Kulturní léto ve Valdštejnské zahradě

3/2006

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

Kulturní léto ve Valdštejnské zahradě

OBSAH

1 2 4 6 8 9 10 12 13 14 16 18 19 20 26

4 / seminář

27

studentský boj za svobodu 28 29 30 32 33 34 36

10 / senátoři projednávali

38 40

Editorial předsedy redakční rady Přemysla Sobotky Varšava a Kodaň: role národních parlamentů poroste Petr Kostka Studentský boj za svobodu a demokracii Mgr. Václav Groulík Schůze Senátu Mgr. Sylva Kyselová Majovská, Jan Knotek Vybráno z legislativy: Novela trestního zákona „Třikrát a dost“ Markéta Aulová Zaslechnuto na schůzích Senátu Pro a proti: Novela trestního zákona – chování sportovních fanoušků Doc. MUDr. Karel Barták, CSc., Ing. Pavel Janata Česko-albánská spolupráce Ing. Petr Smutný Senát jako součást zahraniční politiky našeho státu Senátoři jednali v Egyptě Ing. Josef Vaculík Nesnesitelná lehkost stereotypů Jefim Fištejn Senát – vůle, nebo kalkul? RSDr. Vlastimil Balín Jedna ruka neslibuje JUDr. Otakar Motejl Regionální kaleidoskop Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova Ing. Václava Domšová Výjezdní zasedání na Kolínsku MUDr. Jan Rakušan Kulturní léto ve Valdštejnské zahradě Mgr. Květa Kozáková Kolovrat je opět přístupný Ing. František Jakub Dny Plzně v Senátu Ing. Jiří Šneberger Setkání s volejbalovými jubilanty Ing. František Kopecký Bývalí kolegové zpátky v Senátu Mgr. Květa Kozáková Osmý ročník turnaje v roce desátého výročí Ing. Petr Smutný Z historie: Valdštejnský palác od 18. století po dnešek Mgr. Bohumil Dušek Ve stručnosti Křížovka o ceny

dvě novely trestního zákona Příloha: 3x Vlastimil Šubrt

Legislativa Schůze Senátu v 2. čtvrtletí Novely trestního zákona

26 / komise pro venkov

Zahraniční politika Parlamentní jednání ve Varšavě a v Kodani Česko-albánská spolupráce Jednání v Egyptě

jednání se slovenskou delegací

Titulní strana: Dana Šťástková, sólistka Velkého swingového orchestru foto: Radko Šťastný

Senátoři pro veřejnost Kulturní léto ve Valdštejnské zahradě Osmý ročník turnaje v malé kopané Dny Plzně v Senátu Regionální kaleidoskop

EDITORIAL

Vážení a milí čtenáři, obracím se k Vám uprostřed letošního horkého léta a rád bych Vám nabídl zajímavou variantu, jak si ho zpestřit. V rámci 10. výročí ustavení Senátu se v areálu Senátu, v krásně zrekonstruované Valdštejnské zahradě, koná cyklus koncertů, tzv. Kulturní léto ve Valdštejnské zahradě. V historii Senátu je to první takto velký projekt, který nabízí pravidelné kulturní zážitky Pražanům i návštěvníkům Prahy. Celé léto, každý čtvrtek a po tři neděle si můžete v podvečer vychutnat tóny vážné hudby, swingu či jazzu. Na žádný koncert ani představení není třeba vstupenky, koncerty jsou určené pro všechny zájemce. Senát tak dává na vědomí, že to s otevřením svého areálu pro veřejnost myslí opravdu vážně. Podrobnou pozvánku na Kulturní léto ve Valdštejnské zahradě najdete uvnitř dnešního čísla. Pokud budete listovat dále, můžete se přesvědčit, jak Senát v minulém čtvrtletí pracoval. Z legislativní činnosti jsme vybrali dvě novely trestního zákona, o zahraničních aktivitách senátorů svědčí mimo jiné zpráva z cesty do Egypta či spolupráce s Albánií. Na nejvyšší parlamentní úrovni jednaly delegace Senátu ve Varšavě a v Kodani. Těší mne, že se rozrůstá rubrika Regionální kaleidoskop, kde se můžete dočíst o práci senátorů v jejich volebních obvodech. Tyto krátké zprávy také zcela jednoznačně zvítězily v oblibě mezi Vámi, čtenáři našeho časopisu. Výsledky dotazníku z minulého čísla ještě zpracováváme, s radostí jsem však uvítal, že si časopis ceníte. Jako například pan Vladimír Novotný ze Žďáru nad Sázavou: „Časopis poskytuje souborný přehled o práci Senátu, což denní tisk nezaznamenává. Má hlavní význam pro čtenáře z venkovských okresů, kteří mají malý (žádný) osobní kontakt s hlavním městem.“ Osud našeho čtvrtletníku Vám evidentně není lhostejný, o čemž svědčí i spousta nápadů, které jste nám poskytli. Věřte, že nezapadnou, budeme o nich přemýšlet a ty nejlepší zcela jistě zrealizujeme. Všem, kteří si dali tu práci, dotazník vyplnili a navíc přidali pár slov, bych chtěl touto cestou poděkovat.

Dear Readers, I am addressing you in the middle of this extremely hot summer to offer you an interesting opportunity how to make your summer more varied. Within the 10th anniversary of the Senate establishment the cycle of concerts called Summer of Culture in the Wallenstein Garden will take place in this beautiful and newly reconstructed garden, which constitutes a part of the Senate area. It is the first project of this size in the entire history of the Senate, which offers regular cultural experiences to Prague citizens as well as to Prague visitors. Every Thursday during the summer and also on three Sundays in the early evenings you can enjoy classical music, swing or jazz. And you do not need any tickets for these concerts as they are designed for all people interested. The Senate thus lets the people know that it really means to open up its area for the general public. The more detailed invitation to the Summer of Culture in the Wallenstein Garden can be found in this issue. If you go on reading you can learn more about the Senate’s work in the past quarter of the year. From its legislative activities we have selected two amendments to the Czech Penal Act, while activities of Senators on the international scene are documented, besides others, by a report on their journey to Egypt or cooperation with Albania. Negotiations on the top Parliamentary level were held by Senate delegations in Warsaw and Copenhagen. I am very pleased with the fact that the section Regionální kaleidoskop (Regional Kaleidoscope) where you can find information on the work of Senators in their electoral districts has been enlarged. These short reports have unequivocally won the largest popularity also among you, readers of our magazine. Answers to the questionnaire from the last issue are still being processed, however, I am very glad to have learned that you appreciate our magazine. Mr. Vladimír Novotný from Žďár nad Sázavou e.g. says: „The magazine provides a good overview of the Senate’s work, which is not monitored by daily press. It is particularly important for readers from rural districts who have very small (or no) personal contact with the capital city.“ You are obviously not indifferent to the future of our quarterly magazine, which is proved by a number of ideas you have provided to us. You can be certain that they will not be abandoned, we will think about them and the best ones will surely be realised. I would like to take this opportunity to say thank you to all of you who filled out our questionnaire and sometimes also added a few words.

Kulturní léto ve Valdštejnské zahradě – Velký swingový orchestr

1

Z AHR ANIČNÍ POLITIK A

VA R Š AVA A KO DA Ň

R O L E N Á R O D N Í C H PA R L A M E N T Ů P O R O S T E

Zástupci evropských parlamentů na jednání v Kodani Na konci června se uskutečnily dvě významné zahraničně politické akce, které jako by symbolizovaly současné směřování Senátu Parlamentu ČR v zahraniční politice a zároveň významně posunuly roli národních parlamentů v budoucím rozvoji a řízení Evropské unie. Nejprve se ve dnech 25. a 26. června uskutečnilo ve Varšavě šesté rozšířené setkání předsedů parlamentů Regionálního partnerství. Hlavním tématem jednání šéfů parlamentů Polska, Maďarska, České republiky, Slovenska, Rakouska, Slovinska, Bulharska a Rumunska byly otázky dalšího rozšiřování Evropské unie, prohlubování principů subsidiarity a schopnosti jednotlivých členů Unie uvádět v život přijaté závazky. Na tiskové konferenci po přijetí společné deklarace z úst předsedy Senátu PČR Přemysla Sobotky zaznělo, že je dobře, že středoevropské země vedou dialog s budoucími členy Unie. „Je to velmi důležité pro Unii jako celek. Takovýto dialog pomůže řešit možné problémy, odhaluje potřeby členů, a stává se tak vlastně platformou, která napomáhá procesům integrace.“ Jednání v polském Sejmu ukázalo, že je velmi nutné provést některé reformy v Evropské unii a vrátit se ke čtyřem základním svobodám, na kterých EU vyrostla. Výsledek diskuse ve Varšavě jasně prokázal, že bez respektu k těmto pilířům není budoucí roz-

Předsedové parlamentů jednají ve Varšavě

voj Unie možný. Národní parlamenty se zároveň stávají spojnicí mezi unijními a národními zájmy všech členů EU. O týden později se v dánské Kodani konalo dvoudenní setkání předsedů parlamentů členských zemí EU. Setkání se zúčastnili i zástupci parlamentů Bulharska, Rumunska, Chorvatska, Turecka, Norska a Lichtenštejnska. Konferenci zahájil dánský premiér Anders Fogh Rasmussen, který zdůraznil tři priority: 1. boj proti terorismu, ilegální migraci a organizovanému zločinu, dále 2. ochranu životního prostředí, ochranu spotřebitele a bezpečnost potravin a 3. transparentnost a větší otevřenost procesů řízení Unie. Předsedové přítomných komor byli v rámci svého jednání přijati na obědě u dánské královny Margrethe II. Dánsko tím dalo najevo, že si setkání předsedů parlamentů váží a že jednání přikládá mimořádný význam. V rámci konference byl představen projekt IPEX, který byl po dlouhém období příprav oficiálně spuštěn. Jedná se o databázi všech evropských tisků. A hlavním praktickým přínosem pro národní parlamenty bude možnost srovnání a přímé výměny informací mezi jednotlivými parlamenty o stavu evropské legislativy, resp. legislativním stádiu jednotlivých norem.

Účastníci varšavského setkání Tento projekt sice fakticky zvyšuje roli národních parlamentů, ale na jednání se ozývaly obavy, jak se jednotlivé národní parlamenty se záplavou dokumentů z Unie vypořádají. Předseda českého Senátu Přemysl Sobotka ve svém příspěvku konstatoval dvě hlavní věci. Za prvé, že zavádění dodatečných podmínek pro přijetí nových členů není správná cesta, a za druhé vyjádřil podporu posilování role národních parlamentů v procesech řízení Evropské unie. Obě konference měly pracovní charakter, snahou všech zúčastněných šéfů i členů delegací bylo přistupovat k nastoleným tématům věcně. Evidentní byla snaha přijít s konkrétními závěry, aby jednání měla jasný výstup. Možná je to mimo jiné i reakce na nekonečné diskuse, jak je známe z Bruselu. Každopádně je to sympatický trend. A je jasné, že role národních parlamentů v rozhodování v rámci EU poroste. Nebude-li tím narůstat byrokracie, zdlouhavé a pomalé přibližování se k jednotlivým společným stanoviskům, bude to jen dobře. Občanům se Unie přestane vzdalovat. I o toto současné zahraniční politice Senátu jde. Petr Kostka, tiskový tajemník KS

2


Dánský summit předsedů parlamentů členských zemí EU Projev předsedy Senátu Přemysla Sobotky na jednání v Kodani Vážené dámy a vážení pánové, není to poprvé, co se scházíme na této úrovni. V posledních letech proces evropské integrace získal značně na rychlosti a objemu, což přináší i určité trvalejší problémy a tím i nové požadavky na naši spolupráci. Je proto logické, že některé problémy evropské integrace se prolínají našimi setkáními jako určitý evergreen. Rád bych proto využil svého vystoupení k tomu, abych některé z těchto problémů připomněl, protože se domnívám, že by bylo nesprávné je ignorovat či považovat za marginální. Naopak, vidím v nich základní požadavek nutnosti zajištění zpětné vazby mezi unijním rozhodováním a občany. Ta vystupuje do popředí především po odmítnutí evropské ústavní smlouvy ve dvou zakládajících členských zemích EU. Řešením není ani pouhé posílení pravomocí Evropského parlamentu. Naopak musím souhlasit se soudcem německého ústavního soudu a právním filozofem Ernstem Wolfgangem Böckenfördem, který již před lety prohlásil, že základem stavby evropského domu není evropský politický národ, jakýsi evropský demos, který reálně neexistuje, nýbrž národy členských zemí. Jejich politické zastoupení pak představují v prvé řadě národní parlamenty. Proto vidím cestu ve zkvalitnění evropské spolupráce v tomto směru především ve třech požadavcích, které lze takto stručně charakterizovat: 1) zachovat význam role národních parlamentů v pohybu Evropské unie a při procesu jejích proměn, kdy jsou dodrženy principy subsidiarity a proporcionality,

2) nutnost lepšího vztahu Evropské komise k národním parlamentům, kdy široká komunikace musí předcházet procesu rozhodování; není správné přijímat předem kontroverzní rozhodnutí shora s tím, že je členské země a jejich parlamenty budou jen pod tlakem signovat. Zde je slibný postoj pana Barrosa, který tuto cestu začíná výrazněji prosazovat, 3) na to v mnoha směrech navazuje i otázka podpory rozšíření Evropské unie o nové členy – ovšem za stejných podmínek jako pro všechny předchozí přijímané členy. Mám-li podpořit tyto názory na základě zkušeností českého Senátu, mohu konstatovat, že evropský výbor českého Senátu je spolu s hospodářským výborem nejčastěji zasedajícím orgánem Senátu. Jeho jednání byla již vícekrát přenášena na veřejnoprávním televizním zpravodajském kanále. Komunikace zde tedy neprobíhá pouze mezi senátory a ministry, ale také mezi senátory a veřejností. Kromě řady veřejných slyšení a seminářů ostatně Senát organizoval v průběhu jednání Konventu o budoucnosti Evropy zasedání celonárodní diskusní platformy zasvěcené tématu dalšího vývoje evropské integrace, tedy tzv. Národního fóra. Střízlivá a na praktický dopad evropské legislativy zaměřená senátní usnesení k evropské agendě pak dokládají, že snaha o přiblížení Evropské unie občanům není v českém Senátu prázdným slovem. Dámy a pánové, věřím, že kromě nezbytné vnitrostátní politické diskuse o evropských záležitostech je proto potřeba aktivněji zapojit národní parlamenty i do posuzování nezbytnosti a efektivity přijetí nových evropských norem. Jedině tímto způsobem je možno zajistit, aby se demokratická participace na evropském rozhodování stala efektivní skutečností.

3

SE M I N Á Ř

UNIK ÁT NÍ SE T K Á NÍ

S T U D E N T S K Ý B O J Z A S V O B O D U A D E M O K R AC I I

Unikátní seminář Studenti v boji za svobodu a demokracii uspořádal 24. května v Hlavním sále Valdštejnského paláce předseda Senátu Přemysl Sobotka spolu s Pražským akademickým klubem 48. Ojedinělé setkání generací vysokoškolských studentů, kteří ve své době stáli v čele odporu proti totalitním režimům, se setkalo s mimořádným ohlasem všech účastníků. Ti zaplnili rozlehlý sál do posledního místa. Pozvání přijali zástupci studentů protestujících proti nastupujícímu fašismu v roce 1939, proti komunistickému puči v roce 1948, proti sovětské okupaci Československa v roce 1968 a rovněž zástupci studentů, kteří svými protesty odstartovali pád komunistického režimu u nás v listopadu roku 1989. Zastoupeni byli také současní vysokoškolští studenti. V úvodním projevu Přemysl Sobotka zdůraznil mimořádnou úlohu, kterou sehráli studenti v dějinách českého národa. „Zatímco jinde jsou symbolem boje za národní svobodu na prvním místě vojáci, u nás, v zemi Komenského a Masaryka, stojí výrazně v popředí i vysokoškolští studenti. Je to u malých národů asi zákonité, že studenti jsou vždy hlavní nadějí na cestě národní emancipace,“ řekl mimo jiné P. Sobotka. Zároveň vysoce ocenil osobní statečnost všech pozvaných generací vysokoškolských studentů, kteří neváhali riskovat svou svobodu i životy při vystoupeních proti totalitní mašinérii nacismu a komunismu. „Jejich projevené upřímné vlastenectví nebylo totiž nikdy nacionálně slepé, ale motorem jejich konání byl vždy ideál demokracie – ideál svobodného kvalitního života, kdy o nás nerozhodují samozvaní, arogantní nedoukové s diktátorským myšlením a vírou v roli národního spasitele,“ uvedl předseda horní komory Parlamentu ČR. Osobitým a působivým vystoupením, ve kterém připomněl odvahu studentů i vysokoškolských profesorů v roce 1939, zaujal

4

pozornost přítomných Jiří Zapletal. „Dovolte, abych připomněl své vlastní profesory z Masarykovy univerzity v Brně, pana doktora Bohumila Baxu a profesora Jana Vážného, profesory českého a římského práva. Pan doktor Vážný byl typ takového ušlechtilého, noblesního gentlemana a už tím musel popuzovat ty SS sadisty v Mauthausenu, kde ho umučili. Profesora Baxu zastřelili prý pro schvalování atentátu,“ vzpomněl na své pedagogy Zapletal, který sám byl vězněn nacisty v koncentračním táboře. V tomto těžkém období jemu i jeho spoluvězňům z řad tehdejších studentů pomohla solidarita přátel i odboje. „Nás, kteří jsme byli v lágru, kromě našich rodičů neodepsal ani národní odboj. Byli nám přátelsky nakloněni naši přátelé, kolegové, kteří odešli včas do zahraničních armád a do letectva a významně se podíleli na vítězství v bitvě o Anglii,“ řekl Zapletal. V následujícím projevu zástupce studentů z roku 1948 Zdeněk Boháč nejprve popsal historické skutečnosti, jež předcházely nastolení komunistické diktatury v zemi. Podle něj tehdejší studenti nezaváhali bránit demokracii ani 25. února 1948 poté, co byl prezident Edvard Beneš donucen podepsat všechny požadavky komunistů. „Vysokoškolští studenti jako tehdy jediná složka národa se drtivé přesily komunistů nezalekli… Vyšli z nádvoří ČVÚT na Karlově náměstí na Pražský hrad, aby veřejně odmítli komunistický puč a vyhlásili své odhodlání hájit svobodu a demokracii v naší zemi,“ uvedl Boháč. Podle něj však brzy následovala krutá perzekuce těchto studentů za jejich postoje. „Odvetou za odmítnutí komunistického puče bylo protiprávně vyloučeno ze studia 10 203 vysokoškoláků, nahnáno do dolů, do táborů nucených prací a do nejhůře placených zaměstnání. Řada z nich byla vězněna, někteří popraveni. Ale ani tyto krutosti odpor vysokoškoláků nezlomily,“ zdůraznil v závěru Boháč, podle kterého by

SE M I N Á Ř

Účastníci semináře M. Benda a J. Zapletal (u mikrofonu) měli současní zákonodárci právní výpadek v podobě všech nepotrestaných zločinů proti lidskosti co nejdříve napravit. Odkaz generace studentů z roku 1968 shrnul ve svém vystoupení František Hrdlička. Podle něj po odhalení brutálních metod vlády J. V. Stalina a vlády Sovětů na začátku 60. let a po několika nepříliš úspěšných pokusech o hospodářskou reformu ztrácela všemohoucí komunistická strana postupně na vážnosti celé společnosti, nejrychleji pak u studentů. Jejich politická recese podle Hrdličky v té době jen kvetla. „Jedno z tehdejších politických hesel znělo: Více světla! A každý si mohl vybrat, zda se myslí kilowatty nebo necenzurovaná literatura,“ připomněl. Hrdlička dále zmínil, že chybou generace roku 1968 bylo, že spoléhali na postupné vnitřní reformy komunistické strany. „Logickým důsledkem různých protirežimních tlaků, viditelných všude, bylo očekávání, že brzy přijde nějaký dokonalejší reformátor, který sice bude naoko komunistou, ale od všech ostatních komunistů se bude v něčem podstatném odlišovat… V tomto smyslu můžeme říci, že společnost roku 1968 byla ve velké většině slepá…,“ domnívá se Hrdlička, který jako odkaz své studentské generace vidí odhodlání postavit se proti útisku a také víru, že ani tanky nezmohou všechno. V úvodu svého projevu za studenty z roku 1989 zmínil Marek Benda, že studenti v naší historii často, narozdíl od svých politických vůdců, sehráli pozitivní roli, i když se jednalo mnohokrát o marný boj. „Dokonce lze se smutným povzdechem poznamenat, že selžou-li politické elity, ani hrdinství studentů nic nezmůže,“ uvedl Benda. Úspěch studentského odporu vůči totalitnímu režimu v roce 1989 vidí v souhře několika okolností. „Náš boj byl podpořen politickými i dalšími elitami národa a nenásledovaly po něm perzekuce, ale naopak úspěšné zapojení studentských účastníků do nejrůznějších sfér politického, občanského i obchodního života,“ řekl Benda. Podle něj navíc všechny účastníky odporu proti totalitě spojovala stejná idea na obnovu svobody v zemi. „Tenkrát jsme nebojovali za pravici nebo levici. Nebojovali jsme za žádný politický proud. Bojovali jsme proti komunismu a za svobodu,“ dodal Benda.

Zástupce současných studentů Petr Sokol v úvodu vysoce ocenil odvahu a statečnost všech předchozích generací vysokoškolských studentů, kteří hájili svobodu a demokracii v zemi bez ohledu na svou budoucnost. Úkolem jeho vrstevníků je podle něj hájit tyto těžce získané hodnoty. „Ale myslím si, že pokud jsme tady vyslechli projevy lidí, kteří bezprostředně trpěli za tohoto režimu, tak musím udělat vše pro to, aby se lidé, kteří se nedokázali oprostit od této ideologie, nikdy zpět k moci nedostali.“ V podobném duchu hovořili ve svých vystoupeních i David Čermák, Alexandr Vondra, Pavel Smetáček, Václav Havlíček, Naděžda Kavalírová, Ivan Gaspar, Zdeněk Klíč a Zdeňka Onysková. V závěru semináře předseda Senátu Přemysl Sobotka přečetl společné memorandum studentů v boji za svobodu a demokracii. V něm se uvádí, že čeští vysokoškolští studenti sehráli v demokratizaci země nezastupitelnou roli, mnozí z nich za hájení principů lidské svobody zaplatili celoživotním pronásledováním a nemožností se uplatnit ve vybraných profesích, někteří pak vězněním, či dokonce svým životem. „Senát PČR si je zcela jasně vědom významu studentského odporu proti nacistické a komunistické totalitě v roce 1939, 1948, 1968 a v roce 1989 a apeluje na současné vysokoškolské studenty, aby na odkaz svých předchůdců nezapomínali. Senát PČR z tohoto důvodu inicioval zákon o Ústavu paměti národa, který bude mapovat klíčové křižovatky boje za demokracii našich novodobých dějin,“ stojí mj. v memorandu. „Totalita je zlo, které nám všem pořád latentně hrozí. Hrozí nám naší nečinností, odevzdaností a nezájmem o věci veřejné. Proto toto nebezpečí nesmíme pomíjet a proto nesmíme zapomenout na žádné datum, které symbolizuje postoj studentů v boji za ochranu demokracie,“ dodal v závěru Přemysl Sobotka. Mgr. Václav Groulík, odbor vnějších vztahů a služeb KS Pozn. Souhrnný seznam všech seminářů, konferencí a dalších aktivit Senátu naleznete v elektronické podobě časopisu na www.senat.cz

5

L EGI SL AT I VA

S C HŮZ E SEN ÁT U

V E I I . Č T V R T L E T Í R O KU 20 06

V následujících řádcích bychom rádi informovali o výsledcích jednání Senátu ve 2. čtvrtletí letošního roku. Senát se ve sledovaném období sešel na třech schůzích (10., 11. a 12.), a to celkem ve 12 jednacích dnech. Celkem senátorky a senátoři projednali 77 návrhů zákonů, se 32 souhlasili, 26 návrhů zákonů vrátili Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy (novela občanského soudního řádu; novela o státní statistické službě; zákon o integrované prevenci; novela zákona o kolektivním investování; návrh zákona o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách; novela zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů; novela zákona o obcích; novela zákona o státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie; novela zákona o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl; zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví; novela autorského zákona; novela zákona o ochraně spotřebitele; novela zákona o civilním letectví; novela zákona o silniční dopravě; novela zákona o vinohradnictví a vinařství; novela zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání; novela zákona o péči o zdraví lidu; novela horního zákona; novela zákona o zrušení Fondu národního majetku; zákon o pohonných hmotách; zákon o evropské družstevní společnosti; zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o evropské družstevní společnosti; novela zákona o veřejných dražbách; zákon o nakládání s bezpečnostním materiálem; zákon o insolvenčních správcích a novela zákona o odpadech), 15 návrhů zákonů zamítli (návrh zákona o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních; návrh zákona o poskytování informací o kvalitě péče ve zdravotnických zařízeních; zákon o přijetí úvěru na financování investičních potřeb; zákoník práce; zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce; zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců; zákon o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců; zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; zákon o náhradním výživném; novela zákona o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce; novela zákona o ochraně hospodářské soutěže; novela zákona o obcích; zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o úpadku a způsobech jeho řešení; novela zákona o odpadech a novela lesního zákona), ke 3 návrhům zákonů nepřijali usnesení, což ve svém důsledku znamená souhlasné stanovisko. Grafický přehled výsledků jednání Senátu

NTPVIMBTJUN[BN¼UOPVU NQP[N»ÀPWBD¼O°WSIZNOFQÆJKBUPVTOFTFO¼

6

Ze 26 návrhů zákonů, které Senát vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, jich bylo 15 schváleno ve znění Senátu (58 %) a v 11 případech setrvala Poslanecká sněmovna na svém původním znění (42 %). Z 15 zamítnutých návrhů zákonů Poslanecká sněmovna potvrdila své znění v 11 případech, v 1 případě návrh podporu alespoň 101 poslance nezískal, a nebyl tak přijat. O zbývajících 3 zamítnutých návrzích zákonů již Poslanecká sněmovna vzhledem ke konci svého volebního období nehlasovala a jejich cesta legislativním procesem byla ukončena. Dále Senát projednal návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací 21 mezinárodních smluv. Významnou část těchto smluv tvořily smlouvy, které Česká republika uzavřela s některými malými státy v návaznosti na náš vstup do Evropské unie. Jednalo se například o smlouvy s Ostrovem Man, Spojeným královstvím Montserrat, Jersey a dalšími.

Senát navrhl zřízení Ústavu paměti národa Senátoři se dále zabývali senátními iniciativami. Ze 4 projednávaných návrhů zákonů Senát 2 schválil a podal je Poslanecké sněmovně k zahájení jejich dalšího legislativního projednávání. Jedná se o novelu zákona o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, kterým by se měl dovršit proces navrácení v minulosti zestátněného historického majetku obcí. Druhým schváleným senátním návrhem pak je návrh na zřízení Ústavu paměti národa, jehož posláním je přispět na vyšší úrovni k vyrovnání se české společnosti s dobou nesvobody (komunistické totalitní moci). Další 2 senátní iniciativy Senát přikázal výborům k projednání. Jsou jimi novela obchodního zákoníku (senátní tisk č. 339), jehož cílem je odstranit disproporce mezi vlastnictvím akcií na majitele a akcií na jméno (převoditelnost akcií na majitele není omezena) a stanovit akciovým společnostem povinnost vyjmenovat přímo ve stanovách důvody, pro které není možné udělit souhlas s převodem akcií na jméno, a novela zákona o jednacím řádu Senátu (senátní tisk č. 364), kterou připravil Ústavně-právní výbor Senátu a týká se rozšíření možností Kanceláře Senátu směrem k veřejnosti při využívání prostor sídla Senátu. Stalo se již pravidlem, že se Senát na svých schůzích zabývá tzv. evropskou agendou. Na návrh Výboru pro záležitosti Evropské unie projednal celkem 6 evropských dokumentů (K 48/05, K 50/05, K 68/05, N 77/05, K 55/05 a K 75/05). Zmiňme se o 2 z nich. Senát se zabýval Výroční zprávou Evropské komise za rok 2005 o vztazích s národními parlamenty. Ministr zahraničních věcí, který senátory s touto zprávou seznámil, vyzdvihl prohlášení předsedy komise José Manuela Barrosa v Evropském parlamentu, že národním parlamentům budou zasílány veškeré legislativní návrhy Evropské komise, které tak budou moci být diskutovány dříve, než budou schváleny Evropským parlamentem. Uvedl, že snahou je odstranění demokratického deficitu v Evropské unii a zamýšleným důsledkem bude faktické posílení principu subsidiarity a posílení role všech zvolených zástupců v EU. Zpravodaj Výboru pro záležitosti Evropské unie přednesl a odůvodnil návrh usnesení, které Senát posléze přijal, a přivítal iniciativu Evropské komise směřující k obnovení důvěry občanů členských států k působení Evropské unie; konstatoval, že intenzivnější zapojení národních parlamentů do unijního legislativního procesu představuje nezbytný nástroj posílení legitimity rozhodování v EU, přičemž v této souvislosti zvláště oceňuje nejnovější záměr Evropské komise, který počítá se zasíláním návrhů

L EGI SL AT I VA ce klimatu a také chemickým látkám ve vztahu k novým opatřením EU od roku 2012 v této oblasti.

Senát chce více spolupracovat s Nejvyšším kontrolním úřadem

unijních legislativních aktů a konzultačních dokumentů přímo národním parlamentům; vyzval Evropskou komisi k aktivnímu přístupu při jednáních o vhodných nástrojích realizace předběžné kontroly dodržování principu subsidiarity v návrzích legislativních aktů EU, a to včetně uzavření meziinstitucionální dohody vycházející z ustanovení existujících protokolů Amsterodamské smlouvy, přičemž považuje Konferenci výborů pro evropské záležitosti parlamentů EU (COSAC) a systém výměny informací IPEX za faktory, které by mohly usnadnit komunikaci nad unijními legislativními návrhy EU ve vztazích mezi národními parlamenty a orgány EU.

Senát má výhrady k evropské směrnici o službách Velkou diskusi vyvolal Pozměněný návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o službách na vnitřním trhu, kterou v Senátu uvedl ministr průmyslu a obchodu. Tuto Směrnici začala Evropská unie projednávat ještě před vstupem České republiky do Evropské unie a Senát k původnímu návrhu přijal své stanovisko v listopadu loňského roku, kterým dle názoru zpravodajky významně podpořil pozici české vlády. Problematiku ve Směrnici upravovanou evropský výbor Senátu nadále sleduje, a proto nyní, po předložení pozměněného návrhu, opět přišel s doporučením diskutovat o ní na plénu. Výsledkem bylo přijetí usnesení, ve kterém Senát mimo jiné konstatoval, že má výhrady ke znění Pozměněného návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o službách na vnitřním trhu, jak je předložila Evropská komise, a s politováním shledal, že jeho efekt na vytvoření plně fungujícího vnitřního trhu služeb by tak byl značně oslaben. S členstvím ČR v EU souviselo také projednávání Zprávy o vývoji Evropské unie v roce 2005 a jejím dalším rozvoji (senátní tisk č. 261). Před březnovým i červnovým zasedáním Evropské rady informoval ministr zahraničních věcí senátorky a senátory o pořadu jednání a pozicích České republiky. Diskutovanými tématy byly finanční perspektiva na léta 2007–2013, další rozšiřování EU, zejména ve vztahu k západnímu Balkánu a Turecku, další osud evropské ústavní smlouvy, vztah EU ke Kubě či k Blízkému východu a vstup ČR do Schengenského prostoru. Senát projednával také pravidelně vládou předkládanou Zprávu o životním prostředí České republiky, tentokráte v roce 2004 (senátní tisk č. 151). Po úvodním slovu ministra životního prostředí obsáhle vystoupila zpravodajka výboru senátorka Jitka Seitlová. Senát se ztotožnil s usnesením přijatým výborem a mimo jiné navrhl, aby ve vztahu k životnímu prostředí byla větší pozornost věnována domácnostem; požádal, aby v souvislosti se životním prostředím byl řešen nadále rozvoj turistického ruchu; konstatoval, že je třeba řešit aktuální problémy především v oblasti ochrany ovzduší v návaznosti na způsoby vytápění v malých zdrojích a že za nezbytné považuje výrazně zvýšit pozornost problemati-

Poprvé se Senát na své schůzi zabýval také jedním z kontrolních závěrů Nejvyššího kontrolního úřadu. Jednalo se o závěr ve věci Správy železniční dopravní cesty. Tento materiál byl zařazen z iniciativy Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kterému jsou závěry pravidelně zasílané předsedovi Senátu postupovány. Důvody zařazení tohoto bodu byly dle sdělení zpravodaje výboru zejména absence konkrétních opatření, která by vedla k nápravě, v závěrech NKÚ, přestože vypovídají o nehospodárném zacházení se státním majetkem, a dále dělení majetku Českých drah, které bylo předmětem dřívějšího jednání Senátu se zamítavým stanoviskem vzhledem ke stavu připravenosti celé akce. Jednání probíhalo za účasti prezidenta NKÚ Františka Dohnala a senátora a ministra dopravy Milana Šimonovského. Závěrem bylo vzetí na vědomí tohoto Kontrolního závěru a žádost vůči Stálé komisi Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, aby ve spolupráci se zástupci Nejvyššího kontrolního úřadu připravila návrh právní úpravy vzájemných vztahů Parlamentu České republiky a Nejvyššího kontrolního úřadu s cílem zajistit účelnější nakládání s výsledky kontrolní činnosti tohoto úřadu. Tak jako v minulých letech i letos projednal Senát na své schůzi zprávu Veřejného ochránce práv (senátní tisk č. 354), se kterou senátory seznámil Otakar Motejl. Po krátké a věcné rozpravě vzal Senát tuto zprávu na vědomí. V této souvislosti uvádíme, že Organizační výbor Senátu stanovil lhůtu do 31. srpna 2006 pro podávání návrhů na kandidáty na funkci Veřejného ochránce práv a jeho zástupce, jelikož funkční období obou skončí na počátku příštího roku. Na vědomí vzal Senát také zprávu Úřadu na ochranu osobních údajů, se kterou poprvé ve své funkci seznámil senátory jeho nový předseda Igor Němec. V tomto čtvrtletí projednával Senát na svém plénu také jednu petici. Šlo o petici za obranu dostupné zdravotní péče, která je reakcí na současnou napjatou situaci v našem zdravotnictví. Po vystoupení zástupců petentů a odborné rozpravě Senát schválil usnesení, v němž sdílí obavy ze zhoršování dostupnosti a kvality zdravotní péče, zejména o vážně a chronicky nemocné občany, a odmítá praxi přijímání účelových, nesystémových změn, které nevedou k efektivnímu využívání zdrojů a zvyšování kvality zdravotní péče. Zpracoval Organizační odbor Kanceláře Senátu, Mgr. Sylva Kyselová Majovská, Jan Knotek

7

L EGI SL AT I VA

V Y BR ÁNO

Z L EG I S L AT I V Y

Novela trestního zákona „Třikrát a dost“ Třikrát a dost, tak je obecně nazývána novela trestního zákona, která výrazně zpřísňuje tresty recidivistům páchajícím nejtěžší trestné činy. Na dvanáctou schůzi Senátu přišel tuto novelu obhajovat jeden z předkladatelů zákona poslanec Pavel Severa, který se ve své úvodní řeči, netradičně veršované, dotkl několika věcí, pro které by měla být novela přijata. Jednou z nich je jasné zakotvení možnosti vyšších sazeb trestů, včetně doživotí pro opakovaně spáchané trestné činy. Novela navíc jasně definuje šest trestných činů, na které se právě až doživotní odnětí svobody vztahuje: znásilnění, ublížení na zdraví, braní rukojmí, loupež, pohlavní zneužití a vydírání, pokud při tom zemře člověk. „Novele je vytýkáno, že je tam zařazeno pouze šest nejtěžších trestných činů, že by jich tam mohlo být více. Ano, souhlasím, mohlo by jich tam být více. My jsme vybrali nakonec těch šest nejzávažnějších, které jsou zcela jasně prokazatelné, že je to vždycky ublížení na zdraví osoby proti osobě. Mohli bychom tam zařadit další, obchodování s dětmi a podobně, které jsme měli v původním návrhu. Já se tomu nebráním do budoucna, nicméně si myslím, že pokud zpřísníme alespoň trestní zákon o těchto šest vyjmenovaných trestných činů, že můžeme zachránit některé oběti, které se nepotkají s budoucím recidivistou tak brzo, protože trestní zákon umožní soudcům ukládat vyšší tresty,“ komentoval zákon P. Severa. V Senátu předjednal navrhovanou novelu Ústavně – právní výbor, který byl na schůzi zastoupený senátorem Pavlem Janatou. „Ten posun směrem k přísnějšímu trestání, k možnosti přísnějšího postihu těchto závažných trestných činů, je zcela v souladu s tím, co přinášela i nakonec nepřijatá rekodifikace trestního práva. Totiž zpřísnění trestů u trestných činů, které směřují proti zdraví a životu člověka,“ uvedl P. Janata a doplnil, že novela při svém sestavování byla původně mnohem přísnější. „Ta původní její podoba v podstatě ukládala uložení trestu doživotí, což bylo kritizováno právě

8

pro to neponechání prostoru soudci pro jeho individuální posouzení každého případu a rozhodnutí o trestu. Další mezikrok byl, že se nenařizovalo uložení doživotí, ale pokud doživotí uloženo nebylo, měl soudce mít za povinnost zdůvodnit, proč jej neuložil. To už se jeví trochu lépe, nicméně i tady je zužován prostor pro soudce. Tato novela, tak jak je nám předložena z Poslanecké sněmovny, už nic takového neobsahuje a ten prostor pro uvážení soudce, pro jeho svobodné posouzení každého případu, je tady zcela zachován,“ uzavřel Janata a za výbor doporučil Senátu novelu ke schválení. Ten také 35 hlasy ze 41 přítomných novelu schválil a 7. června ji podepsal prezident. Zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Markéta Aulová

L EGI SL AT I VA

Z A SL EC HNU T O

N A S C H ŮZ Í C H S E N ÁT U

Jaroslav Kubera, při projednávání návrhu zákona o náhradním výživném „Máme před sebou zákon, který je typický starým pořekadlem, že cesta do pekel bývá dlážděna často nejlepšími úmysly.“ Poslanec Pavel Severa, při projednávání novely trestního řádu, senátní tisk. č. 357, zvolil jako předkladatel netradiční metodu představení návrhu zákona „Milé paní senátorky, vážení páni senátoři. Děkuji za pozvání do této oázy klidu a míru v porovnání s Poslaneckou sněmovnou. Dovolím si trošku netradičně odůvodnit tento zákon, abychom napravili dojem, že ve Sněmovně pouze umíme hlučet a že jsme hrubiáni, takže vás oblažím touto krátkou zprávou, zdůvodněním novely zákona a potom ještě řeknu pár slov: Navrhovanou novelu všichni dobře znáte, nezbytná je, jistě moudře pokýváte. Zločin v našich ulicích bují, bojovat proti němu za to stojí. Před násilím recidivistů se třesu, novelu zákona trestního vám nesu. Aby chránil naše životy, dospělé i děti, o tom rozhodnete vy, vážení kmeti. Dlouhá léta navrhujeme přísný trest tomu, kdo přivede bližního k násilnému skonu. Soudce určí, zda vinen jest ten či onen, také vyměří, jakého trestu je hoden. Několik let právnických tahanic o rekodifikaci zákona bylo na nic, dolní komora nečekaně řekla stop, těžké rozhodnutí hop nebo trop.

Petr Fejfar, při projednání návrhu ústavního zákona, kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky – omezení imunity zákonodárců „Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, doufám, že na mne nebudete pokřikovat, protože se vás budu snažit nenaštvat.“ Tomáš Julínek, při projednání návrhu ústavního zákona, kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky – omezení imunity zákonodárců „Prosil bych vás tedy, abyste se opravdu drželi věcné roviny tohoto projednávání, neosočovali se tady. To, co jsem teď zažil, to jsem teda ještě nezažil.“ Jaroslav Kubera, při projednávání návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, krajích a hl. městě Praze „To je takový právní blábol, že každý právník musí omdlít, když si tuto větu čte.“ Milan Šimonovský se po volbách do Poslanecké sněmovny loučí se Senátem „Poslanecká sněmovna skutečně je domem opičím, který řeší krátkodobé záležitosti a zapomíná na své sváry a půtky při hledání dalšího řešení jiného problému. Senát nikdy tento název neobdrží. A věřím v to pevně, protože i když některé body, zvlášť v tomto funkčním období posledních dvou let, připomínaly někdy opičí dům, ale nebylo to skutečně vůbec to, co probíhá v Poslanecké sněmovně.“ Přemysl Sobotka při omluvě senátora J. Zlatušky, který hlasoval pro, a stiskl omylem přihlášku do diskuse. „Byl jste pomýlen vlastním pohledem na hlasovací zařízení.“

Poslanci ukončili práci svou, do voleb v červnu jdou. Zastavili legislativní soustruh, radostně hlasoval tam soudruh.

Pozn. Vybráno ze stenozáznamů schůzí Senátu

Chápu vaše ustarané skráně, pracujete nyní za ně. Zodpovědnost je na vašich bedrech, proto zasedáte v zimě i vedrech. Zákon dává širší možnosti trestu, za některé nasazuje doživotní vestu. S úctou k moudrosti vaší hledím, tišeji než ve sněmovně sedím. Zákon je třeba schválit, zdá se. Je kvalitní? Možná někdo ptá se. Ano, je. Budou chráněni naši druzi. S novelou souhlasili všichni, nejen soudruzi. Hynku, Přemysle, Jarmilo, zkušenost máte, spravedlnosti zelenou jistě dáte.“

9

L EGI SL AT I VA

N O V EL A T R E S T NÍH O Z Á KO N A

U P R AV U J Í C Í C H O VÁ N Í S P O R T O V N Í C H FA N O U Š KŮ Na dvanácté schůzi Senátu projednávali senátoři mimo jiné i dvě novely trestního zákona. Jednou z nich je předloha, označená jako senátní tisk č. 349, týkající se chování sportovních fanoušků. Podle předkladatelů novely jsou sportovní zápasy, v poslední době především fotbalová utkání, nepřehlédnutelným bezpečnostním rizikem. Poslanec Vlastimil Ostrý na schůzi uvedl, že v současné době jsou velkým problémem zejména výtržnosti fanoušků při cestě na stadion, výtržnosti ve městě, kde k utkání dochází, napadení jiné osoby agresivními fanoušky, vstup na hrací plochu v době utkání, rasistické pokřiky apod. Proto je dle jeho slov potřeba přijmout přísná pravidla, která budou co nejvíce eliminovat projevy násilí, vulgarit a rasismu v hledištích i mimo něj. Předkladatelé se domnívají, že je nutné, aby státní orgány a kluby měly nástroje, které jim umožní dostatečně rychle a efektivně zasáhnout. Návrh tedy umožňuje postihnout výtržnosti páchané při sportovních utkáních nebo v souvislosti s nimi. Vyšší trestní sazba se nově navrhuje i v případě opakovaného spáchání trestného činu výtržnictví.

PRO

Doc. MUDr. Karel Barták, CSc., místopředseda Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku

Výtržnictví na sportovních utkáních bude dáno do zákona „natvrdo“, tedy na úroveň jiných vyjmenovaných situací, třeba hanobení kulturních památek nebo pietního místa. Jako tělovýchovný lékař jsem přesvědčen, že hlavně z vrcholového sportu se postupně úplně vytrácí princip kalokagathie, tedy starořeckého ideálu mužné dokonalosti. Vítězství dosažené mnohdy nepoctivě a za každou cenu je dnes spojeno s velkým množstvím peněz, a to jak pro sportovce, tak i pro lidi kolem sportu se pohybující, tedy pro sportovní funkcionáře, rozhodčí, novináře apod. Pro mnohé fanoušky se podpora sportovního klubu nebo národního týmu stává až extatickým „náboženským“ rituálem. V ochozech i mimo ně bojují ve prospěch svých bohů a proti bohům nepřátel, v tomto případě soupeřů. A tak fotbal už není v žádném případě pouhá hra! Je něčím mnohem víc. Kopacím míčem (u nás v minulosti i hokejovým pukem) si národy vyřizují své účty a na trávníku se doslova přepisují dějiny. Fotbal drží u moci vlády a politikům pomáhá vyhrát volby, takže se o něj musí zajímat a na něm se prezentovat. Jako nezávislý senátor, zvolený bez zveřejněné podpory kterékoli z politických stran a hnutí, musím brát při projednávání každého tisku v Senátu PČR v úvahu svůj volební program. Navíc jsem si zvykl zapisovat na jednu stranu přebalu tisku argumenty pro a na druhou proti jeho přijetí. Potom obojí zvažuji a v hlasování se rozhoduji. Zde jsem shromáždil názory, které mě nakonec vedly k podpoře drobné novely trestního zákona. Samozřejmě při dobré znalosti argumentů oponentů. 1) Ve svém volební programu říkám: „Podpořím všechny kroky vedoucí ke zlepšení vymahatelnosti práva a k ukládání alternativních trestů.“ Násilí okolo sportovních (většinou fotbalových) utkání se stává celosvětovým problémem, a tak nejen sportovní funkcionáři právem požadují od státu pomoc. Navrhovaná novela trestního zákona problém s konečnou platností nevyřeší, ale nepochybně přispěje (převážně svým preventivním účinkem) přinejmenším ke zmírnění ještě ne zcela fixovaných trestných konání hlavně mladých jedinců. Dosud se obžalovaní u soudu s úspěchem bránili tvrzením: „Vždyť moje chování a jednání ni-

10

jak nepřekročilo běžné projevy sportovního fandovství jindy a jinde.“ Dnes bude výtržnictví na sportovních utkáních dáno do zákona „natvrdo“, tedy na úroveň jiných vyjmenovaných situací (třeba hanobení kulturních památek nebo pietního místa). Sám jsem v této souvislosti hovořil s místopředsedou pro věci trestní Okresního soudu v Hradci Králové, který novelu spíše přivítal. Postavení orgánů činných v trestním řízení se v žádném případě nezhorší, naopak budou mít možnost přesně specifikovat trestné chování a jednání obviněného a vůbec není důležité, že se v příslušném § 202 nezvyšují trestní sazby. 2) Podstatná je i novela § 26, jež hovoří o „podmíněném upuštění od potrestání s dohledem“. Dosud mohl soudce k uložení takového trestu využít odst. 4, písmeno e) „zdržet se návštěv nevhodného prostředí“. Z obecného hlediska je těžké zdůvodnit, že návštěva sportovního utkání je nevhodné prostředí. Dnes už bude moci soudce konkrétnímu pachateli návštěvu příslušných utkání zakázat jednodušeji. 3) Navrhovatelé novelu připravovali a konzultovali s pracovníky policejního prezidia, ministerstva vnitra a spravedlnosti a s dalšími odborníky na trestní právo. Znění novely už bylo součástí nového trestního zákoníku (senátní tisk č. 219). Při jeho projednávání v Poslanecké sněmovně ani v Senátu nebyla tato část nikdy zpochybňována. Nový trestní zákoník však nebyl z jiných známých důvodů schválen. 4) Jak bych si v těchto souvislostech představoval činnost orgánů činných v trestním řízení? Agresivní výtržník by měl být zadržen, vyslechnut, noc by strávil v cele předběžného zadržení, nebo (v případě nebezpečí poškození zdraví pro opilost) na záchytné stanici. Během té doby by policie čin kvalitně zdokumentovala a státní zástupce byl schopen ráno podat žalobu. Během dne by samosoudce mohl ve zkráceném řízení rozhodnout o případné vině. Co tomu brání? Hlavně personální a materiální vybavení policie, která není schopna během tak krátké doby všechny nezbytné procesní kroky provést. Chybějí kvalifikovaní lidé, dostatek nahrávací techniky a v neposlední řadě i legislativa. Dnes třeba policie nemá přístup do databáze stíhaných osob, a to se všemi z toho vyplývajícími důsledky. Nepochybně potřebná by byla i mezinárodní spolupráce.

L EGI SL AT I VA

PROTI

Ing. Pavel Janata, místopředseda Ústavně-právního výboru

Novela je úplně zbytečná, bez reálných dopadů. Jen Sbírka zákonů bude mít další položku a předkladatel se bude jistě pyšnit tím, jak s těmi chuligány teď můžeme zatočit. Výtržnictví a agresivita návštěvníků sportovních utkání je jistě vážný společenský problém. Je nutné tomu nějak čelit – avšak jak? Jedna z obvyklých snadných odpovědí na výzvy tohoto typu zní: Chybí legislativa. V následujícím textu se pokusím ukázat, že v případě fanouškovského násilí a výtržností tomu tak není. Předmětná novela trestního zákona byla koncem května – v době jejího projednávání v Senátu – častým tématem ve sdělovacích prostředcích. Utkvěla mi v paměti věta odvysílaná na Radiožurnálu: „Senátoři dnes budou rozhodovat o tvrdších postizích agresivních fanoušků.“ Jak tato věta koresponduje s obsahem novely? Tvrdím, že nijak. Ale je úderná, dobře zní, člověk hned zbystří pozornost. Že je skutečnost jiná? Kdo by se tím trápil… Co je tedy skutečným obsahem novely trestního zákona? V §202, který hovoří o trestném činu výtržnictví, se doplňuje příkladmý výčet jednání, která mohou naplnit skutkovou podstatu tohoto trestného činu. Konkrétně že výtržnictví se dopustí například i ten, kdo hrubým způsobem ruší přípravu nebo průběh organizovaného sportovního utkání. Protože však jde pouze o příkladmý výčet poruchových jednání, je nepochybné, že v takovém jednání lze spatřovat výtržnictví i bez novely. Podobně je tomu u přiměřených omezení ukládaných pachatelům podle §26. Zde je zákaz návštěv sportovních, kulturních a jiných společenských akcí zařazen mezi příkladmý výčet jednání spadajících pod „zdržení se návštěv nevhodného prostředí“. Takový zákaz ale je možno nepochybně vydat již dnes, když sportovní utkání je pro dotyčného výtržníka prostředím zcela jistě nevhodným, neboť ho k páchání trestné činnosti provokuje nebo mu k tomu i jen dává příležitost. Novela tedy fakticky hmotněprávně nemění zcela nic, jde pouze o doplnění příkladů jednání, které lze již dnes podřadit pod obecnou definici výtržnictví či přiměřených omezení. Tedy žádná věcná změna a už vůbec nic o tvrdších trestech.

Předkladatel argumentoval také tím, že navrhované doplnění bylo obsaženo v nakonec neschváleném novém trestním zákoníku a že při jeho projednávání k této pasáži nebyly žádné námitky. Považuji za logické, že při projednávání nového kodexu hmotného trestního práva se debaty soustředily na věci zásadní důležitosti a zcela okrajová otázka příkladmých výčtů jednání naplňujících různé trestné činy nebo příklady omezujících opatření zůstala úplně mimo zájem zákonodárců. Postrádám však důvod pro to, abychom této věci přikládali nyní takový význam, že musí být doplněna do stávajícího trestního zákona. Zvláště když o jejím reálném efektu lze s úspěchem pochybovat. Lze tedy konstatovat, že novela je úplně zbytečná, bez reálných dopadů. Jen Sbírka zákonů bude mít další položku a předkladatel se bude jistě pyšnit tím, jak s těmi chuligány teď můžeme zatočit. Nu což, zbytečných zákonů máme přece spoustu, tak ten jeden navíc také přežijeme. Ano, ale v tomto případě vidím, že malý problém přece jen nastat může. A to v tom, že novela hodlá výslovně postihovat rušení přípravy a průběhu sportovního utkání. Mezi případy nepřístojností fanoušků je však velká část výtržností spáchaných po skončení utkání. Podle dosavadní úpravy to lze jistě postihnout díky obecné úpravě výtržnictví. V momentě, kdy však výslovně řekneme, že výtržnictvím je rušení přípravy a průběhu, vyplývá z toho, že u událostí po skončení utkání už to tak jasné není. Pokud je smyslem novely upozornit na specifickou trestnou činnost tzv. hooligans, měla by tak učinit komplexně, jinak situaci spíš komplikuje. Jsem přesvědčen o tom, že problém boje proti sportovnímu chuligánství spočívá v něčem jiném. Totiž v malé úspěšnosti dohledání a identifikace pachatelů, v obtížném dokazování, v nedokonalé pořadatelské službě. Pokud však částečně spočívá i v liknavosti a nízké kvalifikovanosti orgánů činných v trestním řízení (v neschopnosti podřadit konkrétní jednání pod obecné skutkové podstaty), není návodná novela řešením a na místě jsou zcela jiná opatření v oblasti vzdělávání či personální politiky. Zákony bychom měli novelizovat jen v opravdu nezbytných případech. V tomto případě skutečně není zakopán pes v „chybějící legislativě“.

Ústavně-právní výbor Senátu, který se novelou zabýval, však došel k názoru, že je nadbytečná, a doporučil Senátu návrh zamítnout. Zpravodaj výboru Pavel Janata mimo jiné uvedl, že novela nebude mít žádný praktický dopad. Dle jeho slov předloha pouze zpřesňuje výčet jednání, která lze považovat za výtržnictví, ale možnost jejich potrestání zůstává stejná. Navíc upozornil i na skutečnost, že velká část výtržností je spáchána až po skončení utkání, což v novele není ošetřeno. Senát o novele hlasoval dvakrát, avšak novela nebyla ani zamítnuta, ani přijata, Senát nepřijal žádné usnesení. Normu poté podepsal prezident republiky a vyšla ve Sbírce zákonů pod číslem 343/2006.

11


Č E SKO - A L B Á N SK Á

S P O L U P R ÁC E

Účastníci semináře konaného v albánské Akademii věd V roce 2001 se na závěr návštěvy tehdejšího předsedy Senátu Parlamentu ČR Petra Pitharta v Tiraně uskutečnilo setkání delegace Senátu s albánskými absolventy českých vysokých škol. Při této příležitosti jsem jako absolvent Vysoké školy chemicko-technologické navrhl vytvoření skupiny albánských chemiků – absolventů VŠCHT v Praze a v Pardubicích – a obnovení spolupráce, jež byla ukončena v roce 1961. Když v roce 2002 slavila VŠCHT Praha půlstoletí svého trvání, přijela na oslavy i zástupkyně jejích albánských absolventů, předsedkyně společnosti „Přátelé ČR“, docentka tiranské univerzity Dr. Marika Dhonato. Výsledkem obnovených vztahů byl „Seminář k 55 letům aktivit albánských studentů vysokých škol chemicko-technologických v Praze, Pardubicích a v Bratislavě“, konaný z iniciativy paní Dhonato. Seminář uspořádala společnost „Přátelé ČR“ letos ve dnech 21. 5. až 23. 5. v Tiraně a následně 24. 5. až 31. 5. v Praze. Do albánské metropole jsem odjel reprezentovat Senát i celou naši republiku spolu s rektorem VŠCHT profesorem Vlastimilem Růžičkou. V průběhu pobytu v Tiraně jsme byli přijati předsedkyní Parlamentu Albánské republiky J. Topalli i ministrem školství G. Pollem. V rámci pracovního programu pobytu jsme se setkali i s rektorem Univerzity v Tiraně prof. Dr. Shezaiem Rrokajem a s děkanem Fakulty přírodních věd prof. Dr. Llikanem Pukou. Předsedkyně albánského Parlamentu ocenila slibný rozvoj kontaktů mezi ČR a Albánií a mezi parlamenty obou zemí, hovořilo se i o krátké návštěvě albánského premiéra Berishi v Praze. Ministr školství AR potvrdil zájem uzavřít s českým partnerem rezortní dohodu o spolupráci ve školství a vědě a poděkoval za konkrétní nabídku stipendia pro jednoho albánského studenta na VŠCHT. Semináře k 55 letům aktivit albánských studentů českých VŠCHT pro rozvoj chemického průmyslu Albánie, který proběhl v budově Akademie věd Albánské republiky, se zúčastnilo na sto albánských absolventů českých vysokých škol, zejména chemiků, a na dvě stovky dalších zájemců, především dnešních studentů tiranské univerzity. Semináři, který byl na místní poměry rozsáhlým projektem, věnovaly mimořádnou pozornost albánské sdělovací prostředky. Ve svém příspěvku jsem hovořil o významu chemie pro současný svět a o jejích aktuálních úkolech. Domnívám se, že i chemie a její výzkum mají velkou spoluzodpovědnost za budoucí směřování lidstva. Svým kolegům chemi-

12

kům jsem předal pozdravy z Prahy a zároveň je pozval k návštěvě míst, kde mnozí z nich strávili za svého mládí několik nezapomenutelných studentských let. Profesor Vlastimil Růžička seznámil účastníky semináře se studijními programy současné VŠCHT a zopakoval nabídku stipendia pro jednoho albánského studenta na studium v Praze. Pražské části semináře se zúčastnilo 27 albánských absolventů českých vysokých škol chemicko-technologického směru. V programu návštěvy Prahy měli mimo vlastní seminář i prohlídku VŠCHT a návštěvu Senátu. Prohlédli si nejen Valdštejnský palác, ale hovořili s námi i o práci senátorů a Senátu jako celku. Seminář byl jednou z nejúspěšnějších akcí česko-albánských vztahů poslední doby. Přispěl k potvrzení významu a k dalšímu rozvoji práce společnosti „Přátelé ČR“, podpořil prohloubení kontaktů někdejších albánských studentů československých vysokých škol s českými partnery a pomohl i k dalšímu rozšíření přátelských vztahů mezi Českou a Albánskou republikou, včetně možnosti opětovného navázání na tradice spolupráce mezi českými a albánskými vysokými školami. Ing. Petr Smutný, místopředseda Senátu

Budova tiranské univerzity


SEN ÁT JA KO S OUČ Á S T

Z A H R A N I Č N Í P O L I T I K Y N A Š E H O S TÁT U

Evropská konference předsedů parlamentů v Tallinnu Evropská konference předsedů parlamentů v Tallinnu Ve dnech 30. a 31. května se místopředseda Senátu Jiří Liška spolu se senátory Josefem Zoserem a Františkem Příhodou zúčastnil Evropské konference předsedů parlamentů v Tallinnu. Setkání pořádal předseda Riigikogu Estonské republiky Toomas Varek a předseda Parlamentního shromáždění Rady Evropy René van der Lindenem. Na konferenci, které se zúčastnilo cca 300 účastníků ze 40 zemí, se projednávala role parlamentů při propagaci pluralitní demokracie doma i v zahraničí, jako druhé téma bylo nastoleno Přemostění – budování prostřednictvím parlamentní diplomacie. Delegace Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele Evropského parlamentu 21. června přijal Výbor pro záležitosti Evropské unie v čele s předsedou Luďkem Sefzigem delegaci Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele Evropského parlamentu vedenou jeho předsedkyní Arlene McCarthy. Účastníci přijetí se na jednání věnovali průběhu projednávání a zejména změnám obsahu návrhu „Směrnice Evropského parlamentu a Rady o službách na vnitřním trhu.“ Přijetí směrnice v co nejširší podobě považuje Senát za prioritu České republiky.

zejména o úloze Makedonie v kosovské otázce. V první polovině dubna se také setkal 1. místopředseda Senátu Petr Pithart s ministrem obrany Srbska a Černé Hory Zoranem Stankovićem. Hovořili spolu o budoucnosti soustátí Srbska a Černé Hory a celého regionu, včetně začleňování do euro-atlantických struktur. Seminář k otázce členství Turecka v Evropské unii Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost uspořádal ve spolupráci s velvyslanectvími Turecka, Spojených států a Francie seminář k otázce členství Turecka v Evropské unii. V panelové diskusi s titulem „Turecko v Evropě – Evropa v Turecku“ promluvil poslanec Evropského parlamentu Jan Zahradil, pan Atila Eralp z Middle East Technical University v Ankaře, profesor Jean-Paul Burdy z Institutu politických věd v Grenoblu, pan Soner Cagaptay z Washington Insitute for Near East Policy a profesor Tomáš Halík z České Křesťanské Akademie. V téměř čtyři hodiny trvající debatě moderované předsedou výboru Josefem Jařabem zazněly argumenty podporující členství Turecka v EU, stejně tak jako výhrady k přístupu této země do Unie. Pozn. Souhrnný přehled všech zahraničních aktivit Senátu naleznete v elektronické podobě časopisu na adrese www.senat.cz

Delegace Vietnamské socialistické republiky Místopředseda Senátu Jiří Liška přijal 2. května delegaci Vietnamské socialistické republiky vedenou místopředsedou Národního shromáždění Nguyen Phuc Thanh. Na setkání se jednalo zejména o vůli vietnamské vlády navazovat mezinárodní spolupráci a prohlubovat hospodářské reformy, rozvoj průmyslu a budování infrastruktury. Česká delegace nabídla konkrétní možnosti spoluúčasti českých firem na tomto procesu, což vietnamská strana kvitovala s povděkem. Část jednání věnovaly obě strany otázce postavení a fungování vietnamské menšiny v České republice. Předseda vlády Republiky Makedonie V. Bučkovský Během druhého čtvrtletí se v Senátu uskutečnila řada přijetí zahraničních návštěv. Předseda Senátu Přemysl Sobotka přijal 5. dubna předsedu vlády Republiky Makedonie V. Bučkovského. Při setkání se projednávaly otázky spojené s případným vstupem Makedonie do NATO v roce 2008. Zároveň se jednalo o budoucím vstupu Makedonie do Evropské unie a o situaci na Západním Balkáně,

Setkání s delegací poslanců Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů EP

13


SEN ÁT O Ř I

J E D N A L I V EG Y P T Ě

Ve dnech 22.–26. května 2006 se uskutečnil pracovní výjezd několika členů Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu do Egypta. Senátoři výboru tak navázali na jednání české parlamentní delegace vedené místopředsedou Senátu PČR Petrem Pithartem s předsedou Šúry (Schura Council) – horní komory egyptského parlamentu – v roce 2005. Egyptskou Schura Council tentokrát prezentoval předseda výboru pro průmysl, dopravu a energetiku p. Mohamed Fardi Khamis, předseda zemědělského výboru p. Hussein Hegazi a předseda výboru financí a hospodářství p. Khallaf Sadd. Egyptští představitelé připomněli historické vazby mezi Egyptem a Československem a pomoc, kterou naše země v minulosti (50.–80. letech) Egyptu poskytla jak v hospodářském, tak vojenském sektoru. Dále uvedli, že pozorně sledují současný ekonomický a politický vývoj v ČR a začleňování naší země do Evropské unie. Egypt nabízí řadu projektů pro vzájemnou spolupráci v průmyslu a v zemědělství. To je stále jedním z pilířů tamějšího hospodářství, zabírá plochu 8 mil. feddanů (1 feddan = 0,42 ha), a je snaha tuto plochu nadále zvyšovat. Ze strany naší delegace byly potvrzeny výborné ekonomické vztahy mezi oběma zeměmi, které dnes chceme převážně orientovat na dodávky pro civilní sektor. Za poslední desítky let byly v Egyptě realizovány investiční projekty v oblasti energetiky, cukrovarnictví, úpravy vod apod. Naši exportéři chtějí rozsah spolupráce dále rozšiřovat. Byl vyzvednut aktuální zdravý hospodářský růst české ekonomiky na úrovni 6 % HDP s inflací 2 % a rostoucí kupní silou oby-

Jednání senátorů v Schura Council

14

Cukrovar v Kom-Ombu: příjem cukrové třtiny vatelstva. Rezervy cítíme v dopravní infrastruktuře. Zemědělství máme na vysoké úrovni, a to mimo jiné také díky kvalitnímu systému vzdělávání (3 zemědělské univerzity). Egyptští předsedové výborů upozornili na velký prostor pro spolupráci na poli reciproční podpory vzdělávání a výzkumu, zejména u studentů a mladých lidí. Na ty je třeba se zaměřit, vyměňovat si s nimi zkušenosti a informovat je o aktuálních možnostech. Další příležitostí českých firem je pomoc při budování egyptské infrastruktury služeb, zejména ve finančním sektoru.


Přijetí u guvernéra S. Faraqa v Luxoru Egyptská strana nabízí našim společnostem zorganizování symposia – prezentace českých firem v oborech, které spadají do kompetence jejich výborů. Chtěli by rovněž vyslat do Čech delegaci odborníků, kteří by u nás jednali o navázání užší spolupráce ve výše uvedených oborech. Na závěr jednání obdrželi egyptští senátoři pozvání k návštěvě naší republiky. Dalším bodem návštěvy byl cukrovar v Kom-Ombu, přibližně 50 km od Asuánu, ve kterém zhruba 50 % zařízení pochází z Československa a následně z České republiky. Hlavními dodavateli technologií byly firmy Technoexport a ŠKODA. V současné době cukrovar podle informací vedení této státní firmy, která je druhým největším producentem cukru na Blízkém východě (po Súdánu), zpracovává 13 tisíc tun cukrové třtiny denně. V příštích 5 letech chtějí navýšit denní objem zpracovávané třtiny na 18 tisíc tun, cukrovar by se tak stal největším v celém regionu. Významná pracovní jednání proběhla i na governorátě v Luxoru. Guvernér dr. Samir Faraq v krátkosti představil město, kte-

ré má zhruba 200 tisíc obyvatel (celý governorát 500 tisíc) a seznámil senátory s plány dlouhodobého rozvoje na příštích 25 let. Do Luxoru, který disponuje 20 tisíci hotelovými lůžky, zavítá každým rokem 3,5 mil. turistů. Město, které provozuje 300 výletních lodí na Nilu, plánuje zvýšení jejich počtu na 500 a zprovoznění trasy Káhira – Luxor. Rovněž je v plánu zdvojnásobit kapacitu hotelů s tím, že domácí obyvatelstvo bude přesunuto na okraj města do nově zbudovaných bytů. Ve fázi výstavby je projekt distribuce pitné vody za použití amerických technologií, protože finanční prostředky mají stejný původ. Samir Faraq si je vědom výlučné závislosti města na turismu, a proto usiluje o zapojení pracovních sil v governorátu do lehkého průmyslu zaměřeného na potravinářství – výroba potravin a zpracovávání místního ovoce do džemů a marmelád a drobnou řemeslnou výrobu, která nepředstavuje ekologická ani jiná významnější rizika. V tomto ohledu se zde otevírá prostor pro české firmy a podnikatele. Guvernér Faraq dále vyjádřil myšlenku navázání partnerské spolupráce mezi Luxorem a vybraným českým městem nebo pražskou městskou čtvrtí. Poutavá byla návštěva 3600 m dlouhé Asuánské přehrady s výškou hřebenu 111 m. Přehradou může protékat až 11 000 m3 vody za sekundu. Vzniklé jezero zvané Nasser je 480 km dlouhé a v nejširším místě široké 16 km. Zabírá plochu přibližně 6000 km2. Přehradní elektrárna je vybavena dvanácti generátory, každý o výkonu 175 MW. Delegaci Senátu vedl senátor Josef Vaculík, místopředseda výboru, dalšími účastníky byli senátoři Jan Nádvorník, Igor Petrov, Jiří Nedoma a paní Ivana Večeřová, tajemnice výboru. Poděkování za pomoc při přípravě programu a jednání s egyptskými partnery patří českému zastupitelskému úřadu, zejména panu velvyslanci Jakubu Karfíkovi, obchodnímu radovi panu Jiřímu Čapkovi a zástupkyni vedoucího zastupitelského úřadu paní Kateřině Sequensové. Ing. Josef Vaculík, místopředseda Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu

Přístav na Nilu v Luxoru

15

N Á ZO R

NE SNE SI T EL N Á L EHKO S T

S T E R EO T Y P Ů

Podávat soudobou politiku, zejména mezinárodní, coby sadu zjednodušených stereotypů bez zbytečné detailizace, je běžným politologickým zlozvykem. Mít Americe za zlé, cokoli udělá nebo neudělá, je prvním hnutím evropské mysli. Avšak také jiní aktéři mezinárodní scény jsou u nás začasté vnímáni prostřednictvím jednoduchých klišé jakoby vypadlých z jarmarečních kalendářů plných ručně malovaných ďáblů a andělů. Třeba o takovém Íránu se ustálila pověst úhlavního nepřítele světového míru, čehosi mezi nacistickým Německem a komunistickým Sovětským svazem. Zbohatnuvší na zemním plynu, toto zlořádné monstrum se připravuje ovládnout svět ve jménu pokrokových idejí náboženského fundamentalismu. Základní dilema je prosté: buďto Teherán začne válku jako první, až dosáhne na jadernou zbraň, anebo Američané budou rychlejší a tasí dříve. Totéž Čína: záludní východní soudruzi ve vší tichosti cvičí svaly a vyvíjejí technologie. Za pár desetiletí předběhnou Spojené státy a stanou se velmocí. A pak ukáží světu takové citáty z „rudé knížečky“, o jakých se nikomu nezdálo. Má se za to, že takto zjednodušené nárysy přece jen vyjadřují magistrální vývojové tendence. Špetka selského rozumu v tom možná bude, avšak ještě větší je riziko, že místo pochopení obdržíme politický komiks na úrovni amerických dorosteneckých příhod ze života radioaktivního člověka. Nejočividnější trendy v nich mohou být zachyceny, leč i přes všeobecnou spokojenost takový povrchní popis nemá takřka žádnou výpovědní hodnotu. Kdo může za to, že veřejnost vnímá politiku jako komiks na pokračování? Nejčastější výtka padá na adresu sdělovacích prostředků. Avšak mýtus o novinářské kontrole veřejného mínění je také do značné míry pouhý komiks. Sdělovací prostředky přirozeně ovlivňují názor veřejnosti, leč samy o sobě neurčují společenskou poptávku, jen ji uspokojují. Nic unikátního na tomto stavu není: jen pro naši dobu typická přemíra informací, jež plodí klipové vnímání světa. Avšak co je vhodné pro hudební kanál, není až tak na místě v politické analytice. Kupříkladu soudobý Írán nelze dobře popsat triádou „plyn – islám – bomba“. Je třeba mít na paměti, že země dávno trpí akutní fází „holandské nemoci“ – závislosti na vývozu energetických surovin. Za poslední půlstoletí žádný stát se z tohoto těžkého ekonomického neduhu nevyléčil jinak než šokovou terapií. Samotní Íránci netvoří „nerozborný blok náboženských blouznivců a bezpartijních“. V posledních volbách prezident Ahmadínežád zvítězil jen o chlup po úporném boji. Pro umírněného Rafsandžáního hlasovalo 40 % obyvatelstva. Navíc „liberálové“ v íránském provedení vládli zemi posledních 15 let. Mimochodem, samotnému Ahmadínežádovi nedopomohly k vítězství hloupé válečnické řeči, nýbrž sociální populismus, takže na něj ještě čeká poznání rubu takového přístupu – že sliby je třeba plnit. Avšak nejzávažnější jsou jiná specifika, která mění šablonu k nepoznání. Před několika týdny všemi zpravodajskými kanály proběhly zprávy o rebeliích mezi ázerbajdžánskou diasporou v jižním Íránu. Jakýsi místní deník otiskl karikaturu, která je zobrazovala coby šváby, a tak pobouření Ázerbajdžánci zdemolovali redakci a vyřádili se v ulicích. Ozbrojené posily zastřelily přes dvacet lidí, velké pozornosti se však zpráva nedočkala: koho zajímají osudy íránských Ázerbajdžánců? Avšak tato menšina činí celou čtvrtinu obyvatelstva Íránu. Je jich přes 17 milio-

16

N Á ZO R nů, což je dvaapůlkrát více než v samotném státě Ázerbájdžánu. O jejich napjatých vztazích s Peršany vypovídá skutečnost, že noviny, jež zveřejnily urážlivé švábí karikatury, jsou vládním orgánem. O výbušném potenciálu této menšiny svědčí zase fakt, že Tebríz – hlavní město Jižního Ázerbajdžánu – byl jedním z center islámské revoluce roku 1979. Nedávné protestní akce byly rovněž velice impozantní: 50 až 300 tisíc účastníků v každém z velkých měst regionu. Na potlačení vzpoury byly povolány vojen-

ské jednotky, použil se slzný plyn a ostrá střelba do davu. Sázet na tento faktor by možná bylo předčasné, ale není radno zapomínat, že i když Peršané v Íránu jsou oficiálně titulárním státotvorným národem, není jich víc než 51 % obyvatelstva – podle některých odhadů dokonce jen 40 %. Vedle Ázerbajdžánců zde žijí také Kurdové (7 %) s jejich věčným snem o vlastní státnosti. Je zde i arabská menšina, sice nepříliš početná, ale s početnými přáteli v cizině. Dříve nebo později Američané mohou vsadit na některou z těchto komunit. Jejich spolupráce s Kurdy se nakonec ukázala být nejmoudřejším tahem za celé írácké tažení. Ani země Velkého draka nemá na růžích ustláno. Ano, tempo ekonomického růstu stále vzbuzuje respekt, vrší se technologické úspěchy, taikonaut podplukovník Wei na „Posvátném člunu 5“ navštívil oběžnou dráhu. Avšak v mnoha směrech Čína stále kráčí ve šlépějích Sovětského svazu a my víme dobře, kde ty šlépěje končí. Hlavním bodem jednání posledních sjezdů komunistické strany byl vždy boj s nebetyčnou korupcí, jež bují nehledě na trest smrti za úplatkářství. Žádný stát prolezlý korupcí se v minulosti nevyhnul hlasitému krachu. Rozložit hospodářství korupce dokáže stejně účinně jako „holandská nemoc“. Co do národnostního složení, 1,3 miliardy obyvatel Čínské lidové republiky rovněž netvoří žádný žulový monolit. Samotné čínské etnikum je rozděleno spoustou vnitřních mezí a příkopů. Zeptejte se Číňana ze severu na povahu obyvatel Kantonu a uslyšíte mnoho opovržlivých přídomků – pokud ovšem vůbec pochopíte, co říká. Dialekty čínštiny se liší podstatně víc než čeština od slovenštiny. Sud s prachem nečiní z Číny dialekty, nýbrž početné nečínské menšiny. Ve Vnitřním Mongolsku je Mongolů dvacetkrát více než ve stejnojmenné republice. Problémy s Tibetem jsou čítankové. Ovšem největší hrozny hněvu zrají v Ujgurské autonomní oblasti Xinjiang. Ujguři se dostali pod čínskou dlaň teprve v 19. století a od té doby neopustili sen o obnově východního Turkestánu, nezávislého a mocného. Čínské vedení jejich snahy sleduje bez nadšení a mnohá desetiletí neustává ve snahách osídlit autonomii velkými dávkami etnických Číňanů, a tím Ujgury asimilovat. Tlak v kotli stoupá a v nestřeženém okamžiku může dojít k výbuchu. Poměr Ujgurců k Číňanům je asi takový jako Čečenců k Rusům, leč početní převaha není vždy rozhodujícím faktorem. Avšak největší hrozby čínskému vývoji vyvstávají z chyb vlastního ekonomického vývoje, přesněji z propastné sociální nerovnosti mezi obyvateli průmyslového pobřežního pásma a gigantickou masou zemědělců z vnitřních provincií. 90 % obyvatelstva země žije zhruba stejným způsobem jako v době Mandžuské dynastie. V zemi probíhá živelná urbanizace, bezzemkové se stěhují do megapolí. To však problém neřeší, spíše prohlubuje. Ostatně, celý venkov do pobřežního pásma přestěhovat nelze. Čína zoufale potřebuje hloubkovou sociální modernizaci, která by srovnala krok s ekonomickým rozvojem. Jinak může upadnout do hluboké a dlouhodobé stagnace, jakých v jejích dějinách byly přehršle. Ze zemědělských oblastí Číny pravidelně přicházejí málo srozumitelné zvěsti o menších i větších vzpourách vesničanů brutálně potlačovaných ústřední mocí. Jejich rostoucí nespokojenost z důvodů, které ze vzdálené ciziny nejsou rozeznatelné, může kdykoli přerůst v novou kvalitu – jako rozbuška může posloužit jakýkoli katalyzátor, třeba cyklická hospodářská krize, v moderních ekonomikách skoro nevyhnutelná. Obdobné příklady lze uvádět do nekonečna, ale lepší je včas se zastavit. Úkolem politologie není vymýšlení nestandardních scénářů, nýbrž vytipování nejadekvátnějších z nich. Ve Skotsku nebo v Texasu jsou vlastní separatisté, avšak jejich srovnání se separatisty východního Turkestánu nebo jižního Ázerbajdžánu je neproduktivní. Poctivá filtrace je nejen možná, ale i nutná: stačí si pamatovat, že celá politika se neomezuje na prohlášení prezidentů a ministrů zahraničí. Pak obraz světa bude vypadat o něco komplikovaněji, ale blíže k pravdě. A to je koneckonců úkolem každé politické analýzy. Jefim Fištejn

17

N Á ZO R

SEN ÁT

V Ů L E , N E B O K A L KU L?

Nedávno se opět rozvířily debaty na téma „Senát ano, ne“. Tedy zrušíme Senát, nebo mu ještě dáme šanci, která má oporu v ústavním pořádku České republiky? Odmyslet tyto debaty od probíhající volební kampaně stran podle našeho názoru není možné a bylo by to i neseriózní. Argumenty, které používají odpůrci dvoukomorového uspořádání Parlamentu ČR, se často opírají o tvrzení, že Senát je zbytečný, nemá u nás dostatečné tradice a koneckonců je příliš drahý. Smysl debat, vzhledem k tomu, že Senát je již institucí ex lege, je více méně účelový a sledující určitý cíl. Povětšinou bývá politický. Nemyslím si, že Senát u nás nemá dostatečné tradice. Resp. jak definovaná by musela být tradice, aby byla dostatečnou (tedy s ohledem na zkušenost)? První volby do Senátu proběhly v r. 1920, tehdy nejvíce míst (41) obsadila Československá sociální demokracie. Strana, na kterou navazuje i současná ČSSD, z níž se dnes ozývají hlasy, že Senát by měl být zrušen. Opírají se tyto úvahy více o výše uvedená

tvrzení, anebo jde o účel snažící se v rámci volební kampaně přitáhnout hlasy občanů, kteří Senát z různých důvodů odmítají? Říci o instituci, že je zbytečná, je vlastně tvrzením, které svou obecností vytváří o jakékoliv instituci povědomí, že jde o subjekt, který občany v běžném životě spíše obtěžuje přebujelou byrokracií, změtí předpisů a nařízení. Senát má však ex lege definovány své pravomoci. Jen na 9. schůzi v lednu až únoru 2006 svou pozici pojistky čistoty legislativního procesu bohatě zúročil, protože ze 42 předloh zákonů postoupených Poslaneckou sněmovnou jich pouze 12 (tj. 28,6 %) schválil, 7 (tj. 16,6 %) zamítl a 23 (tj. 54,8 %) předloh zákonů vrátil sněmovně s pozměňovacími návrhy. Může samozřejmě probíhat diskuze na téma, jak a kam přesunout jeho pravomoci. Ale je také možné se ptát, zda tento přesun povede nikoliv k ušetření prostředků, anebo tyto prostředky zachová, ne-li navýší tam, kde ony pravomoci skončí. Nabízí

18

se úvaha, zda debaty na toto téma nesledují v tuto chvíli účel, politický kalkul, tedy zisk určitého procenta hlasů od těch, kteří na zrušení Senátu slyší. Pro příklad uvedu postoj ODS, která v době svého nijak silného mandátu v této parlamentní komoře vynášela podobné soudy. Nyní, kdy má nejvíce – 37 senátorů – Senát jistě rušit nehodlá. Předseda Senátu za ODS Přemysl Sobotka ve svém článku „Komu a proč vadí Senát dnes?“ (LN, 8. 2. 2006) tuto instituci hájí před těmi, kteří znevažují roli horní komory Parlamentu v udržování demokratické politické kultury v zemi. Myslím, že do této kategorie by určitě neměli plošně patřit ti, kteří fungování Senátu kritizují za jeho činnost. Kritika by měla být především zdrojem poznání a inspirace pro změnu, která zohlední většinový názor a zájem. Levice obecně od posledních voleb v r. 2004 pozičně v Senátu oslabila. KSČM v 90. letech, kdy Senát tzv. přicházel na svět, a to formálně i obsahově, v čase prvních voleb v r. 1996, měla vůči Senátu své výtky, až po jeho zrušení. Některé argumenty byly absurdní s ohledem na účast v senátní volební kampani. Část kandidujících sdělovala např. už v rámci volební kampaně, že se zasadí o to, aby byl Senát zrušen. Že si tím vlastně v době volební kampaně zároveň znehodnocovala vlastní úsilí o to, být zvolen, bylo více než zřejmé. Přitom tradice vztahu např. z období 1920–25 vypovídá o tom, že komunisté získali 20 mandátů. A 16 senátorů měla komunistická strana také v období let 1935 – 1939. Poté co v r. 2004 neuspěla ani ČSSD, také její představitelé, např. ex-premiér Gross, a jistě ne posledním byl ministr V. Jandák, sáhli k podobné argumentaci. Proč? Odpověď se sama nabízí. Není to logika samotné instituce vybízející ke zrušení, ale efekt získaných, resp. nezískaných mandátů. Tzv. bikameralismus, dvoukomorový systém, má své přednosti, ale také slabiny. Demokracie sama však je systémem, který se vyvíjí, a byl-li by tento proces definitivně ukončen, ztratily by i debaty na toto téma smysl. Jedna z předností, která se uvádí ve prospěch dvoukomorového systému, je např. „širší reprezentační základna“, a to s ohledem na názory a zájmy různých skupin voličů. Svou roli by horní komora PČR měla plnit ve vazbě na legislativní proces, pokud je z různých důvodů oslabena pozice první komory. K negativům může např. patřit zúžení politického prostoru v zájmu určitých společenských elit ať ve smyslu profesním, tak i stranickém. Složitost koexistence dvou komor v rámci parlamentního uspořádání vystihuje např. tvrzení abbé Siéyèse z r. 1789: „Jestliže druhá komora souhlasí s první, je zbytečná; jestliže s ní nesouhlasí, je nebezpečná a škodí.“ Je-li však prozaičnost zrušení jen v účelu, je to pro budoucnost politiky nejen v Čechách trochu málo. Zrušení instituce ještě nutně nevede ke zlepšení politické kultury, která u nás nemá dlouhodobě na růžích ustláno. Možná více než o formě mohlo by se začít debatovat také o obsahu. A debatovat o obsahu, potažmo formě, tzn. např. o osobnostech, o způsobu jejich výběru, o kritériích, která nutně nemusí zohledňovat stranickou příslušnost, dále o charakteru volební kampaně a prostředcích, které mohou zvýšit šance na úspěch. Pro začátek by stálo za to popřemýšlet o cíli, jehož chtějí jednotlivci, ale i politické subjekty prostřednictvím druhé komory vlastně dosáhnout, a co jsou doopravdy ochotny tomuto cíli obětovat. Tato „oběť“ by však měla zohledňovat v prvé řadě konsenzus zájmů voličů a až potom těch, kteří usedají do lavic senátních nebo poslaneckých. RSDr. Vlastimil Balín, senátor za volební obvod č. 4 – Most

N Á ZO R

JEDN A RUK A

NESLIBUJE Ale o to při skládání slibu přece nejde. Tak např. senátor Parlamentu České republiky skládá slib podáním ruky tomu, do jehož rukou slib skládá. Tolik § 4 zákona č. 107/1999 Sb., o Jednacím řádu Senátu. V tomto okamžiku se neprověřuje otázka výzbroje senátora, v tomto okamžiku se tito lidé nezdraví a nevítají, jde skutečně o něco mnohem významnějšího, nikoliv o automatické a prázdné gesto, ale o nenacvičený, nestandardní pohyb rukou. Doprovázeno slovy slibu, spojeno s tělesným kontaktem slibujícího s tím, kdo slib přijímá, je to vážné gesto s významnou symbolikou. Symbolika, která trvá zlomek vteřiny, aby byla vzápětí převedena do standardu srovnatelného s chováním u poštovní přepážky, tj. podpisem předem připraveného dokumentu. V Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky si 27. června t. r. 199 poslanců (dvoustý o den později) podalo pravou ruku k naplnění trochu jinak popsaného úkonu v § 4 zákona o Jednacím řádu Poslanecké sněmovny o složení slibu. S napětím očekávám slib ministrů nové vlády a v neposlední řadě v závěru roku i slib 27 nových senátorů. Rozhodně však nedoporučuji, aby text § 4 výše citovaných zákonů byl novelizován. Naopak doporučuji, aby byl pro svoji výjimečnost skutečně naplňován. JUDr. Otakar Motejl, veřejný ochránce práv

V předpubertálním věku, tedy v rozhodujícím stádiu pro formování mého myšlení o tom, co je správné a co není správné, co je spravedlivé a co není spravedlivé, byl jsem nabádán zkušenými přáteli, abych v okamžiku, kdy přijímám nějaké čestné slovo nebo přísahu, sledoval, zda můj protějšek nemá zkřížené nohy. V takovém případě by totiž šlo o závazek neplatný. Vzpomněl jsem si na tyto poučky až v době nedávné, kdy jsem se v různých situacích stal jednak příjemcem a jednak poskytovatelem právně předpokládaných slibů. Opakovaně jsem byl konfrontován s normou o skládání slibu „do rukou“ příslušného činitele. Slib do rukou. To zní archaicky a snad i pateticky. Letmým rozborem současného právního řádu zjišťuji, že onen plurál týkající se horních končetin je zmiňován téměř v každé normě. Úkon sám je pak podrobněji rozepsán s péčí hodnou zákonodárce, nikoliv tedy náhodou, v jednacích řádech Poslanecké sněmovny i Senátu. Od doby, kdy jsem začal vlastnoručně sliby přijímat (šlo o epizodu mého působení jako ministra spravedlnosti), jsem pochopil smysl i praktický význam onoho plurálu a začal jsem ho příslušným činovníkům v podobných situacích připomínat, dokonce jsem reklamoval, že úkon, kterým jsem skládal slib pro určité funkce, je úkonem neperfektním, protože nebyl vykonán v souladu s předpisem. V našem geografickém prostoru se od dob skutečně dávných ustálil praktický způsob uvítání a pozdravení dvou partnerů podáním pravé ruky. Původně, kdy tento pozdrav vznikl, nešlo o nic jiného než o prokázání skutečnosti, že ani jedna ze stran nesvírá v ruce dýku, že tedy přichází s dobrými úmysly. Tato metoda se potud osvědčila, že přes mohutný rozvoj technologie zrady a vražd je samozřejmostí i v dnešních dnech.

19

SE N ÁT O Ř I V R EGI O N EC H Volební obvod č. 4 – Most SENÁTOR VLASTIMIL BALÍN Tradiční oslavu Mezinárodního dne dětí zorganizoval senátor Vlastimil Balín v neděli 28. května 2006, tentokráte v areálu Dětského domova Most v ulici K. H. Borovského. I přes velkou konkurenci dalších akcí (letecký den, mistrovství republiky v boxu či autosalon) se dětského dne zúčastnilo přes 120 dětí. Neodradilo je ani nepříznivé počasí, které nakonec spolu s dalšími pořadateli-zastupiteli města Mostu a Litvínova „porazili“ dobrou náladou. Nakonec na soutěže zručnosti (hody

ní zajímali o práci Senátu PČR. Dříve než se účastníci rozešli, slíbili si, že v tradici oslav Mezinárodního dne dětí budou v areálu Dětského domova v Mostě pokračovat i příští rok.

bírá město Domažlice odkaz svých předchůdců. Děti z kroužku Zálesák chtějí o lipku pečovat a chránit ji, aby prý z ní vyrostl stejně pěkný strom, jako byla její předchůdkyně.

Volební obvod č. 11 – Domažlice, Klatovy SENÁTOR PETR SMUTNÝ

Volební obvod č. 23 – Praha 8 SENÁTORKA ALENA PALEČKOVÁ

Dlouhá desetiletí rostla v horní části domažlického náměstí Lípa svobody. Domažličané ji zasadili 13. dubna 1919 na památku občanů města padlých na bojištích první světové války a zároveň jako připomínku vzniku samostatného Československa. Stromek prospíval, přežil i ostřelování Domažlic na konci druhé svě-

Již od ledna probíhá na Praze 8 ve spolupráci odboru kultury MČ Praha 8 a senátorky Aleny Palečkové seriál besed s názvem Setkání třetího věku. Vždy jednou za měsíc se naplní velký sál budovy úřadu měst-

VO č. 2

VO č. 4

– Den d

tském ětí v dě

ka

domově

lei

3 – Bes

eda Set

kání tř

etího v

ěku

v M o s tě

VO č. 11 – Lípa Svobody

na cíl, skoky v pytlích, chytání ryb, chůze na chůdách), branných sportů (plavání, střelba ze vzduchovky a kuše, házení hvězdic) nebo malování na asfalt zasvítilo sluníčko, které ještě o něco pozvedlo dobrou náladu všech soutěžících i organizátorů. Přání ze zvacího plakátu – Udělejte spolu s námi dětem radost – se naplnilo mírou vrchovatou. I když v duchu hesla Pierra de Coubertaina – Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se – vyhráli všichni, měl dětský den i jmenovité vítěze, kteří obdrželi nezbytné diplomy a další ceny. V celkovém počtu získaných bodů se na třetí místo vtěsnali hned tři soutěžící – Lukáš Kodera, Daniel Vopat a Lucka Lacková. Druhé místo obsadila Natálie Lavruková a absolutním vítězem se stal Honza Zaťko. Děti i dospělí se při odpočinku a nezbytném občerstve-

tové války, kdy v jeho bezprostřední blízkosti vybuchl dělostřelecký granát. Co ale přežít nedokázal, byla rostoucí automobilová doprava vedoucí v posledních letech ze všech stran těsně kolem jeho kmene. Památná lípa onemocněla, proschla, nakonec nezbylo než ji skácet. Na den a hodinu přesně po osmdesáti sedmi letech od zasazení stromu prvního, 13. dubna 2006, se na stejném místě konala i stejná slavnost – opětovné vysazení Lípy svobody. Jako čestný host se jí zúčastnil místopředseda Senátu Petr Smutný. Spolu s domažlickým starostou Janem Látkou a s dětmi z kroužku Zálesák Domu dětí a mládeže Domino zasadil náhradní mladý stromek, kterým podle slov starosty Jana Látky pře-

20

ské části seniory, kteří mají zájem dozvědět se něco nového, pobavit se, setkat a seznámit se s novými lidmi. Senioři se tak dozvěděli, v čem jim může pomoci sociální odbor úřadu a jaké služby poskytuje Obvodní ústav sociálních služeb. S velkým zájmem se setkaly besedy s lékařkami o gerontologii, o psychologii stárnutí a o správné výživě. Zpestřením bylo vyprávění ředitele Botanické zahrady UK Václava Větvičky o pražských botanických zahradách. Aby zodpověděl všechny dotazy o květinách, které měli pro něj senioři připraveny, musela by beseda trvat do pozdních večerních hodin. Na další měsíce jsou připraveny například besedy se zástupci Policie ČR i Městské policie, na kterých dostanou senioři praktické rady, jak se ochránit před různými podvodníky a dalšími bezpečnostními riziky vyššího věku.

SE N ÁT O Ř I V R EGI O N EC H Volební obvod č. 45 – Hradec Králové SENÁTOR KAREL BARTÁK Diskuse s politiky a odborníky na téma spalovna Opatovice se uskutečnila 27. května v Opatovicích nad Labem. Svůj nesouhlas vystavět v Opatovicích velkokapacitní spalovnu vyjádřila většina přítomných. Setkání uspořádalo místní Sdružení pro Opatovice a Pohřebačku. Zúčastnil se i královéhradecký senátor Karel Barták. V besedě mnohokrát zazněl názor, že projekt spalovny, tak jak ho předkládá a prosazuje Pardubický kraj, je technologicky zastaralý, ekonomicky neúměrně náročný a kapacitně naddimenzovaný; jeho potřeba v současné době

svých rukou,“ uzavírá senátor K. Barták. Občané nakonec v referendu drtivou většinou spalovnu odmítli. Volební obvod č. 48 – Rychnov nad Kněžnou SENÁTORKA VÁCLAVA DOMŠOVÁ Senátorka Václava Domšová se 27. května 2006 zúčastnila soutěže nevidomých a jejich vodících psů v Dobrušce, která byla uspořádána ve spolupráci se Střediskem výcviku vodících psů SONS ČR. „Sama mám doma labradora, a tak vím, jací to jsou báječní a inteligentní psi. Na soutě-

ani déšť. Návštěvníci, schovaní pod deštníky, zaplnili celé bítešské náměstí a koncert si doslova užívali. Účinkující umělci, mezi kterými nechyběli Jakub Smolík, Petr Salava, Daniela Šinkorová, Filip Renč, Petr Bende, Gába Al Dhábba a Helena Zeťová, vystupovali zdarma a tímto mimořádným způsobem ocenili kvalitní služby bítešské restaurace. Během koncertu proběhlo mnoho doprovodných akcí, například zajímavé soutěže pro děti v režii HIT rádia Vysočina, křest hvězdy Filipa Renče na „chodníku slávy“ i nového CD revivalové skupiny Bonney M, které pokřtil senátor Josef Novotný s moderátorkou televize Nova Gábinou Partyšovou.

VO č. 48 – Soutěž nevidomých

VO č. 4

5 – Bes

eda o s

palovně

EVO Op

p o k s

atovice

do není aktuální. Projekt za dvě a půl miliardy korun dosud nezískal dotační podporu z Fondu soudržnosti EU. „Vím jednoznačně, že města Hradec Králové a Pardubice se v čase několika desetiletí stanou souměstím. A do jeho středu si postavit elektrárnu, spalovnu a papírnu, to snad nemůže nikdo myslet vážně,“ řekl senátor Karel Barták. Se záměrem vstupu do akciové společnosti EVO souhlasilo zastupitelstvo obce Opatovice nad Labem. S tímto rozhodnutím se však nesmířily stovky občanů. Ti nakonec prosadili možnost o této záležitosti rozhodnout v místním referendu. „Pokud v platném referendu obyvatelé obce odmítnou spalovnu, tak obecní zastupitelstvo je po dobu dvou let tímto vázáno a nemůže činit jiná rozhodnutí. Osud mají občané ve

VO č. 5 žící psy však moje Fanča nemá,“ uvádí senátorka. Ta by také ráda v příštím roce uspořádala v Senátu prestižní setkání, jakýsi „abiturientský sjezd“ absolventů psí školy SONS, oboru průvodce nevidomých. Příští rok totiž SONS oslaví již 10 let své činnosti, při které vycvičilo více než 250 kvalitních vodících psů. Volební obvod č. 51 – Žďár nad Sázavou SENÁTOR JOSEF NOVOTNÝ 75. výročí založení vyhlášené bítešské restaurace U Raušů oslavila společně s jeho majiteli manželi Raušovými také veřejnost. Na Vysočině, přímo v centru Velké Bíteše, se střídali až do pozdních nočních hodin na pódiu umělci i kapely zvučných jmen a spokojeným divákům večer nevadila zima

21

1 – 75.

výroč

ní bíte í založe

šské re

staurac

e

Volební obvod č. 52 – Jihlava SENÁTOR VÁCLAV JEHLIČKA Že jsou v Telči dvě brány pro vstup do Vnitřního Města, ví zřejmě každý. V dnešním sloupku bych se chtěl krátce zmínit o třetí telčské bráně, která se zde na 10 dnů otevře letos v létě. O bráně jazyků. Obecně prospěšná společnost Francouzsko-česká akademie Telč zde uspořádá od 12. do 20. srpna Letní intenzivní kurzy francouzského jazyka. Po 10 dnů budou lektoři Francouzského institutu, většinou rodilí mluvčí, seznamovat ve čtyřech třídách (podle stupně znalostí studentů) zájemce s jazykem diplomatů, jak se někdy také říká francouzštině. Jen poznamenám, že to je ale také jazyk mnoha investorů, kteří v současné době do Česka,

SE N ÁT O Ř I V R EGI O N EC H včetně Vysočiny, přicházejí. Vedle této již tradiční akce bude letos znít v Telči rovněž angličtina. Ve stejném termínu zde otevře několik jejích kurzů Jazykové centrum Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Proč se o jazykových kurzech v Telči zmiňuji? Domnívám se, že je to jedinečná příležitost, jak začít studovat některý z uvedených jazyků či se v něm zdokonalit. Navíc v přívětivém prostředí, které nabízí letní renesanční Telč. Mimochodem, studium jazyků k renesanci patří stejně tak jako krásná architektura. Více na: www.academie-telc.cz

VO č. 5

7 – Zno

vuodha

lení soc

hy Pala

stavbě budovy vyškovského gymnázia v letech 1901–1902 bylo pamatováno – jak si můžeme přečíst ve výroční zprávě této školy z roku 1924 – i na vlastenecké gesto: Pěkné sochy (J. A. Komenského a F. Palackého) vytesané z jemného pískovce, byly zhotoveny v sochařské a kamenické dílně v Olomouci a ústavu je daroval stavitel Václav Wittner. Během války bylo gymnázium na příkaz okupantů přeměno na nemocnici; tehdy došlo k odstranění soch českých vlastenců. Válečné události sochy nicméně bez úhony přečkaly ve sklepě na uhlí a v poválečném období byla socha Františka Palackého opět postavena v dnes již zcela zaniklém parčíku mezi gymnáziem a tehdejší hudební školou. Odtud byla asi roku 1962 z neznámých důvodů opět odstraněna. Po listopadové re-

rekonstrukci a vyhotovení podstavce. Práce provedl restaurátor Jaroslav Budík. Volební obvod č. 61 – Olomouc SENÁTOR JAN HÁLEK 24. dubna navštívil obvod olomouckého senátora Jana Hálka senátor Bedřich Moldan zastupující Kutnohorsko a Havlíčkobrodsko. U příležitosti deseti let existence Senátu spolu se šternberským senátorem Vítězslavem Vavrouškem místnímu tisku podali zprávu o činnosti Senátu. Prof. Moldan představil svoji novou koncepci pro životní prostředí pro období 2006–2010 a o podobném tématu diskuto-

ckého

VO č. 6

3 – Př

yznam edání v

enání p

lei

ka VO č. 61 – Návštěva teplárny Volební obvod č. 57 – Vyškov SENÁTOR IVO BÁREK Pod záštitou senátora Ivo Bárka se konalo v pátek 26. května 2006 v budově Gymnázia Vyškov znovuodhalení sochy významného českého historika a politika Františka Palackého. Stalo se tak přesně po sto třiceti letech, i tehdy byl totiž pátek, kdy se Prahou a posléze i českými zeměmi roznesla smutná zpráva o jeho smrti. Historie této sochy koresponduje s dějinnými událostmi našeho národa. To vše pan senátor, bývalý student tohoto gymnázia, připomněl na slavnostním shromáždění, kterého se zúčastnili zástupci Junáka, starosta města Vyškova Petr Hájek, ředitel Knihovny Karla Dvořáčka Vladimír Raška, ředitel gymnázia Ivan Pokorný a další vzácní hosté. Při vý-

voluci byla nabídnuta kamenosochařskou firmou vyškovskému muzeu. Při rekonstrukci nejstarší vyškovské školní budovy na knihovnu a základní uměleckou školu, o kterou se nemalou měrou zasloužil přednosta okresního úřadu a nynější senátor Ivo Bárek, se uvažovalo o tom, že by mohla stát před ní. Nakonec ale, i vzhledem k použitému materiálu, svoji pouť skončila ve svém „rodném“ vyškovském gymnáziu. Junák – svaz skautů a skautek ČR, středisko Vyškov, v čele s Jiřím Wolfem, který byl spolu s ředitelem KKD Vladimírem Raškou u zrodu této myšlenky, celou akci organizoval a také zajistil potřebné finanční prostředky na její

22

val s dalšími hosty a vysokoškolskými studenty při závěrečné debatě olomouckých Ekologických dnů. Součástí denního programu byla návštěva rekonstruované teplárny, pozoruhodné mj. tím, že k výrobě tepla částečně používá biopaliva způsobem přijatelným ekologicky i ekonomicky. Volební obvod č. 63 – Přerov SENÁTORKA JITKA SEITLOVÁ V pátek 23. června 2006 se v Přerově konala již tradiční akce s názvem Občan a bezpečnost. V rámci slavnostního zahájení akce, které se konalo na náměstí T. G. M., bylo předáno významné ocenění třem policistům z Hranicka. O předání medailí byla požádána senátorka Jitka Seitlová,

olicistů

SE N ÁT O Ř I V R EGI O N EC H která návrh na jejich ocenění iniciovala. Policisté pprap. Radomír Šustal, pprap. Tomáš Nedorostek a pprap. Josef Heryán zachránili tři lidské životy. Při noční hlídce si jeden z nich povšiml kouře, který vycházel z železničního valu za křižovatkou. Policisté neváhali a ihned začali místo prohledávat. Zjistili, že přímo v trase velmi frekventované železniční tratě leží na střeše převrácený automobil, kterému doutnal motor. Policisté z vozidla vyprostili nejprve chlapce ve věku 12 let. Chlapec byl zraněn a měl zakrvácenou horní část těla. Po vypáčení dveří vyprostili zraněnou ženu,

ům

Volební obvod č. 66 – Olomouc SENÁTOR VÍTĚZSLAV VAVROUŠEK Jméno Jasněnka si od pohádkové princezny a jejího létajícího ševce vypůjčilo Občanské sdružení pro pomoc postiženým dětem v Uničově. Senátor Vítězslav Vavroušek toto sdružení dlouhodobě podporuje a pomohl mu i při potřebné rekonstrukci stacionáře. Během krátké doby se díky mnoha dárcům a podporovatelům podařilo sehnat potřebnou částku 5,5 milionu korun na rekonstrukci zmiňovaného stacionáře sloužícího postiženým dětem. Patronkou Jasněnky je Miss České republiky 2004 Jana Doležalová, rodačka z Uničova. Dílo bylo na začátku tohoto roku dokončeno, jeho zastánci a podporovatelé, mezi nimiž nemohl chybět senátor Vavroušek, mohli slavnostně zahájit

mi jedná jako s rovnocennými partnery, celý koloběh činností je uspořádán tak, aby tyto děti mohly ve svých aktivitách, zdraví a vzdělání dojít až tam, kam jen to jde, a někdy i o kousek dál. Ne náhodou má toto sdružení pohádkové jméno. Volební obvod č. 69 – Frýdek-Místek SENÁTOR FRANTIŠEK KOPECKÝ V rámci frýdecko-místeckého regionu se již několik let realizuje na mnoha školách Projekt Občan. Cílem tohoto projektu je rozvinout zaujetí žáků pro aktivní občanství a pro spoluúčast na veřejné politice. Žáci věnují zvýšenou pozornost problémům kolem nás, zkoumají je, učí se vyjadřovat své názory a hledají řešení daných problémů na úrovni obce, města a regionu. Kriticky se dotýkají společné odpovědnosti lidí v obci za vzniklý problém. Třídní kolektivy žáků pracují na jednotlivých pro-

VO č. 66 – Občanské sdružení Jasněnka

do pro kterou však museli vlézt do vnitřní části vozidla, ve kterém byla zaklíněna. Řidiče nalezli zraněného v kolejišti. Poté poskytli všem třem první pomoc a zajistili jejich životní funkce do té doby, než přijela záchranná zdravotnická služba. Zajistili také zastavení provozu na trati, kdy po zatarasení dvou kolejišť hrozila srážka s vlakem. Přestože hrozilo nebezpečí výbuchu vozu a ohrožení jejich životů a zdraví, muži obětavě posádce vozu pomohli, a tak je zachránili. Bez jejich rychlé reakce a následné pomoci by havárie skončila tragicky. Senátorka Jitka Seitlová jejich čin velmi ocenila a rozhodla se podat v Senátu návrh udělit policistům vyznamenání Za statečnost. Senát poté žádost podpořil a doporučil ministrovi vnitra vyznamenání udělit. Policisté i Senát sklidili u všech přítomných potlesk a slova díků.

9– VO č. 6

Projekt

činnost. Co vlastně Jasněnka dělá a jak pomáhá? Má široký záběr aktivit, mezi něž patří i Speciální škola. Zde se děti vzdělávají podle Vzdělávacího programu pomocné školy a přípravného stupně pomocné školy schváleného MŠMT ČR. Vzdělávání probíhá ve čtyřech stupních – nižším, středním, vyšším a pracovním. Docházka do pomocné školy je desetiletá a po jejím ukončení jsou žáci zařazeni do pracovních skupin stacionáře. Mezi aktivitami stacionáře Jasněnka nemůže chybět zdravotní a rehabilitační program, ale ani společenské a kulturní akce. Senátor Vavroušek o Jasněnce mluví jako o místu, kde se s postiženými dět-

23

Občan

p o k s

jektech od října do dubna. Svou práci pak prezentují svým spolužákům, širší veřejnosti a obecnímu zastupitelstvu. Projekt Občan by je měl vést k tomu, aby nebyli lhostejní ke svému okolí a aby se nebáli na problém nejen ukázat, ale aby se sami snažili hledat možnosti nápravy. V pondělí 15. května 2006 proběhl na Frýdecko-Místecku již 5. ročník tohoto projektu, tentokrát pod záštitou senátora F. Kopeckého, který se celé prezentace aktivně zúčastnil. Své projekty představilo celkem 11 třídních kolekti-

SE N ÁT O Ř I V R EGI O N EC H vů ze základních škol a jeden z gymnázia. Každý projekt věnoval pozornost jinému problému (vandalismus, týrání zvířat, vliv TV na mládež…). Přítomno bylo i mnoho hostů a také zástupce regionálního tisku. Přítomní kladli žákům a studentům otázky, vyjadřovali své názory k danému problému a hodně diskutovali. Vyvrcholením celoroční práce žáků bude jejich účast na 9. celostátní konferenci Projektu Občan, kterou organizuje občanské sdružení CIVITAS–CZ pod záštitou velvyslanectví USA ve dnech 22.–24. 9. 2006 a která proběhne v prostorách Senátu PČR.

VO

XV. se č. 70 –

tkání s

taroste

cího násilí z pohledu místní samosprávy. Také organizátorka setkání paní senátorka a starostka Liana Janáčková měla prostor pro přednášku a svým kolegyním starostkám přiblížila nejen chod Senátu, ale také svou konkrétní práci. Při této příležitosti pozvala své kolegyně k návštěvě Senátu. Starostky, které pozvání přijaly, tak měly možnost ve středu 21. června 2006 absolvovat prohlídku sídla Senátu s výkladem a byly přijaty panem předsedou Přemyslem Sobotkou.

lei

k

1 – Se VO č. 7

nátor C

up 200

6 VO č. 7

ka

4 – Kon

cert ve

Stonav

Volební obvod č. 74 – Karviná SENÁTOR ONDŘEJ FEBER

Volební obvod č. 70 – Ostrava-město SENÁTORKA LIANA JANÁČKOVÁ Jubilejní XV. setkání starostek České republiky, které se konalo ve dnech 17.– 21. května 2006 v Ostravě-Mariánských Horách, si nenechalo ujít na sto prvních dam českých měst a obcí. Po pět dnů byl pro účastnice připraven zajímavý program v podobě přednášek a seminářů. Mezi nejzajímavější patřilo aktuální téma o nebezpečných odpadech, které jsou k nám přiváženy z Německa. Odborníci z Ministerstva životního prostředí radili starostkám, jak se v takovém případě zachovat a postupovat. Prezidentka Bílého kruhu bezpečí paní Petra Vitoušová přednášela na téma Pomoc obětem trestné činnosti a Domácí násilí. Starostky se dozvěděly, jak konkrétně lze pomoci obětem trestných činů a domá-

ci FC Vítkovice, kteří ve finále porazili FC Baník Ostrava 1:0. Pohár senátora tak zůstal v klubu – Vítkovičtí jej získali také loni. Třetí příčku obsadil SFC Opava. Jako nejlepší hráč Senátor Cupu 2006 byl vyhodnocen Martin Šimák (FC Vítkovice), nejúspěšnějším střelcem se stal Erik Racz (FC Baník Ostrava). Bránu nejkvalitněji chránil Jan Hartus (Kysučan Korňa). Příjemně strávený den zakončilo předávání krásného poháru, diplomů a věcných cen mladým fotbalovým talentům.

Volební obvod č. 71 – Ostrava-město SENÁTOR MILAN BALABÁN Více než osm desítek školáků bojovalo 17. června na Městském stadionu ve Vítkovicích o putovní pohár senátora Milana Balabána. Pátého ročníku mezinárodního fotbalového turnaje se zúčastnily kluby FC Vítkovice, FC NH Classic Ostrava, FC Hlučín, SFC Opava, Fotbal Třinec, SŠK PROGRES Bílovec, FC Baník Ostrava, Mosir Jastrzebie, FC Čadca a SK Korňa. Žáci narození v roce 1995 a mladší se utkali ve dvou skupinách podle pravidel malého fotbalu. Všech pět zápasů odehráli nadějní fotbalisté s elánem a radostí. Jako vítězný tým z hřiště odcházeli chlap-

24

Á r i e m i z e s l a v n ý c h o p e r Wo l f g a n g a Amadea Mozarta Don Giovanni, Figarova svatba a Kouzelná flétna si obec Stonava 23. dubna připomněla nejen Mozartův rok, ale také desáté výročí založení horní komory českého Parlamentu. Právě pod záštitou Senátu se totiž koncert ve slezské obci konal. V nádherném prostředí místního chrámu sv. Maří Magdalény vystoupilo ve stylovém oblečení dvanáct pěvců v čele s Klemensem Slowioczkem, sólistou Komische Oper v Berlíně. Místní rodák ve spolupráci se senátorem a stonavským starostou Ondřejem Feberem vybral to nejznámější z díla slavného Rakušana. Operní pěvec, který přes velký úspěch na berlínské scéně nezapomíná na svůj rodný kraj, nyní jako profesor hudby na Institutu pro umělecká studia Ostravské univerzity

ě

SE N ÁT O Ř I V R EGI O N EC H vychovává nové talenty. Právě absolventi a také současní studenti institutu vystoupili společně s ním před stonavským publikem. Koncert, který posluchači odměnili dlouhotrvajícím potleskem, se stal zároveň také holdem zachráněnému stonavskému kostelu. Podobně jako celá obec měl také místní katolický svatostánek za komunistického režimu ustoupit těžbě černého uhlí. Sametová revoluce ho zastihla ve špatném stavu, s věží odkloněnou v důsledku nešetrné těžby uhlí. Pravicovému vedení obce se však chrám podařilo zachránit za použití unikátních technologií stejně jako řadu jiných budov. Oproti původnímu stavu je dnes kostel v důsledku poklesu podloží sice níže o dva metry, stává se ale čím dál více slavným právě díky nádherným interiérům, skvělé akustice a koncertům na vynikající úrovni. „Nadšení posluchači velmi ocenili pozornost, jakou Senát věnuje rozvoji kultury. Z mnoha úst jsem zaslechl přání, aby horní komora v podobně záslužné iniciativě pokračovala i nadále,“ shrnul ohlas koncertu senátor Ondřej Feber.

16. května za účasti místopředsedy vlády Zdeňka Škromacha, poslance Petra Nečase, senátora Jaroslava Kubína, starosty města Václava Mikuška a mnoha dalších hostů. Objekt bude sloužit jako provozní zázemí muzea, nový centrální vstup i jako výstavní a galerijní prostory, jichž se Rožnovu mnoho let nedostává. V současné době je zde výstava malíře Luďka Majera, na niž bude navazovat výstava z tvorby zakladatele muzea Bohumíra Jaroňka. Zajímavá je i součas-

do VO č. 8

V

– Ote O č. 77

vření tz

k v. Sušá

Volební obvod č. 77 – Vsetín SENÁTOR JAROSLAV KUBÍN Na novou návštěvnickou sezónu, letos již osmdesátou první, připravilo Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm otevření rekonstruovaného objektu, tzv. „Sušáku“. Po mnohaletém chátrání a následující několikaleté rekonstrukci se tak dočkala znovuzrození stavba, která neodmyslitelně patří do historického místopisu města Rožnova. Slavnostní otevření Sušáku proběhlo

1 – Kon

u

ná výstava kočárů a starých automobilů, která nabídku služeb muzea rozšiřuje. Kvalita Valašského muzea je tak díky Sušáku obohacena o nový rozměr. Volební obvod č. 81 – Uherské Hradiště SENÁTOR JOSEF VACULÍK Koncertem v buchlovickém zámku skončila v neděli 23. dubna letošní již druhá série charitativních koncertů nazvaných Srdce na dlani. Poděkování patří spolupořadatelům koncertů, a to Senátu PČR, Základní umělecké škole ve Veselí

25

nad Moravou, Mikroregionu Ostrožsko, Státnímu zámku Buchlovice a Obecnímu úřadu Buchlovice. Zahajovací koncert se uskutečnil v úterý 18. dubna v Hlavním sále Valdštejnského paláce v Praze. Mladí interpreti z Moravy, vybraní absolventi Letních houslových kurzů Václava Hudečka, velmi ocenili skvělou akustiku sálu a nádherné prostředí,

certy

p o k s ve kterém mohli hrát, a skutečně ze sebe vydali doslova to nejlepší. Jejich výkony byly odměněny dlouhým potleskem stovky diváků. Spolu s profesory brněnské JAMU Libuší a Radimem Pančochovými vystoupili Kristina Fialová, Marek Blaha, Jan Maceček a Marco Čaňo. Druhý z koncertů proběhl ve čtvrtek 20. 4. v prostorách ZUŠ ve Veselí nad Moravou. Také zde v téměř zaplněném sále sklidili zasloužené ovace, neboť jejich výkony byly opravdu mimořádné. Všichni si pochvalovali atmosféru koncertu i možnost zahrát tuto mimořádnou skladbu před vnímavým publikem. Další dvě vystoupení se uskutečnila na zámcích v Uherském Ostrohu a v Buchlovicích, kde byla už tradičně koncertní síň plná. Součástí koncertů ve zdejším regionu byla také putovní výstava fotografií studentů UMPRUM o životě v uherskohradišťské Charitě. Koncerty zhlédlo přibližně 400 lidí. Výtěžek z dobrovolných příspěvků ve výši necelých 19 tisíc korun byl věnován na vybavení mobilní hospicové jednotky pro uherskohradišťskou Charitu.

Č I N N O S T KO M I SE

S TÁ L Á KO M I SE SEN ÁT U

P R O R OZ V O J V E N KO VA

Návštěva dánské venkovské usedlosti Ledreborg V jarních měsících Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova nezahálela, ale naplno se věnovala problematice, kterou si stanovila – tedy venkovu a venkovskému prostoru jako takovému. Ve spolupráci se Spolkem pro obnovu venkova jsme v prostorách Hlavního sálu Valdštejnského paláce uspořádali slavnostní setkání k 15. výročí Programu obnovy venkova. Na setkání vystoupil mimo jiné i místopředseda Senátu Petr Pithart, pod jehož vedením vláda tehdejší Program pro obnovu vesnice v roce 1991 projednala, ekolog ing. Ivan Dejmal, exministr životního prostředí a první předseda Spolku pro obnovu venkova, který Program obnovy vesnice v roce 1991 do vlády předkládal, a také exministr pro místní rozvoj Jaromír Císař, během jehož působení se POV stal programem vládním. Krátké projevy poté přednesla ještě řada hostů, např. druhý předseda SPOV ing. arch. Jan Kruml, náměstek ministra pro místní rozvoj ing. Jiří Vačkář, ředitel Ústředního pozemkového úřadu MZ ing. Jiří Hladík a další. V závěru proběhla krátká diskuse. Celé setkání bylo provázeno vystoupeními Vysokoškolského pěveckého sboru Ostravské univerzity a po skončení oficiální části se pro zúčastněné uskutečnila prohlídka Ledebourských zahrad. Na počátku května hostila Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova poslance Zemědělského výboru Národní rady Slovenské republiky. Program byl zaměřen na výměnu zkušeností, např. s čerpáním fondů z EU, problematiku zemědělství a rozvoj venkova, reformu správních celků v SR a přímé volby starostů. Během pobytu se slovenští poslanci setkali se zemědělci a starosty okresu Rakovník, navštívili Středočeskou školu obnovy venkova v Ořechu a také jednali s českými poslanci a senátory. Pod záštitou Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova a z podnětu jejího místopředsedy Josefa Vaculíka se uskutečnilo slavnostní vystoupení folklorního souboru Dolina ze Starého Města. Koncert se konal v krásném prostředí Sala terreny ve Valdštejnské zahradě a byl oceněn velkým potleskem zcela zaplněného hlediště. 24. května přijali členové komise na základě žádosti Svazu měst a obcí ČR delegaci starostů z Francie, z oblasti Belfort. Během přijetí se hovořilo např. o podobném územním uspořádání obcí v obou zemích, které je typické velkým počtem malých sídel, nebo o nepřijatelnosti slučování obcí. Na závěr setkání si hosté prohlédli historické prostory Valdštejnského paláce.

26

Vyjádřili velké uznání nejen krásně zrenovovanému sídlu Senátu, ale i věkové struktuře českého Senátu, která je nižší než v Senátu francouzském. Delegace komise – senátorka Václava Domšová a senátoři Josef Vaculík, Josef Zoser a Jiří Žák – navštívila ve dnech 5. – 8. června Dánsko. Pracovní návštěva byla zaměřená na seznámení se s dánským přístupem k řešení problematiky rozvoje venkova. V rámci programu, který umožnil konfrontaci názorů z oblasti teorie – Královská veterinární a zemědělská univerzita – a praxe – soukromý zemědělec z usedlosti Ledreborg, z pohledu státního – Ministerstvo potravin, zemědělství a rybolovu – i soukromého sektoru – Dánská zemědělská rada a Dánská asociace regionů – vyplynula řada poznatků, které umožnily účastníkům jednání blíže poznat především dánský zemědělský, event. zemědělsko-potravinářský sektor. Zároveň byly identifikovány výrazné rozdíly, které existují v problematice hledání řešení budoucího rozvoje venkova mezi oběma zeměmi. Dánský model podpory rozvoje venkova, resp. zemědělství je jen těžko aplikovatelný v České republice. Přesto mohou být nové poznatky z jednání českých senátorů s dánskými partnery v mnohém inspirující, např. z hlediska úzké vazby zemědělské výroby a potravinářského průmyslu či angažovanosti státu v oblasti výzkumu. Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova také přijala záštitu nad výročním setkáním Prepare Gathering a Traveling workshopu, které se uskutečnilo 19. června v Hlavním sále. Účastníky z 22 zemí uvítala předsedkyně komise senátorka Václava Domšová. Prepare program je zaměřen na posílení a propagaci mezinárodní výměny v rozvoji venkova a setkání se každoročně koná v jedné ze zemí EU, letošním hostitelem je právě Česká republika. Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova byla také hlavním iniciátorem podání ústavní stížnosti ve věci zrušení koeficientů v rozpočtovém určení daní, které jsou diskriminující zejména pro venkovské obce. Na příkladu aktivity naší komise za dva měsíce bychom také rádi ukázali, jak jsou nová organizační pravidla Senátu nevýhodná pro práci komisí. Podle nových pravidel bychom už do konce roku neměli dělat vůbec nic. A to by byla škoda. Václava Domšová, předsedkyně komise

Setkání k 15. výročí Programu obnovy venkova

Č I N N O S T V Ý B O RU

V Ý B O R P R O ÚZ E M NÍ R OZ V O J ,

V E Ř E J N O U S P R ÁV U A Ž I V O T N Í P R O S T Ř E D Í

Zleva: senátoři B. Moldan a J. Brýdl, starosta Kutné Hory Ivo Šalátek a senátor J. Rakušan Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí vedený předsedou Jiřím Brýdlem uskutečnil ve dnech 13. a 14. 6. 2006 výjezdní zasedání ve dvou senátních obvodech. Senátoři zamířili jednak na Kolínsko, do obvodu č. 42, který zastupuje senátor Jan Rakušan, jednak na Kutnohorsko – obvod č. 40 zastoupený Bedřichem Moldanem. První den jednání výboru se uskutečnilo v Kolíně. Setkání začalo na radnici, kde byl výbor přijat starostou města Miroslavem Kaislerem, oběma místostarosty a nově zvoleným poslancem ODS Ondřejem Plašilem. Po přijetí následoval pracovní oběd, kterého se opět účastnili představitelé města. Odpoledne proběhla podrobná prohlídka závodu TPCA (roční produkce 300 000 vozů, denní produkce v současnosti 1 050 vozů). Posléze se výbor seznámil s probíhající rekonstrukcí gotického chrámu sv. Bartoloměje a navštívil krásně rekonstruovanou Synagogu. Program v úmorném vedru byl zakončen prohlídkou nové lávky či spíše mostu přes Labe. Definitivní tečkou byla prohlídka nových bytů a nákupních středisek postavených pro TPCA v místě bývalých kasáren. Členové výboru byli ubytováni v krásném zámečku – hotelu (architekt Kotěra), kde po večeři pokračovala neformální beseda s představiteli města. Druhý den byl výbor přijat v Kutné Hoře v prostorách Vlašského dvora starostou města Ivo Šalátkem. Po prohlídce Vlašského dvora a chrámu sv. Barbory (též v rekonstrukci) se naše skupina přemístila do gymnázia Jiřího Ortena, které patří mezi nejmodernější školy v naší republice. Ředitel Vladislav Slavíček nás přivítal ve velmi pěkném prostředí, přijetí bylo neobyčejně přínosné, vzájemná debata obohacující. Po pracovním obědě ve školní jídelně se výbor přesunul do Poděbrad, kde jsme jednali se starostou lázeňského města Jozefem Ďurčanským. Po hodinové projížďce parníkem po Labi a prohlídce lázeňské kolonády bylo výjezdní zasedání ukončeno. Závěrem ještě výčet témat, kterým se náš výbor věnoval: investiční pobídky – TPCA, únik kyanidu z Draslovky Kolín, bytová výstavba, oprava památek, cestovní ruch, zdravotnictví, lázeňství, školství a celá řada dalších témat týkající se samosprávy.

Ve všech městech bylo přijetí na vysoké společenské a politické úrovni. Představitelé jednotlivých samospráv vyjádřili potěšení, že se mohli s naším výborem neformálně seznámit. My všichni jsme se střetli jen s velmi fundovanými a pro svoji práci zapálenými občany. Na mne osobně nejvíce zapůsobila prohlídka gymnázia v Kutné Hoře, kde dle mého názoru probíhá výuka na vysoké evropské úrovni. Věřím, že stejně jako předchozí výjezdní zasedání i toto přispělo k lepší informovanosti senátorů a zejména k dobré propagaci Senátu jako instituce. MUDr. Jan Rakušan, člen Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí

V zasedací síni Vlašského dvora

27

10 L E T SE N ÁT U

KULT UR NÍ L É T O

V E VA L D Š T E J N S K É Z A H R A D Ě

Senát, horní parlamentní komora, byl ustaven v prosinci roku 1996, a v letošním roce si tak připomínáme 10 let jeho existence. K tomuto kulatému výročí probíhá v sídle Senátu mnoho zajímavých akcí, které mají občanům přiblížit práci senátorů a zajistit větší informovanost o povaze, složení, kompetencích i funkci této parlamentní komory. Jednou z nejzajímavějších letních aktivit je zapojení Valdštejnské zahrady do 10. výročí. Zahrada je pro návštěvníky otevřena celou letní sezonu. Vstup je volný, návštěvníci ji mohou navštívit zdarma denně od 10 do 18 hodin. Stala se vyhledávaným cílem Pražanů i turistů, kteří zde naleznou příjemný chládek i okouzlení z historických soch, kašen či majestátní Sala terreny. Děti potěší i zvířata, která zde našla svůj domov. Ať jsou to divoké kačeny, rybičky, dva páry výrů či pyšní pávi procházející se v celém areálu. Ambicí Senátu však není, aby zahrada byla jen místem odpočinku a klidnou oázou v ruchu velkoměsta. Senátoři si přejí, aby do Valdštejnské zahrady chodili lidé i za kulturními zážitky. Právě v rámci 10. výročí Senátu se v příjemném prostoru zahrady letos koná tzv. Kulturní léto. Jedná se o sérii koncertů a kulturních vystoupení, která jsou veřejnosti volně přístupná. Každý čtvrtek v 17 hodin na podiu Sala terreny vystupuje hudební soubor či sólista se svým programem, aby návštěvníkům zpříjemnili letní podvečer jazzovými, swingovými či country melodiemi. Jako první vystoupil dětský soubor Bělásek a dramatické oddělení Umělecké školy Harmonie 22. června. Během července jsme mohli v Sala terreně slyšet Velký swingový orchestr – fotografie je-

Velký swingový orchestr

ho sólistky zdobí i první stránku tohoto čísla. Hrál zde také Petar Introvič s legendární hanspaulskou bluesovou kapelu Bluesberry nebo soubor True Harmony. Během srpna vystoupí například se svým recitálem Ivan Hlas, Petr Kocman, Pražský pouťový orchestr či dětský soubor Zvoneček. Sérii odpoledních čtvrtků zakončí svým vystoupením Kühnův dětský sbor ve čtvrtek 14. září. Kulturní léto ve Valdštejnské zahradě však nespočívá jen ve čtvrtečních koncertech. Podvečerní vystoupení se koná také vždy jednu neděli v měsíci. 16. července účinkovala skupina Dr. Swing, která rozezněla zahradu swingovými rytmy z 20. a 30. let minulého století. V srpnu to bude v neděli třináctého, kdy přivítáme soubor Chorea Historica s krásnou barokní hudbou, a 10. září pak Pražský studentský orchestr s interpretací vážné hudby. Nedělní koncerty začínají od 18 hodin a vstup je také volný. Vyvrcholením celého kulturního cyklu bude setkání s občany u příležitosti Dne státnosti, které se v celém prostoru Valdštejnské zahrady bude konat 23. září. Tentokrát bude program zahájen již v 16 hodin. Návštěvníci budou mít možnost nejen vyslechnout recitál Marie Rottrové, ale také se setkat a popovídat si se senátory či s předsedou Senátu Přemyslem Sobotkou, který celou akci pořádá. Vedle Marie Rottrové bude k poslechu a třeba i k im-

Dětský soubor Bělásek provizovanému tanci hrát Hudba Hradní stráže, dále vystoupí Krumlovští pištci, soubor Iskerka, své umění předvedou i členové Šermířské školy. Zkrátka nepřijdou ani děti, na vedlejším podiu budou moci sledovat představení Divadla Rozmarýnek. Pro všechny přítomné bude připraveno občerstvení. Podrobný program celého Kulturního léta naleznete na internetu Senátu: www.senat.cz pod odkazem 10 let Senátu, podrobnosti Vám také rádi sdělí pracovníci informačního centra Senátu na telefonním čísle 25707 5707. Na všechna výše uvedená vystoupení je vstup zdarma, mimo jiné i díky sponzorům – skupině ČEZ a České státní spořitelně. Pokud by některému představení nepřálo počasí, účinkující i diváci se přemístí do nitra Sala terreny, nemusíte se tedy obávat, že by některé z vystoupení bylo zrušeno. Červencové počasí však zatím Kulturnímu létu přeje a počet návštěvníků se každým vystoupením zvyšuje. Všechno nasvědčuje tomu, že si Kulturní léto ve Valdštejnské zahradě najde své příznivce a zařadí se na čestné místo do termínové listiny kulturních akcí, které jsou pro Pražany i návštěvníky Prahy v létě připraveny. Přijďte se o tom do Valdštejnské zahrady přesvědčit i Vy! Mgr. Květa Kozáková, odbor vnějších vztahů a služeb

28

I N F O R M AC E

KO LO V R AT

JE OPĚT PŘÍSTUPN Ý

Růžový salonek Mnozí návštěvníci pražské Malé Strany si jistě všimli, že v části Valdštejnské ulice skončil čilý stavební ruch. Chybí lešení, které „zdobilo“ Kolovratský palác, cesta do terasovitých zahrad pod Pražským hradem mezi Malým Fürstenberským a Palfyho palácem se opět stala příjemnou procházkou skýtající krásné výhledy, z II. nádvoří Valdštejnského paláce byly odstraněny provizorní buňky pro zaměstnance Kanceláře Senátu. Vše souvisí s dokončením celkové rekonstrukce Malého Fürstenberského a Kolovratského paláce – části sídla Senátu Parlamentu ČR, která proběhla ve čtyřech etapách od podzimu roku 2002 do dubna 2006. Náklady na stavbu dosáhly 459 mil. Kč. V této částce jsou započítány veškeré náklady spojené s přípravou stavby, včetně zpracování investičního záměru, projektu pro stavební povolení, realizační dokumentace, studie a projektu interiérů, různých expertních posudků, dále pak náklady na technický dozor, archeologický výzkum a vybavení interiérů. Realizace takto složité stavby v areálu Senátu za plného provozu často vyžadovala velkou trpělivost a pochopení nejen senátorů a pracovníků Kanceláře Senátu, ale i sousedů, zejména pak Velvyslanectví Polské republiky, obyvatel Malé Strany a návštěv-

níků Prahy. Přes řadu složitých problémů, které se musely na stavbě průběžně řešit, bylo snahou Kanceláře Senátu a zhotovitele stavby rekonstrukci obou paláců dokončit v co nejvyšší kvalitě a v co nejkratším termínu. Nutno dodat, že rekonstrukce byla velmi složitou investiční akcí, a to nejen s ohledem na historickou hodnotu obou budov z 18. století, ale i kvůli řešení statických problémů vyvolaných dřívějšími nevhodnými zásahy. Stavbaři se museli vypořádat s podstatně horším stavem nosných konstrukcí, než se předpokládalo, s přísnými požadavky památkářů na repasování nebo výměnu některých prvků tak, aby řešení co nejvíce odpovídala stavební historii paláců. V neposlední řadě došlo i ke změnám technologií, které musely vycházet z nových platných předpisů a respektovat preventivní opatření proti povodním. Přes některé počáteční pochybnosti, které se objevovaly v období projektové přípravy, se prokázalo, že rekonstrukce paláců byla nanejvýš nutná a byla připravena a provedena právě včas. Podle názorů statiků mohlo dojít za určitých nepříznivých okolností dříve či později i k přímému ohrožení uživatelů těchto prostor. Již nyní je zřejmé, že díky rekonstrukci budou oba paláce, které jsou národní kulturní památkou, zachráněny pro další generace. Po dokončení celé rekonstrukce a úspěšné kolaudaci Senát nové prostory otevřel, aby se každý mohl o výsledku přesvědčit na vlastní oči. V rámci dlouhodobé snahy Senátu přiblížit práci horní komory Parlamentu a jeho sídlo široké veřejnosti byl dne 8. května uspořádán další z Dnů otevřených dveří. Během tohoto jediného dne si přišlo prohlédnout nově zrekonstruované prostory Kolovratského paláce cca 3000 návštěvníků. K nim je nutné připočíst i 1200 návštěvníků Valdštejnského paláce, který je i během roku volně přístupný pro veřejnost každý víkend. Ukazuje se, že tato část Malé Strany není uzavřeným „politickým ghettem“. Spíše naopak, lze říci, že každý den se sídlo Senátu včetně Valdštejnské zahrady stává vyhledávaným místem putování za historií a odpočinkem.

Nádvoří Kolovratského paláce v době rekonstrukce

Ing. František Jakub, vedoucí Kanceláře Senátu

29

SE N ÁT O Ř I P R O V E Ř E J N O S T

P L Z EŇ

Z N O V U V E VA L D Š T E J N S K É Z A H R A D Ě

Loňskou úspěšnou prezentaci města Plzně ve Valdštejnských zahradách jsme letos zopakovali poslední květnový víkend. Celou akci, nad kterou jsme společně s kolegou senátorem Richardem Sequensem převzali záštitu, úspěšně zorganizoval Magistrát města Plzně ve spolupráci s Nadací 700 let města Plzně.

Plzeň a kultura Turisté opět se zájmem sledovali bohatý kulturní program, který byl pro ně připraven po celé dva dny. Na pódiu se vystřídali plzeňští umělci, kteří poskytli širokou škálu různých hudebních žánrů. Vystoupil např. Plzeňský smyčcový orchestr, lidový soubor Mladina, Jazz Mistake, dětský soubor písní a tanců Jiskra, ale nechyběla ani gotická a renesanční hudba v podání hudebního tělesa Silencium či vystoupení dechové kapely 35. plzeňského pěšího pluku. V sobotu i v neděli diváky bavilo loutkové divadlo Alfa se svým představením Tři mušketýři, které se líbilo nejen těm nejmenším. Na stylovém pódiu Saly terreny dále vystoupily mažoretky Maršálky nebo taneční a divadelní společnost Nota a Tom & Bery se svou jazzovou hudbou ve stylu „latino“. O tom, že Plzeňané milují kulturu, svědčí fakt, že hojně navštěvují akce, které se každoročně v Plzni konají. Patří mezi ně např. Apriliáda, která zahajuje v Plzni turistickou sezónu, kdy během dne probíhá řada soutěží, her a netradičních prohlídek plzeňských památek a turistických cílů. Z dalších významných akcí bych jmenoval festival českých filmů Finále Plzeň, květnové Slavnosti svobody, strašidelný a pohádkový Historický víkend nebo srpnový festival Na ulici, který je ve znamení jazzu, folku

30

a divadla a probíhá přímo v parcích a ulicích města. Nesmím zapomenout ani na oblíbený Pilsner Fest, kdy se do Plzně sjedou domácí i zahraniční vyznavači zlatavého moku a všichni hromadně slaví výročí uvaření první várky piva Pilsner Urquell. Zdaleka jsem však nepředstavil všechny akce, které stojí za to.

Jedinečné „pravé plzeňské“ Osvěžující plzeňské pivo turistům ve Valdštejnské zahradě zaručeně chutnalo. V době ochutnávky byl stánek s pivem doslova v obležení.


Město plné života

Za hranicemi města je také krásně

Návštěvníci zahrad mohli během víkendu zhlédnout výstavu, která představila Plzeň jako město plné života. Výstava poukázala na celou řadu nejzajímavějších historických památek i tradic, které k Plzni neodmyslitelně patří. Především je to komplex Svět piva Plzeňského Prazdroje nebo ojedinělá ZOO, která chová více než 1000 druhů zvířat, z nichž skoro 700 v žádné jiné české ZOO nenajdete. Další zajímavé cíle představují např. zbrojnice, národní kulturní památka Katedrála sv. Bartoloměje, Velká synagoga (třetí největší na světě), městská památková rezervace či nové muzeum věnované osvobození západních Čech americkou armádou Patton Memorial Pilsen. Plzeň proslavil také známý podnik Škoda, jehož dlouholetá historie je mapována v plzeňském Škodováckém muzeu. Výstava zahrnovala i prezentaci Západočeské univerzity, Lékařské fakulty v Plzni apod.

Nejen Plzeň, ale i její okolí má co nabídnout. Jen u málokterého města je možné najít turistické stezky hned na konečné stanici městské hromadné dopravy. Mimořádné příležitosti představují Bolevecké rybníky, jejichž soustava je starší než třeboňská, lidová architektura v okolí Plzně, golfové hřiště v Dýšiné či mezinárodní cyklotrasa č. 3 Regensburg–Plzeň–Praha. Za povšimnutí stojí také jižní Plzeňsko a Horažďovicko. Letos jsem místo jednotlivých obcí oslovil mikroregiony, které sdružují města a obce v mém volebním obvodu, tj. Plzni-jih. Představil se zde Mikroregion Radbuza, který sdružuje 17 obcí. Patří mezi ně mnoho hezkých měst jako je Chotěšov, Horšovský Týn, Stod nebo Dobřany. Na své památky a další zajímavosti poukázaly také mikroregiony Úhlava a Přešticko. Nechyběl ani Mikroregion Úslava zahrnující město Blovice a lázně Letiny nebo Mikroregion Běleč, do něhož patří vodní hrad Švihov.

Kdo nás letos podpořil? O podporu slavných osobností nebyla ani letos nouze. Mezi vzácnými hosty jsme přivítali předsedu Senátu Přemysla Sobotku, Elišku Haškovou – Coolidge, Češku, která pracovala sedmadvacet let pro americkou vládu, plzeňského herce Pavla Pavlovského s manželkou Monikou Švábovou nebo šéfa plzeňského baletu Jiřího Pokorného. Plzeň zastupoval primátor Miroslav Kalous, jeho náměstkyně Marcela Krejsová a náměstek Petr Náhlík.

„Plzeňské dny v Senátu“ se staly tradicí Letos se akce setkala opět s velkým úspěchem. Návštěvnost turistů byla k naší spokojenosti oproti loňskému roku vyšší. Proto hodláme tuto dvoudenní prezentaci za rok znovu zopakovat. Věřím, že plzeňská atmosféra zaujala mnoho turistů, a doufám, že se přijedou na Plzeňsko o jeho krásách osobně přesvědčit. Zleva: senátoři R. Sequens, J. Šneberger a předseda Senátu P. Sobotka

Ing. Jiří Šneberger, senátor za volební obvod č. 7 – Plzeň-jih

31

SE T K Á N Í

SE T K Á NÍ

S VOLEJBALOV ÝMI JUBIL ANT Y

Zleva: E. Tošenovský, A. Lébl, F. Kopecký

Uprostřed místopředseda Senátu J. Liška

Každoročně pořádá Český volejbalový svaz setkání s významnými osobnostmi volejbalu, kteří slaví životní jubileum. V letošním roce, kdy český volejbal slaví 85 let od svého založení, jsem společně s místopředsedou Senátu Jiřím Liškou připravil slavnostní setkání v Senátu, které začínalo vernisáží výstavy fotografií „Úspěchy pod vysokou sítí“. S volejbalovými pamětníky Mílou Ejemem a Vláďou Vyoralem a marketingovou společností Sport Bohemia, s. r. o., jsme vybrali historicky zajímavé fotky a připravili osm panelů, které zachycují nejvýraznější momenty našeho volejbalu. O výstavu je velký zájem, proto bude putovat i do Dřevěnic, Mekky českého volejbalu, a pak do Sazka arény, kde letošní oslavy vyvrcholí. Samotné setkání volejbalových jubilantů proběhlo ve velmi přátelské atmosféře, s řadou různých vzpomínek na dobu aktivní činnosti účastníků, ale i s myšlenkami na budoucnost českého volejbalu. Závěrem si mohli volejbaloví jubilanti prohlédnout historické prostory Valdštejnského paláce.

posedět. Náš volejbal si pro výstavu takové prostředí určitě zaslouží a jsem rád, že mám možnost se zde potkat s přáteli. Pouze mě trochu mrzí, že jsem na výstavě nenašel fotku naší generace, když jsme v Holandsku vybojovali stříbro na mistrovství Evropy.“ Zdeněk Pommer, bývalý trenér reprezentace: „Výstava je pěkná. Kromě prvních dvou panelů pamatuji všechny okamžiky. Když vidím ty fotky, vždycky si vzpomenu, kolik mi tenkrát bylo… To, že jsou fotografie vystavené v Senátu, je pro mě milým překvapením.“ Jan Trávníček, reprezentační trenér mládeže a předseda okresního svazu Olomouc: „Valdštejnská jízdárna je po rekonstrukci opravdu nádherná a když je v takovém prostředí volejbal, o to je to hezčí. V takových chvílích jsem rád, že jsem měl štěstí pracovat s mládeží a vychovat nahrávače, kteří to dotáhli až do reprezentace.“

A jaké byly ohlasy zúčastněných? Evžen Krob, bývalý trenér reprezentace a Aero Odolena Voda: „V Senátu jsem poprvé. Alespoň si můžu prohlédnout místnosti, kde se odehrávají tak důležité věci. Jsem rád, že se můžu sejít s kolegy a kamarády a zavzpomínat na staré časy. I když vzpomínky v osmdesáti letech jsou jiné než třeba v šedesáti a zdraví je holt alfa a omega života. V dubnu jsem na Křivoklátě slavil osmdesátiny a velkou radost mi udělal dopis od prezidenta Václava Klause. Určitě už na to zapomněl, ale jednou jsem proti němu hrál, a dokonce ho porazil. Co bych si přál? Abych začal vidět výsledky ve všech úrovních sportu. Přijde mi, že jakmile hráči přijdou z oddílu do reprezentace, najednou chtějí zlaté tkaničky.“ Josef Novotný, bývalý reprezentační smečař: „Jelikož trénuji už šest let v zahraničí, jsem rád, že se můžu podívat do prostor Senátu. Valdštejnský palác je národní památka, je hezky zrekonstruovaný a cítím úctu, když si tu můžu alespoň jednou

32

Miroslav Vyhlídal, předseda komise společenského významu ČVS, člen výboru ČVS, starosta Hodslavic: „Krásné prostředí. Taková akce by se mohla opakovat každých pět let. Je vidět, že staří odcházejí a mladší kluci, funkcionáři a bývalí hráči, zase přicházejí. Při takových příležitostech si rád popovídám třeba s bývalými reprezentantkami.“ Evžen Tošenovský, bývalý extraligový hráč a hejtman Moravskoslezského kraje: „Když potkám takové osobnosti, jako je Evžen Krob, chtěl bych se těmto legendám poklonit. Když se dívám na výstavu, vracím se o dvacet třicet let zpátky. V současné době už nehraji, tělo už nereaguje tak, jak by hlava chtěla. Ale chodím se dívat, i když jsem nikdy neměl rád ty dědečky, co měli ke všemu svůj názor. Tak si vždycky jen tak mudruji pro sebe.“ Ing. František Kopecký, senátor a místopředseda ČVS

SE T K Á N Í

B Ý VA L Í KO L EGO V É

Z PÁT K Y V S E N ÁT U

Senátoři zleva: P. Smutný, J. Rakušan, I. Havlíček, J. Vyvadil, F. Vízek, Z. Vojíř, L. Svoboda, v popředí sedící J. Musial a K. Floss Své někdejší kolegy z klubu ČSSD Jaroslava Musiala a Karla Flosse pozval v květnu do Senátu místopředseda Senátu Petr Smutný, aby jim oběma spolu s dalšími senátory popřál k jejich význačným životním jubileím. Bývalý místopředseda Senátu Jaroslav Musial oslavil v plné síle 13. května své 85. narozeniny. V Senátu působil čtyři roky, z toho druhé funkční období jako místopředseda Senátu. Zastupoval Teplicko ve volebním obvodu č. 32. Nejraději si připomíná začátky Senátu, kdy byl doyenem (nejstarším členem senátorského sboru) a z tohoto titulu zahajoval také 18. prosince 1996 úplně první zasedání Senátu. S úsměvem vzpomíná, jak tehdy vyřešil otázku, kdo bude číst senátorský slib. „Já jsem nejstarší a proto zahajuji, slib bude tedy číst ten nejmladší,“ rozhodl J. Musial. A tak tato role připadla tehdy nejmladšímu členovi senátorského sboru, senátorovi za Ostravsko a nováčkovi ve vysoké politice, Mirku Topolánkovi. Od té doby slib

čte vždy nejmladší senátor, po M. Topolánkovi to byl v dalším funkčním období Tomáš Julínek, poté Pavel Janata a naposledy pak Martin Mejstřík. Podle Musialových slov byly první dva roky nejšťastnější období Senátu. „Senát byl naplněn skutečnými osobnostmi a lidé přišli do Senátu s vírou pomoci,“ tvrdí J. Musial. „Věřím, že se Senát dočká té vážnosti, kterou si zaslouží,“ dodává J. Musial, který se již politické práci nyní nevěnuje, přestože je v mimořádné fyzické i psychické kondici. Stará se však o svou nemocnou ženu. Když o J. Musialovi senátoři mluví, často vzpomínají na košatou osobnost, která se vždy klenula velmi lidsky, zcela nadstranicky. Všechny překvapil, když s tříměsíčním zpožděním vzhledem ke stížnosti na volební kampaň skládala senátorka Dagmar Lastovecká senátorský slib až v březnu 1999. Postaral se o krásný projev kolegiality, když jí při té příležitosti předal kytici růží obsahující po jednom květu za každý den její nejistoty a pochybností. Karel Floss strávil v Senátu první dva roky a pracoval jako člen Výboru petičního, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu. Zastupoval Kutnohorsko, volební obvod č. 40. I on hodnotí první roky Senátu jako nejkrásnější. Senát byl dle jeho slov svěží, noví senátoři se vzájemně poznávali a vlastně utvářeli model jednání Senátu. Nejraději vzpomíná na dobu, kdy společně s ostatními pořádali odborné semináře týkající se soužití mezi různými kulturami a náboženstvími. Do Senátu přinesl ideu světového étosu, které bylo věnováno několik setkání a seminářů. V současné době je K. Floss, který v červenci oslavil 80. narozeniny, činný v Nadaci světového étosu, kterou založil na Sázavě. Také přednáší a vede semináře na vysoké škole. Podruhé již do Senátu kandidovat nechtěl, přestože i on je ve výborné kondici, neboť se domnívá, že by práce v Senátu zcela jistě ochudila jeho akademickou činnost. Redakce časopisu Senát se připojuje ke gratulaci oběma senátorům a přeje hlavně hodně zdraví, optimismu a chuti do života. Mgr. Květa Kozáková, odbor vnějších vztahů a služeb

33


O S M Ý R O Č NÍ K

T U R N A J E V R O C E D E SÁT É H O V Ý R O Č Í

V roce 10. výročí vzniku horní komory českého Parlamentu se konal již poosmé tradiční Turnaj v malé kopané národnostních menšin žijících v České republice o pohár místopředsedy Senátu Parlamentu ČR, nad kterým jsem po svých předchůdcích Ivanu Havlíčkovi, Zdeňku Vojířovi a Ladislavu Svobodovi již podruhé převzal záštitu. Na stadionu Armádního sportovního centra DUKLA na Julisce v Praze – Dejvicích se péčí organizátorů v sobotu 24. června od 8 do 20 hodin cítilo několik set účastníků 21 přítomných družstev velmi dobře, protože po všech stránkách – organizační, pořadatelské, logistické, sportovní i společenské – bylo všechno připraveno perfektně. Na čtyřech hřištích bylo za slunného počasí sehráno na pětačtyřicet zápasů, nejprve systémem každý s každým ve čtyřech skupinách (slavnostně rozlosovaných ve Valdštejnském paláci o týden dříve), poté ve vyřazovacím čtvrtfinále, kam se letos probojovali Bulhaři, Gruzíni, Namibijci, Nigerijci, Poláci, Slováci, Súdánci a Ukrajinci. V semifinále se lépe dařilo Polákům a Ukrajincům, takže nakonec o třetí místo svedli vítězný souboj Bulhaři s Gruzíny (o výsledku 2:0 rozhodly až pokutové kopy) a dramatické finále v poměru 2:1 pro sebe rozhodli zaslouženě Poláci, takže výborní Ukrajinci skončili druzí. Nikdo neodešel s prázdnou. Každý účastník obdržel jako upomínku sportovní tričko s logem turnaje a v dárkovém balení i kvalitní propisovací tužku s nápisem, který připomínal 10 let českého Senátu. Všechna zúčastněná družstva si sice odnesla poháry, ale ty největší se rozdávaly až na stupních vítězů: pro

34

SE N ÁT O Ř I P R O V E Ř E J N O S T Poláky, Ukrajince, Bulhary a čtvrté Gruzíny. Pohár Fair play získali letos Slováci jako nejslušněji hrající družstvo, pohár pro nejlepšího brankáře si odvezl Andrej Razhkov a pohár pro nejúspěšnějšího střelce gólů získal Ukrajinec Mykola Popovych. Potlesk diváků vyvolalo i milé překvapení. Nejprve to byla útěcha v podobě šampaňského, které si odvezlo družstvo Bělorusů, jimž se nepodařilo získat ani bod a se skórem 3:20 skončili jako poslední, a poté velký dárkový koš, pro který si přišel nejvěrnější divák turnaje pan Mitro Popovič z Ukrajiny, který nechyběl na žádném z osmi pořádaných ročníků. Sportovní soupeření si tak podávalo ruce s přátelstvím, obnovovaly se dřívější a navazovaly nové vztahy, vyměňovala se telefonní čísla mobilů, e-maily i adresy. Atmosféra byla báječná, otevřenou náruč měl každý a pro každého. Slavnostní chvíle byly podtrženy účastí mnoha významných hostů ze zastupitelských sborů: velvyslanectví Bulharské republiky, Čínské lidové republiky, Kazašské republiky, Velké libyjské arabské lidové socialistické džamahírije a Vietnamské socialistické republiky, hostů z Úřadu vlády České republiky, Ministerstva obrany ČR, zástupců komisí a složek pro oblast národnostních menšin, z Unie armádních sportovních klubů i Městské části Prahy 6 atd. Poděkování od všech účastníků patří zejména generálnímu sponzorovi panu Antonínu Šimkovi, prezidentovi Československého výboru zahraničního, bez jehož velkorysosti by nebyl realizován žádný z turnajů, i dalšímu sponzorovi turnaje, kterým je firma HAMICO. Vynikající práci odvedl celý organizační výbor v čele s ředitelem turnaje panem PaedDr. Arnoštem Šulcem, všichni rozhodčí a desítky a desítky obětavých pořadatelů. Osmý ročník Turnaje národnostních menšin v malé kopané konaný v roce 10. výročí ustavení Senátu se vydařil. Jistě bude stejně úspěšný i ročník příští. Ing. Petr Smutný, místopředseda Senátu

35

Z HISTORIE

VA L DŠ T E JN SK Ý PA L ÁC O D 18 . S T O L E T Í P O D N E Š E K

V minulém článku jsme se věnovali událostem, které byly s palácem spjaty v prvních sto letech jeho existence, nyní si aspoň stručně uvedeme některé momenty z doby pozdější. Je třeba říci, že bývalé slávy se palác již nikdy nedočkal, naopak byla období, kdy jeho úloha zdaleka neodpovídala ambicím Albrechta z Valdštejna. Např. v roce 1742 se palác stal skladištěm francouzských vojsk, která tehdy Prahu obsadila za války o rakouské dědictví. Jen jejich rychlý nucený odchod jim zabránil v přestavbě na nemocnici. I když zde byli Francouzi jen rok, zanechali palác v žalostném

Sala terrena v 19. století stavu a značně zdevastovaný. Po válce v něm byla umístěna věznice pro více než 300 vojenských zběhů, což mu rovněž neprospělo. Za držitele Vincence z Valdštejna byl v 70. letech 18. století propůjčován palác k rozdělování chleba chudině, takže ta měla první a na dlouho také poslední možnost palác navštívit. Vincenc ovšem také způsobil, že se poprvé zmenšil areál: prodal část zahrady s velkou grottou svatotomášskému klášteru, který rozšiřoval svůj pivovar v Letenské ulici. Při návštěvě pivovaru je možno zbytky této grotty spatřit i dnes. Téměř polovinu 18. století je tak možné hodnotit jako úpadek paláce. Teprve v roce 1784 nastala aspoň malá změna k lepšímu: nedaleko kaple bylo upraveno a zařízeno několik komnat pro jeptišku Gabrielu hraběnku Valdštýnskou, která sem přišla z kláštera, zrušeného císařem Josefem II. Bohužel zde pobyla jen několik týdnů, než zemřela a byla pochována v hrobce v kostele u sv. Tomáše. Po smrti Vincence převzal palác v roce 1797 jeho syn Arnošt Filip. Zajímavé je, že za jeho života se v zahradě konaly neobvyklé premiéry: v roce 1816 zde Josef Božek úspěšně představil první českou paroloď (i když zatím jen jeden a půl metrový model), v zimě roku 1830 předváděl na zamrzlém rybníčku bruslařské kreace jakýsi mistr Tonance a o něco později zde měl produkci Eskymák s kajakem. Poprvé se v sala terreně hrálo divadelní představení – Schillerovo drama Valdštejn, které bylo provázeno velkým průvodem s lampiony a mělo demonstrovat česko-německé usmíření. Do roku 1848 bylo možné navštívit zahradu o svátcích nebo každou neděli. V důsledku událostí tohoto roku se tehdejší majitel Kristián rozhodl zahradu uzavřít a bylo ji možné navštívit jen o květnovém svatojánském svátku. Svatojánská pouť se konala na svátek sv. Jana Nepomuckého a byla to vždy velkolepá a hojně navštěvovaná akce. Začínala na Staroměstském náměstí, pokračovala Karlovou ulicí ke Karlovu mostu, průvod prošel ulicí Mosteckou na Malostranské náměstí (dříve Radeckého) s odbočkou k Valdštejnské zahradě, pak pokračoval ulicí Nerudovou (Ostruhovou) až ke Svatovítskému chrámu.

36

Kristián z Valdštejna byl jedním z největších odpůrců zrušení roboty, stavěl se výrazně proti demokratickým snahám a obhajoval protičeskou politiku císařství. Zasloužil se i o to, aby se zakladatel Národního muzea František Palacký nestal členem Sboru Národního muzea, naopak se sám nechal jmenovat jeho předsedou. Neblaze se podepsal i na úpravách paláce: staré malované stropy nechal podvléci novými a restaurování vzácných nástěnných obrazů a fresek svěřil malíři pokojů Frieblovi. Výsledkem neodborného zásahu nebylo jejich restaurování, ale hrubé pokažení. V r. 1853 odkoupil z Černínského paláce mramorové ostění, které nechal zabudovat do Hlavního sálu. Ten tak zcela změnil svou tvář, z dob Albrechta z Valdštejna zůstal v podstatě zachován jen strop. Stavebně změněna byla i jízdárna, aby se v ní v roce 1854 mohl konat honosný šlechtický karusel. V polovině 19. století byl také vypuštěn rybníček, který byl později zavezen a v době protektorátu i několik roků poté sloužil jako zelinářská zahrada. V roce 1858 se držení paláce ujal Arnošt František z Valdštejna. Ten angažoval malíře Petra Maixnera, který vymaloval strop v Rytířské síni, kde zpodobnil Pallas Athénu, v Přijímacím salonku je autorem Amora a zrestauroval fresku Hefaista v Audienčním salonku. V roce 1866 majitelé paláce utekli před Prusy, kteří v prusko-rakouské válce obsadili Prahu. V paláci se ubytovalo několik pruských důstojníků, mezi jinými podplukovník Miestischek z Vyškova, potomek pobělohorského exulanta Radslava Měsíčka. Podplukovník ale brzy zemřel na choleru, takže byl pochován v rodné zemi svých předků. Vojáci naštěstí nezpůsobili vel-

Hlavní sál v 50. letech 20. století

Z HISTORIE ké škody, takže po návratu majitelů nebylo třeba zásadních oprav. V roce 1878 se v Hlavním sále konal velký kostýmní ples. Šlechtici byli oblečeni do nákladných krojů, představovali i významné umělce a historické osobnosti. Největší pozornost vzbudila maska představující Richarda Wagnera, ve které vystupoval kníže Schwarzenberg. Téhož roku byl restaurován malířem F. Sequensem obraz Madony, který je umístěn ve výklenku na průčelí paláce ve výšce 2. poschodí. Je kopií obrazu Panny Marie v Thule, jak o tom svědčí nápis na obraze, zdola ovšem nečitelný. Větších a odbornějších oprav se dočkal palác za Adolfa z Valdštejna v letech 1911–12, který je svěřil vídeňskému architektu Walcherovi z Mothaimu. Byly rovněž opraveny pokažené fresky v sala terreně a Adolf dal také odlít kopie Vriesových soch, odvezených ve třicetileté válce Švédy. V roce 1917 byla kompletně zrekonstruována fasáda. Pozemková reforma po vzniku Československé republiky měla za následek značné omezení majetku Valdštejnů, což se projevilo i v areálu Valdštejnského palá-

Valdštejnský palác počátkem 20. století ce. Jízdárna a přilehlý dvorek byly r. 1919 pronajaty autoopravárenské firmě Elko. Toto podivné využití historické stavby trvalo až do sklonku 40. let. Kromě toho působil v hlavní budově paláce módní salon, ubytování zde nacházeli i někteří poslanci nebo senátoři prvorepublikového parlamentu. Zajímavostí jistě je, že do roku 1926 vedla jednosměrně směrem ke Klárovu Valdštejnskou ulicí trať tramvaje, která měla zastávku u vjezdu na 2. nádvoří paláce. Za 1. republiky se zahrada několikrát využila i pro rozsáhlejší akce. První z nich se uskutečnila v roce 1929, kdy se v zahradě konalo Svatováclavské posvícení k 1000. výročí úmrtí sv. Václava. Po smrti Adolfa převzal majetek v roce 1930 Karel Valdštejn s manželkou Marií (rozenou Kinskou). V části paláce zřídil přístupné muzeum předmětů ze svých cest, v zahradě bylo v letech 1930 a 1938 postaveno letní jeviště s hledištěm. V roce 1934 se v paláci uskutečnila velká výstava k 300. výročí zavraždění Albrechta z Valdštejna, v roce 1938 pak výstava Pražské baroko, před válkou se ještě konalo 19. června 1938 divadelní představení Shakespearova Die Sommernachtstraum s tanci na hudbu F. Mendelsohna-Bartholdyho. Choreografie byla poslední prací vynikající baletní mistryně Camilly Steinhartové. Za protektorátu palác zůstal v držení Valdštejnů, ale nebyl téměř udržován, takže v roce 1944 muselo být přikročeno aspoň k opravě střechy a fasády. Velkým zásahem bylo vybudování betonového protileteckého krytu v bývalé konírně, který přetrval až do poslední rekonstrukce paláce, kdy byl velmi složitě a pracně odstraňován. Po válce byl majetek Valdštejnů včetně pražského areálu zkonfiskován, ale bylo povoleno dožít zde Marii Waldstein-Rumenskirchové, které bylo v té době 97 let. Palác se tak stal majetkem státu a po překonání porevolučních svízelí ze zde střídala různá ministerstva. Zahrada byla přístupná za vstupné a konaly se tu nepravidelně kulturní akce. V 80. letech to byla např. sochařská sympozia a výtvarné výstavy, v Hlavním sále občasné koncerty, v sala

Z výstavy Pražské baroko v Hlavním sále terreně i některé koncerty Pražského jara. V roce 1948 byl vybudován výstavní pavilon v těsné blízkosti Jízdárny (v místě dnešního atria u výstupu z metra), který měl být součástí rozsáhlého areálu, zahrnujícího Jízdárnu i zahradu. Nevzhledný pavilon sloužil později Krátkému filmu a byl zbořen teprve při výstavbě linky A pražského metra. Roku 1996 byl schválením zákona č. 59/1996 Sb. stanoven Valdštejnský palác (spolu s Kolovratským palácem) jako sídlo Senátu Parlamentu České republiky a palác i se zahradou byl zrekonstruován tak, aby se co nejvíce přiblížil původnímu stavu. Provedená rekonstrukce byla v roce 2003 oceněna medailí Evropské komise. Při ní byl mj. z bývalé konírny vybudován Jednací sál Senátu, ve kterém zasedají senátoři při svých schůzích, historické prostory slouží k pořádání konferencí, seminářů a kulturních akcí pro veřejnost. Palác v roce 2002 ohrozila ničivá povodeň, která zatopila celou zahradu, Jednací sál a další níže položené prostory. Velkým úsilím všech zaměstnanců i řady senátorů bylo zabráněno velkým škodám, takže zahrada mohla

Bývalý výstavní pavilon před Valdštejnskou jízdárnou být ještě téhož roku znovu zpřístupněna veřejnosti. Rekonstrukce se týkala i Valdštejnské jízdárny, která byla po jejím dokončení pronajata Národní galerii. Ta zde pořádá významné výstavy našich i zahraničních umělců, v současné době probíhá výstava děl Albrechta Dürera. Na podzim roku 2007 se zde připravuje výstavní projekt Albrecht z Valdštejna a jeho doba. V letošním roce se do zahrady vrátila kultura: k 10. výročí českého Senátu se v průběhu letních měsíců pořádá každý čtvrtek a po tři nedělní večery řada koncertů všech hudebních žánrů, která vyvrcholí 23. září na setkání senátorů s občany ve Valdštejnské zahradě, doprovázeného bohatým kulturním programem. Vstup na všechny akce je volný, takže návštěvníci mají jedinečnou šanci spojit návštěvu krásného prostředí s kulturním zážitkem. Mgr. Bohumil Dušek, odbor vnějších vztahů a služeb KS

37

V E S T RUČ N O S T I Senát podporuje demokratické síly v Bělorusku Senát zřídil Dočasnou komisi Senátu pro zjištění osob z politických důvodů zadržených, vězněných a jinak perzekuovaných běloruským režimem. Jejími úkoly je monitorování celkové situace na poli lidských práv v Bělorusku; zjišťování, vyhledávání a evidování osob stíhaných a perzekuovaných, jakož i osob zmizelých a také osob, které se podílely a podílejí na této perzekuci; spolupráce s organizacemi podporujícími demokracii v Bělorusku, přičemž tato komise bude kontaktní parlamentní institucí a zároveň morální podporou pro demokratické síly Běloruska. Předsedou komise byl zvolen senátor Vlastimil Sehnal, dalšími členy jsou senátorka Jitka Seitlová a senátoři Tomáš Jirsa, Jiří Nedoma, Petr Pithart, Milan Štěch a Jaromír Štětina. Do podzimních voleb má Senát pouze 80 členů Mezi kandidáty do Poslanecké sněmovny byl také senátor a ministr dopravy Milan Šimonovský. Byl ve volbách v Jihomoravském kraji úspěšný a stal se poslancem. Funkce senátora a poslance jsou však neslučitelné, a tudíž mu dnem zvolení 3. června zanikl mandát senátora. Protože se do Senátu volí většinovým systémem, nemůže nastoupit žádný náhradník, a tak má Senát nyní 80 členů. Ve volebním obvodu č. 59 Brno – město, který M. Šimonovský zastupoval, se doplňovací volby nebudou konat, jelikož mu senátorský mandát měl skončit letos a volby se v posledním roce volebního období senátora nekonají. Nová senátorka či senátor tak bude zvolen v pravidelných volbách na podzim letošního roku.

jí. „Odborná úroveň lékařů je vysoká, jejich chuť do práce a zájem o profesi a pacienty je značný. Co chybí, je systém, přehledné a funkční financování celého zdravotnictví. Doktoři by určitě také ocenili méně byrokracie. Ale hlavně musí v našem zdravotnictví přestat chaos, který se s nástupem pana Ratha do funkce ministra zdravotnictví vystupňoval. Lékaři tady v Brně to zatím zvládají, ale nejde to do nekonečna,“ prohlásil na závěr své návštěvy v Brně předseda Senátu Přemysl Sobotka. Místopředseda Senátu P. Smutný uctil památku obětí 2. světové války Jako každoročně i letos 8. května navštívil senátor Petr Smutný s kyticí a vzpomínkou čtyři pomníky obětí druhé světové války. Už tradičně zajíždí nejprve k památníčku nadstrážmistra finanční stráže Josefa Röhricha, zastřeleného nacistickými ordnery 27. září 1938 na hraničním přechodu Lísková. Druhou zastávkou jsou Výhledy nad Klenčím, kde v sousedství pomníku chodského spisovatele Jindřicha Šimona Baara jsou pomníčky dva: první je věnován památce amerických vojáků, padlých 1. května 1945 při srážce Američanů s oddílem vojsk SS, druhý připomíná sovětské válečné zajatce, oběti havárie vozidla, které je po skon-

Předseda Senátu v brněnských nemocnicích Poslední květnový den navštívil předseda Senátu Přemysl Sobotka dvě brněnské nemocnice. Potvrdil tak svůj dlouhodobý záměr seznamovat se se situací ve zdravotnických zařízeních po celé zemi. Nejprve zavítal do nemocnice U svaté Anny, která v nedávné minulosti investovala do modernizace svého zařízení a značně tak zvýšila komfort pacientů i rychlost operací. Poté navštívil dětskou nemocnici v Brně. Zde předal dětskému onkologickému oddělení dar v podobě barevného televizoru a následně se seznamoval s problémy, se kterými se lékaři na dětské klinice potýka-

čení války převáželo z bavorského zajateckého tábora do Čech. Poslední kytička pak putuje až na samý konec volebního obvodu senátora Smutného, na rozhraní Bělska a Tachovska. Tady v lese při cestě k bavorskému Schönsee je malý kamenný pomníček s fotografií dozorce finanční stráže Josefa Oczka, který zemřel 28. září 1938 při obraně budovy československé finanční stráže na Švarcavě. Útočníci, ordneři, ho nejprve těžce zranili a poté surově dobili. Senátor Petr Smutný se o zarostlém a poničeném pomníčku dozvěděl před třemi lety. Díky jeho přímluvě nyní o památník pečují klienti nedaleké protidrogové terapeutické komunity Medvědí kámen. Staroměstsko ve Valdštejnské zahradě Soubor písní a tanců Dolina reprezentoval v neděli 7. května Staré Město a celý Mikroregion Staroměstsko v Senátu, ve Valdštejnské zahradě. Vznosné prostředí Sala terreny dodalo

38

V E S T RUČ N O S T I vystoupení, které se konalo na popud senátora J. Vaculíka, ten správný slavnostní ráz. Vystoupení folklorního souboru Dolina bylo totiž součástí letošních oslav 50. výročí založení souboru a také oslav 10 let znovuobnovení českého Senátu. Tohoto pozvání si soubor velice váží. Ve dvou hodinových vstupech

Sportovní aktivity Družstvo kopané Senátu PČR pod kapitánským vedením kancléře Františka Jakuba se zúčastnilo v červnu turnaje v malé kopané v pěkném letním sportovním areálu v Jiřetíně pod Jedlovou. Nad tradičním turnajem převzal patronát senátor Josef Zoser, který je v této obci starostou a který též aktivně v některých utkáních tohoto turnaje hájil modrobílé senátní barvy. Z celkového počtu osmi družstev, která se utkala systémem každé s každým, senátní mužstvo ani jednou neprohrálo a po zisku 15 bodů a aktivním brankovém poměru 13: 5 obsadilo pěkné třetí místo. Pěkného úspěchu dosáhlo i tenisové mužstvo zaměstnanců Kanceláře Senátu. Poslední květnový den se zúčastnilo 2. ročníku turnaje ve čtyřhře „O pohár vedoucího Úřadu vlády ČR“. Účast byla velice úspěšná, neboť jedna smíšená dvojice turnaj vyhrála a druhá se umístila na třetím místě. Den otevřených dveří v Senátu Tak jako již tradičně se konal v horní parlamentní komoře v den státního svátku 8. května Den otevřených dveří pro veřejnost. Návštěvníci si mohli tentokrát vedle Valdštejnského paláce prohlédnout poprvé také nově zrekonstruovaný Kolovratský palác, o němž se můžete více dočíst na str. 29. O sídlo Senátu byl velký zájem a před Valdštejnským palácem stály po celý den dlouhé řady. Oba paláce při této příležitosti navštívilo celkem 4 200 zájemců. Vylosovaní luštitelé křížovky z minulého čísla Hlavní cenu, výpravnou publikaci o Valdštejnském paláci a pozvání do Senátu, získává Elen Sladká, Brodský zpravodaj. Další výherci: Ilona Štvánová, Praha 10, Ing. Jiří Soukup, Hradec Králové, Ing. Petr Mušálek, Bystřice nad Pernštejnem, Jozef Horňák, Varnsdorf, PhDr. Karel Barabáš, Praha 2

předvedl zcela zaplněnému hledišti své nejlepší tance, písně a kroje. Dvě slovácké písně zde zazpíval i senátor J. Vaculík. K dobré pohodě českých i zahraničních návštěvníků přispěl i pivovar Janáček z Uherského Brodu. Jeho příjemný stánek, ve kterém se čepovalo pivo několika vzorků kvalitních a stále oblíbenějších piv, sotva stačil zájmu návštěvníků. Součástí krásného odpoledne pro všechny účinkující byla i prohlídka historických a reprezentačních budov Senátu. Obohacením pro členy Doliny byla i možnost vyzkoušet si roli zákonodárců v jednacím sále Senátu. Pro členy Doliny bylo vystoupení na půdě Senátu nezapomenutelným zážitkem. Členy Mikroregionu Staroměstsko, který Dolina zastupovala, je 19 obcí. Jejich hlavním cílem je celkový rozvoj mikroregionu se vztahem k rozvoji jednotlivých obcí a propagace svazku obcí a zájmového území. Mimoto se věnují také propagaci regionu způsobem typickým pro zdejší oblast, a to folklorem, ale i nabídkou bohaté historie. Vždyť Staré Město – původní staroslověnský Veligrad – bylo jedním z center Velké Moravy, prvního historicky doloženého státního útvaru na území České republiky. Prezentace Doliny byla i pozváním za krásami současného Slovácka. Přijeďte. Z redakční pošty Časopis Senát je velmi přínosné čtivo, obzvláště pro mne – studenta Právnické fakulty. Rád bych Vám tímto poděkoval. Miroslav Přidal, Milešovice Měla jsem možnost spolu s dětmi, které se zúčastnily literární soutěže, navštívit Senát a jeho nádherné prostory. Pro všechny to byl hluboký kulturní zážitek. Budeme vzpomínat, díky. Ing. Irena Koubová, Uherský Brod Senátor Richard Sequens má nové internetové stránky – www.sequens.info

4/2006 Připravujeme pro Vás v příštím čísle Reportáž z mimořádného pražského zasedání Asociace evropských Senátů PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

39

Představení výstavního projektu Albrecht z Valdštejna

Pomůcka: alanit, braun, ego, keta

Citoslovce zavýsknutí

1. část tajenky

Slovenská řeka

Řídící tyče

Předložka

Elektrotechnické součástky

Býv. SPZ Kolína

Citoslovce Francouzský pochopení spisovatel

Vada

Vysoká karta

Panenka 3. část tajenky

Spojka odporovací

Ruský souhlas

Starší plošná míra

Předložka

Dětský pozdrav

Křemičitý nerost

Mládě kosa

Hon

Bělověská minerálka

Aromatický nápoj

Mužské jméno

Minulého roku

Čin

Předložka

Staré vztaž. zájmeno

Schůze

Slovensky řve

Posypávat

Moravská řeka

Souhlas Božský

Druh smetáku Stočený pokrm Hovor. Růžena

Oživnout

Na základě emocí

4. část tajenky

Rusky ti

Dát radu

Rodové znaky

Francouzský člen

sada

Pracovat rýčem

Noční ptáci

Býv. SPZ Sokolova

Domácky Eliška

Domácí zvíře

Čidlo zraku

Znak azbuky

Kočkovitá šelma

Popěvek

Biblický syn Adama

Jeden vylosovaný luštitel bude pozván do Senátu a odměněn výpravnou publikací o Valdštejnském paláci, dalších pět upomínkovými předměty ze Senátu.

Dopravní podnik

Tajenku zašlete do 10. října 2006 na adresu: K. Kozáková, Kancelář Senátu, Valdštejnské nám. 4, 118 01 Praha 1 nebo e-mailem: [email protected]

Druh papouška

Kromě Organizačního a Mandátového a imunitního výboru… (viz tajenka)

Předložka

Prostředek Dokončení na mytí oken válení

Zájmeno

Zn. bismutu Mazlíček

Značka praček

Stará plošná míra

Modř Biblická postava

Dívčí jméno

Svobodný statek

Čiva

Součást barviv Opuchlina Zn. neonu

Kouřit

Ubránit se Pohovky

Korálové ostrovy

Primát

Název hypemarketů pro kutily

Textilní stroj

Žlutohnědé barvivo

Zn. sodíku

Zn. samaria

Zn. vápníku

Rybářská síť

Situace

Německy hnědý

Indiánské oděvy

Povel kočího

Mandel

Zn. pracího prášku

Předložka

Povrchový důl

Značka Bezhrbí zubní pasty velbloudi

Zn. hliníku

Zn. lutecia

Škodlivý motýlek

Zlý skřítek

Disperzní chem. látka

Na toto místo

Nárok

Ženské jméno

Latinsky já

Set

Značka statvoltu

Název poloměru

Hovorový souhlas

Sunutí

2.část tajenky

Mimo (něčeho)

1. duben

Chyby

Složení redakční rady: Přemysl Sobotka (předseda), Markéta Aulová, Bohumil Dušek, Jefim Fištejn, František Jakub, Květa Kozáková (šéfredaktorka), Edvard Kožušník Redakční uzávěrka: 30. 6. 2006 Foto na obálce: R. Šťastný a F. Spilka Foto v textu: R. Šťastný, F. Spilka, V. Groulík, D. Malá, K. Kropáček a archiv Kanceláře Senátu Vydává: Kancelář Senátu, Valdštejnské nám. 17/4, 118 01 Praha 1, www.senat.cz, tel.: 257 072 652, e-mail: [email protected], ročník IX., číslo 3/2006, evidenční číslo MK ČR E 10120, vychází čtvrtletně, graficky upravil Jan Dvořák, produkce HQ Kontakt, spol. s r. o.

40

3X V L A S T I M I L ŠU B R T Příloha časopisu Senát 3/2006

Během desetileté existence Senátu se v jeho lavicích vystřídalo velké množství osobností. Vědci, lékaři, právníci, pedagogové, podnikatelé a samozřejmě také umělci. Mezi nimi i spisovatelé, jako například Vlastimil Šubrt, který je znám jako dramatik a spisovatel. V roce 1968 vydal novelu Nedůvěra a napsal divadelní hry Hrdinům slzy nesluší, Šejkův jed, Zásnuby a Vražda z neschopnosti. Šubrtovy divadelní hry se hrály nejen v tehdejším Sovětském svazu, ale také v Německu, Francii, Bulharsku a Polsku, dočkaly se i televizních a rozhlasových zpracování. Po roce 1968, kdy V. Šubrt odmítl termín „vstup vojsk Varšavského paktu do ČSSR“ a nazval ho „okupací“ a prostřednictvím Československého rozhlasu sdělil sovětskému velvyslanectví v Praze svůj důrazný požadavek vyřadit z repertoáru pěti sovětských profesionálních divadel svoji hru Hrdinům slzy nesluší, byla jeho spisovatelská a dramatická kariéra přerušena. Teprve v roce 1987 vyšel v hradeckém KRUHu triptych detektivek Zlé lásky a v roce 1988 román Maratón svědomí a později thriller Dáma k dobru. Jako součást připomenutí 10. výročí českého Senátu vám představujeme tři z jeho povídek, které se bytostně týkají prostředí Senátu. V. Šubrt je napsal v době, kdy působil v horní parlamentní komoře jako senátor za volební obvod č. 39 – Trutnov, tedy v letech 1996 – 2002.

JA K SE V O L Í P R E Z IDEN T

ANEB NENÍ NAD OBJEKTI V NOST

Počátkem roku jsem dostal otevřený dopis uveřejněný na okresních stránkách krajského vydání celostátního deníku. Bylo mi v něm položeno sedm otázek. Za relativně zajímavé jsem považoval dvě – třetí a poslední a za nejzajímavější signatáře. Ale k těm otázkám! V té třetí se mne pisatelé dotazovali, zda jsem odvolal svůj podpis deseti senátorů (10 = zákonem stanovené minimum) pod návrhem na kandidaturu druhého českého prezidenta, jímž je ten dosavadní, a kteréžto podpisy naše ctěná veřejnost v nejrůznějších sdělovacích prostředcích dostala ve všeobecnou známost. Nu a sedmá otázka – zda ho budu volit. Podepsaní: tři z vašich nevoličů. Pikantní na onom „otevřeném dotazníku“ bylo, že když jsme s někdejším a tehdy již velice známým nekonformním dramatikem a pozdějším disidentem zasedali v nestranické sekci Svazu českých spisovatelů, žádný z výše podepsaných by si o něj neotřel ani boty. Nicméně – jak jsem již napsal – lidi a časy se mění. Lépe řečeno naopak. Dokonce v přímé závislosti. A tak jsem nadiktoval své asistentce odpověď a kupodivu ji bez jakýchkoliv redakčních úprav v témže listu a na týchž stránkách o pár dní později zveřejnili. Odepsal jsem svým třem nevoličům, že své podpisy vždy dost důkladně zvažuji a zásadně neodvolávám, takže ano, můj hlas současná hlava státu dostane a ve své bezbřehé naivitě jsem se domníval, že mám pokoj. Tedy stran oné kvapem se blížící volby. Kdeže!

Den před ní, asi v půl čtvrté odpoledne, jsem seděl ve své „valdštejnské“ kanceláři a pročítal na obrazovce počítače další a další obdobné dopisy jako onen určený výhradně mně, tentokrát však adresované VŠEM jedenaosmdesáti senátorům, popřípadě dvěma stům poslancům, a podotýkám, že dopisy se současným prezidentem sympatizující výrazně převyšovaly. Načež mne vyrušil telefon. Sekretářka klubu Liduška. „Jiří, máš tady televizi,“ oznámila mi. „Chtějí s tebou natočit rozhovor do večerních zpráv. Prý bezpečně vědí, že jsi u sebe.“ Bezpečně? Zřejmě ano, vzpomněl jsem si na kratičký, ba přímo telegrafický hovor uskutečněný před pár minutami. „Pan senátor Mareš?“ – „Ano, u aparátu.“ A pak už nic, ani slovo, prostě šmytec! Asi přerušené spojení, pomyslel jsem si… holt ta naivita! „Zřejmě vědí, co říkají, takže je pozvi nahoru,“ odvětil jsem, zapnul si límeček u košile, utáhl kravatu a oblékl si sako. Za necelé dvě minuty vešla do kanceláře docela sympatická dvojice mladých lidí. Seprané džíny, potištěná trika, odřené kožené bundy… jak se ti mladí dnes málem uniformě postrojují. „Jen tři otázečky, pane senátore,“ pravila zástupkyně něžnějšího pohlaví, zjevně reportérka, povzbudivě se na mne usmála a jakmile jsem kývl, pokynula svému kolegovi s kamerou „můžeš“, načež se věnovala opět mně.

1


A jelo se naostro. „Zítra budete volit prezidenta republiky,“ začala větou oznamovací a pokračovala: „Původně deset vašich kolegů, tedy devět, desátý jste byl vy, jako první navrhli za svého kandidáta toho současného. Po jeho známém projevu k zákonodárcům řada z vás svůj podpis odvolala. Vy ne. Budete ho volit?“ Věcně a stručně, přikázal jsem si a pravil: „Znám pana kandidáta málem třicet let, vím, že to je slušný člověk, má obrovskou popularitu v zahraničí a nesoudím lidi podle jednoho projevu. Byť se mi hrubě nelíbil, já ho volit budu.“ „A vaši kolegové, myslím ty stejnobarevné,“ zazněla další otázka. „Nepochybně víte, paní redaktorko, že se senátorkou či senátorem u nás může stát český občan starší čtyřiceti let. Čili – všechny moje kolegyně a všichni kolegové z klubu jsou už několik let dospělí, rozhodují podle svého svědomí a já nemám mandát za ně mluvit. Pokud jde o mne – opakuji: Já ho volit budu.“ „Děkuji, takže do třetice! Myslíte si, že současný pan prezident a zítřejší kandidát bude zvolen v prvním kole?“ Dal jsem si záležet, abych se do kamery přívětivě usmál a prohlásil: „Skoro čtyřicet let jsem strávil na ledě a u ledu. Jako hráč a hokejový trenér. Ale nikdy… n i k d y jsem předem netipoval výsledek. Natož v záležitosti tak vážné jako je volba prezidenta republiky. Navíc předpokládám, že zítřejší volby budou tajné, a za plentou jsme každý sám.“ Červené světýlko na kameře zhaslo, poděkovali, srdečně jsme se rozloučili, odešli. Večer jsme si v klubu spustili příslušný TV program. Přišel jsem na řadu hned ve druhém šotu. Moderátorka oznámila televizním divákům, co že se to zítra ve Španělském sálu Pražského hradu bude dít, a pak dostal slovo můj stranický kolega poslanec ze sněmovny. Moc se s tím nepáral: „Já si hla-

2

vu státu představuji jako vojevůdce, který vyhraje válku, což náš současný pan prezident podle mne nesplňuje.“ „A na řadě je naše televizní hvězda,“ dal se slyšet jeden z přihlížejících kolegů a dál se nedostal, neboť obrazovku jsem suverénně ovládl já a statisícům, ne-li milionům posluchačů sdělil: „Předpokládám, že zítra budou volby tajné, a za plentou jsme každý sám.“ A střih a komentář moderátorky: „Pan prezident to u poslanců a senátorů této politické strany rozhodně zítra snadné mít nebude.“ A konec šotu. „Překvapils, dědku,“ zazněla první odezva z řad kolegů a po ní hned druhá: „Solidní diplomatická odpověď.“ „Já bych řekla perfektní,“ ocenila můj výkon kolegyně Vlasta a než jsem stačil říct – trhněte si nohou, hecíři, vždyť já jim dvakrát za sebou opakoval… – odvolala mne sekretářka k telefonu. „Nějakej slušňák,“ oznámila mi a když jsem od ní přebíral sluchátko, dodala: „Představ si, chce na ucho našeho milého pana senátora… jako tebe.“ „Prosím, Mareš,“ řekl jsem svou obvyklou představovací frázičku a potom to od toho slušňáka jaksepatří schytal. Nejmírnější oslovení, které jsem si vyslechl, bylo… „ty srabe, ty hajzle, ty hovado, v okresním plátku, ty šašku proradná, něco napíšeš, ale před kamerou se…“ No! Radši zůstanu na rozdíl od volajícího čtenáře, posluchače a televizního diváka slušný. Otázat se, s kým jako že mám tu čest, mi nedopřál. Řekl si své a zavěsil. Já rovněž, co mi taky zbývalo? Uvažovat o objektivnosti sdělovacích prostředků? Natolik naivní jsem přece jen nikdy nebyl. Příběh z roku 1998


JA K KUP O VAT LOUKU

A N E B S E N ÁT J E …

Byla to taková docela milá a sympatická mladá paní. Ať prohádám – pětatřicet. Bloumala po chodbě plné kanceláří, dobrých patnáct jich bylo, možná víc, možná míň, nevím, nikdy jsem si neudělal čas je spočítat. Právě stála u dveří vedle té mé a četla, dokonce spíš slabikovala, protože při tom čtení lehce pohybovala nenalíčenými rtíky, dost záhadný nápis – TRANSAKT, s. r. o., dopravní a spediční služby – pak krůček poodstoupila a bezradně se rozhlédla po liduprázdném koridoru chodby. „Kohopak hledáte, mladá paní,“ oslovil jsem ji, „mohu vám poradit?“ Skoro vylekaně si mne přeměřila, načež tiše špitla: „Ve vrátnici mi řekli, že tady v pátém patře má mít kancelář pan notář.“ „Má,“ potvrdil jsem informaci z vrátnice a zahleděl se na okamžik do jejích bezelstných pomněnkových očí, „ale obávám se, že už tam nebude.“ Mrkl jsem na zápěstí. „Je skoro půl páté a on úřaduje od osmi do šestnácti, pokud vím. Asi budete muset přijít jindy.“ „Ježíšku milej a kdy?“ pověsila se na mne těma důvěřivýma očima, „dyť já se sem dřív než ve čtvrt na pět z Březovic nedostanu. Já dělám v přádelně v Mostečku, víte, a autobus sem jede až pět minut po půl čtvrtý. A ten můj mne sem neodveze, protože nemá rád chození po úřadech a benzín je čím dál dražší.“ „Snad nebude tak zle, mladá paní, co potřebujete u pana notáře?“ „Louku,“ vyhrkla, „vlastně zahradu. Teda… kus louky a kousek zahrádky. Sepsat smlouvu, abychom ty pozemky mohli koupit od macechy, my tam chceme postavit garáž. Víte, on starej…. jako manžel, nechce parkovat venku u silnice, protože se dneska strašně krade. A my za auťák dali osumnáct tisíc. V autobazáru,“ dodala celkem nadbytečně. „Pojďte dál, mladá paní, třeba s tím něco uděláme,“ vyzval jsem ji a otevřel dveře do své kanceláře. „Prosím!“ „A vy jste advokát, pane?“ zůstala stát na prahu. „Nezlobte se, ale ženský na sále říkaly, že advokáti jsou ještě dražší než notáři.“ Usmál jsem se. „Ne, advokát nejsem a nebojte se. My se vám s kolegyní pokusíme poradit a nebude vás to stát vůbec nic. Ani korunu. Kafíčko si dáte?“ Má asistentka Irena už zapínala varnou konvici a s nonšalancí sobě vlastní vyzvala naši návštěvnici, aby se posadila. Poslechla ji, ale nejistě usedla na samý krajíček křesílka a já měl málem nepříjemný pocit, že by se nejradši honem zvedla a dala si odchod, protože nejspíš narazila na dva nebezpečné šílence. Poradenské služby a zadarmo? Pozor, tady něco nehraje! Abych jí dodal odvahy, ležérně jsem se rozvalil do druhého křesílka a oznámil Ireně: „Já to kafe udělám sám; ty se prosím tě, podívej do počítače, měli bychom tam mít vzory smluv o prodeji pozemků. Buď tak hodná a jednu mi vyjeď.“ „Provedu, šéfe,“ pravila Irena a zapnula počítač, který sice běžel celý den nepřetržitě, ale bylo půl páté, konec pondělní šichty ve volebním obvodu a my se před neohlášenou návštěvou chystali k odchodu. Irena domů k dětem, já na schůzi Klubu seniorů. Konvice cvakla, vstal jsem. „Rozpustné, nebo turka?“ „Co prosím?“

„Jestli si dáte radši rozpustné kafe, nebo klasického českého turka. Co na dně hrníčku zůstane lógr.“ „Když už si chcete dělat škodu, radši tu meltu.“ Naštěstí jsme ji měli – tu meltu. Irena si ji s tatrou dělala k snídani. „A žádnou škodu si neděláme, mladá paní,“ uklidnil jsem ji, „na provoz téhle kanceláře dostáváme peníze. – Sladíte?“ Podal jsem cukřenku, naservíroval jí šálek a krabičku mléka a zase si sedl. A abych něco řekl, řekl jsem: „Tak vy od nevlastní maminky chcete koupit kus louky a zahrádky, abyste mohli postavit garáž.“ „Jo,“ kývla, „ale není to žádná maminka, ale macecha,“ opravila mne přísně a dodala: „Ona mě nemá ráda, protože nebožtík táta mi odkázal chalupu. Ale na pozemky, chudák stará, zapomněl. Proto je musíme s tím mým, jako s manželem, odkoupit. Ty máme s bábou napůl, víte?“ „Když jste mi to tak pěkně vysvětlila, vím. Ale,“ a dál jsem pokračoval jen v duchu…. zkuste se spíš s paní matkou o všem po dobrém dohodnout, protože nejhorší spory, které jsem v naší senátorské kanceláři řešil, byly mezi příbuznými. Dokonce těmi nejbližšími. To mi už Irena podávala formulář smlouvy, dva hustě potištěné papíry s několika mezerami, stačilo do těch mezer doplnit konkrétní údaje. Podal jsem oba listy naší návštěvnici a poradil jí: „Hezky si tohle doma s panem manželem prostudujte… tedy pročtěte, tužkou doplňte jména, rodná čísla prodejce i kupujícího, tj. vaše, manželovo a vaší paní… macechy… taky o kolik jde čtverečných metrů a na jaké ceně jste se shodli. A nezapomeňte na podpisy, ty musí být perem. Přijeďte zase v pondělí nebo ve středu, kolegyně si všechno prohlédne, zkontroluje a přepíše načisto. A zařídí pro vás přijetí na katastrálním úřadě.“ Protože mladá paní na mne udělala zase ten nádherný a bezelstný kukuč, rychle jsem dodal: „Ona tam Irenka s vámi zajde. Nebojte se, tu garáž postavíte.“ Než dopila svou meltu, uslyšel jsem toho o sobě tolik, že kdybych se potkal, tak se pozdravím. Leč – všechna sláva polní tráva, proto už jen závěr jedné z víc než pěti set kauz, které jsme s Irenkou řešili a někdy i vyřešili – „Víte, pane… pane…“ „Mareš,“ konečně jsem se mohl představit a ona se mi revanšovala. „Já jsem Suchánková.“ A dodala: „Víte, pane Mareši, já se radila taky s naší paní starostkou. Ona je miliónová ženská, naše paní starostka, navíc moc dobře ví, co je naše bába za semetriku, a radila mi… jako paní starostka… že se mám v tomhle baráku nejdřív zastavit za nějakým senátorem. Prý se s ním dobře zná a že by mu zavolala, že jako za ním přijdu a proč. Ale když jsem to pověděla starýmu, jako manželovi, nařídil mi, ať se na nějakýho senátora…. no ať takovou hloupost rychle pustím z hlavy. Nedávno se prej bavili s chlapama v hospodě a tam mu řekli, že ten slavnej Senát je..“ upřela své nádherné pomněnkové oči k Ireně, která právě zamykala počítač, a protože vůči prošedivělému a obrýlenému starému pánovi měla zřejmě víc důvěry než k té elegantní třicítce v minisukni s rudě nalakovanými nehty, tiše mi přes konferenční stolek pošeptala na co. Příběh z roku 2000

3


JA K P Ř I JÍ T O M IL I O N

A N E B N EU M Í Š ? M Á Š S M Ů L U !

Od rána mi bylo nanic. Mžitky před očima, knedlík v krku, kašel, horečka – tu mi naměřila sekretářka klubu Lída – 38,5. „Já tě objednám k doktorce,“ navrhla mi. „něco ti předepíše nebo píchne… přece víš, že zítra ráno musíš být v kupě.“ A dodala: „Vypadá to přinejmenším o dva hlasy. Pojď, já tě tam odvedu.“ „Houby,“ odvětil jsem poměrně slušně, „šestnáct let…“ „… jsi nebyl ani půl dne na nemocenský, já vím, ale…“ „Žádný ale, Liduško, za půl hodiny čekám návštěvu, údajně moc důležitou, dám si velkýho panáka a ono se to spraví.“ Nespravilo. Ani po tom panáku. Spíš mi bylo ještě hůř. Ani jsem pořádně neviděl na obrazovku. To už ve své kanceláři, kde jsem sledoval průběh zasedání, abych se včas doškobrtal dolů do Jednacího sálu aspoň na hlasování. Dokonce jsem si s hlavou na stole zdříml a když mi u nosu zadrnčel telefon, leknutím jsem málem spadl ze židle. „Máš na vrátnici tu důležitou návštěvu,“ oznámila mi Lída. „Řekla jsem, že jsi nemocný, ale pan generální ředitel se dušuje, že tě zdrží jen pět deset minut. Mám ti ho dole vyzvednout?“ „Buď tak hodná, prosím tě…“ Pan generální by klidně mohl být mým synem. Jestli hodně – osmatřicet a jen košile a kravata by cenově lehce přebily kompletní parádní oblečení, které jsem si šetřil pouze k zvlášť významným příležitostem. „Vaše paní kolegyně mi sdělila, že jste nemocný, pane senátore, to je mi moc líto,“ začal zdvořile a jak se usadil v nic moc pohodlné klubovce a ruce složil na opěradla, zaleskly se mu v manžetách čtrnáctikarátové knoflíky a na levém zápěstí ještě zlatější doxy. „Na umření to není,“ odvětil jsem a zvedl sluchátko telefonu, „kávu, čaj, colu nebo něco ostřejšího?“ „Díky,“ pravil, „myslím, že se rychle dohodneme i bez vašeho laskavého pohostinství. Budu stručný, pane senátore. Zítra v 9,30 máte na programu závažné – pro naši vzdušnou obranu přímo historicky závažné – zasedání a o vás víme, že nejste zrovna… řekněme… stranicky ortodoxní. To prosím neberte jako planou lichotku, pár měsíců hlasování v parlamentu pečlivě sledujeme a…“ „Děkuji, pane řediteli,“ přerušil jsem ho a odložil sluchátko, „ale teď právě nejsem moc fit, takže raději k věci!“ „Jistě. O nic jiného než o věcné jednání nám nejde.“ „Vám?“

4

„Asi jste pochopil, že mám na mysli množné číslo. Když dovolíte, zastupuji skupinu podnikatelů… tedy – přesněji řečeno – akciových společností, které mají prioritní zájem na státní zakázce, o které zítra budete jednat. O jejich výhodách se snad ani rozšiřovat nemusím. Především špičková technika a ruku v ruce s granty Evropské unie, příliv zahraničního kapitálu, a tudíž vyšší zaměstnanost…“ „… a taky desítky miliard ze státního rozpočtu. Víte, já mám dvě děti a tři vnoučata a nadosmrti je zadlužovat… to není právě moje parketa. Já jsem dost přízemní rodinný typ. Svědomím se ohánět nebudu. Na to už jsem dost starý.“ „Proboha,“ málem se pokřižoval, „praktik, realista, léta úspěšný šéf regionu… a starý? To přece nemyslíte vážně.“ „Myslím. Slíbil jste, že budete stručný.“ Byl. Ocenil jsem, jak rychle přešel k meritu věci. Milion za absenci zítra ráno v sále. „Samozřejmě ne na vaše konto,“ dodal. „Pokud máme správné informace, paní dcera je zubní lékařka, a tak prostě obdrží provizi za vyzkoušení zahraničního anestetika při aplikaci bolestivých stomatologických výkonů. Příslušná částka je již deponována v bance a pět minut po hlasování si můžete přírůstek konta ověřit. Navíc, promiňte, že se o tom zmiňuji, ale hraje nám to oběma do karet, jak jste před chvílí sám řekl, nejste zrovna fit. Můžeme zařídit, že vás ráno odveze záchranná služba z ubytovny přímo na kliniku. Cestou vám něco píchnou, pár hodin si pospíte, pár dní poležíte a politicky jste takříkajíc z obliga…“ Debata trvala opravdu jen něco málo přes deset minut, čas pana generálního byl nepochybně velmi velmi drahý. Když se vypoklonkoval, měl jsem toho až po víčka. Než jsem je zavřel a zmožen horečkou položil hlavu zas na stůl, uvědomil jsem si, že hlasování o vzájemné ochraně investic – nevím už s kterou jihoamerickou republikou – nejspíš prošvihnu. Probudila mne až polední přestávková muzika, asi to nejlepší, co parlamentní TV kanál mohl nabídnout. Mozart, Vivaldi, Mysliveček… prostě sen. Jako ten o milionu na dceřině kontě. Pak jsem si promnul kratičkým spánkem a horečkou unavené oči a bylo po snu. Na stole přede mnou ležela navštívenka generálního ředitele. A třikrát podtržené číslo mobilu. Ráno jsem měl jen 37,6 a do Jednacího sálu jsem dorazil včas. Metrem. Příběh z roku 2001

Kolovratský palác (uprostřed) z ptačí perspektivy

Západní část Kolovratského paláce

Nová podoba Kolovratského paláce

Kulturní léto ve Valdštejnské zahradě

Recommend Documents