KRÁLOVÉHRADECKO KRÁLOVÉHRADECKO. historický sborník pro poučenou veřejnost

KRÁLOVÉHRADECKO 7 • 2010

KRÁLOVÉHRADECKO historický sborník pro poučenou veřejnost

7 • 2010

ČR – Státní oblastní archiv v Zámrsku – Státní okresní archiv Hradec Králové Muzeum východních Čech v Hradci Králové Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové Galerie moderního umění v Hradci Králové Knihovna města Hradce Králové

KRÁLOVÉHRADECKO historický sborník pro poučenou veřejnost

7 Sborník referátů a příspěvků mezioborové vědecké konference

ZROZENÍ MODERNÍHO MĚSTA (1890–1939) pořádané pod záštitou primátora města Hradec Králové Ing Otakara Divíška Muzeem východních Čech v Hradci Králové, Státním okresním archivem Hradec Králové a Filozofickou fakultou Univerzity Hradec Králové u příležitosti životních výročí JUDr. Františka Ulricha, starosty města Hradec Králové v letech 1895 až 1929, ve dnech 4. a 5. listopadu 2009 v Muzeu východních Čech v Hradci Králové.

HRADEC KRÁLOVÉ 2010

KRÁLOVÉHRADECKO Královéhradecko : historický sborník pro poučenou veřejnost : 7(2010). – Hradec Králové : ČR – Státní oblastní archiv v Zámrsku – Státní okresní archiv Hradec Králové, Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Knihovna města Hradce Králové, 2010. – 536 s. Hradec Králové – oblast – dějiny – sborníky 908(437.1)Hradec Králové(08) 94(437.1-11)(08)

ISSN 1214-5211 ISBN 978-80-85031-86-7

KRÁLOVÉHRADECKO 7 • 2010

OBSAH PŘEDMLUVA . ...................................................................................... 9 Radek Bláha – Jiří Sigl ARCHEOLOGIE A ZROZENÍ MODERNÍHO HRADCE KRÁLOVÉ........................ 11 Radoslav Daněk PROMĚNA PŘÍVOZU V MODERNÍ MĚSTO (1890–1910)................................ 25 Marek Ďurčanský LÁZNĚ PODĚBRADY A STAROSTA JOSEF CAŇKÁŘ (1927–1939). VZTAH MĚSTA A MÍSTNÍHO PROFITUJÍCÍHO PODNIKU ............................... 43 Jan Falta BYDLENÍ VE VEŘEJNÝCH BUDOVÁCH „SALONU REPUBLIKY“. ZTRACENÁ FUNKCIONALISTICKÁ „VILA“ PŘEDNOSTY OKRESNÍHO ÚŘADU V HRADCI KRÁLOVÉ .. .......................................................................... 59 Jiří Fiala STAROSTA JUDR. FRANTIŠEK ULRICH – PŘEDNÍ PŘEDSTAVITEL REGIONÁLNÍ FINANČNÍ ELITY.................................................................................. 81 Petr Grulich FRANTIŠEK ULRICH A PODNIKATELÉ VÝCHODNÍCH ČECH ........................... 99

5

Tomáš Chorvát BANSKÁ BYSTRICA – PRÍBEH JEDNÉHO MESTA .. ..................................... 107 Jan Jakl ZÁNIK KRÁLOVÉHRADECKÉ PEVNOSTI .................................................. 119 Jaroslav Jásek VODOVOD A KANALIZACE NEZBYTNOSTÍ MODERNÍHO MĚSTA – POHLED DO HISTORIE NEDÁVNO MINULÉ ......................................................... 129 Ivo Kadleček – Karolína Myšáková „PŘEDSÍŇ SALONU REPUBLIKY.“ VLIV ULRICHOVA HRADCE KRÁLOVÉ NA OKOLÍ (NA PŘÍKLADU OBCE KUKLENY) . ........................................... 135 Marek Krejčí KULTURNÍ DĚDICTVÍ A ASANACE MĚSTA. OD NEGATIVA K POZITIVŮM ........ 151 Jiří Kupka „ZA MĚSTA KRÁSNĚJŠÍ.“ ANGAŽMÁ MĚŠŤANSKÉ SPOLEČNOSTI V OKRAŠLOVÁNÍ MĚST ...................................................................... 167 Zdeněk Lukeš PRAŽSKÉ PRÁCE TŘÍ PROTAGONISTŮ KRÁLOVÉHRADECKÉ ARCHITEKTURY: JANA KOTĚRY A JEHO ŽÁKŮ JOSEFA GOČÁRA A BOHUMILA WAIGANTA ...... 181 Karel Maier URBANISTICKÝ SALON REPUBLIKY: JAK SE TO PODAŘILO .......................... 187 Miloslava Melanová MODERNIZACE PRŮMYSLOVÉHO A POLITICKÉHO CENTRA V ČECHÁCH. LIBEREC 1885–1914 .......................................................................... 205 Jiří Musil SOCIÁLNÍ A KULTURNÍ PODMÍNKY VÝVOJE ČESKÝCH MĚST NA PŘELOMU 19. A 20. STOLETÍ A SPECIFIKA HRADCE KRÁLOVÉ ............... 221 Michal Novotný JAROSLAV FRAGNER A URBANISMUS MĚSTA KOLÍNA .............................. 237

6

Jiří Pavlík – Radek Pokorný REALISTA, PRAGMATIK? POLITICKÉ POSTOJE A ČINNOST STAROSTY FRANTIŠKA ULRICHA ZA I. SVĚTOVÉ VÁLKY A V PRVNÍCH LETECH REPUBLIKY ............... 265 Marcel Pencák VLADIMÍR FULTNER: KTERAK MLADÍ ARCHITEKTI STAVĚLI ULRICHŮV HRADEC .. ........................................................................ 283 Andrea Pokludová OPAVA A OLOMOUC NA CESTĚ Z MALOMĚSTA V MODERNÍ MĚSTO 1848–1918. DETERMINANTY, PARALELY, FENOMÉNY . .............................................. 301 Jaroslava Pospíšilová „PORTRÉT“ FRANTIŠKA ULRICHA .. ....................................................... 317 Jakub Potůček FRANTIŠEK ULRICH, DUCHOVNÍ TVŮRCE MODERNÍHO HRADCE KRÁLOVÉ .. . 329 Lucie Radová PRAŽSKÝ STAROSTA ČENĚK GREGOR A VELKÉ PRAŽSKÉ PODNIKY NA KONCI 19. A POČÁTKU 20. STOLETÍ . ................................................ 345 Jiří Slavík HRADEC KRÁLOVÉ – MĚSTO A PEVNOST V LETECH 1850–1884. PAMÁTKOVÉ ZTRÁTY V LETECH 1850–1910. .. ......................................... 361 Salma Soppe HRADECKÝ OSUD ARCHITEKTA BOHUMILA WAIGANTA ............................ 369 Hana Svatošová ÚLOHA OSOBNOSTI V DĚJINÁCH MĚSTA. VÍDEŇ, HRADEC KRÁLOVÉ, PRAHA .. ..................................................... 395 Ondřej Táborský OBECNÍ SAMOSPRÁVA V PARDUBICÍCH A JEJÍ MODERNIZAČNÍ PROJEKTY NA PŘELOMU 19. A 20. STOLETÍ . ......................................................... 411 Michael Viktořík HRADBY PADAJÍ. ZROD MODERNÍ OLOMOUCE V LETECH 1876–1919 ......... 419

7

Jan Vobořil STAVBA LIBEŇSKÉHO PŘÍSTAVU. POKUS OBECNÍ SAMOSPRÁVY O MUNICIPÁLNÍ SOCIALISMUS ............................................................ 431 Martin Vostřel PŘEMĚNA LOUN Z OSPALÉHO MĚSTEČKA V MODERNÍ MĚSTO . ................. 447 Ladislav Zikmund-Lender VÁCLAV REJCHL – SPOLUTVŮRCE A POZOROVATEL . ............................... 463

ZPRÁVY VÝTAH ZE ZPRÁVY O ČINNOSTI STÁTNÍHO OKRESNÍHO ARCHIVU HRADEC KRÁLOVÉ ZA ROK 2009 . ........................................................ 475 VÝTAH ZE ZPRÁVY O ČINNOSTI MUZEA VÝCHODNÍCH ČECH V HRADCI KRÁLOVÉ ZA ROK 2009.. ....................................................... 477 STUDIJNÍ A VĚDECKÁ KNIHOVNA V HRADCI KRÁLOVÉ. VÝTAH Z VÝROČNÍ ZPRÁVY ZA ROK 2009 .............................................. 483 Galerie moderního umění v Hradci Králové. Výroční zpráva za rok 2009 (VÝTAH) .. ........................................... 493 KNIHOVNA MĚSTA HRADCE KRÁLOVÉ. VÝTAH Z VÝROČNÍ ZPRÁVY ZA ROK 2009 .............................................. 501 Jarmila Benýšková FRANTIŠEK ULRICH. VÝBĚROVÁ PERSONÁLNÍ BIBLIOGRAFIE . .................... 511 SEZNAM PŘISPĚVATELŮ ..................................................................... 531

8

KRÁLOVÉHRADECKO 7 • 2010

PŘEDMLUVA

V roce 2009 si Hradec Králové připomněl kulatá výročí narození i úmrtí svého dlouholetého starosty, JUDr. Františka Ulricha (1859–1939). Tento politik, advokát a literát v jedné osobě vyčnívá z dějin města jako osobnost, pod jejímž vedením se Hradec proměnil z pevností omezeného prostoru ve významné městské centrum. Jeho přednosti ostatně oceňují jak odborníci, tak obyvatelé města i  po  desítkách let. Zamyšlení nad Ulrichovým významem se stalo v jubilejním roce výzvou také k tomu, zasadit tuto proměnu do širších souvislostí prostřednictvím vědecké konference. Při pořádání akce, jež se pod názvem Zrození moderního města (1890–1939) a pod záštitou primátora Otakara Divíška odehrála 4.–5. listopadu 2009 v Kotěrově muzejní budově, se sešly tři odborné instituce: Muzeum východních Čech, Státní okresní archiv Hradec Králové (součást SOA Zámrsk) a Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové. Zmíněný cíl – zařadit modernizaci Hradce a roli jeho starosty do dobového kontextu – se pořadatelům jevil jako nanejvýš potřebný a logický. Toto pojetí mělo totiž přinést nový pohled na „salon republiky“, jenž měl být spolu s  historickým obrazem Františka Ulricha podroben kritickému srovnání s jinými městy a jejich představiteli. Vždyť i v dalších městech probíhal proces modernizace, někde dokonce o dost dřív než v Hradci Králové. A také jinde ovlivnily tváře měst osobnosti, které svým rozhledem převyšovaly své okolí. Záměrem konference proto bylo zhodnotit, jak se s dědictvím 19. a novými požadavky 20. století vyrovnávala města, která byla ve sledovaném období regionálními středisky, nebo měla ambice se jimi stát. Konkrétně šlo například o následující otázky: Jak vypadal hospodářský, sociální a urbanistický vývoj těchto měst? Jakou roli v procesu moderního rozvoje sehrály městské elity, urbanisté,

9

architekti, osobnosti v  samosprávě obcí a  jejich obyvatelé jako celek? Jak postupoval Hradec Králové a další města při bourání hradeb, likvidaci pevnostních omezení a využití pozemků? V čem tkvěly podobnosti a odlišnosti vývoje měst s pevnostní minulostí? A jak ovlivnilo urbanistické úsilí této epochy tvář měst až po dnešní dny? V podobě zde publikovaných statí se čtenáři nabízejí na tyto otázky odpovědi zformulované celou řadou odborníků. Na některé se jistě podařilo dát odpověď více, na jiné méně. Pevně však věřím, že jak přednesené verze příspěvků, tak jejich textová podoba ve  sborníku vytvořily zajímavou mozaiku pohledů na proces modernizace měst v českých zemích, s občasným přesahem i za jejich hranice. Nic na  tom nemění ani skutečnost, že své příspěvky neodevzdali k  otištění Lydia Baštecká (urbanistická proměna Náchoda), Barbora Köpplová s Martinem Sekerou (novinářská kultura malého města), Karin Šrámková (srovnání Hradce a  Zlína mimo to přednesla proti profesním zvyklostem v  tomtéž sále znovu na další akci) a Jindřich Vybíral (urbanistické návrhy vídeňského architekta L. Bauera). Některé hodnotné příspěvky do sborníku oproti programu konference naopak přibyly, takže v  souhrnu se zájemci o  dějiny měst a  jejich obyvatel mají na co těšit. Na čtenářích zůstává zhodnocení, nakolik se podařilo odpovědět na otázky, které byly tomuto setkání historiků, památkářů, urbanistů, kunsthistoriků či sociologů dány do vínku. Na závěr nelze pominout poděkování těm, bez nichž by se konference a tento sborník neobešly: všem pořadatelům, díky nimž se přednášející i posluchači mohli cítit v prostorách muzea opravdu dobře, a městu Hradec Králové, které finančně podpořilo jak jednání konference, tak vydání tohoto sborníku. Roman Horký autor programu konference

KRÁLOVÉHRADECKO 7 • 2010

Marek Ďurčanský LÁZNĚ PODĚBRADY A STAROSTA JOSEF CAŇKÁŘ (1927–1939). VZTAH MĚSTA A MÍSTNÍHO PROFITUJÍCÍHO PODNIKU Příspěvek je zaměřen na část období největšího rozvoje poděbradských lázní (zal. 1908). Poděbrady díky své poloze nedaleko Prahy, propagování českého (resp. slovanského) charakteru a  vědeckými postupy při léčení úspěšně vzdorovaly hospodářské regresi 30. let. Část jejich zlaté éry je spojena se třemi volebními obdobími, kdy byl starostou zvolen člen Československé strany národně socialistické, učitel Josef Caňkář. Těžiště příspěvku tvoří poměr města a lázní při realizaci zásadních soudobých projektů (územní plán, kanalizace, lázeňský park, nádraží). Klíčová slova: lázeňství, městská správa, Poděbrady, Josef Caňkář (1889–1975)

K nejmladším evropským lázním patří středočeské Poděbrady – teprve nedávno oslavily 100 let od první lázeňské sezóny.1) Ta byla zahájena 5. června 1908, tři roky po objevení pramene minerální vody na nádvoří poděbradského zámku. Počet hostí po tři desetiletí vzrůstal s výjimkou útlumu, který přinesla I. světová válka. Obliba Poděbrad byla dána do velké míry jejich snadnou dostupností z Prahy, kvalitní lékařskou péčí a vyhraněně českým charakterem. V meziválečném období byly částečně úspěšné snahy rozšířit národnostní ráz lázeňské klien1

Ke vzniku a prvním čtyřem desetiletím poděbradských lázní zejména ŠMILAUEROVÁ, Eva. Poděbrady v proměnách staletí. 2. díl (1850–1948). Praha: Scriptorium, 2005. Z další literatury srov. alespoň HRABĚTOVÁ, Jana. Z historie poděbradských lázní. Vlastivědný zpravodaj Polabí, roč. 32, 1998, s. 148–162; ŠEBERLOVÁ, Hana. Poděbrady – od zemědělského městečka k moderním lázním. Historická geografie, roč. 33, 2005, s. 281–299.

43

tely a do jisté míry celého města všeslovanským směrem, hodně k tomu přispěla zejména dlouhodobá přítomnost Ukrajinské hospodářské akademie a množství známých osobností z řad ruské emigrace.2) Psychiatr Vladimír Vondráček označil vzhledem k jejich národnostnímu charakteru Poděbrady společně s Luhačovicemi trefně za „jakési vzdorolázně“ oproti lázním západočeským. I co se ostatních stránek polabského letoviska týče, je Vondráčkova charakteristika mimořádně výstižná: „Poděbrady mají všechny předpoklady lázní pro choroby srdeční. Jsou v  absolutní rovině, krajina je docela milá, mají optimální vzdálenost od  hlavního města, výborné lékaře, dobrá diagnostická a léčebná zařízení, takže kardiakům, pokud se nepřepíjejí dosti nechutnou poděbradkou, se tam musí dobře dařit. A přece byly proti nim předsudky, že »tam nic není« (rozuměj krajinu) a že »tam lidé umírají«. Přirozeně, že nějaký kardiak občas náhle zemře tam, kde právě je. Kde se shromažďují kardiaci, je více úmrtí než tam, kde se shromažďují reumatici.“3) Období největšího rozvoje, a také největšího věhlasu poděbradských lázní představovalo právě meziválečné dvacetiletí, kdy chod nejsilnějšího lázeňského podniku výrazně ovlivňovalo město coby korporativní akcionář. Obec již po prvních dvou sezónách postupně v letech 1910–1913 odkoupila lázně od majitele panství knížete Arnošta z Hohenlohe-Schillingsfürstu, a to do značné míry díky jeho velkorysosti, protože na založení akciové společnosti s německým kapitálem původně pomýšlel sám. Vznik akciové společnosti „Uhličité lázně a  zřídla, akciová společnost v Poděbradech“ byl nakonec iniciován na sklonku I. světové války obecním výborem. V prospektu, jímž bylo zřízení společnosti oznamováno, byl oceňován dosavadní přínos města k rozvoji lázní, ovšem s tím, že do budoucna finance obce samotné nestačí.4) V  desetičlenném zakládajícím výboru 2

3 4

44

K národnostní struktuře lázeňských hostí na příkladu jedné sociální skupiny srov. ĎURČANSKÝ, Marek. Vědci jako lázeňští hosté. Příklad Lázní Poděbrady 1924–1947. In. BLŰMLOVÁ, Dagmar – KUBÁT, Petr a kol. Čas zdravého ducha v zdravém těle. Kapitoly z kulturních dějin přelomu 19. a 20. století. České Budějovice: Společnost dějiny, o. s. – Jihočeské muzeum v Českých budějovicích, 2009, (Jihočeský sborník historický 2009, supplementum 2), s. 342–343. VONDRÁČEK, Vladimír. Lékař dále vzpomíná (1920–1938). Praha: Avicenum, 1977, s. 81. Vondráček sám působil ve 20. letech jako lázeňský lékař ve slovenských lázních Lubochňa. ŠMILAUEROVÁ, E. Poděbrady, s. 117–121. Dle prospektu byly důvodem vzniku akciové společnosti v prvé řadě ohledy na další nutné výdaje města „obec města nešetřila nákladu ku rozvoji lázní a též obyvatelstvo závodilo, aby připravilo lázeňským hostům pobyt co možná nejpříjemnější. […] Až dosud přinášela obec města Poděbrad ráda a s ochotou každou oběť k náležitému rozvoji lázní, avšak v budoucnu čekají ji kromě lázeňského podniku ještě jiné četné a důležité úkoly, které se zanedbávati nesmějí, totiž úprava ulic rozšiřujícího se města, kanalizace, vodovod atd. Tyto nutné úkoly, jež budou vyžadovati velikých peněžitých nákladů, přesahují však finanční sílu rozvíjejícího se města, a vedle jiných věcných důvodů staly se právě ony též pohnutkou k tomu, že po zralém uvažování a přípravách, schválených obecním zastupitelstvem, usneseno založiti akciovou společnost, na kterou přenesena bude výhradní starost o lázeňský podnik jednak jeho převzetím a pak dalším rozšiřováním“.

byli vedle domácích osobností – např. lékárníka Jana Hellicha či okresního starosty Vojtěcha Kerharta – také přední odborníci v oblasti medicíny a oborů, které s lázeňstvím rovněž souvisely: profesor Rudolf Jedlička, předseda Spolku nemocničních lékařů v Čechách František Zahradnický, hydrolog a profesor pražské techniky Jan Vladimír Hráský nebo prezident českého odboru Zemědělské rady Adolf Prokůpek. Většina z nich se po ustavující valné hromadě stala i členy správního výboru a z dalšího vývoje je zřejmé, že starosti spojené s rozvojem lázní brali opravdu za své. Ve dvanáctičlenné správní radě zasedali také dva zástupci města, které 16. listopadu 1918 prodalo akciové společnosti veškerý majetek spojený s lázněmi v ceně více než 3,5 milionu Kč; podíl ve výši 210 000 Kč z této částky měla obec získat ve formě akcií. Zavázala se přitom také k některým stavebním úpravám souvisejícím s  budováním lázeňského parku.5) Právě přetvoření rozsáhlých zemědělských ploch mezi starým městem a nádražím v moderní lázeňské centrum představovalo dlouhodobý náročný úkol, na němž musela obec s lázněmi úzce spolupracovat, i když hlavní tíže uskutečnění projektu ležela na bedrech města, jež bylo zodpovědné za uzemní plán. Není divu, že při diskusích ohledně jeho vzniku v první polovině 20. let považovali někteří zúčastnění za vzor Hradec Králové.6) Vztahy mezi lázněmi a městem po vzniku akciové společnosti byly celkem dobré, byť čas od  času docházelo k  některým nedorozuměním a  neshodám. Jako příklad z poloviny 20. let lze uvést komplikovaná jednání týkající se odběru elektrického proudu z městské elektrárny a vody z městského vodovodu lázněmi. Z pohledu některých zastupitelů to také měly být lázně, kdo by inicioval vybudování ideálního železničního spojení s Prahou – jedna z myšlenek, o nichž se v Poděbradech jednalo a psalo v celém meziválečném období a jež byla v úzké souvislosti s nikdy nerealizovaným projektem tzv. Dráhy českého severovýcho5

6

Tamtéž, s. 130nn. K poslední fázi příprav zakcionování srov. také zajímavý nepodepsaný (redakční) článek Naše lázně. Poděbradské noviny, roč. IV, 1918, č. 36, s. 1. Bez významu není ani fakt, že značnou část akcií získali místní občané, podle dobové zprávy z tisku to měla být zhruba čtvrtina z celkově vydaných 12 000 akcií první emise. Srov. Kolik bylo upsáno akcií na naše lázně? Poděbradské noviny, roč. IV, 1918, č. 39, s. 4. Hlavní protagonista této studie Josef Caňkář označoval již coby starosta Poděbrad s odstupem více než jednoho desetiletí „zakcionování lázeňského podniku“ jako „jedinou možnou jeho záchranu“. CAŇKÁŘ, Josef. Před očima jedné generace vyrostly Poděbrady v město lázeňské. (Kus poděbradské historie.) Lázně Poděbrady. Lázeňský zpravodaj – Seznam lázeňských hostí, roč. VII, 1930, č. 5–6, s. 13. „Mělo by se tedy více stavěti. To by nám pomohlo, ale jsou zde některé překážky, které se musí dříve odstraniti a tu povinnost má obec. Obec má rozhodující vliv na zastavení a úpravu města. Tam, kde jest uvědomělé obecní zastupitelstvo, věnuje regulačnímu plánu, vzhledu města a všemu, co s tím souvisí, tu největší péči a podle toho jsou i výsledky. Příkladem mohl by býti Kr. Hradec. Uznává se, že stavební odbor nemůže sám vykonati toto veliké dílo, nemá-li žádných pomůcek, žádných vhodných sil k disposici.“ KERHART, Antonín. K výstavbě lázeňského města. Poděbradské noviny, roč. X, 1924, č. 35, s. 1.

45

du.7) V pohledech na tyto otázky se poněkud rozcházela i obě politická uskupení zasedající v polovině 20. let v obecním zastupitelstvu: opoziční občanské strany s 16 mandáty (národní demokraté, lidovci, živnostníci, agrárníci) a socialistické strany se 20 mandáty. Zdá se, že občanské strany byly ochotny ve jménu rozvoje vyjít lázním vstříc podstatně více, zatímco socialisté se orientovali podstatně více na záležitosti týkající se města samotného (sociální otázky, infrastruktura), i  když ani oni nezpochybňovali příznivý vliv prosperity lázní na  rozvoj celého města.8) V té době již v obecním zastupitelstvu zasedal jako řadový člen učitel Josef Caňkář.9) Když se o dva roky později stal starostou, bylo to i tak poněkud neočekávané. Z jeho základních životních dat je možné usuzovat, že k této funkci nebyl svým původem právě předurčen a ocitl se v ní díky svým schopnostem a předchozí soustavné práci. Narodil se 5. listopadu 1889 v  Hradištku u  Sadské jako syn stejnojmenného domkáře a jeho ženy Anny, rozené Rozsypalové. Josef Caňkář byl nejstarším z pěti dětí, oběma jeho bratřím se v budoucnu dostalo technického vzdělání.10) Měšťanskou školu navštěvoval v Sadské; vedle toho docházel také do evangelického sboru do sousední Hořátve. Učitelé mu podle jeho vlastních slov byli vzorem již od obecné školy, proto se rozhodl pro stejné povolání. Jako evangelík tak nastoupil do soukromého evangelického reformovaného učitelského semináře v Čáslavi, jehož absolventi končili maturitou a po dvacetiměsíční praxi získávali způsobilost složením zkoušky na některém c. k. učitelském ústavu. Josef Caňkář maturoval v r. 1908 a po prázdninové cestě se dvěma přáteli po Krkonoších 7

8

9

10

46

Srov. např. Manifestační schůze pro stavbu dráhy českého severovýchodu. Lázně Poděbrady. Lázeňský zpravodaj – Seznam lázeňských hostí, roč. VIII, 1931, č. 15, s. 8n a zejména mapu tamtéž, č. 23, s. 7. Množství redakčních článků, oznámení a drobných zpráv v lokálním tisku – stejně jako v tomto případě a několika dalších níže – nebylo podepisováno ani šiframi. Obě stanoviska jsou zřetelně formulována v  programových statích: Jak hospodaří obec? (Z místní organisace strany čsl. nár. dem. v Poděbradech). Poděbradské noviny, roč. XI, 1925, č. 2, s. 4–5, č. 3, s. 6–7 a Jak hospodaří obec? (Ze strany českosl. socialistů.). Poděbradské noviny, roč. XI, 1925, č. 4, s. 3. Osobnosti bezpochyby nejvýznamnějšího poděbradského starosty 20. století dosud nebyla věnována soustavnější pozornost. Základní data k  jeho životopisu shrnují články HÁJKOVÁ, Marta. Josef Caňkář – starosta Poděbrad. Poděbradské noviny, 2000, č. 3, s. 2; DIVECKÝ, Vladimír. Josef Caňkář. Poděbradské noviny, 1998, č. 3, s. 3; ŠMILAUEROVÁ, E. Poděbrady, s. 140–141. Zásadním pramenem jsou jeho nepublikované paměti, psané v  60. letech: CAŇKÁŘ, Josef. Z mého života. Strojopis, 37 s. + příl. Za zpřístupnění tohoto textu i dalších pramenů, stejně jako za cenná upřesnění vděčím vnučce Josefa Caňkáře, paní Martě Blažkové a jeho dceři, paní Dr. Martě Hájkové, roz. Caňkářové. Vystudovali průmyslovou stavební školu. Ladislav Caňkář působil jako stavitel v  sousedním Nymburce a je autorem Hrabalovy vily na nymburském Zálabí (tj. vily, kterou si nechali postavit rodiče Bohumila Hrabala).

nastoupil na své první místo jako výpomocný učitel v Nymburce. Od školního roku 1909/10 vyučoval na evangelické škole v nedalekém Bošíně, kam nastoupil po Josefu Karafiátovi, bratru autora „Broučků“, a kde zároveň působil jako varhaník v  kostele. Zdejší pětiletý pobyt důležitým způsobem ovlivnil jeho život ve třech směrech: 1) seznámil se zde s dcerou evangelického faráře Václava Milera Martou, s níž se na samém počátku I. světové války oženil; 2) u bezdětných manželů Sýkorových, u nichž bydlel, se naučil včelařství, které ho provázelo celým životem a mělo nezanedbatelný význam i pro hmotné zajištění jeho rodiny; 3) v úřadovně obecního starosty a sedláka Pavla Zedníka získával za stravu první zkušenost se samosprávou v praxi.11) Na prahu války byl Josef Caňkář přeložen do Úmyslovic u Poděbrad. Obec byla údajně známa svými sousedskými spory a on sem byl okresním inspektorem povolán jako člověk požívající pověsti rozvážného a  tolerantního učitele. Potvrzuje to nejen jeho pozdější konsensuální vystupování v Poděbradech, ale i přátelství s místním katolickým farářem Ladislavem Kalinou, bratrem pozdějšího vyslance Antonína Kaliny. V říjnu 1917 byl Josef Caňkář odveden a nakrátko narukoval jako jednoroční dobrovolník k 18. pluku do České Lípy, už v dubnu 1918 se ale mohl vrátit domů, když u něj lékaři konstatovali uzavřenou tuberkulózu plic. Na Úmyslovice vzpomínal v dobrém – válku přežil na venkově bez hladu, narodily se mu zde tři dcery, rodině se vyhnula španělská chřipka a zde také 28. října 1918 poprvé vystoupil jako řečník.12) Na konci prosince 1918 se stěhoval do Poděbrad, kde nastoupil jako zatímní učitel na chlapecké obecné škole13) a kde se řada obyvatel byla nucena vypořádat s důsledky bytové krize. Byt mu byl přidělen v nejvyšším patře severního křídla poděbradského zámku, jenž právě přešel do vlastnictví lázeňské akciové společnosti. Na tři roky, které zde s rodinou strávil před přestěhováním do vlastního rodinného domku, nevzpomínal vzhledem k různým obstrukčním tendencím ze strany vedení lázní právě v nejlepším.14) Tyto zkušenosti později jistě nemohl zcela pominout při promýšlení vztahu obce a akciové společnosti. Po pětiletém působení na chlapecké škole byl jmenován definitivním učitelem a přeložen na dívčí obecnou školu v Poděbradech, sídlící ve staré nevyhovující budově v Divadelní ulici, v níž se zároveň tísnil také okresní úřad, okresní 11 12 13 14

„V Bošíně byl shodou událostí probuzen ve mně zájem o veřejný a politický život a nabyl jsem přípravy k mému pozdějšímu starostování v Poděbradech.“ CAŇKÁŘ, J. Z mého života, s. 14. Tamtéž, s. 14–17. Dnešní budova gymnázia Jiřího z Poděbrad. „Naším domácím pánem stala se akciová lázeňská společnost, jejíž ústřední ředitel Karel Nováček nám bydlení všemožně «zpříjemňoval»: zakázal vstup na půdu, omezoval odběr vody i elektrické energie a  libovolně stanovil jejich cenu. Přitom akc[iová] láz[eňská] spol[ečnost] měla vodu pro celý zámecký objekt od města zcela zadarmo dle služebnosti, kterou město k majiteli zámku mělo.“ CAŇKÁŘ, J. Z mého života, s. 18.

47

soud, berní úřad a spořitelna. Záhy po příchodu do Poděbrad se Josef Caňkář zapojil do místního spolkového života jako člen Hlaholu a spolku učitelů obecných škol „Budeč Poděbradska“, kde brzy vykonával funkce jednatele a správce knihovny. Ještě před prvními volbami do Národního shromáždění vstoupil v r. 1919 také do Československé strany socialistické, protože se dle svého politického smýšlení i osobního založení snažil vybrat si stranu „národní, soc[ialistickou], spravedlivou, demokratickou a která měla kladný poměr k soukromému majetku, ale i k náboženství“. Svůj vstup do politického života odůvodnil následovně: „Býti člověkem politickým a  spolupůsobiti při budování našeho nového mladého státu a demokratického uspořádání všech věcí v něm, bylo po mém soudu povinností všech plnoprávných občanů. Býti nepolitickým a státi mimo všechno dění v obci a ve státě pohodlně stranou zdálo se mi nečestným příživnictvím. Vstup do politické strany přinášel mi k dosavadní práci ve škole, v «Budči» a «Hlahole» práci novou a  vzrušující. Byl počátkem nejpohnutější části mého života, naplněnou iniciativní prací, úspěchy a radostí z nich, ale také i tuhými boji, trpkými zklamáními, bolestmi, zármutkem i utrpením.“15) V Poděbradech národně socialistická strana vyhrála první volby do obecních zastupitelstev v r. 1919, kdy získala v šestatřicetičlenném zastupitelstvu 13 mandátů. Dosavadního lidoveckého starostu Jana Kvíčalu tak na dvě další volební období vystřídal zednický a tesařský mistr Josef Koch.16) Protože se ale nadále věnoval spíše své firmě, byl podle Josefa Caňkáře faktickou hlavou města ředitel městského úřadu, právník Otakar Čihák. Mezi oběma muži později zřejmě nebyl zcela ideální vztah, majetnější Čihák i jako poděbradský rodák shlížel na učitele a k tomu „náplavu“ v roli starosty poněkud svrchu.17) Caňkářova samostatnost v  úřadování tak byla zřejmě do  jisté míry také vynucena okolnostmi. Vraťme se ale ještě zpět: v obecním zastupitelstvu zasedl Josef Caňkář poprvé v prosinci 1923 po rezignaci (patrně těžce nemocného) hoteliéra Františka Urazila jako nejbližší náhradník.18) Do dalších voleb na sebe stihl dle svých vlastních slov (a podle všeho i dle skutečnosti) upoutat pozornost svými články v Poděbradských novinách a svým vystupováním v zastupitelstvu. Dodejme, že patrně nejvýznamnější byl na sklonku roku 1924 dobře rozmyšlený návrh z proble15 16 17 18

48

CAŇKÁŘ, J. Z mého života, s. 20. ŠMILAUEROVÁ, E. Poděbrady, s. 139n. CAŇKÁŘ, J. Z mého života, s. 20. Ve svých pamětech psaných ovšem s více než čtyřicetiletým odstupem uvádí, že k tomu došlo v říjnu 1925 (CAŇKÁŘ, J. Z mého života, s. 21). Podle zápisu ze zastupitelstva ale složil slib již po Urazilově rezignaci 21. 12. 1923. Srov. zprávu ze zasedání obecního zastupitelstva 21. 12. 1923, Poděbradské noviny, roč. X, 1924, č. 1, s. 5. Snad došlo k záměně data nástupu do zastupitelstva a Urazilova úmrtí.

matiky, která mu byla tehdy zcela vlastní: vytvoření každoroční rozpočtové položky pro výstavbu budovy měšťanských škol, jež byla v průběhu následujících let skutečně postupně realizována a v r. 1937 jako „Masarykova újezdní měšťanská škola“ dokončena.19) Výrazná byla v polovině 20. let také Caňkářova angažovanost v Masarykově lize proti tuberkulóze.20) Caňkářovo zvolení starostou na podzim r. 1927 bylo překvapením. Rozhodně nepatřil mezi nejpravděpodobnější kandidáty.21) Ač to nelze vyloučit, zdá se mi spíše nepravděpodobné, že by přímo na něj byla mířena anonymní obecná úvaha, která se v místním tisku objevila těsně před volbami (a mj. plédovala pro rozkvět lázní).22) Svůj názor na problematiku vztahu města a lázní z pohledu zastupitele vyjádřil Josef Caňkář jednoznačně v přehledném článku shrnujícím hospodaření obce od r. 1917 a otištěném několik týdnů před volbami: „Nazývám r. 1918 a 1919 proto kritickými, protože jsou koncem stagnace a starých Poděbrad. Po nich rychlým tempem vyvíjejí se nejen lázeňské podniky, ale také i samo město, z něhož se v několika posledních letech stává město nové – lázeňské. Lázně se stávají roku 1918 mocným činitelem ve  vývoji našeho města; určují tempo jeho vývoje. Město musí s lázněmi jíti kupředu stejným krokem. Jsou na sobě závislými. Oboustrannou závis-

19

20

21 22

Zpráva ze zasedání obecního zastupitelstva 22. 12. 1924, Poděbradské noviny, roč. XI, 1925, č. 1, s. 3–4; CAŇKÁŘ, Josef. Povinnost našeho města k r. 1925. Poděbradské noviny, roč. XI, 1925, č. 3, s. 2; tištěný leták Výroční zpráva čs. nár. socialistů za r. 1937 (v pozůstalosti J. Caňkáře); ŠMILAUEROVÁ, E. Poděbrady, s. 175. Původní návrh, aby nesla jméno T. G. Masaryka, podal J. Caňkář již na zmiňovaném zastupitelstvu v r. 1924. V pamětech se o ní vůbec nezmiňuje, snad ji nepovažoval za příliš dlouhou. Přinejmenším v letech 1925–1927 ale byla zjevně poměrně intenzivní. Srov. CAŇKÁŘ, Josef. Stanice (dispensář) Masarykovy Ligy proti tuberkulose v Poděbradech. Poděbradské noviny, roč. XI, 1925, č. 8; TÝŽ, V naší dětské kolonii. Poděbradské noviny, roč. XII, 1926, č. 31, s. 1. V r. 1926 byl již jednatelem Okresní Masarykovy ligy a na 3. výroční schůzi 27. 2. 1927 byl zvolen do výboru. Na této schůzi byl také přijat jeho návrh, aby „z dosavadního jmění spolku byl zřízen stav[ební] fond ve výši 50.000 Kč na uskutečnění sociál[ního] domu v Poděbradech, pro který město projevilo ochotu poskytnouti pozemek zdarma“. Následně byl opět zvolen jednatelem. Srov. zprávy v: Poděbradské noviny, roč. XIII, 1927, č. 10, s. 5 a č. 11, s. 5. V anketě Poděbradských novin se jeho jméno vůbec neobjevilo. Poděbradské noviny, roč. XIII, 1927, č. 38, s. 5. „…přáli bychom si, abychom o příštích volbách našli toho opravdového celého muže. Pramálo záleží na jeho politickém zabarvení, jen když to bude muž inteligentní, energický, nezištný, nestranný, nezávislý a bude míti odvahu a poctivou vůli přijatý úřad vykonávati. Chceme, aby to byl občan poděbradský, který své město dobře zná a má je rád, který má zájem na rozkvětu jeho i lázní, a ne takový člověk, který sotva sem přišel, zatoužil ze zištných důvodů po vlivu a moci. Varujme se příchozích! Zkoumejme nejdříve bedlivě jejich charaktery, pozorujme jejich činnost, dopřejme si času, abychom poznali jejich snahy a smýšlení a jsou-li poctivé, pak teprve jim otevřme dveře. Učme se chybami, kterých jsme se již dříve dopustili!“ O starostu. Poděbradské noviny, roč. XIII, 1927, č. 38, s. 1.

49

lostí je také dán směr příští politice.“23) Volby vyhrála s výraznou převahou československá strana národně socialistická, která kandidovala na starostu Josefa Caňkáře a pro jeho kandidaturu získala i souhlas ostatních socialistických stran. Dosavadní starosta Josef Koch podle zprávy v místních novinách přes naléhání bloku občanských stran rezolutně odmítl kandidovat proti vůli své vlastní strany.24) Caňkář jako starosta zdědil několik problémů, které bylo třeba řešit, přičemž řada z nich do značné míry souvisela s lázněmi.25) Patrně nejpalčivějšími z nich byl vodovod a kanalizace,26) jejichž projekt vypracoval již zmiňovaný hydrolog Jan Vladimír Hráský, zasedající zpočátku zároveň v městské radě i v představenstvu akciové společnosti. Vzhledem k jeho vysokému odbornému renomé nebyly vůči jeho osobě v této souvislosti námitky. Výstavba kanalizace a zajištění kvalitní pitné i užitkové vody bylo považováno za prioritní také z toho důvodu, že se u obyvatel města i lázeňských hostí objevovaly případy dysentérie, střevního tyfu. Realizace projektu byla po veřejné soutěži svěřena firmě „Českomoravská stavební“ a byla subvencována ministerstvem zdravotnictví, ministerstvem zemědělství a zemskými fondy. S tímto projektem souvisela jediná korupční aféra na poděbradské radnici v meziválečném období. Netýkala se ovšem starosty, ale ředitele městského úřadu O. Čiháka a stavebního inženýra K. Wurma.27) Také elegantní funkcionalistická budova nového nádraží byla projektována již v r. 1924. Periodika vydávaná akciovou společností i městem byla ve 20. letech 23

24

25

26 27

50

Samostatnou citaci si zaslouží i závěr jinak věcného, ekonomicky zaměřeného článku, který lze chápat jako svého druhu politické krédo: „O obecních zastupitelstvech převládá názor, že jsou to parlamenty hospodářské. Přesto však není možno, aby ve sborech obecních, jichž činy se bezprostředně dotýkají tisíců spoluobčanů, rozhodovali jen chladní a necitelní rozumáři, lidé bez srdcí, bez politického a sociálního cítění. Řeší-li samosprávné sbory skutečně věci převážně hospodářské, přece v těchto sborech mají místo jen ti spoluobčané, kteří vedle rozumových schopností mají i srdce, tj. cit a smysl pro právo a spravedlnost, pro kulturní, humánní a sociální potřeby širokých vrstev lidových. Ti, kdož o všem rozhodují jen rozumem, nemají kvalifikace pro čestné funkce občanské.“ CAŇKÁŘ, Josef. Hospodářství našeho města v číslech. Poděbradské noviny, roč. XIII, 1927, č. 42, s. 1–2. U  nás v  Poděbradech. (Psáno in margine pondělních voleb.). Poděbradské noviny, roč. XIII, 1927, č. 45, s. 1. O samotné ustavující schůzi nového zastupitelstva a volbách starosty a nové rady v témže čísle, s. 5n. Při městském zastupitelstvu pracovalo jedenáct odborů, nový starosta se stal referentem kulturního odboru. Poděbradské noviny, roč. XIII, 1927, č. 48, s. 6. Brzy poté byl zvolen také členem Okresního osvětového sboru. Poděbradské noviny, roč. XIII, 1927, č. 51, s. 7. Na počátku r. 1929 podal tento výčet hlavních úkolů, jimiž se mělo stávající zastupitelstvo zabývat: 1. vodovod, 2. kanalizace, 3. veřejný park, 4. elektrárna, 5. dívčí škola, 6. chudobinec a sirotčinec, 7. jatky, 8. lidová čítárna a pomník T. G. Masaryka k desátému výročí republiky, 9. komunikace. CAŇKÁŘ, Josef. Poděbrady v r. 1928. Poděbradské noviny, roč. XV, 1929, č. 1, s. 1–2, č. 2, s. 1–2. CAŇKÁŘ, Josef. Vodovod a kanalisace města Poděbrad. Poděbradské noviny, roč. XIV, 1929, č. 6, s. 1. ŠMILAUEROVÁ, E. Poděbrady, s. 144n; CAŇKÁŘ, J. Z mého života, s. 24n.

plná poukazů na nedostatečnost dosavadního nádraží. K realizaci nové budovy ale došlo teprve po jednáních představitelů města na ministerstvu železnic v r. 1929.28) Zatímco správa drah vykupovala pozemky pro stavbu nového nádraží, město činilo to samé pro zajištění prostorného parku před nádražím, celkem se jednalo o úctyhodnou plochu pěti hektarů. Obojí snaha byla korunována úspěchem po dvou letech, kdy mohlo být nové nádraží 29. července 1931 slavnostně otevřeno.29) Na tom, že hospodářská krize neměla na poděbradské lázně tak ničivý dopad, jako na jiné podniky, mělo vliv několik okolností. Některé z nich se pokusil pojmenovat lázeňský lékař František Bouz již v r. 1931: dobré léčebné výsledky jdoucí ruku v ruce s mírnými cenami.30) Sociální struktura lázeňských hostí skutečně zahrnovala celé rozpětí společenského žebříčku, jak o tom svědčí jejich seznamy i opakovaná proklamativní vyjádření akciové společnosti o demokratickém charakteru poděbradských lázní. V tomto ohledu je docela uvěřitelná hlavní zápletka filmu s Vlastnou Burianem Hrdinný kapitán Korkorán, který se natáčel v Poděbradech: kapitán pražské říční plavby se v hotelu setká a spřátelí s bývalým admirálem, v  tomto hotelu je ovšem jako lázeňský host přes „krankkasu“ ubytován pouze omylem…31) O blízkosti Prahy již byla řeč, přičemž s ní souvisel další fenomén: letní dovolená. Další z lázeňských lékařů Jan Badal pro něj nalezl výstižný slogan: „lázně i pro zdravé“.32) Obecně lze říci, že po nástupu Josefa Caňkáře do funkce starosty se postupně zlepšila komunikace mezi městem a  akciovou společností, kam byl vedle dvou volených zástupců města jako starosta kooptován. Jak sám později konstatoval, „bylo to důležité, protože v důvěře v prosperitu láz[eňského] pod[niku] podnikalo [město] mnohamilionové investice“.33) Jestliže ještě na sklonku r. 1927 ho28 29

30

31 32 33

CAŇKÁŘ, J. Z mého života, 25n. Nová nádražní budova v Poděbradech otevřena a do provozu odevzdána 29. července 1931. Lázně Poděbrady. Lázeňský zpravodaj – Seznam lázeňských hostí, roč. VIII, 1931, č. 22, s. 1–3; Otevření nové staniční budovy v Lázních Poděbradech. Poděbradské noviny, roč. XVII, 1931, č. 21, s. 1–3; ŠMILAUEROVÁ, E. Poděbrady, s. 151n. BOUZ, František. Hospodářská krise a Poděbrady. Lázně Poděbrady. Lázeňský zpravodaj – Seznam lázeňských hostí, roč. VIII, 1931, č. 5, s. 5. Dr. Bouz byl v tomto svém náhledu konsekventní – nárůst počtu lázeňských hostí v r. 1932 přičítal rovněž nízkým cenám a pochopení místních poskytovatelů služeb pro všeobecnou šetrnost způsobenou hospodářskou krizí. TÝŽ, Novoroční rozjímání o krisi. Lázně Poděbrady. Lázeňský zpravodaj – Seznam lázeňských hostí, roč. X, 1933, č. 1, s. 3–4. K natáčení srov. Jak jsme v Poděbradech filmovali. Lázně Poděbrady. Lázeňský zpravodaj – Seznam lázeňských hostí, roč. XI, 1934, č. 14, s. 3. BADAL, Jan. Lázně i pro zdravé. Lázeňský zpravodaj – Seznam lázeňských hostí, roč. VIII, 1931, č. 27, s. 1–2. CAŇKÁŘ, J. Z mého života, s. 35.

51

vořil na obecním zastupitelstvu o lázeňské společnosti jako o městě ve městě,34) v  dalších letech již docházelo ke  koordinaci postupu ve  společných zájmech a skutečné spolupráci. Týkalo se to např. výkupu pozemků bývalého velkostatku pro zřízení Nového léčebného ústavu v r. 1933; tehdy absolvoval starosta společně s předsedou představenstva akciové společnosti profesoremVáclavem Libenským jednání u ministra financí Karla Engliše.35) V tom samém roce byla po úspěšných snahách města otevřena také budova nové pošty, jejíž potřebu s ohledem na lázeňské hosty zdůrazňovala i akciová společnost.36) Vztah s Libenským označil Josef Caňkář jako vzájemnou úctu,37) která nalezla svůj výraz i v pojmenování nové kolonády v lázeňském parku po kardiologově úmrtí v krátkém období II. republiky.38) Tehdy bylo již jasné, že se dlouhodobě nejnáročnější městský projekt, totiž dobudování velkého lázeňského parku v centru města mezi nádražím a  náměstím, podařilo dokončit. Méně jasné byly výhledy do  budoucna, které měly časem ukázat, že zlatá doba poděbradských lázní minula. V polovině srpna 1939 odpovídal Josef Caňkář na dotaz Okresního sekretariátu Národního souručenství, proč nebyli on, ani jeho náměstek Jaromír Kerhart, kooptováni do správní rady lázní. Ve shrnutí dřívějšího stavu konstatoval, že město si při zakcionování lázní zajistilo zastoupení dvěma členy a jedním náhradníkem ve správní radě a jedním členem plus jedním náhradníkem v dozorčí radě, delegovanými obecním zastupitelstvem. Po  svém nástupu do  funkce starosty usiloval o početnější zastoupení města, „protože na vedení a prosperitě láz[eňského] podniku závisí rozkvět města“. Podařilo se mu postupně dosáhnout i kooptování starosty a jeho náměstka, aby bylo možno co nejvíce mírnit diference mezi městem a akciovou společností. Měly k tomu vést tzv. punktace, uzavřené mezi oběma stranami v r. 1933. Na jádro dotazu odpovídal, že nyní ke kooptování starosty a jeho náměstka nedošlo „pro důsledné hájení spravedlivých zájmů města a proto, že jsme trvali na tom, aby lázeňský podnik byl veden přesně dle 34

35 36

37 38

52

Diskuse se týkala uzavření tzv. Zimních lázní v zimní sezóně: „P. starosta Caňkář vytýká, že uzavření zimních lázní obci nebylo oznámeno a s určité strany není stále dosti dobré vůle k tomu, aby poměr lázní k obci byl skutečně přátelský, a že slyšel i z úst lékařů, že lázeňská společnost je město ve městě.“ Zpráva ze zasedání obecního zastupitelstva 20. 12. 1927, Poděbradské noviny, roč. XIII, 1927, č. 52, s. 6. CAŇKÁŘ, J. Z mého života, s. 30. Nová poštovní budova v Poděbradech. Lázně Poděbrady. Lázeňský zpravodaj – Seznam lázeňských hostí, roč. X, 1933, č. 25, s. 8; CAŇKÁŘ, J. Z mého života, s. 31; ŠMILAUEROVÁ, E. Poděbrady, s. 149 n. CAŇKÁŘ, J. Z mého života, s. 35. Srov. celé číslo lázeňského časopisu věnované prof. Libenskému po jeho úmrtí: Lázně Poděbrady. Lázeňský zpravodaj – Seznam lázeňských hostí, roč. XV, 1938, č. 25; JANOUŠEK, Stanislav: Osobnost a dílo prof. dr. V. Libenského. Lázně Poděbrady. Lázeňský zpravodaj – Seznam lázeňských hostí, roč. XVI, 1939, č.12, s. 1–2.

stanov společnosti (svolání valné hromady, obsazování zaměstn[aneckých] míst, objednávky nebyly projednávány řádně spr[ávní] a dozorčí radou.) […] Ve spr[ávní] radě (ovšem i na valné hromadě) mají majoritu býv[alá] Česká banka s k[omerčním] r[adou] Majerem z Prahy.“39) O dva týdny později byl Josef Caňkář společně s několika svými spolustraníky zatčen a odvezen nejprve do drážďanské věznice, a poté do koncentračního tábora Sachsenhausen, kde se dožil osvobození. S  největší pravděpodobností byl uvězněn v rámci preventivní zatýkací akce „Albrecht der Erste“, která měla eliminovat potenciální nepřátele okupačního režimu z řad představitelů státní správy a samosprávy, legionářů apod.40) Sám své zatčení přičítal – patrně nikoli neprávem – rovněž na vrub poděbradského kolaboranta Aloise Zyky, který proti němu už dříve vedl prokázanou anonymní pomlouvačnou kampaň, za niž byl odsouzen k pokutě.41) V koncentračním táboře se Josef Caňkář stýkal i s některými z českých studentů uvězněných v rámci „Sonderaktion Prag“ 17. listopadu 1939 a zde přežil 18. ledna 1940 také příšernou noc na apelplacu, jejímž výsledkem bylo podle posledních odhadů na 140 umrzlých vězňů, z nemalé části starostů českých měst.42) Po návratu se nadále angažoval v komunální politice a v r. 1946 byl zvolen předsedou Místního národního výboru. Stal se také načas správcem lázní, především byl ale zvolen poslancem Národního shromáždění. Druhou fázi jeho politické kariéry ukončil únor 1948, a to doslova. Z funkce předsedy místního národního výboru v Poděbradech byl odvolán 26. února s odůvodněním, že se dosud nepřihlásil ke spolupráci v nové Národní frontě a setrvává „tvrdošíjně na oposičním stanovisku svého zrádcovského ústředního vedení“.43) Poté se coby persona non grata stáhl do soukromí rodiny. Josef Caňkář zemřel 3. března 1975 ve věku 85 let. Ve vztahu k Františku Ulrichovi je možné na závěr ještě krátce zmínit jednu epizodu z Caňkářova prvního volebního období. Dne 13. října 1930 přijel do Poděbrad předseda vlády František Udržal s ministrem veřejných prací Dostálkem a primátorem Hradce Králové Františkem Ulrichem, aby „shlédli dosavadní práce vodostavební“. Při společném obědě tak poděbradský starosta připíjel také 39 40

41 42 43

Vlastnoruční koncept dopisu J. Caňkáře ze 16. 8. 1939 (v držení rodiny). PASÁK, Tomáš. 17. listopad 1939 a Univerzita Karlova. Praha: Univerzita Karlova, 1997, s. 14; FEIERABEND, Ladislav Karel. Politické vzpomínky I. Brno: Atlantis, 1994, s. 211. Jakým způsobem zatýkaní probíhalo a jaké byly nálady mezi zatčenými popsal ve svých vzpomínkách Caňkářův spolustraník ZENKL, Petr. Mozaika vzpomínek. Olomouc: Centrum pro československá exilová studia, 1998, s. 54–58. CAŇKÁŘ, J. Z mého života, s. 26–28 + přílohy (opisy dokumentů). Za laskavé sdělení této informace jsem zavázán spoluvězni J. Caňkáře z řad českých studentů Dr. Vojmíru Srdečnému, 22. 11. 2009. Předseda Okresního Národního výboru v Poděbradech Josefu Caňkářovi, 26. 2. 1948, Poděbrady (úřední přípis v držení rodiny).

53

svému staršímu hradeckému kolegovi, který v „poctivé a příkladné práci komunální sešedivěl a sestaral“.44) Když Josef Caňkář ve stáří rekapituloval dobu svého působení v čele poděbradské radnice, zejména třetí, takřka manifestační volbu starostou v r. 1938,45) mohl s uspokojením konstatovat: „Při své skromnosti mohu se chlubiti tím, že tak šťastným nebyl ani populární starosta Hradce Králové Dr. Ulrich.“46)

44

45

46

54

Návštěva pana ministerského předsedy Udržala a pana ministra veřejných prací Ing. Dostálka v Poděbradech. Lázně Poděbrady. Lázeňský zpravodaj – Seznam lázeňských hostí, roč. VII, 1930, č. 27, s. 1–2. František Klátil ve svém monografickém zpracování dějin Československé strany národně socialistické v kapitole „V čele měst a obcí“ uvádí v přirovnání k táborskému starostovi, „prostému muži z lidu“ Václavu Soumarovi: „Podobně je tomu v Poděbradech, kde dlouholetého purkmistra Aloise Coňkáře zná každé malé dítě […].“ O  velké míře pravdivosti tohoto výroku není třeba pochybovat, zkomolení lze přičíst na  vrub faktu, že autor psal knihu bez přístupu k  většině pramenů a literatury v exilu, a tím pádem i delšímu časovému odstupu. KLÁTIL, František. Republika nad stranami. O vzniku a vývoji Československé strany národně socialistické (1897–1948). Praha: Melantrich, 1992, s. 203. CAŇKÁŘ, J. Z mého života, s. 22.

Přílohy

1. Ministerský předseda František Udržal s ministrem veřejných prací J. Dostálkem v Poděbradech 13. 10. 1930. Druhý zleva Josef Caňkář, čtvrtý zleva F. Udržal; František Ulrich patrně po Udržalově levici. Foto – archiv rodiny

55

2. Pozvánka a průkazka ze zájezdu poslanců Národního shromáždění a členů Syndikátu novinářů do Poděbrad 13. května 1930. Foto – archiv rodiny

56

3. Účastníci zájezdu poslanců na nádvoří zámku u nejstaršího pramene. Muž uprostřed s knírem, holí a kloboukem je Jan Vladimír Hráský; po jeho pravici v brýlích místopředseda poslanecké sněmovny a šéfredaktor Práva lidu J. Stivín, po levici předseda poslanecké sněmovny Jan Malypetr. Muž vedle něho s motýlkem a knírkem je Josef Caňkář, po jeho levici v bílém kabátě Fráňa Zemínová. Foto – archiv rodiny

Summary

Marek Ďurčanský PODĚBRADY SPA AND MAYOR JOSEF CAŇKÁŘ (1927–1939). RELATIONSHIP OF THE TOWN AND A LOCAL HIGH-PROFITE ENTERPRISE The dynamic development of Poděbrady Spa during the period of the First Czechoslovak Republic would have been unthinkable without abundant cooperation from the town representatives and the joint-stock company Uhličité lázně a zřídla (Carbonic Spa and Springs). At the end of the First World War the town actually initiated its origination and remained its major shareholder. Mutual relationships were reasonably good, though sometimes there were disagreements (e. g. regarding power and water intake from the town the electric plant and water-supply; the issuance of shares in major urban infrastructure construction projects). Also receiving his share at the successful completion of most of the major projects was the important figure of long-term Mayor, Josef Caňkář (1889–1975), born in the nearby village of Hradišťko.

57

Caňkář moved from Hradišťko to Poděbrady as a teacher in the local school. Soon he became involved in neighbourhood associations and in local government as a representative of the Czechoslovak National Socialist Party. In 1927, quite unexpectedly, he was elected as mayor, which meant that he was also co-opted onto the Board of Spa. He had already postulated the necessity for cooperation between the two entities before taking office and he actually managed to get along with the representatives of the joint-stock company, especially with the hydrologist Jan Vladimír Hráský and the cardiologist Václav Libenský. During their period of mutual cooperation several major projects were implemented: a sewage system, changes to the urban development plan, a new railway station building, an extensive spa area in the centrally located park. This cooperation was forcibly brought to a halt by the deportation of Josef Caňkář to the Sachsenhausen Concentration Camp, in September 1939, as a hostage in the operation Albrecht I.

Zusammenfassung

Marek Ďurčanský DAS HEILBAD PODĚBRADY UND DER BÜRGEMEISTER JOSEF CAŇKÁŘ (1927–1939). DIE BEZIEHUNG DER STADT UND DES LOKALEN PROFITIERENDEN UNTERNEHMENS Die dynamische Entwicklung der Heilbäder in Poděbrady während der 1. Tschechoslowakischen Republik wäre ohne die Zusammenarbeit der kommunalen Vertreter und der Aktiengesellschaft „Uhličité lázně a zřidla „ (Kohlensäurebad und Thermalquellen) undenkbar gewesen. Die Stadt hatte im übrigen am Ende des 1. Weltkrieges deren Entstehung initiiert und sie blieb ein bedeutender Teilhaber. Die gemeinsamen Beziehungen waren im Großen und Ganzen gut, auch wenn es vereinzelt zu Streitigkeiten kam (Wasserentnahme und Stromversorgung aus dem städtische Wasser- und Elektrizitätswerk, die Frage über die Höhe der Beteiligung bei der Errichtung bedeutender Gebäude innerhalb der städtischen Infrastruktur). Einen bedeutenden Anteil an der erfolgreichen Beendigung der Mehrzahl von Großprojekten hatte auch die vermittelnde Persönlichkeit des langjährigen Bürgermeisters Josef Caňkař, der aus dem nahegelegenen Dorf Hradištko stammt. Josef Caňkař (1889–1975) kam von Hradištko als Lehrer an der örtlichen Schule nach Poděbrady, wo er sich niederließ. Bereits früh engagierte er sich in den örtlichen Vereinen und der kommunalen Selbstverwaltung als Vertreter der Tschechoslowakischen national-sozialistischen Partei. Im Jahre 1927 wurde er, im Grunde genommen unerwartet, zum Bürgermeister gewählt womit er auch im Verwaltungsrat des Heilbades einen Sitz einnahm. Die Notwendigkeit einer Zusammenarbeit zwischen den beiden Subjekten postulierte er bereits vor seinem Antritt in das Bürgermeisteramt und es gelang ihm tatsächlich, mit den Vertretern der Aktiengesellschaft, insbesondere mit dem Hydrologen Jan Vladimir Hráský und dem Kardiologen Václav Libenský gute Kontakte zu pflegen. In gegenseitiger Zusammenarbeit gelang es, einige grundlegende Projekte umzusetzen: Bau der Kanalisation, Änderung des Bebauungsplans, Bau des neuen Bahnhofsgebäudes, Schaffung einer weiten Fläche des Kurparks in der Stadtmitte. Die Zusammenarbeit wurde im September 1939 mit der Deportation von Josef Caňkař in die Geiselhaft im Konzentrationslager Sachsenhausen, im Rahmen der Aktion „Albrecht der Erste“, gewaltsam beendet.

58

KRÁLOVÉHRADECKO 7 • 2010

SEZNAM PŘISPĚVATELŮ Mgr. Jarmila Benýšková, Knihovna města Hradce Králové Mgr. Radek Bláha, Muzeum východních Čech v Hradci Králové PhDr. Marek Ďurčanský, Ph.D., Univerzita Karlova Praha – Ústav dějiny Univerzity Karlovy a Archiv Univerzity Karlovy Ing. arch. Jan Falta, Magistrát města Hradec Králové – Odbor památkové péče Mgr. Jiří Fiala, Univerzita Karlova Praha, Filozofická Fakulta – Ústav hospodářských a sociálních dějin Mgr. Petr Grulich, Ph.D., Univerzita Hradec Králové, Filozofická fakulta – Katedra PVH a archivnictví RNDr. Tomáš Chorvát, Ph. D., Ústav vedy a výskumu Univerzity Mateja Bela, Banská Bystrica Mgr. Jan Jakl, Muzeum východních Čech v Hradci Králové Jaroslav Jásek, Muzeum pražského vodárenství Ing. Ivo Kadleček, Magistrát města Hradec Králové – Odbor památkové péče BcA. Karolína Myšáková, Magistrát města Hradec Králové – Odbor památkové péče 531

Ing. Mgr. Marek Krejčí, Ministerstvo kultury ČR – sekce ochrany kulturního dědictví Ing. arch. Mgr. Jiří Kupka, Ph.D.,České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební – Katedra urbanismu a územního plánování Ing. arch. Zdeněk Lukeš, Odbor památkové péče Pražského hradu Prof. Ing. arch. Karel Maier, CSc., České vysoké učení technické v Praze, Fakulta architektury PhDr. Miloslava Melanová, Technická univerzita Liberec, Fakulta přírodovědněhumanitní a pedagogická – Katedra historie Prof. PhDr. Jiří Musil, CSc., Univerzita Karlova Praha, Fakulta sociálních věd Mgr. Michal Novotný, Národní technické muzeum v Praze PhDr. Jiří Pavlík, Ph.D., Státní okresní archiv Hradec Králové PhDr. Marcel Pencák, Univerzita Karlova Praha, Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění Mgr. Pokludová Andrea, Ph.D., Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta Mgr. Radek Pokorný, Státní okresní archiv Hradec Králové PhDr. Jaroslava Pospíšilová, Muzeum východních Čech v Hradci Králové Mgr. Jakub Potůček, Muzeum umění Olomouc Mgr. Lucie Radová, Národní památkový ústav Ústí nad Labem PhDr. Jiří Sigl, Muzeum východních Čech v Hradci Králové Ing. Jiří Slavík, Národní památkový ústav Josefov Mgr. Salma Soppe, Hradec Králové

532

PhDr. Hana Svatošová, Archiv hlavního města Prahy Mgr. Ondřej Táborský, Univerzita Karlova Praha, Filozofická fakulta – Ústav českých dějin Mgr. Michael Viktořík, Ph. D., Univerzita Palackého Olomouc, Filozofická fakulta – Katedra historie– kabinet regionálních dějin Mgr. et Mgr. Jan Vobořil, Univerzita Karlova Praha, Filozofická fakulta – Ústav hospodářských a sociálních dějin PhDr. Martin Vostřel, Oblastní muzeum v Lounech Ladislav Zikmund-Lender, Kotěrovo centrum Praha

533

Poznámky

534

Poznámky

535

KRÁLOVÉHRADECKO historický sborník pro poučenou veřejnost

7 • 2010 Vydal: ČR - Státní oblastní archiv v Zámrsku – Státní okresní archiv Hradec Králové Muzeum východních Čech v Hradci Králové Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové Galerie moderního umění v Hradci Králové Knihovna města Hradce Králové Náklad: 350 výtisků Redakční rada: Jan Jakl, Jan Košek, Martin Landsmann, Lenka Málková, Lenka Antošová, Radek Pokorný, Tomáš Rybička, Jiří Sigl, Zdeněk Zahradník Distribuce: Státní okresní archiv Hradec Králové, Škroupova 695, 500 02, Hradec Králové Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Eliščino nábřeží 465, 500 01, Hradec Králové Sazba: Jan Košek Překlady: AJ – Comtrans Praha NJ – Comtrans Praha Tisk: Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Neprošlo jazykovou úpravou