Kylie Scott
Rockové sólo
Stage Dive 2
Hughovi. Odjakživa a napořád, až do konce života.
1. kapitola
N
ěco tu neklapalo. Věděla jsem to přesně ve chvíli, kdy jsem vešla do dveří. Rozsvítila jsem a jako vždycky odhodila kabelku na gauč. Přechod z tlumeného světla na chodbě do plně osvícené místnosti mě téměř oslepil. Když si oči přivykly na prudké světlo, rozhlédla jsem se a viděla… prázdnou místnost. Tam, kde ještě dnes ráno byla spousta věcí, nebylo vůbec nic. Dokonce ani gauč. Kabelka dopadla na podlahu a všechno se z ní vysypalo: tampony, mince, propisky a mejkap. Tyčinka deodorantu se zakoulela do rohu. Do prázdného rohu místnosti, kde ještě ráno stála skříňka a na ní televize. Stůl a židle, co jsem ze spořivosti koupila v bazaru, zůstaly na místě, stejně tak jako moje nacpaná knihovna. Jinak byl pokoj úplně prázdný. „Skye?“ Žádná odpověď. „Co to sakra děje?“ Blbá otázka, protože to, co se tady stalo, bylo na první pohled zřejmé. Přímo proti mně byly otevřené dveře do pokoje mé spolubydlící. Ale 7
v pokoji byla tma, jen u dveří se povalovalo pár chomáčků prachu. Nemá smysl něco si namlouvat. Skye se na mě prostě vykašlala. Při představě nezaplaceného dvouměsíčního nájemného, nákladů na jídlo a všech dalších vydání mě polil studený pot, v hrdle mi vyschlo a vnitřnosti se mi sevřely hrůzou. Tak takovýhle je to pocit, když vás přítelkyně kopne do zadku. Nemohla jsem se ani nadechnout. „Anne, můžu si půjčit ten tvůj hezký kabát? Slibuju, že na něj…“ Lauren, sousedka z vedlejšího bytu, vešla dovnitř (klepání neměla nikdy ve zvyku). Pak se stejně jako já zarazila. „Kde máte gauč?“ Zhluboka jsem se nadechla, pak pomalu vydechla. Nepomohlo to. „Hádám, že si ho vzala Skye.“ „Skye je pryč?“ Otevřela jsem pusu, ale po pravdě, co jsem jí na to měla říct? „Zmizela a tys o tom neměla ani páru?“ Lauren zakroutila prudce hlavou, až se jí husté dlouhé tmavé vlasy zavlnily. Vždycky jsem jí je záviděla. Ty moje byly blonďaté a jemné jako chmýří. Měla jsem je ostříhané a zplihlé, jako bych si na hlavu vypatlala celý kelímek pomády. Proto jsem si je taky nikdy nenechala narůst delší než po bradu. Ale na vlasech mi teď opravdu nezáleželo. Dělala jsem si starosti s nájmem. Kde seženu peníze na jídlo? Kadeřník? To bylo fakt to poslední, co mě trápilo. V očích mě pálily slzy a zrada mě bodala jako proradná děvka. Se Skye jsme se kamarádily strašně dlouho. Věřila jsem jí. Mluvily jsme spolu o všech láskách, neměly jsme mezi sebou žádné tajemství, mohly jsme se jedna druhé vždy vyplakat na rameni. Tohle prostě nedávalo smysl. 8
Až na to, že to doopravdy udělala. Skye se prostě odstěhovala. Neřekla mi předem ani slovo, a to mě bolelo. „Ne.“ Vlastní hlas mi zněl cize. Ztěžka jsem polkla, abych uvolnila hrdlo. „Ne, neměla jsem ani páru, že odchází.“ „To je divný. Vždycky jste spolu skvěle vycházely.“ „Jo.“ „Tak proč takhle najednou zmizela?“ „Dluží mi prachy,“ přiznala jsem, klekla si a začala sbírat obsah kabelky. Ne, nemodlila jsem se k bohu. Boha jsem opustila už před dávnými lety. Lauren zalapala po dechu. „Děláš si srandu? To je ale mrcha!“ „Zlato, přijdeme pozdě.“ Nate, Laurenin přítel, se objevil ve dveřích a netrpělivě se rozhlížel. Byl to vysoký, dobře stavěný chlap se sexy šmrncem. Stejně jako vlasy jsem Lauren jejího přítele záviděla. Takoví kluci se mi prostě vyhýbali. Můj život nestál za nic. „Co se děje?“ zeptal se a rozhlížel se kolem. „Ahoj, Anne.“ „Ahoj, Nate.“ „Kde máš nábytek?“ Lauren rozhodila ruce. „Sebrala jí ho Skye!“ „Ne,“ opravila jsem ji. „Skye si vzala, co jí patřilo. Ale zmizela s mýma prachama.“ „S kolika?“ zeptal se Nate hlubokým hlasem s nepřehlédnutelným podtónem nelibosti. „S dost na to, abych teď měla problémy,“ zamumlala jsem. „Založila jsem ji, protože přišla o práci.“ „A do prdele,“ ušklíbl se Nate. „Jo.“ Vážně do prdele. Vzala jsem peněženku a otevřela ji. Šedesát pět dolarů a jeden osamělý lesklý čtvrťák. Jak jsem to mohla 9
nechat dojít takhle daleko? Výplata z knihkupectví byla pryč a limit kreditní karty dávno vyčerpaný. Včera mě Lizzy požádala, jestli bych jí nepůjčila na učebnice. Nedokázala jsem jí odmítnout. Sestřino studium na vysoké pro mě bylo prioritou. Dnes ráno jsem řekla Skye, že si musíme večer promluvit. Celý den jsem se kvůli tomu cítila mizerně a žaludek jsem měla jako na vodě, protože jsem jí musela říct, že celková suma, co mi dluží, už dosáhla maxima. Byla jsem rozhodnutá trvat na tom, že musí o peníze požádat rodiče nebo toho svýho úžasnýho přítele, aby mi všechno splatila. Už jsem za ni nemohla platit nájem a nakupovat všechny potraviny, zatímco ona si hledala novou práci. A taky že si s nimi musí promluvit, u koho z nich vlastně bude bydlet, když mi nemůže platit polovinu nájmu. Jo, v podstatě jsem ji vykopla. Pocit viny mě tížil v žaludku jako kámen. Fakt směšný. Jestlipak Skye aspoň trochu hryzalo svědomí, že mě nechala v takovém srabu? Pravděpodobně vůbec ne. Dokončila jsem revizi obsahu kabelky a zatáhla zip. „A jo, Lauren, kabát je v mým šatníku. Aspoň doufám, že tam je. Posluž si.“ Do další splátky nájmu mi zbývalo osm dní. Třeba se stane nějaký zázrak. Musí přece existovat spousta mladých lidí, co mají hluboko do kapsy, ne? Určitě aspoň jeden z nich bude hledat nějaké levné bydlení. Až donedávna jsem si vedla docela dobře, i když pořád bylo něco, co se muselo zaplatit. Ať už se to týkalo sestry nebo jiných výdajů. Knihy, oblečení, trocha zábavy ve městě a všechna taková ta malá potěšení, pro která stojí za to žít… v takových chvílích člověk na budoucnost moc nemyslí. Už jsem toho v životě obětovala dost. A přesto tu teď stojím, zlomená a sražená na kolena. 10
Sakra, spíš bych se měla zamýšlet nad tím, co dál. Litování se a ohlížení zpátky mi moc nepomůže. Napadaly mě ty nejhorší možné scénáře. Mohla bych nějakou dobu přespávat na podlaze v Lizzyině pokoji na koleji, kdybychom to nějak chytře vymyslely. Máma nemá ani vindru, takže požádat ji o pomoc byl holý nesmysl. Kdybych prodala tetiččiny perly, které jsem dostala, možná by mi to stačilo na zálohu nějakýho menšího bytečku, jaký bych si mohla dovolit… Musím to nějak vyřešit. Prostě musím. Přitahovat problémy byla moje specialita. Jestli ještě někdy Skye uvidím, přísahám, že ji zabiju. „Co budeš dělat?“ zeptal se Nate a líně se opíral o rám dveří. Postavila jsem se a oprášila si černé kalhoty. „Něco vymyslím.“ Nate se na mě podíval. Snažila jsem se vypadat co nejklidněji. Nepotřebovala jsem poslouchat nějaký lítostivý řeči. Už tak jsem měla dost mizerný den. S velkým odhodláním jsem se na něj usmála. „Tak kam dneska vyrážíte?“ „Na večírek k Davidovi a Ev,“ zavolala Lauren z mého pokoje. „Měla bys jít s námi.“ Ev byla Nateova sestra a Laurenina bývalá spolubydlící, která si před několika měsíci vzala Davida Ferrise, božskou rockovou hvězdu a kytaristu skupiny Stage Dive. Byl to příběh na dlouhé vyprávění. Upřímně řečeno, pořád jsem to úplně nechápala. Ev byla taková hezká tichá blondýnka z vedlejšího bytu studující na stejné vysoké škole jako Lizzy, která připravovala nejúžasnější kávu v Ruby’s Café. A pak jednoho dne, když se s Lauren vrátily z oslav Eviných narozenin v Las Vegas, obléhaly náš dům zástupy tisku, fany11
nek a paparazzi. Skye, aniž o tom cokoliv věděla, hned všem dávala na schodech interview. Já se radši kradla zadním vchodem, abych se jim vyhnula. S Ev jsme se tak akorát pozdravily na schodech, když jsme se potkaly, a každé ráno jsem se na cestě do práce zastavila v Rubyině kavárně a koupila si velký hrnek kafe. Vždycky jsme se k sobě chovaly přátelsky, ale nemůžu říct, že bychom byly kamarádky. Vzhledem k tomu, že Lauren měla zvláštní zálibu ne ustále si půjčovat mé šaty, znala jsem ji mnohem líp než Ev, která se moc neprojevovala. „Měla by jít s námi, že jo, Nate?“ Nate zamručel. Nepoznala jsem z toho, zda s Lauren souhlasí, nebo ne. Někdy bylo docela složité se s ním domluvit. „To je v pohodě,“ namítla jsem. V místech, kde stál gauč a skříň, se na stěnách objevily tmavé pruhy. Jediný pozůstatek, co po sobě Skye zanechala. „Přinesla jsem si sice novou knihu, ale jak tak koukám, asi budu muset nejdřív trochu uklidit. Ani nepamatuju, kdy jsme tu naposledy gruntovaly. Aspoň toho teď nemám moc na odtahování.“ „Pojď s námi.“ „Lauren, nikdo mě na ten večírek nepozval,“ odpověděla jsem. „Nás taky ne. Aspoň na polovinu večírků, kam jsme vyrazili,“ zamumlal Nate. „Mají nás rádi! Samozřejmě, že nás tam chtějí.“ Lauren vyplula z mého pokoje a hodila po příteli zlostným pohledem. V černém kabátku vypadala mnohem líp než já, takže jsem se na ni ani nemohla zlobit. Jestli za tohle nebudu mít v nebi protekci, tak pak už nevím. Možná bych jí ho mohla věnovat jako dárek na rozloučenou. 12
„No tak, Anne,“ řekla. „Ev to rozhodně vadit nebude.“ „Tak můžeme už jít?“ Nate si nervózně pohazoval klíčky od auta. Jít se bavit na večírek rockové skupiny asi není ten nejlepší způsob, jak se vyrovnat se zjištěním, že už brzy budete na ulici. Možná jednou, až budu mít lepší náladu, se odhodlám s nimi vyrazit a pozdravit se s Ev. Dneska rozhodně ne. Připadala jsem si unavená a poražená. Jenže takhle jsem se cítila už od svých šestnácti. Fajn, jako výmluva tenhle argument asi neobstojí. „Díky,“ řekla jsem. „Ale právě teď jsem dorazila domů.“ „Zlato, tady to teď vypadá jako po bitvě,“ přesvědčovala mě Lauren a pohledem přejela po chuchvalcích prachu v rozích prázdné místnosti. „Kromě toho, je pátek večer. A kdo by seděl v pátek večer doma? Takže s námi můžeš vyrazit tak, jak jsi, nebo na sebe rychle hodit nějaké triko a džínsy. Já bych navrhovala džínsy.“ „Lauren…“ „Ne.“ „Ale –“ „Ne.“ Lauren mě chytila za ramena a podívala se mi do očí. „Kamarádka tě kopla do zadku a musím říct, že nemám slov, jak mě to naštvalo. Jdeš s námi. Jestli chceš, můžeš se tam celý večer schovávat někde v rohu. Ale nebudeš tu sedět sama a užírat se vzteky, jak tě Skye okradla. Víš, že jsem ji nikdy neměla moc ráda.“ Bohužel, já ano. Věřila jsem jí. „Že jsem to vždycky říkala, Nate?“ Nate pokrčil rameny a znovu významně zacinkal klíči. „Jdi se rychle převléknout.“ Lauren mě popostrčila ke dveřím mé ložnice. Koneckonců, tohle pro mě může být jediná příležitost setkat se Davidem Ferrisem. Ev se tady ještě občas 13
ukázala, ale jeho jsem nikdy nezahlédla. I když se přiznám, že když jsem předem věděla, že Ev bude u Lauren, šmírovala jsem na schodech. David ale nebyl můj nejoblíbenější člen kapely Stage Dive. Tuhle poctu si vysloužil bubeník Mal Ericson. Ale přesto… David Ferris byl jednička. Měla bych tedy s nimi dneska večer jít, abych poznala aspoň jednoho člena Stage Dive. Před několika lety jsem pro tuhle kapelu měla slabost. Ne proto, že je všichni obdivovali a považovali za rockové bohy. Prostě se mi jejich písničky líbily. „Dobře, dej mi deset minut.“ Bylo to absolutní minimum, co jsem potřebovala, abych se dala fyzicky i psychicky do kupy a připravila se na osobní setkání se slavnou osobností. Naštěstí jsem dneska neměla náladu se příliš krášlit, takže těch deset minut mi bohatě stačilo. Jindy by mi to trvalo nejméně hodinu. Když jsem o tom tak přemýšlela, možná dnešní večer byl opravdu nejlepší na seznámení se s Davidem Ferrisem. Aspoň si zachovám chladnou hlavu (když už mě Skye tak naštvala) a nenechám se omráčit pozlátkem VIP večírku. „Pět minut,“ řekl Nate, „a vyrážíme.“ „Mohl bys s tím přestat?“ napomenula ho Lauren. „Ne.“ Ozvalo se plesknutí a Lauren se zahihňala. Neohlídla jsem se. Radši jsem nechtěla nic vědět. Stěny v tomhle domě byly nechutně tenké, takže Laurenin a Nateův noční život nebyl žádným tajemstvím. Naštěstí jsem během dne bývala v práci, takže co dělali v mé nepřítomnosti, jsem netušila. Tedy ne, že by mě to nějak zvlášť zajímalo. No dobře, občas mě to napadlo, protože můj sexuální život byl v troskách. A občas jsem potlačovala voyeurské pudy, které se ve mně probouzely. Opravdu chci strávit večer tím, že budu pozorovat zamilované páry? 14
Mohla bych zavolat Reeceovi, i když mi vlastně říkal, že má dnes večer rande. Ten měl rande skoro pořád. Reece byl ve všech směrech dokonalý kamarád, tedy kromě toho, že byl děvkař. Můj nejlepší kamarád jako by vždycky a všude kolem sebe rozdával lásku. Mírně řečeno. Dokázal pobláznit většinu ženských v Portlandu ve věku od osmnácti do osmačtyřiceti. Většinu kromě mě, samozřejmě. Což bylo v pohodě. Jako kamarádi jsme spolu vycházeli dobře. Po pravdě řečeno, zpočátku jsem si myslela, že by z nás mohl být skvělý pár. S Reecem mi připadalo všechno tak snadné a lehké. A zatímco jsem čekala, co se z našeho vztahu vyvine a jestli se Reece vůbec někdy vyjádří, jsem si dělala, co se mi zlíbilo. Tedy nemyslím doslova, že jsem chodila s jinýma klukama, ale víte, co tím chci říct. Reece by si určitě vyposlechl moje lítostivé fňukání o tom, jak mě Skye opustila. Nejspíš by i zrušil rande, přijel by za mnou a dělal mi společnost, dokud bych se neuklidnila. Na druhou stranu by mi ale neopomněl připomenout: Já ti to říkal. Když zjistil, že jsem Skye financovala, nebyl z toho vůbec nadšený. Obvinil ji, že mě jen využívá. A jak vidno, měl na sto deset procent pravdu. Bolest ze zklamání však byla ještě příliš čerstvá, abych ještě k tomu snášela jeho řeči. Takže… Reeceovi volat nebudu. Lizzy nepřipadala také v úvahu, protože s největší pravděpodobností by mi řekla to samé co Reece. Ani jeden z nich totiž neměl Skye příliš v lásce. Takže moje rozhodnutí bylo jasné: půjdu na party a budu se celý večer bavit. Protože pak už můj život bude stát za hovno.
15
2. kapitola
A
le nebavila jsem se. David s Ev žili v přepychovém velkém bytě, který zabíral polovinu horního patra staré cihlové budovy. Pro Ev to musel být docela šok přestěhovat se z malého bytečku, v němž bylo slyšet každé slovo ze sousedních bytů, do něčeho tak nádherného. Starý činžovní dům se nacházel uprostřed luxusní a velmi drahé čtvrti Pearl, která sousedila s centrem starého Portlandu. Do Portlandské státní univerzity to Ev neměla příliš daleko. Zdálo se, že Ev je nadšená, že mě vidí. Takže jedna potenciálně trapná chvíle byla zažehnána. Evin manžel David, rocková hvězda, mi kývl na pozdrav, zatímco jsem se snažila na něj nezírat s otevřenou pusou. Na jazyk se mi drala žádost o podpis, třeba na čelo. „Obsluž se sama v kuchyni,“ vybídla mě Ev. „Je tam spousta pití a pizza by tu měla být každou chvíli.“ „Díky.“ „Bydlíš vedle Lauren a Natea, co?“ zeptal se David. Bože, poprvé jsem ho slyšela říct něco nahlas. Měl tmavé vlasy a obličej jako vytesaný z mramoru, až mi to vyráželo dech. Lidi by neměli být tak chamtiví. Co16
pak mu nestačí, že je talentovaný? To musí být ještě tak přitažlivý? „Ano,“ přikývla jsem, „jsem bývalá Evina sousedka a pravidelná zákaznice v Ruby’s Café.“ „Každé ráno bez výjimky,“ dodala Ev a mrkla na mě. „Dvojité caffè latte s jemně našlehanou mléčnou pěnou a stříknuté karamelem tu bude hned.“ David přikývl, zdálo se, že se uvolnil. Objal manželku kolem pasu a ta se na něj mile usmála. Zamilované Ev to moc slušelo. Doufala jsem, že jim to dlouho vydrží. V životě jsem byla zamilovaná – myslím tím do opravdy zamilovaná – jen do čtyř kluků. Jasně, že to nebyla pravá romantická láska, ale věřila jsem jim natolik, že jsem jim dala své srdce. Tři z nich moji důvěru zklamali. Takže mi z toho zbyla pětadvacetiprocentní šance na úspěch. Když se David s Ev začali líbat, vzala jsem to jako upozornění, že bych se měla porozhlédnout po bytě. V kuchyni (z hlediska techniky to bylo přímo umělecké dílo a zcela mimo chápání obyčejného člověka) jsem si vzala pivo a s novým elánem zamířila do velkého obývacího pokoje. Nikdy jsem nemívala problémy včlenit se do společnosti. V obývacím pokoji postávalo pár desítek lidí. Nate seděl před velkou obrazovkou, na níž běžel jakýsi pořad, a zdálo se, že je naprosto spokojený. Mezi hosty bylo pár tváří, které jsem poznala, i když jsem nikdy neměla příležitost potkat se s nimi osobně. Napila jsem se piva, abych svlažila vyprahlé hrdlo. Připadala jsem si, že sem vůbec nepatřím, jako by to byl zvláštní druh mučení. Vzhledem k tomu, co se mi dneska přihodilo, jsem neměla ani odvahu pustit se s někým do řeči. Se svým talentem pro výběr kamarádů, kterým můžu věřit, bych si dneska určitě zvolila toho nejméně důvěryhodného. 17
Lauren na mě mávala, abych se k ní připojila, právě ve chvíli, kdy mi v kapse džínsů zazvonil telefon. Zadek mi vibroval a tělem mi projelo vzrušení. Kývla jsem na Lauren, vytáhla telefon z kapsy a rychle zamířila na balkon, abych unikla hluku a brebentění. Na obrazovce zasvítilo Reeceovo jméno. Zavřela jsem za sebou dveře. „Ahoj,“ ozvala jsem se do telefonu a usmívala se. „Představ si, ta holka zrušila rande.“ „To je škoda.“ „Co děláš?“ Vítr mi cuchal vlasy a chladný vzduch mě roztřásl. Panovalo typické portlandské podzimní počasí – studené, deštivé, zamračené a depresivní. Přitáhla jsem si modré vlněné sako úžeji k tělu. „Jsem na večírku. Budeš se muset nějak zabavit sám. Mrzí mě to.“ „Na jakém večírku?“ zeptal se se zájmem v hlase. „Na party, kam jsem vlastně ani nebyla pozvaná. Takže promiň, ale nemůžu ti říct přijď taky.“ „Sakra,“ zívl. „Nevadí, aspoň se jednou dostanu včas do postele.“ „Dobrý nápad.“ Došla jsem k zábradlí. Dole na ulici se míhala auta. Čtvrť Pearl byla Mekkou barů, kaváren a noční zábavy. Přestože počasí nebylo nic moc, spousta lidí vyrazila ven. Pouliční lampy zářily ve tmě a vítr mi skučel kolem uší. Svým způsobem to bylo krásné a odráželo to mou vnitřní náladu. Milovala jsem Portland. Bylo to naprosto odlišné od domova v jižní Kalifornii. Tady se domy stavěly tak, aby odolaly náporu sněhu a mrazu, zatímco v Kalifornii musely čelit prudkým slunečním paprskům. I lidé byli jiní, zvláštnější a mírnější. Nebo mi to tak možná připadalo proto, že jsem na svůj skutečný domov nerada vzpomínala. Utekla jsem odtamtud. 18
„Měla bych vést mnohem společenštější život, Reecei.“ „Mluvíš divně. Co se děje?“ Povzdechla jsem si. „Řeknu ti to zítra v práci.“ „Ne, řekni mi to teď hned.“ „Později, Reecei. Teď bych se měla tvářit spokojeně a šťastně a jít za Lauren.“ „Anne, sakra přestaň. Co se stalo?“ Zamračila jsem se a napila se piva, teprve pak jsem mu odpověděla. S Reecem jsem pracovala už skoro dva roky a zdá se, že za tu dobu mě dost prokoukl. „Skye je pryč.“ „To je dobře, už bylo na čase. Takže ti ten dluh splatila?“ Ticho mluvilo za vše. „Kurva, Anne. Myslíš to vážně?“ „Já vím.“ „No, co jsem ti říkal?“ zavrčel. „Copak jsem ne–“ „Reecei, nech toho! Prosím. Myslela jsem si, že dělám správnou věc. Byla to kamarádka a potřebovala pomoc. Nemohla jsem ji –“ „Ale ano, mohla. Jen tě využívala!“ Zhluboka jsem se nadechla a pomalu vydechla. „Měl jsi pravdu, Skye mě jen využívala. Spletla jsem se v ní.“ Z telefonu se ozvala dlouhá řada nadávek. Trpělivě jsem čekala, až přestane. Věděla jsem moc dobře, proč jsem mu nezavolala sama. Neměla jsem náladu to teď s ním znovu rozebírat. Vztek ve mně bublal, rozpaloval mě a chránil proti večernímu chladu. „Kolik potřebuješ?“ zeptal se rezignovaně. „Cože? Ale ne, nechci, abys mi půjčoval nějaké peníze, Reecei. Zadlužit se ještě víc není řešení.“ A kromě toho, byla jsem přesvědčená, že Reece taky nemá moc peněz nazbyt. Ohledně úspor na tom určitě nebyl o nic 19
líp než já. Poznala jsem to podle značkového oblečení, v němž chodil do práce. Prostě portlandský lamač srdcí musí mít šatník plný skvělých kousků. A abych byla upřímná, Reece si v tomhle ohledu vedl velmi dobře. Povzdechl si. „Chápu, pro někoho, kdo pořád jen pomáhá druhým, je těžký přijmout pomoc od někoho jiného.“ „Neboj, něco vymyslím.“ Další bolestný povzdech. Naklonila jsem se přes zábradlí, uvolnila se a vystavila obličej chladnému vlhkému větru. Bylo to příjemné, chlad odplavoval bolest hlavy probouzející se ve spáncích. „Musím už jít, Ree cei. Mají tady pivo a pizzu. Myslím, že když se budu snažit, bude se mi tu líbit.“ „Přijdeš o ten byt, že jo?“ „Jo, je dost pravděpodobný, že se budu muset přestěhovat.“ „Tak se nastěhuj ke mně. Můžeš spát na mém gauči.“ „To je od tebe milý.“ Snažila jsem se zasmát, ale zvuk, který mi vyšel z hrdla, se spíš podobal přidušenému kašli. Představa, že spím na Reeceově gauči, zatímco on si užívá ve vedlejším pokoji s nějakou cizí holkou, mi moc k smíchu nepřipadala. Ne, to fakt nemůžu dopustit. Už tak mi stačilo, že ze mě Skye udělala takovou blbku. Být svědkem Reeceova sexuálního života by bylo příliš. „Díky, Reecei. Jsem si jistá, že ten gauč už leccos pamatuje. Myslím, že bych se na něm vůbec nevyspala.“ „Myslíš, že by tě strašili duchové souloží?“ „Vůbec by mě to nepřekvapilo.“ Reece si odfrkl. „No, kdybys potřebovala, tak víš, že ten gauč je tam pro tebe připravený.“ „Díky, ale myslím, že tvou nabídku nevyužiju.“ „Zavolej mi, jestli budeš něco potřebovat.“ 20
