Krize a jak ji zvládat... Vážení kolegové, milí čtenáři, CENTRA SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PRAHA

NEWSLETTER CENTRA SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PRAHA

Krize a jak ji zvládat...

květen/ 2016 Vážení kolegové, milí čtenáři, tématem dvojčísla Newsletteru č. 6–7 je Krize a jak ji zvládat. Jak ukazují statistiky, v roce 2013 navštívilo v České republice psychiatrické ambulance 603 tisíc lidí, což je přibližně 6 % populace. Lidé v psychické krizi se návštěvy psychiatra přestávají bát, což je dobrá zpráva pro českou společnost. Je vidět, že se psychiatrie postupně zbavuje zbytečného tabuizování a strachu ze stigmatizace. Lidé se více zaměřují na své duševní zdraví a neztrácejí čas zbytečným odkládáním návštěvy u odborníka. Články pro Newsletter připravila dvě odborná oddělení CSSP – Krizové centrum RIAPS a Pražská linka důvěry. Snažili jsme se téma představit co nejkomplexněji tak, aby bylo vidět, jak pečlivě a s jakým nasazením jsou naši odborníci připraveni pomáhat lidem v krizi nebo při psychických problémech. Se zdravotními sestrami, sociálními pracovníky, psychology, terapeuty a psychiatry můžete poznávat, jak se konkrétně pomáhá lidem, kteří momentálně nejsou schopni vlastními silami krizi zvládnout. Informace, články a kazuistiky přinášejí dobrou zprávu pro všechny, kteří potřebují pomoc a podporu. Máte problém? Jste v krizi? Neváhejte a přijďte za odborníky do Krizového centra RIAPS, provozní doba je NONSTOP, nebo zavolejte Pražskou linku důvěry +420 222 580 697 a využijte NONSTOP telefonickou krizovou pomoc. Odborníci CSSP vám pomohou při hledání té správné cesty z krize ven. Mgr. Tomáš Ján, MBA, ředitel CSSP

Obsah

Jak to vidím já ............................... str. 2 Aktuality z CSSP ............................. str. 3 Téma: Krize a jak ji zvládat? .......... str. 11 Rozhovor s Mgr. T. Holcnerem ....... str. 13 S jakými problémy přijít do KC RIAPS .............................. ........................... str. 14 Sociální práce v KC RIAPS ............. str. 18 Práce sestry v ambulanci .............. str. 19 Práce sestry na lůžkovém odd. ..... str. 21 Zamyšlení psychologa ................... str. 24 Celodenní skupinový terapeutický program na lůžkovém odd. .............. str. 26 Kazuistika pana Filipa aneb nebuďme na sebe přehnaně nároční................ str. 28 Kazuistika pana N. a doprovázení psychiatra ...................................... str. 30 Kdy máme čas na sebe? V okamžiku krize ............................................... str. 33 Desatero první pomoci v krizi ....................................................... str. 34 Pražská linka důvěry – první pomoc po telefonu .......................... str. 35 Co můžeme (a co nemůžeme) nabídnout – mýty a fakta o linkách důvěry ....................................................... str. 38 Žena v úzkých – poradenská kazuistika ....................................................... str. 42 Odhalená nevěra – kazuistika z oblasti vztahové problematiky .................... str. 43 Noční linka důvěry: Jakou jsi měla službu? .......................................... str. 44 Sejdeme se na chatu aneb ruka podaná online ............................................. str. 47 Sebepoškozování na chatu – kazuistika ....................................................... str. 49 Zkuste se z toho vypsat do e-mailu, odpovíme vám ................................ str. 50

Jak to vidím já… Mgr. Tomáš Ján, MBA, ředitel Centra sociálních služeb Praha

Na úvod bych rád dodatečně popřál k 70. narozeninám našemu dlouholetému kolegovi PhDr. Petru Šmolkovi hodně zdraví a spokojenosti v životě. Jsem rád, že pod vedením psychologa Petra Šmolky Poradna připravuje k vydání publikaci Já a moje vztahy, na které se budou podílet téměř všechna detašovaná pracoviště Poradny. Tuto týmovou iniciativu vítám a jsem přesvědčen, že publikace může být pro mnoho čtenářů inspirací, jak řešit vlastní životní svízele a rodinné problémy. Ve svých úvodních slovech většinou děkuji těm zaměstnancům, kteří přicházejí s podněty ke zlepšení práce v CSSP. Tentokrát bych chtěl poděkovat všem, kteří se podílejí na přípravě kampaně Ulice není moje volba. Jak v tomto Newsletteru podrobně informujeme, příprava kampaně, která byla přesunuta na 4. čtvrtletí, vrcholí. Součástí kampaně bude mj. i vydání publikace s názvem Ulice není moje volba. Vedle bohaté fotodokumentace o životě lidí na ulici se v knize objeví i čtyřicet příběhů lidí bez domova, většinou našich klientů. Jsem rád, že se do rozhovorů s klienty zapojilo mnoho sociálních pracovníků z azylových domů a noclehárny Hermes. Kampaň by totiž neměla být „aktivitou“ 2

úzkého vedení, ale měla by být týmovým dílem. A to se myslím zapojením sociálních pracovníků do přípravy publikace podařilo. Poděkovat bych chtěl také své zástupkyni Mgr. Ludmile Tomešové za spolehlivé zajištění zimních opatření pro lidi bez domova. V Newsletteru přinášíme i podrobnější zprávu o průběhu zimních opatření v roce 2015/16. Ve dnech 28.–29. května se uskuteční festival Mezi ploty. Jsem rád, že se již druhým rokem účastní naši odborníci diskusních rodinných a alternativních zón a přinášejí do nich zajímavá témata. V tzv. Rodinné zóně PhDr. Šmolka přichází s besedou o výběru partnera s názvem „Hodíme se k sobě, miláčku?“, PhDr. Nebesová s tématem „Role babiček a dědečků v rodině” a Mgr. Sládková s tématem „Jak zůstat i po rozvodu rodičem”. Intervenční centrum přinese závažné téma – a sice domácí násilí. Triangl – centrum pro rodinu nabídne k diskusi témata „Kdo nejlépe pomůže mému dítěti?“, „Jak nepokazit výchovu?“ a téma „Když jim to ve škole nejde…“. S mnoha zajímavými tématy přichází i psychologové a psychiatři z Krizového centra RIAPS. Myslím, že účast na festivalu Mezi ploty je pro Centrum sociálních služeb Praha zajímavou prezentací naší kvalitní práce. Všem diskutérům bych chtěl za účast na festivalu Mezi ploty poděkovat. Chtěl bych všem zaměstnancům popřát klidné prázdniny a pěknou dovolenou. Život není jen o práci, ale samozřejmě i o radostech ve volném čase. Tak si svou dovolenou pěkně užijte a po prázdninách se opět těším na Vaše podněty a kvalitní práci. Zdraví Mgr.Tomáš Ján, MBA

Aktuality z Centra sociálních služeb Praha

Celopražská kampaň „Ulice není moje volba…“ Kampaň zaštiťuje příspěvková organizace hl. m. Prahy Centrum sociálních služeb Praha, www.csspraha.cz, ve spolupráci a za finanční podpory hlavního města Prahy Kampaň proběhne v období 11. 10. 2016 – 2. 1. 2017 Cílem kampaně je upozornit Pražany a návštěvníky Prahy na problematiku lidí bez domova. Ve všech větších evropských městech (např. Londýn, Vídeň, Berlín, Paříž) probíhají pravidelně pouliční kampaně upozorňující na problematiku lidí bez domova, kteří – ať chceme nebo ne – se stali součástí každého většího města. Také hl. m. Praha přitahuje lidi bez domova z celé republiky svou anonymitou i šancí na změnu. Různá sčítání osob bez přístřeší v Praze uvádí jejich počet mezi 1500–4000 osobami. Z příběhů těchto lidí je patrné, že ve většině případů není ulice jejich volba. Světové kampaně se snaží přesvědčit veřejnost o tom, že i lidé bez domova by měli dostat šanci na změnu… prostě proto, že ji mohou využít… Na základě této mezinárodní zkušenosti přistoupilo Centrum sociálních služeb Praha a Magistrát hl. m. Prahy k realizaci podobné kampaně zaměřené na veřejnost a problematiku lidí na ulici. Kampaní chceme zároveň provést sondu do solidárnosti Pražanů a návštěvníků Prahy s osudem lidí na ulici. Kampaň upozorňuje na sociální program

podporovaný hl. m. Prahou s názvem „Z ulice do bytu…“, jehož hlavním tématem je skutečnost, že sociální služby jsou připraveny dlouhodobě a systematicky pomáhat lidem bez domova na cestě k důstojnějšímu bydlení a životu. V průběhu druhého a třetího měsíce kampaně chceme Pražanům nabídnout možnost podpory tohoto programu formou DMS zprávy. V současné době žádáme hl. m. Prahu – finanční a správní odbor MHMP – o možnost pořádání sbírky. Na začátku nám jde o vtažení veřejnosti do problematiky bezdomovectví. Budou zveřejňovány fotografie bezdomovců, kteří sedí nebo stojí před svými vlastnoručně vybudovanými chatičkami, stany a přístřešky. Ukazují nám své kuchyně, obýváky, spíže, hygienické zázemí, záhony, kde pěstují zeleninu. Někteří tu žijí již 10 i více let. Jsou zde pod viditelným dohledem Městské policie Praha a místní „spořádaní“ občané jejich přítomnost tolerují. Fotografie se objeví na 60 městských reklamních plochách a na vybraných billboardech. A jako doprovodná akce i na 40 vozech tramvají. Fotografie budou i v rámeč3


Jedna z komunit lidí bez domova v pražském lesoparku

vozech metra, tramvajích a autobusech. Plakát bude opatřen logem hl. m. Prahy a CSSP. Všechny záběry budou v prvních čtrnácti dnech bez komentáře. Vnímavý občan Prahy si tak pro sebe může najít vzkaz: I takhle žijí lidé… a stále jsou lidmi… V říjnu 2016 proběhne tisková konference na MHMP, kde bude představena tvář kampaně a veřejnost bude informována o doprovodných akcích kampaně (koncert pro lidi bez domova a tolerantní veřejnost…; výstava fotografii ze života lidí bez domova a jejich příběhy; vydání publikace „Ulice není moje volba“; vydání stolního a nástěnného kalendáře 2017 s téma4

tem „V Praze bez domova“ a představení dokumentárního filmu o životě lidí na ulici. Koncem října bude uspořádán koncert pro lidi bez domova a tolerantní veřejnost bude jej moderovat tvář kampaně, na pódiu se mohou objevit nejen sociální pracovníci a lidé z Centra sociálních služeb Praha, ale i „hrdinové“ příběhů lidí bez domova, hlavní aktéři dokumentárního filmu, lidé, kteří využívají sociální služby Centra sociálních služeb Praha a hledají cestu z ulice do bytu… Veřejnost, především mladí lidé, budou přes FACEBOOK vyzváni, aby na koncert přinesli teplé oblečení, v němž by mohli lidé bez domova přečkat nadcházející zimu.

Aktuality z Centra sociálních služeb Praha K natočení dokumentu jsme vyzvali studenty katedry dokumentární tvorby na FAMU a rovněž probíhají jednání s Českou televizí a dalšími mediálními partnery. Začátkem roku 2017 se pozornost zaměří na účast dokumentu na festivalech dokumentární tvorby (např. Jeden svět, Cena Pavla Kouteckého atd.). Bude nadále distribuována publikace s názvem „Ulice není moje volba“, která vedle čtyřicítky příběhů přináší i bohatou fotodokumentaci z míst, kde lidé bez domova žijí odkázáni sami na sebe. Fotografie dokumentují rovněž život lidí, kteří využívají sociální služby a s nimi i podporu a pomoc sociálních pracovníků v azylových domech, noclehárnách a sociálních bytech Centra sociálních služeb Praha.

Zimní opatření v sociálních službách pro osoby bez přístřeší – zima 2015/2016

T

Mgr. Ludmila Tomešová, zástupce ředitele a vedoucí oddělení služeb pro osoby bez přístřeší

Období zimních opatření trvalo od 1. 12. 2015 do 31. 3. 2016. Podílely se na nich tyto organizace a instituce: Magistrát hlavního města Prahy Centrum sociálních služeb Praha Naděje Armáda spásy Arcidiecézní charita Praha Městská policie hl. m. Prahy Realizované služby: Centrální dispečink služeb pro osoby bez přístřeší 2 zimní noclehárny Zimní noclehárna Michle Zimní noclehárna Vackov

Denní terénní program 2 noční terénní programy Rozšířený provoz 3 nízkoprahových den- ních center Noční nízkoprahové centrum V případech, kdy došlo k naplnění kapacit obou těchto nocleháren, byli klienti přeposíláni přes Centrální dispečink do celoročně provozované noclehárny na lodi Hermes, na níž byla připravena záložní kapacita míst pro nocleh osob bez přístřeší nad rámec jejího běžného provozu. V týdnu od 18. do 25. 1. 2016, kdy došlo k výraznému ochlazení, a tím i k nedostatku kapacit v zimních noclehárnách, byla i v nočních hodinách pro klienty otevřena 2 nízkoprahová denní centra, jež jim tak umožnila přečkání noci v teple. Za období zimních opatření bylo poskytnuto celkem 22 450 noclehů osobám bez přístřeší. Zimní opatření poukazují rok od roku stále více na nedostatečnost počtu a kapacit nízkoprahových denních center v hl. m. Praze. Současný počet a kapacita těchto pracovišť jsou celoročně poddimenzované a nedostačují poptávce a potřebám osob bez přístřeší v Praze, v zimním období se pak tento jev projevuje ještě výrazněji. Nízkoprahové centrum bylo na jednom z pracovišť v provozu i v nočních hodinách (U Bulhara 46, Praha 2 – provozovatel: Naděje). Toto noční centrum nebylo určeno pro volný vstup osob bez přístřeší, ale sloužilo jako „záchytné“ pracoviště poskytující službu osobám bez přístřeší, jejichž stav nebyl vhodný pro přijetí do žádné z dalších služeb (např. z důvodu silné opilosti, nadměrného zašpinění, vysokého napadení parazity apod.). Provoz nočního nízkoprahového centra zajišťujícího pomoc osobám, které by z nejrůznějších důvodů nemohly být přijaty do jakékoli jiné běžně dostupné služby, byl nedílnou součástí zimních opatření. Využití této služby sice statisticky nevykazuje vysoká čísla, ale 5

Aktuality z Centra sociálních služeb Praha po dobu zimních opatření zaplnilo celoroční mezeru.

Zajímavá čísla

V průběhu období zimních opatření bylo na Centrálním dispečinku uskutečněno celkem 2 386 telefonických hovorů. Provoz denních terénních programů zajišťovalo Centrum sociálních služeb Praha, noční terénní programy pak Naděje a Armáda spásy. Všechny terénní programy byly realizovány prostřednictvím mobilních terénních týmů i pěší formou. V průběhu zimních opatření uskutečnili terénní pracovníci celkem 12 521 kontaktů s osobami bez přístřeší. Průměrně terénní programy kontaktovaly 103 osob denně. Cca 85 % kontaktovaných osob tvořili muži a cca 15 % ženy. Na provoz denního terénního programu a zároveň na celý systém poskytovaných služeb navazoval rozšířený provoz nízko-

prahových denních center. U tří zapojených pracovišť tohoto druhu byla rozšířena provozní doba, aby měly osoby bez přístřeší možnost využívat poskytované služby po celou denní dobu až do doby návazných nočních služeb (zimních nocleháren).

V průběhu zimních opatření 2015/2016 bylo v zainteresovaných nízkoprahových denních centrech s rozšířeným provozem uskutečněno celkem 71 773 kontaktů s osobami bez přístřeší. Průměrně 3 nízkoprahová denní centra realizovala celkem 88 kontaktů s osobami bez přístřeší denně. Odhadované výdaje na zimní opatření činí přibližně 8 milionů Kč.

Zimní noclehárna v Michli je v provozu od 20:30 do 7:00 hodin v období zimních opatření

6


Aktuality z Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy

Ve dnech 11. až 13. května proběhla v Medlově další Celostátní konference manželských a rodinných poradců. Její součástí je i Valná hromada Asociace manželských a rodinných poradců ČR, včetně voleb do jejích orgánů. O zvolení se ucházeli i 4 pracovníci pražské poradny. Centrum sociálních služeb Praha připravuje vydání nové publikace Poradny Já a moje vztahy. V květnu a červnu bude příspěvky pracovníků Poradny kompletovat PhDr. Marie Šusterová. V současné době jedná s profesionální editorkou, která by publikaci připravila do tisku.

násilí, samotě a hledání partnera nebo řešení problémů po rozvodu. Do středu pozornosti se dostanou matky samoživitelky, které často čelí řadě psychických, ale i praktických potíží. Co dělat, když otec dítěte dost finančně nepomáhá? Dá se pak vůbec navázat plnohodnotný vztah, aby nový partner nebyl jen zachráncem v tíživé situaci?

Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy CSSP Hodíme se k sobě, miláčku?

Výběr partnera, vlivy orientačních rolí, rizikoví partneři. Způsoby seznamování, mezipohlavní rozdíly. Doplňkové formy seznamování – inzerce, internet, „rychlé rande” apod. Odborník: PhDr. Petr Šmolka, psycholog

Jaká je role dnešních babiček a dědečků?

Odborníci z Centra sociálních služeb Praha již podruhé na festivalu Mezi ploty 14 scén – 100 účinkujících – 28.–29. 5. 2016 v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice Citujeme z webu festivalu Mezi ploty článek o „srdci zóny“ a setkáních s psychology: Festival Mezi ploty není jenom o zábavě: kultura a umění se na něm mísí se zájmem o lidskou duši, o problémy, které nás v životě tíží. V každé programové zóně proto vyroste takzvané „srdce zóny“, kde se návštěvníci setkají s našimi předními psychology. Srdce Rodinné zóny přivítá pracovníky renomovaných institucí: Trianglu – centra pro rodinu, Intervenčního centra a Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, kterou bude zastupovat i její vedoucí PhDr. Petr Šmolka, jeden z nejvýznamnějších českých odborníků na partnerské vztahy. Tady se bude diskutovat o výchově dětí, vztazích v rodině, domácím

Co mohou nabídnout svým vnoučatům v dnešní technologické době? Jak řešit rozdílné výchovné postoje? Jak nebýt pouhými hlídači? Odborník: PhDr. Petra Nebesová, psycholožka a psychoterapeutka

Jak zůstat i po rozvodu rodičem?

Jaká jsou má očekávání s ohledem na výchovu společných dětí, která směřuji k bývalému partnerovi/partnerce? V čem naopak chci ustoupit, vyjít vstříc, abychom mohli vyjednávat, domluvit se o dětech. Co vlastně vůbec znamená „dobro, zájem“ dítěte? Odborník: Mgr. Martina Sládková, psycholožka a psychoterapeutka

Intervenční centrum pro osoby ohrožené domácím násilím CSSP Občas se prostě neudržím...

Kde se bere náš hněv a vztek? Odkud pramení a co ho spouští? Kdy se přirozené sebeprosazení mění v nebezpečné agresivní chování? Existuje zdravé vztekání? Podívejme se, jak fungují naše emoce, proč se občas neudržíme a jak se můžeme kontrolovat 7

Aktuality z Centra sociálních služeb Praha a být pány sebe sama. Odborník: Mgr. Naďa Soukupová, psycholožka

Jak se nestát obětí domácího násilí aneb lze včas rozpoznat, že vztahu hrozí násilí? Je pravda, že obětí domácího násilí se může stát naprosto kdokoli? Existují lidé, kteří násilné partnery přitahují? Nebo si naopak oni cíleně vybírají vhodné oběti? Je možné včas rozpoznat, že právě ve vztahu s tímto člověkem hrozí do budoucna násilí? Jaké jsou varovné signály a jak se zachovat v situaci, kdy je rozpoznám? Je opravdu jedinou možností vztah okamžitě ukončit? Odborník: Lada Poláková, DiS., sociální pracovnice

Cesta z kruhu domácího násilí…

V manželství zpočátku vše klapalo…, ale po narození synka nastal zvrat, manžel začal pít, ztratil práci… občas hádky, facky, někdy mě i škrtil… pak se

dělat, s kým se (ne)můžu vídat, kam (ne) můžu chodit… Mám od něj odejít, a co děti?? Kde budeme bydlet? Co okolí/ známí – všichni mě odsoudí… Udělat první krok a říci si o pomoc je těžké, ale je to možné! Rádi vám v intervenčním centru pomůžeme... Odborník: Mgr. Barbora Holušová, vedoucí Intervenčního centra, právnička

Odešla jsem z násilného vztahu – a co dál? Jak se vyrovnat s novou životní situací? Je důležité najít odpověď na otázku „proč se to stalo?“. Jak se poprat s emocemi a nebát se jich? Čím můžeme podpořit proces uzdravování? Nový partner – ano, či ne? Odborník: Mgr. Zuzana Chomová, psycholožka

Zaměřeno na děti a jejich výchovu – Triangl – centrum pro rodinu Kdo nejlépe pomůže mému dítěti?

Co dělat v situaci, kdy dítě neprospívá? Jak mohu jako rodič své dítě podpořit a pomoci mu, aby náročnou situaci zvládlo? A jak poznám, kdy je již dobré vyhledat odbornou pomoc a na koho se obrátit? Odborník: Mgr. Jana Sonntagová, Mgr. Hana Dobešová, psycholožky-terapeutky

Jak nepokazit výchovu?

Krizový pobyt klientky na lůžkovém oddělení KC RIAPS, kterou sem i s malým kojencem v noci přivezla Městská policie Praha. Partner ji v opilosti opakovaně napadal

omlouval, nosil kytky, dárečky, ať mu odpustím… a zase kopance, údery do břicha, kontrola telefonátů, co (ne)smím 8

Existuje recept na správnou výchovu? Může být recept univerzální pro všechny situace, do kterých se s dětmi dostáváme? Kde bereme jistotu a podporu v rodičovství? Třeba nás společně napadnou i jiné otázky. Možná i odpovědi… Odborník: Mgr. Lenka Kvěchová, psycholožka-terapeutka Když jim to ve škole nejde… Co přesně nejde a co jde? Jak spolupracovat se školou? Jsme na jedné lodi učitel – dítě – rodič… Kde jinde může

Aktuality z Centra sociálních služeb Praha být dítě úspěšné/spokojené? Co na dítěti já jako rodič oceňuji? Odborník: Mgr. Zuzana Bílková, psycholožka-terapeutka

vyřešit jako nějaký rébus. Někdy ale čím víc se snažíme, tím horší výsledky máme. Existuje jiná alternativa? Dozvíte se, jaký mají vlastně myšlenky vliv na náš život. Odborník: MUDr. Robert Kačeňák, psychiatr, kouč a psychoterapeut Diskuse 3 – Alternativa/y při hledání cesty z psychických potíží Jak se vyznat v nabídce současných psychoterapeutických směrů a služeb? Co si člověk hledající pomoc představí pod názvy a zkratkami jako psychoanalýza, gestalt terapie, daseinsanalýza, KBT, EMDR aj.? Hovořit se bude o tradičních i nových psychoterapeutických přístupech. Odborník: Mgr. Tomáš Holcner, klinický psycholog

Jak zvládnout krizi a jak ji využít pro svůj další růst? I to je součást terapie v KC RIAPS

Krizové centrum RIAPS v Alternativní zóně v neděli 29. 5. Diskuse 1 – Jak rozumět řeči snů Sny jsou nedílnou součástí zkušenosti každého člověka. Ve starodávných kulturách byly považovány za poselství bohů. Jak sny ale chápe současná hlubinná psychologie? A lze tyto poznatky využít ve vlastním seberozvoji? Na tyto otázky se pokusíme najít odpověď za pomoci znalostí analytické psychologie C. G. Junga. Odborník: Mgr. Tomáš Holcner, klinický psycholog Diskuse 2 – Kdo za to může, že se cítím špatně? Mnohokrát máme pocit, že kdyby se změnili lidé kolem nás, tak by byl náš život lehčí. Kdyby nám osud namíchal ty správné karty, tak bychom hráli jinak. Zpočátku máme možná ještě dostatek sil a snažíme se svůj život

Diskuse 4 – Jsou antidepresiva všelék? Antidepresiva prokazatelně pomáhají lidem s depresí a zlepšují jejich kvalitu života. Jejich užívání v posledních letech rapidně roste a používají se i jinde než u depresí. Jaké jsou výhody a nevýhody této léčby? Budeme mluvit o dalších alternativách efektivní pomoci na základě nejnovějších poznatků. Odborník: MUDr. Robert Kačeňák, psychiatr, kouč a psychoterapeut Diskuse 5 – O krizové pomoci Co lze dělat, když se ocitneme v těžké životní situaci, která ohrožuje naše duševní zdraví? Kde hledat rychlou a snadno dostupnou pomoc? Hovořit se bude o krizové péči, kterou mají lidé k dispozici, a mnohdy o ní ani nevědí. Odborník: Mgr. Tomáš Holcner, klinický psycholog

Aktualita: Zpráva o projektu, kde je CSSP partnerem Mgr. et MgA. Markéta Čermáková Pražské centrum primární prevence, Rumunská 1, 120 00 Praha 2 222 074 126,127

9

Aktuality z Centra sociálních služeb Praha www.prevence-praha.cz [email protected] Centrum sociálních služeb Praha Název akce: The International Workshop – Zippy´s Friends Pořadatel: Partnership for Children, United Kingdom of England Místo a doba konání: Oxford, UK, 21.–24. 3. 2016 Tématem mezinárodního profesního workshopu byl rozvoj a podpora duševního zdraví (mental health promotion) u dětí, a to především prostřednictvím evaluovaných programů. V příspěvcích zazněly nejen zkušenosti s prací s metodikou Zippy’s Friends (Zipyho kamarádi – metodika pro rozvoj sociálních dovedností u dětí ve věku 5–7 let, v ČR od 2015; www.zipyhokamaradi.cz), ale i nově představovaný program Apple’s Friends (Jablíkovi kamarádi, navazující metodika na ZK pro děti 7–9 let v ČR dosud nedostupný, žádáno o podporu v rámci grantového řízení Praha – pól růstu), jenž již byl úspěšně evaluován. Cílem bylo seznámit účastníky s dosavadními výsledky v práci s programem Zippy’s Friends a zasadit práci v jednotlivých zemích (v současnosti 30 států, kde s metodikou aktuálně pracují) do mezinárodního kontextu. Zazněly výstupy mnohých výzkumů v oblasti duševního zdraví a životní pohody (wellbeing), které prokazují účinnost mj. zmiňovaných programů (dostupné na http:// www.partnershipforchildren.org.uk/teachers/ zippy-s- friends-teachers/evaluation.html) a prospěšnost podpory duševního zdraví, která vede ke snížení rizika výskytu duševních a psychosomatických onemocnění, rizikového chování (výrazně např. šikany, projevů rasismu a xenofobie, užívání návykových látek, ale i dalších) a zvýšení pocitu životní spokojenosti. Tyto programy bývají efektivní, jsou-li podporovány a realizovány systematicky a dlouhodobě. Při workshopu byly představeny i nově vzniklé metodiky 10

pro práci s dětmi v rámci podpory duševního zdraví (mental health promotion) a primární prevence rizikového chování vyrůstající ze stejných principů jako metodiky Zipyho kamarádi. Jde jednak o rozšíření manuálu metodiky Zipyho kamarádi pro potřeby dětí/žáků se závažnými speciálními potřebami (Special Needs), které vyžadují speciální výukový systém a nemohou být vzdělávany v běžném vzdělávacím proudu. Dále pak o již zmiňovanou metodiku Jablíkovi kamarádi (Apple’s Friends) pro děti ve věku 7–9 let, která na Zipyho kamarády navazuje i po příběhové stránce, vyskytují se zde stejná témata, stejné postavy, pracuje se spirálovitě na upevnění, rozvinutí a rozšíření dovedností a kompetencí získaných v programu Zipyho kamarádi (přičemž absolvování tohoto programu není nutnou podmínkou). Tento program již byl úspěšně evaluován. Dále byl představen v Kanadě vzniklý program Passport pro děti ve věku 9–11 let, který pracuje se stejnými tématy a na stejných principech jako předešlé programy. Představen byl i program SPARK, vyvinutý ve Francii a testovaný v Japonsku, pro děti ve věku 10–12 let. Mezinárodního workshopu se účastnilo více než 60 delegátů z 20 zemí světa. Obrovským přínosem bylo vzájemné sdílení zkušeností s prací s metodikou Zipyho kamarádi jak prostřednictvím výstavy jednotlivých zemí a sdílením tzv. „successfull stories“, tak i neformálně. Navázání kontaktů na mezinárodní úrovni je pro úspěšnou implementaci programu kruciální. Můžeme tak čerpat jak ze zkušeností zemí, kde s programem Zipyho kamarádi pracují dlouhodobě (např. Litva, Norsko či Brazílie již 12 let), tak ze zemí, kde procházejí strastmi čerstvého zavádění, shánění financí a propagace programu na školách (např. Slovensko, Bulharsko). Úzkou spolupráci chceme navázat se slovenskou Ligou pre duševné zdravie.

Téma

„Krize a jak ji zvládat?“ DESATERO: Jak poznat, že jste v krizi

Potkali jste se v životě s nečekanou překážkou, nebo žijete v dlouhodobém stresu. Vyčerpali jste již všechny nápady, jak svoji situaci řešit.

Máte nedostatek podpory z okolí a občas se cítíte úplně opuštěni.

Objevují se u vás pocity chaosu a ztráty kontroly.

Zažíváte pocity bezmoci a nevíte, jak dál. Někoho můžou napadat myšlenky na sebevraždu.

Pozorujete střídání různých emocí, které se rychle mění. Jako například smutek, vztek vina, ztráta smyslu, beznaděj

nebo euforie. Častokrát provázeny pláčem.

Nebo naopak máte pocit, že nic necítíte a jste od všeho tak trochu odděleni.

Přestáváte fungovat i při úkonech všedního dne a máte potíže s koncentrací.

Objevují se různé tělesné obtíže a vyčerpání, jako návaly tepla nebo zimy, sevření, potíže s dýcháním, bušení srdce nebo pocity na omdlení. Přestali jste dobře spát, nechutná vám jíst a zhubli jste.

11

Téma

Rozhovor s vedoucím Krizového centra RIAPS CSSP Mgr. Tomášem Holcnerem T

PhDr. Marie Šusterová

Představte, prosím, RIAPS a jeho služby.

Krizové centrum RIAPS je nízkoprahové zdravotnické zařízení poskytující pomoc lidem, u kterých je v důsledku náročných životních situací ohroženo jejich duševní zdraví. Nabízíme nepřetržitou pohotovostní službu psychiatra, ve všední dny je přítomen také psycholog. U těchto odborníků se lze rovněž ve všední dny předem objednat. Pro lidi, kteří potřebují intenzivnější krizovou péči, je k dispozici také denní stacionář či možnost pobytu na krizovém lůžku po dobu až 5 dnů. Služby krizového centra jsou hrazeny ze zdravotního pojištění a jsou určeny plnoletým klientům.

S jakými potížemi lidé do krizového centra přicházejí?

Nejčastěji jsou to úzkostně depresivní stavy, které souvisí s různorodými životními těžkostmi. Mezi ty nejzávažnější patří reakce na traumatické události, se kterými přicházejí lidé, kteří se stali obětí trestného činu, vážné automobilové nehody, zažili úmrtí blízké osoby nebo jim bylo zjištěno závažné somatické onemocnění. Ve vztahové oblasti se jedná zejména o partnerské rozchody, rozvody či situace, které nečekaně a významně ovlivňují dosavadní vztahovou stabilitu člověka. Pomoc u nás nacházejí i lidé, u kterých došlo ke zhoršení jejich psychického stavu a potřebují okamžitou ambulantní konzultaci s odborníkem.

Jaká je v Praze nabídka podobných služeb?

Mimo KC RIAPS jsou v Praze krizové služby zajišťovány Centrem krizové intervence v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice. V obou případech se jedná o službu v rámci zdravotnického zařízení, kde je zajištěn nepřetržitý provoz a možnost krátkodobé hospitalizace. Krizové služby nabízí také SOS centrum Diakonie. Tato služba je však dostupná pouze ve všední dny od 9 do 20 hodin, bez možnosti pobytu na krizovém lůžku. Významnou součástí krizové pomoci je také síť linek nabízejících telefonickou krizovou intervenci.

Co chybí v návazné péči pro klienty, kteří opouštějí RIAPS?

Problémem, který vnímám již delší dobu, je přetížená síť psychiatrů a klinických psychologů. Pokud v krizovém centru ošetříme člověka, který potřebuje déledobou následnou péči, překračují objednací doby u těchto ambulantních specialistů 4 týdny, u psychiatrů je to často 6–8 týdnů. I tato skutečnost je velmi silný argument pro existenci sítě krizových služeb. Včasná a dostupná pomoc v psychické krizi zabraňuje rozvoji závažnějších psychických potíží a je prevencí suicidálního jednání.

Čím je pro vás osobně práce v krizovém centru zajímavá?

Lidmi, se kterými se setkávám. A tím myslím jak své kolegy, kteří mě svou 13

Téma různorodostí inspirují v tom, jak lze přistupovat k životu i odborným otázkám, a u kterých nacházím také podporu. A hlavně jsou to lidé, kteří přicházejí, často v rozhodných chvílích svého života, do RIAPSu pro pomoc. Přestože se psychická krize obvykle pojí s velmi náročným životním obdobím, nese

v sobě také příležitost. Je velmi povzbuzující vidět, když člověk ve svízelné situaci nachází nový pohled na své těžkosti a smysluplnější cestu v životním směřování. Je také velmi povzbuzující sledovat, že síla ke změně vychází právě z lidí, kteří si pro podporu původně přišli.

S jakými problémy přijít do krizového centra? T

PhDr. Jana Teplanská, klinická psycholožka

„Víte, já nevím, jestli jsem tady správně, jestli tady nezabírám místo lidem s většími problémy…“ – tak takhle nějak začínají naši klienti relativně často svou první konzultaci, ke které se dostaví k nám do Krizového centra RIAPS.

Pro koho jsou tedy naše služby určeny? Podívejme se, co se míní onou „krizí“, jež je obsažena v názvu našeho zařízení. Tak především krize patří neodmyslitelně do našich životů a většina z nás projde ve svém životě nějakými většími či menšími krizovými obdobími. Někdy nám stačí k jejich zvládnutí dostupné zdroje podpory z našeho okolí (rodina, kamarádi, kolegové, učitelé, duchovní atd.). Někdy to možné není z důvodu závažnosti tzv. „spouštěče“ krize, případně pokud je problémem zasažený celý rodinný systém (tedy např. v rozvodové situaci, při tragickém úmrtí v rodině...), nebo je zasažený člověk hodně osamělý a nedostává se mu opory v jeho přirozeném okolí. V našem pojetí je krize definována jako důsledek střetu s překážkou, k jejímuž překonání a zvládnutí nestačí naše vlastní síly a naučené vyrovnávací me14

chanismy v přijatelném čase a obvyklým způsobem. Taková situace způsobuje výrazné změny v našich životech a vyvolává stav celkové nerovnováhy a nepohody. Pokud není včas a dobrým způsobem takový stav ošetřen, může vést k chronifikaci potíží, vzniku různých patologií, jako je zneužívání návykových látek, nadužívání léků, různých psychosomatických obtíží atd. Na krizový stav a reakci se dá také pohlížet jako na

Téma „normální reakci na nenormální situaci – zátěž“.

A čím jsou krize v našich životech nejčastěji spouštěny?

Krize může zasáhnout jakoukoliv oblast našeho života. Nejčastěji je spojena s nějakou ztrátou, změnou nebo volbou, tedy obtížným rozhodováním. Nejčastěji se to týká našich vztahů s druhými lidmi, ale i oblasti práce, hodnot, vlastního zdraví a majetku. Některá období v životě jsou náchylnější ke vzniku krize – jsou to období velkých změn (puberta, hledání práce a vlastní identity v mladé dospělosti, hledání partnera, zakládání rodiny, narození dítěte, problémy s dětmi, partnerské krize, nevěry, rozvod, finanční potíže, ztráta zaměstnání, problémy v zaměstnání, odchod do důchodu, nemoc blízkého, úmrtí partnera – osamělost atd.). Oproti tomu existuje jiný druh krizových situací a krize pramenící z nečekané, náhlé a hrozivé traumatické události, která v našem životě nastane a ochromí nás, jako jsou tragická úmrtí blízkých, vážné nehody, přírodní katastrofy – povodně, násilné trestné činy apod.

Jak poznáme příznaky krize?

Projevy můžeme pozorovat na různých úrovních – a to na úrovni psychických, tělesných i sociálních obtíží. Jak to vypadá? Nejčastěji si lidé na rovině psychických obtíží stěžují na poruchy soustředění, vše pronikající pocity úzkosti a napětí, časté střídání nálad, zvýšenou plačtivost, předrážděnost, pocity strachu, zoufalství, bezmoci, smutku, zlosti, viny, studu atd. Na rovině tělesných příznaků to jsou hlavně stížnosti na poruchy spánku: „Nemohu usnout, neustále se mi honí hlavou mé problémy,“ nebo dochází k časnému rannímu buzení, či je spánek mělký a nepřináší občerstvení 16

a obnovu sil. Dále lidi trápí tlak či bolest na hrudi, v oblasti žaludku, to bývá spojené s nechutenstvím, nevolností a sníženým příjmem potravy, na což nasedá úbytek na hmotnosti a obavy o své zdraví. Mezi další časté tělesné stresové projevy patří třes, napětí, celková slabost a vyčerpání, různé bolesti bez odpovídajícího lékařského nálezu apod. A na rovině tzv. sociálních příznaků se to projevuje hlavně v oblasti stažení se ze vztahů a uzavírání se do izolace – „nechci už tím své blízké otravovat“, v podobě snížené výkonnosti, selhávání při plnění každodenních úkolů, vyhýbání se povinnostem, v pocitech osamělosti. To vše velmi negativně ovlivňuje prožívání vlastní hodnoty, lidé se sebeobviňují, vnímají svůj stav jako výsledek svého selhání, připadají si slabí a neschopní – „jiní to zvládají a já ne“. Právě s obnovením důvěry v sebe, ve své kompetence a ve své zdroje jim můžeme pomoci a podpořit je v hledání účinného řešení. Ve značné míře závisí řešení krize na našich individuálních adaptačních schopnostech a vyrovnávacích strategiích každého člověka. Pokud však z jakéhokoli důvodu nemají lidé k dispozici právě tyto přirozené mechanismy pro zvládání zátěže (nebo jsou nedostačující vzhledem k závažnosti jejich krize), můžeme jim být užiteční skrze nabízené služby. Naše pomoc pak spočívá především ve vytvoření a poskytnutí bezpečného a „lidského“ prostoru pro sdílení jejich příběhu. Pomáháme jim porozumět události, která je postihla, včetně poskytnutí potřebných informací o předpokládaném průběhu a o tom, co se ještě může objevit v reakci na zátěž, tedy o tom, co je ještě „normální reakcí“ a co již zasluhuje zásah a pomoc, např. v podobě vhodně zvolené medikace. V kontaktu s námi si mohou

Téma často poprvé dovolit svobodně uvolnit své emoce (mohou se vyplakat, zlobit se, být smutní...). Také jim pomáháme dostat se do dobrého kontaktu s jejich tělem a s jejich vlastními potřebami. Zejména se jedná o podporu a obnovu spánku, návrat k pravidelnému stravovacímu režimu, ke cvičení, učíme je uvolňovat tělesné napětí skrze různá antistresová cvičení, relaxační a dechové postupy. Také pomáháme lidem, aby si připomněli a uvědomili, co jim pomohlo v minulosti při obdobných situacích, připomeneme jim důležitost rituálů v životě a podpoříme je ve vyhledání nevyužitých zdrojů podpory v jejich okolí. Připravujeme s nimi krátkodobý plán do bezprostřední

budoucnosti. Případně lidi můžeme do budoucna odkázat na vhodná zařízení a odborníky zabývající se specializovaně jejich problematikou. Závěrem je třeba připomenout, že každá krize v sobě obsahuje také potenciál růstu, příležitost pro dobrou změnu v našich životech do budoucna. A dobře zvládnutá krize může být to, co nám pomáhá vyvíjet se a posiluje nás a naši důvěru ve vlastní síly a možnosti. K tomu, abychom mohli krizí dobře projít a „nezlomila nás“, je zapotřebí dobré a včasné pomoci. A právě pro dobrý průchod krizovou situací je podpůrné, nehodnotící a bezpečné prostředí stěžejní – a to se snažíme našim klientům poskytovat.

Konzultační místnost

17

Téma

Sociální práce v krizovém centru T

Renata Ošancová, sociální pracovnice půlúvazek pro sociální poradenství. Sociálně zdravotní pracovník v RIAPSu měl vždy i psychoterapeutické vzdělání, které umožnilo plynule navázat na práci psychologů a účinně pracovat na motivaci klienta ke změnám postojů.

Ze současnosti

Trochu z historie Krizového centra RIAPS

Pozice sociálně zdravotního pracovníka se v krizovém centru (dále jen KC) vyvíjela velmi pomalu a opatrně, protože se vždy jednalo o zdravotnické zařízení a počet jeho zaměstnanců byl limitován tabulkami a omezenými finančními prostředky. Přesto v KC RIAPS již od jeho založení pracovalo několik krizových interventů, kteří vystudovali mimo jiné také sociální práci. Dokud bylo KC zastřešováno Záchrannou službou hl. m. Prahy, nebyla tato pracovní pozice vůbec zřízena. Přesto však bylo sociální poradenství klientům poskytováno, protože krize, kterou přicházeli řešit, byla často se sociálními problémy úzce propojená. Teprve po roce 2000, kdy bylo KC již zastřešováno Centrem sociálních služeb, vznikl první oficiální 18

Pracuji v KC jako sociálně zdravotní pracovnice a terapeutka od roku 2000. Cílem mé práce s klientem je nejen jednorázově poskytnout informaci, ale pracovat s ním tak, aby se zorientoval v možnostech řešení svého problému, pokud možno ještě během pobytu na oddělení, kde se cítí bezpečně. Nejčastěji přijde požádat o pomoc klient, až když je již značně vyčerpaný, bezradný a v depresi. Proto jeho první potřeba je nejdříve stabilizovat psychický stav a teprve pak hledat vhodné postupy řešení. Úzce spolupracuji s akutním příjmem, ambulancí a lůžkovou částí. Velký přínos pro klienta i pro sebe vidím zejména v intenzivní spolupráci celého týmu psychiatrů, psychologů a zdravotnického personálu podle aktuálních a individuálních potřeb klienta. Možnost komplexní péče ihned a „pod jednou střechou“ pomáhá úspěšně zvládnout krizi v co nejkratší době a zároveň pomáhá také personálu, který si může průběžně poskytovat odbornou podporu v psychicky zátěžových situacích, které se velmi často vyskytují. Poskytuji konzultace všem, kteří sami chtějí řešit sociálně právní či sociálně zdravotní problémy a podle možností nabízím také provázení, podporu či intervenci na úřadech či v jiných institucích. Krátkodobou psychoterapii nabí-

Téma zím nejčastěji klientům, kteří byli vystaveni různým formám násilí. Několik klientů jsem doprovázela na policii k výslechu, v některých případech jsem byla pozvána také jako svědek k soudu. Spolupráce s dalšími institucemi je však vždy vázána na souhlas klienta, kterému předem vysvětlím přínos či rizika takové intervence. Během práce s klientem se snažím vždy podporovat jeho vnitřní úzdravné síly a zároveń ho učím spolupracovat s celým systémem, ve kterém žije a do kterého se opět vrací. Problematika, kterou jsem pomáhala řešit, se v průběhu let měnila také podle politické situace a podle toho, jak se celkově rozšiřoval celý záchranný systém. V minulých letech jsem častěji řešila problematiku nezaměstnanosti, zadlužení a exekucí, bezdomovectví a rozpadu rodiny. Aktuální je stále problematika domácího násilí a spory o děti. V posledních letech spolupracuji nejčastěji s orgány sociálně právní ochrany dětí.

Tomu však opět předcházejí provázení, podpora a souhlas toho z rodičů, který se cítí nejvíce ohrožen. V terapii se zaměřuji na porozumění a přijetí skutečností, kvůli kterým se rodina rozpadá, zejména pak na otázky, jak ochránit děti, aby rozchodem rodičů příliš netrpěly. Velký přínos pro klienty je dostatek navazujících odborných pracovišť, která mohou pokračovat v pomoci až do úplného vyřešení problémů. Jsou to například intervenční centra, rodinné poradny, azyly pro matky s dětmi a další pracoviště, se kterými také často spolupracuji. Závěrem bych shrnula, že spojení sociální práce se zdravotnickým přístupem v KC nejen významně přispívá ke komplexnímu a úspěšnému řešení krizové situace klientů, ale i k odbornému a profesionálnímu růstu všech zaměstnanců.

Práce sestry v ambulanci Krizového centra RIAPS T

Pavla Peková, všeobecná sestra

Kolik je na světě lidí, tolik je na světě trápení a tolik je způsobů jeho prožívání. Lidé se v tomto případě mohou obrátit a často také obracejí o pomoc na krizové centrum. Cest, které je přivedou, je několik. Může je přivézt záchranná služba, mohou přijet v doprovodu policie, přijít na doporučení lékaře, přátel či známých, kteří mají s naším krizovým centrem osobní zkušenost, nebo se o našem zařízení dozvěděli jinak. Jedno mají společné. Přicházejí se svými starostmi a čekají porozumění a pomoc. První,

s kým se setkají, je sestra v ambulanci. V tu chvíli se začíná navazovat a utvářet vztah, který bude mít klient k našemu zařízení. Proto je dobré mít na paměti několik zásad. Člověk v krizi má sníženou schopnost vnímat mluvené slovo, o to více je však citlivý na neverbální projev a jeho autenticitu. Je většinou zahlcen emocemi, které mu brání v racionálním uvažování a v klidném vyjadřování. Proto je nutné věnovat klientovi prostor, čas a podporu, aby v bezpečném prostředí mohl říci, co jej 19

Téma přivádí se všemi emočními projevy, které v něm jeho trápení vzbuzuje. Dobrými pomůckami, které pomáhají tuto situaci lépe zvládnout, je kelímek vody, zásoba kapesníků a někdy i vědomí, že v případě nebezpečí může sestra rychle opustit místnost a cestu ke dveřím jí nebude blokovat agresivní klient. Sestra na ambulanci je krizovým interventem, který pomáhá klientovi definovat druh pomoci, který právě potřebuje. Dobré a pečlivé zmapování problému a potřeb umožňuje dobře zvolit následující druh péče (psychiatrická, psychologická, sociální), kterou může poskytnout krizové centrum, nebo doporučit jiné odborné pracoviště, pokud se potřeba klienta míjí s možnostmi krizového centra (například léčba závislosti). Sestra také může klienta pohovorem zklidnit, stabilizovat a objednat ho na nejbližší volný termín k příslušnému odborníkovi, nebo rozezná, že je potřeba pomoci neodkladná a klientův příběh a zběžnou anamnézu předá lékaři či psychologovi ve službě. Sestra často pracuje i s doprovodem klienta, který bývá ve strachu o svého blízkého velmi naléhavý, a aktivně vstupuje do rozhovoru. Sestra v ambulanci

je také telefonistkou. Podle měsíčního pozorování vyřídí v průměru 32–35 telefonních hovorů za den. Také zde se vyplatí trpělivost a přesnost, protože dobrým zmapováním se může předejít zbytečnému objednávání klientů a jejich následnému zklamání, pokud očekávají jiný druh péče, než může krizové centrum nabídnout. Telefonující klienti

Liga otevřených mužů LOM pořádá kurz pro muže

ZVLÁDÁNÍ VZTEKU Kurz se koná od září do prosince 2016 v Praze (Bubenská 1, Praha 7). Zahrnuje 15 setkání (celkem 45 hod.) a je pro účastníky, kteří v Praze bydlí či pracují. Na tento kurz se podařilo získat grant od Magistrátu hl. m. Prahy a díky tomu je pro účastníky, kteří v Praze bydlí či pracují, zdarma. První setkání se uskuteční v neděli 11. září, dále pak pravidelně každé pondělí od 18:00 do 21:00. Hlavními zásadami lektorů při vedení skupiny je důvěrnost a bezpečí účastníků a jejich blízkých. Podmínkou přijetí do kurzu je absolvování úvodního pohovoru s lektory kurzu: pohovory budou probíhat 15. a 23. června 2016, možné termíny Vám budou po registraci zaslány e-mailem. Přihlášky do kurzu přijímá LOM do 31. května 2016 na e-mailu [email protected].

20

Téma bývají zahlceni emocemi a někdy dlouhé vteřiny do telefonu pláčou. Naštěstí existují metody, jak tyto situace zvládat, jako např. práce s dechem… Často telefonují příbuzní či známí potencionálního klienta, sami naplněni strachem o svého blízkého, potřebují pomoci zhodnotit situaci a zjistit možná řešení. Sestra v ambulanci je v neposlední řadě také úředníkem. Objednává klienty na další setkání s jejich

terapeuty, zakládá a vyplňuje karty s novými klienty, kontroluje platnost osobních údajů a jejich změny zanáší do dokumentace, přeobjednává klienty nemocných lékařů a psychologů, vybírá poplatky a vystavuje doklady o přijetí, zakládá zápisy o konzultacích do karet klientů… Sestra v ambulanci krizového centra je prostě multifunkční osobou.

Práce sestry na lůžkovém oddělení KC RIAPS T

Štěpánka Machalická, všeobecná sestra

Na lůžkovém oddělení KC RIAPS pracuje 6 zdravotních sester ve 12hodinových směnách. Ranní služba začíná předáváním sestrou z noční služby. Na tomto předávání se setkává celý tým: psychiatr, psycholožky, sestra a 2x do týdne i sociální pracovnice. V průběhu předávání služby se domlouváme na dalším postupu či řešíme nejasnosti související s klienty. Po předávání sestra podá léky a věnuje se klientům, kteří byli v rezervaci na přijetí k hospitalizaci či na denní stacionář. Nové klienty seznámí s oddělením a vyřízením ošetřovatelské dokumentace. V 8.30 hod. se všichni klienti a celý tým lůžkového oddělení setkávají na ranní komunitě, kterou vede sestra. Tím má každý přehled o programu dne a může vznést dotazy a připomínky. Po komunitě se sestra věnuje klientům nebo pokračuje v ošetřovatelské dokumentaci. Následuje relaxace pod jejím vedením, kterou orientuje podle potíží a potřeb klientů. Na konci nechává prostor ke sdílení pocitů a odpovídá na otázky související s relaxačními technikami. Skupinová psychoterapie začíná po 15 minutách osobního

volna, kterou vede psycholožka, a sestra je účastna jako koterapeut. Po skupině je přítomna předávání psycholožky. V poledne nachystá oběd pro hospitalizované klienty a podá léky. Poté se věnuje dokumentaci a klientům dle potřeby. Odpoledne si přebírá od sestry ambulanci a telefon KC. Tímto se věnu21

Téma

Společenská místnost slouží i jako jídelna

je klientům přicházejícím do ambulance, později pohotovosti, zodpovídá dotazy po telefonu a je k dispozici klientům na lůžku. Před 20. hodinou předává službu noční sestře, kterou informuje o klientech a denním dění. Noční sestra se seznámí s klienty a vede večerní skupinu, následně relaxaci. V průběhu večera a noci je k dispozici i klientům přicházejícím na pohotovost a telefonickým dotazům. Přes noc obchází klienty po 2 hodinách, klienti mají možnost kdykoliv za sestrou přijít pro pomoc a rozhovor. V noci se věnuje i klientům na telefonu, kteří nemohou spát, není jim psychicky dobře. Tyto hovory se snaží držet maximálně do 20 minut – delší hovory nejsou možné, aby se neblokovala linka pro Záchrannou službu, nemocnice a Policii ČR. Víkendový provoz probíhá stejně jako noční. Sestra vede skupiny, relaxace, věnuje se klientům na ambulanci a po telefonu. Při sesterské práci v Krizovém centru 22

RIAPS se snažíme o vstřícný, citlivý a lidský přístup ke všem klientům, kteří se ocitli v subjektivně, či objektivně tíživé životní situaci. Je to práce různorodá, zajímavá, širokospektrá a smysluplná.

Noc plná příběhů a podpory – kazuistika:

Noční služba začala předáním sestry z denní směny. Hned na to přiváží Rychlá záchranná služba RZS prvního klienta (muž 35 let, drogově závislý, z jiné nemocnice). Jelikož závislost je kontraindikací k hospitalizaci a klient u nás zůstat nechtěl, chtěl do PN Bohnice, zařizujeme převoz. Klient je velmi nespokojen, jelikož všem celou dobu říkal, kam potřebuje, a zavezli ho sem: „Mám se snad zabít, abych se tam dostal?“ Okolo 22. hodiny přijíždí klientka (23 let) s žádostí o hospitalizaci v tíživé životní situaci, nesmělá, tichá.

Téma Po konzultaci psychiatr klientku přijímá a sestra s ní vyřizuje ošetřovatelské přijetí na lůžko, ukazuje a vysvětluje chod lůžkového oddělení. Nechává prostor pro ventilaci emocí a podpůrný rozhovor. Po půlnoci přijíždí RZS se ženou (38 let) pro psychické zhroucení z důvodu dlouhotrvajícího domácího násilí. Klientka se cítí vyčerpaná, ví, že by měla od partnera odejít, je uplakaná, stydí se. Několikrát ji hrubě fyzicky napadl, trestní oznámení stáhla, ale není schopna bez něho žít. Žádá o možnost přespání, ráno musí do práce, nemá kam teď v noci jít. Psychiatr klientce vyhoví, sestra jí pomáhá s přípravou na spaní. Klientka nemá s sebou nic než doklady. Během příprav probíhá podpůrný a zklidňující rozhovor. Po telefonické domluvě přiváží RZS okolo 2. hodiny ráno ženu (35 let) se dvěma dětmi (2 a 4 roky) z důvodu napadení manželem v opilosti. Klientka žádá o přespání pro sebe i děti. Nemá nyní v noci kam jít, manžel dlouhodobě

verbálně hrubý, dnes agresivní. Zítra od rána začne zařizovat odjezd na jih republiky, kde má podporu ve svých rodičích. Po pohovoru s psychiatrem jsou přijati. Sestra chystá pokoj i s dětskou postýlkou, nabízí pečivo, teplý čaj. Jedno z dětí je silně nachlazeno a všichni velmi unaveni z nočních událostí. V tuto chvíli na rozhovor s matkou dětí není prostor, sestra se spíše snaží ji podpořit v přípravě na spaní. Ještě další hodinu trvá, než děti vlivem kašle a pláče usnou. Je 5 hodin ráno, v krizovém centru se rozprostírá ticho a sestra dopisuje ošetřovatelskou dokumentaci. Po předání nočních událostí denní službě odchází v 8 hodin domů s pocitem smysluplné práce, které si váží. Krizové centrum má důležité místo pro široké spektrum populace, která v obtížných chvílích nemá podporu, kterou by potřebovala nebo si ji zasloužila. Život se přece nedá naplánovat a je plný nepředvídatelných zvratů.

Krátkodobá hospitalizace na lůžkovém oddělení k překlenutí krizového období

23

Téma

Zamyšlení psychologa T

PhDr. Vladimíra Straková, klinická psycholožka

Psycholog krizového centra slouží pohotovost ve své pracovní době od 8 do 16.30 hodin. Má službu společně s psychiatrem, se kterým se dělí o klienty podle převládající problematiky. V případě přetížení psychiatra vypomáhá mapováním potíží u klientů, kteří se vstupně dožadují medikace. Den pohotovosti začínám tím, že si ověřuji stav klientů na lůžkovém oddělení, abych měla přehled o volné kapacitě při potřebě hospitalizace. Jiné plánované aktivity nemám. Pohotovostní služba nemá předvídatelný průběh, je to den otevřený možnostem a novým setkáním. Když jsem před lety do RIAPSu nastoupila, se zájmem jsem si vyslechla různé návody, jak předpovědět průběh nastávající pohotovosti. Jeden např. byl, že první klient předznamenává náplň celého dne. Třebaže jde o iracionální přesvědčení, na základě zkušenosti mohu říct, že se potvrzuje častěji, než bych byla věřila. Jsou pohotovosti, kdy se mi během pár dnů vytratí z paměti, s kým a co jsem konzultovala, a pohotovosti, na které mi stále zůstávají živé vzpomínky. Souvisí to s intenzitou emocí, které jsou často vázány na intenzitu příběhu a rozměr události, ale není to tak vždy. Za posledních 6 měsíců se mi do paměti vryla pohotovost, během které přišli dva klienti po úmrtí blízké osoby. První byla žena středního věku, kterou přivedl manžel. Předchozího dne jejich syn, vysokoškolský student, spáchal sebevraždu, a jak se ukázalo, pečlivě a dlouho připravovanou. Druhého klienta, 21letého muže, přivezla záchranná služba. Několik hodin předtím marně oživoval otce po náhlém masivním infarktu a po konstatování úmrtí rozbíjel židli o zeď. 24

Své vyladění před setkáním s klientem po úmrtí blízké osoby bych popsala nejspíš jako postoj přijaté bezmoci. Podle názoru jedné kolegyně téma pocitů bezmoci nepatří do článku pro Newsletter, ale na supervizi. Nemyslím si, že je třeba pocity bezmoci zavrhovat nebo se od nich distancovat, není nutné je vždy řešit. Patří k životu. V případě konzultace s osobou v situaci zásadní ztráty a nezvratného životního zlomu nejde o pocity, které bych vnímala jako problém, potřebovala podporu, prožívala je jako nepříjemné. Nemyslím si, že bych to měla mít jinak. Nekladu na sebe požadavek pomoci klientovi, aby se cítil lépe. Naopak se domnívám, že kdyby si konzultant takový cíl kladl, byl by projevem ješitnosti a navozoval by při sezení úkolové napětí. Přání poskytnout úlevu může dle mého názoru být výsledkem jakéhosi univerzálního protipřenosu

Téma při bezprostředním kontaktu s velkou ztrátou, kdy si všichni přejeme mít tlačítko, kterým zrušíme realitu. Neznamená to, že by sezení nemohlo být pro pozůstalého užitečné, ale nemusí to tak být. Při sezení chci vědět, co se stalo. Klienti obvykle mají potřebu událost vypovědět a já se doptávám, pokud na mě dění působí chaoticky a nerozumím souvislostem. V tomto dialogu si klient do děje vnáší řád a já zjišťuji, jak se mu daří ukotvení v realitě. Obdobně působí i dotazování na náplň nejbližších dnů. Dotazováním na zdroje civilní podpory se mu může rozšířit zorné pole aktuálně zúžené na skutečnost ztráty. Emoce klienti vyjadřují nebo potlačují různě, nelze než respektovat, jak to bezprostředně potřebují, ale prakticky vždy je atmosféra setkání naplněna trýznivou bolestí a je na konzultantovi, aby ji dokázal bez tendence k akci a vyhýbavosti vydržet. Případné úkolové zaměření z události činí problém k řešení a tím se vyhýbáme podstatě. O to se pochopitelně může pokoušet klient, ale byla by škoda, kdyby to dělal konzultant. Určité procesy se rozvíjejí přirozeně, stejně jako přirozeně patří těžké události do života, požadavek výkonu by je mohl blokovat. Při sezení vzniká prostor pro bezpečnou ventilaci emocí u těch klientů, kteří toho jsou schopni, a pro legitimizaci subjektivně nepřijatelných pocitů a myšlenek. S kolegy máme dobrou zkušenost s použitím rituálu rozloučení, ale nelze uplatnit techniku v případě, že by působila rušivě ve vzájemném kontaktu, který je existenciálním setkáním pro oba účastníky. Často ji ale můžeme využít zcela nenásilně a přirozeně vzhledem k tomu, že prožitek přetrženého vztahu klienta ovládá. Spontánně líčí jak vzpomínky, tak potřebu sdělit zemřelému to, co si myslí, že řečeno nebylo. Klienti, kteří docházejí opakovaně, někdy po celou dobu, kdy v jejich životě dominuje truchlení, hodnotí sezení jako potřebná a důležitá. O efektu jednorázového kontaktu nemám zprávy.

Klienti, s kterými jsem se ve zmíněné pohotovosti setkala, neměli potřebu další konzultace v KC, což u lidí s přirozenými reakcemi na závažnou ztrátu není vzácností. Klientka ještě krátce konzultovala s psychiatrem kvůli medikaci, mladík o léky neměl zájem. Domluvila jsem se s ním, že přijde znovu, pokud po návratu do domácího prostředí bude prožívat subjektivně nesnesitelné stavy, ale neukázal se.

Z této pohotovosti jsem odcházela se smíšenými pocity. Z příběhů klientů jsem prožívala smutek a lítost a zároveň jsem cítila lehkost a vděk za to, že jsem v životním období, kdy se právě nemusím vyrovnávat s podobnou událostí.

Po příjezdu domů jsem se zabývala věcmi, které už s prací nesouvisely, a najednou jsem na chvíli měla potíže s dechem. Cítila jsem, jak se mi zúžily dýchací cesty, a nejprve jsem si myslela, že mě dohnaly moje zlozvyky, ale jindy se mi to nestává. Tak jsem usoudila, že dva podobní klienti jsou můj limit a že víc klientů po náhlém úmrtí blízké osoby za jeden den asi nejsem schopna zvládnout. Naši psychiatři a sestry mají čas od času ve službě jednu tragédii za druhou. Nevím, jak se jim potom dýchá. Nevím, zda nejde o větší emoční zátěž, než jsme schopni vědomě si připustit. Přesto práce s klienty, kteří si přejí ambulantní podporu, nebo s klienty, jejichž reakce na ztrátu jsou natolik intenzivní, že vyžadují stabilizaci stavu na lůžkovém oddělení, patří z mého hlediska k nejsmysluplnější náplni činnosti krizového centra. 25

Téma

Celodenní skupinový terapeutický program na lůžkovém oddělení KC RIAPS T

Mgr. Lucie Husová, psycholožka

Mladá žena Jana (34 let) přichází na pohotovost KC Riaps. Týden se už nevyspala. Do jídla se musí nutit, hlad v podstatě nepociťuje. Trápí ji úzkosti, které přecházejí až do panických stavů. V realitě prožívá velký stres z péče o malou dceru (8 m.). Sama od sebe vyžaduje, aby její péče o dceru byla perfektní. Vnímá jako své selhání, když dcera pláče. V Praze bydlí s přítelem, svou primární rodinu má na Moravě. Po konzultaci s přijímacím lékařem je jí nabídnuta krátkodobá (maximálně pětidenní) hospitalizace na lůžkovém oddělení. Klientka Jana byla přijata bez dcery, protože již nekojila. V opačném případě, pokud by to dovolil provoz oddělení, by mohla být přijata i s dcerou. Takto se o dceru postarala babička. Alternativou je docházení do denního stacionáře (DS). Docházení do DS 26

je klientům nabízeno na deset pracovních dnů. Stacionář může navazovat na hospitalizaci. K pobytu může být přijat pouze klient, který je schopný zvládnout režim otevřeného terapeutického oddělení. Kontraindikací k přijetí na krizové lůžko jsou klienti v akutní intoxikaci, v těžkém manickém či psychotickém stavu, v těžkém somatickém stavu, při započatém pokusu o sebevraždu. Lůžkové oddělení (v rámci něhož probíhá i DS) nabízí intenzivní celodenní terapeutický program. Co se děje s klientem, když projde vstupním psychiatrickým vyšetřením a je přijat na lůžkové oddělení? První společný program je ranní komunitní setkání, kterého se účastní klienti, kteří dochází do DS nebo jsou hospitalizováni. Ze strany personálu se komunity účastní zdravotní sestra, lůžkoví psychologové, psychiatr a sociální pracovnice. Na komunitě se kromě vzájemného seznámení kotví program dne. Další aktivitou, která klienty čeká, je relaxace. Tu zpravidla vede zdravotní sestra. Forma relaxace vychází z aktuálních potřeb klientů (svalové relaxace, imaginace, bioenergetické cvičení, pasivní muzikoterapie). Klientku Janu, stejně jako všechny klienty, kteří přicházejí na pobyt, čeká na skupinové psychoterapii vstupní obrázek. Rituál, který pomáhá klientům snadněji vstoupit do programu a seznámit se se spoluklienty. Klientka Jana na svůj vstupní obrázek namalovala černou spirálu, na které není patrný začátek ani konec. Podobný rituál (výstupní obrázek) absolvují klienti při ukončení pobytu. Shrnují a rekapitulují v něm svůj pobyt na lůžkovém oddělení a denním stacionáři. Na výstupním obrázku

Téma

V terapii se používají i hudební nástroje, např. jambe buben a tibetské mísy

klientky Jany byla také spirála, ale již červená a začátek a konec je patrný. Dle slov klientky to znamená, že je již schopna náhledu na zdroje svých panik. Také poznala techniky na jejich zvládání. Kromě vstupních a výstupních obrázků ve skupině používáme terapeutické techniky dle aktuálních potřeb klientů. Pracujeme s technikami z oblasti arteterapie, dramaterapie a aktivní muzikoterapie. Na muzikoterapii bylo v minulém roce zakoupeno několik muzikoterapeutických nástrojů, které využíváme pro skupinovou i individuální muzikoterapii. Tento způsob terapeutické práce umožňuje některým klientům lépe vyjádřit své emoce neverbální cestou. Uvedené techniky je možné využívat pochopitelně jen ve chvílích, kdy je skupina klientů v kompenzovaném stavu. Klientka Jana si oblíbila jambe buben, na kterém mohla krásně vyjádřit svůj hněv na manžela. V odpoledních hodinách klienti zpravidla absolvují individuální psychoterapii, kterou zajišťují dva lůžkoví psychologové. S klientkou Janou se v individuální terapii pracovalo dobře, protože ke svému problému přistupo-

vala aktivně. Po individuální konzultaci končí program pro klienty DS. Hospitalizované klienty čeká ještě večerní program skládající se z večerní skupinové psychoterapie a relaxace. Skupinu vede zdravotní sestra. Náplní večerní skupiny je rekapitulace proběhlého dne. Následuje večerní relaxace. Pro klientku Janu tyto činnosti znamenaly příjemný závěr dne. Večerní skupinová terapie byla s menším počtem klientů, tedy komornější, a večerní relaxace jí pomáhaly lépe usnout, po dvou dnech již bez medikace. Z našich zkušeností vyplývá, že příčiny krize, které klienty přivádějí do KC, jsou nejčastěji osobnostního charakteru. Ke změně strategií přístupu k situacím je potřeba dlouhodobá systematická psychoterapie. Během pobytu v KC se překlene krize. Důležitá je však ještě následná péče pro práci s osobnostní problematikou, proto klientům vydáváme kontakty na další zařízení. Než se dostanou do jejich péče, nabízíme ještě setkání s ambulantním psychologem. 27

Téma

Kazuistika pana Filipa aneb nebuďme na sebe přehnaně nároční T

PhDr. Eliška Kučerová, klinická psycholožka

Ukázka práce v denním stacionáři KC RIAPS Jméno a osobní údaje klienta (aktéra příběhu) byly změněny. Do pohotovostní služby Krizového centra RIAPS přichází Filip, muž středního věku. Filipa trápí paniky – úzkostné stavy silné intenzity. Paniky se u něj projevují svíráním na hrudi, třesem, slabostí, strachem z omdlení. Problémy začal pociťovat před měsícem a půl, tehdy měl virózu, kterou přechodil, poté se u něj rozvinuly úzkosti, které přestal zvládat vlastními silami, a proto se rozhodl vyhledat odbornou pomoc. Filip má také pocit, že se na něj navalila řada problémů, cítí se pod velkým tlakem z různých stran. Pracuje na náročné manažerské pozici v bankovnictví, práci se snaží 28

dát vše, ale v poslední době ho vyčerpává. Trápí ho i rodinná situace. S manželkou jsou spolu dvacet let, soužití hodnotí jako uspokojivé. Manželce však před několika měsíci zemřela maminka, k tomu je hodně pracovně vytížená. Filip si myslí, že by manželka sama měla vyhledat odbornou pomoc, protože toho je na ni také hodně, ona ale zatím odbornou pomoc odmítá. Filip má s manželkou čerstvě plnoletou dceru, která začala mít problémy ve škole, škola ji přestala bavit. Byť už je ve třetím ročníku, neví, zda chce školu dokončit. Filipa trápí, že si dcera v poslední době dělá, co chce. Cítí také zodpovědnost za svou matku, která onemocněla závažným somatickým onemocněním. Nemoc zdárně překonala, má nyní nárok na invalidní důchod a od Filipa čeká, že jí invalidní důchod pomůže zařídit. Psychiatr v pohotovosti nabídl Filipovi pětidenní hospitalizaci na lůžkovém oddělení KC, s čímž klient souhlasil. Absolvoval hospitalizaci s plným programem (ranní komunita, relaxace, skupinová sezení, individuální pohovor). Na program oddělení se adaptoval bez problémů. Při práci na sobě byl aktivní, otevřený, celkově motivovaný. Filip si na začátku hospitalizace přál pracovat na tom, aby jeho paniky ustoupily. Při skupinových a individuálních sezeních jsme se proto zaměřili na strategie zvládání úzkostí (např. dýchání do břicha, uzemňování). Hledali jsme také možné příčiny jeho panických stavů. Filip brzy získal náhled na to, že silné úzkosti mohou mít souvislost s jeho životem, s tlakem, který na sobě pociťuje (z práce i ze vztahů). Brzy přišel na to, že se

Téma nepříjemné stavy neobjevily jen tak samy od sebe, ale že mají svou příčinu. Během pobytu jsme Filipovi nabídli na jeho paniky nový pohled – může na ně koukat jako na svého „pomocníka“, který mu ukazuje, že je např. ve svém životě s něčím nespokojený a že je toho na něj hodně. Paniky můžou být impulzem k nějaké změně. Filip postupně přicházel na to, že je velmi orientovaný na výkon. Výkon je totiž jedním z hlavních pilířů jeho sebehodnoty, zdrojem ocenění. V práci podává perfektní výkon, dělá také první poslední pro své blízké. V individuálních sezeních jsme s Filipem odkryli, že se bezchybným výkonem snaží předejít kritice. Výkon mu také přinášel prestiž (v zaměstnání se vypracoval na úspěšného manažera). Filip si během konzultací začal uvědomovat, že ho nevlastní otec v dětství nadměrně kritizoval a on se mu bezchybným výkonem snažil dát najevo, že má hodnotu. Tuto „strategii“ používal i nadále ve svém životě. V průběhu pobytu docházíme k tomu, že snahou o nadměrný výkon se ale Filip vyčerpává, takže mu vlastně škodí. Otevíráme i téma přebírání zodpovědnosti za druhé lidi. Filip v práci dělá práci za své kolegy. Přebírá zodpovědnost i za některé povinnosti svých blízkých. Měl ze sebe dobrý pocit, když toho tolik zvládal. Bylo také pro něj jednodušší za druhé něco udělat, než jim říct „ne“. Bál se toho, že když by jejich požadavky nesplnil, mohl by z toho být nějaký konflikt, který by mohl vést k odmítnutí (jeho osoby) z jejich strany. Při skupinových sezeních byl Filip jedním z nejaktivnějších členů skupiny, často přebíral zodpovědnost i za druhé klienty, což jsme mu na konkrétních situacích ukazovali. To vedlo k tomu, že si snáze mohl uvědomit tento zakořeněný vzorec chování a pracovat na jeho změně. Ke konci hospitalizace se cítil stále unavený, v napětí, nedokázal si předsta-

vit, že by se měl vrátit do práce a tam plnit všechny povinnosti. Doporučili jsme proto Filipovi, aby po ukončení pobytu na lůžkovém oddělení ještě docházel do denního stacionáře KC RIAPS, který by mohl pomoci k lepší stabilizaci jeho psychického stavu. Filip nabídku denního stacionáře uvítal, a dalších pět dnů tak ještě zůstal v péči KC.

Při individuálních konzultacích v rámci denního stacionáře jsme s Filipem pracovali na nastavování jeho hranic vůči nadměrným požadavkům okolí. Učil se také rozlišovat, za co v určitých situacích nese zodpovědnost a co už je zodpovědnost druhého člověka. Filip např. došel ke zjištění, že své matce chce nadále pomáhat, ale už chce více rozlišovat, kdy jí pomoc nabídne (tam, kde to zvládne sama, chce Filip svou nabídku pomoci omezit).

Společně s manželkou si také promluvili se svou dcerou a nastavili jí určité hranice. Pokud by se rozhodla studium ukončit, musí si najít zaměstnání a přispívat na bydlení. Filip dále podpořil manželku k vyhledání odborné péče. Začal si uvědomovat, že sám sebe definoval jako „dělám, tedy jsem“. Toto nastavení ale vedlo k tomu, že mu postupně došla energie, také zjistil, že mu to už nepřináší radost. Velmi si také pochvaloval relaxační techniky, díky kterým se učil být v lepším kontaktu se svým tělem, svými emocemi. Při pobytu měl více času přemýšlet sám o sobě a došel k názoru, že je nespokojený ve svém zaměstnání. Práce v bankovnictví mu přestala dávat smysl, cítí se sešněrovaný firemními pravidly. Původní profesí je umělec 29

Téma (hudebník). Umělecký svět ale opustil pro trému a nedostatek podpory od manželky pro uměleckou profesi. Pobyt v KC mu umožnil lepší kontakt se sebou, díky čemuž si uvědomil, že mu hudba bytostně schází. Ví to už dlouho, ale nechtěl si to připouštět. Výhledově by si přál manažerskou práci opustit a najít si zaměstnání, které bude mít blíže k umění. Potřebuje ale ještě nějaký čas na rozmyšlenou. Filip je podpořen v tom, že změny ve svém životě může dělat po malých krocích. Dále je podpořen k tomu, že může dělat v životě změny, které jsou více v souladu s jeho potřebami a přáními.

Na konci denního stacionáře se Filip celkově cítil klidnější. Přestal se bát svých úzkostí (když přijdou, ví, že je může zvládnout a že můžou poukazovat na něco problematického v jeho životě). Prozatím si plánoval vrátit se do stávající práce. Dal si pro začátek předsevzetí, že nebude dělat práci za své kolegy. Chtěl pokračovat v práci na sobě v podobě individuální psychoterapie (již mimo KC), která by ho více podpořila v jeho autenticitě a plánovaných změnách.

Kazuistika pana N. a doprovázení psychiatra T

MUDr. Robert Kačeňák, psychiatr, zástupce vedoucího

Je to překvapení, když si myslíme, že umřeme, a pak nás někdo z blízkých předběhne. Život přináší celou řadu nečekaných situací, na které nenajdete 30

recept ve své životní zkušenosti a ani v žádné učebnici. Proto jsem rád, že nabídka služeb krizového centra neobnáší jenom jednorázové krizové intervence, ale taky možnost krátkodobých pobytů nebo docházení do denního stacionáře. V tomto prostoru můžeme každý den provázet klienty, kteří potřebují intenzivnější podporu. To byl i případ pana N. (65 let). Klient překvapivě nepřišel na doporučení lékaře, ale na doporučení svého nadřízeného v práci. Ten, ač nebyl nijak medicínsky vzdělaný, neměl díky bohu problém rozpoznat, že pan N. je na pokraji zhroucení. Pan N. měl, podobně jako mnoho našich klientů, velikou potřebu, přes všechno, co se mu stalo, zachovat si každodenní fungování do poslední chvíle. Rovněž mu činilo potíže požádat o pomoc. A to i přesto, že již poslední roky docházel na psychiatrickou ambulanci a užíval psychiatrickou medikaci v podobě

Téma

Při zvládání krize pomáhají rozmanité terapeutické techniky, např. práce s kamínky a mušličkami

antidepresiv a léků proti úzkosti. Důvodem jeho předešlé psychiatrické péče bylo nádorové onemocnění prostaty, se kterým se vyrovnával. Před třemi lety podstoupil operaci a pak chemoterapii. V posledním půlroce byl jeho stav stabilizovaný. V době, kdy se vyrovnával se svou smrtelností a s možným předčasným koncem života, ho potkala nečekaná, tragická událost. Jednou po návratu domů nalezl doma v ložnici manželku, která spáchala sebevraždu. To se stalo asi měsíc před jeho první návštěvou krizového centra. Celou tu dobu, než nás poprvé navštívil, se pokoušel se situací vyrovnat sám, až mu došly síly.

V prvním kontaktu vykazoval příznaky silné krize, především totální vyčerpání a zúžený úhel pohledu na celou situaci. Na našem prvním společném sezení mluvil především o manželce. Vyprávěl o tom, že nechala dopis na rozloučenou, kde psala, že nechce být nikomu na obtíž, nebýt na nikom závislá. Manželka byla po těžké mozkové příhodě a posledních 7 let byla vážně nemocná. V poslední době byla špatně pohyblivá, nepostavila se pořádně na nohy a nemohla se smířit s tím, že nedokáže zastat běžnou péči o domácnost, nebo jít bez dopomoci na procházku. Klient si vyčítal, že neměl po 31

Téma rekonvalescenci z rakoviny nastoupit do práce. V duchu si říkal, že kdyby nešel do práce, třeba by se to nestalo. Na začátku rozhovoru jsem nechával prostor na zmapování problematiky a ventilaci emocí. Asi po hodině rozhovoru se pan N. trochu uvolnil a byl schopen přiznat, že dlouhodobě nevěřil tomu, že by to udělala. Manželka o sebevraždě už dlouho opakovaně mluvila a nikdy se nic nestalo. Klient nakonec ocenil možnost zůstat několik dnů v krizovém centru, kde si mohl odpočinout a získat podporu, kterou zrovna nikde nenacházel (nebo spíše, jak se ukáže později, nedokáže kvůli výčitkám, které si dělá, přijmout). Na prvních sezeních v rámci hospitalizace jsme pracovali na odbřemenění a zpracování pocitů viny, které prožíval. Hodně jsme mluvili o jeho vzteku na sebe. Postupně se objevil i vztek na manželku. Byl rozhořčen, že když už se rozhodla pro sebevraždu, měla to udělat jinde. Jelikož manželka zemřela ve společné ložnici, je teď pro něj nejhorší, když je v bytě sám. Do ložnice nemohl vejít a měl flashbacky na situaci, kdy manželku našel. Proto se mu podařilo odpočinout si až na našem lůžkovém oddělení, které pro něj bylo cizím a zároveň bezpečným prostředím, které mu nic nepřipomínalo. S úpravou spánku došlo i k regeneraci a mobilizaci psychických sil na další vyrovnávání se s nepříjemnou životní situací. Začaly zaznívat pocity lítosti, nespravedlnosti i vzteku na celý svět. Necítil se dobře ani tělesně. Měl strach, že se vlivem stresu vrátí i jeho nádorové onemocní a že to nezvládne. Děsil se emocí a předpokládal, že pokud si je povolí v plné síle, žalem zemře. V našich dalších sezeních proto dál legitimizuji emoce, které ho zaplavovaly: smutek, lítost, opuštěnost a vztek. 32

Podporoval jsem ho, aby si povolil brečet. Jako významná informace se objevuje skutečnost, že pohřeb neproběhl, protože manželka si to v dopise nepřála. Začali jsme společně mluvit o rituálu rozloučení, který je klíčový k tomu, aby mohl smutněním za manželkou důstojně projít a otevřenou ránu začít hojit. Postupně došlo ke zklidnění a stabilizaci jeho somatopsychického stavu. Závěrečná sezení jsme trávili vzpomínáním na to, jak se s manželkou seznámili a jaký život spolu prožili. Hledali jsme také zdroje podpory v jeho okolí, mezi blízkou rodinou a kamarády. Objevil, že kromě práce má i další volnočasové strategie, které by mu mohly pomoci vyrovnat se se ztrátou a osaměním. Podporoval jsem ho dále v plánování programu v krátkých časových úsecích, a to se nám při zvládaní krize velice osvědčuje. Opustil naše zařízení nakročen ke smíření s nečekanou tragickou událostí. Od našeho kontaktu uplynul již nějaký čas a zatím naši ambulanci pro zhoršení stavu nebo jiné komplikace nevyhledal. Rád bych věřil tomu, že se mu daří kráčet dál životem na vlastních nohou a s podporou jeho blízkých.

Tento příběh posílám do světa pro všechny, kteří váhají, zda mají právo požádat o pomoc. Ať je inspirací a nadějí. Mám zprávu pro všechny, kteří jste dočetli až do konce: Nemusíte být na svá trápení sami. Jsme připraveni vás vyslechnout, podpořit a nasměrovat.

Téma

Kdy máme čas na sebe? V okamžiku krize. T

Mgr. Helena Šaldová, psycholožka

Na pohotovost v krizovém centru přichází upravená drobnější žena, seniorka. Sděluje fakta a ukazuje emoce, které se váží k její aktuální situaci. Manžel, se kterým je přes 30 let, si našel mladší ženu, přesto s ním klientka nadále sdílí společnou domácnost. Dochází jí trpělivost a mj. už mu nechce vařit a prát, starat se o něj, jako by se nic nestalo. Ptám se, jak dlouho tento stav trvá. Asi 5 let. Chvíli v mysli zavrávorám, zaskočena časovým údajem. 5 let ve větším či menším napětí, nespokojenosti, nepohodě, trápení… Načasování příchodu klientů do krizového centra je samozřejmě různé. Není ovšem výjimkou, že klienti přicházejí po delší době, kdy se snažili si pomoci sami či díky kamarádům nebo jiné podpůrné síti. Další dělají, že problém neexistuje, přehlížejí sami sebe. Proč si dnes lidé nehledají pomoc, když cítí, že se objevuje problém? Proč se sobě nevěnují včas, tedy v momentě, kdy cítí, že

se jim obecně řečeno nežije dobře? Proč vyhrává „to vydržím“ a „to nebudu řešit“ nad „chci si více rozumět a ovlivnit svůj život k lepšímu a něco pro to udělám“? Důvodů je asi nespočet, vypíchnu zde dva často se opakující: 1) Stále je ve společnosti stud za to, když něco člověk nezvládá. A nezvládá-li něco ve svém osobním životě, tak s tím se někteří z nás schovávají dvojnásob. Dochází tady ale k mýlce, že normální je vždy všechno zvládat. To není možné ani reálné. Bylo by skutečně neobvyklé být za všech okolností veselí a spokojení. Dokážete si představit, že byste např. po ukončení 8letého vztahu, když jste si rozchod sami nepřáli, juchali radostí? Nebo že byste při dlouhodobé nemoci blízkého člověka nepociťovali obavy, úzkost či únavu? I nepříjemné a náročné emoce jsou součástí zdravého člověka. Bez nich nejsme celek. Obtížné situace, ať už náhlé či vleklé, nás budou potkávat vždy, možností, jak se k tomu postavíme, máme více. Přijmout fakt, že nám někdy bude těžko, může jednak paradoxně člověku ulevit, a za druhé, může snížit pocity studu a neadekvátnosti. Pak by cesta za odbornou pomocí zvenku mohla být snadnější a dovolili bychom si ji možná i dříve… 2) Druhým častým důvodem, proč lidé přicházejí do krizového centra v hodině dvanácté, bývá skutečnost, že sobě dlouhodobě dávají malou pozornost a svému prožívání malý význam. V přehlížení svých pocitů je nemálo lidí naprostá jednička. To, že přehlížíme vlastní prožívání, má často hlubokou osobní historii, ale co je dobrá zpráva: není to v genech, není to žádná danost jako třeba barva očí. Můžeme se rozvinout k větší pozornosti sami k sobě 33

Téma a tím začít novým způsobem sami se sebou zacházet. Všímavost k sobě je současně dobrou prevencí pro krize. Platí zde rčení, že lepší je včasná prevence nežli pozdější intervence – neboli zabývat se sám sebou a tím, co se mi děje, i kdyby to byla drobnost, je pro psychickou pohodu člověka užitečné. Dojít si pro pomoc psychologa či psychiatra je díky širokému spektru psychosociálních a zdravotnických služeb v ČR možné v jakékoliv fázi psychického stavu klienta. Existují sebezkušenostní skupiny nabízející sebepoznání a prevenci psychických potíží, soukromé praxe psychologů nabíze-

jící krátkodobé poradenství i dlouhodobou podporu v rámci psychoterapie, dostupné jsou ambulance psychiatrů pro konzultace nepříjemných somatopsychických symptomů a medikaci nežádoucích psychických stavů. Také je možnost dojít do krizového centra či být v rámci závažnějšího stavu hospitalizován v psychiatrické nemocnici nebo léčebně (výčet služeb zde není úplný). Vždy se dá něco dělat. Čím dřív si člověk všimne sám sebe, čím dříve dá sám sobě váhu, v ten moment, i přes možné bloudění a tápání, začne měnit kurz své lodi směrem, který si přeje. Dobrou plavbu!

DESATERO PRVNÍ POMOCI V KRIZI: V návaznosti na desatero „Jak rozpoznat krizi“ jsme se na základě zkušeností pracovníků Pražské linky důvěry rozhodli vypracovat i jakési „Desatero první pomoci v krizi“. Je však nutné upozornit, že jde pouze o částečně zjednodušená doporučení obecného charakteru, nesoucí se v poněkud odlehčeném duchu. V reálu je vždy nutné přihlédnout ke konkrétní situaci jedince, k jeho osobnosti, životní historii, zkušenostem apod. Níže uvedené by tak mělo sloužit spíše jako inspirace.

34

MLUVTE O TOM. Nebuďte v tom sami – najděte si někoho, s kým můžete o své situaci mluvit, svěřit se, sdílet to (rodina, přátelé).

ZAVOLEJTE NA KRIZOVOU LINKU. Existují linky důvěry pro dospělé, děti, seniory... Vždycky je tam někdo, kdo Vás vyslechne, poradí, nasměruje.

NEBOJTE SE POŽÁDAT O POMOC. Rodinu, přátele, odbornou pomoc (krizové centrum, psycholog, psychiatr). Je to

v pořádku říci si o pomoc a není se za co stydět.

NASTAVTE SI DENNÍ REŽIM A DODRŽUJTE HO. Dejte do toho zmatku a chaosu záchytné body (kotvy) a pravidelnost (vstávání, snídaně, procházka, oběd…).

RELAXUJTE, CHOĎTE NA PROCHÁZKY DO PŘÍRODY, SPORTUJTE, TANČETE. Váš mozek je přetížený, zahlcený. Udělejte s ním to, co byste udělali se svým počítačem. Restart…

Téma

DOSTAŇTE TO ZE SEBE. Nebojte se plakat, křičet nebo třeba malovat či zpívat. Zní to možná divně, ale pomáhá to. Kdy jste naposledy zpívali?

PIŠTE SI DENÍK. Myšlenky, starosti a všechno to trápení se snažte dostat z hlavy na papír (nebo klidně do počítače), uvolníte si tak hlavu a ta může chvíli odpočívat a odpočatá pak třeba něco vymyslet, zvláště když to vidí „černé na bílém“. JDĚTE ALESPOŇ TROŠKU MEZI LIDI. Setkejte se s přáteli, jdě-

te do kina, na koncert a podob- ně. Deprese se lidí bojí. POSTAREJTE SE O SVŮJ SPÁNEK. Na řešení krize potřebujete energii a tu vám dá spánek. Zaměřte se na to, jak dobře spát, poraďte se s lékařem, veďte si spánkový deník, zjistěte, co vám funguje (někomu teplá bylinná koupel, jinému relaxační hudba). BUĎTE NA SEBE HODNÍ. Udělejte si radost, odměň- te se, pečujte o své tělo, ne- zapomínejte jíst a pít, zabalte se do chlupaté deky, která hladí.

Pražská linka důvěry – první pomoc po telefonu T

Mgr. Jitka Gryga Medřická, vedoucí PLD, psycholožka

Pražská linka důvěry byla založena roku 1991, kdy se stala pokračovatelkou tradice linky důvěry dr. Plzáka. Letos již tedy oslaví 25 let od svého vzniku. Původně byla součástí krizového centra RIAPS (známá jako linka důvěry Riaps), v roce 2007 se organizačně oddělila a stala se samostatným střediskem CSSP (linka důvěry CSSP). Později se přejmenovala na „Pražskou linku důvěry“. Pražská linka důvěry (dále PLD) poskytuje telefonickou krizovou intervenci a poradenství v nonstop provozu (dle zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb.). Klient se na ni tedy může obracet 24 hodin denně, 365 dní v roce. PLD postupně rozšiřovala nabídku svých služeb o internetové (e-mailové) poradenství (od roku 2008) a chatovou krizovou intervenci a poradenství (od roku 2012 – 42

hodin týdně v pravidelných časech). Jde o nízkoprahovou službu. Klient se nemusí nijak objednávat, pracoviště může kontaktovat kdykoli a odkudkoli. Přitom se sám rozhoduje, zda využije našich služeb, nebo ne, a aktivně vybírá způsob, jakým se na PLD obrátí, předpokládá se iniciativa klienta. Pražská linka důvěry poskytuje své služby klientům bez omezení, tj. nezávisle na pohlaví, věku, místě bydliště či řešené problematice. Jedinou podmínkou je schopnost dorozumět se v českém, případně (pokud to nebude bránit vzájemnému porozumění) slovenském jazyce. Na linku důvěry se mohou obrátit lidé, kteří se ocitli v náročné životní situaci, kterou nejsou schopni zvládnout vlastními silami, případně ji zvládají jen s obtížemi. 35

Téma Může jít například o tyto případy: intrapsychické problémy (stres, psychické vyčerpání, samota a osamění, úzkost a deprese, psychická krize, duševní či fyzické onemocnění)

problémy v mezilidských vztazích (partnerské, manželské a rodinné krize, nevěry, rozchody, rozvody, mezigenerační vztahy, problematické vztahy na pracovišti, s vrstevníky, sousedy, diskriminace)

ohrožení trestnou činností (domácí násilí, týrání a zneužívání, šikana)

prožité trauma (tragické úmrtí, znásil- nění, přepadení, dopravní nehoda, živelní katastrofa apod.)

tíživá sociální situace (bytová, finanční tíseň, dluhy a exekuce, nezaměstnanost)

ohrožení sebevražedným jednáním (myšlenky na smrt, sebepoško- zování, sebevražedný pokus)

závislostní chování (alkohol, drogy, hráčství)

zdravotní problematika (nemoc, umírání a smrt, sexuální proble matika)

vývojová problematika (potíže spojené s přizpůso- bením se nové životní roli, např. studiu, práci, mateřství, důchodu apod.)

Telefonická krizová pomoc je tedy nabízena v případech jakékoli akutní krizové situace. Aktuálním cílem je stabilizace stavu klienta

a snížení nebezpečí, že by se krize prohloubila. Dlouhodobým cílem je propracování blízké budoucnosti klienta a nasměrování na možnosti řešení. Metoda práce „telefonická krizová intervence“ (TKI) je postavena zejména na přijetí, bezpečí, podpoře, prostoru a respektu, s využitím specifických technik a poskytnutím potřebných informací tak, jak je vhodné pro nalezení optimálního řešení stávající situace. Důraz je kladen na individuální přístup, práci s emocemi, motivování a aktivizaci klienta. V případě potřeby je možné volajícího provázet po celou dobu trvání krizového stavu. Služba zároveň zprostředkovává kontakt se společenským prostředím a poskytuje podporu volajícím osobám. Vedle klasické telefonické krizové intervence jsou pracovníci PLD schopni poskytnout základní sociální poradenství a informace potřebné k řešení problému. Součástí práce je rovněž doprovázení v těžkých situacích, které klient není schopen změnit. PLD může být oporou v tomto náročném období. Pro mnohé klienty je důležité již samotné pojmenování problému a možnost si o něm promluvit. PLD tak nabízí i možnost hovorů ventilačního charakteru. Pražská linka důvěry rovněž zabezpečuje pro laickou i odbornou veřejnost základní poradenství a informační servis z oblasti návazných psychosociálních služeb. Všichni konzultanti PLD se řídí etickým kodexem pracovníků linek důvěry (k nahlédnutí na webových stránkách). Konkrétní průběh kontaktu mezi pracovníkem a klientem se může lišit v závislosti na aktuálních potřebách a možnostech klienta a rovněž možnostech pracoviště PLD. Pracovníci se během hovoru (chatu) pokoušejí přizpůsobit svůj projev možnostem a případným omezením na straně klienta (mentálním, fyzickým, smyslovým, technickým). Vedle přímé práce s klienty PLD rovněž spolupracuje s dalšími organizacemi v rámci sociální sítě. V zájmu kvalitního 37

Téma informování klientů o možnostech vhodné pomoci dochází k průběžnému ověřování dostupnosti služeb v jednotlivých organizacích, aktivnímu získávání informací o nově poskytovaných službách apod. Dobře funguje rovněž spolupráce s regionálními a specializovanými linkami důvěry. PLD se v průběhu let úspěšně integrovala i do systému pomoci v rámci integrovaného záchranného systému. Zejména linky 155 a 112 nám často předávají klienty se sebevražednými tendencemi. Ze strany PLD je pak naopak se souhlasem klienta možné akutně ohrožující situace řešit ve spolupráci s Integrovaným záchranným systémem Ministerstva vnitra ČR IZS. PLD se rovněž snaží vyvíjet aktivitu v osvětových a propagačních činnostech. Administruje facebookovou stránku, kde informuje o novinkách a snaží se přiblížit potenciálním klientům. Také se aktivně účast-

nila projektu Lokální partnerství pod záštitou Fokusu Praha. Zástupci PLD prezentují příspěvky v rámci odborných konferencí zaměřujících se zejména na problematiku internetového poradenství. V souvislosti s prevencí sebevražd bylo pracoviště oslovováno médii. V posledních letech se rozvíjí i spolupráce se základními školami, kde se pracovníci PLD snaží rozšířit povědomí o možnostech pomoci v obtížných životních situacích prostřednictvím besed s žáky. Pracoviště dále nabízí systém stáží, a to v modech jednorázových, výměnných či dlouhodobých sloužících zejména pro přípravu budoucích pracovníků linek důvěry (více informací je k dispozici na webových stránkách). V současnosti zástupci PLD pracují na tvorbě nových vzdělávacích modulů, a to v oblasti internetového (e-mailového) poradenství a chatové krizové intervence.

Co můžeme (a co nemůžeme) nabídnout – mýty a fakta o linkách důvěry T


Na Pražskou linku důvěry se obracejí klienti s nejrůznější představou o poskytované službě a jejích možnostech. V tomto příspěvku bychom tak rádi na některé z častých, zejména „provozních dotazů“, odpověděli.

„Je to Krizové centrum RIAPS? Můžu se k vám objednat?“

V podvědomí laické i odborné veřejnosti stále ještě zůstává, že služby Pražské linky důvěry a Krizového centra RIAPS jsou vzájemně těsně propojeny. Na některých neaktualizovaných internetových stránkách a pravděpodobně na nástěnkách v ordinacích mnoha lékařů 38

bývá uvedeno naše číslo 222 580 697 jako Linka důvěry RIAPS či Krizové centrum RIAPS. Dříve tomu tak bylo, ale dnes jsou již obě pracoviště provozně oddělena, i když jsou stále součástí jediné organizace – Centra sociálních služeb Praha CSSP. Obě krizové služby jsou jako sestry, které se již osamostatnily. Nabízíme každá trochu něco jiného a vzájemně se doplňujeme. Některé klienty tak odkazujeme právě do Krizového centra RIAPS. Krizové centrum naopak často předává svým klientům kontakt na Pražskou linku důvěry, která poskytuje tři druhy distančních kontaktů – telefonický, chatový nebo e-mailový.

Téma „Nemám moc kreditu, můžete mi zavolat zpět?“

Klient je vždy tím, který pracoviště kontaktuje. Vzhledem k zásadám anonymity není ani eticky ani technicky možné zavolat klientovi zpět.

„Nahrává se to?“

Linky důvěry dodržují princip anonymity, takže hovory ani chaty nejsou monitorovány či ukládány. Nepožadujeme po klientech jména ani jiné identifikační údaje, nezobrazuje se nám číslo volajícího. Anonymní zůstávají i konzultanti linky důvěry. O každém kontaktu je pouze proveden stručný záznam, sloužící zejména ke statistickým účelům a pro přehled o průběhu služby.

„Můžete mi poslat ten kontakt SMS zprávou?“

Ani toto není bohužel z podobných důvodů možné. Klientovi můžeme předat potřebný kontakt, nekomunikujeme ale prostřednictvím SMS zpráv. Nereagujeme tak ani na příchozí SMS, ani je sami klientovi neposíláme. Není k nám tedy možné přijít na konzultaci „tváří v tvář“ nebo se skrze naši linku objednávat do Krizového centra RIAPS. Osobní konzultace přitom ale nemusí být nezbytná, některá témata lze dobře ošetřit i po telefonu (respektive e-mailu či chatu).

„Kolik to stojí?“

Za minutu volání k nám zaplatíte stejně, jako na jakoukoliv jinou pevnou linku. Ceník získáte od svého operátora dle tarifu, který využíváte. Žádné další dodatečné náklady nehradíte. Chatové a e-mailové kontakty jsou zdarma, platíte pouze náklady za připojení k internetu.

„To je jen pro děti?“

Pražská linka důvěry je určena pro celou populaci bez rozdílu věku, pohlaví či řešené problematiky. Jedinou podmínkou je pouze schopnost dorozumět se v českém jazyce.

„Mohu si s vámi popovídat?“

Linka důvěry nabízí profesionální, ale zároveň i „lidský“ přístup ke klientům. Škála témat a problémů, se kterými se na nás lidé obracejí, je velmi široká. V těžkých chvílích tak můžeme poskytnout tolik důležitou emoční oporu či nahradit chybějící „ucho“ či „rameno“. Jsme schopni klienta vyslechnout 39

Téma

Konzultovna pracovníků Pražské linky důvěry

a podržet. Nenahrazujeme však chybějící běžné sociální kontakty a bráníme se nadměrnému a nezdravému „navazování“ na naši službu.

„Mohu s vámi probrat léky?“

Na Pražské lince důvěry nepracují psychiatři. Není v naší kompetenci probírat s klienty možnosti snižování, zvyšování či náhrady psychofarmak či jiných léků. V tomto případě vždy odkazujeme na klientova psychiatra, případně na Toxikologické informační středisko.

„Asi potřebuju psychiatra (psychoterapeuta, psychologa…)“

Pražská linka důvěry nenahrazuje dlouhodobou psychoterapii. Vzhledem k principům služby není možné s klien40

tem pracovat takto systematicky a do hloubky. Můžeme však s klientem hledat a probrat vhodné možnosti pomoci a případně předat potřebné kontakty či ho edukovat, jakým způsobem si může sám vhodné služby najít.

„Mohu vám zase zavolat (napsat)?“

Klienti mohou našich služeb využívat i opakovaně. Pokud procházejí krizí či náročným životním obdobím, slouží linka důvěry jako opora či určitý záchytný bod po dobu trvání této krize. V odůvodněných případech si může klient zvolit určitou přezdívku, pod kterou se bude představovat, aby bylo možné nabídnout alespoň určitou návaznost. Nemůžeme však klientům zaručit úplnou

Téma kontinuitu kontaktů či navázání na konkrétního pracovníka. Jak již bylo zmíněno výše, nenahrazujeme dlouhodobou psychoterapii ani absenci sociálních kontaktů, vždy se snažíme pracovat se situací „tady a teď“.

„Nevím, jestli to sem patří, nechci blokovat linku, asi jsou tam potřebnější…“

Linka důvěry dnes už neslouží pouze „sebevrahům“, objevují se zde nejrůznější témata. Problém, míra jeho závažnosti i jeho intenzita jsou vždy subjektivně vnímány konkrétním klientem. Co je pro někoho opravdovým zdrojem stresu, může jiný člověk zvládat bez problémů a naopak. Klientům se tedy vždy snažíme dát dostatečný prostor, odpovídající jejich potřebám. Konzultant pozná, pokud by se během hovoru snažil dovolat jiný klient a této skutečnosti může už probíhající kontakt přizpůsobit.

„Proč bych se měl/a svěřovat cizím lidem? Své problémy si radši vyřeším sám/sama.“

V životě mohou snadno nastat situace, které překračují rámec běžného fungování člověka. Ať už je to nečekaná traumatizující událost, náhlá životní změna či jenom pověstná „poslední kapka“ ve vývoji situace. A i když jsme doposud třeba vše zvládali poměrně dobře vlastními silami či za podpory blízkého okolí, tak to někdy prostě nemusí stačit či to přestává fungovat. Někdy také nechceme zatěžovat své blízké, kteří mají „svých starostí dost“. Na lince důvěry pak snad více než kde jinde platí: „Sdílená starost – poloviční starost“. Jsme zde připraveni člověka vyslechnout, podpořit, přijmout, aniž bychom ho odsuzovali. Můžeme nabídnout pohled zvenku a zkusit s klientem znovu najít cestu.

„S kým vlastně mluvím?“ Na Pražské lince důvěry působí psychologové, sociální pracovníci či pracovníci z jiných humanitních oborů. Všichni prošli dlouhodobým výcvikem v telefonické krizové intervenci a rovněž školeními v oblastech e-mailového a chatového poradenství. Na pracovišti funguje systém interních i externích supervizí a intervizí a konzultanti dbají o své další vzdělávání.

Shrnutí: Co tedy vlastně můžeme ve zkratce nabídnout? Poskytujeme krátkodobou krizovou intervenci, konzultaci, základní poradenství či provázení náročnou životní situací. Snažíme se dívat na situaci klientovýma očima, vnímat nebo ptát se na jeho pocity a myšlenky. Pracujeme „tady a teď“. V kontaktu se soustřeďujeme převážně na současný stav a na blízkou budoucnost. Minulostí se zabýváme do té míry, do jaké má vliv na aktuální situaci. Snažíme se v klientovi vidět jeho vlastní zdroje, jak problém překonat či vyřešit. Vnímáme ho jako kompetentního člověka, kterého podporujeme v uvědomění si vlastních potřeb i možností. Orientujeme se v sociální síti (zejména v Praze či okolí), a jsme tak schopni klienta nasměrovat na další možnosti pomoci a případně mu předat potřebné kontakty.

A co k nám nepatří? Jak již bylo zmíněno výše, nejsme schopni nahradit dlouhodobou a systematickou psychoterapeutickou péči. Nesuplujeme ani běžné sociální kontakty na úrovni rodiny či přátel. Neposkytujeme plnohodnotné právní poradenství nebo konzultace medikace. Rovněž nesloužíme pro uspokojování sexuálních potřeb volajících (takovýto typ hovorů považujeme za zneužití). 41

Téma

Kazuistika – krizový sebevražedný hovor Psycholog PLD, (z důvodu zachování anonymity nezveřejňujeme jméno) T

Je neděle večer. Konzultant se ohlásí a slyší nejprve pouze vzdálený hluk projíždějících aut. Pracovník informuje neznámého volajícího ještě jednou, kam se dovolal, a ujišťuje ho, že hovor je anonymní a že je připraven mu pomoci. Klient se postupně osměluje, pláče a rozpovídá se o svém trápení. V práci zažívá veliký tlak na výkon, nucené přesčasy, ponižování ze strany kolegů, stres při komunikaci se zákazníky. Už je toho na něj příliš, zítra by měl jít znovu do práce, čeká ho spoustu nepříjemných úkolů a jednání. Nedokáže se na nic soustředit, bolí ho hlava, je zoufalý a vyčerpaný. Sedí v autě a přemýšlí o tom, že se rozjede a nabourá do nejbližšího sloupu, aby už měl od všeho pokoj. Konzultant nejprve klienta ujišťuje, že je v pořádku, že zavolal, že je možné zde jeho téma probrat. Všímá si změny hlasu, že klient potlačuje pláč, a ubezpečí ho, že pláč může přinést úlevu. Dává mu čas pro sdílení jeho náročné životní situace a vnímá jeho pocity vzteku, frustrace a bezmoci. Po zmírnění myšlenek na ukončení života konzultant

oceňuje klientovu otevřenost a doptává se, zda a jaké kroky už v tomto směru podnikl. Ověřuje si, že v současné chvíli už volající na životě ohrožen není. Po náporu největšího pláče a částečného zklidnění spolu s konzultantem hledají jiné možnosti, než je pokus o definitivní ukončení života. Klient dochází k tomu, že v současném stavu není schopen zítra v práci normálně fungovat, a s povděkem přijímá konzultantův návrh navštívit krizové centrum, kde mu může být na základě zdravotního stavu lékařem vystaveno potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti a může mu být nabídnuta i krátkodobá hospitalizace. Konzultant předá klientovi všechny související informace, naplánuje s ním nejbližší kroky a dále mapuje, kdo z jeho okolí by pro něj mohl být oporou. Pomáhá mu najít, co pro sebe ještě může udělat. Klient si uvědomuje, že už dlouho neměl žádnou dovolenou, a je podpořen v tom, že by se měl začít více věnovat péči o sebe samého. Je mu nabídnut opětovný kontakt, bude-li jej potřebovat.

Žena v úzkých – poradenská kazuistika T

Sociální pracovnice PLD

(z důvodu zachování anonymity nezveřejňujeme jméno) Klára H. se na linku obrátila bezprostředně po návštěvě majitele bytu, kde žije v nájmu se svými dvěma dětmi. Majitel bytu jednal s Klárou velmi stroze, oznámil jí, že se má do 14 dnů z bytu vystěhovat, jinak ji 42

vystěhuje sám s pomocí policie. Bývalý manžel neposlal Kláře již opakovaně výživné, a tak jí nevystačily tento měsíc peníze na nájem. Klára nechce vymáhat výživné od bývalého manžela pomocí trestního

Téma oznámení, jak jí doporučovaly kolegyně v práci. Má pocit, že by to narušilo vztah dětí s otcem. Klára byla na počátku hovoru velmi rozrušená, zavřela se s telefonem v koupelně, aby ji neslyšely děti. Plakala a vyjadřovala velké obavy, že o ně přijde, pokud se budou muset z bytu ze dne na den vystěhovat na ulici. Nemůže jí za těchto okolností sociálka děti vzít? Kdo jí pomůže se před majitelem bránit? Skutečně ji policie na jeho pokyn vystěhuje? Konzultant dal Kláře prostor, aby mohla mluvit o svých pocitech, které se snažila před dětmi skrývat. Pláč a možnost sdílet emoce přinášely Kláře postupně úlevu. Po chvíli se klientka začala dotazovat na praktické možnosti řešení své situace. Konzultant ji uklidnil, že jako nájemnice má v zákoně určitá upravená práva, která neumožní majiteli, aby ji během 14 dnů vyhodil i s dětmi na ulici jenom proto, že se jedenkrát

zpozdila s úhradou nájemného. Pokud by se majitel skutečně pokoušel ji neoprávněně vystěhovat, může si na pomoc přivolat policii sama klientka.

Konzultant Kláru podpořil v bezodkladném vyhledání odborného sociálního poradenství a předal jí kontakty na občanské poradny v okolí jejího bydliště. V poradně se může klientka informovat na svá práva ohledně nájmu bytu i případně zjistit, jakým způsobem lze vymáhat vyživovací povinnost na otci dětí, aniž by bylo nutné na něj podávat trestní oznámení.

Odhalená nevěra – kazuistika z oblasti vztahové problematiky T

Sociální pracovník PLD

(z důvodu zachování anonymity nezveřejňujeme jméno) Volá žena, podle hlasu zřejmě středních let. Mluví tišším hlasem. Je zaskočena, že telefon zvedl konzultant-muž. Neví, jak začít. Její slova jsou zabarvena povzlykáváním. Klientka se začíná omlouvat za svou neschopnost plynně formulovat problém, kvůli kterému se rozhodla zavolat. Konzultant dává prostor pro její emoce a ujišťuje, že je dostatek času na to, aby postupně, tak jak dokáže, mohla sdělit, co ji trápí. Po chvíli se svěřuje, že přišla na manželovu nevěru. S manželem jsou 7 let, mají pětiletou dceru a dvouletého syna. Manžel se jí poslední rok začal odcizovat, z práce se

vrací pozdě večer. Celá péče o domácnost je na bedrech klientky. Postupně se vytratila ochota manžela ke společné komunikaci. Spíše již jen žijí vedle sebe. Poslední tečkou pro klientku bylo, že na jeho facebookovém profilu objevila fotografie, jak se na výletě s kamarády líbá s nějakou ženou. Konzultant podporuje pojmenování emocí klientky – naštvanost, bezmoc, obavu z finanční nejistoty, pokud by se s manželem rozešla, ztrátu sebedůvěry, která vzrůstá tím, že ji manžel spíše shazuje. Poté je klientka schopna mluvit i o tom, proč si manžela váží a proč i nadále stojí o to s ním 43

Téma být – manžel je dobrým otcem, děti ho mají rády, je inteligentní. Klientka líčí, jak byl na začátku vztahu pozorný, vtipný. Leccos z toho je však již jen vzpomínkou. Při tomto uvědomění klientka pláče. Tím, že telefonický kontakt poskytuje dostatečnou anonymitu, je žena schopna otevřeně o věcech hovořit. Konzultant nehodnotícím způsobem naslouchá, emočně doprovází, pomáhá hledat kroky, které by mohla podniknout a představit si, jaké by měly důsledky. To umožňuje klientce si během hovoru uvědomit, že nejhorší je pro ni momentálně nejistota perspektivy vztahu. Klientka se snažila situaci nejistoty do této doby zachraňovat tím, že o manžela začala více pečovat, vařit teplé večeře, přestala vyčítat, že o víkendu jezdí s kamarády na výlet. Tato „péče“ o manžela ale vedla spíše k tomu, že se teď cítí ještě méně respektovaná, neatraktivní, nemilovaná. O to víc se snaží získat pozornost ještě větší péčí o manžela. Konzultant rekapituluje sdělení klientky a ta si uvědomuje, že je to vlastně takový

začarovaný kruh, ve kterém se v ní kumuluje stres a ztrácí ještě více sebedůvěru. Ačkoliv se žena obává, že se při konfrontaci s manželem dozví nepříjemnou pravdu, dochází jí, že ještě tíživější by bylo nadále žít v nejistotě. Rozhoduje se, že se manželovi při nejbližší příležitosti svěří se svými obavami a požádá ho o společnou návštěvu rodinné poradny. Klientka ještě sama s konzultantem zkusmo formuluje, jak by se manžela mohla zeptat. Momentálně tedy dochází ke kroku, který je pro ni smysluplný a realizovatelný. Konzultant nabízí možnost dalšího volání, také možnost předání kontaktu na poradnu pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy. Z dalšího volání klientky vyplynulo, že manžel nebyl ochoten k návštěvě rodinné poradny, a tak začala chodit do poradny sama. Postupně začala získávat zpět sebedůvěru a ruku v ruce se zvyšující se sebedůvěrou začala vidět i možnosti, jak může situaci aktivně řešit a nebýt jen ve vleku prohlubující se tíživé nejistoty.

Noční linka důvěry: Jakou jsi měla službu? T


Hovory na Pražské lince důvěry jsou opravdu velmi různorodé. Takto nějak může například vypadat jedna noční dvanáctihodinová směna na lince důvěry (příběhy jsou pozměněny, aby byla zachována anonymita služby). Je 20 hodin, a sotva jsme si předali směnu, tak telefon už zvoní. Volá žena, která má starost o svou 14letou dceru. Má podezření, že začala brát drogy. Rapidně se zhoršil její prospěch ve škole, nedodržuje domluvená pravidla, celkově se jejich vzájemný vztah hodně vyhrotil. Dávám prostor pro vyjádření obav, mapuji vývoj situace. Společně se snažíme najít konkrétní způsoby, jak se k situaci 44

postavit. Žena děkuje za možnost vše rozebrat, je trochu klidnější, rozhodnutá k řešení. Asi po pěti minutách je tu další telefon. Muž na druhém konci stěží zadržuje pláč. Právě prohrál 20 000 Kč v automatech, neví, co má dělat. Už teď má spoustu dluhů, je bez práce. Vydržel nehrát skoro měsíc, ale dnes zase podlehl. Ve 21.15 volá mladá žena. Myslí, že jsme Krizové centrum RIAPS, a zjišťuje, jestli k nám může přivést manžela, který se necítí psychicky dobře. Vysvětluji rozdíl mezi námi a Krizovým centrem RIAPS (k nám není možné přijít osobně)

Téma

Telefonický rozhovor s klientem PLD

a předávám správný kontakt. Zároveň nabízím v případě potřeby i naši podporu po telefonu. Večerní „špička“ je v plném proudu. Volá naše dlouhodobější klientka, aby se s námi podělila o svůj náročný den, plný stresujících povinností, ale hlavně drobných úspěchů, které jsou při její psychiatrické diagnóze i náročném životním osudu vlastně úspěchy velkými. Než stačí vše dovyprávět, tak ji musím odklonit kvůli druhému telefonu, který jsem vyhodnotila jako krizový. Volá rozrušená žena, která se dlouhodobě sebepoškozuje, a teď to na ni opět přišlo. Domlouváme se na pravidlech během hovoru (žiletku zatím odkládá) a pracujeme na zmírnění momentálního napětí a plánu pro nejbližší období. Je 22 hodin. Vypiju trochu čaje, protáhnu se, opláchnu obličej a už zase dobíhám další telefon. Žena obtížně dýchá,

až sípe, buší jí srdce a má podezření na infarkt. Podaří se mi ji „uzemnit“ v tělesném prožívání a pak zklidnit společným dechovým cvičením. Přiznává, že trpí záchvaty panické úzkosti. Racionálně tak společně vyhodnocujeme i tuto situaci. Postupně se zklidňuje a s díky se loučí. Chvilku je klid, takže mohu aspoň dopsat záznamy. Za dvacet minut pak volá žena ve středních letech, která včera odhalila manželovu nevěru. Nechávám prostor pro průchod i uvědomění si mnohdy ambivalentních pocitů (šok, vztek, lítost, pocit zrady a ponížení, bezradnost). Po alespoň částečném zklidnění společně vymýšlíme další možné kroky. Mimo jiné nabízím i možnost návštěvy poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Pomalu se blíží půlnoc. Není velkým překvapením, že volá linka 112 a chce 45

Téma

Chatová konverzace s klientem

nám přepojit „pána, který by si rád promluvil“. Přijímám hovor. Ukazuje se, že muž je pod vlivem alkoholu a prokazuje sebevražedné tendence. Nedaří se mu vyrovnat se s nedávnou nečekanou smrtí syna, život pro něj rázem ztratil smysl. I přes ztížené porozumění způsobené alkoholem se nakonec podaří klienta alespoň částečně navázat a přimět k odložení sebevražedného pokusu na dobu, kdy bude střízlivý, a bude si tak plně vědomý následků takového jednání (samozřejmě s nabídkou možnosti opakovaného volání na linku důvěry). Uf, po náročném hovoru si zasloužím nadýchat se na balkonu trochu čistého vzduchu a pustit si alespoň na chvilku příjemnou hudbu, abych načer46

pala energii na dalšího klienta. Zdá se, že je chvíli klid. Netrvá ale věčně. Volá žena, která nemůže spát. Dopadá na ni samota i vleklé a nelepšící se zdravotní potíže. Poskytuji alespoň krátký prostor k ventilaci a edukuji ženu o spánkové hygieně. Je asi půl třetí a beru další telefon. Hned po zahlášení však někdo zavěšuje. Asi za minutu se situace opakuje. Na potřetí se ozývá mužský hlas a otevírá sexuální tematiku. Brzy se ale ukazuje, že jde o zneužití služby, takže hovor s vysvětlením, že k sexuálnímu uspokojení linka neslouží, ukončuji. Muž se ale za chvíli ozývá znovu, opět hovor končím, a to za doprovodu vulgárních nadávek ze strany klienta. Po zavěšení se snažím ze sebe setřást nepříjemný pocit zneužití. Další z hovorů už je opět ze skupiny těch „smysluplných“ – nevidomá žena, kterou včera přepadli v tramvaji. Okradli ji a vyhrožovali jí fyzickým násilím, ke kterému však naštěstí nedošlo. Žena je z toho stále ještě otřesená, událost se jí v myšlenkách neustále vrací. Žije sama a nemá to komu říct, má výčitky, že kvůli tomu „zneužívá linku“. Ujišťuji ji o oprávněnosti jejího volání a snažím se jí poskytnout dostatek prostoru pro ventilaci pocitů a uvolnění napětí. Před pátou ráno se ozývá starší žena, spíš šeptá, bojí se, aby nevzbudila syna, se kterým žije. V hovoru popisuje své nedůstojné životní podmínky a chování ze strany syna, které vykazuje znaky domácího násilí (nadávky, omezování pohybu, ekonomické násilí apod.). Je pro ni obtížné si to připustit, má tendence syna omlouvat a vinu vidět spíše v sobě. Pojmenovávám situaci, vysvětluji možnosti a povzbuzuji seniorku k řešení problému. Venku už se rozednívá. Kolem šesté volá muž, který má obavy z dalšího pra-

Téma covního dne. Popisuje vyostřené vztahy na pracovišti, které nesou znaky mobbingu. Muž si nemůže dovolit o práci přijít, ale stres, který mu to každodenně přináší, už vyhodnocuje jako neúnosný. Začíná mít i nejrůznější psychosomatické příznaky (bolesti žaludku, hlavy, nespavost…). Mluvíme o různých způsobech řešení situace a jejich možných důsledcích. Dělám si čaj a „dopřávám si snídani“. Jeden hovor tak padá na záznamník s odkazem na pozdější volání a kontakty na jiné nonstop linky důvěry. Po sedmé hodině se hlásí jeden z dlouhodobějších klientů. Měl určité zvláštní pocity,

podobné halucinacím, a chce si ověřit jejich reálnost či spíše pravděpodobnost reálnosti. Jde o muže léčícího se s poruchou z psychotického spektra, pro kterého je linka důvěry mnohdy jakousi kotvou v reálném světě. Posledním mým dnešním kontaktem je klientka řešící aktuální sousedský spor. Mapujeme různé aspekty potíží. Předávám rovněž kontakt na občanské poradny, které by jí mohly poskytnout konkrétnější radu v této oblasti. Blíží se osmá ráno a po 12 hodinách už ráda vidím střídající kolegyni, které popisuju, jakou jsem měla službu.

Sejdeme se na chatu aneb ruka podaná online T


V srpnu 2012 rozšířila Pražská linka důvěry nabídku svých služeb o chatové poradenství a krizovou intervenci. Zavedení této služby bylo umožněno díky projektu česko-švýcarské spolupráce „Poskytování krizové pomoci – výměna zkušeností a know how“. Pilotní tříměsíční provoz se osvědčil, a služba je tak bez přerušení poskytována i po skončení projektu až do současnosti. Chat je na adrese www.chat-pomoc.cz, a to 42 hodin v týdnu. Provozní doba chatu je: pondělí, čtvrtek, sobota:15.00–21.00, úterý, středa: 9.00–21.00 hodin. Pražská linka důvěry má k dispozici vlastní software, který zaručuje zvýšenou míru bezpečí a anonymity. Klient se nemusí nijak registrovat, stačí si pouze zvolit přezdívku pro komunikaci. Chat je anonymní, po jeho skončení systém komunikaci automaticky vymaže (na straně klienta i na straně pracovníka). Na tuto skutečnost je klient upozorněn v infor-

macích na chatových stránkách. Chatuje vždy jeden konzultant s jedním klientem. Pracovník tedy ve službě věnuje pozornost pouze klientům na chatu. Tím se Pražská linka důvěry odlišuje od některých jiných pracovišť, kde je chat pojímán pouze jako doplňková služba a konzultant dává přednost klientům na telefonu. V porovnání s „běžným chatováním mezi přáteli“ je přidanou hodnotou vedle lidského rozměru i profesionálnost poskytované služby. Konzultanti prošli výcvikem v chatové krizové intervenci a i nadále se v této oblasti vzdělávají (účast na tematicky zaměřených seminářích, konferencích apod.). Maximální doporučená délka chatu s jedním klientem v jednom dni je 90 minut. Stejně jako v případě telefonické krizové intervence ani chat není limitován tematicky, věkově, lokálně apod. Obracejí se na nás lidé s nejrůznějšími problémy. Pražská 47

Téma

Putovní sluchátko, kterým jsou pracovníci PLD “pasováni na linkaře”

linka důvěry zaznamenala dosud cca 6 500 kontaktů prostřednictvím chatu. Ne všechny klienty je však možné plnohodnotně uspokojit (zejména z kapacitních důvodů). Práce na chatu má svá specifika, možnosti a limity, základní principy ale zůstávají stejné. Jednou z hlavních výhod chatu je jeho nízkoprahovost a snadná dostupnost. Pro některé klienty jde o přirozenou a upřednostňovanou formu komunikace (zejména u mladší generace). I telefonický kontakt už může být vnímán jako příliš stresující, o osobní návštěvě odborníka ani nemluvě. Na chatu se mnohdy klienti poprvé 48

s problémem někomu svěří. Často jde o první kontakt s „institucí“ a odbornou pomocí. Je tak velmi důležité navodit atmosféru důvěry a poskytnout klientovi prostor. Prostřednictvím chatu je možné problém pojmenovat, strukturovat a pokusit se najít zdroje a možnosti pomoci. Snahou je vždy klienta motivovat, dodat mu odvahu k řešení problému a celkově mu poskytnout dostatek podpory. Mnohdy stačí již pouhé provázení náročnou životní situací, možnost ventilace pocitů a sdílení problému. Na chatu se objevují ještě ve vyšší míře než na telefonu závažná témata, jakými jsou například sebepoškozování, týrání a domácí

Téma násilí, sexuální zneužívání (aktuálně probíhající i nevyřešené z minulosti), sebevražedné myšlenky apod. Často se na pracoviště touto cestou obracejí i lidé s širokým spektrem úzkostných poruch či sociálních fobií. Chat také nabízí vhodný prostor pro klienty s různou formou fyzického, smyslového či kombinovaného postižení, pro které je tato forma komunikace nejsnáze dostupná. Chat s sebou ale přirozeně přináší i určitá úskalí. Nikdy si nemůžeme být doopravdy jisti, „kdo je na druhé straně“ – nemáme dostatek informací a omezená je také neverbální komunikace. Celkově má kontakt s klientem pomalejší průběh, než je tomu u telefonických kontaktů. Je zde také časové omezení

dané délkou chatu, čekáním „ve frontě“,

provozní dobou apod.), technické problémy (výpadky internetu) atd. Chat tak není nejvhodnější formou komunikace, pokud je klient v přímém ohrožení života (započatý pokus o sebevraždu, fyzické zranění). V těchto případech se snažíme klienta nasměrovat k vyhledání pomoci v rámci integrovaného záchranného systému. Rovněž zde není prostor pro otevírání většího množství témat najednou ani pro systematickou dlouhodobou práci nahrazující psychoterapii. I přes výše zmíněné problémy má chatové poradenství a krizová intervence své pevné místo v systému sociálních služeb a je plnohodnotnou součástí nabídky Pražské linky důvěry.

Sebepoškozování na chatu – kazuistika T Sociální pracovnice PLD (z důvodu zachování anonymity nezveřejňujeme jméno) SadGirl, nyní osmnáctiletá dívka, přišla na chat Pražské linky důvěry poprvé před rokem a půl. Tehdy ji opustil její přítel kvůli jiné slečně, její spolužačce. SadGirl byla plná bolesti a smutku, cítila se zrazená a opuštěná. Podobné pocity už znala, zažívala je před lety, když se za velkého křiku a dusna rozváděli její rodiče. Tehdy ale také trochu náhodou našla takřka zázračný způsob, jak se těžké deky napětí a bolesti zbavit, jak ze sebe dostat i ten hrozný pocit, že všechno to zlé kolem ní je beztak její vina. Stačila žiletka, nůž nebo obyčejný zapalovač. Když ale ztratila přítele, nic z toho jí nedokázalo ulevit, jak potřebovala. Na chatu získala pochopení a mohla o všem otevřeně mluvit. Zároveň konzultantka hned na začátku SadGirl požádala, aby odložila vše, čím by si chtěla ublížit, mimo dosah a dohled. Jako nutnou podmínku pokračování rozhovoru také stanovila, že během chatu se klientka žádným způsobem nesmí

zraňovat. Kdyby v ní ale vzrůstala tenze a cítila potřebu se pořezat, konzultantce to řekne. SadGirl s tímto souhlasila, ačkoliv nevěděla, zda to zvládne. V prvním chatu konzultantka pomohla v rozhovoru snížit napětí, dala prostor jejímu smutku i vzteku na partnera. Nabídla klientce několik metod, které mohou podobně snížit nastupující tenzi, aniž by si musela působit rány na těle. V dalších chatech konzultanti dále pomáhali SadGirl zvládat nastupující tenzi a motivovali ji k vyhledání psychoterapeutické péče. Spolu s ní hledali zdroje podpory v jejím okolí, povzbuzovali v rozvíjení nových zájmů a navazování přátelských kontaktů, ve kterých si zpočátku příliš nevěřila. SadGirl po zvládnutí akutní krize začala docházet do psychoterapie, která jí vyhovuje, a na chat přichází, když nárazově čelí většímu tlaku, v poslední době např. před nadcházející maturitou. 49

Téma

Zkuste se z toho vypsat do e-mailu, odpovíme vám T Psycholog PLD (z důvodu zachování anonymity nezveřejňujeme jméno) Klienti se na nás obracejí prostřednictvím e-mailu [email protected]. Tato forma kontaktu vyhovuje především těm, kteří si potřebují formulaci svého tématu více promyslet a strukturovat a kteří neočekávají okamžitou reakci. Dále ho preferují klienti, pro které je tato písemná forma komunikace dostatečně bezpečná a anonymní či kteří se k interaktivnější formě teprve odhodlávají (e-mail pro ně může být prvním krokem na cestě za odbornou pomocí vůbec). Některým klientům, kteří tíhu svého trápení dosud nesli pouze sami, může přinést úlevu již samotné zformulování a sdílení svých osobních myšlenek a pocitů. Doporučená maximální délka klientova dopisu jsou 3 normostrany (zhruba 800 slov). Pokud je text delší, můžeme odesílatele požádat o jeho zestručnění. Případné přílohy neotvíráme, reagujeme pouze na text e-mailu. Odpovídáme pouze na e-maily psané česky, resp. slovensky. Na odpovědi se podílí nejméně tři pracovníci, aby její konečná verze byla plnohodnotným výsledkem týmové práce. Odpověď v kostce obsahuje shrnutí klientova dopisu, naše doporučení, případně výčet možností, kam se může obrátit. Odpověď zasíláme zpět klientovi na jeho e-mail do 5 pracovních dní (v praxi často i dříve). Nevýhodou e-mailového poradenství může být právě časová prodleva mezi klientovým e-mailem a naší odpovědí a s tím související nízká interaktivita kontaktu (nemůžeme se klienta v reálném čase ihned doptat na případné souvislosti, aby naše doporučení směřovala cíleněji ke klientovým potřebám). Není tak vhodné volit tuto formu komunikace u akutních situací, jejichž řešení nesnese odkladu. 50

E-mailový kontakt bývá obvykle jednorázový, objevují se ale i opakované kontakty, při kterých jde zpravidla o upřesnění situace či požadované formy pomoci. Výjimkou nejsou ani děkovné e-maily. Pro ilustraci je možné uvést následující e-mail: Klientka: Dobrý den, píšu vám proto, protože už jsem v situaci, kdy si sama nedokážu poradit. Nevím, jak dál a co se sebou. Napřed vám zkusím popsat svou situaci. Měla jsem velké potíže se zvládáním učiva na SŠ a musela jsem několikrát vyhledat odbornou pomoc. Až tenhle rok to bylo o dost lepší, zvládla jsem odmaturovat, našla jsem si přítele, dostala se na VŠ. Ale bohužel se všechno zase změnilo, ztratila jsem přátele, VŠ vůbec nezvládám a mám strach, že nedostuduji. Nevím, co mám teď dál dělat, bojím se budoucnosti. Jsem dost daleko od všech, na všechno sama a zdá se mi, že si s nikým tady nerozumím a nikdo nerozumí ani mně. Bojím se příštího roku ve škole, čeká mě spoustu zkoušek a povinností. Nejvíc mě děsí představa, že začínám padat zas tam, kde jsem byla předtím a odkud jsem se tak pracně vyhrabávala, bylo to hodně vyčerpávající a už to nechci znovu podstupovat. Nevíte, co by se dalo dělat? Jestli je možné někam docházet k psychologovi a s někým to vše probírat? Děkuji za odpověď. Jana Odpověď Pražské linky důvěry: Milá Jano, děkujeme za důvěru, se kterou se nám svěřujete a prosíte nás o radu. Ve svém e-mailu píšete o střídání horších

Téma

Pracovnice odpovídá na e-mail

i lepších životních období, souvisejících převážně se studiem. Píšete, že jste ztratila přátele, cítíte se izolovaná a přestáváte zvládat studium. Máte obavy z budoucnosti a z opětovného návratu do období podobného tomu, v jakém jste byla na střední škole. Žádáte nás o radu, zda lze vše probrat s psychologem. Moc si vážíme toho, že jste nám to vše napsala. Je přirozené, že máte obavy, jak se Vaše situace bude v příštím roce vyvíjet. Rádi čteme, že jste v tomto roce mnoho věcí zvládla – odmaturovala jste, našla si přítele, dostala se na vysokou školu. Také jste otevřená možnosti docházet za odborníkem, se kterým byste mohla vše probírat. Domníváme se, že by to skutečně v tuto chvíli pro Vás mohlo být velmi užitečné. Bohužel nepíšete, odkud pocházíte. Obecně ale nejjednodušší způsob, jak najít psychologa či psychoterapeuta, který má smlouvu s Vaší zdravotní pojišťovnou, je obrátit se přímo na tuto zdravotní pojišťovnu – některé pojišťovny mají seznam smluvních lékařů na webových stránkách, jiné Vám potřebné kontakty předají na své infolince (číslo bývá uvedeno

na kartičce pojišťovny či ho lze dohledat na internetu). Také je možno požádat o informaci Vašeho praktického lékaře. Některé VŠ mívají poradnu, kam lze rovněž docházet a konzultovat studijní, osobní i další potíže. Pokud Vám ještě nebylo 26 let, je možné se o pomoc obrátit i na nejbližší pedagogicko-psychologickou poradnu. Pokud jste z Prahy a tuto pomoc potřebujete co nejdříve, můžete navštívit Krizové centrum RIAPS na adrese Chelčického 39, Praha 3, nebo Centrum krizové intervence v areálu Psychiatrické nemocnice v Bohnicích (ulice Ústavní 91, Praha 8). Obě centra jsou v provozu NONSTOP. My Vás rádi vyslechneme a podpoříme na Pražské lince důvěry, která je v nonstop provozu na tel. 222 580 697, nebo prostřednictvím chatu na www.chat-pomoc.cz v jeho provozních hodinách. Samozřejmě můžete opět využít i tento e-mail, nicméně tato komunikace má svá omezení (např. čekání na odpověď až 5 pracovních dnů). Přejeme Vám, abyste našla užitečnou pomoc a aby se Vaše situace brzy obrátila k lepšímu. 51

Kontakty na pracoviště: Korespondenční adresa:

CSSP – Pražská linka důvěry Žilinská 2769/2, 141 00 Praha 4 – Záběhlice (Jde pouze o korespondenční adresu, klient nemůže pracoviště navštívit osobně) Vedoucí pracoviště: Mgr. Jitka Gryga Medřická mobil: 736 469 196 e-mail: [email protected]

Poskytované služby: Nonstop telefonická pomoc na čísle: 222 580 697 E-mailové poradenství: [email protected] (odpovědi do 5 pracovních dní) Chatové poradenství a krizová intervence: www.chat-pomoc.cz (pondělí, čtvrtek, sobota: 15.00–21.00, úterý, středa: 9.00– 21.00) Viola – PLD spolupracuje v rámci služby Viola (práce s násilnými osobami) při intervenčním centru Praha, mimo provozní dobu Violy se klient dovolá na PLD.

Další informace: Web Pražské linky důvěry: http://www.csspraha.cz/24830-prazska-linka-duvery Web projektu Pražské linky důvěry: www.krizova-pomoc.cz Facebook: www.facebook.com/prazska. linka.duvery Korespondenční adresa:

CSSP – Krizové centrum RIAPS Chelčického 39, 130 00 Praha 3 Vedoucí pracoviště: Mgr. Tomáš Holcner, e-mail: [email protected] Telefonní kontakt na pracoviště (neslouží k poskytování telefonické krizové intervence, ale k objednávání klientů): 222 586 768 e-mail: [email protected]

NEWSLETTER

CENTRA SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PRAHA 6–7 / Květen 2016 Vydává Centrum sociálních služeb Praha Redakční rada Ředitel CSSP Mgr. Tomáš Ján, MBA PhDr. Petra Nebesová Mgr. Martina Sládková Mgr. Tomáš Blaha PhDr. Vladimíra Straková Martina Majerová, DiS. Lada Kellnerová PhDr. Marie Šusterová Redakční úprava Redakční úprava: PhDr. Marie Šusterová, kontakt +420 604 231 085 Sídlo: Žilinská 2769/2, 141 00 Praha 4 Fotografie Andrea Černá Grafická úprava Andrea Černá, kontakt + 420 773 563 793 Sídlo: Azalková 1210/17, 102 00 Praha 10 Jazyková redakce Jazyková a stylistická úprava: PhDr. Hana Pelešková

Žilinská 2769/2, 141 00 Praha 4, IČO: 70 87 82 77, číslo účtu 2001 440 007 / 6000 Tel.: +420 296 332 014, příspěvková organizace hlavního města Prahy Centrum sociálních služeb Praha je členem Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR, www.csspraha.cz. Periodikum zaregistrováno na MK ČR dne 19. 5. 2015 pod evidenčním číslem MK ČR E 22140.

Krize a jak ji zvládat... Vážení kolegové, milí čtenáři, CENTRA SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PRAHA

Recommend Documents