Ruský realismus
Ivan Sergejevič Turgeněv (1818 – 1883) • šlechtický původ • studia literatury a filozofie • práce na rod. statku; osvobození nevolníků • pobyt v Paříži • přátelství s G. Flaubertem
Ruský realismus
I. S. Turgeněv - dílo • črty Lovcovy zápisky • romány Otcové a děti (sociálně psychologický r.) „nihilista“ Bazarov x „generace otců“ „Jen si prostuduj anatomii oka: kde by se tam vzal, jak ty říkáš, záhadný pohled? To je všechno romantika, žvást, shnilotina, umění.“
Rudin
Ruský realismus
Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821 – 1881) • z rodiny lékaře • studium vojen. technického učiliště • za aktivity proti carovi nucené práce na Sibiři (hlásání idejí utop. socialismu)
• pobyty v západní Evropě • překládal H. de Balzaca • jeden ze zakladatelů moderní psychologické prózy
Ruský realismus
F. M. Dostojevskij – dílo (1) • romány Zločin a trest Rodion Raskolnikov, Soňa, Marmeladov „Nezabil jsem člověka, ale princip!“
Idiot kníže Lev Myškin „Co znamená mé soužení a mé trampoty, jsem-li schopen pociťovat štěstí?“ etický ideál x realita soudobého Ruska
Ruský realismus
F. M. Dostojevskij – dílo (2) • romány Bratři Karamazovi Ivan (racionalismus) Dmitrij (citová labilita, vášeň) Aljoša (náboženské snění, dobro) Smerďakov (pudovost, omezenost) ... „lidská rodina“
BKa (Dej)
Ruský realismus
Lev Nikolajevič Tolstoj (1828 – 1910) • studium práv a filozofie • cesty po Evropě • kritika poměrů v církvi (pokládán za kacíře, revolucionáře) • hlásání zásady „neprotivit se zlu násilím“
L. N. Tolstoj: Kreutzerova sonáta (1) Kdyby jen věděli mladí lidé, blouznící o manželství, jaké je to rozčarování! Naprosté rozčarování! Ale – bůhví proč – všichni považují za nutno neprozrazovati toho. Chodil jsem jednou o Velikonocích po všech komediích a zašel jsem podívat se podle vyvěšených plakátů také na bradatou ženskou a na vodního psa. Ukázalo se, že to nebylo nic jiného než mužský, dekoltovaný, v ženských šatech a pes nastrčený do mroží kůže a plovoucí ve vaně naplněné vodou. Všechno bylo velmi málo zajímavé, ale když jsem vycházel z boudy, tu vyvolávač mě doprovázel velmi uctivě a obraceje se před východem k obecenstvu a ukazuje na mne, vyvolával: „Tu se zeptejte toho pána, stojí-li to za podívání. Vstupte, vstupte, po franku za osobu!“ Bylo mi jaksi hanba říci, že to nestojí za podívání, a onen vyvolávač s tím patrně počítal. Podobně tomu bývá i s těmi, kdož okusili vší hnusnosti manželství, ale nesnaží se vyvésti z bludu ostatní. Není pražádných slastí v manželství, ba naopak. Je v něm nevolno, stydno, smutno, hanebně, a hlavně nudno, do nemožnosti nudno. Je to něco podobného tomu, co zakouší jinoch, když se učí kouřit, když jej to nutká k vrhnutí a tekou mu sliny, ale on je polyká, tváře se, jako by to bylo velmi příjemné.
L. N. Tolstoj: Kreutzerova sonáta (2) „Ale jakpak by,“ řekl jsem s údivem – „jak by se udržovalo lidské pokolení?“ „A nač by se mělo udržovat?“ namítl mi neočekávaně. „Jak to, nač? Jinak by nás přec nebylo!“ „A načpak nás má být?“ „Jak to, nač?... Abychom přece žili.“ „K čemu žíti? Vždyť Schopenhauerové, Hartmannové, ba i všichni buddhisté ujišťují, že blaho spočívá v tom, aby člověk nežil. A oni jsou zajedno právě v tom, že lidské blaho jest totožné se sebezničením.“ „Podivná teorie,“ řekl jsem. „Co je tu podivného? Podle všech učení církevních přijde konec světa, podle všech učení vědeckých je totéž nevyhnutelno. Co je tedy podivného v tom, že z učení mravního vyplývá totéž?“ (…) Zvířata páří se jenom tenkrát, kdy mohou zploditi potomstvo, ale hanebný vládce přírody – stále, jen když je to příjemné. A málo toho, povznáší ještě toto opičí zaměstnání na perlu stvoření, na lásku. Každá, ať jakákoli ženská výchova má na zřeteli pouze lapání mužů. Jedny je chytají na hudbu a kadeře, druhé – na svoji učenost a občanskou zdatnost. Cíl je přitom jediný, a nemůže býti než jediný, protože druhého – není; cílem jest: okouzliti muže a ovládnouti jej.
Ruský realismus
L. N. Tolstoj – dílo (1) • povídky Sevastopolské povídky
• novely Kreutzerova sonáta • dramata Živá mrtvola
Ruský realismus
L. N. Tolstoj – dílo (2) • romány Vojna a mír románová epopej (4 díly) Andrej Bolkonskij, Pierre Bezuchov, Nataša Rostovová, Kutuzov, Napoleon pásmo „války“, pásmo „míru“ Anna Kareninová (Motto: „Má jest pomsta, má jest odplata.“) Anna Kareninová Vronskij Levin syn Sergej Karenin Kitty „železniční“ motivy (vlak, nádraží) „Všechny šťastné rodiny jsou si podobny, každá nešťastná rodina je nešťastna po svém.“
Ruský realismus
Anton Pavlovič Čechov (1860 – 1904) • vystudoval lékařskou fakultu v Moskvě • kritické výhrady proti carské vládě • cesty po Itálii, Balkáně • onemocnění (tuberkulóza), léčba na Krymu • drobné satirické prózy, dramata
A. P. Čechov: Smrt úředníka (1) Jednoho krásného večera seděl neméně krásný exekutor Ivan Dmitrič Červjakov v druhé řadě křesel a díval se kukátkem na „Cornevillské zvonky“. Díval se a cítil se na vrcholu blaženství. Vtom však... V povídkách se často vyskytuje toto „vtom však“. Autoři mají pravdu: život je pln neočekávaností! Vtom však jeho obličej se svraštil, oči povylezly, dech se zarazil... Červjakov se přestal dívat kukátkem, nahnul se a...
A. P. Čechov: Smrt úředníka (2) ... hepčí!!! Kýchl, jak vidíte. Kýchat se nikomu a nikde nezakazuje. Kýchají mužici i policejní ředitelé, někdy dokonce i tajní radové. Všichni kýchají. Červjakov nikterak nepřišel do rozpaků, utřel se šátečkem a jako zdvořilý člověk se rozhlédl kolem sebe, nevyrušil-li někoho svým kýchnutím. Ale tu již do rozpaků přijít musel. Spatřil, jak stařeček, sedící před ním v prvé řadě křesel, si rukavičkou pečlivě utírá svou lysinu i šíji a cosi bručí. V stařečkovi Červjakov poznal státního generála Brizžalova z ministerstva dopravy. „Já ho poprskal!“ řekl si Červjakov. „Není sice mým představeným, je cizí, ale přece jen mi není volno. Omluvit bych se měl.“
A. P. Čechov: Smrt úředníka (3) „Včera jsem přišel obtěžovat vaše -stvo,“ zabreptal, když generál k němu pozvedl tázavé oči. „Ne proto, abych se smál, jak vy jste ráčil říci. Já se omlouval, že kýchaje poprskal jsem... Ale smát se mi ani nenapadlo. Cožpak se smím smát? Budeme-li se smát, pak, pravím, nebude ani žádné úcty k osobám... nebude...“ „Marš ven!“ zařval náhle zesinalý a třesoucí se generál. „Jak, prosím?“ zeptal se šeptem Červjakov, trna hrůzou. „Marš ven!“ opakoval generál, dupaje nohama. V břiše Červjakova se cosi utrhlo. Nic nevidě, nic neslyše, vycouval ke dveřím, vyšel na ulici a vlekl se domů... Přišed mechanicky domů, ani nesvlékl stejnokroj, ulehl na divan a... umřel.
Ruský realismus
A. P. Čechov – dílo JCins
• dramata: Tři sestry (Olga, Máša, Irina; bratr Andrej) TřiS
Višňový sad (Ljubov Raněvská, Lopachin) Strýček Váňa Racek (Irina Arkadinová – Treplevová, Treplev, Nina, Trigorin) Z pražských inscenací: Divadlo za branou (Otomar Krejča), Divadlo Na Zábradlí (Petr Lébl), Národní divadlo (Michal Dočekal), Divadlo Na Fidlovačce (Juraj Deák) Medv
