo by to ovlivnit i v současnosti příznivé hydrologické poměry na rašelinné louce. Dalším rizikem je možnost kontaminace lokality splachy z agrocenózy přiléhající k rezervaci na Z straně v případě použití nevhodných agrotechnickách prostředků (přehnojení lokality, insekticidy). Reliéf agrocenózy je mírně vypouklý a její V svahy se zvažují k rezervaci. Toto riziko není zcela vyloučeno, neboť právě v deštivém roce 2010 jsem pozorovala splavenou vegetaci až ke hranici rezervace a povrch agrocenózy byl místy bez vegetacea rozbrázděný erozními rýhami. Jako velmi negativní může být hodnocen zásah v místě, kterým nad rezervací probíhá vedení vysokého napětí. V roce 2010 byl v tomto místě odstraněn veškerý náletový porost, čím byl umožněn nálet ruderální vegetace, mnohem větším zásahem však bylo obnažení prameništní vegetace a potůčků, které pokračují dalším úsekem lesa východním okrajem rezervace. Kromě možnosti vysychání potůčků a tím i snížení vodního sloupce potůčků ve spodní části rezervace, došlo k izolování části lesního porostu v jižním cípu rezervace,kde je vyvinuta rozsahově největší a nejpestřejší prameništní vegetace. Ideální není ani kotlíková těžba v rezervace, neboť svoz dřeva může mít za následek poškození porsotu (obr. 9). Závěrem je nutné konstatovat poměrně velké místní znečištění rezervace odpadem, kdy jsou v potůčcích nalézány např. staré hrnce nebo jiné nádoby, místy zbytky stavební sutě, nebo odpad v lesních porostech (kusy igelitu apod.) (obr. 10a-f). Místy jsou v lesním porostu vykopány jámy neznámého účelu. 6.

DOPORUČENÍ PRO PLÁNOVÁNÍ MANAGEMENTOVÝCH ZÁSAHŮ

Způsob péče o lokalitu je v současnosti mnohem příznivější, což se projevilo mimo jiné výskytem několika cenných ohrožených druhů. Sečení louky v průběhu vegetačního období 2010 bylo provedeno 10.8. na větší část louky, a to nějakou dobu po odkvětu vstavačovitých rostlin a dozrání semen suchopýrů), malá zbývající část louky v jejím SV cípu, kam se hmyz stáhl (ověřeno smýkáním), byla posečena cca měsíc později. Na této zbývající části nerostou suchopýry ani vstavače. Výška vegetace na posečené louce se do konce vegetačního období zvýšila už jen nepatrně, a to na obou částech. Jelikož na posečené části louky prudce poklesla populační hustota všech druhů ploštic, jako

vhodnější se jeví sečení zmíněných částí louky v obráceném pořadí a ve větším časovém rozestupu. Cílem tohoto opatření by bylo větší a lepší refugium pro přežívání hygrofilního hmyzu luční rašelinné vegetace.

7.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE K ZÁJMOVÉMU ÚZEMÍ

Rašelinná louka u Kozlovic na lokalitě Rybníky (6475) byla v roce 1990 hlavním důvodem vyhlášení chráněného území „Přírodní rezervace Rybníky“, zahrnujícího i přilehlé polopřirozené lesní porosty s prameništi. Přírodní rezervace (dále jen PR) Rybníky se nachází ve fytogeografickém obvodu Karpatské mezofytikum a fytogeografickém okrese Podbeskydská pahorkatina (Skalický 1988). Geomorfologicky patří rovněž k celku Podbeskydské pahorkatiny, oblasti Západobeskydská podhůří (Boháč & Kolář 1996). Podle biogeografického členění České republiky (Culek 1996) je součástí Podbeskydského bioregionu Západokarpatské podprovincie. Pokud jde o fytopaleontologické údaje ze širšího okolí lokality, na katastru obce Kozlovice byly v roce 1968 a 1972 provedeny hluboké strukturní vrty v oblasti předpokládané antiklinální struktury (kozlovická elevace), přičemž zde byly prokázány nejstarší sedimenty produktivního ostravského souvrství. Zbytky rostlin v bazálních devonských klastikách byly tehdy prvními a jedinými nálezy v českém masivu vůbec (Purkyňová 1974). Na základě těchto hlubokých strukturních vrtů podávají také velmi podrobnou charakteristiku geologického podloží Kozlovic a okolí Krejčí (1973) a Blumenthal (1972, 1973). Na horninách podslezské jednotky se od hloubky 459 m až téměř k povrchu nacházejí horniny slezské jednotky. Slezská jednotka je zde tvořena horninami spodní křídy a snad i nejvyššího tithonu, které představují tmavé vápnité jílovce s polohami prachovců a pískovců, většinou vápnitých typů. Poprvé upozornila na tuto lokalitu Sedláčková (1990), která považuje rašelinné louky svazu Caricion fuscae (Moravec 1983) za velmi vzácné a kriticky ohrožené stanoviště; rašelinnou louku „Rybníky“ v pramenné oblasti pravého přítoku říčky Tichávky označila jako louku s dosud jediným zjištěným výskytem rosnatky Drosera rotundifolia L. v podhůří Beskyd. Další podrobnější průzkum zde provedla Hájková (1996), která zároveň podává podrobnější charakteristiku botanických poměrů lokality a udává výskyt dalších vzácných druhů rostlin. Duda (1996) zjistil na rašelinné louce výskyt osmi druhů mechů, přičemž za významný fakt považuje především velký výskyt rašeliníků rodu Sphagnum, další údaje o výskytu mechorostů doplňují Plášek et al. 2005. Entomologický inventarizační průzkum byl na této lokalitě poprvé proveden v roce 1995 a byl zaměřen hlavně na ploštice a epigeický hmyz, který byl získán pomocí zemních pastí, a to zejména v lesních porostech přírodní rezervace. Část výsledků byla již zpracována - 15 druhů dominantně se vyskytující čeledi Carabidae bylo publikováno ve sbírkových katalozích (Petřík & Roháčová 1997, Roháčová 1999, 2002). Holuša (2000) z těchto entomologických sběrů uvádí saranči Psophus stridulus a její výskyt charakterizuje jako postupně vzácnější. Horsák a Holuša (2003) uvedli z PR Rybníky přehled fauny měkkýšů, Dvořák (2005) a Dvořák et al. (2010) odsud publikovali údaje o výskytu některých blanokřídlých. Boža (2009) zde v roce 2008 nalezl krasce Aphanisticus pusillus, který se v ČR vyskytuje jen sporadicky.

8.

SEZNAM LITERATURY

Aukema B. & Rieger Ch. (eds.) 1996: Catalogue of the Heteroptera of the Palaearctic Region. Vol. 2. Cimicomorpha I. The Netherlands Entomological Society. Wageningen, 361 pp. Aukema B. & Rieger Ch. (eds.) 1999: Catalogue of the Heteroptera of the Palaearctic Region. Vol. 3. Cimicomorpha II. The Netherlands Entomological Society. Wageningen, 577 pp. Aukema B. & Rieger Ch. (eds.) 2001: Catalogue of the Heteroptera of the Palaearctic Region. Vol. 4. Pentatomomorpha I. The Netherlands Entomological Society. Amsterdam, 346 pp. Aukema B. & Rieger Ch. (eds.) 2006: Catalogue of the Heteroptera of the Palaearctic Region. Vol. 5. Pentatomomorpha II. The Netherlands Entomological Society. Amsterdam, 550 pp. Blumenthal J. 1972: Podloží produktivního karbonu v příborsko-těšínském revíru. Sbor. I. uhel. geolog. konference, Praha 1972: 5-12. Blumenthal J. 1973: Předběžné výsledky strukturního vrtu Kozlovice SV4. Sbor. Geol. Průzk. Ostrava, 3: 67-73. Boháč P. & Kolář J. (eds.) 1996: Vyšší geomorfologické jednotky České republiky. Český úřad zeměměřičský a katastrální, Praha, 54 pp. Boža P. 2009: Nález krasce Aphanisticus pusillus (Ollivier, 1790) (Coleoptera: Buprestidae) na severní Moravě. Acta Mus. Beskid. 1: 122. Bryja J. & Kment P. 2001: The present state of knowledge of true bugs (Heteroptera) in the Protected Landscape Area of Poodří (Czech Republic). Klapalekiana 37: 1-36.

Bryja J. & Kment P. 2002: New and interesting records of plant bugs (Heteroptera: Miridae) from thje Czech and Slovak Republics. Klapalekiana 38: 1-10. Culek M. (ed.) 1996: Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha, 347 pp. Dobšík B. 1970: Zur Kenntnis der Langwanzen (Heteroptera, Lygaeidae) in der ČSSR. Pol. Pis. ent., 40: 535-540. Duda J. 1996: Mechorosty některých přírodních památek v Podbeskydské pahorkatině. Práce a Stud. Muz. Beskyd, 10: 13-15. Dvořák L., Holuša J., Holý K., Macek J., Smetana V., Straka J. & Šima P. 2010: Hymenoptera vybraných lokalit východní Moravy a Slezska (Česká republika). Acta Mus. Beskid. 2: 157-172. DVOŘÁK L. 2005b: Vosy a vosíci (Hymenoptera: Vespidae: Vespinae et Polistinae) ve sbírkách Muzea Beskyd Frýdek-Místek. Práce a Stud. Muz. Beskyd (Přír. Vědy) 15: 103–105. HÁJKOVÁ A. 1996: Botanický průzkum Přírodní rezervace Rybníky. Práce a Stud. Muz. Beskyd 10: 3-12. Holuša J., ml. 2000: K poznání sarančí (Caelifera) a kobylek (Ensifera) Moravskoslezských Beskyd. Klapalekiana 36: 41-70. Práce a Stud. Muz. Beskyd 13: 9-18. Holuša J., st. & Holuša O. 1999: Přírodní podmínky oblasti . In: Holuša J. st. (ed.): Oblastní plán rozvoje lesů. Přírodní lesní oblast 39 – Podbeskydská pahorkatina (platnost 1999-2018). ÚHÚL Brandýs n.L., pobočka Frýdek-Místek, pp. 7-44. Hradil K., Kment P., Bryja J., Roháčová M., Baňař P. a Ďurčová K. 2008: New and interesting records of true bugs (Heteroptera) from the Czech Republic and Slovakia IV. Klapalekiana 44: 165-206. Kment P., Bryja J., Jindra Z, Hradil K & Baňař P. 2003: New and interesting records of true bugs (Heteroptera) from the Czech Republic and Slovakia II. Klapalekiana 39: 257-306. Kment P. & Vilímová J. 2005: Heteroptera (ploštice). In: Farkač J., Král D. & Škorpík M. (eds.): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. AOPK ČR, Praha, pp. 139-146. Krejčí B. 1973: Strukturní vrt Kozlovice. Sbor. Geol. Průzk. Ostrava 3: 35-49. Moravec J. (ed.) 1983: Rostlinná společenstva České socialistické republiky a jejich ohrožení. Severočes. Přír., 1983, Suppl.1, 110 pp. Péricart J. 1972: Hémiptères Anthocoridae, Cimicidae et Microphysidae de l´ouest-paléarctique. Faune del´Europe et du basin méditerranéen. 7. Paris, 402 pp. Petřík F. & Roháčová M. 1997: Katalog sbírky brouků. Coleoptera. I. Rod. Carabus. Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, 23 pp. Plášek V., Stebel A., Wierzcholska S. (eds.): 205: Mechorosty zaznamenané v průběhu 18. podzimního setkání bryologicko-lichenologické sekce v Beskydech. Bryonora 36: 14-24. Purkyňová E. 1974: Fytostratigrafie paleozoika u Kozlovic v moravské části hornoslezské pánve. Čas. Slez. Muz. Opava (A) 23: 109-112. Raus P. 1988: Orius horvathi (Reut.) and O. laticollis (Reut.) (Heteroptera, Anthocoridae) new forMoravia. Acta Mus. Moraviae, Sci. Nat. 73: 231-232. Roháčová M. 1999: Katalog sbírky brouků II. Coleoptera. Carabidae: Pterostichini. Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, 28 pp. Roháčová M. 2002: Katalog sbírky brouků III: Coleoptera. Carabidae. Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, 72 pp. Roháčová M. 2005: Fauna ploštic (Heteroptera) Přírodní památky Kamenec (Podbeskydský bioregion, Česká republika). Práce a Stud. Muz. Beskyd (Přír. Vědy) 15: 17-34. Roubal J. 1957: Studie o plošticích ze severozápadních Čech s kritickými poznámkami. Acta Soc. ent. čechoslov. 53: 63-109. Sedláčková M. 1990: Příspěvek k vegetaci jižní a západní části Podbeskydské pahorkatiny. Práce a Stud. OVM Frýdek-Místek, 7: 3-21. Skalický V. 1988: Regionálně fytogeografické členění. pp. 103-121. In: Hejný S. & Slavík B. (eds.): Květena ČSR 1, Akademia, Praha. Stehlík J. L. 1952: Fauna Heteropter Hrubého Jeseníku. Acta Mus. Moraviae, Sci. nat. 37: 132-248. Stehlík J. L. 1984: Results of investigations on Hemiptera in Moravia made by the Moravian Museum. Pentatomoidea III. Acta Mus. Moraviae, Sci. Nat. 69: 163-185.

Stehlík J. L. 1985: Results of investigations on Hemiptera in Moravia made by the Moravian Museum. Pentatomoidea IV. Acta Mus. Moraviae, Sci. Nat. 70: 147-175. Stehlík J. L. 1986: Results of investigations on Hemiptera in Moravia made by the Moravian Museum. Pentatomoidea V. Acta Mus. Moraviae, Sci. Nat. 69: 147-178. Stehlík J. L. 1987: Results of investigations on Hemiptera in Moravia made by the Moravian Museum. Pentatomoidea VI. Acta Mus. Moraviae, Sci. Nat. 72: 183-201. Stehlík J. L. 1995: Results of investigations on Hemiptera in Moravia made by the Moravian Museum. Pentatomoidea VII. Acta Mus. Moraviae, Sci. Nat. 79: 85-96. Stehlík J. L. 2002: Results of investigations on Hemiptera in Moravia made by the Moravian Museum (Tingidae). Acta Mus. Moraviae, Sci. Biol. 87: 87-149. Stehlík J. L. Vavřínová I. 1989: Results of investigations on Hemiptera in Moravia made by the Moravian Museum. Coreoidea II. Acta Mus. Moraviae, Sci. Nat. 74: 175-199. Stehlík J. L. &Vavřínová I. 1998a: Results of investigations on Hemiptera in Moravia made by the Moravian Museum. Lygaeidae II. Acta Mus. Moraviae, Sci. Biol. 82: 57-108. Stehlík J. L. &Vavřínová I. 1998:b Results of investigations on Hemiptera in Moravia made by the Moravian Museum. Lygaeidae III. Acta Mus. Moraviae, Sci. Biol. 83: 21-70. Stehlík J. L. &Heiss E. 2000: Results of investigations on Hemiptera in Moravia made by the Moravian Museum (/Aradidae, Pyrrhocoridae). Acta Musei Moraviae, Sci. Biol. 85: 333-350. Špryňar P. & Kment P. 2005: Notes on the distribution of Metatropis rufescens in the Czech Republic (Heteroptera: Berytidae).Klapalekiana 47: 71-75. Štepanovičová O. 1991: Formation of taxocenoses of Heteroptera in plant communities of relatively unaffected ecosystems and those affected by human activities. Acta F.R.N. Univ. Comen., Zool. 35: 31-51. Štepanovičová O. 1999: Heteroptera: Lygaeidae. Faunistic records from Slovakia. Entomologické problémy 30: 54. Štepanovičová O. 1968: Spoločenstvá Heteropter význačných biotopov Liptovskej kotliny. Acta F.R.N. Univ. Comen., Zool. 14: 69-100. ŠTYS P. 1958: K fauně Heteropter přírodní rezervace „Velký a Malý Tisý“ v Čechách. Ochr. Přír. 13: 72-74. ŠTYS P. 1959: Příspěvek k poznání ploštic Rychlebských hor. pp. 246-289. In: Teyrovský V. (ed.): Rychlebské hory, Ostrava. ŠTYS P. 1960: Die Wanzenfauna des Moorgebiete Soos in Böhmen (Heteroptera). Acta Univ. Carolinae Biol., Suppl. 83-133. Tischler W. 1949: Grunzüge der terrestrischen Tierökologie. Friedr. Vieweg u. Sohn, Braunschweig. Wachmann E., Melber A. & Deckert J. 2007: Wanzen. B. 3. Pentatomomorpha I. Aradidae, Lygaeidae, Piesmatidae, Berytidae, Pyrrhocoridae, Alydidae, Coreidae, Rhopalidae, Stenocephalidae. Goecke & Evers, Keltern, 272 pp. Wachmann E., Melber A. & Deckert J. 2004: Wanzen. B. 2. Cimicomorpha. Microphysidae, Miridae. Goecke & Evers, Keltern, 288 pp. Wachmann E., Melber A. & Deckert J. 2006: Wanzen. B. 1. Dipsocoromorpha, Nepomorpha, Gerromorpha, Leptopodomorpha, Cimicomorpha (Teil 1). Goecke & Evers, Keltern, 264 pp.

9.

SEZNAM OBRÁZKŮ A MAPOVÝCH PŘÍLOH

Obr.1. Mapa sběrových lokalit v roce 1995. Lokalita 1 zahrnovala i sběr na dřevinném lemu rašelinné louky Obr.2. Mapa sběrových lokalit v roce 2010 Obr. 3a. Pohled na vegetaci rašelinné louky – lokalita 1.a. Foto Roháčová 16.6.2010 Obr. 3b. Pohled na vegetaci smilkové části louky – lokalita 1b. Foto Roháčová 2.9.2009 Obr. 3c. Pohled na lem keřů a stromů kolem rašelinné louky na jejím SV okraji. Foto Roháčová 13.7.2010

Obr.3d. Pohled na lem keřů a stromů kolem rašelinné louky na jejím JZ okraji. Foto Roháčová 24.6.2010 Obr. 3e. Pohled na rašící porost Rubus hirtus na JV okraji rašelinné louky. Foto Roháčová 29.5.2010 Obr. 3f. Pohled na vzrostlý porost Rubus hirtus agg. na JV okraji rašelinné louky. Foto Roháčová 13.7.2010 Obr. 3g. Kopa hnijících větví na J okraji rašelinné louky. Foto Roháčová 2.9.2009 Obr. 4a. Interiér lesa na lokalitě 2a – společenstvo lesního typu 4S1 - svěží bučina šťavelová. Foto Roháčová 8.10.2009 Obr. 4b. Interiér lesa na lokalitě 2.b - společenstvo lesního typu 4S1 - svěží bučina šťavelová. Foto Roháčová 8.10.2009 Obr. 4c. Rašící dub červený (Quercus rubra) na lokaliě 2b. Foto Roháčová 8.10.2009 Obr. 4d. Interiér lesa na lokalitě 2.c – společenstvo lesního typu 4S1 - svěží bučina šťavelová. Foto Roháčová 2.10.2009 Obr. 4e. Interiér lesa na lokalitě 2.d - společenstvo lesního typu 4S1 - svěží bučina šťavelová. Foto Roháčová 16.6.2010 Obr. 4f. Pohled na křovito-stromový lem rezervace na jejím Z okraji - lokalita 2e. Foto Roháčová 10.8.2010 Obr. 4g. Interiér lesa na lokalitě 2.f zahrnující i lokalitu 4a v J cípu rezervace – společenstvo lesního typu 4S1 - svěží bučina šťavelová a společenstvo lesního typu 4V1- vlhká bučina netýkavková. Foto Roháčová 24.6.2010 Obr. 4h. Okraj izolovaného lesa (lokality 2.f) v jižním cípu rezervace. Foto Roháčová 13.7.2010 Obr. 5a. Interiér lesa na lokalitě 3.a - společenstvo lesního typu 4O1 - svěží dubová jedlina šťavelová. Foto Roháčová 2.9.2009 Obr. 5b. Interiér lesa na lokalitě 4.a – společenstvo lesního typu 4V1- vlhká bučina netýkavková. Foto Roháčová 2.10.2010 Obr. 6a. Průsek pod vedením vysokého napětí zarostlý v roce 2009 hustým náletovým porostem. Foto Roháčová 2.10.2009 Obr. 6b. Průsek vykácený v roce 2010. Foto Roháčová 24.6.2010 Obr.6.c. Pohled na obnaženou prameništní vegetaci v průseku. Foto Roháčová 24.6.2010 Obr. 7a. Vyčištěná prázdná tůň na rašelinné louce na podzim 2009. Foto Roháčová 2.9.2009 Obr. 7b. V roce 2010 se tůň rychle naplnila. Foto Roháčová 29.5.2010 Obr. 8. Mapa výskytu ohrožených druhů (rašelinná louka – lokalita 1.a) Obr. 9. Kotlíková těžba v rámci rezervace. Foto Roháčová 16.6.2010 Obr. 10a-f. Rezervace je místy znečištěna odpadem. Foto Roháčová, data u obrázků