Landesgalerie Linz, Museumstrasse 14, 4010 Linz

K

o

n

c

e

p

c

e

z

p

r

o

s

t

ř

e

d

k

o

v

á

n

í

pro návštěvníky a návštěvnice od 6 let na téma

FOTOGRAFIE

Místo:

Landesgalerie Linz, Museumstrasse 14, 4010 Linz

Koncepce:

Mag.a Astrid Hofstetter

Otevřeno:

pondělí, středa, pátek 9.00 – 18.00 hodin, čtvrtek 9.00 – 21.00 hodin sobota, neděle, svátky 10.00 – 17.00 hodin

Vstupné:

školní třídy – vstup zdarma vstupné pro školní družiny

EURO

1,00

1 h prohlídka (bez vstupného)

EURO

3,00

1,5 h prohlídka (bez vstupného)

EURO

4,00

2 h umělecká dílna

EURO

5,00

(bez vstupného)

Informace a přihlášky: dopoledne +43 732 774482-49 [email protected] (přihlášky v němčině) [email protected] (přihlášky v angličtině) Další termíny a informace o výstavě: www.landesmuseum.at Informace o Austrian Czech Cultural Cooperation: www.ac-cc.net; [email protected]

Tato koncepce zprostředkování byla vytvořena v rámci aktivit Austrian Czech Cultural Cooperation (ACCC) Central European Cultural Cooperation EWIV (FN 2077768t) a byla podpořena z prostředků Jihočeského kraje a Země Horní Rakousko.

Lidé se odjakživa snažili trvale zachytit obraz prostředí, kde žijí. Používaly se k tomu rozličné techniky, např. malba, kresba, rytina, řezba… Ovšem když jde o to, vytvořit obzvláště věrné zobrazení, je právě fotografie tou nejvhodnější metodou. Už na začátku 19. století se objevily metody, jak působením světla na určité chemikálie vytvořit viditelný obraz. První trvanlivou fotografii vytvořil Josef Nicéphore Niepce (asi v roce 1826), první „použitelné“ fotografie vyrobil Francouz Louis Jacques M. Daguerre. Jednalo se zatím ještě o unikáty. Metodu negativu a pozitivu, která umožňuje vícenásobné reprodukce fotografického obrazu z jednoho originálu, vynalezl William Henry Fox Talbot.

Tato metoda byla pozměněna a podstatně zdokonalena. Později přibyl vynález barevné fotografie. Ve stejném duchu, v jakém pokračovalo zkoumání a další vývoj chemických principů fotografie, se měnila technika fotoaparátu od typu „camera obscura“ k moderní zrcadlovce. Fotografie na začátku v některých oblastech dokonce vytlačila malbu. Ve 20. století se fotografie stala samostatnou uměleckou metodou. Mimoto hrály fotografie podstatnou roli v moderním umění, např. jako součást dadaistických a surrealistických koláží nebo jako předlohy maleb ve fotorealismu.

2

K MODULŮM ZPROSTŘEDKOVÁNÍ Tato koncepce zprostředkování je výsledkem spolupráce Landesgalerie Linz s ACCC (Austrian Czech Cultural Cooperation) a má za cíl přiblížit současnou fotografii mladým návštěvníkům/návštěvnicím z Česka a Horního Rakouska. V rámci projektu ACCC Škola Cross Border podporuje ACCC od roku 2008 přeshraniční výuku žáků/žákyň z Horního Rakouska a jižních Čech. Tato zprostředkovací koncepce může být použita jak bez předchozích znalostí, tak ve spojení s těmito pracovními listy ACCC: -

„HLEDÁ SE UMĚNÍ! Křížem krážem jižními Čechami a Horním Rakouskem a hádanka navíc“

-

„Ahoj – Hallo“ a

-

„Grenzenlose Medienwelt! - Svět médií bez hranic!“.

Více informací o pracovních listech ACCC pro školy (vč. downloadu) je k dispozici česky i německy na Internetu 1 . Prohlídky se konají v zásadě německy. U jinojazyčných skupin by proto bylo vhodné, aby aspoň jedna osoba z doprovodu mluvila německy a mohla překládat. Cílem koncepce je individuálně a hravě zpřístupnit obsah výstavy dětem. Tento způsob podporuje vlastní zkoumání a trénuje alternativní metody recepce. Během prohlídky a také v umělecké dílně mají děti a mládež možnost aktivně se zapojit, kreativně pracovat a získat vlastní zkušenosti s uměním. Ve středu zájmu zprostředkujících aktivit vždy stojí návštěvníci/návštěvnice a jejich potřeby a přání.

1

ČESKY: http://projekt.ac-cc.net/index.php?option=com_letterman&task=view&Itemid=7&id=43; NĚMECKY: http://projekt.ac-cc.net/index.php?option=com_letterman&task=view&Itemid=7&id=42

3

IMPULZ / ZOBRAZENÍ pro návštěvníky/návštěvnice od 6 let Impulz na začátku prohlídky je zamýšlen jako obeznámení se s tématem výstavy. Protože se lidé odjakživa snažili zachytit sebe i své okolí, podíváme se nejprve blíže na příklady ze současnosti i z dávno minulých dob. Začneme dobou kamennou, projdeme středověkem a barokem až do 21. století a zpozorujeme, že každé údobí má nějakou svou zvláštnost. Teprve vynález fotografie však umožnil věrně zachytit skutečnost. Jaké rozdíly mezi různými dobami lze pozorovat a v jakém pořadí je třeba poskládat jednotlivé části skládanky, abychom získali chronologicky správnou posloupnost? Jakmile děti vyřeší úlohu, proběhne rozhovor na téma výstavy.

IMPULZ / HISTORIE FOTOGRAFIE pro návštěvníky/návštěvnice od 6 let Protože pravděpodobně všechny děti znají fotoaparát, ale jen málo z nich ví, jak stará fotografie je, odkud pochází a jak funguje, budeme se nyní zabývat jejím vznikem. Uděláme si pohodlí. Vyjdeme z prvních fotografií a obrazového materiálu ze starých fotoaparátů, abychom si udělali obrázek o fotografii v 19. století. Ve 20. století se pracovalo především s analogovými kamerami. Protože je pro děti možná už nezvyklé zakládat film do fotoaparátu, mohou si to samy vyzkoušet. Také

camera

obscura

nám

umožní

nakouknout do zajímavého „vzniku“ fotky.

4

UMĚNÍ A FOTOGRAFIE Zprostředkující modul pro návštěvníky/návštěvnice od 6 let Mimo dokumentárního zachycení skutečnosti fotografy odedávna lákalo vytvářet pomocí fotoaparátu kritické a umělecky hodnotné obrazy. Důležitým zástupcem tohoto úsilí je August Sander (1876 – 1964), který je známý především díky své sbírce portrétů „Lidé 20. století“. V letech 1901 – 1909 provozoval Sander ateliér v Linci. Jeho fotografie ukazují jak jeho způsob práce, tak i okruh linecké společnosti a jeho zákazníků/zákaznic. Obrazy však také dokumentují život jeho rodiny a jeho vášeň pro hru na loutnu a malování. Mnoho současných umělců/umělkyň, jako např. Fiona Tann, Mette Tronvoll nebo Thomas Ruff, se ve svých dílech odvolává na tvorbu Augusta Sandera. Pod heslem „O sto let později“ porovnáme v rámci tohoto zprostředkovacího modulu fotografie Augusta Sandera s prací současné umělecké scény. Děti rozdělíme do malých skupinek, dostanou fotografii od Augusta Sandera a jejich úkolem bude najít na výstavě příslušnou práci. Potom si popovídáme o společných rysech, ale také o rozdílech mezi současnou a dřívější uměleckou fotografií.

5

FOTOGRAFIE A VNÍMÁNÍ Zprostředkující modul pro návštěvníky/návštěvnice od 6 let Když vidíme obraz, díváme se všichni na to samé, ale je také vnímání totožné? Od vynálezu fotografie se věřilo, že fotografie je zdánlivě objektivní a autentická. Ale ukazuje nám fotografie opravdu skutečnost nebo nás může také klamat? Vidíme na snímku to stejné? A co u toho pociťujeme? Děti se v tomto zprostředkujícím modulu zamyslí nad třemi vybranými obrázky. Průvodce/průvodkyně předem příslušná díla označí kartou. Jsou tyto obrazy veselé, smutné, lhostejné nebo zlé? Co cítím, když se na tento obraz dívám? Děti mají nyní za úkol označit obrázky náladovými kartami. Celá skupina poté tato díla ještě jednou obejde a diskutuje o různých způsobech vnímání a pocitech.

6

UMĚLECKÁ DÍLNA Dílny jako doplněk k prohlídce nabízejí možnost prakticky si vyzkoušet získané poznatky. NABÍZÍME TYTO WORKSHOPY:

CAMERA OBSCURA – pro návštěvníky/návštěvnice od 6 let Trvání: 1 hodina Jak a proč funguje vlastně fotoaparát? Žáci/žákyně samostatně sestaví dírkovou kameru a díky tomu budou moci sami zodpovědět několik otázek.

FOTOGRAMY – pro návštěvníky/návštěvnice od 8 let Trvání: 1 hodina V umělecké dílně se setmí. Děti v temné komoře vytváří vlastní fotogramy nebo osvěcují fotopapír přes negativy, které samy vytvořily. Děti získají praktické zkušenosti, jak světlo působí na fotopapír, jak se pracuje v temné komoře, jak je třeba zacházet s chemikáliemi a jak vzniká pozitiv a negativ.

Na přihlášce prosím uveďte, pro který workshop jste se rozhodli, aby se náš tým mohl náležitě připravit.

Koncepci zprostředkování OÖ. Landesmuseen podporuje

7

PŘÍLOHY K TÉTO KONCEPCI ZPROSTŘEDKOVÁNÍ: Příloha 1: Historie fotografie Příloha 2: Současná fotografie v Rakousku Příloha 3: August Sander a jeho linecké období Příloha 4: Výtah z dětského katalogu „Ein Schrauferl kommt selten alleine“ Přílohy 5 až 7: Pracovní listy -

„HLEDÁ SE UMĚNÍ! Křížem krážem jižními Čechami a Horním Rakouskem a hádanka navíc“

-

„Ahoj – Hallo“ a

-

„Grenzenlose Medienwelt! - Svět médií bez hranic!“

8

Příloha 1: HISTORIE FOTOGRAFIE Počátky Počátky fotografie spadají do období, kdy malba vyřešila prakticky veškeré problémy jak dokonale zobrazit realitu. Perspektiva, hra světla a stínu a anatomie lidského těla nebyly už na konci 19. století zásadním problémem, závisely jen na individuálních schopnostech toho kterého umělce. Raná fotografie a její možnosti byly ve srovnání s malbou podstatně omezenější. Extrémně dlouhá expoziční doba vyloučila fotografie pohybujících se objektů, o barevné fotografii ani nemluvě. Rozlišovací schopnost se ani zdaleka nemohla rovnat současným nárokům. Rané metody Na počátku 18. století přišli vědci na to, že soli stříbra jsou citlivé na světlo. Odpovídající osvětlení zbarvilo chlorid stříbrný černě a amoniak posloužil jako ustalovací prostředek. Brzy na to byl objeven jodid stříbrný a bromid stříbrný. Student chemie T. Wedgewood experimentoval už v roce 1790 s látkami citlivými na světlo, jejichž pomocí se pokoušel zachytit obrázky camery obscury a nakonec našel metodu jak bez kamery zobrazit listy, křídla hmyzu a jiné. V roce 1839 vyvinul L.J.M. Daguerre první proveditelnou fotografickou metodu, která po něm také byla pojmenována jako daguerreotypie. J.N. Niépce se původně pokoušel použít jako nosný materiál kamenné desky, desky z kovu a nakonec i ze skla, jeho snahy však ztroskotaly. Teprve s cínovými deskami jako nosiči se mu podařil průlom. Daguerre tuto metodu zdokonalil pro svůj systém. Talbot pracoval současně na svých vynálezech v Anglii. Jeho výzkumy (vývoj metody negativ – pozitiv) urovnaly fotografii cestu jakožto masmédiu. Jeho nápady vytvořily podklad pro fotosazbu a fotografické blesky. Vítězné tažení Fotografie se brzy objevily v novinách a zájem lidí o tento vynález byl velký. Použití bylo nejdříve omezeno jen na profesionální portrétní fotografy. Teprve snížení prodejních cen a zkrácení expoziční doby umožnily průlom k masovému použití. Vývoj fotografie, tempo a rozsah jejího rozšíření od 50. let 19. století určovaly tři faktory: politický a sociální vzestup obyvatel měst, nová estetika fotografie a možnost masové výroby. Krajiny a obrazy měst, zahalené do měkkého světla a vyzařující klid, byly – donuceny okolnostmi – upřednostňovanými motivy. Přes počáteční, několik hodin trvající expoziční dobu to byl právě pohyb, který se stal výzvou pro uměleckou fotografii. Analýza pohybu vnesla i do malířství naprosto nové poznatky. Portrétní fotografie Dokumentem vzestupu a nového sebevědomí měšťanstva je popularita portrétní fotografie v polovině 19. století. Nová technika nabízela širokým vrstvám obyvatelstva možnost vystoupit díky portrétům a skupinovým snímkům z anonymity. Osobní fotografie vyžadovaly jak od fotografa, tak od fotografované osoby mimořádnou disciplínu a výdrž. Dlouhá doba expozice vyžadovala dokonce vlastní zařízení k upevnění fotografované osoby. Umění a fotografie Jakmile fotografie docílila realistického zobrazení, začali fotografové hledat cesty, jak skutečnost pozměnit a proměnit podle uměleckých aspektů. Nezřídka měli fotografové malířské vzdělání a tedy i velké

9

vědomosti o správné kompozici. Ve viktoriánské Anglii byly v malbě oblíbené romanticky rozjasněné motivy, fotografie jako možnost zobrazení reality se musela podřídit tomuto duchu doby. Jendou z možností byl tzv. "composite-print" jako předstupeň fotomontáže. Dokumentované události S přibývajícím zájmem o současné dění získalo na důležitosti také obrazové zpravodajství, jako na příklad během války. Mnoho snímků sloužilo propagandě. Kvůli dlouhé expozici se mnoho obrázků muselo aranžovat, takže vznikala jednostranná dokumentace. Protože do roku 1881 nebylo možné fotografie tisknout, vyráběly se z nich rytiny a ty pak vycházely v novinách. Později bylo možné díky metodě autotypie reprodukovat v nakladatelském tisku také polotóny. Barva Ve 30. letech 20. století se vyvinula barevná fotografie. To, co dříve bývalo kolorovanou černobílou fotografií, dodnes ještě neukončilo svůj technický vývoj. V neposlední řadě jde patrně o to – pomocí stálého vylepšování analogového zpracování obrazu – přesunout přechod k digitální fotografii i na film. I přes velké rozšíření a vysokou technickou kvalitu – nebo právě kvůli nim – je dodnes černobílá fotografie pokládána za doménu umělecké fotografie. Fascinace, vycházející z omezení na světlé a tmavé, je bezpochyby postačujícím důvodem této skutečnosti. Fotografie jako hromadné zboží Na začátku 20. století se rozšířila amatérská fotografie, které se pomalu stala součástí každodenního života. Ústředním téma najednou nebylo „výjimečné“, ale „každodenní“, individuální a rodinné, bez jakýchkoli uměleckých nároků. Skříňkový fotoaparát Kodak (1888) nevyžadoval od fotografa prakticky žádné technické dovednosti. Na soukromé fotografii je tím naprosto nejdůležitějším motivem zachycení okamžiku „na památku“. Směry Malba se ve srovnání s vývojem fotografie vzdalovala požadavku reality. Fotografie, která sebe samu také chtěla začít pojímat jako umění, se dostala do napětí mezi dramaticky se měnícím malířstvím (abstrakce) a triviálností všednodenní fotografie. Dodnes lze rozlišovat různé směry: Redukce forem na jejich grafický účinek, kterému obzvláště vyhovuje černobílá fotografie, tato redukce sahá od fotografie nejmenších detailů a zátiší až po rozlišení připomínající dřevořez. Odpovídající techniky v temné komoře mohou vždy vědomě zesílit žádaný grafický účinek. Rozlišení na čisté černobílé struktury nebo – jako protiklad k nim rozmazání obrazu ve struktuře hrubé zrnitosti filmu, které nám připomíná jistý druh černobílého pointilismu. Tímto způsobem může být fotografie také interpretována jako expresionistická nebo impresionistická. Mimoto dosahovala ale také naturalistická fotografie stále větší umělecké hodnoty. Volba motivu, výřez obrazu, perspektiva a kompozice získaly umělecký obsah. Okamžik U velké části fotografií je lhostejné, na jak náročné úrovni snímek je, fascinace spočívá v zachycení okamžiku. Mnohé zvláštní okamžiky se totiž staly dokumenty historických událostí.

10

Moderna Tematicky se fotografická moderna vyznačuje silnou sociální angažovaností, například jakožto dokument o společenských outsiderech. Velmi často lze nalézt individualistické perspektivy všednodenního sujetu. Mnoha aspektům tohoto avantgardního úhlu pohledu pozorovatel porozumí jen těžko. U jednotlivých fotografií však i přes jednoduchost toho, co je zobrazeno, vzniká hustá atmosféra, která přesahuje banalitu obrazu. Pestrý program kontrastující se studenou avantgardou tvoří neméně avantgardní lomografie. Základem lomografie

se

stal

jednoduchý,

sovětský

kompaktní

fotoaparát

Lomo.

Technický

a

formální

perfekcionalismus nahradila spontaneita. Díky lomografii došlo k osvobození kreativity, takže lomografii nelze odbýt jako jednorázový projev ducha doby. Velkou perspektivou do budoucnosti je ale bezpochyby digitální zpracování obrazu, které se v profesionální oblasti už dávno stalo samozřejmostí: žádná fotografie se netiskne bez digitální přípravy. Tak jako vzniká obraz v hlavě, může jej vytvořit i počítač, fotografie dodá jen suroviny, je výchozím bodem. Vzniká tak další nová výzva pro kreativitu.

11

Příloha 2: SOUČASNÁ FOTOGRAFIE V RAKOUSKU Landesgalerie Linz, která jak ve své sbírkové politice, tak i ve svém programu výstav sleduje linii fotografie, nabízí v části Triennale Linz 1.0, nazvané „Update – Neue Fotografie aus Österreich“ speciální pohled na mladou fotografickou scénu, kterou lze sledovat také v rámci dalších speciálních výstav. Daleko více než sebeinscenování zajímá mladou generaci realizace společensko-politických otázek a kritické vnímání bezprostředního okolí. Nové pozice umění používají médium fotografie nikoli jako povrchního obrazu, budícího zdání uměleckosti, ale vidí v něm historický dokument a médium, které je schopno v jediné sérii obrazů naznačit komplexní společenské jevy. Díla umělců/umělkyň pracují s rozdílnými uměleckými a obrazově politickými přístupy, jako na příklad zkoumání zobrazení těla v kolektivní obrazové paměti nebo jako odkrývání různorodé historie recepce a historických konstrukcí. Výstavy se pokoušejí shrnout jisté tematické oblasti a umožnit kontextový dialog prací mladé generace s fotografiemi už etablovaných umělců/umělkyň jako Lukas M. Hüller, Gisela Erlacher nebo Theres Cassini. Mnoha pracím je společná tendence k instalativnímu inscenování fotografie a interdisciplinární přístup ve spojení fotografie, videa, sochy a instalací v prostoru. Možnosti uměleckého zobrazení architektury a systémů ulic vystavují umělci jako Hubert Blanz, Michael Inmann nebo Clemens Fürtler. Zatímco na příklad Clemens Fürtler

tvoří své fotografie prostřednictvím

„obrazového stroje“, skládajícího se z částí autodráhy, využívá Hubert Blanz možností geotechnického počítačového softwaru a pracuje se zobrazením křížení dálnic nebo rozjezdových ploch na mezinárodních letištích. To, že se tyto stavby nacházejí bez výjimky na západní polokouli a že Los Angeles představuje kulminační bod, vrhá příznačný pohled na náš „globálně propojený, technizovaný svět“. Jiní umělci/umělkyně ukazují nové přístupy k tématu krajina. Krajina už není dokumentována, ale stává se hrou fototechnických možností mezi fragmentováním a odcizením. Skupina umělců/umělkyň, jako kupříkladu Caroline Heider, Nina Rike Springer nebo také Anja Manfredi, působí částečně sama před objektivem a zpracovává téma různých koncepcí těla. Zatímco Anja Manfredi pracuje na bázi historických tanečních choreografií, používá Caroline Heider sujet reklamní fotografie. Skládá velkoformátové fotografie, což strukturně i formálně zasahuje do nosnosti obrazu i do zobrazeného sujetu. Zobrazená těla se jeví jako deformovaná, mimoto skládání generuje nemožné situace jako třeba vznášející se figury na pozadí. TakéNina Rike Springer zasazuje své osoby v prostorově neurčitých scenériích. Oblečení, kuriózní pohyby a zapojení pestrých předmětů do abstraktní, formalizované scenérie zdůrazňují umělost inscenovaných fotografií, někdy také vědomě citujících dějiny umění.

12

Příloha 3: AUGUST SANDER A JEHO LINECKÉ OBDOBÍ August Sander (1876–1964) je známý především díky své sbírce portrétů „Lidé 20. století“. Toto rozsáhlé dílo na volných listech ukazuje – přesně podle konceptu, který si Sander vypracoval – osoby nejrůznějších povolání a různého společenského postavení s cílem zachytit na portrétu specifické typy a získat tak zrcadlo doby. I když dnes Sander patří k vynikajícím osobnostem umění 20. století a je zastoupen na celém světě v důležitých muzejních sbírkách, málo se ví, že v letech 1901 a 1909 provozoval ateliér v Linci. Cílem nynějšího zpracování Sanderova raného díla z Lince není jen srovnání jednotlivých obrazů a fotografického pojetí, které je na nich patrné, se staršími snímky. Projekt si mnohem více klade otázky týkající se Sanderova profesního a uměleckého okolí a jeho fotografického sebepojetí v linecké době. Reflektují se tak na jedné straně rané předpoklady a zásadní motivy jeho práce, na straně druhé pak struktury, měly zásadní význam pro další – nejen portrétní – snímky. Linecké období se ukázalo jako důležitá fáze ve vývoji Sanderova díla, která nezbytnými zkušenostmi vytvořila jeho komplexní pozadí: události v rodině a zaměstnání, společenské kontakty s obyvateli Lince, ale také umělecké vlivy.

13

Příloha 4: VÝTAH Z DĚTSKÉHO KATALOGU „EIN SCHRAUFERL KOMMT SELTEN ALLEINE“ Šroubek (Schrauferl) málokdy chodí sám Katalog pro děti k technickým sbírkám OÖ Landesmuseen Jak se obrázky naučily běhat Obrázky se vlastně pohybovat nemohou. Existuje však trik, s jehož pomocí je to možné: Když v rychlém sledu za sebou vidíme mnoho podobných obrázků (asi 25 obrázků za sekundu), tak už jednotlivé obrázky nerozeznáme. Opravdu to pak vypadá, že se pohybují. V roce 1824, před zhruba 200 lety, anglický učenec Peter Roget zjistil, proč tomu tak je. Objevil skutečnost, že naše oko si obrázky drží o malinko déle, než je vidíme. Říká se tomu „setrvačnost oka“. Pro nás to znamená, že když v krátké době vidíme mnoho podobných obrázků za sebou, nemůžeme už jednotlivé obrázky odlišit od sebe. Vidíme zkrátka film. Motolice První „filmové pásy“ vypadaly trochu zvláštně. Namísto filmu se používaly otáčivé kotouče, tzv. stroboskopické disky. Na nich byly v kruhu namalované nebo nakreslené jednotlivé obrázky. Kotouče byly zakryté, až na výřez, kterým byl vidět jen jediný obrázek. Když pak divák tímto výřezem pozoroval rychle se otáčející disk, viděl vlastně krátký film. Juchú, já jsem malý Šroubek (Schrauferl) a točím se v kruhu. A hned z toho mám motolici… To teď samozřejmě nemůžeš vidět, protože jsem se schoval. Stroboskopický disk na obrázku ukazuje klauna s chůdami. Když se dá disk do pohybu – tak, jak jsme si právě řekli – uvidíme film, ve kterém se klaun předklání a zase narovnává a předklání a zase narovnává a předklání a zase narovnává a tak dál, dokud jej z toho nezačne bolet v zádech. Klapka! Viděl/a jsi už někdy promítací stroj, kterým se v kině promítají filmy? Jedním z prvních, kdo takový projektor sestavil, byl americký vynálezce Thomas Alva Edison. Edison použil na filmový pás průhledný materiál. No, filmy, na které se v dnešní době díváme, vlastně vypadají stejně. Edison osvěcoval každý obrázek tohoto filmu tak, že filmový pás za pomoci elektromotoru rychle protáhl před vestavěným zdrojem světla. Tento projektor pak nazval kinetoskopem. Bohužel takový kousek u nás v muzeu nemáme. Škoda! Projektor na našem obrázku je modernější, funguje ale na stejném principu. Do kulaté části úplně nahoře se založí namotaný film a vpředu uprostřed se filmový pás prosvěcuje. Odtud film září na plátno. V druhé kulaté části úplně dole se film, který jsme viděli, navíjí na druhou cívku. Šetří to čas při úklidu po představení.

14

Přílohy 5: ACCC PRACOVNÍ LISTY „HLEDÁ SE UMĚNÍ! KŘÍŽEM KRÁŽEM JIŽNÍMI ČECHAMI A HORNÍM RAKOUSKEM A HÁDANKA NAVÍC“ Stažení na: http://www.ac-cc.net/at/cross_border_schule (NJ) http://www.accc.net/cz/cross_border_schule (ČJ)

15

Přílohy 6: ACCC PRACOVNÍ LISTY „AHOJ – HALLO“ Stažení na: http://www.ac-cc.net/at/cross_border_schule (NJ) http://www.accc.net/cz/cross_border_schule (ČJ)

16

Přílohy 7: ACCC PRACOVNÍ LISTY „GRENZENLOSE MEDIENWELT! - SVĚT MÉDIÍ BEZ HRANIC!“ Stažení na: http://www.ac-cc.net/at/cross_border_schule (NJ) http://www.accc.net/cz/cross_border_schule (ČJ)

17