Smrtící hra pokračuje Ender a Valentina Wigginovi: bratr a sestra, jejich životy formovaly historii. Valentina je ‘Démosthénes’, — její podvratné, štvavé články bojují proti nestvůrné moci Hvězdného kongresu, pána Sta světů. A Ender … Ender jako dítě velel válečné flotile, která zničila planetu. Triumfem jeho života by bylo, kdyby dokázal zabránit tomu, aby se to stalo znovu. A jeho tragédií by se mohlo stát, kdyby to nedokázal. Kongres vyslal válečnou flotilu proti Lusitanii, která je domovem Endera, jeho rodiny, dvou mimozemských druhů — a nejsmrtelnéjšího viru, jaký byl kdy znám. Flotila má rozkaz planetu zničit. Spáchat Genocidu… „Card je jeden z nejlepších spisovatelů… pochopil, že tím, jak vytváří obraz těch druhých, pomáhá odkrýt naše skrytá já.“ — Columbus Dispatch „Jeho próza je ukázkou vyprávěčské čistoty. Nikdy neřekne nic zbytečného a tím si nechává prostor pro následující překvapení.“ — The New York Times „Neodbytné, závažné, naléhavě čtivé…“ — Chicago Sun-Times „Vyprávěčský génius“ — INTERZONE „Světový talent“ — Booklist ‘Jistě jedna z nejvyhledávanějších knih roku’ — Locus
ISBN 80-85782-48-0
Poděkování Náhodné setkání s Jamesem Cryerem ve Druhém nadačním knihkupectví v Chapel Hill v Severní Karolíně vedlo k pojetí příběhu Chan Čching-čao a Chan Fej-cua jako základu teto knihy. Když jsem se dozvěděl, že překládá čínskou poezii, ihned jsem ho požádal, aby mi poradil několik přijatelných jmen pro čínské postavy, které jsem vymýšlel. Moje znalosti o čínské kultuře jsou přinejlepším povrchní a měl jsem v úmyslu těmto postavám v příběhu Xenocidy přidělit sice menší, třebaže významnou roli. Jak mi však James Cryer, jeden z nejenergičtějších, nejvíce fascinujících a nejušlechtilejších lidí, které jsem dosud poznal, vyprávěl víc a víc o Li Čching-čao a Chan Fejcuovi, ukazoval mi jejich spisy a vyprávěl mi i o jiných postavách z čínských dějin a literatury, poznával jsem, že právě to jsou skutečné základy příběhu, který jsem chtěl v této knize vyprávět. Mnoho mu dlužím a lituji, že jsem promeškal příležitost, abych se mu odvděčil. Děkuji i mnoha jiným: Juditě Rapportové za knihu Chlapec, který se nedokázal přestat mýt, která mi pro tento román posloužila jako zdroj informací o obsedantních neurózách. Své agentce Barbaře Bovové, která tuto knihu pomohla přivést na svět tím, že ji prodala do Anglie dřív, než jsem vůbec začal pomýšlet na její napsání. Svému americkému vydavateli Tomovi Dohertymu za výjimečnou víru a velkorysost, které, jak doufám, se nakonec ukáží oprávněnými. Jimu Frenkelovi, redaktorovi, který moudře odmítl první náčrt této knihy, když jsem ji v roce 1978 nabídl nakladatelství Dell, a odůvodnil to – oprávněně – tím, že ještě nejsem zralý napsat tak ambiciózní román. Svému britskému vydavateli Anthonymu Cheelhamovi, který mé práci věřil od samého počátku a trpělivě čekal na tuto knihu mnohem déle, než jsme si oba představovali. Své redaktorce Beth Meachamové za to, že mi byla přítelkyní, rádkyní a ochránkyní v dobách přípravy této i mnoha dalších knih. Vinolia čtenářům, kteří mě ve svých dopisech žádali, abych se vrátil k Enderovu příběhu; jejich povzbuzování mi v mnohém pomohlo probojovat se nejobtížnějším literárním projektem mé dosavadní kariéry. Literární dílně Freda Chapella ze Severokarolinské university v Greensboro za prozkoumání prvního konceptu příběhu Čching-čao a připomínky k němu. Stanu Schmidtovi z Analogu za to, že byl ochoten uveřejnit výjimečně dlouhou část románu jako povídku „Nádherně jasná“. Svým asistentům Laraine Moonové, Erinu Absherovi a Willardovi a Peggy Cardovým, kteří mi posloužili každý úplně jiným způsobem a tím mi poskytli volnost a pomoc, jež jsem potřeboval, abych mohl vůbec psát. Přátelům, jako jsou Jeff Alton a Philip Absher za to. že si přečetli rané náčrty, aby mi pomohli se ujistit, že tahle míchanice postav a dějových linií skutečně dává smysl. A svým dětem Geoffreyovi, Emily a Charliemu za to, že se mnou měly trpělivost, když jsem byl mrzutý a zanedbával je, což zřejmě doprovází všechny mé záchvaty psavosti, a za to, že mi dovolily vypůjčit si z jejich životů a zkušeností materiál pro tvorbu postav, které mám nejraději. Především pak vzdávám díky své ženě Kristině, která se mnou protrpěla každý těžký krok při vzniku této knihy, kladla otázky, vychytávala chyby a protimluvy a – co je nejdůležitější – reagovala příznivě na ty části příběhu, které do sebe dobře zapadaly, takže jsem v ní našel jistotu, kterou jsem potřeboval, abych mohl pokračovat. Nemám nejmenší představu, čím bych byl bez ní, ať už jako spisovatel nebo jako člověk, a nehodlám nikdy mít příležitost to zjistit.
