Královský tribunál příspěvek k problematice přesídlování. Kristýna Michalcová

Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav

Královský tribunál – příspěvek k problematice přesídlování moravského úřadu v 17. století (magisterská diplomová práce)

Kristýna Michalcová

Vedoucí práce: doc. PhDr. Tomáš Knoz, PhD.

Brno 2007

Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla všechnu použitou literaturu a prameny.

20. srpna 2007

Osnova I. Úvod........................................................................................................................................ 2 II. Charakteristika pramenů a literatury ..................................................................................... 2 III. Chronologické uspořádání a obecnější rovina tribunálních stěhování................................. 2 III.1 Vytvoření tribunálu ........................................................................................................ 2 III.2 První pobyt v Olomouci v letech 1637-1641 ................................................................. 2 III.2.1 Přenesení tribunálu do Olomouce roku 1637.......................................................... 2 III.2.2 Návrat do Brna na přelomu let 1641/1642 .............................................................. 2 III.3 Snahy Olomouce o návrat zemských úřadů ................................................................... 2 III.4 Stěhování v důsledku vojenského ohrožení ................................................................... 2 III.4.1 Pobyt ve Znojmě roku 1642 .................................................................................... 2 III.4.2 Druhé obležení Brna Švédy roku 1645 ................................................................... 2 III.5 Stěhování v důsledku epidemií moru ............................................................................. 2 III.5.1 Stěhování v letech 1647-1649 ................................................................................. 2 III.5.2 Vídeňský mor 1679-1680........................................................................................ 2 III.5.2.1 Odjezd do Uničova........................................................................................... 2 III.5.2.2 Přenesení do Olomouce.................................................................................... 2 III.5.2.3 Návrat do Brna ................................................................................................. 2 IV. Organizační stránka tribunálních přesunů............................................................................ 2 IV.1 Problematika umísťování úřadu..................................................................................... 2 IV.2 Vyhledávání bytů pro úředníky...................................................................................... 2 IV.3 Otázka přepravy ............................................................................................................. 2 IV.4 Finanční otázky .............................................................................................................. 2 IV.5 Problém dovozu vlastního vína do Brna a zajišťování veřejného pořádku ................... 2 V. Závěr...................................................................................................................................... 2 VI. Seznam pramenů .................................................................................................................. 2 VII. Seznam literatury ................................................................................................................ 2 VIII. Seznam příloh.................................................................................................................... 2

I. Úvod Královský tribunál, čili úřad zemského hejtmanství na Moravě byl zřízen po smrti kardinála Dietrichštejna v prosinci roku 1636 po vzoru rakouských zemských vlád a českého místodržitelství, avšak s menším časovým odstupem z ohledu na kardinála Dietrichštejna, který zastával funkci zemského hejtmana až do své smrti v roce 1636. Od založení tribunálu však už zemský hejtman neměl vykonávat svou funkci jakožto samostatná osoba, ale jako osoba stojící v čele kolektivního úřadu. Tribunálu byla svěřena politická agenda včetně vojenských a kontribučních záležitostí a v neposlední řadě část agendy soudní. Jedním z motivů jeho zřízení bylo totiž omezit moc zemského soudu a tím moc stavů. Jeho zřízení sice vyvolalo odpor, ale ten byl dvorem rázně umlčen. Kromě zemského hejtmana totiž v tribunálu až do roku 1726 nezasedal žádný z nejvyšších zemských úředníků, ale byl osazen školenými byrokraty. Ačkoli již v zakládací instrukci bylo jako místo úřadování tribunálu určeno Brno, úřad se během 17. století z různých příčin několikrát stěhoval. Krátce po svém založení byl na přání zemského hejtmana Julia hraběte Salm-Neuburga přenesen na několik let do Olomouce a v roce 1642 navrácen zpět zároveň s přenesením olomouckých zemských desk, které tak byly sloučeny s brněnskými. V době třicetileté války se potom tribunál stěhoval dvakrát kvůli vojenskému ohrožení Brna Švédy v letech 1642 a 1645–1646. Poslední dvě stěhování se uskutečnila v letech 1647–1649 a 1679–1680 kvůli epidemiím moru, které zasáhly Brno. Všechny tyto přesuny se tedy odehrály v rozmezí let 1637–1680. Během necelých padesáti let od svého založení tak strávil tribunál zhruba 6 let mimo Brno v pěti různých městech, přičemž v jednom z nich pobýval dvakrát. A i v době, po kterou sídlil v Brně, se stěhoval mezi různými domy a paláci, ve kterých úřadoval. Stěhování úřadu tak není v dějinách tribunálu případem ojedinělým ani přehlédnutelným a úředníci museli věnovat nemalou část svého času této otázce. Nicméně tribunál a jeho dějiny zůstávají až na výjimky stranou vědeckého zájmu a danou problematikou se zatím nikdo blíže nezabýval. I množství a kvalita dochovaných materiálů, které se ke sledovanému problému vztahují, se v jednotlivých případech a obdobích značně liší. V závislosti na tom lze jednotlivé přesuny úřadu zkoumat lépe či hůře. Nejlépe zdokumentovány jsou stěhování první a poslední (v letech 1637–1641 a 1679–1680), proto je jim také věnováno nejvíce pozornosti. Jedná se v obou případech o přesun do Olomouce (v druhém případě spojené s krátkým působením v Uničově) a zároveň o nejdelší

4

pobyty úřadu mimo Brno. K ostatním případům je dochováno podstatně méně informací. Kritice pramenů a literatury bude hned po úvodu věnována samostatná kapitola. Práce je tematicky rozdělena do dvou velkých celků. První z nich je zaměřen na problematiku obecnější. Především se snaží události co nejpřesněji datovat, přehledně chronologicky uspořádat a zasadit do širšího kontextu (například souboj Olomouce a Brna o pozici hlavního města Moravy, adaptace zemského domu pro pobyt všech zemských úřadů nebo propojení sledovaného tématu se současnými přesuny úřadu zemských desk). Druhý celek se snaží přiblížit záležitosti spojené s organizačními otázkami, především tedy způsob přepravy, ubytování úředníků a umístění úřadovny, spolupráci jednotlivých úřadů, otázky finanční apod. Díky svému charakteru je první celek kompaktnější, zatímco druhý využívá kusé a často dosti ojedinělé informace, které lze z materiálů získat. První část sleduje každý přesun odděleně v chronologické následnosti, druhá pak odděleně každý sledovaný aspekt ve všech případech, ve kterých jsou k němu zachovány zprávy. Tato práce si klade za cíl vybrat z literatury a dostupných archivních materiálů různé provenience co nejvíce informací vztahujících se k dané problematice. Jak už bylo řečeno, možnosti dosažení vytyčeného cíle jsou značně omezeny kvalitou a množstvím dochovaného materiálu. Závěrem tedy nemůže být vytvoření úplného obrazu dané situace, ale pouze sonda, která může přinést konkrétní, avšak mnohdy jednotlivé a neúplné informace.

5

II. Charakteristika pramenů a literatury Pro dané téma byly použity prameny ze tří archivů. Jednak z Moravského zemského archivu, kde se jsou uloženy materiály tribunálu, dále z archivů dvou měst, se kterými byl tribunál, co se týče otázek přemísťování úřadu, v kontaktu nejvíce, tedy z archivů měst Brna a Olomouce. Z tribunálních pramenů jsou použity císařské instrukce uložené ve fondu C 4 a radní protokoly z fondu C 3. Radní protokoly však nejsou vedeny od počátku úřadování, ale jejich zřízení a vedení bylo nařízeno deklarací z 29. 7. 1638 a od 28. ledna 1639 jsou zachovány prakticky nepřetržitě až do roku 1782.1 „Velmi zběžné, neúhledné písmo přechází […] téměř v nečitelnost, zejména v různých meziřádkových vpiscích; německé a zčásti latinské záznamy (české tu nejsou vůbec), působí pak při interpretaci leckdy značné potíže svou úspornou, heslovitou stylizací.“2 Většinou najdeme jen stručný záznam, že se o dané problematice na zasedání tribunálu jednalo, nikoli však podrobnější informace. Zevrubnost zápisů se ale mění časem i konkrétní situací. Zápisů z posledního sledovaného období je více a celkově jsou podrobnější. Naopak množství obsažených informací se zmenšuje v dobách, kdy se tribunál ocitl v ohrožení apod. Do protokolů se zapisovalo zřejmě přímo při zasedání, ale často jsou zápisy prováděny dodatečně, neúplně, někdy z různých důvodů nejsou některá sezení zapsána vůbec. Bohužel v obdobích, která nás zajímají nejvíce, bývá zapisování do radních protokolů často přerušeno úplně a na delší dobu. Na rozdíl od radních protokolů se nedochovaly pomocné knihy, které byly všechny zničeny. Velmi přínosné jsou i poradní protokoly Brna a Olomouce. Jsou však zachovány jen pro některá ze sledovaných období. V Brně jsou Knihy zápisů o schůzích městské rady zachovány až od roku 1679, v Olomouci pak mají pro sledovanou problematiku význam protokoly z let 1611–1638 a 1674–1683. Zápisy v radních protokolech obou měst jsou svým charakterem hodně podobné protokolům tribunálním. Jsou také často těžko čitelné a psány nezřídka pouze heslovitě. I přesto jsou radní protokoly všech tří institucí pramenem, který poskytuje pro danou problematiku nejvíce informací. 1

Vašků, Vladimír: Studie o správních dějinách a písemnostech moravského královského tribunálu z let 1636–1749. Brno 1969, s. 12.

2

Vašků, Vladimír: Nejstarší radní protokol moravského tribunálu. (K otázce vztahu mezi úředními knihami a aktovým materiálem). SAP XVI, 1966, s. 499.

6

Z pramenů z archivu města Olomouce jsou kromě radních protokolů použity kopiáře odesílaných listů z let 1636–1640, 1640–1652, 1652–1663 a 1672–1682. V brněnském městském archivu se zachovaly dva spisy věnující se přímo sporům Brna a Olomouce o postavení hlavního města Moravy, které s naším tématem také souvisí. První z nich zaznamenává historii Brna především se zřetelem na úlohu hlavního města Moravy, což dokládá odkazy na mnohá privilegia a dokumenty, které to mají potvrzovat. Ty jsou shromážděny v druhém z nich. Jeho autorem je Jiří Čádecký, registrátor a expeditor Tribunálu. Oba byly sepsány krátce po roce 1670.3 Další spis podobného charakteru, z prvních dvou zřejmě vycházející, který spojuje výklad o dějinách Brna s opisy privilegií, je dnes uložen v Moravském zemském archivu.4 Kromě těchto spisů jsou z brněnského městského archivu využity rychtářské knihy dochované pro celé sledované období a některé listiny. Další prameny lze najít i v rodinných archivech, ve kterých jsou zachovány materiály osob, které byly úředníky tribunálu, nebo s ním byli v dané době v bližším kontaktu. Z nich jsou použity materiály z pozůstalosti zemských hejtmanů Julia hraběte Salm-Neuburga, Jana hraběte Rotála (RA Vrbnové), Kryštofa Pavla hraběte Lichtenštejn-Kastelkorna (RA Dietrichštejnové) a Františka hraběte Magnise. Potom jsou použity další materiály z RA Dietrichštejnové. Ze všech těchto rodinných archivů lze však získat spíše kusé informace. I v Cerroniho sbírce jsou obsaženy materiály, které mají přímou souvislost se sledovanou problematikou. Bohužel se prakticky nezachovaly materiály krajských hejtmanství, které by nám mohly poskytnout zajímavé informace ohledně konkrétních záležitostí a problémů při zařizování přesunů úřadů, protože právě krajští hejtmani obstarávali velkou část těchto věcí. „Nezájem dřívějšího i dnešního světa zničil skoro úplně písemné památky o činnosti krajských úřadů […]“5. Dochoval se pouze zbytek registratury přerovského kraje (který však pro naše téma není relevantní) a pomocné knihy kraje hradišťského. Ty by pro nás měly

3

AMB. A 1/3 Sbírka rukopisů, rkp. 7280, 7261.

4

Moravský zemský archiv Brno. G 12 Cerroniho sbírka, inv. č. II/169. Původně byl tento dokument uložen v: AMB. A 1/3 Sbírka rukopisů, rkp. 7243.

5

Radimský, J.: Tribunál 1636–1783, s. 2–3.

7

význam pouze pro roky 1648–1649. Naopak poměrně dobře jsou zachovány spisy centrálních úřadů.6 Pramenná základna je tedy poměrně bohatá. Avšak literatura věnovaná přímo moravskému královskému tribunálu, jak již v úvodu bylo naznačeno, naopak nijak není rozsáhlá. Nejvýznamnějšími jsou dvě práce Jiřího Radimského, z nichž jedna je součástí inventáře k fondu tribunálních normálií v Moravském zemském archivu, druhá je autorovou netištěnou disertací a v podstatě rozšířenou verzí práce prvně jmenované7. Dále se tribunálem zabýval Vladimír Vašků. V jedné ze svých prací se zaměřil obecněji na písemnosti a dějiny instituce, v druhé pak blíže na diplomatický rozbor prvního radního protokolu, který je v této práci také využit. Autorovy závěry se dají v mnohém vztáhnout i na ostatní protokoly. Obě jeho práce jsou proto poměrně cenným rádcem při práci s tribunálními protokoly i dalšími prameny (tribunálními normáliemi či radními protokoly měst). Přímo tribunálem se pak zabývala již jen Věra Kožoušková-Frimlová ve své diplomové práci, která je však spíše výtahem z Radimského za použití některých pramenů. Pro naše téma lze nejvíce informací načerpat nejen z výše zmíněných autorů, zejména z prací Radimského, ale i z některých autorů, kteří se zabývali tématy blízkými. Jedná se v prvé řadě o práci Jaroslava Dřímala o zemském domě v Brně. Jsou zde dosti detailně zaznamenány informace, které souvisí s pobytem tribunálu v zemském domě. Věnuje však poměrně hodně pozornosti i otázce jeho pobytu v jiných brněnských domech i pobytu mimo Brno. Nelze také pominout známou práci Demuthovu o zemských deskách. Z ní lze čerpat informace k tribunálu, pokud stěhování obou úřadů probíhala koordinovaně nebo pokud byl v úzkém kontaktu s úřadem zemských desk a zasahoval do jeho chodu. Dále je použita obecnější literatura vztahující se především k správním a právním dějinám Moravy nebo Brna a v neposlední řadě literatura k některým dílčím otázkám. 6

Tamtéž, s. 2–3.

7

Tato práce se dnes nachází v Ústřední Knihovně Filozofické fakulty v Brně. Původně byla zamýšlena právě jako část inventáře, ale byla nakonec rozšířena a do inventáře byla o deset let později použita jen zkrácená verze.

8

Především práce týkající se topografie Brna a Olomouce, morových epidemií v 17. století, obležení Brna švédy, sporů Olomouce s Brnem o vůdčí pozici na Moravě atd.

9

III. Chronologické uspořádání a obecnější rovina tribunálních stěhování Královský tribunál byl v roce 1636 zřízen s tím, že jeho stálým sídlem bude Brno. Jak uvidíme, situace zdaleka tak jednoduchá nebyla. Tribunál se během 17. století stěhoval celkem pětkrát, avšak ze tří různých důvodů. Prvním byla soukromá iniciativa zemského hejtmana Salma krátce po založení úřadu, druhým vojenské ohrožení Brna Švédy ve 40. letech 17. století a třetím morové epidemie na konci 40. a 70. let téhož století. Každé stěhování bude pojednáno samostatně a důraz bude kladen na přehledné uspořádání tématu a na co nejpřesnější dataci událostí a přiblížení důvodů, které k nim vedly. Bude tedy mimo jiné snahou zasadit události do širšího kontextu, například se jedná o problematiku zániku dvou center státní správy, transformaci nejvyšších zemských úřadů, moravských událostí třicetileté války atd.

III.1 Vytvoření tribunálu Zemským hejtmanem byl až do své smrti v září 1636 kardinál Dietrichštejn. Ten však nesouhlasil s tím, aby byl tento úřad přetvořen v kolektivní orgán, protože by se tím narušily staré zemské pořádky. Z toho důvodu se císař rozhodl přetvořit hejtmanský úřad v orgán kolektivní, kde se zemský hejtman stal jeho předsedou, až po jeho smrti a se zpožděním za ostatními zeměmi habsburského soustátí. Kromě agendy, kterou do té doby zastával zemský hejtman sám (záležitosti politické včetně vojenských a kontribučních), byla tribunálu svěřena i část agendy soudní vyňatá z pravomoci zemského soudu. Vytvoření tohoto královského úřadu nařídil císař z Řezna 10. prosince 1636, jeho zakládací instrukci vydal však až o tři dny později. Již v ní je uvedeno, kam má být tribunál umístěn. Je zde přímo psáno, že tribunál bude usazen ve stanoveném místě, které se pro tento účel uvolní v královském městě Brně: „[…] sondern auch stätigs an einem gewiesen Orth verbleibe, so haben Wir Uns Gnädigst dahin resolvirt, das solches Tribunal in Unserer Königl. Stadt Brünn stätigst gehalten und daselbst geleget werden solle“8. V intimaci adresované Juliu hraběti Salm-Neuburg z 19. prosince 1636 císař oznamuje své rozhodnutí postavit ho prozatím pouze jako správce do čela nově vzniklého úřadu a nařizuje mu, aby ihned po přijetí tohoto listu odcestoval do Brna a tam v zemském domě vyhledal a vyžádal si vhodné radní místnosti, nechal připravit všechny náležitosti, počkal na 8

MZA Brno. C 4 Tribunál – Normalia, sg. 7.

10

příjezd kancléře, radů a sekretáře a dále aby se řídil již vydanou instrukcí. Dále ho informuje, že poslal dopis také brněnské městské radě, která se má postarat nejen o jejich ubytování, ale i o další potřeby. Na všechno má dohlédnout hrabě Salm osobně. Zároveň císař udělil finanční pomoc na přestěhování do Brna a další výdaje pro kancléře (500 zlatých) a sekretáře (150 zlatých).9 Přesto, že nařízení o umístění úřadu v Brně bylo vydáno v polovině prosince, ještě v dopise z 4. ledna 1637 se Salm císaři omlouval, že zatím nestihl zařídit nic potřebného. Současně totiž zasedal zemský soud. Ještě 22. ledna 1637 musel být císařem znovu upomínán, aby podnikl patřičné kroky co nejdříve. O den později byli tribunální úředníci slavnostně instalováni. I přesto však vinou Salmovou začal úřad v zemském domě pracovat až začátkem února 1637.10 V červenci 1637 hrabě Salm z čela úřadu odešel a hejtmanem byl jmenován kníže Maxmilián z Dietrichštejna. Na svůj úřad však rezignoval po poměrně krátkém čase, již 22. října 1637. Poté se do úřadu vrací hrabě Salm, již nikoli jako pouhý správce úřadu, ale coby zemský hejtman. Umístění úřadu v zemském domě v Brně mělo své důvody. Zemský dům na tehdejším Rybném trhu, dnešním Dominikánském náměstí v Brně se podle císařské instrukce hodil pro sídlo tohoto úřadu nejlépe pro svou starobylost a vážnost. Konávaly se zde tradičně zemské soudy a sněmy, proto byl tento dům často nazýván i stavovským domem. Vhodné místnosti zde opatřil Salm, výběr bytů pro veškeré tribunální úřednictvo připadl městské radě. Císař ve své intimaci radě města Brna z téhož data jako Salmovi, tedy z 19. prosince 1636 z Řezna přikazuje, aby pro úředníky tribunálu našli náležité přístřeší, vyzkoušeli je, zaopatřili proti dešti a aby se ujali i vyřizování i dalších, blíže nespecifikovaných záležitostí.11

III.2 První pobyt v Olomouci v letech 1637-1641 Umístění tribunálu bylo citlivým tématem pro obě města, která se dosud o rozhodující státní orgány dělila, tedy Brno a Olomouc. Císařovým rozhodnutím nabývalo převahy Brno 9

Opis tohoto dokumentu se nachází na dvou místech: MZA Brno. G12 Cerroniho sbírka, inv. č. I/27, f. 97–100. Totéž i v: Archiv města Brna. A 1/3 Sbírka rukopisů, rkp. 7261, f. 2–3.

10

Dřímal, Jaroslav: Zemský dům v Brně. Brno 1947, s. 57.

11

Opis dokumentu: MZA Brno. G 12 Cerroniho sbírka, inv. č. I/27, f. 96–7. Také: AMB. A 1/3 Sbírka rukopisů, rkp. 7261, f. 1.

11

nad Olomoucí. Ačkoli si vysloveně přál umístění nově vzniklého úřadu v Brně, pověřený správce úřadu zemského hejtmanství a později zemský hejtman Julius hrabě Salm-Neuburg nejdříve otálel se zřízením tribunálu v Brně a nakonec po asi osmi měsících jeho fungování požádal císaře o přemístění úřadu do Olomouce. O toto přenesení úřadu požádal Salm císaře hned po svém jmenování zemským hejtmanem, tedy ještě v říjnu 1637. V patentu z 27. října téhož roku adresovaném přímo Salmovi reaguje císař na jeho zmíněnou žádost o přeložení úřadu do Olomouce a toto přenesení povoluje. V Olomouci má společně s královským rychtářem a městskou radou najít pohodlné místo, na kterém bude úřad moci být uložen. Také mají dohlédnout na náležité nastěhování celé expedice. Zároveň císař Salmovi nařizuje, aby vše pečlivě zaznamenal, podal mu o tom zprávu a také aby mu dal vědět o všech výdajích s tím spojených, které na něm bude žádat k proplacení.12 Důvody, které měl hrabě Salm pro přestěhování celého úřadu do Olomouce, byly zcela osobního rázu. Především žádal Salm o přestěhování do Olomouce proto, že měl „[…] blíže na své statky a jsa stále churav, překonával značné vzdálenosti do Brna s velkými obtížemi.“13. Julius hrabě Salm-Neuburg byl majitelem panství tovačovského, které se nacházelo nedaleko Olomouce. Také přímo v Olomouci vlastnil nějaké domy, které pak byly roku 1641 zapsány do zemských desk14. Císař si byl vědom charakteru Salmových důvodů pro přenesení úřadu, povolil přeložení do Olomouce údajně „[…] jen ze zvláštní lásky a přízně k Salmovi“15. I v tomto rozhodnutí však byly náznaky případné omezené platnosti, úřad tam měl zůstat pouze do dalšího rozhodnutí.

12


13

Dřímal, J.: Zemský dům, s. 57.

14

MZA Brno. G 314 RA Salm-Neuburgů Velké Opatovice, kart. 1, inv. Č. 8. Zároveň Matějek, František: Moravské zemské desky 1567–1642 III. Kraj Olomoucký. Praha 1953, s. 642–644. Jedná se o tři domy, které se nacházejí na Horním náměstí a později byly stavebně spojeny v jeden celek. Na příloze č. 2 mají č. p. 371 a jsou označeny N1. V jednom z těchto domů sídlila do roku 1640 olomoucká mincovna a Tribunál zde za svého prvního pobytu v Olomouci úřadoval (což bude pojednáno na patřičném místě). O tom nejlépe: Nather, Wilhelm: Die Olmützer Häuserchronik. I. Teil, Olomouc 2005, s. 550.

15

Radimský, J.: Tribunál 1636–1783, s. 17.

12

III.2.1 Přenesení tribunálu do Olomouce roku 1637 Císař tedy přenesení úřadu z Brna do Olomouce povolil reskriptem z 27. října 1637 a tribunál začal s přípravami krátce poté. Již v reakci na Salmův dopis ze 17. listopadu 1637 vyjadřuje císař svou spokojenost nad tím, jak tribunál postoupil se svými přípravami na přestěhování. Jako Olomoucké sídlo tribunálu byl vybrán mincovní dům. Olomoucká městská rada tam podle rozkazu našla prostory vhodné pro umístění tribunálu a postarala se i o byty pro tribunální úředníky. Císař označuje ale mincovní dům jako pouze prozatímní příbytek. Připomíná Salmovi, aby měl na paměti udržení běhu mincovnictví v tomto domě, než bude pro tribunál nalezeno jiné příhodné místo.16 Císař tedy považoval, jak bylo již výše uvedeno, mincovní dům za provizorní řešení. Přítomností nového úřadu v domě nebyl nijak zvlášť nadšen ani rentmistr ani sám zemský hejtman. Proto císař 5. ledna 1638 na žádost Salmovu nařídil umístění do lepších prostor (stále však v mincovním domě), své nařízení opakoval ještě o pět měsíců později a v lednu 1640 musel dokonce urovnávat spor mezi Salmem a rentmistrem. Pro nastěhování nového úřadu však musel být mincovní dům nově upraven a náklady na tyto úpravy měl uhradit hrabě Salm sám jakožto iniciátor celého stěhování, náklady na převoz však měl zaplatit rentmistr. S platbou však nijak nespěchal a tak v lednu 1640 po Salmově rezignaci bylo rozhodnuto, že bývalý hejtman plně uhradí nejen stavební výdaje, ale i stále nezaplacený převoz úřadu.

III.2.2 Návrat do Brna na přelomu let 1641/1642 V Olomouci úřad pobyl několik let. Ale 19. května 1640 byl hrabě Salm zproštěn všech svých funkcí pro podezření ze zneužití úřední moci, neposlušnosti a potlačování stavů a na místo nikoli zemského hejtmana, ale jen správců tohoto úřadu nastoupili tři tehdejší nejvyšší zemští úředníci: nejvyšší podkomoří František hrabě Magnis na Strážnici, nejvyšší

16


13

komorník Kryštof Pavel hrabě Liechtenštejn-Kastelkorn a nejvyšší sudí Jan Rotál na Napajedlech a Rosicích.17 Úřad byl ještě dočasně ponechán v Olomouci, než bylo možno jej později již bez protestů Salmových přenést opět do Brna. Jeho nástupci už neměli osobní zájem na setrvání tribunálu v Olomouci, naopak si cenili spíše polohy Brna na cestě z Prahy do Vídně a v blízkosti Vídně. Císař si také vyžádal v této věci dobrozdání od nejvyšších zemských úředníků, od členů tribunálu a od některých dalších osob a institucí. Většina z nich se vyslovila pro Brno. Přenesen byl tehdy nejen tribunál, ale společně s ním i nově sloučené zemské desky. Přípravy na toto sloučení a přenesení trvaly docela dlouho. Začalo se o tom jednat krátce po přenesení tribunálu do Olomouce. Už 12. října 1638 žádá císař zemský soud o názor, jak by bylo možno desky soustředit v jednom místě a nechat je trvale otevřené. Stanovisko soudu však bylo záporné, tak se císař obrátil 25. dubna 1640 na zemského hejtmana Salma se žádostí o vydání posudku v této otázce. Události se daly do pohybu po odstoupení hraběte Salma. Od 5. ledna 1641 se na základě nové žádosti císaře o dobrozdání tribunálu a také o zjištění názoru přísedících zemského soudu začalo jednat o přenesení tribunálu zpět do Brna. Zemský soud i tribunál doporučili nechat rozhodnutí na příští zasedání zemského sněmu. Tribunál se pak 25. dubna 1641 vyslovil (kromě hraběte Magnise) shodně proti sloučení zemských desk. Uskutečnění přenesení brzdil i odpor města Olomouce, který ještě rostl v souvislosti s projevující se císařovou snahou o sloučení zemských desk a jejich přenesení společně s Tribunálem, což by pro Olomouc znamenalo ztrátu nejdůležitějších úřadů a potažmo celkový pokles významu města, jak se nakonec také skutečně stalo. Navíc pravidelný styk královského tribunálu se zemskými deskami vyžadoval jejich uložení v trvalé vzájemné blízkosti. Významným odpůrcem přenesení obou úřadů do Brna byla i olomoucká kapitula. Ohledně přenesení bylo císaři zasláno prohlášení jak od tribunálu, tak od zemských desk. Zemské desky se k návrhu na přenesení do Brna vyjádřily kladně. Pro Brno se jednoznačně vyslovil jak hrabě Magnis, tak i Lev Vilém Kounic, který ve svém dobrozdání k přenesení úřadů do Brna navrhl jako vhodný pro jejich úřadování opět zemský dům jakožto dobře vystavěný a prostorný. Brno považoval celkově za vhodnější díky své poloze blíž Vídni i Praze, lepší komunikační polohu, přítomnost zemského domu, lepší vodu i vzduch, levnější 17

Literatura se bohužel rozchází v názoru na to, zda byl hrabě Salm ze své funkce odvolán, nebo zda

sám rezignoval.

14

ubytování i všechno ostatní. Hrabě Magnis dokonce poslal brněnské městské radě 23. října 1641 z Vídně gratulační dopis ohledně znovu nastěhování úřadu, kde mu blahopřeje k vítězství nad druhým městem.18 O přestěhování všech nejvyšších zemských úřadů bylo rozhodnuto reskriptem z 8. října 1641, příkaz byl opakován ještě 6. listopadu a naposledy opět 25. listopadu 1641 (v materiálech brněnské městské rady a někdy v literatuře se objevuje i datum 26. listopadu), kdy byl vydán i tištěný česko-německý patent. Císař se rozhodl na základě posouzení všech došlých dobrozdání od nejvyšších úředníků i jiných stavovských osob duchovních i světských, aby byl do Brna co nejdříve přeložen tribunál, zemský soud a olomoucké desky, které zde měly být sloučeny s brněnskými. 19 Sloučené desky, které instrukcí z 2. ledna 1642 nahradil úřad zemských desk, se měly otevřít 6. téhož měsíce roku 1642. Všechny úřady měly být umístěny společně a co nejlépe v zemském domě. Správci úřadu zemského hejtmana měli převézt celou registraturu tam, kde byla původně (na náklady rentovního úřadu) a měli se opět dohodnout s brněnskou městskou radou ohledně bytů. V radních protokolech tribunálu se zpráva o přijetí královského rozhodnutí ohledně přenesení zemských desk, zemského soudu a královského tribunálu objevuje k datu 29. října 1641. Je zde zapsáno, že rozhodnutí bylo přečteno, že si císař přeje přenesení všech daných institucí ještě před dalším sezením soudu a že zároveň bude jednat s Maxmiliánem z Dietrichštejna o využití horního patra jeho domu v Brně, protože v zemském domě není vhodné místo pro všechny spisy královského tribunálu. Písemná komunikace tribunálu s Brnem ohledně přenesení úřadů podle stručných záznamů v protokolu probíhala již od začátku listopadu 1641. Přijetí dalších dvou císařských rozhodnutí v této záležitosti není vůbec zmíněno, objevuje se zde až zpráva o tom, že tribunál poslal v této otázce císaři list 9. prosince 1641. V instrukci z 6. listopadu 1641 císař tribunálu připomíná své minulé rozhodnutí o přenesení úřadů a žádá od nich posudek, který má tribunální přísedící Jan Jakartovský ze 18

Opis dokumentu v: MZA Brno. G 12 Cerroniho sbírka, inv. č. I/27, f. 104. Hrabě Magnis byl v této době zároveň císařským tajným radou a členem císařské dvorské válečné rady. Proto zaujímal mezi čelní místo mezi správci úřadu zemského hejtmanství a jeho názory měly větší váhu.

19

Mnoho konceptů a opisů těchto dobrozdání se dodnes zachovalo i v brněnských archivech, nejvíce však: AMB. A 1/3 Sbírka rukopisů, rkp. 7280.; MZA Brno. G 140 RA Dietrichštejnů Mikulov, kart. 193, inv. Č. 594, f. 15–47.

15

Sudic osobně ještě téhož měsíce do Vídně přinést.20 V radním protokolu o tomto dekretu ani o posudku či Jakartovského cestě do Vídně není zmínka. Stěhování obou úřadů proběhlo koordinovaně pod vedením hraběte LiechtenštejnaKastelkorna a Jana Rotála. Dokládá to již zápis z 12. prosince. Podle záznamů bylo nařízeno nejvyššímu zemskému písaři dostavit se k projednání před oba řečené pány. 13. prosince se hovoří o císařském rozhodnutí v otázce výdajů a ubytování a jakýchsi stížnostech v dané věci.21 Dne 25. listopadu 1641 je datován poslední reskript od císaře, který jako přílohu obsahuje již výše zmíněný česko-německý tištěný patent veřejně ohlašující přenesení královského zemského soudu, zemských desk a královského tribunálu do Brna: „[…] aby již dáleji soudové naši zemští, (kteří posavád jednak v městě Olomouci, jednak zase v městě Brně držáni bývali), stále na jistém místě, kdy se vedle společných desk zemských, i královský náš Tribunál hájiti, a jeden každý bez obtížného a nákladného semotam objíždění, jak v spravedlnosti své, brzkého náležitého fedruňku užíti, tak také pro sebe a budoucí jeho, k dokonalé bezpečnosti přijíti mohl, ustanovené a utvrzené byli. A poněvadž jsme z mnohých znamenitých příčin a důvodův, dadouce sobě o předních, duchovního a světského stavu obyvatelův a přivtělených audův země této, v té příčině prošlá, požádaná dobrá zdání s dostatkem přednesti, k tomu město naše Brno, milostivě obrati ráčili. Tak že dále toliko v témž samém městě našem Brně, jak královský soud náš zemský, tak i Tribunál a dsky zemské, vždycky stálé se zdržovati a hájiti, a teď ve jméno Boží tam začátek, při nejprvnějším příštím soudu zemským svato Tříkrálským, se učiniti; tolikéž již společné dsky zemské v ten čas tam se otevříti; náš královský Tribunál pak i hned tam přenešen a držán býti má; vedle čehož se všichni nedotčení věrní obyvatelové téhož markrabství našeho moravského, obzvláště pak ti, kteříž tak co buď při královském soudu našem zemském, Tribunálu, a neb při týchž dskách zemských, činiti mají, jak spraviti, do města Brna vypravovati, a tam při jedné neb druhé expedici své náležitě říditi jak věděti budou.“22 Dohadování s městskou radou ohledně ubytování úředníků bylo zdlouhavé a komplikované i navzdory císařově apelaci na městskou radu ohledně vstřícnosti v jednání.

20


21

MZA Brno. C 3 Tribunál – Radní protokoly, kniha 1. Tribunální protokoly jsou nefoliované, je proto nutno hledat v nich patřičné záznamy pomocí datace.

22


16

Sporným bodem byla především problematika práva úředníků k dovozu vína do města pro svou potřebu. To bylo císařem povoleno až reskriptem z roku 1650.23 Do Brna se vrátil tribunál se zemskými deskami za velkých oslav a pod záštitou ozbrojenců. V datu přestěhování se mnozí historikové neshodli. Podle Radimského se přestěhování uskutečnilo 30. prosince 1641. Karl Demuth však ve svých Geschichte der Landtaffeln datuje tento převoz na 18. března 1642, popírá údaj z určitého Středovského spisu Apographia Moraviae, kde je uvedeno datum 28. prosince 1641.24 Dále blíže uvádí, že převoz probíhal pod bezprostředním dohledem dvou správců hejtmanství, hraběte LiechtenštejnKastelkorna a hraběte Rotála, a dalších úředníků, pod krytím 30-ti vojáků a následovaly oslavy uspořádané na císařův rozkaz.25 Jaroslav Dřímal uvádí jako časové určení pouze to, že se královský tribunál přestěhoval po 17. prosinci 1641 a že již 2. ledna následujícího roku začal úřadovat v Brně v zemském domě, kde měl vyhrazeny poradní světnice pro stav duchovní a městský. Jeho verzi potvrzují záznamy z radních protokolů tribunálu, ze kterých zřejmě vychází. Záznam z 13. prosince roku 1641 mluví o přijatém rozhodnutí od císaře ohledně přenesení tribunálu do Brna a o problematice výdajů a ubytování, poslední záznam z tohoto roku je datován 16. prosince a týká se korespondence s Olomouckou městskou radou.26 První záznam z roku 1642 je datován 2. ledna a informuje nás o tom, že se úřad přestěhoval a začal jednat v Brně: „Item conclusum Ihr. May. zuberichten das der Tribunal nunmehr nach Brinn angelangt, und man einen anfang der sessionen gemacht, erwahrtenden was Ihr. M. befehlen wollen man sei darob das die registratur in ein ordnungen gebracht, und den Parten satisfaction gegeben werden mögen.“27

23

MZA Brno. C 4 Tribunál – Normalia, sg. 105. Tento problém je podrobněji pojednán v kapitole IV.5.

24

Zemské desky se sice do zemského domu přestěhovaly až 18. března 1642, ale předtím byly kvůli nedostatku vhodných prostor od prosince 1641 umístěny na staré radnici. O tom blíže: Zřídkaveselý, František: Brněnské radnice. Brno 2005, s. 34.

25

Demuth, Karl Joseph: Geschichte der Landtafel in Markgrafthume Mähren. Brünn 1857, s. 203.

26

MZA Brno. C3 Tribunál – Radní protokoly, kniha 1.

27


17

Zpráva tribunálu pro císaře ohledně instalace úřadu v Brně je datována 14. ledna roku 1642. Ještě tentýž den císař odpovídá na jejich zprávu dopisem, ve kterém bere na vědomí přesídlení a slibuje úřadu za věrné služby podporu do budoucna.28 Hned krátce po příjezdu byl úřad nucen řešit praktické otázky spojené s pobytem v Brně. Záznam z 30. ledna se týkal problému výstavby zemského domu a výdajů na ni, začátkem února se jednalo o přijatelnosti cen domů pro zemský soud, který se již také přestěhoval do Brna.29 Císař se tak snažil umístit všechny tři nejvyšší zemské úřady (královský tribunál, zemské desky a zemské soudy) do jednoho místa a co nejvíce je v rámci zefektivnění jejich činnosti sjednotit. Všechny tyto úřady jsou v literatuře také běžně souhrnně označovány jako „Trium regum“. Centralizace daných úřadů však logicky přinášela jeden poměrně velký problém. Tím byla otázka, kam všechny tyto úřady, jejich kanceláře a registratury umístit a v neposlední řadě také, jak zaopatřit byty pro všechny jejich úředníky, a to od zemského hejtmana až po vrátné a sluhy. Stěhování všech zemských úřadů do jediného centra v Brně bylo dokončeno přenesením mincovny z Olomouce do Brna v průběhu čtyřicátých let sedmnáctého století.

III.3 Snahy Olomouce o návrat zemských úřadů Odchod zemských úřadů z Olomouce samozřejmě vyvolal nepříznivé reakce tamní městské rady. Tím, že se odsud odstěhovaly na přelomu let 1641 a 1642 do Brna všechny zemské úřady, poklesl totiž silně její význam. Centrem veškeré zemské správy se tak stalo Brno a Olomouci zůstal pouze prázdný titul hlavního města Moravy, který si však Olomouc i nadále žárlivě střežila. Nezabránil však tomu, aby se dostala na úroveň města spíše provinciálního. S tím se tamní rada samozřejmě nechtěla jen tak spokojit, a tak se v době mezi lety 1642 a 1680 (kdy byl Tribunál kvůli moru přechodně umístěn opět v Olomouci) snažila docílit změny. Poslala tehdy několik stížností císaři. Dvě petice sepsala a odeslala v letech

28

MZA Brno. C4 Tribunál – Normalia, sg. 68.

29

MZA Brno. C 3 Tribunál – Radní protokoly, kniha 2.

18

1653 a 1661. Obě byly zamítnuty. Dále mu, opět bez úspěchu, poslala ještě 26. června 1670 pamětní spis, tzv. „Lydius lapis“.30 Nedlouho po odchodu všech úřadů z Olomouce na přelomu let 1641 a 1642 bylo toto město dobyto švédskými vojsky. Ta zůstala ve městě celých osm let, tedy až do roku 1650. Z tohoto důvodu se město nemohlo snažit o znovuzískání své ztracené pozice hned ve čtyřicátých letech, ale začalo se o navrácení úřadů snažit až po skončení obležení, tedy v letech padesátých. První konkrétní kroky Olomouce jsou patrny v roce 1653. Zachoval se dopis císaři z 24. března roku 1653, kde si městská rada stěžuje na to, že následkem odstěhování královského tribunálu a zemských desk z Olomouce do Brna začátkem roku 1642 významně poklesl obchod a řemesla, byl zastaven další růst města, Olomouc zchudla a musí si pracně ochraňovat svá privilegia, zatímco rada města Brna začala významně vzestupovat a povyšovat. Posílají tedy k císaři prosby v podobě petice, která byla podnícena k obraně města. Oni na rozdíl od Brna upadli do velké devítileté švédské pohromy a přenesení tribunálu zpět by pro ně proto znamenalo značné pozdvižení úrovně.31 V této době se vyslovila pro přenesení úřadu zpátky do Olomouce dokonce i většina tribunálních úředníků (kromě rady Strobelia). Důvodem k tomuto postoji byly neustálé problémy s umístěním úřadu a s nedostatkem vhodných prostor pro úřadování způsobené nemožností využívat stále nedostavěný zemský dům v Brně. Prosba olomoucké rady zřejmě nebyla dostatečně vyslyšena, proto další prosebný dopis posílají již 27. července 1653 a znovu v něm císaře, ještě naléhavěji než v prvním dopise, žádají jak o posouzení jejich žádosti o přemístění úřadů, tak o věnování pozornosti již dříve zaslané petici. Důrazně přitom apelovali na velmi neuspokojivý finanční stav města v dané době.32 Argumenty Olomouce pro navrácení úřadů jsou především ty, že Olomouc je považována za hlavní město a jako takové by měla být centrem zemských úřadů. Dále je sídlem biskupa a univerzity, což by lépe napomohlo komunikaci úřadů světských a duchovních a pro studenty práva by se tak nabízely lepší možnosti. Je zde nejvíce koncentrována šlechta, která se účastní zemských sněmů, město má také dobrou polohu a 30

Hurt, Rudolf: Ke sporu Olomouce s Brnem o primát. In: Historický Místopis střední a severní Moravy. (Vlastivědy střední a severní Moravy, díl II, část druhá.). Přerov 1942, s. 71 – 82.

31

Státní okresní archiv Olomouc. M 1–1 Archiv města Olomouc, sg. 205, f. 27–29.

32

SOkA Olomouc. M 1–1 Archiv města Olomouc, sg. 205, s. 46–47.

19

čistý vzduch, zvýšil by se výnos pivního i vinného tácu a město by se pozvedlo z poválečného úpadku (úbytek měšťanstva, pokles obchodu, pusté domy atd.). Brno bylo prý za svou statečnost ve válce odměněno již dostatečně, dostalo 33 tisíc zlatých, radní byli nobilitováni, měšťané osvobozeni od mýta a bylo jim odpuštěno placení tácu. Nevýhodou Brna je podle nich dále to, že je malé a úzké a je zde špatné bydlení. Naopak Olomouc se nachází ve středu Moravy a je v ní bezpečněji.33 Neúspěch první petice přiměl po čase město k tomu, aby svou snahu opakovalo. Druhou petici zaslala Olomouc císaři v roce 1661. Ani tentokrát se však nedočkala příznivějšího postoje Vídně. Poslední snaha spadá do roku 1670. Tehdy nechala Olomoucká rada sepsat pamětní spis s názvem „Lydius Lapis“. Argumenty, kterými se snažila Olomouc císaře přesvědčit, zůstávají vesměs stejné. I tentokrát však dopadly snahy Olomouce stejně jako v prvních dvou případech. Císař svůj postoj nezměnil a znovu potvrdil umístění úřadů v Brně. Každý z těchto pokusů Olomouce si ovšem vynutil patřičnou reakci ze strany Brna. To samozřejmě nechtělo své čerstvě získané postavení ztratit. „Na podporu svých zájmů si Brňané vydržovali ve Vídni agenta s právnickým vzděláním a hleděli si všemi prostředky zachovat přízeň dvora.“34 Kromě toho mělo Brno ve Vídni i své příznivce, kteří město podporovali. Brněnská městská rada jako reakci na snahy Olomouce nechala vyhotovit hned několik spisů na vlastní obranu. Nejstarším, který je znám, je memoriál městské rady z roku 1656 podepsaný všemi tehdejšími obecními činiteli.35 Ten reaguje na první snahy Olomouce z padesátých let. I pokus Olomouce z roku 1661 si vyžádal zákrok ze strany Brna. Zachovalo se dodnes jen torzo šesti listů, které pojednává o důvodech pro a proti přenesení Tribunálu a pochází z roku 1663.36 33

Hurt, R.: Ke sporu Olomouce s Brnem o primát, s. 79. Brno oponovalo tím, že styk duchovních a světských úřadů nemá takový význam a že většina šlechty sídlící poblíž Olomouce jsou biskupští leníci, tudíž nespadají do kompetence zemských soudů. Argument týkající se čerstvého vzduchu používají ve svůj prospěch obě města.

34

Dřímal, Jaroslav – Peša, Václav: Dějiny města Brna /1. Brno 1968, s. 158.

35

Radimský, J.: Tribunál 1636–1783, s. 62. Radimský uvádí, že tento spis nachází ve sbírce archiválií J. Dosoudila.

36

AMB. A 1/1 Sbírka listin, mandátů a listů, sign. 3533a.

20

Stejně tak reagovala brněnská městská rada i na olomoucký spis „Lydius lapis“. Nechala vytvořit vlastní nedatovaný spis, který měl argumenty Olomouce vyvrátit.37 Je zachován v originále v městském archivu, čítá asi sto sedmdesát hustě popsaných listů a nese titul „Widerlehrung der könig. Stadt Brünn zugegen des Von der könig. Stadt Ollmütz ob intitulirten Lydy Lapidis und behaupten wollenden haubt Stadt.“ Je v něm obšírně rozepsána historie Brna především od založení tribunálu, důvody pro a proti jeho umístění v obou lokalitách atd. Na jeho konci se nachází oslavná báseň na Brno. V městském archivu se však nachází ještě spis další, který má z záhlaví titul „Beylagen zu nebenligender Schrifft des Brunner Magistrat“ a obsahuje přepisy zhruba sedmdesáti listin, které se vztahují k tématu Brna jako hlavního města Moravy a především umístění tribunálu.38 Jeho autorem je Matěj Čádecký, tribunální registrátor a expeditor v letech 1681–1696. Tyto dva spisy tak zřejmě tvoří jediný celek. Spisem jim dosti podobným a z předchozího pravděpodobně vycházejícím je Kronika města Brna. Jedním z jejích autorů je další z tehdejších tribunálních úředníků, rada Košínský. Nejedná se však o klasickou Kroniku. Kromě části o dějinách Brna obsahuje i mnoho opisů dokumentů, privilegií atd.39 Argumenty, které v tomto boji obě strany používaly ve svůj prospěch či v neprospěch strany druhé, se většinou shodují s argumenty, které jsou uváděny v dobrozdáních, která si císař vyžádal od jednotlivých moravských úřadů, institucí a osob světských i duchovních, když chtěl sloučit zemské desky a soustředit úřady na jednom místě. Velký důraz je v nich kladen například na vzdálenost od Vídně a od Prahy, dostupnost a s tím spojený stav komunikací, ceny potravin, bytů, prostorové možnosti pro umístění úřadů, čistota vzduchu a vody, charakter a aktuální stav města, poloha v rámci Moravy atd.40 Žádné z uvedených žádostí Olomouce tedy nebylo vyhověno a Brno si nadále uhájilo své postavení jakožto sídla všech zemských úřadů. Císař pak proti těmto snahám Olomouce rázně zakročil dekretem z 26. července 1670. Zakázal městům dovolávat se u něj dalších

37

AMB. A 1/3 Sbírka rukopisů, rkp. 7280.

38


39

MZA Brno. G 12 Cerroniho sbírka, inv. č. II/169.

40

Poměrně velký celek, který obsahuje mnoho takových dobrozdání v: MZA Brno. RA Dietrichštejnů Mikulov, kart. 193, inv. č. 594. V literatuře jsou dále známa dobrozdání Lva Viléma z Kounic a Františka Magnise.

21

rozhodnutí. Zemské úřady tak zůstaly soustředěny i nadále v Brně a Olomouc přerušila na čas své pokusy o změnu stavu. Ke krátkému oživení snah Olomouce došlo, když zde v letech 1679–1680 tribunál přechodně sídlil kvůli morové epidemii, která se v Brně rozšířila. Nenarazili však, na rozdíl od roku 1653, na patřičný ohlas u úředníků tribunálu, kteří si sami přáli návrat zpět do Brna. Včasný zásah brněnské městské rady, která vyslala v únoru 1680 do Vídně svého městského syndika, způsobil, že Olomouci opět nebylo vyhověno.41 Zároveň císař opakoval své nařízení, aby se strany nedovolávaly jeho rozhodnutí, protože závisí pouze na jeho vlastní vůli, kam který úřad umístí.42 Jeho rozhodnutí opakovala o měsíc později 22. března 1680 ještě česká dvorská kancelář. Olomouci byl učiněn pouze jediný ústupek. Bylo jí ponecháno výhradní právo používat titul „hlavního města Moravy“. Brno bylo i nadále označováno pouze jako „královské město“. Tohle nařízení bylo Brnem respektováno celých dvacet let až do roku 1700, kdy začalo tento titul samovolně používat. Olomoucká stížnost císaři však byla úspěšná a rozhodnutím z roku 1703 jí tato výsada zůstala. Titul hlavního města smělo Brno používat až od roku 1782.43

III.4 Stěhování v důsledku vojenského ohrožení Dalším důvodem pro stěhování tribunálu bylo ohrožení Brna válečnými událostmi. Stalo se tak dvakrát, v obou případech v první polovině 40. let 17. století. Tribunál, resp. tribunál společně s úřadem zemských desk, utíkal v obou případech před švédskými vojsky, která se na Moravě v této době pohybovala a přímo ohrožovala Brno. Poprvé se tak stalo v roce 1642, krátce po návratu z Olomouce. Úřad tehdy sídlil v době od června do listopadu ve Znojmě. Podruhé uprchl v roce 1645 pouze zemský hejtman s částí úřednictva a registraturou, ale nikoli celý úřad jako takový.

41

AMB. A 1/3 Sbírka rukopisů, rkp. 7261, f. 52–53. Je tu zaznamenána i informace, že syndikus dostával na úhradu cestovních nákladů (cestoval společně se svým sluhou) 5 zlatých rýnských denně.

42


43

Hurt, R.: Ke sporu Olomouce s Brnem o primát, s. 80.

22

V roce 1645 se útěk úředníků z Brna kryje časově s obdobím druhého švédského obležení Brna. Neplatí to však v případě prvním. Švédové poprvé obléhali Brno v roce 1643. Tehdy však trvalo obležení velmi krátce a podle všeho při něm úřady v Brně zůstaly. Nezachovalo se totiž nic, co by na útěk tribunálu roku 1643 ukazovalo. Navíc švédská vojska se tehdy přiblížila k Brnu nečekaně rychle, takže úřady neměly k útěku ani příliš času. Naopak v roce 1642 se Brňané skutečně cítili ohroženi, i když se tehdy švédské vojsko Brnu nakonec vyhnulo. Brnu se v této době, na rozdíl od Olomouce, ve které se Švédi usídlili až do roku 1650, podařilo i přes značné ztráty na majetku v obou případech ubránit. Získalo za to četné výsady, finanční výpomoc ze zemské berně a jiné úlevy. K problematice stěhování v tomto období se zachovalo podstatně méně pramenů, než v ostatních případech. Někdy lze události dokonce jen velmi těžko přesněji datovat. Souvisí to zjevně s rychlostí, s jakou byl úřad sbalen a odvezen a s celkovým charakterem situace v době nepřátelského ohrožení, kdy se většina záznamů týká vojenských záležitostí.

III.4.1 Pobyt ve Znojmě roku 1642 Při zprávě o dobytí Olomouce Švédy využili Brňané usnesení zemského sněmu z 23. ledna 1640, které přikazovalo nejvyšším zemským úředníkům, aby v případě ohrožení opatřili své úřady, jak nejlépe uznají za vhodné. Úředníci tedy sbalili registraturu hejtmanství i zemské desky a společně s tím vším opustili Brno 12. června 1642. Svůj odjezd z města oznámili do Vídně císaři s tím, že je jejich úmyslem pokračovat dále do rakouské Kremže. Císař jim však hned další den, 13. června 1642, z Vídně nařídil, aby zůstali na Moravě, konkrétně ve Znojmě a nepokračovali ve svém záměru dojít až za hranice do Kremže a naopak, aby se na Moravě starali s maximálním úsilím o obranu své země. Na jejich ochranu bylo z Vídně vysláno celkem 500 císařských rakouských pěšáků, které císař odeslal do Znojma. Do instrukce je dále ještě vložen list dávající pokyny k dalším vojenským akcím na Moravě.44 Útěk úřadů zřejmě nebyl neodůvodněný. Brno se v červnu roku 1642 skutečně připravovalo na obranu města proti nepřátelským vojskům pohybujícím se v okolí, jak

44


23

vyplývá z dopisu brněnského královského rychtáře Demeteria Reicha z Reichenau zemskému hejtmanovi z 17. června 1642.45 Tribunál tedy poslechl císařský rozkaz a setrval na místě. Rozkaz k návratu zpět do Brna vydal císař 1. srpna 1642 s odůvodněním, že k nim přitáhlo vojsko a tribunál se má i s deskami vrátit do Brna a tam vyřešit otázku proviantu.46 Radimský datuje návrat úřadu již k 1. srpnu, tedy k datu, kdy bylo vydáno císařské nařízení k návratu.47 Podle zápisů radního protokolu je však zřejmé, že tribunál císařův rozkaz neuposlechl ihned. Začal sice již v srpnu vyjednávat s městskou radou kvůli opětnému ubytování úředníků, posledním zápisem ze Znojma je však až záznam datovaný 16. listopadu 1642, ve kterém se uvádí, že další setrvání ve městě již není nutné. Další zápis je datován 19. listopadu a pochází již zřejmě z Brna. V zápisech z této doby není mnoho zmínek o stěhování úřadu, týkají se pochopitelně převážně vojenských záležitostí.48 Demuth však podává informaci, že pobyt obou úřadů ve Znojmě trval jen do 12. září 1642.49 Je však možné, že vztáhl na oba úřady fakt, který platil pouze pro zemské desky. Znamenalo by to, že úřady do Znojma odjely sice společně, ale zpět se vrátily nejdříve zemské desky a až dva měsíce po nic teprve tribunál. Tentýž údaj od něj přebírá i Dřímal ve své práci o zemském domě.50 Protože po návratu úřadu do Brna nebyla situace s umístěním úřadu o nic lepší než předtím, začal úřad sám vyhledávat lepší možnosti. V instrukci z 24. listopadu 1643 reaguje císař na dopis od tribunálu ohledně potřeby lepšího ubytování. Tribunál se vyslovil pro umístění v domě knížete Dietrichštejna. Císař sice vyjadřuje své pochybnosti ohledně tohoto záměru, ale rozhodnutí nechává plně na tribunálu a jeho vlastním jednání s Dietrichštejnem. Připomíná však úřadu, aby pro toto jednání neutrpěla jeho práce.51

45

AMB. A 1/1 Sbírka listin, sg. 3261. Píše se zde, že Brno se připravuje na odražení nepřátelského útoku a žádá o vojenskou posilu.

46


47

Radimský, J.: Tribunál 1636–1783, s. 36–37. Soudí tak zřejmě pouze na základě informací ze sbírky normálií, nikoli z radních protokolů.

48


49

Demuth, K. J.: Geschichte der Landtafel, s. 232.

50


51


24

III.4.2 Druhé obležení Brna Švédy roku 1645 Druhý útěk tribunálu z Brna kvůli válečným událostem spadá do roku 1645. Přípravy na obležení zároveň s opevňováním hradeb začaly v Brně již v březnu, švédský útok byl však zahájen 3. května a trval do 23. srpna téhož roku. Brno se mu ubránilo a za to se mu dostalo od císaře bohaté odměny. Například byla vylepšena pečeť, členové městské rady byli povýšeni do šlechtického stavu, město získalo finanční úlevy atd. Ještě před obležením Brna Švédy odjel zemský hejtman tentokrát pouze s větší částí zemských úředníků, nikoli s celým úřadem, protože za odjezd celého úřadu před třemi lety byl císařem napomenut. Pouze registraturu dal celou pod dohledem registrátora zemských desk převézt do Vídně. Vrácena zpět do Brna byla až po odtažení Švédů a po návratu úředníků. V tomto případě však nemůžeme události lépe datovat ze záznamů tribunálních radních protokolů. Ty jsou vedeny souvisle pouze do 7. března 1645 a není zde žádná zmínka o tom, že by se měl úřad v nejbližší době stěhovat. Zápisy jsou pak přerušeny až do 2. června následujícího roku. Pauza trvá tedy více jak rok. A právě do ní spadá švédské obležení Brna, tedy období od května do srpna roku 1645. Tribunál tedy odcestoval nejdříve 7. března, avšak nejpozději 10. téhož měsíce. Vyplývá tak z dopisu brněnské městské rady zemskému hejtmanovi z 12. března.52 Tuto informaci nám potvrzuje i zachovaný opis dopisu císaře brněnskému krajskému hejtmanovi z 22. března 1645. Císař mu nařizuje, aby zůstal v Brně, spolupracoval s tamní vojenskou posádkou a pomáhal při obraně Brna. Zároveň zde píše, že zemskému hejtmanovi a ostatním nejvyšším zemským úředníkům nařídí vypravit se zpět do Brna.53 „V Brně byli všichni přestrašeni a vyšší stavové, duchovenstvo a nejvyšší úředníci hledali spásu v překotném odjezdu.“54 Z Brna utekla tedy většina zemských úředníků, ale nejen jich. Ačkoli podle některých údajů zůstala v Brně část tribunálních úředníků, podle jiných na místě zůstal pouze kancléř tribunálu Jan Mencl z Kolsdorfu. Ten však zůstal zřejmě

52

AMB. A 1/1 Sbírka listin, sg. 3321.

53

AMB. A 1/3 Sbírka rukopisů, rkp. 7261, f. 14.

54

Dřímal, J. – Peša, V.: Dějiny Brna, s. 155.

25

především kvůli svému vysokému věku.55 „Jen s námahou se podařilo městské radě udržet energického, schopného a statečného hejtmana brněnského kraje Zikmunda Ferdinanda Saka z Bohuňovic, jenž si získal o město velké zásluhy již za prvního obležení a těšil se plné důvěře radnice.“56 Krajský hejtman se velkou měrou zasloužil o úspěch brněnské obrany i tentokrát. V žádném z pramenů ani v literatuře však není explicitně uvedeno, kam přesně úředníci odcestovali. Na základě korespondence s městskou radou se dá soudit pouze tolik, že byl zemský hejtman ve velmi dobrém spojení s císařským dvorem.57 Zda se tribunál, nebo alespoň zemský hejtman, nacházel ve Vídni nebo jinde však z této korespondence neplyne. Také je třeba brát v úvahu možnost, že tribunál přerušil svou činnost a jednotliví úředníci odjeli na své statky, pokud je měli, aby mohli na své majetky dohlédnout. Úředníci a registratura tedy z Brna odjeli v průběhu, nebo spíše na začátku března 1645. Není však zřejmé, kdy se úředníci vrátili zpět do Brna. Protokol nám totiž nenabízí žádné vysvětlení, proč se do něj začalo opět zapisovat až deset měsíců po skončení obléhání. Žádné bližší údaje nenabízí ani literatura. Císařův příkaz k okamžitému návratu zpět tak zřejmě opět nebyl uposlechnut. Vrátili se však nejpozději koncem ledna 1646, jak plyne z dopisů císaře zemskému hejtmanovi.58 I navzdory tomu, že druhé obležení Brna je téma, které je v literatuře velmi dobře zpracováno, o situaci kolem tribunálu se informace takřka nedochovaly. Žádné materiály blíže popisující toto stěhování se zřejmě nezachovaly ani v radních protokolech, ani ve sbírce tribunálních normálií nebo jinde. Nelze z použitých materiálů dokonce zjistit, zda tribunál v této době úřadoval či nikoli, jak dlouhá byla tato pauza, nebo jestli pobývali všichni úředníci celou dobu na jednom místě.

55

Radimský, J.: Tribunál 1636–1873, s. 61. Také: Trautenberg, Gustav: Chronik der Landeshauptstadt Brünn. III. Band (Von Karl V. bis Ende des 17. Jahrhundert.). Brünn 1896, s. 195.

56

Dřímal, J. – Peša, V.: Dějiny Brna, s. 155.

57

AMB. A 1/1 Sbírka listin, sg. 3321, 3327, 3329.

58

AMB. A 1/1 Sbírka listin, sg. 3425–7.

26

III.5 Stěhování v důsledku epidemií moru V sedmnáctém století se u nás mory neobjevovaly zřídka a v první polovině století navíc k jejich rozšíření v mnohém přispěly válečné události. V této době se mor nevyhnul ani Brnu. Kromě toho, že jej slabě zasáhl v roce 1643, což se ovšem na chodu tribunálu neprojevilo, ozval se znovu v letech 1647–1649.59 Tehdy se úřad z tohoto důvodu stěhoval do Hradiště. Daleko silněji se však mor rozšířil na našem území v roce 1679 a trval až dlouho do roku 1680. Do našich zemí se přenesl z Vídně, proto bývá často označován jako tzv. „vídeňský mor“. Velmi silně bylo postiženo kromě jiných měst i Brno, proto jej tribunál tehdy opustil na celý rok. K tomuto poslednímu stěhování našeho úřadu se také zachovalo nejvíce materiálu, který nám podává často poměrně podrobné informace o jeho průběhu a okolnostech.

III.5.1 Stěhování v letech 1647-1649 Jiří Radimský ve své disertaci o tribunálu z roku 1946 podává informaci, že se královský tribunál stěhoval na přelomu let 1647/1648 nakrátko do Židlochovic. Důvodem byl podle něj tehdy mor, který však v této době nebyl zdaleka tak silný jako později v letech 1679/80. V inventáři k fondu C4 v exkurzu o dějinách tribunálu z roku 1656 však už Radimský tuto informaci neopakuje, ale zato se tam objevuje informace, která tomu částečně odporuje. V Brně „navíc vypukl v r. 1648 mor, který kosil denně několik desítek lidí […]“.60 Morovou epidemii v této práci klade až do roku 1648, nikoli o rok dříve. Zdá se tedy, že své předchozí tvrzení poněkud koriguje. V radních protokolech ani ve sbírce normálií tribunálu se k případnému přesunu v letech 1647/1648 žádné příslušné dokumenty, pokud nějaké vůbec existovaly, nenacházejí. Radimský uvádí jako zdroj své informace materiál z fondu Vrchního zemského soudu. Tento materiál je však dnes kvůli jistým zmatkům v uspořádanosti dotčeného fondu prakticky

59

Remeš, M.: Dávnověké epidemie na Moravě a ve Slezsku. Olomouc 1949, s. 9–10.

60

Radimský, Jiří: C4. Tribunál. Sbírka normálií z let 1628 – 1782. Inventář. Brno 1656, s. x35.

27

nedosažitelný.61 Nelze tedy Radimského zdroj prověřit. Všechny ostatní dokumenty o této události mlčí. Při prozkoumání radních protokolů se v nich tedy pro rok 1647 neobjevuje žádná zmínka o stěhování úřadu ani o úřadování jinde než v Brně. První zmínka o infekci je zaznamenána k 12. listopadu 1647 a poslední zápis z toho roku je datován o měsíc později, 12. prosince. Poté se až do konce roku podle záznamů neúřadovalo. Vzhledem k tomu, že v jiných letech úřadoval tribunál podle vlastních záznamů až do konce prosince, je přerušení úřadování již před polovinou měsíce minimálně neobvyklé. Není tu opět ani zmínka o stěhování a první zápis ze 7. ledna roku 1648 je výslovně umístěn do Brna. Nelze tedy přímo vyloučit, že tribunál úřadoval v Židlochovicích. Musel se tam nacházet maximálně od poloviny prosince do začátku ledna. Více jak třítýdenní mezera mezi zápisy je dosti neobvyklá a mohla by tomu nasvědčovat. Může však být způsobena pouze nepřítomností německého registrátora, který sezení do protokolů zapisoval. Také je možné, že zde tribunál úřadoval již předtím. V zápisech před touto pauzou není žádná změna působiště sice zaznamenána, ale zároveň nelze spoléhat, že by zapsána byla v případě, že by k ní skutečně došlo. Takto se totiž prokazatelně stalo o rok později.62 Změna místa působiště se sice v protokolech většinou označovala, ale nelze na to zcela spoléhat. Naopak v prvním zápise z nového roku místo uvedeno je, ale nemusí to nijak souviset se změnou místa působení, protože na začátku každého roku se tak dělo běžně. Pro pobyt tribunálu v Židlochovicích na přelomu let 1647/1648 tedy nejsou dostupné žádné konkrétní záznamy, které by Radimského tvrzení vyvracely či potvrzovaly. Zdá se však pravděpodobnější, že tribunál v Židlochovicích nikdy nepobýval. Navíc v Židlochovicích pobývali až do roku 1647 Švédové.63 Zato je ale zaznamenáno, že o rok později, současně s pobytem tribunálu v Hradišti, sídlil v Židlochovicích úřad zemských desk. Vyplývá tak například z radních protokolů tribunálu, kde je k 24. listopadu 1648 záznam, podle kterého bylo deskám nařízeno, aby se do Židlochovic odebraly: „Insinuet Tabulis daß die h. landundterofficier sich nach Seelowicz Verfueg, Undt aldort Ihre negotie handlen sollen.“64 Zemské desky pak v roce 1648

61

MZA Brno. G 6 Listiny vrchního zemského soudu Brno, sign. I/48.

62

Přemístění úřadu do Hradiště nebylo v protokolu zaznamenáno.

63

Trautenberg, G.: Chronik der Landeshauptstadt Brünn, s. 207. Zámek v Židlochovicích byl Švédy

obsazen v letech 1645–1647 a byl značně poškozen. 64


28

v Židlochovicích skutečně úřadovaly.65 Bylo by tedy možno Radimského tvrzení přičíst tomu, že zaměnil oba úřady a posunul události o rok. V radním protokolu tribunálu se nám však nachází jiný záznam, který Radimský v žádné ze svých prací vůbec neuvádí.66 Roku 1648 se úřadovalo až do posledního prosince. První zápis z roku 1649, 4. ledna je však výslovně umístěn do Hradiště. Bez určení změny místa pak zápisy plynule pokračují do 11. února, kdy následuje asi dvoutýdenní pauza, po které se zasedání koná 26. února již v Brně. Zřejmě během těchto dvou týdnů se tribunál vrátil zpět. Pobyt tribunálu v Hradišti v této době dokládá i dochovaný opis listu rady Hradiště radě města Brna. Z něho jasně plyne, že v lednu roku 1649 byl tribunál i s tehdejším zemským hejtmanem hrabětem Rotálem přítomen ve městě a úřadoval tam.67 Tribunál se však nenacházel v Hradišti až od ledna, jak je v protokolu zapsáno, ale přestěhoval se tam zřejmě v době, kdy nebyly po smrti zemského hejtmana hraběte Liechtenštejn-Kastelkorna vedeny zápisy, tedy mezi 3. zářím a 24. listopadem, čili již od jmenování Rotála a obnovení úřadování. Hradiště je sice výslovně uvedeno až v prvním zápise z nového roku, ale tato skutečnost by se mohla přičíst pouze tradičně slavnostnímu charakteru počátečního lednového zápisu. V zápisech z listopadových zasedání změněné místo úřadování pouze nebylo nadepsáno. Z obsahu těchto záznamů, například ze zápisu z 26. listopadu, 11. a 31. prosince, je však zřejmé, že se tribunál nacházel v Hradišti již tehdy. Potvrzuje to i Trautenbergem vydaná Chronik der Landeshauptstadt Brünn, podle které mor v Brně značně zesílil v září 1648 a Tribunál proto odjel již 22. září. Pominul pak v polovině února, proto se tam tribunál mohl vrátit již mezi 11. a 26. únorem 1649.68 V dostupné literatuře se však nenacházejí o této změně působiště tribunálu žádné zprávy. Bližší informace nenacházíme však ani v materiálech tribunálu, ani v materiálech brněnské městské rady. Více by snad napověděly materiály města Hradiště, pokud jsou zachovány. Nabízí se také otázka, proč se tribunál stěhoval právě do Hradiště. Zemský hejtman a zároveň předseda tribunálu Kryštof Pavel hrabě Lichtenštejn-Kastelkorn zemřel 30. srpna 65

Demuth, K. J.: Geschichte der Landtafel, s. 233–234.

66


67

AMB, A 1/3 Sbírka rukopisů, rkp. 7261, f. 65–66.

68

Trautenberg, G.: Chronik der Landeshauptstadt Brünn, s. 209.

29

roku 1648. Novým zemským hejtmanem se stal Jan hrabě Rotál. O něm je mimo jiné známo i to, že v letech 1633–1637 působil jako hejtman hradišťského kraje. Většina jeho statků se také nacházela v blízkém okolí Hradiště (Otrokovice, Napajedla, Veselí, Kvasice, Cetechovice atd.). Z toho se dá usuzovat na pravděpodobný rozhodující vliv zemského hejtmana Rotála na výběr Hradiště coby dočasného sídla úřadu. Nicméně tribunál necestoval do Hradiště přímo, ale cestou se zastavil, neznámo na jak dlouho, v Mikulově: „In Brünn nahm die Pest in Septembert so heftig zu, dass 15 bis 16 Personen täglich starben, das königliche Tribunal am 22. October nach Nikolsburg und später in die festunk Hradisch übertragen wurde, […]“.69 O Hradišti bylo jako o případném místě pobytu tribunálu uvažováno i později, v roce 1679. Pro Hradiště, jedno z moravských královských měst, hrála velkou roli jeho poloha v bažinatých oblastech. Tehdy však byl vybrán Uničov. I v tomto případě, stejně jako při obou stěhováních v první polovině čtyřicátých let, se potýkáme se značným nedostatkem pramenů, ze kterých by se dalo čerpat. Příčina bude zřejmě stejná. Jistá hektičnost doby, ve které se úřad cítil v Brně v ohrožení, eliminovala úřední zápisy a přinutila tribunál k rychlému odjezdu z města.

III.5.2 Vídeňský mor 1679-1680 Další a zároveň poslední stěhování tribunálu bylo způsobeno opět epidemií moru. Tentokrát zasáhla naše země v letech 1679–1680. Z Uher se dostal mor do Vídně již na přelomu let 1678/79, nejvyšší intenzity zde dosahuje v létě a v září roku 1679. Císař odsud uprchl již začátkem srpna. Na přelomu srpna a září se dostal do Znojma a poté pokračoval dále do Čech. Na Moravu se mor z Vídně rozšířil poměrně brzy, nakaženo bylo jak Znojmo, kde po určitou dobu pobýval také císař se svým dvorem, který zde nákazu rozšířil, tak Brno, tehdejší sídlo našeho úřadu. Dále také Jihlava a Jindřichův Hradec. Epidemii se dokázala poměrně dobře vyhnout Olomouc i blízká města Uničov a Litovel, kam úřady v této době přesídlily.

69

Trautenberg, G.: Chronik der Landeshauptstadt Brünn, s. 209.

30

Mor potom začal slábnout s přicházející zimou roku 1679. Začátkem roku 1680 ustoupil natolik, že již 3. února 1680 byla na Moravě patentem obnovena všechna veřejná jednání a obchod. Když propukl mor v Brně v roce 1679, rozhodl se tribunál, že se před ním bude chránit opět stejným způsobem jako dříve, tedy přestěhováním se, tentokrát do Uničova. Zemské desky byly odvezeny do blízké Litovle. V Brně zůstali pouze čtyři nižší úředníci tribunálu (český sekretář, registrátor, německý koncipista a překladatel), aby opatrovali zde ponechanou starší registraturu. Ta novější byla převážena společně s úřadem do Uničova. V Uničově však tribunál i s registraturou nezůstal dlouho, císařským rozhodnutím byl brzy společně s úřadem zemských desk převezen do nedaleké Olomouce, kam byl také na příkaz panovníkův svolán i zemský sněm. Přesunutí těchto úřadů opět do Olomouce bylo pro toto město novým impulsem ke snaze o jejich trvalé usazení na onom místě. Snaha Olomouce však nebyla úspěšná, mor v Brně zcela ustal během léta a podzimu roku 1680 a úřady byly do Brna opět a protentokrát trvale navráceny koncem října 1680.

III.5.2.1 Odjezd do Uničova V radních protokolech tribunálu se objevuje záznam o vzmáhající se infekci v Uhrách již koncem listopadu 1678 společně s informací o nařízení krajským hejtmanům ohledně vykonání ochranných opatření. Dále se zprávy tohoto charakteru objevují stále častěji s upozorněním na postupné narůstání intenzity infekce a na důležitost pravidelné korespondence krajů s tribunálem v těchto záležitostech.70 I v záznamech rady města Brna se informace o infekci v Uhrách objevují nejpozději od začátku ledna 1679. Je zde zachován ze srpna 1679 poměrně podrobný zápis o tom, jak co nejúčinněji zamezit rozšíření infekce ve městě. V záznamu z 2. září 1679 se uvádí zvláštní sezení v domě zemského hejtmana kvůli zprávě o prvních zemřelých v Brně, o dalších nakažených a o nařízení městské radě podniknout patřičná opatření a nechat ohledat těla lékařem, poměrně detailně jsou zde popisovány zjištěné příznaky u nemocných. S příchodem moru do města nabývá ještě více na intenzitě korespondence s městským magistrátem v této záležitosti. Většina záznamů 70


31

z tribunálních sezení z této doby se věnuje právě problému rozšiřování moru a snahám o ochranná opatření, korespondenci s císařem, městskými radami a krajskými hejtmany, problematice přeplněnosti lazaretů, práce lékařů atd. 16. září 1679 padl za oběť moru dokonce jeden z úředníků tribunálu. Byl jím přísedící Jan Rudolf Cretet z Buchwaldu, který je však již nějakou dobu před svou smrtí (od konce srpna) v zápisech z jednání označován jako nepřítomen.71 Velmi důležitý pro poznání okolností přestěhování úřadu je zápis tribunálu z 27. září 1679, který nás informuje i o tom, o čem se jednalo na zasedáních předchozích, na kterých nebyl přítomen německý sekretář, kterému bylo svěřeno zapisování do protokolu. Píše se tam, že na prvním zasedání po smrti Creteta 18. a dále také 25. září 1679 byl sestaven dopis císaři, ve kterém ho žádají o povolení odcestovat z Brna. Nutnost odcestovat z Brna zdůraznili tím, že císaře informovali o úmrtí svého kolegy.72 Hovoří se o potřebě pročistění vzduchu a nutnosti přestěhování se i navzdory již nadcházející zimě, a to na nějaké místo, přes které nevedou nejdůležitější zemské cesty. Uničov (v tribunálních protokolech označován většinou německy jako Mährish Neustatt, výjimečně však i česky), i když to bylo město poměrně malé, zvolili jako nejvhodnější právě proto, že je umístěno mimo tyto cesty a že v něm podle krajského hejtmana dosud nebyla nákaza zjištěna.73 Dále je uvedeno, proč nebyla vybrána některá jiná města. Jedná se v případě Znojma a Jihlavy o nebezpečí, které je tam přitahováno z Vídně, ve které v této době infekce právě vrcholila (v září se tam uvádí nejvyšší počet mrtvých, téměř 7 000).74 U Hradiště jsou jako pozitivum pro případné umístění úřadu udávány bažiny, Uničov je ale také označován jako bažinaté místo. Olomoucí sice podle záznamů také nevedou nejdůležitější zemské cesty, ale je jim blíže než Uničov a může proto být tedy snáze nakažena, velkým kladem pro ni je však tamní víno, daleko lepší pošta a bydlení a je tam dosud také čistý vzduch bez epidemie. Blízký Uničov byl označen jako vhodnější právě kvůli ochraně oněch bažin. Tribunál se nakonec rozhodl pro Uničov. Bylo však rozhodnuto, že s sebou pro jistotu vezmou olomouckého lékaře. Velkou roli sehrálo i to, že v Uničově byla již postavena 71


72

MZA Brno. C 3 Tribunál – Radní protokoly, kniha 37. Jedná se o zápis k 22. září 1679.

73

MZA Brno. C 3 Tribunál – Radní protokoly, kniha 37. Česky byl Uničov označován v zápisech z konce listopadu 1679. Jedná se o ojedinělé případy, kdy je v tribunálních protokolech použito češtiny.

74

Mareš, František: Veliký mor v letech 1679 a 1680. In: Sborník historický I, [s. l.] 1883, s. 397 – 419.

32

soudnice, dobrá radnice s věží, fara a děkan a Litovel, kde měl být uložen úřad zemských desk, je na míli odtud, což je pro chod úřadu velmi důležité. Navíc vzduch i potraviny tam budou stejně dobré jako v Olomouci. Do Uničova tedy nakonec měla jet většina personálu úřadu kromě výše jmenovaných čtyř úředníků ponechaných v Brně, také lékař a lékárník a akta úřadu za poslední tři roky. Tribunál žádal císaře o zaslání rozhodnutí v této věci, zároveň však oznámil, že už sám rozhodl nařídit olomouckému krajskému hejtmanovi Zikmundu Leopoldu Sakovi z Bohuňovic, aby se ihned osobně odebral do Uničova a opatřil tam vše, co bude tribunál potřebovat. Tohle rozhodnutí mělo být olomouckému krajskému hejtmanovi odesláno až 30. téhož měsíce.75 Zápis z 30. září nám připomíná záměr tribunálu přestěhovat se do Uničova a jeho výhodně blízkou polohu u Litovle jakožto dočasného sídla zemských desk a připomíná také Sakovu povinnost obstarat záležitosti na místě. Poté informuje, že tam bude poslán i německý registrátor, který přinese upřesnění počtu nutných bytů a důkladně prozkoumá stav zdravotní situace jak v Uničově, tak v Olomouci a podá o svém závěru ihned zprávu do Brna. Také úřadu zemských desk má být napsáno, aby se udržoval v pohotovosti a byl připraven k odjezdu. Po brněnském krajském hejtmanovi byly požadovány přípřeže pro stěhování osazenstva úřadu a bylo tehdy také rozhodnuto, kteří konkrétní úředníci (jak už o tom byla výše učiněna zmínka) mají zůstat v Brně: registrátor Čádecký z Chotišova, koncipista Neuhaus, registrátor Suchomel a registrátor Lišovský (nebo Liška) z Rotenwaldu, dále ještě jakýsi mladík, snad sluha.76 Jak bude zřejmé v případě koncipisty Neuhause, bylo tohle rozhodnutí ohledně konkrétních osob zřejmě alespoň částečně pozměněno. O úmyslu tribunálu odstěhovat se do Uničova byla tamní městská rada informována po rozhodnutí sezení z 6. října 1679. Bylo přikázáno, že mají od tamního, tedy olomouckého krajského hejtmana nechat vyčistit vybrané byty, opatřit je dveřmi a okny, vyčistit od sena, slámy a ovse a nechat vykoupit. Dále mají připravit cesty ještě před odjezdem zemského hejtmana z Brna, který byl plánován na dobu dřívější, než byla doba odjezdu samotného úřadu, již na 8. října. Tento jeho dřívější odjezd se zřejmě opravdu uskutečnil, protože při

75


76

Tamtéž, kniha 33.

33

následujícím sezení je vepsána poznámka, že se koná po jeho odchodu a při dalších sezeních až do přestěhování úřadu je zemský hejtman zapisován jako nepřítomný.77 Ohledně opatření proti šíření moru psal tribunál i knížeti Lichtenštejnovi, majiteli Litovle, do které se stěhoval úřad zemských desk, protože si byl vědom toho, že přestěhování úřadu z města Brna tehdy hodně nakaženého infekcí představuje nebezpečí dalšího rozšíření moru.78 Žádost o přestěhování tribunálu do Uničova a úřadu zemských desk do Litovle kvůli vzrůstajícímu morovému nebezpečí byla tedy císaři odeslána koncem září 1679. Císař povolil přenesení obou úřadů reskriptem z 10. října 1679. Podle záznamů tribunálu byl tento výnos doručen do Brna se značným zpožděním, až 25. října. První sezení v Uničově je zaznamenáno již o dva dny později, k 27. říjnu 1679. Podle záznamů však nebyl úřad dosud zdaleka kompletní, přítomen při tomto jednání je pouze zemský hejtman, kancléř a přísedící Petr Viso von Moilenau: „ In vigilia Sanctorum Apostolorum Simonis et Juda 27. Octobris a. 1679 zu Mahrisch Neustatt. […] in domo sive quartirio Excel. Dni Capitanei praesentibus Dno Cancellario et Dno Viso cateris omnibus absentibus“.79

III.5.2.2 Přenesení do Olomouce Ve chvíli, když už bylo všechno pro pobyt tribunálu v Uničově zařízeno, rozhodl císař o jeho přenesení do Olomouce. Důvodem k tomu bylo svolání zemského sněmu na 7. prosince. Tento sněm se měl konat právě v Olomouci. Rozhodnutí o jeho svolání vydal císař 31. října 1679 (necelý týden po přestěhování úřadů do Uničova a Litovle), zároveň s pokynem k přenesení obou úřadů do místa konání sněmu. Doručení dopisu bylo oznámeno na zasedání 10. listopadu, kde bylo zároveň přikázáno kontaktovat olomouckého krajského hejtmana kvůli stěhování a městskou radu v Olomouci kvůli objednání bytů. Doručení tohoto dekretu ohledně ubytování skutečně potvrzují záznamy olomoucké městské rady. O uhrazení nákladů se měl císařským rozhodnutím ze 7. listopadu postarat opět rentovní úřad.80 77


78

Tamtéž, zápis k 4. říjnu 1679.

79


80


34

V záznamu ze dne 2. listopadu 1679, tedy hned dva dny po vydání císařského rozhodnutí, se objevuje v radním protokolu olomoucké městské rady informace o tom, že tribunál společně s úřadem zemských desk mají být přeloženy do Olomouce a že jim má městská rada pomoci vyhledat domy a pokoje pro tribunální úředníky a všechny další osoby a že kvůli tomu bude vedena korespondence se zemským hejtmanem, kterýžto fakt je potvrzen jak v protokolech tribunálu z patřičné doby, tak i v kopiáři korespondence městské rady v Olomouci. 81 Ačkoli císař vydal nařízení k přestěhování do Olomouce koncem října, na rozdíl od Olomoucké městské rady nevyvíjel tribunál žádnou zvláštní aktivitu v tomto směru. V radním protokolu tribunálu je až v záznamu z 23. listopadu 1679 psáno, že se zamýšlí přestěhování úřadů do Olomouce. O dva dny později je zde zmínka o tom, že tribunál ponechá rozvržení přidělování bytů navržené olomouckou městskou radou beze změn a že se přestěhuje již příští pondělí. O přesnější době příjezdu tribunálu je v jednání olomoucké rady z 1. prosince 1679 psáno, že se očekává příchod zemského hejtmana na druhý den. Radní mají být v pohotovosti, než se úředníci tribunálu dostaví do svých příbytků. Z tohoto zápisu je patrná také značná nelibost olomouckých radních kvůli snad až přílišným okolkům ohledně jejich příjezdu. Označení zemského hejtmana za „marnotratníka“ snad mluví za vše.82 V zápisu z 20. listopadu je dokonce podrobně popisováno, jaké dostali obyvatelé města příkazy ohledně chování se a svého vystupování v době pobytu tribunálu ve městě.83 První sezení v Olomouci je zaznamenáno až 4. prosince 1679, čili více jak měsíc po vydání rozkazu k přesunutí úřadu z Uničova. Zemský hejtman dorazil do Olomouce a ubytoval se zřejmě již 2. prosince 1680.84 Tribunál tedy dorazil do Olomouce a začal tam úřadovat těsně před začátkem sněmu. Ačkoli je tribunál přestěhován v Olomouci, i nadále se detailně zajímá o stav nákazy v Brně, nechává se denně informovat o nakažených, uzdravujících se i zemřelých a o dodržování protiinfekčních opatření. Zájem tribunálu o zdravotní situaci se samozřejmě netýká jen Brna či Olomouce, ale i ostatních částí Moravy, kde působili v tomto směru krajští

81

SOkA Olomouc. M 1–1 Archiv města Olomouc, sg. 1259.

82

SOkA Olomouc. M 1–1 Archiv města Olomouc, sg. 1259.

83

Tamtéž.

84

Nather, W.: Die Olmützer Häuserchronik. I. Teil, s. 536.

35

hejtmani a městské rady. Již v lednu začaly z Brna docházet zprávy o tom, že infekce ustupuje a již začátkem února byl patentem obnoven normální stav na Moravě. Přestěhování úřadů do Olomouce v této době bylo dalším impulzem pro město, aby se znovu snažilo o trvalé usídlení těchto úřadů. Olomouci však opět nebylo vyhověno a byl opakován dřívější zákaz dovolávání se dalších rozhodnutí v této věci. Olomouci byl učiněn pouze jediný ústupek. Bylo jí ponecháno výhradní právo používat titulu „hlavního města“, zatímco Brno mohlo být označováno pouze za „královské město“.

III.5.2.3 Návrat do Brna Záměr tribunálu odstěhovat se zpět do Brna je zřejmý již začátkem července 1680. Na zasedání 9. července zemský hejtman navrhl napsat císaři v této věci list. Tento byl sestaven na zasedání 12. července s tím, že by se oba úřady odstěhovaly po ukončení sněmu.85 V radním protokolu tribunálu je zmínka o reskriptu, který císař vydal v Linci 4. září 1680 pro tribunál s poznámkou „Interim der Statt Brinn und Landtaffel“, ale chybí jakékoli bližší určení, čeho se tento reskript týkal.86 Dá se však vzhledem k dalšímu předpokládat, že se týkal mimo jiné znovu nastěhování do Brna. Již 9. září se objevuje zápis, který mluví o novém reskriptu, podle kterého se mají úřady odstěhovat zpět po publikování usnesení zemského sněmu, 13. září je zaznamenáno, že výdaje na přestěhování registratury a kanceláře mají být hrazeny ze zdrojů rentovního úřadu dle rozkazu dvorské komory.87 Do Brna se zpráva o rozhodnutí navrátit úřady zpět dostala 16. září tribunálním dekretem, který oznamuje toto císařské rozhodnutí. Zřejmě se jedná o výše zmíněný reskript. Oba úřady se měly vypravit z Olomouce do Brna po skončení zemského sněmu.88 21. října 1680 se již otevřeně hovoří o budoucí přítomnosti královského úřadu na stálém místě v Brně, o dva dny později, 23. října, se píše, že olomoucký krajský hejtman Sak podal císaři zprávu o odjezdu tohoto královského úřadu z Olomouce do Brna a že zemský hejtman má již vše vykonáno a chce zaopatřit výdaje.89 85


86

Tento výnos se ve sbírce Tribunálních normálií v MZA nezachoval.

87

MZA Brno. C 3 Tribunál – Radní protokoly, kniha 33, 37.

88


89


36

Zápis městské rady v Brně z 26. října informuje o tom, že se oba úřady, jak tribunál, tak zemské desky, vypravují zpět. Zápis městské rady tu odpovídá zápisům tribunálu.90 První sezení po výše zmíněném 23. říjnu proběhlo až o týden později 31. října 1680, ale již v Brně. V radním protokolu je označeno titulem: „prima sessio Brunae post reditum regiarum Instantiarum Olomucio“.91 Během tohoto týdne se zřejmě stihl celý úřad přesunout z Olomouce zpět do Brna. Ani po návratu do Brna však tribunál nespouští ze zřetele problematiku dohasínajícího moru a stále sleduje počty nemocných a zemřelých jak v Brně, tak v ostatních nakažených městech, se kterými udržuje pravidelnou korespondenci. Stěhování v letech 1679/1680 je nejen posledním z řady, ale je k němu také nejvíce dostupných pramenů. Především jsou pro tohle období zachovány radní protokoly nejen tribunálu, ale i Brna a Olomouce. Jejich vzájemným srovnáváním lze velmi podrobně sledovat i komunikaci úřadů, která stěhování tribunálu doprovázela. Zároveň lze na jejich základě získat mnohé konkrétní údaje, které se týkají stěhování úřadu, ubytování atd.

90


91

Tamtéž, f. 533.

37

IV. Organizační stránka tribunálních přesunů Z císařských dekretů, úřední korespondence a zápisů z radních protokolů a dalších pramenů lze zjistit nejen chronologický sled jednotlivých přesunů. Je možné se ponořit hlouběji a přiblížit co nejvíce organizační stránku událostí, způsob vyřizování těchto událostí a věcí s tím souvisejících. Stěhování úřadu tak velkého a důležitého, jako je královský tribunál na Moravě s sebou přinášelo mnoho starostí a problémů k řešení. Každý úřad je třeba někam umístit, musí tam mít vyhovující prostory pro jednání, pro kanceláře, registraturu atd. Je také třeba se postarat o potřeby úředníků, kteří s tímto úřadem přicházejí. K tomu všemu jsou potřeba osoby, které budou všechno zařizovat a také peníze, ze kterých se výdaje zaplatí. K těmto všem tematickým okruhům lze v pramenech najít poměrně hodně informací, které nám dovolí nahlédnout do složitosti sledovaného fenoménu. Prameny komentující uvedené otázky se však často nacházejí dosti torzovitě, nesouvisle a hlavně nejsou většinou příliš informačně bohaté. Mnohé bylo samozřejmě řešeno ústně, k čemuž se doklady dochovat nemohly. Četné materiály byly také zničeny, zejména pokud se týká materiálů krajských hejtmanství (která mnoho z těchto záležitostí vyřizovala) a pomocných knih tribunálu. Zprávy, které se nám dochovaly, pocházejí tedy většinou, stejně jako mnohé z informací v předchozí části, z radních protokolů a korespondence mezi úřady, především z korespondence tribunálu s městskými radami a zprostředkovaně s krajskými hejtmany. Množství dochovaných pramenů se také liší v různých případech stěhování úřadu. Nejvíce je jich, jak už bylo výše řečeno, dochováno ze stěhování posledního. Pro tohle období se dochovaly jak poradní protokoly tribunálu, brněnské i olomoucké městské rady, tak korespondence města Olomouce. Naopak velmi málo konkrétních informací se dochovalo ze 40. let 17. století, kdy se tribunál stěhoval třikrát. Důvodem je nejspíše hektičnost, se kterou v těchto případech úřady opouštěly město. Samostatné kapitoly budou tedy věnovány problémům s umístěním úřadu, s ubytováním úředníků, s přepravou a řešením finančních otázek. V poslední kapitole bude věnována dalším okolnostem, které celou věc doprovázely, a to zajišťování veřejného pořádku a sporům úředníků s Brnem o dovoz vína.

38

IV.1 Problematika umísťování úřadu Když byl tribunál v roce 1636 zřízen, byl mu jako sídlo vybrán zemský dům v Brně. Na rozdíl od zemského soudu, sněmu a desk, které se vedly odděleně v Brně a Olomouci, byl tribunál vytvořen jako úřad, který sídlil trvale na jediném místě. V zemském domě v Brně byl umístěn z jasných důvodů. Tento dům na tehdejším Rybném trhu (dnes Dominikánském náměstí) se podle císařské instrukce hodil pro jeho sídlo nejlépe pro svou starobylost a vážnost. Konávaly se zde tradičně zemské soudy a sněmy. Proto byl často nazýván i stavovským domem. Ustanovený správce úřadu zemského hejtmanství hrabě Salm měl podle císařských instrukcí po příjezdu do Brna žádat v zemském domě vhodné prostory pro radní místnost a pro kancelář. Tyto prostory měl nechat vyčistit a připravit.92 Vybrány byly poradní světnice pro stav duchovní a městský. Tribunál zde začal kvůli průtahům způsobeným Salmem úřadovat začátkem února 1637. Nezdržel se však dlouho. Už na konci roku 1637 opustil tribunál Brno a přestěhoval se do Olomouce. V patentu z 27. října 1637 adresovaném přímo právě znovu nastoupivšímu Salmovi reaguje císař na jeho žádost o přeložení úřadu do Olomouce a toto přenesení povoluje. Tam má Salm společně s královským rychtářem a olomouckou městskou radou najít pohodlné místo, na kterém tribunál bude moci být uložen. Také mají dohlédnout na náležité nastěhování celé expedice. Zároveň mu císař nařizuje, aby vše pečlivě zaznamenal, podal mu o tom zprávu a také aby mu dal vědět o všech výdajích s tím spojených, které na něm bude žádat k proplacení.93 Olomoucká městská rada podle rozkazu vyhledala prostory pro umístění tribunálu v tamním mincovním domě, který musel být pro nastěhování nového úřadu upraven. Náklady na tyto úpravy hradil hrabě Salm sám jakožto iniciátor celého stěhování. Císař označuje ale mincovní dům jako pouze prozatímní příbytek. Připomíná zároveň Salmovi, aby měl na paměti udržení běhu mincovnictví v tomto domě, než bude pro tribunál nalezeno jiné příhodné místo.94 Císař tedy považoval mincovní dům za provizorní řešení, kterým nebyl nijak nadšen ani rentmistr, který mincovnu spravoval, ani zemský hejtman. Tento postoj se promítl do vztahů, které zde panovaly. V lednu 1640 musel dokonce urovnávat spor, který vznikl mezi 92

AMB. A 1/3 Sbírka rukopisů, rkp. 7261, f. 2–3.

93


94


39

Salmem a rentmistrem. Ubytování tribunálu v mincovním domě však nebylo pro chod úřadu dostačující. Císař proto 5. ledna 1638 na žádost zemského hejtmana nařídil umístění kanceláře v lepších prostorách mincovního domu. Své nařízení byl nucen opakovat ještě o pět měsíců později. 95 Již krátce po nastěhování tribunálu do Olomouce se začalo jednat o sloučení zemských desk a o soustředění zemských úřadů na jednom místě. Tento záměr však narážel na odpor dotyčných institucí. Ještě než byla tato otázka vyřešena, odstoupil v květnu 1640 ze své funkce zemský hejtman Julius hrabě Salm-Neuburg, iniciátor celého přestěhování do Olomouce. Tím se císařovy snahy o reorganizaci nejvyšších úřadů na Moravě oživily a bylo rozhodnuto sloučit oboje desky a umístit je společně s tribunálem trvale v Brně. V instrukci z 25. listopadu 1641 císař nařídil, že ihned po jejím doručení má být sbalena celá registratura královského tribunálu, převezena do Brna a umístěna do zemského domu na ono místo, kde se již dříve konávala tribunální sezení.96 Ve své instrukci z 3. ledna 1642 císař oznámil, že jako vhodné místo pro úřadování nejen tribunálu, ale i zemských desk vybral brněnský zemský dům. „[…] darinnen sowol daß Tribunal mit seiner Registratur, alß die Landtaffel mit ihren Archiv (fieglich) und mit gestimender bequemblichkeit accommodirt werden möchte.“ Jediný důvod, který je na tomto místě uveden, je přilehlé náměstí. Na zemský dům má být však nejdříve vystavěno ještě jedno patro. Zároveň se nařizuje, aby tribunál nechal udělat návrh ohledně potřebných místností sklepních, dalších záležitostí a především vypracovat odhad, kolik by taková přístavba mohla stát. Tohle vše se mělo nechat odeslat do Vídně k rozhodnutí společně s dobrozdáním Tribunálu, odkud by mohly být uvolněny prostředky na zaplacení všech výdajů na tyto úpravy. 97 Převezením všech úřadů do Brna se totiž objevil poměrně zásadní problém. V zemském domě bylo sice možné v roce 1637 najít dostatek místa pro nově vzniklý úřad, ale neplatí to již v roce 1642, kdy se sem s tímto úřadem, který se mezitím rozrostl, nastěhovaly i olomoucké zemské desky. Ty byly po sloučení s brněnskými přeměněny v úřad zemských

95


96


97

MZA Brno. C 4 Tribunál – Normalia, sg. 66. Tentýž text obsahuje Instrukce prohlášení císaře Ferdinanda III. kvůli zřízení úřadu zemských desk datovaná ale 23. února 1642. Její opis v: MZA Brno. G 12 Cerroniho sbírka, inv. č. I/27, f. 100–113. Objevuje se také v: AMB. A 1/3 Sbírka rukopisů, rkp. 7261, f. 9–11. V posledním je však datována až 23. 2. 1642.

40

desk se stálým a pravidelným fungováním. Tribunál byl prozatím usazen opět v poradních světnicích stavu duchovního a městského, olomoucké desky byly spolu s deskami brněnskými umístěny na brněnské radnici, odkud byly slavnostně převezeny do zemského domu 18. března 1642. Přestěhováním však nebyly zdaleka vyřízeny všechny záležitosti s Olomoucí, kde zůstala v tamní radnici ještě nějaká depozita, která byla převezena až později a také nebyly městu zaplaceny ani nedoplatky na výživu zatčených, kteří zůstali v Olomouci. Po odchodu úřadu z Olomouce byl opravený a zvětšený mincovní dům prodán, pro mincovnu byl najat dům menší a získané peníze byly použity na výlohy spojené se stěhováním.98 Stručná informace o jednání tribunálu a císaře s mincmistrem v Olomouci kvůli odchodu úřadu se objevuje v radním protokolu k 3. dubnu 1642.99 Zemský dům tedy ve stavu, v jakém byl, prostorově nedostačoval potřebám soustředěné zemské správy. Při rekonstrukci se provedla nejen výše uvedená nástavba horního patra, ale i výstavba nových traktů. Již 3. ledna 1642 bylo rozhodnuto, „aby proti nové renesanční stavbě postavili stavové novou jednopatrovou budovu pro tribunál s jeho registraturou a pro desky zemské s jejich archivem.“100 Bylo však jasné, že stavby budou trvat dlouho. Proto císař už v únoru roku 1642 jednal s Maxmiliánem hrabětem Valdštejnem o tom, aby v domě, který spravoval coby poručník sirotků po svém zemřelém bratrovi, vyhradil potřebné místnosti a komory pro ubytování tribunálu a zemských desk. Tento dům se nacházel na dnešním Dominikánském náměstí (tehdejším Rybném trhu) naproti zemskému domu. Jednání bylo úspěšné a oba úřady byly dočasně umístěny ve Valdštejnském paláci, o čemž se zachovaly četné zmínky v radním protokolu jak tribunálu, tak zemských desk. Tohle ubytování však nebylo vyhovující, proto úřadování probíhalo v poradní světnici duchovních a měst, tedy v původně vyhrazených místnostech. Jednání při zasedání úřadu pak probíhala v soukromých domech jednotlivých úředníků, o čemž se informace objevovala v radním protokolu vždy v úvodu zápisu z daného dne zároveň s datací.

98

Mincovní dům koupil bývalý zemský hejtman hrabě Salm a společně s dalšími dvěma sousedními domy jej nechal roku 1641 zapsat do zemských desk. Matějek, František: Moravské zemské desky 1567–1642 III. Kraj olomoucký. Praha 1953, s. 642–644.

99


100

Zřídkaveselý, František: Brněnské radnice. Brno 2005, s. 34.

41

Tento stav byl přerušen nakrátko válečnými událostmi, kdy se tribunál přestěhoval společně s úřadem zemských desk do Znojma. Registraturu tribunálu vzali s sebou, úřad zemských desk také. Jejich archiv byl ale uložen na brněnské radnici, kde zůstal uložen až do konce listopadu 1643.101 Dřímal tuto informaci podává trochu jinak. Zemské desky byly podle něj roku 1642 odvezeny společně s úřadem do Znojma a na radnici byly uloženy až před prvním švédským obležením Brna.102 Provizorium společně s druhým úřadem v domě Maxmiliána z Valdštejna však bylo dlouhodobě neudržitelné, proto jednal zemský hejtman o dalším umístění tribunálu v době rekonstrukce i s Maxmiliánem z Dietrichštejna. Císař sice nebyl nijak nadšen tím, že by měl tribunál i nadále úřadovat mimo zemský dům, ale s ohledem na jeho prostorové možnosti se nepostavil proti a nechal rozhodnutí na zemském hejtmanovi. Královský tribunál tak skutečně od konce roku 1643 až do dalšího svého odchodu z Brna roku 1645 sídlil na Zelném trhu v dietrichštejnském paláci, zatímco úřad zemských desk zůstal v zemském domě. Kníže Dietrichštejn však další pobyt tribunálu ve svém paláci po jeho návratu zpět do Brna odmítl, proto bylo 1. září 1646 nařízeno vyhledat jiné prostory. Při druhém švédském obležení již neutekly úřady celé, ale byla sbalena a odvezena registratura tribunálu a zemské desky. Zemský hejtman je nechal převézt do Vídně a tam uložit pod dohledem registrátora desk Arnošta Krause z Krausenecku. Přivezeny nazpět byly poté, co Švédové od Brna odtáhli. Desky byly opět uloženy na své místo v zemském domě, registratura tribunálu však byla rozdělena na menší celky a uchovávána v domech jednotlivých úředníků.103 Po návratu se tribunál tedy nevrátil úřadovat zpět do dietrichštejnského paláce. Musel se tak scházet opět v domech úředníků. Nedostačující bylo i ubytování zemských desk. Zasedání v soukromých domech zakazoval císař bez valného výsledku opakovaně. V červenci 1646 si tribunál opět stěžoval na problémy s ubytováním svým i desk a žádal od císaře nápravu. Z reskriptu z 1. září 1646 vyplývá, že císař si byl trvale vědom toho, že pro úřadování nejsou k dispozici žádné vhodné místnosti kromě obydlí zemského hejtmana a žádá

101

Demuth, K. J.: Geschichte der Landtafel, s. 232.

102


103

Tamtéž, s. 65. Zmínka o přenášení dokumentů mezi tribunálními místnostmi a domem kancléře v:

MZA Brno, RA Dietrichštejnů Mikulov, kart. 187, inv. č. 587, f. 152-153.

42

o zaslání dobrozdání ohledně možností lepšího umístění úřadů.104 Zemský sněm sice ještě podepřel stanovisko tribunálu, ale nedostatek peněz odsunul řešení problému na dobu pozdější. Jednání bylo obnoveno až po skončení třicetileté války. „Až pominulo nebezpečí, připomněl Ferdinand III. 21. a 29. listopadu 1649 své rozhodnutí o stavbě tribunální budovy.“105 Císař se tedy vrátil ke svému původnímu rozkazu, aby byla pro Tribunál s deskami postavena zvláštní budova a zároveň nařídil, aby bylo přeneseno úřadování i registratura do zemského domu. Jeho rozkaz byl však v praxi nesplnitelný a proto se úřadovalo i nadále stejně. Svůj rozkaz opakoval 5. ledna 1650, a když problémy nadále přetrvávaly, opakoval znovu nařízení o stavbě tribunální budovy. Z této stavby však prozatím z finančních důvodů sešlo. Provedena byla zatím jen oprava stávajících částí Zemského domu, která byla dokončena v roce 1652. Toho, že ubytovací problémy úřadů ještě po deseti letech od jeho přenesení do Brna nebyly vyřešeny, využila městská rada Olomouce k tomu, že se v roce 1653 snažila peticí docílit přenesení úřadů zpět. V dané situaci souhlasila s přenesením sídla i většina tribunálních úředníků. Tomu se však nelze divit, pokud si uvědomíme, že tribunál v průběhu let 1642–1653 sídlil ze začátku v zemském domě, poté provizorně v paláci valdštejnském, pak dietrichštejnském, mezi tím povětšinou pracoval v domech úředníků a k tomu se ještě dvakrát stěhoval mimo Brno. Rozhodně se tedy nejedná o podmínky, které by byly pro chod úřadu vyhovující. Nevystavění samostatné budovy pro tribunál vedlo k tomu, že se na jeho úřadování nic nezměnilo. Stále se zasedalo mimo úřední prostory a registratura zůstávala v úschově u jednotlivých úředníků. Proto po rozhodnutí o dalším setrvání úřadů v Brně obnovila česká kancelář jednání o stavbě nové budovy. V roce 1654 císař nařídil, aby se sezení konala na místech veřejných, nikoli soukromých a to pro čest úřadu. Zároveň povoloval pro pokračování staveb 1500 zlatých ročně od dvorské komory.106 Neustálým opakováním nařízení, aby tribunál úřadoval v zemském domě, dosáhla česká kancelář nakonec toho, že zde začal v roce 1655 skutečně pracovat. Zároveň začaly první skutečné přípravy ke stavbě, které však byly pozastaveny, a to opět z finančních důvodů. 104


105

Zřídkaveselý, František: Brněnské radnice, s. 34.

106


43

Bylo však nutno zajistit fungování úřadu i po dobu, než se budova postaví. Proto probíhala ještě další jednání ohledně umístění úřadu mimo zemský dům, tentokrát v roce 1655 s abatyší kláštera cisterciaček na Starém Brně.107 Do majetku tohoto kláštera spadal jeden z domů na dnešním Dominikánském náměstí.108 Jednalo se konkrétně o dům, který stál na rohu současného Dominikánského náměstí a Panenské ulice.109 Jednání se však nezdařilo. Práce na stavbě se obnovily až po nástupu Leopolda I, který opět vyměřil na stavbu částku 1 500 zlatých ročně. Tyto peníze měly být uvolňovány až do jejího dokončení. Problémy rentovního úřadu s nedostatkem peněz sice nezmizely, ale byly řešeny podstatně efektivněji než dosud. Roku 1655 byly určeny osoby, které povedou práce na stavbě nové tribunální budovy. Byli jimi Jan Jakartovský ze Sudic (v té době zastával úřad nejvyššího zemského sudího, podkomořího, přísedícího tribunálu a zemského soudu) a Zikmund Ferdinand Sak z Bohuňovic (místosudí, nejvyšší zemský písař a přísedící zemského soudu). Vypomáhal jim Arnošt Kraus z Krausenecku (registrátor a expeditor zemských desk). Všichni tři znali dobře podmínky fungování tribunálu i úřadu zemských desk, proto byli vybráni právě oni. Nejdříve bylo vyměřeno místo pro stavbu, které bylo určeno už v roce 1642. Jedná se zhruba o prostory budovy, která dnes odděluje dnešní první a druhé nádvoří. Budova sahala od dnešního Dominikánského náměstí až k Husově ulici (tehdy však k hradbám), tedy zabírala celou šířku Zemského domu. Takto dlouhá se zachovala dodnes. Naopak její šířka byla oproti současnému stavu dvojnásobná. Byly v ní dvě řady místností o šířce necelých osmi metrů, z nichž se zachovala pouze polovina přiléhající k prvnímu nádvoří. Druhá polovina, která zaujímala plochu částečně zabírající dnešní druhé nádvoří, byla stržena při pozdějších stavebních úpravách. Budova byla patrová, na nádvoří zasahoval předsunutý průjezd, v patře nad ním se nacházela kaple. Tribunál s deskami zde byl uložen tak, že v řadách místností dodnes dochovaných a přiléhajících k prvnímu nádvoří sídlil Tribunál, v druhé polovině (dnes nedochované) až na pár místností vyhrazených tribunálu sídlily zemské desky. Tribunální dům byl na obou stranách (u náměstí i u hradeb) spojen s budovou soudnice naproti přes nádvoří. 107


108

AMB. A 1/1 Sbírka listin, sg. 3279–3281. Tyto listiny z roku 1643 potvrzují předání domu na tehdejším Rybném trhu z majetku města do majetku kláštera. Dohodu potvrdil tribunální kancléř Jan Mencl z Kolsdorfu a rada Jan Starší Jakartovský ze Sudic.

109


44

Architektonický plán obou pater tribunální budovy zároveň s vyznačením místností, které patřily tribunálu, zemským deskám nebo které byly využívány společně, je obsažen v příloze 5.110 V příloze 6 se pak nachází pohled na fasádu tribunální budovy z prvního nádvoří. Byla tedy vystavěna nová budova, ve které více jak polovinu prostoru zabíraly místnosti tribunálu. Ten měl tak k dispozici dva velké sály (poradní síně), dvě světnice pro kancelisty, dva pokoje pro registraturu a registrátory (odděleně byla uchovávána registratura česká a německá), k tomu ještě jednu světnici a sklípek. Celkem tedy dvě místnosti velké a šest menších. Daleko skromněji byl umístěn úřad zemských desk, kterému připadlo pět menších místností, z toho jedna poradní světnice, dva pokoje pro kancelisty a dva sklípky. Zvláštní pokoj byl pak vyhrazen pro zemské desky chované u tribunálu, světnici pro audience a sklípek pro depozita. „Dne 5. června r. 1664 slyšíme, že se tribunál přestěhoval do nových místností, zanechav však svoji registraturu v poradní světnici duchovních a měst.“111 Dřímal za tyto místnosti považuje část nového tribunálního domu, která byla již v obyvatelném stavu. Odporuje tomu jiné tvrzení: „[…] opravený se stal Dietrichsteinský palác v 60. letech 17. století sídlem nejvyššího úřadu na Moravě. Roku 1664 se totiž stal zemským hejtmanem právě vládnoucí kníže Ferdinand z Dietrichsteina“.112 Tato dvě tvrzení se shodují v tom, že tribunál se v roce 1664 skutečně nastěhoval do lepších prostor, rozcházejí se však v konkrétním určení těchto místností, zda se nacházely v zemském domě nebo dietrichštejnském paláci. Výstavba tribunálního křídla na zemském domě probíhala až do začátku 70. let 17. století, stavba je zmiňována jako hotová až roku 1672. Brzy po jeho dokončení se ale ukázalo, že ne všechny práce byly provedeny kvalitně. „Již 24. května r. 1672 upozornil nejvyšší písař Václav Bernard Bartodějský z Bartoděj zemský sněm, že střecha nad Tribunální budovou je na spadnutí a že se propadá dlážděná podlaha v poradní síni Tribunálu, v poradní síni zemských desk, ve světnicích pro registratury po obou stranách uvedených síní a v dlouhém

110

Velmi podrobně rozvádí problematiku stavby tribunálního domu, jeho architektonického uspořádání apod. Dřímal, J.: Zemský dům, s. 63–93. Tento plán byl vytvořen podle jeho popisu a příloh v knize obsažených.

111


112

Jeřábek, Tomáš – Kroupa, Jiří a spol.: Brněnské paláce. Stavby duchovní a světské aristokracie v raném novověku. Brno 2005, s. 104.

45

sále. Sněm uznal, že je-li špatná střecha a téměř celé poschodí domu, musí býti celá budova ihned opravena.“113 Na opravě se začalo pracovat hned, stavební úpravy tribunálního domu trvaly až do roku 1692. Problémy s úložným prostorem se tak táhly docela dlouho. Ještě v roce 1680 měli tribunální úředníci podle záznamů brněnské městské rady na radnici uloženy truhly s věcmi.114 Registratura tribunálu dokonce zůstala v poradních světnicích duchovních a měst uložena až do roku 1682.115 Tribunálu nebylo ani tentokrát dopřáno pobývat dlouho na jednom místě a roku 1679 se z Brna opět stěhuje jinam. Nejdříve do Uničova, posléze do Olomouce. Bližší informace o umístění úřadu máme z Olomouce. Tam se tribunál i s deskami přestěhoval začátkem prosince 1679, protože na 7. prosince sem byl svolán zemský sněm. Olomouc se tak po téměř čtyřicetileté pauze stala poprvé dočasně a celkem nečekaně (městská rada se o svolání sněmu do Olomouce dozvěděla měsíc před jeho zahájením) centrem všech zemských úřadů. Není tedy divu, že neměla připraven dostatek odpovídajících prostor. V dopise z 22. listopadu 1679 si olomoucká městská rada stěžuje na problémy s obstaráváním místností pro tribunál a zemské desky. Snažili se však rychle opravit olomoucký zemský dům. Sehnali dělníky, ale komplikací byl nedostatek peněz na jejich vyplacení. Vyřešení této otázky žádali po tribunálu a zároveň od něj očekávali rozkazy ohledně toho, jak bude uložena tribunální registratura a archiv zemských desk.116 Tyto spisy byly před převezením do zemského domu „zcela neodborně uloženy ve vlhkém radničním sklepě“.117 Jako variantu k zemskému domu nabízela Olomouc ještě možnost úřadování v jiných domech a očekávali nařízení tribunálu. Jak rozhodl a kde hned po příjezdu do města úřadoval, nevíme. Jisté však je, že v připraveném zemském domě byli úředníci tribunálu i desk ubytováni i se svou registraturou nejpozději v květnu 1680.118

113


114


115


116

SOkA Olomouc. M 1–1 Archiv města Olomouc, sg. 1259, f. 308–309.

117


118

SOkA Olomouc. M 1–1 Archiv města Olomouc, sg. 1259, f. 364–366. Je tak patrno z dopisu olomoucké městské rady císaři z 23. května 1680.

46

Nemáme sice informace, jak byl tribunál zařízen při svých kratších předchozích pobytech ve Znojmě, Mikulově, Hradišti a Uničově. Nelze v těchto případech příliš počítat s existencí budovy typu zemského domu, která by byla k těmto účelům uzpůsobena. Můžeme ale poukázat na některé varianty, které se zdají být pravděpodobné. Jednou z těchto možností je, že úřad konal svá zasedání a uložil registraturu v domech, které byly vyhrazeny pro soukromé ubytování jednotlivých úředníků (většinou hejtmana, kancléře a přísedících), jak tomu bylo často v Brně v době, kdy neexistovaly žádné vyhovující úřední prostory. Dále se nabízí ta varianta, že některé své místnosti poskytla úřadu tamní městská rada. Z Brna i z Olomouce máme doklady o tom, že úřady využívaly radnic pro úschovu registratury, stejně tomu bylo i při pobytu zemských desk v Litovli v roce 1679. Navíc v případě Uničova víme, že tam v dané době byla nově opravená radnice. Ve všech případech je ale nutno počítat s tím, že možnosti radnic i soukromých domů byly nedostačující pro potřeby úřadu. Možná, nebo i pravděpodobná, je také kombinace obojího, tedy úřadování v soukromých domech a úschova registratury na radnici. Stejně tak se zařídily při pobytu v Litovli zemské desky. Archiv s registraturou uschovali na radnici a sezení konali v domě, ve kterém byl ubytován nejvyšší zemský písař. 119 Po příjezdu tribunálu z Olomouce v roce 1680 se vrátil do své nově postavené budovy v Zemském domě, která se stále ještě opravovala. Své zdejší působiště již neopustil.

IV.2 Vyhledávání bytů pro úředníky Ať se tribunál nastěhoval do jakéhokoli města, nestačilo pouze to, aby se městská rada postarala o umístění úřadu jako takového. Bylo třeba se postarat i o osobní potřeby úředníků, vyhledat každému ubytování, které by odpovídalo jeho postavení v úřadu. Reskriptem z 19. prosince 1636 oznamuje císař městské radě umístění právě zřízeného tribunálu do Brna.120 „Nabádá je, aby pronajali rádi a lacino byty úředníkům a aby jim vycházeli ve všem vstříc. Zdá se však, že si Brňané neuvědomovali tehdy dobře, oč jde, neboť jim musela být až příliš často vytýkána jejich neochota a nezájem ve věci umístění prvního

119

Wozak, J.: Die Landtafel in Littau im J. 1679. In: Notizen-Blatt der historisch-statistischen Section der kais. königl. mährisch-schlesischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Naturund Landeskunde. Brünn 1889, s. 2–3.

120


47

úřadu v zemi a jeho zaměstnanců.“121 Dopis hraběti Salmovi ze stejného data však tuto situaci, zdá se, předvídal a císař mu v něm nařizuje, aby dohlédl na správné zaopatření ostatních úředníků a v případě potřeby se jim vše postaral osobně.122 Své rozhodnutí o zaopatření bytů pro úředníky císař opět připomínal městu 8. srpna 1637, tedy osm měsíců po zřízení tribunálu a dva měsíce před povolením k jeho přesunutí do Olomouce. Město muselo najít odpovídající ubytování pro všechny nově příchozí úředníky. Největší problémy z pohledu města představoval v této chvíli zemský hejtman. Jeho náročnost byla obecně známou už od samých počátků. Hrabě Salm „osobně vystupoval vždy s velkou nádherou, a když na ni neměl, vypůjčoval si, kde mohl.“123 Nezájem města o ubytovávání úředníků se časem projevil jako dosti oprávněný. V memoriálu městské rady z roku 1656 si město stěžuje na dlouhodobé problémy v této věci. Město si na tyto problémy opakovaně stěžovalo, ale bez valného úspěchu. „Tribunální úředníci se prý ubytovali v nejlepších domech, ale činži neplatí; pro tuto věc byl prý dokonce exekvován i pozdější rada Tribunálu Cretet.“124 Tento člen tribunálu měl podle všeho dlouhodobé problémy s placením nájmu, exekuce ho postihla vícekrát a ani po jeho smrti problémy neskončily. V zápisech z jednání městské rady se opakovaně objevuje jeho vdova. Hned dva dny po jeho smrti žádá radu o ponechání výsad, které měl její manžel jako tribunální úředník, o týden později prosí, aby jí byl doživotně ponechán přidělený byt.125 Při návratu z Olomouce zpět do Brna roku 1641 se měli výslovně „postarat o vhodné byty pro úřednictvo a dobré a laciné jejich zaopatření při panující drahotě“ přímo všichni tři správci úřadu zemského hejtmanství hrabě Lichtenštejn, Jan Rotál a hrabě Magnis. Opět byl tedy dohledem nad splněním požadavků pověřen přímo úřad zemského hejtmana. Sehnat byty pro všechny úředníky tribunálu a zároveň pro nově příchozí úředníky zemských desk nebylo samozřejmě jednoduché. Proto o této problematice jednal tribunál s městskou radou už dlouho před nastěhováním úřadu.126 Brno bylo nedostatkem vhodných bytů, které by mohly být v těchto případech poskytovány zřejmě známé, a také mu to bylo

121


122


123

Radimský, J.: Tribunál 1636–1783, s. 13–14.

124

Tamtéž, s. 62.

125

AMB. A 1/3 Sbírka rukopisů, rkp. 1271, f. 451, 460.

126

Radimský, J.: Tribunál 1636–1783, s. 28

48

často vytýkáno. Naproti tomu ale mnozí z nejvyšších zemských úředníků měli v Brně své vlastní domy, nebylo tedy nutno jim byty přidělovat.127 V dekretu vydaném úřadem zemského hejtmanství 8. listopadu 1641 pro brněnskou městskou radu ohledně bytů pro tribunál, který se stěhoval z Olomouce do Brna se oznamuje, že císař již rozhodl o přenesení úřadu zemského hejtmanství i zemských desk do Brna, že se však stále ještě neví, kdy se ono přenesení stane.

128

„Nicméně však zapotřebí jest, aby

mezitím pánům radům J. M. C. a jinejm osobám k témuž Tribunálu náležejícím, vhodné a náležité kvartýry v kterých by jakž náleží dobře podle hodnosti jednoho každého losyrováni jsouc, opatřené a rozepsané byly. Protož […] vám se poroučí, abyste co nejdřívěji se k tomu přičinily, a podle příležitého poznamenání, a hodnosti jedné každé osoby takové kvartýry v týmž městě C. bezvšeho ušetření v tom osob kterých koliv stavu městskýho jenž v domech svých zbytečné a pohodlné pokoje mají vyznamenati, a takového poznamenání i k královskému auřadu přípis odvolali, jako i sice v týmž městě dobrý řád a takovou policii nařídili a drželi […]“.129 Žádají zde tedy, aby do jejich příjezdu byly všem úředníkům opatřeny náležité byty. Přikazují, aby se tak stalo co nejdříve a bez jakéhokoli ohledu na měšťany, kteří mají ve svých domech volné vhodné pokoje. Zároveň připomínají potřebu přizpůsobení městského řádu a policie tak, aby si nikdo v tomto směru nemohl stěžovat. K dopisu byl přiložen ještě seznam všech úředníků Tribunálu a dalších osob, pro které mají být vyhledány byty, čili ono již výše zmíněné poznamenání. Na seznamu je vypsaných celkem 17 osob jmenovitě každý zvlášť i se svou funkcí v úřadu zastávanou: kancléř, tři radové, dva sekretáři, koncipista, dva expeditoři, šest ingrosistů, jeden vrátný radní světnice a jeden kancelářský vrátný. Pro každého z nich měly být nalezeny byty odpovídající jejich postavení v úřadu, vynecháni jsou zde všichni tři úředníci zastupující úřad zemského hejtmana. Zřejmě proto, že měli v Brně vlastní domy a nepotřebovali tedy v tomto směru služby městské rady. Při stěhování bylo vyměněno mnoho

127

Upozorňuje na to například hrabě Magnis ve svém dobrozdání pro císaře. Balcárek, Pavel: Brno

versus Olomouc. O primát hlavního města Moravy. Pod Špilberkem proti Švédům. Statečný velitel města Ludvík Radit de Souches. Brno 1993, s. 32 128

AMB. A 1/3 Sbírka rukopisů, rkp. 7261, f. 5–6. Taktéž v opise: MZA Brno. G 12 Cerroniho sbírka, inv. č. I/27, f. 106–108.

129

MZA Brno. G 12 Cerroniho sbírka, inv. č. I/27, f. 106–108. Dokument je zde zachován pouze v opise.

49

úředníků včetně všech tří radů, v uvedeném seznamu jsou uvedeni již úředníci, kteří nastupovali až po přestěhování do Brna. Zajisté byly obdobné požadavky na městskou radu kladeny i ze strany zemských desk. Alespoň z pozdějších dokladů, ze kterých lze srovnávat náročnost obou úřadů, nezůstávají zemské desky ve svých požadavcích příliš pozadu. Tribunál pak znovu píše brněnské radě v této otázce 10. prosince 1641. Jako osobu, kterou pověřili vyjednáváním s radou je označen Jakub Roth z Allensteina, německý registrátor a expeditor. Ten si měl přidělené byty prohlédnout, domluvit poplatky a zařídit vše potřebné. Rada s ním měla v tomto směru ve všem spolupracovat.130 Problémy ve vztahu s městskou radou byly ale dlouhodobé. Tribunál si dokonce v otázce ubytování stěžoval na neochotu městské rady. Problémy v jednání dokládá i dopis, který tribunál odeslal brněnské městské radě 10. prosince 1641, ve kterém jí připomíná ubytování pro německého registrátora a expeditora Jakuba Arnošta Rotha z Allensteina, vytýká jim nespolehlivost a připomíná jejich povinnosti.131 Tento úředník je nejen společně s ostatními uveden na již výše zmíněném dokumentu se seznamem úředníků, kterým má rada sehnat ubytování, ale je to tentýž, který byl vyslán předtím do Brna, aby s městskou radou vyjednal všechny náležitosti týkající se přidělování bytů. Z období mezi léty 1641 a 1679 se žádné dokumenty ohledně problematiky shánění bytů pro jednotlivé nedochovaly. Tribunál se v té době sice stěhoval několikrát, ale vždy v rychlosti a na krátkou dobu. Stejně, jako se v některých případech, kdy byl odjezd tribunálu z Brna hektičtější, nedochovaly materiály k ostatním sledovaným okruhům, nedochovaly se nejspíše ani v tomto případě. Nemáme tedy z pramenů tribunálu k dispozici žádné doklady o tom, že by projednával se Znojmem či Hradištěm seznamy úředníků ani rozpisy bytů pro ně. Zároveň nemáme ani podobné materiály z Brna. Úřad se totiž stěhoval vždy na krátkou dobu a to s tím, že po odeznění vojenského ohrožení nebo moru se vrátí zpět. Žádné vyřizování s městskou radou proto zřejmě nebylo třeba, úředníci se po návratu nejspíše nastěhovali zpět do svých dřívějších bytů. Další prameny máme až z období let 1679–1680. Tehdy pobýval Tribunál mimo Brno rok a stěhování bylo plánováno poměrně dlouho dopředu. Zachovaly se nám tedy pro dané období nejbohatší a nejpodrobnější prameny. Pochází všechny z materiálů tribunálu, města 130


131

MZA Brno. G 12 Cerroniho sbírka, inv. č. I/27, f. 108.

50

Olomouce a Brna. Velmi dobře lze sledovat komunikaci tribunálu s Olomouckou městskou radou v otázce přidělování bytů. Nejdříve se úřad přestěhoval do Uničova. Zde ale pobyl jen něco málo přes měsíc, od konce října do začátku prosince. Poté se kvůli zahájení zemského sněmu přesunul do Olomouce. Co se týče požadavků na ubytování tribunálních úředníků v Uničově, nebyly zrovna nejskromnější. Především pokud se týká samotného zemského hejtmana. Podle relace zemského hejtmana olomouckému krajskému hejtmanovi Zikmundu Leopoldu Sakovi z Bohuňovic z 30. září 1679 zmíněné v radních protokolech tribunálu hejtman pouze pro sebe požadoval poskytnutí tří domů a stáje pro dvacet koní. Kancléř a čtyři radové byli již podstatně skromnější, pro každého byly požadovány tři pokoje, dvě komory a stáj pro dva koně, pro sekretáře Ivanského dva pokoje a komoru, pro registrátora a koncipistu pro každého pokoj a komoru, čtyři kancelisté měli mít dvě světnice a dvě komory a nakonec chtěli vlastní pokoj i pro sluhu. Dále žádali ještě sto koní a mnoho vozů na převoz spisovny a osobního majetku.132 Z toho, co víme o počtu tribunálních úředníků v této době, je zřejmé, že v uvedených požadavcích nejsou zahrnuti zdaleka všichni. Požadované byty měl podle zápisu z 6. října 1679 v Uničově vybrat olomoucký krajský hejtman, městská rada je měla nechat vyčistit, opatřit okny a dveřmi a nakoupit pro tribunál seno, slámu a oves. Do Uničova byl také poslán německý registrátor, aby přinesl upřesnění požadavků na byty a důkladně prozkoumal tamní zdravotní situaci133 Poměrně hodně podrobností o vyhledávání bytů pro úředníky nám nabízí olomoucký kopiář. Je v něm opsán dopis pro úřad zemského hejtmanství datovaný 14. listopadu 1679, ve kterém vyjadřuje magistrát svou radost z toho, že se proslýchá o plánovaném přenesení nejen zemského sněmu, ale i tribunálu a úřadu zemských desk z Uničova a Litovle do jejich města. Oznamuje mu svůj problém s nemožností vyhledat dostatečný počet vhodných domů kvůli přítomnosti vojska, kterému bylo nutno v Olomouci dočasně poskytnout byty, které by jinak byly k dispozici tribunálním úředníkům. Žádá tedy o strpení, aby stihl učinit všechny patřičné kroky k odstěhování vojska a připravení těchto dosud obsazených domů pro pohodlné ubytování úředníků královského tribunálu. Zároveň oznamuje, že vyšle dalšího dne podle

132


133


51

rozkazu tribunálu jednoho ze svých radních do Uničova, aby se s nimi domluvil zřejmě ohledně ubytování.134 V dalším dopise zemskému hejtmanství z 22. listopadu 1679 se zmiňují o tribunálním dekretu z 10. téhož měsíce, ve kterém je psáno, že tribunál společně se zemskými deskami musí být do Olomouce nastěhován nejpozději do 7. prosince, kdy má v tomtéž městě začít zemský sněm. V otázce bytů oznamují, že bude následovat podrobná specifikace domů, které budou úřadu postoupeny. Tribunál se má podívat, zda jim a úředníkům zemských desk vyhovuje tento výběr městské rady vzhledem k velikostem jejich rodin a dalšímu.135 Dopis od olomoucké rady z 22. listopadu byl přijat v Uničově ještě před sezením dalšího dne. V radním protokolu tribunálu je zpráva, že Olomouc zaslala potvrzení přijetí požadavku bytů a někoho z radních pošle do Uničova k osobnímu vyřízení této záležitosti. Odpovědí jim bylo nařízení poslat bližší upřesnění rozpisu těchto bytů.136 Dopis městské rady tribunálu o dva dny později, tedy z 24. listopadu 1679 reaguje na tribunální rozkaz upřesnit rozdělení bytů pro jednotlivé osoby. Je k němu připojena tabulka, ve které je jmenovitě každému konkrétnímu úředníkovi přidělen daný počet pokojů, komor, zda k tomu náleží kuchyně, sklep či stáj, je určeno ve kterém domě nebo u koho bude daný úředník ubytován. Výjimkou je zemský hejtman, kterému je přidělen celý dietrichštejnský dům se vším, co k němu náleží, tedy bez konkrétního výčtu pokojů atd. Jedná se o jeden z největších domů na centrálním Horním náměstí. Kancléři a čtyřem radům byly přiřčeny každému 3 pokoje a 2 komory, kuchyně, většině sklep a stáj pro různý počet koní. Jen o málo hůře jsou na tom ostatní úředníci (sekretář, koncipista, registrátor a 4 kancelisté), mají většinou 2 pokoje, 1 komoru a kuchyň, někteří i sklep a stáje. Dále je do seznamu zahrnut kancelářský sluha (pokoj s kuchyní) a 4 zemští poslové (pokoj a komora společně). Olomoučtí radní tedy pro tribunál hledali patnáct ubytovacích prostor pro osmnáct osob, stejný počet bytů, tedy patnáct, byl potřeba i pro úředníky zemských desk.137 Uvedený seznam úředníků tribunálu i s podrobnostmi je zpracován v tabulce v příloze 1.

134


135


136


137


52

O den později (25. listopadu 1679) je v tribunálním protokolu zmínka o tom, že Tribunál ponechá rozvržení přidělování bytů navržené olomouckou městskou radou beze změn a že se přestěhuje již příští pondělí.138 V tomto rozpisu byly uvedeny nejen lokality, ve kterých byli úředníci ubytováni, ale i u koho bydleli. Všichni vyšší úředníci, tedy zemský hejtman, kancléř a radové byli soustředěni na Horním náměstí (až na jednu výjimku na Dolním náměstí), kde se nacházela i radnice. Ostatní úředníci (sekretář, koncipista, registrátor a čtyři kancelisté), sluha i poslové byli ubytováni na Dolním náměstí či v ulicích k Hornímu náměstí přilehlých. Porovnáním této tabulky s Die Olmützer Häuserchronik Wilhelma Nathera bylo možno přiřadit ke každému z úředníků konkrétní dům. Vyznačeny jsou na mapce v příloze 2. Byli tedy soustředěni všichni v centru města v blízkosti radnice i olomouckého zemského domu.139 Že stěhování a ubytování úřadů i úředníků nebylo věcí jednoduchou, dokládá i opis dopisu olomoucké městské rady císaři z 23. května 1680. Mluví o tom, že 13. března bylo vydáno císařské nařízení, aby úředníci tribunálu i zemských desk setrvali a úřadovali v Olomouci až do dalšího a ptá se císaře, zda je nutné stěhovat soukromé věci úředníků, které zůstaly prozatím v Brně, Uničově nebo Litovli. Vzhledem k tomu, že nákaza v Brně již téměř ustoupila, se dá totiž předpokládat, že tribunál i zemské desky se vrátí do Brna poté, co skončí v Olomouci v té době konaný zemský sněm. Zároveň se rada ptala císaře, zda mají pokračovat v zařizování a opravách domů poskytnutých těmto úředníkům.140 Je tedy patrné, že ještě více než pět měsíců po nastěhování do Olomouce měli úředníci své věci nejen v Brně (což by nebylo nic divného vzhledem k tomu, že návrat do Brna se předpokládal), ale i v Uničově, popřípadě Litovli. Navíc město za tuto dobu nestihlo ani dokončit opravy bytů, ve kterých úředníci bydleli. Oproti Uničovu je v jednání o ubytování v Olomouci patrna jedna poměrně výrazná změna. V prvním případě jednal tribunál nejdříve s krajským hejtmanem, který měl na starost obstarání bytů, a až poté s městskou radou. V Olomouci spadá tento úkol pouze na městskou radu a krajský hejtman zde v roli zprostředkovatele vůbec nevystupuje. Důvody k těmto 138


139

Zemský dům Olomouci byl vybudován, podobně jako brněnský, na půdě dominikánského kláštera. Při pozdějších stavebních úpravách do něj byl zahrnut. Na mapce v příloze 2 je klášter označen písmenem M. Nachází se na Landherrngasse, někdy označované i Landhausgasse (dnes ulice Panská), která ústí na Dolní náměstí.

140


53

odlišným přístupům prameny nenabízí, ale značný rozdíl mezi oběma městy je například v tom, že rada města Olomouce byla z dřívějšího období zvyklá starat se o potřeby nejvyšších zemských úředníků. Dalo se tedy předpokládat, že si s tímto problémem poradí sama bez účasti krajského hejtmana. Tribunál se vrátil do Brna v říjnu roku 1680, tedy rok po svém odjezdu. Byty těch, kteří odjeli s Tribunálem z města, nebo alespoň některých z nich, zůstaly po dobu působení úřadu mimo město volné a připravené pro jejich znovunastěhování. Vyplývá to například ze zápisu z radního protokolu brněnské městské rady z 8. listopadu 1680, kdy koncipista Neuhaus přichází na radnici žádat o prominutí nájemného za dobu, kdy pobýval s úřadem mimo město. Jaká byla výše tohoto nájemného, se zde neuvádí, ale rada rozhodla prominout mu 20 zlatých rýnských.141 Nelze-li srovnat výši prominuté částky s výší skutečného nájemného, lze ji alespoň zhruba srovnat s platovými podmínkami. Zprávy o výši platů tribunálních úředníků máme z výkazů z rentovního úřadu z 10. prosince 1657. Plat koncipisty v roce 1657 podle toho činil 300 zlatých rýnských.142 Oněch prominutých 20 zlatých z nájemného by tedy tvořilo necelých sedm procent ročního platu. Tento propočet je však nutno brát pouze jako orientační, je třeba počítat s bezmála třiadvacetiletým rozdílem mezi událostmi a s mnohými jinými faktory ovlivňujícími výši platů a nájemného. Nicméně platy úřednictva v této době vykazovaly poměrnou stabilitu. Navíc Neuhaus nebyl zřejmě s úřadem mimo Brno celý rok. Je totiž nejdříve uváděn na seznamu osob, které měly zůstat v Brně, a zároveň není mezi osobami, kterým bylo podle záznamů zařizováno bydlení při příjezdu do Olomouce. Rada však vyřizovala požadavky úředníků tribunálu ohledně bytů i v době působení úřadu v Olomouci. Přijímá jejich žádosti o opatření bytů například v dubnu a červnu roku 1680.143 Věc byla buď odložena, nebo postoupena kvartýrmistrovi. Tyto dva zápisy se týkají konkrétně kancelisty Richtera a sekretáře Ivanského. Oba figurují mezi osobami, které byly ubytovány v Olomouci, ale zdá se, že se do Brna vrátili dříve než zbytek úřadu. Srovnáme-li tento fakt s případem koncipisty Neuhause, který evidentně pobýval s úřadem v Olomouci, 141


142

Radimský, J.: Tribunál 1636–1783, s. 62. Pro srovnání, plat hejtmana činil tehdy 4000 zlatých, kancléře 1200 zlatých, radové dostávali 800 zlatých, sekretář 500, registrátor spolu s koncipistou 300, translátor 233 zlatých a 20 krejcarů, kancelista 175 zlatých, vrátný a sluha 58 zlatých 20 krejcarů a nakonec topič 46 zlatých 40 krejcarů.

143

AMB. A 1/3 Sbírka rukopisů, rkp. 1272, f. 145, 212.

54

avšak nikoli od začátku, zdá se, že se jednotlivé osoby pohybovaly mezi městy podle potřeby úřadu nebo že se během doby střídaly. Jak je výše patrno, město mělo pro problematiku vyhledávání a přidělování obecních bytů nejčastěji procházejícímu vojsku, ale i úředníkům atd. zvláštní úřad, v jehož čele stál kvartýrmistr. Odkazy na něj se v materiálech brněnské městské rady objevují častěji. V záznamech tribunálu ani olomoucké rady se tato osoba v souvislosti s problematikou přidělování bytů úředníkům nevyskytuje. Tribunál zřejmě s kvartýrmistrem nejednal přímo, ale zprostředkovaně přes městskou radu. Situace s ubytováním úřednictva v Brně se podstatně liší od situace v jiných městech především v tom, že mnozí z nich, jak už bylo výše uvedeno, zde měli své vlastní domy. Týká se to hlavně nejvyšších úředníků, kde například Lichtenštejnové nebo Dietrichštejnové měli v Brně tradičně svá rodová sídla. Šlechtické domy zabíraly v dané době poměrně velkou část vnitřního města. V literatuře je tedy možno dohledat, kde bydlela většina ze zemských hejtmanů a kancléřů a za pomoci kusých pramenů i část dalších úředníků. Městská rada Brna tedy měla poněkud lehčí situaci při shánění ubytování pro úředníky, kteří se stěhovali do města, protože se nemusela starat o všechny, ale pouze o tu část, která neměla ve městě vlastní domy, tedy vesměs o níže postavené úředníky s menšími nároky na přidělované bydlení. Navíc když tribunál z města odjížděl, byty úředníků většinou zůstávaly neobsazeny a byly jim k dispozici i po návratu do Brna. Kromě prvního stěhování se totiž nepředpokládalo, že tribunál zůstane v jiném městě trvale. Ve srovnání s Olomoucí v letech 1679–1680 máme v případě Brna k dispozici podstatně chudší informace ohledně konkrétních lokalit ubytování úředníků. Žádný obdobný rozpis jako v případě Olomouce se nezachoval. I tak lze ale z jiných zdrojů zjistit o bydlení úředníků mnohé. Nejlepší informace poskytují rychtářské knihy města Brna a z nich vycházející studie Hanse Welzela Brünn im 17. Jahrhundert.144 Podstatně chudším zdrojem je pak článek Vladimíra Voldána o domech Lichtenštejnů-Kastelkornů a kniha Brněnské paláce. Stavby duchovní a světské aristokracie v raném novověku. Kusé informace se nacházejí i v Knize nálezů ve věcech stavebních rady města Brna z let 1641–1684.145 V některých případech zde figurují tribunální úředníci jako soukromé osoby.

144

Rychtářské knihy jsou zachovány pro celé sledované období. AMB, A 1/3 Sbírka rukopisů, rkp. 1818–1838.

145


55

Kombinací všech těchto pramenů a literatury bylo možno vytvořit poměrně obsáhlý seznam úředníků, u kterých se podařilo zjistit alespoň ulici, ve které bydleli. Tato tabulka se nachází v příloze 3. Z pramenů městské provenience máme k dispozici Knihu nálezů ve věcech stavebních z let 1641–1684. Tribunální rada Cretet, stejně jako překladatel Čádecký, bydleli v Burgergasse, dnešní ulici Jánská a byli zřejmě sousedy. Kancléř Ivanský bydlel na Brunnergasse, dnešní Starobrněnské. Jan hrabě Rotál, zemský hejtman v letech 1648–1655 bydlel podle záznamů městské rady na dnešním Náměstí svobody. Záznamy pro jeho osobu však pocházejí z doby, kdy už úřad zemského hejtmana nezastával. Více úředníků tribunálu se v těchto záznamech neobjevuje.146 Voldánův článek nám poskytuje informaci o bydlení zemských hejtmanů hraběte Lichtenštejna-Kastelkorna a hraběte Rotála a dále rady Jakartovského. Hrabě Lichtenštejn měl na dnešní ulici Jánské dva sousedící domy, které zamýšlel stavebně propojit. Hrabě Rotál měl dům na Náměstí Svobody a rada Jan Starší Jakartovský vlastnil dům na rohu dnešní Jánské a Poštovské. Z listinných materiálů lze dohledat jediný údaj. Tribunální rada Jakartovský vlastnil zahradu položenou před Měnínskou branou, kterou dostal od knížete Dietrichštejna.147 Informačně nejbohatší jsou rychtářské knihy a studie Hanse Welzela. Ta podává zprávy o šlechtě usazené ve městě v letech 1634–1680. Mnozí jsou zde jmenováni víckrát, pokud měli více domů nebo se stěhovali. Všechny informace obsažené v příloze 3, které nepocházejí z výše uvedených zdrojů, jsou přejaty odtud. Celkem lze tedy dohledat 19 osob. Zdaleka nejčastěji je zastoupena ulice Jánská (celkem v šesti případech), potom Zelný trh (čtyřikrát), Náměstí svobody a Josefská (třikrát), dále Starobrněnské (nebo Dominikánská) a Kobližná (dvakrát). Jednou jsou zastoupeny ulice Křenová (na předměstí), Panská, Masarykova, Veselá, Dominikánské náměstí a Běhounská. Objevují se i dvě zahrady za městskými hradbami.148 Uvedené ulice jsou vyznačeny na mapce v příloze 4.

146

AMB. A 1/3 Sbírka rukopisů, rkp. 103, f. 209, 224, 293, 349, 442, 449, 492.

147

AMB. A 1/1 Sbírka listin, sg. 3223.

148

K přiřazení názvů ulic použitých v pramenech k ulicím současným byla požita práce M. Flodrové Brněnské ulice a vývoj jejich názvů od 13. století po dnešek.

56

Z těchto několika dostupných záznamů však jasně vyplývá, že stejně jako v Olomouci, tak i v Brně, bydleli úředníci převážně v centru města a to často poblíž Zemského domu, kde tribunál úřadoval.

IV.3 Otázka přepravy Pohyboval-li se královský úřad mezi městy, žádalo si to jednak dopravní prostředky, kterými by se přemístil, jednak určitý čas a potom také peníze, kterými bylo stěhování uhrazeno. Poslední otázkou se bude zabývat další kapitola, zde se zaměříme na první dva okruhy. Tedy co všechno bylo potřeba zařídit k tomu, aby se úřad přestěhoval a kolik si takové stěhování vyžádalo času. K tomu, jakým způsobem probíhala přeprava úřadu, respektive kdo byl pověřen obstaráním vozů a jiných nezbytností, se zachovalo poměrně málo pramenů. Vztahují se navíc pouze k rokům 1679/1680, tedy k poslednímu stěhování. V radních protokolech brněnské městské rady se dochovaly záznamy, kdy po ní tribunál žádal opatření vozů na přepravu celkem dvakrát. Již 7. října 1679 byly v brněnské městské radě projednávány konkrétní požadavky tribunálu týkající se odjezdu. Radě byly předneseny prostřednictvím krajského hejtmana. Tribunál žádal připravení tří dobře opatřených chráněných vozů. K tomuto požadavku se však brněnská rada nestavěla příliš pozitivně. Argumentovala za prvé tím, že nepřišel žádný rozkaz přímo z úřadu zemského hejtmanství, za druhé tím, že do města nesmí být kvůli morové epidemii žádné vozy vpouštěny a musí si vystát karanténu před městem. Městská rada tedy doporučila žádosti nevyhovět.149 Jakým způsobem byla situace s odvozem úřadu vyřešena, zaznamenáno není. Stejně tak, jak požadoval tribunál od městské rady vypravení vozů na přestěhování z Brna, žádal je od nich i při svém návratu. V tomhle případě však vyšla rada požadavkům tribunálu vstříc a vozy připravila. Roli tu hraje zřejmě více faktorů. Jednak již prakticky pominulo nebezpečí rozšíření moru a s tím související karanténa, jednak tribunál žádal městskou radu tentokrát přímo, nikoli přes krajského hejtmana a v neposlední řadě měla rada určitě větší zájem na stěhování úřadu do města než naopak.

149


57

Tento záznam je však i informačně bohatší, než záznam předchozí. Tribunál tentokrát požaduje více vozů. Čtyři vozy stejného typu, jaké požadovali při odjezdu a ještě tři vozy těžké. Požadovali tedy celkem sedm vozů. Je výslovně uvedeno, že budou použity na převoz kanceláře a registratury.150 Z prvního zápisu z roku 1679 není zcela zřejmé, zda jsou ony tři vozy požadovány na převoz úřadu či jeho části, nebo pro potřebu samotného hejtmana, který odjížděl z Brna právě v té době. Vzhledem k jejich podstatně menšímu počtu, časovým okolnostem a hejtmanově známé náročnosti na hmotné zajištění úřadu a všeho kolem něj se zdá pravděpodobnější, že tyto tři vozy měly sloužit pouze na převoz věcí samotného, dříve odjíždějícího zemského hejtmana. Na převoz celého úřadu i s úředníky bylo totiž potřeba daleko více. Před odjezdem do Uničova žádal tribunál vozy nejen od městské rady (neúspěšně), ale i od olomouckého krajského hejtmana Zikmunda Leopolda Saka z Bohuňovic. Toho žádal 30. září 1679 o poskytnutí 100 koní a 50 vozů na převoz spisovny i osobního majetku.151 Je tedy jasné, že vozy, které byly žádány předtím i potom od brněnské městské rady, nemohly být určeny na přepravu celého úřadu včetně úředníků. Více záznamů se bohužel nedochovalo. Lze-li však tyto poznatky zobecnit, tak problematiku převezení věcí podle dostupných materiálů svěřoval úřad krajským hejtmanům nebo městským radám. Na přestěhování dohlížel většinou zemský hejtman osobně. Názorným příkladem je stěhování z Olomouce do Brna v roce 1642, kdy jsou správci úřadu zemského hejtmana Kryštof Pavel hrabě Lichtenštejn-Kastelkorn a Jan hrabě Rotál pověřeni dohledem nad převezením nejen tribunálu, ale i zemských desk. V případech, kdy hejtman odjížděl dříve než zbytek úřadu, zřejmě tímto úkolem pověřil někoho z úředníků. Co se týče časové náročnosti přesunu mezi městy, lze ji poměrně dobře (nikoli však ve všech případech) určit na základě radních protokolů tribunálu. Věnováno je této otázce poměrně dosti pozornosti v první části, zde však zjištěné skutečnosti shrneme. Nejkratší doba, za kterou byl úřad schopen se přestěhovat, byla jeden den.152 V roce 1679 úřadoval tribunál v Brně až do 25. října, 27. října již úřadoval v Uničově. Přemístil se 150

AMB. A 1/3 Sbírka rukopisů, rkp. 1272, f. 469. Zápis je datován 26. října 1680.

151

Radimský, J.: C 4. Tribunál. Sbírka normálií z let 1628 – 1782, s. x41-x42.

152

Je tím myšleno časové rozmezí mezi posledním zápisem z místa, ze kterého tribunál odjížděl a prvním zápisem z nového působiště.

58

tedy během jediného dne. Na druhou stranu bylo ale toto přestěhování plánováno téměř dva měsíce předem a zemský hejtman odjel už 8. října. Navíc měli úředníci kvůli v Brně zuřící epidemii moru mimořádný zájem na co nejrychlejším odjezdu. Obdobně tomu bylo při přesunu z Uničova do Olomouce téhož roku. tribunál úřadoval do 30. listopadu, zemský hejtman přijel do Olomouce 2. prosince, zbytek úřadu den po něm. I v tomto případě se o stěhování vědělo dopředu, k tomu ještě se tribunál stěhoval z místa, kde pobýval velmi krátkou dobu. Podobná rychlost se objevuje při návratu do Brna ze Znojma v listopadu roku 1642. Tribunál úřadoval ve Znojmě do 16. listopadu, 19. listopadu obnovil úřadování v Brně. Příkaz k návratu do Brna však byl vydán již 1. srpna, tedy dva a půl měsíce předtím. Delší čas si vyžádal přesun v případech, kdy se tribunál stěhoval do Brna po delším pobytu jinde. Týká se to obou případů stěhování z Olomouce, tedy roků 1641/1642 a 1680. Tehdy přesun zabral jeden, respektive dva týdny (16. prosinec 1641 – 2. leden 1642 a 23. – 31. říjen 1680). Přesun byl sice organizován dlouho dopředu, ale nevyžadoval si žádného zvláštního spěchu a v prvním případě byl navíc spojen se slavnostním příjezdem do Brna. Stejnou dobu jako první z těchto dvou případů, tedy dva týdny (mezi 11. a 26. únorem) zabralo nastěhování zpět do Brna z Hradiště v roce 1649. Srovnáme-li však tento případ s obdobnou situací na konci roku 1642 (příjezd ze Znojma), trvalo tentokrát stěhování podstatně déle. V ostatních případech nelze rychlost přesunu kvůli nedostatku pramenů tak přesně datovat. Závisí však podle výše uvedeného na mnoha vedlejších faktorech. Pohybuje se v intervalu mezi jedním dnem a dvěma týdny v závislosti na motivaci přesunu, stavu předchozích příprav atd. Nicméně stále je třeba počítat s tím, že máme k dispozici pouze data mezi ukončením úřadování na jednom místě a jeho započetím na místě novém. Co všechno se dělo mezi tím a jak probíhal přesun nebo jak dlouho byl tribunál na novém místě, než začal opět úřadovat, nevíme.

59

IV.4 Finanční otázky Přestěhování úřadu tak velkého, jako byl úřad zemského hejtmanství, byla samozřejmě dosti nákladná záležitost. Výdaje hradil, až na jedinou výjimku, vždy rentovní úřad. Doklady o tom máme například z let 1641, 1679 a 1680.153 Touhle výjimkou je stěhování do Olomouce roku 1637. Náklady na přestěhování měl sice hradit rentmistr, ale výdaje na adaptaci mincovního domu, ve kterém tribunál tehdy v Olomouci úřadoval, měl jakožto iniciátor celého stěhování zaplatit hrabě Salm na vlastní náklady. Rentovní úřad však tuto částku za převoz nikdy nezaplatil a až 29. ledna 1640, poté, co zemský hejtman na svou funkci rezignoval, bylo rozhodnuto, že všechny náklady uhradí bývalý zemský hejtman. Tohle rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že celé stěhování úřadu bylo soukromým zájmem zemského hejtmana Salm, a tudíž budou všechny výdaje hrazeny z jeho soukromých prostředků. Salm tedy nakonec hradil nejen úpravu mincovního domu, jak bylo původně domluveno, ale i převoz celého úřadu.154 Nicméně převoz registratury zpět do Brna měl být hrazen již rentovním úřadem. Tentokrát ale z jeho hotovosti, aby se předešlo opakování stejného problému s nezaplacením pohledávky. Věc však byla podstatně složitější. Nedá se ani předpokládat, že by rentmistr, který se věčně potýkal s nedostatkem peněž na platy zemských úředníků, měl dostatek hotovosti na zaplacení všech výdajů s převozem spojených. Bylo nutno převézt nejen registraturu, ale i všechno ostatní: kancelář, soukromé věci úředníků, deposita uložená na olomoucké radnici atd. Pro zaplacení všech těchto výdajů byl nakonec zvolen jiný způsob. Byl prodán mincovní dům a pro mincovnu pronajat menší. Z výnosu z tohoto prodeje byly výlohy na přestěhování tribunálu uhrazeny. Nejednalo se tedy rozhodně o malou částku, která by vše pokryla. Informace o výši nákladů na přestěhování úřadů se zachovaly až v tribunálním radním protokolu z listopadu a prosince 1680. Jednalo se tehdy o přestěhování tribunálu a úřadu zemských desk z Olomouce do Brna. Převoz celého tribunálu včetně věcí úředníků stál 198 zlatých a 40 krejcarů, náklady zemských desk činily o něco méně, 121 zlatých a 55 krejcarů.

153

Radimský, J.: Tribunál 1636–1783, s. 28.; MZA Brno. C 3 Tribunál – Radní protokoly, kniha 33. V zápise k 20. listopadu 1679.; MZA Brno. C4 Tribunál – Normalia, sg. 62. MZA Brno. C 3 Tribunál – Radní protokoly, kniha 37. Jedná se o zápisy k 12. 11. a 2. 12. 1680.

154


60

V součtu se jednalo částku o 320 zlatých a 15 krejcarů. Výši nákladů spočítali tribunální úředníci a odeslali k zaplacení rentovním úřadu.155 Daleko větší náklady než stěhování si však vyžádala výstavba nových prostor pro úřadování. Adaptace zemského domu, v rámci které bylo vystavěno tribunální křídlo, měla podle plánů stát téměř 30 tisíc zlatých (včetně oprav škod, které na zemském domě způsobilo švédské obléhání Brna, při kterém byl tento dům částečně pobořen), které hradil částečně rentovní úřad, z větší části však stavové. Náklady byly tak vysoké, že měl rentovní úřad dlouhodobě problémy tyto peníze obstarávat. Stavba nového tribunálního křídla, která byla poprvé nařízena v roce 1641 (a poté bylo nařízení neustále opakováno), se tak začala provádět de facto až od roku 1659. Dokončena byla v roce 1672, avšak tak špatně, že musela být hned opravována. Náklady se tedy nakonec vyšplhaly ještě výše, než na původně odhadovaných 30 tisíc.156 Jiné podrobnější informace týkající se finanční stránky sledovaného problému se nepodařilo dohledat.

IV.5 Problém dovozu vlastního vína do Brna a zajišťování veřejného pořádku Otázkou, kterou lze poměrně dobře sledovat, je problém dovozu vína pro potřeby zemských úředníků do Brna. Záznamy, které se touhle věcí zabývají, se totiž objevují dosti často. Brno mělo svá privilegia, která zakazovala dovoz jakéhokoli vína do města. Naproti tomu úředníci si chtěli dovážet víno ze svých vlastních vinic atd., což logicky ústilo ve spory s městskou radou. Poprvé byla tato otázka řešena v roce 1641, avšak z ohledu na existující brněnská privilegia bylo její řešení prozatím odloženo. Věc mění teprve reskript ze 7. února 1650, který povoloval tribunálním úředníkům a úředníkům zemských desk, také zemským advokátům a medikům přivézt do Brna víno z vlastních vinic, avšak pouze pro svou domácí potřebu. Zakazovaly se zároveň jakékoli obchody s tímto vínem a nesmělo se šenkovat. Je zde nadhozena otázka úlev co se týče piva, ale její řešení je odloženo s tím, že je možné případné návrhy poslat císaři.157 Intimát se 155

MZA Brno. C 3 Tribunál – Radní protokoly, kniha 37. Zápisy se vztahují k 12. listopadu a 2. prosinci 1680.

156

O tomhle tématu se velmi podrobně rozepisuje Dřímal, J.: Zemský dům, s. 60–93.

157

MZA Brno. C 4 Tribunál – Normalia, sign. 105.

61

stejným obsahem zaslala městské radě dvorská komora 12. dubna se zdůrazněním, že má dohlížet na to, aby úředníci dodržovali zákaz šenkování tohoto vína a veškerého obchodování s ním.158 Úředníci však tyto zákazy zřejmě nedodržovali. Roku 1656 si město ve svém memoriálu stěžuje na příkoří, které se jim děje ohledně vinných šenků.159 V radním protokolu brněnské městské rady se společně s informací, že se úřady připravují na opětovné nastěhování zpět do Brna, objevuje 26. října 1680 zápis, ve kterém jsou rozepsány dávky vína a piva pro jednotlivé osoby úředníků jak tribunálních, tak deskových, ale nejen jich. Množství u každého z nich je vystupňováno podle úřadu, který zastával. Nejvíce je přiznáno zemskému hejtmanovi – 10 věder vína a 2 sudy piva.160 Kancléř má stanovena 4 vědra vína a 1 sud piva. Jmenovitě jsou rozepsáni ještě radové (po dvou vědrech vína a jednom sudu piva), sekretáři (2–1 vědro vína a 1 sud piva), registrátoři (1 vědro vína a ½ sudu piva) a koncipisté (½ vědra vína a ½ sudu piva). Dále je určeno společných 12 sudů vína a 1 sud piva všem kancelistům a 15 sudů vína překladatelům. Dokonce i strážcům, trubači a vrátnému je vyměřeno 10 mázů vína každému161. Obdobně je vše rozepsáno i pro úředníky zemských desk.162 Není sice přímo uvedeno, zda je to množství, které dostanou od města, či kolik si mohou dovézt anebo se jedná o něco jiného. Nejspíše se však jedná o dodávku vína a piva pro úředníky od města u příležitosti jejich návratu po roce působení jinde. Už o deset dní později se totiž objevuje zápis, že registrátor Krauß žádá městskou radu, aby směl do města přivézt 12 sudů svého vína (v předešlém zápise mu vína bylo vyhrazeno 1 vědro). Rada rozhodnutí v této věci odložila.163 Na základě tohoto výrazného nepoměru se tedy zdá nepravděpodobné, že by ona uvedená množství označovala, kolik si který úředník může přivézt do města vlastního nebo jinde nakoupeného vína a piva.

158

AMB. A 1/1 Sbírka listin, sign. 3479.

159


160

U vína je použita míra Emer, která má zřejmě být Eimer – vědro. Obsahuje asi 56,6-58 litrů. Pro pivo je použit sud či bečka, Faß (psáno však v těchto materiálech vždy Vaß). Její objem je adekvátní 4 vědrům.

161

Tedy čtvrt vědra každému (jedno vědro = 40 mázů).

162


163

AMB. A 1/3Sbírka rukopisů, rkp. 1272, f. 486.

62

Příjezd úřadu zemského hejtmanství, případně ještě úřadu zemských desk poznamenal i život města. 8. listopadu 1641, před svým příjezdem do Brna, připomíná tribunál městské radě potřebu přizpůsobení městského řádu a policie tak, aby v tomto směru nikdo neměl důvod si stěžovat.164 V dalším případě se objevuje ještě podrobnější nařízení městské rady pro občany, které se týká se veřejného pořádku ve městě za jejich přítomnosti. Zápis radního protokolu olomoucké městské rady z 20. listopadu 1679 poměrně podrobně popisuje, jaké dostali obyvatelé města příkazy ohledně chování a svého vystupování v době pobytu tribunálu ve městě. Měli příchozím úředníkům prokazovat patřičný respekt, ustupovat jim z cesty, smekat, prodávat pouze kvalitní výrobky, nepřeceňovat a neskupovat jídlo. Dále si měli vyzdobit si byty, dávat pozor na oheň a všude udržovat čistotu. Neměli zároveň provozovat žádnou žebrotu ani nic podobného a obecní řečník měl všem dát včas napomenutí.165

164

MZA Brno. G 12 Cerroniho sbírka, inv. č. I/27, f. 106–108.

165

SOkA Olomouc, M 1–1 Archiv města Olomouc, sg. 1259, f. 338–339.

63

V. Závěr Jedním z atributů byrokratizace státní správy je reorganizace nejvyšších zemských úřadů a zavádění jejich pravidelného fungování. To s sebou přináší rozšiřování těchto úřadů a snahu o zefektivnění jejich činnosti. Existence dvou správních center, která byla pro Moravu typická, s sebou přinášela komplikace. Výsledkem byla snaha dvora vytvořit jediné centrum zemské správy, ve kterém by byly trvale soustředěny všechny nejvyšší zemské úřady. Nejdříve s nevyjasněností této otázky a později s dalšími vnějšími vlivy souvisí fenomén stěhování zemských úřadů. K této problematice lze najít v pramenech mnohé důležité informace, které osvětlují jednotlivé její aspekty a organizační struktury. Královský tribunál byl zřízen jako kolektivní úřad zemského hejtmanství na Moravě v roce 1636. Jeho úřadování však bylo poznamenáno mnohými vlivy, jejichž důsledkem byla opakovaná stěhování tohoto úřadu, za necelé první půlstoletí své existence se tento úřad stěhoval celkem pětkrát. Tribunál se do Olomouce přestěhoval necelý rok po svém založení a příčinou byly soukromé důvody tehdejšího zemského hejtmana Julia hraběte Salma. Zpět do Brna se úřad přestěhoval na přelomu let 1641/1642, kdy zároveň proběhla reorganizace a s ní spojené stěhování zemských desk. Stalo se tedy Brno najednou sídlem všech zemských úřadů. Tento fakt zákonitě vyvolal nespokojenost Olomouce, která se v letech 1653, 1661 a 1670 snažila císaře přimět k navrácení úřadů zpět. Narazila však na prudké reakce Brna a odmítavý postoj císaře. Příčinou dalších dvou stěhování byly události třicetileté války. Tribunál z Brna dvakrát uprchl kvůli ohrožení města švédskými vojsky. Poprvé tribunál z Brna utekl na pět měsíců do Znojma v roce 1642, podruhé o tři roky později, roku 1645. Kvůli rychlému sledu událostí a celkové situaci se nedochovalo mnoho pramenů, které by nám situaci kolem tribunálu mohly přiblížit. Platí to především v druhém případě, kdy z toho důvodu nebylo možno některé události ani lépe datovat. Poslední dvě stěhování byla způsobena morovými epidemiemi, které zasáhly Brno v letech 1648–1649 a 1679–1680. Při prvním z nich se úřad stěhoval na kratší dobu do Znojma. Pro poslední případ se zachovalo nejvíce pramenů, což bezesporu souvisí s postupující byrokratizací správy. Proto zde bylo možno získat nejvíce podrobných informací. Tribunál se v říjnu roku 1679 přemístil do Uničova, kde však pobyl velmi krátce. Ještě v prosinci byl totiž přenesen do Olomouce, kam byl svolán zemský sněm. Začátkem roku 1680 však mor v Brně začal ustupovat a říjnu byl tribunál, tentokrát už natrvalo, navrácen zpět do Brna.

64

Na základě pramenů byla časově co nejpřesněji vymezena jednotlivá zkoumaná období a zároveň bylo upozorněno na nesprávné údaje, které se v literatuře poměrně často objevují. Většinu událostí, s výjimkou těch, pro které nebyl dostatek pramenů, se tak podařilo poměrně přesně datovat. Zároveň byla, avšak spíše okrajově, průběžně sledována problematika stěhování v případě úřadu zemských desk, pokud se dostává do přímé souvislosti s tribunálem. Bylo také možno zjistit mnohé obecnější i konkrétnější údaje o organizačních strukturách, které se zde uplatňovaly. Z pramenů komentujících tyto události můžeme poměrně podrobně sledovat například problematiku umístění úřadu. Jedná se o otázku dosti složitou, protože tribunál úřadoval přechodně v několika městech a i v Brně byla situace natolik komplikovaná, že po četných, trvale nedostačujících provizoriích se do svého stálého sídla přesunul až ke konci sledovaného období. V Olomouci úřadoval nejdříve v mincovním domě, poté v zemském domě. V Brně tribunál fungoval nejdříve v propůjčených místnostech v zemském domě, poté ve valdštejnském paláci, v dietrichštejnském paláci, v soukromých domech svých nejvyšších představitelů a po mnohých průtazích se společně se zemskými deskami přestěhoval do nového křídla zemského domu, které pro ně bylo postaveno. Poměrně hodně informací máme i o ubytovávání úředníků. Dochovaly se některé seznamy s požadavky nebo s nabídkou ubytování. Zde se mimo jiné podařilo velmi dobře zmapovat situaci v Olomouci v letech 1679–1680, kdy bylo možno k jednotlivým úředníkům přiřadit konkrétní domy, ve kterých byli ubytováni. Obdobně byla zpracována stejná problematika v Brně, zde je však situace podstatně složitější. Na přepravu samotnou byly používány vozy, které obstarávali krajští hejtmani nebo městské rady a přesun trval od jednoho dne do dvou týdnů v závislosti na konkrétní situaci. Náklady na přemísťování zemských úřadů hradil rentovní úřad, pouze stěhování v roce 1637 uhradil jeho iniciátor, hrabě Salm. Zachovaly se také zmínky o sporech Brna s tribunálními i jinými úředníky ohledně dovozu vlastního vína do města a o zabezpečování veřejného pořádku v městech za přítomnosti úřadu. V jednotlivých případech byla sledována také otázka spolupráce tribunálu s ostatními úřady, především krajskými hejtmany a městskými radami. Pro rozsah této práce byly použity materiály z Moravského zemského archivu, Státního okresního archivu Olomouc a Archivu města Brna. Pro kompletnější a obsažnější zpracování by bylo možno dále rozšířit materiálovou základnu například o prameny dalších zúčastněných měst (Znojmo, Hradiště a Uničov), zemských desk nebo centrálních úřadů ve

65

Vídni. Dále se nabízí tematické rozšíření o stejnou problematiku v případě úřadu zemských desk.

66

VI. Seznam pramenů Archiv města Brna. A 1/1 Sbírka listin, mandátů a listů, sg. 3261, 3279–3281, 3321, 3425– 3427, 3479, 3533a. Archiv města Brna. A 1/3 Sbírka rukopisů a úředních knih, rkp. 103, 1271, 1272, 1818-1838, 7245, 7261, 7280. Moravský zemský archiv Brno. C 3 Tribunál – Radní protokoly, kniha 1, 2, 4, 5, 30, 33, 34, 37. Moravský zemský archiv Brno. C 4 Tribunál – Normalia, sg. 7, 10, 12, 59, 61, 62, 66, 68, 76, 77, 79, 89, 105, 126, 128. Moravský zemský archiv Brno. G 12 Cerroniho sbírka, inv. č. I/27, II/169. Moravský zemský archiv Brno. G 140 RA Ditrichštejnů Mikulov, kart. 185, inv. č. 585; kart. 187, inv. č. 587; kart. 193, inv. č. 594. Moravský zemský archiv Brno. G 146 RA Magnisů Strážnice, kart. 7, inv. č. 113, 114. Moravský zemský archiv Brno. G 314 RA Salm-Neuburgů Velké Opatovice, kart. 1, inv. č. 7, 8; kart. 2, inv. č. 49; kart. 3, inv. č. 55, 58; kart. 7, inv. č. 113, 143. Moravský zemský archiv Brno. G 361 RA Vrbnů Holešov, kart. 4, inv. č. 25; kart. 11, inv. č. 78; kart. 15, inv. č. 111; kart. 16, inv. č. 119. Státní okresní archiv Olomouc. M 1–1 Archiv města Olomouc, sg. 4, 203, 204, 205, 210, 1259.

67

VII. Seznam literatury Balcárek, Pavel: Brno versus Olomouc. O primát hlavního města Moravy. Pod Špilberkem proti Švédům. Statečný velitel města Ludvík Radit de Souches. Brno 1993. Balcárek, Pavel: František Magnis a Morava. Na sklonku třicetileté války. In: Studie muzea kroměřížska ´82. [s. l.] [s. d.]. Balcárek, Pavel: G 361, Rodinný archiv Vrbnů 1482–1957. Inventář. Brno 1981. Bartocha, Rostislav: Svár Olomouce s Brnem. ČMM 85. Brno 1966, s. 140–146. Černý, Norbert: Studie z kulturních dějin střední a severní Moravy. (Vlastivědy střední a severní Moravy, díl II., část prvá). Přerov 1942. d’Elvert, Christian: Eine brünner Hauschronik. Namhafte alte brünner Häuser. Das dreihundert jährige Jubileum des Gach’sen Hauses. In: Notizen-Blatt der historiíchstatistischen Section der kais. königl. mährisch-schlesischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde. Brünn 1889, s. 68–69. Demuth, Karl Joseph: Geschichte der Landtafel in Markgrafthume Mähren. Brünn 1857. Dřímal, Jaroslav – Peša, Václav: Dějiny města Brna /1. Brno 1968. Dřímal, Jaroslav: Zemský dům v Brně. Brno 1947. Flodrová, Milena: Brněnské ulice a vývoj jejich názvů od 13. století po dnešek. Brno 1997. Hrubý, František: Lev Vilém Kounic. Barokní kavalír. Jeho deník z cesty do Itálie a Španělska a osudy Kounické rodiny v letech 1550–1650. Státní oblastní archiv v Brně 1987. Hurt, Rudolf: Ke sporu Olomouce s Brnem o primát. In: Historický místopis střední a severní Moravy. (Vlastivědy střední a severní Moravy, díl II., část druhá.). Přerov 1942, s. 71–82. Janák, Jan – Hledíková, Zdeňka: Dějiny správy v českých zemích do roku 1945. Praha 1989. Jeřábek, Tomáš – Kroupa, Jiří a kol.: Brněnské paláce. Stavby duchovní a světské aristokracie v raném novověku. Brno 2005. Kadlec, Karel: Přehled ústavních dějin Moravy. Praha 1926. Kožoušková-Frimlová, Věra: Moravský královský tribunál v letech 1636–1783. Diplomová práce. Brno 1962. Mareš, František: Veliký mor v letech 1679–1680. In: Sborník historický I, [s. l.] 1883, s. 397– 419. Matějek, František: Moravské zemské desky 1567–1642. III. Kraj olomoucký. Praha 1953. Nather, Wilhelm: Die Olmützer Häuserchronik. I, II. Teil. Olomouc 2005–2006. Radimský, Jiří: C4. Tribunál. Sbírka normálií z let 1628 – 1782. Inventář. Brno 1656.

68

Radimský, Jiří: Tribunál 1636–1783. (Vývoj královského úřadu moravského v době pobělohorské). Brno 1946. Remeš, M.: Dávnověké epidemie na Moravě a ve Slezsku. Olomouc 1949. Rybička, Antonín: Město Brno a rada tamní roku 1645. In: Lumír: Týdenník beletristický a archiv pro dějepis. XII. roč., 17. 7. 1862, č. 29, s. 690–692. Šembera, Alois Vojtěch: Paměti a znamenitosti města Olomouce. Vídeň 1861. Toman, Oldřich: Švédové před hradbami Brna. Brno 1968. Trautenberg, Gustav: Chronik der Landeshauptstadt Brünn. III. Band (Von Karl V. bis Ende des 17. Jahrhundert.). Brünn 1896. Válka, Josef: Dějiny Moravy, díl 2. Morava reformace, renesance a baroka. Brno 1995. Vašků, Vladimír: Nejstarší radní protokol moravského tribunálu. (K otázce vztahu mezi úředními knihami a aktovým materiálem). SAP XVI, 1966, s. 498–518. Vašků, Vladimír: Studie o správních dějinách a písemnostech moravského královského tribunálu z let 1636–1749. Brno 1969. Voldán, Vladimír: Lichtenštejnové-Kastelkorni a jejich brněnské domy. In: Brno v minulosti a dnes. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna VII. Brno 1965, s. 93–102. Welzl, Hans: Brünn im 17. Jahrhundert. In: Zeitschrift des mährischen Landesmuseums. III. Band. Brünn 1903, s. 1–17. Wondrák, Eduard: Historie moru v českých zemích. O moru, morových ranách a boji proti nim, o zoufalství, strachu a nadějích i o nezodpovězených otázkách. Praha 1999. Wozak, J.: Die Landtafel in Littau im J. 1679. In: Notizen-Blatt der historiích-statistischen Section der kais. königl. mährisch-schlesischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde. Brünn 1889, s. 2–3. Zřídkaveselý, František: Brněnské radnice. Brno 2005. Zřídkaveselý, František – Šmída, Vladimír – Uhlíř, Dušan: Brno. Výstaviště. Bitva u Slavkova. Brno 1993. Zřídkaveselý, František (red.): Nová radnice. Brno 1991.

69

VIII. Seznam příloh 1.

Návrh na ubytování královského úřadu v královském městě Olomouci (přepis dokumentu s přiřazením k současným adresám) – tabulka.

2.

Vyznačení

ubytování

tribunálních

úředníků

v Olomouci

v letech

1679–1680

(vyhotovené podle tabulky v příloze 1) – mapka. 3.

Seznam zjištěných lokalit bydlišť tribunálních úředníků v Brně v letech 1636–1680 – tabulka.

4.

Vyznačení ubytování tribunálních úředníků v Brně v letech 1636–1680 (vyhotovené podle tabulky příloze 3) – mapka.

5.

Architektonické uspořádání tribunálního křídla zemského domu podle plánu z roku 1659 – obrázek.

6.

Fasáda tribunálního křídla zemského domu podle návrhu z roku 1659 – obrázek.

70

Královský tribunál příspěvek k problematice přesídlování. Kristýna Michalcová

Recommend Documents