Kylie Scott
Rocková hvězda Stage Dive 1
Hughovi. A také Mishovi, který si přál něco bez zombie
1. kapitola
P
robudila jsem se v koupelně na podlaze. Bolelo mě celé tělo. Pachuť v ústech mi připomínala smetiště. Co se to sakra včera v noci stalo? To poslední, co si pamatuju, bylo odpočítávání do půlnoci a vzrušení z toho, že za několik vteřin mi bude jednadvacet a konečně budu plnoletá. Vzpomínám si, že jsem tančila s Lauren a že jsme mluvily s nějakým chlapem. A pak… BUM! Tequila. Následovala celá řada panáků s citronem a solí. Všechno, co jsem o Las Vegas slyšela, se potvrdilo. Děly se tu strašné věci. Chtělo se mi stočit se do klubíčka a umřít. Ježíšikriste, na co jsem myslela? Proč jsem se musela tak opít? Hlasitě jsem zasténala. Už jen při tom zvuku se mi rozbušily v hlavě tisíce kladívek. Takovouhle bolest hlavy jsem rozhodně neplánovala. „Jsi v pořádku?“ ozval se mužský hluboký a příjemný hlas. Fakt super. Přestože mi v hlavě tepala bolest, kolem páteře mě příjemně zamrazilo. V mém zuboženém rozbolavělém těle se na určitých místech rozhořel žár. 7
„Zase budeš zvracet?“ zeptal se. Proboha, ne. Otevřela jsem oči a posadila se. Mastné blond vlasy jsem si zastrčila za ucho. Před očima se mi vynořil mužský rozmazaný obličej. Rychle jsem si překryla rukou ústa, protože můj dech musel být odporný. „Ahoj,“ zamumlala jsem. Zrak se mi pomalu zaostřil. Měl statnou postavu a pěkný obličej. Trochu mi byl povědomý. Blbost! Nikdy jsem nikoho takového nepotkala. Tipovala bych, že mu je něco přes pětadvacet – vypadal jako muž, ne jako nějaký holobrádek. Měl dlouhé tmavé vlasy spadající přes ramena, kotlety a nejtemnější modré oči, jaké jsem kdy viděla. Připadaly mi naprosto fantastické. Upřímně řečeno, i bez těch nádherných očí byl tak okouzlující, že jsem málem omdlívala. Paži a půl hrudi mu pokrývalo tetování. Na krku měl černého ptáka, jehož špička křídla se táhla za ucho. Stále jsem ještě na sobě měla bílé šaty, do nichž mě uvrtala Lauren. Na můj vkus byly dost odvážné, protože mně sotva zakrývaly bujné poprsí. To ale očividně tomuhle krásnýmu chlapovi nevadilo. Sám měl na sobě jen džínsy, odřené černé boty, malé stříbrné náušnice a uvolněný obvaz na předloktí. Džínsy… musím říct, že mu slušely. Posazené nízko na bocích a obepínající ho jako druhá kůže. Dokonce ani moje příšerná kocovina mi nedovolila od něj odtrhnout oči. „Nechceš aspirin?“ zeptal se. Doslova jsem ho svlíkala očima, neschopná čehokoliv jiného. Věnoval mi šibalský, vědoucí úsměv. No skvělý. „Ano. Díky.“ Sebral z podlahy ošoupanou černou koženou bundu, kterou jsem zřejmě použila jako polštář. Díkybohu, že 8
jsem mu ji nepozvracela. Bylo jasné, že tenhle úžasný polonahý chlap mě viděl zvracet v celé mé kráse, a ne jednou. Propadala jsem se hanbou. Postupně vyndával z kapes všechny věci a pokládal je vedle mě na bílé dlaždičky. Kreditky, trsátka, telefon a několik krabiček kondomů. Nad nimi jsem se chvíli zarazila, ale pak jsem napjatě sledovala, co všechno ještě z kapes vyloví. Na podlahu se sneslo velké množství papírových útržků. Na všech byla naškrábaná jakási jména a čísla. Bylo zřejmé, že tohle je Pan Oblíbený. Co proboha dělá tady se mnou? Konečně vytáhl malou lahvičku s léky proti bolesti. Jaká to sladká úleva! Miluju ho, ať už je to kdokoliv. „Měla bys je zapít,“ řekl a v umyvadle za sebou natočil sklenici vody. Koupelna byla maličká. Sotva jsme se tam oba vešli. S ohledem na moji a Laureninu finanční situaci byl tenhle hotel to nejlepší, co jsme si mohly dovolit. Lauren se totiž rozhodla oslavit moje narozeniny ve velkém stylu, i když já měla o oslavě úplně jinou představu. I když jsem tu teď byla s tímhle žhavým novým přítelem, byla jsem si jistá, že jsem selhala – že žádný sex nebyl. Protože příslušné části mého těla byly v pohodě. Co jsem tak zaslechla, prvních pár styků není moc příjemných. Určitě bych poznala, že k něčemu došlo. Co však teď s jistotou můžu říct, vagina byla jediná část těla, která mě nebolela. Přesto jsem se rychle podívala do výstřihu pod šaty. Z podprsenky stále vykukoval růžek plastové fólie. Připravila jsem se totiž na všechno, protože jsem se nechtěla dostat do situace, že by mě něco zaskočilo. Kondom zůstal v neporušeném obalu. Byla jsem zklamaná. Nebo možná ne. Měla bych se trochu sebrat, 9
tak říkajíc vyšvihnout se zase na koně a nepřemýšlet o tom, jak hrozně tahle noc mohla dopadnout. Můj nový známý mi podal sklenici vody a do ruky mi strčil dvě pilulky. Sedl si na bobek a pozoroval mě. Tak intenzivním pohledem, že jsem měla co dělat, abych se nesesypala. „Díky,“ řekla jsem a spolkla aspiriny. V břiše mi hlasitě zakručelo. Skvělý, chováš se fakt jako dáma, pomyslela jsem si. „Jsi si jistá, že jsi v pořádku?“ zeptal se. Jeho rty k zulíbání se zkroutily do úsměvu, jako bychom my dva měli mezi sebou nějaké tajemství. Jako kdybych to tajemství byla já sama. Tupě jsem na něj zírala, ničeho víc jsem nebyla ve svém stavu schopná. Připadal mi prostě okouzlující. Vlasy, obličej, tělo, tetování, prostě všechno. Člověk by nevymyslel dost superlativů, aby ho popsal. Po dlouhé chvíli mi došlo, že čeká na moji odpověď. Přikývla jsem, protože jsem pořád měla pocit, že můj dech není zrovna vábný, a věnovala mu neradostný úsměv. Nejlepší, jaký jsem dokázala vykouzlit. „To je dobře,“ přikývl. Rozhodně byl pozorný. Přemýšlela jsem, co jsem udělala, že jsem si zasloužila takovou laskavost. Jestli jsem sem chudáka chlapa dotáhla pod záminkou úžasného sexu a pak strávila zbytek noci s hlavou v záchodě, předpokládala bych, že bude spíš naštvaný. Možná doufal, že to, co jsem mu nabízela večer, splním dneska ráno. Připadalo mi to jako jediné možné vysvětlení, proč by tu ještě teď byl. Upřímně řečeno, tenhle nažhavený drsňák nebyl nic pro mě. Tedy spíš – abych dostála své hrdosti – nebyl to vůbec můj typ. Líbí se mi takoví ti hezounci – upravení, vzorní a slušní chlapečci. Ti jsou fajn. Ten10
hle typ drsňáků se dost přeceňuje. A věřte, že to vím naprosto jistě. Dost dlouho jsem totiž sledovala holky, jak se lepí na mého bratra. Když se mu některá líbila, vzal si to, co mu nabízela, jenže brzy se jí nasytil a odkopl ji. Tihle kluci nejsou na vážné vztahy dělaní. Ale nemyslete si, že jsem tady v Las Vegas hledala nějaký vážný vztah. Vůbec ne. Přijela jsem se sem jen pobavit a možná si užít i trochu toho sexu. Chtěla jsem zapomenout na svou první zkušenost s Tommym Byrnesem, který na mě měl vztek kvůli skvrně od krve na zadním sedadle auta jeho rodičů. Bože, ještě teď, když si na to vzpomenu, mi naskakuje husí kůže. Hned druhý den jsem dostala kopačky kvůli holce z atletického týmu, která mi nesahala ani po kotníky. A navíc o mně Tommy šířil hnusný pomluvy. V tomhle případě jsem ale nebyla vůbec zahořklá ani mě to nijak nerozhodilo. K čemu v noci vůbec došlo? Hlavou se mi honily tisíce myšlenek, připadala jsem si zmatená a všechny detaily jsem měla zamlžené, neúplné. „Měla bys do sebe něco dostat,“ poznamenal. „Chceš objednat suchý toast nebo něco jiného?“ „Ne.“ Jen pomyšlení na jídlo mi znovu zvedlo žaludek. Dokonce ani na kafe jsem neměla chuť, a to bylo co říct. Napadlo mě zkontrolovat si pulz, jen pro případ, jestli jsem pořád naživu. Místo toho jsem si prsty pročísla rozježené vlasy a odhrnula je z očí. „Ne, já… au!“ Na temeni hlavy se mi o něco zachytil pramínek vlasů, až jsem si je skoro vytrhla. „Sakra.“ „Vydrž.“ Natáhl ruku a opatrně mi rozmotal zacuchané vlasy. „Tak, a je to.“ „Díky.“ Na levé ruce se zablýsklo něco, co přitáhlo moji pozornost. Prstýnek. A ne jen tak ledajaký prstýnek! Úžasný, naprosto ohromující prstýnek. 11
„Do prdele,“ zašeptala jsem. Ne, ten nemůže být pravý. Měl tak velký broušený kámen, až skoro hraničil s kýčovitostí. Tak velký, že by musel stát celý majlant, kdyby byl pravý. Překvapeně jsem otáčela rukou, aby kámen zachytil co nejvíce světla. Kroužek byl z masivního zlata a kámen v dopadajícím světle zářil a blýskal se, jako by byl skutečný. Jako kdyby… „Jo tohle…“ řekl a zamračil se. Připadalo mi, jako by ho ten diamantový prsten na mé ruce přiváděl do rozpaků. „Jestli ho chceš vyměnit za něco menšího, nevadí mi to. Souhlasím s tebou, že je trochu velkej.“ Nemohla jsem se zbavit pocitu, že toho kluka odněkud znám. Na beton jsem ho už viděla někdy předtím… ne až včera večer nebo dneska ráno. A určitě to nemělo co dělat s tím směšně krásným prstenem na mé ruce. „Tys mi ho koupil?“ zeptala jsem se. Přikývl. „Včera v noci u Cartiera.“ „U Cartiera?“ zašeptala jsem. „Uf.“ Dlouhou chvíli na mě překvapeně zíral. „Ty si to nepamatuješ?“ Na tohle jsem rozhodně odpovídat nechtěla. „Jak je vůbec velký? Dva… tři karáty?“ „Pět.“ „Pět? Panebože!“ „Co si z dnešní noci pamatuješ?“ zeptal se mě poněkud přísným hlasem. „No… mám to trochu zamlžený.“ „To snad ne.“ Mračil se, až se mu jeho hezký obličej zkrabatil. „Děláš si ze mě prdel? Ty vážně nic nevíš?“ Co jsem na to mohla říct? Otevřela jsem ústa, ale nevydala ani hlásku. Bylo opravdu hodně věcí, co jsem si vůbec nepamatovala. Jedno však bylo jistý, Cartier 12
bižuterii nedělá. Zatočila se mi hlava a žaludek se mi zhoupl jako na vodě. V ústech mě pálila žluč. Bylo to ještě horší než předtím. Nebudu před tímhle chlápkem zvracet. Už ne. Zhluboka se nadechl, nosní dírky se mu roztáhly. „Nedošlo mi, že jsi tak strašně napitá. Chci říct… jo, věděl jsem, že jsme si dali pár panáků, ale… do hajzlu. Vážně si nic nepamatuješ? Ani to, jak jsme pluli na benátský gondole?“ „Byli jsme na gondole?“ „Kurva. A co to, jak jsi mi koupila hamburger? Vzpomínáš si na to?“ „Promiň.“ „No jasně,“ zamumlal a sledoval mě přimhouřenýma očima. „Děláš si ze mě jen srandu, viď?“ „Mrzí mě to, ale nedělám.“ Odtáhl se ode mě. „Tak abych v tom měl jasno, ty si vážně nic nepamatuješ?“ „Ne,“ odpověděla jsem a nervózně jsem polkla. „Co jsme v noci dělali?“ „Kurva, vzali jsme se,“ zavrčel. Tentokrát jsem se do záchodu nestrefila. Při čištění zubů jsem došla k závěru, že se musíme nechat rozvést. Když jsem si myla vlasy, nacvičovala jsem si, co mu řeknu. Ale takové rozhodnutí bych neměla uspěchat. Na rozdíl od včerejší noci, kdy jsem se očividně hrnula do manželství. Řítit se bezhlavě do něčeho dalšího by byla blbost. Chovala jsem se jako zbabělec a dávala jsem si tu nejdelší sprchu na světě. Na hádky a spory je vždycky času dost. Do prdele! Do jakého průseru jsem se to dostala? Nemohla jsem tu myšlenku vyhnat z hlavy. Jsem vda13
ná. Najednou se mi nedostávalo vzduchu, jako by mi plíce přestaly fungovat. V hrudi se mi usadil panický strach. Moje reakce, když mi došlo, co se v noci stalo, pro něj musela být šokující. Zvracet na podlahu, když se dozvíte, že jste se v noci vdala, je fakt strašný. Při té vzpomínce jsem zasténala a zakryla si obličej rukama. Jeho znechucený výraz mě bude pronásledovat až do konce života. Rodiče by mě zabili, kdyby to zjistili. Měla jsem své plány, nalinkovanou budoucnost. Studovala jsem vysokou školu a chtěla se stát architektkou jako táta. Manželství se teď fakt do mých plánů nehodilo. Možná za takových deset, patnáct let. Ale vdát se v jednadvaceti? Sakra, to ne. Už je to strašně dávno, co jsem šla s klukem na druhé rande… a najednou mám na ruce prsten. To přece vůbec nedává smysl. Přepadl mě pocit naprosté beznaděje. Tahle šílená svatba se přece nedá utajit. Nebo snad ano? Rodiče se o tom nedozvědí. Nikdy. Poslední dobou jsem se jim příliš nesvěřovala s věcmi, které považovali za nechutné, zbytečné nebo prostě hloupé. A tohle manželství dost možná spadalo do všech tří kategorií. Vlastně o tom nemusí vědět vůbec nikdo. Jestli o bláznivé svatbě nebude ani jeden z nás mluvit, jak by se to mohlo dostat na veřejnost? Nemohlo. Odpověď byla hrůzně inspirující ve své jednoduchosti. „Jasně,“ sykla jsem a máchla do vzduchu, až jsem se praštila rukou o hlavici sprchy. Vypadla z držáku a voda stříkala všude, přímo mně do očí a oslepovala mě. V tuhle chvíli mi to ale bylo jedno, protože jsem našla řešení z bezvýchodné situace. Zapírat! Zapírat! A zapírat! Tohle tajemství si vez14
mu do hrobu. Nikdo se nikdy nedozví, jakou šílenou blbost jsem v opilosti udělala. Usmála jsem se úlevou, panická strnulost konečně trochu polevila, takže jsem se mohla nadechnout. Díkybohu. Všechno bude v pořádku. Měla jsem plán, jak se z téhle prekérní situace dostat a vrátit se zpátky do zajetých kolejí. Geniální plán. Stačí jen sebrat odvahu, postavit se před něj a říct mu všechno na rovinu. Jednadvacetileté holky s velkými životními plány se přece nevdávají za úplně cizí kluky v Las Vegas. Nehledě na to, jak krásní ti kluci jsou. Věděla jsem, že to bude v pohodě, že to pochopí. Se vší pravděpodobností právě teď sedí v pokoji a přemýšlí o nejelegantnějším způsobu, jak se mě zbavit a utéct. Na ruce se mi pořád leskl obrovský zářivý diamant. Zatím jsem se nepřinutila ho stáhnout z prstu. Připadala jsem si jako dítě, které dostalo vánoční dárek. I když – po pravdě řečeno – mi nepřipadalo, že by můj dočasný manžel byl zrovna bohatý. Bundu i džínsy měl dost obnošené. Byl pro mě naprostou záhadou. Moment… co když se živí něčím nelegálním? Možná jsem si vzala zločince! Znovu mě sevřel panický strach. Žaludek se mi už zase houpal a v hlavě bušily tisíce kladívek. O člověku čekajícím ve vedlejší místnosti jsem nevěděla absolutně nic. Dokonce jsem ho vystrčila ze dveří koupelny, aniž bych zjistila jeho jméno. Hlasité zaklepání na dveře mě vytrhlo z přemýšlení a trhla jsem sebou. „Evelyn?“ zavolal, což dokazovalo, že alespoň on moje jméno znal. „Jo, chvilku.“ Zavřela jsem kohoutky a vylezla ze sprchy. Kolem těla jsem se snažila omotat ručník, který jen tak15
tak zakrýval moje křivky. Nic jiného mi ale nezbývalo, protože šaty nebyly ve stavu, abych si je vzala znovu na sebe. „Ahoj,“ zamumlala jsem, jakmile jsem pootevřela dveře. Byl téměř o půl hlavy vyšší než já, a to ne jsem žádný trpaslík. Když jsem před ním stála zabalená jen do ručníku, naháněl mi trochu strach. Přestože toho minulou noc vypil asi dost, vypadal pořád skvěle… na rozdíl ode mě. Připadala jsem si jako mrtvola s vymáčenou kůží. Aspirin mi ke kráse rozhodně nepomohl. Logicky, když jsem ho hned vyzvracela. „Ahoj,“ odpověděl a ani se mi nepodíval do očí. „Hele, postarám se o to, neboj.“ „Postaráš se o to?“ „Jo,“ zabručel, pořád se vyhýbaje pohledu na mě. Zřejmě se mu odporný zelený koberec líbil víc. „Řeknu svým právníkům a ti zařídí všechno potřebné.“ „Ty máš vlastní právníky?“ Ty mají zločinci a podvodníci, ne? Do prdele. Musím se s tím chlapem hned rozvést. „Jo, mám právníky. Nemusíš se o nic starat, všechny důležité papíry ti pošlou k podpisu. Vím, že to tak funguje.“ Nervózně se na mě podíval, rty stažené do tenké linky. Koženou bundu si natáhl na holé tělo, protože tričko s krátkým rukávem se sušilo přehozené přes okraj vany. Někdy v noci jsem ho asi taky pozvracela. Hrůza. Být na jeho místě, okamžitě bych se rozvedla a už se nikdy neohlížela zpátky. „Byla to chyba,“ řekl, jako by mi četl myšlenky. „No…“ „Co?“ Překvapeně se na mě podíval. „Máš snad jiný názor?“ „Ne,“ odpověděla jsem rychle. 16
„Myslel jsem si to. Škoda, v noci jsme tou myšlenkou byli nadšení.“ Prohrábl si vlasy a zamířil ke dveřím. „Měj se.“ „Počkej!“ Ten blbý… úžasný prsten jsem nemohla stáhnout. Zápasila jsem s ním, kroutila jím, snažila jsem se ho všemožně sundat. Nakonec se pohnul, ale kloub jsem měla do krve sedřený. Další zádrhel v celé téhle podivné záležitosti. „Na, vezmi si ho.“ „Kurva,“ zamumlal a mračil se na zářivý diamant v mé dlani, jako by ho to osobně uráželo. „Nech si ho.“ „To nemůžu. Musel stát majlant.“ Pokrčil rameny. „Prosím.“ Natáhla jsem k němu ruku s prstenem. Třásla jsem se nedočkavostí zbavit se důkazu své opilecké blbosti. „Tys ho koupil. Musíš si ho vzít.“ „Ne. Nevezmu.“ „Ale –“ Než jsem stihla doříct větu, vyrazil ven a s prásknutím za sebou zabouchl dveře. Tenké stěny hotelového pokoje se otřásly. Panebože! Spustila jsem nataženou ruku dolů. Ten má vztek, pomyslela jsem si. Tedy ne, že bych ho nevyprovokovala, ale stejně se mohl trochu ovládnout. Kéž bych si tak vzpomněla, co mezi námi bylo. I sebemenší záblesk vzpomínky by byl dobrý. Uvědomila jsem si, že mě bolí levá půlka zadku. Trhla jsem sebou a opatrně si mnula sval. Zdálo se, že v noci neutrpěla jen důstojnost, ale i tělo. Musela jsem se někde uhodit, vrazit do nábytku nebo klopýtnout na vysokých podpatcích a tvrdě dopadnout na zem. Boty, které jsem měla na sobě, byly nekřesťansky drahé. Lauren ale trvala na tom, že se hodí k šatům… Jenže ty boty se v noci kamsi záhadně vytratily. Doufala jsem, že jsem je nikde nezašantročila. I když – vzhle17
dem k noční rychlé svatbě – mě už nic nemohlo víc překvapit. Vrátila jsem se do koupelny s mlhavou vzpomínkou na hluk a zvonivý smích, slyšela jsem ho, jak mi cosi šeptá do ucha. Nedávalo mi to smysl. Otočila jsem se zády k zrcadlu, stoupla si na špičky a zvedla okraj ručníku, abych se podívala na zadek. Zahlédla jsem začervenalou skvrnu a černý inkoust. Z plic mi vyprchal veškerý vzduch. Na levé půlce jsem měla vytetované slovo. DAVID Otočila jsem se a vyzvracela se do umyvadla.
18
2. kapitola
L
auren seděla vedle mě v letadle a hrála si s mým iPhonem. „Nechápu, jak můžeš mít tak šílený hudební vkus. Jsme kamarádky už tak dlouho, copak jsem tě vůbec nic nenaučila?“ „Nepít tequilu.“ Lauren obrátila oči v sloup. Nad našimi hlavami se rozsvítilo upozornění, abychom si zapnuli bezpečnostní pásy. Zdvořilý hlas z reproduktoru nám doporučil vrátit sedadlo do vzpřímené polohy, protože za několik minut přistaneme. S odporem jsem polkla trochu lógru slabé kávy, kterou jsem si objednala u letušky. Po pravdě řečeno, dneska by mi nepomohla ani silná a skvělá káva. V mém případě byl kofein zcela bez účinků. „Myslím to smrtelně vážně,“ řekla jsem. „V Nevadě mě už do konce mého života nikdo neuvidí.“ „Teď přeháníš.“ „Ani trochu, zlato.“ Lauren se vrátila zpátky do motelu pouhé dvě hodiny před naším odletem. Zatímco já celou tu dobu znovu a znovu přebalovala malou cestovní tašku ve snaze 19
srovnat si myšlenky a vrátit se do vyjetých kolejí, Lauren brala všechno s úsměvem, přestože dorazit na letiště včas byl docela fofr. Zdálo se, že s tím roztomilým číšníkem, s nímž se seznámila v baru, strávila skvělý zbytek noci. Vždycky to s klukama uměla, zatímco mě všichni považovali za stydlivku a puťku. Oslava narozenin v Las Vegas byla tak trochu snaha dostat se z téhle škatulky. To jen na vysvětlenou. Lauren studovala ekonomii a byla skvělá. Krásná nejen zvnějška, ale i na duši. Ve srovnání s ní jsem si připadala jako balík. Proto jsem taky měla ve zvyku v Portlandu chodit všude pěšky a vyhýbat se pokušení ochutnávat koláče z vitríny v kavárně, kde jsem pracovala. To mě udržovalo jakžtakž v rozumných mírách. I když máma mi na tohle téma nepřestala dávat přednášky. Bůh chraň, abych si troufla dát si do kávy cukr. To by mi s největší pravděpodobností explodovala stehna nebo tak něco. Lauren měla tři starší bratry, kteří ji vycvičili. Takže vždycky věděla, co klukům odseknout. Nic ji nezastrašilo, její šarm se nedal přehlédnout. Já měla jednoho staršího bráchu, ale kromě svátků, kdy jsme se scházeli jako rodina, jsme spolu často nemluvili. Od chvíle, co se před čtyřmi lety bez jediného slůvka odstěhoval. Nathan měl skutečné vlohy dostávat se do problémů. Na střední škole byl rošťák, který se vždycky zapletl do rvaček a chodil za školu. Přesto přičítat moje neúspěchy s kluky tomu, že jsem neměla zrovna kladný vztah s bratrem, byl omyl. Za problémy s opačným pohlavím jsem si většinou mohla sama. „Poslechni si tohle.“ Lauren zapojila moje sluchátka do svého mobilu. Při kvílení elektrických kytar jsem měla pocit, jako by mi uvnitř hlavy něco explodovalo. Bolest byla skoro nesnesitelná. Byla jsem si jistá, že z mozku mi zůstala jen krvavá rozbředlá kaše. 20
