16
KRONIKY A KRONIKÁŘI Zpravodaj pro obecní kronikáře a vlastivědné pracovníky * od roku 1999
Pozvánka na III. celostátní setkání kronikářů do Lysé nad Labem Pokud v zásilce najdete informaci o uhrazení předplatného, nemáte zaplacený vstup do elektronické verze kronikářského zpravodaje. Prosíme o uhrazení částky 365 Kč do 10 pracovních dnů, jinak bude Vaše předplatné považováno za zrušené a Váš elektronický účet bude zrušen. Částku 365 Kč plaťte výhradně na účet číslo 185 146 478 / 0300 s platným variabilním symbolem. Novým zájemcům variabilní symbol rádi sdělíme – píšte na
[email protected]
Na stránky kronikářského zpravodaje přistupujte výhradně přes adresu http://regionplus.cz/kronika
V sobotu 13. února 2010 od 13,30 hod. se koná III. setkání kronikářů spojené s panelovou diskusí v rámci veletrhu REGIONY ČR na výstavišti v Lysé nad Labem (vzdáleno jen cca 150 od stejnojmenné železniční zastávky). Naskýtá se mimořádná příležitost se setkat, vyměnit si zkušenosti, názory, debatovat o našich současných problémech...
PROGRAM •
Mgr. Jaromír Košťák, pedagog, regionální novinář, spisovatel: Regionální tisk na úrovni obcí a měst. • PhDr. Michal Řezníček, ředitel SoA Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem: Digitalizace obecních kronik. • PhDr. Helena Lipavská, historik Polabského muzea Poděbrady: Matěj Minide (1776 – 1842) – poděbradský kantor a kronikář. • Mgr. Tomáš Hromádka, šéfredaktor kronikářského zpravodaje Kroniky a kronikáři: Kronikářská identita – kronikář ve vztahu k obci a občanům. • Marie Zdeňková, kronikářka Městské části Praha 15: Významná osobnost v dějinách obce – na příkladu Antonína Švehly. • Panelovou diskusi řídí Jan Řehounek. -------------------------------------------------------------------------------------------Na setkání kronikářů (i celý veletrh Regiony ČR) si lze stáhnout volnou - vstupenku na adrese http://regiony-cr.webnode.cz/
Na pomoc začínajícím i dlouholetým kronikářům bylo v roce 2006 vydáno aktualizované vydání publikace Kroniky, které můžete zdarma stáhnout z adresy: http://www.nipos-mk.cz/?p=2670
Kronika není jen kniha, ale i meteorologický deník
Opět se sešli kronikáři Karlovarského kraje
Kraselov - Letos oslaví Josef Vichr 75. narozeniny. Je obecním kronikářem, a jak sám říká, je na to velmi pyšný. "Po letech útlumu naše obec zase žije. Psát kroniku pro lidi, kteří chtějí pro svůj domov něco udělat, je pocta. A závazek," řekl v rozhovoru.
8.12.2009 se konal již šestý krajský seminář kronikářů obcí Karlovarského kraje. Tentokrát kronikáře přivítalo muzeum v Chebu. Hlavním tématem setkání byla digitalizace a webová prezentace obecních kronik. Součástí setkání bylo i vyhodnocení nejlepší obecní či městské kroniky. Mezi přednášejícími byl i historik PhDr. Jindřich Schwippel. thr
Píšete kroniku Kraselova dlouho? Od posledních komunálních voleb, kdy se starostkou stala Irena Uhlířová. Předtím ale kronikář takových šest let nefungoval. Tím posledním byl pan Uhlík. Když zemřel, tak kronika chvilku putovala z ruky do ruky, až zůstala na obecním úřadě. To ale znamenalo, že jste musel hledat události z doby, kdy nikdo kroniku nepsal. Něco jsem si pamatoval, některé události jsem získal od lidí v Kraselově. Nejsou tam detaily, ale všeobecně jsem tyhle roky dohromady nakonec dal. Například? Třeba to, že předchozí zastupitelstvo moc práce nevytvářelo a že jedinou jeho akcí byl obecní vodovod. I když s problémy. Nebo to, že v Kraselově přestal existovat sbor dobrovolných hasičů. Tedy nic veselého, ale to se nedá nic dělat. Věděl byste, od kdy se v Kraselově datuje kronika? To ne. Ale vím, že prvním kronikářem byl nějaký pan Slavíček, který tady dělal řídícího učitele. Kolik času kronikaření věnujete? Nato se odpovědět nedá, protože se snažím zachytit všechno, co se tu děje a vytváří. Každý rok například začínám zachycením klimatických podmínek. Píšu si do sešitu každý den teploty, zda prší, sněží, svítí sluníčko, je vítr a podobně. Takže jste i taková malá meteorologická stanice a deník zároveň . . . Máte pravdu. Pak celý měsíc po dekádách uzavřu, vyhodnotím a zanesu do kroniky. Hlavní události si také zapisuji, ale než je začnu dávat do kroniky, tak je upřesníme s paní starostkou. Jak jste se k psaní kroniky dostal? Víceméně jsem se přihlásil. Víte, o Kraselově se říkalo, že je to ves v pohraničí. Nic se tu nedělo. Nové zastupitelstvo to změnilo. První takovou velkou akcí bylo, že první rok po volbách se tu konalo setkání rodáků a slavilo se i 650 let od vzniku Kraselova. Prozradíte, jaký zápis chystáte v nejbližší době? Opravdu velkou loňskou akcí byla Stará Konopická. První Konopická se tady odehrála před dvaačtyřiceti lety. Druhá právě loni. To už za pěkný zápis stojí, nebo ne? Další velkou událostí byla rekonstrukce bývalé školy. Co vás osobně baví nejvíce? Baví mě historie, takže se zabývám starými šlechtickými rody v bývalém Prácheňském kraji. Dost podrobně jsem popsal téměř stovku rodů a mám rozdělané další z 15. a 16. století. Strakonický deník, 18.1.2009 PETR ŠKOTKO
Pardubický kronikář má pamětní desku Nová pamětní deska na budově v ulici Bratranců Veverkových připomíná od října 2009 významného pardubického učitele Františka Karla Potěšila (1864 1935). Potěšil mimo jiné založil spolek na podporu chudých dětí a muzeum na Kunětické hoře. Byl městským kronikářem a archivářem, přispíval do Ottova slovníku naučného a psal literární díla o pardubických dějinách. V roce 1931 byl jmenován čestným občanem města. thr
Kronikou Chebu můžete listovat na internetu Kroniku města s akvarely, pečlivě vyvedeným kaligrafickým písmem se zdobnými iniciálami a fotografiemi si mohou lidé nově prohlédnout i na internetových stránkách Chebu na adrese www.mestocheb.cz pod odkazem "naše město". K dispozici jsou zápisy z let 1993 až 2008. Kroniku, nedávno oceněnou jako nejhezčí v Karlovarském kraji, vede už 16 let kronikář Jindřich Turek. Thr
V Roudnici nad Labem našli staré kroniky Překvapení čekalo na začátku loňského léta dělníky při opravě zasedací místnosti radnice v Roudnici nad Labem. Našli totiž pod omítkou ukryté dveře. Po jejich vypáčení se objevil výklenek zcela zaplněný historickými dokumenty z 20. století. Mezi nimi byly i vzácné městské kroniky, po kterých město dlouho pátralo ale i děkovný dopis prezidenta Klementa Gottwalda, kterému bylo kdysi uděleno čestné občanství města Roudnice. Dokumenty v současné době studují pracovníci Podřípského muzea. Thr
Jirkovská kronikárna je otevřená V Chomutovské ulici (č. p. 409) v Jirkově na Mostecku je každý čtvrtek od 14,30 do 16 hodin otevřena kronikárna města Jirkova. Za první půlrok ji navštívilo pětadvacet dospělých. Na besedu přišly se svými učitelkami tři třídy s šestapadesáti žáky. školáci ze 4. ZŠ s sebou přinesli i svou práci - plakát s jirkovským znakem, který nyní zdobí zeď kronikárny. Kronikárna má svůj kroužek kronikářů, který mimo jiné zpracovává fotografie do historických alb. Red
Kronikářský rok v Ledenicích Rok 2009 byl z pohledu obecního kronikářství v městysi Ledenice na Českobudějovicku velmi významný. Na jeho počátku byla pořízena nová kniha, kterou se všemi náležitostmi doporučovanými metodickými příručkami a zákonem vyrobil knihař Ladislav Černý z Českých Budějovic. V první polovině roku došlo do této knihy k přepisu konceptu ročního zápisu za rok 2008, který schválila Rada městyse Ledenice na svém zasedání dne 1. dubna 2009. Další událostí bylo předání starších kronik (tři svazky, nejstarší z roku 1885) do Státního okresního archivu České Budějovice, které se uskutečnilo 5. listopadu 2008. Tato povinnost se podle zákona o archivnictví a spisové službě z roku 2004 vztahuje na všechny kroniky deset let po jejich dopsání (předchozí norma z roku 1956 hovořilo o lhůtě padesáti let). V archivu jsou kdykoli dostupné všem badatelům a v případě potřeby nám budou půjčeny (výstavy, besedy). Navíc jsme je získali zdarma v digitalizované podobě na elektronickém nosiči a jsou zpřístupněny nejširší veřejnosti také na internetových stránkách jihočeských archivů (www.ceskearchivy.cz – digitální archiv). Ve čtvrtek 12. listopadu 2009 uspořádala Místní knihovna Ledenice spolu s kronikářem městyse Bc. Jiřím Cukrem „Čtení z kroniky o letech 1989–1992 v Ledenicích.“ Setkání se konalo u příležitosti dvacátého výročí 17. listopadu a posluchači, kterých se sešly asi dvě desítky, si mohli prohlédnout i řadu dobových materiálů (noviny, volební lístky, fotografie) uložených v dokumentačních přílohách ke kronice. Kronikář aktivně spolupracuje s redakcí Lednického zpravodaje (články z dějin městečka, fotografie z akcí), kde publikuje i aktuality z oblasti kronikářství. Dne 24. března se zúčastnil kronikářského semináře v Českých Budějovicích. Je také autorem drobných vlastivědných článků na stránkách regionálních časopisů a na internetu, provádí redakční práce na knihách z produkce nakladatelství Bohumír Němec – Veduta a vydal průvodce po Novohradských horách. Bc. Jiří Cukr, kronikář městyse Ledenice
O kronikářích z hlediska profesní organizace Na jednom z nedávných seminářů, který pořádal v Pardubicích pražský SEKURKON, bylo navrženo založení organizace, která by měla hájit zájmy kronikářů. Nápad se zalíbil a hned na místě jsme získali první členy. V současné době probíhá registrace Sdružení kronikářů Čech, Moravy a Slezska o.s. na Ministerstvu vnitra ČR. V celé záležitosti figuruji jak předseda přípravného výboru. V současné době je naším sídlem SEKURKON s.r.o., Rašínovo nábřeží 50/26, 128 00 Praha 2. Účelem profesní organizace je sdružovat kronikářky a kronikáře obcí, měst, městských částí, případně dalších organizací a institucí, jako jsou okresní archivy, národní archiv ap. Počítáme i s dalšími sdruženími a partnerskými organizacemi. Z našich stanov dále vyplývá, že hodláme propagovat a popularizovat kronikářskou činnost a iniciovat náměty pro její rozvoj. Hodláme se podílet na přípravě legislativních textů, které se týkají kronikářské práce. Členy mohou být fyzické i právnické osoby České republiky se vztahem ke kronikářství a k regionální historiografii. Stanovy samozřejmě vymezují práva a povinnosti členů i orgánů Sdružení kronikářů Čech, Moravy a Slezska, jejích orgánů, jako jsou valná hromada nebo výbor, dále pak způsob jednání a hospodaření.
Na závěr mi dovolte pár osobních drobností. Přednáším v rámci seminářů kronikářskou praxi a Oral history. Rád uvádím příklady takových kolegů, kteří kromě vlastní kronikařiny dělají spoustu věcí navíc. Mám na mysli spolupráci s regionální tiskem, přípravu a vydávání příležitostných tiskovin v podobě historie obce, městské části, významných událostí. Sem patří např. publikace s názvem Poslední výstřely 2. světové války milínského kronikáře z Příbramska, historické přehledy obce pana kronikáře Trunečka, Historii vorařů z pera A.Kubíčka, kronikáře v Kamenném Přívoze na řece Sázavě, historický přehled vývoje Petrovic - Prahy 10 od Ing. P. Říhy nebo Osmičkové letopočty ... v podání PhDr. M. Šikuly zveřejněné ve Vlastivědném sborníku západní Moravy. Přibližuji také kopie kronikářských zápisů, které mi vděční posluchači svěřili. Mé poděkování patří T. Hromádkovi, kterého jsem poznal na Výstavišti v Lysé nad Labem. Jeho přednáška o práci kronikáře byla sledována s velikým zájmem. Domnívám se, že podobný zájem je i o jeho periodikum, jehož prostřednictvím mohu také oslovit Vás, vážení čtenáři. Jaromír Košťák
Kronikáři - pozor na autorská práva! 9. dubna 2009 proběhlo na prostějovském soudu zajímavé řízení. Soud zde potrestal podnikatele, který vykradl i s ilustracemi dvě knihy bájí Martina Strouhala. Podle soudu prostějovský podnikatel Josef Milar opsal knihu o místních bájích a pověstech. Vydal ji v roce 2007 za podpory řady veřejných osobností a místních politiků a soud ho za porušování autorských práv potrestal půlroční podmínkou se zkušební dobou patnáct měsíců a pokutou třicet tisíc korun. Kromě toho musí dědicům autorských práv nahradit škodu téměř sto tisíc korun. Zbytek neprodaného nákladu Milarovy Zlaté knihy bájí a pověstí prostějovský soud zabavil. Podle obžaloby prostějovský podnikatel vykradl dvě publikace Martina Strouhala s ilustracemi Hugo Šilberského Báje a pověsti a Kytice pověstí, které vyšly v polovině čtyřicátých let minulého století, a ještě další knihu bájí. Připomínáme, že autorský zákon se vztahuje na texty, ilustrace a jiná umělecká díla mladší 75 let. Texty označil žalobce za zcela shodné s výjimkou pár písmen nebo jmen. Barevné ilustrace obžalovaný zcela převzal a v případě perokreseb se znalci shodli, že jde o kopie. Označili je dokonce jako otrocké napodobeniny. Přitom vydavatel v době tisku měl pochybnosti, že nemá souhlas dědiců. Soud prokázal, že od Strouhala Milar opsal šestašedesát textů z dvaaosmdesáti, dalších jedenáct pochází ještě z další knihy. Od malíře Šilberského Milar kromě toho převzal čtyřiašedesát ilustrací. Mladá fronta DNES ve své mutaci ze střední Moravy dne 10. dubna 2009 uvedla, že krátce po vydání knihy Milar dědicům nabízel náhradu kolem šedesáti tisíc korun, ale nedomluvil se s nimi. Případ tak skončil u soudu. "Chtěl bych říct, když jsem knihu vydával, neměl jsem sebemenší potuchy, že někomu ublížím. Pokud se tak stalo, omlouvám se a je mi to líto. Mrzí mě, že tato věc vznikla," uvedl podle deníku obžalovaný. Syn původního autora pověstí Martin Strouhal byl s rozsudkem spokojený. "Pamatuji si, jak otec objížděl kraj a jak sbíral informace k pověstem od kronikářů, farářů a pamětníků. Moc se mě dotklo, že otcovy texty někdo bez našeho svolení použil. Ty knihy jsou dědictvím, na které je naše rodina hrdá. Šlo nám hlavně o lidskou a morální satisfakci," řekl Strouhal. Red
V kronikách si zalistují na počítači Kroniky města Adamova si lidé prohlédnou nově i na počítači. Digitální podoby se dočkaly knihy mapující historii města z období let 1922 až 1998. Zpracované kroniky jsou uloženy na třech dévédéčkách. Lidé mají šanci si je zdarma objednat na radnici. Stačí jen donést si potřebný počet DVD nebo CD nosičů. Red
Prag am 31. August 1835 - Karl Chotek .... Uvědomuji si, že jsem Vám slíbil ... vrchnostenský výnos o zavedení a vedení kronik s datem >>Prag am 31. August 1835<<. ... Originál výnosu je vlepen na začátku kroniky Dolního Dvořiště (tehdy UNTERHAID). Byla založena 1.1.1836... Je psána německy - kurentem. Uložena je ve Státním okresním archivu v Českém Krumlově. (Rozměry 36 x 25 x 6,5 cm) Tehdejší kronikáři se v zapisování rozhodně nepřetrhli. Od jejího založení do roku 1886 v ní popsali postupně tři kronikáři pouhých 12 stran. Zaznamenali na nich 19 událostí. Byly to vesměs požáry, extrémní počasí a slavnosti. V dalších časech psali kronikáři pilněji. Jaroslav Bulant, kronikář Dolního Dvořiště
V loňském roce byla na stránkách elektronického kronikářského zpravodaje zprovozněna poradna, kam můžete psát dotazy ke kronikám a kronikářům. Dle možností jsou vkládány odpovědi. •
Marně sháním možnost digitalizace kroniky.Zašlete mi prosím radu jak postupovat a na koho se obrátit. Děkuji. K. Dražil
Dobrý den, základní informace k digitalizaci jakéhokoliv papírového dokumentu najdete v těchto knihách: HÁLA, Tomáš - MATOUŠEK, Michal. Skenery: praktický průvodce uživatele. 1. vyd. Praha: Computer Press, 1999. 87 s. DTP&grafika. Rychle a jistě. ISBN 80-7226-217-3. PECINOVSKÝ, Josef. Skenery a skenování. 2. aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2003. 120 s. Snadno a rychle. ISBN 80-247-0544-3. PECINOVSKÝ, Josef. Skenujeme na počítači. 1. vyd. Praha: Grada, 2001. 81 s. V rekordním čase; sv. 6. ISBN 80-247-0045-X. FOTR, Jiří. Skenery a skenování. Ilustroval Jakub Dvorský. 1. vyd. Praha: Computer Press, 2000. 72 s. Jak na počítač. ISBN 80-7226-366-8. K amatérské digitalizaci (vlastními silami) potřebujete skener nebo fotoaparát. Tato metoda je v současné době nejlevnější a nejefektivnější pro samotného kronikáře. Profesionálně (tj. za peníze) se digitalizací zabývají samozřejmě i různé firmy - např. http://www.nupseso.cz/Sluzby/DokumentServis/dokum entservis.htm . Většina archivů v ČR kroniky v současné době rovněž někdy méně, jindy více profesionálně digitalizuje. •
Mám jen malou prosbu, jestli nemáte kontakt nebo adresu na nějaké firmy, které prodávají knihy Kronika obce, oslovila mě jedna začínající kronikářka a tak bych jí ráda pomohla. Já už mám kroniku hodně dávno a fakturu už asi nenajdu, spíš by to dalo hodně práce (někdy z roku 1997) a kdo ví, jestli ta firma ještě existuje.... Děkuju moc za odpověď. Dáša Hosnejmanová Dobrý den, zde je publikace - a zadarmo: http://www.nipos-mk.cz/?p=2670 Stačí jen vytisknout soubor. Je to aktuální vydání - k "novému" zákonu 132/2006 Sb. Pokud vím, lze na stránkách Sevtu, koupit částečně barevnou knížku za 399 Kč brněnských autorek Jak vést kroniku obcí a měst z roku 2006, ta ale nereflektuje změny v legislativě a je zastaralá - viz http://www.sevt.cz/hledani/?query=kronik S mnoha pozdravy a úctou k Vaší práci Tomáš Hromádka
Opět vyšly Paměti Františka Jana Vaváka Paměti Františka Jana Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770 - 1816. Kniha VI - VII (1810 - 1816) vychází poprvé v pražském univerzitním nakladelství Karolinum a zakoupíte je za 450 Kč. František Jan Vavák (1741 - 1816) byl největší z českých selských písmáků. Bez školního vzdělání samostudiem dosáhl značného kulturního rozhledu. V první buditelské generaci se uplatnil jako autodidaktický kronikář, hudebník, zeměměřič a kartograf, úspěšně hospodařil na svém statku v Milčicích u Poděbrad, věnoval se rostlinné i živočišné výrobě a ovocnářství, vyráběl si vlastní nástroje. Od roku 1774 byl obecním rychtářem, zasloužil se o uplatňování zákonnosti i praktické náboženské tolerance. Vrcholem jeho díla jsou sedmisvazkové Paměti, deníkové záznamy, v nichž doznívá lidová barokní zbožnost a ozývá se vysoký stupeň národní i stavovské uvědomělosti. Prvních pět svazků Pamětí vydal v letech 1907 až 1938 církevní historik P. Jindřich Skopec (1873 o - 1940), zbývající dva svazky z období 1810 až 1816 za protektorátu edičně připravovala Pekařova žačka Stanislava Jonášová-Hájková (1903 - 1985). Z její pozůstalosti byla revidována a dokončena jejich edice spolu s úvodní studií. ISBN 978- 80- 246- 1482- 3
Jaké bylo loňské setkání v Lysé nad Labem? V sobotu 14. Února 2009 se v rámci veletrhu Regiony ČR 2009 konalo již II. setkání kronikářů „Jako regionální novinář jsem měl možnost téměř patnáct let setkávat se s kronikáři a využívat kroniky pro svoji práci. Myslím si, že kronikářská činnost je mimořádně důležitá, není však dostatečně materiálně ohodnocena a kronikářům se mnohdy nedostává ani základního morálního ohodnocení. A rovněž jim schází výměna zkušeností. Například v nymburském okrese pořádala před lety paní Prchalová z Polabského muzea pravidelná setkání kronikářů, jejím odchodem tato aktivita bohužel skončila. A tak mě loni napadlo uskutečnit něco podobného,“ vysvětlil organizátor setkání Jan Řehounek s tím, že právě výměna zkušeností je hlavním cílem tohoto setkání.
Kronikáři obcí z Vysokomýtska si předali zkušenosti Po čase se sešli v březnu 2009na vysokomýtské radnici kronikáři a kronikářky obcí z Vysokomýtska. V místech spravovaných pověřeným úřadem Vysoké Mýto jich působí přibližně pětačtyřicet, v několika případech i v osadách, které patří jako integrované části k obcím. Tentokrát se sešly dvě desítky mužů a žen, kteří píší obecní kroniky různě dlouho. O to byla cennější diskuse spojená s předáváním zkušeností. Nejstaršímu účastníkovi bylo před osmdesát let, zkušenosti sbírají ti, kteří jsou v podstatně mladším věku. Tříhodinový program obohatilo mj. promítání dokumentárního filmu o vysokomýtských rodácích bratřích Škorpilových a jejich významném podílu na historii a kultuře Bulharska. "Perličkou je, že jedna kronikářka v regionu se pravidelně zříká odměny za vedení kroniky. Domluvili jsme se, že setkání budeme pořádat každoročně. Přejí si to sami kronikáři, aby využili dobrých zkušeností a poradili si navzájem," prozradila tajemnice vysokomýtské radnice Ladislava Pohorská. Red
Další tip na kronikářský papír Na adrese http://www.kancelarskepotreby.cz/kancelar/papiry/
najdete další možnost, kde získat papír splňující normu ISO 9706 (v rubrice Xerografický papír): - např. papír STANDARD (A5, A4, A3)
Setkání mělo formu panelové diskuse. Jednotliví účastníci přednesli své téma, k němu se mohli posluchači vyjádřit. Tomáš Hromádka uvedl praktické rady pro kronikáře, kronikářskou legislativu, postavení kronikáře obce, využití kroniky, představí zpravodaj Kroniky a kronikáři a další kronikářskou literaturu. Jaromír Košťák, kronikář-praktik, pohovořil na téma Kronikář a místní tisk. Spisovatel Miroslav Sígl nechal nahlédnout do práce kronikáře a jejího využití pro literaturu faktu. S příspěvkem vystoupili také zástupci Literárního archivu Památníku písemnictví, zástupci blízkého nymburského okresního archivu a Polabského muzea. Účastníci mohli obdivovat kroniku města Chebu, která je vzorná po grafické stránce. Podle regionálního tisku
Práce kronikáře a její využití pro literaturu faktu Teze a poznámky k panelové diskusi na výstavišti v Lysé nad Labem 14. února 2009 u příležitosti setkání starostů a kronikářů, svolané Janem Řehounkem, manažerem výstavy Regiony ČR. Autorem příspěvku je někdejší kronikář obce Obříství, autor literatury faktu Miroslav Sígl. 1. O práci kronikáře a zčásti o její charakterizaci již přednesli své přednášky kolegové Tomáš Hromádka a Jaromír Košťák. Snad bych k tomu dodal, že: a) dobrým kronikářem je pravděpodobně více ten, který ve své obci žije a může být v permanentním styku s občany. Ti o něm již vědí a často jsou to právě těmi, kteří mu přicházejí sdělit nejrůznější informace, upozornit ho na možné události a osoby, s nimi spjaté; b) při předpokládaném vzdělání a dalším vzdělávání kronikáře mám rovněž za to, že snáze pracuje ten, který používá ke své práci počítač, e-mailovou poštu a internet; fotoaparát, k tomu tiskárnu s kopírováním a skenováním pro tisk vlastních podkladů či ke stahování textů a obrázků z internetových stránek; c) pro využití v literatuře faktu – čili pro nastoupenou literární dráhu kronikáře tímto směrem (může se stát z něj publicista či dokonce romanopisec) je nezbytné mít všechna potřebná data archivována, stále aktualizována a kdykoliv k dispozici; d) k takovým datům bezesporu patří: ● přesná jména (křestní i příjmení), životopisné údaje (narození či úmrtí) a další údaje, například o vzdělání, zaměstnání, veřejné činnosti, bibliografické údaje, atd. – neustále doplňované a aktualizované, ● významné události či historická data s přesnými časovými údaji, které se týkají obce, regionu či celé naší země, odkazy na další prameny k těmto datům; ● chronologie těchto událostí a dějů; ● seznamy organizací, podniků, škol, společenských aktivit včetně jmenných přehledů jejích funkcionářů (doba vzniku těchto subjektů je též důležitá) a k tomu soustavné doplňování údajů o jejich činnosti - každý subjekt má svou historii a svůj další vývoj; ● přesné popisy a charakteristiky míst, přesné ověřené názvy těchto míst, případně událostí, které jsou s nimi spojeny. 2. Využití pro literaturu faktu – ano, s takovouto výbavou lze uvažovat o zajímavých a přitažlivých námětech a o jejich literárním zpracování ve svébytném literárním žánru, kterým je tzv. literatura faktu. Nevím, zda bych měl nyní více hovořit o teorii tohoto žánru, o jeho představitelích, o jeho historii, či o vlastních zkušenostech, ty se ostatně promítají ve všem, o čem jsem byl požádán kolegou Janem Řehounkem, abych tady hovořil. Snad především, co je to vůbec za literaturu? Literární věda a kritika dlouhá léta tuto literaturu opomíjela, posléze začala uvažovat nad jejím významem a smyslem v dnešním pojetí světa a jeho literatury, ale zejména o postavení člověka v něm. Také nakladatelé si nedělali v minulosti žádné problémy s jejím edičním vymezením, stejně tak knihkupci. Ale všichni svorně pochopili či poznali, že tuto dosud „nezařaditelnou či ztěží zařaditelnou“ literaturu čtenáři vyhledávají, volají po ní, více ji kupují, z komerčního hlediska zdaleka nepůsobí na přesycenost trhu jako knihy jiné, snad kromě dobrodružných a detektivek. Nu – v poslední době k vyhledávaným patří literatura populárně vědecká, žánr stručně označovaný jako sci-fi, literatura memoárová, životopisné romány o slavných lidech, knížky o celebritách. Při jedné podobné besedě jsem si poznamenal tento – řekl bych – dost výstižný názor: Literatura faktu se tak trochu podobá beletrií, ale není beletrií. Může být napínavá jako detektivka, čtivá jako reportáž, objevují se v ní různorodá biografická a historická data, lidé s přesnými jmény a charakterizovanými životy. A přitom nejde o detektivku, ani o
cestopis, ani o historický román. Čte se dobře, protože si nic nevymýšlí a skutečnosti vypráví zajímavým způsobem – zkoumá tyto skutečnosti, události, fakta i lidi z mnoha pohledů či úhlů, chcete-li. K tomu lze dodat, že je opravdu položen větší důraz na fakticitu, zobrazení a popis, že je v této literatuře něco, co se blíží historickým románům, odborné a krásné literatuře, ale vždy jsou nutná kritéria pravdivosti. Její příběhy nejsou vymyšlené. Ale to vůbec neznamená, že jde o pouhý popis, racionalitu, absenci fantazie a citu. Vyprávění souvisí se sociálním, kulturním a společenským vývojem té doby (maně uvádím příklad autora, o němž by mohl být samostatný exkurz). Ano, jde o našeho českého zakladatele literatury faktu, po němž je také nazvána celostátní soutěž Miroslava Ivanova (10. 4. 1929 – 23. 12. 1999), letos před Velikonocemi tomu bude 80 let, kdy se narodil a letos před Vánocemi deset let, kdy nás opustil - byl prvním předsedou Klubu autorů literatury faktu. V souvislosti sociálního, kulturního a společenského vývoje lze právě uvést příklad prací Miroslava Ivanova, ať již to byly jedny z prvních knížek, které mohly vyjít za totality – Lenin v Praze, nebo Tajemství „Rukopsů RKZ“, Důvěrná zpráva o K. H. Máchovi, Atentát na Reinharda Heydricha, Požár Národního divadla... A po listopadu 1989 Justiční vražda Milady Horákové, Zahrady života – o Boženě Němcové či sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše. Naposledy již posmrtně jsem zahlédl znovu vydání knihy s názvem A hořel snad i kámen – o lidické tragédii. Ve všech těchto knihách podává autor svými jazykovými prostředky účinný obraz světa faktů, působí přitom na rozum, probouzí cit vzbuzuje emoce. Ty jazykové prostředky jsou u něj rozmanité – od informačního, vyprávěcího, popisného až k výkladovému postupu. Najdeme v té jeho literatuře texty vyhlášek, telegramů, záznamy rozhovorů, obraty z mluvené komunikace, vysvětlení odborných výrazů slovy kompetentních odborníků - s tím přece jako kronikáři pracujeme. Navíc – je to kladení si otázek, v nich pak určité fantastické úvahy, které mohou nejdříve autora a potom i čtenáře napadnout – a hledání na ně nejvýstižnější odpovědi. Prostudujme si na příkladu některých, jak autor prožívá příběhy svých hrdinů, protagonistů, jak je mnohdy sám tvůrcem takového příběhu, jestliže onu osobnost zasadí do dobových kontextů, oživí ji dobovými dokumenty, zpřítomní nám ji svým vyprávěním a učiní z ní pravdivý a většinou též strhující příběh. Nezanedbatelnými jsou životní styl, vědecká, technická a komunikační rovina, úloha dokumentu a využití informací ve vhodném místě. (Z naší historie uveďme Ludvíka Součka (17. 5. 1926 – 26. 12. 1978), autor sci-fi a zabývajícího se záhadologií, překládal do češtiny předního autora tohoto oboru – významného švýcarského záhadologa Ericha von Dänikena (*1935) – jeho Vzpomínky na budoucnost a desítky dalších knih o vesmíru a jiných planetách.) Někdo by řekl – mnohoplánovost, vynalézavá kompozice, působivá stylizace – ano to všechno charakterizuje literaturu faktu, o níž už bylo přece jen zveřejněno větší množství publikací. Sám Miroslav Ivanov vydal v roce 1990 knihu Nepravděpodobné příběhy aneb Jak jsem dělal literaturu faktu... Jaromír Adlt napsal též několik literárně vědních studií na toto téma. A pak bych nejraději vyjmenoval velké množství současných autorů, jejichž knížky znám anebo znám osobně přímo jejich autory: Stanislav Bártl, Jan Bauer, Jiří Bílek, Václav Pavel Borovička (snad nejplodnější autor), Ivan Brož, Ota Brůna, Roman Cílek – další velmi plodný autor literatury faktu, Zora Dvořáková, Jan Halada, Ivan M. Jedlička, Miroslav Kučera, Robert Kvaček, Miloslav Moulis, a jeho nedávno zemřelý bratr Vladimír, Karel Pacner, Tomáš Pasák, Jiří Pernes, Karel Richter, Miloslav Stingl, Otakar Špecinger, Dušan Tomášek, Pavel Toufar – to jsou namátkou (abecedně) vybraná jména autorů, s nimiž se většinou znám a scházím v Klubu autorů literatury faktu, kde je kolem 150 členů. Snad bych měl asi představit s určitou pokorou i některé své knihy, které jsem sepsal a v nichž lze najít prvky této literatury. 1990: Na vlně 490 metrů, 1992: Rehabilitace ve Státní spořitelně, 1997: Generace 45, 2000: Osobnosti a osudy obce (medailony a životopisy), oceněná v soutěži M. Ivanova, 2002: Podbezdězský buditel, 2006: Co víme o smrti, 2007: Kdo byl a je kdo na Mělnicku, Kralupsku a Neratovicku, 2008: Almanach českých novinářů (jako šestá nominovaná ministerstvem, kultury ČR na Státní cenu za literaturu 2008), a internetových 24 pokračování Vzpomínek a svědectví pamětníka Pražského jara 1968 – k 40. výročí událostí. 3. Co tedy s takovou výbavou? Mám na mysli výbavu kronikáře, výbavu vaši, váš život, vaše zkušenosti, znalosti a sečtělost v literatuře faktu. Pokud jste ještě o tom neuvažovali, nechejte vše dozrát, všechno chce svůj čas. Vy, kteří jste se již pustili na tu cestu – zpočátku publicistickou, v regionálních či celostátních médiích, máte už předpoklady pustit se do většího komponovaného díla. Svolavatel tradičních již kronikářských setkání Jan Řehounek, pomalu šedesátník (*18. 5. 1950) je živým příkladem takového autora – od regionálního novináře až po knihy, z nichž Osudové okamžiky získaly hlavní cenu v regionální soutěži M. Ivanova, a jeho nejnovější knížka Zanechali tady stopu, která je příkladnou ukázkou medailonů, z nichž je sestavena knížka o jednom regionu. Ten Vám poví rovněž své. Jsem ochoten k odpovědím na Vaše dotazy. Případně budou jistě zajímavé i Vaše zkušenosti a poznatky. Všichni se neustále učíme a jsme neustále zvědaví. Miroslav Sígl (*25. 1926), více na www: miroslav.sigl.cz
Pražští kronikáři nespí, pracují pro své městské části, propagují a vyplňují dotazníky Muzeum hl. m. Prahy před nedávnem svolalo kronikáře městských částí k vyplnění rozsáhlého dotazníku týkajícího se lidové kultury. Cílem dotazníku, který vyplňovali kronikáři nejen v Praze, ale i v celé republice, je zmapovat stav současné podoby tradiční lidové kultury v České republice. Tento výzkum je prováděn NÚLK - Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici na základě vládního usnesení č. 571 ze dne 11. června 2003 ke Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu. Na základě výsledků bude možné nejen identifikovat současný stav tradiční lidové kultury v naší zemi, ale rovněž navrhnout opatření, která napomohou uchovat tuto významnou složku našeho národního kulturního dědictví dalším generacím. Dotazník se zabýval lidovou stravou, dopravou, obchodem, trhem a lidovým oděvem, což ve srovnání centra Prahy s okrajovými čtvrtěmi může být jistě ve výsledku velmi zajímavé, natožpak ve srovnání s venkovskými regiony. Přesto pražští kronikáři nežijí jen vyplňováním dotazníků a klasickou tvorbou kronikářských záznamů. Tak na příklad: - Kronikářka MČ Praha 15 (Horní Měcholupy, Hostivař) paní Marie Zdeňková zpracovala 10 panelů na téma "15 let Prahy 15", které byly vystaveny v rámci Dne Prahy 15; 8 panelů na téma "Záchrana pozdně přemyslovských fresek" v hostivařském kostele Stětí sv. Jana Křtitele (spojeno s veřejnou sbírkou, umístěno ve vestibulu naší radnice a bude minim. do konce roku.); 15.10.2009 zavítalo do Hostivaře cca 26 účastníků Mezinárodní konference evropských včelařských svazů Apislavie. A protože bylo 260. výročí od narození hostivařského faráře Josefa Antonína Janiše a 220. výročí od vydání jeho knihy o včelách, tak chtěli vidět, kde knihu napsal. V kostele jsem připravila přednášku o historii městské části. - Kronikář MČ Praha 11 (Jižní město) PhDr. Jiří Bartoň převzal v Brožíkově síni Staroměstské radnice dne 21.10.2009 Cenu Prahy 11. Jiří Bartoň je od roku 1994 kronikářem Městské části Praha 11. Pedagog, nyní důchodce, publicista zaměřený na regionální historickou vlastivědu. Podílí se na přípravě vlastivědných a informačních publikací, webových stránek městské části, CD nosičů a expozic různých obcí v naší republice a pražských čtvrtí, zejména pak v Jižním Městě, kde bydlí již třicet let. Usiluje o zachycení měnící se tváře Prahy 11, proměny její podoby a života v ní shromažďováním fotografií, textů a dalších dokladů. Vyhledává pamětníky a přátele regionální historie, přednáší, vystupuje na besedách, připravuje vycházky.
Pro nové čtenáře Zpravodaj Kroniky a kronikáři můžete číst prostřednictvím internetu na adrese http://regionplus.cz/kronika. Pro čtení kompletního obsahu zpravodaje (platná legislativa, metodická pomoc, diskusní fórum) je třeba uhradit částku 365 Kč (koruna na den) na bankovní účet autora internetové stránky. Platnost přihlášení je 365 dní. Bližší informace na
[email protected] Pro čtenáře, kteří výše uvedenou částku neuhradili, jsou funkce webu omezeny a je znemožněno čtení většiny článků. Jednou ročně vychází tištěná verze zpravodaje s nejzajímavějšími články určená k propagaci zpravodaje a kronikářské práce a je distribuována zdarma všem předplatitelům a účastníkům seminářů, setkání, apod.
Z redakce Omlouvám se za provizorní a opožděné vydání tohoto čísla zpravodaje. Důvodem jsou čistě rodinné důvody (narození syna) a těším se na setkání v Lysé nad Labem! Tomáš Hromádka
Kroniky a kronikáři - Zpravodaj pro obecní kronikáře a vlastivědné pracovníky č. 16. Zpracoval Mgr. Tomáš Hromádka. Kontaktní adresa: U Bažantnice 362/13, 159 00 Praha 5, tel. 777 944 684. Email:
[email protected]. NEPRODEJNÉ – určenou pouze pro vnitřní potřebu kronikářské obce. Prohlášení: Projekt Kroniky a kronikáři je nevýdělečnou a zároveň nedotovanou aktivitou. http://regionplus.cz/kronika nebo http://kronika.sf.cz
