Kvalita výkonu ve sportovní střelbě ve vztahu k srdeční. frekvenci

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

Kvalita výkonu ve sportovní střelbě ve vztahu k srdeční frekvenci Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracoval:

Ing. et Mgr. Miloš Fiala, Ph.D.

Ondřej Kratochvíl

Praha, 2014

Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci zpracoval samostatně a že jsem uvedl všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.

V Praze, dne …………………………… Ondřej Kratochvíl

Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své diplomové práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny.

Jméno a příjmení:

Fakulta / katedra:

Datum vypůjčení:

Podpis:

______________________________________________________________________

Poděkování V této části bych chtěl poděkovat vedoucímu práce panu Ing. et Mgr. Miloši Fialovi, Ph.D. za spolupráci a za odborné vedení práce. Dále děkuji Ing. Janu Brychovi a všem kdo mě v mém studiu podporoval.

Abstrakt

Název:

Kvalita výkonu ve sportovní střelbě ve vztahu k srdeční frekvenci

Cíle:

Cílem této práce bylo zjistit vliv srdeční frekvence na kvalitu výkonu ve sportovní střelbě. Na základě výsledků porovnat kontrolní skupinu s experimentální skupinou.

Metody:

Metoda pro získání dat bylo měření srdeční frekvence pomocí sporttesterů Polar. Zpracování získaných výsledků pomocí programu Polar ProTrainer 5. Tabulky a veškeré statistické výpočty byly provedeny pomocí adekvátních funkcí v programu Microsoft Excel 2010.

Výsledky: Výsledky práce poukazují na to, že na testované střelce neměla srdeční frekvence vliv na kvalitu výkonu střelby. Také nám ukazují, že střelci z kontrolní skupiny byli střelecky lepší než střelci z experimentální skupiny.

Klíčová slova: kvalita, výkon, střelba, srdce, frekvence

Abstract

Title:

Quality of Performance in Shooting Sports related to Heart Frequency

Objectives: The aim of this thesis was to determine the influence of heart frequency on the quality of performance in shooting sports. To compare the control group with the experimental group on the basis of results.

Methods:

The method for obtaining data was the measurement of heart frequency by means of Polar sporttesters. Processing of obtained results by means of the program Polar ProTrainer 5. Tables and all statistical calculations were carried out by means of adequate functions of the program Microsoft Excel 2010.

Results:

Results of the thesis pointed out that the heart frequency did not have any influence on the quality of shooting performance of the tested shooter. These results also proved that shooters from the control group were better than shooters from the experimental group.

Keywords: quality, performance, shooting, heart, frequency

Obsah 1 ÚVOD ............................................................................................................................ 9 2 TEORETICKÁ ČÁST PRÁCE ................................................................................... 11 2.1 Historie sportovní střelby...................................................................................... 11 2.1.1 Historie a vznik sportovní střelby ................................................................... 11 2.1.2 Sportovní střelba v Československu ............................................................... 13 2.1.3 Vznik mezinárodní federace ........................................................................... 14 2.1.4 Sportovní střelba po roce 1990 ....................................................................... 16 2.2 Metodika výcviku ................................................................................................. 16 2.2.1 Základní didaktické zásady............................................................................. 16 2.3 Základní dovednosti při střelbě............................................................................. 18 2.3.1 Držení zbraně a poloha těla ............................................................................ 18 2.3.2 Míření ............................................................................................................. 19 2.3.3 Dýchání ........................................................................................................... 20 2.3.4 Spouštění......................................................................................................... 21 2.4 Charakteristika osobnosti ...................................................................................... 22 2.4.1 Fyziologické znaky ......................................................................................... 22 2.4.2 Sociální role .................................................................................................... 26 2.4.3 Emocionální příčiny........................................................................................ 28 2.5 Sportovní příprava ................................................................................................ 31 2.5.1 Sportovní výkon.............................................................................................. 32 2.5.2 Technická příprava ......................................................................................... 34 2.5.3 Tělesná příprava.............................................................................................. 34 2.5.4 Taktická příprava ............................................................................................ 35 2.5.5 Psychologická příprava ................................................................................... 35 2.5.6 Teoretická příprava ......................................................................................... 35 2.6 Fyziologie zátěže .................................................................................................. 36 2.6.1 Stres ................................................................................................................ 36 2.6.2 Únava .............................................................................................................. 36 2.6.3 Srdeční frekvence ........................................................................................... 37 2.6.3.1 Srdce ............................................................................................................ 37 2.6.3.2 Srdeční činnost............................................................................................. 38 2.6.3.3 Srdeční cyklus .............................................................................................. 38 7

2.6.3.4 Rychlost srdeční frekvence .......................................................................... 39 2.6.3.5 Řízení srdeční frekvence.............................................................................. 39 3 CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE ..................................................................... 41 3.1 Cíl práce ................................................................................................................ 41 3.2 Hypotézy práce ..................................................................................................... 41 3.3 Úkoly práce ........................................................................................................... 41 4 METODIKA PRÁCE .................................................................................................. 42 4.1 Charakteristika souboru ........................................................................................ 42 4.2 Organizace výzkumného šetření ........................................................................... 42 4.3 Použité metody ..................................................................................................... 43 5 VÝSLEDKY ................................................................................................................ 44 6 DISKUZE .................................................................................................................... 70 7 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 72 SEZNAM GRAFŮ A TABULEK .................................................................................. 73 POUŽITÁ LITERATURA ............................................................................................. 75 SEZNAM PŘÍLOH......................................................................................................... 78

8

1 ÚVOD V prvních větách této diplomové práce by mělo být zmíněno pár slov k danému tématu. Mnoho, dalo by se říci i většina, lidí zná naše sportovce, kteří hrají fotbal, hokej či volejbal. Sportovní střelba není tolik, jako právě zmíněné sporty, komerčně a mediálně prosazovaná. Je pravda, spousta malých kluků střílelo ze vzduchovky a porovnávali si výsledky střelby. Terče se stavěly naproti vratům, které jsou až do dnešní doby plné diabolek. Je ale nutno podotknout, že prací týkající se např. fotbalu je mnoho. Proto zvolené téma bude nemalým přínosem. Na sportovní střelbě je krásné to, že se dá provozovat do vysokého věku. Mnozí sportovci ve třiceti - pětačtyřiceti letech již svou karieru končí, v tomto sportu však můžeme právě začít. Sportovní střelba je vhodná pro všechny věkové kategorie. Podívá-li se do historie kdokoli, pozná, že naši sportovní střelci byli a jsou na předních příčkách většiny mistrovství ať už světa či Evropy. Některé disciplíny sportovní střelby jsou zařazeny do programu olympijských her. Sportovní střelba není jen individuální disciplínou, ale je i součástí několika více odvětvových sportů: moderního pětiboje a biatlonu. Začátek této práce se zabýval teoretickou částí. Z odborných knih je vypsán menší výtah k danému tématu. Zabroušením do historie se leckdo dozví něco málo od samého začátku sportovní střelby. Jak vůbec vznikla, jak se vyvíjela a to jak u nás, tak i na jiném území. Dalším krokem bylo poukázat na dovednosti, které by měl každý sportovní střelec zvládnout např. držení zbraně a poloha těla, míření, dýchání a samozřejmě spouštění jsou důležitou dovedností střelce. Není opomínána osobnost jako taková, její fyziologické znaky či emocionální příčiny. Poté je popsána příprava samozřejmě sportovní a to: technická, tělesná, taktická, psychologická a teoretická. Sportovní střelec se setkává, téměř jako každý sportovec, se stresem či únavou. Jelikož dané téma se zabývá srdeční frekvencí, není možno se nezmínit o srdci a jeho činnosti. Praktické část se zabývá cílem, úkoly a hypotézami práce, charakteristikou souboru, organizací výzkumného šetření, výsledky a poté jejich zhodnocením.

9

Byly porovnávány dvě skupiny sportovních střelců. Kontrolní skupinu tvořili zkušenější střelci, kteří provozují sportovní střelbu závodně. Naopak experimentální skupinu tvořili studenti FTVS, kteří se věnují vybranému předmětu a to – Sportovní specializace střelectví. Tato práce by měla pomocí sportesterů, zaznamenávající činnost srdeční frekvence, a odborných osobností pana Ing. Jana Brycha a pana Miloše Soukupa (předseda klubu SSK DELTA Praha) porovnat a zkoumat vliv srdeční frekvence na kvalitu výkonu ve sportovní střelbě.

10

2 TEORETICKÁ ČÁST PRÁCE 2.1 Historie sportovní střelby 2.1.1 Historie a vznik sportovní střelby S vynálezem střelného prachu jsou neoddělitelně spojeny palné zbraně. Střelný prach pochází pravděpodobně z Číny (někteří historici se přiklánějí i k Indii). Do Evropy byla prášková směs dřevěného uhlí, síry a ledku (dusičnanu draselného nebo solného) dovezena na přelomu 13. a 14. Století. V polovině 14. století se objevují první palné zbraně a jimi byla primitivní děla (Brych, 2008). V palných zbraních se dokázala usměrnit výbušná síla střelného prachu a zvýšit její účinnost. Nálož byla utěsněná v kovové rouře (hlavni) a zapálená otvorem (zátravkou) uvolnila plyny, jejichž síla vyrazila jediným směrem a vystřelila z hlavně náboj. Až do poloviny 15. století se v Čechách užívá k označení děla název puška. Za husitských válek bylo použito mnoho typů děl např. srubnice, tarasnice a houfnice, lehké palné zbraně pak prameny uvádějí píšťaly a hákovnice (Letošníková - Michálková, 1975). První dochovaný záznam o soutěži z palných zbraní je ze Švýcarska a to z roku 1471. Vznikly skupinky lidí, které patrně přitahoval černý bod na bílém poli. Střelecká činnost nebyla pouze zábavou, ale v neklidných dobách plnila obranou povinnost. Armády zaváděly palné zbraně a to proto, že jejich vývoj šel rychle kupředu. V té době bylo zvykem sdružovat se v cechy, nejen výrobci, ale také uživatelé byli považováni za řemeslníky. Za příchodu „amatérů“ do cechů vznikají střelecké bratrstva a spolky. Vrchnost podporovala střelecká bratrstva a díky tomu se mohlo ve střelbě cvičit, střílet o ceny či o titul střeleckého krále (Brych, 1982). Po porážce u Vídně roku 1683 pominulo nebezpečí tureckých vpádů do střední Evropy. Armády se mění ze žoldnéřských na profesionální a vojenské význam střeleckých spolků klesá. Počátkem 19. století dochází opět aktivizaci střeleckých společností, kdy všeobecná branná povinnost ukázala potřebu, aby i nevoják dokázal ovládat střelnou zbraň. Členem spolku se mohl stát téměř každý, kdo nebyl trestán nebo stíhán a složil

11

zápisné. Činnost těchto spolků byla zaměřena na výcvik ve střelbě, pořádání soutěží a organizovaní společenského života (Brych, 1982). Vynalezení modernější zbraně, pušky na jednotný náboj (zadovky), přibrzdil vývoj sportovní střelby. Hlavním důvodem byla ekonomika – dražší zbraně i střelivo. Díky velkosériové výroby armádních zbraní a střeliva se opět střelba začala rozvíjet. Armáda používala standardní zbraně bez úprav, zatím co se vyráběli i zbraně „šité na míru“ svému majiteli (Brych, 1990). Příprava na vojenskou službu měla zahrnutou i výcvik střelby. Ve Švýcarsku byl zaveden od středověku tzv. miliční systém, kdy každý muž, který byl v záloze armády, měl zbraň doma a každoročně se účastnil cvičení se střelbou. Postupně se začaly zakládat národní střelecké svazy, jako první bylo právě Švýcarsko roku 1828 a další např. Německo v roce 1861, Anglie 1860. Na našem území existovaly střelecké spolky a společnosti již od středověku, ale v 19. století měla moc habsburská monarchie, proto převažovalo německy mluvící členstvo. Zásluhou propagátora střelectví Antonína Svobody se v Praze na Žižkově v roce 1895 založila střelecká jednota. O dva roky poté svolal zástupce existujících střeleckých jednot (z Berouna, Vinohrad, Nuslí, Smíchova, Tuchoměřic a Žižkova) a založili Českou obec střeleckou, vůbec první celonárodní organizaci na našem území. Obec pořádala střelecký výcvik a závody. Střílelo se podle místních podmínek, v sále hospod či v jejich zahradě, na 10-15 metrů (Brych, 2008). Při pořádání prvních novodobých olympijských her v Athénách roce 1896, byla sportovní střelba zásluhou barona Pierra de Coubertina olympijským sportem. Zajímavostí je, že právě Coubertin se střelci počítal na olympijských hrách a to proto, že byl několikanásobným mistrem Francie ve střelbě z pistole. Střílení na olympijských hrách nebylo totožné s mistrovstvím světa. K sjednocení disciplín došlo až po II. světové válce (Brych, 2008). Mezinárodní olympijský výbor formálně uznává Mezinárodní federaci sportovní střelby jako jediný kontrolní orgán, který má kompetence pořádat soutěže ve střeleckých sportech na mezinárodní a celosvětové úrovni (Regulations and Rules, 2000).

12

2.1.2 Sportovní střelba v Československu Po roce 1918 se v samostatném státě obnovuje Česká obec střelecká a to pod novým názvem Československá obec střelecká. Roztříštěnost, tak by se dalo definovat střelecké hnutí v novém státě. Československá obec sokolská vytvořila své střelecké oddíly a střelecký výcvik se organizoval i v Junáku (skautu). Sokol podle vládního rozhodnutí převzal zastoupení republiky v mezinárodních sportovních federacích a díky Sokolu se Československá republika stala v roce 1920 členem mezinárodní unie UIT. Na olympiádě v Antverpách vyslaní střelci výrazně neuspěli (Brych, 2008). Politický rozkol v Československé obci střelecké dochází v roce 1925 k rozštěpení a vznikl Československý národní svaz střelecký. Jeho základními jednotkami se staly Národní střelecké jednoty. Obě tyto organizace neměly zaměřený program výhradně na střelectví. Z vrcholových závodů si primát přivážejí vojáci z povolání. Střelecké organizace neměli u nás tradice a tedy ani náklonnost veřejnosti. Zaměřovaly se na branné prvky a požadovaly bojové střelby. Po rakousko-uherské říši zbyly střelnice, kterých i tak bylo málo (Brych, 1982). V České Zbrojovce byla zkonstruována a vyráběna na svou dobu výborná výcviková vzduchovka ČZ vzor 35, která měla pažbu jako vojenská puška. Dnes je tento kousek vyhledáván sběrateli zbraní (Felt, 2003). První neoficiální bod dostali naši střelci v roce 1924 a to na olympijských hrách v Paříži, kde skončili na šestém místě ze šesti družstev. Výkonnostně lepší na tom byla broková střelba, kde dominovali především členové mysliveckých společností. Armáda zase měla příslušníky, kteří se prosazovali na běžící terč – figuru jelena. Stagnace střelectví se projevila okupací republiky německými fašisty v roce 1939 (Brych, 2008). Po skončení II. světové válce bylo vybavení zbraněmi veliké a otevřel se prostor pro střeleckou činnost. Žalostný stav a nedostatek střelnic byl však velkou brzdou. Sokol byl nejaktivnější organizací, ale komunistický převrat mu příliš nevěřil. Proto byl v roce 1951 založen Svaz pro spolupráci s armádou, spíše známý pod zkráceným názvem Svazarm. V té situaci byla věnována značná podpora ze strany státu např. vybavení střelců, stavba střelnic, kompenzace cestovného na závody apod. Nejen ve sportovní

13

střelbě, ale i v jiných sportech prováděné ve Svazarmu, byl kladen důraz na věrnost a oddanost komunistické straně – pod politickým tlakem. V Praze na Strahově v dřevěných barácích byl objekt, kde sídlila Ústřední střelecká škola Svazarmu. Vychovala spoustu dobrých trenérů, kteří zvedli sportovní úroveň ve střeleckých klubech. V roce 1968 byl Československý střelecký svaz rozdělen, v souvislosti s federativním uspořádáním republiky, na Český střelecký svaz a Slovenský střelecký zväz. Byly vytvářeny pracovní komise a to: -

sportovně technická komise (na starost pravidla, výkonnostní třídy apod.)

-

učebně metodická komise (výchova trenérů a cvičitelů)

-

komise rozhodčích (koordinovala činnost rozhodčích a školila)

-

komise mládeže (organizovala soutěže mládeže a také upravovala pravidla pro mládež)

-

případně další podle potřeby.

Tato organizace se osvědčila a Český střelecký svaz se od roku 1990 řídí jako samostatný právní subjekt a organizuje svou činnost podle vlastních stanov (Brych, 2008).

2.1.3 Vznik mezinárodní federace Důvodů k vytvoření mezinárodní federace bylo několik. Bylo zapotřebí vytvoření jednotného sportovně-technického systému, jenž porovnával výkonnost kdekoliv na světě. Dalším důvodem bylo sjednotit terče, vzdálenost střelby, počty výstřelů a vymezení poloh ke střelbě. Řadu let trvalo, než se ustálily disciplíny a sjednotila se pravidla, např. Angličané chtěli, aby se střílelo na yardovou vzdálenost. 17. Června 1907 v Curychu byla založena mezinárodní federace. Pomohlo k tomu osm národních střeleckých svazů: Argentina, Belgie, Francie, Holandsko, Itálie, Rakousko, Řecko, Švýcarsko. Mezinárodní unie dostala název L´Union Internationale des Federations et Associations de Tir (Brych, 1990). Prvním prezidentem, L´Union Internationale des Federations et Associations de Tir, byl zvolen, na inauguračním setkání v červenci 1907, Pierre Francois-Daniel Merillon. Byl to významný právník, který byl vodítkem záležitostí mezinárodní sportovní střelbě na dalších osmnáct let (Palmer, 1978).

14

Unie především sjednotila pravidla a postarala se o pořádání význačných mezinárodních závodů, hlavně mistrovství světa, které se konalo každoročně. Činnost unie byla přerušena kvůli vypuknutí světové války, a proto nedošlo ke vstupu České obce střelecké. Zásluhu k obnovení unie po I. světové válce měla Francie. Došlo i ke zkrácení názvu L´Union Internationale de Tir – zkratka UIT. Přibližovala se II. světová válka vzhledem složité situaci, kdy Hitler napadl Polsko, Francie a Anglie vstoupily do války. Archiv UIT se nacházel v Paříži. Odvážný člen nejvyššího orgánu UIT Švéd Karl August Larsson udělal nevídanou věc. Vydal se na dobrodružnou cestu ze Stockholmu do Paříže a zpět, archiv odvezl sebou do Švédska. Po II. světové válce se stal organizátorem obnovení činnosti výkonného výboru UIT (Brych, 2008). Po II. světové válce, roku 1947, se konalo mistrovství světa a mělo obrovský úspěch. Soutěžilo 16 národů. Hostitelský stát, Švédsko, se postaralo o bezplatné stravování a ubytování pro závodníky (Palmer, 1978). Sovětský svaz se roku 1949 stal členem UIT a jeho střelci se od prvního vystoupení zařadili do světové špičky. Sovětští střelci nebyli žádní nováčci, ba naopak byli ti, kteří ukazovali cestu kupředu, to na základě svým systémem tréninku a vědeckým, propracovaným přístupem k jednotlivým disciplínám. Díky vzniku Svazarmu v roce 1951 a výborným sovětským trenérům se ve sportovní střelbě začaly prosazovat stále více země socialistického tábora. I proto se většina světových závodů, např. první mistrovství Evropy, pořádala na socialistickém území. Roku 1960 bylo sídlo UIT přesídleno do Wiesbadenu v Německé spolkové republice. Byla rozšířená kategorie i na juniory a ženy. UIT zřídila radu odborných komisí např. pro puškové disciplíny, pro pistolové disciplíny, pro letící terče a běžící cíl, lékařskou, pro střelbu žen atd. I. halové mistrovství Evropy ze vzduchových zbraní přivítalo Československo. Od vzniku Mezinárodní střelecké federace uplynulo sedmdesát let a v roce 1977 sdružovala tato organizace 129 asociací z 98států (Brych, 1982). V Barceloně roku 1998 generální shromáždění rozhodlo, aby francouzský název organizace se změnil na anglický, který zní International Shooting Sport Federation (ISSF). V tomto orgánu působilo i několik funkcionářů, členů našeho střeleckého svazu, které se dočkali řady ocenění za velmi dobrou práci (Fiala a kol., 2013).

15

2.1.4 Sportovní střelba po roce 1990 Svazarm nahradila nástupnická organizace – Sdružení technických sportů a činností jeho členem se stal i Československý střelecký svaz. V prvních měsících roku 1990 byl založen Český střelecký svaz (ČSS). Jaroslav Pekař, první prezident Českého střeleckého svazu, spolu s dalšími střelci pečlivě připravovali rozdělení všeho, co bylo společné se Slováky. Kompletní rozdělení měli střelci už v druhé polovině roku 1992 (Felt, 2003). V Brně roku 1993 bylo uspořádáno Mistrovství Evropy jak v kulových tak brokových disciplínách. Bylo to jedno z velmi povedených mistrovství - co se organizace týče. A to i za podpory funkcionářů ze Slovenska, bez ohledu na blížící se termín rozdělení Československé federativní republiky. Po deseti letech se opět Česká republika dočkala a bylo jí svěřeno Mistrovství Evropy. To se konalo na dvou místech republiky, Brno a Plzeň. V Plzni se střílel kompletní program kulových disciplín. V Brně pak všechny brokové disciplíny. Zahraniční účastníci si opět pochvalovali organizaci na tomto mistrovství. V roce 2002 došlo k odložení I. Akademického mistrovství světa ve střelbě z důvodu povodní. Necelý rok trvalo armádním pracovníkům k obnovení střelnice a mohlo dojít k přípravě mistrovství (Brych, 2008). Olympijské hry byly pro české střelectví dobré, z každé olympiády (rok 1992,1996, 2000, 2004, 2008 i 2012) střelci přivezli medaili. V Pekingu na olympijských hrách v roce 2008 se našim střelcům dařilo nejvíce. Kateřina Emmons obdržela zlatou medaili ve vzduchové pušce a stříbrnou medaili ve sportovní malorážce. David Kostelecký ukázal vysokou kvalitu mezi brokovými střelci a získal zlatou medaili v disciplíně trap. V očekávání byly samozřejmě hry v Londýně v roce 2012. Díky Adéle Sýkorové jsme dosáhli na bronzovou medaili ve sportovní malorážce. Ostatní se neztratili a získali finálová umístění (Fiala a kol., 2013)

2.2 Metodika výcviku 2.2.1 Základní didaktické zásady Didaktické zásady nemají trvalou nadčasovou platnost. Dodržováním didaktických zásad je možno ovlivnit efektivitu vzdělávací činnosti (Obst, 2006).

16

Trenér, který zná základní didaktické zásady a také je využívá a aplikuje, má větší naději na úspěchy výchovné a tréninkové práci. Vytváření paměťových stop, které je vědomé, záměrné a cílevědomé, je učení. Střelba nevyžaduje příliš vysoké náročnosti na dynamických stereotypech, ani vysokou náročnou fyzičku. Jde především o vysokou schopnost soustředit se a o přesné koordinační střelecké úkony (míření a spouštění). Didaktické zásady formulovali významní pedagogové a filosofové (Brych, 1985). Zásada přirozenosti musí obsahovat učení nenásilné a přirozené. Prostředí, ve kterém se učení odehrává, by mělo být známé a prostředky by měli být pochopitelné (Brych, 1985). Zásada názornosti využívá především zrakových vjemů, ale i pravidelné pohyby (trenér upraví polohu apod.). Je zapotřebí zapojit všechny analyzátory (zrak, sluch polohově pohybový analyzátory). Do hlubších paměťových stop se dostává názorné předvedení a obohacuje představivost (Brych, 1985). Pro osvojení pohybových (motorických) dovedností je nedílnou součástí zásada názornosti. Dochází k rychlé a dokonalé vytvoření správných představ o pohybu. Názorná ukázka zvyšuje pozornost, dostupnost a přitažlivost. Pro střelecké dovednosti jsou nejúčinnější vizuální prostředky názornosti doplněné slovní instrukcí. V praxi se využívá samotné předvedení samotným trenérem, cvičencem nebo využitím audiovizuálních pomůcek (Provazník, 1982). Zásada aktivity a uvědomělosti vyžaduje aktivní přístup k plnění úkolů, s tím souvisí motivace (Brych, 1985). Motivace je vyvolána určitými pohnutkami, motivy, které podněcují tréninkovou činnost. Motivy jsou z pedagogického hlediska náhodné a málo podstatné. Trenér by měl v průběhu celého tréninkového procesu vysvětlovat smysl branně sportovních činností jako prostředek harmonického rozvoje osobnosti, upevňování zdraví atd. Aktivním přístupem a pochopení vytyčeného úkolu dochází ke zrychlení průběhu osvojení a ke zvýšení účinnosti tréninkového procesu. Zásada aktivity a uvědomělosti spočívá v pochopení cílů a úkolů tréninkových jednotek. Prováděná cvičení při

17

tréninkové jednotce by měla mít pozitivní emoce jako je pocit radosti, svěžesti. Jsou důležitá však i stereotypní únavná cvičení, které vedou ke zlepšení (Provazník, 1982). Zásada přiměřenosti je nejspíš nejdůležitější zásada pro dlouhodobou úspěšnost. Představuje postupnost a logickou posloupnost. Postupnost znamená, nepřeskakovat nenaučené kroky. Logická posloupnost znamená, že je potřeba zvládnout jednotlivé kroky, které následují za sebou. Systematičnost, což znamená práci podle předem připraveného programu, je nedílnou součástí v procesu učení. J. A. Komenský razil tyto zásady: -

„od snadného k obtížnému“

-

„spíše málo než hodně“

-

„spíše stručně než obšírně“

-

„spíše prostě než složitě“

-

„spíše blízkém než vzdáleném“ (známými pochopitelnými pojmy)

-

„spíše pravidelně než občas“

Trenérovi musí být dobře rozuměno, musí umět zaujmout, správně vystupovat a znát odbornou terminologii (Brych, 1985). Zásada trvalosti má na zřeteli trvalé osvojení vědomostí a dovedností. Tyto vědomosti a dovednosti by měli být na úrovni v podobě poznatkových a činnostních struktur, aby byly pro každého jedince trvalým a použitelným nástrojem (Obst, 2006). Ve sportovní střelbě má zvlášť velký význam. Tato zásada má za požadavek, aby všechny osvojené vědomosti a dovednosti mohly být kdykoli použity. Opakování a procvičování pohybových činností vede k trvalosti vědomostí a dovedností. Pro zvýšení zásady trvalosti je zapotřebí průběžné a přehledné opakování (Provazník, 1982).

2.3 Základní dovednosti při střelbě 2.3.1 Držení zbraně a poloha těla Držení zbraně je jeden z prvních kroků při základním výcviku. Není zde nutné dodržovat striktně sportovní pravidla a detailnější podrobnosti se nechají do dalších etap výcviku. Z počátku se začíná výcvikem v poloze vleže a nejlépe vzduchovkou. Při nácviku držení zbraně se umístí podpora (váleček, stolička apod.) tak, aby hřbet ruky 18

byl o podporu opřen. Je třeba dbát na výšku opory. Důležité je zasazení do ramene, to musí být pevné, aby zbraň se při vystřelení nesesmekla. Rameno, v němž je zbraň zasazená, nemá na zbraň tlačit. Loket je položen na zemi (na podložce) a dlaň je volně a přirozeně položena na pistolové rukojeti pažby. Ukazovák je zvolna přiložen na spoušťový jazýček, ostatní prsty zlehka přidržují pažbu. (Brych, 1985). Stabilita v poloze vleže spočívá ve velké stykové ploše (tělo střelce leží téměř celé na podložce) a na extrémně nízkém těžišti těla. Důležitou součástí je speciální vybavení a tím je i střelecký řemen, který je upraven pravidly. Je využíváno i střeleckého kabátu, který má přestavitelné zařízení k upevnění řemene na nadloktí. Poloha těla ke směru střelby je určována především šířkou ramen a délkou paží střelce. V sedmdesátých letech platilo pravidlo ležet asi 15 až 30 stupňů ke směru střelby, ale vcelku lze říci, že poloha může být 0 až 30 stupňů ke směru střelby. Důležitější je však poloha osy ramen (Horneber, 1998).

2.3.2 Míření Základní zásady správného míření jsou tyto: 1. oko střelce je zaostřeno na mušku 2. je potřeba sledovat, zda je muška v hledí vyrovnána 3. muška je „posazena“ pod spodní okraj terčového jablíčka 4. celá činnost míření netrvá déle než pět až sedm sekund 5. jestliže se rozostří mířidla je třeba míření přerušit 6. obraz mířidel pod terčem musí být pořád stejný. Kontrol správného míření, z pohledu trenéra, je velmi obtížná a to proto, že nemůže sledovat průběh míření souběžně s cvičencem. Trenér ukazuje chyby až zpětně a to podle rozptylu zásahů v terči (Brych, 1985). Při přesnosti míření je potřeba udržet správný obrazec mířidel. U začátečníků může být záměrný rajón, muška v co nejmenším záměrném rajónu na spodním okraji terče, dosti velký. U vyspělých sportovních střelců se jedná o velmi malý záměrný bod. Někteří střelci používají jako záměrný bod černý střed terče. Výhodou je přesně vymezený

19

záměrný bod. Zatím co nevýhodou je špatná viditelnost mířidel v černém středu terče (Hynouš, 1981). Při míření otevřenými mířidly je zapotřebí umístit mušku do zářezu hledí. Chybné polohy od správně umístěné mušky v zářezu hledí jsou: -

vrchol mušky je pod úrovní záměrných hran hledí

-

vrchol mušky je nad úrovní záměrných hran hledí

-

vrchol mušky je ve výši záměrných hran hledí, ale levý průsvit je větší než pravý

-

vrchol mušky je ve výši záměrných hran hledí, ale pravý průsvit je větší než levý

-

vrchol mušky je pod úrovní záměrných hran hledí a levý průsvit je větší než pravý

-

vrchol mušky je nad úrovní záměrných hran hledí a levý průsvit je větší než pravý

-

vrchol mušky je pod úrovní záměrných hran hledí a pravý průsvit je větší než levý

-

vrchol mušky je nad úrovní záměrných hran hledí a pravý průsvit je větší než levý

Musí se odlišit míření a zamíření. Při zamíření je nutné navést obrazec „rovné mušky“ pod spodní okraj černého středu terče. Časově omezeno je udržení zrakové ostrosti. Zaostření je možné jen na krátký časový úsek. Nesmí být delší než 10-12 sekund. Důležitou roli hrají světelné podmínky. Nesmí dojít k předržení zrakové ostrosti, muška by se začala jevit neostře, je nutné míření na krátkou dobu přerušit (Provazník, 1985).

2.3.3 Dýchání S technikou dýchání musí být střelec seznámen již na počátku i přesto, že správná technika dýchání není obtížná, mohlo by docházet nějakým chybám, snižující výkon. Dýchání je zcela přirozené do doby spouštění. K zadržení dechu dochází při spouštění a to na nezbytně dlouhou dobu (Brych, 2008). Nastává apnoická pauza a to při přerušení dýchání ve výdechu. Nejvhodnější doba k odpálení výstřelu je do 20 sekund. Tato doba stačí i k vypracování přesného zásahu. Při delším zadržení dechu a výstřelu následuje několik hlubších nadechnutí, aby se odstranilo kyslíkové manko v organismu (Fiala a kol., 2013). 20

Dýchání je potřeba nacvičovat, protože při delším zadržení dechu se zvyšuje únava a může se snižovat výkon. Únava z držení zbraně u začátečníků nastupuje rychle, proto se čas na vypracování výstřelu doporučuje spíše kratší (Brych, 2008).

2.3.4 Spouštění Již od počátku je zapotřebí si osvojovat správný způsob spouštění. Nesprávné spouštění může způsobit velké zhoršení výsledku. Po uklidnění a zaujetí polohy navede střelec zbraň do prostoru terče, při tom stále dýchá, dochází k položení prstu na spoušť. Ukazováček se má dotýkat jen lehce spoušťového jazýčku. Dotyk je asi v polovině až třetině délky posledního článku – jak ukazuje obrázek 1. Poslední fáze spouštění je obtížná kvůli současnému zadržení dechu a jemnému míření. Spouštění musí být téměř automatické, protože při jemném míření musí dojít k plné koncentraci a soustředění (Brych, 1985).

Obrázek 1 Správná technika spouštění (Brych, 2008)

Spouštění by nemělo být prováděno pomalu, ale plavně, bez trhnutí. Při střelbě dochází k nepřetržitému (většího či menšího) chvění zbraně. Střelec při spouštění a správném míření musí vybírat nejvhodnější okamžiky, kdy je chvění zbraně nejmenší (Jurjev, 1966). 21

Nejprve se střelec učí spouštění na bílý terčový list. Při tomto nácviku střelec nemíří, ale soustřeďuje se na „procítění“ spouštění. Po tom, co dosáhne střelec určité jistoty v práci na spoušti, se střílí na kruhový terč a pak teprve na hodnocený výkon (Štirand a kol., 1986).

2.4 Charakteristika osobnosti 2.4.1 Fyziologické znaky Díky anabolickým pochodům v tkáních těla dochází k růstu organismu. Podmínkou je živá hmota, hlavně bílkoviny. Souhrou řídících a regulačních mechanismů dochází k souměrnému růstu těla. Růst těla není v průběhu života rovnoměrný, v prvním roce života je růst těla do délky nejrychlejší. U dívek začíná zrychlení růstu mezi 12. - 13. rokem a dříve se zastavuje, to znamená, že ženy dosahují v průměru menšího vzrůstu. U chlapců končí růst kolem dvaceti let, zatímco u dívek v sedmnácti letech (Kratochvíl, 2012). Výška je určována spíše přírůstkem délky dolní končetiny než přírůstkem délky trupu. Přírůstek délky dolních končetin je u chlapců větší. Před pubertou je u obou pohlaví stejná průměrná délka dolních končetin. U žen se setkáváme s širší pánví, kratším femurem a mají kolodiafyzální úhel menší než 125°. To znamená častější valgózní postavení dolních končetin (Máček, Máčková, 1997). Krev je důležitým přenašečem a to mezi buňkami tkání a zevním prostředím. Skládá se z krevní plazmy (žlutá vazká tekutina) a z krevních buněk (červené a bílé krvinky, krevní destičky). Slouží k transportu např. rozvodu tepla po těle, roznášení kyslíku z plic do tkání, transport hormonů, vitamínů, atd. Krev nemá jen transportní funkci, ale i specifickou, jako je obranná funkce a schopnost udržovat stálé vnitřní prostředí. Celkové množství krve u dospělého muže je 5 – 6 litrů, u žen se jedná okolo 4,5 litru. Hemoglobin je červené krevní barvivo obsahující železo, na které se v plicích váže kyslík. Dospělý muže má ve 100 ml krve 16 gramů hemoglobinu, zatím co u ženy 14,5 – 15,5 gramů. Klidová spotřeba červeného krevního barviva je v průměru asi 4 ml O2 /min./100 gramů tkáně, při velké námaze stoupá na 10 ml (Dylevský, 2000).

22

Menstruace je opakující se krvácení, které nastává u dívek a žen v rámci menstruačního cyklu. První menstruace se u dívek objevuje obvykle ve věku kolem 12 let. Menstruace ustává v rozmezí 45 až 55 let věku ženy (menopauza). Menstruace ženu provází celým obdobím její plodnosti. Je to přirozená součást fungování organismu zdravé dívky či ženy. Menstruace běžně trvá několik dní. Většinou 3 – 5, ale za běžný interval můžeme považovat dobu od 2 do 7 dnů. Menses pro ženu představuje ztrátu přibližně 50 ml krve. Změny ovulačního cyklu mají vliv na stavbu a funkční stav děložní sliznice. Menstruační cyklus má čtyři fáze: 1. Menstruační fáze – začínání menstruačního cyklu, a to odloučením a odstraněním zničené sliznice. Trvá přibližně čtyři dny. 2. Proliferační fáze (růstová) – ukončení krvácení, kdy došlo k odloučení děložní sliznice od děložní stěny a sliznice je odplavena. Roste nová děložní sliznice. V dozrávajícím Graafově folikulu se tvoří estrogeny. Období mezi 5. – 12. dnem cyklu. 3. Sekreční fáze – sliznice se zvyšuje a rostou žlázky vytvářející mnoho hlenu. Období trvá od 12. – 27. dne cyklu. V této fázi je děložní sliznice připravena přijmout vajíčko. Mezi 12. – 14. dnem cyklu je vrchol tzv. ovulačního cyklu. Ve vrcholu ovulačního cyklu je sliznice dělohy nejlépe připravena k přijmutí oplozeného vajíčka. Nedojde-li k oplození vajíčka, zaniká žluté tělísko a klesá produkce progesteronu. 4. Ischemická fáze – trvá velice krátce, asi 24 hodin. Dochází k uvolnění oxytocinu, který vyvolává několikahodinové křečovité stažení cév zásobujících sliznici a ta se rozpadne. Krev odlučuje odumřelé vrstvy. Začíná nový cyklus (Kratochvíl, 2012). Od popsaného schématu existuje mnoho odchylek. Cyklus nemusí trvat přesně osmadvacet dní, může být delší či kratší. Nemusí se jednat o chorobný stav. Celý cyklus je vlastně zbytečný pokud nedojde k oplození vajíčka (Dylevský, 2000). Tělesná teplota a hladina progesteronu cyklicky kolísá v průběhu menstruačního cyklu. Tělesná teplota klesá na nejnižší hodnotu těsně před menstruačním krvácením. U aklimatizovaných žen, které cvičily v horku, ve srovnání s muži nebyly nalezeny rozdíly ve spotřebě O2, srdeční frekvenci. Ženy se potí méně a je to dáno vyšším prahem tělesné teploty pro začátek pocení. Trénované ženy trpí méně, než ženy netrénované, takzvanou dysmenoreou, to je bolest v břiše, hlavě, kříži a zvýšená dráždivost, únavnost, napětí při menstruaci. Sportující ženy méně vnímají bolest, je to tím, že při tréninku překonávají obtíže. Práh bolesti je u nich vyšší. Tvoření tréninkového plánu je

23

mnohdy upravován podle mnoho faktorů a menstruační cyklus by měl být mezi těmito faktory (Máček, Vávra, 1988). U sportujících dívek začíná menarche přibližně o 2 roky později než u nesportujících. Z hlavních příčin se uvádí snížení procenta tělesného tuku. Důkazem toho je i fakt, že u plavkyň, které mají tuku více a výkonnost je vysoká, ke zpoždění menarche nedochází. Menarche má biologický význam – dívky déle rostou, mají delší končetiny, užší boky, menší hmotnost, menší procento tuku než dívky dříve dospělé. Ať se žena rozhodne pro jakýkoli sport, je tento typ postavy určitě výhodou. Nelze zcela říct, zda menstruační cyklus ovlivňuje sportovní výkonnost, protože například v období menstruačního krvácení bylo dosaženo i rekordních výsledků (Máček, Máčková, 1997). Výkonnost jedince je ovlivněna z části jeho genetickými předpoklady a z části absolvováním pohybového tréninku. U žen se výkonnost za posledních desetiletí výrazně zvýšila, ale i nároky na ženu prudce stouply. Sportovní výkonnost žen a mužů se za posledních 40 let snížil o více jak 6 %. Často se kondiční trénink žen stává pouhou kopií tréninku mužů. Nerespektování zvláštností obou pohlaví se mohou stát příčinou řady problémů a komplikací. Podstatné rozdíly při řízení sportovního tréninku mají „genetickou – vrozenou“ povahu (Knorre-Vlasáková, Hogenová a kol., 2001). Rozdíly rozdělujeme do čtyř skupin:

1. anatomické 2. fyziologické 3. psychické 4. pedagogické (tréninkové).

Anatomické rozdíly: -

ženy jsou lehčí (cca o 19 %) než stejně staří muži

-

ženská stabilita je větší v důsledku nižšího těžiště

-

mají užší ramena a širší boky než muži

-

svaly z celkové hmotnosti těla tvoří u ženy cca 36 % u mužů o 12,8 % více

-

tělesný tuk u žen středního věku se pohybuje v rozmezí 22-26 % u mužů stejného věku v rozmezí 14-18 %

-

ženy mají více tuku v dolní části těla, zatímco muži v horní polovině těla

-

ženy ve věku 17-19 let dosahují „kostní“ dospělosti, muži později 24

Fyziologické rozdíly: -

srdce žen je přibližně o 20 % menší než u mužů

-

u žen je nižší transport kyslíku krví a cca 18-25 % nižší maximální spotřeba kyslíku než u mužů

-

u obou pohlaví je maximální hodnota srdeční frekvence stejná

-

předpoklad pro vytrvalostní práci je u žen lepší, protože lépe umějí z uložené chemické energie přejít na mechanickou práci

-

přibližně o 15 % mají ženy nižší bazální metabolismus než muži Psychologické rozdíly:

-

méně agresivnější jsou zpravidla ženy

-

na vnější podněty jsou ženy citlivější

-

role tréninku v jejich hodnotovém systému je většinou nižší u mužů

-

ženy mají větší náchylnost na intervence, která mohou změnit jejich vzezření

-

na dietologické intervence jsou více citlivé Pedagogické rozdíly:

-

ženy mají větší „citlivost“ na vytrvalostní trénink než muži

-

rovnováha dělá ženám menší problémy než mužům

-

rychlostně-silový trénink je spíše pro muže

-

aplikovaný trénink je u obou pohlaví prakticky stejný

-

u žen je zpravidla menší potenciální volný čas

Dále jsou různé odlišnosti v realizaci pohybového tréninku, které jsou významné v dané konkrétní situaci, ale postrádají obecný dopad. Hudba je pro ženy důležitější než pro muže, proto by měla doprovázet většinu jejich cvičení. Kontaktní či činnosti agresivního charakteru by měly být u žen sníženy. Ženy by měly být při řízení a vyhodnocování tréninku více méně hodnoceny „kladně“. U žen by měl být brán větší zřetel na individuální stav. Prožitky z pohybového zatížení jsou u ženy prožívány více než u muže, proto je důležité dát na ně větší důraz (Kratochvíl, 2012).

25

2.4.2 Sociální role Předmětem sociologie je zkoumání společenského života společnosti, jednotlivců a skupin. Sociologie zkoumá sociální chování. Sociologie jako badatelská práce se snaží pochopit, proč společnost vůbec existuje a proč lidé vytvářejí a přijímají různé typy společenských zřízení. Otázky týkající se vzniku jevů a procesů okolo nás a důvodů různých forem lidského jednání si pokládá právě sociologie. Sociologie se týká: rodiny, politické strany, náboženství, školy, podstaty moderní organizace a byrokracie, ekonomických organizací, významu vzdělání a kvalifikace, globálními problémy současnosti, vztahy ekologie, ekonomie a politiky. Ze sociologického hlediska jsou řešeny problémy populačního růstu, konflikt bohatství a chudoby, stárnutí obyvatelstva, masovou

kulturu,

nezaměstnanost,

různé

formy

diskriminace,

alkoholismus,

bezdomovství, politické postoje, vztah zájmového a výkonnostního sportu aj. Jedná se o problémy, s kterými se setkáváme v každodenním životě (Sekot, 2006). Ženské hnutí představuje kampaň za práva žen a její počátky sahají v Evropě do 17. století. Zprvu šlo o prosazování obecného práva žen na vlastnictví majetku a o možnosti vyššího vzdělání. V 19. století se ženské hnutí domáhalo zisku volebního práva. Prosazování rovných sociálních a ekonomických příležitostí mužů a žen se dělo ve 20. století. S nástupem tzv. druhé vlny feminismu se začal používat pojem „gender“ jako nový úhel pohledu na vztahy žen a mužů. Právě díky této vlně se sociologie začala více věnovat problematice postavení žen ve společnosti. Do té doby byla žena spojována s úlohou manželek a matek v rodinách a sociologie byla zaměřena především na muže. Zakladatel a představitel teorie mužských a ženských rolí je považován Talcott Parsons. Zabýval se studiem rodiny a začleňování do společnosti. Pojem role měl za následek osvojování si příslušných mužských či ženských rolí každým jednotlivcem. Parsons zavedl, kvůli objasňování rozdílů v postavení žen a mužů, dichotomii instrumentálního a expresivního vedení. Instrumentalita byla zaměřena na oblast pracovní a ekonomickou, expresivita souvisela s domácností a výchovou dětí (Kratochvíl, 2012). Velký přínos Parsonsova přístupu byla identifikace a popis rolového konfliktu. V současnosti se ženy do něho dostávají. Na ženu jsou kladeny dva rozporuplné požadavky. Na jedné straně je vyžadován rodinný a pracovní život, především (expresivní) orientace na plnění mateřských úkolů. Na straně druhé je společnost

26

orientovaná na rovné podmínky pro rozvoj a uplatnění jejich schopností. Tedy ženy by se měly realizovat i v oblasti pracovní. Parsonsova teorie ukazuje na společenské zdroje existujících nerovností v postavení žen a mužů (Křížková a Pavlica, 2004). V tradiční společnosti nedochází ke kontrole jednání svých členů. Mocenská legitimita má takový systém, že ztrácí půdu pod nohama a s ním se nazírání na svět a výklad světa zásadně mění. Pro snahu kontrolovat mechanismy nové společnosti vzniká sociologie. Ta je produktem modernity, vzniká jako pokus pochopit a vysvětlit převratné změny, které probíhaly v době 19. století. Sociologie rozeznává z historického hlediska tři významné fáze dějin lidské společnosti: 1. Tradiční – preindustriální společnost - je charakterizována vehementní snahou člověka vydobýt na přírodě životadárné zdroje založené na vlastnictví půdy, organizaci práce, sezónní činnosti a roli rodinného hospodářství. 2. Industriální (moderní) společnost - profilovaná neustálou snahou člověka získat moc nad přírodou, kdy dominantu tvoří vztah člověka a stroje. Přírodní prostředí se mění v prostředí technické, zvyšuje se sekundární sektor, rozhodující roli zaujímá produkce materiálních výrobků, roste význam polokvalifikované pracovní síly. Moderní společnost zásadně mění jak způsob hospodářské produkce společnosti, tak formy mocenského uspořádání a jejich ideologické reflexe. Přináší nové formy progresivní organizace, nově utváří vývoj podoby struktury sídliště a vyvolává revoluční rozvoj dopravy a sdělování, tvoří základní předpoklady vzniku rozvoje masové kultury. Vznik relativně svobodných jedinců je konfrontován se sílícím vlivem a politickou anonymitou voličů, tržní povahou koupě a prodeje a ekonomickou vazbou zaměstnanců a zaměstnavatelů. Komplex hospodářských, politických a sociálních sfér společnosti je stále neosobnější, abstraktnější a v rozhodování anonymnější. Individuální cesta k získání sociálního postavení vymezeného mírou majetku, moci a prestiže nastupuje místo dědičně stavovské příslušnosti. 3. Postindustriální (postmoderní) společnost - zvýšením významu mezilidské komunikace

ze

všech

sil

rozvíjí

intelektuální

technologie,

dává

rozvinout

zpracovatelskému průmyslu, oblasti služeb a informačním technologiím spolu s dynamizací finančnictví, zdravotnictví, vzdělání, výzkumu a veřejné správy. Uplatnění kvalifikace a vzdělání je v první řadě závislé na existenci zaměstnanosti, mnohonásobně roste význam informací a zájem lidí se od materiálního blahobytu přesouvá do touhy po ničím neomezovaných příležitostech globální mobility, výjimečných zážitcích a nových 27

zkušenostech. Na základě „společnosti vědění“ dochází k prolínání vědy, technologie a demokratizace univerzitního vzdělání (Kratochvíl, 2012). Funkcionalismus byl sociology kritizován, že teorii rolí nebyla problematizována či řešena, byla spíše jen popisována. Mnoho autorů a autorek kritizovalo zejména kapitalismus vůči generové souvislosti se společenskou dělbou práce. Částečně se inspirovali marxismem, což dokazuje i mýtus, že feministky propagují komunismus a proto představují hrozbu demokracie. Ve skutečnosti je žena, v kapitalistickém systému dělby práce, spojována s neplacenou reproduktivní prací a muži s placenou produktivní prací. Ženská práce je méně ceněna oproti mužské, která je jako prostředek tvorby materiálních hodnot a finančního zisku. U některých autorů je prapříčina existující diskriminace žen především v kapitalistickém systému dělby práce, jiní autoři zase tvrdí, že zdroje generových nerovností jsou mnohem starší než kapitalismus (Křížková a Pavlica, 2004).

2.4.3 Emocionální příčiny I muži jsou zaplavováni emocemi, které nezvládají. Z toho důvodu „emoce“ nejsou jen výsadou žen. Ani jedno pohlaví, z důvodů kulturní tradice společně s výchovou, nedovolí prožívat emoční situace skutečně naplno. Mnoho lidí má strach z emocí podobně jako z nemocí, ale emoce nejsou onemocněním. Podobně jako nemoc přicházejí emoce většinou neočekávaně a z části nás omezují, analyzují, pohlcují. Jsou příjemné či nepříjemné zato často nevysvětlitelné a záhadné. Jistě znáte úsloví typu: smál se jako blázen či nevidí – neslyší nebo pěkně to s ním cvičí. Emoce jsou intenzivní a zaplavují jak naše tělo, tak naši mysl a provokují k jednání, které si pak vyčítáme (Kratochvíl, 2012). Emoce jsou ztotožňovány s pojmem cit a označuje se jimi takové stavy, jako jsou radost, hněv, smutek, závist, lítost, strach atd. Podle psychologického vymezení pojmu jsou emoce obtížně definovatelné. V psychologických slovnících je význam pojmu emoce následující: „1. komplexní citový stav doprovázený charakteristickými motorickými a žlázovými aktivitami

28

2. komplexní chování organismu, v němž predominují viscerální komponenty, resp. 1. mentální stav, charakterizovaný cítěním a doprovázený motorickými projevy, který se vztahuje k nějakému objektu nebo vnější situaci, 2. excitovaný stav mysli, který doprovází k cíli zaměřené chování 3. afektivní stav, který je důsledkem překážky nebo oddálení instinktivní akce 4. dynamický projev instinktu (psychoanalýza) 5. dezorganizovaná odpověď organismu 6. totální akt organizovaný kolem autonomně kontrolovaného komplexu chování (tj.

aktivita

organizované

převážně

vegetativní

nervovou

soustavu)“

(Nakonečný, 2000). Pro pochopení emocí jako psychologického jevu mají zásadní význam komponenty emocí, které jsou dva základní: zážitková a somatická (změny v motorice a doprovodné fyziologické změny). Komplexnost je základní charakteristikou emocí. Tato komplexnost emocí je spojena s fyziologií organismu, ale je dána i tím, že mají rozhodující funkce v psychické regulaci činnosti. Polarita emocí je podstatným znakem, zejména v citové složce. Každá emoce, respektive cit, má svůj protikladný pól: úctaopovržení, radost-smutek, závist-přejícnost, lítost-zlomyslnost…Polarita je základním znakem přírodních i společenských jevů vůbec např.: kladná a záporná elektřina, den a noc, muž a žena. Stejně jako jednání i myšlení vykazuje pohyb v polaritách (Kratochvíl, 2012). Charakteristika emocí z behavioristického hlediska: -

v psychologických situacích se rodí emocionální chování

-

fyziologické změny v organismu doprovází emocionální chování

-

charakteristickým znakem emocionálního chování je zeslabení nebo vyloučení korové kontroly

-

averzi k podněcující situaci vyjadřuje emocionální chování

-

emocionální chování je dezorganizované

Charakteristika emocí z mentalistického hlediska: -

city mají různou hloubku např. radost (od slabého potěšení až k rozjaření)

-

máme smíšené city, ale vystupují jednotlivě

-

city mají určité trvání 29

-

city se liší intenzitou, projevují se v hloubce prožívání

-

city jsou vždy obsahově něčím specifickým, změna intenzity je i změnou kvality

-

ve vzpomínce máme city a jsou vyvolány vnitřními i vnějšími podněty

-

stejný podnět nevyvolá stejné city jako dřív – návštěva stejného místa, nové potkání s určitou osobou nevyvolá už stejné city

-

stejné to je i s kontrastními podněty: to, co jednou vyvolává radost, ji v jiném případě nemusí vyvolat

-

city prožíváme buď aktuálně, nebo ve vzpomínkách a očekáváních

-

původní

živost

ztrácejí

aktuální

city,

které

mohou

být

předmětem

sebepozorování a úvah -

city mohou být objektivizovány, ačkoli jsou subjektivní

Emoce v lidském životě hrají velikou roli v něčem, čemu se člověk snaží vyhnout nebo naopak něco získat. City člověka často i zrazují, emoce jsou životní směrovkou k dosahování příjemného a vyhýbání se nepříjemnému. Usměrňují jednání a determinují vnímání, myšlení a paměť. Emoce mají vztah s motivací. Motivace je proces, který udržuje zacílené chování. Motivující vliv mají odměny a tresty. Člověk se snaží dosahovat naučené odměny a vyhýbá se naučeným trestům (Kratochvíl, 2012). Přítomnost ostatních lidí vede také k možným změnám v činnosti sportovce (tzv. sociální facilitace). Sociální facilitace znamená tendence v přítomnosti dalších lidí podávat u snadných úkolů lepší výkony a u obtížných horší výkony (Kassin, 2007). Na závodech prožívají střelci značné emocionální napětí. Zvýšené napětí vede k přílivu energie, zvyšuje pozornost a intenzitu pocitů, snižuje pocit únavy, ale na druhé straně, je-li příliš silné, vede k narušení senzomotorických reakcí. Střelec se snadno vyrovnává se statickým napětím, ale činnosti, které vyžadují přesnost a koordinaci, vykonává hůře. Existuje názor, že některé osoby nereagují na atmosféru závodů. Závody v nich nevyvolávají emocionální napětí. Z toho vyplývá tendence vyhledávat právě takové typy. Je však třeba říci, že lidé, kteří na závodech nepociťují žádné rozrušení, jsou většinou lhostejní ke střeleckému sportu. Zabývají se střelbou určitou dobu jako zábavou, ale usilovnou práci do tréninku nevkládají a stabilních výsledků nemohou dosáhnout. Kromě toho je dokázáno, že pro dosažení vynikajících výsledků ve střelbě musí být u sportovce dosaženo optimální úrovně psychologických reakcí, k čemuž je 30

potřeba i jistého nervového napětí. Při lhostejném vztahu k výsledkům nedochází ke zvýšené pozornosti, intenzitě pocitů atd. Lhostejnost při závodech často i k lhostejnosti v tréninku (Skanaker, Antal, 2007).

2.5 Sportovní příprava K tomu, abychom dosáhli co nejpestřejší zásobárny pohybů, nám v tréninku slouží především všeobecná a všestranná příprava. Všeobecná příprava Cvičení spadající do této oblasti jsou vlastně všechny, které nesouvisí s danou specializací. Pro bližší představu je to například běh na lyžích pro fotbalistu, plávání pro hokejistu, volejbal pro hráče softbalu. O všeobecné přípravě můžeme tedy mluvit ve smyslu doplňkových sportů, které hráč dělá rád mimo svoji určenou specializaci (Perič, 2012). Všestranná příprava Charakteristickým rysem všestranné přípravy je co nejširší nabídka různorodých pohybových činností. V praxi se dá říci, že čím větší tato nabídka je, tím lépe. Seznámit děti s co největším počtem sportů a vůbec druhů pohybových aktivit je ideální ukázkou všestrannosti. Velice dobře se dá využít nabídka sezónních sportů. Pokud chceme využít všestrannosti opravdu vrchovatou měrou, je velice důležité ctít senzitivní období jednotlivých pohybových schopností. Cvičení tohoto charakteru mají všeobecně rozvíjející charakter a jejich úkolem je především vhodný rozvoj, který je důležitým odrazovým můstkem pro pozdější specializovaný trénink (Perič, 2012). Všestrannost můžeme dělit: a) všeobecnou (obecnou) – veškeré pohybové činnosti (atletika, plavání, lyžování, hry dle možností); b) specializovanou – využívá tréninkové prostředky, jejichž charakter odpovídá pohybové činnosti příslušného sportovního odvětví; c) v rámci vybraného sportu (speciální) – důvody pro zařazení tohoto typu všestrannosti jsou především didaktické, např. hráč kopané, by měl umět hrát na všech postech (Perič, 2012). Specializaci jako komplex nejednostranných procesů, které jsou založeny na všestranném rozvoji. Stejně jako se ze sportovců začátečníků stávají postupně profesionálové, tak i jejich trénink se postupně vyvíjí, ať už z hlediska objemu nebo 31

míry specifičnosti. Většina autorů se shoduje na tom, že specializovaný trénink a trénink se zaměřením na specifická cvičení je vhodné zařazovat až po tom, co jedinec získá veškeré základy všestrannosti. Poměr zařazování všestranných cvičení a cvičení specifických se odvíjí od dané sportovní specializace (Bompa, 2009).

2.5.1 Sportovní výkon Jednotlivé sportovní odvětví a disciplíny lze začlenit podle typu sportovních výkonů do následujících sedmi skupin: 1. Senzomotorické výkony – jedná se o disciplíny, které jsou charakteristické snahou co nejpřesněji zasáhnout určitý cíl. Při výkonu se kladou vysoké nároky na úroveň senzomotorických schopností a koncentraci pozornosti. 2. Rychlostně-silové výkony – do této kategorie patří např. atletické běhy na krátké tratě, vrhy a hody, vzpírání, atletické skoky, u kterých jde o krátkodobě trvající výkony s úlohou přemístit vlastní tělo co nejdále, nejvýše. Výkony kladou vysoké požadavky na schopnost maximálně koncentrovat volní úsilí. 3. Vytrvalostní výkony – cílem těchto výkonů je překonání delší vzdálenosti v co nejkratším čase. Výkony jsou náročné na projevy volního úsilí v zaměření na překonání únavy a s tím spojených nepříjemných bolestivých pocitů. Úkolem je překonat danou vzdálenost v co nejkratším čase. Při tomto zatížení jsou nároky na energetický i oběhový systém a dýchací aparát podstatně vyšší než u rychlostně-silových výkonů. Z hlediska globálního do této kategorie patří běh na lyžích. 4. Technicko-estetické výkony – jsou zaměřené na přesné a dokonalé vykonání pohybové sestavy. Tyto výkony kladou vysoké požadavky na koordinační schopnosti a pohybovou kreativitu (např. krasobruslení, gymnastika). 5. Výkony spojené s ovládáním stroje, nářadí a zvířete – cílem u těchto výkonů je překonání stanovené vzdálenosti v co nejkratším čase s využitím strojů a

32

různých druhů náčiní. Výkony kladou vysoké nároky na rychlé rozhodování, odvahu a překonání strachu. 6. Individuální úpolové výkony – cílem při těchto výkonech je překonat odpor soupeře během zápasu tělesnou, technickou a taktickou převahou. 7. Kolektivní výkony – dosáhnutím cíle se rozumí překonání soupeře a vítězství v zápase. K tomu dochází většinou použitím složité pohybové struktury a jejich tvořivé kombinace individuálních a kolektivních prostředků. Variabilita pohybových zručností je při tom vysoká. Zařazení všech sportovních odvětví do těchto sedmi skupin není vždy jednoznačné, u některých sportovních odvětví dochází k jejich vzájemnému propojení (Choutka, Dovalil, 1991). Na dosažení vrcholného střeleckého výkonu se zaměřuje střelecká příprava již v mládežnickém věku a je cílevědomou a dlouhodobou přípravou. Trénink mládeže není zaměřen jen na střelecký výkon a není samoúčelný. Má význam ve společenských a osobních hodnotách, jako je vysoká úroveň tělesných a duševních schopností. Sportovní trénink mládeže by měl být především zaměřen na: -

výchovu a rozvoj základních tělesných vlastností (síla, obratnost, vytrvalost, pohyblivost)

-

zvýšení funkčních možností organismu

-

osvojení si speciálních sportovních norem a pravidel chování

-

nácvik dovedností

-

získání teoretických znalostí, tréninkových i závodnických zkušeností, které umožňují plánovat co nejracionálněji trénink a zvolit správnou taktiku v době závodů (Provazník, 1982).

Rozvoj dovedností však nepřichází sám o sobě, významnou měrou se na něm podílí právě trenéři a rodiče dítěte, kteří svou činností určují, zda dítě pozitivní aspekty sportu získá či ne (Gatz, Messner & Ball-Rokeach, 2002). Celistvý pedagogický proces a specifický způsob na splnění tréninkových úkolů se podílí technické, taktické, psychologické, teoretické a tělesné složky (Provazník, 1982). 33

2.5.2 Technická příprava Obsahem technické přípravy je především rozvoj a stabilizace pohybových dovedností tak, abychom je mohli realizovat v soutěžních podmínkách. Dále také rozvoj koordinačních schopností, které nám tvoří základ pro zvládnutí účinné techniky. Jedná se především o proces motorického (pohybového) učení (Lehnert, 2001). Technickou přípravou cvičence rozumíme osvojení si základů techniky činností prováděných v průběhu tréninku a soutěže. Jde o řízený proces formování vědomostí, zručností a návyků, které jsou součástí techniky střeleckých činností. V tréninkových procesech je třeba dbát na věk cvičence. V první etapě střeleckého tréninku jde především o zvládnutí zaujetí polohy a osvojení si prvků přesného výstřelu. V další etapě tréninku je zapotřebí zdokonalování střeleckých dovedností a spojování v jeden celek. Obsahem základní etapy střeleckého tréninku mládeže v technické přípravě je nácvik střelecké polohy vleže a vstoje, míření, dýchání a spouštění (Provazník, 1982).

2.5.3 Tělesná příprava S trénováním vytrvalosti lze začít již v raném věku. Podobně jako v případě rychlosti. Každodenní aktivita vytrvalostního charakteru může všestranně vylepšit vytrvalostní potenciál v dospělosti. Z tréninkových metod se doporučuje souvislý běh a fartlek; náročný intervalový trénink spíše až od puberty (Grasgruber, 2008). Sportovní střelba obsahuje řadu náročných dovedností a zvláštností, které jsou závislé na dobrém fyzickém stavu mladého střelce. Patří k nim: -

vysoký stupeň napětí centrální nervové soustavy, nezbytný pro přesnou střelbu

-

velká tréninková zátěž, převážně práce statického charakteru

-

nezbytnost udržení velké přesnosti jednotlivých střeleckých činností, zvýšená soustředěnost

-

ztížení plicní ventilace, úplným přerušením dýchání v průběhu míření a spouštění, stísněnou polohou hrudníku v poloze vleže

-

trvalé a značně silné dráždění sluchového ústrojí.

Při práci s mladými střelci musí být důsledně uplatňována zásada posloupnosti (Provazník, 1982).

34

2.5.4 Taktická příprava Obsahem taktické přípravy je především nácvik a osvojení potřebných vědomostí, zdokonalování různých způsobů řešení soutěžních situací a přizpůsobování osvojených řešení v měnících se podmínkách. K základním úkolům taktické přípravy patří nácvik a zdokonalování taktických dovedností, rozvoj taktických schopností a osvojování taktických vědomostí (Lehnert, 2001). Rozvoj taktických schopností je dlouhodobým procesem, ten zároveň probíhá s ostatními složkami sportovního tréninku. Sportovní taktikou se rozumí výběr optimálního způsobu boje v konkrétních podmínkách. Zahrnuje účelné způsoby činnosti cvičence (Provazník, 1982).

2.5.5 Psychologická příprava Psychologickou přípravu lze zařadit jako cílevědomé využití psychologických poznatků k prohloubení efektivity tréninkového procesu. Cílem psychologické přípravy sportovce je na základě psychologických poznatků zvýšit účinnost ostatních složek sportovní přípravy a v soutěži stabilizovat výkonnost na úrovni dosaženého stavu trénovanosti (Dovalil, 2009). Psychologická příprava sportovce se snaží snížit na minimum působení negativních psychogenních vlivů a tím vytvořit předpoklad pro úplné využití funkčních možností organismu. Cílem této přípravy je připravit sportovce tak, aby i v obtížných podmínkách závodu vždy podal výkon, odpovídající jeho funkčně mobilizačním možnostem - tj. výkon, na který je trénován (Hošek, 1979).

2.5.6 Teoretická příprava Propojuje a prolíná se všemi složkami sportovního tréninku. Způsob a rozsah předávání teoretických poznatků musí odpovídat specifikům jednotlivých etap sportovní přípravy (Lehnert, 2001).

35

2.6 Fyziologie zátěže Lidský organismus, především pak jeho funkční systémy reagují na zátěž způsobenou sportem, prací, ale i jinými činnostmi, které provozuje. Efektivita práce jednotlivých systémů je pak závislá jednak na vnitřních vlivech tedy na biologickém základu tělesné zdatnosti, který se vyvíjí v geneticky determinovaném rozsahu předpokladů. Nicméně přesto ji lze poměrně značně ovlivnit početnými vnějšími faktory například tréninkem. Při ideálním stavu se vnitřní prostředí nachází v homeostáze, tj. ve stálosti vnitřního prostředí. Při jeho vychýlení různými faktory neboli stresem (narušení stálosti vnitřního prostředí) se však tělo postupně adaptuje (Bartůňková a kol., 2013).

2.6.1 Stres Stres je nespecifická (stereotypně nastávající) reakce organismu na zátěžové vlivy (stresory) které ohrožují organismus. Máme tři fáze stresové reakce. První fáze je poplachová reakce, kdy se aktivuje kardiorespirační systém, vyplavují se katecholaminy apod. Druhá fáze tzv. adaptační fáze, kdy je schopnost organismu odolávat stresu největší. Třetí je fáze vyčerpání. Ta nastává, pokud je stres příliš silný nebo pokud trvá příliš dlouho. Stresová situace v podstatě zajišťuje udržení homeostázy za mimořádných podmínek a směřuje k přežití organismu (Kittnar, 2009).

Sportovci náchylní k přespřílišnému nervovému rozrušení překračují hranici optimálního psychického stavu. Již dlouho před závody jsou neklidní a bezprostředně před střelbou mají sklon k obavám, sebepodceňování, jsou pesimističtější atd. Tyto neúměrné obavy jsou především vázány na výsledky střelby a nepříznivě ovlivňují výkon sportovce (Hošek, 1992).

2.6.2 Únava Soutěžní a tréninková činnost vyvolává únavu. Ta se projevuje především ve snížení výkonu. Rozlišujeme únavu tělesnou a duševní, akutní (celkovou a místní) a chronickou. Únava periferní je pak klasifikována změnami ve svalech (vyčerpání energetických rezerv, zvýšená koncentrace laktátu, pokles vody) a únava centrální sníženou funkcí centrální nervové soustavy. Únava se posuzuje podle rychlosti

36

zotavných procesů, směřujících k obnově rovnovážného stavu organismu (Dovalil, 2002). Obecně je možno uvést faktory, které na únavu působí – věk, choroba, zevní prostředí a jeho změny, stupeň adaptace organismu ve vztahu k příslušné zátěži, momentální stav organismu, biorytms. Únava se vždy projevuje na více tkáních. Tyto tkáně se mezi sebou ovlivňují (Handzo a kol., 1988). Střelecký výkon charakterizuje přesnost, preciznost a stabilita držení. Existují faktory, jako například zvýšení postojového vychýlení a srdeční frekvence, které přispívající ke snížení střelecké výkonnosti. Bylo zjištěno, že periferní svalová únava vyvolaná krátkodobým, ale vysokým cvičením má vliv na postojovou stabilitu. Dokazuje to zhoršená schopnost udržet stabilní, vzpřímenou polohu. Na rozdíl od střelby z polohy vleže, bylo zjištěno, že únava nohou má vliv na výkon při střelbě ze stoje. Únava je ještě ve střelbě z pistole umocněna třesem ramen a třesem těla (Brown, Tandy, Wulf a Young, 2013).

2.6.3 Srdeční frekvence 2.6.3.1 Srdce Srdce je dutý svalový orgán uložený v osrdečníku a tvořený čtyřmi oddíly: dvěma předsíněmi a dvěma komorami. Předsíně slouží jako rezervoáry, z nich se plní komory (Hrazdíra, Mornstein, 2001). Srdeční sval je zvláštním druh svalu, proto dosahuje neustálé činnosti. Má řadu vlastností svalu kosterního (např. rychlost stahu) i svalu hladkého (např. vytrvalost v činnosti (Seliger, Vinařický, 1970). „Srdce je pumpa, která zajišťuje obíhání krve v cévách. Orgán tvořený svalovinou, která se liší od ostatní svalové tkáně. Jednotlivé svalové buňky jsou propojeny plasmatickými můstky, myofibrily jsou příčně pruhované. Srdeční svalovina má několik zvláštních vlastností. Automacie znamená, že srdeční vzruch vzniká přímo ve specializovaných svalových buňkách, které jsou součástí srdečního převodního systému a vytvářejí pravidelné vzruchy. Převodní systém je autonomní (nezávislý), to znamená, 37

že srdce pracuje i po vynětí z organizmu při zachování dodávky kyslíku. Další vlastností myokardu je vodivost, kdy se tento vzruch převádí nejen převodním systémem, ale podráždí se i buňky celého příslušného srdečního oddílu, který je aktivován. Dráždivost znamená odpověď svaloviny na nadprahový podnět a stažlivost je schopnost kontrakce. V srdci jsou tedy vlákna stažlivá (kontraktivní) a vlákna vodivá.“ (Cinglová, 2002)

2.6.3.2 Srdeční činnost Srdce svou činností se přizpůsobuje měnícím se potřebám organismu změnami tepového objemu, krevního tlaku a srdeční frekvence. K přizpůsobování srdeční činnosti dochází pomocí místních organismů a extrakardiálních vlivů. Podle FrankStarlingova zákona se srdeční kontrakce zvětšují se vzrůstajícím plnícím objemem. Když se svalová vlákna více protáhnou, zmenší se vzájemný přesah aktinových vláken a rozsah možné interakce aktinu a myosinu se zvětší. Tím se stah zesílí. Souvislost mezi zvýšením frekvence a zvýšením síly stahu je označována jako inotropní vliv. Podstatou je zvýšený vtok kalcia do intracelulárního prostoru při zvýšené srdeční frekvenci (Mysliveček, 2002).

2.6.3.3 Srdeční cyklus Srdce pracuje ve dvou základních fázích, tyto fáze se neustále opakují. První fáze – diastole, zde se otevírají chlopně mezi síněmi a komorami, komory se plní krevním proudem ze síní. V poslední části této fáze se objem komor doplní krví při aktivní kontrakci síní. Objem komor na konci diastoly je největší. Dosahuje asi 120 – 140 ml. Druhá fáze – systola, rozšíří-li se vzruch na svalovinu komor, začínají se svalová vlákna stahovat, zvyšuje se tlak uvnitř komor. Chlopně atrioventrikulární se uzavřou, aby krev neproudila zpět do síní. Nejprve se nemění objem komory. Přesáhne-li tlak v komorách tlak v tepnách (aortě a plicní tepně), otevřou se poloměsíčité chlopně a dochází vypuzení krve do oběhu. Toto je ejekční fáze systoly. Nejdříve je krev vypuzována rychle, potom pomaleji. Tlak vypuzované krve postupně klesá. Kontrakce ustává, a když je tlak v komorách nižší než v tepnách, poloměsíčité chlopně se uzavřou a končí systola. Při jedné systole se vypudí do oběhu 70 – 80 ml krve (Cinglová, 2010).

38

2.6.3.4 Rychlost srdeční frekvence Srdeční frekvence je téměř pravidelná. U mladších lidí a dětí dochází v období vdechu k mírnému zrychlování. Tímto se srdce plní více. Tento jev nazýváme respirační arytmií. Srdeční frekvence a její hodnoty se pohybují u novorozenců kolem 120 tepů za minutu, u dospělých mezi 60 – 80 tepy za minutu. Tyto hodnoty se shodují průměrné populaci. Tachykardii označujeme jako zvýšenou tepovou frekvenci a její hodnoty leží u hranice 90 tepů za minutu. Bradykardie je opakem tachykardie, kdy pozorujeme u dospělých pokles na méně než 50 – 60 tepů za minutu. Zde je třeba se zmínit, že již nižší frekvence než 30 tepů za minutu způsobuje zástavu srdečního oběhu (Drábková, 2001). Když roste srdeční frekvence, snižuje se hlavně doba trvání diastoly. Systola se zkracuje méně. Srdeční frekvence je zrychlována např. vlivem zvýšené okolní teploty, rozrušení, cvičení. Srdeční frekvence je zpomalována ve spánku vleže (Cinglová, 2002). Jako nepřímý ukazatel zatížení organismu lze použít tepovou frekvenci. Ve spánku se nechají naměřit nejnižší hodnoty klidové tepové frekvence a tuto hodnotu nazýváme bazální (Drábková, 2001).

2.6.3.5 Řízení srdeční frekvence Činnost srdce je vyvolána automatickými vzruchy vytvářenými v uzlíku sinoatriálním. A to proto, že srdeční činnost se mění za různých okolností (při tělesné práci, při únavě, při změně polohy, při emocích apod.), je zřejmé, že na vytváření vzruchů působí také různé zevní i vnitřní vlivy. Změny srdeční činnosti mají většinou účelový charakter, tj. jsou výrazem přizpůsobení činnosti srdce potřebám organismu (Seliger, 1983). Na zvýšení srdeční frekvence se podílí snížená aktivita baroreceptorů v arteriích, levé komoře a plicní cirkulaci, zvýšená aktivita síňových receptorů reagujících na zvýšené natažení, nadechnutí, vzrušení, zlost, bolestivé podněty, hypoxie, námaha, adrenalin, thyroidní hormony, horečka. Na zpomalení srdeční frekvence má vliv noradrenalin, zvýšená aktivita baroreceptorů v arteriích, levé komoře a plicní cirkulaci, výdechem, strachem, žalem, zvýšeným intrakraniálním tlakem (Ganong, 2010).

39

Činnost srdce je regulována autonomním nervstvem. Sympatikus má účinky pozitivně chronotropní, dromotropní, inotropní a bathmotropní. Stupňuje sílu stahu, frekvenci, vodivost a dráždivost. Dále sympatikus ovlivňuje reakce organismu, které mobilizují jeho aktivitu a to při nebezpečí a stresu. Parasympatikus má účinky opačné. Jeho mechanismy lze považovat za opak mechanismů, jimiž působí sympatikus. Sympatikus a parasympatikus mají určitou stálou aktivitu. Vlivy autonomních ústředí mohou být spuštěny i emocemi. Při vylučování adrenalinu z nadledvin, to může být při stresu, může uplatnit své účinky na řízení srdeční činnosti. Pro řízení srdeční činnosti je charakteristické, že nejprve probíhají změny frekvence, a poté objemové změny. (Mysliveček, 2002)

40

3 CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE 3.1 Cíl práce Cílem této práce bylo zjistit vliv srdeční frekvence na kvalitu výkonu ve sportovní střelbě. Na základě výsledků porovnat kontrolní skupinu s experimentální skupinou.

3.2 Hypotézy práce H1: Výsledky střelby budou u kontrolní skupiny lepší než u experimentální skupiny. H2: Průměrná srdeční frekvence bude u kontrolní skupiny nižší než u experimentální skupiny. H3: Srdeční frekvence, která překročila průměrnou srdeční frekvenci, bude mít vliv na kvalitu výkonu střelby.

3.3 Úkoly práce Pro tuto práci byly stanoveny tyto úkoly: -

prostudovat odbornou literaturu týkající se dané problematiky

-

sestavit obsah práce a stanovit hypotézy

-

naplánovat měření

-

výběr střelců do kontrolní a experimentální skupiny

-

zajistit prostředky (přístroje) k záznamu měření testování (sporttestery), software na zpracování výsledků

-

statisticky zpracovat získané údaje

-

vyhodnotit a srovnat získané výsledky

41

4 METODIKA PRÁCE 4.1 Charakteristika souboru Výzkumné šetření se provádělo na dvou skupinách. V kontrolní skupině byli střelci z klubu SSK DELTA Praha, kteří se léta zabývají a pod odborným dohledem trénují, zatím co v experimentální skupině byli vybráni stratifikovaným výběrem sportovci, kteří studují na FTVS, ale se sportovní střelbou začínají či ji provozují jako výukový předmět. Jak kontrolní tak i experimentální skupina se skládala z 6 střelců, byli jimi muži i ženy. Dotazování a měření probíhalo 9. 6. 2014 a 11. 6. 2014.

4.2 Organizace výzkumného šetření Na základě odborné literatury byl sestaven obsah práce. Byly stanoveny hypotézy. Po konzultaci s vedoucí práce a Ing. Brychem se výzkumné šetření provádělo na dvou místech. Střelci z klubu SSK DELTA Praha se podrobili šetření na střelnici, kterou jejich klub používá a ta se nachází v areálu Ministerstva Obrany České Republiky. Studenti FTVS se podrobili šetření na střelnici, která je v areálu Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Byl vytvořen jednoduchý dotazník, který je uveden v příloze č. 3. Z kterého se hlavně zjišťovala doba věnující se střelbě. Celková doba dotazování a měření záležela na samotném střelci – nebyl časově omezen. Po dobu výzkumného šetření se střelcům měřila srdeční frekvence za pomocí sporttesterů značky Polar. Střelci stříleli vzduchovou puškou na vzdálenost 10 metrů na příslušný terč. Jejich měřená střelba, která se skládala z 10 ran, byla v režii samotného střelce. Mohl si dát několik zaměřovacích ran. Byl vypracován Informovaný souhlas - viz Příloha č. 2 a podána Žádost o vyjádření etické komise UK FTVS, která projekt práce schválila – viz Příloha č. 1. Střelci byli seznámeni s podstatou výzkumu, s jeho cíli, metodami a postupy. Byly informovány o anonymitě získaných dat a jejich použití v této práci.

42

4.3 Použité metody Diplomová práce je založena na změření srdeční frekvence, přesnosti střelby a porovnání výsledku měření. Měření srdeční frekvence je prováděno elektronicky pomocí přístrojů (sporttesterů) zaznamenávajících srdeční frekvenci do paměti pro možnost pozdějšího využití dat. Tato data jsou přenesena do počítače, kde se s pomocí speciálních programů zpracovávají. K dalším funkcím sporttesterů patří např. měření výdeje energie, měření nadmořské výšky, měření času, atd. Pro diplomovou práci se použily sporttestery značky Polar. Pro zpracování diplomové práce se používaly níže uvedené metody: -

měření srdeční frekvence pomocí sporttesterů Polar

-

zpracování získaných výsledků pomocí programu Polar ProTrainer 5

-

zpracování výsledků do tabulek pomocí programu Microsoft Excel

-

dotazník „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014)

-

statistické metody – průměry

43

5 VÝSLEDKY Nastřílené hodnoty na všech terčích byly podrobeny analýze. U každého střelce byly sečteny jednotlivé střely, sčítalo se 10 ran, 1 rána měla 0 – 10 bodů. Zaznamenaly se celkové výsledky střelby. Střílelo se na terče - viz Příloha č. 4. U kontrolní skupiny hodnotil kvalitu střelby předseda klubu SSK DELTA Praha pan Miloš Soukup. U experimentální skupiny hodnotil kvalitu střelby Ing. Jan Brych. Kvalitu střelby hodnotili ve 3. úrovních a to:

1. (výborná) 2. (dobrá) 3. (špatná)

Naměřené výsledky ze sportesterů se vyhodnotily pomocí programu Polar ProTrainer 5 a zprostředkovaly se v grafech. Veškeré statistické výpočty byly provedeny pomocí adekvátních funkcí v programu Microsoft Excel 2010. Vyhodnocení střelce Y1 – kontrolní skupina Tabulka č. 1 - Střelec Y1 a jeho odpovědi z dotazníku „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014) Jiný druh sportu

Věk Pohlaví 18

M

Výška (cm)

Váha (kg)

194

110

Druh sportu in-line bruslení

Doba provozu sportu 2,5 roku

Sportovní střelba

Intenzita

Doba provozu střelby

Intenzita střelby

2x týdně

4,5 roku

2x týdně

Z tabulky č. 1 je patrno, že střelec se věnuje mimo střelby in-line bruslení a to po dobu 2,5 let a jezdí 2 krát v týdnu. Sportovní střelbě se věnuje 4,5 roku a trénuje 2 krát týdně.

44

Graf č. 1 – srdeční frekvence střelce Y1

Graf č. 1 nám znázorňuje pohyblivost srdeční frekvence střelce Y1, která byla průměrně 84 tepů za minutu. V době střelby byla nejvyšší naměřená hodnota – 98 tepů za minutu. Střelec střílel po dobu 10 minut a 55 sekund.

45

Vyhodnocení střelce Y2 – kontrolní skupina Tabulka č. 2 - Střelec Y2 a jeho odpovědi z dotazníku „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014) Jiný druh sportu

Věk Pohlaví 14

M

Výška (cm)

Váha (kg)

152

53

Druh sportu

Doba provozu sportu

Intenzita

Sportovní střelba Doba provozu střelby

Intenzita střelby

2 roky

2x týdně

Tabulka č. 2 nám vypovídá o tom, že střelec není jinak než střelecky aktivním sportovcem. Střelbě se věnuje 2 roky a 2 krát týdně trénuje.

46

Graf č. 2 – srdeční frekvence střelce Y2

Graf č. 2 poukazuje na to, že střelec se pohyboval ve větším rozsahu tepové frekvence, ale jeho průměrná tepová frekvence je 94 tepů za minutu. Jeho doba střelby byla 6 minut a 35 sekund.

47

Vyhodnocení střelce Y3 – kontrolní skupina Tabulka č. 3 - Střelec Y3 a jeho odpovědi z dotazníku „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014) Jiný druh sportu

Věk Pohlaví

Výška (cm)

Váha (kg)

Druh sportu

82

kolo, lyže

Doba provozu sportu

Intenzita

Sportovní střelba Doba provozu střelby

2x týdně

Nepravi 19

M

178

delně

Intenzita střelby

9 let

+ závod

Z tabulky č. 3 můžeme vyčíst, že střelec Y3 se nepravidelně věnuje jízdě na kole a jízdě na lyžích (nebylo uvedeno, zda na sjezdových či běžeckých). Střelbě se věnuje intenzivně a po dobu 9 let. 2 krát v týdnu trénuje a k tomu jezdí na závody.

48

Graf č. 3 - srdeční frekvence střelce Y3

Graf č. 3 ukazuje, že střelec střílel necelých 7 minut a to 6 minut a 56 sekund. Jeho výkyvy srdeční frekvence nebyly nějak vysoké – průměr tepové frekvence je 101 tepů za minutu. 49

Vyhodnocení střelce Y4 – kontrolní skupina Tabulka č. 4 - Střelec Y4 a jeho odpovědi z dotazníku „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014) Jiný druh sportu

Věk Pohlaví 15

M

Výška (cm)

Váha (kg)

159

63

Druh sportu

Doba provozu sportu

Intenzita

Sportovní střelba Doba provozu střelby

Intenzita střelby

3 roky

2x týdně

Tento střelec se dle tabulky č. 4 nezajímá a neprovozuje žádný jiný sport než sportovní střelbu, které se věnuje 3 roky a 2 krát týdně trénuje.

50

Graf č. 4 - srdeční frekvence střelce Y4

Z grafu č. 4 lze vyčíst, že střelec střílel 15 minut a 3 sekundy - nejdéle ze všech střelců. Průměr tepové frekvence je 106 tepů za minutu. Nejvyšší naměřená hodnota je 120 tepů za minutu.

51

Vyhodnocení střelce Y5 – kontrolní skupina Tabulka č. 5 - Střelec Y5 a jeho odpovědi z dotazníku „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014) Jiný druh sportu

Věk Pohlaví 21

Ž

Výška (cm)

Váha (kg)

161

57

Druh sportu

Doba provozu sportu

Intenzita

Sportovní střelba Doba provozu střelby

Intenzita střelby

6 let

3x týdně

Tabulka č. 5 nám představuje ženu, která se věnuje sportovní střelbě a je to její jediný sport, který provozuje. Už 6 let střílí a trénuje 3 krát týdně.

52

Graf č. 5 - srdeční frekvence střelce Y5

Tento graf č. 5 zaznamenává, že střelec Y5 střílel 10 ran 5 minut a 52 sekund. Jeho průměr tepové frekvence byl 99 tepů za minutu.

53

Vyhodnocení střelce Y6 – kontrolní skupina Tabulka č. 6 - Střelec Y6 a jeho odpovědi z dotazníku „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014) Jiný druh sportu

Věk Pohlaví 20

Ž

Výška (cm)

Váha (kg)

Druh sportu

Doba provozu sportu

168

63

atletika

3 roky

Sportovní střelba

Intenzita

Doba provozu střelby

Intenzita střelby

1x týdně

6 let

2x týdně

Tato tabulka č. 6 nás informuje o sportovně aktivního střelce. Atletikou se zabývá 3 roky a trénuje 1 krát týdně. Sportovní střelbou se věnuje 6 let a trénuje ji 2 krát týdně.

54

Graf č. 6 - srdeční frekvence střelce Y6

Graf č. 6 nám zaznamenal střelce, který střílel po dobu 5 minut a 25 sekund. Jeho průměrná tepová frekvence je 99 tepů za minutu.

55

Vyhodnocení střelce X1 – experimentální skupina Tabulka č. 7 - Střelec X1 a jeho odpovědi z dotazníku „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014)

Věk Pohlaví 23

M

Jiný druh sportu

Sportovní střelba

Intenzita

Doba provozu střelby

Intenzita střelby

3x týdně

2 měsíce

1x za 3 týdny

Výška (cm)

Váha (kg)

Druh sportu

Doba provozu sportu

190

85

Bouldering

5 let

Z tabulky č. 7 vyplývá, že zde máme aktivního sportovce, který se věnuje boulderingu 5 let, ale ve sportovní střelbě je úplným začátečníkem. Střelbě se věnuje 2 měsíce a střílí jen jednou za tři týdny.

56

Graf č. 7 – srdeční frekvence střelec X1

Graf č. 7 nám ukazuje, že střelec X1 má průměrnou tepovou frekvenci 110 tepů za minutu, což je nejvíce ze všech naměřených střelců. Střílel 9 minut a 55 sekund.

57

Vyhodnocení střelce X2 – experimentální skupina Tabulka č. 8 - Střelec X2 a jeho odpovědi z dotazníku „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014) Jiný druh sportu

Věk Pohlaví 23

M

Sportovní střelba

Výška (cm)

Váha (kg)

Druh sportu

Doba provozu sportu

Intenzita

Doba provozu střelby

186

79

fotbal

12 let

3x týdně

4 měsíce

Intenzita střelby 1x za 3 týdny

Z tabulky č. 8 vyčteme, že se jedná o velmi aktivního sportovce, který se 12 let věnuje fotbalu a to 3 krát týdenní intenzitou. Zatím co se sportovní střelbou teprve začíná a moc se jí nevěnuje.

58

Graf č. 8 - srdeční frekvence střelce X2

Graf č. 8 ukazuje, že střelec střílel průměrnou tepovou frekvencí 89 tepů za minutu. Celková doba měření byla 8 minut a 11 sekund. Po tuto dobu jeho nejvyšší tepová frekvence byla 106 tepů za minutu.

59

Vyhodnocení střelce X3 – experimentální skupina Tabulka č. 9 - Střelec X3 a jeho odpovědi z dotazníku „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014) Jiný druh sportu

Věk Pohlaví

21

M

Výška (cm)

Váha (kg)

183

90

Druh sportu potápění, bojové sporty

Doba provozu sportu 2 roky, 5 let

Sportovní střelba

Intenzita

Doba provozu střelby

Intenzita střelby

2x týdně

2 roky

2x týdně

Z tabulky č. 9 lze vyčíst, že daný střelec se mimo sportovní střelby, které se věnuje 2 roky a to 2 krát týdně, zabývá 2 roky potápěním a 5 let cvičí bojové sporty.

60

Graf č. 9 - srdeční frekvence střelce X3

Graf č. 9 nám zaznamenal, že střelec po dobu měření, což bylo 5 minut a 11 sekund, měl průměrnou tepovou frekvenci 105 tepů za minutu. A jeho nejvyšší naměřená tepová frekvence byla 115 tepů za minutu. 61

Vyhodnocení střelce X4 – experimentální skupina Tabulka č. 10 - Střelec X4 a jeho odpovědi z dotazníku „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014) Jiný druh sportu

Věk Pohlaví 24

Ž

Výška (cm)

Váha (kg)

168

63

Druh sportu

Doba provozu sportu

Intenzita

Sportovní střelba Doba provozu střelby

Intenzita střelby

3 měsíce

1x týdně

Tabulka č. 10 nám prozrazuje, že se jedná téměř neaktivního sportovce. Jinému sportu než sportovní střelbě se nevěnuje. Střelbou se zabývá 3 měsíce a 1 krát týdně trénuje.

62

Graf č. 10 - srdeční frekvence střelce X4

Graf č. 10 vyplývá, že nejvyšší naměřená tepová frekvence u tohoto střelce je 101 tepů za minutu. Dále pak, že průměr tepové frekvence ukazuje 90 tepů za minutu. Střelec X4 střílel po dobu 6 minut a 35 sekund.

63

Vyhodnocení střelce X5 – experimentální skupina Tabulka č. 11 - Střelec X5 a jeho odpovědi z dotazníku „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014) Jiný druh sportu

Věk Pohlaví

24

Ž

Výška (cm)

Váha (kg)

170

60

Druh sportu Plavání, běh, volejbal

Doba provozu sportu 5 let, 6 let, 8 let

Sportovní střelba

Intenzita

Doba provozu střelby

Intenzita střelby

7x týdně

4 roky

1x týdně

Tabulka č. 11 vypovídá o velmi aktivním sportovci, který se denně věnuje jednomu ze svých sportů a to: plavání provozuje 5 let, během se zabývá 6 let a volejbal hraje 8 let. Na sportovní střelbu chodí jednou týdně a to po dobu 4 let.

64

Graf č. 11 - srdeční frekvence střelce X5

Z grafu č. 11 můžeme vyčíst, že tento střelec střílel velmi rychle a za 4 minuty a 29 sekund měl odstříleno. Jeho tepová frekvence se průměrně pohybovala na 85 tepech za minutu. Nejvyšší naměřená tepová frekvence byla 94 tepů za minutu. 65

Vyhodnocení střelce X6 – experimentální skupina Tabulka č. 12 - Střelec X6 a jeho odpovědi z dotazníku „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014)

Věk Pohlaví 25

M

Jiný druh sportu

Sportovní střelba Intenzita střelby 1x za 14 dní

Výška (cm)

Váha (kg)

Druh sportu

Doba provozu sportu

Intenzita

Doba provozu střelby

180

76

nohejbal

13 let

nepravidelně

4 roky

Tento sportovní střelec se střelbou zabývá 4 roky a trénuje jednou za 14 dní. Nepravidelně se věnuje nohejbalu a to 13 let (viz tabulka č. 12).

66

Graf č. 12 - srdeční frekvence střelce X6

Tento graf č. 12 znázorňuje, že nejvyšší naměřená tepová frekvence byla 94 tepů za minutu. Sportovní střelec se pohyboval průměrně na 80 tepech za minutu. Doba střelby byla 6 minut a 13 sekund. 67

Shrnutí výsledků: Tabulka č. 13 - shrnutí výsledků kontrolní skupiny Kontrolní skupina TF* průměr

Výsledek střelby

Kvalita střelby

střelec Y1

84

76

2

střelec Y2

94

81

1

střelec Y3

101

96

1

střelec Y4

106

82

1

střelec Y5

99

82

1

střelec Y6

99

78

2

Celkový průměr

97,17

1,33

*TF - tepová frekvence

V tabulce č. 13 je popsán jednotlivý střelec a jeho průměrná tepová frekvence, výsledek střelby a kvalita střelby. Lze také vyčíst celkový průměr, který je u tepové frekvence 97,17 tepů za minutu a kvalita střelby je průměrně na 1,33. Tabulka č. 14 - shrnutí výsledků experimentální skupiny Experimentální skupina TF* průměr

Výsledek střelby

Kvalita střelby

střelec X1

110

26

3

střelec X2

89

28

3

střelec X3

105

41

1

střelec X4

90

37

2

střelec X5

85

19

3

střelec X6

80

31

2

Celkový průměr

93,17

2,33

*TF - tepová frekvence

Tabulka č. 14 nám vyhodnocuje střelce z experimentální skupiny. Lze vyčíst, že průměrnou tepovou frekvenci měli střelci o 4 tepy za minutu nižší než střelci z kontrolní skupiny. Ale kvalita střelby je průměrně na 2,33. Posouzení kvality střelby bylo vyhodnoceno odborníky panem Soukupem a panem Ing. Brychem. 68

Graf č. 13 - Výsledky střelby

Výsledky střelby v % střelec X5 střelec X4 3% 5% střelec X3 6%

střelec X6 5%

střelec Y1 11%

střelec Y2 12%

střelec X2 4% střelec X1 4%

střelec Y3 14%

střelec Y6 12%

střelec Y4 12%

střelec Y5 12%

Graf č. 13 poukazuje na procentuální úspěšnost mezi jednotlivými střelci. Výsledky střelby byly sečteny z terčů, na které se střílelo. Je patrno, že výsledky střelby ovládli střelci z kontrolní skupiny. Což se i předpokládalo. Sečtou – li se procenta střelců z kontrolní skupiny, dosáhlo se výsledku 73 %. U experimentální skupiny 27 %.

69

6 DISKUZE Tato diplomová práce vznikla v závislosti na určitém poznání, ale samozřejmě na porovnání dvou na sebe nezávislých skupinách. Poznání proto, že podobných výzkumů není mnoho. Jak už bylo zmíněno, porovnávala se kontrolní skupina s experimentální. Zatím co v kontrolní skupině byl výběr střelců jednodušší. A to z toho důvodu, že v klubu SSK DELTA Praha nemají dostatek střelců. Sám předseda klubu Miloš Soukup povídal, že není takový zájem o sportovní střelbu. Aby byl stejný počet střelců v experimentální skupině, musel se udělat stratifikovaný výběr střelců. Protože o výukový předmět Sportovní specializaci – střelectví je poměrně velký zájem.

Dalším krokem bylo zrealizování dotazníku, který poté každý ze střelců vyplnil. Hlavním úkolem dotazování bylo zjistit, jak často se střelci věnují střelbě a to, jak po jakou dobu, tak i po intenzitě. U dotazníků žádný problém nebyl – všichni ho vyplnili. Menší problémy nastaly se samotným měřením. To se provádělo pomocí sportesterů, hrudního pásu a hodinek. Párkrát došlo k výpadku zaznamenání srdeční frekvence či špatnému navlhčení hrudního pásu a tím nedocházelo k propojení hrudního pásu a hodinek. Vše závady byly poměrně rychle vyřešeny a měření dopadlo, jak mělo. Informace ze sportesterů byly zhodnocovány pomocí počítače.

Srdeční frekvence byla naměřena u všech střelců, také vypočteny jejich výsledky střelby a porovnána kvalita výkonu střelby. Průměrná srdeční frekvence u kontrolní skupiny byla 97,17 tepů za minutu. To u experimentální skupiny byla o 4 tepy za minutu méně, tedy 93,17 tepů za minutu. Nepotvrdilo to hypotézu 2, kde se právě předpokládalo, že střelci z kontrolní skupiny budou mít nižší srdeční frekvenci než experimentální skupina a to z toho důvodu, že se střelbě věnují častěji a tudíž dokážou srdeční frekvenci při střelbě více zklidnit. Nejenom výsledky střelby byly rozhodujícím faktorem kvality výkonu střelby. U kontrolní skupiny hodnotil kvalitu výkonu střelby pan Miloš Soukup, u experimentální skupiny hodnotil kvalitu výkonu střelby Ing. Jan Brych. Bylo to z toho důvodu, že oba se léta věnují sportovní střelbě. A porovnávat tyto dvě skupiny jen z vyhodnocení výsledků by bylo neadekvátní. Nemůže se stejně

70

porovnávat začínající střelec s několika letitým zkušeným střelcem. Proto také byla kvalita výkonu střelby zohledněna na vyspělost daného střelce.

Jedním z cílů bylo zkoumat vliv srdeční frekvence na kvalitu výkonu ve sportovní střelbě. Z výsledků vyplývá, že ač kvalita výkonu střelby může být výborná, neplatí k tomu, že srdeční frekvence bude podprůměrná. Např. střelec Y3 kdy jeho průměr srdeční frekvence byl 101 tepů za minutu, výsledky střelby byly nejlepší a byl hodnocen výborně v kvalitě výkonu střelby. To samé střelec Y4 jeho průměr srdeční frekvence byl o 8,83 tepů za minutu větší než průměr srdeční frekvence celé kontrolní skupiny. Kvalita výkonu střelby výborná a výsledek střelby měl 82 bodů z možných 100. Z experimentální skupiny máme střelce X3, který měl průměrnou srdeční frekvenci 105 tepů za minutu. Jeho nejnižší srdeční frekvence za dobu měření byla 86 tepů za minutu, zatím co nejvyšší 115 tepů za minutu. Jeho kvalita výkonu byla též výborná. Ale např. střelec X1 měl průměr srdeční frekvence o víc jak 10 tepů za minutu než byl průměr celé skupiny a kvalita výkonu střelby byla špatná.

Výsledky střelby byly počítány z 10 ran, každá rána mohla dosáhnout maximálně 10 bodů nebo mohla rána padnout mimo terč a tím počítána za 0 bodů. Těchto 10 ran se sečetlo a byl dán výsledek střelby. Maximální získání bylo 100 bodů. Nejblíže se k této hranici dostal střelec Y3, který dosáhl 96 bodů. Druhým nejlepším střelcem byli střelci Y4 a Y5, který dosáhli 82 bodů. Nejhorší z kontrolní skupiny byl střelec Y1, který nastřílel 76 bodů. Nelepším střelcem z experimentální skupiny byl střelec X3, který měl 41 bodů z možných 100 bodů. Druhým nejlepším střelcem z experimentální skupiny byl střelec X4 s 37 body. Nejhorším střelcem z experimentální skupiny byl střelce X5, který nastřílel 19 bodů. Také si lze všimnou, že tento střelec střílel velmi rychle, měl odstříleno za necelých 5 minut, z čehož plyne, že 1 ránu měl pod půl minuty.

Výsledky střelby se vyhodnotili i procentuálně, jak je vidět v grafu č. 13. Všichni střelci z kontrolní skupiny mají výsledky střelby nad 10 %, zatím co střelci z experimentální skupiny mají výsledky střelby pod 10 %.

71

7 ZÁVĚR Cílem této diplomové práce bylo zjistit vliv srdeční frekvence na kvalitu výkonu ve sportovní střelbě. Na základě výsledků porovnat kontrolní skupinu s experimentální skupinou. Se samotným naměřením nebyly až takové problémy. Porovnáním a zkoumáním vlivu srdeční frekvence na kvalitu výkony ve sportovní střelbě je vysvětleno ve výsledcích a diskuzi. Kde se přihlíželo i na jednotlivého střelce. Hypotéza 1 Výsledky střelby budou u kontrolní skupiny lepší než u experimentální skupiny. Výsledky střelby v procentech ukazuje graf č. 13, z něhož vyplývá, že kontrolní skupina měla 73 % a experimentální skupina měla 27 %. Na základě grafu č. 13 a tabulek č. 13 a č. 14 byla hypotéza potvrzena. Hypotéza 2 Průměrná srdeční frekvence bude u kontrolní skupiny nižší než u experimentální skupiny. Výsledky měření ukázali, že průměrná srdeční frekvence u experimentální skupiny byla 93,17 tepů za minutu. U kontrolní skupiny byla 97,17 tepů za minutu. Na základě posouzení výsledků byla hypotéza zamítnuta. Hypotéza 3 Srdeční frekvence, která překročila průměrnou srdeční frekvenci, bude mít vliv na kvalitu výkonu střelby. Střelci, kteří měli vyšší srdeční frekvenci, než byl průměr, nebyli vždy horší na kvalitě výkonu střelby. Např. střelec Y3 měl průměrně 101 tepů za minutu, což je o 3,83 tepů více než průměr ve skupině a kvalita výkonu střelby byla hodnocena na 1. úrovni. Tento střelec měl i nejlepší výsledek střelby - 96 bodů ze 100. Dalším podobným příkladem je střelec X3 nebo střelec Y4. Z výše uvedeného vyplývá, že hypotéza byla zamítnuta.

A závěrem je třeba říct, že ve zkoumaném souboru, ač už v kontrolní skupině či v experimentální skupině, neměla srdeční frekvence vliv na výsledky a kvalitu výkonu střelby. 72

SEZNAM GRAFŮ A TABULEK Seznam grafů Graf č. 1 – srdeční frekvence střelce Y1 Graf č. 2 – srdeční frekvence střelce Y2 Graf č. 3 – srdeční frekvence střelce Y3 Graf č. 4 – srdeční frekvence střelce Y4 Graf č. 5 – srdeční frekvence střelce Y5 Graf č. 6 – srdeční frekvence střelce Y6 Graf č. 7 – srdeční frekvence střelec X1 Graf č. 8 – srdeční frekvence střelec X2 Graf č. 9 – srdeční frekvence střelec X3 Graf č. 10 – srdeční frekvence střelec X4 Graf č. 11 – srdeční frekvence střelec X5 Graf č. 12 – srdeční frekvence střelec X6 Graf č. 13 - Výsledky střelby

Seznam tabulek Tabulka č. 1 - Střelec Y1 a jeho odpovědi z dotazníku „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014) Tabulka č. 2 - Střelec Y2 a jeho odpovědi z dotazníku „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014) Tabulka č. 3 - Střelec Y3 a jeho odpovědi z dotazníku „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014) Tabulka č. 4 - Střelec Y4 a jeho odpovědi z dotazníku „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014) Tabulka č. 5 - Střelec Y5 a jeho odpovědi z dotazníku „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014) Tabulka č. 6 - Střelec Y6 a jeho odpovědi z dotazníku „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014) Tabulka č. 7 - Střelec X1 a jeho odpovědi z dotazníku „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014)

73

Tabulka č. 8 - Střelec X2 a jeho odpovědi z dotazníku „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014) Tabulka č. 9 - Střelec X3 a jeho odpovědi z dotazníku „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014) Tabulka č. 10 - Střelec X4 a jeho odpovědi z dotazníku „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014) Tabulka č. 11 - Střelec X5 a jeho odpovědi z dotazníku „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014) Tabulka č. 12 - Střelec X6 a jeho odpovědi z dotazníku „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014) Tabulka č. 13 - shrnutí výsledků kontrolní skupiny Tabulka č. 14 - shrnutí výsledků experimentální skupiny

74

POUŽITÁ LITERATURA BARTŮŇKOVÁ, S. a kolektiv. Fyziologie pohybové zátěže. Praha : Univerzita Karlova, 2013. 246 s. ISBN 978-80-87647-06-6 BOMPA, TUDOR O., HAFF G., Periodization: theory and methodology of training. 5th ed. Champaign, IL.: Human Kinetics, c2009, xii, 411 s. ISBN 978-0-7360-7483-4 BRYCH, J. Sportovní střelba - kulové disciplíny. Praha : Naše vojsko, 1982. 373 s. BRYCH, J. Almanach sportovní střelby. Praha : Naše vojsko, 1990. ISBN 80-206-00086 BRYCH, J. Sportovní střelba. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2008. ISBN 978-80246-1582-0 BRYCH, J. Sportovní střelba: Metodika výcviku ve střelbě puškou. Praha: ÚV Svazarmu, 1985. 145 s. CINGLOVÁ, L. Vybrané kapitoly z tělovýchovného lékařství pro studenty FTVS. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2002. 199 s. ISBN 80-246-0492-2 CINGLOVÁ, L. Vybrané kapitoly z tělovýchovného lékařství pro studenty FTVS. 2. vyd. Praha : Karolinum, 2010. 198 s. ISBN 978-80-246-1778-7 DOVALIL, Josef, et al. Výkon a trénink ve sportu. 1. vyd. Praha : Olympia, a.s., 2002. 336 s. ISBN 80-7033-760-5 DOVALIL, J. a kolektiv. Výkon a trénink ve sportu. Praha : Olympia, 2009. 331 s. ISBN 978-80-7376-130-1 DRÁBKOVÁ, J. Teoretické podklady – anatomie, fyziologie a patofyziologie: pomocný učební text. Brno. 2001. FELT, K. Zlatá kniha sportovní střelby. Praha : Ottovo nakladatelství, 2003. 176 s. ISBN 80-7181-908-5 FIALA, M. a kolektiv. Technické sporty. Praha : Univerzita Karlova, 2013. 185 s. ISBN 978-80-87647-01-1 GANONG, W. Review of Medical Physiology. 23rd edition. Singapore : The McGrawHill Companies, 2010. s. 714. ISBN 978-007-127066-3 GATZ, M., MESSNER, M. A. & BALL-ROKEACH, S. J. Paradoxes of Youth and Sport. New York : State University of New York Press, 2002, ISBN 9780791453230 GRASGRUBER, P. Sportovní geny. Brno : Computer press, 2008. 480 s. ISBN 978-80251-1873-3 75

HANDZO, P. a kolektiv. Telovýchovné lekárstvo. Martin : Osveta, 1988. 159 s. HORNEBER, R. Střelba z pušky: jak na ni vyzrat: technika, taktika, trénink. 1998. HOŠEK, V. Psychologie sportovní střelby. Praha : ÚV Svazarmu, 1979 HOŠEK, V. Psychologie sportovní střelby. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1992. 268 s. ISBN 80-469-21-73 HRAZDÍRA, Ivo, MORNSTEIN, Vojtěch. Lékařská biofyzika a přístrojová technika. 1. vyd. Brno : Neptun, 2001. 396 s. ISBN 80-902896-1-4 HYNOUŠ, J. Teorie střelby II. Praha : Univerzita Karlova, 1981. 130 s. CHOUTKA, M., DOVALIL, J. Sportovní trénink. Praha : Karolinum, 1991. ISBN 807033-099-6 JURJEV, A. A. Sportovní střelba z pušky a pistole. Praha : Naše vojsko, 1966. 403 s. KASSIN, S. Psychologie. Brno : Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1716-3 KITTNAR, O. a kolektiv. Lékařská fyziologie, Praha : Grada, 2011. ISBN 978-80-2473068-4 KRATOCHVÍL, O. Analýza podpory žen v řídících a vedoucích pozicích ve sportu v České republice: Bakalářská práce. České Budějovice, 2012. 47 s. 2 příl. Vedoucí bakalářské práce Milada Krejčí. LEHNERT, M., NOVOSAD, J., NEULS, F. Základy sportovního tréninku I. Olomouc : Hanex, 2001. LETOŠNÍKOVÁ – MICHÁLKOVÁ, L. Zbraně, střelci, puškaři. Praha : Albatros, 1975. MYSLIVEČEK, J. Základní fyziologické principy. 1. vyd. Praha : ČVUT, 2002. 159 s. ISBN 80-01-02449-0 OBST, O. Didaktika sekundárního vzdělávání. 1.vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, 2006. ISBN 80-244-1360-4 PALMER, A. J. The International Shooting Union – Official History 1907 – 1977. Wiesbaden : International Shooting Union, 1978. 279 s. PERIČ, T. Sportovní příprava dětí. Nové aktualiz. vyd. Praha : Grada, 2012, 176 s. ISBN 978-80-247-4218-2 PROVAZNÍK, V. Základní metodika sportovní střelby mládeže. Praha : Svazarm, 1982. 175 s. PROVAZNÍK, V. Teorie a metodika branně technických aktivit – Vzduchové zbraně – puška. Prha: Univerzita Karlova, 1985. RULES AND REGULATIONS. Munich, Germany : ISSF, 2000 76

SELIGER, V., VINAŘICKÝ, R. Přehled fysiologie člověka. Praha : Avicenum, 1970. 337 s. SELIGER, V. Fyziologie člověka. 1. vyd. Praha : SPN, 1983. 429 s. SKANAKER, R., ANTAL, L. Sportovní střelba z pistole (překlad Ing. Petr Tůma). Praha : Naše vojsko, 2007. ISBN 80-206-0841-9 ŠTIRAND, O. a kolektiv. Střelectví – Učební texty pro školení trenérů III. třídy a cvičitelů Svazarmu – specializace. Praha : ÚV Svazarmu, 1985.

Elektronické zdroje:

1. BROWN, Melissa J., Richard D. TANDY, Gabriele WULF a John C. YOUNG. The Effect of Acute Exercise on Pistol Shooting Performance of Police Officers. Motor Control [online]. 2013, vol. 17, issue 3, [cit. 2014-05-20]

77

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 – Žádost o vyjádření etické komise UK FTVS Příloha č. 2 – Informovaný souhlas Příloha č. 3 – Dotazník „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014) Příloha č. 4 – Terč

78

Příloha č. 1 – Žádost o vyjádření etické komise UK FTVS

Příloha č. 2 – Informovaný souhlas

Informovaný souhlas Vážená testovaná, vážený testovaný, obracíme se na Vás se žádostí o spolupráci na výzkumném projektu, jehož cílem je porovnání dvou skupin střelců v kvalitě výkonu ve sportovní střelbě ve vztahu k srdeční frekvenci. Celková doba testování je 10 – 30minut. Po dobu Vašeho testování bude měřena Vaše srdeční frekvence pomocí sporttesteru. Zásah je bezbolestný. Nevznikne pro Vás žádné zdravotní ani jiné riziko. Z účasti na projektu pro Vás nevzniká nárok na odměnu. Vaše získaná data (výsledky) nebudou zneužity a Vaše osobní data zveřejněna. Prohlášení Prohlašuji, že souhlasím s účastí na výše uvedeném projektu. Řešitel projektu mne informoval o podstatě výzkumu a seznámil mne s cíli a metodami a postupy, které budou při výzkumu používány, podobně jako s výhodami a riziky, které pro mne z účasti na projektu vyplývají. Souhlasím s tím, že všechny získané údaje budou použity jen pro účely výzkumu a že výsledky výzkumu mohou být anonymně publikovány.

Příloha č. 3 – Dotazník „sportovní anamnéza“ (Kratochvíl, 2014)

Dotazník „SPORTOVNÍ ANAMNÉZA“ Prosíme Vás o vyplnění dotazníku týkající se Vaší aktivity ve sportu. Prosím, odpovídejte tak, jak to nejlépe cítíte. Nemusíte uvádět Vaše jméno, odpovědi jsou použity k účelům vědeckého výzkumu. Neexistují správné a špatné odpovědi, jde o to přesně vystihnout Vaše stanovisko.

VĚK: POHLAVÍ: VÝŠKA:

HMOTNOST: SPORTOVNÍ PROFIL JAKÝ SPORT PROVOZUJETE:

KOLIK LET (MĚSÍCŮ): KOLIKRÁT TÝDNĚ TRÉNUJETE: JAKOU DOBU (roky, měsíce) SE VĚNUJETE STŘELBĚ: JAK ČASTO STŘÍLÍTE - JSTE NA STŘELNICI:

Příloha č. 4 – Terč