Management obnovy zahrad funkcionalistických vil

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Management obnovy zahrad funkcionalistických vil Diplomová práce

Vedoucí práce:

Autor:

Ing. Přemysl Krejčiřík Ph.D.

Bc. Denisa Černá

Lednice 2015

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Management obnovy zahrad funkcionalistických vil vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 Autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Lednici dne: 7.5.2015

…………………………………….

Poděkování Chtěla bych touto cestou poděkovat svému vedoucímu Ing. Přemyslu Krejčiříkovi, Ph.D. za odborné vedení, poskytování informací, cenných rad, ochotu a trpělivost při vytváření této práce, a v neposlední řadě za jeho celkový přátelský přístup po celou dobu spolupráce. Děkuji všem minulým i současným majitelům zahrad funkcionalistických vil, kteří s velkým úsilím a náklady uchovali tyto hodnotné díla, a tím i podstatnou část jejich genia loci pro budoucí generace.

6

Obsah

Obsah 1.

2.

3.

Úvod a cíl práce............................................................................................................ 12 1.1

Úvod ..................................................................................................................................... 12

1.2

Cíl práce .............................................................................................................................. 12

Literární přehled ........................................................................................................ 13 2.1

Management ..................................................................................................................... 13

2.2

Obnova historických zahrad ....................................................................................... 13

2.3

Funkcionalismus ............................................................................................................. 14

2.4

Charakteristické prvky vilových zahrad ................................................................ 16

2.4.1

Pozemek .......................................................................................................................................16

2.4.2

Kompoziční ztvárnění .............................................................................................................16

2.4.3

Vila ..................................................................................................................................................18

2.4.4

Vilová zahrada............................................................................................................................19

2.4.5

Cestní síť.......................................................................................................................................21

2.4.6

Terasování pozemku ...............................................................................................................22

2.4.7

Zahradní skalky-alpina ...........................................................................................................23

2.4.8

Zahradní lodžie, veranda .......................................................................................................24

2.4.9

Zahradní nábytek ......................................................................................................................25

2.4.10

Zahradní besídka – pavilon .............................................................................................26

2.4.11

Pergola – loubí ......................................................................................................................28

2.4.12

Zelinářská zahrada..............................................................................................................29

2.4.13

Kuchyňská zahrada.............................................................................................................29

2.4.14

Ovocný sad .............................................................................................................................29

2.4.15

Hospodářské objekty .........................................................................................................30

2.4.16

Vodní prvky............................................................................................................................30

2.4.17

Umělecké prvky v zahradě ..............................................................................................32

2.4.18

Tenisový kurt ........................................................................................................................33

Seznam charakteristických vegetačních prvků ............................................... 35 3.1

Vegetační prvek ............................................................................................................... 35

Obsah

4.

3.1.1

Popínavky .................................................................................................................................... 35

3.1.2

Živé ploty a stěny...................................................................................................................... 36

3.1.3

Záhony letniček, cibulovin, hlíznatých rostlin, zeleninové záhony ..................... 36

3.1.4

Záhon trvalek ............................................................................................................................. 36

3.1.5

Záhon růží.................................................................................................................................... 36

3.1.6

Zeleň v nádobách ...................................................................................................................... 37

3.1.7

Trávníky ....................................................................................................................................... 37

3.1.8

Stromořadí .................................................................................................................................. 37

3.1.9

Strom solitérní ........................................................................................................................... 37

3.1.10

Keř solitérní ........................................................................................................................... 38

3.1.11

Skupiny stromů .................................................................................................................... 38

3.1.12

Skupiny keřů ......................................................................................................................... 38

Materiál a metodika................................................................................................... 39 4.1

5.

6.

7

Použité metody pro diplomovou práci ................................................................... 39

4.1.1

Dendrologický průzkum ........................................................................................................ 39

4.1.1

Metodika pro arboristické posouzení .............................................................................. 49

Modelový objekt Volmanova vila .......................................................................... 54 5.1

Charakteristika území .................................................................................................. 54

5.2

Historie a vývoj Volmanovy vily ................................................................................ 55

5.3

Historie a vývoj parku................................................................................................... 57

Management obnovy funkcionalistické zahrady ............................................ 62 6.1

Předprojektová příprava ............................................................................................. 62

6.1.1

Záměr obnovy ............................................................................................................................ 62

6.1.2

Stavebně-historický průzkum ............................................................................................. 62

6.1.3

Studie............................................................................................................................................. 63

6.1.4

Projektová dokumentace k návrhu na vydání územního rozhodnutí o

umístění stavby [DUR] ........................................................................................................................... 64 6.2

7.

Projektová dokumentace............................................................................................. 64

6.2.1

Dokumentace pro stavební povolení [DSP]................................................................... 64

6.2.2

Dokumentace pro provedení stavby [DPS] ................................................................... 65

Obnova zahrady Volmanovy vily ........................................................................... 66

8

Obsah

7.1

Základní teze obnovy zahradních úprav ................................................................ 66

7.2

Navrhované asanační zásahy ...................................................................................... 66

7.3

Dobový sortiment ........................................................................................................... 67

7.4

Osazovací záměr .............................................................................................................. 67

7.5

Navrhovaný sortiment .................................................................................................. 68

7.6

Technické prvky .............................................................................................................. 69

7.7

Vegetační úpravy - Technologie ................................................................................ 70

7.8

Výsadba stromů ............................................................................................................... 72

7.9

Záhonová výsadba keřů ................................................................................................ 73

7.10

Založení trávníku ............................................................................................................ 74

7.11

Výsadba květin................................................................................................................. 75

7.12

Výsadba zelenin ............................................................................................................... 76

7.13

Požadavky na rostliny při dodávce .......................................................................... 76

7.14

Ochranná opatření u ponechaných dřevin ............................................................ 78

7.15

Obecná ochranná opatření .......................................................................................... 79

7.16

Ochrana před mechanickým poškozením ............................................................. 79

7.17

Rozvojová péče o vegetaci a záruky ze strany zhotovitele .............................. 81

7.18

Záruky na rostlinný materiál...................................................................................... 81

7.19

Obecné normy a požadavky ........................................................................................ 82

7.20

Autorský dozor ................................................................................................................ 84

8.

Metodika obnovy zahrad funkcionalistických vil ........................................... 86

9.

Diskuze ........................................................................................................................... 90

10.

Závěr ........................................................................................................................... 92

11.

Souhrn a resume ..................................................................................................... 93

12.

Seznam použité literatury a pramenů ............................................................ 94

PŘÍLOHY............................................................................................................................... 100

Seznam použitých obrázků

9

Seznam použitých obrázků Obrázek 1: Dobové znázornění polohy vily na pozemku, na němž má být zřízena zahrada. (zdroj: KUMPÁN, Josef. Novodobá zahrada: hlavní zásady při zakládání nebo přeměňování zahrad domácích. Praha: Československé zahradnické listy, 1920, s. 6.) ...............................................................................16 Obrázek 2: Villa Savoye (zdroj: AUTOR NEUVEDEN. imgarcade.com [online]. [cit. 4.5.2015]. Dostupný na WWW: http://imgarcade.com/1/villa-savoyesketch/) ................................................................................................................ 20 Obrázek 3: Plán zahrady Müllerovy vily z roku 1930, z Loosovy autorské dílny. Je na něm zachycen základní půdorysný rozvrh zahrady včetně cestní sítě. (zdroj: Archiv UPM v Praze - Pozůstalost MM – 81/170) ....................................21 Obrázek 4: Detail terénní úpravy horní části svahu navazující na hlavní prostor zahrady a dům, snímek asi z roku 1931. (zdroj: Archiv UPM v Praze – Pozůstalost MM 81/120). ..................................................................................... 22 Obrázek 5: Skalka u rodinného domu Hermíny Weiglové. (zdroj: MUZEUM MĚSTA BRNA. bam.brno.cz [online]. [cit. 3.5.2015]. Dostupný na WWW: http://www.bam.brno.cz/objekt/c040-rodinny-dum-herminy- weiglove?filter= code&nameSearch=herminy&typeSearch=rodinn%C3%BD+d%C5%AFm&code =C001) .................................................................................................................. 23 Obrázek

6:

Zahradní

lodžie

NEUVEDEN. earch.cz [online].

vily

Miroslava

[cit.

3.5.2015].

Hajna.

(zdroj:

Dostupný

na

AUTOR WWW:

http://www.earch.cz/cs/k-architekture-rodinnych-domu-vil-ladislava-zaka) . 24 Obrázek 7: Zahradní lavice Vila Stiassny 30. léta 20. století. (zdroj: Archiv Marie Strakové). ............................................................................................................. 26

10

Seznam použitých obrázků

Obrázek 8: Nákres pergoly (zdroj: KUMPÁN, Josef. Besídka jako praktický a estetický doplněk zahrady. Zahradnické listy. 1938, XXXV.) ............................ 28 Obrázek 9: Vodní prvek v Schückově vile. (zdroj: VEVERKA, Přemysl. Slavné pražské vily. 2., rozš. vyd. V Praze: Umělecká agentura Foibos, 2006, s. 106. ISBN 8070371447.) .............................................................................................. 31 Obrázek 10: Sochy dívek Volmanova vila 1940 (zdroj: Archiv Městkého muzeua v Čelákovicích) ..................................................................................................... 33

Seznam tabulek

11

Seznam tabulek

Tab. 1 Znázornění postupu obnovy zahrad funkcionalistických vil (zdroj: vlastní práce).................................................................................................................... 86

12

Úvod a cíl práce

1. Úvod a cíl práce 1.1

Úvod

Vytváření zahrad rodinných domů či vil je úkolem, který navždy zůstane klíčovým v oboru zahradní architektury. Setkáváme se s ní již na začátku studia a později v různých situacích a za různých podmínek, na které musíme reagovat v průběhu celého našeho profesního života. Zahrady se stávají zrcadlem životního stylu, vůle a reprezentace svých stavebníků a později obrazem své doby. Právě po dlouhou dobu opomíjeném tématu zahrad funkcionalistických vil a o návodu na jejich obnovu, která je v současné době velmi aktuální pojednává tato práce.

1.2 Cíl práce Cílem této práce je prostudovat ukázkové projekty obnovy zahrad funkcionalistických vil, vyvozené poznatky vhodně aplikovat na modelovém objektu areálu Volmanovy vily v Čelákovicích. Připravit seznam podkladů pro jednotlivé stupně dokumentace a vyhotovit postup prací pro jednotlivé stupně projektu od investičního záměru po realizaci stavby a stanovení následné péče. Součástí práce je postup přípravy projektové dokumentace a harmonogram postupu prací pro daný modelový objekt. Výsledky práce zobecnit a přenést do metodického postupu.

Literární přehled

13

2. Literární přehled 2.1 Management Definic pojmu management je velké množství. Dle Koontze a Weihnricha (1998) je management ,,proces tvorby a udržování prostředí, ve kterém jednotlivci pracují společně ve skupinách a účinně dosahují vybraných cílů.“ Ve spojení managementu se zahradní architekturou tento pojem zahrnuje soubor koordinačních a řídících činností skupiny pracovníků realizovaný jednotlivcem nebo skupinou lidí (manažerů) tak, aby bylo dosaženo těch nejlepších výsledků, které nelze dosáhnout individuální prací.1

2.2 Obnova historických zahrad Problematika historických zahrad se řídí Zákonem 20/1987 Sb., ZÁKON České národní rady ze dne 30. března 1987, o státní památkové péči (ve znění zákona ČNR č. 425/1990 Sb.) a Mezinárodními dokumenty, vyhlášené organizací ICOMOS (Mezinárodní rada pro památky a historické lokality) o ochraně kulturního dědictví. Především Mezinárodní chartou o historických zahradách, Florencie 1982. Tento

mezinárodní

dokument

definuje

pojem

historická

zahrada:

,,Historická zahrada je architektonická a vegetační kompozice, jež je z hlediska dějin nebo umění celospolečensky významná.“ Jako taková je považována za památku. ,,Historická zahrada je architektonická kompozice, jejíž materiál je především rostlinný, tudíž živý a jako takový pomíjející a obnovitelný.“ Její vzhled tedy vyplývá ze stálé rovnováhy mezi cyklickou změnou ročních období, rozkvětu a odumírání přírody, z umělecké vůle a důmyslného záměru, jež se snaží ustálit její stav.

ONDRÁK, Libor. Projektové řízení staveb. Brno, 2010. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce Helena Chládková. 1

14


Jako památka musí být historická zahrada chráněna v souladu s Benátskou chartou, ze které Florentská charta vycházela. Nicméně jako živá památka musí být zároveň chráněna podle specifických pravidel, která obsahuje Florentská charta.2 Ochrana historických zahrad a péče o ně má být součástí zastavovacích plánů, plánovacích dokumentů a územního plánování. Na základě vyjádření příslušných orgánů musí zodpovědné instituce (nejčastěji vlastník objektu), učinit opatření k zajištění údržby, konzervace, restaurování a po případě restituce historických zahrad.3

2.3 Funkcionalismus Pod názvem Funkcionalismus se v širším pojetí skrývá název pro moderní architekturu dvacátých až padesátých let, jejím hlavním záměrem bylo navrhovat domy podle jejich funkce. Konstrukce staveb byla demonstrativně přiznávána, často se tedy můžeme setkat i s názvem architektura konstruktivistická. Sovětskou avantgardou byl užívaný termín konstruktivismus, v Itálii architettura razionale. V anglosaských zemích se ujal název International styl, čím byl vyjádřen mezinárodní charakter tohoto trendu. Funkcionalismus přinesl nová řešení konstrukcí. Budovy mají obvykle tvar krychle, kvádru, hranolů a jsou otevřená do prostoru, bez dvorů. Výraznou roli hraje asymetrie, která odráží funkční členění jednotlivých částí objektů. Uplatňuje se skeletová konstrukce, plochá střecha, velká pásová okna, hladká, bílá fasáda. V interiéru se funkcionalismus projevoval strohým nábytkem geometrických tvarů, použitím linolea, koženky, lesklých materiálů jako je nikl nebo

POLÁKOVÁ, Jana, ed. Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního dědictví. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2007- . sv. ISBN 978-80-87104-14-9. 2

PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Božena et al. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 1999. 521 s., [32] s. obr. příl. ISBN 80-85983-55-9. 3


15

chrom. Ve velké míře je také používán přírodní kámen, koženka, lakované dřevo, sklo, popřípadě kouřové sklo a umělé hmoty. Tento umělecký směr zaznamenal průlom v rozrůstání rodinných vil a s tím související klíčový zlom v tvorbě soukromých zahrad. Pro tvorbu soukromých zahrad se stalo jedinečné nové úsilí o splynutí stavby s přírodou. Architekti vědomě usilovali o propojení exteriéru zahrad s interiérem domů. Tento fakt je viditelný na řadě prvotních skic významných architektů pevně spjatých s tímto stylem i v reálné tvorbě tohoto období. Což dokládá i rozhovor s Miesem van der Rohe kdy pro Stavění – Christian Norbert-Schultz pronesl ,,Také příroda by měla mít vlastní život. Neměli bychom ji rušit barevností našich domů a vnitřního zařízení. Ale měli bychom se snažit spojit přírodu, domy a lidi ve vyšší jednotu.Vidíte-li přírodu skleněnými stěnami domu paní Farnswarthové, dodává se jí hlubšího významu, než když stojíte venku. Dokáže toho o sobě daleko víc vypovědět – stává se součástí velkého celku.“4 V zahradách funkcionalistických vil se nesetkáváme s žádným ojedinělým prvkem zahradní architektury, který by se objevil a zanikl pouze v této vývojové epoše. V tomto období je však řada prvků pro vilové zahrady zcela charakteristická. Specifická je především kombinace a výběr stavebních i vegetačních prvků. Níže uvedené prvky jsou klíčové pro funkcionalistický typ vilových zahrad. Výsledky jsou interpretovány na základě podrobného studia zahrad Vily Thugendhat, Müllerovy vily, Vily Stiassni a Volmanovy vily.

KREJČIŘÍKOVÁ, Kamila. KREJČIŘÍK, Přemysl: Vila Tugendhat-souborné umělecké dílo Zahrada - park - krajina: odborný časopis oboru sadovnictví a krajinářství. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2002, roč. 12, č. 5. ISSN 1211-1678. Dostupné z: http://www.zahrada-park-krajina.cz/index.php 4

16


2.4 Charakteristické prvky vilových zahrad 2.4.1

Pozemek

Stavební pozemek hraje zásadní roly pro stavbu domu i zahrady. Pozemky byly vybrány vždy v klidných, lukrativních čtvrtí na jedinečných parcelách. Často s fascinujícím výhledem do okolní krajiny a na významné stavební památky. Tento jedinečný obraz měl být stavbou i zahradou podtržen. Z tohoto důvodu byla stavba orientována na nejvyšších bodech pozemku. Vegetace neměla do pohledových dominant zasahovat.

Obrázek 1: Dobové znázornění polohy vily na pozemku, na němž má být zřízena zahrada. (zdroj: KUMPÁN, Josef. Novodobá zahrada: hlavní zásady při zakládání nebo přeměňování zahrad domácích. Praha: Československé zahradnické listy, 1920, s. 6.)

2.4.2

Kompoziční ztvárnění

Z dochovaných archiváliích a po zhodnocení terénních průzkumů lze z kompozičního hlediska rozdělit organizaci zahradního prostoru do dvou hlavních kategorií. První styl lze pojmenovat jako pravidelný nebo přísně formální. Užívá se v něm hojně přísná geometrie. Záhony jsou pravidelně rozděleny. Vegetační prvky jsou vysazovány pravidelně a v hustém sponu. Cestní síť je trasována pra-


17

videlně pomocí přímek. Velký důraz je kladen na údržbu, která je intenzivnější než u druhého typu. Pozemek může být funkčně dělen na další menší části. Je použito hojně stříhané vegetace. Jde o náročnější typ z hlediska projektování, vhodný i na méně rozlehlé pozemky. Druhý styl by se dal označit jako volný či přírodní částečně ovlivněný anglickou krajinářskou školou. Cestní síť je nepravidelná, tvořena pomocí oblouků, zaoblení a často je využito kruhu. Vegetační prvky jsou rozvolněné na rozlehlejším pozemku, spon je volnější. Údržba vegetačních prvků není tak intenzivní. Na rozlehlejších plochách jsou uplatněny volné plochy trávníků. Tomuto přírodnímu pojetí odpovídá i výběr rostlin. Možné je pozorovat běžnou kombinaci těchto dvou stylů. Při budově vily bylo především pravidelné členění okrasných záhonů či travnatých parterů a ve vzdálenějších místech od budovy zahrada přecházela do přírodního stylu, kde zeleň tvořila přirozený izolační plášť pozemku. Otakar Fierlinger se vyjádřil k pravidelnému stylu následovně ,,U pravidelné dispozice může býti lineární rozdělení ploch okrasné ale i účelové. Tedy např. spojování pravidelných rekreačních ploch, pravidelných vozových a procházkových cest, míst pro posezení, teras, ploch příjezdních a stanovišť vozidel atd. Obrysy ploch a hmot jsou vždy pevné linie. Čím dokonaleji je forma stanovena, tím více vylučuje, aby byla dodatečně měněna, neboť obraz je viditelný vždy v celku z určitého stanoviště. Obtížnost pravidelné kompozice je požadavek, že dílo musí zůstat vždy tak přesné a úplné, jak bylo navrženo. A poněvadž jde o kompozici architektonickou, musí být v úplném souladu s budovou, kdykoli se k ní váže, a kromě toho přesných detailů.“ U přírodního stylu stejný autor upozorňuje na možná rizika. ,,Třeba si uvědomit, že nejde o napodobovanou, nýbrž o idealizovanou přírodu. Tvůrce musí sice sledovat přirozený obraz místní povahy, ale zároveň se snažit, aby

18


výběr použitých prostředků byl dokonalý a aby je spojil ve vyšší idealizovaný obraz, kterému lze přiznat povahu typičnosti. “ 5 2.4.3

Vila

Vila (z lat. villa) jako typologicky vyhraněný druh architektury je nám známa již z antiky na počátku našeho letopočtu. Jedná se o privátní obydlí, rezidenční sídlo v historii sloužící k bydlení a prezentaci vyšších společenských vrstev. Charakteristickým rysem všech vilových staveb v rozsáhlém historickém období je fakt, že jejich výrazným znakem je náročné tvarosloví staveb ve smyslu soudobých trendů. Technické řešení, konstrukce, použitý materiál, dekor je řešen pro nadstandardní uživatelský komfort. Jednotícím rysem je dále zasazení staveb na lukrativní pozemky s velkou vysoce reprezentativní plochou zeleně. Z hlediska urbanistické koncepce lze vily rozdělit podle jejich umístění do čtyř kategorií. První z nich je typ městské vily zvaná villa urbana. Vily stojící před městskými branami na samostatných zahradách nazýváme villa suburbana a sloužily především pro příležitostný pobyt. Villa rustica je typem venkovské vily obklopené převážně hospodářskými objekty. Posledním typem je vila jež stavěli Římané na pobřeží zvaná villa marittima. Vila měla ve všech slohových obdobích velmi dominantní postavení s vyjímkou období středověku. Vilová architektura novodobého charakteru se do Čech dostává až v 70. letech 19. století. Značné ovlivnění se nám dostalo od našich sousedů a to především z Vídně. S rozvojem vilové architektury se ustálil typ funkcionalistická vila, která je charakteristická především svým vzhledem a funkčním členěním. Předností a přínosů tohoto typu specifické vilové zástavby si všímali i tehdejší autoři:

FIERLINGER, Otakar. Zahrada a obydlí: základní zásady zahradní komposice. V Praze: Jan Laichter, 1938. 55 - [IV] s. Umění a řemesla; kniha 14 5


19

,,V sousedství nových racionálních architektur se může vegetace všeho druhu uplatniti ještě lépe než kde jinde, neboť na nových fasádách není již květinových vlysů, ani historických festonů a girland nebo secesních štukových slunečnic, jež by konkurovaly s dekorací přirozenou, živou a osvěžující, a dekorací jedině správnou. V nové architektuře uplatnila se vegetace co nejvšestranněji, nejen kolem staveb, ale i na nich, ve střešních zahradách, na verandách, na balkonech a v pokojích.“ 6 Moderní architektonickou tvorbu u nás ovlivňují zejména názory tří hlavních světových architektů Adolfa Loose, Ludwiga Mies van der Rohe a Le Corbusiera. 2.4.4

Vilová zahrada

Již od antiky doprovází samotné vily, jejichž okolí bylo okrasně upravováno. S novodobým pojetím vily v druhé polovině 19. století se pod termínem vilová zahrada ustaluje označení prostoru, které bezprostředně navazuje na zástavbu vil. Obklopuje stavbu a vytváří s ní jeden harmonicky souznějící a doplňující se celek. Vilová zahrada je velmi často označována za další pokoj v domě a navazující logické pokračování domu. ,,U vilových zahrad vidíme spojení vkusu stavební a zahradní architektury, zde spojují se v jeden celek myšlenky praktické, umělecké a užitečné. Zde uplatňuje se prostorové umění zahradnické. Vilová zahrada hledí se upraviti tak, aby blíže domu bylo lze spatřiti části okrasné, květinové a růžové, v zakrytém místě pak je část užitková. Jenom důstojně odpovídající zahradní architektury jako: pergoly, loubí, besídky, růžové oblouky, květinové vázy, plastiky, vodotrysky a nástěnné studně a mnoho odpočívadel má býti umístěno na odpovídajících místech. Vilové zahrady potřebují náležité ošetřování, které mo-

KOULA, Jan E. Obytný dům dneška: Stanislav Kraus, Václav Lenc, Miloslav Prokop, Jan Roller, Jaroslav Svoboda, Eduard Zika. V Praze: Družstevní práce, 1931. 367, [1], 24 s. Orbis Pictus. Nová řada; Sv. II. 6

20


hou dáti jenom odborníci. U vilových zahrad bere se zřetel na vkusné upravení cesty, na venkovských sídlech - musíme nahraditi to, s čím se setkáváme v městě, jako stromořadí, příjemné vjezdy a promenády. “ 7

Obrázek 2: Villa Savoye (zdroj:AUTOR NEUVEDEN. imgarcade.com [online]. [cit. 4.5.2015]. Dostupný na WWW: http://imgarcade.com/1/villa-savoye-sketch/)

7

ŠKROBÁNEK, František. Vilové zahrady. Československé zahradnické listy. 1925, roč.12, č.4


2.4.5

21

Cestní síť

,,Každá zahradní cesta vyzývá navštěvovatele zahrady k procházce. Jejím účelem jest, aby vedla přímo a bez překážek k nejkrásnějším vyhlídkám, partiím a průhledům. Z toho vyplývá, že nejúčelnější tvar cesty jest rovná čára, směr přirozeného, přímočárného styku. Nutno se však vystříhati unavující jednotvárností. “ 8 Řešené období sebou přináší nové použití materiálu pro vytváření cestní sítě. Kromě sypané pískové a mlatové cesty se nově objevuje použití volně ložených kamenných nebo betonových desek v trávníku s jistým odstupem. Dnes je tento typ dlažby znám pod pojmem nášlapné kameny, šlapáky. Cesty jsou často vymezeny obrubníky z opracovaného kamene (pískovec, štípaná žula), který se opakuje v použití v drobné architektuře areálu.

Obrázek 3: Plán zahrady Müllerovy vily z roku 1930, z Loosovy autorské dílny. Je na něm zachycen základní půdorysný rozvrh zahrady včetně cestní sítě. (zdroj: Archiv UPM v Praze - Pozůstalost MM – 81/170)

KUMPÁN, Josef. Novodobá zahrada: hlavní zásady při zakládání nebo přeměňování zahrad domácích. Praha: Československé zahradnické listy, 1920. 46 s. 8

22

2.4.6


Terasování pozemku

Jelikož se řada funkcionalistických zahrad nacházela na svažitých partiích (u Müllerovy vily až s 10m spádem) je velmi důležité, dobré zpracování základní modelace terénu, výškopisné i situační členění. Pro překonání velkých sklonů se nejčastěji používalo zřizování kamenných zídek. Ty se tvořily z plochých kamenů kladených na sebe či kamenů kladených do výrazných kosočtverců. Vytvořené zídky pak mohly být využity jako suché zídky-alpina. Mírnější svahy kolem 20 stupňů byly zpevněny pomocí výsevu travního semena a následného zatravnění. Používaná byla i stabilizace svahu pomocí vhodných (především půdopokryvných) rostlin. Použití stavebních prvků a rozdělení zahrady do jednotlivých částí je při výborném zpracování velmi působivou součástí zahrady.

Obrázek 4: Detail terénní úpravy horní části svahu navazující na hlavní prostor zahrady a dům, snímek asi z roku 1931. (zdroj: Archiv UPM v Praze – Pozůstalost MM 81/120).


2.4.7

23

Zahradní skalky-alpina

Skalka může být přírodní nebo architektonická, vždy se však jedná o umělý nebo člověkem dotvořený útvar sloužící k pěstování zvláštní skupiny rostlin - skalniček. Ve sledovaném období se jedná o květnaté suché zídky často s výrazným uplatněním skalniček, tzv. alpinek. Tento prvek lze považovat za jeden z velmi charakteristických pro zahrady funkcionalistických vil. Jejich vznik byl často z důvodu terasování pozemku, proto je časté zakomponování schodiště. Stavebním materiálem byl nejčastěji přírodní kámen (pískovec, droba, rula). Problematice alpina se ve sledovaném období nejpodrobněji věnoval Josef Vaněk, který ve své knize alpinum v zahradě z roku 1941 uvádí: ,,Nyní se naskytne otázka: co když jest zahrada na svahu? Jak jí potom nejlépe upravit, aby nám poskytovala co nejvíce krás, za kterými jezdíme do přírody? Jediná odpověď na tuto otázku zní: zřídit na svahu alpinum. “9 Což dokládá, že tento prvek byl velmi populární.

Obrázek 5: Skalka u rodinného domu Hermíny Weiglové. (zdroj: MUZEUM MĚSTA BRNA. bam.brno.cz [online]. [cit. 3.5.2015]. Dostupný na WWW: http://www.bam.brno.cz

VANĚK, Josef, ed. Alpinum v zahradě: 58 osmibarevných fotografií [grafika]. Chrudim: Nákladem Zahrady (Josef Vaněk), 1941. 12 s., 57 obrazových listů. 9

24


/objekt/c040-rodinny-dum-herminy- weiglove?filter= code&nameSearch=herminy&typeSearch =rodinn%C3%BD+d%C5%AFm&code=C001)

2.4.8

Zahradní lodžie, veranda

Jedná se nejčastěji o plně či částečně zastřešenou terasu navazující na hlavní obytné místnosti. Nejčastěji je řešena orientace k jihu. Měla sloužit jako letní pokoj a nahrazovala funkci besídek a altánů. Vybavení čítalo zahradní nábytek, zeleň v nádobách, časté bylo i letnění pokojových rostlin.

Obrázek 6: Zahradní lodžie vily Miroslava Hajna. (zdroj: AUTOR NEUVEDEN. earch.cz [online]. [cit. 3.5.2015]. Dostupný na WWW: http://www.earch.cz/cs/karchitekture-rodinnych-domu-vil-ladislava-zaka)


2.4.9

25

Zahradní nábytek

,,Aby soulad celkového obrazu zahrady neutrpěl, jest záhodno, aby sadovník při navrhování zahrady navrhl i zahradní nábytek. Umělecký řemeslník, truhlář, musí jej pak konstruovati bez klihu, tak by vzdoroval veškerým vlivům povětrnosti. “10 Zahradní nábytek se bohužel do dnešní doby nezachoval. Strohá je i dochovaná fotodokumentace. Nábytek byl nejčastěji zhotoven ze dřeva na kovové konstrukci, celodřevěný či ratanový. Sedací nábytek často tvarem připomíná číslici dvě. Opěradla pro ruce jsou kovové bez výplně, ratanové, dřevěné nebo zcela chybí. Výplň dřevěných lavic tvořily, podélné hranoly s rozestupy. Stůl byl menší, dřevěný, obdélníkového či kulatého tvaru. Barva zahradního nábytku byla bílá, později se prosazovala barva žlutá. U vily Tugendhat je na prvních fotografiích zachycen na terase interiérový nábytek. Později však fotografické prameny zachycují použití nejpravděpodobněji ratanového zahradního nábytku, který byl v zimě skladován v suterénu domu. Na důležitost estetické i funkční stránky zahradního nábytku upozorňuje v článku pro Naši zahrádku Rudek Vokáč. ,,Předem ptejme se: co vyžadujeme na zahradním nábytku? Zajisté hlavně pohodlí, to především a pak ozdobnosti. A když jsme si tyto dva hlavní postuláty uvědomili, dodejme: samozřejmě, že na zahradním nábytku, zrovna tak jako na nábytku pokojovém, žádáme, aby svými rozměry odpovídal rozměrům lidského těla, aby skýtal všemožnou pohodu. Tedy na př.: je-li to lavice, jest nutno, aby, když na ní sedíme, pohodlně, volně mohli jsme na ní seděti hodinu, snad dvě; nesmí naše tělo nikde tlačiti. Utváření její budiž provedeno dle přirozeného sezení.11

KUMPÁN, Josef. Zahradní nábytek. NAŠE ZAHRÁDKA: Ilustrovaný časopis pro majitele domácích zahrad. Praha, 1920, IX, s. 1-3. 11 VOKÁČ, Rudek. Zahradní nábytek. Naše zahrádka: Praha: Ferdinand Macháček, 1915, IV, č. 5. 10

26


Na pohledově zajímavých místech v zahradě se nacházel imobilní nábytek, nejčastěji lavice. Lavice se zhotovovali z odolného a trvalého materiálu (Vila Štastný - bílý mramor, Volmanova vila - beton).

Obrázek 7: Zahradní lavice Vila Stiassny 30. léta 20. století. (zdroj: Archiv Marie Strakové).

2.4.10 Zahradní besídka – pavilon Jedná se o zahradní stavbu umístěnou v prostoru zahrady. Vzdálenost od domu může být různá. V době mezi světovými válkami se těšila velké oblibě, což dokazuje dobová literatura. ,,Každá zahrada musí míti alespoň jednu útulnou ,,společenskou místnost“, kde by se mohla celá rodina majetníkova sejíti. Účelu tomu slouží besídka. Tato má býti jaksi částí příbytku, odkud bylo by lze rozhlédnouti se po zahradě, která květenou svou skýtá každým dnem překvapení vždy nové. “ 12

KUMPÁN, Josef. Novodobá zahrada: hlavní zásady při zakládání nebo přeměňování zahrad domácích. Praha: Československé zahradnické listy, 1920. 46 s 12


27

Zvyšuje obytnou funkci zahrady. Stala se místem pro setkávání rodiny, přátel i obchodních partnerů. Samotná stavba se stala jistou prezentací rodiny. Besídky jsou zhotovovány z rozličných materiálů nejčastěji však z dřeva, betonu, cihel, kamene. Půdorys besídek byl čtvercový, obdélníkový, mnohoúhelníkový. Střecha byla rovného tvaru nebo pravidelného či nepravidelného jehlanu. Nejčastěji pokryta z pálených cihel, plechu, dřeva. Besídka byla velmi často natírána na bílo a popnuta pnoucími rostlinami. Podle formy provedení stavební části besídek je můžeme dělit takto: Besídky otevřené - jednoduchá konstrukce, bez bočních stěn, přístupné často z více stran Besídky polootevřené - částečně kryté, obvykle z jedné poloviny otevřené k příchozí cestě, uzavřené pevnou výplní pro pohledově nevzhledné zákoutí. Boční strany kryty z jedné poloviny či třetiny často poloprůhlednou (neprůhlednou) výplní. ,,Pro domácí zahradu jest nejvhodnější besídka polootevřená. Poskytuje ochranu proti dešti a slunci a dovoluje přístup vonného, zahradního vzduchu.“ 13

Besídky uzavřené - stavebně nejnáročnější, uzavřeny okolí, opatřeny okny, okenicemi, které jsou podle roční doby osazovány skleněnými výplněmi. Výtvarné řešení, pestré provedení, velmi reprezentativní. Všechny typy besídek by měli být sladěny s architekturou domu. Z důvodu velké oblíbenosti toho prvku v době funkcionalismu došlo k rozmachu, jež přinesl různé formy, materiály a provedení.


28


Obrázek 8: Nákres pergoly (zdroj: KUMPÁN, Josef. Besídka jako praktický a estetický doplněk zahrady. Zahradnické listy. 1938, XXXV.)

2.4.11

Pergola – loubí

Stejně jako zahradní besídky byly pergoly i loubí velice oblíbené a hojně rozšířené. Jedná se o stavební, provozně–kompoziční a zobytňující prvek. Konstrukce byla stavěná na kamenných či cihlových pilířích s dřevěným tělem nebo celodřevěná. Později konstrukce kovová. ,,Ve většině případů tvořily jeden z hlavních pohledových prvků v zahradě. Často byly umísťovány v protilehlé linii zahradnímu průčelí vily, byly-li součástí vilové zahrady. Mnohdy byly spojeny s besídkou, která byla umísťována ve středu pergoly a její dvě vybíhající ramena tvořila pergolu. Známe jsou drobné typy pergol umísťovaných na zajímavých odpočinkových místech v zahradě ve spojení se zahradním nábytkem. A naopak také velkoryse pojaté pergoly, tvořící mnohdy jednu ze stran celé zahrady. Mnohdy pergoly tvořily


29

spojnici mezi vstupem do domu a vstupem o zahrady. Mohly také spojovat například zahradní terasu, lodžii s besídkou nebo odpočívadlem. “14 Pergoly byly vystavovány k funkčnímu dělení zahrady na jednotlivé části a zakrývání neperspektivních pohledů. 2.4.12 Zelinářská zahrada Zelinářská zahrada byla zasazena do ústraní, kde nerušila hlavní pobytovou a rekreační část zahrady. Zelinářská zahrada byla každoročně obnovována a osévána různými druhy zelenin. Často se zde vysazovaly drobné, ovocné keře a stromky (angrešt, rybíz). Cesty byly osázeny pestrými letničkovými rabaty. 2.4.13 Kuchyňská zahrada Byla situována v blízkosti domu, kuchyně. Měla nejčastěji čtvercový půdorys a její hranici vymezoval živý plot ( např. z Buxus sempervirens). Samo-zásobovací funkce, pěstování bylinek. ,,Čilá hospodyně potřebuje však často narychlo přísady kuchyňské, jako pažitku, zelenou petržel, tymián, šťovík, šalvěj, melisu atd. proto tyto vytrvalé, užitečné rostliny nasázíme na několik malých záhonků blízko kuchyně. Mnohé z nich hodí se též výborně za obrubu. “15 2.4.14 Ovocný sad Byl zřizován na rozlehlých pozemcích k účelům samozásobování. Hospodářská část byla opticky oddělena od části okrasné. Na problém dělení zahrady na jednotlivé části poukazují někteří tehdejší autoři např. ,,Ovocné stromy – a mnoho jiných dekorativních rostlin – ztratily v naší okrasné zahradě svou hodnotu. Prostě tím, že se staly člověku užitečnými. A

ZÁMEČNÍK, Roman. Zahradně architektonická tvorba v meziválečném období. Lednice, 2012. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce Dana Wilhelmová. 15 KUMPÁN, Josef. Novodobá zahrada: hlavní zásady při zakládání nebo přeměňování zahrad domácích. Praha: Československé zahradnické listy, 1920. 46 s. 14

30


vše, co jest užitečné, nepatří po názoru mnohých lidí do okrasné zahrady. Proč nemůže býti našemu ovocnému stromu, ať již polo- nebo vysokokmenu, pyramidálnímu nebo tvaru umělému, vykázáno místo v ozdobné zahradě, třeba mezi květinami, nebo na svěže zeleném trávníku? Málo co je v zahradě tak krásné, jako spousty vonných ovocných květů na jaře a dozrávající plody na podzim. “16 Typické bylo vytváření ovocných stěn, kordónů. 2.4.15 Hospodářské objekty Jednalo se například o budovy skleníků, konírny, seník, včelín. Skleníky se často dělily na palmový skleník, sloužící k pěstování oblíbených pokojových rostlin a skleník pro rychlení zeleniny. Konírny sloužily pro ustájení koní a dobytku například krávy, což bylo asi z důvodu soběstačnosti domácnosti. V zázemí koníren se nacházelo stelivo, místo pro kočár nebo pracovna zahradníka. Včelín byl zřizován u ovocného sadu jako jeho běžná součást. V případě Vily Tugendhat se hospodářské objekty i samozásobitelské prvky nacházely v zahradě rodičů u Vily Löw-Beer, která byla s vilou propojena. Zde se nacházel domek zahradníka a hospodářské zázemí. Veškeré další produkty jsou dováženy z jejich hospodářství ve Svitávce. 2.4.16 Vodní prvky Jsou pro zahradu v 20. - 30. letech 20. století charakteristické a hojně používány. Tento trend se dá připsat i vzrůstající oblíbenosti japonské zahrady. První kategorií vodních prvků jsou plavecké bazény. Ty se nejčastěji nacházejí v těsné blízkosti domu. Navazují na hlavní osu stavebního objektu. Jsou zapuštěny do země a mají pravidelný, obdélníkový tvar.



31

Druhou kategorii tvoří okrasné vodní prvky. Zde řadíme dekorační bazény, jezírka, kašny, drobná napajedla, pítka pro ptáky a dekorativní studny. Tyto prvky mohou být pravidelného půdorysu (čtverec, obdélník, kruh, půlkruh) i nepravidelných tvarů užívaných nejčastěji u tvorby zahradních jezírek.

Obrázek 9: Vodní prvek v Schückově vile. (zdroj: VEVERKA, Přemysl. Slavné pražské vily. 2., rozš. vyd. V Praze: Umělecká agentura Foibos, 2006, s. 106. ISBN 8070371447.)

32


2.4.17

Umělecké prvky v zahradě

Umělecké dílo plní v zahradě významnou roli z důvodů estetických, urbanistických, ideologických, reprezentativních i jiných. Umělecké prvky v zahradě jsou jistou dominantou, která podporuje jejich honosnost a krásu. Jedná se nejčastěji o výtvarné prvky plastik a skulptur. ,,Ty prvky, které jsou dojmově nejvýraznější a zájmově nejpřitažlivější, nazýváme dominantou. Abychom dominantu v našem zahradním prostředí správně zvolili a umístili, je třeba znát a dodržovat některá obecně platná pravidla. Dominanta musí být vždy nejnápadnější a dojmově nejvýraznější prvek. “17 Nejčastější umístění soch bylo u vstupu do domu nebo před domem na soklu, což mělo zajistit nepřehlédnutí a zdůraznění tohoto prvku návštěvníkům. Časté je také umístění na travnaté ploše v těsné blízkosti vodních prvků nebo v zajímavých zákoutích s rostlinnou vegetací. Hojně byly do zahrad zakomponovány sochy lidských postav. Zhotovitelé plastik a skulptur jsou nejčastěji blízcí přátelé majitelů či architektů domu. Bohužel velká část těchto výtvarných děl byla v minulosti odcizena, těžké je i prokázání a určení autorů nebo zpracovatelské dílny. U části z nich se dá předpokládat, že si je majitelé dovezli ze zahraničních cest. Naštěstí tyto objekty upoutaly svou pozornost i na řadě dobových fotografiích, proto zde při obnovách existuje možnost vytvoření replik a navrácení na jejich původní místo v zahradě.

MAREČEK, Jiří a kol. Zahrada a její uspořádání. 1. vyd. Praha: SZN, 1975. 287, [6] s. Rostlinná výroba. 17


33

Obrázek 10: Sochy dívek Volmanova vila 1940 (zdroj: Archiv Městského muzea v Čelákovicích)

2.4.18 Tenisový kurt Odborně tenisový dvorec je obdélník 23,77 m dlouhý a 8,23 m široký. Uprostřed je předělen sítí, která je zavěšená na kovovém laně. Jeho konce jsou upevněny na dvou sloupcích. Síť musí být napjatá tak, aby zcela vyplňovala plochu mezi oběma sloupky, a musí mít oka tak malá, aby jimi míč nemohl projít. Výška sítě uprostřed je 0,914 m, ve středu je síť stažena bílým popruhem širokým nejvýše 5 cm, tzv. wimbledonem. Při dvouhře je síť podepřena dvěma úzkými sloupky vysokými 1,07m, zvanými tyčky pro dvouhru. Jejich středy jsou na každé straně vzdáleny 0,914 m od čáry ohraničující dvorec pro dvouhru. Základní čára ohraničuje kratší strany dvorce. Čáry ohraničující delší strany dvorce se nazývají podélné čáry. Ve vzdálenosti 6,40 m od sítě jsou rovnoběžně se sítí čáry pro podání. Prostor po obou stranách sítě mezi čarami pro podání a podélnými čarami je rozdělen na dvě poloviny střední čárou pro podání. Dvorec pro čtyřhru je 10,97 m široký, což znamená, že je na každé straně o 1,37 m širší než pro dvouhru.

34


Za základní druhy tenisových dvorců lze pokládat antukový, tvrdý povrch (například beton potažený asfaltem) a travnatý povrch.18 V zahradách funkcionalistických vil se nejčastěji setkáváme s červeným antukovým povrchem dvorců. Tento povrch je nejčastější, šetří klouby, vazy, svaly, protože povrch není tvrdý a lze se po něm klouzat. Tenisový kurt v zahradách představuje určité pokračování módní záležitosti. Prezentuje stejně jako plavecký bazén sportovního ducha majitele a nadstandardní pojetí bydlení. Tenisové hřiště bylo často využíváno k různým sportovní a společenským setkáním. Podle ustanovení § 119 odst. 2 obč. zák. je nemovitostí pouze taková stavba, která je spojena se zemí pevným základem. Proto při posuzování tenisového dvorce coby stavby je třeba zkoumat, zda podzemní vrstvy tenisových dvorců lze považovat za pevné základy, kterými je stavba spojena se zemí, či nikoliv. Nález Ústavního soudu ze dne 10. listopadu 1998, sp. zn. IV. ÚS 295/98 Sb. ÚS, nález 139/1998, sv. 12. 19 Tento fakt je třeba brát v úvahu při rekonstrukcích a tvorbě nových tenisových hřišť. Lze z něho usuzovat, že pro případnou výstavbu není třeba žádat o stavební povolení.

LINHARTOVÁ, Denisa. Tenis. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 103 s. ISBN 978-80-247-2703-5. MAZANEC, Michal, ed. a KŘENKOVÁ, Jitka, ed. Přehled judikatury z oblasti stavebního práva. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2008. xxxv, 1434 s. Přehledy judikatury; sv. 47. ISBN 978-80-7357296-9. 18 19


35

3. Seznam charakteristických vegetačních prvků

3.1 Vegetační prvek ,,Vegetační prvek je základní prostorotvorná složka díla zahradní či krajinářské tvorby. Vegetační prvek je určen fyziognomií (vzhledem), prostorovým uspořádáním rostlin a způsobem pěstování. “20 Vzhled rostliny je určen její životní formou, životním cyklem a technologií pěstování. Dle ŠIMEK (2012) je prostorová funkce vegetačního prvku určujícím kritériem pro vymezování i kategorizaci vegetačního prvku. Za základní kategorie v tomto smyslu lze označit: bod, linie, plocha (objekt). Prostorotvorný charakter vegetačního prvku daný způsobem jeho pěstování může vymezovat samostatný vegetační prvek. Jednoduchý vegetační prvek je tvořen pouze jedním jedincem tedy konkrétním taxonem. Složený vegetační prvek je soubor jedinců stejné životní formy.21 3.1.1

Popínavky

Jedná se o primární, jednoduchý (popř. složený) vegetační prvek. Jeho uplatnění je vázáno na existenci technického prvku určeného k popnutí, opoře. Nejčas-

PEJCHAL, Miloš a ŠIMEK, Pavel. Metodika hodnocení dřevin pro potřeby památkové péče. Lednice: Mendelova univerzita v Brně, 2012, 60 s 20

21

PEJCHAL, Miloš a ŠIMEK, Pavel. Metodika hodnocení dřevin pro potřeby památkové péče.

Lednice: Mendelova univerzita v Brně, 2012, 60 s

36


těji prosazován u altánů, pergol, loubí. Uplatňovány byly popínavé letničky, růže a dřevinné liány. 3.1.2

Živé ploty a stěny

Primární, složený vegetační prvek. Významná izolační funkce. Ve sledovaném období se nejčastěji uplatňovaly liniové, stálozelené výsadby. Živé ploty a stěny rozdělovaly prostor a odcloňovali negativní pohledové scény. Často umístění po obvodu pozemku. Jednalo se o tvarované živé ploty, které bylo nutné redukovat opakovaně tvarovacím řezem do požadovaných rozměrů. 3.1.3

Záhony letniček, cibulovin, hlíznatých rostlin, zeleninové záhony

Jedná se o primární, kombinovaný nebo složený vegetační prvek. Obnovovaný každoročně (zeleninové a letničkové záhony) nebo dle potřeby (záhony cibulovin, hlíznatých rostlin). Záhony letniček jsou pravidelné, doplněny exotickými rostlinami v nádobách nebo uměleckými artefakty. 3.1.4

Záhon trvalek

Je primární, složený nebo kombinovaný vegetační prvek. Jde o uměle vytvořená společenstva vytrvalých bylin, které setrvávají na stanovišti několik vegetačních sezón. Častá je kombinace trvalek s cibulnatými a hlíznatými rostlinami. Trvalky mohou být okrasné květem, listem či plodem (včetně okrasných trav a kapradin), ale i takové cibulnaté a hlíznaté rostliny, které není nutné každoročně v našich klimatických podmínkách vybírat z půdy (např. rod Iris, Liatris, Eremurus, Convallaria). 3.1.5

Záhon růží

Primární, složený vegetační prvek, každoročně neobnovovaný. Prostředím pro růst růží je záhon. Určen pro růst pouze kategorie záhonových a půdopokryvných růží.


3.1.6

37

Zeleň v nádobách

Jedná se o primární, jednoduchý, složený nebo kombinovaný vegetační prvek. Výsadby jednotlivých vegetačních prvků a jejich kombinace v nádobách. Mobilní či imobilní. Mobilní zeleň, kterou je nutné část roku pěstovat v interiérech skleníku či zimních zahradách označujeme jako samostatný vegetační prvek zeleně přenosné. S krátkodobým efektem (letnění pokojových rostlin) či dlouhodobým hlediskem (výsadby dřevin). 3.1.7

Trávníky

Rostlinná společenstva tvořená vysokým podílem trav, které jsou pevně srostlé kořeny a odnožemi a vegetační vrstvou půdy. Zpravidla není zemědělsky využíván. Dle složení travních druhů a intenzity péči lze rozlišovat různé kategorie (např. parkový, parterový, luční trávník). 3.1.8

Stromořadí

Jedná se o sekundární vegetační prvek, který je definován: Stromořadí: „liniová výsadba stromů, zpravidla jednoho druhu, obvykle v pravidelných rozestupech, často tvoří doprovod liniového prvku nebo stavby (např. vodoteče, komunikace, oplocení nebo hranice pozemku)“ (ČSN 83 9001). 3.1.9

Strom solitérní

Primární, jednoduchý vegetační prvek, jednotlivě rostoucí a samostatně stojící strom, který není v korunovém prostoru v dotyku s žádným jiným vegetačním prvkem. Do této kategorie zařazujeme i ,,keřové druhy“ s vytvořeným kmínkem, popř. stromy zapěstované jako ,,pyramidy“. Jedná se o základní kompoziční prvek.

38

3.1.10


Keř solitérní

Primární, jednoduchý vegetační prvek. Samostatně stojící (dřevina rozvětvená od země) všech výškových kategorií, listnatý, stálezelený či jehličnatý, který nemá zřetelný vztah s jinou dřevinou. 3.1.11

Skupiny stromů

Primární, složený vegetační prvek. Soubor stromů, zpravidla s jednoduchou prostorovou strukturou. Složen ze dvou a více dřevin, které společně tvoří samostatně chápaný kompoziční prvek a existuje mezi nimi zřetelný konkurenční nebo i podpůrný biologický vztah, přičemž jedinci stojící na okraji vegetačního prvku tvoří větší část prostoru než jedinci uvnitř. 3.1.12

Skupiny keřů

Primární, složený vegetační prvek -skupina dvou a více keřů (dřeviny od země rozvětvené o maximální výšce cca 7m). Společně tvoří samostatný, kompoziční celek ve, kterém se rostliny navzájem ovlivňují. Lze je dále dělit podle kombinace druhového složení, přítomnosti podrostové etáže, přítomnosti stromové etáže (nadrostu) a zápoje.

Materiál a metodika

39

4. Materiál a metodika V úvodu metodických postupů je nutné zmínit způsob formálního členění diplomové práce, které je ve své struktuře víceméně standardní. Zpracování diplomové práce vyžaduje rozsáhlý obrazový materiál, množství tabulek, map aj. doprovodných podkladů. Z důvodu četnosti a přehlednosti jsou tedy tyto části vyčleněny v oddílu Přílohy.

4.1

Použité metody pro diplomovou práci

4.1.1

Dendrologický průzkum

K zjištění aktuálního stavu dřevinných vegetačních prvků na modelovém objektu Volmanovy vily bylo nutné zajištění dendrologického průzkumu. Na základě posouzení kvalitativních atributů zastoupených dřevin byl posouzen dendrologický potenciál. Během tohoto hodnocení bylo přiřazeno každému jedinci pořadové číslo. Každý jedinec je v tabulkové části i mapové příloze veden pod konkrétním číslem. Dendrologický průzkum byl proveden dle metodických principů publikovaných v Metodice hodnocení dřevin pro potřeby památkové péče, koncept pro připomínkování odbornou veřejností, dle PEJCHAL, ŠIMEK 2012. Základní údaje Pořadové číslo primárního VP Každý z hodnocených primárních VP je v databázi i na výkresové části veden pod konkrétním pořadovým číslem. Číselná řada je průběžná. Taxon Nomenklatura byla zpracována dle KOBLÍŽEK, 2000. Pěstební tvar Označení pěstebního tvaru jedince: tvarovaný T, netvarovaný N.

40


Taxační údaje Výška Reálná výška od báze po nejvyšší část koruny, uváděna v metrech. Zjišťována optickým výškoměrem. Báze koruny Za bázi koruny jsou považovány zemi nejblíže se nacházející normální výhony s živými listy nebo místo nasedání nejníže postavené živé větve na kmeni, pokud je blíže k zemi než zmíněné výhony s listy. Údaj vyjadřuje výšku báze v metrech. Šířka koruny Je zjišťována kolmým průmětem koruny k zemi. Uvedena celková šířka (průměr) koruny v metrech. U korun s nepravidelným obrysem koruny je udávána průměrná hodnota. Výčetní tloušťka kmene Tloušťka (průměr) kmene ve výšce 1,3 m od země v celých centimetrech. Tloušťka je měřena kolmo na kmen, na svažitém terénu je výška od země stanovena v místě osy kmenu. U vícekmenných jedinců je uvedena tloušťka nejsilnějšího kmene, ostatní jsou uvedeny v poznámce. Popisné údaje Objem koruny Procentuální podíl skutečného objemu koruny z objemu ideálního (100%), odvozeného ze zjištěných dendrometrických veličin. Věkové stádium Pro každé věkové stadium je charakteristický soubor znaků. Význam hodnocení věkového stadia je především v následném poznání dendrologického potenciálu celého objektu. Zastoupení jedinců jednotlivých věkových stadií je základní cha-


41

rakteristikou objektu. Rovněž druh poškození resp. soubor znaků určitého poškození je často vázán nejen na určitý taxon, ale i věkové stadium. 1

Nová výsadba

převládají znaky a projevy ujímání 2

Odrostlá výsadba

ujatá výsadba doposud nestabilizovaná, znaky intenzitní péče nebo její absence, zakládání architektury koruny 3

Stabilizovaný, dospívající jedinec

dotváření typických charakteristik pro daný taxon (habitus, borka), výrazný prodlužovací růst, často začátek plodnosti 4

Dospělý jedinec

vyvinutý jedinec s charakteristickými znaky taxonu 5

Veterán

rozpad struktury jedince s doprovodnými projevy (úbytek kosterních větví, nástup přirozených patogenů) Stáří Dosažený, předpokládaný, aktuální věk jedince Kvalitativní údaje Vitalita Vitalita (životaschopnost) je jedním z velmi cenných hodnocených atributů, kterým posuzujeme určitou vývojovou tendenci jedince. Některé ukazatele vitality

42


je možno kvantifikovat. Vitalita je hodnocena jako souborná hodnota bez specifikace dílčích ukazatelů vitality. Hodnocení se opíralo především o posouzení olistění a tvarových změn větvení. 1

stromy plně vitální

2

stromy s mírně sníženou vitalitou, projevy snížení vitality mohou být do-

časné 3

stromy se středně sníženou vitalitou, při omezení vnějších negativních

vlivů lze očekávat dílčí zlepšení 4

stromy se silně sníženou vitalitou nelze zpravidla očekávat dílčí zlepšení

5

stromy bez projevů fyziologické vitality

Dílčí charakteristiky vitality: Tvarové změny větví Tvarové změny větví primární struktury (malformace) vyjadřuje proces redukce větvení prvního a druhého řádu na hlavních větvích jako důsledek snižování vitality. Sekundárně ovlivňuje malformace stupeň olistění. V principu jsou čtyři uvedené růstové fáze aplikovatelné na většinu (domácích i cizích) stromových druhů mírných šířek; uvádíme zde tedy ještě jednou druhově nezávislý klíč stupňů vitality (VS = stupeň vitality): VS 1: síťovité, rovnoměrné, husté rozvětvení; VS 2: hrotovitá, štětkovitá nebo podlouhlá struktura koruny; VS 3: štětcovitá struktura, zpravidla zaklenutí koruny; VS 4: odumírání hlavních větvi, skeletovitý habitus.


43

Zdravotní stav Zdravotní stav v tomto hodnocení vyjadřuje aktuální odchylku (resp. stupeň poškození) od normálu, vztaženou k jednotlivým hodnoceným atributům nebo entitě jako celku. Celkové hodnocení zdravotního stavu vychází z posouzení závažnosti poškození hodnoceného dílčími charakteristikami. Tyto dílčí znaky mají kumulativní charakter a celkový zdravotní stav je posuzován nejen podle „dílčích poškození“, ale rovněž je zohledňován vliv jejich společného výskytu (kumulace poškození). 1

stromy bez poškození nebo stromy mírně poškozené, předpoklad dlou-

hodobé existence 2

stromy výrazně poškozené, existence není bezprostředně ohrožena

3

stromy velmi silně poškozené, existence bezprostředně (nebo během po-

měrně krátkého období) ohrožena Poškození kmene Mechanické poškození kmene (včetně kořenového náběhu) zasahující do kambia nebo případně do hlubších vrstev dřeva. K poškození dochází často vlivem provozu, neopatrným dosekáváním okrajů trávníku a cílenou destrukcí, absencí péče apod. Poškození představuje především vstupní bránu pro infikování dřevokaznými houbami popř. může bezprostředně souviset s ohrožením statiky stromu. 0

poškození se nevyskytuje

1

oděrky, nebo drobné již zahojené poškození, nezahojené jizvy po odstra-

něných větvích 2

větší poranění, pravděpodobně se zahojí nebo větší množství menších ran

44

3


poškození velkého rozsahu, včetně velkých ran např. po odstranění

dvojáku, terminálu apod. Poškození koruny Mechanické poškození korunové části stromu obdobného rozsahu jako u předchozí charakteristiky. K poškození dochází nejčastěji nevhodným zásahem, cílenou destrukční činností popř. neodborným zásahem. 0


1

nepodstatné zlomy nebo pahýly v koruně, velké množství starých, částeč-

ně zahojených ran 2

ojedinělé poškození většího rozsahu, popř. podstatná část kosterních vět-

ví slabě poškozena 3

poškození kosterních větví velkého rozsahu, ohrožující jedince

Výskyt suchých větví Hodnocení výskytu suchých větví v koruně je často dokladem zanedbané péče o jedince. Příčiny výskytu mohou být i v souladu s principy růstu v koruně - tyto je třeba odlišovat u každého konkrétního taxonu od ostatních suchých větví. Opožděné odstranění suchých větví může být významným zdrojem infekce. 0


1

četné slabší větve, zanedbaná péče

2

část kosterních větví nebo odumírající terminál

3

výpadek kosterních větví nad 50 %, suchý terminál


45

Výskyt hnilob a dutin Při posuzování zvažujeme především rozsah, závažnost a lokalizaci. 0


1

počáteční stadia tvorby dutin, mokvání

2

kmenové dutiny (tvrdá hniloba) neohrožující jedince, četné dutiny v ko-

runě, velmi četný výskyt drobných dutin, mokvání ve vidlicích 3

kmenové dutiny (měkká hniloba, plodnice) ohrožující jedince, velké duti-

ny v koruně nebo při větvení v náběhu, mokvání ve vidlicích Snížení statické stability Posuzováno celkové snížení stability. Jedná se o komplexní charakteristiku, u které by byl výčet nejčetnějších kombinací zavádějící. Posuzovány byly níže uvedené skupiny atributů se zohledněním taxonu a věkového stadia: - naklonění (posunutí těžiště) a chybné větveni ve vztahu k možnému rozlomení, popř. nevhodné postavení kosterních větví - vliv hnilob, dutin a jejich rozsah a umístění 0

statická stabilita není snížena

1

mírné snížení statické stability

2

snížená statická stabilita, jedinec není přímo ohrožen

3

výrazně snížená statická stabilita, hrozí ohrožení jedince

46


Sadovnická hodnota Sadovnická hodnota vyjadřuje celkovou hodnotu jedince z pohledu zahradní a krajinářské tvorby a vyjadřuje v podstatě biologický aspekt dendrologického potenciálu jedince. Tato hodnota je výslednicí hodnocení jeho několika vlastností v daném případě byl zohledněn taxon, vývojové stadium, vitalita a zdravotní stav. 1

velmi hodnotný strom, zcela zdravý, plně vitální, typický habitus a cha-

rakteristické znaky příslušného taxonu, pěstebně plnohodnotný 2

nadprůměrně hodnotný strom, plně odpovídající pěstebním a kompozič-

ním potřebám, převládají charakteristické znaky příslušného taxonu, strom vitální, zdravý, případné nedostatky významně nesnižují jeho hodnotu, výjimečně i strom 3 věkového stadia 3

průměrně hodnotný strom s předpokladem střední až dlouhodobé

existence, případně se sníženou vitalitou a zdravotním stavem, pěstebně využitelný, všechny stromy 1 a 2 (3) věkového stadia – plně vitální, zdravé s typickými znaky taxonu 4

podprůměrně hodnotný strom obvykle s předpokladem poměrně krátko-

dobé existence, pěstebně neperspektivní jedinec 5

velmi málo hodnotný strom, jedinec odumírající nebo odumřelý, chybí

předpoklady i pro krátkodobou existenci V mapové části vyjádřeny jednotlivé stupně následovně: 1 – červená, 2 – modrá, 3 – zelená, 4 – hnědá, 5 – žlutá Poznámka Zachycuje údaje, významné pro hodnocení daného jedince, které však nezohledňuje žádná ze standardních charakteristik.


47

Hodnocení sekundárních VP: Kvalitativní údaje celkový potenciál složeného vegetačního prvku U složeného DVP je jeho celkový potenciál především dán 1) potenciálem jednotlivých exemplářů (sekundárních prvků), ze kterých je složen, vyjádřeno sadovnickou hodnotou 2) jejich významem a lokalizací v tomto (primárním) prvku. Do vzájemných souvislostí byla dána distribuce (poměrné zastoupení) sadovnických hodnot jedinců (vyjadřujících především míru stability/perspektivnosti) s distribucí jednotlivých věkových kategorií nebo vývojových (věkových) stádií jedinců (vyjadřujících především jejich současný význam v celku, jehož jsou součástí). 1

vysoký - složený vegetační prvek je dlouhodobě stabilní

2

snížený - složený vegetační prvek v částečném rozpadu, popř. rozpad je

aktuálně možný 3

nízký - složený vegetační prvek v rozpadu

Zařazení vegetačních prvků Skupiny stromů SS Primární, složený vegetační prvek. Soubor stromů, zpravidla s jednoduchou prostorovou strukturou. Soubory stromů, u kterých se jednotlivé rostliny v různé míře navzájem ovlivňují. Jedinci vytvářející porostní okraj vytváří zpravidla větší korunový prostor vegetačního

48


prvku než jedinci uvnitř skupiny. Uvedené charakteristiky vymezují tento vegetační prvek vůči porostu dřevin - mají tedy význam především pří klasifikaci vegetačních prvků. Živé ploty ŽP Primární, složený vegetační prvek. Liniové výsadby dřevin, jejichž funkce je nejčastěji izolační (pohledová clona, oddělení dvou kvalit prostředí atd.). Základním kritériem je dokonalý horizontální a vertikální zápoj. Nejčastěji rozdělujeme živé ploty podle pěstebního tvaru na tvarované a volně rostlé. Skupiny keřů SK Primární, složený vegetační prvek. Skupiny dřevin od země rozvětvených (o maximální výšce cca 7m), u kterých se jednotlivé rostliny v různé míře navzájem ovlivňují - případné mezery mezi jednotlivými keři nejsou větší než horizontální průměty korun jednotlivých keřů. Strom, keř solitérní Jednotlivě rostoucí strom, keř všech výškových kategorií. Jedinec není v korunovém prostoru v dotyku s žádným jiným stromem. Důležitou vlastností u solitéry je rovněž prostor, který ji obklopuje.


4.1.1

49

Metodika pro arboristické posouzení

Pro potřeby specifikace arboristického zásahu byl pro areál Volmanovy vily vytvořen arboristický průzkum. Metodika arboristického průzkumu vychází z metodiky dendrologického průzkumu dle PEJCHAL, ŠIMEK 2012 a je rozšířena o další části dle BULÍŘ 2013 následovně: Pozice 1) 2) 3) 4) 5)

solitéra částečný zápoj (1 strana) střední zápoj (2 strany) hustý zápoj (3 strany) plný zápoj (4 strany)

Nepříznivé těžiště

Odchylky od optima, představující vzhledem k jejich rozsahu, případné kombinaci s dalšími negativními odchylkami, větrné zátěži, předpokládanému stavu stanoviště v bu1 doucnosti (např. zachování porostního zápoje) a předpokládané schopnosti stromu odstranit své nedostatky během dalšího růstu a vývoje (např. schopnost mladých stromů z příliš těsného zápoje zlepšit své parametry při správné pěstební péči) potenciální ohrožení až z dlouhodobé perspektivy Odchylky od optima, představující vzhledem k jejich rozsahu, případné kombinaci s dal2 šími negativními odchylkami, větrné zátěži, předpokládanému stavu stanoviště v budoucnosti a předpokládané schopnosti stromu odstranit své nedostatky během dalšího růstu a vývoje výrazné potencionální ohrožení stromu ve střednědobé, případně i v relativně krátkodobé perspektivě, bezprostřední selhání je však málo pravděpodobné. Odchylky od optima, představují vzhledem k jejich rozsahu, případné kombinaci s dalšími 3 negativními odchylkami, větrné zátěži, předpokládanému stavu stanoviště v budoucnosti a předpokládané schopnosti stromu odstranit své nedostatky během dalšího růstu a vývoje výrazné potenciální ohrožení stromu ve střednědobé, případně i v relativně krátkodobé perspektivě, bezprostřední selhání je však málo pravděpodobné.

Chybné větvení 0


50


1

mírně narušení, vidlicovité větvení

2

střední poranění, nutnost řešení

3

poškození velkého rozsahu ohrožující jedince

Jiná poškození Položka mající doplňkový charakter. Hodnocení zahrnuje působení méně často se vyskytujících negativních faktorů, jako je např. výskyt jmelí a ochmetu, narušující statiku nadzemních os. Biologická hodnota 1) velmi vysoká 2) vysoká 3) průměrná 4) podprůměrná 5) velmi malá Praktické hodnocení provozní bezpečnosti stromů vizuálními metodami Stupnice: 0 bez zjištěných symptomů narušení statických poměrů Do tohoto stupně jsou zařazovány stromy, u nichž zcela evidentně nehrozí za standardního namáhání větrem žádný z typů selhání vč. selhání v důsledku špatných materiálových vlastností dřeva daného taxonu. Jmenovitě se jedná např. o mladé stromy ve stupni fyziologického stáří 1 a 2. 1 mírné narušení statických poměrů V případě mírného narušení statických poměrů se jedná o standardní situaci dospělého jedince (fyziologické stáří 4), u něhož nebyly jmenovitě zjištěny žádné vyvinuté staticky relevantní defekty. Mohou být přítomné vyvíjející se defekty


51

(např. tlakové vidlice), suché větve do průměru cca 5 cm, event. poškození bez symptomů aktivního houbového rozkladu. 2 významnější narušení stability stromu Do tohoto stupně se zařazují jedinci s vyvinutým staticky významným defektem, u něhož je již třeba realizovat buď sanační zásah (např. instalace bezpečnostní vazby) nebo alespoň pravidelnou kontrolu nepřesahující interval 1 x ročně. Jedná se o jedince, u nichž existuje předpoklad dalšího šíření defektu. Pro rozhodnutí o dalším postupu je často třeba doprovodný výpočet základní hodnoty stability metodou WLA. 3 riziko pádu kosterních větví, rozsáhlý defekt V tomto stupni se jedná o defekt ve stavu počínajícího rozpadu (např. tlakové vidlice doprovázená trhlinou), eventuálně o souběh několika staticky významných defektů (např. náklon stromu kombinovaný s dutinou). Často se jako jeden z defektů v tomto stupni objevují aktivní symptomy šíření dřevokazných hub (přítomnost plodnic, bakteriální výtok apod.). U jedinců zařazených do tohoto stupně je sanace možná (často se jedná o kombinovanou stabilizaci založením vazby a redukcí části koruny), ale v případě přítomnosti cílů pádu třídy A-D se často doporučení odstranění jedince. Rozhodnutí je vždy motivované i dimenzí stromu a jeho základní hodnotou stability (nutná bližší analýza metodou WLA). 4 havarijní stav, rozpadající se koruna či kmen Jedná se o stupeň, kdy je čistě na základě vizuálního šetření zřejmé, že stav stromu je nestabilizovatelný a že daný jedinec představuje vysoké riziko selhání. Řešením stavu je buď odstranění stromu, zamezení přístupu dopadové vzdálenosti technickou zábranou (eliminace cíle pádu) nebo ve speciálních případech u jedinců fyziologického stáří 5 a 6 vytvoření torza metodou „přírodě blízkého řezu“.

52


Kácení

K

1. LIKVIDAČNÍ Odstranění náletu a nárostu ON 2. ZÁCHOVNÁ

3. ROZVOJOVÁ

Změna stromu v torzo

ZST

Řez zakládací

RZA

Řez srovnávací

RSR

Řez výchovný

RV

Řez opravný

ROP

Řez vyvětvovací

RVY

Řez zdravotní

RZ

Řez bezpečnostní

RB

Řez redukční lokální

RL

Odstranění výmladků

OV

4. UDRŽOVACÍ

Řez tvarovací

5. STABILIZAČNÍ

RT

Řez redukční obvodový

RO

Řez regenerační

RG

Řez sesazovací

RS

Řez sekundárních korun

RSK

Vázání předepjaté

VP

Vázání nepředepjaté

VN

Používaná zkratka

Specifikované pěstební opatření

Používaná zkratka

Základní pěstební opatření

Technologická skupina PO

Pěstební opatření

Kácení jednorázové

KJ

Kácení postupné

KP

Odstranění náletu a nárostu trvalé

ONT

Odstranění náletu a nárostu dočasné

OND

Řez hladový

RTH

Řez ramenový

RTR

Řez stěnový

RTS

Řez na kordón

RTK

Řez na palmetu

RTP

Řez figur

RTF

Řez na bonsaj

RTB

Vázání předepjaté obručové

VPO

Vázání předepjaté podkladnicové

VPP

Vázání předepjaté vrtané

VPV

Vázání nepředepjaté Sinnovo

VNS

Vázání nepředepjaté kombinované

VNK

Vázání nepředepjaté multisystémové

VNM


Podpěrné konstrukce

PK

Ošetření mechanických poranění

OMP

Sanace otevřených dutin

Instalace pomocných konstrukcí

Odstranění buřeně 6. PODPŮRNÁ

53

Úprava okolí

Ošetření mechanických poranění nových

OMP-N

Ošetření mechanických poranění starých

OMP-S

Stříšky

IPK-S

Výztuže

IPK-V

Odvětrání

IPK-O

Bleskovody

IPK-B

Injektáž a hnojení

UOI

Provzdušnění

UOP

Mulčování

UOM

Ochranné prvky

UOO

SOD

IPK

OB

UO

22

Kontrola Udává interval kontroly stromu na stanovišti, použitou jednotkou je jeden kalendářní rok (1=12měsíců).

BULÍŘ, Pavel. Koncept osnovy přednášek: Studijní materiál pro předmět Arboristika pro MZKU. ZF MENDELU. Lednice, 2013. 22

54

Výsledky

5. Modelový objekt Volmanova vila 5.1

Charakteristika území

Areál Volmanovy vily je umístěn na západním okraji obce Čelákovice. Park a přilehlé obytné sídliště V Prokopě je odděleno od vlastní obce rozsáhlým areálem továrny TOS Čelákovice. Na severní straně je park ukončen prudkým srázem do poměrně rozsáhlé oblasti slepého ramene Labe. Původně byl park ohraničen na východní straně továrnou Josefa Volmana a na jihu státní silnicí Čelákovice – Toušeň – Brandýs nad Labem. Z této komunikace byl řešen vjezd k vile a hospodářským objektům. Postupem doby se nynější TOS Čelákovice rozšířil jižním směrem a komunikace byla přeložena až za obytné sídliště a závod TOS. Tím byl areál Volmanovy vily odsunut po dlouhou dobu do ústraní. Volmanova vila patří právem mezi klenoty československé meziválečné architektury. Velmi zdařile ji navrhli architekti Karel Janů a Jiří Štursa. Vila byla postavena v letech 1938-1939 stavitelem se stal Karel Bíbr. Stavba samotné vily je zasazena na velkém pozemku s parkovou úpravou. Vila je umístěna na hraně svahu do údolí na samém konci příjezdové cesty, kde se uplatňuje působivě z obou těchto hlavních pohledů. Z jižního pohledu od příjezdové cesty a ze severního od Labe. Parkové úpravy areálu byly založeny velmi velkoryse a účelně. Plášťové výsadby vyšší zeleně ohraničují značně otevřené partery interiéru parku s vhodně volenými dominantami skupinové výsadby. V průhledech v zeleni se uplatňuje vždy jiná dominanta pohledu. Solitéry, rondely, skupiny dřevin, vila či naopak volné plochy rozlehlých trávníků. Na západní straně parku je umístěno hospodářské zázemí areálu. Dále na západě navazuje volná příroda polí a luk.

Výsledky

55

5.2 Historie a vývoj Volmanovy vily Koncem třicátých let se rozhodl postavit rodinnou vilu s rozsáhlou zahradou významný továrník Josef Volman. V té době měli architekti a to především silně levicově zaměření nouzi o práci. Po rozpadu skupiny PAS (Pokroková architektonická skupina) a odchodu J. Voženílka se mladí architekti Karel Janů a Jiří Štursa rozhodli otevřít projekční kancelář. Zakázek neměli mnoho, účastnili se proto především veřejných architektonických soutěží a živili se i jiným způsobem. Jednou při takové příležitosti zaujal Jiří Štursa podnikatele, který jej posléze doporučil Josefu Volmanovi. Důsledný továrník se nejprve seznámil s prací obou velmi mladých architektů a posléze jim nabídl práci. Karel Janů ani Jiří Štursa neprošli žádným významným architektonickým ateliérem, měli však dostatek podnětů a široký přehled v tendencích české i světové architektury díky společenským kruhům, ve kterých se pohybovali. Velkou roli při formování jejich ,,stylu“ hrály také dobové architektonické časopisy, výstavy a osobní setkání s řadou zahraničních architektů, kteří navštěvovali Československo. Přestože byli radikálními stoupenci metod vědeckého postupu v projektování, i přes některé výhrady celý svůj život uznávali dílo Le Corbusierovo, které se stalo velkou inspirací pro návrh Volmanovy vily. Hledáme-li mezi stavbami Le Corbusiera takovou, která by mohla být předobrazem pro čelákovickou stavbu, pak bychom hovořili pravděpodobně o vile Stein – de Monzie v Garches postavenou v letech 1926–1927. Sám pan Josef Volman byl okouzlen moderní architekturou, která odpovídala jeho racionálnímu uvažování. Zalíbení v tomto slohu jistě ovlivnila i část života, kterou prožil v Americe. V rámci návrhu byl Josef Volman architektům silným partnerem a svými názory dílo do značné míry ovlivnil. Stavba byla realizována od září 1938 do prosince 1939 na podlouhlém pozemku, umístěna do velkého parku západně od podniku Josefa Volmana. Stavbu postavila čelákovická firma Ing. arch. Karla Bíbra. Karla Bíbr doprojektoval k objektu nejen vstupní domek s bytem a garážemi, ale i např. tenisový kurt, skleníky, seník, včelín, dřevěnou chatu. Vila byla postavena

56

Výsledky

pro rodinu Volmanových, ale plnila též reprezentační účely firmy. Této funkci odpovídalo i vybavení. Po smrti Josefa Volmana (1943) zde bydlela jeho adoptovaná dcera Ludmila s manželem a dětmi. Této funkci byly upraveny náplně některých pokojů. Po znárodnění se stal uživatelem vily národní podnik TOS Čelákovice. Hledala se náplň využití objektu. Zpočátku se zde vystřídaly rozličné akce od různých školení až po oslavy 1. máje. Pamětníci vzpomínají na mnohé plesy pořádané ve vile v prostoru původního obývacího pokoje a jídelny. Nebo proslovy pronášené z jižní terasy nad bazénem. Od 1.prosince 1952 byla v objektu umístěna třetí mateřská školka v historii města. V roce 1968 se školka rozšířila i do původního domu zahradníka, kde byla zřízena ,,jeselská třída“ pro děti od dvou let. V rámci změny majitele po znárodnění byly provedeny drobné úpravy interiéru. Od roku 1979 je areál Volmanovy vily zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČSSR dnes ČR, kde je veden pod rejstříkovým číslem 4124/1. Školka oficiálně zanikla 30. června 1990. Po vyklizení vily mateřskou školkou v rámci restitučního řízení byla vila určitou dobu opuštěná. Zatímco byla vila na prodej, stala se volně přístupnou. Vstup nikdo nezajistil a park byl používán jako zkratka ze sídliště V Prokopě do centra obce. Během této doby celý areál utrpěl nejvíce škod. Podepsalo se na něm ohavné vandalství. Bylo rozkradeno veškeré vybavení interiéru, včetně kování dveří, koupelnových baterií, originální tělesa ústředního topení a další cenné detaily. Došlo k poničení exteriérových i interiérových obkladů, elektroinstalace, izolace, střechy, skleněných výplní atd. Vandalové a zloději se zřejmě řídili heslem ,,co se nedá ukrást aspoň zničíme“. Vila se dostala do havarijního stavu.

Výsledky

57

Dle slov tehdejšího majitele manžela dcery Josefa Volmana pana Ing. Jiřího Růžka, kterému byl majetek v restituci vrácen, nepředpokládal, že se vila stane terčem takového útoku vandalů. ,,Vilu, kterou vlastníme v jiné zemi navštívíme jen několikrát do roka a vše co stačí k jejímu zabezpečení je zavření okenic, proto je pro nás černá historie Volmanovy vily nepochopitelná. “ Stát neprojevil zájem o odkoupení areálu. Proto byl objekt roku 1996 prodán do soukromého vlastnictví. Noví majitelé v rámci záchrany vily v první fázi provedli oplocení areálu, opravu a zasklení okenních křídel a novou střešní hydroizolaci. Rok 2010 znamenal pro objekt nové poslání. Byly zde vystaveny tři rodinné domy k bydlení. Domy jsou vklíněny do stávající parkové úpravy. Dva jsou umístěny na severní terénní hraně pozemku, třetí je situován na palouku mezi jezírkem a rondelem z buků a svou výškou a kompozicí je nejvíce včleněn do organického parku. Kompozičním i prostorovým základem domů je jednoduchá pravoúhlá hmota umístěná na okraj severního svahu parku, z níž se do stran rozbíhají svislé kamenné zdi, prostupující i do interiéru. Použitými materiály jsou dřevo, sklo a kamenné předstěny a zídky, které jsou pojítkem mezi nově postavenými domy i historickým objektem Volmanovy vily. V letech 2011–2015 prošla vila velmi pečlivou a nákladnou rehabilitací. V lednu roku 2015 byla vila po tříleté památkové obnově a restauraci slavnostně na dva dny otevřena široké veřejnosti. V současné době zde finalizují konečné úpravy (např. osvětlení a interiérové vybavení).

5.3 Historie a vývoj parku Pozemek se nachází na západním okraji města Čelákovice na parcele číslo 1446/2. Areál vznikal jako jednotně plánovaný celek od roku 1938 až do počátku 40. let s drobnými úpravami do roku 1948. Zahradní architekt není znám. Vliv

58

Výsledky

architektů Karla Janů a Jiří Štursy na založení parku není doložen. Dá se předpokládat, že alespoň hrubé rozvržení hmoty vegetace mohlo být dílem architektů vily nebo stavebníka Karla Bíbra. Velký podíl na dnešní podobě parku má sám první majitel Josef Volman. Ten si dle ústních sdělení nechával řadu rostlin dovézt ze zahraničí. Sám pak určil, kde má být realizací jeho zahradníka vysazena. Parkové úpravy, stejně jako vlastní vila a celá koncepce areálu, jsou založeny velmi velkoryse a účelně. Plášťové výsadby chránily interiéry parku, který měl ve značně otevřených parterech jen dominantní skupinové výsadby. Plocha byla dosti širokými, vhodně volenými cestami rozčleněna do samostatných celků, každý s jistou pohledovou dominantou ať už v samotné zeleni nebo v pohledech na vilu či z vily. Dominantní jsou zejména rondely ze stříbrných jehličnanů v přední části a vůbec nejkvalitnější rondel je sesazený ke konci východní části. Jedná se o skupinu z červenolistých dřevin, převážně buků Fagus sylvatica f. purpurea s jedním exemplářem unikátního vzrostlého buku Fagus sylvatica ´Tricolor´. Dobře položené a kompozičně příjemně začleněné bylo i umělé jezírko s mostkem a vyhlídkovou plošinou. V zahradě se původně nacházely tři sochy žen jejíž autorem byl sochař Suhr, který je v letech 1927-1940 zhotovil. Tyto sochy se bohužel do dnešní doby nedochovaly všechny. Jedna z nich (příloha obr.č.27) byla zcizena při rekonstrukci vily v létě 2014. Překvapující je, že park zastupují v 82% jehličnaté dřeviny. Což vzhledem k rázu polabské krajiny není nejšťastnější řešení. Do jisté míry se to dá přisuzovat módnosti stálezelených a jehličnatých dřevin v meziválečném období. Tento fakt do značné míry park ohrožuje, protože může dojít ke kalamitě, která by měla katastrofální důsledky. Umístění vily je velice působivé. Před vzrůstem zeleně na severním svahu, v době výsadby, měla stavba při pohledu ze severu velmi dominantní charakter pro celé území směrem k Labi. Tato dominanta byla záměrem. Proto severní svah jistě neměl být pokryt vysokou zelení s charakterem lesa. Velké prostranství jižně od vily, mezi vstupem do areálu a vilou musí zůstat vždy volné, pouze s několika solitéry stromů. Tak bylo zamýšleno, a jen tak se může uplatnit emo-

Výsledky

59

tivní účinek architektury vily. Vila musí být plně viditelná z jižního a jihozápadního pohledu. Západní část areálu patřila hospodářskému zázemí. Nacházela se zde zelinářská zahrada. Později se změnila na zahrádkářskou kolonii a dnes je na této části vystavěna výrobní a servisní hala pro společnost CZ TECH. Areál je nyní o tuto část zkrácen. Dále se na západní straně po zelinářské zahradě blíže k vile nacházel ovocný sad a s ním spojený včelín. Po ovocném sadu tu dnes najdeme jen jeden exemplář Juglans regia, který je v havarijním stavu. Je nutné do budoucna tyto hospodářské prvky zeleninové a ovocné zahrady do areálu šetrně vrátit a vhodně je zakomponovat do nové náplně objektu. Východní část areálu má charakter obytný a rekreační. Nachází se zde zrekonstruované jezírko, zde byla původně instalována jedna ze zahradních soch (žena v předklonu opírajíce o jedno koleno). Plášťové výsadby vyšší zeleně ohraničuje značně otevřené partery a chrání interiér parku. Podél širokých cest, koncipovaných původně pro možnost projížděk na koni, jsou vhodně rozmístěny dominanty skupinové výsadby, rondely i řady jednotlivých stromů a keřů. V důmyslně navržených průhledech v zeleni se uplatňují různé pohledové dominanty vegetace či samotná vila. Není bez zajímavosti, že toto vše se uplatňuje až dnes. V životě pana Volmana byl celý areál volný a téměř bez vyšší vegetace. Park byl teprve zakládán a měl úplně jiný charakter než dnes. Výraznou a jedinou dominantou celého areálu byla pozdně funkcionalistická stavba vily. Od dob Volmana se nikdo o vegetaci v areálu výrazně nestaral. Park byl většinou ponechán svému osudu. Po dobu fungování mateřské školky (38let) zde byl sice zahradník, ale ten pouze kosil trávníky, udržoval záhony a o vzrostlou vegetaci se staral jen sporadicky. Park tak značně zarůstal bez odborného dohledu. Realizované novější dosadby, převážně sloupovitých jehličnatých dřevin, do volných prostor trávníků, narušovaly kompozici parku. Vyváženost rozlehlých prostor a dominantní skupinová výsadba byla narušena. Původ-

60

Výsledky

ní letničkové záhony byly osázeny růžemi. Unikátní záhon na střešní terase domu byl zalit asfaltem během generální opravy v letech 1980-82. Východní část parku byla značně zaplevelená. Park byl zaplněn desítkami netvárných náletových dřevin. Skupiny keřů spolu s náletovými dřevinami srostly v rozsáhlé, nepropustné oblasti. Noví vlastníci tak začali s rehabilitací parku. V první etapě rehabilitace byl park zaměřen, pod vedoucím projektantem Ing. arch. Zdeňkem Novým a zodpovědným geodetem Ing. Martinem Novým z firmy QUATRO, geodetické práce s. r. o. V roce 1998 byl v parku poprvé proveden dendrologický průzkum a inventarizace dřevin. Dendrologický průzkum parku projektoval a kreslil David Strach pod zodpovědným projektantem Ing. arch. Zdeňkem Novým. Investoři s prací nebyli spokojeni. Po zhlédnutí výsledků a mapy z tohoto dendrologického průzkumu, musím konstatovat, že práce byla odvedena nezodpovědně a s množstvím zásadních chyb. Dle údajů, které poskytuje Česká komora architektů dnes již Ing. arch. David Strach disponuje typem autorizace: obor architektura (A. 1), nemá tedy dostatečné vzdělání pro úkony oboru krajinářské architektury (A. 3), což potvrzuje jeho provedená práce. Sadovnická hodnota vegetačních prvků naprosto neodpovídá skutečnosti. Investoři s firmou QUATRO již dále nespolupracovali. K další spolupráci si již pečlivě vybrali zkušené odborníky, jejich práci hodnotím kladně. V roce 1998 byl přizván k novému dendrologickému průzkumu RNDr. Václav Větvička. Z výsledků jeho práce k 16. 5. 1998 vyplynulo, že park je v žalostném stavu. Z posouzených 391 položek (dřevin či jejich skupin) podle předloženého geodetického zaměření jich bylo téměř 65 % nějak postižených. Dřeviny ve stráni nad labským ramenem nebyly hodnoceny. Na základě těchto dokumentů bylo učiněno v parku jen základních neodkladných operací. Nová obytná funkce plánovaná ve východní a severní části parku si v červnu roku 2004 vyžádala vypracování Studie parku pro rehabilitaci areálu. Aktualizaci inventarizace dřevin, výkresy návrhu obnovy parku a detailu dlažby před vilou provedla Ing. Eva Jonešová. Z této studie, která určila vzrostlé stromy nebo stromové skupiny vhodné k zachování se vycházelo při rozmístění nových objektů. Od roku 2008-

Výsledky

61

2010 park prošel komplexní obnovou. Došlo ke kácení náletových, mrtvých, havarijních dřevin. Provedení udržovacích, ozdravných, výchovných řezů. Založení trávníků a nové výsadby. Bylo rekonstruováno jezírko a lavičky na svých původních místech. Došlo k obnovení staré cestní sítě a její napojení na nově vytvořenou cestu. V návaznosti na novou funkci došlo k začlenění dětských herních prvků (pískoviště, klouzačka s houpačkou), golfového odpaliště a přístřešku na dřevo. Do budoucna je důležité do parku navrátit jeho původní prvky.23

ČERNÁ, Denisa. Předprojektová příprava obnovy památky krajinářské architektury. Lednice, 2013. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce Přemysl Krejčiřík. 23

62

Výsledky

6. Management obnovy funkcionalistické zahrady 6.1 Předprojektová příprava Předprojektová příprava je předstupeň projektové dokumentace. Jedná se o souhrn všech činností jejíž smyslem je shromáždit kvalitní podklady pro stanovení koncepce a následně ke zpracování projektu a projektové dokumentace.24 Pro potřeby zahradní architektury můžeme pod pojmem předprojektová příprava památky chápat všechny kroky před zahájením projektu, zpravidla zde patří investiční záměr, stavebně-historický průzkum, studie. V současné době nemá legislativu, jen koncept standartu, který zatím nelze interpretovat. 6.1.1

Záměr obnovy

Je prvotním, koncepčním dokumentem, předcházejícím vypracování projektu. Vyjadřuje představu investora o budoucí funkci, využití a programu. Měl by specifikovat plánovanou stavební činnost, včetně základního harmonogramu. V objektech

zahradní

architektury

památkově

chráněných

dle

Zákonu

č. 20/1987 SB., o státní památkové péči (památkový zákon) § 14 ods.2 je povinností vlastníka vyžádat si předem závazná stanoviska k záměru obnovy od příslušného úřadu. 6.1.2

Stavebně-historický průzkum

Úkolem stavebně-historického průzkumu je shromáždění a interpretace maximálního množství informací o konkrétním objektu. Tato činnost slouží zejména pro potřeby památkové péče. Poskytuje cenné podklady pro rozhodování o péči

GIRSA, Václav. Předprojektová příprava a projektová dokumentace v procesu péče o stavební památky. Vyd. 1. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2004, 167 s. ISBN 80-010-2990-5. 24

Výsledky

63

historických objektů a zároveň slouží k rozšiřování obecných i vědeckých znalostí. Cílem stavebně-historického průzkumu je vyhodnocení všech informací a doporučení pro další přístup k památce v průběhu budoucí obnovy. Doporučené členění pro účely zahradní a krajinářské tvorby dle MACEK 2001 upravil následovně KREJČIŘÍK 2004 Do textové části je třeba zařadit: 1) Titulní list, 2) Anotaci (doporučeno), 3) Úvod, 4) Dějiny objektu, 5) Prameny, plány, ikonografie, 6) Rozbor objektu 7) Stavební historie, 8) Umělecko-historické hodnocení, 9) Hodnotné detaily a prvky, 10) Architektonické, urbanistické a památkové závady, 11) Náměty pro rehabilitaci (obnovu) objektu, 12) Obrázkové a plánové přílohy Dále: I.

Dokumentace dokládající historický vývoj objektu

II.

Dokumentace současného stavu

III.

Srovnávací materiál (doporučeno)

IV. Grafické vyhodnocení SHP - analýza a interpretace historického vývoje: IV. 6.1.3

Profesionální fotografická dokumentace současného stav Studie

V obecném smyslu prověřuje zamýšlený stavební program. Složí k zhodnocení projektu jako celku. Doporučuje různé realizační alternativy a posuzuje proveditelnost projektu.

64

Výsledky

Návrh musí respektovat stanoviska památkové péče projednaná ve fázi záměru a měl by být vždy v rozpracovanosti konzultován s pracovníky památkové péče.25 6.1.4

Projektová dokumentace k návrhu na vydání územního rozhodnutí o umístění stavby [DUR]

Povolování stavby probíhá v několika po sobě jdoucích krocích. Proces územního řízení následuje po posouzení vlivu stavby na životní prostředí tzv. EIA z anglického Environmental Impact Assessmnt. Územní řízení je tak druhý stupeň v povolování stavby a posuzuje, zda stavba daného účelu může být umístěna na daném pozemku. Územní řízení je definováno stavebním zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Rozsah projektové dokumentace určuje příloha č. 4 vyhlášky č. 503/2006 Sb. Projektovou dokumentaci musí zpracovat osoba s autorizací pro projektovou činnost. Výsledkem územního řízení je vydání územního rozhodnutí. V kladném případě je vydáno územní rozhodnutí, které povoluje stavbu daného účelu a daných základních parametrů na daném pozemku, což je základním předpokladem ke konečnému povolení stavby.

6.2 Projektová dokumentace 6.2.1

Dokumentace pro stavební povolení [DSP]

Dokumentace pro stavební povolení se řídí zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Její rozsah je určen přílohou č.1 vyhlášky č. 499/2006 Sb.

GIRSA, Václav. Předprojektová příprava a projektová dokumentace v procesu péče o stavební památky. Vyd. 1. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2004, 167 s. ISBN 80-010-2990-5. 25

Výsledky

65

Dokumentace pro stavební povolení vyjadřuje veškeré technologie, pomocná zařízení, dispozice všech strojů a zařízení, dispozice budov a jejich vnitřní vybavení. Zpracovávat ji může pouze autorizovaný projektant. K dokumentaci pro stavební povolení se v procesu stavebnímu řízení vyjadřují dotčené správní orgány. Výsledkem stavebního řízení je stavební povolení včetně dokumentace pro stavební řízení, kterou stavební úřad ověří a orazítkuje. Po skončení stavby při její kolaudaci stavební úřad porovnává tuto dokumentaci s dokončenou stavbou. 26 6.2.2

Dokumentace pro provedení stavby [DPS]

Jedná se o podklad pro provedení (realizaci) stavby, slouží jako dokument pro budoucího dodavatele či zhotovitele. Objednavatelem je investor. V oboru zahradní a krajinářské architektury je zásadní jeho dodržení a hlavní částí je osazovací plán.

ROUŠAR, Ivo. Projektové řízení technologických staveb. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 255 s. ISBN 978-80-247-2602-1. 26

66

Výsledky

7. Obnova zahrady Volmanovy vily 7.1

Základní teze obnovy zahradních úprav

1. Asanace nepůvodního pískoviště v těsné blízkosti vily 2. Obnovení původní cesty k hospodářskému zázemí objektu 3. Zřízení nového osvětlení 4. Dle výsledků inventarizace dřevin započít kácení dřevin 5. Dle výsledků arboristického posouzení učinit vhodná opatření 6. Do míst bývalého ovocného sadu doplnit ovocné dřeviny 7. V blízkosti skleníků zřídit ukázkovou kuchyňskou zahradu 8. Obnovit jedinečné osázení záhonu na střešní terase 9. Obnovit letnění rostlin v nádobách na terase vily 10. Obnovit letničkový záhon od příjezdové cesty k vile 11. Obnovit původní osázení od příjezdové cesty k průčelí Volmanovy vily 12. Zřízení závlahového systému 13. Navrácení soch na jejich původní místo

7.2 Navrhované asanační zásahy 1) Kompletní odstranění nepůvodního pískoviště vzniklého mezi léty 19521990.

Výsledky

67

2) Odstranění nepůvodních dřevin a dřevin vyhodnocených sadovnickou hodnotou 5. jedinec velmi málo hodnotný (viz mapa návrhu zahradních úprav).

7.3 Dobový sortiment Dochované historické materiály dovolují odhalit pouze náznaky původního vzhledu vegetace. Nelze určit barevné ladění. V návrhu pro kuchyňskou i ovocnou zahradu použít současný sortiment. Dobový sortiment nutné využít pro okrasné vegetační prvky, které jsou v bezprostřední blízkosti vily nebo je lze určit z dobových fotografií.

7.4 Osazovací záměr 1) V místě pozůstatku bývalého ovocného sadu doplnit sortiment ovocných druhů o soudobý sortiment např. Malus sp., Pyrus communis, Prunus armeniaca, Vitis vinifera zapěstované do ovocných stěn - palmet. 2) V blízkosti skleníků zřídit ukázkovou kuchyňskou zahradu. Při výběru z 50% upřednostnit trvanlivé druhy před sezónními. Předpokládaná každoroční obnova. 3) Obnovit jedinečné osázení záhonu na střešní terase. Původní skici naznačují osázení jehličnatými keři z čeledi Cupressaceae. 4) Obnovit letnění rostlin v nádobách na terase vily. Z rozboru historické fotodokumentace vyplynulo použití Agave, Dracaena draco, Cordyline indivisa. Dále možné k letnění na terasu před vilou použít použít: Agapanthus, Aloe, Acuba, Bougainvillea, Camellia, Chamaerops, Chrysanthemum, Citrus, Clivia, Coleus, Cycas, Datura, Eucalyptus, Ficus, Hippeastrum, Lantana (zejména stromkovité tvary), Laurus (stromkovité tvary), Nerium, Pelargonium zonale, Pelargonium peltatum (kmínkové tvary), Yucca.

68

Výsledky

5) Obnovit letničkový záhon z Antirrhinum majus od příjezdové cesty k vile. 6) Obnovit původní osázení před Vilou doložené fotodokumentací. 7) Vytvořit vhodný zahradně-architektonický návrh, který bude korespondovat se současným využitím areálu a doplní obnovené části zahrady.

7.5 Navrhovaný sortiment 1) Letničkový záhon Vysazení předpěstované sadby Antirrhinum majus (dle rozboru dochované dokumentace) na záhon vedoucí od příjezdové cesty k vile. Záhon se původně nacházel mezi příjezdovou cestou pro automobil a pěším chodníčkem. Obnova cestní sítě tento záhon nevhodně zrušila, proto bude záhon přesunut vedle chodníku (viz mapová příloha). Barevné ladění provede zahradní architekt. 2) Střešní zahrada Unikátní střešní zahrada zahrnuje osázení střešního záhonu ledvinového tvaru. Dle dochovaných skic předpoklad osázení keři z čeledi Cupressaceae, návrh zahradního architekta musí vycházet z dobového sortimentu. 3) Ovocná zahrada Ovocná zahrada bude oproti svému původnímu umístění (z důvodu zastavění pozemku) posunuta těsně k tenisovým kurtům. Zahradní architekt realizuje vhodnou kompozici a barevné ladění za předpokladu použití ovocných stěn palmet. Nutné využít současný sortiment ovocných stromů a keřů. Návrh musí reagovat a vhodným způsobem zakomponovat stávající keře Ribes rubrum.

Výsledky

69

4) Kuchyňská zahrada Vybrat byliny běžně používané v období funkcionalismu. Z 50% upřednostnit trvanlivé druhy před sezónními. Předpokládaná každoroční obnova. Využít běžně dostupný sortiment zelenin. 5) Obnovené vegetační prvky před Volmanovou vilou Nepůvodní dřeviny nahradit původními druhy (viz mapa návrhu zahradních úprav).

7.6 Technické prvky Obnovit cestní síť vedoucí k hospodářskému zázemí. Jako materiál použít pískovec ložený na sraz. Nutné slazení a korespondence s již obnovenou příjezdovou cestou. Vytyčení a vedení cestičky bude provedeno pod vedením autorů projektu Následná údržba cestní sítě Hlavní cestní síť je řešena historickou technologií a dobově bez obrubníků. Nutné 1-2 ročně zaříznout okraje trávníků, aby nedošlo k prorůstání do tělesa cesty. Pískové cesty každoročně obnovit a provést jejich zaválcování. Osvětlení Bude doplněné o nasvětlení příjezdové cesty a objekt Volmanovy vily. Přidán elektrický přívod pro zásuvkové skříně určené k osvětlení a provozu zahradní techniky. Osvětlení bude řízeno programově a dále na základě vyhodnocení intenzity přirozeného světla. Bude umožněno spínání po jednotlivých sekcích tak, aby režim provozu a jeho nesené náklady vyhovovali uživateli. Svítidla budou umístěna tak, aby svou polohou ani tvarem nijak nepůsobila rušivě. Jejich velikost nepřesáhne výšku 20 cm, ideálně bude upřednostněn výsuvný systém. Zásuvné skříně se umístí na vhodném místě s vhodným zakrytím ideálně vegetací.

70

Výsledky

Závlahový systém Zdrojem vody bude vrt. Vodovodní zásuvky budou napojeny na již realizovaný rozvod vody. Samotná závlaha se skládá z řídících jednotek, trubních vedení a kabelů, elektromagnetických ventilů, armatur a postřikovačů. Řídící jednotka otevře nejprve hlavní elektromagnetický ventil a pak postupně otevírá elektromagnetické ventily na jednotlivých sekcích. Otevřením ventilů se voda dostane z hlavního potrubí do sekčního potrubí a dále pak k postřikovačům, které se tlakem vody vysunou nad povrch a začnou zavlažovat. Poklesem tlaku v hlavním potrubí se sepne čerpadlo s frekvenčním měničem. Poté řídící jednotka ventil uzavře a hned nato spustí další sekci (otevře další ventil).

7.7 Vegetační úpravy - Technologie Příprava vegetačních ploch Odstraňování nežádoucích materiálů a výměna znečištěné a nevhodné půdy. Plochy je třeba před zpracováním půdy vyčistit od všech nežádoucích materiálů, zejména těch, které škodí rostlinám, jako jsou např. zbytky stavebních materiálů, obalů a těžko rozložitelných rostlinných částí. Půdu znečištěnou tuky, oleji, barvami a jinými látkami ohrožujícími rostliny nebo životní prostředí je nutno vyměnit. Půdu nevhodnou pro předpokládané využití ploch je nutno vyměnit, jestliže není možné dosáhnout opatřeními na zlepšení půdy nápravu.27 Podklad Pláň podkladu nemá před rozrušením půdy vykazovat na měřící linii v délce 4 m prohlubně větší než 5 cm od požadované roviny (sklonu), u napojení okolní plochy větší než 3 cm jmenovité výšky. Před rozprostřením vegetační vrstvy půdy je nutno podklad po celé ploše rozrušit, pokud jeho svažitost nepřesahuje poměr

ČSN 83 9011. Technologie vegetačních úprav v krajině - Práce s půdou. Český normalizační institut. 2006, 20 s. 27

Výsledky

71

1 : 1,25. Na plochách se sklonem větším než 1 : 1,25 je potřeba povrch podkladu zdrsnit vhodnou formou tak, aby bylo možno dostatečné spojení podkladu s rozprostíranou vegetační vrstvou půdy. Kypření musí být stejnoměrné, musí dosahovat nejméně do hloubky 15 cm a musí napravit také zhutnění způsobené použitím nářadí a strojů. Je nutné zabránit nežádoucímu zhutnění v hlubších vrstvách půdy.28 Vegetační nosná vrstva půdy Vegetační nosná vrstva tvoří životní základ pro rostliny a je zpravidla závislá na dodatečném zásobení živinami. Tloušťku vegetační vrstvy půdy je nutno přizpůsobit nárokům zakládané vegetace a stanovištním podmínkám. Pro trávníky je obvyklá tloušťka vegetační vrstvy půdy 10 cm až 20 cm, pro plochy k výsadbě dřevin a trvalek 40 cm v ulehlém stavu. Pro stromy bude připraven prokořenitelný prostor dle kapitoly výsadba stromů. Tloušťka rozprostřené vrstvy se nesmí odchylovat od požadované tloušťky vrstvy o více než 25%, nejvýše však o 5cm. Způsob a postup rozprostření a druh použitého nářadí nesmí změnit stav uložení a urovnání vrstvy ležící pod vegetační vrstvou půdy nebo stav podloží nebo základu.29 Započetí zemních prací je možné až po vytyčení všech podzemních vedení inženýrských sítí, aby nedošlo k jejich porušení! Přikřížení nadzemních a podzemních vedení je nutno dodržovat ochranná pásma. V ochranném pásmu inženýrských sítí se zemní práce provádějí ručně. Při jejich odkrytí je nutné uvědomit správce těchto rozvodů a zajistit ochranu zařízení proti porušení a jiným vnějším vlivům (např. mráz). Odkrytá podzemní

KREJČIŘÍKOVÁ, Kamila a Přemysl KREJČIŘÍK. Obnova zahrady vily Tugendhat: DPS. Brno, 2006. 29 ČSN 83 9021. Technologie vegetačních úprav v krajině - Rostliny a jejich výsadba. Český normalizační institut. 2006, 12 s. 28

72

Výsledky

vedení a zařízení se musí zakreslit do dokumentace skutečného provedení stavby. Odkopávky a vybourané hmoty budou odvezeny na skládku. Před započetím zemních prací se sejme travní drn, poté se odryje zemina pro navržené skladby povrchů. Plán výkopu se odvodní příčným a podélným sklonem.

7.8 Výsadba stromů Doba vhodná pro výsadbu Opadavé dřeviny je nutno zpravidla vysazovat v době vegetačního klidu. Stálezelené dřeviny se zemními baly lze vysazovat po celý rok, s výjimkou doby rašení. Hrnkované a kontejnerované rostliny se mohou sázet po celý rok. (V ČR se vzhledem ke klimatickým podmínkám nedoporučuje vysazovat za mrazu a do zmrzlé půdy, s výjimkou vzrostlých dřevin přesazovaných s mrazovými baly.)30 Vhodné upřednostnění podzimní výsadby. Ošetření rostlin před výsadbou Řez korunky se provádí podle druhu, tvaru, zdravotního stavu a velikosti korunky. V případě jarní výsadby se provádí hlubší řez než u výsadby podzimní. Výsadba stromů Výsadba bude prováděna na přírodě blízkém stanovišti, bodově do speciálního substrátu určeného dle vlastností stanoviště. Po vykopání bude konická výsadbová jáma prolita vodou. Při vlastní výsadbě stromů budou do dna jámy zatlučeny kotevní tyče a poté bude proveden podsyp balu substrátem a štěrkem a bude aplikováno 20 ks hnojivých tablet Sylvamix Forte. Po umístění rostliny

ČSN 83 9021. Technologie vegetačních úprav v krajině - Rostliny a jejich výsadba. Český normalizační institut. 2006, 12 s. 30

Výsledky

73

do výsadbové jámy bude bal ukotven kotevním systémem Kotvos KSZB1 a zasypán a substrát bude sešlápnutý a prolitý vodou. Pokud bude při výsadbě zjištěno, že výsadbová jáma nepropouští dostatečně vodu a hrozí tzv. „květináčový efekt“ bude nutné vytvořit drenáž a odvodnění výsadbové jámy! Následně bude kmen dřeviny omotán rákosovou rohoží proti mechanickému poškození kmene. Dokončovací práce Po vysazení dřeviny bude vytvořena závlahová mísa, rozprostřená 10 cm vrstva z drcené borky resp. z 10 cm oblázků a rostlina bude zalitá 200 l vody první týden po výsadbě, každý druhý den, pak až do konce vegetace 400 l vody týdně. Dle klimatických podmínek interval zkrátíme či prodloužíme

7.9 Záhonová výsadba keřů Doba vhodná pro výsadbu Obdobná jako u výsadby stromů. Kontejnerované rostliny je možné vysazovat kdykoliv během roku. Příprava stanoviště Povrch záhonů bude plošně zryt a urovnán. Po vzejití plevelů bude provedeno chemické odplevelení na široko herbicidem Roundup (4-5 l/ha). Po reakci plevelů na herbicid následuje hnojení kompostem 20 kg/m2. Kompost bude do půdy zapracován frézováním a u zbytkových ploch rytím a následuje celkové urovnání povrchu. Zbytky plevelů, kořenů a kamenů budou odstraněny vyhrabáním. Jemné urovnání povrchu bude provedeno hrabáním. Ošetření rostlin před výsadbou Dřevinám budou zastřižena odumřelá kořenová zakončení na zdravé dřevo. Nadzemní část bude zastřižena podle druhu keře tj., schopnosti snášet řez, min. na tři očka. Nadzemní část u trvalek bude zastřižena podle druhu a doby výsad-

74

Výsledky

by. U rostlin přezimujících v podzemních orgánech může být na podzim odstraněna celá nadzemní část. Výsadba Vyhloubení jamek bez výměny půdy o velikosti odpovídající 1,5 násobku velikosti kontejneru resp. kořenového systému. Výsadba keřů a trvalek s aplikací jedné tablety hnojiva Silvamix forte. Dokončovací práce Po výsadbě budou záhony zamulčovány mulčem z drcené borky v síle min. 8 cm (borová se smrkovou 1:1).

7.10 Založení trávníku Doba vhodná pro založení trávníku Vhodná doba pro založení trávníku je s ohledem na navržený automatický zavlažovací systém od 15. dubna do 15. října . Vlastní založení Založení trávníku bude provedeno formou výsevu. Druh použité travní směsi bude složen z druhů z kategorie luxusních travních směsí např. od firmy Agrostis Trávníky, s.r.o. Doporučená travní směs: VV-2 Luxusní okrasná směs Kostřava červená dlouze výběžkatá ´Bossanova´ 10%, Kostřava červená krátce výběžkatá 25% (´Musette´ 10%, ´Barpearl´ 15%), Kostřava červená trsnatá 25% (´Bargreen II´ 10%, ´Musica´ 15%), Kostřava drsnolistá ´Hardtop´ 15%, Lipnice luční 25% (´Barhelene´ 15%, ´Linares´ 10%)

Výsledky

75

Dokončovací práce Po výsevu bude trávníková plocha zavlažena 20 l/m2. Při dodržení správných podmínek začne trávník vzcházet cca po třech týdnech. První seč se provádí tehdy, až průměrná výška porostu dosahuje 10 cm a to zásadně ostře nabroušeným ostřím žacího nářadí na výšku 5 - 6 cm. Poté je vhodné celou nadále zavlažovat (25-30 mm/týdně) a sekat.

7.11 Výsadba květin Doba vhodná pro výsadbu U kontejnerovaných trvalek je možná výsadba kdykoliv během roku. Letničky z předpěstované sadby budeme vysazovat v termínu od 15.5. Příprava stanoviště Záhony budou tvořeny substrátem ve složení kompost – písek – ornice v poměru 1:1:1. Ošetření rostlin před výsadbou Nadzemní část u trvalek bude zastřižena podle druhu a doby výsadby. U rostlin přezimujících v podzemních orgánech může být již na podzim odstraněna celá nadzemní část nebo časně z jara. Výsadba Vyhloubení jamek bez výměny půdy o velikosti odpovídající 1,5 násobku velikosti kontejneru resp. kořenového systému. Výsadba a trvalek s aplikací jedné tablety hnojiva Silvamix forte. Letničky vysazujeme bez nutnosti přihnojení.

76

Výsledky

Dokončovací práce Po výsadbě budou záhony zamulčovány mulčem z drcené borky v síle min. 5 cm (borová se smrkovou 1:1 jemně mletá). Letničkové záhony ponecháme bez mulče.

7.12 Výsadba zelenin Doba vhodná pro výsadbu Dle konkrétního návrhu jednotlivých druhů. Příprava stanoviště Na podzim provedeme ručně rytí záhonů. Na jaře pozemek ručně uhrabeme. Výsadba Dle specifikace druhu.

7.13 Požadavky na rostliny při dodávce Obecné požadavky Listnaté stromy budou dodány pouze se zemními baly. Obvod dle specifikace v seznamu rostlin. Výška kmene se měří od kořenového krčku ke koruně a obvod kmene se měří 100 cm nad kořenovým krčkem, minimálně 2,8 m. Rostliny musí odpovídat požadavkům ČSN 464902-1 všeobecné ukazatelé jakosti: - kmen rovný, bez kazu, se zahojením po odstraněném obrostu - koruna plně vyvinutá s jedním terminálním výhonem, u kulovité formy nejméně tři hlavní výhony bez terminálního výhonu

Výsledky

77

- zemní baly pevné a dobře prokořeněné úměrné velikosti rostliny, u prostokořených kořenový systém dobře vyvinutý nepoškozený, odpovídající obvodu kmene a velikosti koruny - musí být bez chorob a škůdců a jimi způsobených poškození, s kořeny zdravými - dřeviny musí být opatřeny trvanlivou jmenovkou Listnaté keře Obecně: Výšková kategorie vysazovaných dřevin bude; min. 50 cm u druhů dosahující velikost v dospělosti nad 150 cm, min. 30-40cm u druhů dosahující velikost v dospělosti od 80 do 150 cm, kořenový systém musí odpovídat danému kultivaru. Keře standardní musí být nejméně jednou přesazené s pěti výhony a šířka musí být v souladu s výškou a typickým růstem kořenový systém u prostokořených jedinců musí být dobře vyvinutý a přirozeně rozvětvený bez deformací zemní baly pevné a dobře prokořeněné úměrné velikosti rostliny musí být bez chorob a škůdců a jimi způsobených poškození, s kořeny zdravými. Keře pro živý plot musí být v souladu se zadáním velikost v seznamu rostlin, s typickým růstem zemní baly pevné a dobře prokořeněné úměrné velikosti rostliny musí být bez chorob a škůdců a jimi způsobených poškození, s kořeny zdravými. Trvalky Obecně: Rostliny musí mít vlastnosti rodu, druhu, odrůdy, kultivaru. Musí být zásadně dodávány v pěstebních nádobách (min vel. P9) a musí být dobře proko-

78

Výsledky

řeněné. Trvalky rostoucí v trsech a rozmnožující se dělením musí být dodávány až druhým rokem, tj. po uplynutí vegetační doby, s dobře prokořeněným balem. Rostliny musí odpovídat těmto požadavkům: - musí být čerstvé, svěží popřípadě zavadlé na takový stupeň, aby po následném ošetření dosáhly původní svěžesti, bez mechanického a chemického poškození porušující vzhled - musí být bez chorob a škůdců a jimi způsobených poškození, s kořeny zdravými, tvořícími kompaktní kořenový bal, s výhony a pupeny silnými a nepoškozenými.

7.14 Ochranná opatření u ponechaných dřevin Situace na stavbě Ohrožení těchto stromů vlivem stavby spočívá převážně ze strany pohybu mechanizace po stavbě a následných terénních úpravách. V případě, že by koruny stromů zasahovaly do pracovního prostoru stavebních strojů, tak budou vyvázány, aby se předešlo jejich poškození. V případě, že by některé větve zasahující do pracovního prostoru stavebních strojů byly tak silné, že by je nebylo možné vyvázat, bude jejich řez prováděn arboristou. Terénní úpravy budou prováděny s ohledem na stávající úroveň v kořenovém prostoru stromů tak, aby nedošlo k poškození při snižování resp. navážce. Síla případné navážky bude posouzena vždy pro konkrétní strom a situaci přímo na stavbě zahradním architektem nebo arboristou a bude o tom proveden zápis do stavebního deníku. Kmeny všech v mapě zaznačených stromů, budou preventivně opatřeny bedněním proti poškození.

Výsledky

79

7.15 Obecná ochranná opatření Vysvětlení pojmů kořenová zóna - je plocha půdy pod korunou stromů ohraničená okapovou linií koruny a zvětšená o 1,5 m po celém obvodu koruny, u sloupovitých forem zvětšená o 5 m po celém obvodu koruny. kořenový prostor – je vymezen kořenovým systémem rostliny. Ochrana před chemickým znečištěním Prostor kořenové zóny nesmí být znečištěn látkami škodlivými pro rostliny, půdu nebo životní prostředí. Ochrana před ohněm a jinými tepelnými zdroji Ohniště a jiné tepelné zdroje smějí být zřizovány nebo umísťovány ve vzdálenosti nejméně 5 m od okapové linie koruny stromů. Otevřené ohně mohou být zažehnuty se zřetelem na směr větru ve vzdálenosti nejméně 20 m od okapové linie stromů Ochrana před zamokřením nebo zaplavením Kořenová zóna stromů nesmí být nadměrně zamokřena či zaplavena v důsledku stavebních činností.

7.16 Ochrana před mechanickým poškozením Ochrana kmenů stromů Kmeny stromů v bezprostřední blízkosti výkopu a v manipulačním prostoru výkopové mechanizace je nutno obednit do výšky alespoň 2 m. Bednění se musí připevnit bez poškození stromu, vůči kmenu se musí vypolštářovat a nesmí být nasazeno bezprostředně na kořenové náběhy.

80

Výsledky

Ochrana koruny V místech pohybu mechanizace nebo stavby se musí větve překážející pohybu mechanizace vyvázat nahoru. Místa úvazků je nutno vypodložit vhodným materiálem (např. jutovou bandáží). Jakékoliv zásahy (řez, vyvazování větví, začišťování kořenových zakončení atp.) na stávajících stromech budou prováděna specializovanou arboristickou firmou respektive autorizovaným arboristou. Ochrana kořenů a kořenového prostoru V kořenovém prostoru se terén nesmí snižovat odkopávkami. Navážku je možné provést pouze v případě, že se tomu nelze vyhnout a to v tloušťce, která bude respektovat druhově specifickou snášenlivost, stáří a vitalitu jednotlivých stromů. Hloubení výkopů se nesmí provádět v kořenovém prostoru. Pokud se tomu ve výjimečných případech nelze vyhnout, musí být prováděn ručně a nesmí vést blíže než 2,5 m od paty kmene. Při hloubení výkopů nesmějí být přerušeny kořeny o průměru větším než 3 cm. Případná poranění je nutno ošetřit. Kořeny je možno přerušit jen hladkým řezem. Konce kořenů o průměru menším než 2 cm je nutno ošetřit růstovými stimulátory, kořeny o průměru větším než 2 cm je nutno ošetřit prostředky k ošetření ran. Kořenový prostor nesmí být trvale zatěžován chůzí nebo pojezdem, parkováním stavebních vozidel a mechanizmů. Jestliže se nelze vyhnout časově ohraničenému zatížení, je požadováno tuto plochu zakrýt rounem rozdělujícím tlak a alespoň 20 cm tlustou vrstvou vhodného drenážního materiálu, na nějž se položí pevná podložka z fošen nebo podobného materiálu. Pokud dojde k porušení většího množství silnějších kořenů může dojít k narušení stability stromu! V kořenovém prostoru ponechávaných stromů nebude skladován žádný stavební materiál ani zemina z pozemku. Ochrana kořenů před mrazem V případě provádění výkopových prací v termínu od 1. 11. do 31. 3. je nutno kořeny chránit před promrznutím např. silnou vrstvou geotextilie. Nejvhodnější termín pro provádění výkopových prací vzhledem k vegetačním nárokům dřevin

Výsledky

81

je po opadu listů do příchodu mrazů větších jak -5° C a na jaře po skončení mrazového období max. do poloviny dubna. Tato opatření bude také třeba provést, zůstane-li výkop dlouhodobě odkrytý – chránit kořeny před vysycháním. Ostatní nespecifikované opatření při provádění stavby se budou řídit podle ČSN DIN 18 920.

7.17 Rozvojová péče o vegetaci a záruky ze strany zhotovitele Rozvojová péče o vegetaci Náležitou pozornost bude nutné věnovat kompletní odborné údržbě a vhodně sjednané záruční lhůtě (povýsadbový řez, první zálivka stromu při výsadbě, v průběhu minimálně následujících tří let – pravidelná zálivka, výchovný a opravný řez stromů, kontrola kotvení a úpravy výsadbové mísy). Údržba zeleně po dobu min. 2 roků od výsadby, včetně náhrad uhynulé zeleně dle normy ČSN DIN 18 919 ( 83 90 51)

7.18 Záruky na rostlinný materiál Zhotovitel zaručí, že veškerý odumřelý, umírající, nemocný nebo slabý rostlinný materiál, který je součástí části realizace za kterou je zodpovědný, bude vyměněn v nejbližším možném termínu pro výsadbu. Záruční doba by měla trvat alespoň dva roky od převzetí výsadeb nebo zakázky a předpokládá, že v jejím průběhu bude rostlinnému materiálu i jeho vybavení (kotvení, zálivkové místy atd.) poskytnuta odpovídající péče. Záruka by se neměla vztahovat na poškození nebo zničení způsobené živelnou katastrofou, extremním počasím nebo jiným meteorologickým stavem netypickým pro dané území, vandalismem nebo zaviněním ze strany majitele. Povýsadbová rozvojová péče je většinou dělena na dvě části: –záruční péče

82

Výsledky

–běžná péče Záruční péče se vztahuje na dobu výsadby a těsně po ní, a to včetně zálivky, tato péče později zahrnuje pouze opravy kotvení a základní výchovný řez a to až po dobu dvou let. Běžná péče, za kterou je odpovědný investor nebo jím pověřená osoba to od chvíle kdy investor převezme hotové dílo. Zanedbání běžné péče je důvodem ke ztrátě záruky. Obsahem běžné péče by měla být především pravidelná zálivka. Pravidelnost zálivky určujeme dle druhu a velikosti daného rostlinného materiálu, stanoviště a meteorologických podmínkách. Péče o trávníky a to hlavně pravidelné sekání, hrabání, zálivka, hnojení a provzdušňování. Výchovný a zdravotní řez, a to včetně ošetření řezných ran. Odplevelování, tak aby nedošlo k poškození výsadeb a byla zajištěna vizuální efektivnost výsadeb. Aplikace ochranných prostředků, pokud to bude nutné, aby dřeviny nenapadly, nebo nezničily houbové choroby, hmyz atd. Opravu vyvázání, kolíků, zálivkových mís. Vhodné objednat běžnou péči u zhotovitele zahradních úprav, neboť v případě úhynu nebo poškození dřevin je odpovědný jeden subjekt.

7.19 Obecné normy a požadavky Při provádění všech prací budou dodržovány veškeré platné normy, zákony a obecně závazné předpisy vztahující se k dané fázi, činnosti, postupu, prvku a provedení. Dojde-li k rozporu ve výkladu či znění dvou a více souběžných předpisů, bude se zhotovitel řídit přísnějším zněním.

Výsledky

83

Během procesu navrhování nelze potlačit a zcela eliminovat veškeré problémy, které mohou nastat při realizaci projektu, veškeré vzniklé problémy, které nelze řešit standardními postupy budou konzultovány s autorem projektové dokumentace. Veškeré práce, výběr materiálu, jeho vlastnosti, jakožto i ostatní kvalitativní a bezpečnostní faktory musí splňovat příslušné normy ČSN / DIN, níže jsou uvedeny normy usměrňující tyto požadavky pro vegetační úpravy v krajině, počínaje v to i sídla, t.j. v zastavěném i nezastavěném území. Veškeré práce, výběr materiálu, jeho vlastnosti, jakožto i ostatní kvalitativní a bezpečnostní faktory, které nejsou součástí těchto níže uvedených norem, budou probíhat podle norem ČSN / DIN vztahujících se k danému prvku a postupu. ČSN 83 9011 Technologie vegetačních úprav v krajině – práce s půdou (navíc jsou zde definovány substráty a stanoveny požadavky na jejich využití) ČSN 83 9021 Technologie vegetačních úprav v krajině – Rostliny a jejich výsadba ( zjednodušuje ustanovení o přepravě rostlin a zpřísňuje ustanovení o prosvětlovacím řezu rostlin se zemními baly) ČSN 83 9031 Technologie vegetačních úprav v krajině – Trávníky a jejich zakládání ČSN 83 9041 Technologie vegetačních úprav v krajině – Technicko-biologické způsoby stabilizace terénu (stabilizace výsevy, výsadbami, konstrukcemi ze živých a neživých materiálů a stavebních prvků, kombinované konstrukce) ČSN 83 9051 Technologie vegetačních úprav v krajině – Rozvojová z udržovací péče o vegetační plochy ČSN 83 9061 Technologie vegetačních úprav v krajině – Ochrana stromů, porostů a vegetačních ploch při stavebních pracích ( aktualizace v oblasti preventivních opatření pro ošetření stromů, zlepšení ochrany stromů proti mechanic-

84

Výsledky

kému poškození a ochrany kořenového prostoru při navážkách zeminy, výkopech rýh, při ztrátě kořenů a při zařizování základů staveb). ČSN 464902-1 Výpěstky okrasných rostlin ( www.svaz-skolkaru.cz)

7.20 Autorský dozor Změny projektové dokumentace zahradních úprav Veškeré změny projektové dokumentace zahradních úprav provedené a navrhované ostatními profesemi, musí být schváleny autorem projektu, který v případě neakceptování předkládaného řešení navrhne alternativní postup. Zhotovitel v případě jakýchkoliv nejasností, sporů a konfliktů neprodleně informuje autora projektu a požádají ho o stanovisko. Autorský dozor, proběhne minimálně v tomto sledu, není-li dohodnuto jinak: Vstupní prohlídka Proběhne po výběrovém řízení na zhotovitele za účasti investora a zhotovitele. Jejím cílem je prezentovat projekt, zodpovědět otázky ohledně projektové dokumentace, zhotovení a další nejasnosti. Plánovaný průběžný autorský dozor Na základě provádění prací proběhne autorský dozor, kdy bude odsouhlasen postup prací a konzultovány případné problémy a detaily. Závěrečná prohlídka Proběhne 14 dní po ukončení prací za přítomnosti investora i zhotovitele a bude zkontrolováno provedení prací, kvalita materiálu atd. Z kontrolního dne bude vyhotoven protokol s případnými vadami, po jejichž napravení investor proplatí zhotoviteli zahradních úprav závěrečnou fakturu.

Výsledky

85

Finální kontrola Proběhne po dvanácti měsících od závěrečné prohlídky za účasti investora i zhotovitele. Z kontroly bude zpracován protokol, pokud budou nalezeny chyby v provedení, budou v tomto protokolu uvedeny a investor bude po zhotoviteli požadovat jejich nápravu.

86

Výsledky

8. Metodika obnovy zahrad funkcionalistických vil

Tab. 1 Znázornění postupu obnovy zahrad funkcionalistických vil (zdroj: vlastní práce)

1. Zahrady památkově chráněné Zahrady památkově chráněné jsou zahrady, které jsou dle zákona č. 20/1987 Sb. prohlášeny za kulturní památku ministerstvem kultury České republiky a jsou

Výsledky

87

zapsány v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky, který vede odborná organizace státní památkové péče. Česká republika se svými podpisy připojila k dodržování mezinárodních dokumentů pro nakládání s památkami, které doplňují zákon o státní památkové péči. Jsou to zejména: Benátská Charta z roku 1964 (mezinárodní charta o zachování a restaurování památek a sídel). Florentská charta z roku 1981 (o ochraně historických zahrad), která v čl. 1 definuje historickou zahradu jako architektonickou a vegetační kompozici, jež je z hlediska dějin nebo umění celospolečensky významná, a jako taková je považována za památku. Tento dokument hovoří i o rostlinném materiálu, coby živé složce kompozice s charakterem pomíjivosti, a tudíž i nutnosti její obměny a specifiky přístupu. Vyjmenovává také jednotlivé prvky architektonické kompozice patřící do zahrady a zcela jednoznačně zdůrazňuje nutnost chápat zahradu a park jako nedílnou součást stavby, která dohromady tvoří hodnotný areál. Metodické kroky u obnovy památek zahrad funkcionalistických vil by měly být následující: 1) Pasport zeleně Textový a grafický záznam základních údajů o objektu nebo více objektech zeleně, skladbě a množství zastoupených prvků zeleně, pořízený k určitému datu.31 2) Dendrologický průzkum Dendrologický průzkum je soubor činností metodicky zaměřených na poznání vybraných vlastností dřevin (DVP) vyplývajících z jejich biologické podstaty a na posouzení jejich dendrologického potenciálu. Jedná se o základní hodnocení dřevin. Výsledkem je posouzení dendrologického potenciálu objektu.

ČSN 83 9001. Sadovnictví a krajinářství - Terminologie - Základní odborné termíny a definice. Český normalizační institut. 1999, 36 s. 31

88

Výsledky

3) Hodnocení dřevin pro potřeby památkové péče Hodnocení dřevin pro potřeby památkové péče představuje rozšíření dendrologického průzkumu o další aspekty poznání, využitelné pro potřeby památkové péče. Metodicky je tento další cíl poznání realizován vymezením speciálního modulu pro potřeby památkové péče. Hodnocení by mělo zahrnovat: Hodnocení původnosti dřevin v kompozici Historickou vhodnost dřevin Význam dřevin v kompozici Výkonová fáze by měla zahrnovat: Provedení profesních výkonů pro přípravu projektu [PPR] Provedení profesních výkonů pro zpracování návrhu/studie zahradní úpravy/stavby [STS] Provedení profesních výkonů pro zpracování a sestavení dokumentace k návrhu na vydání územního rozhodnutí o umístění stavy [DUR] Provedení profesních výkonů pro zpracování a sestavení dokumentace k žádosti o stavební povolení pro stavbu [DSP] Provedení profesních výkonů pro zpracování dokumentace pro povolení stavby [DPS] Provedení profesních výkonů pro zpracování podkladů pro výběr dodavatele/zhotovitele stavby – sestavení tendrové/zadávací dokumentace [DZS] Provedení profesních výkonů při výběru dodavatele/zhotovitele stavby – zadání realizace stavby [VDS]

Výsledky

89

Provedení profesních výkonů autorského a investorského technického dozoru při provádění stavby [ATD,ITD] Provedení profesních výkonů po dokončení stavby a uvedení stavby do užívání [SKP]32 2. Zahrady bez památkové ochrany Zahrady bez památkové ochrany jsou zahrady, jež nejsou dle zákonu č. 20/1987 Sb., prohlášeny za kulturní památku. Tyto zahrady se tak řídí především těmito stěžejními zákony: zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech V mnohých případech, není zahrada funkcionalistických vil prohlášena za kulturní památku, přestože splňuje podmínky v § 2 zákonu 20/1987. Jedná se o významný doklad historického vývoje. V zahradách je zachován původní sortiment rostlin v nezměněné dispoziční kompozici a má přímý vztah s významnou osobností a historickými událostmi. Tyto zahrady čekají na své objevení a prohlášení za kulturní památky, do té doby totiž nejsou dostatečně legislativně chráněny. Zahrady bez památkové ochrany mohou být stejně jako zahrady památkově chráněny velmi významné. Při obnově tedy více záleží na přístupu a osvícenosti jejího majitele.

WikiArch: Encyklopedie stavění architektury. [online]. [cit. 2015-04-29]. Dostupné z: http://www.wikiarch.cz/wiki/ 32

90

Diskuze

9. Diskuze V úvodu diplomové práce je čtenáři nastíněna stručná charakteristika základních pojmů formující obsah práce a prvky typické pro zahrady funkcionalistických vil. Zpracování tématu sebou nese vyjádření odborné literatury a dostupných mapových a obrazových podkladů, tak i vlastní závěry z terénních šetření. Práce se pokouší tyto informace dále prakticky zhodnotit na příkladu modelového území Volmanovy vily v Čelákovicích a podává komplexní informace o historii i současném stavu areálu. Přínos diplomové práce spočívá ve snaze připravit veškeré podklady pro jednotlivé stupně dokumentace včetně postupu prací pro všechny stupně projektu a následnou péči. Řešení navrhovaného managementu obnovy je zcela reálné a aplikované na konkrétní funkční, přírodní a provozní vazby s ohledem na velikost, význam a unikátnost celého areálu s přihlédnutím k současným realizačním možnostem investora. Cílem je metodicky správný postup obnovy, který se může stát podkladem pro zpracování navazujícího projektu. Stěžejní částí práce je zobecnění do metodického postupu, což komplikuje fakt, že dochované objekty jsou velmi jedinečné a jako k takovým je třeba k nim přistupovat. Všechny objekty bezesporu zásadně ovlivnil vývoj událostí po roce 1939 a 1948. Většina stavebníků byla nucena odejít a objekty se musely přizpůsobit novým funkcím. Až po roce 1989 se začíná projevovat zájem o tyto objekty a postupně je přistupováno k jejich rekonstrukcím. Období funkcionalismu se v posledních letech těší stále většímu počtu příznivců. Postupně se začínají prolomovat ledy a i zahradní umění dlouhou dobu zaostávající za stavební architekturou se dostává do zájmu odborné i laické veřejnosti. Dá se předpokládat, že dojde k znovu objevení dosud neprobádaných a nepopsaných zahrad. Na zvyšující se poptávku po obnovách a potřebu vzniku metodických postupů je v současné době v areálu vily Stiassny, zřizováno Centrum obnovy památek architektury 20. století. To bude zaměřovat svou činnost na tvorbu metodik, edukační,

Diskuze

91

poradenské a konzultační aktivity. Součástí činnosti tohoto centra bude také podrobná příprava a tvorba metodiky pro péči a obnovu zahrad funkcionalistických vil.

92

Závěr

10. Závěr Smyslem této diplomové práce je vytvoření podrobného managementu obnovy pro konkrétní modelový objekt Volmanovu vilu v Čelákovicích. Z vypracované inventarizace dřevin vyplívá, že z důvodu špatného zdravotního stavu je nutné pokácet položky označené sadovnickou hodnotou 5. Podle výsledků arboristického průzkumu je nutné provést u řady stromů pěstební opatření a dle požadovaného intervalu zajistit jejich další pravidelnou kontrolu. Z provedených rozborů historických dokumentů byly zjištěny nepůvodní objekty určené k asanaci. Dle rozboru historických podkladů navrhuji do parku navrátit jeho původní součásti zahradních úprav jako je např. kuchyňská zahrada, ovocný sad, letničkový záhon. Tyto objekty z důvodu zástavby části areálu nemohou být obnoveny na původních místech v původní velikosti, ale přesto si zaslouží obnovení alespoň v menším formátu. Dále navrhuji obnovení unikátního střešního záhonu a navrácení dochovaných soch na jejich původní místo. Výkonová fáze projektu by měla být doplněna o další relevantní, profesní výkony. Zároveň bylo zjištěno, že je potřeba ke spolupráci přizvat další specialisty a osoby se zvláštní způsobilostí. Novou výsadbou zajistit zachování obsaženého principu konkrétních vegetačních prvků. Z vypracovaného harmonogramu vyplívá, že na uskutečnění celého projektu je třeba počítat s časovým intervalem 2 let a 1 měsíce. Předprojektová, projektová a zadávací fáze zabere 45% celkového času projektu a na prováděcí fázi připadne zbylých 55%. Předkládaná práce dokládá historický vývoj parku a na základě provedených průzkumů stanovuje podrobný návrh pěstebních opatření a stanovuje jednotlivé kroky managementu vedoucího k obnově areálu. Snahou je citlivě evokovat a zároveň respektovat historické souvislosti, avšak ve zcela nových souvislostech a funkcích. Práce je tedy východiskem a návodem, jaké opatření a postupy by se měly provést v případě realizace obnovy této významné památky zahradního umění.

Souhrn a resume

93

11. Souhrn a resume Souhrn Diplomová práce se věnuje tématu managementu obnovy zahrad funkcionalistických vil. Zjištěné výsledky z archivního bádání jsou konfrontovány s informacemi nabytými terénním průzkumem a studiem ukázkových projektů obnovy zahrad funkcionalistických vil. Teoretické znalosti jsou prakticky aplikovány na modelovém objektu Volmanovy vily v Čelákovicích. Pro tento objekt byl připraven seznam podkladů a postup kroků pro jednotlivé stupně dokumentace, postup prací pro jednotlivé stupně dokumentace od investičního záměru po realizaci stavby a stanovení následné péče. Výsledky práce jsou zobecněny v metodickém postupu. Klíčová slova Funkcionalismus, management obnovy, Volmanova vila. Resume The diploma thesis deals with the topic of the management of the renovation of gardens of functionalist villas. The results of the archival research are confronted with informations obtained through field research and study of sample projects of the renovation of gardens of functionalist villas. Theoretical knowledge is practically applied to the model building of Volman villa in Čelákovice. The list of background documents and the schedule of steps for each level of documentation, the schedule of works for each level of documentation from investment plan to realization of the construction including the assessment of aftercare have been prepared for this building. The results of the thesis have been generalized in the methodical approach. Key words Functionalism, management of the renovation, Volman villa.

94

12. Seznam použité literatury a pramenů Literatura: AMBERGER, Eva-Marie. Sergius Ruegenberg: Architekt zwischen Mies van der Rohe und Hans Scharoun: [Berlinische Galerie, Museumspädagogischer Dienst Berlin, 2000]. Berlin: Berlinische Galerie, 2000. 232 s. ISBN 3-927873-60-8. BULÍŘ, Pavel. Koncept osnovy přednášek: Studijní materiál pro předmět Arboristika pro MZKU. ZF MENDELU. Lednice, 2013. ČERNÁ, Denisa. Předprojektová příprava obnovy památky krajinářské architektury. Lednice, 2013. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce Přemysl Krejčiřík. ČSN 18919. Sadovnictví a krajinářství - Rozvojová a udržovací péče o rostliny. Český normalizační institut. 2006, 12 s. ČSN 18919. Sadovnictví a krajinářství - Rozvojová a udržovací péče o rostliny. Český normalizační institut. 2006, 12 s. ČSN 83 9001. Sadovnictví a krajinářství - Terminologie - Základní odborné termíny a definice. Český normalizační institut. 1999, 36 s. ČSN 83 9011. Technologie vegetačních úprav v krajině - Práce s půdou. Český normalizační institut. 2006, 20 s. ČSN 83 9021. Technologie vegetačních úprav v krajině - Rostliny a jejich výsadba. Český normalizační institut. 2006, 12 s. ČSN 83 9031. Technologie vegetačních úprav v krajině - Trávníky a jejich zakládání. Český normalizační institut. 2006, 12 s. ČSN 83 9041. Technologie vegetačních úprav v krajině - Technicko-biologické způsoby stabilizace terénu - Stabilizace výsevy, výsadbami, konstrukcemi ze

Seznam použité literatury a pramenů

95

živých a neživých materiálů a stavebních prvků, kombinované konstrukce. Český normalizační institut. 2006, 28 s. ČSN 83 9051. Technologie vegetačních úprav v krajině - Rozvojová a udržovací péče o vegetační plochy. Český normalizační institut. 2006, 12 s. ČSN 83 9061. Technologie vegetačních úprav v krajině - Ochrana stromů, porostů a vegetačních ploch při stavebních pracích. Český normalizační institut. 2006, 8 s FIERLINGER, Otakar. Zahrada a obydlí: základní zásady zahradní komposice. V Praze: Jan Laichter, 1938. 55 - [IV] s. Umění a řemesla; kniha 14 GIRSA, Václav. Předprojektová příprava a projektová dokumentace v procesu péče o stavební památky. Vyd. 1. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2004, 167 s. ISBN 80-010-2990-5. JONEŠOVÁ, Eva. Rehabilitace areálu Volmanovy vily park: současný stav. 1:500. Čelákovice, 2005, č.1. KOBLÍŽEK, Jaroslav. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků: klíč. Vyd. 1. Tišnov: Sursum, 2000, 445 s. ISBN 80-857-9986-3. KOULA, Jan E. Obytný dům dneška: Stanislav Kraus, Václav Lenc, Miloslav Prokop, Jan Roller, Jaroslav Svoboda, Eduard Zika. V Praze: Družstevní práce, 1931. 367, [1], 24 s. Orbis Pictus. Nová řada; Sv. II. KREJČIŘÍK, Přemysl, ed. Krajinářská architektura a proměny historických prostorů: sborník z odborného semináře se zahraniční účastí a kolokvia kateder zahradní a krajinářské architektury konané u příležitosti 85. výročí založení MZLU: 22.-24.9.2004, Lednice. Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2004. 109, [9] s. ISBN 80-7157-823-1.

96

KREJČIŘÍKOVÁ, Kamila a Přemysl KREJČIŘÍK. Obnova zahrady vily Tugendhat: DPS. Brno, 2006. KREJČIŘÍKOVÁ, Kamila. KREJČIŘÍK, Přemysl: Vila Tugendhat-souborné umělecké dílo Zahrada - park - krajina: odborný časopis oboru sadovnictví a krajinářství. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2002, roč. 12,

č.

5.

ISSN

1211-1678.

Dostupné

z: http://www.zahrada-park-

krajina.cz/index.php KUMPÁN, Josef. Besídka jako praktický a estetický doplněk zahrady. Zahradnické listy. 1938, XXXV. KUMPÁN, Josef. Novodobá zahrada: hlavní zásady při zakládání nebo přeměňování zahrad domácích. Praha: Československé zahradnické listy, 1920. 46 s. LINHARTOVÁ, Denisa. Tenis. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 103 s. ISBN 978-80247-2703-5. MAREČEK, Jiří a kol. Zahrada a její uspořádání. 1. vyd. Praha: SZN, 1975. 287, [6] s. Rostlinná výroba. MAZANEC, Michal, ed. a KŘENKOVÁ, Jitka, ed. Přehled judikatury z oblasti stavebního práva. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2008. xxxv, 1434 s. Přehledy judikatury; sv. 47. ISBN 978-80-7357-296-9. NOVÝ, Zdeněk. Areál Volmanovy vily v Čelákovicích: Stavebně historický průzkum. Praha, 1998. ONDRÁK, Libor. Projektové řízení staveb. Brno, 2010. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce Helena Chládková.


97

PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Božena et al. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 1999. 521 s., [32] s. obr. příl. ISBN 8085983-55-9. PEJCHAL, Miloš a ŠIMEK, Pavel. Metodika hodnocení dřevin pro potřeby památkové péče. Lednice: Mendelova univerzita v Brně, 2012, 60 s PLOS, Jiří a kol. Praktická příručka plánování území a projektování staveb: výklad standardů výkonů a dokumentace, technických norem a postupů pro architekty, urbanisty a inženýry. Praha: Dashöfer, ©2001-c2004. sv. (na volných l.). ISBN 80-86229-26-2. POLÁKOVÁ, Jana, ed. Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního dědictví. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2007- . sv. ISBN 978-80-87104-14-9. ROUŠAR, Ivo. Projektové řízení technologických staveb. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 255 s. ISBN 978-80-247-2602-1. SEDLÁK, Jan. Slavné brněnské vily: 77 domů s příběhem. 1. rozš. a přeprac. vyd. v jazyce českém. Brno: Foibos Books, 2013, 290 s. Slavné vily. ISBN 97880-87073-62-9. ŠKROBÁNEK, František. Vilové zahrady. Československé zahradnické listy. 1925, roč.12, č.4 VANĚK, Josef, ed. Alpinum v zahradě: 58 osmibarevných fotografií [grafika]. Chrudim: Nákladem Zahrady (Josef Vaněk), 1941. 12 s., 57 obrazových listů. VEVERKA, Přemysl. Slavné pražské vily. 2., rozš. vyd. Praha: Foibos, 2006, 204 s. ISBN 80-903661-1-2. VOKÁČ, Rudek. Zahradní nábytek. Naše zahrádka: Praha: Ferdinand Macháček, 1915, IV, č. 5.

98

ZÁMEČNÍK, Roman. Hodnocení vývoje a kompozice historické zahrady - modelový objekt Vila Stiassni, Brno. Lednice, 2010. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce doc. Dr. Ing. Dana Wilhelmová. ZÁMEČNÍK, Roman. Zahradně architektonická tvorba v meziválečném období. Lednice, 2012. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce Dana Wilhelmová. Internetové zdroje: Česká republika. Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. In: Sbírka zákonů České republiky. 1987. Dostupné z: https://portal.gov.cz/app/zakony /zakon.jsp?page=0&nr=20~2F1987&rpp=15#seznam Česká republika. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. In: Sbírka zákonů České republiky. 1992. Dostupné z: http://www.mzp.cz/www/ platnalegislativa.nsf/d79c09c54250df0dc1256e8900296e32/58170589e7dc0591c12565 4b004e91c1?OpenDocument Česká republika. Zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. In: Sbírka zákonů České republiky. 2002. Dostupné z: https://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=139~2F2002&rpp=15#s eznam Česká republika. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 2006. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&fulltext=&nr=183~2F200 6&part=&name=&rpp=15#seznam Česká republika. Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb. In: Sbírka zákonů České republiky. 2006. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony /zakonPar.jsp?page=0&idBiblio=63138&nr=499~2F2006&rpp=100#local


99

Mapy.cz. 2015. MAPY.CZ [online]. [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: http:// www.mapy.cz/zakladni?x=15.6252330&y=49.8022514&z=8 Webdesing by iMagic. npu.cz [online]. 2003-2013 [cit. 2013-24-4]. Dostupné z: http://www.npu.cz/pro-odborniky/pamatky-a-pamatkova-pece/zakonymezinarodni-dokumenty/zakon-o-statni-pamatkove-peci/ WikiArch: Encyklopedie stavění architektury. [online]. [cit. 2015-04-29]. Dostupné z: http://www.wikiarch.cz/wiki/ Mapové podklady: Prohlížecí služba WMS – katastrální mapy. Prohlížecí služba WMS – katastrální mapy [online]. Dostupné z http://services.cuzk.cz/wms/wms.asp Ústní sdělení: PhDr. Dagmar Černoušková - kunsthistorička, odbornice na moderní architekturu, vede studijní a dokumentační centrum ve vile Tugendhat v Brně. Ing. Václav Kadleček - společník Vila VOLMAN k.s. Ing. Václav Kunc - společník Vila VOLMAN k.s. Ing. Pavel Stuchlík - společník Vila VOLMAN k.s. Ing. Roman Zámečník - student doktorského typu studia Zahradní a krajinářské architektury Mendelovy univerzity v Brně, dlouhodobě se zabývající obnovou zahrady meziválečného období

100

PŘÍLOHY

Přílohy

Management obnovy zahrad funkcionalistických vil

Recommend Documents