Kronika události 2004

Kronika události 2004 Z pozoruhodnosti Novojičínského života Rok dvoutisící čtvrtý v dějinách Evropy, Českého státu a nepochybně i Nového Jičína byl vpravdě historický, neboť svobodná Evropa v podobě patnáctičlenné Evropské unie se dnem 1.května léta Páně 2004 rozrostla o deset nových členských států včetně naší země. Buď pozdravena, Evropo! – napsal výstižně v úvodním příspěvku květnového Novojičínského Zpravodaje starosta našeho starobylého města Nového Jičína pan Mgr.Ivan Týle, a mimo jiné pokračoval:“ I když se na první pohled v noci z 30.dubna na 1.květen 2004 v našich životech nezměnilo nic bezprostředně viditelného, fakticky došlo k jedné z nejvýznamnějších geopolitických změn za posledních několik desetiletí…V podstatě teprve v této chvíli skončila éra poválečního rozdělení Evropy na Východ a Západ. Tento symbolický a psychologický význam, spolu se zvětšením liberalizovaného obchodního prostoru, příležitostí pro pracovní sílu na celém evropském kontinentu jsou velkou výzvou a nadějí do budoucnosti…V souvislosti s integračním procesem je poměrně často slyšet i určité obavy ze ztráty naší národní kultury a identity. Na příkladu současných států Evropské unie je možné dokumentovat, že své identity se můžeme zbavit jen my sami a její charakter a rozvoj záleží jen na nás. To, jakou podobu bude mít v budoucnu náš stát, naše města a obce, jak budeme pečovat o náš jazyk, tradice a kulturní dědictví, záleží jen na naší píli a snaze o tyto statky pečovat….U příležitosti vstupu našeho státu do Evropské unie vyhlašujeme projekt Nový Jičín – otevřené město – tedy otevřené všem jeho návštěvníkům a obyvatelům, město přístupné a vstřícné myšlenkám, nápadům přicházejícím zevnitř i zvenku, různým kulturním proudům a směrům. Město, kde se vyplatí nejen být, ale i žít…Z pohledu starosty města rád s potěšením konstatuji, že nesdílím žádnou obavu o osud našeho města v Evropské unii, neboť znám velmi dobře jak lidský, tak materiální potenciál, kterým naše město disponuje. Buďme vždy hrdi na své město, kraj a stát a zároveň buďme dobrými a uznávanými Evropany. Buď pozdravena, Evropo!“ ( Celé znění úvodníku in Novojičínský Zpravodaj, květen 2004, strana 1.) Zatímco mnohá města slavila vstup do Evropské unie zábavou, veselím a ohňostrojem, Nový Jičín, jako jedno z mála měst, přidal oslavám duchovní a kulturní rozměr. Zastupitelé města v předvečer onoho evropského svátku dne 29.dubna 2004 zasadili strom Evropy. Rok dvoutisící čtvrtý byl zároveň rokem České hudby a právě na den 1.května připadalo výročí sto let úmrtí světově věhlasného skladatele, jednoho ze zakladatelů české hudby, Antonína Dvořáka. K jeho poctě, a u příležitosti vstupu do Evropské unie, zaznělo v sobotu 1.května 2004 odpoledne ve velebném prostoru barokního chrámu Nanebevzetí Panny Marie Dvořákovo slavné oratorium Stabat mater v provedení pěveckých sborů Ondráš Nový Jičín, Hedvika Valašské Meziřičí a Symfonický orchestr Bedřicha Pukovce z Příbora. O celém projektu Česká hudba 2004 v Novém Jičíně uvádím bližší informace v části věnované kultuře. Ale Evropa žila nejen rozšířením Evropské unie. Celý svět se sešel ke sportovnímu olympijskému zápolení moderní doby, které se zrodilo díky iniciativě francouzského barona Pierre de Coubertin v roce 1896 v řeckých Aténách, tenkrát za účasti 311 sportovců ze 13 zemí. V roce dvoutisícím čtvrtém se do řeckých Atén olympijské hry vrátily, jen oněch sportovců bylo mnohonásobně více – vždyť pocházeli z 71 zúčastněných států. Nejvíce medailí získaly USA, Čína, Rusko, Austrálie a Japonsko, Česká republika ziskem jedné zlaté, tří stříbrných a čtyř bronzových skončila na čtyřicátém místě. A tady jsou jména českých hrdinných bohů, vystoupivších na antický Olymp sportovních bojů nejvýše: Roman Šebrle, atletika-desetiboj,

zlato; Lenka Hyková, sportovní střelba-sportovní pistole, Lenka Šmídová,jachting, David Jirka, Jakub Hanák, Tomáš Karas a David Kopřiva,veslování-párová čtyřka, všichni stříbrní. A bronz získali: Kateřina Kůrková, sportovní střelba-vzduchová puška, Jaroslav Bába, atletika-výška, Libor Capalini, moderní pětiboj, Jaroslav Volf a Ondřej Štěpánek, vodní slalom. Bohužel, svět žil nejen mírovými sportovními hrami, ale i válkou proti teroru, válkou, která začala leteckými útoky vedenými Al Kajdou 11.září 2001 na New York a Washington. V roce 2004 teroristické útoky pokračovaly: 6.února - útok v moskevském metru si vyžádal 39 mrtvých a více než 100 zraněných 2.března - série deseti sebevražedných protišiitských atentátů v Bagdádu a ve městě Karbalá v den významného šíitského svátku ášúra zabila 173 osob, 550 lidí bylo zraněno 11.března – 191 mrtvých a přes 1500 zraněných má na svědomí série explozí, která otřásla třemi nádražími v centru Madridu 9.května – při atentátu na stadionu v Grozném zahynul prezident Čečenska Achmat Kadyrov 21.června – nejméně 48 osob zahynulo při útocích na vládní úřady v jihoruském Ingušsku 24.srpna – v rozmezí 40 minut se zřítila dvě ruská dopravní letadla. Při obou haváriích, které způsobily čečenské sebevražedné atentátnice, zahynulo 90 lidí 3.září – smrtí více než 330 lidí včetně 172 dětí skončilo třídenní obléhání školyv severoosetském městě Beslan. Skupina asi 30 teroristů, kteří byli až na jednoho zabiti, zdržovala ve škole 1200 rukojmích 9.září – u australské ambasády v Jakkartě vybuchla silná nálož. Zahynulo asi 10 osob, přes 100 jich bylo zraněno. Naše město Nový Jičín v roce dvoutisícím čtvrtém tak jako celá česká republika žilo volbami. Vstup do Evropské unie znamenal zároveň možnost volby do Evropského parlamentu ve dnech 11. a 12.června 2004. Podmínkou výkonu volebního práva v těchto volbách byl zápis státního občana České republiky, který měl právo volit, tedy voliče, do seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu, který pro občany s trvalým pobytem na území města vede Městský úřad Nový Jičín, odbor vnitřních věcí. Výsledky voleb na celém Novojičínsku kopírovaly celorepublikové součty. Vítězem se stala Občanská demokratická strana před KSČM a KDUČSL. Ve 175 okrscích na území okresu získala ODS 9110 hlasů, KSČM 7 443 hlasy, KDU-ČSL 4 990 hlasů a ČSSD 3 240 hlasů. Do Bruselu, sídla Evropského parlamentu, mířili i tři kandidáti z Novojičínska, ani jeden z nich však neuspěl. Byli to Sylva Kováčiková z Bílovce – starostka tamějšího města, Roman Jelínek z Kopřivnice, Kateřina Konečná ze Starého Jičína. Největší volební účasti se mohlo pochlubit město Štramberk, neboť tady se účastnilo voleb 32,64% voličů, zatímco v našem městě jen 25,53% voličů. Bližší údaje, byť na první, historické volby málo obsažné, nalezneme v Regionu, týdeníku okresu Nový Jičín, č.24 ze dne 15.6.2004, úvodní strana. V listopadu letošního roku nás pak čekaly ještě volby do Zastupitelstva Moravskoslezského kraje a dolňovací volby do Senátu. Ale i v těchto případech dávali obyvatelé Novojičínska najevo nezájem o volební dění malou účasti na volbách. K volebním urnám krajských voleb se dostavilo 29,34% oprávněných voličů, k prvému kolu senátních voleb 29,13% oprávněných voličů (konaly se ve dnech 5.-6.listopadu 2004, zatímco druhé kolo již jen senátních voleb se uskutečnilo o týden později, tedy 12.-13.listopadu 2004). I tentokráte, podobně jako ve volbách do Evropského parlamentu, zvítězila pravice reprezentována Občanskou demokratickou stranou. Naše město bude v Radě Moravskoslezského kraje zastupovat starosta Nového Jičína pan Mgr.Ivan Týle, v Senátu Mgr.Milan Bureš. Bližší, tentokráte opravdu obšírné informace nalezneme na stránkách Regionu č.45 a další. Naše starobylé město Nový Jičín zažilo v roce léta Páně mnoho pozoruhodností, z nichž chci nejdříve některé jen připomenout tak říkajíc letem světem, zatímco o jiných se zmíním hlouběji. Prvním faktem ovšem zůstává Bohulibé konstatování, že se podařila víc než dobrá věc.

Mám tu na mysli první netradiční vydání Novojičínského Zpravodaje z ledna 2005, které bravurně zachycuje Nový Jičín očima fotografů v roce 2004 a které bylo novojičínskou veřejnosti velmi příznivě přijato. Nový Jičín v roce 2004 ve zkratce: 6.ledna – připomínáme tradiční Tříkrálovou sbírku koledníků. Ve farnosti Nový Jičín a Libhošť chodilo celkem 28 skupinek koledníků, kteří do pokladniček vybrali 190913,- Kč, zaslaných Charitě v Kopřivnici, která poděkovala:“ Velmi si vážíme toho, že lidé jsou ochotni přispět na dobrou věc a sami se angažovat v pomoci jiným. Pocit sounáležitosti s ostatními je na této sbírce asi to nejkrásnější. Chceme proto ještě jednou poděkovat za všechny dary, oběti i modlitby, které byly do této sbírky vloženy“ 21.února- se konal v prostorách Kavárny Praha tradiční Městský sportovní ples spojený s vyhlášením nejúspěšnějších sportovců, jak uvádím v kapitole věnované kultuře a sportu 3.března – u Pamětní desky významného českého písničkáře, chansoniéra a básníka Karla Kryla (12.4.1944-3.3.1994) ve Smetanových sadech byla představiteli města k jeho poctě položena kytice květin 16.-20.března – v městě Michelstadtu v jihozápadním Německu se konalo závěrečné setkání účastníků projektu Mladí lidé vytvářejí marketingové strategie pro místní výrobek či službu, kterého se již druhým rokem zúčastnili studenti Obchodní akademie v Šenově u Nového Jičína. V tomto roce v rámci projektu zpracovávali úkol zadaný městem Nový Jičín, totiž vytvořit logo, symbol, eventuélně jinou výtvarnou podobu myšlenky „Nový Jičín – otevřené město“. Úkol zdárně splnili a při oficiální prezentaci vedené v anglickém jazyce úspěšně představili zahraničním účastníkům setkání (Portugalci, Němci, Dánové) 25.dubna – na vlakové nádraží do Nového Jičína přijel historický vlak, tažený parní lokomotivou 433.002, sestaven z vozů 1. a 2.třídy z počátku 20.století. Pro zájemce byla připravena neobvyklá trasa Nový Jičín přes Suchdol nad Odrou, Studénku, Příbor, Kopřivnici, Veřovice a opět Nový Jičín, tentokrát Horní nádraží 1.května – v partnerském městě Nového Jičína v italské Novellaře byl zahájen starosty obou měst, pány Mgr.Ivanem Týle a panem Sergio Calzari Veletrh podnikatelů, který se tu každoročně koná u příležitosti oslav sv.Cassiana. Veletrhu se zúčastnilo více než 50 podnikatelů místních i z okolních oblastí. Nový Jičín tu byl představen jako kulturní a historické město s dlouholetou tradicí. Novojičínské sdružení podnikatelů na Veletrhu zastupoval radní MVDr.Milan Šturm, z větších podniků připomeňme firmy Nosta s.r.o., Dřevoplast v.d., z drobných živnostníků např.Zlámalík-umělecký kovář. 13.května – v Rytířském sále Žerotínského zámku Muzea Novojičínska byla otevřena pozoruhodná výstava nazvaná „Krása lidových krojů – Obrazy Jana Opluštila“, malíře, pedagoga, hudebníka, za II.světové války příslušníka domácího odboje, poté politického vězně, po osvobození předsedy Městského národního výboru a posléze rovněž vlastivědného pracovníka. Vernisáž ozdobila svou přítomností a zpěvem paní Jarmila Šuláková 22.-23.května – v areálu stadionu v Novém Jičíně se uskutečnil již 12.Veletrh Novojičínska, tentokráte 98 vystavovatelů, mimo jiné i z partnerského města Novellary. Veletrh, který navštívilo okolo 15 tisíc lidí, byl již třetím rokem doprovázen Pravou českou pouti Rádia Čas

28.května-vedení města Nového Jičína přijalo stříbrné medailisty Mattoni národní basketbalové ligy, tj.hráče, trenéry a realizační tým basketbalového družstva Mlékárny Kunín. Téhož dne v 17 hodin v podvečer v sále Společenského domu Autopalu s.r.o. se konala velmi zajímavá módní přehlídka tvorby studentů Střední odborné školy podnikatelské a textilní 2.června – ukázkami z činnosti Integrovaného záchranného systému bylo zahájeno letošní Novojičínské léto 3.června – kolekce jarních koncertů v našem městě vyvrcholila Závěrečným koncertem Základní umělecké školy v Novém Jičíně. Zaplněný sál Beskydského divadla byl na konci první půle koncertu svědkem prvního historického ocenění osobností roku z oblasti sociální a kulturní 12.června – v areálu kamenného divadla na Skalkách se konal již osmý ročník pozoruhodné přehlídky divadel, nazvané Divadelní dílna VIII. 15.června – starosta města pan Mgr.Ivan Týle přijal a ocenil pedagogické pracovníky a žáky, kteří docílili vynikajících úspěchů 16.června – u autobusového nádraží byla otevřena odpočinková zóna. Autorem výtvarného ztvárnění je mistr novojičínské Základní umělecké školy Mgr.Jan Zemánek 18.června – na novojičínském náměstí mnohé amatérské i profesionální pěvecké a hudební soubory oslavily Evropský svátek hudby 24.-27.června – na sportovištích města Nového Jičína se uskutečnila Sportovní olympiáda partnerských měst. Uvítali jsme v našem městě více než 160 dětí z Itálie, Německa, Polska, Slovenska a České republiky 28.června – novojičínská Nemocnice s poliklinikou otevírá nový pavilon interních oborů a připomíná si 200.výročí trvání. Do vedení nastupuje nový ředitel nemocnice MUDr.Radan Gocal, který daleko úspěšněji řeší hospodářské problémy nemocnice a spolupracuje s vedením města červenec-srpen – novojičínské náměstí je svědkem vynikajících vystoupení celé řady hudebních souborů v rámci Novojičínského léta. Na různých místech města, v parcích či okolí Jičínky, se uskutečnila každoroční významná ekologická akce Zelené město, sloužící především k očistě města 4.září – Novojičínské léto vrcholí již tradiční Slavnosti města Nového Jičína, tentokrát ve znamení 40.výročí kontaktů Nového Jičína s italskou Novellarou 6.září – za účasti hejtmana Moravskoslezského kraje pana Ing.Evžena Tošenovského je slavnostně otevřena nově zrekonstruovaná budova Českých drah v Novém Jičíně 23.září – Regionální dětský parlament uspořádal V.ročník dobročinné akce „Podejme si ruce“ 8.října – v 19 hodin večer v sále Beskydského divadla v Novém Jičíně se uskutečnil slavnostní koncert pěveckých sborů Ondrášek, Ondráš a Pěveckého sdružení moravských učitelů, v jehož průběhu místarosta města Nového Jičína pan Mgr.Tomáš Vindiš předal paní Olze Bártkové

v přítomnosti jejího syna Pavla Bártka diplom o udělení čestného občanství města Nového Jičína in memoriam panu Ervínu Bártkovi, jejímu zesnulému manželovi 14.října – historický den v dějinách jednání Zastupitelstva města, které poprvé zasedlo v nových prostorách auly městského úřadu 15.října – vzkvétající novojičínská městská knihovna otevřela zvukové a hudební oddělení 3.listopadu – v obřadní síni Městského úřadu za přítomnosti starosty města Nového Jičína pana Mgr.Ivana Týle a vědeckých funkcionářů Technické univerzity Ostrava byl slavnostně zahájen školní rok Univerzity III.věku 12.-14.listopadu – město Nový Jičín je hostitelem účastníků V.celostátní soutěže dětských pěveckých sborů. U počátku této pozoruhodné soutěže stál umělecký vedoucí novojičínského pěveckého sboru Ondrášek pan Josef Zajíček 11.listopadu – v důstojně atraktivním prostředí zámku Kunín se uskutečnil 7.ročník celostátní soutěže studentských prací v oboru historie „Čtenice Hodslavice“. Z třiceti prací odborná porota Katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci vybrala třináct k obhajobě, mezi jinými i práci Lenky Chobotové a Filipa Chobota, studentů Gymnázia v Novém Jičíně, kteří své vlastní bádání představili pod názvem „Znovuobjevení významu zakladatelů kloboučnické firmy J.Hückel´s Söhne“. Získáním třetího místa úspěšně reprezentovali nejen školu, ale v celostátní konkurenci i celý novojičínský region 29.listopadu – 4.prosince – pěveckou kulturu Nového Jičína a okolí výrazně obohatil svými koncerty univerzitní pěvecký sbor z Pretorie z Jihoafrické republiky, host novojičínského pěveckého sboru Ondrášek 10.-23.prosince – na náměstí v novém Jičíně se uskutečnily obvyklé vánoční trhy 16.prosince – v sále Beskydského divadla se uskutečnil již tradiční Vánoční koncert Pěveckého sboru Ondráš, věnovaný Městem Nový Jičín a Autopalem s.r.o. dříve narozeným občanům 29.prosince – v Klubu Galérka Městského kulturního střediska se uskutečnil v rytmu jazzu Předčasný Silvestr Tolik tedy letem světem nejpozoruhodnějších události Nového Jičína, který si ovšem připomínal při různých přílostech, hlavně při Slavnosti města i historická výročí roku, jež byla tato: 1434 - před 570 lety vymřel rod pánů z Kravař, vlastnící město a panství Nový Jičín od konce 13.století (jedná se o Jana VI. z Jičína a Fulneku, správu rozsáhlých statků řídí v létech 14201434. V roce 1424 se oženil s Anežkou, dcerou opavského vévody Přemka ) 1574 - Nový Jičín se stává městem s většinou obyvatel luterského náboženského vyznání, a to až do bitvy na Bílé hoře. 1584 - v květnu udílí císař Rudolf Novému Jičínu právo přijímat na faru kněze podobojí

1624 - do Nového Jičína přicházejí jezuité jako noví majitelé města i panství. Nový Jičín ztratil svou samostatnost, dostal se opět do poddanství (až do roku 1775). Zároveň zanikla bratrská škola, z budovy, nacházející se v místě dnešní pošty, se stal špitál pro chudé novojičínské obyvatelstvo. Stalo se před 380 lety 1629 - rektor jezuitské koleje v Olomouci P.Matěj Kossubius za souhlasu biskupa udílí 18.října městu Novému Jičínu privilegium, které se stalo po dobu 150 let trvání jezuitské vrchnosti ve městě hlavním právním nařízením (375 let). Téhož roku byla opravena věž farního kostela (poškozena při obléhání města vojskem Jana Jiřího Krnovského v roce 1621) a ozdobena renesančním ochozem 1729 – posvěcen základní kámen nové barokní budovy chrámu Nanebevzetí Panny Marie (stavba dokončena v roce 1732) 1749 - k tomuto roku je v pramenech uváděno pro Straník právo pečetit červeným voskem, v tomtéž roce je pořízeno obecní pečetidlo Straníku, zobrazující listnatý strom provázený na každé straně čtyřmi rozetkami (před 255 lety) 1754 - při omezování hrdelních soudů ponechala Marie Terezie soudu v Novém Jičíně hrdelní právo (uplynulo 250 let) 1799 - před 205 lety přišla do Nového Jičína rodina Hücklů, vyrábějící klobouky nejdříve v rámci cechovní dílny, poté založili známou továrnu, zásobující klobouky celou Evropu. Na konci 19.století se jednalo o jednu z největších evropských firem vůbec, zaměstnávající přes 2000 dělníků 1804 - město kupuje nově vystavený dům na Obertorstrasse 50 a zřizuje v něm novou nemocnici 1844 - před 160 lety, 12.března, o šesté hodině večerní, uhodil blesk do nejvyššího vrcholu kostelní věže a zapálil ji. 1849 - před 155 lety získal Jen Nepomuk Enders koncesi na tiskárnu v Novém Jičíně, kde v letech 1851-1879 vydával ilustrovaný týdeník Die Biene. Zároveň tiskl samostatné knihy povídek, romány, pohádky, novely, kalendáře. 29.března téhož roku daroval Wilhelm Kattauer novojičínské Hlavní škole první známou a doloženou sbírku minerálů a sbírku ornitologickou 1854 - na kostelní věži chrámu nanebevzetí Panny Marie vztyčena dnešní kupole podle plánů domácího novojičínského stavitele Ignáce Klosse. Téhož roku, tedy před 50 lety, vyšly v Novém Jičíně v Endersově tiskárně Dějiny města Nového Jičína a okolí (Geschichte der Stadt Neutitschein und deren Umgebung) , jejichž autorem je Dr.Josef Beck, telčský rodák, působící v Novém Jičíně jako soudce (nar.1814 – zemř.1887) 1869 - před 135 lety byl v Novém Jičíně založen jeden z prvních dělnických vzdělávacích a podpůrných spolků na Moravě. Téhož roku byla ve městě soukromou společností německého podnikatele Heintze zřízena plynárna, od roku 1892 patřící městu jako jeho podnik. Na katastru obce Loučky byl založen pivovar zvaný Bocheta

1879 - J.Rotter založil před 125 lety závod na výrobu svítilen pro vozy a kočáry, zárodek dnešní továrny Autopal, s.r.o. 1884 - v Brně zemřel Řehoř Mendel, světově proslulý biolog, rodák z nedalekých Hynčic, jehož pomník stojí ve Smetanových sadech 1889 - 1.června, před 115 lety, byla zahájena doprava na místní dráze Hodslavice - Nový Jičín, o čtyři měsíce později na místní dráze Studénka-Bílovec 1894 - v květnu onoho roku, před 110 lety, byl v Novém Jičíně otevřen Národní dům, středisko kulturního života české menšiny. Téhož roku do našeho města přichází katolický básník P.Karel Dostál-Lutinov jako duchovní správce ve zdejší polepšovně. Blízký spolupracovník P.J.Šrámka se po Šrámkově nedobrovolném přemístění z Nového Jičína ujal novojičínských katolických spolků, a to až do vlastního odchodu do Prostějova v roce 1904 1899 - před 105 lety byl v Novém Jičíně otevřen hotel Heinrichshoff, dnešní hotel

Praha

1909 - před 95 lety začíná v Novém Jičíně působit česká tiskárna Kryl § Scotti, a to až do nedobrovolného odchodu v roce 1938 do Kroměříže 1914 - na počátku léta začala první světová válka, ve které položili životy i četní novojičínští občané 1919 - na jaře demonstrují novojičínští Němci proti nové republice Československé přímo na náměstí u sochy císaře Josefa II., která pak byla odstraněna 19. prosince zemřel Carl Hückel, dosavadní šéf-senior evropské továrny na klobouky (nar.1850). Celý život hodně cestoval a své poznatky uplatňoval v rodinném podniku. V roce 1910 se svými bratry Augustem a Johannem jmenován čestným občanem města 1929 - před 75 lety byla v Novém Jičíně otevřena škola pro ženská povolání, základ dnešní Střední zdravotnické školy. V květnu téhož roku na novojičínském českém gymnáziu byla realizována první maturita. Na novojičínském náměstí byla vybudována kašna se sousoším Tančících Kunvalďanů. Autorem známý sochař Fr.Barwig. Téhož roku začíná renovace městské radnice 1934 – renovuje se kostel sv.Trojice 1939 - březen – německá okupace zbytku republiky a vznik Protektorátu, 17.listopadu zásah proti vysokoškolákům 1959 - před 45 lety bylo založeno Novojičínské kvarteto, koncertující v našem městě

a okolí

1989 - po 17.listopadu se na novojičínském náměstí objevují první hloučky nespokojených obyvatel s režimem. Tak byl i v našem městě před 15 lety zahájen návrat k demokracii 1994 - na věž kostela Nanebevzetí Panny Marie se vrací archivní dokumenty,

nalezené v kopuli při opravě chrámu a obohacené o dobové archiválie a tiskoviny. Téhož roku začal v našem městě působit spolek Klub rodáků a přátel města Nového Jičína, jehož prvním předsedou byl zvolen novojičínský rodák, učitel a zakladatel pěveckého sboru Ondráš, a iniciátor vzniku Klubu, pan Ervín Bártek Několika slovy se vraťme k historické události, kdy před dvěma sty léty se v Novém Jičíně zrodila nemocnice. Dnes na jejím místě stojí soukromý dům, zatímco areál nemocnice nalezneme sice na stejné ulici, leč o dvě stě metrů dále. Na počátku 19.století se město Nový Jičín začíná rozrůstat hospodářsky i sociálně, bývalo tu zaměstnáno až 500 tkalců a služebných v domácnostech. Podobně jako další nemajetné vrstvy novojičínského obyvatelstva se v případě onemocnění dostávali do nepříznivé situace, protože jim chyběly finanční prostředky na zaplacení lékařské pomoci. Zároveň představovali pro ostatní obyvatelstvo nebezpečí, neboť choroby přenášeli a rozšiřovali. Za každou myšlenkou bývá člověk. I první impuls ke vzniku nemocnice se zrodil v mysli lidské bytosti, občana města Nového Jičína, krejčího Martina Ritze. Snažil se získat spoluobčany, městské radní. Získal přívržence, i odpůrce. Hlavně však idea zřízení nemocnice narážela na nedostatek peněz. A tak inicioval dobrovolnou sbírku, která vynesla 1500 zl. Obnos však nedostačoval a Martin Ritz se jen nerad vzdával naděje na uskutečnění svého záměru. Pomohla mu však náhoda. V roce 1804 přijel do Nového Jičína z Brna na revizi obecního hospodářství Josef Dittmann von Traubenburg. Jsa ubytován právě v domě Martina Ritze, byl brzy zpraven o jeho plánu zřídit nemocnici. Dittmann Martina Ritze nejenže povzbudil, ale stal se horlivým propagátorem myšlenky. A tak byly uskutečněny další dobrovolné sbírky, dům od domu, při slavnostních a jiných veřejných událostech a příležitostech, přispívalo i obyvatelstvo z blízkého okolí. Sbírka měla značný úspěch a bylo v ní pokračováno až do roku 1806. Její celkový výnos činil 3066 zl 35 kr. jako finanční základ k započetí díla. A to bylo zahájeno již v roce 1804, v měsíci květnu, kdy byl koupí za 1925 zl.získán vystavěny dům Obertorstrasse č.50 (Horní brána, dnes K Nemocnici) a přikoupena zahrada za 60 zl. Urychleně bylo opatřeno vnitřní zařízení a tak 31.července 1804 mohl být přijat první pacient Jan Lindenthal, tkadlec, ve věku 22 let, se zápalem plic. Do konce roku 1804 bylo hospitalizováno 17 pacientů, z nichž 13 se vyléčilo, zatímco ve dvou případech bylo zaznamenáno úmrtí. Novojičínští obyvatelé měli pochopitelně velkou radost, že se dílo zdařilo a navíc byli patřičně hrdí, neboť v té době na Moravě kromě Brna a Olomouce, a nyní i Nového Jičína, jiné město nemocnici nemělo, byť to byl jen nepatrný začátek. Tehdejší novojičínská nemocnice byla malá budova.. V té době, v onom historickém roce léta Páně tisícího osmistého čtvrtého, měla začínající novojičínská nemocnice šest lůžek. Pochopitelně nestačila, ale přes veškeré snahy, další sbírky, vzniku speciálního fondu trvalo dalších osmdesát let, než byl vystavěn nový objekt na místě proti jiné historické budově Nového Jičína, totiž Španělské kapli. Rozhodování napomohly smutné zkušenosti epidemie neštovic od října 1882 do dubna 1883. V první polovině následujícího roku pro změnu vypukla epidemie tyfu, kdy onemocnělo 37 osob, z nichž 15 zemřelo. To byly pádné důvody, aby se rozhodnutí městské rady urychlilo a ta si vybrala ze dvou projektů dílo novojičínského městského stavitele a vedoucího zdejšího stavebního úřadu Josefa Langthalera v podobě dvou pavilonů, z nichž jeden byl určen pro infekční choroby. Moravské místodržitelství v Brně usnesení rady akceptovalo a udělilo stavební povolení výnosem ze dne 11.dubna 1883 s podmínkou, že střední osa přední budovy bude z architektonických důvodů shodná s osou Španělské kaple. Otázka finanční úhrady stavby kupodivu nečinila potíže, neboť Moravské místodržitelství povolilo použití Höckova fondu, vzniklého z peněžních sbírek občanů. Zároveň měla být použitá i částka výnosu prodeje staré nemocnice a opět pomoženo dalšími sbírkami. Samotná stavba byla dílem místního stavitele Josefa Chytila a byla hotova na podzim roku 1884. Kolaudace nové budovy byla provedena

29.září 1884 a nová nemocnice, nesoucí jménu korunního prince Rudolfa, předána slavnostně veřejnosti dne 4.října 1884, tedy před 120 lety. To byl ovšem začátek vývoje, trvající dalších sto a více let, než se nemocnice rozrostla do dnešního moderního komplexu. Ale to je již jiná historie. Je známo, a historie nám to nesčetněkrát stvrdila, že především osobnosti hýbaly dějinami, a že jsou aktéry současných dějů, neboť bez nich by svět zakrněl. Ať již v hospodářství, ekonomice, politice, či umění. Konečně, jarní koncerty uměleckých souborů žijících na území našeho města jsou tohoto tvrzení důkazem. Rada našeho starobylého města Nového Jičína se proto rozhodla, že založí novou tradici a každý rok poděkuje významným osobnostem z oblasti sociální a zdravotní péče a výrazným osobnostem hledající svůj tvůrčí úděl v kultuře za dlouholetý přínos pro město Nový Jičín udělením pamětního listu a titulu Významná osobnost roku. Poprve se tak stalo právě v roce 2004 a na závěrečném koncertě Základní umělecké školy v červnu letošního roku byly předány následujícím osobnostem: Nejdříve v oblasti sociální a zdravotní péče: Paní Naděždu Byrtusovou, původní profesi zdravotní sestru, zná každý z nás, kdo si potřeboval zakoupit zdravotní pomůcky. Oceňujeme její rady, pohotovost, především pak razanci, s jakou se dovede brát za ony postižené, jimž firmy nenabízejí patřičnou pomůcku a ona s humorem, milou ochotou, leč důrazně najde řešení, vždy ve prospěch občana. Odbornost, milý přístup, ochota, vstřícnost – to všechno jsou její vlastnosti, jimiž tělesně postiženým, nemocným nebo jen občanům, kteří jsou sužováni jakýmkoliv neduhem pomáhá. Když kdokoliv vysloví slovo rakovina, zaplaví nás hrůza. A přesto je to choroba víc než častá. Rakovinou tlustého střeva patříme dokonce k velmocem. Jedním z pooperačních řešení je vývod, tedy stomie. Nezáviděnihodné, fyzicky a psychicky depresivní. Ale člověk hledá cestu a nevzdává se. Potřebuje však v těchto kritických okamžicích pomocnou ruku. Pan Václav Bártek ji podává již od roku 1992, kdy založil Klub stomiků. Tady se postiženi dovídají o dostupných pomůckách, tady nacházejí sílu zvládat novou situaci fyzicky i psychicky. Stěžejním úkolem činnosti klubu je právě navštěvovat nové stomiky v období absolutní psychické deprese. Právě pan Václav Bártek za oněch 12 let navštívil a přivedl do klubu velké množství nových členů, kteří tu našli další smysl a naplnění života. Oblast kultury – tedy Pamětní list za dlouhodobý přínos v oblasti kultury pro město Nový Jičín a titul Významná kulturní osobnost roku 2004 obdrželi: Otakar Zelenka, výtvarník, grafik, jehož obrazy dovedou proslunit duši člověka, moderní umělec, spjatý s Novým Jičínem, kdysi i se zdejším muzeem, umělec, před jehož dílem se v pokoře skláníme. Mistr Zelenka byl v té době již velmi nemocen a tak ocenění převzala jeho choť, paní Anna Zelenková. Václav Ptáček, novojičínský rodák, středoškolský profesor, skladatel, sbormistr. Kdyby nic jiného, tak jen tím, že založil v roce 1967 dětský pěvecký sbor Ondrášek, umělecké těleso dnes již evropského ba světového rozměru, udělal pro své rodné město maximum a patří mu výrazné místo ve dvoraně slávy Nového Jičína Ale to platí o všech dnešních aktérech. Antonín Pavlín rozdává krásu literárního umu v podobě objevování obrazů kraje, osob, události rodného Valašska, ať již vzpomeneme knihy O Valašském kapelníkovi strýcovi Matalíkovi, či Legendu o valašském nebi, a nebo Kouzlo

domova, v níž se autor navrácí ke svému dětství a mládí. S jeho příspěvky se setkáváme i na stránkách Novojičínského Zpravodaje. Podobně jako verše Jaroslava Merendy, novojičínského básníka, rodáka z nedalekých Hodslavic, které prosvětlují náš měsíčník. Své dílo mohl svobodně vydat až po roce 1989 a zúročil ho sedmi sbírkami, z nichž ona poslední kouzelná básnická publikace je věnovaná dětem. Magnolie u zámecké zdi, Poslední růže, Je láska křehká věc, Tichá cesta mezi poli, Svinec má láska, …a píseň byla dohrána – to jsou ony perly tvůrčího zápasu Jaroslava Merendy posledních let, který svými verši zůstává věčně mladý. Jak již bylo výše zmíněno, panu Ervínu Bártkovi bylo in memoriam uděleno čestné občanství města Nového Jičína. V pátek dne 8.října 2004 v 19 hodin večer v sále Beskydského divadla v Novém Jičíně se uskutečnil slavnostní koncert pěveckých sborů Ondrášek, Ondráš a Pěveckého sdružení moravských učitelů, v jehož průběhu místostarosta města Nového Jičína pan Mgr.Tomáš Vindiš předal paní Olze Bártkové v přítomnosti jejího syna pana Pavla Bártka diplom o udělení čestného občanství města Nového Jičína in memoriam panu Ervínu Bártkovi, jejímu manželovi. Stalo se tak poprvé v novodobé historii města po roce 1990. Klub rodáků tak využil možnost iniciovat udělení čestného občanství města svému zakladateli a dlouholetému předsedovi v souvislosti s desetiletou existenci Klubu. Připomeňme si tedy, že nejvyšší čestné osobní vyznamenání města Nového Jičína panu Ervínu Bártkovi náleží jako projev zvláštní úcty významnému představiteli regionální kultury, který se zasloužil o věhlas města Nový Jičín a dále jako zvláštní projev úcty občanu, jehož život a dílo mají k městu Nový Jičín úzký vztah. Pan Ervín Bártek se 22.srpna 1927 v Novém Jičíně narodil, začal tu chodit do školy, byl přijat na české gymnázium. Německou okupaci prožil v Kutné Hoře, kde navštěvoval Učitelský ústav. Po válce se vrátil do Nového Jičína a žil zde až do svého náhlého úmrtí 2.července 2000. Ervín Bártek patřil ke generaci učitelů, kteří svou profesi brali jako poslání, jeho nadšení pro hudbu, zpěv, hru na violu, sborové umění, znalost historie, památek rodného kraje a zdejší přírody neznalo hranic. Stál u zrodu pěveckého sboru Ondráš, který pod jeho vedením dosáhl mnoha významných ocenění a úspěchů doma i v zahraničí, na koncertních turné, soutěžích a festivalech. Jméno Ervín Bártek, Ondráš a Nový Jičín se stalo známým nejen v Čechách, na Moravě a Slovensku, ale i v Anglii, Francii, Německu, Holandsku, Švýcarsku, Rakousku, Itálií, Polsku a Estonsku. Ondráš patřil a patří mezi vyspělé sbory České republiky a za zásluhy o sborové umění získal pan Ervín Bártek v roce 1996 jako jeden z prvních laureátů nejvyšší ocenění udělované českým sbormistrům – Cenu Bedřicha Smetany. Od roku 1946 byl členem a posléze sólistou i sbormistrem a dirigentem Pěveckého sdružení moravských učitelů. Pan Ervín Bártek stál i u zrodu a podílel se na činnosti dalších významných hudebních těles v Novém Jičíně, zejména dětského pěveckého sboru Ondrášek a Komorního orchestru Pavla Josefa Vejvanovského. Hudbu Ervín Bártek miloval, věnoval se ve volných chvílích i skladatelské činnosti, známé jsou jeho sbory věnované Novému Jičínu a úprava lidových písní. V Novém Jičíně byl Ervín Bártek spojován nejen s hudbou, ale byl i znám jako učitel a ředitel zdejších škol, založil tu Exkurzní odbornou základnu pro vzdělávání učitelů a více než 20 let ji vedl. Jako předsedající Okresní komise pro oslavy 400.výročí narození Jana Ámose Komenského přispěl značnou měrou k úspěšnému a důstojnému průběhu oslav v roce 1992. Při této příležitosti se právě jeho prostřednictvím podařilo navázat kontakty s německým městem Ludwigsburgem, které přetrvávají dodnes a jsou rozvíjeny. Pan Ervín Bártek byl iniciátorem a zakladatelem Klubu rodáků a přátel města Nového Jičína, s nímž spojil svou další veřejnou činnost a od založení až do své smrti byl jeho předsedou. Na slavnostním koncertu jménem Klubu blahopřála tajemnice paní JUDr.Dagmar Jahnová, připojil se zástupce oblastního výboru Unie pěveckých sborů v Ostravě a představitelé

pěveckého sboru Ondráš. Jméno pana Ervína Bártka se tak rozhodnutím Zastupitelstva města Nového Jičína připojilo k řadě čestných občanů, udělených do roku 1945 především německým průmyslníkům, kteří se zasloužili o rozvoj a věhlas města, po roce 1945 G.F.Jankovskému, gardovému kapitánu z Černigova, osvoboditeli města, prezidentům dr.E.Benešovi a K.Gottwaldovi či politikům ing.O.Černíkovi a dr.E.Erbanovi (absolvent novojičínského gymnázia). Několik výročí v letošním roce si připomínala i barokní dominanta Nového Jičína, chrám Nanebevzetí Panny Marie. Odedávna zde novojičínští obyvatelé obraceli svou mysl k Bohu, modlili se za spásu své duše a činí tak dodnes. Od svého založení chrám býval a dosud je centrem duchovní kultury města. Záznam o zdejším farním kostele se poprvé objevuje v roce 1363, kdy se také připomíná fara a první novojičínský farář jménem Mikoláš. Není však pochyb, že byl kostel postaven dříve, a že se vyvíjel se stavebním rozvojem města. Pravidelný půdorys naznačuje, že k vysazení došlo již někdy na konci 13.století. Byl zřejmě dřevěný, patrně sroubený jako všechny domy ve městě a zvenčí opatřený prkenným nebo šindelovým krytem. Postupem doby byl přestavěn do kamenné podoby. Gotický chrám s polygonálním presbyteriem a obdélnou lodí je zachycen až na zobrazení města z roku 1729. V roce 1503 podobně jako město Nový Jičín podlehl zničujícímu požáru, při obnově města se znovu rodil i farní chrám. I jinak sdílel osudy města. I ta největší krása podléhá vlivům staletí, objevují se vrásky, které je třeba léčit. Radikální řez byl proveden v případě našeho chrámu již na počátku 18.století, kdy malý a zchátralý přestal dostačovat rychle se rozšiřujícímu počtu obyvatel. A tak byl zbořen a na jeho místě postaven nový v barokním hávu. Patron kostela, jezuitský konvikt pro šlechtické studenty z Olomouce dodal z části bezplatně, z části za výrobní cenu stavební materiál. V roce 1729, tedy před dvěma sty pětasedmdesáti léty, posvětil rektor koleje P.Gottfried Weidinger základní kámen stavby, zatímco hotové dílo posvětil v roce 1732 regent Heinrich Schatz. Vnitřní vybavení chrámu se protáhlo až do poloviny 18.století. Celý kostel s hlavním oltářem byl posvěcen 31.července 1742 olomouckým biskupem Jakubem Arnoštem z Lichtenštejna. Ale i poté byl chrám opravován. V roce 1866, 1922, 1936. Barokní kostel byl postaven na jednoduché půdorysné osnově a napodoboval tak strohé jezuitské vzory severských misionářských staveb. Ústřední místo chrámu tvoří hlavní oltář s oltářním obrazem Nanebevzetí Panny Marie. Pořízen byl v roce 1739 a jeho autor, Eliáš František Herbert (1708-1770), patřil mezi nejvýznamnější malíře novojičínského baroka. Na výzdobě oltáře se také podíleli přední olomoučtí umělci - sochaři Ondřej Zahner a Jan Kammereit, řezbář Leopold Ludwig, malíř František Josef Lauterbach. Věž kostela v minulosti k chrámu nepatřila, byť s ním vždy těsně sousedila. Zrodila se v letech 1587-1618 a vystavěla ji novojičínská městská obec. V období třicetileté války, za obléhání města vojskem Jana Jiřího Krnovského v roce 1621 byla věž i s kostelem poškozena. Její současná podoba s renesančním ochozem je dílem roku 1629. V březnu roku 1844 uhodil blesk do nejvyššího vrcholu věže a zapálil ji. Při opravách o deset let později byla na věži chrámu vztyčena dnešní kupole podle plánů novojičínského stavitele Ignáce Klosse. Celková výška věže po vrchol dnešního kříže tak činí 66 m. V roce 1927 byla až do té doby městská věž městem Novým Jičínem odprodána zdejšímu římskokatolickému farnímu úřadu. V letech 1991-1994 byl chrám Nanebevzetí Panny Marie generálně opraven. Při opravě věže byla 12.října 1993 nalezena schránka, neboť naši předkové považovali za důležité podat svědectví o době, ve které žili. Obsah schránky byl zveřejněn v dubnu roku 1994 ve výstavní síni Městského kulturního střediska na Staré poště. Téhož roku, po ukončené opravě, byla ve středu dne 9.listopadu léta Páně 1994, na svátek Posvěcení lateránské basiliky, vrácena na věž chrámu renovovaná schránka, obohacená o nový pamětní list a dokumenty naší doby.

Slavnostním přestřižením pásky dne 6.září 2004 starostou města Nového Jičína panem Mgr.Ivanem Týle a hejtmanem Moravskoslezského kraje panem ing.Evženem Tošenovským byla předána do užívání cestující veřejnosti nově rekonstruovaná výpravní budova v železniční stanici Nový Jičín město. V období od konce roku 2003 se tak přiřadila k opraveným výpravním budovám Moravskoslezského kraje, které České dráhy a.s. rekonstruovaly do původní historické podoby: budova železniční stanice Ostrava-střed, Hostašovice, Dobrá u Frýdku Místku. Tak jako každá budova v Novém Jičíně i ona by mohla vyprávět. Pravda, neprovází ji historie dlouhá několik staletí, neboť se narodila v roce 1880. Nádraží, vonící dálkami a cestováním, nádraží, ve svých prapočátcích sloužící nejen k přepravě osob, ale především k hospodářskému rozvoji města. Nádražní budova, která byla svědkem příjezdu či odjezdu mnoha cestujících, ctěných osobností města či okolí, ale též významných veličin arciknížat. Byla i svědkem odchodu českého obyvatelstva v roce 1938, tak jako německého obyvatelstva v roce 1946. A přece málem nebyla. Když totiž se připravovala stavba Ferdinandovy severní železnice, měla tato z Lipníku pokračovat přes Nový Jičín směrem na Bohumín a Krakov. Ale mnozí novojíčtí tenkrát v první polovině 19.století o železnici nestáli a tak dráha nakonec vedla jinudy, přes Suchdol nad Odrou. Konečně, oněch nevěřících užitku železnice bylo v tehdejší rakouské monarchii vícero a Salomon svob.pán Rothschild spolu s univ.prof.Františkem Rieplem museli vyvinout mnohé úsilí, než vůbec soukromá akciová společnost vznikla. Ale nakonec první vlak do Suchdolu nad Odrou vítězně dorazil 1.května 1847. Dá se říci, že od tohoto slavnostního okamžiku začíná snaha Nového Jičína o připojení k železnici. Město se po roce 1850 začalo hospodářsky bouřlivě rozvíjet, ze soukenické cechovní výroby vznikly textilní továrny, z kloboučnické malovýroby se na přelomu 19. a 20.století vyvinula jedna z největších firem ve střední Evropě, akciová společnost J.Hückels-Söhne, která zaměstnávala přes 2000 dělníků a obchodovala, dá se říci, s celým světem, neboť měla úspěšné zastoupení nejen v USA, ale i v Japonsku. Ale vraťme se k naší budově železniční dráhy, respektive nádraží. Prvním úspěchem k dosažení cíle bylo přejmenování železniční stanice Suchdol nad Odrou na Suchdol-Nový Jičín, což ředitelství Severní Ferdinandovy dráhy v roce 1863 povolilo. Městská rada bojovala o železniční připojení dále. Roku 1869 vyjednávala se soukromou společností o stavbu lokálky, ale pro vysoké náklady neúspěšně. Město se zúčastnilo jednání o zajímavém projektu trati Nový Jičín, Libhošť, Příbor, Fryčovice, Místek, Frýdek, Třinec, Dědice v dnešním Polsku, připravovaného K.K.priv.Frýdlantskou dráhou počátkem roku 1873. Téhož roku se objevil ještě slibnější záměr dráhy spojující Prusko a Uhry, vedoucí z Ratiboře do Opavy a odtud přes Fulnek, Suchdol a Šenov do Nového Jičína, dál pak přes Jičinu, Starojickou Lhotu a Palačov ke Krásnu, Vetínu a Vlárským průsmykem do Trenčína. Koncesi obdržela akciová společnost Moravskoslezské ústřední dráhy, stavba se měla začít do tří měsíců a ukončena do tří let. Komisionální jednání o nádražích a stanicích se konalo v Novém Jičíně dne 9.dubna 1873. Leč velký hospodářský krach vypuknuvši v létě téhož roku stavbu zastavil. Myšlenka stavby ale nezanikla. Přes úpornost, s jakou městská rada bojovala a zasahovala ve Vídni, i s podporou Obchodní a živnostenské komory v Olomouci, se nakonec zdařilo jediné: když v roce 1879 vyšel zákon o stavbě lokálních drah, podal Nový Jičín žádost o stavbu lokální trati ze Suchdolu do Nového Jičína. Protože vláda odmítla subvenci, město hlasováním všech oprávněných voličů se rozhodlo samo stavět a vydalo příslušné dlužní úpisy. V této kritické chvíli Novému Jičínu a jeho neúnavnému starostovi Hugo Fuxovi velmi pomohl zdejší rodák, respektive rodák z Žiliny u Nového Jičína, v té době již uznávaný stavitel rakouských železnic, Karl von Schwarz, jehož firma lokální dráhu spojující Suchdol s Novým Jičínem provedla. Na jaře roku 1880 bylo započato, 7.září je datována císařem Františkem Josefem koncesní listina a 19.prosince 1880 slavnostně vyjel z Nového Jičína první vlak. Zrodila se železniční dráha s nádražní budovou, která počala psát svou historií. Akciová společnost zanikla až v roce 1946 znárodněním. A budova? V období po 2.světové válce došlo k rekonstrukci s velmi necitlivými zásahy do vnější

podoby objektu. A tak lze jen pochválit záměr Český dráh vrátit budově historický vzhled podle dobových fotografií. Charakteristickým znakem je fasáda z hladké omítky s výraznými reliéfy a plastickými geometrickými obrazci. Na celkových nákladech rekonstrukce 10,4 milionů Kč se částkou 620 000 Kč podílelo i město Nový Jičín. A budova, jejíž oprava byla zahájena v prosinci 2002, získala nový háv a slouží veřejnosti dále. Bližší informace o provedení opravy najdeme na stránkách Novojičínského Zpravodaje v č. 9/2004, str.9.

Město z pohledu radních aneb městská rada zasedala a jednala

A řídila chod věcí veřejných. I v tomto roce se zabývala důležitými problémy rozvoje města, i v tomto roce řešila zásadní problémy rozkvětu Nového Jičína ve čtvrtém roce jednadvacátého století a třetího tisíciletí pro spokojený život jeho občanů. Svá rokování léta Páně dvou tisícího čtvrtého, druhého roku stávajícího volebního období, zahájila městská rada osmnáctou schůzi dne 15.ledna 2004, ukončila třicátým druhým jednáním v prosinci 2004. Celkově se tedy páni radní sešli v tomto roce na patnácti zasedáních. Městské zastupitelstvo pak jednalo v roce 2004 na osmi řádných zasedáních. První v roce se uskutečnilo 19.února 2004 jako celkově deváté současného volebního období, poslední 16.prosince 2004 jako šestnácté. A kdo tedy řídil naše město v roce 2004? Starosta města Nového Jičína pan Mgr.Ivan Týle, prvním místostarosta pan Ing.Vladimír Bárta, druhý místostarosta pan Mgr.Tomáš Vindiš. Členy Rady města Nového Jičína byli jako v uplynulém roce ve smyslu voleb pánové Pavel Wessely, Ing.Ivo Mílek, MVDr.Milan Šturm, Ing.Libor Dobeš, Miloš Lossmann a jediná ženská bytost a svým charmem i ozdoba mezi radními, paní Ing.Gabriela Žitníková. Funkci tajemníka Městského úřadu v Novém Jičíně s vitalitou sobě vlastní vykonával důstojný a neméně ctihodný pan Ing.Miroslav Šrámek. I tentokráte projednávali na svých zasedáních zastupitele a radní zásadní a důležité dokumenty a směrnice, ovlivňující život obyvatel města. Podstatné přitom bylo, že novojičínská veřejnost již tradičně byla pravidelně informována na stránkách Novojičínského Zpravodaje o výsledcích jednání městské rady a městského zastupitelstva, byla seznamována s příslušnými vyhláškami a směrnicemi, které byly zároveň zveřejňovány na úřední desce městského úřadu ve vestibulu radnice. Takto byla zveřejněna např. Směrnice o hospodaření s bytovým fondem a sociálních službách spojených s ubytováním (komentář Bc.Antonína Urbana najdeme v březnovém Novojičínském Zpravodaji), či velmi důležité Zásady pro převod bytových domů, bytů, nebytových prostor a pozemků, tvořících s nimi funkční celky, platící od 1.dubna 2004. Podrobný rozbor a zasvěcený komentář uveřejnil p.Kamil Žák na pokračování v březnovém, dubnovém a květnovém Novojičínském Zpravodaji. Uvedený článek v žádném případě nenahrazoval plné znění „Zásad“, neboť měl jediný cíl: přiblížit základní podmínky, dle nichž poté byl bytový fond města od 1.dubna 2004 privatizován. Na programu jednání byla i prevence kriminality mládeže s tím, že státní dotace bude použita především při organizování letního táborového pobytu dětí z rodin zasažených sociální patologií, rozšíření městského kamerového systému v lokalitě ulice Suvorovovy, rozšíření možností využití prostor a materiálního zařízení Domu dětí a mládeže, podpora filmové školy mladých a dalších aktivit. Zastupitelské orgány města se zabývaly i platbou za odpady v roce 2004 a zvýšením poplatků z 22,- na 27,-Kč měsíčně na osobu a rok, což činí 324,-Kč na 1 osobu ročně. Stále naše město patří ve srovnání s jinými k oněm s nejnižšími poplatky, neboť jinde se běžně platí čtyři sta Kč za osobu ročně a více. Na programu jednání Rady i Zastupitelstva byly i další hospodářské problémy, především sledování plnění strategického plánu ekonomického rozvoje města či smysluplné čerpání rozpočtu. Hospodaření města bylo v uplynulém roce 2004

pozitivní. Plánované příjmy města byly naplněny na 101,61% a dosáhly výše 574 mil.Kč, výdaje byly čerpány na 93,74%. Na příspěvky a dotace poskytované prostřednictvím schválených grantů pro podporu kulturní, sportovní činnosti, aktivit volného času, činnosti spolků a zájmových sdružení bylo za rok 2004 vynaloženo 7 616 000,- Kč. Z dalších zajímavých údajů podrobného rozboru hospodaření města uvádím částku 107 628 000,-Kč, vyplacenou v průběhu roku na různé typy sociálních dávek. Na provoz a investice příspěvkových organizací města včetně škol formou příspěvků byla vynaložena suma 169 138 000,-Kč. Mzdové prostředky zaměstnanců města byly čerpány na 96,92%. Na investice a velké opravy bylo v uplynulém roce vynaloženo z rozpočtu města 93,07 mil.Kč. Zastupitelstvo i Rada se zabývaly v průběhu roku dalšími zajímavými problémy, jako je např.rozdělení dotací z programu regenerace městských památkových rezervací a jejich zón, především pak chystanou rekonstrukcí Masarykova náměstí v příštích letech, kde se v prosinci představilo 10 projektů. Na programu jednání Rady i Zastupitelstva byly rovněž závěry vyplývající z hloubkové kontroly hospodaření Základní školy Komenského 68, která zjistila závažné nedostatky v hospodaření této organizace. Zjištěné nedostatky byly postoupeny příslušným trestněprávním orgánům a staly se podnětem dalšího právního jednání v následujícím roce. Na svém třináctém zasedání dne 26.srpna léta Páně dvoutisícího čtvrtého novojičínské městské Zastupitelstvo projevilo svým usnesením vůli stát se účastníkem dobrovolného svazku obcí s názvem „Svazek obcí povodí Jičínky“ spolu s obcemi Životice u Nového Jičína a Mořkovem. Posláním onoho svazku jest mimo jiné příprava a realizace výstavby kanalizačního sběrače a uličních řádů, řešících odvádění a čištění odpadních vod z území výše jmenovaných obcí. V tomto smyslu Zastupitelé schválili zakladatelskou smlouvu s konkrétními zástupci města Nového Jičína, jimiž jsou starosta města pan Mgr.Ivan Týle, první místostarosta pan Ing.Vladimír Bárta a vedoucí finančního odboru novojičínského městského úřadu paní Ing.Jarmila Straková. Na tomtéž jednání Zastupitelstva došlo k další významné události: Poslanci vyslechli z úst starosty návrh partnerské smlouvy s novým družebním městem, jímž se stala slovenská Kremnica. Text smlouvy jakož i uzavření družby pak bylo slavnostně schváleno. Kremnica již v příštím roce léta Páně dvoutisícím pátém slíbila aktivní účast na městských slavnostech Nového Jičína. Zastupitelstvo i rada města Nového Jičína se pravidelně zabývala i životem jednotlivých osadních výborů. K reakci na některé přednesené podněty byly vyzvány jednotlivé útvary města k jejich bezprostřednímu řešení, mnohé byly zapracovány do návrhu rozpočtu města. Ze stěžejních připomínek, které na jednáních zazněly, vyjímám: neprodleně řešit technický stav silnice I/57, procházející Bludovicemi, v Kojetíně realizovat dětské hřiště, v Loučce ošetřit keře a zeleň v sídlišti a dobudovat kontejnerová stání (od srpna tu probíhala regenerace sídliště), v Žilině dokončit kanalizační sběrač na ulici Beskydská, v Libhošti zahájit výstavbu nového kanalizačního řádu, ve Straníku realizovat zatrubnění kolem státní cesty a opravit spojovací komunikaci Kojetín-Straník po zimním období. V Libhošti byla v roce dvoutisícím čtvrtém ukončena rekonstrukce zásobovacího vodovodního řádu, kterou provedly Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a.s.. Důvody byly především dva: „nutnost trvale zajistit plnění kvalitních požadavků týkajících se obsahu železa v pitné vodě, ovlivňované stykem dopravované vody s nechráněným vnitřním povrchem původních vodovodních řádů z litiny v částech obce Horní konec a U kravína, a snižováním hydrodynamických tlaků v lokalitě Na Břehách při odběrových špičkách jako důsledek značného zainkrustování tohoto úseku potrubí. Celková délka rekonstruovaných řadů o profilu DN 80 – DN 100, pocházejících z roku 1961, činí 1547 m a v rámci stavby bylo přepojeno, případně vyměněno celkem 80 stávajících vodovodních přípojek. Na rekonstruovaný úsek vodovodu je napojeno asi 350 odběratelů. Bezvýkopová metoda výměny potrubí umožnila minimalizovat dopady stavební činnosti na život obce, protože odpadla nutnost provádět výkop v celé délce rekostruovaného potrubí. Stavba se na povrchu

projevila pouze vstupními jámami v místech potrubních uzlů a v místech napojení jednotlivých vodovodních přípojek. Akce s nákladem 3 130 tis.Kč byla provedena dodavatelsky v období od června do srpna 2004 v dobré kvalitě a bez vážnějších nedodělků“ – jak vyplynulo z informace paní Mgr.Evy Špirochové, tiskové mluvčí Severomoravských vodovodů a kanalizací v Ostravě, a.s., zaslané osadnímu výboru v Libhošti. Více informací najdeme rovněž v Libhošťském zpravodaji č.10, str.6-7. Osadní výbory žily pochopitelně především událostmi a problémy občanů vlastních části Nového Jičína, nechci-li použít termínu osada. Každá z nich žije po svém, některá výrazněji, jiná méně. V Bludovicích sledují osudy zdejších čápů, jejich přílety, hnízdění a odlety, ve Straníku vyvíjí bohatou činnost především zdejší Klub seniorů, na Kojetíně se věnují sportu, v Loučce a Libhošti, dá se říci, téměř všemu, neboť zde se mi jeví zdejší činnost nejobsažnější. Pro další léta bude dobré na tomto místě zveřejnit stručný přehled akcí normálního občanského života místních části Nového Jičína. Leč pro rok dvoutisící čtvrtý alespoň stručný přehled události v Bludovicích, které jsem čerpal z podkladů paní ing.Gabriely Žitníkové: - ve dnech 4.-8.ledna 2004 proběhl i v Bludovicích čtvrtý ročník charitativní akce pod záštitou novojičínské farnosti (například ve Straníku pro změnu tuto akci zaštíťovala farnost v Hodslavicích), nazvané Tříkrálová sbírka. V Bludovicích se vybralo 5 842,-Kč - v dubnu projel Bludovicemi parní vlak, zde bylo jeho poslední zastavení po celodenní jízdě zdejším krajem - 1.května postavili v Bludovicích májku k poctě měsíce lásky, de facto již šestým ročníkem obnovené místní tradice, zároveň ve skutečnosti, ať již chtěně či nikoliv, oslavili takto půvabně a poeticky vstup do Evropské unie - čápi zahnízdivši se na sloupu elektrického vedení u restaurace BOSS vyvedli tři čápata - v létě navštívili obec bývali němečtí obyvatelé Ria Skarke, Erika Büchele a Norma Babsch s manželem - v srpnu došlo k opravě silnice ve středu obce, byl položen zcela nový asfaltový koberec - 10.září 2004 byl v Bludovicích založen Klub chovatelů původní Valašské ovce se sídlem na zemdělské usedlosti Bludička, sdružující všechny chovatelé vzácné ovečky z celé České republiky. Z podkladů nevyplývá, kdo se vlastně na usedlosti Bludička sdružuje: zda ony ovečky, či chovatelé, nebo snad nejlépe obojí - v kapličce svatého Michala uprostřed obce provedlo město Nový Jičín stavební úpravy (odvodnění, instalování bezpečnostních mříží, nová fasáda) - osadní výbor se pravidelně vždy první pondělí v měsíci scházel na svá schůzovní rokování v budově fojtství - 30.října 2004 uzavřela letošní zemědělskou a přírodní sezónu tradiční Hubertova jízda. Stalo se tak již po osmé. Tentokráte se sešlo více jak padesát jezdců v sedle koní, jimž vévodil manželský pár Žitníkových, majitelů zemědělské usedlosti Bludička. Akci, kterou pořádal jezdecký oddíl Bludička, přihlíželo značný počet pěších nadšenců a obdivovatelů starých tradic - původní neestetická, ba velmi ošklivá plechová vlaková zastávka byla nahrazena zcela novým, lehkým, dřevěným přístřeškem - otec Michal Petr sloužil hodovou mši svatou dne 27.listopadu léta Páně 2004 v kapličce, tedy na svátek svaté Kateřiny, patronky kapličky - umíraček v průběhu roku čtrnáctkrát zazněl, aby oznámil odchod na věčnost za vyšším údělem spoluobčanů Bludovic, mimo jiné paní Heleny Vaigelové, Aloisie Bártkové, pánů Jiřího Krutílka, Josefa Šenka, Václava Škarky, pana Jakůbka, Hromádky a nejstaršího občana obce pana Tomana - i v Bludovicích byly Vánoční svátky se slavnou zvěstí o narození Jezulátka letos na blátě …

Tolik osady. Leč vraťme se k samotnému Novému Jičínu. Mezi důležité investiční akce, realizované v roce 2004, jmenuji např.otevření odpočinkové zóny u autobusového nádraží, kterou zdobí vodní fontána v podobě kytary, sošný výtvor novojičínského mistra a učitele zdejší Základní umělecké školy Mgr.Jana Zemánka a ing.arch.Zdeňka Trefila – mimochodem, esteticky působivé prostředí parčíku slouží zvláště v létě občanům k odpočinku při čekání na další autobusový spoj. Výstavba odpočinkové zóny začala v roce 2003, náklady na její výstavbu dosáhly částky 1,8 mil.Kč. Fontánku otevřel 16.června 2004 v pravé poledne starosta našeho města pan Mgr.Ivan Týle za přítomnosti členů Rady, kde se především skvěla fotogenická paní Ing.Gabriela Žitníková. Finančně i stavebně náročná oprava chrámu Nejsvětější Trojice a sochy Ignáce z Loyoly vedle chrámu Páně byla příspěvkem k obnově duchovních hodnot města, podobně jako oprava kapliček ve Straníku a v Bludovicích. Základní škola na Komenského ulici se zaskvěla novou fasádou, došlo k regeneraci panelového sídliště v Loučce, bylo otevřeno dětské dopravní hřiště a městská knihovna se modernizovala zpřístupněním zvukového a hudebního oddělení. V celé České republice ubývá dětí a tento fakt se týká i Nového Jičína. Situaci ubývajících žáků, prázdnících se tříd muselo řešit i naše město na červencovém jednání zastupitelstva, jehož výsledkem bylo sloučení tří základních škol. Ty budou mít více pracovišť, leč budou dostatečně silné, aby je prudké snížení počtu žáků v následujících letech žádným výrazným způsobem neohrozilo. Jednalo se o Základní školy Bohuslava martinů, Dlouhá a Jubilejní, které začnou k 1.září 2005 fungovat pod jedním ředitelstvím. Další slučování Základních škol Komenského 66 a Komenského 68 budou zastupitelé města projednávat o rok později.

Každodenní život občana Nového Jičína aneb sféra sociální, zdravotní, školství, kultura a sport

Každodenní život občana našeho starobylého města Nového Jičína byl v uplynulém roce léta Páně 2004 velmi pestrý. Nejvíce ho ovšem pálilo, zda byl či nebyl zaměstnán, neboť práce nejvíce ovlivňuje veškeré zdejší konání každého z nás. Celkový vývoj nezaměstnanosti v okrese a samotném městě Novém Jičíně průběžně hodnotil nejpovolanější úřad, totiž Úřad práce. Z jeho údajů zveřejněných ve Zprávě o vývoji trhu práce k 31.prosinci 2004, která je rovněž přílohou kroniky, jsem vybral následující údaje: V roce 2004 se do evidence Úřadu práce v Novém Jičíně přihlásilo 11 677 uchazečů, což s konečným stavem v prosinci 2003 činilo 23 446 klientů, se kterými se v rámci aktivit Úřadu práce během roku 2004 pracovalo bez ohledu na opakované evidence. Mimochodem, to je o 2 000 klientů více, než bylo na stejném místě uváděno před rokem. Na Novojičínsku samotném bylo evidováno 23 273 klientů, z toho 11 881 mužů a 11 392 žen, což činí 78,6% k ekonomickým aktivitám. Z evidence okresní bylo v roce 2004 vyřazeno 12 613 uchazečů (53,8%), z toho pro úmyslné maření součinnosti 1 047 (8,3%). Zaměstnání získalo 8 336 (35,6%) uchazečů z celkového počtu v evidenci, z toho 1 482 (17,8%) uchazečů bylo umístěno pomoci Úřadu práce. Průměrná výše hmotného zabezpečení činila v roce 2004 3 904,- Kč. Průměrná délka evidence k 31.12.2004 činila 322 dní, u uchazečů dosud v evidenci byla průměrná délka 617 dní. Při sledování vzdělanostní struktury je i v dlouhodobém vývoji zřetelná stále naprosto absolutní převaha uchazečů se středním odborným vzděláním. Následují kategorie se základním

vzděláním a středním odborným vzděláním s maturitou. Uchazeči se základním vzděláním i tentokráte jako vždy tvořili problémovou skupinu pro nedostatek možnosti pracovního zařazení. Daleko závažnější je však problém velkého počtu kvalifikovaných uchazečů v evidenci. Míra nezaměstnanosti v okrese Nový Jičín poklesla v meziročním srovnání o 1,5%. V republikovém měřítku se okres pohyboval dlouhodobě okolo třináctého místa, v posledním pololetí se posunul na patnácté místo. V samotném městě Novém Jičíně bylo k 31.12.2004 v evidenci Úřadu práce 1916 uchazečů, což činí 13,55% míry nezaměstnanosti. Na základě změny zákona č.117/1995 Sb. O státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů s účinností od 1.4.2004 začaly úřady práce vykonávat státní správu na tomto úseku. Útvar státní sociální podpory byl začleněn do organizační struktury novojičínského Úřadu práce, organizačně byla agenda rozdělena do osmi kontaktních míst v rámci okresu tak, aby byla zajištěna pro občany dostupnost k podání žádosti ze vzdálených míst. V roce 2004 bylo celkem vyplaceno 667 894 231,-Kč sociálních dávek, což zahrnuje 745 914 dávek a přes 134 tisíc společně posuzovaných osob. Měsíčně bylo průměrně 55 306 924,-Kč dávek sociální podpory. Když k této sumě připočteme dávky vyplacené městským úřadem, je to suma hodná zamýšlení. Ale o sociální problematice jsem se na stránkách kroniky podrobněji v předchozích dvou létech nezmiňoval, kromě finančních údajů, a proto poněkud obšírněji v roce dvoutisícím čtvrtém z podkladů Městského úřadů v Novém Jičíně: Správa sociálních záležitostí je velmi složitá. Otázky důchodového a nemocenského pojištění zajišťuje Okresní správa sociálního zabezpečení na ulici Svatopluka Čecha, zatímco problémy zaměstnanosti řeší Úřad práce se sídlem na ulici Msgr.Šrámka. Od října 2004 došlo k výrazným změnám přijetím nového zákona 435/2004Sb. Další oblastí jsou dávky státní sociální podpory (rodinné přídavky…), jimiž se zabývá úřad na Husově ulici. Ten původně byl součástí okresního úřadu, od 1.1.2003 byl včleněn pod Městský úřad Nový Jičín (včetně působnosti na území celého bývalého okresu, což byla anomálie v reformě veřejné správy) a od 1.4.2004 během krátké doby získali zdejší úředníci třetího zaměstnavatele, a to Úřad práce v Novém Jičíně. Úloha obcí v oblasti sociálního zabezpečení spočívá na úseku sociální péče. Město Nový Jičín pak vykonává vedle samostatné působnosti na svém území všechny tři typy přenesené působnosti (včetně dalších obcí), kde se jedná zejména o vyplácení sociálních dávek a výkon sociálně-právní ochrany dětí. Rok dvou tisící čtvrtý byl po mnoha letech rokem, kdy nedocházelo k výraznému nárůstu. Vyplaceno bylo téměř 108 mil. Kč. Nejvíce byly vyplaceny opakované dávky sociální potřebnosti ve výši Kč 81,5 mil Kč. Meziroční nárůst byl tentokráte 1,3 mil. Kč. Zastaven byl tak velmi nepříznivý vývoj na přelomu tisíciletí, kdy např. v roce 1997 bylo vyplaceno 16,8 mil. a v roce 2001 již 60,1 mil.Kč. Na péči o blízkou osobu bylo vynaloženo 9,3 mil.Kč , na dávky pro zdravotně postižené 15,3 mil Kč. Další velkou oblastí v přenesené působnosti je sociálně-právní ochrana. V rámci náhradní rodinné péče bylo umístěno 21 dětí v náhradní rodinné výchově. Pracovníci sociálně-právní ochrany evidovali 2.626 spisů nezletilých. Z nich například uvádíme účast na 428 soudních jednáních, kde zastupovali jejich práva, podání 12 návrhů na předběžná opatření, umístění 7 dětí v ústavní péči, vyplácení výživného za povinného 118 osobám, řešení 84 dětí (z toho 25 dívek) a 96 mladistvých (29 dívek) v souvislosti s trestnou činností a 78 přestupky. Odbor evidoval osmnáct sdělení o intoxikaci alkoholem. Tyto čísla byly za celé správní území. V roce 2004 bylo propuštěno z výkonu trestu, vazby a obdobných výchovných zařízení 49 občanů města. K výjimečným akcím, přesahujícím běžné metody činnosti, patřilo uskutečnění dětského letního táboru a víkendových pobytových táborů pro děti z méně sociálně-podnětného prostředí a těch dětí, které má sociálně-právní ochrana v evidenci v souvislosti s trestnou a přestupkovou činností. Tábor organizovali a vedli pracovníci sociálně-právní ochrany. Město získalo podstatnou část financí na tento tábor v „Součinnostním programu prevence kriminality

ministerstva vnitra“. Dalším úspěšným projektem byla „ZÁSOBA“, což jsou volnočasové aktivity mládeže o víkendech v zařízení Focus. Součinnostní program prevence kriminality však ministerstvo vnitra pro další léta ukončilo s tím, že jej nahradilo programem „Partnerství“ . Na finanční prostředky v tomto programu naše město však nedosáhne, neboť má nižší míru ukazatelů kriminality a ostatních sledovaných negativních jevů než stanovené limity. Pokračovala činnost romského komunitního centra na ulici Dolní brána, které bylo zřízenojiž v roce 2003 včetně činnosti terénního romského sociálního pracovníka. Počet míst v azylovém domě je 20, z toho 8 v noclehárně. Pro matky s dětmi je zde 13 bytů, z toho 6 ve Straníku. V roce 2004 bylo zřízeno i akutní sociální lůžko v Domě s pečovatelskou službou v Novém Jičíně Pod Lipami. V městě bylo evidováno 98 osob zbavených způsobilosti k právním úkonům, z toho ve čtyřech případech vykonávalo město funkci opatrovníka. Rovněž ve čtyřech případech město zajišťovalo i pohřbení zemřelých, neboť se nenašel nikdo z řad příbuzných či známých. Pečovatelská služba města pomáhala 268 starým osobám s takovými problémy, jako jsou např.dovážky obědů, úklid, podávání léků, osobní hygiena…. V domech s pečovatelskou službou je 270 bytů s kapacitou 345 obyvatel. V souvislosti s prodejem bytů roste počet zájemců o umístění v domech s pečovatelskou službou a tím i počet nevyřízených žádostí (232). K stávajícím třem Klubům seniorů v Novém Jičíně městě, ve Straníku a Libhoši přibyl nový klub v Loučce. Poprvé v roce 2004 byly přidělovány příspěvky organizacím poskytující sociální služby grantovým systémem (mimo pečovatelskou službu, poradenství, azylové domy). Rozděleno bylo 500 tis. Kč. Nejvíce získala Škola života na Beskydské ulici, tj. tolik potřebný denní stacionář pro osoby s mentálními a kombinovanými vadami, a to 310 tis.Kč Dále příspěvek obdrželi Kafira (občanské sdružení pomáhající zrakově postiženým na Hoblíkově ulici), Centrum pro zdravotně postižené na Sokolovské ulici, Agentura domácí péče OASA na Štefanikově ulici, o.p.s. Děcko (svoz dětí s mentálními a kombinovanými vadami do Dětského centra na Komenského ulici a jejich hipoterapie), místní organizace postižených občanů (rehabilitační pobyty a pronájem bazénu), Charita Kopřivnice (občanská poradna na Divadelní ulici). Velmi významnou událostí bylo rozhodnutí městského zastupitelstva zahájit proces komunitního plánování sociálních služeb. Jedná se o diskusi zástupců třech sfér: obce, poskytovatelů sociálních služeb včetně neziskového sektoru a zástupců příjemců služeb. Jde o to reagovat na společenské, ekonomické a zejména připravované úplně nové legislativní podmínky zajištění těchto služeb. Tok financí by se měl změnit z dotací státu poskytovatelům služeb na příspěvek potřebným občanům, kteří by si tak mohli sami rozhodovat, kterou službu si vybrat. Ze sociálních změn je nutno se připravit v budoucnosti také na demografické změny: Jestliže dnes žije ve městě 2,8 tis. starších obyvatel 65ti let, v roce 2020 se dá očekávat při stejném počtu obyvatel těchto lidí až 4.300. V otázkách sociálního vyloučení jsou varujícími mimo jiné údaje, že např. v našem městě žije 2769 sociálně potřebných lidí (z toho 1.116 dětí), což je cca 10% obyvatel města. Celorepublikový průměr činí 3,9%. Uvedená čísla vyplývají z velmi podrobné sociální analýzy, která je podkladem pro následné hledání optimálních řešení. Bytová problematika - 1.4.2004 nabyly účinnost dva důležité dokumenty zastupitelstva města: „Zásady pro převod bytových domů, bytů, nebytových prosto, pozemků a drobných staveb tvořících s nimi funkční celky z majetku Města Nový Jičín“ a „Hospodaření s byty v majetku města a vybrané sociální služby spojené s ubytováním“, o nichž jsem stručně referoval již výše. Cílem prvního dokumentu bylo urychlení privatizace bytového fondu. Jeho součástí byly přílohy uvádějící domy a byty určené k jednotlivým formám prodeje a domy, jež si město hodlá ponechat. Druhý dokument reagoval na vzniklou situaci pojmenováním jednotlivých nových kategorií bytů, jež zůstanou městu, a stanovením podmínek jejich přidělení a uzavření nájemní smlouvy. Takto bylo stanoveno 88 sociálních bytů, 538 startovacích bytů obecných, 10

bezbariérových, 260 bytů v Domech s pečovatelskou službou a 47 bytů nízkého standardu. Právní podmínky byly vytvořeny i pro další kategorie, např. chráněné bydlení, byty na půl cesty a podobně. Podmínky byly upraveny i pro byty služební a byty s uvolněným nájemným (přidělované tzv. obálkovou metodou). Původně město vlastnilo více než 4,5 tis. bytů. Nové počty bytů v městském majetku vedly k nové filosofii, spočívající ve funkci těchto bytů jako přechodného bydlení na začátek. Proto byly vytvořeny tři kategorie nájemného (základní, ekonomické, tržní), vždy platné na období tří let s cílem postupného uvolňování obecních bytů pro další nájemníky odchodem stávajících do soukromého sektoru. Z pořadníku bylo v roce 2004 přiděleno 25 bytů, nevyřízených žádostí bylo evidováno 679. Také školství v Novém Jičíně prodělávalo v uplynulém roce změny. V celé České republice ubývá dětí a nejinak je tomu i v našem městě. Zatímco na druhém stupni novojičínských základních škol bylo vždy 17 tříd v ročníku, počet tříd v ročnících prvních až třetích je okolo 11. Hlavním důvodem byl úbytek žáků na školách a snižující se porodnost. Nástup početně slabých ročníků do prvních tříd a odchod početně silných devátých ročníků v novojičínských základních školách způsobí každoročně deficit 100 žáků. V průběhu následujících šesti let ubude v novojičínských základních školách přibližně 600 dětí, což odpovídá celkovému počtu 24 tříd. Protože tato tendence byla známa již delší dobu, přibližně po třech letech zkoumání byl schválen na zastupitelstvu města a následném jednání 1.července 2004 konkrétní návrh na optimalizaci sítě základních škol ve městě. Školy nebudou rušeny, ale dojde k jejich postupnému sloučení. První slučování sídlištních škol nastane v roce 2005, zatímco některé novojičínské střední školy se sloučily k 1.září 2004: Střední zdravotnická školy, Obchodní akademie a Střední odborná škola a Střední odborné učiliště v Novém Jičíně vytvořili Střední odbornou školu. Ředitelkou školy se stala paní PhDr.Renáta Vážanská. Již tradicí se stalo slavnostní přijetí pedagogických pracovníků a žáků novojičínských základních škol u starosty města, pana Mgr.Ivana Týle. Smyslem takovéto akce i v roce 2004 bylo poděkování pedagogům za jejich náročnou a odpovědnou práci při vzdělávání a výchově naší mladé generace a neméně významné ocenění žáků za jejich úsilí, které vkládají do studia. Žáci slavili úspěch na různých olympiádách a soutěžích, např. v matematice, fyzice, v anglickém jazyce, přírodopise, ale také v oblasti sportu na regionální i republikové úrovni. Starosta města pan Mgr.Ivan Týle, svou původní profesi učitel, označil výchovu a vzdělávání za prioritu našeho města, vyzvedl nelehkou úlohu pedagogů a poděkoval jim za dobře odvedenou práci. Podobně pochválil žáky za jejich výsledky, kterými často reprezentovali naše město a šířili jeho dobré jméno. V projevu k shromážděným rovněž neopomenul poděkovat rodičům za vytváření dobrých podmínek ke studiu. Při slavnostním předávání ocenění, které proběhlo 15.června 2004,obdrželi pedagogové z rukou starosty města ocenění v podobě čestného uznání, medaile města Nový Jičín, obrazové publikace o Novém Jičíně a peněžní odměny. Žáci byli oceněni čestným uznáním a upomínkovým předmětem. Slavnostní ceremoniel byl doplněn milým vystoupením souboru „Flétniček“ pod vedením paní učitelky Lenky Vaňkové ze Základní školy Komenského 66. A kteří pedagogičtí pracovníci byli takto poctěni a oceněni titulem „Učitelská osobnost roku 2004“? Tady jsou: Mgr.Jana Valigurová – Základní škola Bohuslava Martinů 4 Mgr.Petruška Sýkorová – táž škola Mgr.Emilie Řeháková – Základní škola Komenského 66 Mgr.Ludvík Orlík – z téže školy Mgr.Irena Černá - Základní škola Komenského 68 Mgr.Jarmila Šimurdová – Základní škola Dlouhá 56. Kupodivu se nenašla žádná výrazná pedagogická osobnost na Základní škole Tyršova 1 a Jubilejní 3.

I.

II.

Vyhodnocení žáků proběhlo ve dvou kategoriích, a to: Žáci a kolektivy, reprezentující školu a město na regionálních a republikových olympiádách a soutěžích : Základní škola Dlouhá 56: Jolana Škrobánková, Daniela Macháčková, Michaela Krýdová, Michal Bača, Marek Kvita, Filip Skřiček, Jan Buček Základní škola Bohuslava Martinů 4: Tomáš Raček, žáci 4.tříd za lední hokej, družstvo chlapců přespolní běh Základní škola Tyršova 1: Jan David Základní škola Komenského 66: Stanislav Rada, Zlata Polonyová, basketbalové družstvo starších žáků, volejbalové družstvo mladších žákyň, volejbalové družstvo starších žáků a obdobné družstvo starších poupat tedy žákyň Základní škola Komenského 68: Marek Zeman, Tomáš Mixa, František Takácz, Marek Zetocha, Martin Minář, Radim Čapák, Jiří Michna. Žáci, kteří trvale dosahují vynikajících studijních výsledků: Základní škola Dlouhá 56: Andrea Billová, Lenka Horutová, Lucie Kubalová, Vít Šimurda Základní škola Bohuslava Martinů 4: Jan Šmejda, Lucie Hrdličková Základní škola Jubilejní 3: Jakub Hanzelka, Barbora Holišová, Barbora Slavíková Základní škola Komenského 66: Aneta Krupová, Monika Vindišová, Michaela Kelnarová Základní škola Komenského 68: Zuzana Škarková, Adéla Kelnarová Základní škola Tyršova 1: Emil Adámek, Veronika Indráková, Veronika Slabá, Markéta Tomanová

Dominantou kultury uplynulého roku bylo již tradičně Novojičínské kulturní léto a Slavnost města, věnovaná tentokráte 40.výročí dužebních partnerských styků s italským městem Novellára. Pakliže jindy na tomto místě chválím a píšu superlativy, tentokrát je musím zdvojnásobit. Obdivuji stále více tvůrčí lidský duch a potenciál Městského kulturního střediska, které dovede najít nadšené amatéry i odborníky a vytvořit pohodový, ale umělecky zajímavý, nepodbízivý celodenní program. Městská slavnost se tentokráte nesla v duchu čtyřicetiletí vzájemnosti mezi italskou Novellarou a Novým Jičínem. A jak to všechno kdysi před čtyřiceti léty vzniklo? V rámci vzájemného sbližování národů Itálie a Československa byla v záři roku 1964 vyslána do Itálie patnáctičlenná delegace zástupců všech stupňů národních výborů z celé republiky – píše a vzpomíná tehdejší předseda Městského národního výboru v Novém Jičíně, pan Antonín Pavlín. Delegace, jejímž úkolem bylo navázat styky s italskými městy, navštívila ve dnech 4. až 14.září 1964 provincii Reggio Emilia. Předseda MěstNV pan Antonín Pavlín se této cesty účastnil již s konkrétním cílem schváleným Radou Krajského národního výboru v Ostravě – uzavřít družební smlouvu. Myšlenka na uzavření partnerství vznikla při návštěvě delegace starostů obcí z provincie Reggio Emilia v Československu o rok dříve, tedy v roce 1963. Mezi jejími členy byl také starosta Novellary pan Antonio Mariani Cerati. Delegace navštívila i Severomoravský kraj a naše starodávné město Nový Jičín. A zde poprvé novellarský starosta projevil zájem uzavřít družební smlouvu s městem Novým Jičínem, které mu svou starobylostí učarovalo. O rok později, tedy 11.září 1964, v zasedací síni městské rady v Novellaře slavnostním ceremoniálem podpisu družební smlouvy byla myšlenka realizována. Základní motiv prohlubování přátelství a míru mezi oběma národy s důrazem na rozvoj kulturních, turistických, sportovních, sociálních a hospodářských styků provázel družební styky obou měst po celou dobu uplynulých čtyřiceti let – někdy méně, někdy více konkrétní, někdy jen formálně. Ostatně, v prapočátcíh dokonce byly

družební styky vedeny pouze písemnou formou. O celé historii vypovídá podrobně a zajímavě text brožůrky, který se stal součásti Zpravodaje č.9. Městské slavnosti letošního roku právě početná delegace novellarských dominovala. Náměstí se částečně proměnilo na kus Novellary s krámky tamějších uměleckých řemesel, prodejem italských specialit a dobrůtek. V programu byla mnohokrát Novellara vzpomenuta, především při slavnostním odpoledním zahájení, kdy starosta Nového Jičína pan Mgr.Ivan Týle předal delegaci Novellary dar : vyobrazení rodového vývodu. Barevná malba na papíře cca 90x70 cm, na způsob barokních listů se znaky a štítky vývojových řad obou manželů Lavinie Thekla Gonzagy haběnky di Novellara, jíž město a panství patřilo. Dva manželé hraběnky Gonzagy, hrabě Fürstenberg a hrabě Harrach vytvářejí dvě významné linie rodu, které se setkávají manželstvím Xaviera Harracha a Rebeky z Hohenemsu, poslední členky starobylého říšského rodu. Z manželství pochází jedina dcera: slavná kunínská hraběnka Maria Walburga Josefa Cajetána z Truchssess-Zeillu. Jde o mimořádný rodový vztah italského rodu k nejvyšší aristokracii v Čechách a na Moravě s unikátnímvztahem k užšímu regionu Novojičínska. Mimochodem, jedná se o reprezentativní dílo předního českého heraldika pana Petra Tybitancla, odborný dohled paní doc.dr.Marie Mžyková CSc., pracovnice Národního památkového ústavu v Praze a PhDr.Jaroslav Zezulčík, kastelán zámku Nový Jičín. A co při této příležitosti obdrželo město Nový Jičín? Novellara přivezla umělecký dar, jehož tvůrcem byl pan prof.Mario Pavesi, přední italský sochař a malíř evropského renomé. Jednalo se o nádhernou bronzovou plastiku s názvem Pieta – matka s dítětem. A právě výstava autora v nově otevřené aule radnice v rámci slavností byla veřejností hojně navštívena. Městské slavnosti byly zahájeny mši svatou ve farním chrámu Nanebevzetí Panny Marie, kterou celebroval Mons.František Václav Lobkowicz, sídlení biskup ostravsko-opavský. A pak již probíhal celodenní program, kde vynikl pěvecký sbor Chorus Cremniciensis, tradiční Ondrášek, vystoupení mnohých klubů historického šermu a komorních souborů historické hudby. Den vyvrcholi tradičním nádherným ohňostrojem a vystoupením skupiny Buty (podrobný program ve Zpravodaji č.9). Celý den se snažili vtipně a vkusně moderovat autor těchto řádků, tedy kronikář města a okresní archivář PhDr.Karel Chobot, s pomocí půvabné, leč razantní paní Ireny Hrubé, televizní a dabingové hvězdy. V novodobé historií od skončení druhé světové války počtvrté, od roku 1989 poprvé, se rozezněla hudba českých mistrů na koncertních pódiích v propagačním projektu nazvaném Česká hudba 2004 – nedílná součást evropské kultury. V průběhu staletí totiž česká hudba zásadním způsobem ovlivnila evropské i světové kulturní povědomí. Z hlediska našich velikánů (Dvořák, Smetana, Janáček, Martinů, ale také barokních mistrů) a jejich zásluh patříme v hudbě k velmocím. Vždyť mnohé vyspělé národy neměly tak obrovskou hudební minulost, nepřetržitě se vyvíjející a čerpající z lidových kořenů. Poprvé byl Rok české hudby organizován v roce 1954 na základě vtipného postřehu o celé plejádě významných hudebních jubileí roku končícího čtyřkou nebo devítkou, podruhé a potřetí v roce 1974 a 1984, vždy pochopitelně s ideologickým dohledem. Přesto se dařilo uvádět díla starých barokních mistrů, Dvořákovo Stabat Mater anebo jiné opusy, které jindy vadily. A tak i v našem městě slavná Dvořákova Stabat Mater zazněla (dokonce hned v roce 1954, pak až v roce 1991), byly tu organizovány koncerty českých skladatelů, především onoho světového čtyřhvězdí, a to zásluhou zdejších vyspělých amatérských souborů (Novojičínský symfonický orchestr, Ondráš, Ondrášek, Novojičínské kvarteto, Komorní orchestr P.J.Vejvanovského) a osobností jako Jaroslav Štindl, Ervín Bártek, Václav Ptáček, Miroslav Tyrala, Karel Pavlis. Nejinak tomu bylo v Novém Jičíně i letos (jen osobnosti byly jiné:Josef Zajíček, Karel Monsport, Marie Bělíková, Anežka Michálková). Mnohé vlastně již započalo na počátku roku. Ondrášek v úvodním novoročním koncertu zařadil skladby některých jubilantů, na svém Jarním koncertu provedl Janáčkovy Královničky, Lukášovy Řemeslníky a Kytičku slezských písní

Vladimíra Svatoše s doprovodem dechového kvinteta. Koncem března pak Ondrášek naší republiku reprezentoval na mezinárodním festivalu v ruském Jekatěrinburgu a pochopitelně propagoval českou hudbu. V květnu v rámci festivalu Janáčkův máj spolupracoval s Janáčkovou filharmonií Ostrava na dvou koncertech, v listopadu byli Ondráškovci organizátory V.celostátní soutěže dětských sborů, který byl letos, jak jinak, zaměřen na českou hudbu. Podobně měl svůj velký program novojičínský Ondráš, především uvedl slavnou Dvořákovu Stabat Mater, reprezentoval na mezinárodních soutěžích pěveckých sborů v Olomouci, v Praze (I.ročník soutěže k poctě 100.výročí úmrtí velkého českého hudebního génia Antonína Dvořáka) a Vlachovu Březí. Zajímavé záměry měl i Klub rodáků a přátel města Nového Jičína, mimo jiné inicioval tradiční Zpívání u soch (Janáček, Smetana, Kryl). Ale právě teď je místo na uvedení alespoň nejvýznamnějších jmen skladatelů, jejichž výročí jsme si připomínali: Bohuslav Matěj Černohorský (1684-1742), František Václav Míča (1694-1744), Bedřich Smetana (1824-1884), Vilém Blodek (1834-1874), Antonín Dvořák (1841-1904) , Leoš Janáček (1854-1928), Josef Bohuslav Foerster (1859-1951), Josef Suk (1874-1935, Vítězslav Novák (1870-1949), Oskar Nedbal (1874-1930), Otakar Zich (18791934), Bohuslav Martinů (1890-1959), Jan Šoupal (1892-1964), z nichž nejvýznamnější bylo 150 let narození Leoše Janáčka a sté výročí úmrtí Antonína Dvořáka. S Českou hudbou souvisí i následující řádky. Právě před rokem , v březnu 2003, jsme v Novém Jičíně přivítali skladatele světového renomé, kdysi působícího v našem městě, pana Antonína Tučapského a k jeho poctě (u příležitosti mistrových pětasedmdesátých narozenin) uvedli koncert jeho sborové tvorby v provedení Ondrášku a Ondráše. Několik mistrových skladeb Ondráš zařadil i na nový kompaktní disk, který vydal v prosinci minulého roku. Pan Antonín Tučapský v odpovědi poděkoval: „Děkuji Vám srdečně za zaslání CD…mám z toho velikou radost. Dává jasný přehled o bohaté a široké činnosti Ondráše, širokém záběru, že je to sbor evropského formátu, dobře hlasově vyrovnaný, zpívá čistě, dovede se rychle přizpůsobit rozličným hudebním stylům. Mohu jen znovu srdečně pogratulovat a popřát do dalších let hodně zdaru, vytrvalosti a trpělivosti…“ což Ondráš při letošních soutěžních záměrech potřeboval. Projekt Česká hudba pokračoval v květnu v našem městě několika zajímavými koncerty. Především hned 1.května léta Páně dvoutisícího čtvrtého si Nový Jičín připomenul sté výročí úmrtí jednoho ze zakladatelů novodobé české hudby, hudebního velikána světového významu, Antonína Dvořáka. Z popudu Pěveckého sboru Ondráš, ve spolupráci se symfonickým orchestrem sdružení hudebníků Příbor, sólisty opery Slezského divadla v Opavě a opery Národního divadla v Praze, zazněla v chrámu Nanebevzetí Panny Marie slavná Dvořákova Stabat mater, uvedena v Novém Jičíně po roce 1945 potřetí. Provedení tentokrát řídil pan Zdeněk Pukovec, sbor Ondráš Karel Monsport a Marie Bělíkova. V té souvislosti si připomeňme, že se jedná o církevní latinský text ze 13.století sepsaný v tercinách, líčící bolest Panny Marie při smrti Spasitele. Jako autor je uváděn minorita Jacopone da Todi. Poetická středověká sekvence se stala podkladem mnohých zhudebnění (Josquin Desprez, Giovanni Pietro da Palestrina, Giovanni Pergolosi,Johann Haydn, Franz Schubert, Ferenz List, Giusepe Verdi). Antonín Dvořák komponoval Stabat mater v roce 1876 v době velkého žalu nad ztrátou tří dětí. Skladba si záhy vydobyla světového uznání především při koncertech v Londýně. Antonín Dvořák svými díly Svatební košile, Svatá Ludmila, Rekviem či právě Stabat mater založil tradicí českého oratorního slohu. Město Nový Jičín tímto osobitým duchovním způsobem zároveň oslavilo vstup do Evropské unie, neboť koncert nabídl jedinečný hudební a pěvecký zážitek, jaký se neopakuje. Česká hudba zněla i na školních akademiích, jako např.Základní školy Bohuslava Martinů, kde hudba a zpěv má své pevné místo ve výuce již od vzniku školy. Byli jsme zvykli na zajímavé jarní koncerty, vystoupení pěveckého sboru Jitřenka, který založila před léty Marie Bělíková, byli jsme mile překvapeni letošní akademií. Základní umělecká škola svými koncerty vždy zpestří jarní koncertní dění v Novém Jičíně a děje se tak i letos. Zatím jsme se mohli

nadchnout na počátku května dvěma tanečními večery, bravurními výkony všech účinkujících. Fascinující bylo mimo jiné vystoupení žákyň druhého stupně nazvané Jako tango, Košieločka biela či z muzikálu Vlasy, shodou okolností vyučující paní Mgr.Ilony Rudelové. Její osobitá choreografie vždy dovede vždy dovede zaujmout. Také pěvecký sbor Ondrášek novojičínské Základní umělecké školy nezahálel a kromě běžných koncertů se zúčastnil dvou slavnostních večerů v rámci Janáčkova máje v Olomouci a Ostravě, kde rovněž zpívali Marie Dřízgová a Jaroslav Dvorský. Zaskvěli se v kantátě Milana Báchorka Hukvaldská poema - K poctě Leoše Janáčka, jehož sto padesáté výročí narození jsme si letos 3.července připomenuli. Projekt Česká hudba pak pokračoval v měsíci červnu v několika koncertních vystoupeních v Novém Jičíně. Bedřichu Smetanovi, Leošu Janáčkovi a Karlu Krylovi byla vzdána úcta v pondělí 7.června 2004 v akci organizované Klubem rodáků a přátel města Nového Jičína, nazvané symbolicky Zpívání u soch. A vskutku v 17 hodin odpoledne vystoupil pěvecký sbor Ondráš u bysty Bedřicha Smetany a Leoše Janáčka ve Smetanových a Janáčkových sadech v Novém Jičíně, zatímco u pamětní desky Karla Kryla zapěl Novojičínský sextet Pohoda. Ondráš, jak bývá léta zvykem, představil novojičínské veřejnosti ukázky ze svého soutěžního programu mezinárodního klání v Olomouci, jehož se 12.6.2004 s úspěchem účastnil. Na konci měsíce června, v sobotu 26.6., při Zámeckých slavnostech v Kuníně, zazářil Komorní orchestr P.J.Vejvanovského v odpoledním koncertu z díla barokních mistrů. Zámecký sál, zcela naplněný veřejnosti, odměnil umělce dlouho trvajícím potleskem. Závěrečný koncert Základní umělecké školy v Novém Jičíně se již stal tradičním ukončením hudební sezóny. Vyprodaný sál Beskydského divadla v Novém Jičíně 3.června 2004 byl i letos svědkem vystoupení nejlepších žáků školy. Zaujalo vše: společné vystoupení dětského pěveckého sboru Ondrášek se smyčcovým orchestrem mladých z Ludwigsburgu v Německu, zpěv přípravných sborů Hrášek a Rarášek, ladný pohyb účinkujících tanečních čísel fascinující choreografie Mgr.Ilony Rudelové či Anity Vahalové, či vystoupení houslistů ze třídy paní Anežky Michálkové. Příjemným překvapením byla hra na klavír slečny Lucie Kuncové, která předvedla skladby Bartholdyho a Skrjabina s maximálním zaujetím a byla odměněna nadšenými ovacemi publika (jen v programu zapomenuli uvést, že vyučující nadané studentky je paní učitelka Třetinová). Tomáše Káčo známe z jeho interpretace populárních písní na Městských slavnostech v Novém Jičíně, tady, při závěrečném koncertu školy bravurním provedením klavírního Chopinova Valčíku e moll a vlastních variací na rómské písně prokázal, že je velkým příslibem do budoucna nejen talentovaného klavíristy, neboť odchází studovat na Ostravskou konzervatoř , ale i hudebního skladatele. Obě ukázky klavírního umu patřily k nejlepšímu letošního závěrečného koncertu Základní umělecké školy, byť vlastní závěr patřil Žákovskému orchestru pod vedením Boženy Varajové, který svým vystoupením přesvědčil, že jeho letošní ocenění v krajských soutěžích bylo oprávněné a zasloužené. O přestávce byli ve vestibulu Beskydského divadla oceněni absolventi výtvarného oboru školy. V druhé půli koncertu jsme byli svědky historické události. Letos poprvé se totiž Rada našeho starobylého města Nového Jičína rozhodla poděkovat významným osobnostem z oblasti sociální a zdravotní péče a výrazným osobnostem hledající svůj tvůrčí úděl v kultuře za dlouholetý přínos pro město udělením pamětního listu a titulu Významná osobnost roku. Je známo, a historie nám to nesčetněkrát stvrdila, že především osobnosti hýbaly dějinami, a že jsou aktéry současných dějů, neboť bez nich by svět zakrněl. Ať již v hospodářství, ekonomice, politice, či umění. Konečně, jména jako Jaroslav Štindl, Miloslav Baláš, Ervín Bártek v minulosti, nebo jarní koncerty uměleckých souborů žijících na území města v současnosti, jsou tohoto tvrzení důkazem. A právě prostředí Závěrečného koncertu nadějného mládí uměleckých talentů Základní umělecké školy v Novém Jičíně bylo pro takového veřejné udělení nejvhodnější. Oceněným předal vyznamenání a poblahopřál starosta města Nového Jičína pan Mgr.Ivan Týle a místostarosta pan Mgr. Tomáš Vindiš společně s vedoucí odboru školství, kultury, tělovýchovy a mládeže paní Ing.Oldřiškou Navrátilovou. Pro tuto chvíli opět stručný

výčet jmen oceněných: Václav Bártek, Naděžda Byrtusová, Otakar Zelenka, Václav Ptáček, Antonín Pavlín, Jaroslav Merenda, kterým ještě jednou blahopřejeme (viz též úvodní přehled). Tak jak se již stalo nepsanou tradicí, každý rok se pěvecký sbor Ondráš hlásí na soutěž pěveckých sborů. V roce 2003 soutěžil v Budapešti a v letošním roce 2004 si vybral soutěž v naší republice a to nám nedaleké Olomouci. Soutěž je pořádána každoročně v první polovině měsíce června. Letošní ročník byl již 32.ročníkem této mezinárodní soutěže nesoucí název „ Svátky písní Olomouc“. Soutěž proběhla ve dnech 9.-13.6.2004 a účastnilo se jí 104 sborů z celé Evropy, převažovaly však sbory z České republiky. První soutěžní dny byly věnovány dětským sborům a sobota 12.6. byla dnem soutěžním pro sbory dospělé. Pěvecký sbor Ondáš byl přihlášen do třech kategorií a to : vážná hudba s povinnou skladbou, lidové písně a kategorie jazz & spirituály. Ve všech uvedených kategoriích se sbor umístil po skvělých výkonech ve velmi cenném stříbrném pásmu, ačkoliv v kategorií spirituálu chyběl k dosaženi zlatého pásma pouhý jediný bod. V této kategorii se sboru Ondráš obzvlášť podařila skladba Bye,bye blues v úpravě známého novojičínského rodáka prof.Václava Ptáčka, a to pro smíšený sbor v doprovodu bicích a bas kytary. Na bicí nástroje se představil Adrián Ševeček a na basovou kytaru zahrál Michal Stulík. Klub rodáků a přátel města Nového Jičína si v uplynulém roce 2004 připomínal desetileté výročí existence celou řadou akcí, besed např. k výročí Národního domu, k dalšímu vývoji městského koupaliště, podal návrh na pojmenování ulice po významném staviteli železnic Karlu Schwarzovi (1817-1898), který se narodil v Žilině u Nového Jičína. Akce vyvrcholily mimo jiné zajímavou výstavou fotografií, plakátů a dokumentů v únoru roku 2005 ve vestibulu Beskydského divadla. Připomeňme v té souvislosti, že Klub se zrodil na přelomu let 1993-1994 a je dílem zesnulého rodáka a čestného občana města Nového Jičína, pana Ervína Bártka. Spolek s úzkým vztahem k historii, vlastivědě, kultuře, hudbě, zpěvu, výtvarnu a umění vůbec, spolek, který se chtěl a chce seznamovat nejen s dějinami Nového Jičína a blízkého okolí, ale i pomoci při vznikajících problémech, upozorňovat na ně a v tom smyslu také spolupracovat s vedením města. Za deset let existence Klub uskutečnil každý rok nejméně deset akcí – přednášek a besed odborných historiků regionu, nebo vědeckých pracovníků z Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci či Masarykovy univerzity v Brně, ale i s představiteli města. Zvláště v letech 1996 a 1998, kdy se připomínala výročí úmrtí a narození zakladatele české vědecké historiografie, autora prvních českých vědeckých dějin, politika středoevropského významu Františka Palackého, se zdařilo Klubu uskutečnit řadu přednášek, objasňujících živý odkaz hodslavského rodáka. Hudební kulturu města členové objevovali nejen při koncertech, ale i na besedách s prof.Václavem Ptáčkem, Josefem Zajíčkem, Anežkou Michálkovou, Miroslavem Tyralou, samotným Ervínem Bártkem, ale také univerzitním profesorem Jiřím Sehnalem, který představil novojičínské varhanáře, rodinu Nerusserů. Klub pomohl při vzniku vlastivědné naučné stezky Františka Palackého, účastnil se akcí k znovu objevování významu historických postav regionu, jako byli generál Laudon, který zemřel v Novém Jičíně, či hraběnka Walburga z Truchsess-Waldburg-Zeilu. Zajímavá byla přednáška předních odborníků Zemského archivu v Opavě, jak tvořit rodokmen, nebo beseda s předním evropským genealogem a heraldikem, čestným PhDr.Univerzity Palackého v Olomouci, panem Jiřím Loudou. Nezapomenutelná a posluchačsky vděčná byla poutavá vyprávění univerzitního profesora Ivo Bartečka CSc., děkana Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, o historii a současnosti států Jižní Ameriky. Brazílie, Venezuela před námi ve světle výborných fotografických záběrů defilovaly jak na dlani. Klub se dovedl bavit, mimo jiné při hudbě a zpěvu Ladislava Kerndla či Petra Spáleného – a pozval k témuž novojičínské spoluobčany. Akce, přednášky, besedy, výlety za poznáním do blízkého okolí, na Moravu, ale rovněž do Vídně po stopách novojičínských občanů, nebo do spřátelených měst Kremnice či Görlitz, znovunalezení významu a krásy sousoší Gregora

Mendla, které stvořil německý sochař J.Obeth - a řešení problémů staletého soužití Němců, Čechů a Židů. To vše Klub organizoval, o to se pokoušel a pokouší. Upozornil na krásu starého městského koupaliště, inicioval vznik publikace starých pohlednic Nového Jičína. Leč to je již současnost Klubu rodáků a přátel města Nového Jičína, který dnes po nenadálém úmrtí pana Ervína Bártka a dvouletém vedení novojičínským básníkem Jaroslavem Merendou řídí novojičínský rodák, dlouholetý starosta a radní města, který nezapře svou niternou náklonnost k Novému Jičínu, pan Pavel Wessely. V malém povídání nelze obsáhnout vše, bohatou spolkovou činnost zanícených jedinců, jakými jsou prof.Jaroslav Bělík, JUDr.Dagmar Jahnová, prof.Jan Hanák, František Holub, a další, a další. Z aktivit novojičínských kulturních spolků vyjímám: Čtvrtek 17.června 2004 se do kalendáře dětí pěveckého sboru Jitřenka při Základní škole na ulici B. Martinů v Novém Jičíně zapsal výraznou barvou. V tento den totiž sbor vyjížděl na další ze svých výměnných pobytů do francouzského městečka Saint Laurent- Nouan. V Novojičínském Zpravodaji v červencovém vydání pak byly uvedeny následující podrobnosti: Čtyřiadvacetihodinovou cestu zpestřila celodenní zastávka v Paříži, kde všechny nadchla prosluněná procházka na Sacré- Coeur s ranní mší. I další pamětihodnosti v dětech zanechaly spousty dojmů. Ale po únavě z cesty se už všichni nejvíc těšili na odpočinek ve francouzských rodinách. Stalo se a děti byly ubytovány do nových domovů. Odpočinek však netrval dlouho. Hned od dalšího dne nás čekal program velmi náročný a dny naplno prožité. Aquapark s tobogány a dalšími atrakcemi, zámky na Loiře: Chambord, Blois, Beaugency a Amboise, sportovní vyžití na golfu, ale především – náš hlavní důvod pobytu ve Francii – KONCERTY. Dva pro základní školu, třetí v mezinárodní den hudby ve večerním Blois a poslední pro veřejnost v samotném St. Laurent – Nouan. Při všech koncertech sklízel sbor velké potlesky. Právě v Blois však měly děti úspěch největší. Lidé tleskali, vstávali a nechtěli nechat sbor opustit podium. Dny byly náročné, ale všichni se dokázali vyrovnat s únavou i s jinými tradicemi a zvyky země. Šestý den večer pak zazněla u autobusu píseň na rozloučenou, která se stala tečkou před posledním „Au revoir, nos amis.“ Je 24.červen 2004 a my překračujeme hranice ČR v Rozvadově. Jásáme, že jsme doma, ale zároveň je v nás i hodně smutku, že to krásné končí a rovněž hodně otazníků: Kdy bude příští návštěva Francouzů? A hlavně uskuteční se vůbec? Umožní situace v novojičínském školství pokračovat pěveckému sboru Jitřenka při ZŠ B. Martinů v desetileté tradici výměnných pobytů? Francouzští přátelé s podporou své radnice mají o další výměnné pobyty upřímný zájem. A kdyby mohli rozhodovat členové sboru a organizačního týmu, byla by odpověď jednoznačná: ANO! Dne 9.11.2004 se konal již 16. ročník celorepublikové soutěže „Mladý módní tvůrce ČR“, která je každoročně pořádána v Jihlavě. Spolu vyhlašovatelem soutěže je i Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Soutěž měla celkem 8 kategorií a z Nového Jičína se jí zúčřastnili studenti Střední soukromé podnikatelské školy. Naši studenti měli modely zařazené ve třech kategoriích: - volná mladá tvorba - fantazijní tvorba - umělecká oděvní tvorba Celkem se této prestižní soutěže zúčastnilo 31 škol z celé republiky se 107 kolekcemi. V této velmi velké konkurenci mnoha daleko větších škol se podařilo získat: Druhé místo v kategorii „volná mladá tvorba“ – kolekci pod názvem ZAČÁTKY S BATIKOU navrhli a realizovali studenti I. ročníku. Je vytvořena z polyesterového saténu,

na kterém batikováním byly vytvořeny různé motivy, které byly doplněny nápaditými detaily jako šněrování, vrapování, netradiční límce apod. Druhé místo v kategorii „umělecká oděvní tvorba“ – kolekci pod zajímavým názvem MAKULELE vytvořila studentka 3. ročníku Lenka Michálková. Je zhotovena v duchu afrických kmenových kultur. Výtvarně byla dotvořena i malbou na tělo a předvedena za zvuku brazilských rytmů. Bezesporu to byl velký úspěch práce studentů a vedení odborných pedagogických pracovníků školy, která patří mezi žádané střední školy v našem městě. V neděli 17.října 2004 se uskutečnil ve známém polském městě Bialsko-Biala již XII.ročník Svátku slezské sborové písně, nazvaný Trojok slezský. Výjimečné podzimní přehlídky pěveckého umění se zúčastnilo 36 pěveckých sborů s 3500 zpěváky tří zemí, tj.Polska, České republiky a Slovenska. Novojičínský pěvecký sbor Ondráš byl mimořádně vřele přijat a slova chvály a uznání pěveckého výkonu byly pro sbor další vzpruhou. Spojené sbory Ondráš Nový Jičín, Dabrowka z Piekar Ślaskich, Hejnal z Mazańcowic a Wanda z Lazisk Dolnych zazpívaly společně polskou píseň Zemijo moja a českou lidovou Bude večer. Sport: Nejúspěšnější sportovci města za rok 2004, jak již to bylo zvykem předchozích let a stalo se malou tradicí, se sešli na Městském plese poslední únorovou sobotu 2005 v hotelu Praha. Sportovní osobnosti roku 2004 vybrala komise pro tělovýchovu a volný sport dle dosahovaných výsledků z návrhů vzešlých z tělovýchovných jednot. Z rukou představitelů města převzalo ocenění s poděkováním za výborné výsledky, kterými reprezentovali svůj klub a tím i naše město doma i v zahraničí sedm jednotlivců a dva kolektivy, za dlouhodobé vynikající výsledky svých svěřenců dva trenéři a za celoživotní činnost v oblasti tělovýchovy a sportu jeden Rytíř sportu. Vyhodnoceni tedy byli – jednotlivci: Michal Bača, zápas TJ Nový Jičín Petr Macháček, lední hotel HC GEDOS Nový Jičín Pavel Macíček, fotbal FC Vítkovice B/Nový Jičín Andrea Urbánková, atletika TJ Nový Jičín Ondřej Bajer, plavání s ploutvemi KVS Laguna Nový Jičín Tomáš Mixa, plavání s ploutvemi KVS Laguna Nový Jičín Nikola Pargáčová, plavání s ploutvemi KVS Laguna Nový Jičín Kolektivy: Basketbalové družstvo mužů Mlékárna Kunín Družstvo žen KVS Laguna Nový Jičín Trenéři: Pavlína Skříčková, plavání PK Nový Jičín Milan Konečný, atletika AC TJ Nový Jičín Rytíř sportu: Jaroslav Kotas, TJ Sokol Bludovice Jednou z nejvýznamnějších sportovních události roku 2004 byla bezesporu Mezinárodní olympiáda mládeže z partnerských měst Nového Jičína. Boj o medaile probíhal v těchto disciplínách: volejbal (dívky), basketbal, fotbal (chlapci) a plavání (dívky i chlapci). Pozvání byli mladí lidé z partnerských měst, a to z Novellary, Swietochlowic, Ludwigsburgu, Görlitz,

Kremnice a Epinalu. Bohužel, k velké lítosti pořádajících se na poslední chvíli omluvili mladí sportovci z francouzského Epinalu a německého Ludwigsburgu. Mladí sportovci v počtu sto třiceti dorazili ve čtvrtek 24.června 2004 do Nového Jičína a ubytováni byli na Základní škole Komenského 66. Následující den starosta města Nového Jičínaq pan Mgr.Ivan Týle zapálil na Masarykově náměstí olympijský oheň a tím slavnostně zahájil sportovní klání. V průběhu pátku a soboty dopoledne probíhaly závody a utkání na sportovištích ve městě. Doprovodné programy a výlety do automobilového muzea v Kopřivnici a na štrambnerskou Trúbu vytvořily příjemnou atmosféru olympiády. Slavnostní zakončení pozoruhodné mezinárodní akce upevňující prestiž našeho města se konalo příznačně v Domě děti a mládeže Fokus, kde vítězné kolektivy a žáci z rukou starosty města převzali medaile a ocenění (bližší údaje ve Zpravodaji č.7, str.8). A tady jsou výsledky, z nichž vyplývá, že Nový Jičín a jeho mladí sportovci slavili úspěchy:

Plavání – starší žáci: 1.Tomáš Mixa, Laguna Nový Jičín 2. Mateusz Gawelczyk, Swietochlowice 3. Kamil Plešek, Plavecký klub Nový Jičín Plavání – starší žačky: 1. Anna Zdebik, Swietochlowice 2. Veronika Slabá, Laguna Nový Jičín 3. Zuzana Kulik, Swietochlowice Plavání – mladší žáci: 1. Jakub Strýček, Plavecký klub Nový Jičín 2. Marek Zetocha, Plavecký klub Nový Jičín 3. Vojtěch Kulišák, Plavecký klub Nový Jičín Plavání – mladší žačky: 1. Adriana Malátková, Laguna Nový Jičín 2. Dorota Podzemná, Plavecký klub Nový Jičín 3. Tereza Peterková, Plavecký klub Nový Jičín

Basketbal: 1. Nový Jičín 2. Novellara 3. Görlitz 4. Kremnica 5. Swietochlowice

Volejbal: 1. Nový Jičín B 2. Nový Jičín A 3. Kopřivnice 4. Swietochlowice 5. Novellara

Fotbal: 1. Swietochlowice 2. Novellara 3. Kremnica 4. Nový Jičín

Ke každodennímu životu občana města patří rovněž životní prostředí, ovzduší, čistota vod, památné stromy. V té souvislosti kronikář města z podkladů zaznemenal: Padl památný červenolistý buk ve Smetanových sadech - v roce 1980 byl tento strom rostoucí poblíž mateřské školky v travnaté ploše vyhlášen usnesením Rady ONV Nový Jičín památným stromem, obvod kmene činil v tomto roce 434 cm. V roce 1988 se nečekaně část stromu odlomila a došlo k napadení stromu tzv. bílou hnilobou. K zajištění bezpečnosti nemocného stromu byl proveden ořez koruny v roce 2002. I přes snahu zachovat tento významný prvek v parku se stav stromu stal natolik nebezpečným, že byla v roce 2004 zrušena ochrana tohoto památného stromu a v březnu téhož roku byl pokácen. Ve Smetanových sadech je ještě jeden památný strom – tzv. Mendelův buk. K připomenutí dne vstupu České republiky do Evropské unie byl na místě původního památného stromu výše zmíňovaného po výměně a sanaci zeminy vysazen Strom EU - javor stříbrný (Aacer saccharinum). Zcela určitě jednou bude stejně významným a nepřehlédnutelným prvkem v parku jako jeho předchůdce. Problém sečení sídlišť se v roce 2004 stal problémem zásadním, neboť došlo k velmi nepříjemné situaci. Část pozemků, na nichž stojí panelové domy na ul. Bezručova, U Jičínky, Nádražní, Dvořákova, Budovatelů, Sportovní, Palackého, je stále ve vlastnictví státu. Správu těchto pozemků má zajišťovat Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových – pobočka v Novém Jičíně. Bohužel, údržba těchto pozemků byla velmi nedostatečná, neboť novojičínský úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových má uzavřenu smlouvu na sečení těchto ploch pouze dvakrát ročně. Na sídlištích, kde se pohybuje velký počet lidí a hrají si děti dosahovala tráva do výše více než 1 m. Pomineme-li aspekt estetický, pak musíme jednoznačně přihlédnout ke zdravotním potížím alergiků po rozkvětu trav a k nebezpečí šíření plevelů. Nehledě na komplikace s údržbou stromů a keřů, která již několik let není úřadem pro zastupování státu, i přes výzvy, prováděna, není zajištěna podchodná výška, není prováděno zmlazování a tvarování keřů. Vodní prvky k okrase města a osvěžení občanů • k zajištění pohody cestujících byla v roce 2004 upravena plocha u nově rekonstruovaného autobusového nádraží, byla zde umístěna fontána ve tvaru kytary připomínající našeho rodáka Karla Kryla, stávající zeleň byla doplněna novými keři, stromy a trvalkami, odpočívajícím jsou k dispozici lavičky a pítko, • v areálu parku nemocnice s poliklinikou byla vybudována v r. 2004 nová moderní fontána jako náhrada za leknínové jezírko, které bylo zrušeno v důsledku stavby nového pavilonu V roce dvoutisícím třetím byla v blízkosti Československé obchodní banky v Novém Jičíně nově vytvořena drobná odpočinková plocha s lavičkami,v jejíž blízkosti byl sdružením Jóga pro život vysazen strom – Ginkgo biloba, o rok později, tedy v letošním roce léta Páně dvoutisícím čtvrtém zde byla umístěna historizující váza osázená květinami, stejně tak i kolem laviček byly vysazeny trvalky a letničky. Letos poprvé byly ve městě umístěny stojany s květinami – u komunikace k autobusovému nádraží a v blízkosti rondelu na ulici Gen. Hĺaďo. – pro kladný ohlas občanů se bude v této aktivitě pokračovat

A jak to tedy vypadá s památnými stromy? K dnešnímu dni se na území města Nový Jičín nalézá sedm památných stromů: Tisíciletý tis v Žilině, Stará lípa v Kojetíně u naučné stezky, Mendelův buk ve Smetanových sadech, Platan u Střední zemědělské školy v Žilině, Javor babyka v Kojetíně, Novojický liliovník na ulici Jiřího z Poděbrad, Platan na Slovanské ulici č.6 Na území města vyvíjí svou činnost několik církví a do budoucna budou dodávat přehledy o své činnosti. Za rok dvoutisící čtvrtý vyjímám z nejobsažnější činnosti největší církve, tj. Římskokatolické farnosti Nový Jičín : - na počátku roku se uskutečnil pátý ročník Třikrálové sbírky, výtěžek 158 788,-Kč - každý lednový čtvrtek probíhaly v jednotlivých církevních obcích ekumenická setkání - 22.února – sbírka Petrův haléř vynesla obnos 24 785,-Kč - 29.února – ve Španělské kapli byl zahájen 23.ročník pěší pouti na Velehrad - 8.-12.dubna Velikonoční obřady - 1.května – pěvecký sbor Ondráš s orchestrem provedl ve farním chrámu Nanebevzetí Panny Marie dílo Antonína Dvořáka Stabat Mater - 2.května – Misijní koláč – charitativní akce pro potřebné ve světě - 6.června přistoupilo 13 dětí k prvnímu svatému přijímání - 13.června průvod Božího Těla z chrámu Nanebevzetí Panny Marie na náměstí T.G.Masaryka, kde bylo uděleno slavnostní požehnání městu a jeho obyvatelům - 29.června byla obětována děkovná mše svatá s novoknězem Františkem Urbanem, při níž zároveň děkoval otec Alois Peroutka, novojičínský děkan, za 20 let kněžství a otec František Cinciala za 10 let kněžství - v červenci se uskutečnily dva turnusy farních táborů pro dětí novojičínské farnosti v Podolí u Valašského Meziřičí - 25.července pouť v Libhošti - 15.srpna farnost Nový Jičín slavila svouť pouť ve farním chrámu - 4.září u příležitosti městské slavnosti celebroval mši svatou otec biskup František Lobkowicz - 7.září proběhla ve Španělksé kapli beseda s misionářem Kremnickým na téma „Jak se žije na Podkarpatské Rusi“ – účastníci věnovali misijnímu dílu 21 700,- Kč - 28.září – na svátek svatého Václava proběhlo putování dětí, mládeže a rodičů na kolech za poznáváním zvonů novojičínské farnosti - 24.listopadu celebrována mše svatá členů PTP děkanem Hubertem Šulou z Hladkých Životic - 24.prosince mše svatá ve Španělské kapli s otvíráním Betléma - 26.prosince bohoslužby ke svátku svaté Rodiny s obnovou manželských slibů - 31.prosince poděkování ve farním chrámu za starý rok s prosbou o požehnání do Nového roku 2005

Pronikáme do Evropy aneb přátelské styky Nového Jičína s evropskými městy

I ve čtvrtém roce nového Milénia a zároveň druhém roce volebního údobí rozkvétaly přátelské styky našeho města s družebními partnery – italskou Novellarou, polskými Swietochlowicemi a německým Görlitz na nejrůznější úrovni. Zároveň se rysují nové kontakty s francouzským Epinal a slovenskou Kremnici, se kterou byla slavnostně uzavřena družební partnerská smlouva. Kremnica se tak stala dalším spřáteleným městem Nového Jičína. Již

tradičně se nejednalo jen o výměny vzájemných delegací, ale přátelství mezi jednotlivými městy se rozrostlo do kytice osobních kontaktů za velké účasti obyvatel Nového Jičína. O pozoruhodné cestě studentů Obchodní akademie v Šenově ve dnech 16.-20.března 2004 do Michelstadtu, města v jihozápadním Německu, kde úspěšně obhajovali logo projektu nazvaného Nový Jičín-otevřené město jest psáno výše v předchozích kapitolách (a zasvěceně na stránkách dubnového Novojičínského Zpravodaje, str.3). Tradičně nadšeně je přijímán na svých koncertních vystoupeních nejen doma, ale i v zahraničí Novojičínský pěvecký sbor Základní umělecké školy Ondrášek, který takto vzorně reprezentuje naše starobylé město a celou Českou republiku a proniká nejen do Evropy, neboť dle mého soudu patří mezi vyspělé pěvecké sbory světové. Ve dnech 25.března až 1.dubna 2004 se tentokráte sbor zúčastnil 10.jubilejního mezinárodního hudebního festivalu „Země – náš společný dům“ v ruském Jekatěrinburgu. Festival byl pořádán ruským úřadem pro správu UNESCO, Ministerstvem kultury Ruska, Ministerstvem Sverdlovského regionu a Sverdlovskou státní filharmonií. Ondrášek byl vybrán na festival na základě konkurzu a jeho účast můžeme považovat za historickou, neboť se festivalu zúčastnil jako první český sbor v novodobých dějinách České republiky – píše zasvěceně paní Svatava Lenartová, prezidentka sboru na stránkách květnového Zpravodaje. Jak už je to dobrým zvykem Ondrášku, učaroval svým zpěvem při všech pěti koncertních vystoupeních. Festivalu se zúčastnilo více než 600 pěvců z 15 zemí a muzicirování Ondrášku bylo vskutku fenomenální. Písně „Mila moja“ a „Baba Jaga“ se staly skutečným festivalovým hitem. Celým festivalem, jak výše řečeno, se jako nit táhla ústřední idea „Země – náš společný dům“, myšlenka světa bez hranic a spolužití všech kultur. Jak příslovečné v roce, kdy Česká republika vstoupila do společné Evropy. Počátek května 2004 rozkvetl pro Nový Jičín celoevropským přátelstvím a spoluprací nejen vstupem nových členských států do Evropské unie, ale svým způsobem při přátelských návštěvách delegací našeho města: v Ludwigsburgu ve dnech 6.-9.května u příležitosti oslav 300.výročí ludwigsburgského zámku, kde součásti programu byla i Mezinárodní konference o aktuálních problémech komunální politiky. V čele novojičínské delegace byl starosta našeho města, pan Mgr.Ivan Týle. V Görlitz se jiná novojičínská delegace zúčastnila oslav rozšíření Evropské unie, mimo jiné s delegacemi ostatních partnerských měst tohoto německého města z Francie a Itálie. A přímo v sobotu 1.května 2004 starosta Nového Jičína pan Mgr.Ivan Týle spolu se starostou italské Novellary panem Sergio Calzari zahajovali Veletrh podnikatelů, který se v Novellaře každoročně koná u příležitosti oslav sv.Cassiana. Na veletrhu se představilo více než 50 podnikatelů místních i okolních oblastí včetně zástupců Nového Jičína. Právě naše Novojičínské sdružení podnikatelů reprezentoval radní pan MVDr.Milan Šturm. Představeno bylo širší spektrum velkých i drobných firem či živnostníků z celého Novojičínska, jako např. Nosta s.r.o., Dřevoplast v.d., WAGNER PRODUKTION s.r.o., Keramika Pracný, Hlavajčík – výroba broušeného skla, Zlámalík – umělecký kovář. Veletrh navštívilo několik tisíc lidí nejen z Novellary, ale i Bologne, Benátek, Verony a dalších italských měst. Bližší informace podává Iva Pavlínová v červnovém Zpravodaji, str.8. Jednou z nejvýznamnějších mezinárodních událostí roku léta Páně dvoutisícího čtvrtého v pohledu proníkání Nového Jičína do Evropy byla beze sporu aktivní účast novojičínských delegátů na třídenní mezinárodní konferenci v Ludwigsburgu (Bádensko-Württembersko) ve dnech 22.-25.září. Konference nesla název Osa Evropy a hlavním tématem bylo představení stávajících nebo budovaných kulturních prostor, a to především pro výstavní účely. Souběžně s konferencí pracovala mezinárodní skupina fotografů, která v závěru týdenní společné činnosti předvedla plénu své výsledky. Naše starobylé město Nový Jičín zastupovali, respektive byli pozváni, tři aktéři: pan Pavel Wessely, bývalý dlouholetý starosta a nynější radní, který vystoupil na konferenci s přednáškou představující Nový Jičín v historických souvislostech jako město „nové Evropy“. Zevrubným textem o historickém i současném rozvoji města, podpořeném několika desítkami snímků prof.Jaroslava Bělíka, se mu nadmíru úspěšně podařilo prezentovat

město Nový Jičín a probudit o něj upřímný zájem velké části publika. Ladislav Šmitke, druhý aktér, sklízel velké uznání za svůj fotografický, doma mnohokrát osvědčený um a citlivé vidění světa. Především Angličané, kteří garantovali právě tuto odbornou dílnu, jen s malou nadsázkou litovali, že pan Šmitke nepochází z jejich českého partnerského města Písku. První den konference brilantně přednesla svůj referát i třetí novojičínská aktérka, referentka pro zahraniční kontakty paní PhDr.Zora Kudělková na téma novojičínských výstavních možností a o budoucí letní galérii na atraktivní půdě kunínského zámku s obrazovým doprovodem Ladislava Šmitkeho. Spolu s ostatními přednášejícími a referujícími z Ludwigsburgu, Montbéliardu, Caerphilly a St.Charles byla pochvalně zmíněna též v regionálním deníku Stuttgarter Zeitung. Dne 5.listopadu 2004 otevřel vrchní starosta našeho družebního města Görlitz již 13.ročník mezinárodního cestovního ruchu, kde byl Nový Jičín již tradičně úspěšně zastoupen, a to společně s agenturou cestovního ruchu Region Beskydy-Valašsko a se Sanatoriemi Klimkovice, a.s. Nový Jičín oficiálně zastupoval radní pan MVDr.Milan Šturm, předseda komise obchodu, služeb a cestovního ruchu. Nu a v prosinci léta Páně 2004 pak uzavřel novojičínské úspěšné mezinárodní putování a pronikání do Evropy opět symbolicky pěvecký sbor Ondrášek na koncertech v Ludwigsburgu, které tamější publikum přijalo víc než vřelými ovacemi. Centrální chrám na náměstí v Ludwigsburu při této příležitosti navštívilo okolo jednoho tisíce hudby a zpěvu milovných občanů a famózním muzicírováním Ondrášku bylo tak nadšené, že mladé pěvce s jejich mistrem uměleckým vedoucím panem Josefem Zajíčkem nechtělo dlouho propustit. Inu, vivat Evropa, vivat muzica, vivat Nový Jičín!

A život jde dál aneb kdo se narodil, oslavil jubileum či opustil svět vezdejší A život šel vskutku dál i v průběhu třetího roku třetího milénia. Bohužel i se smutným faktem, že nás v Novém Jičíně v počtu obyvatel opět mírně ubylo, tedy ve srovnání s rokem 2000. A tak zatímco k 31.prosinci 2000 mělo město 27 246 obyvatel, o rok později již jen 27 122, pak k 31.prosinci 2002 sídlilo v našem městě včetně jeho částí 26 991 obyvatel, k 31.prosinci 2003 pak 26756 obyvatel, zatímco k 31.12.2004 zůstává stejný počet obyvatel jako před rokem: 26 756. Nejstaršími občany Nového Jičína v roce 2004 byli paní Anna Trávníčková, narozená 8. ledna 1905, a pan Josef Hubník, narozený 8.dubna 1904. První miminko nového roku léta Páně 2004 se mohlo pochlubit úctyhodnými mírami. Vítek Raška, který přišel na svět prvního ledna 2004 sedm minut po poledni v nemocnici v Novém Jičíně vážil 4 400 gramů a měřil 54 centimetrů. Rodiče pochází z Oder, otec byl u porodu poprvé, i když malý Vítek má již dva sourozence: čtrnáctiletého bratra Ondřeje a devítiletou sestru Hanu. A tradičně několik málo slov k výročí osobností města, které si v loňském roce připomenuli. Nadšená cvičitelka Sokola paní Zdenka Rajchová oslavila 85 narozeniny, známý nadšenec biologie, propagátor Mendla prof.Jaroslav Bělík spolu se svým kamarádem Rudolfem Balonem, oba milující rodný Nový Jičín si připomenuli, že uplynulo sedmdesát let, kdy je jejich maminky v novojičínské nemocnici porodily v rozmezí několika dnů. Malinkaté výročí padesáti let oslavil předseda kulturní komise města a ředitel Beskydského divadla pan Pavel Bártek. Za vyšším údělem navždy odešli malíř a grafik Otakar Zelenka, učitel a muzikant Zdenek Kunetek. Ve znamení ryb, ve středu dne 22.února Léta Páně 1934 se v Novém Jičíně narodil Jaroslav Bělík, středoškolský profesor, amatérský fotograf, dokumentarista, modelář, radioamatér,člen Klubu rodáků a přátel města Nového Jičína, bezesporu významná osobnost milující své rodné město, manžel dříve pěvecké hvězdy Ondráše a nyní dirigentky téhož sboru.

Ač svou profesi přírodovědec, rozhodně nezapře technicko dokumentační zájmy. A tak ho potkáváme při všech pozoruhodných událostech města (nebo Ondráše) s kamerou nebo fotoaparátem, an vášnivě a rád zaznamenává vše podstatné pro budoucí paměť dalších století. Kdo ho zná blíže, je překvapen jeho zaujetím pro technické novinky, počítače nevyjímaje. Jako vlastivědný pracovník publikoval na stránkách Zpravodaje několik článků, objasňujících osobnosti regionu, zvláště pak zakladatele genetiky Gregora Mendla. Je také autorem dvou knih: Čítanka pocitů vznikala v době jeho aktivního pedagogického působení na Střední zdravotnické škole v Novém Jičíně, Sborník vzpomínek je výpovědí spolužáků a přátel o novojičínském Gymnáziu. Jaroslav Bělík své životní jubileum oslavil v neuvěřitelné životní formě a pohodě. Ve slunných srpnových dnech letošního léta si připomenul člen výboru Klubu rodáků a ředitel Beskydského divadla v Novém Jičíně pan Pavel Bártek, že dozrál do věku padesáti let. Novojičínský rodák po absolutoriu pedagogické fakulty v Ostravě se věnoval učitelskému poslání ( jazyk český a hudební výchova pro II.stupeň základních škol), ale zájem o tvůrčí kulturní činnost ho přivedl nejdříve do novojičínského Klubu mladých, který tu v sedmdesátých letech zřídil a úspěšně řídil. Pochopitelně tehdejším politickým představitelům okresu nevyhovoval a musel odejít. Po úspěšném konkursu se stal na dlouhá léta členem sboru ostravské opery. Po roce 1990 se vrátil ke své milované divadelní práci a stal se ředitelem Beskydského divadla. Panu Pavlu Bártkovi srdečně blahopřejeme, přejeme pevné zdraví a těšíme se v dalších letech na mnohá objevná divadelní představení Beskydského divadla, které se pod jeho vedením stalo důstojným centrem divadelní kultury našeho města. V pondělí 30.srpna 2004 se ve smuteční síni v Novém Jičíně rozloučila veřejnost našeho města i širšího okolí s jedním z nejvýznamnejších výtvarných umělců regionu panem Otakarem Zelenkou, akademickým malířem. K jeho dílu a životním osudům se vrátíme v krátkém zamýšlení: V Otakaru Zelenkovi odešla výrazná osobnost nejen výtvarné scény regionu, ale i kulturního života města Nového Jičína, ve kterém od počátku padesátých let po absolutoria na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze ve třídě užité malby Josefa Nováka pracoval nejprve jako výtvarník loutkové scény Beskydského divadla, pak v Lidové hvězdárně a posléze až do konce sedmdesátých let ve výtvarném oddělení novojičínského muzea. S jeho příchodem do muzea v polovině šedesátých let, zřejmě nejšťastnějšího období v jeho existenci, spojeného s osobou ředitele Jaroslava Štindla, souvisí nejen pravidelné přehlídky prací výtvarníků okresu Nový Jičín, které organizoval a jichž se sám účastnil, ale rovněž řada tématických, a nejen výtvarných, výstav a expozic v celé šíři zájmu muzea. Provází je tiskoviny, kterým Otakar Zelenka dával výtvarnou podobu, podobně jako periodiku Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín, jehož byl po léta redaktorem. Zelenkova malířská tvorba akcentovala především téma vztahu člověka k civilizací, ke světu techniky, který mu byl tak blízký. Prostřednictvím obrazů Otakara Zelenky jsme vstupovali do imaginárního světa iluzí, tak rozdílného od světa skutečnosti, vstupujeme jeho prostřednictvím na jeviště světa, kde nemá své místo násilí, kde se neodehrávají dramata, na jeviště, které nám dávalo víru v hodnoty obecně lidské . (Z příspěvku Jiřího Klučky, vydaného v Novojičínském Zpravodaji říjen 2004, str.8)

Nemocnice v Novém Jičíně u příležitosti svého dvoustého výročí existence vydala brožůrku, která se ale nedostala k veřejnosti. A tak pro zachování informací v příloze ke kronice je zaznamenán celý text historické části:

Příloha:

Dvousté výročí novojičínské nemocnice

Prolog: Motto: Někdy nás přivazují vzpomínky a není nůžek, jež by přestřihly ta pevná vlákna. Nebo provazy! Jaroslav Seifert Verše Jaroslava Seiferta rád používám jako motto k historickému zamýšlení, neboť zcela vystihují atmosféru. Jiskří jako drahokam vstříc všem, kdo se alespoň na chvíli umí a chtějí vzdálit ruchu všednosti, umí se dívat vůkol sebe, přemítat a navzdory létům letoucím zastavit čas. Alespoň ve vzpomínkách. Ať si chceme či nechceme přiznat, provazy vzpomínek nepoutají pouze nás, jednotlivé smrtelníky, ale připoutávají nás lanem soudržnosti k rodnému městu, rodině, přátelům, dávným láskám, kolegům z pracoviště. A obnovujeme-li či znovunalézáme historii, jako bychom srdcem stvrzovali niterný vztah k místu, městu, obci, spolku, ale také třeba instituci či úřadu, jehož jsme součásti. K objektivnímu poznávání potřebujeme prameny, archiválie. Zdánlivě mrtvé papíry studiem před námi oživují a dávají nám nahlédnout do světa našich prapředků. A my objevujeme jejich problémy, lásky, strasti, nemoci, úspěchy, neúspěchy, zjišťujeme, jak žili, oč usilovali, zač bojovali, jak se bavili, čím se odlišovali od nás. V případě novojičínské nemocnice se nám bohužel oněch přímých pramenů mnoho nedochovalo. Ale nacházíme údaje zprostředkované – v novinách, zápisech z jednání městské rady, tištěných přehledech o dění v Novém Jičíně podle volebních údobí od roku 1879 do roku 1938 (texty z těchto přehledů tvoří základ kroniky nemocnice), starých městských pergamenech. A zjišťujeme, že nám historie pro letošní rok dává vícero důvodů připomínat si výročí zdejší nemocnice. Na počátku našeho putování historii novojičínské nemocnice však obraťme pozornost nejdříve k obecným otázkám. Každý z nás si vybaví pod pojmem nemocnice nějakou současnou budovu nebo, jako je tomu u nás v Novém Jičíně, celý komplex objektů. Kdy se ale první nemocnice v dějinách lidstva objevily, kdy a kde se narodily? Neobávejte se, nebudeme dělat dalekosáhlý výzkum. Podíváme se jen do odborných encyklopedií a naučných slovníků. Nejvýstižnější a zároveň nejobsažnější poučení nacházíme ve starém, stále dobrém Ottově slovníku naučném z konce 19.století. A tady se dovídáme, že nemocnice, latinsky nosocomium, též infirmarium, je ústav pro léčení a ošetřování nemocných, stižených nemocemi vyhojitelnými, kdežto pro ošetřování lidí stižených chorobami nezhojitelnými jsou určeny chorobince – tedy bylo tomu tak ještě koncem 19.století a v první polovině století dvacátého. První nemocnice byly zřizovány v Itálií a Malé Asii na sklonku starověku a s počátkem raného středověku, kdy se rozšiřovaly křesťanské zásady lásky k bližnímu svému.Velmi nákladně byly zřizovány podobné ústavy také v hlavních městech „chalifův arabských“ a vedle vlastních nemocnic shledáváme tu s nimi ve spojení též lékárny, knihovny, modlitebny a skutečné lékařské školy (neboť nic si nenalhávejme, arabská hygiena a medicína té doby předčila Evropu o mnoho století dopředu). První kláštery raného středověku mívaly své špitály, v době křížových výprav se ošetřování raněných a nemocných věnovaly ještě další zvláštní duchovní a rytířské řády, které měly své špitály a nemocnice na rozličných místech nejen při Středozemním moři, ale po celé střední Evropě. Od 17.století nacházíme ve významných italských, francouzských,

nizozemských, anglických a německých městech velké všeobecné nemocnice, se kterými téměř všude bývaly také spojeny lékařské školy. V Rakousku teprve za vlády císaře Josefa II. byla podobná všeobecná nemocnice zřízena v roce 1784 ve Vídni. V Praze vznikla všeobecná nemocnice o šest let později v roce 1790 sloučením třinácti do té doby samostatně existujících špitálů a jejich jmění. V těchto starších nemocnicích, zejména oněch, které náležely duchovním řádům, bychom nalezli velmi rozsáhlé místnosti, určené nemocným. Důvod byl nasnadě: všichni choří, i ti, kteří byli nuceni stále ležet, se takto mohli denně účastnit mše svaté, která pak byla sloužena u oltáře v téže místnosti. Teprve později se staví nemocnice systémem koridorovým s jednotnou obdélnou centrální budovou, na jejíž konce se případně ještě přimykala zvláštní křídla. Odtud byl již jen krůček k moderním pavilónovým nemocnicím v druhé polovině 19.století, jak také byla postavena budova novojičínské nemocnice korunního prince Rudolfa. Ale vraťme se ještě na okamžik ke starým špitálům, které v našich středověkých městech předcházely nemocnicím. Každodenní život ve středověku vůbec nebyl idylický. Směřoval především k péči o duši a k pojištění jejího věčného života, kdežto hmotné věci a péče o tělo v souboru hodnot ustupovalo do pozadí. Částečné a tím spíše celkové mytí těla nepatřilo k pravidelnému dennímu režimu, ani děti se nemyly pravidelně. Obyvatele středověkých měst nepochybně sužoval hmyz, epidemie, především mor, byly častými zdravotnickými pohromami té doby. Po celé trvání feudálního systému se společnost pokoušela zmírňovat bídu chudiny a pomáhat nemocným almužnami a zakládáním špitálů. Latinský název hospitale skrývá slovo hospes – host a špitály skutečně zprvu sloužily k ubytování pocestných, např. u křižáckých špitálů ve Svaté zemi. V klášterech mívali místnost pro nemocné, další pro pouštění žilou, skříň na léky a zahradu léčivých rostlin. Na vše dohlížel a přitom léčil infirmarius, bratr pověřený špitálními úkoly. U městských špitálů ustoupila funkce pohostinská a sloužily tak „ad sustentationem pauperum et recreationem infirmorum“, tedy k podpoře chudých a uzdravování nemocných. První špitály v 11.století nacházíme v Praze v Týnském dvoře, pak v Brně, Olomouci, Jihlavě, Znojmě, Kladrubech, Stříbře, Litoměřicích, Mostě, Českém Krumlově. Často vznikaly u horních měst, neboť bylo zapotřebí postarat se o trvaleji postižené po úrazu v dolech. Ale jak tyto špitály žily? Z archivních pramenů se dovídáme, že je zřizovali především soukromí fundátoři, kteří si zároveň pojistili takřečená zakladatelská práva. Během doby se vytvořila představa o panovníkovi jako vrchním fundátorovi s nejvyšší mocí nad špitály. Zakladatelská práva šla někdy tak daleko, že zajišťovala členům rodiny útulek ve špitále pro případ, že zchudli. A opět – některé špitály přecházely do správy řeholních řádů, takže pražští křížovníci s červenou hvězdou převzali například špitály v Litoměřicích a Českých Budějovicích. Konečně, byla to především církev, nositelka duchovní kultury a vzdělanosti středověku, která podněcovala zakládání špitálů a rozšiřování jejich majetku. Ubohým se zlepšoval jejich pozemský osud, majetným pak dobré skutky měly pomoci k věčné spáse. Tento vztah téměř obchodní povahy byl nejednou zřetelně vyjádřen v zakládacích a donačních listinách. Chudí a nemocní ve špitále byli povinni starat se o posmrtné blaho svých dobrodinců častými modlitbami „za duši“. Špitál ve městech měl širší funkci. Kromě nemocných a invalidů v něm byli umístěni i staří lidé, kteří se nemohli obsloužit, takže zároveň měl poslání jakéhosi chudobince a starobince. Většinou byl špitál umístěn uvnitř hradeb nebo blízkou nich. Ale kromě toho býval u měst lazaret pro těžce nemocné nakažlivými chorobami, kteří byli zcela prostě zahrnováni do pojmu malomocných. Tyto „domus leprosorum“ stávaly ve větší vzdálenosti od hradeb a kdekdo se jim vyhýbal. Tady byli rovněž umísťováni první nemocní v době moru. Nadace zpravidla stačily jen na nevelký počet špitálníků. Pokud jich bylo přes deset, šlo již o větší špitál. Zdá se, že umístění ve špitále se poskytovalo spíše vybraným chudým a nemocným s určitou protekcí. Špitály v žádném případě neřešily a ani nemohly řešit tíhu bídy a nemocí ve středověkém městě, ale pomáhaly. U špitálu stával zpravidla kostelík nebo kaple, aby

bylo postaráno také o duchovní péči, ale zpravidla též proto, že nebylo žádoucí, aby nemocní špitálníci chodili častěji do města, byť byli schopni chůze. O takovémto nejstarším špitále v našem městě nenacházíme přímých zpráv, i když tu určitě v polovině 16.století existoval, podobně jako v Příboře či Frenštátě. Ale město Nový Jičín takovýto špitál mělo zcela určitě od roku 1624, neboť o tom již prameny máme.

Prehistorie novojičínské nemocnice Až dosud jsme se zabývali historií nemocnice a špitálů v obecné historické podobě a pochopitelně jen ve zkratce. V této chvíli však konečně obraťme pozornost k našemu starodávnému městu Novém Jičínu a posléze k novojičínské nemocnici. Nový Jičín, jak známo, se zrodil dávno, pravděpodobně v 80.letech 13.století, jako tržní středisko hradu a panství Starý Jičín na křižovatce obchodních cest z Polska a Slezska do Čech a Uher. Dosud známá první písemná zmínka se váže k roku 1313, kdy český král Jan Lucemburský daroval městu právo vybírat mýto. Město rostlo a vzkvétalo, od prvních pánů z Hückeswagen, přes pány z Kravař po Žerotíny, kteří se k městu zachovali zvláště vlídně: darovali mu svobodu. Dodnes je připomíná renesanční Žerotínský zámek, podloubí na náměstí s renesančním domem s arkádami, zvaným Stará pošta. Základem ekonomického růstu města bylo soukenictví, jehož cech je v pramenech uváděn již ve 14.století. Od konce 18.století mu začalo konkurovat kloboučnictví, které v druhé polovině 19.století přerostlo v magnáta celé rakousko-uherské říše. Firma Hückel a syn Nový Jičín svými klobouky dobyla evropské i světové trhy a stala se synonymem podnikatelské úspěšnosti druhé poloviny 19. a počátku 20.století Rakousko-Uherské monarchie. Ale i kultura v našem městě kvetla. Jak je obecně známo, lidé odedávna tíhli k hudbě a zpěvu, neboť jim zkrášloval trudný den a dodával sílu a odvahu k překonávání životních těžkostí. Již ve středověkém Novém Jičíně, tak jako v jiných městech, se začal vytvářet nový životní způsob, nová městská, především duchovní kultura. Archivní dokumenty vypovídají o farním chrámu Nanebevzetí Panny Marie, centru duchovní kultury již k roku 1366, zatímco záznamy o městské a farní škole patří 16.věku. V obou významných institucích kvetla hudba a zpěv, zvyšující účinek církevních obřadů a stupňující pocit spoluúčasti věřících na svátostním úkonu. Z kůru kostela zazníval zpěv malých žáčků, zkrášlující mše a další pobožnosti. Připomeňme, že okolí Nového Jičína zdobí nejen skvostná příroda Beskyd, ale i výsostná jména rodáků: Leoše Janáčka na Hukvaldech, Sigmunda Freuda v Příboře, Gregora Mendla v Hynčicích, Františka Palackého v Hodslavicích. Jan Ámos Komenský dlel v nedalekém Fulneku a prožíval tu svá šťastná léta, piaristé zasévali vzdělanostní, kulturní, hudební a divadelní semínka v Příboře, podobně jako jezuité v Novém Jičíně. A tady se na chvíli zastavme. Prameny dokazují, že již koncem 15.století začíná na severovýchodní Moravu, zvláště na území Kravařska, především dnešního Novojičínska, pronikat učení českých bratří, v jehož důsledku dochází k zakládání bratrských obcí.V samotném Novém Jičíně dosáhla Jednota bratrská většího rozkvětu na počátku 16.století v době vlády vzdělaných Žerotínů, kteří zde pomáhali zřídit sbor českých bratří a bratrský dům a privilegiem z roku 1544 poskytli mnohé hospodářské úlevy. Samostatný sbor s bratrskou školou si Bratři postavili na místě, kde dnes v Novém Jičíně stojí jiný pozoruhodný objekt, a sice poštovní úřad. Bydlel zde duchovní správce sboru, jeho pomocníci, vyučovalo se tu. Od budovy vedl chodník na hřbitov u nedalekého kostela Nejsvětější Trojice, v té době sloužícího protestantům. Tato situace setrvala až do osudné bitvy na Bílé hoře, respektive do roku 1624, kdy přišel císařský trest. Luteránský Nový Jičín ztratil nejen rozsáhlé panství, ale především svou svobodu, darovanou Žerotíny. Město, předtím od roku 1558 komorní a poddané králi, se stalo majetkem jezuitského řádu a výtěžek panství putoval do Olomouce ve prospěch jezuitské koleje a konviktu. S návratem ke katolické víře

pochopitelně změnila své poslání i budova bratrského sboru, která byla s novými držiteli města přeměněna na jezuitský špitál, správně hospitál pro měšťanské chudé. Nyní sloužila k přenocování či krátkému pobytu chudých pocestných a především nemocných, jak jsme si osvětlovali již výše. Z prapůvodního poslání raně středověkých domu pocestných, přes domy pro chudé, posléze ubytování pro neduživce a ubožáky, se pak od konce 18.století stále více z těchto objektů stávaly zárodky nemocnic, anebo také chudobinců. Tak tomu bylo i v novojičínském jezuitském špitálu, kde se spojovala role pobytu nemocných chudých, jejich ošetřování, s rolí jakéhosi jejich provizorního domova. Tento stav od roku 1624, tedy před 380 lety, byl stvrzen privilegiem Matěje Kossubia, rektora olomoucké jezuitské koleje, z roku 1629, tedy před 375 lety. Poté, co město listinou Marie Terezie z roku 1775 nabylo opět svou svobodu a stalo se municipálním, přešla na Nový Jičín také starost o budovu. Ta svému sociálně zdravotnímu účelu chudinství sloužila až do druhé poloviny 19.století. Ale již roku 1804 si Nový Jičín zřídil malou městskou nemocnici v dalším domě, kterou pak v osmdesátých létech 19.století začal velkoryse budovat na jiném, prostornějším místě, ovšem stále stejné ulici, kdysi Horní brána, nesoucí dnes příznačně název K Nemocnici. A protože i chudinství bylo řešeno postavením zcela nového objektu, pozbyla chátrající budova původní bratrské školy svůj účel, byla zbourána a na volném prostranství vystavěn moderní objekt, sloužící dodnes poště, jak již bylo řečeno. Máme tedy hned několik výročí: 380 let jezuitského špitálu, jakési prehistorické nemocnice, a zmiňované datum 1804, tedy 200 let první skutečné nemocnice na území města.

Historie nemocnice v Novém Jičíně

Ale i tyto začátky někdo může chápat jako prehistorií. Jednalo se sice o samostatnou budovu a skutečnou nemocnici, jak si v zápětí osvětlíme, která stála na ulici Horní brána, dnešní K Nemocnici, a přesto to nebylo místo, kde nacházíme objekty nemocnice dnes. Leč postupujme poznenáhlu – historie nemá ráda spěch. Prameny nám osvědčují, že počátky stálé nemocniční péče v našem městě nacházíme v letech 1802-1804. Připomeňme si, že dosud byly zřizovány při výskytu epidemií, většinou moru či cholery, nemocnice nouzové, které ve chvíli, kdy byla epidemie zažehnána, byly zlikvidovány, a že tu existoval od roku 1624 jezuitský špitál. Na počátku 19.století se Nový Jičín začíná rozrůstat. Bývalo tu zaměstnáno až 500 tkalců a služebných v domácnostech. Podobně jako další nemajetné vrstvy novojičínského obyvatelstva se v případě onemocnění dostávali do nepříznivé situace, protože jim chyběly finanční prostředky na zaplacení lékařské pomoci. Zároveň představovali pro ostatní obyvatelstvo nebezpečí, neboť choroby přenášeli a rozšiřovali. Za každou myšlenkou bývá člověk. I první impuls ke vzniku nemocnice se zrodil v mysli lidské bytosti, občana města Nového Jičína, krejčího Martina Ritze. Snažil se získat spoluobčany, městské radní. Získal přívržence, i odpůrce. Hlavně však idea zřízení nemocnice narážela na nedostatek peněz. A tak inicioval dobrovolnou sbírku, která vynesla 1500 zl. Obnos však nedostačoval a Martin Ritz se jen nerad vzdával naděje na uskutečnění svého záměru. Pomohla mu však náhoda. V roce 1804 přijel do Nového Jičína z Brna na revizi obecního hospodářství Josef Dittmann, Edler von Traubenburg. Jsa ubytován právě v domě Martina Ritze, byl brzy zpraven o Ritzově plánu zřídit nemocnici. Dittmann Martina Ritze nejenže povzbudil, ale stal se horlivým propagátorem myšlenky. A tak byly uskutečněny další dobrovolné sbírky, dům od domu, při slavnostních a jiných veřejných událostech a příležitostech, přispívalo i

obyvatelstvo z blízkého okolí. Sbírka měla značný úspěch a bylo v ní pokračováno až do roku 1806. Její celkový výnos činil 3066 zl 35 kr. a spolu s výnosem první sbírky byl vytvořen finanční základ k započetí díla. A to bylo zahájeno již v roce 1804, v měsíci květnu, kdy byl koupí za 1925 zl.získán vystavěny dům Obertorstrasse č.50 (Horní brána, dnes K Nemocnici) a přikoupena zahrada za 60 zl. Urychleně bylo opatřeno vnitřní zařízení a tak 31.července 1804 mohl být přijat první pacient Jan Lindenthal, tkadlec, ve věku 22 let, se zápalem plic. Do konce roku 1804 bylo hospitalizováno 17 pacientů, z nichž 13 se vyléčilo, zatímco ve dvou případech bylo zaznamenáno úmrtí. Novojičínští obyvatelé měli pochopitelně velkou radost, že se dílo zdařilo a navíc byli patřičně hrdí, neboť v té době na Moravě kromě Brna a Olomouce, a nyní i Nového Jičína, jiné město nemocnici nemělo, byť to byl jen nepatrný začátek. Tehdejší novojičínská nemocnice byla malá budova. Z čelní jižní strany vedlo 7 schodů s odpočívadlem, odtud se vcházelo do vlastní budovy. Uprostřed klenutá předsíň dělila objekt na dvě části: ve předu po stranách dvě prostorné místnosti pro nemocné. Kuchyni bylo možno projít do zadní části předsíně a odtud do dalších místnosti, z nichž vpravo byl byt ošetřovatele, vlevo nemocniční pokoj pro nakažlivé choroby. V suterénu na pravé straně budovy byly dřevěné dveře jako vchod do klenuté, prostorné sklepní místnosti, sloužící k uskladnění dřeva, zároveň však v případě nutnosti z části jako provizorní márnice. V té době, v onom historickém roce léta Páně tisícího osmistého čtvrtého, měla začínající novojičínská nemocnice šest lůžek. A jakým způsobem byl organizován chod nemocnice? Lékařskou péči prováděl velmi pečlivě a zdarma tehdejší novojičínský ranhojič Jan Schwach. Na administrativních pracích se podíleli Ignác Ramhart, děkan Filip Schwan, Jan Horák, měšťané Josef Rupprecht a Martin Ritz. Tito dva poslední byli zároveň výkonnými činiteli, neboť Rupprecht vedl účetnictví a Ritz obstarával za výhodné ceny poživatiny. Ošetřovatel bydlel přímo v domě. Takový byl tedy počátek novojičínské nemocnice.

Jak šel čas, přesvědčovali se občané našeho města o základní nutnosti existence nemocnice ve městě. Již v roce 1805 bylo přijato 81 pacientů. Po válečném tažení v tomto roce a bitvě u Slavkova vypukla v Novém Jičíně epidemie tyfu, trvající až do července následujícího roku 1806. Do nemocnice bylo přijato 158 případů onemocnění tyfem, z nichž sedm případů skončilo úmrtím. Zásluha na zdárném potlačení epidemie je přičítána nemocničnímu lékaři Janu Schwanovi. Kronikářské záznamy vydávají svědectví, že pomáhalo i ostatní obyvatelstvo. Některé novojičínské hospodyně vyvařovaly pro rodinné příslušníky nemocných, byla uspořádána zvláštní sbírka, která vynesla 472 zlatých. Stateční zakladatelé nemocnice nacházeli nyní pochopení a podporu i u svých dřívějších odpůrců. Zvyšující se finanční příspěvky umožnily provoz nemocnice zajistit, v její prospěch byly založeny různé nadace. Nemocnice ke své další existenci potřebovala podporu státní správy. A tak magistrát města požádal o schválení zřízení nemocnice a založených nadací, což bylo realizováno guberniálním dekretem z 30.ledna 1807, doručeného Novému Jičínu prostřednictvím Krajského úřadu v Přerově. K provozu nemocnice tu byly určeno: 1) Ředitelství nemocnice podléhá magistrátu. Účetnictví povede pokladník „Rättigovy nadace“, městský syndik je povinen vystavovat přijímací lístky 2) Městský magistrát je vyzván, aby požádal apelačního radu pana Dittmanna z Traubenburgu o převzetí záštity a bez jeho vědomí neprováděl žádné podstatné změny 3) Návrhy novojičínského magistrátu na správní vedení nemocnice byly schváleny

Dekret umožnil další existenci a rozvoj nemocnice. Na jeho základě převzal záštitu výše uvedený Dittmann z Traubenburgu, účetnictvím byl pověřen Josef Rupprecht. Kontrolou provozu nemocnice se zabýval třicetičlenný výbor dobrovolníků, kteří se střídali v týdenních službách a prováděli dozor v nemocnici, starali se o péči a stravování pacientů. V nemocniční zahradě bylo zavedeno pěstování léčivých bylin pro lékařské účely. Takto nemocnice existovala až do roku 1855. Záhy se sice zjistilo, že kapacita nedostačuje, ale nenašly se finanční prostředky k rozšíření objektu. Zatímco v roce 1804 zde bylo hospitalizováno 17 pacientů, od roku 1842 se tu léčilo ročně již více než stovka obyvatel města: v roce 1845 jich bylo 151, v roce 1848 167, v roce 1855 155 pacientů. Až do tohoto roku léta Páně 1855 byla nemocniční péče poskytována bezplatně, jen u zámožnějších pacientů byl požadován příspěvek. Potřebné peněžní prostředky pro provoz nemocnice byly čerpány z úroků nemocničního fondu a nadací, kde částka k roku 1846 dosáhla výše 46 298 zl. Dobrovolné příspěvky byly získávány dary, odkazy při úmrtí, sbírkami a výnosy z hudebních a divadelních představení. Od roku 1816 byly každoročně uspořádány 2 plesy, jejichž výtěžek byl rozdělen mezi nemocniční a chudinský fond. O tíživé finanční a prostorové situaci nemocnice se dovídáme ze zprávy městské radě, kterou poukázal tehdejší vedoucí lékař dr.Zimmer. Situaci měla řešit zákonná úprava v letech 1855-1856, týkající se veřejných nemocnic. Výnosem ministerstva vnitra z roku 1855 bylo totiž nařízeno, aby nekryté ošetřovací náklady veřejných všeobecných nemocničních ústavů byly uhrazeny ze zemského fondu příslušné korunní země nebo správního území podle příslušnosti ošetřovaného. Výnos byl o rok později doplněn podmínkami, za kterých úhrada nekrytých ošetřovacích nákladů náleží: a) ústav poskytuje léčebnou péči a není jen zaopatřovacím zařízením b) do nemocniční péče budou bez rozdílu přijímány nejen místní, ale i cizí osoby c) za stravu a ošetřování pacientů budou placeny poplatky, stanovené zemským úřadem, a to podle ošetřovacích dnů d) o příjmech a vydáních je vedeno řádné účetnictví e) ústav bude stále pod dozorem politických úřadů. Výnosem zemského místodržitelství v Brně z prosince roku 1856 bylo pověřeno tehdejší okresní hejtmanství v Novém Jičíně šetřením, zda v okrese takový ústav existuje. Po jednání byla podána v roce 1857 žádost o získání práva veřejnosti pro naší nemocnici. V odpovědi státní správa sdělovala, že dokud nebude nemocnice sloužit mimo vlastního také cizímu obyvatelstvu, nelze právo veřejnosti určit. A jelikož opět chyběly finance na další rozšíření, byly organizovány osvědčené sbírky a dary, uspořádána věcná loterie.Velkým zastáncem a propagátorem rozšíření novojičínské nemocnice byl tehdejší krajský hejtman Teodor Höck, proto byly veškeré finanční prostředky uloženy na fond nesoucí jeho jméno. Celý tento boj o rozšíření nemocnice přístavbou, o její zveřejnění byl veden v následujících létech neúspěšně. Město nechtělo přistoupit na podmínku ošetřování jiných než vlastních občanů, zemská správa odmítala použití prostředků fondu T.Höcka na jiné, než právě nemocniční účely. Město dokonce okolo roku 1860 došlo k názoru, že současný stav nemocnice vyhovuje, a že peníze fondu by mohly být využity pro stavbu budovy nižší reálky. Patová situace trvala dvacet let, teprve 4.dubna 1881 se městská rada definitivně rozhodla vystavět nový objekt na jiném místě. Po delším jednání byl nakonec vyhlédnut pro stavbu prostor proti Španělské kapli. Na konci roku 1882 šťastně dokončeno jednání s majiteli pozemků Josefem Pulzerem a Ernstem Stiebrem a uzavřeny příslušné kupní smlouvy. V pozemkové knize pak nacházíme poznámku, která osvětluje, že se město na těchto získaných pozemcích zavazuje vybudovat novou nemocnici, zařídit ji a vydržovat, jakož i přijímat pacienty ze Starého Jičína, Butovic, Branek, Budišova, Bystřice p/H, Dřevohostic, Choryně, panství Fulneku, Hustopeče, Jeseníku n.O., Kunovic, Kelče, Kunína, Libavy, Valašského Meziřičí, Prusinovic, Spálova, Valteřovic a Hranic n/M. Výstavba nové

nemocnice se ale ještě protáhla až do roku 1883. Rozhodování napomohly smutné zkušenosti epidemie neštovic od října 1882 do dubna 1883. Onemocnělo 89 dospělých a 273 dětí, zemřelo 34 dospělých a 68 dětí. Stalo se, že během jednoho týdne se vyskytlo až 42 nových přijatých pacientů. Za těchto okolností vyšlo najevo, že nemocnice nestačí, neboť ze 362 nemocných mohlo být hospitalizováno jen 75 osob a proto bylo nutné problém řešit zřízením nouzové ubikace pro nemocné neštovicemi. V první polovině následujícího roku pro změnu vypukla epidemie tyfu, kdy onemocnělo 37 osob, z nichž 15 zemřelo. To byly pádné důvody, aby se rozhodnutí urychlilo. Ze dvou projektů si městská rada vybrala projekt městského stavitele a vedoucího zdejšího stavebního úřadu Josefa Langthalera v podobě dvou pavilonů, z nichž jeden byl určen pro infekční choroby. Moravské místodržitelství usnesení rady akceptovalo a udělilo stavební povolení výnosem ze dne 11.dubna 1883 s podmínkou, že střední osa přední budovy bude z architektonických důvodů shodná s osou Španělské kaple. Otázka finanční úhrady stavby kupodivu nečinila potíže, neboť Moravské místodržitelství povolilo použití Höckova fondu a město se rozhodlo použít zároveň i výnosu tzv.Invalidního fondu, založeného v roce 1849, který v roce 1883 čítal 4700 zl. Zároveň měla být použitá i částka výnosu prodeje staré nemocnice a opět pomoženo sbírkami. Stavba byla dílem místního stavitele Josefa Chytila a byla hotova na podzim roku 1884. Kolaudace nové budovy byla provedena 29.září 1884 a nová nemocnice, nesoucí jménu korunního prince Rudolfa, předána slavnostně veřejnosti dne 4.října 1884, tedy před 120 lety. Právem tu byli zvýrazněni a oceněni ti, kteří se o stavbu nejvíce přičinili: starosta města dr.Fux, městský radní a předseda nadačního sdružení Josef Kraus, městský projektant Josef Langthaler, lékaři dr.Alois Spitzer a dr. Ferdinand Burkert. Stará nemocniční budova byla vyklízena 15.listopadu téhož roku. První pacientkou přijatou do nové nemocnice byla paní Anežka Bräuerová z Dubu nemocná tyfem, jemuž bohužel podlehla 4.prosince 1884. Celkové náklady na výstavbu nemocnice nakonec dosáhly výše 47 000 zl. Nová nemocnice ale zůstala nadále jako městský ústav bez práva veřejnosti. Městští radní se totiž domnívali, že se tak budou lépe bránit přijímání cizích pacientů. Jenže čas v podobě financí ukázal, že docílení práva veřejnosti bude jen ku prospěchu nemocničního provozu. Účetní závěrky jasně prokazovaly, že město musí hradit nemocniční náklady na ošetřování nemajetných novojičínských občanů, aniž by mělo nárok na příspěvek ze zemského fondu. A to byl zřejmě nejryzejší důvod, aby se městská správa o právo veřejnosti pro nemocnici začala ucházet. Výnosem ministerstva vnitra ze dne 20.dubna 1887 bylo skutečně nemocnici právo veřejnosti uděleno s tím, že od 1.srpna 1887 začaly být nedobytné ošetřovací poplatky hrazeny ze zemského fondu. V této době byly stanoveny denní ošetřovací poplatky pro I.třídu 1 zl.50 kr. a pro II.třídu 80 kr. Skutečnost práva veřejnosti se projevila velkým rozmachem, takže byl zvýšen počet lůžek z třiceti šesti na padesát. Zvýšil se i počet pacientů: 94 v roce 1885, 363 v roce 1890. Nastal i rozvoj odborný. V roce 1885 se město usneslo zřídit místo I.ordináře pro vnitřní choroby (stal se jim dr.Spitzer), II.ordináře pro chirurgii, choroby kožní a pohlavní (dr.Burkert). Honorování lékařů v té době nebylo vysoké. Teprve od roku 1814, dekretem zemského úřadu, bylo povoleno vyplácet lékaři nemocnice odškodné ve výši 50 zl.ročně z městské pokladny s podmínkou, že bude zdarma ošetřovat nemajetné občany, kteří pro nedostatek místa nemohou být přijati do nemocnice a nemohou se dostavit do ordinace. Guberniálním dekretem z roku 1826 byl plat lékaře zvýšen na 125 zl.ročně, avšak lékař musel každým rokem opakovat svou žádost. Po roce 1850 dostával vedoucí lékař a posléze I.ordinář plat 100 zl.ročně, od roku 1888 500 zl. a II.ordinář 300 zl. ročně. A opět čas ukázal, že kapacita nemocnice nestačí. Proto v roce 1890 navrhl vedoucí lékař dr.Spitzer nadstavbu poschodí a městský stavitel Josef Langthaler vypracoval plán, který pak byl schválen stavební komisi. Nadační komise sice zvažovala plán stavby nového pavilonu, ale provést nadstavbu poschodí na přední budově se ukázalo přece jen ekonomičtější. V březnu 1891 byl hotov projekt, koncem téhož měsíce zadány stavební práce. Stavební povolení okresního hejtmanství bylo dáno výměrem ze dne 22.května 1891. Již v listopadu téhož roku

byla stavba ukončena a zprovozněna. Nemocnice se rozšířila o 7 nemocničních pokojů s 26 lůžky, 1 pozorovací pokoj pro duševně choré, pokoj pro dozorkyni, laboratoř, prádelna, skladiště, koupelny, pokoj pro ošetřovatele, dále 2 komory a půdy. Zvláštní zásluhy o provedení stavby měl tentokráte radní Ferdinand Czeiczner, pozdější starosta města. Byla to vlastně šťastná shoda okolností. V osmdesátých létech 19.století se město Nový Jičín architektonicky rozrůstalo do krásy. Bylo to období, kdy byl postaven Krajský soud (dnes součást budovy bývalého Okresního úřadu), Okresní hejtmanství (druhá polovina objektu), Spolkový dům (dnešní Beskydské divadlo), budova Německého reálného gymnázia (dnes Střední zdravotnická škola), budova dívčí německé školy (dnes Základní škola na Tyršově ul.1), zřízena hovorna, zapojená na státní telefon, vybudována vodárna a plynárna. Bylo to tedy období bouřlivého rozvoje města, kdy byla zároveň postavena nemocnice, a koncem 19.století rozšířena o další patro. Podle mínění radních nyní nemocnice vyhovovala po všech stránkách, tedy jak prostorově, hospodářsky, tak i po stránce zdravotní. Problém se objevil s péči o nemocné, kterou prováděli civilní zaměstnanci zřejmě necitlivě, jak vyplynulo ze stížností pacientů. Situace přetrvávala a byla vyřešena nakonec až v říjnu 1894, kdy uzavřelo město dohodu s řádem sv.Alžběty ve Vratislavi. A tak od 1.ledna 1896 převzaly řádové sestry péči o nemocné a jejich stravování ke spokojenosti všech zúčastněných stran. Z počátku zde působily jen čtyři, od podzimu 1896 pět a od roku 1897 šest řadových sester. Od té doby nastaly uspořádané poměry a provoz nemocnice se zvětšoval: v roce 1896 hospitalizováno 590 nemocných, v roce 1900 již 1006 nemocných. Od roku 1897 se také změnila i jména vedoucích lékařů, když ti dosavadní odešli do trvalé penze. Prvním ordinářem se stal dr.Jan Thiry, druhým ordinářem dr.Julius Perl. Ačkoliv se městská rada domnívala, že na konci 19.století vyřešila problém ošetřování nemocných definitivně, nebylo tomu tak. Stavbou nemocnice v letech 1884 až 1891 sledovalo město především jeden cíl: zajistit největší prostory pro příjem pacientů. Ve stínu tohoto záměru se ocitla účelnost z pohledu bezvadné nemocniční péče. Státní dohlédací orgány dokonce od roku 1898 naléhaly na přiměřené vybavení nemocnice a upozorňovaly na závažné nedostatky. Lékařům vytýkaly ledabylé vykonávání služby, počet ošetřovatelského personálu byl nedostačující, zvláště však vadilo, že v zimních měsících bývalo v nemocnici umístěno téměř o polovinu pacientů více. Místodržitelství a okresní hejtmanství vytýkali další závady, jako nevhodná operační místnost, nedostatečné vybavení operačními nástroji pro větší chirurgické zákroky, scházelo sterilizační zařízení, lékaři nepředepisovali diety. I když byly nedostatky odstraněny, výtky směřovaly především k dalšímu rozšíření nemocnice a jejího dalšího vybavení. A tak od roku 1900 do roku 1908 přetrvává období snah a bojů za rozšíření nemocnice přístavbou či stavbou samostatného pavilonu, který měl být určen chirurgii. Střídaly se projekty, střídali se starostové, sháněly se finance. Ale teprve v roce 1908 se úsilím tehdejšího starosty města ing.Jakuba Ulricha podařilo zakoupit pozemky sousedící s nemocnici a projektován chirurgický pavilon souběžně s přední budovou z let 1884-1891. S výhradou různých podmínek vydalo okresní hejtmanství povolení ke stavbě a na podzim roku 1909 byly stavební práce zadány staviteli Josefu Blumovi. Stavba byla dokončena téměř po třech letech. Nový chirurgický pavilon byl vystavěn jako dvouposchoďová budova se středním traktem a dvěma křídly. V přízemí pravého křídla se nacházely byty, refektář a kaple řadových sester, v přízemí prostředního traktu septický a v prvním patře aseptický operační sál s příslušnými vedlejšími prostorami. V suterénu mimo kotelnu byla umístěna kuchyně s umývárnou nádobí. Budova byla vybavena výtahy firmy Wertheim Co. z Vídně, skromné rentgenové zařízení instalovala firma Siemens – Halske. Počet padesáti tří nemocničních lůžek, umístěných v obou křídlech budovy a v přízemí levého traktu, se mohl v případě nutnosti zvýšit až na osmdesát. Původní rozpočet 264 000,-K byl překročen a tak celkový náklad stavby a vybavení objektu činil 394 086, 53 K. Novostavba chirurgického pavilonu byla na tehdejší poměry dobře vybavena. Jak tomu v životě bývá, onen, který se o realizaci zasloužil, se dokončení stavby objektu nedožil. Starosta města,

ing.Jakub Ulrich, zemřel krátce před zprovozněním pavilonu. Ještě v průběhu výstavby chirurgického pavilonu město pokračovalo v realizaci svého celkového stavebního programu rozšíření nemocnice, který si stanovilo v roce 1906, a to výstavbou desinfekčního pavilonu a márnice. Stavbu realizovala jiná novojičínská stavební firma Richard Kloss. K dalšímu rozšíření nemocnice výstavbou infekčního pavilonu mělo dojít v roce 1914. Veškeré technické přípravy byly realizovány, ale nedostatek finančních prostředků záměr zastavil. Uprostřed onoho pamětného roku 1914 vypukl první celosvětový konflikt a větší stavební záměry byly zmařeny, i když nutné adaptační práce a opravy se realizovaly: tak v roce 1916 byla rozšířena kuchyně, prádelna v sousedství částečně přemístěna do desinfekčního pavilonu, částečně bylo prádlo předáváno městské prádelně. V roce 1918 pak byla zřízena koupelna pro přijímací oddělení. V době světové války byly do nemocnice přijímány a ošetřovány i raněné nebo nemocné vojenské osoby, které administrativně podléhaly správě vojenské nemocnice v Hranicích na Moravě. Vojenský dozor vykonávali dva poddůstojníci. Historie se neobejde beze jmen, neboť především osoby a osobnosti tvoří dějiny. A proto připomeňme v souvislosti našeho poznávání historického vývoje novojičínské nemocnice, že vedoucím lékařem nemocnice do roku 1904 byl dr.Jan Thiry. Po jeho odstoupení byl ustanoven jako primář MUDr.Sigmar Koller, dosavadní asistent II.chirurgického oddělení všeobecné nemocnice ve Vídni a propůjčen mu titul ředitele. V této funkci vytrval až do dubna 1935. MUDr.Julius Perl, pocházející ze známé novojičínské rodiny, zastával funkci II.ordináře do roku 1905. Poté přišli sekundární lékaři dr.Bedřich Tedesco (1905-1910), dr.Teodor Neumann, praktický lékař, který nejdříve vedl interní oddělení a v roce 1917 byl jmenován primářem. Jako další pomocní lékaři jsou v pramenech uváděni dr.Hans Schischegg, dr.Hans Klimesch, dr.Antonín Pachl, dr.Nagl, dr.Pelz, dr.Pichura. V průběhu první světové války se začal provoz nemocnice od správy města osamostatňovat, což se projevilo hlavně v poválečných létech 1919-1930. Zemský úřad v Brně, pod jehož vliv se správa nemocnice dostávala, doporučoval výhodnost rozsáhlého vlastního hospodářství. V důsledků těchto záměrů byla zavedena nejdříve v roce 1921 vlastní výkrmna vepřů a chov drůbeže (postaveny chlévy, kurníky a jáma na odpad v hodnotě 30 922,70 Kč), o rok později zřízeny prostory pro porážku dobytka a vybudováno řeznictví, postaveny stáje pro koně (celkové náklady se vyšplhaly na částku 86 520,29 Kč, neboť zároveň byly zvětšeny chlévy a kurníky), konečně pak zahradnictví s polnohospodářstvím. Ještě v roce 1928 byla vystavěna lednice nákladem 11 000 Kč, nad ní nevzhledná bouda, která byla v roce 1936 zrušena a zasypána. Řeznictví se ale neosvědčilo a tak v roce 1930 provoz skončilo. V poválečném období zhruba až do roku 1930 především byly opravovány stávající objekty, anebo prováděny drobnější stavby. Tak v roce 1922 se zrodila nová parní prádelna značným nákladem 493 774,44 Kč, podobně jako po levé straně hlavního vchodu nemocnice nová vrátnice nákladem 95 922,70 Kč. Obě stavby realizovala stavební firma Czeike – Wondra. Již od roku 1927 bylo uvažováno o rozšíření nemocnice zřízením ženského a dětského oddělení, kteréžto záměry po dohodě se Zemským úřadem v Brně formou nadstavby II.poschodí přední budovy byly v letech 1928-1929 realizovány. K dalším stavebním úpravám došlo až v letech 1935 – 1936, kdy byla spojena přední budova s chirurgickým pavilonem výstavbou propojovacího traktu. V návrhu byla i jiná řešení, jako stavby nových pavilonů, ale nedostatek financí nedovolil situaci řešit jinak. V téže době byl rovněž zakoupen dům v sousedství nemocnice, patřící manželům Müllerovým a adaptován na dům sester, k němu pak přistavěna kaple. Zároveň byl rozšířen nemocniční pozemek zakoupením parcely od Augustina Preisenhammera (mezi nemocnici a nynější Myslbekovou ulici), čímž bylo zajištěno místo pro další stavební rozvoj nemocničního komplexu. S rozvojem nemocnice rostly přirozeně i počty přijatých pacientů. V roce 1919 to bylo 1504 osob, o deset let později 2 819 osob, ale již v roce 1930 bylo hospitalizováno 3444 pacientů, v roce 1934 se počet zvýšil na 4211, o rok později 5201 a v roce 1936 bylo do nemocnice přijato 5 828 nemocných.

A jak to vypadalo s vedením nemocnice a lékaři v tomto období? Ředitelem do roku 1930 byl dr.Koller. Primář interního oddělení dr.T.Neumann odešel k 1.listopadu 1929 do penze a na jeho místo jmenován dosavadní asistent II.kliniky Německé univerzity v Praze MUDr.Maxmilián Kment. Pro nemoci ušní, nosní a krční byl ustanoven jako konsiliář v roce 1929 odborný lékař MUDr.Rudolf Korel, o dva roky později v roce 1931 byl ustanoven jako ordinář pro rentgenologii dr.František Kerna, dosud asistent německé chirurgické kliniky v Praze. Jako konsiliární odborný oční lékař byl přijat téhož roku dr.Walter Thamm. V roce 1934 se stal primářem gynekologického oddělení odborný lékař ženských chorob MUDr.František Pfütz. O rok později, v roce 1935 se změnila situace na chirurgickém oddělení, kde primář MUDr.Sigmar Koller odešel do penze a na jeho místo byl ustanoven dosavadní asistent chirurgické kliniky prof.dr.Schloffera při Německé univerzitě v Praze MUDr.Heinrich Simon, který byl posléze pověřen i vedením nemocnice, a to až do května 1945. Dále tu působili dr.Ludvík Schenk, dr.Jan Bittner, dr.Konrád Soukopp, dr.Ervín Pfütz, dr.Alois Navrátil, dr.František Forberger, dr.Jan Pohl, dr.Luisa Broschová a dr.Rudolf Schwidernoch. Změna nastala i v ošetřovatelské službě, neboť řád tzv.“šedých sester“ vypověděl městu uzavřenou smlouvu. Když veškerá jednání nevedla ke zdárnému závěru a výpověď odvolána nebyla, převzaly ošetřovatelskou službu od 1.července léta Páně 1922 řádové sestry sv.Kříže. To byla tedy pro někoho možná šedivá, pro jiného zajímavá a dobrodružná historie vzniku a rozvoje nemocnice v Novém Jičíně: od jezuitského špitálu v roce 1624, přes první nemocnici v roce 1804, Rudolfovu nemocnici v roce 1884, až po prosperující odborný ústav za první republiky. Město se v rámci svých možností většinou snažilo o rozkvět nemocnice, jak hospodářsky, tak po odborné stránce. Proto hledalo odborníky ve Vídni i v Praze, pochopitelně mezi německými lékaři, protože Nový Jičín byl od druhé poloviny 19.století především městem německým a zdejší německé obyvatelstvo si svou německou národnost považovalo. To platilo i v údobí první republiky. Nacionalismus, zrozený v druhé půli romantického 19.století, vedl přes první světovou válku, stále národnostně vypjatější údobí svobodné, liberální a demokratické Československé republiky k dosud nejhroznějšímu válečnému konfliktu v dějinách lidstva, druhé světové válce. A po jejím ukončení se mnohé změnilo nejen v Novém Jičíně. Tady ale nastal další problém: před válkou exodus Židů, odsun českého obyvatelstva, po válce německého. A nové osídlení obyvateli z vnitrozemí, kteří k tomuto městu jen těžce nacházeli niterný vztah. Navíc jsme v roce 1948 nastolili další totalitní systém a radostně začali budovat socialismus. Až do roku 1989, kdy známé listopadové události navrátili věcem řád, svobodu a demokracii. Tato historická zkratka ovšem neznamená, že se vývoj nemocnice v uplynulých padesáti letech zastavil. To v žádném případě. V rámci možnosti se budovaly další objekty, modernizovaly sály, přicházeli čeští lékařští odborníci. Ideologie totiž odbornost nenahradí a lékaři museli léčit. A český národ, i v Novém Jičíně, bývá často nemocný. Tak vznikly projekty areálu nemocnice s poliklinikou, srovnatelné mimochodem s plány první republiky, a jen nedostatek financí zabránil velkorysému řešení. To vše se odehrávalo v jiných podmínkách, kdy řízení nemocnice podléhalo Okresnímu ústavu národního zdraví, vzniklému v roce 1951. Mnohé se podařilo realizovat, mnohé se nedařilo prosadit, mnohé neprošlo, bohužel, z ideologických důvodů.Věnujme se teď tedy chvíli opět číslům: V roce 1945 měla novojičínská nemocnice kapacitu tří set lůžek se třemi primariáty: chirurgickým, interním, gynekologickým a ordinariáty – dětským, očním, ušním a rentgenologickým, které byly do konce roku rozšířeny na primariáty. Zřizovány jsou primariáty další: kožní v roce 1947, plicní v roce 1951. Nemocnice se rozrůstá až v roce 1960, kdy byl otevřen nový interní pavilon se 170 lůžky, postavený svépomocí občanů v akci „Z“ (pro ty, kteří již tento pojem neznají, vysvětlení: občané dobrovolně věnovali brigádnické hodiny na stavbu veřejně prospěšných věcí; tedy takové sponzorováni z dnešního zorného úhlu. Stát zaplatil materiál, lidé věnovali státu času a pracovní sílu, pochopitelně po odpracované směně, o sobotách či svátcích). O rok později, v roce 1961, dochází ke zřízení neurologického primariátu a

rehabilitačního oddělení. V roce 1963, kdy si Nový Jičín připomínal výročí 650 let první písemné zmínky, byla dána do provozu nová prosektura anatomicko-patologického oddělení. Počet lékařů se zvýšil do roku 1963 na třicet devět, lůžková kapacita vzrostla na 688 lůžek. Městská poliklinika, vzniklá v roce 1953, měla v onom jubilejním roce 17 odborných oddělení. S výstavbou se pokračovalo i v dalších létech. V roce 1972 byla postavena nová kotelna, v roce 1976 opět v akci „Z“ rekonstruováno dětské oddělení. V roce 1980 byla zahájena další přístavba novojičínské nemocnice: chirurgie, ARO, kuchyně a jídelny. Více financí se uvnitř Okresního ústavu národního zdraví nenašlo. Drobily se ve prospěch dalších nemocnic na území okresu (Bílovec, Odry) a dalších oddělení a zařízení. A tak ke koncepčnímu řešení došlo až po roce 1989. Ale i v uplynulých letech tvořily historií nemocnice rovněž jména osobnosti, na které se nedá zapomenout, osobnosti, které v padesátých, šedesátých a dalších letech 20.století pomáhaly tvořit dobré odborné jméno nemocnice a z nichž mnozí dodnes žijí v naší paměti: např.primář chirurgického oddělení MUDr.Ladislav Janovský, primář interního oddělení MUDr.Gustav Chladil, primář očního oddělení MUDr.Josef Svoboda, primář ušního a krčního oddělení MUDr.Vlastimil Dostálek, primář plicního oddělení MUDr.Jaroslav Pospíšil, primář neurologického oddělení MUDr.Milan Myslivý, CSc., který svým napravováním pomohl stovkám pacientů, nezapomenutelný primář dětského oddělení MUDr.Karel Pavlis, vedoucí lékař ústředního rentgenu a ředitel nemocnice po roce 1953 MUDr.Jan Okénka, primář gynekologického oddělení a ředitel nemocnice MUDr.Alois Purmenský, primářka kožního oddělení MUDr.Zora Slovenčíková, vedoucí lékař preventivní péče MUDr.Alois Borusík, vedoucí lékař zubního oddělení MUDr.Rudolf Hasal, primář klinické biochemie, ředitel nemocnice i OUNZu MUDr.Jan Váhala, primář plicního oddělení MUDr.František Doležel, primář očního oddělení MUDr.Arnošt Choleva, primář kožního oddělení a mezinárodně uznávaný odborník MUDr.Zdeněk Vychodil, primář gynekologického oddělení MUDr.Alfréd Černoevič, primář ARO a milovník historie MUDr.Josef Zábranský, dále MUDr.Miroslav Franta, MUDr.Krupička, MUDr.Václav Hendrych, MUDr.Marie Hendrychová, MUDr.Václav Frous, MUDr.Jiřina Kahánková, MUDr.Boris Votava, MUDr.Mojmír Nezval, MUDr. Jaroslav Kahánek, MUDr.Marie Stiborková, MUDr.Alois Buček, a v neposlední řadě MUDr.Ján Lehotský a MUDr.Richard Mazanec, ředitelé Okresního ústavu národního zdraví.