Vojáci budoucnosti O vlivu skončení studené války a celkové politické změny ve světě na vojenské doktríny a obranné programy jsme na stránkách A Reportu v minulosti několikrát informovali. Průběh několika ozbrojených akcí v poslední době tyto změny jen potvrdil. Všeobecný trend směřuje k nasazení menších, vysoce mobilních a perfektně vycvičených a vybavených profesionálních jednotek schopných zasáhnout kdekoli ve světě. Stále stoupající význam letectva jako by začal pozvolna odsunovat význam pozemních jednotek (především jejich těžkých obrněných součástí) na druhou kolej. Osmasedmdesát dnů trvající výhradně letecká ofenziva dokázala přinutit bývalý jugoslávský režim ke kapitulaci bez nasazení jediného tanku či pozemní jednotky. Pochopitelně ani potom nikdo nezpochybňoval pěchotu a její nenahra-
14
ditelnou roli při fyzickém obsazení území nebo ničení protivníka v přímém boji ve specifickém terénu či podmínkách. Zdálo se však, že by mohl být použit nový model boje, ve kterém by ke splnění rozhodujících požadavků mohly zcela nebo do značné míry stačit nejmodernější prostředky vzdušného napadení. Pak však přišlo 11. září 2001, objevil se zcela jiný protivník a úloze pěchotních jednotek se rázem opět dostává značné pozornosti. Počítá se nejen se zmíněnými menšími, mobilními a perfektně připravenými jednotkami, ale v nedaleké budoucnosti mají mít jednotlivci výrazně zlepšené možnosti a schopnosti. Budoucí voják bude mít schopnost pohybovat se v dané oblasti, vyhledávat a ničit cíle prakticky za všech světelných a povětrnostních podmínek. Miniaturizované dvojcestné komunikační vybavení spolu s na-
vigačním zařízením mu například poprvé v historii vojenství dá prakticky kdykoli a kdekoli přesnou odpověď na ony klíčové otázky, kde je protivník, kde jsou moje vlastní jednotky, popřípadě, kde jsem právě teď já? Zmíněný přehled o situaci spolu s dokonalými zaměřovači či systémy řízení palby zlepší ničivou schopnost vojáka a opět ona zmíněná informační nadřazenost spolu s novým maskovacím oděvem a ochrannými prvky zvýší pravděpodobnost přežití v boji. A v neposlední řadě se budoucí voják bude oproti tomu dnešnímu vyznačovat nesrovnatelně vyšší autonomností. Všechny zmíněné výhody by měly být umocněny u vojáka budoucnosti druhé generace. Objeví se v průběhu dalšího desetiletí a úroveň výbavy, resp. jeho možnosti, dosáhnou takového stupně, že bude považován za specifický zbraňový systém.
LAND WARRIOR neboli „pozemní válečník“ Ve stejném roce, kdy byl po zdrcující porážce irácké armády osvobozen Kuvajt, objevily se ve Spojených státech první úvahy o koncepci vojáka budoucnosti. V základních požadavcích bylo obsaženo zvýšení ničivých schopností, stupně vlastní ochrany, informovanosti a přehledu o situaci i možnosti řízení jednotlivce vysazeného z bojového vozidla nebo vrtulníku, a to na úrovni specializovaného týmu, družstva popřípadě čety. Program známý pod pojmenováním LAND WARRIOR představuje modulově uspořádaný komplet propojených a vzájemně se doplňujících podsystémů. Tento projekt, resp. jeho koncepce a hlavní prvky, byl od druhé poloviny 90. let veřejně představován. Bylo zajímavé, jak se v průběhu několika let vyvíjel. V roce 1999 americká armáda provedla ve vývojovém programu určité korekce. Do té doby společnost Raytheon počítala a pracovala s řadou prvků včetně programového vybavení, které bylo vyvíjeno speciálně pro tento projekt. To mělo za následek značný nárůst předpokládané pořizovací jednotkové ceny systému a vývoj se neúměrně protahoval. Proto příslušné řízení projektu americké armády vydalo příkazy k co nejširšímu použití standardních průmyslově vyráběných prvků z vojenského i civilního sektoru. Výsledkem má být až několikanásobné snížení ceny a na hmotnosti by se mělo uspořit více než 20 %. Takto revidovaný projekt LAND WARRIOR se skládá z pěti hlavních prvků: Zbraňový podsystém je navržen tak, aby zlepšil přesnost a účinnost palby i v noci a za ztížených povětrnostních podmínek a přitom neomezil pohyblivost vojáka. Jeho základ tvoří upravená automatická puška M4 ráže 5,56 mm opatřená několika lištovými úchyty. Spodní úchyt na předpažbí umožňuje připevnit druhou pistolovou rukojeť nebo 40mm granátomet M203. Úchyt na horní straně pouzdra závěru je vyhrazen pro připojení termovizního zaměřovače umožňujícího pozorování/míření i za naprosté tmy. Zobrazení z něj je prostřednictvím vodiče předáváno na miniaturní displej připevněný na okraji ochranné přilby. Dalším prvkem je miniaturní barevná videokamera/zaměřovač pro denní podmínky, jejíž zobrazení je rovněž předáváno na zmíněný miniaturní displej. Třetí důležitou součástí je laserový dálkoměr s vestavěným digitálním kompasem. Toto zařízení ve spojení s osobním přijímačem GPS umožňuje určit přesné koordináty cíle. Laserový dálkoměr lze použít i jako laserový projektor při výcviku a může tak nahradit projektor výcvikového systému MILES.
Přilbový subsystém zajišťuje jak balistickou ochranu části hlavy vojáka, tak i funkci nosiče vybavení. Nové materiály zaručují minimálně stejnou odolnost jako současný typ, avšak nová přilba je lehčí a díky novému upínacímu/tlumicímu systému pohodlnější při nošení a zároveň je dosažena vyšší stabilita při pohybu vojáka. To je důležité proto, že přilba slouží i pro nesení miniaturního počítače a již zmíněného monokulárního displeje. Ten může být umístěn před levé nebo pravé oko vojáka a kromě promítání obrazu z obou typů zmíněných zaměřovačů zbraně také zprostředkovává počítačem generované grafické symboly či textové informace. Rozměry a uchycení tohoto displeje nebrání použití ochranných brýlí proti laserovému paprsku, ochranné masky nebo monokulárního přístroje nočního vidění (noktovizoru), který lze sklopně připevnit na přilbu před opačné oko než samozřejmě to, před kterým je vlastní displej. Součástí přilbového subsystému je malý mikrofon a sluchátka. Počítačový/spojovací subsystém propojuje malý počítač (využívá komerčně vyráběný procesor – např. Pentium), radiostanici a přijímač systému GPS. Je umístěn v konstrukci zádového nosiče vybavení. Hlavní ovládací jednotku subsystému má voják na hrudi, vybrané funkce jsou umístěny na zbrani v blízkosti spouště. Subsystém (radiostanice) umožňuje hlasovou komunikaci s ostatními příslušníky jednotky či velitelem nebo také vysílání nepohyblivého obrazu (fotografie) zájmového prostoru na velitelství. Velitel týmu má k dispozici radiostanice dvě a plochý displej s klávesnicí pro podrobnější zobrazování digitálních map, snímků terénu nebo grafických plánů postupu. Subsystém programového vybavení zajišťuje taktické požadavky vojáka v poli. Jedná se například o předávání a zobrazování vizuálních informací či textových zpráv. Využívá standardní operační systém WINDOWS 2000. Subsystém ochranného oděvu a vybavení zajišťuje ochranu a komfortní pocit a pohyblivost vojáka. Oděv má kromě vizuálního maskování poskytovat omezenou ochranu proti některým chemickým zbraním. Nová balistická vesta je při minimálně stejné odolnosti asi o 35 % lehčí než standardní typ PASGT. Stupeň ochrany lze dále zvýšit vložením pečlivě tvarovaných balistických plátů. Důležitou součástí tohoto subsystému je integrovaný zádový nosič vybavení, který je možné upravovat podle potřeby těla a který co nejméně překáží při pohybu. Poněkud nenápadná, ale pro celý program velmi důležitá je otázka zdroje elektrické energie pro napájení jednotlivých subsystémů. Elektrické baterie totiž představují jeden
Upravená automatická puška M4 tvoří základní výzbroj v programu LAND WARRIOR. Na horní části pouzdra závěru je malý termovizní zaměřovač a na levé straně přibližně na úrovni mušky je vidět miniaturní TV barevný zaměřovač.
z vážných problémů při vývoji. V první zkušební verzi byly použity baterie schopné při všech zapnutých systémech nepřetržitě dodávat energii pouze necelé tři hodiny. Další (dnešní) vývojová varianta (LAND WARRIOR Block 1) z roku 2000 již používá nové lithiové baterie se zaručenou životností 12 hodin. Nelze je dobíjet, a proto je pro výcvikové úkoly k dispozici verze s provozní dobou okolo 8 hodin, kterou však bude možné opakovaně dobíjet. Sériová verze systému LAND WARRIOR by měla mít baterii schopnou dodávat energii všem systémům po dobu nejméně 30 hodin. Vývojové týmy se samozřejmě potýkají i s dalšími problémy. Jedná se například o pomalý, ale trvalý nárůst hmotnosti celého systému. Současná a výše podrobněji popsaná verze (Block 1) má hmotnost okolo 35 kg. S municí a zásobou pitné vody hmotnost již překračuje hranici 40 kg. Další zvyšování je pro velení americké armády již nepřijatelné. V druhé polovině roku 2000 se ve výcvikovém centru v americké Louisianě uskutečnilo ověření možností systému LAND WARRIOR v praxi. Podle odborného časopisu IDR se ho účastnilo 45 vybraných příslušníků ze známé 82. výsadkové divize. Výsledky byly údajně pozitivní a ukázalo se při nich, že pětičlenná jednotka postupuje v terénu asi o 25 % až 50 % rychleji než běžní vojáci. Jasná přednost systému se ukázala v okamžiku, kdy se tým dostal pod palbu asi 400 m vzdáleného a dobře ukrytého odstřelovače doprovázeného pozorovatelem. Moment překvapení a pohyb týmu v otevřeném terénu se odrazil v tom, že sice byli dva vojáci „zabiti“ a jeden zraněn, ten však dokázal téměř okamžitě informovat zbývající vzdálenější dva členy týmu a předat jim polohu odstřelovače. Na základě těchto informací pak tato dvojice zvolila patřičný postup a odstřelovače zlikvidovala.
15
Technologický demonstrátor známý pod zkratkou ECAD ověřující řešení pro program francouzského vojáka budoucnosti pochopitelně nezapomíná ani na individuální ochranu proti zbraním hromadného ničení.
První sériový systém LAND WARRIOR by mohl být k dispozici pravděpodobně v roce 2005. O několik let později by se do výroby mohla dostat vylepšená verze (dokonalejší spojovací vybavení a baterie). Podle současných plánů se počítá s výrobou 34 000 kompletních systémů, které by měly být k dispozici okolo roku 2015.
OBJECTIVE FORCE WARRIOR Program LAND WARRIOR využívá existující technologie, které jsou k dispozici v dnešních civilních i vojenských systémech. Výsledkem bude první integrovaný systém jednotlivce v historii, který při předpokládaných nákladech okolo 70 000 USD za soupravu poskytne uživateli již zmíněný podstatně lepší přehled o situaci, možnost vyměňovat si s ostatními příslušníky hlasové nebo datové informace, používat zbraň z úkrytu (možnému nebezpečí tak mohou být vystaveny pouze ruce) či schopnost vidět za všech světelných i klimatických podmínek. LAND WARRIOR však má být současně prvním krokem k programu nové generace OBJECTIVE FORCE WARRIOR (OFW). Ten se stává jedním z klíčových výzkumných a vývojových programů americké pozemní armády. Tento „válečník cílených (myšleno z hlediska termínu výstavby) sil“ má tvořit důležitý pilíř nové americké strategie a bude i plně kompatibilní se systémem nových bojových prostředků FCS, které nahradí stávající tanky, protitankové či podpůrné zbraně a taktické vojskové průzkumné prostředky. V rámci programu OFW by měl vzniknout lehký, plně integrovaný bojový systém jednotlivce s účinnou výzbrojí, kompletní ochranou všech částí hlavy a těla, špičkovým komuni-
16
kačním vybavením a určitou možností posilování lidských výkonů. Podobně jako v případě programu LAND WARRIOR se i u OBJECTIVE FORCE WARRIOR počítá s několika etapami vývoje. První experimentální verze by mohla být k dispozici v roce 2007 a dnešní vývojové úsilí se zaměřuje na šest hlavních oblastí: Ničivá schopnost – Počítá se s novou generací lehkých individuálních zbraní s pokrokovým systémem řízení palby, které budou optimalizovány pro boj v zastavěných oblastech. Prostřednictvím systému řízení palby by mělo dojít k určité synchronizaci se zbraněmi přímé i nepřímé palebné podpory systému FCS. Pravděpodobnost přežití – Na rozdíl od současného stavu nebo i systému LAND WARRIOR by měl být v rámci OFW vyvinut lehký, méně objemný víceúčelový bojový oděv s ochrannou funkcí v plném spektru. Počítá se s materiálem nové generace, který by nahradil kevlar v balistické ochraně, další vrstvy by měly poskytovat ochranu proti ohni a chemickým zbraním. Oděv by měl výrazně redukovat demaskující příznaky ve viditelném, infračerveném i elektromagnetickém spektru. Speciální spodní prádlo by mělo vytvořit mikroklimatizovaný prostor (chlazení/vytápění, vzduchová ventilace) a v něm integrované senzory by monitorovaly fyzický stav vojáka. Senzorové a spojovací vybavení by mělo zahrnovat nejmodernější spojovací i zobrazovací zařízení schopné prezentovat komplexní informace na základě sloučení obrazů a informací z několika různých senzorů nebo zdrojů. Kromě toho bude mít uživatel přístup k databázi taktických zpravodajských informací nebo také přímé obousměrné propojení s jinými zbraňovými systémy.
Energie – Nízká hmotnost celého systému spolu s relativně velmi malou spotřebou elektrické energie by měla umožňovat 72 hodin trvající nepřetržitý a autonomní provoz týmu vojáků vybavených systémem OFW. Klíčový podíl by měly mít baterie nové generace na bázi palivových článků. Pohyblivost, výdrž a lidská výkonnost – Pečlivě řešený oděv a výbava by měly jen minimálně omezovat možnost pohybu vojáka v boji. Zařízení udržující optimální teplotní režim v obleku naopak dále prodlouží výdrž a výkonnost. Již zmíněné senzory snímají okamžitý fyzický stav vojáka, avšak například v případě jeho zranění předávají na nadřízený stupeň předběžné informace, které mohou zkvalitnit a zlepšit následně poskytovanou pomoc. První prototyp systému OFW byl veřejně představen v polovině loňského roku. Je téměř jisté, že sériové provedení bude vypadat podstatně jinak. Dokazuje to ostatně i nedlouho poté zveřejněný snímek prototypu integrované přilby, která má zcela odlišné uspořádání (viz foto str. 18). První jednotka vybavená systémem OFW by měla zahájit praktické ověřování okolo roku 2012, pokud by se nevyskytly zásadní problémy, mohlo by zavádění do výzbroje vybraných jednotek začít o pět let později. Jak již bylo zmíněno, i systém OBJECTIVE FORCE WARRIOR by měl mít další pokračování. V dnešní době jsou tyto studie označovány jako FUTURE WARRIOR. „Válečník budoucnosti“ by se skutečně mohl vyznačovat prvky, které dnes známe z filmů kategorie sci-fi. Opět se počítá s komplexním lehkým a minimálně objemným bojovým oděvem, který svému uživateli poskytne komplexní ochranu a zázemí. Tak například se uvažuje o speciální vrstvě schopné do určité míry měnit svoji barvu v závislosti na okolním prostředí. Senzory sledující okamžitý i celkový fyzický/psychický stav vojáka budou schopny například dát pokyn k tomu, aby byly v případě potřeby vpraveny do vojákova těla příslušné energetické nebo naopak uklidňující prostředky či léky nebo protilátky v případě zranění či zasažení otravnými prostředky. Individuální zbraň bude velmi malých rozměrů (například připevněná na předloktí ruky), avšak díky propojení vysocekapacitním datovým spojem by FUTURE WARRIOR mohl prostřednictvím svého přilbového zaměřovače proti cílům přesně navádět účinnou munici vystřelovanou ze systému FCS nebo vypouštěnou z bezpilotních bojových letounů či vrtulníků. Jako zdroj energie se namísto baterií uvažuje o miniaturní spalovací turbíně, solárních panelech na přilbě či dokonce o speciální vrstvě obleku, která při pohybu vojáka generuje elektrickou energii.
FELIN – francouzský přístup Započteme-li prvotní studie, tak na koncepci vojáka budoucnosti pracuje Francie již téměř deset let. Tato země také veřejně představila svoji koncepci „válečníka budoucnosti“ jako druhá na světě po Spojených státech. Program je znám pod zkratkou FELIN (Fantassin á Équipement et Liaisons Intégrés), což lze volně přeložit jako „pěšák s integrovanou výbavou a spojovacími prostředky“. Jak již napovídá označení, jedná se o integrovaný a modulárně uspořádaný systém, který by oproti současnému stavu měl takto vybavenému jednotlivci přinést významné výhody nebo zlepšení ve třech oblastech. FELIN umožní připojení „pěšáka“ do systému digitalizovaného bojiště, zvýší jeho pravděpodobnost přežití na bojišti a zlepší jeho schopnost pohybovat se a bojovat v zastavěných oblastech. Podobně jako u amerického programu bude francouzský voják budoucnosti vybaven komplexním modulově uspořádaným systémem, který bude možné modifikovat v závislosti na povaze prováděného úkolu. Noční pozorovací přístroje/zaměřovače, nejmodernější komunikační a navigační vybavení, nový maskovací oděv či výstroj by každému vojákovi měly umožňovat: bojovat ve dne i v noci být buď neustále, nebo podle potřeby v utajeném spojení s velitelem, ostatními pří-
slušníky nebo spolupracujícími zbraňovými systémy mít velmi dobrý situační přehled jak o postavení svém nebo protivníka, tak i například o terénu v okolí zlepšenou ochranu proti střepinám či střelám z malorážových ručních palných zbraní, proti účinkům ZHN či laserové energie a samozřejmě proti působení povětrnostních vlivů. Pro ověření správnosti celkové koncepce a řešení jednotlivých komponentů byl připraven tzv. technologický demonstrátor známý pod zkratkou ECAD (Équipement du Combattant Débarqué – vybavení vojáka sesednuvšího z bojového vozidla). Na základě poznatků z ECAD vybralo v závěru roku 2001 francouzské Ministerstvo obrany pro další pokračování programu FELIN společnost SAGEM a tým firem GIAT a Thales. Po srovnání má vítězný výrobce vývoj dokončit s tím, že by sériová výroba mohla začít v roce 2006 nebo 2007. Mělo by se jednat o tzv. první fázi programu nazývanou FELIN V1. Po roce 2012 by měla přijít na řadu druhá fáze programu – FELIN V2, která by měla zahrnovat i ruční palnou zbraň nové generace – z koncepčního hlediska podobnou americkému typu OICW. Pokud se nevyskytnou vážné problémy, mohla by francouzská armáda dostávat první systé-
my FELIN V1 asi za čtyři roky. Podle dnešních plánů by ještě před koncem tohoto desetiletí tato země mohla disponovat poměrně významným množstvím „pozemních válečníků“. Jak tedy bude vypadat jejich výzbroj a vybavení? Základem bude oděv a obuv pro různé klimatické podmínky včetně speciálního spodního prádla a samozřejmě balistická vesta s kapsami pro zesilovací pláty. Nová kompozitová přilba bude mít funkci ochrannou i jako nosič vybavení. Jsou v ní integrována miniaturní sluchátka a mikrofon. Před lehkými střepinami a laserovým paprskem chrání oči průhledný štítek. Na přední straně okraje přilby je umístěna miniaturní obrazovka pro promítání obrazu ze zaměřovače zbraně. Na chrániči obličejové části je připevněn sklopný monokulární noktovizor. Na zápěstí má voják miniaturní displej zobrazující předávané informace z dalších subjektů. Základní výzbroj vojáka bude tvořit standardní útočná puška FAMAS ráže 5,56 mm doplněná o další vybavení. Jedná se o televizní zaměřovač pro denní podmínky (bude možné jej nahradit termovizí), laserový projektor záměrného bodu a zřejmě i jednoduché identifikační zařízení vlastní-cizí. S touto zbraní bude možné vyhledávat a rozpoznávat cíle na vzdálenost 500 m i v noci nebo za zhoršených povětrnostních podmínek. Kromě toho bude voják schopen mířit i z úkrytu, aniž by musel zbraň přiložit k líci. Obraz ze zaměřovače vidí na již zmíněném displeji připevněném k přilbě.
17
Současnost. Voják s puškou M162A2 opatřenou termovizním zaměřovačem AN/PAS-13.
Příslušník americké 10. horské divize při bojové operaci v Afghánistánu. Na přilbě má kromě ochranných brýlí i uchycení pro noktovizní přístroj nočního vidění.
První technologický demonstrátor výbavy programu OBJECTIVE FORCE WARRIOR (OFW), který byl předveden v roce 2002.
Takto již vypadá funkční prototyp přilbového systému vyvíjeného v rámci programu OFW.
První technologický demonstrátor programu LAND WARRIOR, který byl veřejně představen v roce 1998.
Na snímku je dnešní vývojová varianta LAND WARRIOR Block 1 z roku 2001. První představa o tom, jak by mohl vypadat voják ve vzdálenější budoucnosti. V současné době se ve Spojených státech pracuje na studiích programu označovaného jako FUTURE WARRIOR.
Snímek zachycuje dnešní představu o individuální zbrani budoucnosti, kterou by díky malým rozměrům a hmotnosti mohl mít voják upevněnou na předloktí ruky.
Britská „pěst“ Britský program válečníka budoucnosti probíhá pod příznačnou zkratkou FIST (Future Integrated Soldier Technology), která zároveň znamená „pěst“. Jednotlivec vybavený tímto systémem získá oproti současnému pěšákovi výrazně lepší údernou schopnost a stane se tak skutečně onou pěstí pěchoty. Samozřejmě že označení pěchota nebo pěšák je v této souvislosti zavádějící či nepřesné, protože válečníci budoucnosti se budou pěšky pohybovat pouze v nezbytných případech po vysazení z bojového vozidla, vrtulníku nebo plavidla. Proto je FIST řešen jako společný projekt všech složek britských ozbrojených sil. Hlavní přednosti a zlepšení oproti současnému stavu se u britského programu příliš neodlišují od obdobných projektů amerických nebo francouzských. Jedná se o podstatné zlepšení situačního přehledu, zvýšení ničivé schopnosti, zlepšení vlastní ochrany, možnosti zapojení do digitalizovaného systému C4I a zvýšení pohyblivosti a vytrvalosti takto vybaveného jednotlivce. Vyjádřeno v konkrétnější podobě, měl by mít voják budoucnosti oproti současnému stavu následující výhody: schopnost pozorovat zájmové území, vyhledávat a rozpoznávat cíle za každého počasí ve dne i v noci
možnost rychleji, přesněji a účinněji ničit zjištěné cíle, a to i na větší vzdálenosti podstatně lepší příjem i předávání informací v reálném nebo takřka reálném čase mít lepší schopnost přežití v boji mít vyšší osobní komfort a schopnost delšího bojového nasazení. Zajištění zmíněných schopností umožní pokročilé technické vybavení. Mělo by se jednat o pozorovací/zaměřovací přístroje na termovizní bázi, nové ruční zbraně včetně munice a miniaturizované systémy řízení palby, nejmodernější spojovací prostředky, ochranné prostředky poskytující jednak balistickou ochranu horní části trupu a hlavy, tak i ochranu zraku (drobné střepiny, laserový paprsek) či sluchu. Na zvýšení schopnosti přežití se mají významnou měrou podílet maskovací oděvy a doplňky, které budou redukovat vizuální tepelné či radiové demaskující příznaky. Pečlivý výběr všech výstrojních prvků má zaručit maximální možnou ochranu před povětrnostními vlivy a zajistit celkovou pohodu a prodloužit tak výkonnost vojáka. První práce na programu vojáka budoucnosti začaly již v roce 1994. V roce 1997 následoval čtyřletý program zaměřený na bližší definici
a ověření některých technických prvků. V této fázi se na programu FIST podílelo jak ministerstvo obrany, tak i výrobci. Poznatky z této fáze Britové pečlivě vyhodnotili a využili je pro konečnou definici takticko-technických požadavků na systém FIST. Britským Ministerstvem obrany v loňském roce vybrané firmy BAE Systems a Thales musejí v relativně krátké době předložit své představy o dalším pokračování programu FIST ať již z hlediska termínů či dalších faktorů, jako například podílu stávajících vhodných prvků a těch, které bude nutné vyvinout. V letošním roce by pak měla být vybrána jedna firma, která by měla dovést program FIST do operační podoby. Podle údajů zahraničního tisku by v roce 2006 mělo být v programu jasno z hlediska celkové koncepce, technické proveditelnosti (měl by být k dispozici technologický demonstrátor) a rámcových finančních nákladů. O dva roky později by již měly být známy poměrně přesné náklady na systém a některé (především nejsložitější) prvky by měly být u výrobců objednány. Ještě před rokem 2010 by mohla být vyrobena první série pro armádní ověřovací zkoušky a konečně po roce 2015 by mohlo dojít k postupnému zavádění systému FIST do běžné výzbroje.
Miniaturní individuální radiostanice umožní každému vojákovi nestálé spojení se svým přímým nadřízeným (velitelem družstva či speciálního týmu). Od něj pak budou jednotlivci dostávat základní informace o postavení vlastních jednotek
Německo – sázka na jistotu Německá armáda již minimálně pět let pracuje na své koncepci vojáka budoucnosti. Program označovaný jako IdZ (Infanterist der Zukunft) je méně futuristický (a tedy i méně nákladný a riskantní) než americký a má kombinovat vhodné současné vybavení s nově vyvíjenými prvky. Bude zahrnovat vše nezbytné – od oděvů, ochranných prostředků, výzbroje či komunikačních prvků – a díky důslednému modulovému uspořádání jej bude možné přizpůsobovat v závislosti na specifických operačních požadavcích. K hlavním aspektům tohoto programu bude patřit zejména: podstatné zlepšení rádiové komunikace mezi jednotlivými příslušníky jednotky (a samozřejmě s nadřízeným velitelstvím) začlenění i nejmenší jednotky (družstva) nebo specializovaného týmu do armádního systému řízení a velení prostřednictvím rádiového spojení, počítače s přenosným displejem a přijímače GPS zvýšení bojové efektivnosti zlepšení ochrany a odolnosti jednotlivce.
a možných ohroženích protivníkem. Velitel bude mít dokonalejší a výkonnější vybavení pro spojení s nadřízeným velitelstvím. Kromě toho bude mít k dispozici přijímač GPS a přenosný malý displej pro zobrazování digitálních map i taktických informací z velitelství. Zmíněné vybavení zlepší celkový přehled o situaci a zkrátí čas, ve kterém jednotka (nejmenší bude desetičlenné družstvo) a její příslušníci zareagují na konkrétní situaci. Zlepšení ochrany a odolnosti vojáka zahrnuje několik aspektů. V prvé řadě se jedná o nový bojový oblek poskytující nejen určitou ochranu proti účinkům chemických zbraní, ale vykazující i vyšší rezistenci proti ohni. Oblek samozřejmě co nejvíce snižuje možnost vizuální detekce, do budoucna se počítá s novou generací obleku, který by do určité míry mohl redukovat tepelné, elektromagnetické i akustické demaskující příznaky svého uživatele. K dalším ochranným prvkům patří modulová přilba, ochrana očí před laserovým paprskem a drobnými střepinami, sluchátka nejen pro
příjem hlasové komunikace, ale zároveň chránící proti nadměrnému hluku, ochranná maska a samozřejmě modulově řešená balistická vesta. K dispozici bude i nový postroj pro přenášení vybavení a nákladu. Zvýšení bojové efektivnosti, kromě dosažení již zmíněné určité informační nadřazenosti, umožní i zlepšená přesnost palby a hlavně schopnost boje v noci. Základní výzbrojí každého vojáka se stane před nedávnem zavedená útočná puška G36, která bude oproti dnešnímu provedení upravena pro připojení 40mm granátometu a především pro připojení nočních zaměřovačů. Každý voják bude mít k dispozici noktovizní zaměřovač a laserový značkovač. Především z finančních důvodů se počítá s tím, že termovizním zaměřovačem (na rozdíl od noktovizního funguje za naprosté tmy nebo třeba v mlze) bude vybaven pouze jeden voják z družstva. Termovizní zaměřovač bude možné používat i odděleně od zbraně jako přenosný průzkumný/pozorovací prostředek. Další součást výbavy jednotlivce má tvořit binokulární dalekohled se zabudovaným laserovým dálkoměrem a digitálním kompasem a miniaturní počítačový terminál pro přístup do sítě systému řízení a velení. V současné době se program německého vojáka budoucnosti dostal do fáze praktických zkoušek. Některými komponenty (nové balistické vesty, radiostanice či počítačové terminály) jsou již nyní vybavováni příslušníci německých ozbrojených sil na Balkáně, kteří je tak prověří ve skutečných operačních podmínkách. Začátek postupného zavádění celého systému by mohl přicházet v úvahu na přelomu let 2004/2005. Foto: autor, BAE Systems, GIAT, Raytheon
21
