Základní škola Praha – Kolovraty, Mírová 57 Organizační řád školy Část: Vnitřní předpis č. – Klasifikační řád školy Č.j. 180/12 Spisový znak Skartační znak Vypracoval Schválil Pedagogická rada projednala dne Směrnice nabývá platnosti dne 30.8.2012 Směrnice nabývá účinnosti dne 1.9.2012 Změny ve směrnici jsou prováděny formou číslovaných písemných dodatků, které tvoří součást tohoto předpisu. Tato směrnice je zpracována podle zákona č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním a vyšším odborném a jiném vzdělání (školský zákon), vyhlášky č. 48/2005 Sb. o základním vzdělávání ve znění pozdějších předpisů a nařízení. Směrnice je platná pro všechny pedagogické pracovníky školy. Čl. 1. ÚVOD Tento Klasifikační řád (dále jen KŘ) vychází z platných zákonů a vyhlášek týkajících se školství, zejména ze zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), z vyhlášky MŠMT ČR č. 48/2005 Sb. o základním vzdělávání v platném znění, které dále problematiku rozvádí a konkretizuje. Vychází též z požadavků rámcových a školních vzdělávacích programů. Účelem KŘ je dát pedagogům školy jisté vodítko, základní linii, která by měla být při tvorbě klasifikace a výchovných opatření respektována. Je doplněním k hodnocení ve ŠVP. Učitel pracuje s vědomím, že hodnotící proces má motivační funkci a formativní význam. Pravidla hodnocení a klasifikace žáka představují soubor obecně platných kritérií stanovených školou pro jednotlivé způsoby hodnocení žákova výkonu v jednotlivých vyučovacích předmětech. Hodnocení průběhu a výsledků vzdělávání a chování žáků je jednoznačné, srozumitelné, srovnatelné s předem stanovenými kritérii, věcné a všestranné. Vychází z posouzení míry očekávaných výstupů formulovaných u jednotlivých předmětů školního vzdělávacího programu. Hodnocení je pedagogicky zdůvodněné, odborně správné a doložitelné.
Ve všech ročnících je však kladen důraz na zpětnou vazbu, kterou poskytuje učitel žákovi. Při poskytování zpětné vazby se učitel zaměřuje na problém, činnost, nikoli na hodnocení osoby žáka a vždy dává přednost pozitivnímu vyjádření. Žák dostává informace také o tom, jakým způsobem může dosáhnout kvalitnějších výsledků. Součástí hodnocení je i sebehodnocení žáka, jeho snaha posoudit nejen svou práci, ale i osobní možnosti a rezervy, schopnost ohodnotit práci spolužáka a míru spolupráce ve skupině. Čl. 2 ZÁSADY HODNOCENÍ PRŮBĚHU A VÝSLEDKŮ VZDĚLÁVÁNÍ
-
a)
hodnocení žáka je nedílnou součástí výchovně vzdělávacího procesu
b)
každé pololetí se žákovi vydává vysvědčení, za první pololetí lze žákovi vydat místo vysvědčení výpis z vysvědčení
c)
hodnocení výsledků vzdělávání žáka je vyjádřeno klasifikačním stupněm, slovně nebo kombinací obou způsobů, způsobu hodnocení rozhoduje ředitelka se souhlasem školské rady a po projednání na pedagogické radě
d)
škola převede slovní hodnocení do klasifikace nebo klasifikaci do slovního hodnocení v případě přestupu žáka na školu, která hodnotí odlišným způsobem, a to na žádost této školy nebo žádost zákonného zástupce žáka
e)
ve výchovně vzdělávacím procesu se uplatňuje klasifikace průběžná a celková
f)
klasifikace souhrnného prospěchu se provádí na konci každého pololetí a není aritmetickým průměrem běžné klasifikace
g)
Vyučující je vždy plně zodpovědný za svou klasifikaci. Musí být schopen ji vždy vysvětlit a podložit řediteli školy, žákům, rodičům a zejména sobě!
h)
při hodnocení, průběžné i celkové klasifikaci učitel uplatňuje přiměřenou náročnost a pedagogický takt vůči žákovi
i)
při celkové klasifikaci přihlíží učitel k věkovým zvláštnostem žáka, specifickým poruchám učení i k tomu, že žák mohl v průběhu klasifikačního období zakolísat v učebních výkonech pro určitou indispozici, omezuje se tradiční zkoušení u tabule
j)
pro potřeby klasifikace se předměty dělí do dvou skupin:
předměty s převahou naukového zaměření předměty s převahou výchovného zaměření Čl.. 3
STUPNĚ HODNOCENÍ CHOVÁNÍ A PROSPĚCHU V PŘÍPADĚ POUŽITÍ KLASIFIKACE A JEJICH CHARAKTERISTIKA Klasifikace chování (1) Při hodnocení chování se posuzuje pouze chování během vyučování a na akcích pořádaných školou. Přestupky, kterých se žák dopustí mimo vyučování, se nehodnotí, ale zaujímá se k nim stanovisko a pomáháme je řešit ve spolupráci s příslušnými
institucemi. Chování žáků mimo školu vytváří obraz o kvalitě našeho výchovného působení. (2) Hodnocení výsledků vzdělávání žáka na vysvědčení je vyjádřeno klasifikačním stupněm (dále jen "klasifikace"), slovně nebo kombinací obou způsobů. O způsobu hodnocení rozhoduje ředitel školy se souhlasem školské rady. (3) Klasifikační stupnice chování se hodnotí ve třech stupních: a)
stupeň 1 - žák dodržuje pravidla školního řádu. Vnímá nejrůznější problémové situace ve škole, rozpozná problém, činí rozhodnutí, jež odpovídají jeho věku a mentálním schopnostem. Uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí. Využívá získané komunikativní dovednosti k vytváření vztahů potřebných k plnohodnotnému soužití a ke kvalitní spolupráci s ostatními lidmi. Chrání své zdraví a zdraví druhých, ochraňuje životní prostředí i kulturní a společenské hodnoty. Chápe základní principy, na nichž spočívají zákony a společenské normy, je si vědom svých práv a povinností ve škole. Rozhoduje a chová se zodpovědně podle dané situace, poskytne dle svých možností účinnou pomoc. Aktivně se zapojuje do kulturního dění a sportovních aktivit školy. Jeho docházka do školy je pravidelná, nepřítomnost řádně omluvená. Stupněm 1 lze klasifikovat i žáka s drobnými projevy nekázně, pokud na napomenutí nebo důtku reaguje zlepšeným chováním a projeví snahu o nápravu.
b)
stupeň 2 - žák pravidla školního řádu v podstatě dodržuje, občas selhává při řešení problémových situací. Neuvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí. Mívá problémy v soužití s ostatními žáky a učiteli. Ojediněle nedodržuje bezpečnostní pravidla, nemá zažitý vztah k majetku školy a druhých. Chápe základní principy a pravidla, ale občas je nedodržuje, dopouští se závažných přestupků proti školnímu řádu. Dostal se do závažnějších problémů, ale svých nedostatků si je vědom a řeší je s pomocí dospělých. Předchozí opatření k posílení kázně nevedla k nápravě drobnějších přestupků. Důvodem pro druhý stupeň je také neomluvená absence, nedodržování řádu školy a neschopnost vytvořit návyky potřebné k bezproblémovému soužití s ostatními žáky a zaměstnanci školy.
c)
stupeň 3 - žák opakovaně porušuje pravidla školního řádu, nemá pozitivní vztah k učení, často narušuje vyučování svou nepozorností a úmyslnou nekázní, není kritický ke svým výsledkům. Činí neuvážlivá rozhodnutí a neuvědomuje si zodpovědnost za své činy. Jeho soužití s ostatními spolužáky je opakovaně problémové. Svým chováním a jednáním narušuje atmosféru ve třídě. Porušuje zásady ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi. Své jednání a chování nedokáže ovládat. Vůči spolužákům používá fyzické a psychické násilí, jeho chování je nebezpečné jemu samému i okolí. Chápe základní principy, na nichž spočívají zákony, ale vědomě je porušuje a dopouští se trestné činnosti. Způsobil závažnou škodu na majetku školy. Nechrání své zdraví a zdraví druhých, ničí vědomě životní prostředí, kulturní a společenské hodnoty. Neomluvená absence je opakovaná a má dlouhodobější charakter. V jeho chování se objevují projevy rasismu, sklony k šikanování a jiné prvky rizikového chování.
Klasifikace prospěchu Žáci se klasifikují ve všech vyučovacích předmětech uvedených v učebním plánu příslušného ročníku.
Klasifikační stupeň určí učitel, který vyučuje příslušný předmět. Při určování stupně prospěchu v jednotlivých předmětech na konci klasifikačního období se hodnotí kvalita práce a učební výsledky, jichž žák dosáhl za celé klasifikační období. Při určování klasifikačního stupně posuzuje učitel výsledky práce objektivně, nesmí podléhat žádnému vlivu subjektivnímu ani vnějšímu. Ředitel školy určí způsob, jakým budou třídní učitelé a vedení školy informováni o stavu klasifikace ve třídě. Případy zaostávání žáků v učení a nedostatky v jejich chování se projednávají na pedagogických radách. O problému je zákonný zástupce žáka informován písemně. Na konci klasifikačního období, v termínu, který určí ředitel školy, zapíší učitelé příslušných předmětů výsledky celkové klasifikace do katalogových listů, připraví návrhy na opravné zkoušky a klasifikaci v náhradním termínu. (4) Hodnocení všeobecně vzdělávacích předmětů vychází z posouzení míry dosažení očekávaných cílů, které jsou stanoveny vzdělávacím programem. Požadavky jsou přizpůsobeny věkovým zvláštnostem. Klasifikační stupnice se hodnotí v pěti stupních: a)
stupeň 1 - žák má pozitivní vztah k učení. Formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory logicky správně, výstižně se vyjadřuje, má souvislý a kultivovaný ústní i písemný projev. Rozumí různým typům textů a záznamů, operuje s obecně užívanými termíny, znaky, symboly. Uvádí věci do souvislosti, informace umí vyhledávat a třídit, zapojuje se do diskuse. Pracuje aktivně, tvořivě, plně využívá své schopnosti. Je schopen a ochoten věnovat se samostatnému studiu. Umí objektivně hodnotit sebe i ostatní. Je kreativní, tvůrčí a schopen podělit se s ostatními o své znalosti a vědomosti, které také ostatním předává, a tím obohacuje sebe i druhé.
b)
stupeň 2 - žák jeví většinou o práci v hodinách zájem. Ve formulaci svých myšlenek má nepodstatné nedostatky. Jeho myšlenky a názory v logickém sledu jsou nepřesné. Ovládá požadované poznatky, fakta, pojmy a definice v podstatě uceleně. Vyjadřuje se méně obratně. Je schopen dosáhnout dobrých výsledků a zlepšovat se. Písemný i ústní projev je méně kultivovaný. Dokáže objektivně hodnotit své výsledky. Projevuje tvůrčí schopnosti v omezené míře, spolupracuje a je schopen samostatných postupů při řešení, i když s menší výpomocí spolužáků a učitele.
c)
stupeň 3 - žák má v ucelenosti, přesnosti a úplnosti osvojení požadovaných poznatků, faktů, pojmů, definic a zákonitostí závažnější mezery. Pracuje s výkyvy, spíše mechanicky, bez většího zájmu a nasazení. Není schopen uvažovat systematicky, i na doplňující otázky reaguje s výraznějšími chybami. Uplatňuje poznatky a provádí hodnocení jevů a zákonitostí podle podnětů učitele. Jeho myšlení je vcelku správné, ale málo tvořivé, výsledky svého učení nehodnotí vždy objektivně a kriticky. Jeho grafický projev je méně estetický a má menší nedostatky.
d)
stupeň 4 - žák má ve formulaci, vyjadřování svých myšlenek a úplnosti osvojení požadovaných poznatků závažné mezery. Myšlenkový sled je chaotický, je málo pohotový, úkoly řeší s chybami. V uplatňování osvojených poznatků a nabytých vědomostí mu chybí souvislosti, věci řeší intuitivně, či spíše tak, jak pochytí od ostatních. Chybí mu tvůrčí schopnosti. Při využívání poznatků pro výklad a hodnocení jevů je nesamostatný. Jeho ústní projev je nevýrazný, nesouvislý, vyjadřuje se s obtížemi. Písemný projev je chaotický, neucelený. Závažné
nedostatky a chyby dovede žák s pomocí učitele opravit. Při samostatném myšlení má velké těžkosti. e)
stupeň 5 - žák si požadované poznatky neosvojil uceleně, přesně a úplně. Má v nich závažné a značné mezery. V uplatňování osvojených vědomostí a dovedností, při řešení teoretických i praktických úkolů velmi chybuje. Své vědomosti není schopen uplatnit ani s pomocí a s podněty učitele. V ústním a písemném projevu má závažné nedostatky ve správnosti, přesnosti i výstižnosti. Chyby nedovede opravit ani s pomocí učitele. Nedovede samostatně studovat, neprojevuje zájem o práci. Pomoc a pobízení k učení jsou neúčinné. Práce jím odevzdané postrádají ucelenost, nápad, invenci, jsou chybné nebo neúplné.
ČL. 4 HODNOCENÍ ŽÁKŮ SE SPECIÁLNÍMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI U žáků s vývojovou poruchou nebo poruchou učení klade učitel důraz na ten druh projevu žáka (písemný nebo ústní), ve kterém má předpoklady podat lepší výkon. Při klasifikaci nevychází učitel z prostého počtu chyb, ale z počtu jevů, které žák zvládl. To ale neznamená, že žák s vývojovou poruchou nesmí psát písemné práce. Pro integrované žáky vyučující vypracovává individuální vzdělávací plán. Zákonní zástupci žáků s vývojovou poruchou, diagnostikovanou odborným pracovištěm, mohou požádat o slovní hodnocení. Smlouvu s rodiči o slovním hodnocení připravuje příslušný třídní učitel ve spolupráci s ostatními učiteli, v jejichž předmětech má být žák slovně hodnocen. Po podpisu smlouvy zástupci žáka i školy je žák hodnocen slovně. (1) Vyučující je povinen k žákovi se specifickými poruchami učení a se speciálními vzdělávacími potřebami přistupovat individuálně na základě dostupných informací z odborného vyšetření. Hodnocením by měl žák být motivován k vlastní úspěšnosti, iniciativě a pečlivé domácí přípravě. Hodnocení žáka je výrazně motivační. Dle propozic z vyšetření a na základě písemné žádosti zákonných zástupců má žák vypracován Individuální vzdělávací plán (IVP), ve kterém jsou zaznamenány specifické postupy uplatňované ve výuce žáka. (2) Při hodnocení se neklade důraz na specifické chyby, žáka je možné hodnotit za nespecifické chyby. Do hodnocení může být promítnuta snaha a pozornost věnovaná domácí přípravě. (3) Kritéria hodnocení jsou: a)
osvojení poznatků s ohledem na rozsah a typ poruchy
b)
zájem o obohacování svých vědomostí a dovedností
c)
míra plnění povinností
Charakteristika klasifikačních stupňů pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami
1
2
3
4
5
učivo bezpečně ovládá
úroveň myšlení vyjadřování pohotový, výstižné, přesné bystrý, dobře vyjadřování chápe souvislosti uvažuje celkem výstižně samostatně
aplikace, řešení píle, zájem spolehlivě, uvědoměle, aktivní, má užívá vědomostí, zájem pracuje svědomitě, samostatně, s jistotou ovládá užívá vědomostí a učí se svědomitě dovedností při řešení úkolů, malé ne časté chyby v podstatě menší nedovede se dost úkoly řeší za pomoci v učení a práci ovládá samostatnost v přesně vyjádřit učitele, s pomocí potřebuje myšlení odstraňuje své chyby častější podněty ovládá jen myšlení myšlenky dělá podstatné chyby, malý zájem o částečně, nesamostatné vyjadřuje se nesnadno je překonává učení, potřebuje značné mezery značnými často pobídky a ve potížemi pomoc vědomostech neovládá i na návodné i na návodné praktické úkoly veškerá pomoc otázky otázky odpovídá nedovede splnit ani za a pobízení jsou odpovídá nesprávně pomoci učitele neúčinné nesprávně
Hodnocení žáků mimořádně nadaných
(1) Talent mimořádně nadaného žáka je třeba rozvíjet. Učitelé se snaží u mimořádně nadaných žáků o rozvoj vyšší úrovně myšlení prostřednictvím Individuálního vzdělávacího plánu, který je zpracován na základě doporučení poradenského zařízení a písemné žádosti zákonných zástupců školy. Plán obsahuje vhodné metody, které zabezpečí individuální přístup, dále obsahuje rozšíření učiva a nejvhodnější způsoby začlenění žáka do třídního kolektivu tak, aby nedocházelo ke konfliktům. (2) Specifické rysy mimořádně nadaných žáků: f)
vytváření vlastních pravidel chování ke spolužákům i vyučujícím
g)
vytváření vlastních postupů při řešení úloh
h)
neochota ke spolupráci s vyučujícím i spolužáky
i)
rychlá orientace v učebních postupech se sklony k exhibicionismu
j)
záliba v řešení složitějších úloh
k)
potřeba se uplatnit a být neustále upřednostňován
l)
velmi dobrá koncentrace, výborná paměť
m) sklon k pohrdání spolužáky, kteří nevynikají
Předměty s převahou výchovného působení (1) Při klasifikaci předmětů (Tv, Hv, Vv, Pč) učitel hodnotí nejen výsledky práce žáka, ale zejména zaujetí a snahu se zapojit. Uplatňuje individuální přístup k hodnocení. Žák nemůže být klasifikován zhoršenou známkou za to, že k dané výchově nemá vlohy, ale může dostat sníženou známku v případě, že neprojevuje odpovídající zájem. (2) Předměty se hodnotí v pěti stupních: Stupeň 1 (výborný) Žákův slovní projev je samostatný a přesný, dobré znalosti prokazuje bez zásahu učitele nebo jen s doplňujícími otázkami, dobře se orientuje v zadané látce. Dokáže z různých zdrojů vyhledávat podstatné informace. Samostatně vysvětlí daný jev. Je schopen objektivně zhodnotit vlastní výsledky i výsledky ostatních. Pravidelně se věnuje domácí přípravě, je aktivní při výuce. Má zájem o dané učivo. Problémy řeší samostatně a je schopen pracovat v týmu. Stupeň 2 (chvalitebný) Žák prokazuje dobré znalosti, slovní projev není plynulý, ale očekává podporu učitele. U praktických úkolů učitel pomáhá pouze naznačením, ale žák dospěje sám ke správnému řešení nebo závěru. Pravidelně se věnuje domácí přípravě, je aktivní při výuce. Aktivně se účastní práce v týmu. Stupeň 3 (dobrý) Žák se projevuje formou odpovědí na učitelovy otázky, kdy odpovědi nejsou úplné, některé jsou i chybné. Učitel musí zasahovat do praktických úkolů a některé kroky upravit. Výsledky jsou neúplné, i když některým jevům žák rozumí. Domácí příprava není soustavná. Při výuce žák nebývá aktivní, aktivně nepracuje ani v týmu. Stupeň 4 (dostatečný) Žák na většinu otázek odpovídá špatně, případně ovládá dobře jen část prověřovaného učiva. Prokazuje pouze krátkodobou paměť, nezvládá uplatňovat již dříve získané poznatky. V praktických úkolech se příliš neorientuje, zvládá jen některé dílčí kroky, ale většinou se nedopracuje ke správnému výsledku. Má velké těžkosti při samostatné i týmové práci. Domácí příprava není dostatečná. Stupeň 5 (nedostatečný) Žák odpovídá na otázky chybně a nedokáže je opravit ani za pomoci učitele. S praktickými úkoly ani s literaturou si nedokáže poradit. O předmět nejeví zájem a nemá snahu o lepší výsledky.
Čl. 5
CELKOVÉ HODNOCENÍ ŽÁKA (1) Celkové hodnocení žáka na vysvědčení se hodnotí stupni: a)
prospěl (a) s vyznamenáním
b)
prospěl (a)
c)
neprospěl (a)
d)
nehodnocen
Jestliže je žák z výuky některého předmětu v prvním nebo ve druhém pololetí uvolněn, uvádí se na vysvědčení místo hodnocení slovo „uvolněn(a)”. Nelze-li žáka z některého nebo ze všech předmětů v prvním nebo ve druhém pololetí hodnotit ani v náhradním termínu, uvádí se na vysvědčení místo hodnocení slovo „nehodnocen(a)“. Ad. a) prospěl(a) s vyznamenáním, není-li v žádném z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu horším než 2 - chvalitebný, průměr stupňů prospěchu ze všech povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem není vyšší než 1,5 a jeho chování je hodnoceno stupněm velmi dobré; v případě použití slovního hodnocení nebo kombinace slovního hodnocení a klasifikace postupuje škola podle pravidel hodnocení žáků podle § 14 odst. 2, Ad. b) prospěl(a), není-li v žádném z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu 5 -nedostatečný nebo odpovídajícím slovním hodnocením, Ad. c) neprospěl(a), je-li v některém z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu 5 nedostatečný nebo odpovídajícím slovním hodnocením nebo není-li z něho hodnocen na konci druhého pololetí, Ad. d) nehodnocen(a), není-li možné žáka hodnotit z některého z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem na konci prvního pololetí. (2) Do vyššího ročníku postoupí žák, který na konci druhého pololetí prospěl ze všech povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem s výjimkou předmětů výchovného zaměření stanovených rámcovým vzdělávacím programem a předmětů, z nichž byl uvolněn, pokud mu nebylo povoleno opakování ročníku podle odstavce 6 věty třetí. Do vyššího ročníku postoupí i žák prvního stupně základní školy, který již v rámci prvního stupně opakoval ročník, a žák druhého stupně základní školy, který již v rámci druhého stupně opakoval ročník, a to bez ohledu na prospěch tohoto žáka. (3) Nelze-li žáka hodnotit na konci prvního pololetí, určí ředitel školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení za první pololetí bylo provedeno nejpozději do dvou měsíců po skončení prvního pololetí. Není-li možné hodnotit ani v náhradním termínu, žák se za první pololetí nehodnotí. (4) Nelze-li žáka hodnotit na konci druhého pololetí, určí ředitel školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení za druhé pololetí bylo provedeno nejpozději do konce září následujícího školního roku. V období měsíce září do doby hodnocení navštěvuje
žák nejbližší vyšší ročník. (5)Žák, který plní povinnou školní docházku, opakuje ročník, pokud na konci druhého pololetí neprospěl nebo nemohl být hodnocen. To neplatí o žákovi, který na daném stupni základní školy již jednou ročník opakoval. Ředitel školy může povolit žákovi na žádost jeho zákonného zástupce a na základě doporučujícího vyjádření odborného lékaře opakování ročníku z vážných zdravotních důvodů, a to bez ohledu na to, zda žák na daném stupni již opakoval ročník. Čl. 6 VÝCHOVNÁ A KÁZEŇSKÁ OPATŘENÍ
(1) Ředitel školy může na základě vlastního rozhodnutí nebo na základě podnětu jiné právnické či fyzické osoby žákovi po projednání v pedagogické radě udělit pochvalu nebo jiné ocenění za mimořádný projev lidskosti, občanské nebo školní iniciativy, záslužný nebo statečný čin nebo za dlouhodobou mimořádně úspěšnou práci. (2) Udělení pochvaly a jiného ocenění a uložení napomenutí nebo důtky se zaznamená do dokumentace školy. Udělení pochvaly a jiného ocenění ředitele školy se zaznamená na vysvědčení za pololetí, v němž bylo uděleno. (3) Pochvaly a jiná ocenění mají motivační charakter, slouží k posílení žákova správného postoje a mají i motiv příkladu pro ostatní. Udělují se zejména za: a)
vynikající plnění studijních povinností
b)
reprezentaci školy ve vědomostní, sportovní, výtvarné nebo hudební soutěži
c)
příkladnou pomoc spolužákovi ve svízelné situaci
d)
za obecně prospěšný čin
e)
vynikající spolupráci při organizaci školní akce
f)
příkladné plnění projektů v rámci školy v přírodě a jiných školních akcí
(4) Udělení pochvaly je zaznamenáno: a)
v zápise z pedagogické rady
b)
zápisem do žákovské knížky nebo deníčku
c)
na pololetním nebo výročním vysvědčení
d)
vyvěšeno na informační tabuli
e)
zasláno na adresu žáka na hlavičkovém papíře školy
(5) Za výborné výkony v oblasti sportovní a vědomostní se udělují diplomy. Diplom s logem školy a jednotnou výtvarnou úpravou se uděluje za úspěšné splnění dobrovolných zkoušek z českého a anglického jazyka, matematiky a rétoriky. Diplomy jsou ve třech barevných
verzích dle 3 stupňů obtížnosti zkoušky. Diplomy se udělují za plnění školních projektů, za sportovní a jiné výkony vyhlášené během školy v přírodě a lyžařského kurzu.
Kázeňská opatření (1) Třídní učitel může na základě vlastního rozhodnutí nebo na základě podnětu ostatních vyučujících žákovi po projednání s ředitelem školy udělit pochvalu nebo jiné ocenění za výrazný projev školní iniciativy nebo za déletrvající úspěšnou práci. Při porušení povinností stanovených školním řádem lze podle závažnosti tohoto porušení žákovi uložit: a) napomenutí třídního učitele, b) důtku třídního učitele, c) důtku ředitele školy. (2) Kázeňská opatření slouží jako výstraha pro žáka i ostatní spolužáky a je významným upozorněním rodičům, že žák nějakým způsobem porušil dohodnutá pravidla. Opatření jsou následující: a)
napomenutí třídního učitele za narušování výuky mluvením, křikem, nevhodnými poznámkami, časté nenošení domácích úkolů, nepřipravenost na výuku
b)
důtka třídního učitele za pozdní příchody, ubližování spolužákům, provokování a nadávání spolužákům, soustavné neplnění školních povinností, drobné podvody v klasifikaci, nedovolené opuštění budovy školy, školní družiny nebo školní akce, ničení majetku školy
c)
důtka ředitele školy za pozdní příchody, ubližování spolužákům, provokování a nadávání spolužákům, soustavné neplnění školních povinností, drobné podvody v klasifikaci, nedovolené opuštění budovy školy, družiny nebo školní akce, ničení majetku školy
d)
snížený stupeň z chování o jeden stupeň za chování s prvky šikany, rasismu, časté fyzické napadání, častá vulgarita vůči spolužákům a učitelům, krádež, podvodné jednání s prvky pomluvy a falzifikace
e)
snížený stupeň z chování o dva stupně za závažné porušení soužití ve škole, ohrožování zdraví spolužáků nebo učitelů, nebezpečné jednání, úmyslné poškození majetku školy či poškození majetku spolužáků. Všechna kázeňská opatření jsou udělována s přihlédnutím k individualitě žáka a jeho dosavadnímu chování.
(3) Napomenutí třídního učitele je v kompetenci třídního učitele a je zapsáno v zápisu z pedagogické rady a podepsána třídním učitelem v žákovské knížce. (4) Důtku třídního učitele třídní učitel neprodleně oznámí řediteli školy. Důtku ředitele školy lze žákovi uložit pouze po projednání v pedagogické radě a uvedením v zápisu z této pedagogické rady. Důtka třídního učitele či ředitele je zaslána s podpisem třídního učitele či ředitelky školy poštou na adresu zákonných zástupců žáka. (5) Snížený stupeň z chování je na návrh třídního učitele projednán v pedagogické radě a
zapsán do jejího zápisu. (6) Ředitel školy nebo třídní učitel neprodleně oznámí udělení pochvaly a jiného ocenění nebo uložení napomenutí nebo důtky a jeho důvody prokazatelným způsobem žákovi a jeho zákonnému zástupci. (7) Ve zvlášť závažných případech porušení školního řádu nebo při problémech ve výuce bude svolána výchovná komise. Problémy budou projednány se zákonnými zástupci žáka. Výchovná komise bude svolána na základě návrhu TU, výchovné poradkyně nebo pedagogického pracovníka po projednání s TU.
(8) Celkový prospěch žáka zahrnuje výsledky klasifikace z povinných předmětů, povinně volitelných předmětů a chování, nezahrnuje klasifikaci nepovinných předmětů a zájmových útvarů. Stupeň celkového prospěchu se uvádí na vysvědčení. (9) Nelze-li žáka pro závažné objektivní příčiny klasifikovat na konci I. pololetí, určí ředitel školy pro jeho klasifikaci náhradní termín tak, aby klasifikace žáka mohla být provedena nejpozději do dvou měsíců po ukončení pololetí. (10) Není-li možná klasifikace ani v náhradním termínu, žák se za I. pololetí neklasifikuje. (11) Nelze-li žáka pro závažné objektivní příčiny klasifikovat na konci II. pololetí, určí ředitel školy pro jeho klasifikaci náhradní termín tak, aby klasifikace žáka mohla být provedena do konce září. Do té doby žák navštěvuje podmíněně vyšší ročník. Žák, který nemohl být klasifikován v náhradním termínu, nebo byl klasifikován stupněm nedostatečný, opakuje ročník. (12) Má-li zástupce žáka pochybnosti o správnosti klasifikace v jednotlivých předmětech na konci I. nebo II. pololetí, může do 3 dnů ode dne, kdy byl s touto skutečností seznámen, požádat ředitele školy o komisionální přezkoušení. Je-li vyučujícím daného předmětu ředitel školy, může zástupce žáka požádat o komisionální přezkoušení na příslušném krajském úřadě. (13) Komisi pro přezkoušení žáka jmenuje ředitel školy, eventuálně krajský úřad. Komise je tříčlenná, tvoří ji předseda, zkoušející učitel, jímž je zpravidla vyučující daného předmětu, a přísedící. Klasifikační stupeň určí komise většinou hlasů. O komisionální zkoušce se pořizuje protokol. (14) Komise žáka přezkouší neprodleně, nejpozději do 14 dnů od doručení žádosti nebo v termínu dohodnutém se zákonným zástupcem žáka. Výsledek přezkoušení oznámí ředitel školy zástupci žáka prokazatelným způsobem. Čl. 7 HODNOCENÍ PRÁCE V ZÁJMOVÝCH ÚTVARECH Výsledky práce v zájmových útvarech organizovaných školou se hodnotí těmito stupni: pracoval úspěšně pracoval
Čl. 8 HODNOCENÍ VÝKONU PŘI SKUPINOVÉ PRÁCI (1) Výborný Usměrňuje diskusi a shrnuje její výsledky. Koordinuje rozhodování o dalším postupu diskuse. Názory jsou relevantní a přesvědčivé a je z nich zřejmé, že si uvědomuje, čím jsou ovlivňovány názory různých lidí. V případě potřeby je schopen uchopit názory jiných členů skupiny a formulovat je. Koordinuje rozhodování a případně organizuje práci, která z diskuse vyplynula. (2) Chvalitebný Ujímá se vedení a organizuje skupinové diskuse, povzbuzuje ostatní, řídí postup a shrnuje výsledky. Své názory se snaží za každou cenu prosadit. Při vyjadřování svých názorů je expresivní a naléhavý. Aktivně se účastní organizace práce, která z diskuse vyplývá. (3) Dobrý Iniciuje některé části diskuse a snaží se přimět ostatní, aby se zapojili. Nabízí své názory a snaží se je vysvětlit. Naslouchá jiným členům skupiny. Účastní se strategie řešení (4) Dostatečný Rozumí úkolu a spolupracuje se skupinou. Názory vyjadřuje spíš z donucení než dobrovolně. Klade otázky, aby se ujistil, co ostatní říkají. Používá jazyk, který je jednoduchý, ale dostatečný pro sdělování názorů. Čl. 9 SLOVNÍ HODNOCENÍ Při slovním hodnocení se uvádí: a) ovládnutí učiva předepsaného ŠVP ovládá bezpečně ovládá podstatné ovládá ovládá se značnými mezerami neovládá b) úroveň myšlení pohotové, bystré, dobře chápe souvislosti uvažuje celkem samostatně menší samostatnost myšlení nesamostatné myšlení odpovídá nesprávně i na návodné otázky c) úroveň vyjadřování výstižné, poměrně přesné celkem výstižné
nedostatečně přesné vyjadřuje se s obtížemi nesprávné i na návodné otázky d) úroveň aplikace vědomostí spolehlivě, uvědoměle využívá vědomostí a dovedností dovede používat vědomosti a dovednosti, dopouští se drobných chyb s pomocí učitele řeší úkoly, překonává obtíže a odstraňuje chyby, jichž se dopouští dělá podstatné chyby, nesnadno je překonává praktické úkoly nedokáže splnit ani s pomocí učitele e) píle a zájem o učení aktivní, učí se svědomitě a se zájmem učí se svědomitě k učení a práci nepotřebuje mnoho podnětů malý zájem o učení, potřebuje stálé podněty pomoc a pobízení k učení jsou neúčinné Použití slovního hodnocení není pouhé mechanické převádění číselného klasifikačního stupně do složitější slovní podoby. Smyslem hodnocení je objektivně posoudit jednotlivé složky školního výkonu dítěte s ohledem na jeho věkové a vývojové zvláštnosti. Čl. 10 ZÍSKÁVÁNÍ PODKLADŮ PRO HODNOCENÍ A KLASIFIKACI (1) Obecné zásady získávání podkladů pro hodnocení a klasifikaci a) Podklady pro hodnocení a klasifikaci výchovně vzdělávacích výsledků a chování žáka získává učitel zejména těmito metodami, formami a prostředky: soustavným diagnostickým pozorováním žáka soustavným sledováním žáka a jeho připravenosti na vyučování různými druhy zkoušek (písemné, ústní, grafické, praktické, pohybové) a praktickými zkouškami analýzou výsledků činnosti žáka konzultacemi s ostatními učiteli a podle potřeby i s pracovníky pedagogickopsychologické poradny a zdravotnických služeb rozhovory se žákem a jeho zákonnými zástupci b) Učitel oznamuje žákovi výsledek každé klasifikace a poukazuje na klady a nedostatky hodnocených projevů výkonů, výtvorů. Při ústním zkoušení oznámí učitel žákovi výsledek hodnocení okamžitě. Výsledky hodnocení písemných zkoušek prací a praktických činností oznámí žákovi nejpozději do 10 dnů. c) Učitel je povinen vést soustavnou evidenci o klasifikaci žáka. Druhy zkoušení: HT – hodnotící test KP – kontrolní práce SP – samostatná práce ZK – zkoušení ŠP – školní projekt RF – referáty
Hodnotící test: písemný test zahrnující učivo za delší časové období nebo učivo několika tématických celků. Kontrolní práce: písemná práce méně obsažná z dílčího úseku učiva Samostatná práce: domácí nebo školní práce žáka vztahující se ke konkrétnímu učivu, tématu Zkoušení: ústní prezentace na dané téma z dílčího úseku učiva Školní projekt: dlouhodobý, střednědobý, krátkodobý - třídní, ročníkový, celoškolní, napříč školou - dle vzdělávacích oblastí, dle předmětů Referát: ústní prezentace písemně zpracovaného tématu (2) Kritéria hodnocení žáka v 1. až 5. ročníku během pololetí Při hodnocení1.-3. ročníků můžeme použít slovní hodnocení i klasifikaci - podle uvážení učitele a složení třídy. Od 4. ročníku klasifikujeme vždy, výjimečně u cizinců používáme slovní hodnocení. Od 4. ročníku zadáváme opakovací písemné formy připomínající čtvrtletní práce. Klasifikuje se pouze probrané a procvičené učivo. Žáci mají dostatek času k pochopení, procvičení a zažití probírané látky. Znalosti, dovednosti a schopnosti žáka jsou v jednotlivých předmětech hodnoceni pěti klasifikačními stupni, které jsou dle potřeby doplněny slovním hodnocením. Do hodnocení se postupně zařazuje sebehodnocení žáka, hodnocení žáka žákem a slovní hodnocení učitelem. K hodnocení může být využíváno portfolio. Učitel do hodnocení žáka nezahrnuje hodnocení žákova chování. Učitel do hodnocení promítá vědomosti, dovednosti, pracovní postup, práci s informacemi, úroveň komunikace a tvořivost žáka, domácí přípravu, plnění úkolů zpracovávaných v domácím prostředí. (3) Kritéria klasifikace na konci každého pololetí v 1. až 5. ročníku K hodnocení prospěchu žáků na vysvědčení se používá pěti klasifikačních stupňů. (4) Zásady a pravidla sebehodnocení žáků Sebehodnotící výroky:
vždy, zcela samostatně, automaticky, většinou, většinou samostatně, občas s dopomocí, téměř vždy, skoro samostatně, s mírnou dopomocí, někdy samostatně, někdy s dopomocí, potřebuji pomoc, pak se mi daří i samostatně, zřídka, potřebuji téměř vždy vedení a pomoc, zatím se mi to nedaří.
Typy sebehodnocení z hlediska frekvence
okamžité shrnující vyučovací jednotku shrnující tematickou či projektovou práci uzavírající určité časové období
Typy sebehodnocení z hlediska časově-organizačního
průběžné sumativní (týdenní, měsíční, čtvrtletní, pololetní, závěrečné)
Typy sebehodnocení z hlediska osob, kterých se týká
jako zpětná vazba pro žáka jako zpětná vazba pro učitele jako zpětná vazba pro rodiče
Typy sebehodnocení z hlediska vývojového
symbolické verbální
Typy sebehodnocení z hlediska míry obecnosti
obecné konkrétní
Typy sebehodnocení z hlediska hodnocení dílčích výstupů
dílčích dovedností klíčových kompetencí očekávaných výstupů
Typy sebehodnocení z hlediska organizace forem vyučování
ve vztahu k frontální společné práci ve vztahu k frontální individuální práci ve vztahu ke skupinové práci
Typy sebehodnocení z hlediska nástrojů sebehodnocení
ústní písemné
