KYDLAND FINN E., PRESCOTT EDWARD C. Abstrakt Tato práce se zabývá přínosem Edwarda C. Prescotta a Finna E. Kydlanda k makroekonomické teorii. Americký profesor E. C. Prescott a norský profesor F. E. Kydland spolupracují již od 70. let 20. století. Jejich dlouholetá vědecko-výzkumná činnost se zaměřuje především na teorii hospodářských cyklů. Výsledky jejich práce se promítají nejen do praktického formování hospodářské politiky ale i do metodologie makroekonomického výzkumu. Cílem této práce je poskytnout základní informace jednak o ekonomech samotných a jednak o výsledcích jejich dlouholetého úsilí, které bylo v roce 2004 oceněno Nobelovou cenou za ekonomii. Stejně jako u jiných neoklasických ekonomů reaguje jejich činnost na nedostatky keynesiánských myšlenek, které neuměly vysvětlit ekonomické jevy 70. let. Podstatná část této práce vychází přímo z tzv. nobelovských řečí obou ekonomů, které přednesli ve švédské královské akademii. Klíčová slova Hospodářské cykly, časová nekonzistence, nezávislost centrální banky, model reálného hospodářského cyklu, šok způsobený celkovou produktivitou faktorů Key words Business cycles, time-inconsistency, independence of central bank, real business cycle model, total factor productivity shock Names Freeman S., Hodrick R., Kuznets S., Lucas R. E. Jr., Ríos-Rull J. V., Solow R. M., Stone R., Storesletten K., Zarazaga C. Biografie Finn E. Kydland se narodil 1. prosince 1943 v jihozápadním Norsku na rodinné farmě v Soyland, Gjesdal. Je nejstarším ze šesti dětí a byl vychováván značně liberálně. Od mládí se zajímal o matematiku a ekonomii a jako mladý muž vedl účetnictví farmy zabývající se chovem norků, která patřila jeho příteli. Titul B.S. získal roku 1968 na Norwegian School of Economics and Business Administration, titul Ph.D. pak obdržel v roce 1973 na Carnegie Mellon University, USA. Profesor Kydland přednáší v současné době na této universitě, tedy na Carnegie Mellon University v americkém Pittsburghu a také na University of California, Santa Barbara, CA, USA. Kydland je mj. od roku 1992 členem Econometric Society a držitelem ceny Alexandera Hendersona, která mu byla udělena v roce 1973 na Carnegie Mellon University. Profesor Edward C. Prescott se narodil dne 26. prosince1940 v městečku Glen Falls ve státě New York, USA. Již od mládí ho bavila matematika a titul B.A. získal roku 1962 na Swarthmore College právě v oblasti své oblíbené vědy. Titul M.S. obdržel roku 1963 na Case-Western Reserve University za práci v oblasti výzkumu, titul Ph.D. v oblasti ekonomie pak roku 1967 na Carnegie Mellon University, USA. S Kydlandem spolupracuje již od 70. let a byl mj. hlavním konzultantem Kydlandovy doktorandské práce. V současné době působí profesor Prescott na Arizona State University v Tempe, AZ, USA a dále pak také ve Federal Reserve Bank of Minneapolis, Minneapolis, MN, USA. O současnosti se profesor Prescott vyjadřuje jako o „zlatém věku ekonomie“. Edward C. Prescott je mj. od roku 2002 držitelem akademické ceny University of Rome, od roku 2003 pak ceny Erwin Plein Nemmers a ceny Alexandra Hendersona, udělené mu v roce 1967 Carnegie Mellon University. Dále je členem Econometric Society. Dostal
se rovněž do společnosti TOP100 ekonomů na světě (momentálně mu v tomto žebříčku patří 90. místo). V lednu 2009 podepsal spolu s dalšími 250 ekonomy otevřený dopis proti postupu prezidenta Baracka Obamy v oblasti Amerického plánu na zotavení se z ekonomické krize a podpoře nových investic. Nobelova cena za ekonomii udělená v roce 2004 Finn Kydland a Edward Prescott získali Nobelovu cenu za ekonomii v roce 2004 za jejich přínos dynamické makroekonomické teorii. Jak uvedla švédská královská akademie v tiskovém prohlášení: „Laureáti rozebrali vysoce inovativním způsobem tvorbu hospodářské politiky a řídící síly ekonomických cyklů. Jejich práce nejen změnila přístup k výzkumu, ale zásadně ovlivnila praktickou tvorbu především měnové politiky.“ Kydland a Prescott se také zabývali vlivem ekonomických očekávání na tvorbu měnových či fiskálních strategií. Vedle praktických doporučení pro hospodářskou politiku se Kydland s Prescottem proslavili vytvořením nové teorie hospodářských cyklů. V 50. a 70. letech ovládaly makroekonomii keynesiánské modely, které výkyvy v hospodářské aktivitě vysvětlovaly vzájemným pohybem veličin jako spotřeba, investice apod. Teorie měly ovšem jednu zásadní vadu - nijak nevycházely z chování skutečných lidí a firem. Ve stabilních 50. a 60. letech přesto modely celkem bez problémů postačovaly k předpovídání dalšího vývoje ekonomiky. Jakmile však přišly ekonomické šoky 70. let, především prudké zdražení ropy, keynesiánské modely se rozsypaly. Zejména neuměly vysvětlit tehdejší stagflaci. (Liberální institut [on-line]) Právě tady je další praktický přínos Prescotta a Kydlanda. Počátkem 80. let vytvořili teorii hospodářského cyklu, která vycházela z chování firem a lidí. Ve svých modelech počítali i s náhodnými změnami rozvoje, tzv. technologické šoky (ty mohou být pro ekonomiku jak pozitivní tak i negativní). Náhodné šoky tak mohou vyvolat sérii poměrně složitých změn ve spotřebě, investicích, zaměstnanosti apod. a přispívají ke střídání konjunktury a recese. Na rozdíl od keynesiánců dokázali Kydland a Prescott přesvědčivě vysvětlit až 70 % všech vychýlení poválečné americké ekonomiky. Napohled to vypadá jako akademická nuance dvou teoretiků, modely tohoto typu však dnes využívají v podstatě všechny instituce zabývající se analýzou makroekonomického vývoje. (Liberální institut [on-line]) Tato Nobelova cena je tedy ukázkou praktického dopadu ekonomických teorií. Například Prescottovo a Kydlandovo doporučení ohledně potřeby nezávislých centrálních bank, jež by měnové politice dodaly důvěryhodnost tím, že nejsou vystaveny politickým tlakům a volebním cyklům, se z akademického výkřiku koncem 70. let postupně stalo celosvětovým standardem, ačkoliv se to mnohým politikům dodnes nelíbí. Stejně tak se možná leckterým politikům nelíbí, že práce oceněných ekonomů přispěly k odklonu od tzv. stabilizačních politik (ty vycházely z názoru, že zdrojem recesí je pouze nedostatečná celková poptávka a úkolem vlády je doplňovat ji zejména masivními státními výdaji). Naopak teorie reálných hospodářských cyklů a postřehy o časové nekonzistenci hospodářské politiky ukazují vládám jinou cestu - nezasahovat nesystematicky do ekonomiky, neměnit často pravidla a nechat ve stabilním prostředí ekonomiku růst. Střídání konjunktury a recese se stejně nelze úplně vyhnout. (Liberální institut [on-line]) Kvantitativní agregátní teorie – Finn E. Kydland Výpočetní experimenty Podle názoru spřízněného ekonoma R. Lucase je jedním z úkolů ekonomické teorie vytvoření umělého ekonomického systému, který by sloužil jako laboratoř. V té pak mohou být hospodářské politiky testovány s mnohem nižšími náklady, než jak by tomu bylo při experimentování ve skutečných ekonomikách. Podle něj je cílem napsat program ve Fortranu, který použije jako vstupní informace ekonomické politiky a strategie, a výstupem pak budou časové řady sledovaných charakteristik. Lucas tedy navrhuje umístit lidi
do požadovaného modelového prostředí a zaznamenávat jejich chování při alternativních situacích. Klíčovým makroekonomickým nástrojem podle Kydlanda jsou výpočetní experimenty, které vykonávají v podstatě výše popsané, ale jejich účel je širší. Tyto experimenty mohou poskytnout odpovědi na řadu, zejména kvantitativních, otázek. Modely, kterými se Kydland zabýval, se týkají milionů lidí, kteří jsou charakterizováni jejich preferencemi mezi statky a volným časem v nekonečném časovém horizontu. Jejich rozpočtová omezení jsou explicitní a jejich příjem pramení z výkonu práce a vlastnictví kapitálu. Modely se explicitně zabývají dynamickými rozhodovacími problémy. Modely také zahrnují tisíce podniků, které jsou popsány agregátní produkční funkcí. Jejím klíčovým prvkem je popis úrovně technologie. Jak Kydland říká, základním aspektem modelů je jejich kalibrace, neboť jsou to „měřící zařízení“ a pro poskytování dostatečně důvěryhodných odpovědí je třeba správně kvantifikovat jejich stupnice. Modely tak poskytují časové řady agregátních rozhodnutí lidí v modelované ekonomice. Časové řady pak mohou být popsány statisticky a porovnány s daty sledovaných zemí. Při rozboru hospodářských cyklů mohou tyto statistiky zahrnovat standardní odchylky odtrendovaných agregátů, které popisují rozsah kolísání hospodářských cyklů. Jednoduchý příklad Při demonstraci svých poznatků vychází Kyndland z jednoduchého příkladu dvousektorové ekonomiky, kde domácnosti jsou popsány funkcí užitku: E∑ β
t
(C
α t
)
1−σ
L1t−α 1−σ
−1
E – očekávaný užitek, C – spotřeba, L – volný čas. Ve funkci dále vystupuje několik parametrů: β vyjadřuje stupeň netrpělivosti domácností, σ vyjadřuje averzi k riziku. Pro ekonomiku pak platí následující vztah:
kde
C t + I t = z t K tθ N t1−θ = rt K t + wt N t Ze vztahu vyplývá, že suma spotřeby (C) a investic (I) nemůže převyšovat produkci danou množstvím kapitálu (K), práce (N) a úrovní technologie (z). Zároveň celková produkce je rovna hrubému národnímu důchodu. Dynamiku ekonomiky pak lze vyjádřit následujícími vztahy: K t +1 = (1 − δ )K t + I t a z t +1 = ρz t + ε t +1 První rovnice se týká zásoby kapitálu, která je charakterizována nejen zásobou v předešlém období a investicemi, ale také mírou znehodnocení (δ). Druhá rovnice pak naznačuje, že při ρ blížícím se 1, technologické inovace dané hodnotou ε jsou dlouhodobé. Původním motivem k sestrojení modelu byla snaha zjistit podíl technologických šoků na výkyvech hospodářských cyklů. Kydland s Prescottem zjistili, že tento podíl se pohybuje kolem 70 %. Kydland ve svých modelech předpokládá nekonečný časový horizont, tzn. že lidé jsou nesmrtelní. Tento předpoklad je pro většinu otázek týkajících se teorie hospodářských cyklů nevýznamný. Pokud uvažujeme, že lidé jsou smrtelní, vydělávají ve svém životě nejdříve relativně málo, poté s růstem zkušeností roste i jejich pracovní příjem a v závěru
života opouštějí trh práce. Jejich spotřeba nejdříve převyšuje příjem, pak na několik období klesá a poté opět roste nad úroveň příjmu. J. V. Ríos-Rull (1996) zjistil, že pokud uvažujeme ekonomiku s lidmi s typickým životním cyklem, získáme přibližně stejné závěry jako v případě, kdy uvažujeme nesmrtelné spotřebitele. Na příkladu USA Kydland demonstroval další z aspektů. A sice: byla-li v polovině devadesátých let část populace mezi 30 a 40 lety věku nejpočetnější skupinou, potom bude tato skupina v roce 2020 představovat velice početnou skupinu lidí v důchodovém věku. To velice zatíží stání rozpočet a zvláště pak sociální systém. Kydland se také zabýval porovnáním věkového rozdělení imigrantů do USA. Ze srovnání vyplynulo, že imigranti jsou relativně velmi mladí oproti původním Američanům. Ekonomické modely by měly tyto poznatky obsahovat, jako například studie K. Storeslettena konfrontující otázku imigrace a fiskální politiky vlády. Často jsou také diskutovány otázky růstu daňové sazby pro naplnění potřeb státního rozpočtu. V posledních letech vzrostla schopnost určit ekvilibrium pro ekonomiky s velkými rozdíly v populaci, jednak díky možnostem dnešních počítačů a jednak díky pokrokům v porozumění dynamické metodologii. Peníze? Stejný přístup lze využít i pro studování monetárních jevů, nejen reálných, jak je někdy mylně prezentováno. Typickou otázkou je, zda monetární šoky způsobují hospodářské cykly. Předpokladem při zohlednění peněz je, že lidé nakupují zboží v různém rozsahu, tzn. dělají malé a velké nákupy. Vzhledem k nákladům spojeným s uskutečňováním transakcí, je vhodné uskutečňovat malé nákupy prostřednictvím hotovosti a velké nákupy pomocí jiných prostředků směny. Ze studie, na které Kydland spolupracoval se Scottem Fremannem, vyplývá, že peníze fluktuují procyklicky, i když centrální banka nic nedělá. Jinými slovy, když se peněžní zásoba mění se změnou produkce, neříká tento fakt nic o působení peněz na produkci. Příklad Argentiny Na počátku 90. let použili ekonomové tento přístup pro studium interakcí mezi mnoha zeměmi. Velká řada studií se zabývala situací v Argentině, kde došlo v 80. letech k dramatickému poklesu hrubého domácího produktu o více než 20 %. V 90. letech naopak dosahovalo tempo růstu až 7 %, ceny vývozu prudce klesaly a opakoval se deficit obchodní bilance. Po roce 1998 došlo opět k propadu HDP, ale většímu a rychlejšímu než v 80. letech. Kydland a C. Zaragaza při použití standardního modelu, do kterého dosadili údaje o celkové produktivitě faktorů, zjistili, že v 90. letech měly být investice mnohem vyšší, a tudíž i zásoba kapitálu na konci této dekády. Na níže uvedeném grafu je vidět, že použitý model počítal dobře pro období 80. let a období po roce1998, ale v 90. letech měl být růst reálného HDP mnohem vyšší.
Obr. č. 1 – Argentina, GDP (The Nobel Foundation [on-line]) Během sledovaného období se fakticky snížila zásoba kapitálu na osobu. Z toho vyplývá, že Argentina potřebuje rapidnější růst, aby dohnala okolní země, jinak její chudí obyvatelé zůstanou chudí ještě dlouhou dobu. Třetí křivka začínající v roce 1999 ukazuje, jak se HDP vyvíjí, když je do modelu dosazena skutečná hodnota kapitálové zásoby z roku 1999. Jako jednu z příčin vývoje v Argentině vidí Kydland časovou nekonzistentnost špatné politiky v období před rokem 1990. Vláda se tehdy snažila zvýšit kredibilitu země a podpořit dlouhodobé investice. Ovšem obavy z nesplácení působily protichůdně na investice přesto, že ekonomika byla na vzestupu. Neexistuje jednoznačná odpověď na to, jak získat ztracenou důvěryhodnost zpět, ale jisté je, že Argentina potřebuje dlouhodobou koncepci, která by stimulovala inovační aktivity a lidský kapitál a zajistila tak budoucí přínosy, namísto jedno- či dvouletých opatření. V závěru své řeči Kydland připomněl, že rozhodovací problémy lidí zahrnutých v modelu a podniků jsou explicitní a dynamické. ( Přeloženo z The Nobel Foundation [on-line]) Transformace makroekonomické politiky a výzkumu – Edward C. Prescott Úvod Sám Prescott označuje svůj a Kydlandův přínos za součást revoluce v makroekonomii. Ta byla dříve poměrně oddělena od zbytku ekonomie. Makroekonomie se posunula od konstrukce systému rovnic národních účtů ke zkoumání dynamické stochastické ekonomie. Makroekonomie se rozvíjela ze stadia zkoumání teorie do stádia odvozování jejích důsledků. Metodologii, kterou Prescott a Kydland vyvinuli za účelem studia fluktuací hospodářských cyklů, lze aplikovat ve všech oblastech ekonomie. Typickou otázkou při studiu hospodářských cyklů je, zda postup, hospodářská politika navrhovaná vládou, bude mít zamýšlené účinky.
Prescott se zabýval modelem ekonomiky s reálným hospodářským cyklem, kde se lidé rozhodují, jakou část svého příjmu vynaloží na spotřebu a jakou na úspory, a dále kolik svého času alokují na trh. Tento model nazývá neoklasickým růstovým modelem, protože spojuje ochotu lidí substituovat s jejich schopností substituovat. Transformace makroekonomické politiky Prescott ve své slavnostní řeči srovnal makroekonomické modely a způsoby volby politiky před a po transformaci. Dříve byly hodnoceny politické akce dané aktuální situací. Politické diskuse se zabývaly například tím, zda má být peněžní zásoba zvýšena nebo naopak snížena. Ve své kritice (1976) Robert Lucas však upozornil, že takovéto otázky nejsou dobře zasazeny do dynamické ekonomické teorie. Po transformaci jsou předmětem hodnocení politické zásady, které specifikují běžné politické akce jako funkci aktuální ekonomické situace. Zdálo se, že zásady jsou nejlépe dány, pokud budou v budoucnu následovány, tzn. jsou časově konzistentní. Prescott a Kydland však došli k závěru, že časově konzistentní zásady nejsou optimální. Ukázali, že vedou ke špatným výsledkům. Makroekonomické modely byly systémem rovnic. Udávaly výsledky dané hodnotami stávajících politických akcí, hodnotami předem stanovených proměnných a hodnotami náhodných šoků. Jednoduché makroekonomické modely obsahovaly spotřební funkci, funkci investic, funkci poptávky po penězích a Phillipsovu křivku. Pro určení parametrů, které definovaly funkci, se používala teorie statistického odhadu. Klíčovým předpokladem tohoto přístupu je, že rovnice jsou neměnné v závislosti na politice. R. Lucas však upozornil, že tento předpoklad je nekonzistentní s dynamickou ekonomickou teorií. Její rozvoj však přinesl rekurzivní teorii konkurenční rovnováhy (Lucas a Prescott, 1971). Rovnováha reprezentovaná jako soubor stochastických procesů s pevnými pravděpodobnostmi přechodu byla rozhodující pro revoluci v makroekonomii. Makroekonomické modely po transformaci jsou dynamické a odpovídají významu všeobecné rovnováhy. Lidé maximalizují užitek a firmy své zisky při daných cenách, a proto se trhy vyčišťují. Důležitou roli tudíž hrají preference spotřebitelů a technologie používané firmami, které jsou ve vztahu k politice neměnné. Prescott a Kydland hledali nejlepší pravidlo, které by specifikovalo politické akce jako funkci stavu ekonomiky. Nejdříve se zabývali časově konzistentními politickými přístupy, které specifikovaly nejlepší pravidlo pro současnost jako funkci pravidla, které bude použito v budoucnu. Fakt, že takovýto přístup není optimální, je vedl k závěru, že nejlepší politický záměr je časově nekonzistentní. Jako příklad uvádí zdanění kapitálu – zdanit výnosy stávajícího kapitálu je vhodnější než zdanit výnosy nových investic. Stávající kapitál je zdaněn paušálně. Daně z budoucích výnosů ovšem jsou do jisté míry deformované. Dnešní investice se ale stanou zítra stávajícím kapitálem a nejvhodnější politickou akcí je zdanit jejich výnosy. Podle Prescottových úvah je tedy žádoucí, aby politické zásady měly formu zákona, neboť tak se stávají politickou institucí vyhýbající se problému časové konzistence. S časovou nekonzistencí je také spojena otázka monetární politiky. Velmi zajímavě o tom pojednává ve svém článku pro časopis Ekonom Jiří Jonáš, poradce výkonného ředitele MMF, Washington. (Ekonom [on-line]) Zatímco pozitivní přínosy uvolněnější měnové politiky a nižších úrokových sazeb se projeví brzy, náklady v podobě vyšší inflace se mohou projevit až za několik měsíců či déle. Navíc se nemusí nutně jevit okamžité zrychlení inflace o jeden či dva procentní body jako něco velmi nežádoucího, pokud ekonomika rychle roste. Vhodným příkladem je chování tvůrců hospodářské politiky, kteří často pracují před volbami s krátkým časovým horizontem, během něhož je možné s pomocí expanzivní měnové či fiskální politiky stimulovat dočasně ekonomiku k vyššímu výkonu a zvýšit si tímto způsobem politickou popularitu. Vyšší inflace a nutnost nepříjemných restriktivních opatření nastane až po volbách.
I když se politik zaváže na začátku svého funkčního období, že bude prosazovat rozumnou hospodářskou politiku, která nevede k vyšší inflaci, nastane v jistém okamžiku před volbami situace, kdy pro něj nebude dodržení tohoto slibu racionální (čili nastane problém časové nekonzistence optimální politiky). Finanční trhy budou očekávat, že podpoří expanzivnější politiku, aby zvýšil zaměstnanost a produkci, a že tato politika povede po určité době k vyšší inflaci. Výsledkem budou vyšší úrokové míry, které budou držitelé dluhopisů požadovat, aby se ochránili před znehodnocením v důsledku vyšší inflace. Politici přitom ani nemusí k expanzivní politice přistoupit - finanční trhy mohou reagovat již z toho důvodu, že podobný krok považují z hlediska politiků za optimální. Řešením tohoto problému časové nekonzistence je svěřit uskutečňování měnové politiky instituci, která pracuje s delším časovým horizontem než politici a která tak není vystavena podobným problémům a pokušením použít měnovou politiku ke krátkodobému ovlivnění reálných ekonomických veličin. Touto institucí je nezávislá centrální banka. Guvernér a členové vedení centrální banky jsou obvykle jmenováni na delší období, než je funkční období politiků, aby byli uchráněni před případným politickým tlakem a snahami využít měnovou politiku pro krátkodobé politické cíle. Řada empirických výzkumů v posledních letech ukázala, že vyšší míra nezávislosti centrální banky vede k nižší míře inflace a nízká inflace vede naopak k vyššímu hospodářskému růstu. Vedle vyšší nezávislosti centrálních bank je dalším znatelným posunem snaha učinit centrální banky a měnovou politiku zodpovědnou za dosažení jediného cíle, stability kupní síly měny. Není vhodné činit centrální banku odpovědnou za další cíle, jako např. produkce a zaměstnanost. Česká národní banka je často kritizována, že nebere při svých rozhodnutích dostatečně v úvahu celkovou hospodářskou situaci. Každá centrální banka podrobně analyzuje stav ekonomiky a pravděpodobný vývoj produkce a zaměstnanosti, který ovlivňuje inflační tlaky. Toto "zohledňování" hospodářského stavu v žádném případě nemůže znamenat, aby centrální banka sledovala jiné cíle, např. nepřipustit, aby růst produkce nepoklesl pod určitou úroveň či aby míra nezaměstnanosti nepřesáhla určitou výši. Ale nižší růst produkce a vyšší nezaměstnanost za jinak stejných okolností znamenají, že inflační tlaky v ekonomice jsou nižší, a za jinak stejných okolností jsou argumentem ve prospěch uvolněnější měnové politiky. (Ekonom [on-line]) Transformace makroekonomického výzkumu Nová metodologie, kterou Prescott a Kyndland přinesli do výzkumu makroekonomie, může být použita pro vyčíslení důsledků jak nominálních, tak reálních šoků. Hospodářské cykly jsou označovány jako fluktuace produktu a zaměstnanosti kolem trendu, ale Prescott si kladl otázku: „Co je to trend?“ Spolu s R. Hodrickem se pokusil najít definici trendu. Trend pak vymezili jako dobře stanovenou statistiku, kde statistika je funkcí reálných hodnot. Jejich statistika dobře napodobuje hladkou křivku, kterou lze proložit data. Fluktuace hospodářských cyklů jsou ze dvou třetin vysvětlovány různorodostí pracovního vstupu, z jedné třetiny různorodostí celkové produktivity faktorů a prakticky nulový podíl mají rozdíly v kapitálu. Dalším poznatkem je, že spotřeba se mění procyklicky. Investice se v procentním vyjádření odchylují desetkrát více než spotřeba. Dříve zastávaný názor, že v období, kdy ekonomika je na vzestupu a příjmy jsou vysoké, by mělo spotřebovávané množství volného času být větší, se ukázal jako nesprávný. V souladu s pozorováními se ukázalo, že množství volného času se mění proticyklicky. Vedly se diskuse o příčinách fluktuací hospodářských cyklů, o reálných šocích jako např. monetární šok rozvíjený Lucasem. V 70. letech se teorie dlouhodobého růstu soustředila na výkyvy v ekonomických agregátech, zatímco makroekonomie se soustředila na krátkodobé výkyvy. Neexistovalo propojení mezi teorií dlouhodobého růstu a teoriemi dynamické rovnováhy hospodářských cyklů. Možná
proto, že krátkodobé výkyvy produktu byly vysvětlovány z velké části změnami ve výrobním faktoru práce, zatímco dlouhodobé byly vysvětlovány v růstu kapitálu a celkové produktivity faktorů. Prescott s Kydlandem pro analýzu fluktuací hospodářských cyklů použili neoklasický růstový model a základní teoretický rámec, který vyvinuli, byl nazván modelem reálného hospodářského cyklu. (Reálný neznamená, že by se týkal hodnocení důsledků pouze reálných šoků, stejně tak může být použit pro rozbor monetárních šoků.) Model staví na příspěvcích řady dalších ekonomů, např. S. Kuznets a R. Stone, kteří rozvíjeli systém účtů národního důchodu a produktu – tyto účty prozrazují řadu faktů, které vedly k Solowově klasickému růstovému modelu. V tomto modelu sice jsou zahrnuti lidé, ale nečiní žádná rozhodnutí. Kydland a Prescott při své práci postupovali následovně: začali s neoklasickým růstovým modelem, jehož základem je Solow-Swanova agregátní produkční funkce vycházející z důchodové strany národních účtů. ct + xt = yt = Ft (k t , l t ) kde
Ft – produkční funkce, c – spotřeba, x – investice, y – produkce, k – kapitál, l – práce.
U kapitálu samozřejmě také dochází ke znehodnocování: k t +1 = (1 − δ )k t + xt δ - míra znehodnocení.
kde
Zohlednili také požadavky na budování nových kapacit. Dále zavedli představitele domácností s preferencemi seřazenými podle diskontované hodnoty užitku plynoucího ze spotřeby a volného času. Domácnost tedy maximalizuje očekávanou hodnotu: ∞
∑ β u (c ,1 − h ) t
t =0
kde
t
t
u – užitek, c – spotřeba, 1-h – volný čas. Jako druhý krok provedli modifikaci národních účtů tak, aby byly sladěné s uvažovanou teoretickou abstrakcí. Nejdůležitější modifikací je pohled na dlouhodobé spotřební výdaje jako na investice. Jejich započítáním do investic v národních účtech dojde k růstu podílu investic na produkci a také to přináší důsledky pro cyklické chování ekonomiky. Důvodem tohoto kroku bylo, že dlouhodobé spotřební výdaje jsou velmi proměnlivé a chovají se podobně jako investice výrobců, ne jako spotřební výdaje na zboží krátkodobé spotřeby. Za třetí uzpůsobili model poznatkům o ekonomickém růstu. Konkrétně, že reálné mzdové sazby a spotřeba rostou ve stejné míře jako reálný produkt na osobu. Funkce užitku tak získala následující tvar:
1−σ ( cg (1 − l )) u (c,1 − h ) =
−1
1−σ
Pro parametr σ stanovili hodnotu 1. Funkce užitku pak má tvar:
log c + g (1 − l ) Funkce g má klíčový význam pro fluktuace hospodářského cyklu predikované růstovým modelem. Dále chtěli zohlednit prvky, které by vedly k poruchám v nabídce práce, zavedli proto šok způsobený celkovou produktivitou faktorů, který je v čase nezávislý a předpokládá, že lidé jej zaznamenají dříve, než učiní své rozhodnutí týkající se nabídky práce. Dále zavedli druhý vysoce stabilní autoregresivní šok celkové produktivity faktorů. Pátým krokem pak byla lineární kvadratická aproximace. Nejdříve určili stacionární stav ekonomiky, kdy rozptyly šoků způsobených celkovou produktivitou faktorů jsou nula. Takto vznikne lineární kvadratická ekonomika, jejíž rovnováhu lze snadno vypočítat. Poté vypočetli rovnovážný proces a dalším krokem byla simulace modelované ekonomiky. Pomocí stochastického procesu získali časové řady. Posledním krokem pak bylo srovnání klíčových statistik hospodářských cyklů ve zkoumaném modelu a ve skutečné ekonomice. Jednou takovou statistikou je směrodatná odchylka cyklické komponenty produkce. Nejdříve počítali cyklickou komponentu ve skutečné ekonomice, pak určili její směrodatnou odchylku a pak tento postup provedli u modelované ekonomiky. Opakováním výpočtů dospěli k výběrovému rozdělení. Pokud se toto výběrové rozdělení pohybuje kolem nějaké hodnoty, ukazuje tato hodnota, jak proměnlivá by ekonomika mohla být, pokud by šoky způsobené celkovou produktivitou faktorů byly jedinými šoky. Pokud se výběrové rozdělení nepohybuje kolem určité hodnoty, teorie nedává dobré výsledky. Ale výběrové rozdělení je velmi soustředěno za podmínky, že počet čtvrtletních pozorování je nejméně 100. Závěrečné postřehy Ve zbývající části své nobelovské řeči Prescott pojednává o poznatku, že elasticita nabídky práce je rovna hodnotě 3 a podává důkaz pro tuto hodnotu. Hovoří o stálosti šoků způsobených celkovou produktivitou faktorů, odkazuje na další ekonomy, kteří se zabývali problematikou hospodářských cyklů při zohlednění řady dalších podmínek a uvádí mnoho dalších příkladů své rozsáhlé práce. ( Přeloženo z The Nobel Foundation [on-line]) Závěr Kydlandův a Prescottův přínos ekonomické teorii i praktickým implikacím je nesporný. Do svých modelů zavedli chování lidí a firem, podíleli se na vzniku teorie reálného hospodářského cyklu, jejich závěry měly nemalý vliv na tvorbu fiskálních a monetárních strategií a na centrální bankovnictví, podařilo se jim změnit přístup k ekonomickému výzkumu. Spolupracovali s řadou neoklasických ekonomů a na dalším rozvoji jejich poznatků se podílejí i jejich žáci.
Použitá literatura: Centrum informačních a knihovnických služeb Vysoká škola ekonomická v Praze [on-line] Praha. Posl. úpravy 30.11.2006 [cit. 5.6.2007] URL: http://ciks.vse.cz/Edice/nobel/kydland/kydland.asp Centrum informačních a knihovnických služeb Vysoká škola ekonomická v Praze [on-line] Praha. Posl. úpravy 30.11.2006 [cit. 5.6.2007] URL: http://ciks.vse.cz/Edice/nobel/prescott/prescott.asp HOLMAN, R. (1999): Dějiny ekonomického myšlení. C.H.Beck, Praha, 1999. Ekonom [on-line]. Praha: Ekonom. Dat. vydání 13.6.2001 [cit. 5.6.2007] URL: http://ekonom.ihned.cz/index.php?p=400000_d&article[id]=983208&article[what]=Ztr%E1ta +kredibility+je+drah%E1 iDNES [on-line]. Praha: iDNES server. Dat. vydaní 11.10.2004 [cit. 5.6.2007] URL: http://ekonomika.idnes.cz/ekonomika.asp?r=ekonomika&c=A041011_134832_ekonomika_v en Liberální institut [on-line]. Praha. Posl. úpravy 18.10.2004 [cit. 5.6.2007] URL: http://www.libinst.cz/clanky.php?id=431 The Nobel Foundation [on-line]. Stockholm: The Nobel Foundation. [cit. 5.6.2007] URL: http://nobelprize.org/nobel_prizes/economics/laureates/2004/kydland-lecture.pdf The Nobel Foundation [on-line]. Stockholm: The Nobel Foundation. [cit. 5.6.2007] URL: http://nobelprize.org/nobel_prizes/economics/laureates/2004/prescott-lecture.pdf Wikipedia, The Free Encyclopedia [on-line]. San Diego: Wikipedia, The Free Encyclopedia. Posl. úpravy 11.5.2007 [cit. 5.6.2007] http://en.wikipedia.org/wiki/Finn_E._Kydland Wikipedia, The Free Encyclopedia [on-line]. San Diego: Wikipedia, The Free Encyclopedia. Posl. úpravy 11.5.2007 [cit. 5.6.2007] URL: http://en.wikipedia.org/wiki/Edward_C._Prescott
6. 6. 2006 Miroslava Sýkorová 4. ročník, K03369
