články nebo rozhovory s osobnostmi z literárního světa. V budoucnosti plánujeme dle úspěšnosti převést magazín rovněž do papírové podoby

jubilejní první číslo

datum vydání 11. září 2008

http://www.knihovnice.cz/klicek/0809.pdf

VÁŽENÍ ČTENÁŘI, dovolujeme si Vám představit první vydání elektronického magazínu (eZinu) s názvem Klíček ke knihám. Tento útlý časopis bude vycházet jako měsíčník a prozatím výhradně v podobě PDF souboru rozesílaného prostřednictvím e-mailu. Jeho obsahem budou knižní novinky, zprávy, recenze,

články nebo rozhovory s osobnostmi z literárního světa. V budoucnosti plánujeme dle úspěšnosti převést magazín rovněž do papírové podoby. Pokud Vás časopis zaujme a nejste ještě přihlášeni k jeho odběru, můžete tak učinit na stránkách www.knihovnice.cz.

online

IC NENÍ JAKO DŘÍV

obsah čísla VÁŽENÍ ČTENÁŘI

úvodník, 1

NIC NENÍ JAKO DŘÍV DĚTSKÁ LITERATURA JIRKOVA ZÁZRAČNÁ MEDICÍNA 20 000 MIL POD MOŘEM

recenze, 1 téma, 3

recenze, 6

recenze, 7

DOBRÁ KNÍŽKA

občanské sdružení, 7

RUBÍN V KOUŘI

recenze, 8

PHILIP PULLMAN

představení autora, 8

SEDMERO BLAŽENSTVÍ

ukázka z knihy, 9

Když jsem v knihovně viděl na regálu knihu „Nic není jako dřív“, stejně jako u většiny předešlých knih z ediční řady Česká povídka jsem neodolal a musel jsem si ji hned půjčit. A co pro nás Boris Dočekal v jihlavském Listenu připravil v tomto už sedmnáctém svazku? Stejně jako u staršího titulu „Tenkrát za totáče“ příběhy ze životě za našeho socialistického experimentu. Jak píše v závěru: „ … vážnější i humornější ohlédnutí za blízkou i vzdálenější minulostí.“ Kniha se ale trochu liší asi v tom, že na rozdíl od celé řady zde nenajdeme, abychom tak řekli, kmenové autory jako Viewegh, Urban, Šabach či Pekárková. Musím se chtě nechtě přiznat, že kromě jmen Pavel Brycz a Jan Trefulka, mi ty ostatní nic neříkaly. Tím se tedy omlouvám Josefu Moníkovi, Zdeňku Jizera Vonáskovi, Arifu Salichovi a Miloši Konášovi za svoji neznalost. Převážná část příběhů je spíše humorného ladění, není to však žádný „kameňácký“ humor, ale spíše úsměvné až melancholické vzpomínání na doby, kdy jsme vládli větru dešti. Typickým příkladem je právě první povídka Pavla Brycze „Hlavní město Chile“, kde si z pohledu dětí opravdu úsměvně zavzpomínáme na demoliční město Most. Velmi podobně vyznívá povídka Josefa Moníka „Fanda – rudý

Toto vydání Vám přináší Knihovnice.cz Redaktor a vydavatel Radek Červený, design a sazba oMicrone.net ISSN: 1803-4446 Všechna vydání naleztene také na www.knihovnice.cz/klicek/

pokrývač“, jen místo Mostu zde budeme brouzdat Prahou. Nádherná je i až hrabalovská hospodská povídka „Hic sunt leones“ od Miloše Konáše. Vážnější tón lze najít naopak v povídkách od Jana Trefulky (Bylo nebylo) a folkařské od Arifa Salichova (Za každým se jednou zašoupne opona). Bohužel povídka, která mě moc neoslovila, a to stylem a i námětem, byl příběh „Dřevo zůstává dřevem“, pod kterou se podepsal Zdeněk Jizera Vonásek. Ale přesto musím říci, že jsem (příjemně) překvapen stále vysokou kvalitou příspěvků, a to i po tolika svazcích a letech vydávání edice Česká povídka. Sbírku v obvyklé (příjemné) vazbě a grafice vydalo nakl. Listen na konci roku 2007. BoboKing

Hans Bemmann KÁMEN A FLÉTNA a to ještě není všechno

Kniha první – Giza a její vlci Kniha druhá – Sokolí dívka Kniha třetí – Faun Přeložil Radovan Charvát Kultovní román-pohádka německé literatury, alegorický příběh, který byl přeložen do řady světových jazyků. Ústřední postavou trilogie je mladík, jemuž dal otec Velký řvoun jméno Naslouchač, a osud mu opravdu přál: zdědil tajuplný a všemi barvami hrající kámen a magickou stříbrnou flétnu. Ale to ještě není všechno, do třetice obdržel darem od Hledače kamene dřevěnou hůl podivuhodných vlastností. Dary by mu měly především pomoci najít v životě své určení a vlastní cestu. Prožije s nimi mnoho dobrodružství, pokusí se s jejich pomocí získat moc v rodném Fraglundu, potká Sokolí dívku, která mu učaruje a kvůli které podnikne tři odvážné cesty. V podobě fauna s kozlíma nohama se nakonec začne ztrácet v hlubokém, temném lese, bloudí a propadá zoufalství. Po mnoha strádáních dochází k přesvědčení, že lidské poznání je nekonečné. Ve světle své pestré minulosti se stává obrazem nesnadno uskutečnitelné lidské touhy po štěstí, poznamenané lží a zlobou, ale provázené i upřímnou snahou dobrat se pravdy. Když se Naslouchač před koncem opět setkává se svým dědečkem Jemným Flétnistou, zjišťuje, že to, co se dosud o životě naučil, ještě zdaleka není všechno. 259 Kč, 289 Kč, 358 Kč

William Nicholson OHNIVÝ VÍTR Větrný zpěvák (svazek I) Otroci Panství (svazek II) Ohnivá píseň (svazek III) Přeložil Pavel Kaas Ve městě Aramanth je všechno jak má být. Je tu klid a pořádek, všichni jsou spokojení. Nebo skoro všichni… Stačí zrnko písku, aby promazané soukolí zaskřípalo, stačí jedno svéhlavé děvče, aby se ukázalo, že klid a pořádek taky znamená nudu a strnulost. Orlička Hathová se tomu všemu vzepře – a její malá vzpoura má nečekané následky pro celý Aramanth. Orlička se svým bratrem-dvojčetem Střílkem a kamarádem Mumlasem se musí vydat na dlouhou pouť z rodného města, aby s nasazením vlastních životů naplnili dávnou věštbu, postavili se zlu a vrátili do Aramanthu radost. Hrdinové fantasy trilogie nejsou žádní superhrdinové, mají obyčejné lidské chyby – Orlička je trochu kousavá a paličatá, Střílek snad až příliš poddajný, Mumlas není právě chytrý – ale všichni tři současně ztělesňují vlastnosti, které autor považuje za nejcennější: lásku, obětavost, statečnost. William Nicholson je uznávaný britský televizní a filmový scenárista a režisér (Krajina stínů, Gladiátor, První rytíř), dvakrát nominovaný na Oscara, autor divadelních her a románů pro dospělé. 298 Kč Nakladatelství ARGO, www.argo.cz, [email protected] Knihy můžete pohodlně zakoupit také v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz

klíček ke knihám

3

www.knihovnice.cz/klicek/

DĚTSKÁ LITERATURA Dítě a kniha – téma, o kterém se často diskutuje a které vychází z jednoho faktu – děti stále méně čtou. A je pravdou, že zatímco u dospělého čtenářstva si naše republika vede spíše velmi dobře, podle posledních výzkumů v oblasti dětského čtenářstva se pohybujeme na konci pomyslné hitparády popularity čtení mezi dětmi v EU. Přitom je každoročně na našem knižním trhu dětských titulů více a více. Je to fenomén, nad kterým se už několikrát pozastavili odborníci na knižní trh v zemích EU. Zatímco počet čtenářů spíše klesá, či stagnuje, počet vydaných titulů neustále stoupá, a přesto se zdá, že nakladatelé přežívají a snad i profitují (proč by to jinak dělali?). Podle lidí z „branže“ má na útlumu čtení mezi dětmi výrazný vliv především nástup moderních počítačových technologií, které nabízejí nespočet her a jiných interaktivních programů, jež jsou pro děti mnohem atraktivnější a přístupnější než knihy. Toho si lze všimnout i v dětských veřejných knihovnách, které by bez nabídky volného přístupu k Internetu a počítačovým hrám možná část dětských návštěvníků ztratily. Ale s rostoucím množstvím domácích připojení na web bude poptávka po této službě v knihovnách pravděpodobně klesat. Dalším a již klasickým „viníkem“ je pak televize a v poslední době také nástup DVD. Současný český trh dětské literatury se dá všeobecně nazvat za dobu harrypotterovskou. Světový

fenomén jménem Harry Potter má vliv na ediční plány nakladatelů už od nástupu potterománie v našich končinách. Tato knižní série představuje některé hlavní trendy, které jsou typické pro dnešní český trh.

Prvním a nejvýznamnějším je především vzestup fantasy žánru u nás. Fantasy se stala žánrovým lídrem v literatuře celkově. V devadesátých letech tento žánr v ČR vydávala především menší nakladatelství, která se zabývala mnohdy pouze tvorbou pro fanoušky. Dneska už stěží najdete nakladatele beletrie, který by nesáhl po titulu z tohoto světa, protože finanční návratnost je díky stále vzrůstajícímu zájmu velká. Celosvětové šílenství má na svědomí především filmové ztvárnění Harryho Pottera a Tolkienova Pána prstenů. Dá se říci, že to platí obecně – popularitu mnoha titulů přinese hlavně jeho vizuální

zpracování na plátnech kin. Právě případ Pána prstenů je toho skvělým příkladem: až když se objevil v kinech a na DVD, zájem o trilogii, která už roky byla na našich pultech a v knihovnách, se zmnohonásobil. Stejně je tomu i dnes v případě Lewisových Letopisů Narnie. Můžeme tak tvrdit, že s každým úspěšným filmovým zpracováním stoupne i prodejnost a atraktivita původní knižní předlohy. Bylo tomu tak u Eragona, nebo i u Zlatého kompasu, kde se dokonce v krátkém časovém rozsahu vyplatilo vydat trilogii podruhé pod jiným názvem a v jiném překladu. Odtud se odvíjí i další typická tendence v dětské literatuře dneška, a tou je seriálovost. Je to charakteristické nejen pro dětskou fantasy, ale pro fantasy vůbec. Najít dnes titul, který by neměl hned několik dalších přímých či volných pokračování, je značně neobvyklé. Tento jev má své příznivce i odpůrce. Na jednu stranu u oblíbeného hrdiny je stále poptávka po jeho dalších dobrodružstvích, na druhou stranu je velmi problematické se dostat třeba k prvním částem a dílům série, protože trh sice nabízí stále více titulů, ale ve stále menších nákladech. Sehnat v knihkupectvích titul starý tři čtyři roky je většinou zcela nemožné. Tento jev naopak nahrává knihovnám, které plní především archivní roli, a tak je tam teoreticky snazší se ke starším titulům dostat. Jinou otázkou je ale nabídka knihoven, ty se totiž zrovna do nákupu seriálů nerady hrnou. pokračování na další straně >

Dětská literatura, pokračování

Důvody nejsou pouze finanční. Určitě nemalou roli hraje i fakt, že při ztrátě či zničení jednoho dílu ze série (bohužel tradičný jev ve veřejných půjčovnách), se může vlastně celý cyklus zrušit, protože čtenářům i knihovně jsou např. tři různé díly z pěti k nepotřebě. Když se zpětně zamyslíme nad všemi výše zmiňovanými tituly, lze z nich odvodit ještě další rys, který vládne současné dětské literatuře u nás, a tím je překladová tvorba. Drtivá většina knih pro děti, která se objevuje na našich pultech, je přeložena z cizího jazyka. Nová původní česká tvorba jakoby mizela do ústraní. Neznamená to, že by nebyla, ale těžko si můžeme „z fleku“ vzpomenout na nějaký český titul pro děti, který by v posledních letech v nás evokoval pojem dětský bestseller. Při pohledu

na prodejnost či top ten v dětské literatuře na našem trhu (udává např. SČKN), zjistíte, že když se dostane do tohoto výběru nějaký původní český titul, je to ve valné většině případů, jak bychom řekli, klasika. Stále je neutuchající zájem o Krtečka, Křemílka a Vochomůrku, o Rákosníčka, atd., tedy tituly, na kterých už vyrůstali i rodiče dnešních dětí. To díky jejich nadčasové kvalitě je někdejší příznivci stále kupují i svým potomkům. Nevím, jestli je to neschopností mladých českých autorů, nebo spíše neochotou nakladatelů, kteří vydávají spíše ověřené zahraniční tituly, které již v cizině přinesly jisté výsledky. Nemalou roli v tom hraje i jistá nepřehlednost na knižním trhu a pak cena nových knih. Pokud by si rodič měl vybrat za 250,-Kč až 300,-Kč knihu autora, o kterém nikdy

neslyšel, raději asi sáhne po ověřené klasice. V ČR je registrováno asi 3,500 nakladatelství. Takovou „ikonou“ českého dětského nakladatele je už po desetiletí Albatros. Ten se v posledních letech drží na trůnu hlavně rychlým odchytem práv na Harryho Pottera od Rowlingové. A pak je tu také vydávání české klasiky jako avizovaný Krtek, Rákosníček a ostatní nesmrtelní hrdinové. Na paty Albatrosu šlape především nakl. BB art, Egmont ČR a Fragment. Tyto nakladatelství se zabývají téměř výhradně překladovou tvorbou pro děti. Egmont ČR je u nás vydavatel Disneyho a zájem o Medvídka Pú a další postavičky z jeho tvorby je neutuchající. pokračování na další straně >

Nejlepší místo Housteckého kraje foto: sxc.hu

klíček ke knihám

5

www.knihovnice.cz/klicek/

Dětská literatura, pokračování

K tomu Egmont vydává i množství knih podle populárních televizních seriálů pro nejmenší čtenáře jako Pošťák Pat, či šikovný Bořek Stavitel. Značnou popularitu mají také odlehčené populárně – naučné tituly od Terry Dearyho v edici Děsivé dějiny, nebo Děsivá věda od Nicka Arnolda. Fragment, který vydává produkci nejen pro děti a mládež, se hodně specializuje na různé encyklopedické projekty, nebo polo-učebnice, z nichž je velmi známá edice V kostce. Z beletrie pro mládež je jich koněm Thomas Brezina s nekonečným přívalem titulů. Dnes je Fragment také jistě šťastným vydavatelem Letopisů Narnie od C.S. Lewise, či Odkazů dračích jezdců (Eragon, Eldest) od Ch. Paoliniho. Možná trochu nevděčnou roli experimentátorů a vydavatelů nových českých autorů i ilustrátorů, ale i nekomečních zahraničních tvůrců, hrají většinou menší nakladatelství jako Baobab, Meander, či Brio. Zaměřují se především na umělecky komplexnější knihy, kde je stěžejní netradiční grafika a ilustrace se stejně netradičními příběhy. Nyní se ale podívejme i na další žánry a subžánry, které ve světě dětské literatury existují, a jenž jsou často určené už velmi specifickým čtenářským skupinám. Výhodou fantasy je její jistá unisexualita. Tyto dobrodružně romantické příběhy s magickým základem jsou určené pro kluky i holky. Ale díky různorodosti zájmů s přibývajícím věkem dětí, začíná se rozlišovat i tvorba jim určená. Dívčí román je u nás zavedený po dlouhou dobu, už někdy z dob první republiky. V časech socialistických byl jeho velikánem Stanislav Rudolf, jehož roli po roce 1989 převzala knihovnice Lenka Lanczová, která lákala svou otevřeností k milostným a partnerským vztahům. Knihy vydává dodnes

v nakl. Víkend z Líbeznice. V posledních letech ji ale šlape na paty britská autorka Jacqueline Wilsonová, která u nás vychází v nakladatelství BB art. Její pojetí je spíše humornější, a možná i pro mladší dívky. Velkým hitem v poslední době je také Twilight Saga od mladé americké autorky Stephenie Meyer, česky zatím vyšlo Stmívání, Nový měsíc a Zatmění. Kniha v sobě kombinuje jak fantasy, tak tajemno a romantiku, v ději ze současnosti vystupují upíři a vlkodlaci. V USA právě vyšel i čtvrtý díl Breaking Dawn. Další typicky dívčí četbou jsou příběhy z prostředí koní a jezdců. Tyto příběhy vydává mnoho nakladatelů, např. Albatros, Erika, Petra či Alpress. Velkým hitem posledních let jsou i čarodějnické příběhy z cyklu W.I.T.C.H. z produkce Egmontu ČR. Nejproblémovější je v současnosti specifická literatura pro chlapce. Zaprvé je to čtenářská skupina, která je nejvíce ohrožená nezájmem o čtení. Velký vliv na to mají právě počítačové hry a Internet, podle sociologů jsou chlapci nejsilněji závislá skupina na těchto technologiích. I proto je těžké specifikovat nejvíce žádané žánry pro tuto čtenářskou skupinu. foto:našich sxc.hu dětských let, či dětství Za našich rodičů byly v tomto literárním odvětví favorité verneovky a kovbojky, či populární edice KOD (kterou Albatros opět obnovil na konci devadesátých let). Dnes, jak vám asi potvrdí většina dětských knihoven, je zájem o tyto knihy mezi dětmi a mládeží minimální. Jasným žánrovým favoritem je zde fantasy a science fiction. Žánr, který je svým obsahem pro dnešní kluky nejpřitažlivější. Sehnat knihy specificky pro kluky je dost obtížné. Populární jsou série od irského E. Colfera Artemis Fowl nebo Darren Shan (obě vydává Albatros), nebo tvorba Rakušana Thomase Breziny čítající desítky, především

napínavých a hrůzostrašných titulů. Neopomíjel bych ani cyklus A. Horowitze o dětském špionovi Alexu Riderovi (Stormbreaker, Akademie Point Blanc, atd.), který vydává BB art. Doporučuji také knihy od skandinávského autora Sören Olssona Lotřík Petřík, a pro starší cyklus Bertův supertajný deník. Výjimečně čtivé jsou i např. romány Jacqueline Wilson Přežít a Pohřben zaživa. Naopak možná až nezvykle slabý byl po roce 1989 nástup komiksů, kteří mnozí považovali po Sametové revoluci jako „zlo“, které zaplaví náš trh s tvorbou pro děti. Kromě Garfielda a Asterixe se ale příliš komiksy u nás neuchytily. Zpět k tomu hlavnímu. Otázku, jak přimět děti k častějšímu čtení se snaží řešit mnoho odborníků a institucí na celém světě. Na čem se ale shodují téměř všechny výzkumy, je fakt, že kde dítě v rodině vidí čtení u rodičů či starších sourozenců, tam i ono většinou najde cestu ke knihám. A „recept“ na čtivou dětskou knihu? Osobně si myslím, že je to především napínavý děj, ve kterém ale nesmí chybět samozřejmě humor a notná dávka fantazie. Určitě nefrčí mravokárné příběhy. Většina populárních dětských knih je zajímavá tím, že postavy nejsou pouze černobílé, tedy buď zlé, nebo dobré, ale řekněme skutečné, jakoby reálné z našeho života. Vždyť i hrdinové většiny populárních příběhů nejsou zrovna příkladem dobroty a slušnosti, nejsou to žádné Rychlé šípy. Vždyť i „profláknutý“ Harry Potter je postava, kterou bychom jako rodiče tak úplně nechtěli dávat svým dětem za vzor. A to nemluvím o Bertovi či lotrovi Petříkovi. Dalším důležitým prvkem je styl a volba jazyka. Měl by být moderní, plný běžných novotvarů používaných v naši společnosti a výraziv dnešních dětí, často balancujících na ostří slušné mluvy a vulgarity. dokončení na další straně >

klíček ke knihám

6

www.knihovnice.cz/klicek/

Dětská literatura, dokončení

Je ovšem faktem, že popularitu či nepopularitu knihy určuje především reklama, jako u většiny ostatní literatury, či zboží všeobecně. Velcí nakladatelé si toto mohou dovolit, i když reklama na knihy je vůbec v ČR jev velmi řídký. U menších nakladatelů jsou rozhodující především dobré recenze a ohlasy. Bohužel právě skupině literatury se média, mající obrovský vliv na názory dětí a mládeže, moc nevěnují. Já říkám, že popularita knihy je většinou daná prostým štěstím, tím že kniha vyšla ve správný čas na správném místě, a všiml si ji správný člověk. BoboKing

JIRKOVA ZÁZRAČNÁ MEDICÍNA Roald Dahl (1916-1990) patří k nejznámějším britským autorům 20. století. Jeho díla jako „Karlík a továrna na čokoládu“ či „Milostné rošády“ už baví čtenáře na světě desítky let. Mezi další jeho populární knížky pro děti a mládež patří i příběh „Jirkova zázračná medicína“ (orig. George´s Marvellous Medicine), napsaný na sklonku jeho života. Útlá knížka s původními ilustracemi Quentina Blakea vypráví příběh dvou dnů ze života osmiletého chlapce jménem Jirka Chorý, který žije sám bez sourozenců či dětí z okolí na farmě svých rodičů. Kromě nich zde bydlí i jeho babička, která …, no, není právě nejmilejší člen rodiny. Často se o autorovi píše, že jeho tvorba je poznamenána absurdní fantazií a zálibou v černém humoru. Toto vše potvrzuje i tento román, který je mistrovským dílkem plným báječné zábavy, ale přesto v očích foto: sxc.hu rodičů (zde myslím sebe a moji manželku) má jistou příchuť absolutně nevýchovného výtvoru (což znamená pro děti ještě atraktivnější titul). Malý Jirka se na farmě nejen nudí (jak se píše: „Už ho nebavilo pořád se dívat na prasata a slepice a krávy a ovce“), ale ke všemu se musí v případě absence rodičů postarat i o babičku. I když babička ji nikdy neříká. U něj je to nevrlá ženská, babizna, ubručená bába, která má zahnědlé zuby a malá vrásčitá ústa, jako psí zadek. Už si tedy dovede představit, co jsem myslel tím nevýchovným výtvorem. Na jeho obranu nutno dodat, že ani ona si s ním nebrala servítky. Obvykle ho nazývala „Odporný

kluku“, „Nechutný malý červe“, či „Ty malá líná bestie“. A její zeťák, Jirkův taťka Kazimír ji častuje výrazem „Ty stará otravo“. Prostě taková normální rodinka. Toho osudového dne je doma Jirka sám s „babičkou“ a má ji v přesně v jedenáct dát lžičku její obvyklé medicíny. Ale Jirka se po rozhovoru s ní rozhodne vytvořit svou vlastní zázračnou medicínu, které ji úplně vyléčí, nebo jí to urve hlavu. Medicínu, která bude obsahovat doslova všechno, co dům dá. A pokud si vzpomínáte na pohádku o pejskovi a kočičce, kteří vařili dort, tak si to představte ještě šíleněji. Do medicíny dá všechno, co najde v koupelně, v kuchyni, v kůlně atd. A výsledný výtvor, který opravdu vpraví do babičky, ji zcela vyléčí, zcela změní. Příběh je úchvatný díky své skutečně bezbřehé fantazii, černému až krutému humoru, který je ale zvláště české duši tak blízký a neodolatelný. „Krásný“ je i samotný závěr, kdy přece jen doufáte v trochu srdceryvný konec vzájemného sblížení, který se ale vůbec nekoná. Dahl dílko naplnil nejen velmi vtipnými dialogy, úchvatnými kouzly nekouzly, ale až krutě upřímnými postavami z našeho života. Jednoduchý styl, vhodný pro děti, z něj pak vytváří až „ďábelský“ příběh, po kterém by mělo každé dítko sáhnout, ale jak je to u Dahla zvykem, kniha určitě nemůže zklamat ani dospělého čtenáře. V překladu Jitky Herynkové knihu vydal Knižní klub v roce 2007. BoboKing

klíček ke knihám

7

www.knihovnice.cz/klicek/

DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM notně zkrátil. Osudové zapletení kapitánů Nema a Farraguta posloužilo k tvorbě příběhu, který bude dětem pochopitelný. Jistá žánrová topornost „dobrodružného vypravování“ přece jen přetrvává, ale o tom to právě je. V knize se sešly všechny pérovky a kvaše Zdeňka Buriana s výjimkou obálky, jejíž předloha se nedochovala. Kvaše jsou vloženy na křídovém papíře, na předsádkách jsou mapy cest a plány Nautila. Grafická stránka knihy tak bude, doufejme, dostatečně přitažlivá i pro dětské čtenáře. Verneovky nezřídka předčítali prarodiče vnukům, a tak i dnešní vnuci se k tomuto svazku dostanou jako posluchači. A budou-li dědové a babičky dobrými předčitateli, třeba zanechají kreativní stopu, podobně jako na tolika lidech před nimi zanechala původní Verneova díla. Jaromír Kopeček foto: sxc.hu

www----

Verneovky - jeden z mýtických typů literatury, který se zapsal do srdcí několika generací dospívajících od konce 19. století po současnost. Ale, přiznejme si, v té současnosti už to není tak žhavé. Naštěstí má Jules Verne své věrné fanoušky na těch správných místech, a proto má jeho tvorba naději ovlivnit ještě několik dalších generací! Ve středu 11. června 2008 se v kině Bio Konvikt - Ponrepo, uskutečnil křest upravené a zkrácené verze Dvaceti tisíc mil pod mořem z pera Ondřeje Neffa, velkého znalce Julesa Vernea. O hloubi jeho znalostí svědčily i následné kuloárové diskuse s přítomnými prokládané kreslením Nautilů a vepisováním podpisů. Dvacet tisíc mil pod mořem je Verneova třetí nejprodávanější kniha vzdor tomu, že se jedná o knihu nejméně dějovou. Na křtu jsem se doslechl stručné shrnutí děje: „Někdo unese do ponorky skupinu vědců a ti se pak 800 stran dívají z okna .... “ Podněcovatel přepracování Ondřej Miller i kmotr Ivan Havel se shodli, že Verne jisté omlazení potřebuje. Neff dodal uvěřitelnější příběh a celou knihu

Klub Julese Vernea: http://kjv.wz.cz/ Jules Verne: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jules_Verne Neviditelný pes Ondřeje Neffa: http://neviditelnypes.lidovky.cz

DOBRÁ KNÍŽKA V dubnu 2008 vzniklo v Praze občanské sdružení zaměřené na podporu šíření vzdělanosti, poznání a kultury především prostřednictvím literatury. Oblast působnosti je velmi široká, a proto si členové sdružení stanovili, že každý rok vyberou užší témata, jimž se budou cíleně věnovat. Pro první rok aktivity jsou těmito tématy problematika veřejných knihoven a vztah dnešních dětí k literatuře. Jako úvodní symbolickou akci bylo sdružení partnerem dětského dne v Říčanech u Prahy, kde dětem přichystalo několik knižních cen. Pro začátek školního roku teď sdružení připravuje několik akcí ve spoluprácí s lokálními školami a knihovnami. Dětem by například mělo být zprostředkováno setkání se zajímavými osobnostmi českého literárního světa. Zdá-li se Vám tato a podobné aktivity chválihodnými a zajímá Vás něco dalšího, můžete se již brzy informovat na internetových stránkách www.dobraknizka.cz.

Unikátní prodejní galerie obrazů - Art Gallery Prague

Alza

klíček ke knihám

8

www.knihovnice.cz/klicek/

RUBÍN V KOUŘI Přeložila Jitka Minaříková Sedmero blaženství – co znamenají tato dvě záhadná slova? V čem tkví jejich smrtící tajemství? První díl tetralogie o nevšední, statečné dívce Sally Lockhartové a jejích přátelích z pera mnohokrát oceněného britského spisovatele, autora slavné trilogie Jeho temné esence, je plný tajemna, záhad,

romantiky a nebezpečí. Odehrává se v kulisách Londýna 19. století. Sally je na svou dobu velmi nekonveční, mistrně střílí z pistole, ovládá účetnictví a má vpravdě podnikatelského ducha. Když její otec za podezřelých okolností utone v Jihočínském moři, musí se protloukat na vlastní pěst. A to není nijak snadné, zvlášť když záhy zjistí, že jí kdosi usiluje o život. Stačí, že se začne zajímat o význam tajemného vzkazu, který jí otec poslal před svou smrtí a v němž ji varuje před Sedmerem blaženství. Pátrání Sally

přivede do opiových doupat a temných uliček, a především na stopu nesmírně cenného rubínu, po kterém kdekdo touží, ale nikdo neví, kde je. Sally při tom nitku po nitce rozplétá děsivá tajemství nejen o proklatém drahokamu, ale i o svém otci… Knihy----

PHILIP PULLMAN Rubín v kouři Záhady Sally Lockhartové

V Argu již vyšlo: Jeho temné esence: Zlatý kompas Jedinečný nůž Jantarové kukátko

Č te ní pro ž eny s nadhled e m

...a další na

www.JOTA.cz

PHILIP PULLMAN foto: sxc.hu

Philip Pullman (*1946) se narodil v britském Norwichi, ale část dětství strávil v africkém Zimbabwe a v Austrálii. Po studiích anglistiky na univerzitě v Oxfordu působil víc než dvacet let jako učitel na různých středních školách. Už během své pedagogické praxe začal psát příběhy pro děti i dospělé. Dnes jeho tvorba čítá téměř dvacet knih, za něž získal také řadu prestižních literárních cen, mimo jiné je nositelem Carnegie Medal, Guardian Children´s Fiction Award (za Zlatý kompas) a Whitbreadovy ceny (Jantarové kukátko). Nejzářivější úspěch mu

přinesla trilogie Jeho temné esence, jejíž první díl Zlatý kompas

(publikován roku 1995) se dočkal i filmové podoby, pozornost ale

vzbudil už dříve sérií o Sally Lockhartové. Rubín v kouři (v originálu The Ruby in the Smoke) vyšel poprvé v roce 1985 jako autorova druhá kniha pro mládež. Než ji Pullman začal psát, prostudoval spoustu publikace o viktoriánské době, v níž se odehrává. A protože si období vlády britské královny Viktorie i hrdiny své knihy velmi oblíbil, rozhodl se, že o nich napíše další příběhy. Tak vzniklo celé knižní kvarteto: po Rubínu v kouři následovaly Stín na severu, Tygr ve studni a Cínová princezna.

klíček ke knihám

9

www.knihovnice.cz/klicek/

SEDMERO BLAŽENSTVÍ Ukázka z knihy P. Pullmana, kapitola první Jednoho chladného větrného dne na počátku října 1872 v samém finančním srdci Londýna předjela před budovu kanceláří firmy Lockhart a Shelby – lodní přeprava, elegantní drožka, z ní vystoupila mladá dívka a zaplatila drožkáři. Mohlo jí být asi šestnáct let, byla sama a neobyčejně půvabná. Byla štíhlá a pobledlá, oblečená ve smutku, na hlavě černý, pod bradu uvázaný čepec, pod nějž si právě zasunula pramen světlých vlasů, uvolněný větrem. Na tak světlovlasou osůbku měla nezvykle tmavé hnědé oči. Jmenovala se Sally Lockhartová a v příštích patnácti minutách zabije člověka. Na okamžik zůstala stát a zahleděla se vzhůru na budovu, pak vystoupala po třech schůdcích a vešla dovnitř. Ocitla se v neútulné chodbě po pravé straně s vrátnicí, v níž seděl před krbem stařík a četl laciný sešit kriminálních příběhů. Když zaťukala na sklo, provinile se napřímil a zastrčil magazín vedle křesla. „Promiňte, slečno,“ omluvil se. „Nezahlídnul sem vás.“ „Jdu za panem Selbym,“ oznámila. „Ale nejsem ohlášená.“ „Vaše jméno, prosím?“ „Lockhartová. Můj otec byl… pan Lockhart.“ Okamžitě se zatvářil vlídněji. „Takže slečna Sally? Vy už jste tu přece jednou byla!“ „Vážně? To si bohužel nevzpomínám…“ „Bude to už nejmíň deset let. Seděla jste se mnou u krbu, chroupala zázvorovou sušenku a vykládala mi hromadu věcí o svým poníkovi. Vy už se nepamatujete? Ach bože… bylo mi moc líto, když sem se doslechnul o vašem tatínkovi. Muselo to bejt hrozný, když šla ta loď tak zničehonic ke dnu. Byl to opravdickej džentlmen, slečno.“ „Ano… Díky. Částečně kvůli němu jsem také přišla. Je tu pan Selby? Mohu s ním mluvit?“ „Abych pravdu řek, bohužel není, slečno. Má něco na práci v Západoindických docích. Ale je tady pan Higgs – to je tajemník firmy. Rád si s vámi popovídá.“ foto: sxc.hu „Děkuji. Tak půjdu za ním.“ Vrátný zazvonil na zvonek a objevil se kluk jako živoucí ztělesnění vší ušmudlané bídy městských brlohů. Kazajku měl na třech místech děravou, límec u košile utržený a jeho vlasy vyhlížely, jako by na nich někdo zkoušel, co dokáže elektřina. „Vo co de?“ pronesl ten zjev jménem Jim. „Chovej se slušně,“ napomenul ho vrátný. „Hoď sebou a zaveď tudle mladou dámu za panem Higgsem. Je to slečna Lockhartová.“ Chlapcovy bystré oči si ji na chviličku změřily a pak podezíravě sklouzly nazpět k vrátnému. „Máš mou Černou ruku,“ řekl. „Viděl sem, jaks ji zašil, když sem ráno přišel starej Higgs.“ „Houbys viděl,“ bránil se vrátný nepřesvědčivě. „A teď sebou mrskni a udělej, co ti řikám.“ pokračování na další straně >

Coelho.cz

oficiální web pro ČR

klíček ke knihám

10

www.knihovnice.cz/klicek/

Sedmero blaženství, pokračování

„Však ty ji navalíš,“ pohrozil chlapec. „Jen počkej. Nemáš co šahat na mý věci. Tak dem,“ vyzval Sally a zamířil pryč. „Musíte ho omluvit, slečno Lockhartová,“ poznamenal vrátný. „Nestihli ho zkrotit, dokud byl ještě čas, rošťáka.“ „To nic,“ ujistila ho Sally. „Děkuji. Až budu odcházet, nakouknu sem a rozloučím se.“ Chlapec na ni čekal u schodiště. „Šéf byl váš fotr?“ zeptal se, když stoupali nahoru. „Ano,“ přisvědčila a chtěla povědět víc, ale došla jí slova. „Byl to správnej chlap.“ Chce mi vyjádřit soustrast, napadlo ji a pocítila vděčnost. „Znáš někoho, kdo se jmenuje Marchbanks?“ zeptala se. „Pracuje tu nějaký pan Marchbanks?“ „Ne. V životě sem to méno neslyšel.“ „Anebo – neslyšels někdy…“ Byli už skoro na vrcholu schodiště, a tak se zastavila, aby dokončila otázku. „Neslyšels někdy o Sedmeru blaženství?“ „Cože?“ „Prosím,“ zaškemrala. „Je to důležité.“ „Ne,“ zavrtěl hlavou. „Zní to jako název nějakýho pajzlu nebo tak. Co to má bejt?“ „Jen jsem to někde zaslechla. O nic nejde. Pusť to z hlavy,“ řekla a vykročila dál po schodišti. „Kde najdu pana Higgse?“ „Tadydle,“ řekl a zabušil na táflované dveře. Aniž počkal na odpověď, otevřel je a zavolal: „Pane Higgs, máte tu ňákou dámu. Menuje se slečna Lockhartová.“ Sally vstoupila a dveře se za ní zavřely. Místnost byla naplněná doutníkovým kouřem a dýchala atmosférou leštěného dřeva, mahagonu, stříbrných kalamářů, zásuvek s mosaznými úchytkami a skleněných těžítek. Tělnatý muž na protější straně kanceláře se pokoušel svinout velikou nástěnnou mapu a leskl se námahou. Leskla se mu pleš, leskly se mu boty, na vyklenutém bříšku se mu leskla zednářská pečeť na těžkém zlatém řetězu od hodinek, tvář měl lesklou potem a rudou léty vína a vydatného jídla. Konečně svinul mapu a vzhlédl. Nasadil neupřímně truchlivý výraz. „Slečna Lockhartová? Dcera zesnulého Matthewa Lockharta?“ „Ano,“ přisvědčila Sally. Rozpřáhl ruce. „Drahá slečno Lockhartová,“ zahlaholil, „mohu vám jen říci, jak líto, jak nezměrně líto to bylo nám všem, když jsme se doslechli o vaší smutné ztrátě. Šlechetný muž, velkorysý zaměstnavatel, dobrý křesťan, chrabrý voják a hmm… je to veliká ztráta, bolestná a tragická ztráta.“ Pokývla hlavou. „Jste velmi laskav,“ řekla. „Ale směla bych vás, prosím, o něco požádat?“ „Má drahá!“ Rázem byl velkorysý a bodrý. Přistavil jí křeslo, natočil se svým rozložitým zadkem k ohni a rozzářil se jako hodný strýček „Udělám, cokoli bude v mé moci, spolehněte se.“ „Totiž já nechci, abyste něco dělal – to není potřeba – já jen… Víte, nezmiňoval se můj otec někdy o majoru Marchbanksovi? Znáte někoho, kdo se tak jmenuje?“ Zdálo se, že soustředěně přemýšlí. „Marchbanks,“ zaváhal. „Marchbanks…V Rotherhithe je jeden lodní tesař, který se tak jmenuje – ale píše se Mar-jo-ri-banks. Nemohl by to být on? Jenom si nevzpomínám, jestli s ním váš nebožtík otec měl nějaké obchodní styky.“ „Možná ano,“ řekla Sally. „Znáte jeho adresu?“ „Myslím, že Tasmánské přístaviště,“ zamyslel se pan Higgs. „Díky. A ještě něco. Zní to hloupě… Neobtěžovala bych vás s tím, ale…“ „Drahá slečno Lockhartová! Cokoli pro vás mohu udělat, rád udělám. Jen řekněte.“ „Tak dobře – slyšel jste někdy výraz Sedmero blaženství?“ A tu se přihodilo něco nečekaného. Pan Higgs byl statný, dobře živený muž: takže to možná nebyla Sallyina slova, ale spíš léta portského, kubánských doutníků a vydatných večeří, jež jim předcházely, co mu sevřelo srdce a přinutilo ho zalapat po dechu. Udělal krok kupředu – pak mu tvář zbrunátněla, rukama si sevřel vestu a s žuchnutím se zhroutil na orientální koberec. Jedna jeho noha sebou pětkrát cukla a hrozivě se zkroutila. Otevřené oko se přimáčklo k vyřezávané noze křesla, kde seděla Sally. Sally se ani nepohnula. Nezačala ječet, ani neomdlela: jen odtáhla lem šatů, aby se nedotýkal té lesklé lebky, a se zavřenýma očima se několikrát zhluboka nadechla. Takhle ji učil otec bránit se panice. Měl pravdu, ta metoda zabírala. dokončení na další straně >

klíček ke knihám

11

www.knihovnice.cz/klicek/

Sedmero blaženství, pokračování

Když se zase uklidnila, opatrně se zvedla a poodstoupila od mrtvého. V hlavě jí vířilo, ale ruce – jak si všimla – měla úplně klidné. Výborně, pomyslela si. Když se vyděsím, na ruce se můžu spolehnout. Toto zjištění ji absurdně potěšilo, vzápětí však zaslechla na chodbě hlučný hlas. „Samuel Selby, lodní přepravce. Říkám to jasně?“ hlaholil. „Pan Lockhart ne?“ ozval se jiný, ustrašenější hlas. „Žádný pan Lockhart tu už není. Pan Lockhart leží sto sáhů pod vodou v jihočínském moří, k čertu s ním. Chci říct, pokoj jeho duši. Koukejte to přemalovat, slyšel jste? Přemalovat! A zelenou nemám rád. Dejte tam veselou žlutou a kolem takové ty kudrlinky, jak se to teď nosí. Rozumíte?“ „Ano, pane Selby,“ zněla odpověď. Dveře se otevřely a majitel prvního hlasu vstoupil dovnitř. Byl to malý podsaditý muž s patkou slámově zbarvených vlasů a rezavými licousy, které špatně ladily s jeho rudými tvářemi. Rozhlédl se, ale těla pana Higgse, skrytého za širokým mahagonovým stolem, si nepovšiml. Namísto toho spočinula jeho zlostná očka na Sally. „Co jste zač?“ obořil se na ni. „Kdo vás sem pustil?“ „Vrátný,“ vysvětlila. „A kdo jste? Co tu pohledáváte?“ „Jsem Sally Lockhartová. Ale –“ „Lockhartová?“ Tiše hvízdl. „Pane Selby, já…“ „Kde je Higgs? Ten to s vámi vyřídí. Higgsi! Pojďte sem!“ „Pane Selby, on je mrtvý…“ Ztichl a spatřil, co mu ukazovala. Pak obešel stůl. „Co to má znamenat? Kdy se to stalo?“ „Před chviličkou. Povídali jsme si a najednou – upadl. Nejspíš srdce… Pane Selby, mohla bych si sednout?“ „Jen se klidně posaďte. Taková nehoráznost! To nemyslím na vás, ale na něj. Proč nemůže mít tolik slušnosti, aby umřel doma? Vážně je mrtvý? Podívala jste se?“ „Pochybuji, že ještě žije.“ Pan Selby odvlekl mrtvého stranou a zadíval se mu do očí nepříjemně obrácených v sloup. Sally mlčela. „Mrtvý jak pařez,“ prohlásil pan Selby. „Asi mi nezbude než zavolat policii. A co jste tu vlastně chtěla? Všechny věci vašeho otce sbalili a poslali k jeho právníkovi. Tady už nemáte co pohledávat.“ „Pane Selby, on je mrtvý…“ Ztichl a spatřil, co mu ukazovala. Pak obešel stůl. „Co to má znamenat? Kdy se to stalo?“ „Před chviličkou. Povídali jsme si a najednou – upadl. Nejspíš srdce… Pane Selby, mohla bych si sednout?“ „Jen se klidně posaďte. Taková nehoráznost! To nemyslím na vás, ale na něj. Proč nemůže mít tolik slušnosti, aby umřel doma? Vážně je mrtvý? Podívala jste se?“ „Pochybuji, že ještě žije.“ Pan Selby odvlekl mrtvého stranou a zadíval se mu do očí nepříjemně obrácených v sloup. Sally mlčela. „Mrtvý jak pařez,“ prohlásil pan Selby. „Asi mi nezbude než zavolat policii. A co jste tu vlastně chtěla? Všechny věci vašeho otce sbalili a poslali k jeho právníkovi. Tady už nemáte co pohledávat.“

SLOVO ZÁVĚREM Snažili jsme se, aby Vás první číslo našeho časopisu zaujalo a jak je, doufejme, patrno z většiny článků, snažili jsme se také zaměřit na určitý žánr, tentokrát na literaturu pro děti a mládež. V tomto smyslu bychom chtěli i dále pokračovat a rádi bychom také načerpali nějakou inspiraci u Vás, našich čtenářů.

Napište nám tedy o čem byste si rádi příště přečetli, co se Vám líbilo nebo nelíbilo a co byste nám třeba rádi sdělili. Na Vaše rady, stížnosti a nápady se těšíme na e-mailové adrese [email protected]. A abyste nepřišli zkrátka, přichystali jsme pro Vás za Vaše zajímavé dopisy knižní odměny.

Z článku znáte Dvacet tisíc mil pod mořem Julesa Vernea převyprávěné Ondřejem Neffem, dále pro Vás máme Deník kastelána od Jana Bittnera, Rychlé lodě do pekel od Petra Eisnera nebo knihu Eragon, jeho příběh a svět od Lois H. Grashové. Redakce