www.shpelias.cz
KRÁSENSKO ČP. 76 TZV. ZEMANSKÁ RYCHTA
STAVEBNĚ HISTORICKÝ PRŮZKUM
1
www.shpelias.cz
KRÁSENSKO ČP. 76 TZV. ZEMANSKÁ RYCHTA Standardní nedestruktivní stavebně historický průzkum TEXT, FOTOINVENTÁŘ, OBRAZOVÉ PŘÍLOHY, PLÁNY
Zpracoval, fotografoval a digitalizoval:
PhDr. Jan O. E l i á š
Spolupráce: Bc. Marta Balážiková
Marie Mezlíková
BRNO 2 0 0 1
© PhDr. Jan ELIÁŠ,
2001
Toto v r. 2011 elektronicky publikované dílo je duševním majetkem autora a chrání je jako každé jiné věřejně tiskem publikované originální dílo autorský zákon. Celek ani části díla nesmějí být měněny, šířeny nebo publikovány bez písemného souhlasu autora. Odkazy, vycházející z obsahu díla nebo odvolávající se na něj, musí být řádně označeny náležitou citací a titul uveden v seznamu použité literatury.
2
www.shpelias.cz
OBSAH
Úvodní poznámka .......................................................................... 4
Architektonický rozbor a popis .................................................................. 5 Situace, dispozice.......................................................................... 6 Dvůr ................................................................................................ 7 Průčelí ............................................................................................ 8 Interiéry ........................................................................................ 17
Dějiny a stavební historie .................................... 36 Historický rámec vývoje objektu ................................................................... 36 Stavební historie ............................................................................................ 40
Prameny a edice pramenů ...................................................... 44 Ikonografie, mapy a plány ........................................................... 45 Literatura ...................................................................................... 46
Výčet hodnotných architektonických a konstrukčních detailů........................................ 47 Zhodnocení ........................................................... 49 Obrazové přílohy .................................................. 50 Plány stavebně historického vývoje ................... 59 Plány památkově architektonického hodnocení, ......................................................... 63 Pozn.: Stati Seznam architektonických a stavebně technických závad i Doporučení pro obnovu a rekonstrukci jsou ve webové prezentaci vynechány.
3
www.shpelias.cz
Úvodní poznámka
Elaborát vychází ze stavu zkoumané architektury, v jakém byla r. 2001. Je zpracován v intencích metodiky standardního nedestruktivního stavebně historického průzkumu, kterou v r. 1997 doporučil Státní ústav památkové péče v Praze (Zprávy pam. péče 57/1997, příloha). ... Archivní fond obce Krásensko, dnes ve Státním okresním archivu ve Slavkově, se zachoval v značně fragmentárním rozsahu, jeho materiály pro stavební historii zkoumaného objektu nepřinášejí podstatnější vodítka. Například nejstarší, ačkoliv jinak pečlivě vedený, díl Pamětní knihy obce z první pol. 20. století není ilustrován žádnou fotografií. Možnosti systematického prozkoumání arcibiskupských fondů, relevantních pro éru vrchnostenského dvora, byly podvázány časově limitovaným zadáním objednatele. Bylo tudíž třeba větší důraz položit na vypovídací schopnosti zkoumané architektury samotné, jakož i na kritické vyhodnocení údajů frekventovaných v literatuře vztahující se k místu a předmětu. Při zpracování elaborátu SHP bylo nutné překonat potíže, spojené s jeho neúplným zaměřením (chybí půdorysy sklepů a půdy hlavní budovy), jakož i potíže s pracovním zpřístupňováním interiérů zkoumaného objektu. Památkově architektonické vyhodnocení objektu tím naštěstí nebylo zásadně ovlivněno.
Letecký pohled v r. 2011. Internetový zdroj: Mapy Google. 4
www.shpelias.cz
Architektonický rozbor a popis
SITUACE V AKTUÁLNÍ KATASTRÁLNÍ MAPĚ. Internet. zdroj: CZUK nahlížení do KN. 5
www.shpelias.cz
Situace, dispozice
Na horní, západní straně návsi v sousedství kostela situovaná budova tzv. Zemanské rychty, správněji panského dvora a v 19. stol. již hospody se zemědělským příslušenstvím, představuje šířkovou jednopatrovou, jednotraktovou budovu s pravoúhle připojeným rovněž jednopatrovým a jednotraktovým levým bočním křídlem. Hlavní budova i boční křídlo výškově srovnány oběhem profilované korunní římsy. Střecha na hlavní budově klasicistní mansardová, na bočním křídle novodobá sedlová střecha s nižším hřebenem. Až do poválečných desetiletí byl objekt součástí členitého stavebního souboru, utvářeného na způsob dvorce ze tří stran obemykajícího vnitřní dvůr ze čtvrté strany uzavíraný zahradou s dřevěnou stodolou. Soubor do nynější podoby zredukován naposled rekonstrukcí v 60. letech 20. století. Interiéry přízemí klenuté, patro plochostropé. Hlavní vstup do hospody přiveden z předložené, částečně podsklepené terasy na východě. V dvorních průčelích tři podružné vstupy vedlejší.
6
www.shpelias.cz
Dvůr
Původně po všech stranách hlavní budovou a hospodářskými staveními uzavřený dvůr dnes představuje architektonicky nesrozumitelné neupravené prostranství, navíc postrádající pádné vymezení ohradní zdí jak na západní, tak na severní straně.
7
www.shpelias.cz
Průčelí
Hlavní průčelí hlavní budovy Průčelí obrácené do návsi oboustranně nárožní jednopatrové, uzavřené profilovanou korunní římsou s vůdčím profilem hranolu v profilaci. Horizontálně vrstvené oběhem plastické kordonové římsy, na nárožích armované vždy dvojicí nestupněných bosovaných svislých pásů vyrůstajících z jednoduchého nezdobného štukového soklu. Průčelí v patře ve volném rytmu s mírnou nepravidelností v pravé polovině šestiosé, vertikálně osově symetrické, se vstupem ve třetí ose zprava. Okna i vstup orámovány pravoúhlými vpadlými šambránami nasazenými na pásové podokenní štukové římse. Šambrány i podokenní římsy jsou spekulativním výsledkem rekonstrukční akce z posledních desetiletí. S výjimkou šedě natřeného soklu průčelí monochromní. Omítky po okopání až na holé zdivo patrně s výjimkou plastických říms v celém rozsahu při rekonstrukci vyměněné. Mansardová střecha krytá novou taškou bobrovkou, ve spádu spodní části mansardy tři typové padáčkové sklo plechové vikýře. Okenní výplně vesměs novodobé, vycházející však z klasicistního členění, složené vždy z trojtabulkových dvojkřídel. V restaurační místnosti (ve dvou osách vlevo vstupu) průhledná skla zaměněna za barevné geometrické vitráže s kosočtverečnými terčíky. Průčelí předložena v půdorysu hákovitě uskočená terasa krytá betonovou mazaninou, upravená pro venkovní posezení s tancem. Terasa zabezpečena svařovaným trubkovým zábradlím, do něhož vetknuty stožáry veřejného osvětlení sériové užitkové produkce. Tarasní zdi lomové spárované cementem, ukončené betonovou deskou.
8
www.shpelias.cz
9
www.shpelias.cz
10
www.shpelias.cz Boční severní průčelí hlavní budovy Oboustranně nárožní, stojatě obdélného obrysu s patou vzhledem k terénu mírně vlevo klesající, uzavřené oběhem plastické korunní římsy, nad níž vztyčen lichoběžníkový štít mansardy. Horizontální vrstvení zdůrazňuje oběh plastické kordonové římsy. Nároží armována stejnou nestupněnou bosáží jak předešle. Zopakovány i šambrány a podokenní římsy, jakož i jednoduchý nezdobný sokl. Lichoběžníkový štít zarámován lisenovým rámem a prolomen kruhovými větráky. Při nároží rušivá konzola elektrického visutého vedení a pod ní konzola s tlampačem veřejného rozhlasu. V soklu tři větrací otvory se svařovanou mřížkou, příslušející zřejmě hydrosanačnímu systému z doby rekonstrukce.
11
www.shpelias.cz Zadní průčelí hlavní budovy Průčelí obrácené do prostoru někdejšího dvora s předešlými výškově srovnáno jednou úrovní i oběhem stejně profilované korunní římsy. Horizontální vrstvení zdůrazněno i zde obíhající římsou kordonovou. Průčelí jednopatrové, v patře nepravidelně čtyřosé. Po novodobých úpravách mezi první a druhou osou zleva tři menší okénka hygienického příslušenství, promítající se i do zóny parteru. V parteru dva zadní vstupy. Vpravo druhého vstupu zleva k soklu průčelí přizděna masivní skříň HUP a vpravo ní padákový shoz do sklepa, fungující do doby než bylo zrušeno topení uhlím. Okenní výplně tytéž jak předešle. Dveřní výplně nepozoruhodné, výplň vlevo velkoplošně prosklená. Až k patě průčelí přiléhá zpevněná pojízdná plocha krytá posypem.
12
www.shpelias.cz Jižní boční průčelí hlavní budovy Je zrcadlovým obrazem bočního průčelí protějšího s tím rozdílem, že okno parteru bylo novodobě rozšířeno na okno zdvojené - sdružené. Opakuje se i detailní tvarosloví novodobě pozměněné klasicistní fasády, včetně lichoběžníkového štítu ukončeného dřevěnou profilací oběžné římsy mansardové střechy.
13
www.shpelias.cz Jižní průčelí bočního křídla Průčelí výškově srovnané s korunou hlavní budovy oběhem profilované korunní římsy, nicméně završené nižší sedlovou střechou novodobého původu. V patře průčelí nepravidelně šestiosé, horizontálně vrstvené pokračujícím oběhem kordonové římsy; vymezené vlevo nárožím, vpravo slícované s bokem hlavní budovy. Do osového rozvrhu parteru promítnuto odstupnění terénu. Fasáda novodobá z doby rekonstrukce spekulativně opakuje plastické prvky fasády hlavní budovy včetně pravoúhlých vpadlých šambrán a pásových podokenních říms i dvojice bosovaných pásů na nároží. Okna přízemí zabezpečena novodobými svařovanými mřížemi s volutovými motivy pokleslé výtvarné úrovně. Jednoduchý nezdobný sokl, uplatňující se na hlavní budově zde chybí. Barevnost táž jak předešle.
14
www.shpelias.cz
15
www.shpelias.cz Západní boční průčelí dvorního křídla s výjimkou čtyř čtvercových průduchů v patře a přízemí náležejících k hygienickému příslušenství slepé. Oboustranně nárožní, s týmž novodobě historizujícím detailním tvaroslovím jak předešle, i v tomto případě bez soklu. Od pravého rohu směrem dále k západu patrný z terénu mělce vystupující reliéf odbourané lomové zděné konstrukce někdejší ohradní zdi.
Dvorní průčelí bočního křídla V téže siluetě a hmotovém uspořádání opakuje novodobě historizující fasádu jak předešle s tím, že do parteru promítnuto odstupnění terénu - krajní dvě osy vlevo sníženy (totéž sledujeme na již popsaném průčelí jižním). V patře průčelí s mírnou nepravidelností mezi druhou a třetí osou zleva šestiosé, s týmž detailním tvaroslovím, v přízemí část oken zabezpečena svařovanými pásovými mřížkami, v části oken svařované mříže s naivně historizujícími volutovými motivy jak předešle. Dveřní výplně nezajímavé. Vlevo krajního vstupu zprava na terénu složeny fragmenty pískovcových balustrů čtvercového půdorysu, snad součást zrušeného zábradlí na terase před hlavním průčelím.
16
www.shpelias.cz
Interiéry
Sklep Příčně podsklepena menší část hlavní budovy tak, že většina dispozice sklepa se nachází pod předloženou terasou. Novodobě upravený vstup do sklepa jednak v tarasní zdi terasy na straně návsi, jednak zadním průčelím hlavní budovy novodobě upravenými schody, které doplňuje při patě zadního průčelí zhotovený padák s plechovým dvojkřídlem, někdejší úhelný shoz.. Prostor sklepa pod budovou nově povrchově upraven omítkou v souvislosti se zřízením plynové kotelny, lze tudíž konstatovat toliko tunelovitou prostou omítanou valenou klenbu s patkami na nově prohloubené podlaze, pod kterou se údajně nacházela krasová studna. Pokračování sklepa pod terénem představuje tunelovitý prostor s ležatě eliptickou klenbou, smíšenou, s převahou lomového kamene, nahrubo omítanou; za stlačeným pasem pak pokračuje kratší prostor s téměř segmentovou zřejmě klasicistní nebo poklasicistní valenou klenbou, posazenou na patkách ve vyšší úrovni. Pilíře zdiva v koutech středního prostoru suterénu pod terasou mohou naznačovat existenci starší budovy s mocněji dimenzovanými zdmi, která však byla stržena do základů.
17
www.shpelias.cz
Prostor sklepa pod budovou.
Prostor sklepa pod terasou.
18
www.shpelias.cz
Koutové pilíře ve sklepě pod terasou.
19
www.shpelias.cz Přízemí
Č. 1 Krajní místnost, jíž začíná budova při silnici, vykazuje čtvercový půdorys dodatečně předělený plnou zdí zřejmě v době rekonstrukce v poválečných desetiletích. V téže době k severní zdi do sv. kouta vloženo jednoramenné schodiště s teracco stupni, ve stropě vzepřené sloupkem z masivních jeklů. Vstup v dělící zdi nově orámován štukovým spirálovitě modelovaným portálem. Na zemi rezavě nová hnědá keramická dlažba o čtvercových šablonách. Stropní podhled nový hladký. Okna v nálevkovitých špaletách s přímými překlady a probranými parapety. Okenní výplně s dvojskly novodobé trojtabulkové z doby rekonstrukce, uvnitř rušivé bezpečnostní svařované mříže. Na vnitřní straně vstupu osazena nová rádoby výtvarně pojednaná dvojkřídlá mřížová branka. Dveře do podschodí i ve vstupu představují lacinou současnou truhlářskou práci, stylově zcela nevhodnou. Nynější interiérová úprava všeobecně pokleslé výtvarné úrovně provedena v souvislosti se zřízením bytu.
20
www.shpelias.cz
21
www.shpelias.cz Č. 2 Původně celistvá příčně stlačeně valeně klenutá místnost upravena na hygienické zázemí restauračního provozu tak, že její severní polovina padla za oběť drobným prostůrkům WC a to včetně klenby, která byla nahrazena rovným stropem. Na podlaze položeno lité teracco. Prostůrky WC obloženy velkosériovou sanitární keramikou. Zbývající klenutá část místnosti dále předělena příčkou oddělující prostůrek při hlavním průčelí. Do sousedního mč. 3 prolomen široký nevhodný prostup s přímým překladem.
Č. 3 Vstupní síň do jejíhož západního dílu k dvornímu průčelí bylo vloženo novodobé křivočaré schodiště do patra a za jeho podschodím zřízeny nové jednoramenné schody do sklepa. Z původní půlkruhem valené klenby tak zůstala zachována jen přibližně polovina nad vlastní síní. Omítkový líc zcela novodobý. Klenba pevněji slohově neuchopitelná, hypoteticky barokní nebo i pozdně renesanční. Prvky interiérové výbavy nepozoruhodné. Zábradlí schodiště spíše užitkové ze svařovaných ocelových armatur. Jinak bez zjevných statických vad. Prostup do restauračního sálu č. 4 opět novodobě upravený, širší s přímým překladem osazený proskleným nezajímavým dvojkřídlem.
22
www.shpelias.cz
23
www.shpelias.cz Č. 4 Restaurační místnost představuje přes tři osy rozvinutý sál podélně zaklenutý kombinovanou valenou a plackovou klasicistní klenbou uprostřed s párem vstřícných pětibokých výsečí. Obě placková travé formována na způsob pruské placky poměrně nízkého segmentu. Okna široce nálevkovitá s probranými parapety zaklopenými nově širokou parapetní deskou pod kterou zavěšeny radiátory ÚT. Sokly stěn obloženy latěčkovým táflováním. Na podlaze dlažba z obdélných šablon červenavého mramoru. Průhledná skla nahrazena jednoduchou barevnou do olova zalévanou novodobou vitráží s dělenými kruhovými terčíky.
24
www.shpelias.cz Č. 5 Závěrečný prostor přízemí hlavní budovy vykazuje nad krátce obdélným půdorysem opět kombinovanou valenou klasicistní klenbu s jedním plackovým travé (pruská placka jak předešle). Stejně zformována i východní okenní špaleta, kdežto okenní špaleta do jižního bočního průčelí v novodobé úpravě s přímým překladem, nicméně rovněž nálevkovitá, možná na místě někdejšího sdruženého okna. Na podlaze čtvercové šablony bílého a světle šedého nedvědického (?) mramoru. Sokl stěn obložen rušivým nevhodným latěčkovým táflováním. Jinak jako předešlé prostory bez zjevných statických vad. Vnitřní vstupy vesměs v novodobé úpravě s přímými překlady a nezajímavými výplněmi.
Č. 6 Na polovinu traktu rozložený užší prostor při bočním jižním průčelí zaklenut dvěma klasicistními vyššími plackami mezi pasy, dispozice novodobě narušena přepříčkováním. Okna v autentické klasicistní úpravě s nálevkovitými špaletami segmentovými záklenky a probranými parapety překlopenými novodobě širší parapetní deskou. Na podlaze pestrobarevné mramorové šablony kombinující bílý, šedý a červený kámen. Vstupní špaleta z mč. 5 částečně v autentické klasicistní úpravě, tedy nálevkovitá se segmentovým záklenkem, ze všech vstupů v přízemí vlastně jediná dochovaná v historickém tvaru (vhodná předloha pro rehabilitaci).
25
www.shpelias.cz
26
www.shpelias.cz Č. 7 Postranní vstupní síň novodobě přepříčkovaná na další vedlejší skladovací prostůrek. Zaklenuta klasicistní kombinací valené klenby s pruskou plackou tedy na týž způsob jako předešle popsané mč. 4 a 5 s tím rozdílem, že při dodatečné novodobé úpravě byla vpadlina placky za líc valené klenby zrušena omítanou plentou, v mělkém obrysu je nicméně dosud patrná. Na podlaze betonová rozbitá mazanina. Prvky interiérové výbavy nepozoruhodné, zárubně ocelové. Patka na straně mč. 8 probrána v ose zrušené pruské placky mírně nálevkovitou nikou se stoupajícím záklenkem, patrně odkládací, od počátku slepou.
Č. 8 Západní polovina bočního křídla se od předešlých prostor přízemí odlišuje podstatně vyšší úrovni podlahy (o cca 80 cm), kterýžto rozdíl se vyrovnává dřevěnými užitkovými schůdky kdysi se zábradlíčkem. Místnost čtvercového půdorysu rozložená na šířku celého jednotraktu je zaklenuta třemi travé pruských placek o velmi nízkém segmentu, mezi pasy. Byla novodobě předělena a přepříčkována při zřízení restaurační kuchyně a jejího zázemí. Dispoziční úprava zcela bezohledná ke klenebnímu obrazci. Mocnější dimenze průčelních zdí v této polovině dvorního křídla může naznačovat starší hypoteticky již renesanční původ. Jinak úprava oken v zde standardní klasicistní úpravě se širšími nálevkovitými špaletami a segmentovými stoupajícími záklenky i probranými parapety. Na podlaze velkosériová sanitární keramika, bíle glazovaná sanitární keramika obkládá sokly stěn.
27
www.shpelias.cz
28
www.shpelias.cz Č. 9 Subtilně dimenzované západní průčelí vymezující tuto koncovou místnost zřetelně novodobé z poválečných desetiletí, kdy při rekonstrukci sem byla vložena postranní vstupní síň a provázena drobnými kójemi WC. Na podlaze lité teracco, do jz kouta vloženy částečně křivočaré dvojramenné schody s jednou mezipodestou do patra, rovněž novodobé nepozoruhodné. I zde prvky interiérové úpravy banální typové - ocelové zárubně, převážně hladká jednokřídla.
29
www.shpelias.cz První patro
Č. 101, 102 Plnou neprostupnou příčkou od ostatních prostor oddělená severní část patra hlavní budovy byla v posledních letech upravena k bytovým účelům, s přízemím ji propojují již popsané schody v mč. 1. V mč. 102 trámovému stropu podvlečen nepozoruhodný hladký nový omítaný podhled, totéž zopakováno v západní části mč. 101, kde na východě byl trámový strop přiznán za cenu nevhodného deskového obednění. Na podlaze v obytných místnostech položeny vlysky, v místnostech hygienického příslušenství „mramorovaná“ keramika. V koupelně sériová výbava a velkosériové obklady. Celkově bez zjevných statických vad. Okna v nálevkovitých špaletách s přímými překlady probranými parapety zaklopenými širší novodobou parapetní deskou, pod níž osazeny litinové radiátory ÚT. Místnosti 101 a 102 podlahami v odlišné úrovni, 102 o cca 35 cm níže.
30
www.shpelias.cz Č. 103 a Před poslední bytovou úpravou součást celistvé místnosti č. 101. Rekonstrukce na kulturní dům spojená s vložením křivočarého schodiště do patra z prostoru č. 103a zřídila hlavni podestu, otevřenou do sousedního sálu mč. 103 b širokým prostupem s přímým překladem a čtyřdílnou prosklenou skládanou dveřní výplní nepozoruhodného zpracování. Okenní špalety se segmentovými záklenky a probranými parapety, tedy v klasicistním utváření. Podlaha pod krytem PVC tvrdá, zřejmě betonová. Pod hladkým omítaným stropním podhledem kašírovaný trámový strop v deskovém bednění.
31
www.shpelias.cz Č. 103 b Sálový prostor upravený při rekonstrukci v posledních desetiletích ke kulturně společenským účelům, jako víceúčelový sál (rovněž kinosál). Původním účelem prostoru nicméně byla zřejmě sýpka. Podium na jižní straně náleží k novodobým přídatkům. Záklop trámového stropu zakryt hladkým omítaným podhledem, odkryté zůstaly trámy v užitkovém opracování bez sejmutých hran. Okenní špalety v zde standardní klasicistní úpravě s vyššími segmentovými záklenky a probranými parapety opět překlopenými širšími novodobými parapetními deskami, pod nimiž zavěšeny litinové radiátory ÚT. Na podlaze novodobé vlysky, na podiu palubovka.
32
www.shpelias.cz Č. 104, 105 Subtilní dimenze obvodového zdiva vypovídají o dodatečné nástavbě patra na bočním křídle, jež vykazuje dispozici pamatující na drobné ubytovací prostůrky noclehárenského typu. V závislosti na odstupnění podlahy v přízemí i zde podlaha ve dvou úrovních, s rozdílem cca 60 cm (zvýšení směrem k západu). Okenní špalety téměř rovnoběžné, s přímými překlady a plnými parapety. Prvky interiérové výbavy vesměs typové a velkosériové nepozoruhodné. Stropní podhledy v celém rozsahu hladké. V mč. 105 umístěny kóje WC a hygienického příslušenství i provizorní schodové rameno do slepého prostůrku při západním průčelí. Podlaha ve zvýšené části kombinovaná - lité teracco a vlysky.
33
www.shpelias.cz Půdní podlaží
Půda hlavní budovy Dnešní přístup z půdy bočního křídla zřízen po nástavbě křídla nově vyzděnou vnitřní štítovou zdí. Na podlaze půdy hliněná mazanina. Krov pozdně klasicistní, poměrně subtilní s obvodovými krátčaty, na kratších stranách narážející na cihlami zděné lichoběžníkové štíty s kruhovými průzory. Na severní straně půdy sonda do podlahy odkrývá užitkovou trámovou stropní konstrukci s dodatečným novodobým sololitovým podhledem na řídkém deskovém bednění. Pod hliněnou mazaninou zde jako izolace použita minerální vlna. Totéž zřejmě zopakováno i nad stropem sálu na jižní straně hlavní budovy. Konstrukce pozdně klasicistního krovu kombinovaná vaznicová se stojatými stolicemi. Část prvků místně narušena práchnivinou a dřevokazným hmyzem. Zaznamenán pokus o výměnu části vazáků pomocí přeplátování. Masivní komínový nástavec povrchově upraven omítkou. Krytina - na hustém laťování taška bobrovka, jež při rekonstrukci nahradila dehtovanou lepenku, jíž takřka nepochybně předcházel šindel.
34
www.shpelias.cz Půda bočního křídla Soudobá s novodobou nástavbou patra, krov krokvové konstrukce, na podlaze maltová mazanina. Osvětlení prostřednictvím skleněných tašek - jinak krytina táž jako předešle - taška bobrovka na hustém laťování.
35
www.shpelias.cz
Dějiny a stavební historie
Historický rámec vývoje objektu Krásensko náleží ke kolonizačnímu území jižní části Drahanské vrchoviny, na němž se v osídlovacím dění 13. století angažovali pánové z Holštejna, píšící se po hradu jimi založeném v 70. letech severně poblíž Jedovnic. Před koncem 13. století k holštejnskému zboží patřilo mimo jiné Krásensko („Schonfeld“) i nedaleká osada Schreynern, jež pak zanikla zřejmě už ve 14. století. Po roce 1315 jižní část holštejnského dominia včetně Krásenska se ocitla v držení Čeňka z Lipé, pozdějšího zemského hejtmana, jenž ji i s hradem Holštejnem r. 1349 de jure prodal Vokovi I. ze Sovince. Osada Krásensko se ale již před tím prostřednictvím olomouckého biskupa Jana Volka ocitla v pozemkové výbavě r. 1341 založeného ženského benediktinského kláštera v Pustiměři. Biskup Jan totiž r. 1348 rozmnožil državy kláštera mimo jiné o vesnici „Schonweld“ a také městečko Schreynern (), v 60. letech 20. století lokalizované cca 1,5 km jihovýchodně od Krásenska (E. Černý - Křetínský, Z rané historie Krásenska, Krásensko 650 let, 1998, 5 n.). Podle koncovky názvu Krásensko se usuzuje, že osada už ve středověku na krátko přechodně zanikla. Snad se tak stalo za domácích válek lucemburské sekundogenitury, nebo v době válek husitských. Konkrétní zprávy o tom chybí. Rokem 1390 se nicméně datuje zmínka o Krásensku („Schenfeld“) v souvislosti s tehdejším sporem o obsazení krásenské fary při kostele sv. Vavřince (). Feudální vlastník - pustiměřský klášter benediktinek-, jemuž náleželo Krásensko od poloviny 14. století až do poslední čtvrtiny století 16., jak bylo na klášterních statcích obvyklé, nespravoval své zboží přímo, nýbrž prostřednictvím manů, kteří v 16. století sídlili ve zdejším purkrechtním dvoře. Ti manové, jejichž jména z 16. století známe, vesměs patřili k příslušníkům nižší šlechty. Byli to Jurmanové z
36
www.shpelias.cz Krásenska, poté služebně činní u Žabků z Limberka v Dolních Kounicích a rychle stoupající po společenském žebříčku. Po Jurmanech měli krásenský purkrechtní dvůr rytíři Vavřinec Kopyník z Vejpovic a jeho syn Vít. Konečně v r. 1578 až do své smrti r. 1594 český bratr Kašpar Lukavecký z Lukavice v Čechách (E. Černý - Křetínský, cit dílo, 14). Jmenovitě bratři nedílní Ondřej a Martin Jurmanové z Krásenska obdrželi nobilitační list se znakem - napříč půlený štít s horní polovinou vztyčeného bílého koně - r. 1532. V 50. letech 16. století byl Ondřej Jurman z Krásenska již ve službách pana Buriana Žabky z Limburka na Dolních Kounicích. (J. Pilnáček, Staromoravští rodové 1930, 248. Srv. K. Mlateček, Dějiny Krásenska do počátku třicetileté války, Krásensko 650 let, 1998, 15 n). Po polovině 16. století byl manským držitelem Krásenska opět nedávno v té době nobilitovaný Vavřinec Kopiník z Vejpovic ( nobilitován r. 1552). Ví se, že r. 1561 provdal svou dceru Alžbětu za vladyku Jana Želetavského z nedalekých Jedovnic. R. 1568 pak měl spor s Hanušem Gedeonem z Olešničky a z Kotvrdovic. R. 1569 smrtí Vavřince Kopiníka přešel krásenský dvůr na jeho jediného syna Viléma. Jelikož ten r. 1578 zemřel bezdětný, přivlastnily si pozůstalost jeho sestry Anna, Voršila a Kristýna, které odmítly vydat příslušnou část dědictví dětem zemřelé čtvrté sestry Alžběty Matyášovi a Kateřině. Jejich otec Jan Želetavský proto pohnal zmíněné tři dědičky před zemský soud. Soudní proces pokračoval i po r. 1580 o jeho výsledku však není zpráv. (E. Černý, Křetínský, Pustiměřský klášter a krásenští vladykové I. Vyškovské noviny 22, 1991, 6. Srv. K. Mlateček, Dějiny Krásenska do počátku třicetileté války, in. Krásensko 650 let 15 n.). Všeobecná krize klášterních ústavů v 16. století spojená s rychlým šířením protestantismu neminula ani pustiměřský klášter. Celkový rozvrat v něm dospěl tak daleko, že správu kláštera, aby nebyl rozchvácen, musel převzít sám olomoucký biskup Stanislav Pavlovský. Dne 30. května 1588 císař Rudolf II. rozhodl, aby příjmy z majetku zaniklého kláštera byly používány jezuitskou kolejí v Olomouci, což papež Sixtus V. téhož roku potvrdil. Vzdor tomu olomoucký biskup Stanislav Pavlovský klášterní zboží přičlenil k biskupskému stolnímu statku Vyškov, když jezuitům poskytl roční důchod 500 zl. mor. (L. Hosák, Příspěvky k historickému místopisu Vyškovska, 74 n. Vyškovsko, Vlastivěda moravská, 1965, 406). V majetku olomouckých biskupů pak zůstalo Krásensko až do poloviny 19. století. Posledním manským držitelem purkrechtního dvora v Krásensku byl Kašpar Lukavecký z Lukavice, na jehož znaku byl modrý štít s vydrou se stříbrným ocasem, vyskakující polovinou těla z vody (J. Pilnáček, cit. dílo, 99). Zemřel r. 1594 a jak svědčí dochovaný náhrobník, byl pochován při zdejším farním kostele. Zmiňuje
37
www.shpelias.cz se o něm výslovně listina olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského z 2. května 1596, kterou Krásenským udělil právo odúmrti : „ ... a držíce předešle v tej dědině urozený vladyka Kašpar Lukavecký z Lukavice dvůr purkrechtní a sejdúc také bez dědicův pořádných z tohoto světa, tak jest ten dvůr s jeho příslušenstvím na nás jakožto pána dědičného tej dědiny beze všech prostředkův připadl „ (StOA Vyškov, fond Krásensko, listina ič. 1). Náhrobní kámen s reliéfem zesnulého a jeho znakem je vsazen do boční zdi krásenského kostela, ačkoliv původně olomoucký biskup Stanislav Pavlovský listem z 16. července 1594 zakázal jej jako nekatolíka v kostele pohřbít. (K. Mlateček, cit. dílo 17, 18). Z dědičného purkrechtního dvora, který mu připadl odúmrtí po Kašparu Lukaveckém z Lukavice biskup Pavlovský zřídil zemědělský dvůr obhospodařovaný ve vlastní režii feudálního vlastníka. Obdělávání pozemků dvora a vůbec chod jeho hospodářství biskup Pavlovský napříště zabezpečil poměrně rozsáhlými robotními povinnostmi, ke kterým byli krásenští poddaní zavázání v náhradu za udělení odúmrti r. 1596. V listině se o tom praví : „… a za takovou milost často psaní lidé krásenští nynější i budoucí při jmenovaném dvoře našim krásenským všelijaké roboty dvořské koně i pěší, roly i jiné všelijaké k tomu dvoru přináležející, zorávati, zavláčeti, obilí všelijaké žiti, síci, shrabati, svázati do mandelův, složiti, do dvora svézti, trávy na lukách na sena i na trávy posíci a zpřevraceti, shrabati, do kop složiti a do dvora odnésti i jiné všelijaké roboty, což k tomu dvoru za potřebného bude , vypravovati mají a povinni budou nyní i na časy budoucí.“ (St. OA Vyškov, fond Krásensko, listina ič. 1). Zdá se, že útrapami třicetileté války Krásensko, ležící stranou hlavních cest, ve srovnání s jinými moravskými obcemi zprvu prošlo bez fatálně zničujících škod. K r. 1656 zde bylo osazených 12 selských usedlostí a 8 domků, 1 půllán a 6 domků bez polí bylo pustých (Vyškovsko, 357). V následujících letech se situace ale zhoršila. R. 1675 bylo v Krásensku osazeno 7 pololánů a 4 podsedky i 3 domky bez polí, k 7 starým poustkám přibylo nově pustých 5 půllánů a 1 podsedek (F. Matějek, Lánové rejstříky brněnského kraje z let 1673 - 1675, 1981, 94). V průběhu třicetileté války v Krásensku zanikla fara a farnost byla spravována z Pustiměře, později v 18. století ze Studnic. Samostatná kuracie pak existovala v Krásensku zase od r. 1785. (K. Mlateček, Několik poznámek k církevním poměrům v Krásensku, in Krásensko 650 let, 27). Někdejší purkrechtní, napříště panský dvůr v Krásensku byl v režii a tudíž i přímé správě biskupské vrchnosti provozován po celé 17. století i ve století 18. Roku 1750 byla robotní povinnost krásenských poddaných převážně ke zdejšímu dvoru stanovena tak, že sedláci pololáníci robotovali 3 dny v týdnu se 2 koňmi, čtvrtláníci
38
www.shpelias.cz 3 dny v týdnu pěšky, a chalupníci 1 až 2 dny v týdnu rovněž pěšky. Týkalo se to v obci 4 sedláků, 8 malých sedláků, 9 čtvrtláníků a 1 chalupníka (J. Radimský, M. Trantírek, Tereziánský katastr moravský, 1962, 244). Hospodaření v nepříliš velkém panském dvoře se časem biskupské vrchnosti přestalo vyplácet, proto jeho budovy i část pozemkové výbavy odprodala do tzv. emfyteutického neboli dědičného pachtu. Stalo se tak někdy před rokem 1826, neboť toho roku už byl v stabilním katastru zaznamenán jako držitel objektu hostinský Antonín Gottwald. Zrušením patrimoniálního systému v polovině 19. století byli majitelé hostince a připojeného hospodářství zbaveni jakýchkoliv feudálních závazků. V r. 1867 vyhořel horní konec Krásenska (Müller, cit.dílo, 84).Počátkem 20. století náležel hostinec čp. 76 Josefu Páskovi ml. Konaly se v něm zábavy i akce jinak důležité pro život obce. Například volby obecního zastupitelstva r. 1923 (M. Klučková, Vývoj Krásenska v období první republiky, in Krásensko 650 let, 42 - podle Pamětní knihy obce Krásenska I.). Německá okupace znamenala životní ohrožení obce, neboť v listopadu 1940 bylo rozhodnuto o rozšíření vojenské střelnice u Vyškova a tím i o vystěhování Krásenska. Celkem mělo být vystěhováno 35 obcí a osad, Krásensko bylo začleněno do poslední etapy. Po odkladech bylo definitivní datum vystěhování stanoveno na rok 1944, kdy se také uskutečnilo. Hospodářské stroje a zařízení byly zabavovány už koncem roku 1943. Zabaveno bylo i zařízení z obou zdejších hostinců, tedy i z Páskova hostince čp. 76. K úplnému vystěhování úřady přikročily v rozmezí dubna a poloviny června 1944. Po odchodu obyvatel se v prázdném prostoru obce uskutečnila ostrá dělostřelecká minometná střelba, která měla za následek četné požáry. Z některých domů byly vybudovány vojenské objekty. Z jiných stavení byly vytrhány okna, dveře a podlahy, strhány střechy, rozřezány trámy a použity na topení. Nejvíce poškozen válečnými událostmi byl dolní konec obce, z něhož zbyly prakticky pouze rozvaliny, na horním konci byla nejvíce poškozena farní budova. O rozsahu poškození Páskova hostince se zprávy nezmiňují (S. Němečková Krásensko za druhé světové války, in Krásensko 650 let, 48 n). Znovuosídlování Krásenska začalo hned po skončení války. Rychlý pokrok symbolizuje např.obnovení poštovního úřadu r. 1947. Pro zkoumaný objekt čp. 76 se užíval zavedený tradiční název hostinec U Pásků i po převratu z r. 1948. Konaly se v něm místní slavnosti, mimo jiné májové veselice a slavil se tu například i příchod prvního poválečného lékaře do obce v r. 1950. R. 1951 se zásluhou místní Osvětové besedy v sále hostince U Pásků začalo s promítáním zvukových filmů (V. Pliska, Kulturní a společenský život v obci in Krásensko 650 let, 88).
39
www.shpelias.cz R. 1961 jako podklad pro rekonstrukci objektu vypracoval OSP Vyškov jeho zaměření. Vlastní projekční práce se pak staly studijním úkolem na fakultě architektury VUT v Brně. (Zaměření budovy pro památkovou úpravu , OSP Vyškov, 1961 uloženo in PU v Brně, plánový archiv. V době zpracování SHP nebyla tato plánová dokumentace kvůli stěhování Památkového ústavu k dispozici). Uvádí se, že v 60. letech byla opravena celá budova bývalého horního hostince. V přízemí byly upraveny místnosti pro pohostinství a poštovní úřad s novou automatickou telefonní ústřednou, v patře sál, přísálí a kancelář národního výboru. Zadní křídlo bylo celé (ve skutečnosti jen částečně, pozn. JOE) strženo a vystavěno nové, v přízemí se umístily kuchyň, sklady, sociální zařízení, v patře hostinské pokoje a sociální zařízení. Před budovou byla opravena opěrná zeď a položen betonový taneční parket. Dílo bylo hotovo v r. 1965 a 26. a 27. května předáno veřejnosti (V. Pliska, Budování nového Krásenska in Krásenské 650 let, 78.) Otevření rekonstruovaného kulturního domu čp. 76 v r. 1965 znamenalo zlepšení podmínek pro provoz kina i přesto, že byly promítány filmy pouze formátu 16 mm. Provoz kina byl definitivně ukončen r. 1990 se zrušením Osvětové besedy. Roku 1976 v rámci definitivní úpravy intravilánu bylo urovnáno prostranství v horní části návsi (tamtéž, 79). R. 1988 - 1991 se uskutečnila stavba nových víceúčelových budov, do nichž se v listopadu 1991 přestěhoval obecní úřad a na jaře 1992 pošta (tamtéž, 80 , 81). Tím se uvolnila podstatná část interiérů zkoumané budovy a ta byla posléze s nevalným výsledkem ukvapeně privatizována.
Stavební historie Písemné prameny sice nevylučují možnost existence středověkého objektu na místě zkoumané budovy, avšak analýza jejího stavebního organismu to nepotvrzuje, i když relativně těsná blízkost původem gotického kostela sv. Vavřince se v tomto ohledu jeví jako silná nápověď. V každém případě existoval-li v tomto místě středověký manský dvorec, byl odstraněn do základů a bylo by lze jej potvrdit nebo vyloučit pouze systematickým archeologickým průzkumem. Snad s takovým objektem konstrukčně souvisely jinak stěží interpretovatelné pilíře lomového zdiva dochované v koutech sklepa pod předloženou terasou, ačkoliv sklep sám je podle charakteru valené klenby mladší, hypoteticky nejdříve renesanční.
40
www.shpelias.cz Pravidelná dispozice hlavní budovy a levého dvorního křídla při neexistenci starších než klasicistních architektonických detailů a slohově uchopitelných prvků naznačuje ucelený projekt jednorázové přízemní novostavby hypoteticky renesančního objektu, vykazujícího po obvodu přibližně 110 cm mocné zdivo, vyskytující se částečně i v obvodových zdech dvorního křídla. S jistou pravděpodobností hypoteticky renesanční mohou být také prosté valené klenby jak ve sklepě pod budovou tak pod předloženou terasou, stejně jako prosté valené klenby v přízemních mč. 2 a 3. Pokud je skutečně dnešní budova alespoň v jádru přízemí hypoteticky renesanční, což by mohl s jistotou ukázat toliko hloubkový průzkum, pak lze její stavbu nejpravděpodobněji připsat době olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského, jenž proslul jako agilní renesanční stavebník, a jemuž prokazatelně záleželo na dobrém stavu i chodu nově získaného, napříště režijního vrchnostenského zemědělského dvora v Krásensku. Na rozdíl od slohově nejistých hypoteticky pozdně renesančních začátků vypovídá stavební organismus objektu s jistotou o výrazné přestavbě klasicistní, která překryla starší slohové projevy. Hlavní budova byla zvednuta o zděné patro a její přízemí i přízemí levého dvorního křídla zaklenuty charakteristickými klasicistními plackami mezi pasy, kdežto patro bylo plochostropé. Hlavní budova byla při přestavbě završena dodnes existující mansardovou střechou. O střeše přízemního dvorního křídla se můžeme domnívat, že byla nejspíš sedlová. Po nástavbě patra bylo třeba budovu přefasádovat. Okna a vstupy dostaly slohově charakteristické ještě barokizující šambrány s uchy. Nároží zdůraznily zdvojené bosované pásy. Jak to vidíme ještě na fotografii z 30. let 20. století (viz obraz. příl. elaborátu). K přestavbě došlo v první polovině 19. století zřejmě poté, co se vrchnostenský zemědělský dvůr změnil na hospodu odprodanou do tzv. emfyteutického pachtu. Je takřka jisté, že požár horního konce obce r. 1867 zkoumanou hlavní budovu a křídlo díky relativně izolované poloze hospody v ostatní zástavbě nepostihl, nebo je poškodil jen málo, jelikož i průkazně klasicistní krov hlavní budovy stěží mohl vzniknout později než v polovině 19. století. Půdorysný stav stavebního souboru před přestavbou zachycuje indikační skica stabilního katastru z r. 1826 (MZA Brno, D 9, ič. 1419, sig. 1115, ev. j. 271 - k.ú. Krásensko, 1 : 2880, 1 : 1440, r. 1826. Viz obraz příl. elaborátu.). Zkoumaná budova je podána v rámci členitého areálu, z něhož se do dnešního dne zachovala hlavní vstupní budova a částečně její levé dvorní křídlo. Hlavní budova i zmíněné levé křídlo byly vyzděny z tvrdého materiálu. V hlavní budově se nacházela hospoda, kdežto v křídle byly stáje. Směrem na západ bylo toto křídlo prodlouženo o dřevěný přístavek, zřejmě kůlnu. Menší přístavek stájí či chlévů se nacházel při
41
www.shpelias.cz dvorním průčelí hlavní budovy poblíž jejího severozápadního rohu. Mezi tímto přístavkem a hospodářskou budovou na severní straně dvora se nacházel vjezd do dvora na západní straně ohraničeného ovocným sadem, za kterým stavební soubor končil dřevěnou stodolou. Jen hlavní budova v čele souboru byla jednopatrová. Před ní přibližně v rozsahu dnešní terasy se rozkládala zeleninová či okrasná zahrádka. Mezi levým dvorním křídlem a hřbitovem se nacházelo pole. Vlastníkem budovy byl Antonín Gottwald, hostinský, a nesla konskripční číslo 76, jež jako číslo popisné patří objektu dodnes. Na stavebním obrazu hlavní budovy a levého dvorního křídla se dlouho nic nezměnilo. Úpravu předložené terasy a horního konce návsi, jak přežívaly z 19. století dokumentuje fotopohled pořízený ve 20. letech 20. století (viz obraz. příl. elaborátu). Novodobým stavebním akcím lze pak připsat pravidelnější obestavění zbývajících částí dvora, což vidíme ještě na situačním náčrtu z r. 1958 (viz. obraz. příl. elaborátu). Podle zmíněného situačního náčrtu byla zástavba kolem dvora budovy od stavu v r. 1826 přece jen odlišná. Nadále existovala ve stejném půdorysném rozsahu zachovaná hlavní budova v čele stavebního souboru a levé dvorní křídlo, k němuž v závěru dvora kolmo nabíhala toho času ruinózní stodola zbudovaná z kamenného zdiva. Severní stranu dvora z části uzavíralo pravé dvorní křídlo přistavěné k sz. rohu hlavní budovy a slícované s jejím bočním průčelím. Šlo o jednopatrovou přístavbu provedenou z vepřovic. Do dvora se zřejmě vjíždělo nezastavěným severozápadním koutem. Přízemí hlavní budovy bylo zaklenuté plackami do pasů. Patro bylo plochostropé. Z haly vedly trojramenné schody do patra. Mansardová střecha byla již pokryta bobrovkou. Pod předloženou terasou se nacházely sklepy. V budově byly umístěny úřadovny MNV, kanceláře JZD, kdežto v patře byla sýpka. V jižním dvorním křídle se nacházely kolny a chlévy. Uprostřed západní části dvora byla situována vahadlová studna. K levému dvornímu křídlu směrem k hřbitovu přiléhala ovocná zahrada. Spisy uvádějí, že objekt měl být upraven na kulturní dům obce, s tím, že projekt vypracuje stavební fakulta VUT v Brně (SPÚ Brno, spisy odd. Krásensko, okr. Vyškov). Po druhé světové válce stavební soubor ztratil svoji doplňkovou zemědělsko hospodářskou funkci. Hospodářské budovy kolem dvora přestaly být využívány a při rekonstrukci objektu na kulturní dům v první polovině 60. let byly s výjimkou části levého dvorního křídla zcela odstraněny, kdežto zmíněné dvorní křídlo bylo zřetelně zkráceno, jak o tom mimo jiné vypovídá i jeho tehdy zřízená velmi subtilní boční průčelní zeď. Současně bylo dvorní křídlo zvednuto nástavbou patra a završeno novou sedlovou střechou. Jižní polovina přízemí hlavní budovy a přízemí
42
www.shpelias.cz křídla byly nově vybaveny pro zde již tradiční hostinský provoz, což zejména v klenutých prostorech křídla, kam byla umístěna kuchyně s příslušenstvím, se spojovalo s bezohlednou redispozicí a architektonickou degradací působivých klenutých místností. V patře nad restaurací a výčepem byla dřívější sýpka upravena na víceúčelový společenský sál umožňující i provoz místního kina. Nové patro křídla obsáhlo ubytovací místnosti s hygienickým příslušenstvím. V přízemí a patře severní poloviny hlavní budovy byly umístěny kancelářské prostory. Hlavní budova i křídlo byly jednotně přefasádovány s použitím detailního tvarosloví odvozeného z klasicistní fasády hlavního průčelí budovy. Klasicistní okenní šambrány však nebyly obnoveny, nahradily je jednoduché vpadlé pravoúhle zalomené pásy. Po privatizaci budovy v 90. letech byly před tím uvolněné kancelářské prostory v přízemí a patře hlavní budovy přepracovány na byt soukromého majitele, zařízený banálními, výtvarně pokleslými prvky interiérové výbavy.
43
www.shpelias.cz
Prameny a edice pramenů
StOA Vyškov: Fond Obec Krásensko. Pamětní kniha obce Krásenska I - III., 1921-1990.
Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc: Fond Arcibiskupství Olomouc. Fond Ústřední ředitelství arcibiskupských statků (ÚŘAS) Kroměříž
Státní památkový ústav v Brně: Spisy odd. Krásensko, okr. Vyškov.
Edice: (CDM) Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, VII, 843; XI, 614. Die ältesten Belehnungs - und Lehensgerichtsbücher des Bisthums Olmütz, K. Lechner, 1902.
44
www.shpelias.cz
Ikonografie, mapy a plány
Indikační skica stabilního katastru. (MZA) Moravský zemský archiv Brno, D 9, ič. 1419, sig. 1115, ev. j. 271 - k.ú. Krásensko, 1 : 2880, 1 : 1440, r. 1826. Elaborát zaměření objektu – příprava památkové obnovy. OSP Vyškov, 1961. Plánový archiv Památkového ústavu Brno (kvůli stěhování ústavu materiál tč. nepřístupný).
Náves a hlavní průčelí zkoumané budovy ve 20. letech 20. stol. (r. 1927), kolorované foto; autor K. Bruchélt. Muzeum Vyškovska, Sb. fotografií. Fotopohled na hlavní průčelí budovy v 30. letech 20. stol., autor V. Procházka (podklad pro rehabilitaci). Fotoarchiv Památkového ústavu v Brně i Muzeum Vyškovska, Sb. fotografií.
45
www.shpelias.cz
Literatura
E. Černý - Křetínský , Pustiměřský klášter a krásenští vladykové I., II. Vyškovské noviny 22, 23, Vyškov 1991. L.Hosák, Historický místopis země Moravskoslezské, l938. Týž, Zaniklé osady na Vyškovsku, Zprávy Okresního vlastivědného muzea ve Vyškově, 1957, č. 12. L. Hosák, R. Šrámek, Místní jména na Moravě a ve Slezsku, I. 1970. Krásensko 650 let, sborník prací, 1998. F. Matějek, Lánové rejstříky brněnského kraje z let 1673 - 1675, 1981. F. Müller, Dějiny moravské vesničky, vandalsky zpustošené německými okupanty, 1946. J. Pilnáček, Staromoravští rodové, 1930. M. Trantírek, J. Radimský, Tereziánský katastr moravský , 1962. Vyškovsko, Vlastivěda moravská, 1965. G.Wolny, Die Markgrafschaft Mähren II/l, l836. Týž, Kirchliche Topographie von Mähren II,l856-6l.
46
www.shpelias.cz
Výčet hodnotných
architektonických a konstrukčních detailů
Hlavní průčelí hlavní budovy - profilovaná korunní římsa s vůdčím profilem hranolu v profilaci. Horizontální vrstvení oběhem plastické kordonové římsy; nároží armovaná dvojicí nestupněných bosovaných svislých pásů vyrůstajících z jednoduchého nezdobného štukového soklu. Profilovaná dřevěná oběžná římsa v odstupnění mansardové střechy. - okna i vstup orámované relativně hodnotnými novodobými historizujícími pravoúhlými vpadlými šambránami u oken nasazenými na pásové podokenní štukové římse.
Boční severní a jižní průčelí hlavní budovy - detaily jak shora, navíc lichoběžníkový štít zarámován lisenovým rámem a prolomen kruhovými větráky.
Zadní průčelí hlavní budovy - detaily jak na hlavním průčelí.
Jižní a severní průčelí bočního křídla - novodobě zopakované plastické prvky fasády hlavní budovy, včetně pravoúhlých vpadlých šambrán a pásových podokenních říms i dvojice bosovaných pásů na nároží. - vedle krajního vstupu severního průčelí dvor. křídla na terénu složené fragmenty pískovcových balustrů čtvercového půdorysu, snad součást zrušené barokní
47
www.shpelias.cz balustrády na terase před hlavním průčelím.
Interiéry - všeobecně hrany a podříznutí patek na klenbách všude tam, kde byly provedeny.
48
www.shpelias.cz
Zhodnocení
Někdejší zemědělský dvůr a po té hostinec, vedle kostela nejdůležitější historický objekt v Krásensku, vzdor pronikavé novodobé redukci původně rozsáhlejšího stavebního souboru představuje dispozičně ucelenou hlavní budovu s úhlově připojeným levým křídlem. Jeho důležitost podtrhuje dominance v západním uzávěru k východu mírně svažité návsi, jakož i sousedství kostela sv. Vavřince. V organismu budovy slohově uchopitelná stavební podstata objektu sahá hypoteticky do doby renesance konce 16., resp. počátku 17. stol. s tím, že byl podstatně přestavěn v době klasicismu, což zřejmě v souvislosti s funkční přeměnou hospodářského dvora na hostinec přineslo pronikavé, výtvarně pozoruhodné přeformování celé stavby. Po nivelizující přestavbě na kulturní dům v 60. letech 20. století z hodnotných detailů v popředí stojí klasicistní a novodobě klasicizující fasádní prvky hlavního průčelí. K přednostem objektu dál patří soubor zajímavých interiérů převážně završených klasicistními plackovými klenbami. V neposlední řadě také takřka intaktně dochovaný krov klasicistní mansardové střechy. Předmětný hostinec vzdor degradujícím novodobým zásahům zůstal zajímavou památkou svého druhu, a to památkou nezanedbatelného hodnotového stupně, ba v místních poměrech památkou prvořadou, bez které by historický sídelní i architektonický obraz místa byl nemyslitelný a která tudíž vyžaduje důslednou obnovu a citlivou rekonstrukci odpovídající jejímu poznanému významu. Pohostinské využití objektu je ověřeno jeho historií. Tato náplň, byť v neveřejné podobě, by měla zůstat nosnou funkcí i nadále tak, že přízemí by převážně zůstalo vyhrazeno jídelnímu provozu, kdežto interiéry patra by vedle prostorově náročnějších společných či skupinových akcí (sál) sloužily k ubytování, resp. i trvalému bydlení (správce budovy).
49
www.shpelias.cz
Obrazové přílohy
1, 2) Indikační skica stabilního katastru z r. 1826, 1: 2880, 1: 1440, výřez. MZA Brno, D 9, ič. 1419, sig. 1115, ev.j. 271 3) Situační náčrt k r. 1958 - před rekonstrukcí na kulturní dům. Překresleno na zákjladě spisů SPÚ v Brně. 4) Náves a hlavní průčelí zkoumané budovy ve 20. letech 20. stol. (r. 1927), kolorované foto; autor K. Bruchélt. Muzeum Vyškovska, Sb. fotografií. 5) Fotopohled na hlavní průčelí budovy v 30. letech 20. stol., autor V. Procházka (podklad pro rehabilitaci). Fotoarchiv Památkového ústavu v Brně i Muzeum Vyškovska, Sb. fotografií. 6) Výřez z předešlého fotopohledu, se zvětšenými detaily portálu a šambrán (podklad pro rehabilitaci). 7) Náhrobek Kašpara Lukaveckého z Lukavice, farní kostel. 8) Archivolta zaslepeného gotického portálu na severním boku presbytáře farního kostela (foto J.O.E.).
50
www.shpelias.cz
1) Indikační skica stabilního katastru z r. 1826, 1: 2880, výřez. MZA Brno, D 9, ič. 1419, sig. 1115, ev.j. 271
51
www.shpelias.cz
2) Indikační skica stabilního katastru z r. 1826, místní část 1:1440, výřez. MZA Brno, D 9, ič. 1419, sig. 1115, ev.j. 271
52
www.shpelias.cz
3) Situační náčrt k r. 1958 - před rekonstrukcí na kulturní dům. Překresleno na zákjladě spisů SPÚ v Brně.
53
www.shpelias.cz
4) Náves a hlavní průčelí zkoumané budovy ve 20. letech 20. stol. (r. 1927), kolorované foto; autor K. Bruchélt. Muzeum Vyškovska, Sb. fotografií.
54
www.shpelias.cz
5) Fotopohled na hlavní průčelí budovy v 30. letech 20. stol., autor V. Procházka (podklad pro nynější architektonickou rehabilitaci). Fotoarchiv Památkového ústavu v Brně i Muzeum Vyškovska, Sb. fotografií.
55
www.shpelias.cz
6) Výřez z předešlého fotopohledu, se zvětšenými detaily portálu a šambrán (podklad pro nynější architektonickou rehabilitaci).
56
www.shpelias.cz
7) Náhrobek Kašpara Lukaveckého z Lukavice, farní kostel.
57
www.shpelias.cz
8) Archivolta zaslepeného gotického portálu na severním boku presbytáře farního kostela (foto J.O.E.).
58
www.shpelias.cz
Plány stavebně historického vývoje, 1: 200
59
www.shpelias.cz
60
www.shpelias.cz
61
www.shpelias.cz
62
www.shpelias.cz
Plány památkově architektonického hodnocení, 1: 200
63
www.shpelias.cz
64
www.shpelias.cz
65
www.shpelias.cz
66
