Kopiá klá tera Porta coeli z p elomu 17. a 18. stol

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav Pomocných věd historických a archivnictví Pomocné vědy historické

Bc. Silvie Suchánková

Kopiář kláštera Porta coeli z přelomu 17. a 18. stol. Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Zbyněk Sviták, CSc.

Brno 2011

Prohlášení Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

V Brně dne

------------------------------------------Bc. Silvie Suchánková

2

Poděkování

Zde bych chtěla poděkovat panu PhDr. Zbyňku Svitákovi, CSc., vedoucímu mé magisterské diplomové práce, za odbornou pomoc, cenné rady a připomínky.

3

Obsah Úvod a metodika zpracování …………………………………………………………….. 5 1 Vnější popis kopiáře ……………………………………………………………….. 9 1.1 Knižní vazba……………………………………………………………………… 9 1.1.1 Výzdoba desek slepotiskem ……………………………………………….. 10 1.2 Přídeští a předsádka ……………………………………………………………. 11 1.2.1 Ex libris ……………………………………………………………………. 12 1.3 Psací látka a vzhled jednotlivých listů …………………………………………. 13 1.3.1 Filigrán …………………………….………………………………………. 14 2

Popis a základní členění kopiáře z hlediska jeho obsahu ………………………. 17 2.1 Marginální poznámky…………………………………………………………. 20 2.2 Chyby v datačních formulích a jiné nesrovnalosti ……………………………... 22 2.2.1 Tomus I……………………………………………………………………. 22 2.2.2 Tomus II …………………………………………………………………… 25 2.3 Tomus III a jeho zvláštnosti…………………………………………………….. 29 2.3.1 Základní artikule cechu tkalcovského a mezulanického .…………………. 29 2.3.2 Jan Mistr měl klepeta jako rak …………………………………………….. 30

3

Provenience tišnovského kopiáře ...……………………………………………… 32

4 Teoretická analýza stáří kopiáře …………….…………………………………... 35 4.1 Stáří psací látky a filigránu …………………………………………………….. 35 4.2 Druh písma a písařské ruce ……………………………………………………. 37 4.3 Resumé......……………………………………………………………………… 41 5

Tabulky k regestovému katalogu………………………………………………… 42

6

Regestový katalog…………………………………………………………………. 49

Závěr …………………………………………………………………………………… 89 Seznam použitých zkratek ……………………………………………………………... 91 Bibliografie ……………………………………………………………………………. 92 Prameny …...……………………….……………………………………………… 92 Pomůcky k archivním fondům……………………………………………………... 92 Edice a regesta …………………………………………………………………….. 92 Použitá literatura ………………………………………………………………….. 93 Elektronické zdroje ……………………………………………………………….. 96 Příloha CD (vazba)

4

Úvod a metodika zpracování Tématem magisterské diplomové práce je kopiář kláštera Porta coeli z přelomu 17. a 18. století. Přestože se klášter nachází v Předklášteří u Tišnova, v listinách bývá běžně označován jako klášter tišnovský. V době vzniku kláštera Předklášteří1 ještě neexistovalo, začalo vznikat až v průběhu několika let jako osada kolem samotného kláštera. Díky její poloze „před klášterem“, byla posléze pojmenována jako Předklášteří. Klášter je v listinách běžně označován jako tišnovský, neboť při zmínce o klášteře se vždy uvádělo městečko Tišnov, proto i pro klášter se ujalo tohoto adjektiva, kterého budu ve své práci také užívat. Tento kopiář z hlediska stáří možná nebude pro některé badatele tak zajímavý jako jiné knihy, ale myslím si, že je třeba mu věnovat také určitou pozornost, neboť i tvůrci edice Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae2 (dále jen CDB) na něj odkazují ve své badatelské práci při hledání opisů k originálům listin, v edici uvedených. Při své práci jsem hledala kopiář, na který neustále upozorňuje Boček v moravském diplomatáři Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae3 (dále jen CDM). Boček zde u řady listin uvádí, že čerpal z rukopisu Tišnovského4, který byl pravděpodobně psán v 16. stol., ale podrobněji se o rukopisu nikde ve své práci nezmiňuje. O tomto kodexu tišnovském z 16. stol., se zmiňuje pouze on sám a řada badatelů5 po něm pátrala, neboť Bočkovo neurčité citování pramenů, z nichž měl čerpat, nebudilo dojem důvěryhodnosti. I mně byl záhadou tento jeho zmiňovaný kodex tišnovský, proto jsem po něm začala pátrat. V Moravském zemském archivu v Brně6 (dále jen MZA) jsem nalezla kopiář, který není nijak datován a neobsahuje ani bližší zmínky o svém vzniku či písaři (písařích). Rozhodla jsem se proto kodex blíže poznat a stanovit jeho přibližné stáří. Pokud se však jedná o stejný tišnovský kodex, o kterém se 1

Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II :(M-Ž), Praha: Academia, 1980, s. 317 2 Codex diplomaticus et epistolarius regni Bohemiae III/1, ed. G. Friedrich. Pragae 1942. III/2, edd. G. Friedrich et Z. Kristen. Pragae 1962. III/3 edd. G. Friedrich, Z. Kristen et Jan Bistřický. Olomucii 2000. IV/1, edd. J. Šebánek et S. Dušková. Pragae 1962. V/1, edd. J. Šebánek et S. Dušková. Pragae 1974. V/2, edd. J. Šebánek et S. Dušková. Pragae 1981. 3 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae II, ed. A. Boczek, Olomucii 1839. III, ed. A. Boczek, Olomucii 1841. IV, ed. A. Boczek, Olomucii 1845. V, ed. A. Boczek. Brunae 1850. VI, edd. hg. P. v. Chlumecký und J. Chytil. Brünn 1854. VII, edd. hg. P. v. Chlumecký und J. Chytil. Brünn 1858. XII, ed. V. Brandl. Brünn 1890. XV, ed. B. Bretholz. Brünn 1903. 4 Jeho neurčité citace v Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae (dále jen CDM) jsou např.: v CDM II s. 115, č. 146 uvádí: „Fragmentum literarum in codice manuscripto sec. XIV monasterii Tischnowicensis.“; častěji pak v CDM u jednotlivých opisů uvádí: „E codice Tischnowicensi mauscripto.“ 5 Např. G. Friedrich, Šembera, V. Brandl aj. Viz Friedrich, Gustav: Kodex Tišnovský: Příspěvek k poznání novověkých padělků v moravském diplomatáři. ČČH, Praha 1897, roč. 3, s. 359. 6 Uložen v Moravském zemském archivu v Brně (dále jen MZA) ve fondu G 11 pod sign. 603.

5

ve svých poznámkách Boček zmiňoval, mi není známo, ale již text uvnitř něj mi naznačuje, že jeho písmo je mladší než písmo 16. stol., což je v rozporu s Bočkovým tvrzením a tento kopiář není onen, který měl Boček na mysli. Mohl mít však tohoto kopiáře k ruce a posléze ho vydávat za starší. Práci jsem si rozdělila do šesti hlavních kapitol. V první kapitole provedu vnější popis kopiáře, tedy jeho vazby a psací látky. Popíšu výzdobu desek, způsobu svázání knihy, uchycení a vzhledu jednotlivých folií, podrobně pak filigrán, aby byl zřejmý jeho původ, a také ex libris na předsádce pro poznání pozdějších majitelů knihy. U desek a jednotlivých folií pak uvedu míru jejich poškození. Při celkovém popisu kopiáře se budu držet pravidel uvedených Ivanem Hlaváčkem v Úvodu do latinské kodikologie7. Ve druhé kapitole bych se chtěla zaměřit na popis a členění kopiáře z hlediska jeho obsahu. Kniha se člení do tří oddílů, Tomus I, Tomus II a Tomus pro něž jsou vyhrazena patřičná folia. Chtěla bych zde upozornit, že kniha sama o sobě nemá číslované jednotlivé strany a foliace, která se zde objevuje je novodobá. U každého oddílu zmíním počet popsaných folií a také případné odchylky ve foliaci, způsobené vložením či vyříznutím listu. Naznačím dále, jaký typ písemností je obsažen v tom daném oddílu. V této kapitole nebudu uvádět obsah jednotlivých opisů, neboť tomu se budu věnovat až v regestovém katalogu. Poukážu pouze na ty opisy, které obsahují určité nesrovnalosti, a liší se tak od svých možných originálů. Každý oddíl knihy je svým způsobem typický a opisy listin, zde pořízené, ne vždy korespondují se svými originály. Právě na tyto anomálie bych chtěla upozornit a uvést je s patřičným komentářem. Dále bych chtěla poukázat na marginální poznámky provázející text pouze v prvním oddílu knihy (Tomus I). Ve třetím oddílu (Tomus III) bych chtěla nehlédnout do artikulí cechu tkalcovského a mezulanického v Tišnově a základní body z nich uvést. Na posledním foliu knihy se nachází věta „Jan Mistr měl klepeta jako rak“. Tuto větu také nelze přehlédnout, neboť je zcela vytržena z kontextu a je otázkou, proč sem byla napsána, proto i té bych chtěla věnovat pár řádek. Na základě poznámek a ex libris, nacházejících se na předsádce knihy, se ve třetí kapitole pokusím přiblížit provenienci kopiáře. Je možné, že se mi nepodaří zachytit přesné „putování“ kopiáře, neboť i tyto poznámky sdělují pouze to, kdo byl majitelem knihy, ale neříkají, jak se kniha do jeho rukou dostala a ve kterém roce.

7

Hlaváček, Ivan: Úvod do latinské kodikologie. Praha: Karolinum, 1994. s. 48-66.

6

Proto závěry, které zde uvedu, budou získané pouze z těchto poznámek a další případné literatury8. Z poznatků, uvedených v těchto kapitolách, se pokusím ve čtvrté kapitole zjistit přibližné stáří knihy. Otázek, které si zde chci položit, je hned několik. V prvé řadě, kdy byla kniha svázána a kdy se do ní začalo psát. Neboť je důležité vědět, zda písař či písaři psali rovnou do svázané knihy nebo na volná folia, která byla až posléze svázána. V druhé řadě bych chtěla zjistit, ze které doby a v jaké papírně mohl vzniknout filigrán vyskytující se na foliích uvnitř knihy, neboť jeho vyobrazení by mohlo být charakteristické pro určité období a konkrétní papírenskou dílnu. Také zde vyvstává otázka, zda byl papír vyroben u nás či za hranicemi našeho území. V neposlední řadě si vymezím, kolik písařů se mohlo podílet na sepsání kopiáře a ze které doby pochází tyto zápisy. Jelikož se v kopiáři nachází dvojí druh písem, kde na jedné straně stojí humanistické a na druhé novogotické písmo, bude velmi těžké poznat, zda za nimi stojí stejný písař či nikoliv, neboť tvary písmen jsou zcela odlišně tvořené. Proto se zaměřím hlavně na to, kdy se tímto písmem mohlo psát a zjistit tak stáří opisů rukopisu. Když se řekne kopiář, připadne mi myšlenka, zda opisy listin, v něm obsažené, mají také svůj originál či se originál nedochoval a jediným svědectvím o listině je pouze její opis. Což by bylo přínosné pro pozdější badatele. Patou kapitolu budou tvořit dvě tabulky k regestovému katalogu, jehož sepsání bude stěžejním úkolem celé mé práce. První tabulka bude obsahovat soupis opisů listin, uvedených v kopiáři, které budou přehlednou pomůckou k regestovému katalogu, a druhá uvede vesnice v jejich původním a nynějším názvů, o kterých se v příslušných opisech hovoří. Regestovému katalogu přísluší šestá kapitola. Jeho obsahem budou české regesty opisů listin kopiáře s patřičnou datací tak, jak jdou v knize za sebou. Každý regest doplním poznámkami o jazyce písemnosti, místě uložení listinného originálu, pokud se originál k listině dochoval, a také signaturou, na základě které jej bude možno posléze dohledat v MZA v Brně ve fondu E 10. Pokud bude o listině zmínka v edicích, regestech9

8

Např. Plichta, Alois: Otto Steinbach z Kranichsteina, poslední opat cisterc. Kláštera ve Žďáře nad Sázavou. GHI. Roč. 1987, č. 1, s. 98-133. Inventář a rejstříky ke Sbírce Františkova muzea v Brně. Ed. M. Musilová. Brno 1973. 9 Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae I., ed K. J. Erben. Pragae 1855. II., ed J. Emler. Pragae 1882. III., ed J. Emler. Pragae 1890. III., ed J. Emler. Pragae 1892. Šebánek, Jindřich: Archivy zrušených klášterů moravských a slezských I.: Inventář pergamenů z let 1078- 1471. In: Publikace Zemského archivu v Brně, nová řada, sv. 1. Brno 1932.

7

a literatuře,10 pak je zde také uvedu. Dále u regestu opisu, který bude mít svůj listinný originál, uvedu doplňující informaci o tom, kdo přivěsil k listině pečeť. Zmínka o majiteli pečeti se mi zdá dostačující, proto podrobnosti o pečetích již nebudu uvádět, neboť cílem mé práce je kopiář tišnovského kláštera, pracuji tedy s opisy listin a ne s listinnými originály. Jelikož jsou opisy součástí jedné knihy, nebudu u každého zvlášť vypisovat signaturu, neboť spadají do jednoho celku. Kopiář je uložen v MZA v Brně ve fondu G 11 pod signaturou 603, kde si lze jednotlivé opisy přečíst.

10

Havel, Dalibor: Listinné písmo v Čechách a na Moravě na přelomu 13. a 14. století. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 293 s. Hladík, Dušan: Dějiny kláštera Porta coeli I. 2. sv. Tišnov: Mosty, 1994, 199 s. Klátil, Rudolf: Paměti Předklášteří a tišnovského kláštera „Porta coeli“. Předklášteří: Sdružení pro postavení pomníku, 1925. 137 s. Šebánek, Jindřich – Dušková, Sáša: Kritický komentář k Moravskému diplomatáři Praha 1952, s. 186-189. Šebánek, J.: Moderní padělky v Moravském diplomatáři Bočkově do r. 1306. Brno 1937, 103 s.

8

1 Vnější popis kopiáře Vnějším popisem kopiáře míním, popis knižní vazby, jejich desek, hřbetu a způsob svázání knižního bloku s deskami knihy. Pro specifikaci výzdoby desek a vazby knihy jsem se držela termínů, které uvádí Bohumil Nuska ve svém příspěvku k typologii české vazby. 11 Kopiář je menšího formátu s rozměry: výška 31,5cm, šířka 21cm a tloušťka i s deskami 7 cm (dřevěné desky jsou silné 0,7-0,9cm). Jednotlivá folia pak mají výšku 30cm a šířku 19,5cm.

1.1 Knižní vazba Kniha je vázána v dřevěných deskách, potažených bílou usní s pozdně renesančním ornamentálním zdobením po celé její ploše. Useň chrání dřevěné desky a hřbet knihy proti vnějším vlivům. Její okraje, překrývající oboustranně zkosené hrany desek, jsou zalepeny zevnitř na přídeští a zakryty předsádkou. Desky přesahují přes svázaný knižní blok. Kožený hřbet knihy zdobí čtyři hřbítky vazů, které jsou ohraničené z obou stran třemi linkami, sbíhajícími se na předních i zadních deskách, které vytvářejí trojúhelníky. Hřbítky vazů skrývají dvojité vazy konopných motouzů, které jsou vyváděny ve čtyřech proudech na venek a jsou zakotveny v zesílené kožené podložce, tvořící hřbet knihy. Motouzem jsou svázané jednotlivé složky k sobě, které tvoří pevný knižní blok. Tři vnější strany knižního bloku jsou seříznuté (tzv. ořízka) a čtvrtá je vlepena do hřbetu knihy. Ořízka je ze tří vnějších stran stříkaná v červených kosmých pruzích. Na obou koncích hřbetu knižního bloku se nachází kapitálek12. Kapitálek je tkaný nebo pletený proužek, který vzniká jednoduchým obtáčením režné nitě a kromě ozdobného charakteru, zpevňuje vazbu a tvoří přechod mezi hřbetem a ořízkou. Na hřbetu knihy, v tzv. mezivazí, je původní nápis: Privilegia et documenta monasterii Tischnovicensis s. ord. Ciste[rciensis], pod tím stará signatura No. 45 a dále je zde nalepen štítek s číslem 603, který již není původní. Číslo 603 je signaturou, pod kterou dnes kopiář nalezneme v MZA v Brně. 11

Nuska, Bohumil: Typologie českých renesančních vazeb. Terminologie, slohové určování a datování materiálu. In: Historická knižní vazba. Sborník příspěvků k dějinám a k metodice ochrany historických knižních vazeb. Liberec: Severočeské museum 1965, s. 19-145. 12 Více o kapitálku viz Cermanová, Tereza: Kapitálek. Důležitý prvek knižní vazby a jeho funkce. Pardubice: Univerzita Pardubice. Fakulta restaurování. Ateliér restaurování knižní vazby a dokumentů. 2008. 67 s. Vedoucí bakalářské diplomové práce Jiří Vnouček.

9

Na přední desce jsou pozůstatky po dvou kovových sponách, které uzavíraly celou knihu pomocí kožených pásků, jejichž zbytky se nachází naopak na zadní desce, kde jsou přichyceny kovovými plíšky. Spony jsou prosté háčkové s úzkým čepelovitým mosazným štítkem a s kolíčkovou záchytkou pro upevnění koženého řemínku. Tento jednoduchý typ spon se běžně vyskytoval v období renesance. Kolem spon jsou na obou jejich stranách tři příčné krátké linky. V horní části přední desky si můžeme všimnout zbytků pěti červených pečetí, z nichž čtyři tvoří obdélník a pátý je téměř v jeho středu. Z jejich pečetního obrazu však nic nezůstalo. V levém růžku přední desky je nalepen štítek s číslem 259, pod kterým bylo možno kopiář nalézt v knihovně Františkova muzea v Brně. Desky přesahují folia uvnitř knihy. Dřevěné desky jsou velmi zachovalé, jen růžky jsou mírně odřené a kůže, chránící desky před poškozením, je mírně poškozená. Ornament vytlačený na obou deskách je na přední desce paradoxně více ošoupaný než na zadní, a tím méně výrazný. Vystouplé pruhy na hřbetu knihy jsou jen při svých okrajích lehce podřené a kůže je zde mírně popraskaná. 1.1.1 Výzdoba desek slepotiskem13 O výzdobu se zasloužilo ornamentální zdobení, nacházející se ve stejném provedení na přední i zadní straně desek. Useň je zdobená ornamenty bohaté slepotiskové výzdoby s rámovou kompozicí, tvořenou kombinací linek a válečkových ornamentálních pásem. Kompozice výzdoby je příčně a podélně symetrická. Jejím principem je na výšku soustředěná soustava obdélníkových rámů, jejíž kostru tvoří linky. V tomto případě se jedná o trojlinku, ohraničující základní komposiční prvky. Základním prvkem jsou rámy vyplněné válečkovým ornamentálním pásem, soustředěné od vnějšího okraje desky ke středu rámové konstrukce, kterou tvoří obdélníkové pole. Po obvodu desek, mezi hranou desky a prvním rámem, je okrajové pole vyplněné několikanásobnou linkou a je prvním ohraničením celé komposice. V tomto poli jsou 13

Slepotisk je knihařská technika zdobící desky knih, při níž je provlhčená kůže tlačena zahřátým nářadím a po vyschnutí kůže ztvrdne a vytlačený ornamentální reliéf na ní zůstane. Slepotisk se provádí ručně (kromě užití plotny) a užívá se k tomu následující nářadí: železný kolek a razítko (tlačítko) pro ruční vytlačování malých ornamentálních motivů; plotna- měděná nebo mosazná destička s rytým ornamentálním či figurálním reliéfem pro tlačení kůže za tepla v knihařském lisu; váleček (kolečko) zasazený do vidlice s rukojetí, na němž je vyryt nepřerušovaný ornamentální pás, který při otáčení pod tlakem zanechává na kůži ornamentální reliéf; linka (fileta, kolečko, linkovátko)- k vytlačení linky podle pravítka. Viz. Nuska, B.: Typologie českých renesančních vazeb, s. 19-145.

10

na třech místech přechodu vnějšího hranění do rovné plochy desky krátké příčné linky a dřevěné desky jsou zde mírně zkoseny. První rám je tvořen maureskovým pásem, vyznačujícím se zalamováním dvou plošných křížících se pásek. Druhý rám vykreslují rostlinné motivy, ale nalezne se zde i jiný zdobný prvek. Třetí rám je ve své horizontální části nahoře i dole dvojnásobně širší a je vyplněn obloučky s palmetami. Následuje horní a dolní vložené pole při kratších stranách rámů, které nenese žádný ornament a v rámci kompozice pomáhá zkracovat rámy a oživuje tak celou plochu. Sem se také později doplňovalo datum vydání knihy, což v našem případě chybí. Posledním a nejmenším rámem ve směru ke středu je tzv. vnitřní rám, vyplněn medailony s amforou a tzv. esovkami14 s rostlinnými prvky. Vnitřní rám ohraničuje střední obdélníkové pole, které je vyplněno válečkem vytlačenými čtyřmi svislými pásy s palmetovým motivem15. S touto rámovou kompozicí se poprvé setkáváme u renesančních vazeb z 2. pol. 16. – 1. čtvrtiny 17. století a následně u vazeb barokních. Ornamenty renesančních válečků z 16. stol. se velmi často nachází na barokních vazbách klášterních dílen, proto bych stáří těchto desek přiřadila nejdříve k 1. pol. 17. století.16 Je však zřejmé, že slepotisk, který se zde nachází, v sobě obsahuje prvky renesanční. Také výskyt vložených polí, která zkracují vnitřní rámy a zachovávají tak poměr vnějších a vnitřních stran, střední obdélníkové pole a zbylé části spon to jen potvrzují.

1.2 Přídeští a předsádka

Předsádku dělíme na přední a zadní. Tvoří ji dva k sobě přilepené listy, z nichž jeden, tzv. přídeští, je přilepen k dřevěným deskám a spojuje knižní blok s deskami knihy. U přední desky kopiáře jsou tyto listy v horní části natržené a částečně od desky odlepené, u zadní desky se listy při desce nijak netrhají, jsou pevně s deskou spjaty. Přídeští s předsádkou jsou společně se složkami folií motouzem svázané k sobě. Na předsádce se dozvídáme první poznatky o této knize. V levém horním rohu se nachází stará signatura C. N. 2585 psaná perem. Nad ní je později tužkou dopsána poznámka K. a. 6. Frant. museum 603, která nás upozorňuje, že kniha byla po nějakou dobu uschována ve Františkově muzeu. Tato poznámka je psána rukou novodobou, tedy 14

Esovky jsou esovité šrafované pásky naznačující osu. Tento ornamentální pás je nejrozšířenějším motivem od poloviny 16. až do počátku 17. stol., nalezneme jej však i u barokních vazeb 2. pol 17. stol. – 18. stol. Jedná se o obloučky s palmetami, palmety jsou nasazeny na hrotité výběžky po jedné straně protínajících se obloučků. Viz. Nuska, B.: Typologie českých renesančních vazeb, s. 19-145. 16 O barokní vazbě viz Nuska, B.: Typologie českých renesančních vazeb, s. 26-27. 15

11

z 20. stol. a s velkou pravděpodobností ji sem napsal pracovník Moravského zemského archivu ještě dřív, než byla opatřena štítkem, který se nachází o něco níž, pod oběma poznámkami. Tento štítek nám odkrývá další místo uložení kopiáře: Moravský zemský archiv v Brně, fond G 11 – Sbírka rukopisů Františkova musea, sign. 603, a překrývá levý růžek uprostřed strany vlepeného ex libris žďárského kláštera. Přesněji se jedná o ex libris opata Otty Steinbacha z Kranichsteinu, jehož spodní část částečně překrývá ex libris Františkova muzea. Zmíněnými ex libris se budu zabývat v následující podkapitole.

1.2.1 Ex libris

Následný stručný popis ex libris vytvořím na základě obrázků uvedených v kopiáři. Šrafování tinktur zde není důsledné, má spíš ozdobný charakter, proto barvy zmíním jen tam, kde jsou opravdu zřetelně vyznačené, a nejedná se jen o pouhé vyšrafování stínů. Blason provedu dle heraldického popisu, to znamená, když se něco bude nacházet např. vpravo, myslím tím heraldicky vpravo, z pohledu diváka to bude ale nalevo.17 Ex libris žďárského opata Otty II.18 Renesanční štít vykrojený na třech stranách se středním modrým štítkem, v něm kosmé vlnité stříbrné břevno, pod ním tři kosmo ležící zlaté kameny. V 1. a 4. zlatém poli vyráží černá (půl)orlice s vyplazeným jazykem, ve 2. a 3. červeném poli stříbrný zlatě korunovaný jeřáb otočený vpravo se zvednutou pravou nohou držící zlatou kouli. Na štítu stojí vpravo mitra a vlevo je štít šikmo podložen berlou se závitem směřujícím od mitry. Mezi nimi je černá orlice19 s hlavou otočenou vpravo, vyplazeným jazykem, rozepjatými křídly, nesoucí na své hrudi gotický štít20, pětkrát červeno-stříbrně dělený. Nad štítem je černý klobouk po obou stranách s třemi střapci (1,2).21 Pod štítem je uchycen řetěz, 17

Při blasonování se držím pravidel: Krejčíková, Jarmila – Krejčík, Tomáš: Základy heraldiky, genealogie a sfragistiky. Praha: SPN, 1987, s. 30-74. 18 Tadeáš Nepomuk Bonifác vstoupil roku 1769 do cisterciáckého kláštera ve Žďáře a přijal řeholnické jméno Otto. Byl posledním žďárským opatem, známým jako Otto Steinbach z Kranichsteina (opatem v letech 1782–84). Rodový erb viz Plichta, A.: Otto Steinbach z Kranichsteina, s. 132-133. 19 Znázorňovala, že se jedná o významný moravský rod. Viz Mysliveček, Milan: Erbovník 2, aneb kniha o znacích i osudech rodů, žijících v Čechách a na Moravě. Praha: Horizont, 1997, s. 6-7. 20 Je možné, že se jednalo o znak města Brna, avšak s přehozeným pořadím barev a vícekrát dělený. 21 Každý církevní hodnostář si vybíral svůj znak, nebo si nechal svůj původní rodový znak a nad štít místo přilby dostal klobouk a střapce. Podle barvy klobouku a střapců lze poznat hodnost církevního hodnostáře, v našem případě se jedná o hodnost kanovníka. Je podivné, že když se jednalo o opata, není počet střapců

12

jehož konce vycházejí z ozdobných motivů po obou stranách štítu. Na řetězu je uprostřed zavěšen zlatý kříž s majuskulními písmeny MORS, obklopující střed kříže z jeho vnější strany. Jedná se o kryptogram jednoho z pěti nejstarších cisterciáckých klášterů Morimons (lat. MORimunduS) ve Francii22, z něhož byly filiačně odvozeny všechny české i moravské řádové domy.

Ex libris Františkova muzea Ex libris Františkova muzea tvoří malý tištěný obrázek památníku, na jehož vrcholu sedí dravec, na zešikmené desce ve spodní části památníku si můžeme povšimnout v oválu velkého písmena „F“, označující Františkovo muzeum.

1.3 Psací látka a vzhled jednotlivých listů

Psací látkou je pevný ručně dělaný papír, v jehož středu se nachází filigrán dvouhlavého orla. O ruční výrobě kromě filigránu svědčí i průsvitné svislé pruhy, které jsou, tak jako filigrán, pozůstatky po drátcích z formy. Drátky způsobily zeslabení archu papíru v místě jejich výskytu, a tím i zprůsvitnění papíru. Listy (folia) jsou svázány v rámci složek do knižního bloku, přičemž každou složku tvoří 10 folií (5+5). Každý list v knize má po obou stranách perem narýsované okraje vymezující prostor pro případný text. Okraje jsou tvořeny dvojitými čarami ze všech čtyř stran, přičemž vertikální čáry protínají celou stranu a ohraničují horizontální čáry, které na její hraně začínají i končí. Vzdálenost okrajů je následující: vnitřní cca 2,5cm, vnější cca 3-3,5cm, horní 2,6-3cm a spodní cca 5-5,5cm. Okraje tak ohraničují text a vymezují mu prostor o šířce cca 13,4cm a výšce cca 21cm. Jak je vidno, okraje nejsou narýsované s úplnou přesností, proto jsem uvedla hodnoty okrajů pouze orientačně, mohou se lišit v odchylce 1-5mm. Za těmito okraji se nacházejí případné poznámky a dodatky k danému opisu listiny. Listy v kopiáři jsou zachovalé, ale podepsala se na nich vlhkost a nezodpovědní badatelé, kteří listy poničili natržením či úplným vytržením. Jak jsem se již zmínila, jsou zde patrné i stopy po vlhkosti, které se objevují v celém knižním korpusu a na určitých místech způsobily vyblednutí textu. Následky vlhkosti způsobily, že se uvnitř knihy, vyšší, opati se pyšnili 6 střapci po obou stranách (1,2,3) a zmíněnou biskupskou mitrou a berlou. Viz Krejčíková, J. – Krejčík, T.: Základy heraldiky, s. 48-51 a 130-133. 22 Primárním byl klášter Citeaux, na nějž navazovaly kláštery La Ferté, Pontigny, Morimond, Clairvaux. Viz Buben, Milan M.: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích II. díl, II. sv.: Mnišské řády. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. s. 159 – 160.

13

z vnitřní strany jednotlivých listů, začala tvořit plíseň, listy jsou mírně zvlněné a vytvořily se na nich mapy. Takže i určitý kontakt s vodou nelze zcela vyloučit. Inkoust na některých foliích ztrácí svůj původní odstín tmavě černé barvy a jeho barva přechází do odstínů světle hnědé či šedé. Dobrá kvalita inkoustu je ale zjevná, neboť kdyby nebyl inkoust kvalitní, po kontaktu s vodou by se začal přinejmenším rozpíjet a pomalu by mizela i jím napsaná slova. V našem případě jen ztrácí původní sytost barvy a bledne.23 Některá slova či písmena jsou natolik slabě viditelná, že byla později zvýrazněna pro jejich lepší čitelnost. Kniha prošla vlhkem nejpravděpodobněji ve Františkově muzeu, neboť v jeho počátcích byly některé rukopisné sbírky uloženy ve sklepech, které nebyly uzpůsobené pro dlouhodobé ukládání archiválií či jiných rukopisných sbírek. Nebylo zde pro ně potřebné klima a špatným odvětráváním prostoru a následným vlhkem došlo k jejich poničení. 24 V horším stavu jsou převážně listy, které jsou popsané. Jejich spodní části jsou potrhané pravděpodobně neustálým otáčením. K jejich dnešnímu stavu také přispěla vlhkost, díky níž se papír snáze trhá. Natržené listy jsou tak více náchylné k drobení či utržení některé z jejich částí, která je o to více namáhána. Listy nepopsané pak nejeví větší známky poničení, jsou na nich patrné „pouze“ stopy po vlhkosti, které se pochopitelně nacházejí na všech listech kopiáře.

1.3.1 Filigrán Filigrán (průsvitka či vodoznak)25 je výrobní značkou papíru a ochrannou značkou dílny, která papír vyráběla. Zneužití značky jiným papírníkem bylo trestné. Filigrán reprezentoval svého výrobce (mistra či samotné papírny) či označoval určitou provenienci. První filigrány vznikly na evropském kontinentu, přesněji v Itálii koncem 13. stol., a postupně se šířily do mimoevropských zemí. Náš filigrán je otiskem z drátků vytvořeného znamení, které se dodatečně připojovalo k drátěnému sítu formy, jímž se z papíroviny čerpal arch papíru. V místech

23

Základními substancemi při výrobě inkoustu byly skalice, duběnka, guma, pivo a ocet (někdy se mohly přidávat i saze). Takto vznikal černý inkoust, který byl velice kvalitní, odolával povětrnostním podmínkám a svou trvanlivostí si dokázal podržet původní barvu až dodnes. V pozdním středověku však inkousty nedosahují takových kvalit a častěji blednou, jejich barva se mění v hnědou až zažloutlou (šedivou). Viz Hlaváček, I.: Úvod do latinské kodikologie, s. 53. 24 Viz Musilová, M.: Inventář Sbírky rukopisů Františkova muzea, s. 8. 25 Viz Flodr, Miroslav: Filigranologie. Úvod do studia filigránů. Brno: UJEP, 1974, s. 103-106. Zuman, F.: Filigrány, jejich vývoj a význam. ČNM, 1939, roč. CXIII, s. 88-117.

14

drátků byla vrstva papíru slabší, tedy tenčí a o to více proti světlu průsvitnější, proto se pro filigrán užívá i českého označení průsvitka. Samotná forma se skládala z dřevěného rámu, který velikostně odpovídal obdélníkovému archu papíru. Rám zpevňovaly příčné lišty, které se staly podkladem pro síto, jenž bylo tvořeno útky (příčnými vlákny) a osnovou (podélnými vlákny). Středová osa filigránu je položena na osnově formy. 26 Vyobrazení filigránu v tomto kopiáři je po celou dobu v knize stejný. Zobrazuje ho dvouhlavý orel, z každého zobáku s vyplazeným jazykem, jehož hlavy hledící do stran jsou navzájem odvrácené. Nad hlavami se tyčí koruna. Hlavy s dlouhými krky se spojují na srdcové hrudi s rozepjatými křídly a roztaženými pařáty, na hrudi je velké písmeno „K“ a na vrchních krajích křídel jsou zvenčí písmena, heraldicky vpravo „H“ a heraldicky vlevo „S“. Tělo orla ukončují ocasní pera (brka) mezi jeho pařáty. Filigrán se neobjevuje pravidelně na každém foliu a ani jeho rozměry nejsou v celé knize stejné. Také jeho orientace není vždy shodná s orientací textu na archu papíru, tedy, že základna filigránu ne vždy směřuje dolů, někdy je také zrcadlově obrácený. Jeho výška od koruny po ocasní brka se pohybuje v rozmezí 6,7-8,2(8,5)cm a šířka, měřena od písmen („H“ a „S“) na rozepjatých křídlech, je 5,7-7cm. Taková odlišnost rozměrů filigránu má nejspíš svůj základ ve formách, na kterých se papír vyráběl. Pokud byla papírna větší a měla plno zakázek, jistě měla k dispozici více než dvě formy. U našeho filigránu byly použity čtyři druhy forem, neboť se zde nachází čtyři druhy rozměrů, uvádím vždy výšku x šířku: 8,2x7cm, 8,5-6,6cm, 7-5,7cm a 6,7-5,7. Odlišnost rozměrů filigránu lze vysvětlit následovně. Při čerpání papíroviny se používaly vždy dvě formy, tzv. párové formy, aby se udržovala kontinuita výrobního procesu. V novověku se stále více užívají dva páry těchto forem, tedy dohromady čtyři formy, aby se o to více zvýšil výrobní proces. Což mohlo způsobit určité odchylky v poloze filigránu v rámci téhož páru. Počet forem užívaných v jednotlivých dílnách závisel převážně na velikosti dílny a na množství prováděných zakázek, tedy rozsahu její výroby a rozmanitosti sortimentu. Klášter si mohl nechat postupně dovážet papír, vyráběný pokaždé v jiných formách, jenž posléze nechal svázat, opatřit dřevěnými deskami a potáhnout kůží. Pravděpodobnější ale je, že si papír nechal vyrobit na zakázku v dílně, která měla k dispozici větší množství forem a klášteru dodala listy najednou. Aby zakázku splnila v co nejkratší lhůtě, použila k tomu více forem. Teoreticky neexistují dvě zcela totožné formy, neboť každá forma je výrobkem individuálním a tedy i neopakovatelným. Mohou si ale být velmi blízké a jen v jemných detailech odlišné. 26

Více o formě a filigránu viz M. Flodr: Filigranologie, s. 91-120.

15

Díky vlivům výrobního procesu se formy opotřebovávaly a postupně deformovaly, což také mohlo způsobit ony rozdílné rozměry filigránu. Filigrán byl typický pro určité období papírny a jejího konkrétního majitele, kterou svým vyobrazením prezentoval. Písmena, která jsou součástí našeho filigránu, mohla být iniciálami názvu papírny, města ve kterém se nacházela či jejího majitele, papírníka. K pravděpodobnému určení místa přispělo dílo Ch. M. Briqueta27, v němž se nachází přesné vyobrazení hledaného filigránu, který Briquet objevil při zkoumání materiálu v archivu Steiern Landesarchiv v Grazu z roku 1598 a podobný také v Kemptenu z roku 1607-27. V bavorském městě Kempten bývala papírna a právě písmeno „K“, které se nachází na hrudi dvouhlavého orla, by mohlo být počátečním písmenem zmíněného města. Písmena „H“ a „S“ patří osobnímu jménu, tedy jménu papírníka či majitele papírny. V Briquetově díle jsem se dočetla, že tato písmena by mohla být iniciálkami papírníka Hanse Schachenmayera, jehož počáteční písmena se shodují s písmeny obsaženými ve filigránu.

27

Charles-Moise Briquet: Les Filigranes : Dictionnaire Historique des Marques du Papier. T. 1. A-Ch, Hildesheim, 1977, s. 34, obr. č. 291.

16

2 Popis a základní členění kopiáře z hlediska jeho obsahu Kopiář obsahuje cca 448 folií, z nichž je popsaných jen necelá polovina. Kniha se skládá ze tří oddílů, Tomus I, Tomus II a Tomus III, pro něž je v knize zvlášť vymezen určitý počet folií. Nejobsáhlejším oddílem knihy je Tomus II, dále Tomus I a nakonec Tomus III. Každý Tomus má své vlastní číslování listů, kde úvodní folio začíná číslem 1 a číslování pokračuje až po jeho poslední popsané folium. Číslování jednotlivých folií není důsledné, někde chybí a jindy nenavazují čísla přesně za sebou. Je třeba mít na paměti, že číslování folií je až pozdějším výdobytkem moderní společnosti. Čísla sem byla dodatečně dopsána pro lepší a rychlejší orientaci v kopiáři, a hlavně pro jeho kontrolu, aby se jednotlivá folia z knihy nevytrhávala či jiným způsobem nezcizovala. Zápisy v rámci jednotlivých oddílů byly psány hned za sebou, neboť se mezi nimi nachází mezera jednoho maximálně dvou řádků. Každý opis (či přepis) listiny je uvozen „nadpisem“. V případě prvního (Tomus I) a druhého (Tomus II) oddílu je každý nadpis opisů listin označen jako „Privilegium“ s římským číslem, které určuje kolikátý v pořadí opis je. Pod ním je napsáno „Synopsis“ a poté následuje stručný regest, který uvozuje text následujícího opisu listiny. Regest je psán jednou větou či je shrnut do několika očíslovaných bodů. V případě prvního oddílu písař přiřadil číslo bodu k té části textu, jehož obsah bod stručně vystihuje. Tato čísla uvádí vždy za okraj a jsou jakousi pomůckou a rychlou orientací pro případného čtenáře. U druhého oddílu čísla u textu již nenajdeme, i když se v regestu nacházejí. U třetího oddílu (Tomus III) můžeme za nadpis považovat znaménko podobné dnešnímu paragrafu a opět se u něj nachází římská číslice, která určuje pořadí opisu listiny. Dále následuje stručný regest shrnutý do jedné věty a poté vlastní opis listiny. Regesty, které jsou psány jednou větou, bývají zvýrazněné zesílením tahů či jsou zdobně prokresleny. Jméno a intitulace vydavatele listiny jsou zvýrazněny zvětšeným písmem, jeho prokreslením či zesílením tahu. Zvýrazněné mohou být u některých opisů i datační formule či jednotlivá slova, pro zdůraznění jejich váhy a danosti. Někdy písař podtrhl celou větu, pro její nepřehlédnutelnost. U prvního a druhého oddílu se na konci každé strany setkáváme s kustodami, které se vyskytují převážně vpravo za spodním okrajem a označují, kterým slovem bude začínat text na následující straně. V našem případě uvádějí začátky slov, obsahující jen dvě až čtyři písmena z prvního slova na stránce následující. Význam kustod spočívá 17

hlavně v tom, že v případě uvolnění listu z vazby knihy, můžeme list vrátit na jeho původní místo k zápisu, jehož byl součástí. Kopiář obsahuje privilegia duchovních i světských hodnostářů udělená ženskému klášteru cisterciaček Porta coeli v Předklášteří u Tišnova v letech 1234–1675, na jehož konci se nachází artikule cechu tkalcovského a mezulanického z roku 1682.28 Privilegia vydavatelů jsou v prvním oddílu zpočátku řazena podle hierarchického žebříčku, tedy od papežů po kaplany, ale od privilegia XXIII bylo toto pravidlo porušeno. Dále je zde vidět tendence psát privilegia za sebou od nejstaršího po nejmladší vydané, ale i to bylo místy narušeno. Ve druhém oddílu jsou listiny za sebou seřazeny od nejstarší po nejmladší vydanou, jen od privilegia XXVI je tato souslednost porušena. U třetího oddílu je časová souslednost listin také narušena. Téměř všechna privilegia, která jsou sem přepsána, mají svůj originál, jen u některých ho nelze nalézt. Jedná se o nedatovaný přepis listiny olomouckého biskupa Dětřicha, který inzeruje listinu olomouckého biskupa Bruna z 29. září 1259 v Modřicích.29 Dalšími opisy listin, u nichž jsem nenašla originál, jsou: z 26. června 1256 (Anagnie)30, z 15. března 144931, z 6. prosince 165132, z 13. července 1678 (Tišnov)33, poté chybná datace u přepisů ze 4. dubna 1239 (Praha) a 1. května 1238 (Praha)34, z 13. srpna 1298 (Modřice)35, z 6. prosince 1628 (Vídeň)36 a z 8. března 1598 (Brtnice)37.

Na úvodní straně, prvním neočíslovaném foliu, je tučným písmem napsáno: „Privilegia summorum pontificum episcoporum Olomucensium et aliorum superiorum ecclesiasticorum huic monasterio sacrarum virginum, quod dicitur Porta coeli ad Tischnovitz, sancti ordinis cisterciensis, in individuo concessa.“. Pod tím je napsáno Tomus I a pod ním otištěno razítko Františkova muzea s malým rakouským (císařským) znakem

Františka

Josefa

I.

a

legendou

FRANZ.

MUSEUM.

D.K.K.M.S.

28

Viz MZA Brno, fond G 11: Sbírka rukopisů Františkova muzea v Brně. (9.) 14. – 19. stol., Inventář Ed. M. Musilová. Brno: SOA, 1973, s. 204-205. 29 MZA Brno, fond G 11, sign. 603, Tomus I, priv. XX, fol. 15v-16v. 30 Tamže Tomus I, priv. XV, fol. 26r-27v. 31 Tamže Tomus I, priv. XXX, fol. 34r-34v. 32 Tamže Tomus I, Contractus renovatus anno 1653, fol. 47v-51r. 33 Tamže Tomus I, Alius contractus, fol. 51v-53v. 34 Tamže Tomus II, priv. III a IV, fol. 5v-7r a 7v-8r. U těchto dvou listin při přepisu písař omylem vyměnil roky vydání, tudíž k těmto datacím originál není. Přepisy se však shodují s originály listin ze 4. dubna 1238 (MZA Brno, fond E 10, sign. A2) a z 1. května 1239 (MZA Brno, fond E 10, sign. Y I 2). 35 Tamže Tomus II, priv. XVI, fol. 24v-25v. 36 Tamže Tomus II, priv. XXIX, fol. 44v-48r. 37 Tamže Tomus III, č. 4, fol. 13r-13v.

18

ACKERBAUBESELLSCHAFT. Druhá strana folia byla ponechána volná a poprvé se zde objevuje filigrán dvouhlavého orla. Následující folia jsou již očíslována, i když ne tak pravidelně, jak by se žádalo, a obsahují opisy rozličných privilegií. Připomínám, že číslování je až novodobé, provedené s největší pravděpodobností v Moravském zemském archivu v Brně. První oddíl (Tomus I) zaujímá prvních 62 listů, z nichž fol. 1r-34v obsahují opisy listin duchovních hodnostářů (papežských, několik listin olomouckých biskupů, opatů a 2 listiny arcibiskupa mohučského) z 1. pol. 13. stol. – 1. pol. 15. stol. Jedná se o listiny latinské, ale v části Alius contractus jsou dva opisy listin německých. Mezi fol. 11 a 12 byl vložen dvoulist. Mezi fol. 26 a 27 vytrhnut list, což ale nenarušuje plynulost textu. Fol. 35r-38v je nepopsáno. Foliem 39r začíná zvláštní část s názvem Specialia circa decimas, v níž jsou zahrnuty opisy listin týkajících se klášterních desátků z Velké Bíteše, Hradčan, Vémyslic a Čejče, končící foliem 47r. Na fol. 47v-51r se dozvídáme o desátcích z Velké Bíteše tzv. Contractus renovatus anno 1653. Fol. 51v-53r obsahuje desátky z Nových sadů tzv. Alius contractus etc. a fol. 54r-62v jsou nepopsána. Druhý oddíl (Tomus II) zahrnuje opisy listin světských hodnostářů (císařů, českých králů, markrabat moravských a královny Marie) psaných převážně latinsky, tři esky psané38 a dva německy psané39. Zahrnuje opisy listin z 1. pol. 13.stol – 70. let 17. stol. Pro něj je vyhrazeno 88 listů (+ 9 vložených), z nichž jsou popsána jen fol. 1r-59r40. Folio 5 je do knihy volně vloženo. Mezi fol. 7 a 8 je vložen jeden neočíslovaný list. Mezi fol. 33 a 34 vyříznut list. Dvoulist označující fol. 34 a 35 je k vazbě později přilepen a vyskytuje se na něm filigrán poštovské trubky41, pravděpodobně z 18. stol. Nahradil tak původní folia, možná díky špatné čitelnosti či chybnému přepisu. Mezi očíslovanými fol. 49-50 je uvolněn ze složky svazek čtyř neočíslovaných dvoulistů, kterým jsem posléze přiřkla čísla 50-57, a tak folio, které je v kopiáři označeno číslem 50, je u mne pod č. 58. Folia 51v (u mne jako fol. 59v) – 88v jsou nepopsaná. 38

MZA Brno, fond G 11, sign. 603, Tomus II: opisy listin ze 14. listopadu 1491 v Budíně (fol. 33v-35v), z 21. května 1554 ve Vídni (fol. 37r-40v) a z 6. prosince 1628 ve Vídni (fol. 44v-48r). 39 Tamtéž: opisy listin z 15. prosince 1648 ve Vídni (fol. 48v-55v) a z 16. května 1674 v Laxenburgu (fol. 55v-59r). 40 Foliace je nepřesná, neboť nejsou očíslovány listy, které byly do knihy posléze vloženy. Jedná se o privilegium XXX (fol. 48v-55v) a XXXI (fol. 55v-59r) ve druhém oddílu (Tomus II) Foliace je zde dovedena jen k číslu 51, proto uvádím foliaci vlastní, která čísluje i listy do knihy vložené. 41 Více viz Zuman, František: České filigrány XVIII. stol. (textová i obrazová část). In.: Rozpravy České akademie věd a umění. Třída 1, č. 78. Praha: Česká akademie věd a umění, 193, s. 1-32 (k tomu obrazová příloha tab. I-LVI). Zuman, F.: České filigrány z první polovice XIX. stol. (textová i obrazová část). In.: Rozpravy České akademie věd a umění. Třída 1, č. 81. Praha: Česká akademie věd a umění, 1934, s. 5-30 (k tomu obrazová příloha tab. I-XXXVII).

19

Třetí oddíl (Tomus III) podává soupis rozličných smluv, tzv. „Contractus varii emptionum, venditionum, permutationum et locationum circa bona, terras et proventus, huius monasterii retinentur.“, z konce 15. - 16. stol. s jednou listinou z 6. prosince 1240. Tyto opisy listin zabírají jen prvních 30 listů z celého oddílu, fol. 1r-30r. Nachází se zde i přepis listu o obnovení a potvrzení artikulí cechu tkalcovského a mezulanického v Tišnově z roku 1682, který dělí od posledního zápisu ve třetím oddílu více než sto nepopsaných a neočíslovaných folií. Následující folia jsou až do konce knihy nepopsaná. Na posledním fol. 44842 je bez jakékoli předešlé návaznosti uvedena věta „Jan Mistr měl klepeta jako rak.“. Na rozdíl od prvního a druhého oddílu jsou ve třetím oddílu popisy listin psaných česky, až na jednu výjimku, a to listinu s číslem 6, která je psána latinsky a datována k 5. prosinci 124043.

2.1 Marginální poznámky

Pouze u prvního oddílu knihy se setkáváme s latinskými marginálními poznámkami za okrajem každého privilegia. Poznámky, týkající se ověření pravosti opisu, jsou dvojího typu. V prvním případě nám písař s určitými obměnami oznamuje, že privilegium bylo viděno z původního. V druhém případě nám sděluje, že existuje originál s papežskou bulou či biskupskou pečetí a uvádí zde pořadové číslo. Jedná se o písařskou ruku p 4, o které se zmiňuji v podkapitole Druh písma a písařské ruce. Za okrajem se dále objevují poznámky určující rok vydání listiny, které jsou v některých případech chybně uvedené a neshodují se s opravdovým rokem vydání. Je tomu tak u privilegia IV (na fol. 5r uvádí poznámka rok 1260, ale listina je datována k roku 1256) a u následujících privilegií VI (fol. 6r), VII (fol. 6v) a VIII (fol. 7r) je uveden rok 1268. V tomto případě se jedná o listiny papeže Alexandra IV., který zemřel 25. května 1261, proto roky, které jsou u privilegií VI, VII a VIII uvedeny, nejsou pro vznik listiny možné Z pontifikátu papeže Alexandra IV. pak zjistíme, že listiny byly vydány v roce 1261. Špatný rok je poznamenaný za okrajem u listiny v části Specialia circa decimas na fol. 43r., která je uvedena v regestovém katalogu pod č. 5. V poznámce uvádí rok 1278, ale listina byla vydána v r. 1270.

42 43

Číslo folia nepočítáno v rámci jednoho oddílu, ale v rámci foliace celé knihy. Viz regestový katalog.

20

Z poznámek, nacházejících se za okraji, uvedu pouze některé, neboť je zde řada těch, které pouze upozorňují na obsah jednotlivých odstavců, k nimž písař p 4 přidává stručný komentář. Tak např. pod regestem privilegia I na fol. 1 písař uvádí: „Hoc privilegium diligentissime prius et per varia loca quaesitum, tandem postliminio casu cum pluribus aliis est inventum integrum et sanum.“ Písař v tomto privilegiu opravuje některá písmena u vesnic, které byly chybně napsány. Z poznámky u privilegia VI na fol. 5v se dočítáme, že originál má tři exempláře, z nichž třetí není shodný s uvedeným opisem. U privilegia XIII na fol. 9r je poznamenáno, že totéž papežské privilegium o exempci a konfirmaci všech svobod lze vidět u č. 29. Písař nepochybně myslel privilegium XXIX papeže Mikuláše V. z 1. září 1447. V textu se nachází značka křížku pro poznámku, která je vyvedena pod text za spodní okraj. Poznámkou je doplněna pasáž, která při opisu byla omylem vynechána, ale v originálu listiny se objevuje. U privilegia XVII na fol. 12r se z poznámky dovídáme, že toto privilegium je slovo od slova shodné s privilegiem vydaným v Modřicích 29. září44 roku 1248, odkud bylo patrně konfirmováno. Na foliu následujícím (19r) u privilegia XXII písař poznamenává, že tento opis má dva originály, jeden u olomouckého biskupa a druhý u opata zábrdovického. K tomuto privilegiu jsou i následující poznámky, které se váží k jednotlivým odstavcům. Tak např. na fol. 21r uvádí k inzerované listině Gerharda, arcibiskupa mohučského, že originál

privilegia

zmíněného

arcibiskupa

je

shodný

s privilegiem

XVI45.

Tohoto inzertu se týkají i poznámky na fol. 21v k ustanovení obláta a oboření se na olomouckého biskupa, který neinvestoval Konráda na proboštství sv. Petra v Brně, kde také uvádí, že jej sám i proti biskupově vůli investuje. Na následujícím foliu (22r) je poznámka k Brunově inzerované listině, kde uvádí potvrzení všech výnosů z Bíteše a desátků z Kuřimi a na fol. 22v zaznamenává, že patronátní právo ke zmíněným farnostem patří klášteru tišnovskému. Na fol. 24 se poznámka váže ke jménu pana Jana Pomuckého, kterého označil jako Nepomuckého. U privilegia XXV (fol. 26r) písař poznačil, že tomuto privilegiu byl nakloněn papež Alexandr ve své listině pro tišnovský klášter, která je v knize uvedena pod č. 28. 44

Písař uvádí, že privilegium bylo dáno v Modřicích na den sv. Michaela roku 1248. Jedná se o volný dvoulist, který je vložen za privilegium XVI (fol. 10v-11v) a označen jako fol 12. Označila jsem jej jako privilegium 16b. 45

21

V části Specialia circa decimas se u privilegia III na fol. 40v nachází poznámka, v níž je uvedeno, že pan Šimon dluží desátky z farnosti Velké Bíteše, které odvede klášteru během dvou let. Písař datuje listinu k 7. lednu 1406. Dopustil se ale chyby, neboť datace listiny je k 27. lednu 1406. Další poznámky uvedené za okraji se týkají pouze konkrétních odstavců, u kterých písař vyzvedl jednotlivá slova pro rychlejší orientaci v textu či stručně naznačil, oč se v dané části jedná.

2.2 Chyby v datačních formulích a jiné nesrovnalosti

Chyby v datačních formulích lze zpozorovat pouze u prvního a druhého oddílu, proto se tato kapitola bude věnovat pouze těmto dvěma oddílům, a třetí již není třeba uvádět, neboť se v něm nenachází žádných znatelných datačních chyb.

2.2.1 Tomus I

Již u prvního privilegia (fol. 1r-3r) lze vidět rozpor v datační formuli opisu a originálu listiny. V originálu je napsáno: „Datum Perusii per manum Magistri Guillhelmi sancte Romane ecclesie vicecancellarii VI kal. Septembr. Indictione VII Incarnationis Dominice anno MCCXXXV pontificatus vero domini Gregorii p.p. VIIII, anno nono.“, kdežto u opisu: „Data Perusii per manum Magistri Guillhelmi sanctae Romanae ecclesiae vicecancellarii 5. Septembris…“. Datační formule se liší v určení data a měsíce. Opis listiny se s originálem shoduje v celém svém textu, proto bych se přiklonila k dataci z originálu. V opisu také písař v aprekační formuli uvedl místo trojího amen jen jedno. Mezi touto částí a datační formulí se nachází rota s papežskou devízou, ve vnitřním čtvrceném kruhu (tzv. kvadrantu) je napsáno: „Sanctus Petrus, sanctus Paulus, Gregorius pp. VIIII“; ve vnějším obvodovém kruhu (v mezikruží): „Signum in bonum fac mecum“. U privilegia XIV (fol. 9v-10r) je v datační formuli uvedeno „Datum Lugduni kalendis octobris, pontificatus nostri anno septimo“, v originálu se však hovoří o pontifikátu „anno sexto“. Na konci privilegia následujícího (XV na fol. 10r-10v) je napsáno „Joannes Vandlier secretarius“, přičemž koncové „-er“ u jména Vandlier je psáno kurentně. Je to zvláštní, neboť jméno je psáno latinsky.

22

Mezi privilegiem XVI46 a XVII47 je volně vložen dvoulist s opisem listiny Gerharda, arcibiskupa mohučského, z 15. března 1296 (Mohuči) a označen jako fol. č. 12. Z poznámky, na něm uvedené, se dozvídáme, že dvoulist byl do knihy přiřazen zpět z Františkova muzea v r. 1969, kde měl číslo 156. Písařská ruka je mladší než písařská ruka privilegia XVI. Písaře, který jej psal, jsem označila jako písaře p 4, ten také napsal poznámky k jednotlivým opisům listin v kopiáři. Značkou, připomínající dvakrát přeškrtnutou devítku, se odkazuje k privilegiu XVI a také svým obsahem je blízký této listině. Jelikož listiny na sebe navazují, bylo příhodnější vložit sem zmíněný dvoulist a označit folium číslem 12, aby při vyjmutí dvoulistu z kopiáře nedošlo k jeho ztrátě či nebyl vložen na jiné místo. Abych mohla opis přidat do seznamu za privilegium XVI a před privilegium XVII a nenarušit tak původní značení privilegií v knize, označila jsem vložený dvoulist jako privilegium 16b a původní privilegium XVI jako 16a. Zde bych chtěla také upozornit na nepřesnosti v pozdější foliaci u těchto opisů, neboť vložený dvoulist je označen jako fol. 12 a privilegium XVII zabírá fol. 11v-13r. Jak jsem se již výše zmínila, přiklonila bych se k variantě, že vloženému dvoulistu bylo číslo folia přiděleno proto, aby při manipulaci s knihou nebyl vložen na jiné místo. Další nesrovnalosti nalezneme v datační formuli privilegia č. XX (fol. 15v-16v), kde je rok 1259 přeškrtnut a nahrazen rokem 1295. Privilegium inzeruje listinu olomouckého biskupa Bruna z 29. září 1259 v Modřicích. Datační formule je zde pouze jedna a patří inzerované listině. Kdy však byla listina Dětřichova vydána, o tom mohu pouze spekulovat. Jak jsem se již zmínila, v datační formuli opisu byl přeškrtnut rok 1259 na rok 1295. Datace je v tomto ohledu narušena a rok 1295 nesouhlasí s rokem vydání Brunovy listiny. V 90. letech 13. století vydává Dětřich řadu listin, mohl tedy vydat i tuto. Přesné datum vydání Dětřichovy listiny jsem však neuvedla, pouze rok, který je písařem uveden a místo vydání, neboť se domnívám, že původní datace, ač poněkud změněná, patří k Brunově listině. Na druhé straně nemohu vyloučit tu možnost, že tato listina opravdu existovala. Je možné, že ač jsem žádný originál k Dětřichově listině nenašla, mohl být vydán ve stejný den a na tomtéž místě jako listina Brunova, jen o několik desítek let později. Jelikož písař původně uvedl dataci Brunovy listiny 29. září 1259 v Modřicích a posléze byl letopočet změněn na rok 1295, utvrzuje mě v teorii, že Dětřichova listina nebyla datovaná. Nemusela být ani vydaná, mohla být jen konceptem, který byl objeven a přepsán do této knihy. Nenesla žádné datum, možná jí 46 47

MZA Brno, fond G 11, sign. 603, Tomus I, fol. 10v-11v. Tamtéž, fol. 11v-13r.

23

chtěl písař dodat určité věrohodnosti, tak porušil dataci listiny Brunovy a změnou roku ji posunul do období biskupa Dětřicha k 29. září 1295 v Modřicích. Zda to bylo provedeno písařem záměrně, nelze s jistotou říci. Je však jisté, že listina obsahuje jen jednu dataci, která byla změnou roku narušena a je zřejmé, že původní datace odpovídala vydání Brunovy listiny. Je také možné, že listina byla opravdu vydaná v roce 1295 v Modřicích, ale originál se někde ztratil. Na fol. 19r-23r se u privilegia XXII z 22. září 1305 (v Pustiměři) setkáváme s transfixem, který nekoresponduje s transfixem listinného originálu, písař jej zkrátil a dle svých slov uvedl jeho stručný obsah. Datace originálního transfixu je 20. říjen 1654 v Zábrdovicích, kdežto jeho zkrácený opis v kopiáři nese datum 17. říjen 1654. Originál listiny z 22. září 1305 (v Pustiměři) se dochoval ve dvojím provedení, přičemž k jednomu z nich je připevněn již zmíněný transfix. U privilegia XXIII (fol. 23v-24v) písař u některých slov zaměnil písmena, např. v originálu je uvedeno „dominum L. coabbatem“, v kopiáři „dominum C. coabbatem“, v originálu „A. Sarensis“, v kopiáři „D. Zarensis“. Jedná se pravděpodobně o chyby z nepozornosti. Od privilegia XXVIII (fol. 32v-33v) po konec privilegia XXX (fol. 34r-34v) se setkáváme s jiným inkoustem, pravděpodobně ne tak kvalitním, jako tomu je u ostatních privilegií. Na rozdíl od ostatních zápisů, jejichž odstín inkoustu zůstal barvy tmavě černé, u těchto privilegií inkoust jeví známky vyblednutí a má odstín světle hnědé barvy. Na několika místech v textu je tak vybledlý, až musela být některá slova přepsána nebo znovu napsána. Jsou zde patrné i opravy písmen, dopisování slov a u konce textu privilegia XXVIII na fol. 33v je část textu dopsána písařem p 4.

Specialia circa decimas U opisu č. 6 (fol. 43v-45r) se rok v datační formuli opět liší. Jedná se o listinu zábrdovického opata Dětřicha z 22. ledna 1293 vydanou v Zábrdovicích. V kopiáři je uveden rok 1294, ale od originálu z roku 1293 se nijak neliší, dokonce inzeruje tutéž listinu jako samotný originál a uvádí shodná jména svědků. Je možno přiklonit se k názoru, že se jedná o listinu z 22. ledna 1293 a písař pravděpodobně z nepozornosti udělal chybu v jejím letopočtu, kde místo „III“ viděl „iij“, což mohl pochopit jako „IV“. Je také možné, že se písař nezmýlil a tatáž listina byla opravdu sepsána v roce 1294, originál se k ní však nedochoval a ani literatura se o ní nezmiňuje, proto nelze správnost tohoto tvrzení ověřit a můžeme se pouze domnívat, že se písař mohl při přepisování 24

listiny přehlédnout a uvést chybný rok. Na základě řečeného, jsem se rozhodla uvést dataci opisu shodnou s originálem listiny z 22. ledna 1293 a přiřadit jej tak k roku 1293.

2.2.2 Tomus II

Již u privilegia I (fol. 1r-4r) si lze povšimnout odlišnosti od ostatních privilegií tohoto oddílu. Písmo je značně vybledlé, inkoust má barvu světle hnědou až okrovou. Na dvou stranách při horní polovině je text na fol. 1v a 2r v prvních řádcích obnoven, barva inkoustu je černá. Je zvláštní, že právě na těchto listech je inkoust tak vybledlý, jako by listy byly nejvíce narušeny vodou či vlhkem, ale jiným listům to nezpůsobilo takovou újmu. Je možné, že u těchto zápisů bylo použito méně kvalitního inkoustu, než tomu bylo u jiných, a proto došlo k vyblednutí barvy. U privilegií III (fol. 5v-7r) a IV (fol. 7v-8r) lze vidět podobnost v záměně roku vydání a ve výměně jistých pasáží. První z nich, privilegium III, má svůj pravděpodobný originál datovaný k 4. dubnu 1238 (v Praze), kdežto písař opsal listinu do kopiáře s datem 4. dubna 1239 (v Praze). I v záhlaví opisu, v regestu, uvádí rok 1239, je nutné přihlédnout k tomu, že začátek privilegia je psán na volném listu, vloženém do kopiáře. Možný originál privilegia IV je naopak datován k 1. květnu 1239 (v Praze), ale písař jej do kopiáře přepsal s datem 1. května 1238 (v Praze). Při srovnání obou těchto privilegií mě napadlo, že se písař mohl při přepisování v tomto splést. Pokud měl před sebou obě listiny, lehce by tak mohl zaměnit oba roky a zaměnit i některé pasáže mezi nimi, o čemž se zmíním posléze. Listiny jsou od sebe vzdáleny o rok a měsíc, proto bych se nedivila, kdyby z nepozornosti udělal tuto chybu. Při podrobnějším pohledu na privilegium III, lze konstatovat, že se určitým způsobem liší od svého možného originálu. Tuto odlišnost můžeme poprvé zachytit ve výčtu vesnic a měst, kde v kopiáři není uvedeno městečko Březina a Jihlava s mýtem, přičemž v originálu ze 4. dubna 1238 se vyskytují. Dále toto privilegium obsahuje navíc větu: „Praeterea quomodo praedictam Matre nostram, quam tenerrime diligimus, volumus in omnibus honorantes exaudire, cedimus etiam ad petitionem ipsius de omni iure quod possemus post mortem eius habere in bonis, pecusia suam in Ungaria comparatis.“, která se již u originálu ze 4. dubna 1238 nenachází, ale nalezneme ji v listině z 1. května 1239. Až na tyto nesrovnalosti se privilegium III shoduje s listinným originálem i výčet svědků a částečně datační formule, kromě roku vydání, jsou shodné s originálem ze 4. dubna 1238. 25

Privilegium IV je na tom obdobně. Ve výčtu vesnic a měst písař uvádí městečko Březina a Jihlavu s mýtem, kdežto v jeho možném originálu z 1. května 1239 se v tomto výčtu již nenachází. Také ona věta: „Praeterea quomodo praedictam Matre nostram, quam…in Ungaria comparatis.“, se v opise nevyskytuje, za to v listině z 1. května 1239 je uvedena. Také zde se výčet svědků a částečně i datační formule, kromě roku vydání, shoduje s originálem z 1. května 1239. Navíc při přepisování udělal písař zjevnou chybu, když v záhlaví u regestu listiny uvedl „Datum Pragae anno 1238 kalendis iunii“ a na konci jejího textu v datační formuli napsal „Datum Pragae… kalendis maii.“ Chyby, kterých se písař dopustil při přepisování obou listin, nabádají k myšlence, že tato privilegia opravdu vychází z uvedených originálů. Písař měl pravděpodobně před sebou obě listiny a z nepozornosti či nedbalosti zaměnil některé části navzájem. I fakt, že se většina textu obou privilegií nacházela na volných foliích, mě utvrzuje v myšlence, že případná záměna některých pasáží, byla nasnadě. Neboť kdyby se jednalo o jiné listiny, pak by bylo zvláštní, že jsou s uvedenými originály po stránce obsahové totožné, i výčet svědků, vesnic i datovací formule jsou shodné, vyjma roku a uvedených pasáží, o kterých jsem se již výše zmínila. V tabulce s opisy listin a v regestovém katalogu jsem proto uvedla u privilegia III datum 4. dubna 1238 au privilegia IV 1. května 1239, ponechala jsem tak dataci originálů. V případě regestového katalogu jsem uvedla k daným opisům poznámku o datu, které uvedl písař kopiáře. Je nepochybné, že datace v kopiáři uvedená u obou listin je chybná, neboť nelze zapomenout na shodnost opisů s originály. Na druhou stranu, kdyby měl platit písařem uvedený rok, pak by tyto opisy byly svědectvím listin, které se nám dodnes nedochovaly. V regestu privilegia VIII z 13. prosince 1249 v Brně (fol. 12v-14r) písař chybně uvádí: „Datum Brunae anno 1248 die 13. decembris“, v datační formuli již uvádí správný rok vydání listiny, tedy rok 1249. U privilegia IX z r. 1255 v Brně (fol. 14r-15v) se setkáváme s prvními nesrovnalostmi v intitulaci panovníka, kde je tehdy ještě markrabě Přemysl uveden jako český král etc. V té době Přemysl nemohl užívat královského titulu, neboť byl korunován teprve v roce 1261 jako Přemysl Otakar II. Další nesrovnalosti tohoto privilegia nalezneme v inzerované listině olomouckého biskupa Roberta z roku 1239, v níž se mluví o markraběti Přemyslovi jako o živém, pokud by však byla tato listina pravou, musela by

26

vzniknout před 14. říjnem 1239, neboť v ten den markrabě Přemysl umírá. Opis byl přepsán z originálu, který byl posléze označen J. Šebánkem za falzum z konce 13. stol.48 U privilegia X z 2. ledna 1255 v Brně (fol. 15v-19r) se setkáváme s podobným problémem pravosti jeho originálu, jako tomu bylo u předešlého privilegia. Originál listiny byl označen za falzum, na základě chybné intitulace, v níž je Přemysl označen jako král český, kdežto jak jsem se již dříve zmínila, tohoto titulu začal užívat až po své korunovaci v r. 1261. Také v odstavci, kde se hovoří o směně statků, uvádí krále Václava I. jako nebožtíka. Již tato věta je podivná, falzátor pravděpodobně zaměnil osoby markraběte Přemysla, bratra Václava I., a Přemysla Otakara II., syna Václava I., neboť markrabě Přemysl umírá roku 1239, Václav r. 1253 a Přemysl Otakar II. v r. 1278. Přemyslova listina inzeruje Václavovu listinu (z 31. října 1234), u které falzátor neuvedl datum a některé pasáže, týkající se výčtu statků poněkud pozměnil, neboť se mezi nimi nacházejí i statky, které klášter v r. 1234 ještě nevlastnil. 49 Zvláštností jsou také dvě ve stejný den vydané Přemyslovy listiny ze 17. října 1258 v Brně, privilegium XI (fol. 19r-19v) a XII (fol. 20r-21r). V obou Přemysl konfirmuje tišnovskému klášteru patronátní právo ke kostelu sv. Petra v Brně na základě předešlé Václavovy donace a také se v nich hovoří o sporu mezi tišnovským klášterem a Albertem, správcem kostela sv. Petra v Brně. Patronátní právo ke kostelu sv. Petra v Brně tišnovskému klášteru konfirmuje olomoucký biskup Bruno. Svědkové se v obou listinách liší, ale datace je totožná. Jedná se o listiny příjemecké, ale účast královské kanceláře nelze vyloučit, neboť se mezi svědky objevují i Přemyslovi notáři Arnold a Oldřich. Není ani tak podezřelé, že byly vydány dvě listiny navzájem si tak podobné, neboť se navzájem doplňují. Jen indikce je zde chybná, místo indictione decima quinta, by měla být uvedena decima quarta.50 Originál privilegia XIV z 6. listopadu 1283 v Brně (fol. 22v-23r) je Šebánkem považován za falzum nebo je ho třeba klást do doby pozdější. Uvádí tak na základě titulatury panovníka51, která se v královských listinách objevuje až od roku 1284, a typu písma, který se hlásí do 14. stol. Také je zde zmíněn probošt Konrád, který se v listinách

48

Originál Přemyslovy listiny je také podezřelý tím, že je psán touž rukou jako listina z 2. ledna 1255 (v Brně), která byla označena za falzum. Více viz Šebánek, Jindřich – Dušková, Sáša: Kritický komentář, s. 186-189. 49 Listinu označil za falzum Zatschek, J. Šebánek i J. Emler. Více viz Archivy zrušených klášterů moravských a slezských I.: Inventář pergamenů z let 1078- 1471. Ed. J. Šebánek. In: Publikace Zemského archivu v Brně, nová řada, sv. 1. Brno 1932; také Šebánek, J. – Dušková, S. Kritický komentář, s. 238-245. 50 Šebánek, J. – Dušková, S. Kritický komentář, s. 232-235. 51 Titulatura: …Wenceslaus,… rex Bohemiae etc.

27

objevuje o několik let později a pevně je doložen až v listině z r. 1293. V 80. l. 13. stol. se setkáváme s proboštem Jakubem, který je bezpečně doložen listinou z r. 1284.52 Privilegium XXV z 21. května 1554 ve Vídni (fol. 37r-40v) obsahuje výčet listin s datací, která není vždy přesná, proto do poznámek píšu data možných originálů. Písař ve svém výčtu uvádí tyto listiny: markraběte Přemysla z 1. listopadu 1234 ve Znojmě53 a z 6. června 1235 v Brně (sign. A 1); další listiny jsou od českého krále Václava I. z 2. dubna 1238 v Praze54, z května 1239 v Praze55, 5. května 1240 v Brně56, 7. prosince 1240 v Brně (A 3), 7. prosince 1240 v Tišnově (B 1), 13. prosince 1249 v Brně (Y I 12a); s vědomím krále Přemysla konfirmaci olomouckého biskupa [Bruna], v Brně 1255 (Y I 3a); další listiny jsou konfirmace krále Přemysla ze 4. ledna 125557 v Brně, dvě listiny z 16. listopadu 1258 v Brně58 a 1264 v Brně59; listiny krále Václava II. z r. 1264 v Brně60, z 8. listopadu 128361 v Brně a dvě z 11. srpna 1297 v Pernu62; krále Jana [Lucemburského] ze 4. března 1315 v Třebíči63; [Jana] markraběte moravského, z roku 1353 v Nové Vsi64; Albrechta, markraběte moravského, z 20. února 1437 v Brně (Y I 5); krále Jiřího z 6. srpna 1459 v Brně (A 6); krále Vladislava z 19. června 1472 v Praze (Y I 6) a ze 14. listopadu 1491 v Budíně (A 9); královny Marie z 2. ledna 1523 v Praze (Y I 7). V uvedeném výčtu listin si lze povšimnout řady písařských omylů, mělo by se totiž jednat o listiny, které posléze inzeruje ve své listině i císařovna Marie Terezie z 25. července 1750 ve Vídni. Zde se ale setkávám s chybně datovanými listinami, z nichž některé jsou dnes považované za falza. Existuje zde možnost, že písař mohl uvést ve výčtu listin i ty, které se nám dodnes nedochovaly. Je však těžké takovéto označit, 52

Za falzum 14. stol. je listina označena viz Šebánek, J., Archivy, s. 50, č. 287, pozn. 98. V MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) uložen originál listiny psaný na pergamenu z 31. října 1234 (Znojmo) pod signaturou Y I 1. 54 Tamtéž ze 4. dubna 1238 (Praha) pod sign. A 2. 55 Tamtéž z 1. května 1239 Praha pod sign.Y I 2. 56 Tamtéž z 27. dubna 1240 Brno pod sign. A 4. 57 Originál listiny je datovaný ke 2. lednu 1255 (uložen v MZA Brno, fond E 10, sign. Y I 3b). 58 Listiny označené za falza nesou datum 17. října 1258 Brno (originály listin uloženy v MZA Brno, fond E 10, sign. B 7 a B 3). 59 K uvedenému roku má tišnovský klášter pouze listinu vydanou v [Olomouci] 11. listopadu 1264 (uložen v MZA Brno, fond E 10, sign. Y I 12b). 60 Nenašla jsem zmínky o této listině. 61 Listina je v kopiáři uvedena s datem 6. listopadu 1283 v Brně (originál listiny uložen v MZA Brno, fond E 10, sign. Y I 14) a je považována za falzum 14. Století. Viz Šebánek, J., Archivy, s. 50, č. 287, pozn. 98. 62 Listina je v kopiáři uvedena s datem 22. července 1297 vydaná v Pernu (originál listiny uložen v MZA Brno, fond E 10, sign. B 10). 63 Listina je v kopiáři uvedena s datem 12. března 1315 v Třebíči (originál listiny uložen v MZA Brno, fond E 10, sign. Y I 4). 64 Originál listiny Jana, markraběte moravského, datovaný však k 25. březnu 1363 v Nové Vsi (uložen v MZA Brno, fond E 10, sign. A 5). 53

28

neboť neznáme obsah listin, známe pouze rok, místo a někdy i datum listiny, ale nevíme, zda jsou tyto údaje opravdu správné.

2.3 Tomus III a jeho zvláštnosti

V tomto oddílu se v kopiáři nachází zcela nečekaně zápis z artikulí cechu tkalcovského a mezulanického v Tišnově, proto bude příhodné uvést alespoň zkráceně jeho obsah, aby byly zřejmé jeho jednotlivé body. Na posledním foliu knihy se nachází věta „Jan Mistr měl klepeta jako rak“. Tato věta možná nemá s kopiářem nic společného, ale je zajímavé na ni upozornit, neboť vyznívá velice úsměvně, proto i jí bude věnována určitá pozornost.

2.3.1 Základní artikule cechu tkalcovského a mezulanického

V listině z 20. března 1682 (Porta coeli) Voršila Gamsová, abatyše kláštera tišnovského, s konventem řečeného kláštera potvrzuje na žádost cechmistrů a starších mistrů řemesla tkalcovského a mezulanického (soukenického) z městečka Tišnova, obnovení artikulí, které jim tehdejší abatyše tišnovského kláštera, Anežka Kutínská z Kutína, v roce 1590 prostřednictvím pana Mikuláše z Hrádku a na Novém Zámku, podkomořího markrabství moravského, potvrdila. Za to požaduje abatyše, aby výše řečení mistři koupili tišnovskému klášteru dva podstavce a voskové svíce, které by byly rozsvěcovány o nedělích, na výročních slavnostech, o svátcích Panny Marie a apoštolů. V artikulích se praví, že kdokoliv, kdo by chtěl vykonávat tkalcovské či mezulanické řemeslo, musí předložit list o svém původu a bude muset ukázat řemeslo, tedy jak dělá přízi a jak umí složit trojí přízi, dále musí dát do cechu 2 zlaté a 2 funty vosku. Když to všechno vykoná, poté je přijat do cechu ostatními mistry. Co se týče synů Mistrů, ti nejsou povinni ukazovat řemeslo, budou přijati dříve, než složí k cechu polovinu dukátů. Žádný Mistr v cechu nesmí pod pokutou 2 kop grošů dělat plátna na více než třech stavech, odpouští se to však těm, kteří vyrábí ubrusy a ručníky. Vesničtí mistři mohou vyrábět plátno pouze na dvou stavech. Učedníci mají do cechu řádně vstupovat a všechny povinnosti vykonávat, jak ve městě Tišnově, tak i na vesnicích. Dále musí prokázat, že vzešli z lože manželského nebo jim to musí někdo dosvědčit. V učení jsou pak dva roky, za jeden rok učení dají svému mistrovi 3 zlaté, do cechu 2 funty vosku a mistr je pak přijme do učení. 29

Pokud by učedník bez hodné příčiny nedokončil učení či by od Mistra „zběhl“, pak jej nikdo z cechu k sobě nesmí vzít. Chtěl-li by mistr udělat plátno cizí ženě, pokud by nebyla vdovou z cechu či jeho vlastní manželkou, musí dát do cechu a řemesla dva funty vosku. Plátno se pak měří dle brněnské míry na lokty, pokud by se u někoho našlo plátno o dvě či tři třetiny užší a loket kratší, tak odevzdá jeden funt vosku. Žádný mistr navíc nesmí odloudit jinému mistru tovaryše, jinak zaplatí pokutu jeden funt vosku. Vždy o suchých dnech se cech schází, zkontrolují se lokty a šířky pláten a zaplatí se pokuty, pokud byly někomu přiznány. Ať se sejde cech kdekoliv, mají se jeho členové mezi sebou chovat slušně, jinak hned na místě před ostatními mistry musí zaplatit pokutu 2 groše. Tovaryši mají ctít své mistry. Pokud by se hodinu po obeslání mistr do cechu nedostavil, dá pokutu jeden funt vosku. Umře-li mistr, jeho manželka, dítko či někdo z hospody jeho otce, pak každý z cechu musí jít na pohřeb, jinak by dostal pokutu za mistra jeden funt, za manželku mistra půl funtu a za dítě po věrdunku vosku. Žádnému svobodnému, kromě vdovy, se řemeslo nesmí dělat k ruce. Každý tkadlec v Tišnově či v jiných našich vsích a panstvích kolem Tišnova, který by se řemeslu neučil, nepracoval a dělal by problémy, by jako pokutu musel konventu tišnovského kláštera zaplatit dvě kopy grošů a do cechu odvést určitou část příze. Mistři pak spravedlivě dávají přízi na váhu, jinak by jim byl pokutou funt vosku. Kdo si bude brát za dílo více peněz, než je stanoveno, zaplatí pokutu 2 groše. Kdo by chtěl od cechu potvrzení o vyučení, musí o tom abatyše rozhodnout a poté zaplatí cechu 2 zlaté a 2 funty vosku. V den svátku se nepracuje, kdokoliv by ten den pracoval, dostal by pokutu dvě libry vosku a dva dny v šatlavě. Na jarmarky a trhy budou vysláni z cechu dva mistři, kteří budou dohlížet, zda nejsou lidé šizeni na plátně. Ten, kdo by takto lidi šidil, nejprve by byl slovně napomenut, aby se tomu příště vyvaroval, pokud by se však nadále po opakovaném napomenutí šizení dopouštěl, bude pokutován. Kdo by tyto artikule chtěl porušovat, pak z nařízení abatyše a konventu tišnovského kláštera zaplatí pokutu pět kop grošů a to tolikrát, kolikrát se proti artikulím prohřeší. Tišnovský klášter si bere tyto artikule pod svou ochranu a bude na jejich dodržování dohlížet.

2.3.2 Jan Mistr měl klepeta jako rak Zajímavostí a takovou otázkou je poslední věta uvedena v kopiáři na posledním foliu s číslem 448, která zní dosti úsměvně „Jan Mistr měl klepeta jako rak“. Tak jako 30

rak používá svá klepeta k obraně, útoku a ulovení potravy, tak i člověk používá své ruce k obraně, útoku a k obstarání si potravy. U obou jde o to samé, o přežití. Rak musí přežít v přírodě, člověk ve společnosti. Klepeta by v tomto případě mohla symbolizovat nástroj či ruce Mistra, vykonávajícího určité řemeslo. Je též možné, že zmíněný Mistr Jan má tak velké a výrazné ruce, že jeho okolí je připodobňuje klepetům od raka. Ale, kdo byl vlastně Mistr Jan? Byl onen Mistr písařem tišnovského kopiáře nebo na vše pouze dohlížel, aby bylo vše správně napsáno a na nic nebylo zapomenuto? Pokud by platila druhá varianta, tedy byl by jakýmsi kontrolorem, klepeta pak mohla symbolizovat něco jako prodlouženou ruku zákona nad vykonáním díla. Běda pak těm, kteří by udělali jakoukoli chybičku či by polevili v práci, pak by se mohl Mistr i s klepety, tedy rukama ohánět. Další možnost, která by přicházela v úvahu, by mohla souviset s cechem tkalcovským a mezulanickým (soukenickým), jehož artikule jsou sepsány ve třetím oddílu jako poslední zápis v knize. Mistr pak mohl být opravdu Mistrem svého řemesla, což by vysvětlovalo ta klepeta, která by byla symbolickou narážkou na jeho ruce, neboť bez nich by nemohl existovat a vykonávat svou práci. Klepeta jako nástroj mohou symbolizovat např. nůžky, pomocí nichž Mistr stříhá plátna či sukna. Teorií, by se dalo vytvářet jistě celá řada, ale i tak bychom se nemuseli dopátrat kloudného výsledku, a naše domněnky by byly pouhými hypotézami. Tato věta je zcela vytržena z kontextu, nelze s jistotou tvrdit, proč sem byla napsána a zda si pisatel nedělal pouze legraci. Tato písařská ruka neodpovídá písařským rukám v kopiáři a byla sem patrně dopsána jako poslední, kdy se do kopiáře přestalo psát.

31

3 Provenience tišnovského kopiáře O provenienci kopiáře se dozvídáme již z předsádky knihy, na níž jsou nalepeny ex libris majitelů kopiáře. Jedná se o vlastnickou značku Otty Steinbacha a Františkova muzea. Důležité je stanovit si pořadí, v jakém se v knize vyskytly, abych mohla postihnout celou pouť této knihy, od chvíle, kdy byla vzata z archivu tišnovského kláštera, díky jeho zrušení Josefem II. 19. března 1782, až dodnes. Z prozatímního inventáře M. Švábenského65 se dozvídáme, že v 18. stol. přešla část archivu neznámými cestami do pozůstalosti posledního žďárského opata Otty Steinbacha z Kranichsteina, odkud byla posléze vrácena z rozkazu moravského guberniálního presidenta, hraběte Aloise Ugarta, do klášterního archivu. Ottova rodina přišla z Německa do Čech za třicetileté války. Mužští příslušníci sloužili u císařské armády jako důstojníci. Otec Otty Jan Václav zemřel ve válce s Prusy r. 1758 ve Vratislavi. Ottova matka pocházela ze staré české rytířské rodiny Lojků z Nětky, jejímž bratrem byl řeholník žďárského kláštera a sestrou byla Sapientia66, která se stala r. 1766 abatyší kláštera Porta coeli. Otto se narodil 13. 11. 1751 v Rožmberku a byl pokřtěný jako Tadeáš Nepomuk Bonifác. Již od mládí se Otto zajímal o historii, zejména pak o sfragistiku a heraldiku. Díky tíživé majetkové situace, Otto vstoupil v r. 1769 do žďárského kláštera a byl tak pod křídly svého strýce Lojka. Otto toužil po vědecké dráze a členství v řádu bylo pro něj přítěží. Jeho záliba pro historii byla tak veliká, že stále více tíhnul k archivnictví. Posléze se stal archivářem kláštera a začal shromažďovat materiály k dějinám Moravy. Prozkoumal důkladně domácí archiv a začal studovat i archivy moravských klášterů, ze kterých si dělal pro vlastní potřeby výpisky. Někdy si z těchto archivů půjčoval i hotová díla, začal sbírat rytiny a nakupoval různé kolekce děl, obrazů apod. Nevýhodou jeho sběratelské činnosti bylo, že předměty či archiválie, které mu byly pouze propůjčeny, již mnohdy opomínal vracet nebo některá díla vydával posléze za svá. Tak se stávalo, že kláštery přicházely o některé své rukopisy a jiné cenné památky. 67 65

Švábenský, M.: Cisterciačky, Tišnov 1234 – 1780 (1949): Prozatímní inventární seznam. Brno: MZA, 1956. 66 Sapientia Lojková z Nětky, roz. z Krchlebů v Čechách, byla abatyší tišnovského kláštera od r. 1766, přežila zrušení tišnovského kláštera a za krátko po tom zemřela v Labské Týnici v Čechách. Viz Klátil, Rudolf: Paměti Předklášteří, s. 77. Také viz Plichta, A.: Otto Steinbach z Kranichsteina, s. 101; Oharek, Václav: Vlastivěda moravská, II. Místopis Moravy: Tišnovský okres. Brno: Musejní spolek, 1923. s. 100101. 67 Plichta, A.: Otto Steinbach z Kranichsteina, s. 98-133.

32

Zájmem jeho studia byl i klášter Porta coeli. Ex libris nacházející se na předsádce kopiáře patří právě Ottovi a nelze vyloučit, že se k němu kniha dostala právě tímto způsobem. Nelze však zapomenout na to, že jeho tetou byla abatyše tišnovského kláštera Sapientia, která mu mohla kopiář poskytnout k jeho vědeckým a badatelským účelům na dobu neurčitou. Také lze uvažovat, zda Otto něco do kopiáře nenapsal či nebyl tvůrcem některých opisů či poznámek, nacházejících se za okraji či pod textem listiny, neboť jsou psány písmem typickým pro 18. stol. a upozorňují nás o originálech těchto opisů. Otto Steinbach se stal opatem v roce 1782 po smrti Otty Lojky († 25. dubna 1782). 16. července 1784 žďárský klášter vyhořel a jeho osazenstvo se nastěhovalo do budov zrušeného kláštera cisterciaček v Porta coeli. Otto byl opatem do 4. října 1784, kdy byl žďárský klášter císařem Josefem II. definitivně zrušen. Z uvedeného by se dalo vypozorovat, jakým způsobem se kniha ocitla ve vlastnictví Otty Steinbacha. Pokud jej nezískal již dříve od poslední abatyše kláštera, jeho tety Sapientie, pak jej mohl získat po zrušení kláštera v roce 1782. V roce 1798 bylo tišnovské panství dědičně pronajato Vilémovi Mundymu, majiteli první soukenické továrny v Brně, a v roce 1800 mu bylo prodáno. Z klášterního archivu mu byly odevzdány 19. prosince 1803 různé písemnosti a listiny. Roku 1821 získal panství Fridrich z Viettighoffu, zvaný též Schell ze Schellenbergu, z vestfálské a baltské šlechty, po jehož smrti, v roce 1861, prodali jeho dědicové panství klášteru cisterciaček v Mařídolu v Saské Lužici (Marienthal). Jestli však kniha putovala i do jejich knihoven či archivů, lze těžko určit, neboť o osudu této knihy není dalšího svědectví. Jistě však víme, že se kniha ocitla během 19. stol. v bývalém Františkově muzeu68, které se snažilo shromáždit co největší množství starých památek písemné

68

Sbírka bývalého Františkova muzea (od r. 1918 Moravské zemské muzeum) představuje rukopisy a jiný písemný materiál dnes uložený v Moravském zemském archivu v Brně ve fondu G 11. Podnět k vybudování muzea byl poprvé vysloven v roce 1803 a 1806 začal nabývat konkrétnější podoby. Dne 7. března 1816 předložili hrabě Josef Auersperg spolu s hrabětem Hugo Salmem zemskému gubernátorovi, hraběti Antonínu Bedřichu Mitrovskému, v pamětním spise návrh, vypracovaný vídeňským archivářem Josefem Hormayerem, ve kterém poukázali na nezbytnost založení zemského muzea na Moravě, které by sloužilo také jako vzdělávací ústav. Vzorem z hlediska organizace mu mělo být muzeum Joanneum ve Štýrském Hradci a základem jeho sbírek měly být sbírky shromážděné Hospodářskou společností. Rozhodnutím císaře Františka I. z 29. července 1817 bylo zřízeno muzeum, ale jen jako součást Hospodářské společnosti (Ackerbaugesellschaft, Společnost pro povznesení orby). Františkovu muzeu, nazvanému na počest císaře Františka I., byl vyhrazen prostor bývalého biskupského dvora v Brně. Veřejnost byla s jeho založením seznámena 24. března 1818 vyhláškou hraběte Mitrovského. Úplného osamostatnění se Františkovo muzeum dočkalo podepsáním smlouvy mezi Moravským zemským výborem a likvidačním výborem Hospodářské společnosti ve dnech 26. – 28. června 1899. K slavnostnímu předávacímu aktu došlo 11. ledna 1900. Společnost pro povznesení orby byla reorganizována na Moravskou muzejní společnost a v roce 1907 provedlo Františkovo muzeum výměnu sbírek

33

a hmotné povahy, týkající se dějin Moravy. Z razítka, které je otištěno na prvním listu knihy, lze dopátrat období, kdy se kopiář vyskytoval ve Františkově muzeu. Na razítku je napsáno:

FRANZ.

MUSEUM.

D.K.K.M.S.

ACKERBAUBESELLSCHAFT.

Z uvedeného vyplývá, že Františkovo muzeum tehdy nebylo ještě samostatné, ale bylo součástí Hospodářské společnosti (Společnost pro povznesení orby). Z výše uvedené poznámky (č. 68, s. 33) víme, že Františkovo muzeum bylo zřízeno 29. července 1817 jako součást Hospodářské společnosti a svého osamostatnění se dočkalo 26. - 28. června 1899 (slavnostně otevřeno 11. ledna 1900). Proto lze usuzovat, že mezi 29. červencem 1817 a 28. červnem 1899 (či 11. lednem 1900) se kniha ocitla ve Františkově muzeu. O uložení knihy ve Františkově muzeu se navíc dozvídáme z poznámky „K. a. 6. Frant. museum 603“, napsané v době, kdy byla kniha již v MZA v Brně, a upozorňuje nás tak, odkud knihu archiv převzal. Na deskách knihy se nachází štítek s číslem 259, pod nímž byla patrně kniha ve Františkově muzeu uložena. V roce 190769 došlo k výměně rukopisů mezi Františkovým muzeem, Moravským zemským archivem a Moravskou zemskou knihovnou. Z Františkova muzea byla tak ve 20. stol. do MZA v Brně převzata celá řada rukopisů, která byla shromážděna do fondu G 11 s názvem Sbírka rukopisů Františkova muzea. Kopiář tišnovského kláštera byl uložen rovněž do tohoto fondu a byla mu přidělena nová signatura č. 603, pod kterou jej dnes v MZA nalezneme.

s Moravským zemským archivem a Moravskou zemskou knihovnou. Viz Musilová, M.: Inventář Sbírky rukopisů Františkova muzea, s. 1-17. 69 Viz předchozí poznámka č. 68.

34

4 Teoretická analýza stáří kopiáře Kniha byla svázána pravděpodobně již v 17. stol., výzdoba desek a způsob provedení hřbetu knihy byly typické právě pro toto období. Není však vyloučeno, že desky a celková vazba knihy vznikly ve století následujícím. Jak bylo výše řečeno, kniha je vázaná v dřevěných deskách potažených světlou usní, která je zdobená slepotiskem po celé její ploše. Výzdoba desek je tvořena rámovou kompozicí, se kterou se poprvé setkáváme u renesančních vazeb z 2. pol. 16. – 1. čtvrtina 17. století a následně u vazeb barokních. Zdobení, je tvořeno válečky a razidly, používaných hojně v renesanci. Motivy, které se na těchto razidlech nacházejí, jsou převážně ornamentální a květinové, proto nemusel být problém vyrobit stejný motiv razidel a napodobovat tak starší zdobení knih. Nelze tedy vyloučit možnost, že byla kniha svázána později, neboť ornamenty renesančních válečků se velmi často nachází na barokních vazbách klášterních dílen, proto je třeba stáří desek přiřadit nejdříve k 1. pol. 17. století a určit tak termín post quem. Termín posledního možného svázání knihy by mohl korespondovat s dobou, kdy se do knihy začalo psát, což bylo nepochybně ke konci 17. stol. (ante quem). Je zřejmé, že slepotisk, který se zde nachází, v sobě obsahuje prvky renesanční. Také výskyt vložených polí v rámové kompozici, které zkracují vnitřní rámy a zachovávají tak poměr vnějších a vnitřních stran, a střední obdélníkové pole, to jen potvrzují.

4.1 Stáří psací látky a filigránu S bližším určením stáří knihy pomůže nepochybně i filigrán nacházející se na listech uvnitř ní. Je jisté, že kopiář byl svázán dřív, než se do něj začalo psát. Naznačují to především nepopsaná folia mezi jednotlivými částmi této knihy a také text, který ač je ohraničen ze všech čtyř stran dvojitou linkou tvořící okraje, nekončí ve vazbě knihy, a za vnitřními okraji bylo uvážlivě ponecháno dostatek místa. Právě tento fakt naznačuje, že kniha byla nejprve svázána, poté písař na každé folium nalinkoval dvojité okraje tak, aby vytvářely ve středu listu psací pole pro případný text, on měl možnost snadného psaní a text tak nekončil ve vnitřních ohybech knihy.

35

Neodmyslitelnou součástí jednotlivých listů je jejich filigrán. Díky jeho vyobrazení lze určit místo, odkud byl papír dovážen a z jaké doby by mohl pocházet.70 Filigrán tvoří vyobrazení dvouhlavého orla, na jehož hrudi je písmeno „K“ a po jeho stranách na rozepjatých křídlech písmena „H“ a „S“. 71 Je nutné položit si zde otázku, zda papír nemohl vzniknout na našem území. František Zuman se ve své knize zmiňuje o filigránu dvouhlavého orla u olomoucké papírny. 72 Od 1. srpna 1757 se stal majitelem olomoucké papírny Jan Schmidt, a protože na filigránu nalezneme písmena „H“ a „S“, mohly by odpovídat počátečním písmenům jména jejího majitele, tedy Jana (neboli Hanse) Schmidta. Na druhou stranu postrádám vysvětlení u písmene „K“, které se na průsvitce taktéž nachází, navíc text uvnitř knihy je zpočátku psán písmem starším. V Předklášteří u Tišnova je k roku 1708 doložena papírna, která byla vytvořena při klášteře Porta coeli a bylo by přirozené domnívat se, že si klášter vyráběl vlastní papír. Nenachází se k ní však dostatečné množství pramenů, aby se mohlo tvrdit, že se jedná o papírnu, kde byl papír pro kopiář vyroben. F. Zuman ve svém článku73 uvádí, že do r. 1730 nejsou zprávy, které by nám doložily činnost této papírny. Zmiňuje se také o filigránech klášterní papírny a podle poznatků se nejedná o stejný filigrán, který se v kopiáři nachází. Jejich filigránem byl nápis TISCHNOWITZ či také šesticípá hvězda. Díky Briquetovi74, který nalezl stejný filigrán na listinách z roku 1598 v Gratzu a 1607-1627 v Kemptenu, lze filigrán zařadit do jedné z těchto německy mluvících oblastí. Jelikož se na hrudi orla vyskytuje písmeno „K“, předpokládám, že symbolizuje počáteční písmeno bavorského města Kempten (z oblasti Allgäu), kde se papírna 70

Flodr, M.: Problémy klasifikace filigránů. SPFFBU, 1968, roč. XVII, řada historická C 15, s. 141–147. Flodr, M.: Problémy klasifikace filigránů. SPFFBU, 1970, roč. XIX, řada historická C 17, s. 189 – 193. 71 Symbol dvouhlavého orla byl znakem Svaté říše římské národa německého až do jejího zániku v roce 1806. Habsburkové, jakožto císařové Svaté říše římské, užívaly ve svém znaku také symbolu dvouhlavého orla a od nich jej pak převzala s drobnými úpravami Habsbursko-Lotrinská dynastie. V roce 1804 se stal dvouhlavý orel znakem rakouského císařství a v roce 1815 tohoto znaku užívá Německý spolek. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [online]. [cit.2011–03–07]. Dostupné na internetu: http://cs.wikipedia.org/wiki/ Hlavn%C3%AD_strana. 72 Městská papírna v Olomouci je považována za jednu z nejstarších moravských papíren. Nejstarší dosud známý filigrán vyšel z papírny v r. 1526, jednalo se o prostou orlici, která byla o rok později změněna na orlici ve štítu. O olomouckém filigránu lze hovořit tehdy, když pod znakem orlice ve štítě je napsáno OLMVZ a nad štítem po stranách koruny se nachází počáteční písmena tehdejšího papírníka. Později ustoupila orlice dvouhlavému orlu. Od roku 1630 papírna nepracovala a v červnu 1642 byla za švédského obléhání zničena. K její obnově došlo v letech 1687 až 1699. Roku 1755 byla papírna ve špatném stavu prodána. Posléze byla přebudována na obilní mlýn (1755-1757) a byla postavena nová, tentokráte již soukromá papírna, a byla zprovozněna 1. srpna 1757. Jejím majitelem byl Jan Schmidt. Viz Zuman, F.: Papír. Historie řemesla a výrobní techniky. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1983-85, s. 64. 73 Zuman, F.: Papírna v Předklášteří u Tišnova. VVM. Brno 1951, s. 47-56. 74 Briquet, C.- M.: Les Filigranes, s. 34, č. 291.

36

nacházela. Písmena „H“ a „S“ patří jménu papírníka či majitele papírny, kterým by mohl být dle Briqueta Hans Schachenmayer, jehož iniciály se shodují s písmeny obsaženými ve filigránu. Již výše jsem se zmínila o domněnce, že si klášter nechal vyrobit papíry v cizině, proto bych ji chtěla na tomto místě potvrdit. Je také otázkou, zda si listy nenechal svázat a opatřit deskami také tam a celistvý kodex si posléze poslat. Pokud si opravdu klášter nechal dovézt papír z Kemptenu, pak můžeme uvažovat o jeho stáří a položit jej již do 1. pol. 17. stol., přesněji do 20. let 17. stol. Byla by tak potvrzena domněnka, že je psací látka daleko starší než samotný text uvnitř knihy. Také desky by odpovídaly vazbě 1. poloviny 17. století. Miroslav Flodr75 pak uvádí, že filigrán zobrazující orla se nejvíce vyskytoval do 1. pol. 17. stol. Neznamená to však, že by kniha nemohla vzniknout později, ale na základě uvedeného, bych se přikláněla k 1. pol. 17. stol. 4.2 Druh písma76 a písařské ruce

V kopiáři se setkáváme se dvěma druhy písem. U latinských textů je to humanistické písmo, u českých a německých novogotické písmo. Tato písma se užívala v českých zemích již od 16. stol. České novogotické písmo se na našem území formovalo z domácího písma, které vycházelo z bastardy, a z novogotického německého písma. Je typické okrouhlými tvary, spřežkami a diakritickými znaménky. Písmo má horizontální charakter a v kopiáři rozlišujeme dva jeho typy, kreslené (polokurzívní charakter) a kurzívní. Kresleného písma užívá písař v nadpisech, případně při zdůraznění některých slov v textu. Písmena jsou tvořena širokým perem z více tahů a jsou několikanásobně větší než písmena hlavního textu. Také mají ozdobný charakter. Kurzívního písma užívá v celém textu pro rychlejší, plynulejší a snazší přepisování. Písmena jsou mezi sebou spojována a převážně jsou psána jedním tahem.

75

Flodr, M.: Filigranologie, s. 112. Určení písma na základě literatury: viz Hledíková, Zdeňka – Kašpar, Jaroslav – Ebelová, Ivana: Paleografická čítanka. Ukázky. Praha: Karolinum, 2000. Hledíková, Z. – Kašpar, J. – Ebelová, I.: Paleografická čítanka. Textová část. Praha: Karolinum, 2000. Húščava, Alexander: Dejiny a vývoj nášho písma. Bratislava: Slovenska akademie vied a umeni, 1951. Kašpar, Ladislav: Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím. 1. sv. (Textová část). Praha: SPN, 1987. Kašpar, L.: Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím. 2. sv. (Obrazová část). Praha: SPN, 1987. Muzika, František: Krásné písmo ve vývoji latinky. Sv. 1. Praha: SNKLHU, 1958. Muzika, F.: Krásné písmo ve vývoji latinky. Sv 2. Praha: SNKLHU, 1958. 76

37

Vedle české novogotické kurzívy se na naše území setkáváme i s německým novogotickým písmem. V 17. stol se tato písma natolik sblížila, že české písmo začalo přebírat stále více prvků z novogotického německého písma, až s ním na konci 18. století definitivně splynulo a užívalo se pro ně jednotného označení, tzv. kurent.

Písařské ruce V této části pouze upozorním, kolik písařských rukou se v kopiáři vystřídalo. Hlavním bodem ale bude určení přibližného stáří prvního a posledního zápisu. U písařských rukou nebudu popisovat každé písmeno, ale vyzdvihnu zde pouze písmena, která jsou pro danou rukou charakteristická, a tím určující. Písařskou ruku označuji písmenem „p“, k němuž přidávám číslo, které charakterizuje konkrétního písaře. Jen u jedné listiny jsem užila pro písaře označení „r 1“. První písařskou ruku značím jako p 1 a ta provází kopiář v téměř celém prvním oddílu (Tomus I), což zahrnuje i jeho úvodní stranu a privilegia I-XXVII na fol. 1r-32v, také část Specialia circa decimas (fol. 39r-47v), vyjma privilegia na volném dvoulistu s číslem folia 1277, které bylo do kopiáře vloženo posléze, a jeho písaře bych ztotožnila s písařem p 4, který napsal i poznámky za okraji a pod textem. Druhou písařskou rukou (p 2) jsou psána následující privilegia XXVIII-XXX na fol. 32v-34v a z druhého oddílu (Tomus II) pak privilegia I-XXII (částečně XXIII i XXIV) na fol. 1r-36v. V prvním oddílu se v části Alius contractus (fol. 51v-53v) setkáváme s písařskou rukou p 3, která se objevuje i ve druhém oddílu u privilegií XXV-XXXI na fol. 37r-59r a je také charakteristická pro celý třetí oddíl (Tomus III), jehož součástí je i přepis Artikulí cechu tkalcovského a mezulanického. Písař p 3 navíc napsal ve druhém oddílu celý text privilegia XXIII, kromě jeho regestu, a u privilegia XXIV napsal stručný regest s intitulací vydavatele listiny. V prvním oddílu v části Contractus renovatus je opis listiny psán novogotickým písmem, ačkoliv je psán německy, v písmenech se nachází prvky české novogotické kurzívy. Není zde typické kurentní vázání, písmena jsou kolmá, jen na některých místech mezi sebou vázaná a postrádají pravoběžný směr. Každé písmeno je precizně provedeno jako podle školní předlohy, ale tím, že zde nedochází k celistvému provázání mezi jednotlivými písmeny, budí dojem, že písařem mohl být právě písař p 1. Toto písmo je 77

Jedná se o listinu Gerharda, arcibiskupa mohučského z 15. března 1296 (Mohuč), kterou jsem si označila v regestovém katalogu jako privilegium 16b. Je psána písařem p 4 a je napsána na dvoulistu a posléze vložena do prvního oddílu knihy za Privilegium XVI, u nějž udělal písař poznámku jako odkaz k tomuto dvoulistu.

38

ale natolik odlišné od humanistického písma, že se neodvážím pouze z této ukázky soudit, zda se jedná o písaře p 1. Jelikož je tímto způsobem napsána pouze jedna listina, označím písaře jako r 1. Písaři p 1, p 2 a p 4 píší humanistickým písmem, p 3 a p 5 českým novogotickým písmem a r 1 německým novogotickým písmem. Pravděpodobně písař p 1 začal s přepisováním listin ke konci 17. stol. či na přelomu 17. a 18. stol. a následně pokračoval v 18. stol. Písmo ostatních písařů bych položila do 1. pol. 18. stol., s maximálním přesahem do 80. l. 18. stol., kdy byl klášter zrušen. Písař p 1 má drobné úzké písmo se sklonem mírně vpravo, ale spíše se jeví jako kolmé písmo. U malého „d“ píše bříško kolmo, ale jeho horní dřík je prudce zatočen doleva a tvoří háček či neuzavřenou smyčku, která zasahuje do prostoru předchozích liter. Písmo není zdobené, jen začátky privilegií jsou psány výraznějším a zvětšeným písmem, pokud se jedná o jména vydavatelů, ty jsou vždy větší než základní text. Velká písmena zvýrazňuje nad ostatní litery v textu, ať už prodlouženým tahem pod či nad linku nebo tlakem, kdy základní tah je silnější. Užíval i prodlouženého „s“ v kombinaci s normálním „s“. U písmene malého „p“ je bříško neuzavřené, nožička je zakončena malou smyčkou vedenou zleva doprava nebo je jen mírně zatočena doleva. Písmeno malé „g“ píše tak, jako bychom jej napsali dnes, nebo také podobně jako zkratku pro „-us“, tedy jako číslici devět. Čísla, nacházející se za okraji u konkrétních odstavců, která odkazují na regest v záhlaví, píše pouze u privilegia I a III. U velkých písmen „B“ a „P“ je u tohoto písaře typické spodní zakončení jejich dříků smyčkou či jen patkou. Písmena jsou tvořena dvěma tahy a jejich dřík je vyveden až nad hlavu písmene, kde tvoří téměř uzavřenou smyčku. Lze si také všimnout, že první dvě privilegia jsou psána s obzvláštní snahou i regest v bodech je krasopisnější než posléze uvidíme u dalších zápisů. Písař p 1 zde zvýraznil více než jinde jméno a titulaturu vydavatele písemnosti. Tahy jednotlivých liter u prvních dvou privilegií jsou důkladnější, pečlivěji provedené a velká písmena jsou převážně tvořena dvěma tahy. Písmo působí nespojitě a až v následujících privilegiích se začíná propojovat a je psáno zběžněji s mírným sklonem doprava. Právě zde si myslím, že písmo pochází z konce 17. stol. či přelomu 17. a 18. stol. Písař p 1 byl prvním, kdo začal do knihy psát a celou ji rozdělil na tři oddíly, tedy na Tomus I, II a III, které takto také nadepsal a je taky pravděpodobné, že to byl právě on, kdo vyznačil okraje pomocí dvojitých čar. Napsal i privilegia v části Specialia circa

39

decimas, přičemž veškeré poznámky, které jsou zde uvedeny, ať už za okrajem či pod textem jsou dílem písaře p 4. Písařské ruce p 1 a p 4 jsou si velmi podobné, liší se jen v drobných detailech. Velká písmena „B“ a „P“ písaře p 4 jsou tvořena jedním tahem s mnoha smyčkami. Dřík je u spodní linky prosmyčkován a smyčka se pak jeví jako ležatá osmička. Pro tohoto písaře jsou typické úzké, ostré litery s pravým sklonem, které jsou na rozdíl od písaře p 1 vázané. Písmo je zběžně psané a má vertikální charakter. U písmene malého „p“ se nožička stáčí zprava doleva a liší se tak od písaře p 1. Ruku p 4 jsem objevila ve třetím oddílu, kde k úvodnímu listu s názvem „Contractus varii emptionum“ připisuje „venditionum, permutationum et locationum circa bona, terras et proventus huius monasterii retinentur“. Tento písař prováděl poznámky pouze k prvnímu oddílu. Je pravděpodobné, že písař p 4 prováděl revizi opisů listin a dohledával k nim listinné originály, aby nabyly určité věrohodnosti. Privilegia XXVIII až XXX (fol. 32v-34v) prvního oddílu knihy jsou psána písařem p 2. Užívá jiného inkoustu než písař p 1 a je zjevné, že i méně kvalitního. Černý inkoust ztratil svůj původní odstín a jeho barva je nyní světle hnědá až okrová. Navíc konec privilegia XXVIII na fol. 33v, od věty „Quocirca dicretioni, tuae per apostolicam…“, je dopsán písařem p 4, který také opravuje některá slova v textu a i k následujícím privilegiím přidává své poznámky. Písařská ruka p 2 je charakteristická zjednodušováním jednotlivých liter, které píše zběžněji a také jedním tahem. Písmo není tak vypracované jako u písaře p 1, navíc jeho litery jsou vertikálně větší než u p 1. Písařskou ruku p 2 lze vypozorovat i ve druhém oddílu u privilegií I – XXIII (fol. 1r35v), přičemž u privilegia XXIII (fol. 33v) napsal jen první tři body z regestu a další dva body a celý text listiny napsal již písař p 3. Text písaře p 3 je napsán na následujících listech (fol. 34r-35v), které byly do knihy později vlepeny a obsahují i úvod k latinsky psanému privilegiu XXIV (fol. 35v-36v), jehož text pak následuje v knize a je psán opět písařem p 2. Body regestu jsou napsány v latině a zbylý text je psán česky. Písař p 3 má vypsanou ruku, jeho písmo je velice zdobné se slonem vpravo. Jako jediný píše českou novogotickou kurzívou typickou pro 1. pol. 18. stol. 78

78

Viz J. Ebelová: Klíč k novověké paleografii. Praha: ISV, 2004, s. 48-71 a 122-143.

40

4.3 Resumé

V předchozích kapitolách jsem se pokusila vystihnout možný vznik kopiáře, na základě provedení výzdoby desek, filigránu, typu písma a s tím souvisejících i písařských rukou. Přihlédnu-li k deskám a filigránu kopiáře, pak bych stanovila jako post quem 20. léta 17. stol. a ante quem 80. léta 17. stol. Ante quem jsem zvolila na základě datačně nejmladší listiny Artikulí cechu tkalcovského a mezulanického z 20. března 1682. Do knihy se začalo psát po roce 1682 či až na přelomu 17. a 18. stol., přičemž první zápisy byly provedeny v prvním oddílu (Tomus I), posléze ve druhém (Tomus II) a nakonec ve třetím oddílu (Tomus III). Post quem jsem stanovila na základě literatury79, zabývající se vývojem písma, díky níž jsem určila přibližné stáří písařské ruky či doby, kdy se písmo nejběžněji užívalo. Do knihy se psalo v krátkém časovém období, pravděpodobně byly první opisy pořízeny již koncem 17. stol. a plynule se zapisovalo až do 1. pol. 18. století. Je zvláštní, že zde nejsou opsány originály listin z doby po roce 1682. Na Monasteriu80 se např. dozvídáme o listině z 28. listopadu 1766, která vzešla z kanceláře císařovny Marie Terezie pro tišnovský klášter, ale v kopiáři o ní není zmínky. Určení letopočtu ante quem budu proto směřovat před toto datum, neboť postrádám vysvětlení, proč nebyly do kopiáře zaznamenány listiny z let 1682 – 1766. Také písařské ruce p 2, p 3, p 4 a r 1 jsou typické pro 18. stol., hlavně pak pro 1. pol. 18. stol. Klášter Porta coeli byl zrušen Josefem II. 19. března 1782, kniha tedy musela vzniknout již před tímto datem. Díky ex libris opata Otty Steinbacha lze říci, že poslední zápisy do knihy byly pořízeny před rokem 1782, neboť ex libris nám říká, že majitelem knihy je žďárský opat Otto II., který byl opatem v letech 1782-1784.

79

Tamtéž, s. 48-71 a 122-143. Viz poznámka č. 76 na s. 37. Monasterium: Das virtuelle Urkunden archiv Europas. [online]. Köln: Institut zur Erschließung und Erforschung kirchlicher Quellen, 2008. [cit. 2010–12–10]. Dostupné na internetu: http://www.monasterium.net/index.php. 80

41

5 Tabulky k regestovému katalogu Tabulka se soupisem opisů Následující tabulka zahrnuje všechny opisy listin, které jsou v kopiáři uvedené. Slouží jako pomůcka pro rychlé zjištění, které listiny byly do kopiáře opsány. V tabulce je ke každé listině uvedeno číslo jejího pořadí, datum a místo vydání, vydavatel, edice a heslovitý obsah. Hvězdičkou jsou označeny ty listiny, jejichž originál je dnes považován za falzum. Jedná se o listiny v druhém oddílu knihy (Tomus II) s číslem 9, 10 a 14. Hranatých závorek je užito u datace listin v případě, že v datační formuli nebyl některý z údajů přesně řečen a jen na základě další literatury mohl být uveden. Opisy u Contractus renovatus anno 1653 a Alius contractus nejsou číslovány, neboť každá tato část obsahuje pouze jeden opis listiny. Dále není uvedeno číslo pořadí u opisu artikulí cechu tkalcovského a mezulanického (soukenického), neboť textem přímo nenavazuje na předchozí opisy listin a dělí jej od nich přes sto folií. Číslování opisů v této tabulce a v regestovém katalogu je shodné. Číslo opisu listiny

Datum a místo vydání listiny (rok, měsíc a den, místo)

Vydavatel

Edice

Obsah

Tomus I 1 2 3 4 5 6 7 8 9

1235, srpen 27. Perugia 1238, říjen 15. Anagnie 1238, listopad 5. Laterán [1256], říjen 7. Anagnie [1261], leden 8. Laterán [1261], leden 30. Laterán [1261], únor 15. Laterán [1261], únor 9. Laterán [1261], únor 9. Laterán

papež Řehoř IX. papež Řehoř IX. papež Řehoř IX. papež Alexander IV. papež Alexander IV. papež Alexander IV. papež Alexander IV. papež Alexander IV. papež Alexander IV

CDB III/1, s. 150, č. 120 CDB III/2 s. 257258, č. 199 CDB III/2 s. 258259, č. 201 CDB V/1 s. 162163, č. 88 CDB V/1 s. 383, č. 250 CDB V/1 s. 397399, č. 264 CDB V/I s. 406407, č. 272 CDB V/1 s. 402403, č. 268 CDB V/1 s. 403404, č. 269

Konfirmace statků, ochrana exempce; ochrana a udělení svobod mandát, indulgence konfirmace patronátního práva obnova privilegií, indulgence konfirmace privilegií a patronátního práva konfirmace patronátního práva dovolení přijímat majetek sester mandát

42

10 11 12 13 14 15 16a 16b 17 18 19 20 21 22 23

24 25* 26 27 28 29 30

[1295], prosinec 5. Řím [1295], prosinec 9. Řím [1295], prosinec 16. Řím 1291, červenec 1. [Orvieto] [1248], říjen 1. Lyon (Lugduni) 1448, leden 15. Vídeň 1295, říjen 29 Kreuzburg 1296, březen 15. Mohuč 1272, září 29. Olomouc 1298, leden 7. Modřice 1298, srpen 13. Modřice [asi 1295,--Modřice] 1291, listopad 15. Modřice 1305, září 22. Pustiměř 1287, květen 11. [Porta coeli]

1311, červenec 5. Erfurt 1256, června 26. Anagnie 1278, duben 6. Pustiměř 1293, červen 26. Brno 1257, leden 8. Laterán 1447, září 1. Řím 1449, březen 15. Řím

papež Bonifác VIII. papež Bonifác VIII. papež Bonifác VIII. papež Mikuláš IV. papež Innocenc IV. Jan, kardinál jáhen Gerhard, arcibiskup mohučský Gerhard, arcibiskup mohučský Bruno, biskup olomoucký Dětřich, biskup olomoucký Dětřich, biskup olomoucký Dětřich, biskup olomoucký Dětřich, biskup olomoucký Jan, biskup olomoucký Winrich, opat ebrašský; Jan, opat pomucký; Adam, opat žďárský; Šimon, opat vizovický Jan, opat erfurtský

CDM V, s. 38, č. 37 CDM V, s. 40, č. 39 CDM V, s. 41, č. 40 CDM IV, s. 377, č. 297 CDB IV/1, s. 241-242, č. 144 CDM V, s. 3637, č. 35 CDM V s. 49-50, č. 47 CDB V/2, s. 312314, č. 677 CDM V, s. 8182, č. 79 CDM V, s. 102, č. 99 -

konfirmace imunit mandát dovolení přijímat majetek sester mandát mandát konfirmace presentačního práva mandát mandát konfirmace patronátního práva konfirmace probošta konfirmace patronátního práva vidimus

CDM V, s. 293294, č. 98 CDM V, s. 190192, č. 180 CDM IV, s. 331332, č. 254

vidimus

svěření ochrany a zastoupení kláštera spor o patronátní právo

papež Mikuláš V.

CDM VI, s. 38, č. 50 CDB V/1 s. 150152, č. 82 CDB V/2 s. 591593, č. 800 CDM IV, s. 405409, č. 320 CDM III s. 226, č. 242 -

papež Mikuláš V.

-

Vilhelm, papežský kaplan a notář Jan Bruno, biskup olomoucký Konrád, opat velehradský papež Alexander IV.

konfirmace inzerovaných listin konsens; o správě klášterního majetku

konsens, spor o patronátní právo vymezení hranic mezi dvěma kostely v Brně mandát konfirmace privilegií konfirmace privilegií

43

Specialia circa decimas 1 2

1239 [před říjnem 16.] Brno 1294, listopad 5. Brno

3

1406, leden 27. Brno

4

1397, říjen 11. Olomouc

5

1270, květen 12. Tišnov

6

1293, leden 22. Zábrdovice

7

1345, leden 27. Brno

8

1257, červen 2.

Robert, biskup olomoucký Dětřich, opat zábrdovický; Jindřich, arcijáhen břeclavský Vilém Kortelangen, generální vikář; Bartoloměj, probošt brněnský Vilém Kortelangen; Smil z Vícova

CDB III/2 s. 283285, č. 215 CDM V, s. 1819, č. 17

N[icolaus], opat ebrašský; Hugo, opat ondřejovský; I., opat grünhainský; L[upin], opat velehradský D[ětřich], opat zábrdovický

CDB V/2, s. 212213, č. 611

Heřman, probošt brněnský; Dětřich z Jindřichova Hradce, kanovník brněnský Bruno, biskup olomoucký

CDM VII s. 427429, č. 584

CDM XV s. 383385, č. 441

CDM XII s. 385386, č. 427

CDM IV, s. 393395, č. 310

CDB V/1 s. 211212, č. 131

konfirmace desátků z Tišnova konsens; rozhodnutí sporu o desátky z Velké Bíteše konsens; rozhodnutí sporu o desátky z Velké Bíteše konsens; rozhodnutí sporu o desátky z Hradčan konsens; rozhodnutí sporu o desátky z Vémyslic

konsens; rozhodnutí sporu o desátky z Čejče konsens; rozhodnutí sporu o desátky z Čejče desátky z Čejče; vysvěcení kostela; indulgence

Contractus renovatus anno 1653 1651, prosince 6. Brno

Jakub, opat žďárský a zbraslavským; Ferdinand, hrabě z Werdenbergu a na Náměšti

-

smlouva o desátek z Nových sadů u Velké Bíteše a o povinnostech vesnice Bosonohy

Alius contractus 1678, červenec 13. Tišnov

Voršila Gamsová, abatyše tišnovská; Jan Filip, hrabě z Werdenbergu a na Náměšti

smlouva o obilní desátek z Nových Sadů -

44

Tomus II 1 2 3 4 5 6 7 8 9* 10*

11 12 13 14*

15 16 17

18 19 20 21 22 23

1234, říjen 31. Znojmo 1235, červen 6. Brno 1238, duben 4. Praha 1239, května 1. Praha 1240, duben 27. Brno 1240, prosinec 7. Brno 1240, prosinec 7. Tišnov 1249, prosinec 13. Brno 1255, Brno 1255, leden 2. Brno

Přemysl, markrabě moravský Přemysl, markrabě moravský král Václav I.

1258, říjen 17. Brno 1258, říjen 17. Brno 1264, listopad 11. Olomouc 1283, listopad 6. Brno

král Přemysl Otakar II. král Přemysl Otakar II. král Přemysl Otakar II. král Václav II.

CDB V/1 s. 265266, č. 166 CDB V/1 s. 263264 č. 165 CDB V/1 s. 629631, č. 424 CDM IV, s. 280281, č. 213

1297, červenec 22. Perno 1298, srpen 13. Modřice 1315, březen 12. Třebíč

král Václav II.

CDM V, s. 71, č. 72 -

1363, březen 25. Nová Ves 1437, únor 20. Brno 1459, srpen 6. Brno 1472, červen 19. Praha 1479, září 9. Brno 1491, listopad 14. Budín

Jan, markrabě moravský Albrecht, markrabě moravský král Jiří z Poděbrad

král Václav I. král Václav I. král Václav I. král Václav I. král Václav I. král Přemysl král Přemysl

Dětřich, biskup olomoucký král Jan Lucemburský

král Vladislav II. Jagellonský (vzdoro)král Matyáš Korvín král Vladislav II. Jagellonský

CDB III/I s. 97100, č. 88 CDB III/I s. 139140s, č. 113 CDB III/1 s. 223, č. 180 CDB III/2 s. 269271, č. 208 CDB III/2, s. 305306, č. 227 CDB III/2, s. 353356, č. 260 CDB III/2, s. 351353, č. 259 CDB IV/1 s. 286287, č. 175 CDB V/1 s. 125126, č. 64 CDB V/I s. 79-81, č. 38

CDM VI, s. 63, č. 90 CDM XV s. 7273, č. 88 -

donace; darování pozemků donace; darování vesnice Lomnička konfirmace privilegií konfirmace privilegií donace; darování Krnova konfirmace týkající se statků donace patronátního práva Donace vesnic falzum; konfirmace patronátního práva falzum; konfirmace privilegií a patronátního práva konfirmace patronátního práva konfirmace patronátního práva konsens; spor o ves Lukov falzum; konsens; spor o pozemky ve Všechovicích konfirmace patronátního práva konfirmace patronátního práva konfirmace listiny Václava II. z 27. listopadu 1294 udělení privilegií a imunit konfirmace privilegií a imunit konfirmace privilegií a patronátního práva udělení imunit konfirmace privilegií a imunit konfirmace zboží

45

24

1523, leden 2. Praha

25

1554, květen 21. Vídeň 1335, srpen 27. Brno 1237, srpen 14. Brno 1250, únor 3. Brno

26 27 28

29

30

31

královna Marie Habsburská (Uherská) král Ferdinand I. Habsburský Karel, markrabě moravský král Václav I.

1648, prosinec 15. Vídeň

Přemysl Otakar II. jako markrabě moravský král Ferdinand II. Habsburský (Štýrský) císař Ferdinand III. (Habsburský)

1674, květen 16. Laxenburg

císař Leopold I. (Habsburský)

1628, prosinec 6. Vídeň

-

exempce; zvláštní ochrana a imunity

-

konfirmace rozličných privilegií udělení imunit

CDM VII, s. 5859, č. 78 CDB III/1, 205- směna zboží 207, č. 165 CDB IV/1 s. 329- přifaření kostela 330, č. 179

-

-

konsens; urovnání sporu s městem Tišnov konfirmace inzerovaných listin krále Václava I. konsens; urovnání sporu o investování probošta

Tomus III 1 2

3

1558, duben 4. Vídeň 1558, duben 4. Vídeň

císař Ferdinand I. (Habsburský) císař Ferdinand I. (Habsburský)

1593, květen 3. Brno

Stanislav Pavlovský; Jáchym Haugvic z Biskupic a na Rokytnici; Mikuláš z Hrádku a na Novém Zámku; Jakub st. Vojka z Bogdunčovic na Veselí; Jan Horecký z Horky a na Střílném Kateřina Valdštejnská z Kunštátu a na Brtnici Jan z Lomnice a z Velké Bíteše

4

1598, březen 8. zámek Brtnice

5

1519, duben 16. Náměšť

6

1240, prosinec 5. [Porta coeli] 1491, červenec 25. Porta coeli 1479, říjen 21. Porta coeli

7 8

královna Konstacie Jan z Věže Filip Bule z Bořitova

-

-

zástava kolatury ve Velké Bíteši Zástava kolatury v Moravských Budějovicích směna kolatury v Moravských Budějovicích se vsí Jackovem a Lukovem za jiné vesnice

-

-

kvitance na vyplacení kolatury Moravských Budějovic

-

prodej pustého hradu Loučky a ves Horní Loučky zaplacení dluhu za ves Komín prodej Hájku za 115 zlatých prodej majetku za 110 zlatých

CDB III/2 s. 350351, č. 258 -

46

9 10

1491, červenec 25. Porta coeli 1504, srpen 6. Náměšť

11

1484, leden 27. Brno

12

1535, září 20. Pardubice 1535, září 20. [Tišnov]

13

1682, březen 20. Porta coeli

Jan z Věže

-

Jan a Václav, bratří z Lomnice a na Náměšti Johanka, abatyše tišnovská; Ofka z Pěnčína Jan z Pernštejna a na Helfenštejně Jan z Pernštejna a na Helfenštejně; abatyše Apolena z Boskovic; převorka Eliška z Doubravic

-

Voršila Gamsová, abatyše tišnovská

-

prodej statku za 319 zlatých prodej špitálu za 370 zlatých

-

plná moc na 300 zlatých a jiný majetek

-

gruntovní list o splacení dluhu smlouva na pustou ves Újezd

-

Artikule cechu tkalcovského a mezulanického

Tabulka se seznamem vesnic (a městeček) V následující tabulce jsou řazeny vesnice (a městečka) abecedně dle jejich nynějšího názvu, vedle něhož je uvedena jeho původní podoba v listinách. Vesnice (a městečka), které jsou zde zaznamenány, se vyskytují v regestech listin regestového katalogu a dotýkají se přímo tišnovského kláštera, ať už jsou jeho majetkem, mají k němu jisté závazky či jsou předmětem různých smluv a ujednání. Tabulka je vytvořena pro přehlednost, aby případný čtenář, pracující s originály listin, měl možnost podobu názvu s originálem srovnat a dle tohoto seznamu identifikovat. Nynější podoba názvu vesnic (a městeček) vychází z poznatků L. Hosáka81.

Nynější podoba názvu vesnice Běleč Bohuchvalovice, Bohuchvalov (u Opavy) Boleráz Borač Bosonohy Brtnice Brumov Březina

Název vesnice v listinách Bielcze Hohendorf, Bochuwalewih

Nynější podoba názvu vesnice Drahonice Darahonín

Název vesnice v listinách Drahnice, Drachnisch Drahonin

Baliorat Boracz Bosonohy Birdenice, Birdnize Brumow Brezyn, Brzezyna

Drásov Hájek Horní Loučky Hradčany Humenec Jackov

Drazow, Draszow Hayek, Hagek Horni Lauczky Hradczany Humene, Jackow, Jaczkow

81

Hosák, L.: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha 2004. Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I. a II. Praha 1970 a 1980.

47

Březovice Bukovice Bzová Čebín

Brzesowes Bukowicze Bzowe Czebiin

Jamné Jihlava Jilmové Kapanice

Komín Lomnice Lomnička Lubné Šerkovice

Jamne, Jemne Ygla, Giglawa Gylmovy Cappaniz, Kapanicze, Gapenicz/Capenicz, Khynicz, Knehnize, Kniehnice, Kinicze Kümicz, Comin Lomnicze, Lomnicz Lomnicz, Lomniczka Lubny Sierkowicze

Čejč

Scheische, Seysche, Scheitz, Czeicze Dolni Lauczky Domaradiz Kyrnow Kurzim Lukow, Luckow, Lukowe Medlan Modricz, Modritz, Moderitz Budowice, Budwicz

Knínice

Štěpánovice Tečice

Stiepanowicz Techsice

Těšov

Tyszow

Moscisse

Tišnov

Naloučany Nová Ves (Královo Pole) Nové Sady Ochoz Olší Pánov

Naluschan Nova Villa

Třebov Hledce

Tischnowitz, Tischnowicz, Tischnow Trebow Hledce

Nebstich Ochoz Olssi Panow

Újezd Unín Vážany Velká Bíteš

Rohozdec

Rohose, Rohozez, Rohohcze

Vémyslice

Rýsov Říkonín Skrbimír

Nová Ves Rýsovská Rzikonin Zkirbimire

Věží Vlčňovice Všechovice

Skryje

Skryge

Vyhnanov

Strahov Svatoslav Šeborov Šelpice

Strahow Zwatoslaw Sseborow Selpe

Zahrádka Zhoř Železný -

Dolní Loučky Domaradice Krnov Kuřim Lukov Medlánky Modřice Moravské Budějovice Mostišť

Ugezd, Augezd Hunin Wasan Bitesch, Bitess, Heinrichs Wemizlice, Wemizlicz, Wemizliz, Wemelicz, Weimizlicz Wiezi Wlscenowice Wssekowice, Wsiechowicze, Schachowicz, Schechowicze Wihnanow, Wynanow, Wignanowe Zahradka Nazhon Schelezne, Zelezne -

48

6 Regestový katalog TOMUS I 1 [1r-3r] [1235], srpen 27. Perugia Papež Řehoř IX. přijímá tišnovský klášter pod svou ochranu se vším majetkem a všemi vesnicemi a udílí mu řadu výsad; nadto mu konfirmuje veškeré klášterní statky, vyjímá jej z pravomoci diecézního biskupa, osvobozuje jej od placení jakýchkoli desátků a dovoluje klášteru přijímat pod svou střechou všechny, kteří by potřebovali jakoukoliv pomoc. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y I 8 (Bula vydavatele na hedvábných žlutočervených nitích.). – Edice: CDB III/1, 150, č 120; CDM II s. 303, č. 267 – Reg.: RBM I. s. 416, č. 884; Šebánek, J.: Archivy s. 10, č. 53 – Lit.: Klátil, Paměti Předklášteří, s. 21.

2 [3v] 1238, říjen 15. Anagnie Papež Řehoř IX. přijímá tišnovský klášter pod svou ochranu a uděluje mu svobody, všechna práva a výsady. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou D 13 (Bula vydavatele na hedvábných žlutočervených nitích.). – Edice: CDB III/2 s. 257-258, č. 199; CDM II s. 349, č. 299 – Reg.: RBM I. s. 444, č. 956; Šebánek, J.: Archivy s. 11, č. 63 – Lit.: Klátil, Paměti Předklášteří, s. 24.

3 [4r-4v] 1238, listopad 5. Laterán Papež Řehoř IX. oznamuje českému králi [Václavovi I.], že ustanovil pražského biskupa, který se souhlasem olomouckého biskupa tišnovský klášter po dokončení stavby vysvětí; k tomuto účelu krále vybízí, aby udělil všem těm, kteří se svěcení chrámu zúčastní, čtyřiceti denní odpustky; a dále vyzývá krále, aby čtyři neděle před a čtyři neděle po svěcení kostela tišnovského kláštera prominul mýto všem, 49

kteří do kostela přijdou, a aby nechal otevřít po celé zemi zájezdní hospody, kde by poutníci mohli přespat. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou D 14 (Bula papeže Řehoře IX. Na konopných nitích ztracena.). – Edice: CDB III/2 s. 258-259, č. 201; CDM II s. 349, č. 300 – Reg.: RBM I s. 445, č. 958; Šebánek, J.: Archivy, s. 11, č. 64 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 103; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 24.

4 [4v-5r] [1256], říjen 7. Anagnie Papež Alexander IV. bere tišnovský klášter pod svou ochranu, konfirmuje mu patronátní práva při kostele sv. Petra v Brně, v [Moravských] Budějovicích a ve [Velké] Bíteši a za ochránce kláštera ustanovil olomouckého biskupa, správce místní diecéze. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou B 2 (Bula vydavatele na hedvábí.). – Edice: CDB V/1 s. 162-163, č. 88; CDM III s. 194, č. 219 – Reg.: RBM II s. 28, č. 72; Šebánek, J.: Archivy, s. 23, č. 131 (v poznámce uvádí, že Potthast II s. 1358, č. 16570 opravil datum listiny na rok 1255) – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 129; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 31 (uvádí rok 1255); Šebánek – Dušková, Kritický komentář s. 177 – 178.

5 [5r] [1261], leden 8. Laterán Papež Alexander IV. obnovuje tišnovskému klášteru všechna jeho privilegia, která byla již jeho předchůdci udělena cisterciáckým klášterům, a dovoluje mu, aby jich směl nadále užívat. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou D 3 (Bula vydavatele na hedvábí ztracena.). – Edice: CDB V/1 s. 383, č. 250; CDM III s. 293, č. 301 – Reg.: RBM II s. 110, č. 291; Šebánek, J.: Archivy, s. 28, č. 161 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 133; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 33; Šebánek – Dušková, Kritický komentář s. 273.

50

6 [5v-6r] [1261], leden 30. Laterán Papež Alexander IV. konfirmuje tišnovskému klášteru všechna jeho dosavadní privilegia a také darování patronátního práva kostela sv. Petra v Brně, které získal od krále Václava I., a nadace [Bruna] biskupa olomouckého, aby klášter směl užívat určitých důchodů z téhož kostela. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou B 5 (Bula vydavatele na hedvábí. Druhý originál Y II 25.). – Edice: CDB V/1 s. 397-399, č. 264; CDM III s. 209, č. 308 – Reg.: RBM II s. 113, č. 302; Šebánek, J.: Archivy, s. 29, č. 170 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 133; Šebánek – Dušková: Kritický komentář s. 276.

7 [6r-6v] [1261], únor 15. Laterán Papež Alexander IV. konfirmuje tišnovskému klášteru darování patronátního práva kostela sv. Václava v Tišnově Konstancií, královnou českou, a také konfirmaci tehdejšího olomouckého biskupa Roberta, ve které Robert potvrzuje tišnovskému klášteru již zmíněné patronátní právo a užívání jistých důchodů z kostela sv. Václava v Tišnově.

Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou D 6 (Bula vydavatele na hedvábí.). – Edice: CDB V/I s. 406-407, č. 272; CDM III s. 303, č. 314 – Reg.: RBM II s. 115, č. 309; Šebánek, J.: Archivy, s. 30, č. 175 – Lit.: Šebánek-Dušková: Kritický komentář s. 280.

8 [6v-7r] [1261], únor 9. Laterán Papež Alexander IV. dovoluje abatyši a konventu kláštera tišnovského, aby směli pro sebe žádat, přijímat a dědičně držet jmění svých členek, které v klášteře složily slavné sliby, a aby si tento majetek mohli ponechat v případě, že by sestry do kláštera nevstoupily; jedná se tedy o všechny statky s výjimkou lenních statků. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou D 2 (Bula vydavatele na hedvábí.). – Edice: CDB V/1 s. 402-403, č. 268; CDM III s. 300, č. 310 – Reg.: RBM II s. 114,

51

č. 305; Šebánek, J.: Archivy, s. 29, č. 172 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 133; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 33; Šebánek-Dušková: Kritický komentář s. 279.

9 [7r-7v] [1261] únor 9. Laterán Papež Alexander IV. nařídil opatu kláštera u Skotů ve Vídni, aby rozhodl a urovnal spor mezi tišnovským klášterem, plebánem ve Velké Bíteši a některými olomouckými kleriky o desátky a o jiná majetková práva tišnovského kláštera.

Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou D 5 (Bula vydavatele na konopí.). – Edice: CDB V/1 s. 403-404, č. 269; CDM III s. 301, č. 311 – Reg.: RBM II s. 114, č. 306; Šebánek, J.: Archivy, s. 29-30, č. 173 172 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 133; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 33; Šebánek-Dušková: Kritický komentář s. 279.

10 [7v-8r] [1295], prosinec 5. Řím Papež Bonifác VIII. potvrzuje tišnovskému klášteru všechny jeho svobody a imunity, jakož také všechna jeho privilegia a výsady. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou D 10 (Olověná bula vydavatele na hedvábných žlutočervených nitích.). – Edice: CDM V, s. 38, č. 37 – Reg.: RBM II s. 730, č. 1699; Šebánek, Archivy, s. 68, č. 366 – Lit.: Havel, Listinné písmo, s. 211, č. 446; Hladík, Dějiny kláštera, s. 144.

11 [8r-8v] [1295], prosinec 9. Řím Papež Bonifác VIII., na základě prosby abatyše tišnovské, nařizuje olomouckému scholastikovi, aby dopomohl tišnovskému klášteru získat zpět jeho statky, které mu byly neprávem odňaté. Dále abatyše a konvent tišnovského kláštera prosí o navrácení vinic, důchodů, zahrad, lesů, polí, hrádků, a jiných pozemků a darů, která získal a která mu byla neprávem odňata. Papež znovu potvrzuje práva a statky klášteru náležejících a činí opatření proti těm, kteří by se chtěli k neoprávněnému držení klášterních statků uchýlit.

52

Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou D 11 (Olověná bula vydavatele na hedvábných žlutočervených nitích.). – Edice: CDM V, s. 40, č. 39 – Reg.: RBM II s. 730, č. 1701; Šebánek, Archivy, s. 68, č. 367 – Lit.: Havel, Listinné písmo, s. 211, č. 448; Hladík, Dějiny kláštera, s. 144.

12 [8v-9r] [1295], prosinec 16. Řím Papež Bonifác VIII. dovoluje abatyši a konventu tišnovského kláštera, aby směli žádat, přijímat a podržet si movitý i nemovitý majetek svých nově příchozích sester s výjimkou lenních statků, které zůstávaly rodinám. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou D 9b (Olověná bula vydavatele na hedvábných žlutočervených nitích.). – Edice: CDM V, s. 41, č. 40 – Reg.: RBM II s. 730 – 731, č. 1703; Šebánek, Archivy, s. 69, č. 369; Havel, Listinné písmo, s. 212, č. 453 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 144 – 145; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 40.

13 [9r-9v] [1291], červenec 1. Orvieto Na základě stížnosti Anny, abatyše tišnovské, nařizuje papež Mikuláš IV. Dětřichovi, biskupu olomouckému, aby dopomohl tišnovskému klášteru k jeho právu, tedy aby mu byly navráceny jeho statky, které mu byly neprávem odňaty velehradskými opaty; dále ustanovil, že klášter nepotřebuje k nakládání se svým majetkem souhlas nikoho z kleriků ani laiků a že samotný klášter je oprávněn se svými statky libovolně disponovat bez svolení opata. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou D 18 (Olověná bula vydavatele na hedvábných žlutočervených nitích.). – Edice: CDM IV, s. 377, č. 297 – Reg.: RBM II s. 665, č. 1546; Šebánek, Archivy, s. 62, č. 334 – Lit.: Havel, Listinné písmo, s. 191, č. 306; Hladík, Dějiny kláštera, s. 140; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 37.

14 [9v-10r] [1248], říjen 1. Lyon Papež Innocenc IV. nařizuje Bartoloměji, arcijáhenu olomouckému, a mistru Markvartovi, kanovníku olomouckému, aby rozhodli spor o desátky a jiné věci mezi tišnovským klášterem a německými rytíři ve Slavkově, dále aby zvrátili 53

biskupův výnos a celou záležitost dle práva spravedlivě rozhodli. Spor měl nejprve urovnat olomoucký biskup (Bruno ze Schauenburku), ale ten sympatizoval s německými rytíři, a tak vynesl nespravedlivý rozsudek vůči tišnovskému klášteru. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou D 16 (Olověná bula vydavatele na hedvábných žlutočervených nitích.). – Edice: CDB IV/1, s. 241-242, č. 144; CDM III, s. 95, č. 127 – Reg.: RBM I s. 561, č. 1212; Šebánek, Archivy, s. 18, č. 103 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 127; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 30; Šebánek - Dušková, Kritický komentář s. 88.

15 [10r-10v] 1448, leden 15. Vídeň Jan, kardinál jáhen a papežský legát v celém Německu, konfirmuje tišnovskému klášteru presentační právo na proboštství u sv. Petra v Brně. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y II 12 (Pečeť vydavatele poškozená.). Další opis ve fondu E 10, sign. Z 5, s. 221-222 – Reg.: Šebánek, Archivy, s. 290, č. 1369.

16a [10v-11v] 1295, říjen 29. Kreuzburg Gerhard, arcibiskup mohučský a říšský arcikancléř v Německu, nařizuje pražskému proboštu a Oldřichovi, mělnickému proboštu, aby prošetřili stížnost pražského kněze Konráda, taktéž faráře kostela ve Vémyslicích, kterého biskup olomoucký, odmítal schválit jako správce kostela sv. Petra v Brně, prý díky jeho řádovému oděvu, i když byl tišnovským klášterem prezentován, a pokud nenajdou námitek, tak aby Konráda sami investovali do zmíněné funkce. Ti uznali, že na základě patronátního práva, které bylo tišnovskému klášteru ke kostelu sv. Petra přiznáno, je abatyše oprávněna dosazovat do zmíněného kostela probošty dle své vůle. Pokud nebude jiných námitek, upozornili olomouckého biskupa, že je povinen Konráda investovat. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou B 8 (pečeť vydavatele). Opis

54

ve fondu E 10, sign. Z 5, s. 189-190. – Edice: CDM V, s. 36 – 37, č. 35 – Reg.: RBM II, s. 729, č. 1696; Šebánek, Archivy, s. 68, č. 365 – Lit.: Havel, Listinné písmo, s. 211, č. 443; Hladík, Dějiny kláštera, s. 143; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 39 – 40.

16b [12]82 1296, březen 15. Mohuč Gerhard, arcibiskup mohučský a arcikancléř říšský v Německu, znovu napomíná olomouckého biskupa Dětřicha pod pohrůžkou exkomunikace a nařizuje mu, aby do osmi dnů investoval obláta Konráda z Prahy, presentovaného mu tišnovským klášterem jako probošta kostela sv. Petra v Brně; a pokud by i nadále odmítal volbu Konráda potvrdit a do stanovené doby by tak neučinil, prohlásí jej on sám arcibiskup za investovaného. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou B 9 (pečeť vydavatele ztracena; inzert z 22. září 1305 Pustiměř – sign. B 13a,b). – Edice: CDM V s. 49 – 50, č. 47 – Reg.: RBM II s. 735, č. 1714; Šebánek, Archivy, s. 69, č. 370 – Lit.: Havel, Listinné písmo, s. 213, č. 468; Hladík, Dějiny kláštera, s. 143; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 40.

17 [11v-13r] 1272, září 29. Olomouc Bruno, biskup olomoucký, opět konfirmuje tišnovskému klášteru patronátní právo kostelů u sv. Petra v Brně, v Moravských Budějovicích i ve Velké Bíteši, které mu byly již dříve přiznány, a ustanovuje, které důchody z řečených kostelů i z kostela v Čejči náleží klášteru. Olomoucká kapitula biskupovo ustanovení potvrzuje.

Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y II 4 (pečeť: 1. vydavatele, 2. olomoucké kapituly). – Edice: CDB V/2, s. 312-314, č. 677; CDM IV, s. 99, č. 67 – Reg.: RBM II s. 320, č. 796; Šebánek, Archivy, s. 44, č. 249 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 137; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 34 (chybně uvádí 30. září).

82

Opis listiny na volném dvoulistu označeném fol. č. 12, posléze vložen do knihy mezi privilegium XVI a XVII, není nijak označen a značkou, připomínající dvakrát přeškrtnutou devítku, se odkazuje k předchozímu privilegiu (16a). Na privilegium XVI přímo reaguje, proto jej uvádím pod číslem 16b, aby nebylo narušeno původní číslování privilegií a bylo vše zachováno. Privilegium XVII (fol. 11v-13r) navazuje přímo za privilegium 16a, proto může být foliace mírně zavádějící.

55

18 [13v-14r] 1298, leden 7. Modřice Dětřich, biskup olomoucký, potvrzuje dosavadního probošta (Petra) za správce kostela sv. Petra v Brně a odůvodňuje to tím, že tišnovský klášter dlouhou dobu odkládal jmenování nového probošta, díky čemuž mu vzniklo právo jmenovat správce kostela sám; načež mu biskup dává doživotně k užívání ves Bosonohy a kuřimský desátek; na druhou stranu ubezpečuje biskup abatyši a jeptišky tišnovského kláštera, že jmenování Petra jako probošta není na újmu patronátního práva tišnovského kláštera, že klášter může nadále prezentovat probošty ke kostelu sv. Petra v Brně; a aby v budoucnosti klášteru nevznikla žádná další škoda, a také pro větší klid abatyše Gertrudy a konventu tišnovského, biskup nařídil, že po smrti probošta Petra, připadne klášteru právo na příjmy z vesnice Bosonohy a na desátek z Kuřimi, které dostal mistr Petr doživotně k užívání. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou B 11 (pečeť: 1. vydavatele na červených nitích). – Edice: CDM V, s. 81 – 82, č. 79 – Reg.: RBM II s. 763 – 764, č. 1776; Šebánek, Archivy, s. 70 – 71, č. 377 – Lit.: Havel, Listinné písmo, s. 220, č. 515; Hladík, Dějiny kláštera, s. 143.

19 [14r-15r] 1298, srpen 13. Modřice Dětřich, biskup olomoucký, konfirmuje tišnovskému klášteru patronátní právo u kostela sv. Petra v Brně na základě listiny z 22. července 1297, ve které i samotný král Václav II. upouští od sporu s tišnovským klášterem ohledně patronátního práva kostela sv. Petra v Brně, a vzdává se všech nároků na zmíněné právo. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766), dochovaný ve dvou exemplářích A1 a A2 pod signaturami B 6a a B 6b (pečeť vydavatele; u A2 – poškozena na okraji.); opis ve fondu E 10, sign. Z 5, s. 209-211– Edice: CDM V, s. 102, č. 99 – Reg.: RBM II s. 779, č. 1813; Šebánek, Archivy, s. 71, č. 381 – Lit.: Havel, Listinné písmo, s. 225, č. 546 a 547; Hladík, Dějiny kláštera, s. 143 – 144; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 40.

56

20 [15v-16v] [asi 1295, - Modřice]83 Dětřich, biskup olomoucký, dosvědčuje, že viděl listinu svého předchůdce Bruna, biskupa olomouckého, z 29. září 1259 v Modřicích a uvádí ji slovo od slova: Bruno, biskup olomoucký, konfirmuje tišnovskému klášteru patronátní práva kostelů u sv. Petra v Brně, v Moravských Budějovicích i ve Velké Bíteši a ustanovuje, které důchody z řečených kostelů i z kostela v Čejči náleží klášteru. Po smrti nynějších farářů má být tišnovskému klášteru vyplácena čtvrtina desátků kostela v Moravských Budějovicích, třetina desátků kostela ve Velké Bíteši a od kostela v Čejči ročně pět měřic pšenice a pět měřic luštěnin. Rozhodl dále, aby klášteru připadly všechny užitky, příjmy a veškerá práva ze vsi Bosonohy; aby po smrti brněnského probošta Alberta připadly tišnovskému klášteru obilní desátky ze vsi Kuřimi a aby ostatní příjmy kuřimského kostela zůstaly brněnskému proboštovi a navíc aby dostával z desátku sester deset měřic pšenice a deset měřic ovsa. Opis; latinský. Originál k inzerované listině Bruna z 29. září 1259 v Modřicích.84

21 [17r-18v] 1291, listopad 15. Modřice Dětřich, biskup olomoucký, na základě listin Václava I. ze 7. prosince 1240 (sign. B 1) a Přemysla II. Otakara ze 17. října 1258 (sign. B 3), žádá krále Václava II., aby chránil, podporoval a hájil práva tišnovského kláštera, která mu udělili jeho předchůdci výše zmíněný Václav I. a Přemysl II. Otakar.

Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou B 7 (pečeť vydavatele). – 83

Opis inzeruje Brunovu listinu z 29. září 1259 (Modřice). Datační formule je zde jedna a uvádí datum 29. září 1295 v Modřicích, přičemž původně napsaný rok 1259 byl jiným písařem změněn na rok 1295. Jelikož nevím jistě, zda se jedná o dataci vydání Dětřichovy listiny nebo o přepsání datace Brunovy listiny, uvádím zde pouze možný rok a místo vydání Dětřichovy listiny s tím, že originál k této listině jsem nenašla. 84 Originál Brunovy listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou B 4 (pečeť vydavatele). – Edice: CDB V/1 s. 311-314, č. 197; CDM III s. 273, č. 282 – Reg.: RBM II s. s. 90, č. 231; Šebánek, Archivy, s. 26, č. 146; – Lit.: Šebánek - Dušková, Kritický komentář, str. 254-258.

57

Edice: CDM V, s. 293 – 294, č. 98 – Reg.: RBM II s. 668, č. 1556; Šebánek, Archivy, s. 62, č. 335 – Lit.: Havel, Listinné písmo, s. 192, č. 316; Hladík, Dějiny kláštera, s. 140.

22 [19r-23r] 1305, září 22. Pustiměř Jan, biskup olomoucký, na základě listin Bruna, biskupa olomouckého, z 29. září 1272 (sign. Y II 4) a Gerharda, arcibiskupa mohučského, z 15. března 1296 (sign. B 9),

konfirmuje a

ustanovuje

se

souhlasem olomoucké kapituly,

aby tišnovskému klášteru náležely všechny důchody z vesnice Bosonohy i desátek z Kuřimi a zavázal se, že bude chránit práva tišnovského kláštera a potvrzovat všechny osoby prezentované mu klášterem jako faráře kostelů, které měl klášter v patronátním držení; dále ubezpečil tišnovský klášter, že při obsazování proboštství u sv. Petra v Brně nedojde k podobným problémům, jako tomu bylo posledně. V neposlední řadě zde biskup Jan vychvaloval tišnovské jeptišky pro přesné zachování řehole, pro jejich vysokou kázeň, pro pověstnou pokoru a horlivou zbožnost.

Opis (latinský) se zkrácenou formou transfixu s datem 17. října 1654; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (12341766) dochovaný ve dvou exemplářích A1 a A2 pod signaturami B 13a a B 13b. U exempláře A2 je připevněn transfix z 20. října 1654, ve kterém zábrdovický klášter dosvědčuje, jak se při vidimování poškodila pečeť kapituly přivěšená k předchozí listině (Pečeť: A1: 1. vydavatel: Jan, biskup olomoucký, 2. Kapitula – zlomek; A2: 1. vydavatel: Jan, biskup olomoucký, 2. kapitula – rozdrcena; transfix: 3. opat Bohumír Olenius; svědkové: 4. Jan Ivanka z Ivanky – ztracena, 5. Filip Jindřich Koch z Thülenu, 6. konvent kláštera – Ondřej Bittner.). – Edice: CDM V, s. 190 – 192, č. 180 – Reg.: RBM II s. 887, č. 2055; Šebánek, Archivy, s. 77, č. 409 – Lit.: Havel, Listinné písmo, s. 252, č. 744 a 745; Hladík, Dějiny kláštera, s. 146 – 147; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 41.

23 [23v-24v] 1287, květen 11. [Porta coeli] Winrich, opat ebrašský, společně s Janem, opatem pomuckým, Adamem, opatem žďárským, a Šimonem, opatem vizovickým, rozhoduje spor mezi Lupinem, opatem velehradským, a Annou, abatyší kláštera tišnovského, o právo opata velehradského dohlížet a spolurozhodovat o správě klášterního majetku; i kdyžbylo abatyši dovoleno přijímat do kláštera osoby svobodné, kleriky i laiky, a mohla ustanovit probošta, který by se staral o správu kláštera, tak vše mohla

58

uskutečnit pouze za souhlasu velehradského opata. Jsou zde stanoveny i povinnosti zvoleného probošta, který byl povinen předkládat účty ze svého správcovství opatovi a abatyši za přítomnosti starších jeptišek. Dále bylo ujednáno, že až klášter nabude většího majetku, bude mít právo na dva zpovědníky, z nichž právě jeden, zvolený samotnou abatyší, bude mít dohled nad proboštem a spolu s dozorkyní cel budou dohlížet na všechny příjmy a vydání probošta; pokud by se však dopustil probošt nějakého přestupku vůči svému úřadu, může jej opat sesadit a důvody jeho sesazení poté oznámí abatyši kláštera a jejím starším sestrám. Nakonec bylo nařízeno, že bez svolení opata nesmí být zcizen ani movitý majetek kláštera.

Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y I 9 (Pečeť: 1. vydavatele Winricha, opata ebrašského – poškozena, zachován jen střed; 2. abatyše tišnovské – na okrajích poškozená a otřelá; 3. Lupina, opata velehradského – na kraji poškozena; 4. Adama, opata žďárského; 5. Šimona, opata vizovického – poškozena, zachovaná jen půlka; 6. Jana, opata pomuckého – ztracena). – Edice: CDM IV, s. 331 – 332, č. 254 – Reg.: RBM II s. 605, č. 1408; Šebánek, Archivy, s. 57, č. 311 – Lit.: Havel, Listinné písmo, s. 174, č. 185; Hladík, Dějiny kláštera, s. 140; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 36 – 37.

24 [24v-26r] 1311, červenec 5. Erfurt Jan, opat kláštera sv. Petra v Erfurtě, ustanovený od papeže Klimenta V. za soudce a konzervátora cisterciáckého řádu listem ze 4. září [1309] v Avignonu85, pověřuje olomouckého děkana [Budislava], aby jej v tomto úřadu zastupoval a ochraňoval klášter tišnovský a oslavanský proti jeho případným nepřátelům, neboť to vzhledem k velké vzdálenosti není pro něj možné. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou D 15 (pečeť vydavatele). – Edice: CDM VI, s. 38, č. 50 – Reg.: RBM III s. 13, č. 33; Šebánek, Archivy s. 79, č. 422 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 146.

85

Papež Kliment V. ustanovuje [Jana], opata kláštera sv. Petra v Erfurtě, soudcem a ochráncem cisterciáckých klášterů. – Listina se nachází v CDM VI s. 17, č. 20.

59

25 [26r-27v] 1256, června 26. Anagnie Tišnovský klášter se obrací na římskou kurii s prosbou, aby mu pomohla ukončit vleklý spor o patronátní právo kostela sv. Petra v Brně a spravedlivě o něm rozhodla. Přípis římské kurie poslaný 26. června 1256 papežským kaplanem Vilémem a notářem Janem vyzněl ve prospěch tišnovského kláštera, neboť bylo porušeno patronátní právo tišnovského klášteru ve chvíli, kdy se uprázdnilo místo faráře u sv. Petra v Brně a biskup olomoucký [Bruno] bez vědomí kláštera dosadil na ono místo svého přívržence faráře Alberta, který se tak stal proboštem zmíněného kostela.

Opis, latinský; listina posléze označena za falzum. – Edice: CDB V/1 s. 150-152, č. 82; CDM III, s. 212-214 č. 233 – Reg.: RBM II s. 40, č. 104 – Lit.: Šebánek, Moderní padělky, s. 495, č. 6; G. Friedrich: Kodex Tišnovský, ČČH roč. 3, Praha 1897, s. 364.

26 [27v-29r] 1278, duben 6. Pustiměř Bruno, biskup olomoucký, rozhoduje spor mezi tišnovským klášterem, žďárským klášterem a Gerhardem z Obřan o patronátní právo kostela ve Velké Bíteši. Po smrti plebána Giselberta se uprázdnilo místo na faře ve Velké Bíteši a Alžběta, abatyše tišnovská, chtěla dle svého práva dosadit faráře na zmíněnou faru, ale žďárský opat Jan si začal toto právo přivlastňovat, a tak se dostal spor až k olomouckému biskupu Brunovi. Probošt Jakub, zastupující abatyši a konvent kláštera tišnovského, se dovolával listiny Václava I. (z r. 1240) a Přemysla Otakara II. (z r. 1255), ve které bylo jasně řečeno, že podací právo kostela ve Velké Bíteši je uděleno a potvrzeno tišnovskému klášteru. Gerhard z Obřan požadoval kompromis a souhlasil s názorem probošta Jakuba. Na základě toho biskup Bruno po poradě s Alexiem, proboštem olomouckým, a Mistrem Janem z Mokřan, odborníkem na dekrety, rozhodl, že patronátní právo kostela ve Velké Bíteši náleží klášteru tišnovskému a abatyše tišnovská má tedy právo prezentovat dle své vůle faráře na uprázdněné místo zmíněného kostela.

60

Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y II 6a (pečeť vydavatele poškozena). – Edice: CDB V/2 s. 591-593, č. 800; CDM IV, s. 212, č. 153 – Reg.: RBM II s. 473, č. 1117; Šebánek, Archivy s. 48, č. 269 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 137.

27 [29r-32v] 1293, červen 26. Brno Konrád, opat velehradský, na základě písemností, které obdržel od Dětřicha, biskupa olomouckého (ze 14. února 1293)86, Jakuba, plebána u kostela sv. Petra v Brně (po 14. únoru 1293)87, Dětřicha, plebána u kostela sv. Jakuba v Brně (po 14. únoru 1293)88, abatyše Gertrudy z tišnovského kláštera a abatyše Perchty z oslavanského kláštera (z 22. června 1293)89, rozhoduje spor o hranice farností sv. Petra a sv. Jakuba ve městě Brně i jeho předměstí, vymezuje přesné hranice mezi oběma farnostmi a požaduje příslib obou klášterů, že se podřídí rozsudku. Hranice mezi farnostmi vedla od Brněnské hradní brány spodní ulicí90 na Staré Brno, přes Staré tržiště91 ulicí přímo k Měnínské bráně92; vše co se nacházelo napravo od vytyčené hranice, patřilo ke kostelu sv. Petra, a co bylo nalevo, pak ke kostelu sv. Jakuba. V předměstí si každá farnost ponechala to, co jí náleželo počátkem roku 1293, ale domy a také kaple malomocných, které dříve spadaly pod kostel sv. Jakuba, připadly kostelu sv. Petra, neboť se nyní po novém vyměření působností farností nacházely na jeho pozemcích.

86

Listina ze 14. února 1293, ve které Dětřich, biskup olomoucký, požádal Konráda, opata velehradského, aby pokojně smířil oba faráře, a pokud by to jinak nešlo, pak aby spor o hranice jejich farností u sv. Petra a sv. Jakuba v Brně rozsoudil a vytyčil je dle svého uvážení. 87 Listina po 14. únoru 1293, kde Jakub, farář kostela sv. Petra v Brně, žádá Konráda, opata velehradského, jménem svým a jménem kláštera tišnovského, aby při rozhraničení farnosti svatopetrské a svatojakubské v Brně navrátil kostelu sv. Petra předměstské, venkovské a městské statky, které mu byly dlouhou dobu upírány. 88 Listina po 14. únoru 1293, ve které Dětřich, farář u sv. Jakuba v Brně, prosí Konráda, opata velehradského, aby při rozsuzování sporu s plebánem Jakubem dbal na privilegia kostela sv. Jakuba, tedy, aby ochraňoval a hájil práva a výsady, která jeho kostel dlouhá léta užíval. 89 Listina z 22. června 1293, kde Gertruda, abatyše tišnovského kláštera, a Perchta, abatyše oslavanského kláštera, potvrzují společně s faráři Jakubem a Dětřichem, že se podřídí rozsudku velehradského opata Konráda, ve sporu o hranice farností u sv. Petra a u sv. Jakuba v Brně. 90 Viz Suchánková, Silvie: Porta coeli: Listinné originály tišnovského kláštera z let 1283 – 1309 uložené v MZA v Brně. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav Pomocných věd historických a Archivnictví, 2009, s. 34, pozn. 152. Vedoucí bakalářské diplomové práce PhDr. Dalibor Havel, Ph.D. – Brněnská brána se nacházela v místech dnešního Šilingrova náměstí na konci ulice Starobrněnské. Hranice vedla touto branou přes ulici Starobrněnskou. 91 Tamtéž, s. 34, pozn. 153. – Dnes Zelný trh. 92 Tamtéž, s. 34, pozn. 154. – V listině: „…ad portam que Menesensium nuncupatur,…“. Měnínská brána je poprvé zmiňována právě v listině z 22. června 1293. Ulice, která vedla k bráně, se dnes nazývá Orlí. – V listině z 22. června 1293, ve které Jakub, probošt kostela sv. Petra v Brně, a Dětřich, probošt u sv. Jakuba tamže, se zavazují, že se ve sporu o hranice svých farností v Brně podrobí rozsudku opata.

61

Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y II 8 (Pečeť: 1. vydavatelova: Konráda, opata velehradského, 2. Jana, opata žďárského, 3. Valtra, opata vizovického, 4. snad opata třebíčského (ztracena), 5. snad opata louckého (ztracena), 6. Dětřicha, opata zábrdovického, 7. asi Jakuba, probošta tišnovského, 8. Gertrudy, abatyše tišnovské, 9. Perchty, abatyše oslavanské). – Edice: CDM IV, s. 405 – 409, č. 320 – Reg.: RBM II s. 695 – 696, č. 1620; Šebánek, Archivy s. 65, č. 350 – Lit.: Havel, Listinné písmo, s. 201, č. 374; Hladík, Dějiny kláštera, s. 141 – 142.

28 [32v-33v] 1257, leden 8. Laterán Papež Alexander IV. nařizuje opatu kláštera u Skotů ve Vídni, aby rozhodl spor mezi tišnovským klášterem a Albertem, současným proboštem tišnovského kláštera, který se považoval za správce kostela sv. Petra v Brně a tak si tak počínal. Skotský opat za přítomnosti bratra (Haberna) z řádu minoritského, a mistra Gerarda, vídeňského faráře, prohlásil, že patronátní právo k zmíněnému kostelu přísluší tišnovskému klášteru, který jej dostal již dříve (od krále Václava I.), a že probošt Albert může ve své funkci zůstat až do své smrti, pokud však uzná tento rozsudek a nebude se dále vměšovat do práva, které mu nepřísluší. Obě strany pak s tímto rozhodnutím souhlasily. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou D 1 (bula na konopí). – Edice: CDM III s. 226, č. 242 – Reg.: RBM II s. 49, č. 130; Šebánek, Archivy s. 23, č. 133 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 129; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 31-32; Šebánek - Dušková, Kritický komentář s. 207.

29 [33v-34r] 1447, září 1. Řím Papež Mikuláš V. konfirmuje tišnovskému klášteru všechna jeho privilegia, statky a svobody, které mu byly dány jeho předchůdci. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou D 19 (bula na hedvábí). Opis v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Z 5, fol. 213. – Šebánek, Archivy s. 290, č. 1367.

62

30 [34r-34v] 1449, březen 15. Řím Papež Mikuláš V. konfirmuje tišnovskému klášteru všechna jeho privilegia, svobody a jiné imunity, jako tomu bylo v předchozí listině. Opis, latinský; opis v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (12341766) pod signaturou Z 5, s. 217.

Specialia circa decimas 1 [39r-39v] 1239 [před říjnem 16.] Brno93 Robert, biskup olomoucký, na žádost krále Václava I., Přemysla, markraběte moravského, a královny Konstancie konfirmuje tišnovskému klášteru, jenž nese název Porta coeli, patronátní právo ke kostelu sv. Václava v Tišnově a dále mu potvrzuje desátky všech jeho kostelů. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y I 3a. – Edice: CDB III/2 s. 283285, č. 215; CDM II, s. 362-363, č. 311 – Reg.: RBM I s. 450, č. 973; Šebánek, Archivy s. 12, č. 70 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 109.

2 [40r] 1294, listopad 5. Brno Dětřich, opat zábrdovický, společně s Jindřichem, arcijáhenem břeclavským, na základě mandátu Dětřicha, biskupa olomouckého, ze dne 25. září 1294, rozhodují ve sporu o desátky mezi klášterem tišnovským a Petrem, farářem ve Velké Bíteši. Na základě zmíněného mandátu si opat zábrdovický společně s arcijáhenem břeclavským k sobě povolali faráře Petra z Velké Bíteše, aby se k tomu vyjádřil a aby se tak dostalo odpovědi abatyši a konventu tišnovského kláštera, než však nadešel den soudu, farář se umoudřil, přišel osobně a bez hluku,

93

J. Šebánek ve svém Prozatímním inventáři nemá tuto listinu samostatně uvedenou, ale uvádí ji jako inzert v listině Přemysla, krále českého z r. 1255 Brno pod stejnou signaturou, jak je uvedeno výše. Šebánek, J. – Dušková, S.:Kritický komentář, s. 186.

63

a za přítomnosti druhé strany slíbil, že bude nadále odvádět klášteru třetinu desátků, které abatyše žádala a které na základě privilegia olomouckého biskupa Bruna klášteru právem náleží. Spor byl ukončen smírem obou stran. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y II 9 (Pečeť: 1. vydavatelova: Dětřicha, opata zábrdovického – ztracena; 2. vydavatelova: Jindřicha, arcijáhena břeclavského; 3. Petra, plebána v Bíteši.). – Edice: CDM V, s. 18 – 19, č. 17 – Reg.: RBM II s. 715 – 716, č. 1669; Šebánek, Archivy s. 67, č. 360 – Lit.: Havel, Listinné písmo, s. 206, č. 415; Hladík, Dějiny kláštera, s. 144; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 38 – 39.

3 [40v-42r] 1406, leden 27. Brno Vilém Kortelangen, kanovník, generální vikář a oficiál olomoucký, společně s Bartolomějem, proboštem brněnským, vynášejí jako soudci rozsudek ve sporu mezi tišnovským klášterem a Šimonem, kanovníkem brněnským a správcem farního kostela ve Velké Bíteši. Spor vedla Alžběta, abatyše tišnovská, společně s konventem zastoupeným převorkou Markétou, vůči Šimonovi, který klášteru řádně neodváděl obilné desátky z Velké Bíteše. Ze sporu vyšel vítězně tišnovský klášter, který byl v právu. Na základě rozsudku Víléma Kortenlangena a Bartoloměje je Šimon povinen ročně odvádět osm měřic polních plodin, čtyři měřice ovsa a z dluhu předešlého období měl odvést deset měřic v různých plodinách dle svých možností, a to jednou splátkou ke dni sv. Jiří a druhou ke dni sv. Petra a Pavla. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y II 11 (Pečetě vydavatelů: 1. Vilém Kortelangen (osobní), 2. probošta Bartoloměje.). – Edice: CDM XV s. 383-385, č. 441 – Reg.: Šebánek, Archivy s. 227, č. 1097 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 155.

4 [42r-43r] 1397, říjen 11. Olomouc Smír uzavřený před Vilémem Kortelangenem a Smilem z Vícova, administrátory olomouckého biskupství sede vacante, ve sporu mezi tišnovským klášterem a Oldřichem, farářem kostela v Čebíně, o desátky ze vsi Hradčany. Anežku, abatyši tišnovskou, zastupoval u soudu kuřimský farář Jan. Rozsudkem bylo

64

stanoveno, že tišnovský klášter bude z hradčanského desátku dostávat ročně čtyři měřice plodin, z čehož pšenice a luštěnin bude po jedné měřici a zbylé dvě měřice budou z ovsa; čebínskému faráři pak budou obyvatelé Hradčan odvádět zbývající část desátku. Smír zlistiňuje Konrád, klerik vratislavské diecéze a veřejný notář, syn tehdy Jana z Těšína. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou G 4 (Pečeť vikářství biskupství olomouckého; Notářské znamení Konráda, klerika vratislavské diecése, syna Jana z Těšína.). – Edice: CDM XII s. 385-386, č. 427 – Reg.: Šebánek, Archivy s. 213, č. 1037 360 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 155.

5 [43r-43v] 1270, květen 12. Tišnov N.[icolaus], opat ebrašský, Hugo, opat ondřejovský, I., opat grünhainský a L[upin], opat velehradský, urovnávají spor o desátky z jednoho lánu mezi tišnovským klášterem a H., farářem ve Vémyslicích. Soud se konal v Tišnově a za přítomnosti řečených čtyř cisterciáckých opatů Alžběta, abatyše tišnovského kláštera, přiznala z dobré vůle faráři příjmy z Vémyslického kostela a desátky z jedenácti lánů, ale lán, o který se spor vedl, připadne klášteru; navíc přidává abatyše faráři desátky z devíti domků a čtvrtinu louky ve Vémyslicích. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y II 5 (Pečetě zašpičatělé, oválné: 1. opata ebrašského, 2. opata velehradského, 3. opata ondřejovského, 4. opata grünhainského, 5. R., arcijáhena znojemského – ztracena, 6. arcijáhena břeclavského, 7. neznámý – ztracena). – Edice: CDB V/2, s. 212-213, č. 611; CDM IV, s. 49, č. 39 – Reg.: RBM II s. 271, č. 700; Šebánek, Archivy s. 41, č. 235 – Lit.: Klátil, Paměti Předklášteří, s. 34.

6 [43v-45r] [1293], leden 22. Zábrdovice94 D[ětřich], opat zábrdovický, na základě mandátu z 21. prosince 1292, ve kterém mu Dětřich, biskup olomoucký, nařizuje, aby vyřešil spor mezi tišnovským klášterem a Petrem, plebánem v Čejči, o podílu na čejčském desátku, rozhoduje a nařizuje narovnání, mezi oběma stranami. Tišnovský klášter byl zastupován proboštem Konrádem a mistrem Ambrožem. Ze zápisu víme, že jakmile přišly 94

Písař v opisu chybně uvádí datum 22. leden 1294 v Zábrdovicích.

65

obě strany k soudu, začaly se ihned přít, strana tišnovského kláštera tvrdila, že farář Petr z Čejče již čtvrtým rokem neodvedl klášteru z čejčského panství každoroční desátek, a to 5 měřic luštěnin a 5 měřic pšenice. Ten se ale proti tomu ohrazuje a tvrdí, že není povinen desátek platit, protože nikdo z jeho předchůdců to nedělal. Na základě rozhodnutí bylo stanoveno, že farář Petr bude nadále odvádět klášteru každoroční desátek a také doplatí dávky, které tišnovskému klášteru farářovi předchůdci nezaplatili.

Opis, latinský; Originál listiny z 22. ledna 1293 psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou G 1 (Pečetě 1. vydavatele: Dětřicha, opata zábrdovického, 2) asi Jakuba, probošta u sv. Petra v Brně). – Edice: CDM IV, s. 393 – 395, č. 310 – Reg.: RBM II s. 688, č. 1601; Šebánek, Archivy s. 63, č. 340; Havel, Listinné písmo, s. 198, č. 355 – Lit.: Havel, Listinné písmo, s. 198, č. 355; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 37 – 38.

7 [45r-46v] 1345, leden 27. Brno Heřman, probošt kostela sv. Petra v Brně, a Dětřich z Jindřichova Hradce, kanovník u téhož kostela, rozhodují jako soudci ve sporu mezi tišnovským klášterem a Onšem, farářem kostela v Čejči, o desátky z čejčského kostela. V listině je uveden rozsudek daného sporu, ze kterého se dovídáme, že čejčský farář má tišnovskému klášteru ročně odvádět ze svého desátku čtrnáct měřic zemědělských plodin, tedy sedm měřic pšenice a sedm měřic luštěnin. Poněvadž farář dva roky klášteru nic neodvedl, soud rozhodl, že farář či jeho nástupci musí polovinu dluhu odvést do půlky postu, na svátek sv. Eigidy, pokud tak učiní, zbytek dluhu mu bude prominut. Pro příští léta má pak farář ročně odvádět polovinu z dříve stanovených dávek, dohromady tedy sedm měřic plodin, z toho tři a půl měřice pšenice a tři a půl měřice luštěnin. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y II 10 (Pečetě vydavatelů: 1. Heřmana, probošta kostela sv. Petra v Brně; 2. kanovníka Dětřicha z Jindřichova Hradce – silně poškozená). – Edice: CDM VII s. 427-429, č. 584 – Reg.: Šebánek, Archivy s. 134, č. 682 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 151-152.

66

8 [46v-47r] 1257, červen 2. Bruno, biskup olomoucký, po vpádu Kumánů vysvěcuje kostel v Čejči a ustanovuje zde faráře, který jako příjem pro svou obživu dostává třetinu desátků z vína, obilí a ovcí z obou vsí, tedy i ze vsi Kapanice, které byly k Čejči přifařeny. Při této příležitosti biskup touto konfirmací uděluje čtyřicetidenní odpustky všem těm, kteří přijdou na slavnost ve výroční den posvěcení kostela v Čejči a vykonají zde svatou zpověď. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y II 3 (Pečeť vydavatele silně poškozena). – Edice: CDB V/1 s. 211-212, č. 131; CDM III s. 243, č. 255 – Reg.: RBM II s. 62, č. 158; Šebánek, Archivy s. 24, č. 135 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 131; Šebánek - Dušková, Kritický komentář s. 215.

Contractus renovatus95 [47v-51r] 1651, prosince 6. Brno Smlouva uzavřená mezi Jakubem, opatem zbraslavským a žďárským, generálním visitátorem, a Ferdinandem, hrabětem z Werdenbergu a na Náměšti, na místě tišnovského kláštera o požadavky obou stran na jisté povinnosti z Nových Sadů96 a Bosonoh. Jednalo se o zaplacení obilného desátku tišnovskému klášteru z vesnice Nové sady, který mu měl být ročně vyplácen, ale díky válkám nebyla vesnice schopna tento desátek vyplatit. Vesnice Bosonohy mají povinnost brát pivo z rosického panství. Opis, německý; další opis v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou G 5.

Alius contractus [51v- 53v] 1678, červenec 13. Tišnov Tišnovský klášter, tehdy abatyše Voršila Gamsová97 s konventem, uzavírá smlouvu s Janem Filipem, hrabětem z Werdenbergu a na Náměšti, o obilní 95

Obnovené smlouvy r. 1653. Nebstich, u Velké Bíteše 97 Tišnovskou abatyší 31. prosince 1653 – 9. března 1688. 96

67

desátek z Nových sadů, jenž má být klášteru v pravidelných termínech vyplácen, pro jeho nezbytné zajištění, dokud nedojde k narovnání dluhu. V Brně 27. září 1681 bylo narovnání zaznamenáno a vloženo do desk zemských. Opis, německý; další opis v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou G 5.

TOMUS II 1 [1v-4r] 1234, říjen 31. Znojmo Přemysl, markrabě moravský, na prosby své matky, královny Konstancie, dává se souhlasem krále Václava I. cisterciáckému klášteru Porta coeli pozemek na stavbu kláštera v Tišnově. Se souhlasem krále Václava I. také dochází k výměně, kdy klášteru za místo Třebov dává markrabě moravský Jihlavu s mýtem a k ní náležejícími vesnicemi98, také Vémyslice a vesnici Lukov, dále potvrzuje klášteru vesnice Kapenice, Čejč a Knínice, které dostal darem již od královny Konstancie, a uděluje mu rozličná práva a svobody, osvobozuje klášterní majetek od různých poplatků a dávek a od povinností, které by v příštích létech mohl mít klášter vůči knížatům. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y I 1 (Pečetě: 1. krále Václav I. – ztracena, 2. Vydavatele markraběte Přemysla, 3. Roberta, biskupa olomouckého – ztracena). – Edice: CDB III/I s. 97-100, č. 88; CDM II s. 274, č. 249 – Reg.: RBM I s. 403, č. 861; MHB IV s. 260, č. 59; Šebánek, Archivy s. 9, č. 47 – Lit.: Klátil, Paměti Předklášteří, s. 18 – 21.

2 [4r-5v]99 1235, červen 6. Brno Přemysl, markrabě moravský, daruje abatyši a jeptiškám tišnovského kláštera ves Lomničku se vším příslušenstvím, se všemi výsadami a svobodami a týmiž právy, 98

V listině jsou na fol. 2r-2v uvedeny tyto vesnice: Bolemilčice (Bolemilchichie), Vícenov (Wicenow), Boříšov (Borissow), půl Pístova (Pistow), Pobikozly (Pobikozli), Kochov (Kohhuvw), Smrčné (Smyrchoue), Blažkov (Ublazka), Lhota (Legota), Brtnice (Byrdniche), Bransouze (Branschowuss), Čichov (Cyhhoue), Jestřebí (Jazstrabe), Ostěchovice (Ozthehouichi), Uhřínovice (Ugrinouichi), Příseka (Preseka), Doubkov (Dubkowa), Malé (Umalego) a Vyhnanov (Vignanow). 99 Fol. č. 5 je list, volně vložený do knihy.

68

které náležejí klášteru na jiných jeho statcích. Jako projev díků dala královna Konstancie Přemyslovi náhradou za Lomničku sto hřiven stříbra, aby nezmenšila jeho majetek. V dodatku král Václav na přání svého bratra Přemysla, markraběte moravského, konfirmuje klášteru všechny zmíněné donace a žádá Roberta, biskupa olomouckého, aby učinil totéž. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou A 1 (Pečetě: 1. krále Václav I. – poškozena, 2. Vydavatele markraběte Přemysla, 3. Roberta, biskupa olomouckého – uvnitř poškozená; inzert z 1750 červenec 25. Vídeň – sign. A 16). – Edice: CDB III/I s. 139-140s, č. 113; CDM II s. 302, č. 266 – Reg.: RBM I s. 415, č. 879; MHB IV s. 260, č. 62; Šebánek, Archivy s. 10, č. 52 – Lit.: Klátil, Paměti Předklášteří, s. 21.

3 [5v-7r] [1238], duben 4. Praha100 Král Václav I. na žádost své matky, královny Konstancie, konfirmuje tišnovskému klášteru všechna jemu udělená práva, tedy nadaci své matky a svého bratra Přemysla, markraběte moravského, a vzdává se práva na uherské statky, koupené královou matkou Konstancií. Vesnice, které klášteru příslušely, byly tyto: Tišnov, kde se klášter stavěl, Lomnice, Knínice, Drásov, Všechovice, Železný, Těšov, Vémyslice, Lukov, Naloučany, Vyhnanov, Čejč a Kapanice. Opis, latinský. Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou A 2 (pečeť: 1. král Václav, 2. Bernard, biskup pražský); inzert z r. 1750 červenec 25. Vídeň (A 16), CDB III/1 s. 223, č. 180; Šebánek, Archivy, s. 11, č. 60; CDM II s. 339, č. 293; RBM I s. 437, č. 939 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 107; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 22-23.

4 [7v-8r] [1239], května 1. Praha101 Král Václav I. konfirmuje tišnovskému klášteru práva a statky, které mu již dříve darovala královna Konstancie a Přemysl, markrabě moravský, a vzdává se veškerého práva na uherské statky, zakoupené královou matkou Konstancií, které by mu připadly po její smrti. Vesnice, které klášteru příslušely, byly tyto: Tišnov, kde se klášter stavěl, Lomnice, Knínice, Drásov, Všechovice, Železný, Těšov, 100 101

Písař opisu v dataci uvádí chybně 4. duben 1239 v Praze. Písař v opisu uvádí chybně datum 1. května 1238 v Praze.

69

Vémyslice, Lukov, Naloučany, Vyhnanov, Čejč, Kapanice a dále Brtnice a Jihlava s mýtem. Opis, latinský. Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y I 2 (pečeť vydavatele); inzert z 1750 červenec 25. Vídeň (sign. A 16); Šebánek, Archivy, s. 11, č. 65; CDB III/2 s. 269-271, č. 208; CDM II s. 354, č. 306; RBM I s. 447, č. 967 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 109; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 24.

5 [8r-9r] 1240, duben 27. Brno Král Václav I. na žádost své matky, královny Konstancie, a pro spásu duše svého bratra Přemysla, markraběte moravského, daruje tišnovskému klášteru s dědičným právem újezd Krnov se vším příslušenstvím a vesnicemi. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou A 4 (pečeť vydavatele). – Edice: CDB III/2, s. 305-306, č. 227; CDM II s. 367, č. 316 – Reg.: RBM I s. 458, č. 985; Šebánek, Archivy s. 13, č. 71 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 110; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 25-26.

6 [9v-11r] 1240, prosinec 7. Brno Král Václav I. přijímá tišnovský klášter pod svou ochranu a potvrzuje mu držení statků, které mu byly darovány královnou Konstancií a markrabětem Přemyslem, a to Tišnov jako obec trhovou, která leží v blízkosti kláštera Porta coeli, dále Lomnice, Železné, Všechovice, Jamné, Humenec, Rohozdec, půl Zhoře, půl Skrbimíře, Mostišť, Vlčňovice, půl Drahonic, Knínice, Tečice, Vémyslice, Lukov, Vyhnanov s přilehlými obcemi, Naloučany, které daroval rytíř Klement, Čejč, Kapanice a Hohendorf u Opavy. Výměnou za Brtnici a Jihlavu klášter získal vesnice Drásov, Svatoslav, Pánov. Nakonec královna Konstancie koupila ves Komín za 280 hřiven stříbra a král Václav I. znovu potvrdil klášteru patronátní právo kostelů sv. Petra v Brně, v [Moravských] Budějovicích a [Velké] Bíteši. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou A 3 (pečeť vydavatele; inzert z 1648 prosinec 15. Vídeň- sign. B 15; inzert z 1750 červenec 25. Vídeň- sign. A 16). – Edice: CDB III/2, s. 353-356, č. 260; CDM II s. 382, č. 330 – Reg.: RBM I s. 470, č. 1013; Šebánek, Archivy s. 13, č. 76 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 113; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 26.

70

7 [11v-12v] 1240, prosinec 7. Tišnov Král Václav I. k uctění památky své matky Konstancie věnuje klášteru Porta coeli patronátní práva kostelů sv. Petra v Brně, Moravských Budějovicích a ve Velké Bíteši, a dále bere klášter pod královskou ochranu. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou B 1 (pečeť vydavatele). – Edice: CDB III/2, s. 351-353, č. 259; CDM II s. 381, č. 329 – Reg.: RBM I s. 469, č. 1012; Šebánek, Archivy s. 13, č. 75 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 112; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 27-28.

8 [12v-14r] 1249, prosinec 13. Brno Král Václav I., k uctění památky své matky pamětlivý svého slibu, dává tišnovskému klášteru dvě vesnice v Uhrách, Šelpice a Boleráz ležící nedaleko Trnavy v diecézi ostřihomské. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y I 12a (pečeť vydavatele; inzert z 1750 červenec 25. Vídeň- sign. A 16). – Edice: CDB IV/1 s. 286-287, č. 175; CDM II s. 115, č. 146 – Reg.: RBM I s. 577, č. 1241; Šebánek, Archivy s. 18, č. 107 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 127; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 30; Šebánek-Dušková, Kritický komentář s. 108.

9 [14r-15v] 1255, Brno Přemysl Otakar II., král český, na základě předešlé konfirmace, listiny z 1239 (před 14. říjnem), ve které Robert, biskup olomoucký, na přímluvu markraběte Přemysla, krále Václava a jejich matky královny Konstancie, konfirmuje tišnovskému klášteru patronátní právo kostela sv. Václava v Tišnově se všemi náležitostmi a právo užívat kostelních desátků, žádá papeže Alexandra IV., aby potvrdil všechna práva na desátky, která byla tišnovskému klášteru udělena zmíněnou konfirmací, a dal mu k dispozici konzervátory. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y I 3a (pečeť vydavatele rozlámaná a poškozená; inzert z 1750 červenec 25. Vídeň pod sign. A 16; posléze listina označena

71

za falzum). – Edice: CDB V/1 s. 125-126, č. 64; CDM III s. 202, č. 225 – Reg.: RBM II s. 33, č. 84; Šebánek, Archivy s. 22–23, č. 129 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 128; Šebánek Dušková, Kritický komentář s. 186.

10 [15v-19r] 1255, leden 2. Brno Přemysl Otakar II., král český, konfirmuje listinu Václava I. [z 31. října 1234] (Y I 1), jejíž podstatné části jsou změněny a jejíž datum je vynecháno. Přemysl v listině potvrzuje tišnovskému klášteru veškeré výsady, které získal od svých předchůdců, a patronátní právo ke kostelu sv. Petra v Brně. Jsou zde vyjmenovány vesnice a farní patronáty, které měl klášter získat, ale chybí několik vsí z původního nadání. Zmíněnými vesnicemi jsou: Tišnov s kostelem, desátky a veškerými právy, Strahov s kostelem a desátky, Domaradice a Březina, Drahonice, Lomnička, Železné, Jamné, Hunín, Bukovice Rohozdec, Všechovice, Komín, Knínice s kostelem a desátky, Vémyslice s kostelem a příslušenstvím, Lukov s kostelem a desátky, [Moravské] Budějovice s kostelem a desátky, Čejč s kostelem a Kapanice s třetinou desátků z obou vsí, Bohuchvalovice s obchody, výnosy a všemi právy, kostel s desátky ve Velké Bíteši a Vyhnanov s příslušenstvím. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y I 3b (pečeť vydavatele je ztracena; inzert z 1750 červenec 25. Vídeň pod sign. A 16; listina posléze označena za falzum). – Edice: CDB V/I s. 79-81, č. 38; CDM III s. 264-266, s. 274 (s datem 1259) – Reg.: RBM II s. 21, č. 47 (ke 2. lednu 1255) a s. 82, č. 209 (k 5. lednu 1259); Šebánek, Archivy s. 22, č. 127 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 128; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 31; Šebánek - Dušková, Kritický komentář s. 238-245.

11 [19r-19v] 1258, říjen 17. Brno Přemysl Otakar II., pan království českého, konfirmuje tišnovskému klášteru patronátní právo ke kostelu sv. Petra v Brně na základě předešlé Václavovi donace a souhlasí s rozsudkem, který byl vynesen škotským opatem, za účasti minority, bratra Haberna a vídeňského faráře Gerharda, ve sporu mezi tišnovským klášterem a Albertem, správcem kostela sv. Petra v Brně, tedy že zmíněný

72

patronát připadne tišnovskému klášteru. Dále požaduje po olomouckém biskupu Brunovi, aby také konfirmoval tišnovskému klášteru zmíněný patronát. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou B 7 (pečeť vydavatele na okraji poškozena; inzert z 1750 červenec 25. Vídeň- sign. A 16; inzert listiny ze dne 15. listopadu 1291 Modřice – Edice: CDB V/1 s. 265-266, č. 166; CDM III s. 259, č. 269 – Reg.: RBM II s. 77, č. 193; Šebánek, Archivy s. 24-25, č. 140 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 129; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 32.

12 [20r-21r] 1258, říjen 17. Brno Přemysl Otakar II., pan království českého, souhlasí s rozsudkem, vyneseným ve sporu mezi tišnovským klášterem a Albertem, správcem kostela sv. Petra v Brně, o patronát kostela sv. Petra v Brně a rozsudek potvrdil, poté znovu potvrdil tišnovskému klášteru darování téhož patronátu králem Václavem I.; dále žádá olomouckého biskupa Bruna, aby učinil totéž, tedy konfirmoval tišnovskému klášteru zmíněný patronát. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou B 3 (pečeť vydavatele poškozena; inzert z 1750 červenec 25. Vídeň- sign. A 16). – Edice: CDB V/1 s. 263-264 č. 165; CDM III s. 260, č. 270 – Reg.: RBM II s. 77, č. 194; Šebánek, Archivy s. 25, č. 141 – Lit.: Šebánek – Dušková, Kritický komentář s. 234 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 129; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 32.

13 [21v-22v] 1264, listopad 11. Olomouc Král Přemysl Otakar II. urovnává spor mezi tišnovským klášterem a rytířem Drahoslavem o ves Lukov. Soudu předsedali Přemysl s olomouckým biskupem Brunem, svobodnými pány a šlechtici českými a moravskými na svátek sv. Martina. Abatyše Alžběta společně s některými jeptiškami kláštera Porta coeli vznesla stížnost na rytíře Drahoslava, který jí násilně odňal ves Lukov. Drahoslav se cítil zkrácen a proti vůli abatyše a konventu kláštera mu přátelé u soudu vymohli, že mu byla ves Lukov se vším příslušenstvím ponechána až do jeho smrti. Po jeho smrti si však nikdo z jeho rodiny ani přátel nesmí dělat na zmíněnou ves nárok a celá ves se všemi právy, loukami, lesy, mlýny a se vším příslušenstvím připadne zpět klášteru. 73

Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y I 12b (Pečetě: 1. vydavatele – poškozena; 2. Bruna, biskupa olomouckého – poškozena.). – Edice: CDB V/1 s. 629-631, č. 424; CDM III s. 369, č. 367 – Reg.: RBM II s. 181, č. 464; Šebánek, Archivy s. 34, č. 199 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 136; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 33-34; Šebánek – Dušková, Kritický komentář s. 324.

14 [22v-23r] 1283, listopad 6. Brno Václav II., král český, na základě stížnosti tišnovské abatyše Anny a probošta Konráda, rozhoduje spor mezi tišnovským klášterem a Vojtou ze Všechovic o pozemky ve Všechovicích, které Vojta drží, a také o poplatky z nich, které Vojta klášteru neodvádí. Vojta se vymlouval, že nájem platit nemusí, neboť vykonává jisté služby, které jej osvobozují od placení poplatků. Přesto, že své tvrzení Vojta nedokázal, král rozhodl, že on i jeho synové mohou užívat zmíněných pozemků až do své smrti, poté však připadnou opět tišnovskému klášteru. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y I 14 (pečeť vydavatele ztracena; listina posléze označena za falzum). – Edice: CDM IV, s. 280 – 281, č. 213 – Reg.: RBM II s. 561 – 562, č. 1301; Šebánek, Archivy s. 52, č. 287 – Lit.: Havel, Listinné písmo, s. 161, č. 97; Hladík, Dějiny kláštera, s. 139 – 140.

15 [23v-24r] 1297, červenec 22. Perno Václav II., král český, potvrdil tišnovskému klášteru patronátní právo kostela sv. Petra v Brně a vzdává se na žádost Petra [Angeli], probošta od sv. Petra v Brně, jakýchkoli nároků na zmíněné právo, navíc žádá Dětřicha, biskupa olomouckého, aby učinil totéž a potvrdil zmíněné pořízení. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou B 10 (pečeť vydavatele poškozena). – Edice: CDM V, s. 71, č. 72 – Reg.: RBM II s. 756 – 757, č. 1761; Šebánek, Archivy s. 70, č. 376 – Lit.: Havel, Listinné písmo, s. 218, č. 506; Hladík, Dějiny kláštera, s. 143; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 40.

74

16 [24v-25v] 1298, srpen 13. Modřice102 Dětřich, biskup olomoucký, konfirmuje tišnovskému klášteru patronátní právo u kostela sv. Petra v Brně na základě listiny krále Václava II. z 22. července 1297. Opis, latinský – Lit.: Klátil, Paměti Předklášteří, s. 40.

17 [26r-27r] 1315, březen 12. Třebíč Král Jan konfirmuje tišnovskému klášteru listinu krále Václava II. z 27. listopadu 1294103, ve které Václav II. vyjímá tišnovský klášter a jeho poddané z moci zeměpanských úředníků a přikazuje, že se nikdo ze šlechty moravské ani české nesmí při službě králi, ani v případě válečných výprav, domáhat na klášterních statcích pohostinství, dodávání píce či jiných služeb.

Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y I 4 (pečeť vydavatele ztracena). – Edice: CDM VI, s. 63, č. 90 – Reg.: RBM III s. 103, č. 250; Šebánek, Archivy s. 82, č. 437 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 148.

18 [27v-28r] 1363, březen 25. Nová Ves (Královo Pole) Jan, markrabě moravský, udělil tišnovskému klášteru privilegium, kterým znovu potvrdil osvobození kláštera od všech zemských dávek a povinností a kterým jej a jeho poddané vyjímá z pravomoci zemských úředníků, chtěje jej zachovat při jeho právech a povinnostech. Úředníci tak nemají nad klášterem a jeho poddanými žádná práva a nemají tak ani právo na odúmrť, která připadne tišnovskému klášteru po smrti poddaného bez dědice. Markrabě pak bere klášter pod svou ochranu. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou A 5 (pečeť vydavatele). – Edice: 102 103

Více o listině viz výše v Tomusu I č. 19. Viz CDM V s. 19, č. 18.

75

CDM XV s. 72-73, č. 88 – Reg.: Šebánek, Archivy s. 161, č. 805 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 152-153; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 42.

19 [28v-29v] 1437, únor 20. Brno Albrecht, markrabě moravský, na žádost abatyše a konventu tišnovského kláštera konfirmuje klášteru všechny dary, privilegia, svobody a výsady, které mu byly dány jeho předchůdci, jmenovitě pak dvě privilegia, jedno českého krále Jana [Lucemburského]104 a druhé Jana, markraběte moravského105, podle kterých byl klášter vyňat z pravomoci zemských úředníků a z různých služeb pro šlechtu. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y I 5 (pečeť vydavatele ztracena). – Reg.: Šebánek, Archivy s. 275, č. 1305 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 175; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 44.

20 [29v-31r] 1459, srpen 6. Brno Král Jiří touto konfirmací obnovuje tišnovskému klášteru všechna privilegia, která mu byla udělena královými předchůdci na klášterní statky. Jmenovitě pak uvádí městečko Tišnov s právem šenku vína, městečko Čejč, vesnice s právem vaření piva: Vémyslice a Knínice, vsi s patronátním právem: Drásov, Svatoslav, Lukov a Kapanice a dále vsi bez patronátního práva: Lomnička, Šerkovice, Běleč, Ochoz, Brumov, Rozhodec, Bukovice, Jamné, Železné, Všechovice, Hradčany, Březina, Komín, Bosonohy, Újezd a Bohuchvalov. Dále touto konfirmací král potvrzuje tišnovskému klášteru patronátní právo ke kostelům sv. Petra v Brně, ve Velké Bíteši a Moravských Budějovicích. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou A 6 (pečeť vydavatele). – Reg.: Šebánek, Archivy s. 307-308, č. 1451 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 179; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 46.

104

Hladík, D.: Dějiny kláštera Porta coeli, s. 175. Zde uvádí, že se jedná o listinu krále Jana Lucemburského z 12. března 1315, s. 175. Tato listina inzeruje listinu krále Václava II. z 27. listopadu 1294, na základě které byl klášter vyňat z pravomoci zemských úředníků a různých služeb pro moravskou a českou šlechtu. 105 Zřejmě se jedná o listinu markraběte Jana z 25. března 1363, která v hlavních bodech koresponduje s listinou Václava II. z 27. listopadu 1294 (viz výše).

76

21 [31v-32r] 1472, červen 19. Praha Král Vladislav udílí abatyši Janě106 a konventu tišnovského kláštera milost, díky níž on i jeho nástupci nebudou zapisovat, zastavovat ani zcizovat žádné statky ani jiný majetek kláštera. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y I 6 (pečeť vydavatele ztracena; inzert z 1750 červenec 25. Vídeň- sign. A 16). – Lit.: Klátil, Paměti Předklášteří, s. 46.

22 [32v-33v] 1479, září 9. Brno Král Matyáš na žádost abatyše a konventu tišnovského kláštera konfirmuje všechny jeho imunity, donace, zvyky, listiny, privilegia a všechna práva, která získal od jeho předchůdců, dále ruší všechny zápisy a zcizení, které by byly proti právům kláštera a mohly mu tak uškodit. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou A 7 (pečeť vydavatele; inzert z 1750 červenec 25. Vídeň- sign. A 16).

23 [33v-35v]107 1491, listopad 14. Budín Král Vladislav na žádost Johanky, abatyše tišnovského kláštera, schvaluje a potvrzuje, aby bylo k tišnovskému klášteru připojeno zboží v listině uvedené, jednalo se o některé dvory a grunty, které abatyše koupila od Jana z Věže, Alše (Valše) z Herultic a Filipa Buly z Bořitova. Od Jana z Věže koupila dvůr v Tišnově se dvěma podsedky a krčmou, také hájek se třemi poddanými, od Alše (Valše) z Herultic pak louky ležící v Tišnově a od Filipa Buly z Bořitova získala z Nové Vsi tři poddané a z Jilmové další tři poddané s dvorem, krčmou a dalším příslušenstvím, tedy se všemi platy a požitky ke dvoru a krčmě náležejícími.

106

Abatyše Jana (Johana) Drahanovská z Pěnčína abatyší kláštera Porta coeli v letech 1466-1495. Viz Klátil, R.: Paměti Předklášteří, s. 75. 107 Mezi fol. 33 a 34 vyříznut list.

77

Navíc král dovoluje pro šenkování piva či vína klášteru užívat uvedené krčmy, avšak bez obtěžování a útisků obyvatel města Tišnova. Opis, český; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou A 9 (pečeť vydavatele poškozena; inzert z 1750 červenec 25. Vídeň- sign. A 16).

24 [35v-36v] 1523, leden 2. Praha Marie, královna česká, na prosby některých svých věrných a se souhlasem svého manžela krále Ludvíka [Jagellonského] přijímá tišnovský klášter pod zvláštní ochranu. Kdyby chtěl kdokoliv porušit práva a privilegia tišnovského kláštera, má se abatyše108 s jeptiškami obrátit k ní o pomoc a v její nepřítomnosti si pak může tišnovský klášter zvolit ochránce dle svého uvážení. K tomu dává královna klášteru plnou moc. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y I 7 (pečeť vydavatelky; inzert z 1750 červenec 25. Vídeň- sign. A 16). – Lit.: Klátil, Paměti Předklášteří, s. 47.

25 [37r-40v] 1554, květen 21. Vídeň Král Ferdinand, jako markrabě moravský a po svých předcích pravý fundátor tišnovského kláštera, na prosby Barbory Konické ze Švábenic109, abatyše tišnovského kláštera, potvrzuje tišnovskému klášteru na jeho prosbu všechny majestáty, privilegia a jiné listy v listině i s datem uvedené, které klášter až dosud užíval. Opis, český; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou A 12 (pečeť vydavatele poškozena; inzert z 1750 červenec 25. Vídeň- sign. A 16).

108

Apolonie z Boskovic abatyší kláštera Porta coeli v letech 1516 -1540, dcera Albrechta z Boskovic. Klátil, R.: Paměti Předklášteří, s. 75. 109 Barbory Konické ze Švábenic abatyší kláštera Porta coeli v letech 1544 – 13. května 1559. Viz Klátil, R.: Paměti Předklášteří, s. 76.

78

26 [40v-41v] 1335, srpen 27. Brno Karel, markrabě moravský, osvobozuje tišnovský klášter a jeho poddané od povinnosti poskytovat šlechtě a jiným osobám pohostinství a jiné dávky a dovoluje klášterním lidem v Čejči, ve Vémyslicích a Knínicích vařit a prodávat pivo. Dále dovolil, aby se v Čejči jednou do roka konal sedmidenní trh. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y II 19 (pečeť vydavatele ztracena). – Edice: CDM VII, s. 58-59, č. 78 – Reg.: RBM IV s. 76, č. 196; Šebánek, Archivy s. 120, č. 617 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 150; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 42.

27 [42r-43v] 1237, srpen 14. Brno Král Václav I. směňuje se Zdislavem110, plebánem kostela sv. Petra v Brně, zboží ve vesnici Bosonohy se vším příslušenstvím za statky v Medlánkách, v Březovicích, ve Vážanech a v Bzové. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y II 2 (pečeť vydavatele ztracena). – Edice: CDB III/1, 205-207, č. 165; CDM II s. 328, č. 284 (s doplněním v CDM VII s. 723, č. 63) – Reg.: RBM I s. 430, č. 923; Šebánek, Archivy s. 10, č. 57.

28 [43v-44r] 1250, únor 3. Brno Přemysl [Otakar II.], jako markrabě moravský, znovu připojuje ke kostelu sv. Petra v Brně kostel v Kuřimi s plnými desátky a několika lány. Kuřimský kostel se tak stává poddaným kostelu sv. Petra v Brně tak jako dcera ke své matce. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y II 1 (pečeť vydavatele). – Edice: CDB IV/1 s. 329-330, č. 179; CDM III s. 123, č. 149 – Reg.: RBM I s. 578, č. 1243; Šebánek, Archivy s. 19, č. 108 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 150; Šebánek – Dušková, Kritický komentář s. 115.

110

V opisu uveden jako Zdeslaus de Praediis na fol. 42v.

79

29 [44v-48r] 1628, prosinec 6. Vídeň Král Ferdinand II. oznamuje tímto listem, že na základě prosby abatyše Anny Skřimiřské Plzeňské111 a konventu tišnovského kláštera, že narovnání smlouvy mezi obyvateli městečka Tišnova a tehdejší abatyší tišnovského kláštera, Barborou Konickou ze Švábenic, schvaluje, obnovuje a potvrzuje. Tímto byl urovnán spor mezi tišnovským klášterem a městečkem Tišnovem, tedy mezi abatyší Annou Skřimiřskou Plzeňskou s konventem tišnovského kláštera a purkmistrem, konšely a celou obcí městečka Tišnova, o svobody a nadání, kdysi Tišnovským udělené abatyší Barborou Konickou ze Švábenic, které posléze Ferdinand I. a Rudolf II. konfirmovali. Tišnovským tak byly ponechány všechny dřívější svobody, nadání a privilegia s výjimkou, že nesměli z městečka pivo ani víno na žádnou klášterní ves ani krčmu dodávat, neboť pouze tišnovský klášter měl právo tyto nápoje tam dovážet a šenkovat. Přičemž byli obyvatelé městečka Tišnova povinni každoročně na radnici tři sudy klášterního vína vyšenkovat a klášteru museli dříví po jedné kopě vodních trub z lesa Klučany odvádět. Poddaným kláštera byla ponechána možnost volby, zda budou odebírat sůl z městečka Tišnova, nebo z kláštera. Zvláště si abatyše s konventem vymínila, že kdyby Tišnovští nynější i budoucí od jeho milosti císařské nějakou milost či konfirmaci svých privilegií a nadání žádali, nemá se to bez jejího vědomí, vůle a povolení stát. Toto ujednání císař Ferdinand II. potvrdil. Opis, český; není orig. v MZA ve fondu E 10; Lit.: Klátil, Paměti Předklášteří, s. 60.

30 [48v-55v] 112 1648, prosinec 15. Vídeň Císař Ferdinand III. na prosbu abatyše Anny Marie z Pilsenburku konfirmuje tišnovskému klášteru dvě listiny krále Václava I. ze 7. prosince 1240113. Císař

111

Marie Anna Skřimiřská z Pilsenburku (abatyší 11. ledna 1625 – 24. prosince 1653). Viz Klátil, R.: Paměti Předklášteří, s. 76. 112 Fol. 49 je poslední, které je číslované, poté od folia fol. 50 a dále nejsou jednotlivá folia číslována, proto pokračuji v jejich číslování a uvádím folium, které by správně mělo následovat 113 Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou B 1 a A3.

80

potvrzuje klášteru obě inzerované listiny slovo od slova, tedy veškeré donace k fundaci kláštera, všechny statky a jiné náležitosti patřící ke klášteru, také patronátní právo ke kostelu sv. Petra v Brně. Opis, německý; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou B 15 (pečeť vydavatele; na rubu poznámka o zápisu potvrzení do kvaternu lit. A, fol. 199 dne 16. září 1659.).

31 [55v-59r]114 1674, květen 16. Laxenburg Císař Leopold I. urovnává spor ohledně investování proboštů ke kostelu sv. Petra v Brně. Po smrti probošta Ondřeje Dirreho, byl na uprázdněné proboštství kostela sv. Petra v Brně řádně presentován Leopold Ferdinand, vévoda šlesvickoholštýnský,

avšak

na svatopetrské

olomoucký

proboštství

biskup

Maxmiliána

Karel

z Lichtenštejna

Adama

investoval

z Lichtenštejna.

Uršula

Gamsová115, abatyše tišnovského kláštera, s konventem téhož kláštera podala stížnost proti této instalaci. Nakonec se vévoda šlesvicko-holštýnský vzdal proboštského úřadu a přenechal jej hraběti lichtenštejnskému. Abatyši bylo pro ubezpečení jejích práv potvrzeno patronátní právo na výše zmíněné proboštství. Opis, německý; Akta uložena v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou sign B 17.

TOMUS III 1 [1r-3v] 1558, duben 4. Vídeň Císař

Ferdinand

potvrzuje

listinu,

smlouvu

mezi

Barborou

Konickou

ze Švábenic, abatyší tišnovského kláštera, a purkmistrem a konšely města Bíteše

114

Odtud čísluji folia dle svého uvážení. U folia, které mám pod číslem 58r je v kopiáři uvedeno číslo 50 a u následující mnou očíslovaného fol. 59r, je uvedeno číslo 51. Folia čísluji tak, jak jdou v kopiáři za sebou, v rámci každého Tomusu zvlášť 115 Uršula či také Voršila Gamsová byla abatyší tišnovského kláštera 31. prosince 1653 – 9. března 1688. Viz Klátil, Paměti Předklášteří, s. 76.

81

(Velká Bíteš), vydanou v Brně 13. března 1558 a zprostředkovanou králem zřízenými komisaři, tedy Janem z Kounic na Slavkově, Zikmundem Heltem z Kementu na Meziříčí, radou a místokancléřem království českého, a Přemkem z Víckova na Prusinovicích, podkomořím markrabství moravského. Touto smlouvou postupuje tišnovský klášter městu Bíteši, s povolením dědičného pána Bíteše Oldřicha z Lomnice a na Náměšti, patronátní právo ke kostelu v Bíteši s jistými platy, tedy se třemi měřicemi žita a třemi měřicemi ovsa, za 600 zlatých na tolarech a groších českých po dobu čtyř let od nabytí platnosti smlouvy. Bítešští mají na faru dosadit faráře pod jednou způsobou. Po uplynutí čtyř let král vyplatí uvedenou sumu tišnovskému klášteru a nahradí veškeré zatím mu zastavené příjmy. Opis, český; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou E 2 (pečeť vydavatele poškozena; druhý orig. sign. Y II 16).

2 [4r-6r] 1558, duben 4. Vídeň Císař Ferdinand potvrzuje listinu z 9. března 1558 vydanou v Brně, ve které králem zřízení komisaři, Jan z Kounic a na Slavkově, Zikmund Helt z Kementu na Meziříčí, rada a místokancléř království českého, Přemek z Víckova‚ a na Prusinovicích, podkomoří markrabství moravského, zprostředkují smlouvu mezi abatyší Barborou Konickou ze Švábenic, abatyší tišnovského kláštera, s jejím konventem a Zdeňkem z Valdštejna a na Brtnici, hejtmanem markrabství moravského. Podle této smlouvy zastavuje tišnovský klášter Zdeňkovi z Valdštejna a na Brtnici na čtyři léta patronátní právo ke kostelu v Moravských Budějovicích s ospy obilnými za 500 tolarů dobrých stříbrných ve prospěch krále, ten pak zástavu ve lhůtě opět vyplatí tišnovskému klášteru a nahradí klášteru ušlý příjem z patronátního práva. Na faru má pan hejtman ustanovit faráře pod jednou způsobou. Opis, český; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y II 16 (pečeť vydavatele ztracena).

82

3 [6v-12v] 1593, květen 3. Brno Komisaři císařem Rudolfem II. nařízení: Stanislav Pavlovský, biskup olomoucký, Jáchym Haugvic z Biskupic a na Rokytnici, Mikuláš z Hrádku a na Novém Zámku, podkomoří markrabství moravského, Jakub st. Vojka z Bogdunčovic na Veselí, prokurátor markrabství moravského, Jan Horecký z Horky a na Střílném, místodržící nejvyššího písařství markrabství moravského, zprostředkují smlouvu mezi Anežkou Kutínskou z Kutína116, abatyší kláštera tišnovského, s konventem a Hynkem Brtnickým z Valdštejna a na Brtnici, nejvyšším komorníkem markrabství moravského. Na základě uvedené smlouvy tišnovský klášter

postupuje

Hynku

Brtnickému

z

Valdštejna

kolaturu

v Moravských Budějovicích se vsí Jackov s veškerým jejím příslušenstvím a vsí Lukov

s veškerým

příslušenstvím

a

s patronátním

právem

ke

kostelu

za podmínky, že tam bude dosazován katolický farář, podřízený biskupu olomouckému, a lidé v Lukově nebudou vyznávat jiného náboženství než katolického. Dále získává pan Brtnický tři rybníky u Jackova, u Lukova pak dva rybníky, dva mlýny a skálu vápennou s kamenným lomem. Za to dává pan Hynek klášteru určitý majetek z Pernštejnského panství, totiž ves Drahonín s pustým zámkem Košíkovem, s poplužním dvorem, mlýnem s pilou a pivovarem, za což je tišnovský klášter ještě panu Brtnickému dlužen, dále vsi Borač, Zahrádku, Olší s patronátním právem, Skryje, Újezd s pustým zámkem Hrádkem a patronátním právem, ves Štěpánovice, poddané v Jilmovém, Říkonině a Lubném. Hynek Brtnický v roce 1587 půjčil tišnovskému klášteru jistou sumu peněz. Z dluhu 1500 zlatých odpouští pan Brtnický klášteru 1.000 zlatých a daruje je tak na jeho opravy, zbytek 500 zlatých musí klášter splatit do pěti let a to tak, že každý rok zaplatí 100 zlatých. Vše je poté zapsáno do desk zemských. Opis, český; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou B 14 (Pečetě vydavatelů: 1. Stanislav Pavlovský, biskup olomoucký, 2. Jáchym Haugvic z Biskupic a na Rokytnici, 3. Mikuláš z Hrádku a na Novém Zámku, 4. Jakub st. Vojka z Bogdunčovic na Veselí, 5. Jan Horecký z Horky a na Střílném; první dvě pečeti poškozené). Opis v: Rohlík, M.: Moravské zemské desky III, s. 243-246, č. 111117 116

Anežka Kutínská z Kutína, abatyší kláštera Porta coeli v letech 1588 – 1599. Viz Klátil, R.: Paměti Předklášteří, s. 76. 117 Moravské zemské desky III. (1567-1641). Kraj brněnský. Ed. Dr. Miloslav Rohlík. Praha 1957, Kniha XXXI. (XXVII.) z let 1588-1595, s. 243-246, č. 111.

83

4 [13r-13v] 1598, březen 8. zámek Brtnice Kateřina Valdštejnská z Kunštátu a na Brtnici potvrzuje touto kvitancí abatyši Anežce Kutínské z Kutína a konventu tišnovského kláštera zaplacení kolatury v Moravských Budějovicích, což činilo 500 zlatých, které byla abatyše s konventem povinna splácet každý rok v předem stanoveném počtu panu [Hynkovi

Brtnickému

z Valdštejna,

nejvyššímu

kominíkovi

markrabství

moravského]. Samotná Kateřina po smrti svého muže přijala od úředníka tišnovského kláštera, vladyky Albrechta Zlobického z Lobic, dohromady 200 zlatých z let 1596 a 1597. Opis, český.

5 [14r-16r] 1519, duben 16. Náměšť Jan z Lomnice a z Velké Bíteše prodává tišnovskému klášteru, tedy abatyši Apolonii z Boskovic118 a konventu, za 456 1/2 grošů českých pustý hrad Loučky a ves Horní Loučky s patronátním právem, dále získává tři dvořáky ve Střemchovém a dva poddané v Dolních Loučkách s příslušenstvím v listině uvedeným. Opis, český; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou H 7 (Pečetě: 1. Vydavatel; rukojmí: 2. Václav z Lomnice a na Náměšti; 3. Smil z Doubravice a na Osovém; 4. Jiřík z Doubravice a na Hrotovicích; 5. Ctibor z Janovic a na Jesenici; 6. Rudolt z Ebrharce a na Jinošově; 7. Vojislav z Ebrharce.) – Lit.: Klátil, Paměti Předklášteří, s. 47.

6 [16r-16v] 1240, prosinec 5. [Porta coeli] Konstancie, kdysi královna česká, na smrtelném loži daruje tišnovskému klášteru ves Komín, kterou již dříve koupila za 280 hřiven od Diviše z Divišova prostřednictvím českého komořího Alberta ze Slivna a pana Břenka. Celý obnos 118

Apolonie z Boskovic abatyší kláštera Porta coeli v letech 1516 – 1540. Byla dcerou Albrechta z Boskovic. Viz Klátil, R.: Paměti Předklášteří, s. 75.

84

nebyl ještě zaplacen, neboť Diviš z Divišova konal vojenskou službu a jeho syn Zdislav, který též přijal část peněz, zdráhal se přes veškeré prosby a pobídky ohraničit a předat ves Komín se vším příslušenstvím. Ve své poslední vůli královna ustanovila, aby abatyše tišnovského kláštera doplatila Zdislavovi, poté co vyměří hranice vesnice Komín, dlužných 50 hřiven, protože 260 hřiven bylo již dříve zaplaceno. Opis, latinský; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y I 11 (pečeť 1. vydavatelky, královny Konstancie – zničena; 2. abatyše ztracena). – Edice: CDB III/2 s. 350-351, č. 258; CDM II s. 380, č. 328, č. 78 – Reg.: RBM I s. 469, č. 1011; Šebánek, Archivy s. 13, č. 74 – Lit.: Hladík, Dějiny kláštera, s. 111; Klátil, Paměti Předklášteří, s. 26-27.

7 [17r-18v] 1491, červenec 25. Porta coeli Jan z Věže prodává tišnovskému klášteru, tedy abatyši Johance a konventu, a klášteru věrným, Janovi z Lechvic a Václavovi z Mezlesic, za 115 zlatých uherských své dědictví, tedy horu Hájek s veškerým příslušenstvím a se třemi usedlými, dvěma na Hájku: Řehoře a Martina, a jednoho v Uníně: Jana Ježova. Opis, český; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou H 5 (Pečetě: 1. vydavatel; připrošení: 2. Beneš z Boskovic a na Černé Hoře, 3. Štěpán z Lomnice a na Náměšti, 4. Jan z Nové Vsi a na Radkově, 5. Gedeon z Olešničky a na Moravči, 6. Václav z Olešničky a na Kotvrdovicích, 7. Matěj z Boru a na Žirotkách.).

8 [18v-21r] 1479, říjen 21. Porta coeli Filip Bule z Bořitova prodává své dědictví s veškerým příslušenstvím za 110 zlatých uherských Johance, abatyši tišnovského kláštera, konventu téhož kláštera, její sestře Ofce z Pěnčína a jejím věrným, Kryštofu z Pěnčína a na Drahanovicích a Jiříkovi Kusému z Mukoděl a na Jinošově. Jednalo se o šest usedlých, z čehož tři usedlí byli z Nové Vsi Rýsovské: Jan Brychta, Martin a Řehák, a další tři z Jilmové: Jiřík Dvořák, vdova po Michkovi a Rojík. Ručiteli se po dobu tří let stali: Matěj z Náchoda, Jan z Nové Vsi, Jan Děvečka z Herštajna, Vaněk z Pánova, Jiřík z Byšovce a Jan z Pavlovic.

85

Opis, český; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y I 20 (Pečetě: 1. vydavatel; ručitelé: 2. Matěj z Náchoda, 3. Jan z Nové Vsi, 4. Jan Děvečka z Herštajna, 5. Vaněk z Pánova, 6. Jiřík z Byšovce, 7. Jan z Pavlovic.). – Lit.: Klátil, Paměti Předklášteří, s. 46.

9 [21r-22v] 1491, červenec 25. Porta coeli Jan z Věže prodává za 319 zlatých uherských tišnovskému klášteru, tedy abatyši Johance s konventem, a klášteru věrným, Jiříkovi z Mukoděl a na Bohuticích, Štěpánovi z Mukoděl a na Vedrovicích, svůj velký dvůr zvaný Věží u městečka Tišnova se sadem, poli, lesem, který se nazývá Horka, se dvěma podsedky, krčmou a dalšími užitky. Opis, český; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou Y I 22 (Pečetě: 1. vydavatel; připrošení: 2. Beneš z Boskovic a na Černé Hoře, 3. Štěpán z Lomnice a na Náměšti, 4. Jan z Nové Vsi a na Radkově, 5. Gedeon z Olešničky a na Moravči, 6. Václav z Olešničky a na Kotvrdovicích, 7. Matěj z Boru a na Žirotkách.). – Lit.: Klátil, Paměti Předklášteří, s. 46.

10 [22v-25r] 1504, srpen 6. Náměšť Jan a Václav, bratří z Lomnice a na Náměšti, prodávají tišnovskému klášteru, abatyši Markétě a konventu, za 370 zlatých uherských špitál v Tišnově s lidmi platnými i neplatnými, zejména s mlynářem Václavem a Blažkem na podsedku, v Říkonině dva usedlé (Matouše a Tomana) a v Jilmové dva usedlé (Kubce a Bortona). Po dobu tří let se stali ručiteli: Jan z Lomnice a na Meziříčí, hejtman markrabství moravského, Václav z Doubravice a na Osovém, Hron Blud z Kralic, Oldřich z Náchoda a z Březníka, Jan z Bezděkova a z Otěchleb a Hynek z Jestřebí. Opis, český; Originál listiny psaný na pergamenu (poškozený) uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou H 6 (Pečetě: 1. a 2. vydavatelé; ručitelé: 3. Jan z Lomnice a na Meziříčí, hejtman markrabství moravského; 4. Václav z Doubravice a na Osovém – ztracena; 5. Hron Blud z Kralic; 6. Oldřich z Náchoda a z Březníka; 7. Jan z Bezděkova a z Otěchleb – ztracena; 8. Hynek z Jestřebí – ztracena.).

86

11 [25v-27r] 1484, leden 27. Brno Johanka, abatyše kláštera tišnovského, a její sestra Ofka z Pěnčína dávají budoucí abatyši a konventu tišnovského kláštera dobrou vůli, plnou moc, na list Štěpána z Lomnice a na Náměšti a Ofky z Vartnova, na částku 300 zlatých uherských, jehož ručitelem je město Velká Bíteš, a na list Filipa Buly z Bořitova, na šest lidí, tři ve vsi Rýsově a tři v Jilmovém. Opis, český; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou A 8 (Pečetě: 1. a 2. vydavatelky; připrošení: 3. Čeněk z Lomnice, 4. Beneš z Boskovic a z Černé Hory, 5. Gedeon z Olešničky a z Moravce, 6. Aleš z Herultic, 7. Jiřík ze Zhoře a na Čebranicích, 8. Jan z Věže.).

12 [27v-28r] 1535, září 20. Pardubice Jan z Pernštejna a na Helfenštejně přiznává, že dluží velebným pannám, abatyši Apoleně z Boskovic a převorce Elišce z Doubravic, i konventu kláštera tišnovského 300 zlatých červených na zlatě, připadlé klášteru po smrti kněze Jana, jemuž zmíněnou sumu Jan z Pernštejna zůstal dlužen za Šeborov, a dalších 100 zlatých na penězích za nivu v Hledcích, kterou koupil od kláštera pro svůj mlýn, který staví u Březiny. Náhradou za to dává Jan z Pernštejna tišnovskému klášteru z úroku svého ročního markraběcího platu 29 zl., který je mu vydáván každoročně z tišnovského zboží. Opis, český; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou E 1 (pečeť vydavatele).

13 [28v-30r] 1535, září 20. [Tišnov] Smlouva sjednaná mezi Janem z Pernštejna a na Helfenštejně, z jedné strany, a abatyší Apolenou z Boskovic a převorkou Eliškou z Doubravic i s konventem kláštera tišnovského, ze strany druhé, o pustou ves Újezd, která leží při gruntech pohořelických, s veškerým jejím právem, panstvím a příslušenstvím, a o mlýn ležící u Březiny. Tišnovský klášter přenechal Janu z Pernštejna k jeho budoucímu 87

držení a užívání dědičně zmíněnou pustou ves i mlýn. Náhradou za to dává tišnovskému klášteru pan Jan svůj roční plat, tedy 35 zlatých ze svého markraběcího úroku, který mu je vydáván z tišnovského zboží na zámek Pernštejn. Pan Jan dále slibuje, že pokud vzniknou jakékoliv stavbami způsobené škody, pak je nahradí. Opis, český; Originál listiny psaný na pergamenu uložen v MZA v Brně ve fondu E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766) pod signaturou H 8 (Pečetě: 1. Jan z Pernštejna a na Helfštejně, 2. abatyše Apolena z Boskovic, 3. převorka Barbora z Doubravic – ztracena, 4. konvent). – Reg.: AČ XX s. 386, č. 331 – Lit.: Klátil: Paměti s. 48.

1682, březen 20. Porta coeli119 Voršila Gamsová, abatyše kláštera tišnovského, na žádost cechmistrů a starších mistrů obnovuje a potvrzuje artikule cechu tkalcovského a mezulanického, které jim byly dány tehdejší abatyší Anežkou Kutinskou z Kutína v roce 1590 prostřednictvím Mikuláše z Hrádku a na Novém Zámku, podkomořího markrabství moravského. Opis, český.

119

Originál uložen v muzeu města Tišnova. Viz Oharek, Václav: Vlastivěda moravská, II. Místopis Moravy: Tišnovský okres. Brno: Musejní spolek, 1923. s. 129.

88

Závěr Na začátku práce jsem si stanovila několik cílů, které jsem se pokoušela vyřešit v jednotlivých kapitolách. Hlavními cíly bylo určení přibližného stáří kopiáře, na základě výzdoby desek, psací látky, filigránu a vytvoření regestového katalogu. Poznatky, které jsem zde uvedla, jsem získala ze samotného kopiáře a literatury, kterou uvádím v Bibliografii na konci práce. Literatura o tomto kopiáři téměř mlčí. Jen ve dvou případech jsem se dočetla o existenci kopiáře. Pominu-li chatrné zmínky Bočkovy, o nichž jsem se již zmiňovala v úvodu své práce, pak prvním z těchto dvou případů je edice CDB, která na kopiář upozorňuje při uvádění informací o opisech u originálů listin.120 Druhým příspěvkem je studie G. Friedricha pro Český časopis historický. Hodnocení pramene Friedrichem nebylo nijak pozitivní, uvádí v něm, cituji: „Skoro všecky listiny zde přepsané zachovaly se v originále, takže obsahově je kopiář ten skoro úplně bezcenný,…“121. Dále hovoří o základním rozdělení kopiáře na tři oddíly, Tomus I, II a III, u kterých zmiňuje i foliaci, ale blíže se jím již nezabývá. Při užití slůvka „skoro“ se můžu domnívat, že kopiář jen zběžně prohlédl, jinak by toho slůvka neužil. Musím oponovat tomu, že by byl bezcenný. Při jeho bližším zkoumání mě napadala celá řada otázek a ve chvíli, kdy jsem si myslela, že mám na ně odpověď, objevila se otázka další. Tato kniha mi připadá zajímavá již jen díky svému tajemství o původu a vzniku. Jen zjištění, ze které papírenské dílny byl papír dovezen a za kterého majitele filigrán vznikl, je velice důležité. Následný popis výzdoby desek a určení typu písma mi umožnil přesněji určit stáří knihy. Také určení majitelů knihy z ex libris, nacházejících se na předsádce, bylo nezbytné pro určení provenience kopiáře. K určení stáří knihy, jsem měla k dispozici několika malých indicií, které sama kniha podávala, ale práce s nimi nebyla vždy jednoduchá. Těmito indiciemi mi byla výzdoba desek, filigrán, typ písma a ex libris. O kopiáři literatura téměř mlčí, žádný z badatelů se jím podrobně nezabýval, proto přibližné určení stáří kopiáře bylo hlavním cílem mé práce. Záchytným bodem mi bylo určení filigránu, na základě Briquetovy studie122, a následný popis výzdoby desek, který mi pomohl určit post quem, tedy období či rok, po kterém kniha mohla vzniknout. Následný rozbor písařských rukou mě pomohl

120

Např. CDB III/2 s. 257-258, č. 199; CDB III/2 s. 258-259, č. 201 či CDB V/1 s. 162-163, č. 88. Friedrich, G.: Kodex Tišnovský, s. 359–372. 122 C. M. Briquet: Les Filigranes, s. 34, obr. č. 291. 121

89

určit ante quem, tedy termín posledního možného zásahu do knihy. Závěry o stáří knihy jsem posléze uvedla ve čtvrté kapitole, v podkapitole Resumé. Stěžejní prací a tedy i druhým cílem mého bádání bylo vytvoření regestového katalogu, díky němuž jsem si udělala představu o tom, které listiny sem byly opsány. Při tvoření stručných obsahů jsem pracovala s Prozatímním inventárním seznamem od M. Švábenského,123 na základě kterého jsem přiřazovala k jednotlivým opisům jejich originály s příslušnou signaturou. Pokud to jen bylo možné, pak jsem u jednotlivých listin uvedla základní informace s možností nahlédnout do literatury, která o nich pojednává. U opisů, u kterých jsem originál nedohledala, tyto informace chybí, ale pokud jsem o nich nalezla zmínku v literatuře, pak jsem ji zde uvedla.124 U takovýchto případů pak lze vidět, že ne všechny listiny se nám dochovaly v originálu, což nepochybně obohatí další případné badatele. Je zvláštní, že do kopiáře byly přepsány i listiny, které byly posléze označeny za falza. Možná tím písař mínil, že přepsáním falza do kopiáře se hodnověrnost originálu zvětší. Na druhé straně sem mohla být falza přepsána díky neznalosti písaře či naopak důkladnosti opsat sem vše, co souviselo s klášterem. Jak je vidno, hypotéz lze vytvářet několik, obdobně je tomu s větou na posledním foliu 448, která nám říká: „Jan Mistr měl klepeta jako rak“. I u ní lze vytvářet řadu hypotéz, avšak vybrat si tu správnou, není tak jednoduché. Tato věta byla do kopiáře napsána pravděpodobně pro pobavení se, jelikož již sama o sobě je velmi úsměvná a při dalším vyvozování postrádá smysl. Na závěr celé práce jsem k deskám připevnila CD s ukázkami obrázků z kopiáře. Popis k jednotlivým obrázkům pak uvádím v samostatném souboru na CD.

123

Švábenský, M.: Cisterciačky, Brno 1956. Viz Úvod a metodika zpracování. 113 s. Listiny, k nimž jsem nenalezla originál: MZA Brno, fond G 11, sign. 603 Tomus I č. 20, 25, 30, listina v části Contractus renovatus a Alius contractus; Tomus II č. 16, 29, 31; Tomus III č. 4. 124

90

Seznam použitých zkratek CDB – Codex diplomaticus et epistolarius regni Bohemiae CDM – Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae ČČH – Český časopis historický ČNM – Časopis Národního musea GHI – Genealogické a heraldické listy MHB – Monumenta historica Bohemiae MZA – Moravský zemský archiv RBM – Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae SOA – Státní oblastní archiv SPFFBU – Sborník prací Filosofické fakulty Brněnské university SNKLHU – Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění SPN – Státní pedagogické nakladatelství UJEP – Univerzita Jana Evangelisty Purkyně VVM – Vlastivědný věstník moravský

91

Bibliografie Prameny Moravský zemský archiv v Brně: Fond E 10 – Cisterciačky Předklášteří u Tišnova (1234-1766). Fond G 11 - Sbírku rukopisů Františkova muzea v Brně (9.) 14. – 19. Století.

Pomůcky k archivním fondům Cisterciačky, Tišnov 1234 – 1780 (1949): Prozatímní inventární seznam. Ed. M. Švábenský. Brno: MZA, 1956. 113 s. Inventář a rejstříky ke Sbírce Františkova muzea v Brně. Ed. M. Musilová. Brno: SOA, 1973.

Edice a regesta Archivy zrušených klášterů moravských a slezských I.: Inventář pergamenů z let 1078- 1471. Ed. J. Šebánek. In: Publikace Zemského archivu v Brně, nová řada, sv. 1. Brno 1932. Codex diplomaticus et epistolarius regni Bohemiae III/1, ed. G. Friedrich. Pragae 1942. III/2, edd. G. Friedrich et Z. Kristen. Pragae 1962. III/3 edd. G. Friedrich, Z. Kristen et Jan Bistřický. Olomucii 2000. IV/1, edd. J. Šebánek et S. Dušková. Pragae 1962. V/1, edd. J. Šebánek et S. Dušková. Pragae 1974. V/2, edd. J. Šebánek et S. Dušková. Pragae 1981. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae II, ed. A. Boczek, Olomucii 1839. III, ed. A. Boczek, Olomucii 1841. IV, ed. A. Boczek, Olomucii 1845. V, ed. A. Boczek. Brunae 1850. VI, edd. hg. P. v. Chlumecký und J. Chytil. Brünn 1854. VII, edd. hg. P. v. Chlumecký und J. Chytil. Brünn 1858. XII, ed. V. Brandl. Brünn 1890. XV, ed. B. Bretholz. Brünn 1903. Monumenta historica Bohemiae nusquam antehac edita quibus non modo patriae, aliarumque vicinarum regionum, sed et remotissimarum Pentium historia mirum quantum illustratur IV, ed. G. Dobner. Pragae 1779. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae I., ed K. J. Erben. Pragae 1855. II., ed J. Emler. Pragae 1882. III., ed J. Emler. Pragae 1890. III., ed J. Emler. Pragae 1892. 92

Použitá literatura BLÁHOVÁ, Marie: Historická chronologie. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 948 s. ISBN: 80-7277-024-1. BRIQUET, C. M.: Les Filigranes: dictionnaire historique des marques du papier dés leur apparition vers 1282 jusqu’en 1600. T. 1, A-Ch. Hildesheim: G. Olms, 1977. 234 s. (předešlé vyd. Leipzig, K.W. Hiersemann, 1923) BUBEN, Milan M.: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích II. díl, II. sv.: Mnišské řády. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. 399 s. ISBN 80-7277-087-X BUBEN, Milan M.: Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů. Praha: Logik, 2000. 411 s. ISBN 80-902811-0-9 BUBEN, Milan M.: Encyklopedie heraldiky, Praha 1999, 459 s. ISBN 80-85983-68-0. CERMANOVÁ, Tereza: Kapitálek. Důležitý prvek knižní vazby a jeho funkce. Pardubice: Univerzita Pardubice. Fakulta restaurování. Ateliér restaurování knižní vazby a dokumentů. 2008. 67 s. Vedoucí bakalářské diplomové práce Jiří Vnouček. EBELOVÁ, Ivana: Klíč k novověké paleografii. Praha: ISV, 2004. 174 s. ISBN 80-86642-30-5 FLODR, Miroslav: Filigranologie. Úvod do studia filigránů. Brno: UJEP, 1974. 205 s. FLODR, Miroslav: Problémy klasifikace filigránů. SPFFBU, 1968, roč. XVII, řada historická C 15, s. 141–147. FLODR, Miroslav: Problémy klasifikace filigránů. SPFFBU, 1970, roč. XIX, řada historická C 17, s. 189 – 193. FRIEDRICH, Gustav: Kodex Tišnovský: Příspěvek k poznání novověkých padělků v moravském diplomatáři. ČČH, Praha 1897, roč. 3, s. 359–372. FRIEDRICH, Gustav: Rukověť křesťanské chronologie, Praha: Paseka, 1997. 338 s. GRAESSE, J. G. T.: Orbis Latinus: oder Verzeichnis der wichtigsten lateinischen Ortsund Ländernamen. Berlin: VEB Verlag für Verkehrswesen, 1980. HAVEL, Dalibor: Listinné písmo v Čechách a na Moravě na přelomu 13. a 14. století. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 293 s. ISBN 978-80-210-4750-1

93

HLADÍK, Dušan: Dějiny kláštera Porta coeli I. 2. sv. Tišnov: Mosty, 1994, 199 s. ISBN 80-85799-00-6. HLAVÁČEK, Ivan: Úvod do latinské kodikologie. Praha: Karolinum, 1994. 96 s. HLAVÁČEK, Ivan – KAŠPAR, Jaroslav – NOVÝ, Rostislav: Vademecum pomocných věd historických. Jinočany: H + H, 2002. 544 s. ISBN 80-7319-004-4. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka – KAŠPAR, Jaroslav – EBELOVÁ, Ivana: Paleografická čítanka. Ukázky. Praha: Karolinum, 2000. 130 l. ISBN 80-246-0049-8. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka – KAŠPAR, Jaroslav – EBELOVÁ, Ivana: Paleografická čítanka. Textová část. Praha: Karolinum, 2000. 243 s. ISBN 80-246-0049-8. HOSÁK, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. HOSÁK, Ladislav – ŠRÁMEK, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I. Praha: Academia, 1970. 573 s. HOSÁK, Ladislav – ŠRÁMEK, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II. Praha: Academia, 1980. 962 s. HÚŠČAVA, Alexander: Dejiny a vývoj nášho písma. Bratislava: Slovenska akademie vied a umeni, 1951. 375 s. KAŠPAR, Ladislav: Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím. 1. sv. (Textová část). Praha: SPN, 1987. 218 s. KAŠPAR, Ladislav: Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím. 2. sv. (Obrazová část). Praha: SPN, 1987. 144 s. KLÁTIL, Rudolf: Paměti Předklášteří a tišnovského kláštera „Porta coeli“. Předklášteří: Sdružení pro postavení pomníku, 1925. 137 s. KREJČÍKOVÁ, Jarmila – KREJČÍK, a sfragistiky. Praha: SPN, 1987. 352 s.

Tomáš:

Základy heraldiky,

genealogie

MUZIKA, František: Krásné písmo ve vývoji latinky. Sv 1. Praha: SNKLHU, 1958. 657 s. MUZIKA, František: Krásné písmo ve vývoji latinky. Sv 2. Praha: SNKLHU, 1958. 656 s.

94

MYSLIVEČEK, Milan: Erbovník 2, aneb kniha o znacích i osudech rodů, žijících v Čechách a na Moravě. Praha: Horizont, 1997, 237 s. NUSKA, Bohumil.: Typologie českých renesančních vazeb. Terminologie, slohové určování a datování materiálu. In: Historická knižní vazba. Sborník příspěvků k dějinám a k metodice ochrany historických knižních vazeb. Liberec: Severočeské museum 1964-1965, s. 19-145.

NUSKA, Bohumil.: Spony knih jsou k zavírání. In: Historická knižní vazba. Sborník příspěvků k dějinám a k metodice ochrany historických knižních vazeb. Liberec: Severočeské museum 1970, s. 177-178.

OHAREK, Václav: Vlastivěda moravská, II. Místopis Moravy: Tišnovský okres. Brno: Musejní spolek, 1923. 464 s. Ottův slovník naučný: ilustrovaná encyklopedie obecných znalostí. Praha: J. Otto, 1888 – 1909. 28 sv.

PLICHTA, Alois: Otto Steinbach z Kranichsteina, poslední opat cisterc. Kláštera ve Žďáře nad Sázavou. Genealogické a heraldické informace. Roč. 1987, č. 1, s. 98-133. PRAŽÁK, Josef M. – NOVOTNÝ, František – SEDLÁČEK, Josef: Latinsko-český slovník. Praha: Česká grafická unie, 1948. 1425 s.

ROHLÍK, Miloslav: Moravské zemské desky. III. sv. Kraj brněnský (1567-1641). Praha 1957. s. 243-246.

ŘEŠETKA, Miroslav a kol.: Německo-český/Česko-německý slovník. Olomouc: Fin publishing, 1997. 1405 s. ISBN 80-86002-16-0 SUCHÁNKOVÁ, Silvie: Porta coeli: Listinné originály tišnovského kláštera z let 1283 – 1309 uložené v MZA v Brně. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav Pomocných věd historických a Archivnictví, 2009. 91 s. Vedoucí bakalářské diplomové práce PhDr. Dalibor Havel, Ph.D. ŠEBÁNEK, Jindřich – DUŠKOVÁ, Sáša: Kritický komentář k Moravskému diplomatáři Praha 1952, s. 186-189. 410 s.

95

ŠEBÁNEK, Jindřich: Moderní padělky v Moravském diplomatáři Bočkově do r. 1306. Brno 1937, 103 s.

ŠEBÁNEK, Jindřich: Základy pomocných věd historických I. Latinská paleografie. Praha: SPN, 1976. 136 s. Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích: Encyklopedie Diderot. Praha: Diderot, 1996 – 1998. 4 sv. ZUMAN, František: Papír. Historie řemesla a výrobní techniky. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1983-85. 272 s. ZUMAN, František: Papírna v Předklášteří u Tišnova. VVM. Brno 1951, s. 47- 56. ZUMAN, František: Filigrány, jejich vývoj a význam. ČNM, 1939, roč. CXIII, s. 88-117. ZUMAN, František: České filigrány XVIII. stol. (textová i obrazová část). In.: Rozpravy České akademie věd a umění. Třída 1, č. 78. Praha: Česká akademie věd a umění, 1932. ZUMAN, František: České filigrány z první polovice XIX. stol. (textová i obrazová část). In.: Rozpravy České akademie věd a umění. Třída 1, č. 81. Praha: Česká akademie věd a umění, 1934.

Elektronické zdroje Centrum medievistických studií Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy: Czech medieval sources. [online]. Praha, 2005. [cit. 2011 – 03 - 10]. Dostupné na internetu: http://cms.flu.cas.cz/index.php

Monasterium: Das virtuelle Urkunden archiv Europas. [online]. Köln: Institut zur Erschließung und Erforschung kirchlicher Quellen, 2008. [cit. 2010 – 12 – 10]. Dostupné na internetu: http://www.monasterium.net/index.php

Wikipedie, otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2011 – 03 – 07]. Dostupné na internetu: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%c3%ad_strana

96