Masarykova univerzita v Brně. Pozemkový majetek kláštera Porta coeli do doby předbělohorské

Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Ústav pomocných věd historických a archivnictví

Svatava Hájková

Pozemkový majetek kláštera Porta coeli do doby předbělohorské Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Zbyněk Sviták, CSc. 2011

Prohlašuji, ţe jsem tuto práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury.

...........................

2

Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu bakalářské diplomové práce PhDr. Zbyňku Svitákovi, CSc. za vstřícný přístup a cenné rady při konzultacích.

3

Obsah 1. Úvod ............................................................................................................................... 5 2. Historie řádu ................................................................................................................... 7 2.1. Benediktinský řád .................................................................................................... 7 2.2. Cisterciácký řád ........................................................................................................ 7 2.3. Panenská větev ......................................................................................................... 8 2.3.1. Zaloţení .............................................................................................................. 8 2.3.2. Organizace ţenského řádu ................................................................................. 9 3. Klášter Porta coeli ........................................................................................................ 11 3.1. Poloha ..................................................................................................................... 11 3.2. Architektura ........................................................................................................... 13 4. Historie kláštera Porta coeli ......................................................................................... 14 4.1. Události předcházející fundaci ............................................................................... 14 4.2. Fundace kláštera ..................................................................................................... 16 5. Přehled pozemkového majetku .................................................................................... 17 5.1. Předhusitské období 1234 – 1419 .......................................................................... 17 5.1.1. Zakládací listina moravského markraběte Přemysla, 1234 .............................. 17 5.1.2. Papeţská konfirmační listina, 1235 ................................................................. 19 5.1.3. Donační listina krále Václava I., 1238 ............................................................. 20 5.1.4. Konfirmační listina krále Václava I., falzum I. z 1239 .................................... 21 5.1.5. Donační listina krále Václava I., 1240 ............................................................. 22 5.1.6. Konfirmační listina krále Přemysla Otakara II., falzum II. z roku 1255 ......... 23 5. 2. Pohusitské období 1437 – 1593 ............................................................................ 29 5.2.1. Konfirmační listina krále Jiřího z Poděbrad, 1459 .......................................... 31 6. Závěr ............................................................................................................................ 37 7. Pouţité zkratky ............................................................................................................. 39 8. Seznam pouţitých pramenů a literatury........................................................................ 40 8.1. Archivní prameny .................................................................................................. 40 8.2. Edice pramenů ........................................................................................................ 40 8.3. Literatura ................................................................................................................ 41 9. Příloha .......................................................................................................................... 44

4

1. Úvod Práce si klade za cíl zmapovat vývoj pozemkového majetku kláštera Porta coeli v období od jeho vzniku po konec 16. století. Původním záměrem bylo obsáhnout celé období jeho existence, ale vzhledem k velké rozsáhlosti bylo nutné práci časově vymezit. První stránky obsahují stručné dějiny cisterciáckého řádu a následně i jeho ţenské větve, popis polohy kláštera a přilehlého okolí, je zde i zmínka o významu kláštera z hlediska architektonického. V následující části je uvedena historie kláštera, spletité události předcházející vlastní fundaci a samotné zaloţení kláštera. Poté jsou podávány chronologicky řazené přehledy klášterních statků. Stěţejními prameny jsou královské a papeţské donační a konfirmační listiny, dále kupní, prodejní či směnné smlouvy a texty týkající se vzniklých majetkových sporů, souvisejících s neshodami hraničními i jinými. Hlavními zdroji informací se staly převáţně listiny uloţené v Moravském zemském archivu. Pro nejstarší texty bylo moţné vyuţít přepisy textů ve vypracovaných edicích, čerpáno bylo konkrétně z Moravského1 i Českého diplomatáře.2 Originály těchto starých listin, kvůli své vysoké památkové hodnotě, nejsou zpřístupněné, ale vzhledem k existujícímu virtuálnímu archivu listin střední Evropy je i tak moţné vidět jejich původní podobu.3 Práce s originály listin byla v některých případech ztíţená především špatnou čitelností textu, způsobenou vybledlou psací látkou nebo porušením pergamenu. U listin do poloviny 15. stolení je uţitá latina, poté čeština. Pro objasnění falz, která se v práci objevují, byl pouţit Kritický komentář k Moravskému diplomatáři od Jindřicha Šebánka.4 Klášterními statky v době těsně po zaloţení kláštera i situací předcházející jeho zaloţení se zabývají ve svých článcích Jiřina Joachimová,5 Jiří Kuthan6 a Jindřich Šilhan.7 Jindřich Šilhan jako jediný pouţívá jiný způsob datování, datování pisánské. Přehled dějin kláštera od zaloţení po konec husitských válek podává Dušan Hladík ve své práci pod názvem Porta coeli.8 Na první pohled se zdá, ţe jde o dobře zpracované

1

Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae III - VI, XI, XII, XV (dále jen CDM): Edd. Boček, Antonín Chytil, Josef - Brandl, Vincenc - Bretholz, Bertold. Olomucii, Brunae, 1841 – 1903. 2 Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae III – VI (dále jen CDB): Edd. Friedrich, Gustav Kristen, Zdeněk - Šebánek, Jindřich - Dušková, Sáša - Sviták, Zbyněk - Krmíčková, Helena - Krejčíková, Jarmila - Nechutová, Jana. Pragae, 1942 – 2006. 3 Dostupné z: < http://www.monasterium.net/>. 4 Šebánek, Jindřich: Kritický komentář k Moravskému diplomatáři. Praha, 1952. 5 Joachimová, Jiřina: Fundace královny Konstancie a praţské statky německých rytířů. Umění 16, 1968, s. 459-502. 6 Kuthan, Jiří: Fundace a počátky kláštera cisterciaček v Tišnově. ČMM 93, 1974, s. 361-370. 7 Šilhan, Jindřich: Počátky tišnovského kláštera. VVM 39, 1987, s. 311-320.

5

dílo, jsou zde zmiňovány i širší historické souvislosti, které pomáhají lépe pochopit a dokreslit některé události. Mimo jiné zde uvádí i výčty statků kláštera v období před a po husitských válkách. Při bliţším prozkoumání však narazíme na řadu nesrovnalostí, které přínosnost této literatury sniţují. Uváděné poznatky není moţné pouze pasivně přijmout, ale je nutné ověřit jejich pravdivost. Klášterní statky uvádí i Rudolf Klátil ve svém díle Paměti Předklášteří a tišnovského kláštera „Porta coeli“.9 Nejde však o vědeckou práci zaloţenou na faktech, v převáţné většině se mi nepodařilo poznatky zde uváděné podloţit prameny. Pro určování většiny vesnic je pouţita literatura od Ladislava Hosáka a Rudolfa Šrámka s názvem Místní jména na Moravě a ve Slezsku,10 v některých případech i druhý díl Vlastivědy moravské od Václava Oharka.11 Vztahy panovníka a šlechty ke klášterním statkům se zabývá Tomáš Borovský. Hlubší pohled do problematiky sekularizačního procesu probíhajícího přes celý středověk, jehoţ průběh se urychlil po husitském vpádu, přináší jeho práce Kláštery, panovník a zakladatelé na středověké Moravě.12 Samotný text práce je v závěru doplněn mapami, které usnadňují, alespoň částečně, orientaci v dané problematice. Vzhledem k tomu, ţe některé vesnice není moţné přesně lokalizovat, nejsou uvedeny ani na mapách. Název kláštera je z pravopisného hlediska mírně problematický. Na otázku, jaká je správná podoba tohoto názvu, není snadné najít jednoznačnou odpověď. V literatuře je moţné se setkat převáţně s podobou „Porta coeli“, s druhým písmenem malým, ale i s případem „Porta Coeli“, kdy jsou obě začáteční písmena velká. Sám klášter uţívá první variantu, ale ve své adrese uvádí název s velkým písmenem „C“. Podle informací získaných přímo z tišnovského kláštera jsou obě verze správné. Podoba „Porta Coeli“ uváděná v adrese kláštera označuje název ulice v klášterním areálu, označením „Porta coeli“ je myšleno jméno samotného kláštera. Podle Ústavu českého jazyka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně jsou obě varianty v podstatě správné, náboţenské texty pouţitím velkých písmen vyjadřují úctu. V pravidlech českého pravopisu ani v internetové jazykové příručce však není případ tohoto pojmenování uveden. 8

Hladík, Dušan: Dějiny kláštera Porta coeli I. Tišnov: Sursum, 1994. Klátil, Rudolf: Paměti Předklášteří a tišnovského kláštera „Porta coeli“. Tišnov, 1925. 10 Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku, I. díl. Praha: Academia, 1970; Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku, II. díl. Praha: Academia, 1980. 11 Oharek, Václav: Vlastivěda moravská, II. díl. Tišnovský okres. Brno: Musejní spolek, 1923. 12 Borovský, Tomáš: Kláštery, panovník a zakladatelé na středověké Moravě. Brno: Matice moravská, 2005. 9

6

2. Historie řádu 2.1. Benediktinský řád Cisterciácký řád, latinsky Ordo Cisterciensis, je mnišský řád řídící se řeholí svatého Benedikta. Navazuje na benediktinskou tradici, proto jeho počátky musíme sledovat uţ od 6. století, kdy dochází k zaloţení benediktinského řádu svatým Benediktem v Itálii. Hlavní heslo benediktinského řádu zní „Ora et labora!“ (tj. Modli se a pracuj!). S tímto heslem korespondují i základní principy ţivota benediktinů, kterými jsou četba Písma svatého, slavení liturgie, konání modlitby chórové či soukromé a manuální práce. Klášterní pravidla kladou důraz na dodrţování přísné kázně, mlčenlivosti a pokory. Odloučenost od veřejnosti má umoţnit poklidné hledání Boha při rozjímání i při práci. Tato izolovanost mnichy vzdaluje od rušivých světských myšlenek.13 Benediktova řehole získala velkou oblíbenost především díky dosaţené vyváţenosti kontemplativního a aktivního ţivota. Určité zpohodlnění a nedodrţování benediktinské řehole vedlo v 10. století, ve Francii v burgundském opatství Cluny, ke vzniku reformního hnutí, které se snaţí o obnovu původního benediktinství. Obnovuje prvotní přísnou kázeň, prosazuje tvrdou askezi a zdůrazňuje liturgické sloţky klášterního ţivota. Tyto nové myšlenky získaly mnoho příznivců i ve šlechtickém prostředí, coţ nakonec na tuto reformu mělo i nepříznivý vliv. Podpora aristokracie spočívala i v udělování mnohých darů klášterům, které umoţňovaly financování monumentálních chrámových staveb s bohatou sochařskou výzdobou.14 Tato honosnost však byla proti zásadám svatého Benedikta, který výzdobu v kostelech neschvaluje. Přípustné jsou pouze sochy, které plní funkci naučnou, slouţí k poučení laiků, nikoli funkci dekorativní. Proto se opět zvedla vlna reformátorů, kteří na tyto vzniklé protiklady poukazují.15

2.2. Cisterciácký řád V 11. století na tento úpadek benediktinského řádu reaguje opat Robert působící v benediktinském klášteře v Molesme. Dne 21. 3. 1098 ve Francii, v opuštěné baţinaté krajině u Dijonu, zakládá klášter s názvem Cîteaux, latinsky Cistercium. Později toto 13

Buben, Milan M.: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích, II. díl: Mnišské řády. Praha: Libri, 2004, s. 9-10. 14 Charvátová, Kateřina: Dějiny cisterciáckého řádu v Čechách 1142-1420. Sv. 1. Fundace 12. století. Praha: Karolinum, 1998, s. 12. 15 Charvátová, K.: Dějiny cisterciáckého řádu, s. 32.

7

latinské označení získal i řád. O původu jména opatství existují dvě teorie. Pojmenování je buď podle milníku staré římské cesty „Cis tercium lapidem mil(l)iarium“ (tj. před třetím kamenným milníkem), nebo byl tento název zvolen podle močálovitého terénu, kde stojatá voda vytvářela nádrţe - „cistels“ (tj. cisterny).16 Robert usiloval o obnovení čistoty řeholního ţivota a o návrat k původním mnišským ideálům. Řehole nového kláštera se zakládala na odříkání v samotě, tělesné práci, odmítání renty, dodrţování mlčenlivosti a na přijímání stravy pouze rostlinného charakteru. Existence nově vzniklého cisterciáckého řádu neměla z počátku příliš dobré vyhlídky. V roce 1112 měl klášter pouze šest mnichů. Jedním z důvodů tak nízkého počtu členů byla přísnost řehole, která odrazovala případné zájemce. Nezanedbatelnou roli zde hrála také vysoká úmrtnost. Ve stejném roce však přichází do kláštera mladý šlechtic Bernard z Clairvaux se svými druhy. Tato skutečnost měla zásadní vliv na budoucí vývoj řádu. Bernardova zboţnost, vynikající organizační schopnosti a jeho silný a všestranný vliv způsobily mohutný rozvoj cisterciáckého řádu. Bývá proto povaţován za druhého zakladatele řádu. Klášter v Cîteaux se brzy zaplnil. Pro ohromný zájem nových řeholníků došlo dokonce k zakládání dalších dceřiných klášterů.17 Dne 23. 12. 1119 byla papeţem Kalixtem II. schválena „Charta caritatis“ (tj. Listina lásky), kde je stanovena podoba řádové konstituce. Tímto byla existence nového řádu oficiálně potvrzena.18

2.3. Panenská větev 2.3.1. Zaloţení Nově vzniklý cisterciácký řád si našel své příznivce i v ţenské společnosti. Během 12. století začínají ve Francii vznikat první ţenské větve. Za zakladatelku cisterciaček je povaţována Humbelina, sestra svatého Bernarda z Clairvaux, která původně působila jako převorka v ţenském benediktinském klášteře v Julle. Stejně jako její bratr se rozhodla pro řeholní ţivot v cisterciáckém duchu a začala připravovat své řeholnice pro nově vznikající řád.19 První ţenský cicterciácký klášter byl zaloţen ve francouzském Tartu u Dijonu v roce 1125. Z počátku však ţenské kláštery neměly podporu nejdůleţitějšího orgánu - generální 16

Buben, M. M.: Encyklopedie řádů, s. 157-158. Buben, M. M.: Encyklopedie řádů, s. 159. 18 Buben, M. M.: Encyklopedie řádů, s. 161. 19 Hladík, D.: Dějiny kláštera Porta coeli, s. 43. 17

8

kapituly v Cîteaux. Vznikaly sice nové řádové domy, ale jejich vazby ke klášterům muţským byly nejasné. K plnému uznání ţenského cisterciáckého řádu dochází aţ kolem roku 1200, kdy generální opat Guido II. prohlašuje tartský klášter za dceru řádu.20 V českých zemích21 byl prvním ţenským cisterciáckým klášterem moravský klášter Vallis Sanctae Mariae (Údolí Svaté Marie) v Oslavanech. Tento řádový dům šlechtického původu byl zaloţen zboţnou znojemskou paní Helvidou roku 1225. Jeho trvání končí počátkem 30. let 16. století, kdy dochází k jeho vymření. Na moravském území vznikly celkem tři kláštery panenské větve cisterciáků. Tišnovský klášter Porta coeli (Brána nebes) vzniká roku 1234 jako druhý ţenský cisterciácký klášter. V tomto případě jde o panovnickou fundaci, zakladatelkou je královna Konstancie, dcera uherského krále Bély III., druhá manţelka českého krále Přemysla Otakara I. a matka českého krále Václava I. Od svého zaloţení byl klášter několikrát zrušen a opět obnoven, svou existenci si nakonec uhájil aţ do současnosti. Roku 1323 je zaloţen třetí nejmladší ţenský moravský klášter Aula Sanctae Mariae (Síň Svaté Marie) na Starém Brně. Fundátorkou je opět královna, tentokrát jde o Elišku Rejčku, vdovu po králi Václavu II. a Rudolfu Habsburském. Tento cisterciácký klášter byl zrušen za josefínských reforem v roce 1782.22 Klášterům královského původu bylo darováno velké mnoţství statků. Pochopitelně tímto mezi ostatními kláštery získaly výjimečnou pozici. Panovníkova štědrost se projevila i v architektuře daných staveb, bohatá chrámová výzdoba odráţela vysoké postavení donátorů.

2.3.2. Organizace ţenského řádu Ţenské kláštery byly podřízeny vybranému muţskému klášteru. Práva k novému klášteru zastával pouze muţský klášter zvolený generální kapitulou. Ţenské zařízení, které poskytlo první mnišky, ţádná práva nemělo. Zvolený muţský klášter se stal matkou nové filiace, ţenský klášter byl tedy dcerou mateřského domu. Z nadřazeného muţského 20

Foltýn, Dušan: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005, s. 66. Prvním ţenským cisterciáckým klášterem na území dnešních Čech byl klášter v Pohledu, (okres Havlíčkův Brod). Byl zaloţen roku 1265 Ludmilou, Gertrudou, Utou a Kateřinou z rodu Vítkovců. V Horní Luţici byl zaloţen roku 1234 českou královnou Kunhutou, manţelkou Václava I., klášter Marienthal (Maří Dol). 22 Následující rok po zrušení ţenského cisterciáckého kláštera na Starém Brně byl klášterní areál obsazen brněnskými obutými augustiniány. Ti byli nuceni opustit svůj klášter, který byl také zrušen výnosem Josefa II., a přestěhovat se do přidělených náhradních budov na Starém Brně. V současné době klášter existuje, nepatří však jiţ řádu cisterciáckému, ale augustiniánskému. Viz Foltýn, D.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, s. 212. 21

9

kláštera byl vybrán opat otec a mniši. Opat zprostředkovával styk s nejvyšším orgánem řádu, prováděl vizitace23 opatství a podílel se na rozhodování při řešení některých klášterních otázek. Mniši se starali o duchovní ţivot sester, zajišťovali bohosluţby, působili jako kaplani či zpovědníci. Stáli i v úřadu probošta, ve kterém obstarávali materiální statky kláštera.24 U ţenského řádu nebyl vytvořen stejný filiační systém spojující ţenské kláštery na základě příbuzenských vazeb, tak jako to bylo u řádu muţského. Panenské konventy vţdy podléhaly muţskému klášteru cisterciáků. Ţenské kláštery si však i přes tuto podřízenost zachovávaly naprostou autonomii. Tišnovský klášter byl dcerou ke klášteru velehradskému.25 Tato podřízenost se udrţela více jak čtyři sta let, poté byl klášter svěřen klášteru sedleckému v Čechách.26 Vzájemné vztahy velehradských opatů a tišnovských abatyší nebyly příliš vstřícné. Docházelo mezi nimi k poměrně častým sporům. První střetnutí bylo dokonce řešeno i před generální kapitulou.27 Předmětem sporů byly například neoprávněné nároky na desátky z vesnic, na patronátní práva kostelů i jiné. Velehrad chtěl vyuţitím práv tišnovského kláštera vytěţit i něco pro sebe. Uváţíme-li, ţe Velehrad byl vůči klášteru tišnovskému klášterem mateřským, bylo by přirozenější, aby svůj svěřený klášter ochraňoval a hájil jeho práva. V čele kláštera stojí abatyše. Představuje nejvyšší autoritu v rámci kláštera, je zodpovědná za dodrţování pravidel, je podřízena opatu otci. Abatyši zastupuje převorka, je v čele konventu. Konvršky neboli laické sestry představují niţší úroveň mnišek, skládají niţší sliby. Věnují se pracím, které vykonávají uvnitř opatství (na rozdíl od muţských klášterů, kde konvrši pracují i mimo klášterní areál). Starají se o kuchyni, zahradu, přijímají hosty, pečují o nemocné.28 Chórové sestry se musely věnovat především intenzivním modlitbám. Konvršky nebyly vázány na liturgické modlitby,

23

Vizitace byly kaţdoročně prováděny opatem pocházejícím z mateřského kláštera, slouţily ke kontrole správného a důsledného dodrţování řehole a nařízení generální kapituly. Nezasahovaly do vnitřních záleţitostí dceřiného kláštera. Vizitační systém byl určitou zárukou budoucí úspěšnosti řádu. Jiţ z minulosti víme, ţe po čase docházelo v klášterech k určitému uvolnění kázně, které nakonec přerostlo v naprostý rozpor mezi tím, co bylo hlásáno, a tím, jaká byla skutečnost. 24 Charvátová, K.: Dějiny cisterciáckého řádu, s. 45-46. 25 Velehradský klášter je nejstarším cisterciáckým muţským klášterem na Moravě. Vzniká roku 1205, zakladatelem je moravský markrabě Vladislav Jindřich. Nachází se asi 5 km severozápadním směrem od Starého Města u Uherského Hradiště. 26 Klášter Sedlec je prvním cisterciáckým klášterem v českých zemích. Roku 1142 ho zakládá šlechtic Miroslav. Nachází se v severovýchodní části města Kutné Hory. 27 Hladík, D.: Dějiny kláštera Porta coeli, s. 125-126. 28 Charvátová, K.: Dějiny cisterciáckého řádu, s. 46.

10

navštěvovaly pouze mše, coţ jim umoţnilo zaměřit se především na ruční práci, která byla jejich hlavní činností.

3. Klášter Porta coeli 3.1. Poloha kláštera Klášter Porta coeli se nachází v obci Předklášteří u Tišnova. Původní obyvatelé obce osídlili území před klášterem, tímto obec následně získala své jméno. V listinách ze 16. století se ves nazývá před „Klášteří“, bylo zde třicet pět usedlých.29 Předklášteří se rozkládá v údolí chráněném zalesněnými vrcholky Hornosvratecké vrchoviny při řece Svratce, v minulosti nazývané Švarcava.30 Umístění kláštera odpovídá typickému situování cisterciáckých klášterů. Jedním z hlavních rysů cisterciáckého řádu je odloučení od společnosti, které zaručuje nerušené rozmlouvání s Bohem. Proto bývá pro stavbu klášterů nejčastěji zvolena taková lokalita, která se nachází v odlehlém kraji, nejlépe v údolí, na březích potoků a řek.31 Dalším charakteristickým rysem řádu je kultivační činnost, zúrodňování půdy. Mniši si vybírali pusté, baţinaté, zarostlé a neúrodné oblasti záměrně. Snaţili se svým vlastním úsilím přeměnit tuto nehostinnou a neúrodnou krajinu v úrodnou, zemědělsky vyuţitelnou. Zvolení takového umístění mělo své opodstatnění i z hlediska ekonomického. Údolí totiţ představují úrodné kraje, vhodné pro pěstování obilí a dalších zemědělských plodin, coţ umoţňuje určitou samostatnost v oblasti klášterní obţivy. Problémy s vodou v močálovitém terénu řešili mniši pomocí zavedených drenáţí, které odváděly přebytečnou vodu. Cisterciáci, donuceni řešit otázky odvodňování půdy, získali v této problematice mnoho zkušeností, a proto se stali výbornými staviteli vodních systémů. Vodu vyuţívali cisterciáci nejen pro vlastní potřebu kláštera, ale i jako zdroj energie v mlýnech nebo na pilách a hamrech.32 Vodních zdrojů měl klášter Porta coeli k dispozici dostatek. Původně byl celý obklopen vodou. Vzhledem k prováděným archeologickým výzkumům se podařilo stanovit jeho počáteční rozlohu. Klášter byl v podstatě vodní pevností obehnanou hradbami s obrannými věţemi, která byla lemována příkopem s vodou a ze severu 29

Klátil, R.: Paměti Předklášteří, s. 3. Tamtéţ. 31 Charvátová, K.: Dějiny cisterciáckého řádu, s. 41. 32 Charvátová, K.: Dějiny cisterciáckého řádu, s. 44-45. 30

11

rozsáhlým rybníkem.33 Opevnění splnilo svou obrannou funkci brzy po zaloţení kláštera, při průchodu mongolských Tatarů přes Moravu roku 1241. Tataři se přes nechráněnou Moravu prohnali za pouhých čtrnáct dní. Neměli sice v úmyslu toto území dobývat, ale pouze ho vyuţít jako průchod do Uher, kam se spěchali spojit s dalšími vojenskými silami, ale i tak zničili vše, co nebylo nějakým způsobem zabezpečené. Dobýváním opevněných míst se nezdrţovali.34 Hned za rybníkem protéká divoká říčka Loučka, která se pod kopcem Květnice vlévá do řeky Svratky. Loučka je jejím pravým přítokem. V místech, kde se nachází kamenolom, se tok řeky Loučky rozdvojuje. Je zde vytvořena vodní cesta slouţící jako náhon, který vede údolím podél pravého břehu říčky ke klášternímu rybníku. Náhon dodával vodu do rybníků nacházejících se před klášterem a přiváděl vodu pro hospodářské potřeby kláštera (prádelnu, mlýn). Koryto je vedeno celým areálem kláštera od západu k východu, dále pokračuje Předklášteřím a následně se vlévá do Svratky. Dnešní rybník, nacházející se severozápadním směrem od konventu, je jedním z několika klášterních, který byl ve druhé polovině 20. století obnoven. Na vrcholku zalesněného kopce, asi jeden kilometr západním směrem od kláštera, se nachází zbytky středověkého hradu Čepička, ze tří stran ohraničeného valy a severním svahem vedoucím příkře do údolí říčky Loučky. Archeologickému zkoumání této lokality se podrobně věnoval archeolog Ludvík Belcredi v letech 1983 - 1986. Své poznatky a závěry publikoval v časopise Moravského zemského muzea.35 Z jeho prováděných terénních průzkumů vyplývá, ţe zde bylo vybudováno mohutné opevnění hradního charakteru, které bylo obehnáno dvěma masivními valy s hlubokými příkopy. Za původce Belcredi označil Pernštejny, dobu vzniku vymezil mezi léta 1428 - 1437. K tomuto závěru ho vedlo několik následujících skutečností. Vzhledem k rozsáhlosti hradu se dá předpokládat, ţe se na stavbě podílel velký počet lidí. Otázkou je, odkud tito lidé pocházeli. Pravděpodobně nešlo o lidi ze vzdálených míst, ale o lidi místní, kteří ovšem v danou dobu nespadali pod klášterní moc. Zapojení místních bylo totiţ moţné pouze v době, kdy byl klášter opuštěn, protoţe ze zakládací listiny kláštera se dozvídáme, ţe se zakazuje poţadovat klášterních lidí na opravu nebo

33

Zacpal, Josef: Kášter Porta coeli a Podhorácké muzeum. Brno: Ave, 1997, s. 4. Válka, Josef: Dějiny Moravy. Díl I., Středověká Morava. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1991, s. 48. 35 Belcredi, Ludvík: Čepička – opevnění nad klášterem Porta coeli v Tišnově – Předklášteří. AMM sc. soc. 75, 1990, s. 99-122. 34

12

stavbu hradu.36 Klášter byl na čas opuštěn po vpádu husitů, kteří klášter roku 142837 zpustošili a vyplenili. Podle nálezů keramiky, jejího zdobení a čtyřhranného penízu s hladkou orlicí, raţenou v markraběcí mincovně v Brně patřící Albrechtu Rakouskému (1423 - 1425), se stavba datuje do druhé čtvrtiny 15. století. Dále bylo zjištěno, ţe na stavbu byl pouţit i materiál z kláštera. Zbytky dlaţdic nalezené na Čepičce nesou shodné znaky s dlaţdicemi pouţitými v klášteře. V tomto případě šlo však nejspíš o jejich druhotné pouţití při opravách kláštera. Podle doby vzniku stavby a jejího charakteru to vypadá, ţe zakladatelem byl světský feudál, nikoli klášter. Stavba hradu však nebyla dokončena, došlo totiţ k zásadním změnám. Roku 1437 moravský markrabě Albrecht potvrdil a obnovil klášteru majetek a privilegia daná tišnovskému klášteru svými předchůdci.38 Ze zamýšleného opevnění byla dokončena asi jen jedna třetina. Rudolf Klátil v Pamětech mluví o hradu jako o stráţní věţi slouţící k ochraně kláštera. Uvádí, ţe podle lidu byla tato věţ spojena s klášterem podzemní chodbou, ale ţe o tom neexistují přímé důkazy.39 Klášterní zboţí bylo po husitských válkách zcela rozchváceno. Velkou část majetků, které se později snaţí klášter získat zpět, zabrali Pernštejnové. Opevněný hrad měl nejspíš plnit funkci správního a mocenského střediska jejich nově nabytého majetku v přilehlém okolí. Umístění opevnění umoţňovalo případnou kontrolu cest táhnoucích se podél vodních toků. Podél Svratky vedla jiţ od pradávna obchodní cesta spojující Čechy s Moravou.40

3.2. Architektura kláštera Cisterciácké opatství Porta coeli je dnes zařazeno mezi chráněné národní kulturní památky. Jednou z nejvýznamnějších architektonických památek je unikátní gotický portál s bohatou rostlinnou i figurální výzdobou, umístěný v západním průčelí klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie. V portálu jsou vyobrazeni donátoři kláštera. V tympanonu brány je v horní části zobrazen Kristus, který je obklopen symboly čtyř evangelistů. U Spasitelových nohou klečí dvě korunované osoby, královna Konstancie a

36

CDB III/1, s. 97-100, č. 88. Pešina z Čechorodu, Tomáš Jan: Mars Moravicus. Praha, 1677, s. 532. 38 Moravský zemský archiv v Brně (dále jen MZA), Fond E10: Cisterciačky, Tišnov, signatura (dále jen sign.) Y I 5. 39 Klátil, R.: Paměti Předklášteří, s. 7. 40 Oharek, V.: Tišnovský okres, s. 72. 37

13

král Přemysl Otakar I.,41 v rukou drţí model kostela. Za postavou královny stojí Jan Křtitel, za postavou Přemysla Panna Marie. K vytesání portálu poskytl potřebný materiál (pískovce, vápenec a mramor) okolní kraj.42 Z rozsáhlého středověkého komplexu klášterních budov, obehnaného vysokými klášterními zdmi, je dnes veřejnosti přístupné gotické jádro kláštera - kostel Nanebevzetí Panny Marie,43 kapitulní síň, kříţová chodba (tj. ambit) zaklenutá kříţovými ţebrovými klenbami a rajská zahrada olemovaná ambitem. Část kláštera je i v současnosti obydlena řádovými sestrami.44 Pro cisterciačky znamená ţivot v konventu dodrţování chórové modlitby a přísné klauzury bránící styku s okolím. Areál konventu byl koncipován tak, aby izolaci sester umoţnil. Stavbu klášterů proto tvořila uzavřená kvadratura obklopující rajský dvůr. Budova konventu je umístěna podél severní strany kostela. Pro společné chórové modlitby bylo určeno zvláštní místo, které bylo odděleno od kostela přístupného veřejnosti. Sestry obývaly společné obytné místnosti - dormitáře (k budování samostatných cel dochází aţ později). Pro klášterní probošty byla vybudována samostatně stojící budova probošství. Od vnějšího světa byl klášter oddělen ohradní zdí i vytvořenou vodní bariérou. V letech 1744 – 1750 dochází ke stavebním úpravám klášterního areálu. Při severním dvoře se realizovalo vybudování nového konventu a bylo zrenovováno severní křídlo starého konventu. V letech 1900 – 1901 byla na místě barokní sýpky postavena nová kaple.45 V barokní budově bývalého probošství dnes sídlí Podhorácké muzeum.

4. Historie kláštera Porta coeli 4. 1. Události předcházející fundaci Podnět k vystavění kláštera dal král Přemysl Otakar I., který chtěl vybudováním boţího domu dosáhnout alespoň určitého odpuštění svých hříchů. Pro zaloţení zvolil, jak se dozvídáme ze zakládací listiny tišnovského kláštera, město „Trebow“.46 Myšlena je 41

Muţská postava je sporná. Můţe jít o krále Přemysla Otakara I., o krále Václava I., uvádí se i markrabě Přemysl. 42 Flídr, Aleš: Porta Coeli. Diplomová práce. Brno, 2004, s. 30-34. 43 Zasvěcení kostela Panně Marii je pro cisterciácký řád typické. 44 Porta coeli je jediným ţenským cisterciáckým domem v České republice. V roce 2001 zde ţila desetičlenná komunita sester. Viz Foltýn, D.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, s. 67. 45 Líbal, Dobroslav: Řád cisterciáků v českých zemích ve středověku. In Sborník vydaný k 850. výročí založení kláštera v Plasech. Praha: Unicornis, 1994, s. 129. 46 CDB III/1, s. 97-100, č. 88; MZA, E10, sign. Y I 1.

14

nejspíše Moravská Třebová na severní Moravě. Svůj úmysl však nestihl za svého ţivota uskutečnit. Tuto myšlenku nakonec zrealizovala, aţ několik let po králově smrti, jeho manţelka, královna Konstancie. Královna se rozhodla pro klášter cisterciáckého řádu. Důvodem, proč zvolila právě tento řád, mohly být úzké vztahy, které k cisterciákům měla. Konstancie byla v příbuzenském vztahu se sv. Hedvikou,47 zakladatelkou cisterciáckého klášteru ve slezské Třebnici. Královna dokonce do třebnického kláštera poslala na výchovu své dvě dcery. Díky tomu měla moţnost dobře poznat prostředí cisterciáckého řádu. Podpora cisterciáků královským přemyslovským rodem byla zřejmá, velké mnoţství muţských cisterciáckých klášterů bylo zaloţeno právě Přemyslovci.48 Vzniku tišnovského kláštera předcházelo mnoho skutečností. Královna se zpočátku odklonila od původního Přemyslova úmyslu na fundaci kláštera na Moravě. Jejím záměrem bylo zaloţit cisterciácký klášter v Praze. Vybraným místem byl kostel sv. Petra, který byl ale v té době jiţ obsazen komendou řádu německých rytířů. Z tohoto důvodu následovala řada sloţitých majetkových transakcí,49 jejichţ cílem bylo získat majetek pro nový klášter a tím umoţnit jeho následné zaloţení. Královna uzavírá smlouvy o koupi a následném prodeji vesnic a statků, dává do pořádku nevyrovnané finanční závazky s řádem německých rytířů. Přestoţe královna zajistila potřebné statky, na jejichţ vykoupení od německého řádu pouţila značné finanční prostředky, nakonec své rozhodnutí zaloţit klášter u sv. Petra v Praze opouští a zakládá klášter na zcela jiném místě, tj. v Tišnově. Královnin výběr pro umístění kláštera do praţského prostředí je poněkud zaráţející. Vzhledem k tomu, ţe Konstancie tento řád dobře znala, musela být obeznámena i s podmínkami, za kterých byly cisterciácké kláštery zakládány. Podle usnesení generální kapituly měly být řádové domy umisťovány v odlehlých krajinách, na pustých nekultivovaných místech, ve městech či vesnicích vznikat nesměly. Praha tomuto ustanovení neodpovídala, nesplňovala základní poţadavek řádu, tj. izolovanost kláštera od vnějšího světa. Spletité události, počínající královniným úmyslem zaloţit nový klášter v Praze přes následné majetkové směny vedoucí aţ ke vzniku kláštera na Moravě, objasňují čtyři listiny vydané v Praze, všechny se stejným datem – 6. března 1233. Zmíněné listiny se

47

Sv. Hedvika zaloţila v roce 1203 první ţenský klášter ve Slezsku. Hladík, D.: Dějiny kláštera Porta coeli, s. 62-64. 49 Do majetkových převodů byl zapojen i premonstrátský klášter Teplá. 48

15

týkají prodeje vidţínského újezdu.50 Listiny jsou jen zlistiněním předchozích jednání slouţící k tomu, aby podaly svědectví o jiţ vykonaných právních skutcích.

4. 2. Fundace kláštera Královna Konstancie se nakonec rozhodla zaloţit cisterciácký klášter Porta coeli na jiţní Moravě u městečka Tišnova, v zarostlém a neobydleném území v údolí řeky Svratky. Tišnovský kraj byl jiţ v době zaloţení kláštera významným strategickým místem, kterým procházela obchodní dálková cesta z Brna do Českomoravské vrchoviny.51 Nejstarší zmínka o zaloţení tišnovského kláštera pochází z 6. března roku 1233, nachází se v jednom ze čtyř zmiňovaných vidţínských textů. Tento rok byl přejat i pro samotnou dataci zaloţení kláštera. Pravděpodobnější však je přiřadit jeho vznik do roku předcházejícího. Jiřina Joachimová podle rozboru vidţínských listin a jejich vzájemného srovnávání usuzuje, ţe počátky kláštera je nutné klást před toto datum, přímo udává léto roku 1232. Bere v úvahu dobu nutnou pro vyřízení daných záleţitostí předcházejících zaloţení kláštera a dobu, ve které je doloţen pobyt krále Václava I. na Moravě.52 Budování klášterního areálu s velkolepým chrámem probíhalo ve srovnání s jinými kláštery nezvykle rychle. Například klášter ve Ţďáru nad Sázavou se budoval dvacet šest let, pro vystavění středověkého jádra tišnovského kláštera se uvádí doba dlouhá šest aţ osm let.53 Patrně to bylo umoţněno dostatečným finančním zajištěním, které královští zakladatelé poskytli. Tato stavba měla pro Přemyslovce velký význam, pravděpodobně od počátku zamýšleli vyuţít chrám jako místo posledního odpočinku pro členy svého rodu. Velmi brzy po zaloţení kláštera jsou zde pohřbeni oba jeho zakladatelé, markrabě Přemysl v roce 1239, jeho matka královna Konstancie hned následující rok. Vstupní portál

působí

honosným

a

monumentálním

dojmem,

precizně

provedená

kamenosochařská práce odráţí vznešenost a váţnost královské rodiny. První sestry spolu se svou představenou nebyly hned po příchodu do Tišnova uvedeny do zděných budov kláštera, ale z počátku bydlely v provizorních dřevěných přístřešcích,54 kde teprve na dostavění konventních budov čekaly. Tato dočasná obydlí se 50

Problematikou těchto vidţínských listin se podrobně zabývá Joachimová, J.: Fundace královny Konstancie, s. 459-502; Kuthan, J.: Fundace a počátky kláštera, s. 361-370. 51 Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. VII. díl. Praha: Libri, 2008, s. 562. 52 Joachimová, J.: Fundace královny Konstancie, s. 498-499. 53 Hladík, D.: Dějiny kláštera Porta coeli, s. 103. 54 Zacpal, J.: Kášter Porta coeli, s. 7.

16

nacházela přímo v prostoru klášterního nádvoří před bazilikou, na území dřívější kaple sv. Kateřiny.55 Co se týče osazení tišnovského kláštera, s určitostí nelze říct, ze kterého kláštera byly prvotní sestry vyslány. Nejasný původ cisterciaček je odvozován z kláštera ve slezské Třebnici nebo z moravského kláštera v Oslavanech.56 Listina potvrzující zaloţení kláštera Porta coeli byla vydaná aţ roku 1234.57

5. Přehled pozemkového majetku 5. 1. Předhusitské období 1234 – 1419 5.1.1. Zakládací listina moravského markraběte Přemysla, 1234 Zakládací listinou kláštera Porta coeli, vydanou 31. října roku 1234 ve Znojmě,58 dává moravský markrabě Přemysl, se souhlasem krále Václava I., cisterciačkám v Tišnově pozemek na stavbu kláštera a zároveň klášteru uděluje statky a práva. Majetky zřejmě klášter dostal jiţ v době svého vzniku v roce 1232. Fundační dar tvoří majetkový základ kláštera. Jmenovitě jde o „Thussnouich59 (Tišnov) - fundum et locum, Gyglava60 (Jihlava) cum theloneo et cum allis villis ad eam pertinentibus: Bolemilchichi61 (Bolemilčice), Wicenow62 (Vícenov), Borissow63 (Bořišov), Pestow64 (Pístov) - dimidiam villam cum omni iure, Pobikozli65 (Pobikozly), Kohhoue66 (Kosov), Smyrchnowe67 (Smrčné), Vblazka68 (Blaţkov), Legota69 (Panská Lhota), Byrdniche70 (Brtnice) etiam

55

Archeologický výzkum kaple sv. Kateřiny prováděl Ludvík Belcredi v letech 1987 - 1992. Viz Belcredi, Ludvík: Archeologický výzkum kaple svaté Kateřiny a areálu kláštera Porta coeli v Předklášteří u Tišnova. Archeologia historica 18, 1993, s. 315-343. 56 Klášter v Oslavanech byl zaloţen teprve roku 1225, nezdá se pravděpodobné, ţe by se tento klášter během sedmi let rozrostl natolik, ţe by byl schopen poskytnout sestry nově zaloţenému tišnovskému klášteru. 57 CDB III/1, s. 97-100, č. 88; MZA, E10, sign. Y I 1. 58 Tamtéţ. 59 Tišnov, první zmínka o Tišnovu se objevuje v souvislosti se zaloţením tišnovského kláštera. Tišnov patřil ke klášternímu majetku do roku 1782. Viz Zacpal, J.: Kášter Porta coeli, s. 10. 60 Jihlava, město vzdálené 70 km z od Tišnova. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 365. 61 Bolemilčice, zanikly v nejbliţším okolí Jihlavy. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 91. 62 Vícenov, zanikl v jihlavské farnosti. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 703. 63 Bořišov, zanikl v nejbliţším okolí Jihlavy. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 99. 64 Pístov, ves 2 km jz od Jihlavy. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 248. 65 Pobikozly, zaniklá ves na území dnešní Jihlavy. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 258. 66 Kosov, ves 4 km vjv od Jihlavy, dříve samostatná obec Malý Beranov. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 426. 67 Smrčné, ves 14 km jv od Jihlavy, dnes Dolní Smrčné. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 469. 68 Blaţkov, zanikl někde v okolí Jihlavy. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 77. 69 Panská Lhota, ves 12,5 km jv od Jihlavy. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 513. 70 Brtnice, městys 11,5 km jv od Jihlavy. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 113.

17

cum suis villis et omnibus attinenciis: Branchewess71 (Bransouze), Cyhhowe72 (Číchov), Jazstrabe73 (Jestřebí), Oztehhouichi74 (Ostojkovice), Vgrinowichi75 (Uhřínovice), Presseka76 (Příseka), Dubkowa77 (Doubkov), Vmalego78 (Malé).“ Dále následuje „Wignanow79 (Vyhnanov) autem cum omnibus suis appendiciis, Wemisslichi80 (Vémyslice), Lukowe81 (Lukov) cum omnibus appendiciis suis, Kapenich82 (Kapanice), Cheyche83 (Čejč), Knenich84 (Knínice) quas mater nostri dedit eidem claustro. Appendicia autem vocamus, quicquid est in silvis, in pratis, in pascuis, in piscaturis et huiusmodi.“ Jihlava s clem a osmnácti přilehlými vesnicemi byla získána výměnou za „Trebow“ (Moravská Třebová), místo určené novému klášteru jiţ králem Přemyslem Otakarem I. Kapanice a Čejč v hodonínském panství a Knínice byly darovány Přemyslovou matkou Konstancií. Drtivá většina darovaného pozemkového majetku se nacházela na území vzdáleném v průměru sedmdesát kilometrů od kláštera. Nejvzdálenější vesnicí je slezská ves Vyhnanov. Jedinou blíţe poloţenou vesnicí byly Knínice. Majetkovou nadací získal klášter Tišnov a celkem dvacet pět dalších vesnic, z toho u jedné vesnice pouze její polovinu, s blíţe nespecifikovaným příslušenstvím v podobě lesů, luk, pastvin, rybníků a podobně. Všechen uvedený klášterní majetek byl osvobozen od daní, cel a různých poplatků. Následující rok dává moravský markrabě Přemysl klášteru ves Lomničku, se stejnými právy jako má klášter i na ostatních svých statcích. Její příslušenství je opět uvedeno pouze obecným pojmenováním. V této listině, vydané 6. června roku 1235

71

Bransouze, ves 18 km sz od Třebíče. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 106. Číchov, ves 9 km sz od Třebíče. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 164. 73 Jestřebí, ves 11,5 km jjv od Jihlavy. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 359. 74 Ostojkovice, zanikly na Jihlavsku. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 213. 75 Uhřínovice, ves 9,5 km jjv od Jihlavy. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 633. 76 Příseka, ves 8 km jv od Jihlavy. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 328. 77 Doubkov, zanikl na Jihlavsku, 2 km s od Malého, kde je mlýn Doubkov. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 190. 78 Malé, 12 km jv od jihlavy, dříve ves, pak osada, dnes část obce Panská Lhota. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 28. 79 Vyhnanov, zanikl u Oder, okres Nový Jičín. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 759. 80 Vémyslice, ves 8 km ssv od Nového Města, nyní pod názvem Kuklík. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 670. 81 Lukov, ves 2,5 km vsv od Moravských Budějovic. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 566. 82 Kapanice, zanikly na Hodonínsku, mezi Dolními Bojanovicemi, Mutěnicemi a Čejkovicemi. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 381. 83 Čejč, městys 16 km sz od Hodonína. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 155. 84 Knínice, ves 15 km s od Ivančic, Německé Knínice dnes Veverské. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 404. 72

18

v Brně,85 je uvedena „Lomnice86 cum omnibus appendiciis suis, pratis, silvis, aquis, piscationibus, venationibus et omnibus aliis“. Lomnička je první a zatím jedinou vesnicí poloţenou v těsné blízkosti kláštera.

5.1.2. Papeţská konfirmační listina, 1235 V roce 1235 dochází k další významné události, kdy je existence kláštera potvrzena listinou vydanou 27. srpna v Perugii87 i římským papeţem. Řehoř IX. přijímá tišnovský klášter pod svou ochranu, potvrzuje jeho statky a uděluje klášteru rozličná práva. Vyjmenované vesnice se téměř shodují s vesnicemi uvedenými v zakládací listině kláštera. „Giglaua (Jihlava) cum teloneo, Bomelici (Bolemilčice), Wicenow (Vícenov), Boriscew (Bořišov), Pestew (Pístov) - medietatem cum omnibus iuribus et pertinentiis suis, Pobikozli (Pobikozly) - possessiones et terras, Kohhoue (Kosov), Smirchowe (Smrčné), Vblazka (Blaţkov), Legota (Panská Lhota), Birdini (Brtnice) cum omnibus iuribus et pertinentiis suis.“ K Brtnici patří vesnice „Branchaowes (Bransouze), Cihhowe (Číchov), Jastrabe (Jestřebí), Oztethowichi (Ostojkovice), Vgrinowichi (Uhřínovice), Persseka (Příseka), Dubkowa (Doubkov), Humalego (Malé).“ Dalšími vesnicemi jsou „Wignanow (Vyhnanov) cum omnibus iuribus et pertinenitiis suis, Weimizliz (Vémyslice) cum pertinenitiis suis, Lukow (Lukov), Scahiswe (Čejč), Cappaniz (Kapanice), Chneniz (Knínice), Thuschenow (Tišnov) - terras et possesiones cum omnibus iuribus et pertinentiis suis, Lominiz (Lomnička), Selezna (Ţelezné) cum omnibus pertinentiis suis, cum pratis, vineis, terris, nemoribus, usuagiis et pascuis, in bosco et plano, in aquis et molendinis, in viis et semitis cum omnibus aliis libertatibus et immunitatibus suis.“ Papeţská listina uvádí opět Tišnov, Jihlavu s osmnácti přilehlými vesnicemi, Vyhnanov, Vémyslice, Lukov. Potvrzeny jsou i tři vesnice darované královnou Konstancií - Čejč, Kapanice a Knínice. Nově se vyskytují dvě vsi - Lomnička a Ţelezné. Darování Lomničky je uvedeno jiţ v markrabské listině vydané tři měsíce před listinou papeţskou. Tišnovský klášter má nyní v drţení Tišnov s dvaceti sedmi vesnicemi. Bylo potvrzeno drţení dvaceti pěti vesnic uvedených v nadační listině a dvě nové byly přidány.

85

CDB III/1, s. 139-140, č. 113; MZA, E10, sign. A 1. Lomnička, ves 2 km s od Tišnova. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 546. 87 CDB III/1, s. 150-153, č. 120; MZA, E10, sign. Y I 8. 86

19

Názvy některých vsí se drobnostmi liší od názvů uvedených v zakládací listině. Nejvíce problémový je název vesnice „Scahiswe“. Pravděpodobně jde o značně zdeformovaný tvar slova „Cheyche“ Čejč. V případě, ţe by šlo o zcela jinou vesnici, znamenalo by to, ţe drţení Čejče by nebylo v této listině jiţ potvrzeno. 88 Nad klášterem drţel ochrannou ruku od počátku panovnický rod. Vydáním této listiny byla zaručena klášteru ochrana i nejvyšší církevní autority. Klášter touto listinou získal naprostou autonomii. Papeţ udělil klášteru mnoho různých výsad, které ho oprostily od závislosti na světské i církevní vrchnosti.89

5.1.3. Donační listina krále Václava I., 1238 4. dubna roku 1238 v Praze90 vydává král Václav listinu, kterou potvrzuje práva a statky kláštera. V porovnání s nadační a papeţskou listinou zde chybí mnoho vesnic z okolí Jihlavy. Pravděpodobně došlo k odebrání vesnic z důvodu objevených nalezišť stříbra na tomto území. Jihlava se stává horním městem, ve 13. století zde těţba stříbra dosahuje největšího rozkvětu. I okolí Tišnova nabízí velké mnoţství hornin a nerostů (vápenec, ţula, křemen, pískovec, mramor, aj.), ve 13. století zde byla objevena loţiska ţelezné a také stříbrné rudy. Z nalezeného nerostného bohatství těţil mimo jiných i tišnovský klášter nebo páni z Pernštejna. Roku 1238 daroval Emerán z Medlova tišnovskému klášteru stříbrné doly u Zubřího.91 V listině je uveden „Tusnowiz (Tišnov) - ubi construitur ipsum claustrum, Lomniz (Lomnička), Khneniz (Knínice), Drazsow92 (Drásov), Scachchowiz93 (Všechovice), Szelezne (Ţelezné), Tyszow94 (Tisová), Wemizliz (Vémyslice), Luckow (Lukov), Naluschan95 (Naloučany), Byrdniz (Brtnice), Yglaua (Jihlava) cum theloneo, Wynnanow (Vyhnanov), Seysche (Čejč), Capeniz (Kapanice).“ Listina konfirmuje drţení Tišnova, tří vesnic darovaných Konstancií a pět dalších vesnic uvedených v papeţské listině. Klášter přišel o sedmnáct vesnic v jihlavském kraji, potvrzena je pouze Jihlava s mýtem a Brtnice. Objevují se zde však i čtyři zcela nové 88

Tuto moţnost připouští Jiří Kuthan. Ztotoţňuje zkomoleninu slova „Scahiswe“ s vesnicí Všechovice leţící u Tišnova, jejíţ jméno bylo zkresleno v listině z roku 1238 tvarem „Scachchowiz“. Viz Kuthan, J.: Fundace a počátky kláštera, s. 367. 89 Hladík, D.: Dějiny kláštera Porta coeli, s. 78. 90 CDB III/1, s. 223-225, č. 180; MZA, E10, sign. A 2. 91 Oharek, V.: Tišnovský okres, s. 25-28. 92 Drásov, ves 4 km jjv od Tišnova. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 195. 93 Všechovice, ves 5 km vsv od Tišnova. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 757. 94 Tisová, zanikla u Šerkovic na Tišnovsku. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 591. 95 Naloučany, ves 3 km ssz od Náměště nad Oslavou. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 116.

20

vesnice. Tři se nachází v blízkém okolí Tišnova - Drásov, Všechovice a Tisová, čtvrtou je vzdálenější vesnice Naloučany96 u Náměště nad Oslavou. Listina vydaná o dva roky později přináší upřesňující informace ohledně vesnice Drásov a Naloučany. Dovídáme se, ţe Drásov byl jednou ze tří vesnic vyměněných za odebranou Jihlavu a Brtnici, a ţe Naloučany daroval rytíř Clemens pro spásu své duše. Klášter vlastní v této době Tišnov a pouze čtrnáct dalších vesnic. K vesnicím naleţí i všechno jejich příslušenství – pole, louky, pastviny, lesy, řeky, mlýny a ostatní obdělané i neobdělané pozemky.

5.1.4. Konfirmační listina krále Václava I., falzum I. z 1239 Listina vydaná 1. května roku 1239 v Praze97 králem Václavem je označována jako falzum.98 Jeho vznik se klade aţ do pozdějšího období, aţ do doby krátce po roce 1249. Král Václav v ní potvrzuje práva a statky kláštera, vzdává se práva na uherské statky Šelpice a Boleráz, zakoupené královnou Konstancií, které by mu po její smrti připadly. Tato listina přejímá většinu textu z listiny předchozí. Jihlava a Brtnice jsou vynechány, ale výčet ostatních vesnic je shodný. U názvů některých vesnic pozorujeme drobné změny, nejvíce jsou patrné opět u Čejče. V listině se uvádí „Tusnowiz (Tišnov), Lomniz (Lomnička), Kheniz (Knínice), Draszow (Drásov), Scachchowiz (Všechovice), Szelezne (Ţelezné), Tyszow (Tisová), Wemizliz (Vémyslice), Luckow (Lukov), Naluschan (Naloučany), Winanow (Vyhnanov), Scheithc (Čejč), Capeniz (Kapanice). Omnia cum omnibus suis attinenciis, agris videlicet, pratis, pascuis, silvis, fluminibus, molendinis et aliis quibuscumque cultis sive incultis.“ Listina se liší především částí týkající se uherských statků. Za zmínku stojí i další skutečnosti, které se v tomto roce udály. Papeţ Řehoř IX. udělil svolení s vysvěcením konventního kostela, které provedl praţský biskup Bernard. Téhoţ roku zde byl pochován markrabě Přemysl.99

96

Jindřich Šilhan nesouhlasí s Ladislavem Hosákem, s jeho ztotoţněním této vesnice s Naloučany u Náměště nad Oslavou. Je toho názoru, ţe Naloučany se nacházely původně na Tišnovsku, u dnešní Březiny. Vzhledem k problému častého zaplavování tamní krajiny, způsobenému odlesňováním, došlo k posunutí Naloučan do vyšších míst a staly se Březinou. Nový název získaly asi podle místního porostu. Viz Šilhan, J.: Počátky tišnovského kláštera, s. 318. 97 CDB III/2, s. 269-271, č. 208; MZA, E10, sign. Y I 2. 98 Vašků, Vladimír: Panovnické konfirmace pro moravské kláštery v 18. století. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1981, s. 57, 63. 99 Oharek, V.: Tišnovský okres, s. 83.

21

Následující rok dává král Václav, listinou vydanou 27. dubna v Brně,100 tišnovskému klášteru v Holasovickém okrese (tj. Slezsko) újezd Krnov se vším příslušenstvím. Uvádí se „Kyrnow101 circuitum, in districtu Holaszcensi, cum omnibus appendiciis suis, willis, agris, pratis, silvis, fluminibus, et aliis cultis sive incultis.“ Drţení Krnova však není klášteru v konfirmační listině vydané ve stejném roce králem Václavem potvrzeno. Královna Konstancie trávila poslední dny svého ţivota ve společnosti klášterních sester. I ona si zvolila tišnovský klášter jako místo posledního odpočinku. V chrámu vedle svého syna byla pochována roku 1240. Před svou smrtí v listině vydané 5. prosince roku 1240 v Tišnově102 zavazuje klášter, aby doplatil dluh za ves „Komyn103 (Komín) cum suis attinenciis, silvis, pratis, piscacionibus, agris et aliis cultis sive incultis“, kterou koupila od Diviše z Divišova.

5.1.5. Donační listina krále Václava I., 1240 Listinou vydanou 7. prosince 1240 v Brně104 král Václav I. přijímá tišnovský klášter v ochranu a potvrzuje mu drţení statků. Výčet statků je následující: „Tusnowice (Tišnov) - villa forensis, sub qua ipsum monasterium Porta celi situm est, Lomnice (Lomnička), Schelezne (Ţelezné), Wschecowice (Všechovice), Jemne105 (Jamné), Humence106 (Humence), Rohose107 (Rohozec), Nazhore108 (Zhoř) - dimidia villa, Zkirbimire109 (Skrbiměř) - dimidia villa, Moztisce110 (Mostiště), Wlscenowice111 (Vlčnov), Drahnice112 (Drahonín) - dimidia villa, Kniehnice (Knínice), Tethsice (Tetčice), Wemizlice (Vémyslice), Luckow (Lukov), Wihnanow (Vyhnanov) - circuitus cum villis attinentibus, Naluschan (Naloučany) quod dedit Clemens miles pro remedio anime sue, Scheische (Čejč), Kapanice, Hohendorf113 100

CDB III/2, s. 305-306, č. 227; MZA, E 10, sign. A 4. Krnov, město 20 km sz od Opavy. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 453. 102 CDB III/2, s. 350-351, č. 258; MZA, E10, sign. Y I 11. 103 Komín, dříve ves, dnes sz část Brna. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 418. 104 CDB III/2, s. 353-356, č. 260; MZA, E10, sign. A 3. 105 Jamné, ves 4 km s od Tišnova. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 340. 106 Humence, zaniklo na Tišnovsku. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 307. Jindřich Šilhan se domnívá, ţe jde o zaniklou vesnici Tisová. Viz Šilhan, J.: Počátky tišnovského kláštera, s. 318. 107 Rohozec, ves 6,5 km sv od Tišnova. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 374. 108 Zhoř, ves 9 km ssv od Tišnova. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 792. 109 Skrbiměř, pravděpodobně jde o dnešní Pohořílky na Fulnecku. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 450. 110 Mostiště, ves 3 km s od Velkého Meziříčí. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 98. 111 Vlčnov, pravděpodobně se jedná o ves u Uherského Brodu, 110 km jv od Tišnova. Viz Altrichter, Helmut: Die Zisterzienser in Mähren bis zu Karl IV. Brünn, 1943, s. 35. 112 Drahonín, ves 13,5 km zsz od Tišnova. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 193. 113 Bohučovice, ves 8 km j od Opavy. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 364. 101

22

(Bohučovice) circa Oppawiam.“ Výměnou za Brtnici a Jihlavu, kterých se královna Konstancie dobrovolně vzdala, klášter dostává dvě vesnice se svým příslušenstvím v okolí Tišnova, Drazow (Drásov) a Zwatozlaws114 (Svatoslav), a vesnici Panow115 (Pánov) u Velké Bíteše.116 V závěru textu je uveden „Kuomin“, který známe jiţ z listiny, kterou Konstancie vydala téhoţ roku těsně před svou smrtí. Z pozdější listiny, vydané roku 1257 v Tišnově,117 upřesňující především práva a povinnosti obyvatelů vesnice Komína vůči tišnovskému klášteru se dovídáme, ţe k vesnici Komín přináleţí hora „Heyperk“. Majetek kláštera se rozrostl o dvanáct nových vesnic: Jamné, Humence, Rohozec, polovina Zhoře, polovina Skrbiměře, Mostiště, Vlčnov, polovina Drahonína, Tetčice, Bohučovice u Opavy, Svatoslav a Pánov. Z výčtu naopak mizí ves Tisová, Brtnice a Jihlava. Působnost kláštera se přesunula, v důsledku odebrání všech jihlavských vsí, z kraje jihlavského do kraje tišnovského. V drţení má klášter nyní Tišnov a celkem dvacet čtyři vesnic, z toho u tří vesnic má pouze jejich polovinu. Uherské statky se znovu objevují v listině vydané 13. prosince roku 1249 v Brně.118 Král Václav dává tišnovskému klášteru v království uherském, v trnavském okrese, vsi Šelpice a Boleráz se vším svým příslušenstvím.119

5.1.6. Konfirmační listina krále Přemysla Otakara II., falzum II. z roku 1255 Následující listina vydaná českým králem Přemyslem Otakarem II. v Brně 2. ledna 1255120 je označena jako falzum.121 Nejasnostmi se zabývá Jindřich Šebánek v Kritickém komentáři.122 Pro nedostatek pramenů bohuţel není moţné určit, do které doby uvedený stav klášterního majetku patří. Šebánek listinu zařadil do pozdější doby, vymezil její 114

Svatoslav, ves 10 km zjz od Tišnova. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 562. Pánov, ves 5,5 km ssv od Velké Bíteše, dnes osada obce Kříţínkov. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 219. 116 „Per commutationem vero de Drazow et Zwatozlaws villas cum suis appendiciis, Panow cessimus monasterio pro Birdenice et Ygla, que mater nostra voluntarie resignavit.“ 117 CDB V, s. 229-231, č. 143. 118 CDB IV, s. 286-287, č. 175; MZA, E10, sign. Y I 12a. 119 „In regno Hungarie, in Strigoniensi dyocesi, prope Tyrnam que vulgaliter Selpe et Balyarad nuncupantur, cum omnibus suis pertinenciis inferioribus et superioribus, ingressu et regressu, pascuis, silvis, pratis, nemoribus, agris cultis et incultis.“ 120 CDB V, s. 79-81, č. 38; MZA, E10, sign. Y I 3b. Antonínem Bočkem je přepis celé listiny zařazen pod rok 1259. Viz CDM III, s. 264-266, č. 274. 121 Vašků, V.: Panovnické konfirmace, s. 57, 64. 122 Šebánek, Jindřich: Kritický komentář k Moravskému diplomatáři. Praha, 1952, s. 238-245. 115

23

vznik mezi léta 1297, 1298 – 1319. Falzum potvrzuje zakládací listinu z roku 1234123 s tím, ţe její podstatné části jsou změněny a datum je vynecháno. Text zmiňuje výměnu vesnice „Gyglawa (Jihlava) cum thelonio et cum aliis villis ad eam pertinentibus“ a vesnice „Buerdniz (Brtnice) cum suis villis et omnibus attinentiis“. Následuje výčet vesnic připadajících klášteru: „Wignanowe (Vyhnanov) cum omnibus suis appendicis, Wemizliz (Vémyslice) - appendicia est in silvis, in pratis, in pascuis, in aguis, in piscatoris, in molendinis, Strahow124 (Drásov) cum ecclesia, Domaradiz125 (Domaradice), Briesym126 (Březina), Drahnisch127 (Drahonín), Lomniz (Lomnička), Selezne (Ţelezné), Jamne (Jamné), Humenze (Humence), Bukowize128 (Bukovice), Rohozez (Rohozec), Schechowize (Všechovice), Comyn (Komín), Knehnize (Knínice) cum ecclesia, Zwatozlaus (Svatoslav) cum ecclesia.“ V textu se vesnice Vémyslice objevuje dvakrát, podruhé jako „Wemezliz cum ecclesia“, následuje „Lucowe (Lukov) cum ecclesia, Budwih129 (Budějovice) cum ecclesia, Scheitz (Čejč) cum ecclesia, Cappanitz (Kapanice), Bochuwalewi – Hohendorf (Bohučovice) cum tabernis“. Tento výčet končí potvrzením drţení kostela v Bíteši - „ecclesiam in Bytess“.130 Nově uvedenými vesnicemi jsou Domaradice, Březina, Bukovice, Moravské Budějovice a Bíteš. V Bíteši však klášteru náleţí pouze kostel. Polovina vsi Zhoře, polovina vsi Skrbiměře, Mostiště, Vlčnov, Tetčice, Naloučany131 a Pánov se v listině neobjevily. Klášter má podle tohoto falza v drţení Tišnov a dohromady dvacet dva vesnic. Další královská listina potvrzující drţení klášterních statků, která uvádí výčet jednotlivých vesnic, je vydána aţ ve druhé polovině 15. století Jiřím z Poděbrad. Proto pohyb klášterního majetku během dlouhého období, od 13. století do poloviny 15. století, můţeme sledovat pouze prostřednictvím darovacích, kupních či prodejních smluv, zápisů v zemských deskách či půhonných knihách. Klášter řeší spory různého charakteru, kromě

123

CDB III/1, s. 97-100, č. 88; MZA, E10, sign. Y I 1. Pravděpodobně jde o zkomolený název vsi Drásov. Viz Šilhan, J.: Počátky tišnovského kláštera, s. 318. 125 Domaradice, pravděpodobně zaniklá ves. 126 Březina, ves 3 km j od Tišnova. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 122. Podle Jindřicha Šilhana jde o zaniklou vesnici Naloučany. Viz poznámka číslo (dále jen pozn. č.) 96. 127 V konfirmační listině z roku 1240 byla klášteru potvrzena jen polovina Drahonína, zde uţ klášter vlastní vesnici celou. 128 Bukovice, ves 8 km s od Tišnova. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 133. 129 Budějovice, ves 30 km sz od Znojma, dnes Moravské Budějovice. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 127. 130 Bíteš, město 20 km jz od Tišnova, dnes Velká Bíteš. 131 Viz pozn. č. 96. 124

24

rozporů týkajících se patronátních práv nebo desátků se potýká i s nelegálním zabráním svých majetků. Nejen v pohusitském období klášter musí často hájit svá pozemková práva. Listinou vydanou 11. listopadu roku 1264 v Olomouci132 urovnává král Přemysl spor mezi tišnovským klášterem a rytířem Drahoslavem, který si nezákonně přivlastnil vesnici Lukov. Ves patřila ke klášteru tišnovkému uţ od jeho zaloţení, přesto Drahoslav spor do jisté míry vyhrál, vesnice se všemi právy, loukami, lesy, mlýny a vším příslušenstvím mu byla ponechána aţ do jeho smrti, poté měla opět připadnout klášteru. O rok později dává král Otakar v listině vydané 5. září roku 1265133 souhlas k prodeji části vzdálených klášterních statků v „Gerhartsdorfu“134 (Kerhartice) opatu Heinrichovi a ustanovuje i ochránce těchto statků. Roku 1281 získává klášter vesnici ve znojemském kraji. V listině vydané 4. července roku 1281 v Brně135 prodává Hartléb z Dubna tišnovskému klášteru ves Újezd u Pohořelic - „Vgiesd136 cum suis attinenciis, in districtu Znoymensi iuxta Pohrlicz sitam“. Následující listina řeší další majetkový spor, tentokrát jde o klášterní pozemky ve Všechovicích zabrané Vojtou ze Všechovic. Český král Václav rozhodl podobně jako v předchozím případě král Přemysl v určitý neprospěch kláštera. Lány polí obdělaných i neobdělaných, louky, lesy a příslušenství ve Všechovicích, ze kterých Vojta odmítal platit klášteru nájem, můţe on i jeho synové uţívat aţ do své smrti, potom mají opět připadnout klášteru. Tato listina vydaná 6. listopadu roku 1283137 v Brně je označena za falzum.138 Roku 1293 dochází k výměně klášterních pozemků v Šerkovicích za ves Ivaň. Tas z Lomnice se syny v listině vydané 9. listopadu v Brně139 vyměňuje s tišnovským klášterem ves Ivaň - „Ywans140 et omnibus pertinenciis“ za dva lány, čtyři domky a malé údolí se dřevem v Šerkovicích - „duos laneos et quatuor curticulas in Schirkewitz141 et paruulam vallem cum suis lignis“. Z listiny se dozvídáme, ţe ves Ivaň byla dána klášteru pro spásu duše Ofemie, matky Tasa z Lomnice, uţ dříve. 132

CDB V, s. 629-631, č. 424; MZA, E10, sign. Y I 12b. CDM XV, s. 9-10, č. 12. 134 Kerhartice, ves 7 km sv od Dvorců, dříve samostatná obec, dnes osada Hořejších Kunčic. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 390. 135 CDB VI, s. 250-251, č. 145; MZA, E10, sign. Y I 13. 136 Újezd, zanikl mezi Pohořelicemi a Šumicemi. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 635. 137 CDM IV, s. 280-281, č. 213; MZA, E10, sign. Y I 14. 138 Vašků, V.: Panovnické konfirmace, s. 58, 64. 139 CDB IV, s. 410, č. 321; MZA, E10, sign. Y I 15. 140 Ivaň, ves 12,5 km jjz od Ţidlochovic. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 332. 141 Šerkovice, ves 4,5 km s od Tišnova. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 548. 133

25

Olomoucký biskup Theodor prohlašuje v listině vydané 7. ledna142 roku 1298 v Modřicích,143 ţe vesnice „Parfus“144 (Bosonohy) a desátky z Kuřimi patří tišnovskému klášteru. Kromě majetkových změn uvedených v Otakarově falzu jsou pro zbytek 13. století zachyceny i další zisky a ztráty klášterních statků. V této době klášter získal ještě Újezd u Pohořelic, Ivaň a Bosonohy. Naopak přišel o část statků v Kerharticích, část pozemků v Šerkovicích a o dočasné drţení lukovských a všechovických statků. V následujících letech, během celého 14. století, dochází k řadě dalších majetkových přesunů. Podle listiny vydané 28. října145 roku 1303146 abatyše tišnovského kláštera kupuje od olomouckého probošta Svora v Brně dům pod horou svatého Petra - „domum sub monte S. Petri“. Listina vydaná o třicet let později 29. října147 1333 v Tišnově148 vypovídá o tom, ţe tento brněnský dům byl klášterem prodán olomouckému proboštu Svorovi zpět. Abatyše Bohuslava prodala roku 1309 ves „Wazlaws149 (Václavice) cum pascuis, pratis, silvis, piscacionibus et omnibus pertinencijs suis“ Martinovi, bratrovi Vojslava z Křiţanova, sluţebníkovi pana Heřmana z Přemyslovic. Klášter si ponechal patronátní právo václavického kostela i příslušející desátek. Vesnice se měla vrátit zpět do drţení kláštera po smrti Martina a jeho ţeny, pouze movitý majetek měl připadnout zákonitým dědicům. Listina vydaná 10. března roku 1309150 je zlistiněním smlouvy z 5. března 1309, kde Martin, bratr Vojslava z Křiţanova, sluţebník pana Heřmana z Přemyslovic, dosvědčuje, ţe od tišnovského kláštera ves koupil. V listině vydané 6. července 1319 v Tišnově151 olomoucký biskup Konrád vyměňuje s tišnovským klášterem klášterní vsi Bosonohy a Bohučovice za desátek ze vsi Čejč a

142

V listině je pouţitý římský způsob datování: VII. Idus Januarii 1298. Viz Bláhová, Marie: Historická chronologie. Praha: Libri, 2001, s. 343-346, 502. 143 CDM V, s. 81-82, č. 79. 144 Bosonohy, dříve ves, dnes jv část Brna. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 100. 145 V listině je pouţitý římský způsob datování: V. Kalendas Novembris 1303. Viz Bláhová, M.: Historická chronologie, s. 343-346, 502. 146 CDM V, s. 164, č. 156. 147 V listině je pouţitý římský způsob datování: IV.Kalendy Novembris 1333. Viz Bláhová, M.: Historická chronologie, s. 343-346, 502. 148 CDM VI, s. 357, č. 467. 149 Václavice, není moţné přesně lokalizovat, pravděpodobně jde o zaniklou vesnici. 150 CDM VI, s. 18-19, č. 22; MZA, E10, sign. Y I 16. 151 CDM VI, s. 118-119, č. 150; MZA, E10, sign. G 2.

26

Kapanice. Bosonohy patří ke klášteru od roku 1298,152 Bohučovice jsou potvrzeny v konfirmační listině krále Václava z roku 1240.153 Abatyše Aneţka začleňuje, listinou vydanou 8. září roku 1328 v Tišnově,154 po své smrti klášteru několik pustých a více neţ třicet let nepouţívaných domků leţících u Tišnova a některá stavební místa na náměstí v Tišnově. Dává je do uţívání chudým poddaným kláštera. 21. září roku 1378155 klášter prodává „curiam coloniariam in villa Schechwicz sitam cum omnibus et singulis suis pertinenciis“ - hospodářský statek ve Všechovicích se vším jednotlivým příslušenstvím, „curiam cum agris suis cultis et incultis, singulis suis pertinenciis et appendiciis, utilitatibus, fructibus, proventibus, singulis quoque obvencionibus expressis sive non expressis“ - statek s poli obdělanými a neobdělanými, jednotlivými svými příslušenstvími a přídavky, uţitečnými, úrodnými, výnosnými, také s jednotlivinami zřetelně nebo nezřetelně připadajícími, „silvis, scilicet Skurony et Mocre nominatis, molendino, medio laneo cum tribus areis“ – s lesy, rozumí se „Skurony“ a „Mocre“ pojmenované, mlýnem, polovinou lánu se třemi dvory. Kupní smlouva je uzavřena mezi klášterem a Ebrušem z Bukowic a jeho manţelkou Dorotou. V listině se oba manţelé zavazují, ţe budou vykonávat jisté povinnosti. Plnění těchto povinností představuje podmínku, za které jim byl tento dvůr doţivotně prodán. O rok později, v listině z 1. května 1379,156 klášter opět ztrácí některé své pozemky. V tomto případě prodává abatyše Aneţka louckému klášteru „tres laneos nostros in villa Kalendorff157 (Chvalovice) adiacentes, ad curiam nostram colonariam ibidem sitam“ - tři klášterní lány ve Chvalovicích, umístěné u klášterního hospodářského statku „cum hominibus, agris, praytis, terris cultis et incultis, pratis, pascuis“ - s lidmi, poli, loukami, zemí obdělanou a neobdělanou, loukami, pastvinami. Tento majetkový převod je doloţen i listinou vydanou 25. července téhoţ roku v Brně,158 ve které moravský markrabě Jošt dává na vědomí, ţe loucký klášter kupuje od tišnovského kláštera hospodářský dvůr ve Chvalovicích. K dalšímu prodeji klášterního majetku dochází následující rok. V listině vydané 8. května roku 1380 v Tišnově159 prodává klášter pohořelickému rychtáři Mikuláši 152

CDM V, s. 81-82, č. 79. CDB III /2, s. 353-356, č. 260; MZA, E10, sign. A 3. 154 CDM VI, s. 282-283, č. 367; MZA, E10, sign. Y I 17. 155 CDM XI, s. 115-116, č. 125; MZA, E10, sign. Y I 18. 156 CDM XI, s. 137-138, č. 150. 157 Chvalovice, ves 8 km jjv od Znojma. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 331. 158 CDM XI, s. 147, č. 160. 153

27

Mornerovi „curiam nostram colonariam desertam in villa Wgesd prope civitatem Pohorlicz sitam“ - pustý dvůr ve vsi Újezdě u Pohořelic, „cum omnibus agris cultis et incultis, prato, pascuis et ceteris aliis pertinenciis“ - se všemi poli obdělanými a neobdělanými, loukou, pastvinami a ostatním příslušenstvím. Jako součást kupní smlouvy jsou i zde uvedeny povinnosti, které musí rychtář vůči klášteru následně plnit. Ves Újezd u Pohořelic získal klášter od Hartléba z Dubna roku 1281.160 Na konci 14. století dává klášter listinou vydanou 28. září roku 1397 v Tišnově161 několika jmenovaným poddaným do dědičného nájmu statek v Lomničce. Jde celkem o dvanáct a půl lánu pozemků. Osm lánů bylo rozděleno po jednom lánu mezi dvanáct poddaných, z toho jeden je dřívější soudce - „Marczinek debet tenere unum laneum, Maczei et Pesschek similiter unum laneum, Staniek Ochoska et Barton unum laneum, Ondrusch unum laneum, Janek unum laneum, Diethrzissek et Jesschek unum laneum, Vyetl et Andrusch unum laneum, Michek, antiquus judex unum laneum.“ Zbylé pozemky o rozloze čtyři a půl lánu byly označeny názvem „nová pole“ - „curticulae, que vocantur agri novi“. Tato „nová“ půda se nachází na tomtéţ místě, jako jiţ zmíněné pozemky. Jsou určeny jedenácti poddaným, mezi nimiţ je jeden soudce a dva soudci bývalí „Matuschek tenet tertiam dimidiam curticulam, Peschek judex, Vyetl et Jaross, Philip Michek, antiquus judex, Andrusschek, Jan quintam dimidiam curticulam, item Michek, antiquus judex, habet tria quartalia, item Michek Kutek quinque quartalia tenet, Ochoska tenet unam curticulam novam, Jeschek tenet mediam curticulam.“ Během 14. století jsou klášterní pozemkové zisky velmi malé. Do vlastnictví kláštera se dostal dům v Brně, pouze však na dobu třiceti let, ves Bosonohy a Bohučovice, které byly vyměněny za desátek ze vsi Čejč a Kapanice. Dále klášter prodává statky ve Všechovicích a v Újezdě u Pohořelic a pozemky ve Chvalovicích. Dočasně jsou ztraceny Václavice. Svým poddaným klášter dal některé domky u Tišnova a statek v Lomničce. Od vydání falza z roku 1255 nemáme po dlouhou dobu k dispozici ţádné další konfirmační listiny, kde by byly jmenovitě vypsány jednotlivé statky patřící klášteru. Z období těsně před husitským vpádem a následným zpustošením kláštera se dochovala listina krále Zikmunda vydaná 23. srpna roku 1422 v Norimberku.162 Král v ní odvolává a ruší dary a zástavy z majetku tišnovského kláštera a povoluje klášteru, aby se ujal svých 159

CDM XI, s. 168, č. 185; MZA, E10, sign. H 2. CDB VI, s. 250-251, č. 145; MZA, E10, sign. Y I 13. 161 CDM XII, s. 380-381, č. 421. 162 MZA, E10, sign. Y II 26. 160

28

statků a zvolil si ochránce. Neuvádí se však bliţší informace, názvy jednotlivých statků zde vypsány nejsou. Po husitských válkách vydává moravský markrabě Albrecht 20. února roku 1437 v Brně163 listinu, kde potvrzuje a obnovuje všechna privilegia daná tišnovskému klášteru svými předchůdci. Konkrétní výčet statků podává aţ listina krále Jiřího z Poděbrad z 6. srpna roku 1459.

5. 2. Pohusitské období 1437 - 1593 Na Moravě se husitství neprojevilo tak silně jako v Čechách. Jedním z důvodů bylo, ţe největší moravská města zůstala věrna katolickému králi (Olomouc, Brno, Znojmo, Opava). Stoupenci husitských myšlenek v lidových vrstvách se projevovali pouze na některých místech (v blízkosti Uherského Hradiště). Vzhledem k neexistenci univerzity na Moravě zde nevystupují učení zastánci husitů, na rozdíl od českého prostředí. Příznivce husitství zde představuje především šlechta poháněná určitou závistí vůči velikosti církevního majetku. Jan Viklef se mimo jiné vyjadřuje i ke vztahu církve a majetku. Hlásá chudobu církve a duchovenstva a při odebírání církevních a kněţských majetků povoluje i násilí.164 I přes mírnější průběh zanechalo husitství na Moravě značné škody. Řada klášterů byla zničena165, církevní majetek rozchvácen. V této době přechází velké mnoţství klášterních majetků do rukou mocných šlechtických rodů, v případě tišnovského kláštera jsou to především páni z Pernštejna, nebo měst. Sekularizace probíhala během celého středověku, nejde o novou skutečnost, která by se poprvé objevila aţ v této době. Za husitských válek pouze dochází k urychlení jiţ rozběhnutého vyvlastňovacího procesu.166 Moravská šlechta, ať uţ byla vyznání husitského či katolického, se vrhla na zabírání církevních statků. S ochotou tak plnila jednu ze čtyř praţských artikulí, podle které měla být moc světská nadřazena moci církevní. Od církve se poţadoval návrat k původnímu církevnímu poslání a tím i k ideálu prvotní chudoby církve. Církevní vlastnictví půdy bylo proto nepřípustné. Šlechta si tak realizací tohoto dokumentu budovala své

163

MZA, E10, sign. Y I 5. Zlámal, Bohumil: Příručka českých církevních dějin, IV. díl. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2008, s. 100. 165 Jedním z nich byl například i nejstarší cisterciácký klášter Velehrad. Obnoven byl aţ na konci 16. století. 166 Borovský, T.: Kláštery, panovník a zakladatelé, s. 92. 164

29

hospodářské a mocenské postavení.167 Kláštery posléze musely o svůj zabraný majetek bojovat, ne vţdy se jim podařilo ho získat zpět. Tišnovský klášter byl rovněţ za husitských bojů značně oslaben. Jak jiţ bylo zmíněno, stavba kláštera byla zbudována jako vodní pevnost, ale v tomto ničivém období klášter uchránit nedokázala. Cisterciačky byly donuceny prchnout a klášter zanechat zcela opuštěný, přístupný husitským vojskům i rozpínavým feudálům. Opatství bylo vydrancováno a zpustošeno. Klášterní statky byly následně rozchváceny, končily v rukách neoprávněných drţitelů, kteří vyuţili nastalou situaci. Jejich větší část byla postoupena bratrům Bavoru a Janu z Pernštejna.168 Podle informací podávaných literaturou se klášterním majetkem po husitských válkách značně obohatil právě rod Pernštejnů. Poněkud zaráţející je skutečnost, ţe snaha kláštera vybojovat zpět do svého vlastnictví tímto rodem zabrané klášterní statky není v pramenech zachycena. Dokladem o soudním vymáhání šlechtou protiprávně zabavených statků je pouze zápis v brněnských půhonných knihách, kde se klášter domáhá svých majetkových práv na panu Janovi z Lompnice Staršího a z Čebína. Zápis z 6. listopadu roku 1447169 vypovídá o ţalobě abatyše „Elšky“ na pana Jana za drţení klášterních vesnic - Běleč, Ochoz a Brumov s jejich příslušenstvím. Klášterní statky utrpěly také tím, ţe panovníci pouţívali jejich majetek jako odměny za odvedené sluţby.170 Král Jiří z Poděbrad odměnil roku 1462 zásluhy a věrnost Jana z Pernštejna tím, ţe jemu a jeho synům Zikmundovi, Vilémovi, Janovi a Vratislavovi dal opravu nad tišnovským klášterem. Roku 1482 pak král Matyáš dal klášterní opravu Vilémovi a Vratislavovi z Pernštejna.171 Roku 1510 dává král Vladislav dědičně se vším příslušenstvím Vilémovi z Pernštejna a na Helfštýně právo na opravu kláštera i s platem, který dříve příslušel králi.172 Kvůli ztraceným listinám je Vilémovi o dva roky později králem potvrzeno, ţe mu bylo dáno všechno právo a panství v klášteře tišnovském, oslavanském a svatojakubském.173

167

Matějek, František: Feudální velkostatek a poddaný na Moravě s přihlédnutím k přilehlému území Slezska a Polska. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1959, s. 39-40. 168 Bílek, Tomáš Václav: Statky a jmění kollejí jesuitských, klášterů, kostelů, bratrstev a jiných ústavů v království Českém od císaře Josefa II. zrušených. Praha: Fr. Bačkovský, 1893, s. 323. 169 Brandl, Vincenc (ed): Libri citationum et sententiarum seu Knihy půhonné a nálezové III/1. Brunae, 1878, s. 345, č. 243. 170 Matějek, F.: Feudální velkostatek, s. 41. 171 Hosák, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004, s. 337-338. 172 Kalina, T. (ed): ZDB II., s. 132, č. 39. 173 Kalina, T. (ed): ZDB II., s. 138, č. 78.

30

Rozpínavost pánů z Pernštejna měla do jisté míry svůj řád. Svou pozornost soustředili především na kláštery, které leţely v blízkosti jejich panství. Kromě Tišnova získali ochranu i nad mnohými jinými kláštery.174 Tento šlechtický rod si udrţel, i přes neúspěšný pokus královny Marie podřídit klášter opět královské ochraně privilegiem z roku 1523, výhody plynoucí z kláštera aţ do konce 16. století.175 Klášter se pomalu vzpamatovával z ničivého husitského vpádu. Bylo nutné zrekonstruovat poničené budovy. Rozsáhlé opravy se prováděly několik let, byly značně finančně nákladné. Klášter byl znovu vysvěcen.

5.2.1. Konfirmační listina krále Jiřího z Poděbrad, 1459 Král Jiří z Poděbrad vydává v Brně 6. srpna roku 1459176 listinu, ve které obnovuje a potvrzuje tišnovskému klášteru všechna privilegia udělená svými předchůdci na klášterní zboţí a patronátní práva. V textu se uvádí „Tissnow (Tišnov), Czeice (Čejč), Wemislia (Vémyslice), Knihnicze (Knínice), Drassow (Drásov), Swatoslaw (Svatoslav), Lukow (Lukov), Capanicz (Kapanice), Lomniczka (Lomnička), Ssierkovicze (Šerkovice), Bielcze177 (Běleč), Ochoza178 (Ochoz), Brumow179 (Brumov), Rohozcze (Rohozec), Bukowice (Bukovice), 180

Hradczany

Yamne

(Jamné),

Zelezne

(Ţelezné),

Wssechowicze

(Všechovice),

(Hradčany), Brzezyna (Březina), Komin, Bosonohy, Vgezd (Újezd) a

Hohendorff (Bohučovice)“. Pastviny, lesy, ostruţinové keře a mlýny zde označují náleţející příslušenství. Ke klášternímu majetku přibyly nové vsi - Běleč, Ochoz, Brumov a Hradčany. O vlastnictví prvních tří vesnic jsme srozuměni jiţ o několik let dříve, prostřednictvím zápisu v půhonných knihách z roku 1447, kde se dočítáme, ţe ony vesnice mají patřit tišnovskému konventu, ale v neoprávněném drţení je má Jan z Lomnice.181 V listině naopak postrádáme jednu z prvních klášterních vesnic, která byla potvrzována klášteru ve všech předchozích konfirmacích. Jedná se o vzdálenou ves Vyhnanov na Novojičínsku.

174

Borovský, T.: Kláštery, panovník a zakladatelé, s. 184. Borovský, T.: Kláštery, panovník a zakladatelé, s. 196. 176 MZA, E10, sign. A 6. 177 Běleč, ves 10 km ssz od Tišnova. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 59. 178 Ochoz, ves 10,3 km s od Tišnova. Viz Oharek, V.: Tišnovský okres, s. 421. 179 Brumov, ves 13,5 km s od Tišnova. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 115. 180 Hradčany, ves 2,5 km jjv od Tišnova. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 291. 181 Brandl, V. (ed): Libri citationum et sententiarum III/1, s. 345, č. 243. 175

31

Chybí i Budějovice a Domaradice, které uvádí pouze falzum z roku 1255. Klášter v této době vlastní Tišnov a dalších dvacet tři vsí. O dalším brněnském domě se dovídáme v listině vydané v Brně 25. května roku 1470.182 V tomto případě byl původním majitelem klášter velehradský. Objekt se nachází v ulici vedle domu někdy pana Jiříka Stráţnického a blíţe kláštera svatého Jana. Velehradský klášter tímto úplně vazbu s domem neztratil, vyhradil si totiţ právo na uţívání jedné komory vţdy, kdyţ to bude potřebovat. Klášter získává roku 1491 horu „Hagek“ a tři člověky, z toho dva na „Hayku“ a jednoho na „Uninye“ s rolí oranou i neoranou, s lukami, s pastvinami, s pastvištěmi, s potoky, s mezemi, s hranicemi i se vším panstvím i příslušenstvím. Toto své zboţí a dědictví prodává Jan z Věţe183 tišnovskému klášteru listinou vydanou 25. července v Tišnově.184 Ve stejný den byla téhoţ roku185 vydána ještě druhá listina, která dokládá prodej dalšího Janova zboţí. Tišnovský klášter získal velký dvůr s názvem „Věţí“ u městečka Tišnova, se sadem, s lánem, s rolí oranou i neoranou, s loukami a pastvinami, s pastvištěmi a s lesem, který se nazývá „Horka“, se dvěma podsedky a krčmou. Obě tyto koupě jsou potvrzeny králem Vladislavem Jagellonským 14. listopadu 1491 v Budíně.186 Ze zápisu z desk zemských z roku 1492187 se dozvídáme, ţe klášter dává k dědičnému drţení Havlovi z Batelova a na Rašovicích „pět lánů role v Rašovicích188 a čtyři podsedky, s lidmi platnými i neplatnými, s činţemi, s robotami malými i velikými i s vínami, s odmrtí, se všemi poplatky i poţitky i se vším jiným právem, příslušenstvím a panstvím“. Na počátku 16. století klášter kupuje tišnovský špitál. Listina vydaná v Náměšti 6. srpna roku 1504189 vypovídá o tom, ţe Jan a Václav, bratři z Lomnice a na Náměšti, prodávají klášteru špitál v Tišnově s lidmi platnými i neplatnými, s rolí oranou a

182

MZA, E10, sign. H 4. Věţ byla ve středověku samostatnou vsí poblíţ Tišnova. Vznikla na místě dnešní Humpolky, okolo sídla věţovitého tvaru. Sídlo obývala měšťanská rodina doloţená od roku 1328 zmínkou o významné osobě Mikuláše z Věţe. Viz Kuča, K.: Města a městečka, s. 563. 184 MZA, E10, sign. H 5. 185 MZA, E10, sign. Y I 22. 186 MZA, E10, sign. A 9. 187 Kalina, Tomáš (ed): Moravské zemské desky II. Kraj brněnský 1480 - 1566. Brno, 1950, s. 48-9, č. 136. 188 Rašov, ves 11,3 km sv od Tišnova. Viz Oharek, V.: Tišnovský okres, s. 369. 189 MZA, E10, sign. H 6. 183

32

neoranou, s loukami a pastvištěmi, s lesy, s háji, s vodami tekoucími i netekoucími, se vším jeho příslušenstvím, které k němu od starodávna příslušelo a přísluší. Roku 1519 si klášter připisuje další majetek. Listina je vydána 16. dubna roku 1519 v Náměšti190 Janem z Lomnice a z Velké Bíteše, který prodává tišnovskému klášteru „své vlastní zboţí a dědictví, pustý hrad Loučky a ves Horní Loučky191 s kostelním podacím, tři dvořáky ve Střemchovém,192 dva člověky v Dolních Loučkách,193 jeden sedí v sadě a druhý na podsedku, s rolí oranou i neoranou, s loukami, s pastvinami, s pastvištěmi, s horami, s doly, s lesy, s háji, s chrastinami, s lovy, s hony, s čiţbami,194 s mezemi, s hranicemi, s lidmi platnými i neplatnými, s robotami, s rybnictvími, s potoky tekoucími y netekoucími i se vším právem, panstvím a příslušenstvím“. 20. září roku 1535 byly sepsány dvě listiny Jana z Pernštejna a na Helfenštejně, liší se pouze místem vydání. Listina vydaná v Tišnově195 dokládá koupi pusté vsi Újezdu, která leţí při gruntech pohořelických, se vším jejím právem, panstvím a příslušenstvím. Zmíněný Újezd získal klášter jiţ roku 1281 od Hartléba z Dubna.196 Dále Jan od kláštera kupuje mlýn, který leţí u Březiny, a nivu „auhlečího“ i s loukou na stavbu a přestavbu nového mlýna březinského. Jan se v listině vyjadřuje také k moţným škodám, způsobeným mlýnem nebo strouhami. Je ochoten vzniklé škody nahradit konventu i lidem z Březiny, podle uznání lidí z dědiny. Druhá listina, vydaná v Pardubicích,197 je vyznáním Jana z Pernštejna a na Helfenštejně, ţe dluţí tišnovskému klášteru za Šeborov a za nivu „uhledčích“ v Hledcích, kterou koupil od kláštera pro svůj mlýn, který staví u Březiny. Původně dluţil knězi Janovi, ale po jeho smrti přešel dluh na klášter. Téhoţ roku způsobili klášterní lidé z Německých Knínic198 škodu panu Janovi Rokytskému a na Veveří. Skáceli duby vymezující hranice mezi klášterními pozemky a pozemky pana Jana. Jan ve smlouvě vydané 2. listopadu na Veveří199 tuto újmu klášteru

190

MZA, E10, sign. H 7. Horní Loučky, ves 7 km zsz od Tišnova. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 552. 192 Střemchoví, ves 4,5 km zsz od Tišnova, nyní část obce Dolní Loučky. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 503. 193 Dolní Loučky, ves 5,5 km zsz od Tišnova. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 552. 194 Čiţba je označení pro lov drobných ptáků pomocí různých loveckých technik. 195 Dvorský, František (ed): Archiv český, čili, Staré písemné památky české i moravské, sebrané z archivů domácích i cizích XX (dále jen AČ). Praha, 1902, s. 386, č. 331, regest; MZA, E10, sign. H 8. 196 CDB VI, s. 250-251, č. 145; MZA, E10, sign. Y I 13. 197 Dvorský, F. (ed): AČ XX, s. 538, č. 565, regest; MZA, E10, sign. E 1. 198 Dnes Veverské Knínice. 199 MZA, E10, sign. Y II 17. 191

33

odpouští a zároveň se i dochází k obnovení hranice od nároţí hvozdeckého200 aţ k ostrovačickým201 hranicím. O dalším hraničním sporu vypovídá listina z roku 1545 vydaná 8. června v Brně.202 V tomto případě bylo potřeba stanovit hranice rozdělením pozemků tišnovského kláštera a Jiříka z Lomnice a na Lomnici. Spornými územími jsou hora a les „Ţdiar, Sutina, Radíkov“ a skála „Krkonín“. Podle zápisu se dovídáme, ţe tišnovskému klášteru připadla část od hraničního kamene, přes horu Ţďár a Sutinu, aţ po ţleb Radíkov. Hranice vedla tímto ţlebem dolů aţ k poli. Pan Jiřík získal druhou polovinu hory od ţlebu Radíkov po skálu Krkonín aţ dolů k poli, k zámku k Lomnici. Jiřík se dále v listině vzdává nároků na drţení pozemků v blízkém okolí, jmenovitě lesa a luk v Ochoze. Poţaduje pouze, aby tento les i louky směl uţívat jeden jeho ochozský poddaný, tak jako je uţívají ostatní obyvatelé vsi. V polovině 16. století konfirmuje král Ferdinand jako markrabě moravský tišnovskému klášteru, listinou vydanou 21. května roku 1554 ve Vídni,203 majestáty vydané předchozími panovníky. Regestově zde potvrzuje celkem 23 listin. Denní datování je u velké části listin odlišné od datování uvedených na vlastních listinách. Důvodem je převedení římského datování na průběţné počítání dní v měsíci.204 Dobrovolná směna mezi urozeným panem Pertoltem z Lipého a na Krumlově z jedné strany a tišnovským klášterem ze strany druhé proběhla roku 1557. Smlouva sepsaná 30. dubna v Brně205 dokládá, ţe klášter dává panu Pertoltovi, nejvyššímu maršálkovi království českého a komorníkovi krále Maxmiliána, pusté městečko „Czeycz“ (Čejč) a pustou ves Kapanicze (Kapanice). Náhradou klášter dostává majetek pana maršálka v městečku Vymysliczych s mlýnem a s mýtem i se vším příslušenstvím. Výjimku tvoří strouha tekoucí skrze městečko Vémyslice, přes klášterní grunty, na rybník pana maršálka, zvaný „Petrovský“. Ta má zůstat ve stejné mocnosti, jak byla od starodávna. Tišnovský klášter dává doţivotně svatoslavskému knězi Janovi, za jeho pilné a náboţné sluţby, faru „Swatoslawskou“. Klášter si stanovil podmínku, ţe pokud dojde k nedostatku kaplanů, musí se kněz Jan dostavit do kláštera a odslouţit svůj týden tak, jako to dělají ostatní faráři. Konvent také slibuje, ţe nebude činit ţádné překáţky při 200

Hvozdec, ves 15 km j od Tišnova. Viz Oharek, V.: Tišnovský okres, s. 260. Ostrovačice, ves 20 km j od Tišnova. 202 MZA, E10, sign. Y II 18. 203 MZA, E10, sign. A 12. 204 Vašků, V.: Panovnické konfirmace, s. 58, 64. 205 MZA, E10, sign. Y I 24. 201

34

plnění jeho poslední vůle o jeho statečku. O tomto daru vypovídá listina vydaná první lednový den roku 1573 v Tišnově.206 16. století uzavírá smlouva z 3. května roku 1593 vydaná v Brně.207 Konvent zde vyměňuje vzdálené statky za statky leţící blíţe klášteru. Dohoda je uzavřena mezi tišnovským klášterem a Hynkem Brtnickým z Valdštejna a na Brtnici, nejvyšším komorníkem markrabství moravského. Předmětem smlouvy je výměna statků, ve které klášter postupuje panu Hynkovi kolaturu v „Morawských Budiegowizých“ se vsí „Jackowem“208 (Jackov) a ves „Lukow“ (Lukov) i s kostelním podacím. Klášter stanovuje podmínku, ţe zde bude dosazován katolický farář a lidé nebudou nijak nuceni k jinému vyznání. Hynek dále získává celkem pět rybníků. Dva rybníky leţící u Lukova jeden velký, který se nasazuje na ryby, a druhý menší. Tři u Jackova, z nichţ se dva nasazují, a třetí je pustý. Výčet pokračuje dvěma mlýny, jeden pod vsí Lukovem a druhý u Jackova. Nakonec je uvedena i vápenná skála a lámané kameny u Lukova. K tomu všemu patří lesy a háje s houštinami, louky, role orané i neorané, potoky, vody tekoucí i netekoucí, hony, lovy, čiţby a všechny všelijaké uţitky a poţitky. Za tyto majetky dostává klášter od pana Hynka ves Drahonín s pustým zámkem Košíkovem209, s popluţným dvorem, se znovu vystavěným mlýnem leţícím pod Drahonínem, ke kterému patří pila, s nově vystavěným pivovarem a se dvěma štěpnicemi. Další získanou vesnicí je „Boracz210 (Borač), Zahrádka211 (Zahrada), Olší212 s kostelním podacím, Skryje,213 Augezd214 (Újezd) s pustým zámkem Hrádkem s kostelním podacím, Sstiepanowicze215 (Štěpánovice) s lidmi usedlými i neusedlými, se sirotky přítomnými i zběhlými, s platy všelijakými i běţnými, se slepicemi, s vejci a se sýry, které dávají lidé ze Štěpánovic, s robotami, s horami, s lesy, s háji, s chrastinami, s porostlinami, kdekoli na tom zboţí leţícími, a s hájemstvími, s rybníky a s rybništěmi, s řekami a potoky, s vodami tekoucími a netekoucími, s mlýny moučnými i pilnými, s poli oranými i 206

MZA, E10, sign. Y II 15. MZA, E10, sign. B 14. 208 Jackov, ves 3,5 km jz od Moravských Budějovic. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 336. 209 Hrad Košíkov, sousedil s dále uvedeným hradem Hrádkem, nyní zřícena hradu. Viz Oharek, V.: Tišnovský okres, s. 238. 210 Borač, ves 8 km sz od Tišnova. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména I., s. 94. 211 Zahrada, ves 6 km sz od Tišnova, dnes část obce Kaly. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 773. 212 Olší, ves 13 km sz od Tišnova. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 179. 213 Skryje, ves 10 km sz od Tišnova, nyní část obce Horní Loučky. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 451. 214 Újezd, ves 8 km sz od Tišnova, nyní část obce Horní Loučky. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 635. 215 Štěpánovice, ves 4 km sz od Tišnova. Viz Hosák, L. – Šrámek, R.: Místní jména II., s. 560. 207

35

neoranými, s pustotinami, s vrchy, s doly. A také s panskými loukami leţícími při vsi Újezdě (přikoupené zvlášť od panství pernštejnského), s vápennou skálou a nově udělanou vápenicí leţící u Štěpánovic, s hony, s lovy, s čiţbami, se vším plným právem, panstvím a příslušenstvím“. Záznam této smlouvy nacházíme v deskách zemských v Knize pana Hynka Brtnického z Valdštejna a na Brtnici216. Pod rokem 1594 je v knize uveden i zápis českého krále a moravského markraběte Rudolfa II.,217 který tuto majetkovou směnu schvaluje a také uvádí, ţe je pro klášter výhodná, protoţe tímto klášter získává, ve srovnání s hodnotou jeho předchozího majetku, o jednu třetinu pozemkového vlastnictví víc.

216

Rohlík, Miloslav (ed): Moravské zemské desky III. Kraj brněnský 1567 - 1641. Praha, 1955, s. 243-246, č. 111. 217 Rohlík, M. (ed): ZDB III, s. 247, č. 112.

36

6. Závěr Tišnovský klášter byl hned od svého zaloţení pod ochranou královskou i papeţskou. Získal nejrůznější privilegia, byl osvobozen od zatěţujících povinností a poplatků, vyňat z pravomoci zemských úředníků, bylo mu uděleno i právo odúmrti a výsada, podle které směl klášter ţádat, přijímat a trvale si ponechat jmění svých členek (s výjimkou lenních statků). Přesto se během své existence dostal do řady problematických situací, jejichţ vyřešení i přes podporu nejvlivnějších osob nebylo snadné. Cisterciácké hospodaření218 mělo být podle původní teorie zaloţeno na zcela nezávislém uzavřeném hospodářském systému, s vlastními zdroji i s vlastní produkcí, bez okolních příjmů z desátků či dávek poddaných. Kláštery by se tímto staly dokonale izolovanými ostrůvky, zcela oddělenými od vnějšího světa. Tato idea však nebyla reálná, proto se od ní kláštery odklonily a začaly dávat do pronájmu svou půdu, ze které následně pobíraly platy. Opatství dostávala poddanské vsi, ze kterých pobírala dávky. Tišnovský klášter při svém zaloţení roku 1234 získal celkem dvacet šest vesnic. Jednalo se o vzdálené vsi, převáţně v okolí Jihlavy. Blíţe poloţeny byly pouze Knínice, ve vzdálenosti asi patnáct kilometrů od Tišnova. První vsi v blízkém okolí Porta coeli, Lomničku a Ţelezné, získává klášter následující rok. K odebrání většiny vzdálených vesnic, a tím i poklesu celkové pozemkové drţby kláštera, dochází ve třetí konfirmační listině roku 1238. Král Václav nepotvrdil drţení sedmnácti jihlavských vesnic, uvedl pouze Jihlavu a Brtnici. Naproti tomu klášteru přidal čtyři nové vesnice, z toho tři na Tišnovsku. Klášter má v drţení velmi malý počet vesnic, vlastní jich pouze patnáct. Konfirmací z roku 1240 jsou odebrány i poslední jihlavské statky. Celkově však touto listinou získává klášter dvanáct nových vesnic, čímţ se jeho postavení v rámci pozemkového vlastnictví zlepšilo, v drţení má dvacet pět vesnic. Od 40. let 13. století se klášterní statky jiţ soustředí kolem samotného kláštera ve stále větším mnoţství. Mimo tyto tišnovské pozemky měl klášter v drţení i rozdrobené vzdálenější statky na území celé Moravy, ve Slezsku i v Uhrách. Posledním předhusitským dokumentem týkajícím se klášterních pozemků je listina z roku 1397, ve které klášter dává poddaným do dědičného nájmu statek v Lomničce. V příloze na šesté mapě, odmyslíme-li si červeně a oranţově značené vesnice, je moţné pozorovat klášterní statky v období před husitským vpádem.

218

Charvátová, K.: Dějiny cisterciáckého řádu, s. 36-41.

37

Počátkem 15. století ovlivnilo církevní pozemkovou drţbu husitské období. Sekularizačnímu dění podlehl i tišnovský klášter. I kdyţ prameny poskytují jen malé mnoţství konkrétních zpráv o těchto odejmutých statcích, dá se předpokládat, ţe protiprávnímu jednání šlechty při zabírání klášterních statků nebyl klášter příliš ušetřen. Po husitských válkách, od opětovného návratu mnišek do kláštera do vydání konfirmační listiny Jiřího z Poděbrad roku 1459, nedošlo k ţádným majetkovým transakcím. Roku 1437 moravský markrabě Albrecht potvrzuje a obnovuje všechna privilegia daná tišnovskému klášteru svými předchůdci. V brněnských půhonných knihách je uvedena pouze ţaloba na Jana z Lomnice z roku 1447 za neoprávněné drţení vesnic - Běleč, Ochoz a Brumov. Právo opravy získali páni z Pernštejna, bylo jim uděleno Jiřím z Poděbrad roku 1462. Výhody plynoucí z kláštera vyuţívali i po celé 16. století. Koncem 16. století má klášter své statky jiţ mnohem lépe lokalizované, převáţná většina je seskupena kolem Tišnova. Klášter totiţ uskutečnil výhodnou výměnu vzdálených statků za statky dostupnější, umístěné v jeho blízkém okolí. V této době klášter vlastní Tišnov a třicet tři dalších vesnic. Od svého zaloţení aţ po konec 16. století vlastní klášter Vémyslice, Lukov, Čejč, Knínice a jiţ zaniklé vesnice Vyhnanov a Kapanice. Pouze Vyhnanov se v konfirmační listině z roku 1459 neobjevuje. V prvních listinách se k uvedeným statkům nenachází téměř ţádné detailnější informace. V textech bývá uvedeno pouze všeobecné označení pro náleţející příslušenství, „s vodami tekoucími a netekoucími, s horami, s lesy, s háji, s pastvinami, s poli oranými i neoranými a se vším svým příslušenstvím“. Podrobnější zprávy se objevují aţ v listinách pozdějších. Z nich se například dozvídáme, ţe klášter získal mlýn ve Vémyslicích a pod Drahonínem. Mlýn ve Všechovicích a u Březiny prodal a další dva mlýny, pod Lukovem a u Jackova, vyměnil. Dva rybníky u Lukova a tři u Jackova ztratil, získal rybník Petrovský ve Vémyslicích. Ke svým statkům si dále přiřadil i dva pusté zámky, Košíkov u Drahonína a Hrádek u tišnovského Újezdu, a jeden pustý hrad Loučky u Horních Louček.

38

7. Použité zkratky AČ – Archiv český AMM sc. soc. – Acta Musei Moraviae scientiae sociales AV ČR – Akademie věd České republiky CDB – Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae CDM – Codex diplomaticus et epistolaris regni Moraviae ČMM – Časopis Matice moravské MZA – Moravský zemský archiv v Brně pozn. č. – poznámka číslo sign. – signatura VVM – Vlastivědný věstník moravský ZDB – Moravské zemské desky, kraj brněnský

39

8. Seznam použitých pramenů a literatury 8.1. Archivní prameny Moravský zemský archiv v Brně, Fond E10: Cisterciačky, Tišnov.

8.2. Edice pramenů Brandl, Vincenc (ed): Libri citationum et sententiarum seu Knihy půhonné a nálezové III/1. Brunae, 1878. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae III - VI, XI, XII, XV: Edd. Boček, Antonín Chytil, Josef - Brandl, Vincenc - Bretholz, Bertold. Olomucii, Brunae, 1841 – 1903. Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae III – VI: Edd. Friedrich, Gustav Kristen, Zdeněk - Šebánek, Jindřich - Dušková, Sáša - Sviták, Zbyněk - Krmíčková, Helena - Krejčíková, Jarmila - Nechutová, Jana. Pragae, 1942 – 2006. Dvorský, František (ed): Archiv český, čili, Staré písemné památky české i moravské, sebrané z archivů domácích i cizích XX. Praha, 1902. Kalina, Tomáš (ed): Moravské zemské desky II. Kraj brněnský 1480 - 1566. Brno, 1950. Rohlík, Miloslav (ed): Moravské zemské desky III. Kraj brněnský 1567 - 1641. Praha, 1955. Šebánek, Jindřich (ed): Archivy zrušených klášterů moravských a slezských. Brno: Moravský zemský archiv, 1932.

40

8.3. Literatura Altrichter, Helmut: Die Zisterzienser in Mähren bis zu Karl IV. Brünn, 1943. Belcredi, Ludvík: Archeologický výzkum kaple svaté Kateřiny a areálu kláštera Porta coeli v Předklášteří u Tišnova. Archeologia historica 18, 1993, s. 315-343. Belcredi, Ludvík: Čepička – opevnění nad klášterem Porta coeli v Tišnově – Předklášteří. AMM sc. soc. 75, 1990, s. 99-122. Bílek, Tomáš Václav: Statky a jmění kollejí jesuitských, klášterů, kostelů, bratrstev a jiných ústavů v království Českém od císaře Josefa II. zrušených. Praha: Fr. Bačkovský, 1893. Bláhová, Marie: Historická chronologie. Praha: Libri, 2001. Borovský, Tomáš: Kláštery, panovník a zakladatelé na středověké Moravě. Brno: Matice moravská, 2005. Buben, Milan M.: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích, II. díl: Mnišské řády. Praha: Libri, 2004. Flídr, Aleš: Porta coeli. Diplomová práce. Brno, 2004. Foltýn, Dušan: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. Hladík, Dušan: Dějiny kláštera Porta coeli I. Tišnov: Sursum, 1994. Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku, I. díl. Praha: Academia, 1970. Hosák, Ladislav – Šrámek, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku, II. díl. Praha: Academia, 1980.

41

Hosák, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. Charvátová, Kateřina: Dějiny cisterciáckého řádu v Čechách 1142-1420. Sv. 1. Fundace 12. století. Praha: Karolinum, 1998. Joachimová, Jiřina: Fundace královny Konstancie a praţské statky německých rytířů. Umění 16, 1968, s. 459-502. Kadlec, Jaroslav: Církevní dějiny, II. díl. Od poloviny 5. století do vrcholného středověku. Praha, 1972. Kadlec, Jaroslav: Církevní dějiny, III. díl. Vrcholný a pozdní středověk. Praha, 1975. Klátil, Rudolf: Paměti Předklášteří a tišnovského kláštera „Porta coeli“. Tišnov, 1925. Dostupné z: . Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. VII. díl. Praha: Libri, 2008. Kuthan, Jiří: Fundace a počátky kláštera cisterciaček v Tišnově. ČMM 93, 1974, s. 361370. Líbal, Dobroslav: Řád cisterciáků v českých zemích ve středověku. In Sborník vydaný k 850. výročí založení kláštera v Plasech. Praha: Unicornis, 1994, s. 124-129. Matějek, František: Feudální velkostatek a poddaný na Moravě s přihlédnutím k přilehlému území Slezska a Polska. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1959. Nekuda, Vladimír: Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu. Brno: Krajské nakladatelství, 1961. Oharek, Václav: Vlastivěda moravská, II. díl. Tišnovský okres. Brno: Musejní spolek, 1923. 42

Pešina z Čechorodu, Tomáš Jan: Mars Moravicus. Praha, 1677. Svátek, Josef: Organizace řeholních institucí v českých zemích a péče o jejich archivy. In SAP 20. Praha, 1970, s. 505-624. Šebánek, Jindřich: Kritický komentář k Moravskému diplomatáři. Praha, 1952. Šilhan, Jindřich: Počátky tišnovského kláštera. VVM 39, 1987, s. 311-320. Švábenský, Mojmír: Cisterciačky, Tišnov. Prozatímní inventář k fondu E10, Brno, 1956. Válka, Josef: Dějiny Moravy, I. díl., Středověká Morava. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1991. Vašků, Vladimír: Panovnické konfirmace pro moravské kláštery v 18. století. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1981. Zacpal, Josef: Kášter Porta coeli a Podhorácké muzeum. Brno: Ave, 1997. Zlámal, Bohumil: Příručka českých církevních dějin, IV. díl. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2008.

43

9. Příloha Následující příloha obsahuje celkem sedm map, které mají prostřednictvím grafického znázornění usnadnit orientaci v dané problematice. Zobrazují chronologický vývoj statků na Moravě a ve Slezsku, které měl klášter Porta coeli v drţení od jeho zaloţení po rok 1593. Časové hranice jednotlivých mapek tvoří sedm konfirmačních listin datovaných léty 1234, 1235, 1238, 1239, 1240, 1255 a 1459. Do mapy jsou vţdy zakresleny statky z jedné z těchto listin a dále statky, které klášter v následující době, do vydání další potvrzující listiny, získal darem či koupí, nebo o ně naopak nějakým způsobem přišel. Pro přehlednost je pouţito několik barev. Statky potvrzené panovníkem či papeţem v konfirmačních listinách jsou značené černou barvou, statky v dalších letech získané zelenou barvou, statky odejmuté červenou barvou. Oranţová barva znázorňuje statky pouze dočasně ztracené. Lokality označené šedou barvou slouţí jen jako pomocné body pro snadnější určení jednotlivých míst. Součástí kaţdé mapy je seznam vesnic náleţících do daného období. Vesnice jsou zde blíţe specifikovány. Zaniklé vsi jsou v seznamu i na mapách odlišeny kurzívou. Názvy vesnic, u kterých lze určit alespoň jejich přibliţnou polohu jsou ohraničeny závorkou. Mapy nezachycují zaniklé vesnice, které není moţné lokalizovat.

44

Mapa číslo 1 Statky kláštera Porta coeli od roku 1234

Vesnice v okolí Tišnova: Tišnov – město 25 km jv od Brna. Lomnička – ves 2 km s od Tišnova. Vesnice v okolí Jihlavy: Jihlava – město 70 km z od Tišnova. Pístov – ves 2 km jz od Jihlavy, polovina vsi. Kosov – ves 4 km vjv od Jihlavy, dříve samostatná obec Malý Beranov. Smrčné – ves 14 km jv od Jihlavy, dnes Dolní Smrčné. Panská Lhota – ves 12,5 km jv od Jihlavy. Brtnice – městys 11,5 km jv od Jihlavy. Brancouze – ves 18 km sz od Třebíče. Číchov – ves 9 km sz od Třebíče. Jestřebí – ves 11,5 km jjv od Jihlavy. Uhřínovice – ves 9,5 km jjv od Jihlavy. Příseka – ves 8 km jv od Jihlavy. Malé – 12 km jv od jihlavy, dříve ves, dnes část obce Panská Lhota. Bolemilčice – zanikly v nejbliţším okolí Jihlavy.

Vícenov – zanikl v jihlavské farnosti. Bořišov – zanikl v nejbliţším okolí Jihlavy. Pobikozli – zaniklá ves na území dnešní Jihlavy. Blažkov – zanikl někde v okolí Jihlavy. Ostojkovice – zanikly na Jihlavsku. Doubkov – zanikl na Jihlavsku, 2 km s od Malého. Ostatní vesnice: Vémyslice – ves 8 km ssv od Nového Města, nyní pod názvem Kuklík. Lukov – ves 2,5 km vsv od Moravských Budějovic. Čejč – městys 16 km sz od Hodonína. Knínice – ves 15 km s od Ivančic, Německé Knínice dnes Veverské. Vyhnanov – zanikl u Oder, okres Nový Jičín. Kapanice – zanikly na Hodonínsku, mezi Dolními Bojanovicemi, Mutěnicemi a Čejkovicemi.

45

Mapa číslo 2 Statky kláštera Porta coeli od roku 1235

Vesnice v okolí Tišnova: Tišnov – město 25 km jv od Brna. Lomnička – ves 2 km s od Tišnova. Ţelezné – ves 2,5 km sv od Tišnova. Vesnice v okolí Jihlavy: Jihlava – město 70 km z od Tišnova. Pístov – ves 2 km jz od Jihlavy, polovina vsi. Kosov – ves 4 km vjv od Jihlavy, dříve samostatná obec Malý Beranov. Smrčné – ves 14 km jv od Jihlavy, dnes Dolní Smrčné. Panská Lhota – ves 12,5 km jv od Jihlavy. Brtnice – městys 11,5 km jv od Jihlavy. Brancouze – ves 18 km sz od Třebíče. Číchov – ves 9 km sz od Třebíče. Jestřebí – ves 11,5 km jjv od Jihlavy. Uhřínovice – ves 9,5 km jjv od Jihlavy. Příseka – ves 8 km jv od Jihlavy. Malé – 12 km jv od jihlavy, dříve ves, dnes část obce Panská Lhota.

Bolemilčice – zanikly v nejbliţším okolí Jihlavy. Vícenov – zanikl v jihlavské farnosti. Bořišov – zanikl v nejbliţším okolí Jihlavy. Pobikozli – zaniklá ves na území dnešní Jihlavy. Blažkov – zanikl někde v okolí Jihlavy. Ostojkovice – zanikly na Jihlavsku. Doubkov – zanikl na Jihlavsku, 2 km s od Malého. Ostatní vesnice: Vémyslice – ves 8 km ssv od Nového Města, nyní pod názvem Kuklík. Lukov – ves 2,5 km vsv od Moravských Budějovic. Čejč – městys 16 km sz od Hodonína. Knínice – ves 15 km s od Ivančic, Německé Knínice dnes Veverské. Vyhnanov – zanikl u Oder, okres Nový Jičín. Kapanice – zanikly na Hodonínsku, mezi Dolními Bojanovicemi, Mutěnicemi a Čejkovicemi.

46

Mapa číslo 3 Statky kláštera Porta coeli od roku 1238

Vesnice v okolí Tišnova: Tišnov – město 25 km jv od Brna. Lomnička – ves 2 km s od Tišnova. Ţelezné – ves 2,5 km sv od Tišnova. Drásov – ves 4 km jjv od Tišnova. Všechovice – ves 5 km vsv od Tišnova. Tisová – zanikla u Šerkovic na Tišnovsku. Vesnice v okolí Jihlavy: Jihlava – město 70 km z od Tišnova. Brtnice – městys 11,5 km jv od Jihlavy.

Ostatní vesnice: Vémyslice – ves 8 km ssv od Nového Města, nyní pod názvem Kuklík. Lukov – ves 2,5 km vsv od Moravských Budějovic. Čejč – městys 16 km sz od Hodonína. Knínice – ves 15 km s od Ivančic, Německé Knínice dnes Veverské. Naloučany – ves 3 km ssz od Náměště nad Oslavou. Vyhnanov – zanikl u Oder, okres Nový Jičín. Kapanice – zanikly na Hodonínsku, mezi Dolními Bojanovicemi, Mutěnicemi a Čejkovicemi.

47

Mapa číslo 4 Statky kláštera Porta coeli od roku 1239

Vesnice v okolí Tišnova: Tišnov – město 25 km jv od Brna. Lomnička – ves 2 km s od Tišnova. Ţelezné – ves 2,5 km sv od Tišnova. Drásov – ves 4 km jjv od Tišnova. Všechovice – ves 5 km vsv od Tišnova. Tisová – zanikla u Šerkovic na Tišnovsku.

Ostatní vesnice: Vémyslice – ves 8 km ssv od Nového Města, nyní pod názvem Kuklík. Lukov – ves 2,5 km vsv od Moravských Budějovic. Čejč – městys 16 km sz od Hodonína. Knínice – ves 15 km s od Ivančic, Německé Knínice dnes Veverské. Naloučany – ves 3 km ssz od Náměště nad Oslavou. Krnov – město 20 km sz od Opavy, darován 1240. Komín – dříve ves, dnes sz část Brna, darován 1240. Vyhnanov – zanikl u Oder, okres Nový Jičín. Kapanice – zanikly na Hodonínsku, mezi Dolními Bojanovicemi, Mutěnicemi a Čejkovicemi.

48

Mapa číslo 5 Statky kláštera Porta coeli od roku 1240

Vesnice v okolí Tišnova: Tišnov – město 25 km jv od Brna. Lomnička – ves 2 km s od Tišnova. Ţelezné – ves 2,5 km sv od Tišnova. Drásov – ves 4 km jjv od Tišnova. Všechovice – ves 5 km vsv od Tišnova. Jamné – ves 4 km s od Tišnova. Rohozec – ves 6,5 km sv od Tišnova. Zhoř – ves 9 km ssv od Tišnova, pouze polovina vesnice. Drahonín – ves 13,5 km zsz od Tišnova, pouze polovina vesnice. Svatoslav – ves 10 km zjz od Tišnova. Humence – zaniklo na Tišnovsku. Ostatní vesnice: Vémyslice – ves 8 km ssv od Nového Města, nyní pod názvem Kuklík. Lukov – ves 2,5 km vsv od Moravských Budějovic. Čejč – městys 16 km sz od Hodonína. Knínice – ves 15 km s od Ivančic, Německé Knínice dnes Veverské.

Tetčice – ves 8 km ssv od Ivančic. Naloučany – ves 3 km ssz od Náměště nad Oslavou. Komín – dříve ves, dnes sz část Brna. Skrbiměř – pravděpodobně jde o dnešní Pohořílky na Fulnecku, pouze polovina vesnice. Mostiště – ves 3 km s od Velkého Meziříčí. Vlčnov – ves 50 km z od Čejče. Bohučovice – ves 8 km j od Opavy. Pánov – ves 5,5 km ssv od Velké Bíteše, dnes osada obce Kříţínkov. Vyhnanov – zanikl u Oder, okres Nový Jičín. Kapanice – zanikly na Hodonínsku, mezi Dolními Bojanovicemi, Mutěnicemi a Čejkovicemi. Vesnice v Uhrách: Šelpice – darováno 1249. Boleráz – darováno 1249.

49

Mapa číslo 6 Statky kláštera Porta coeli od roku 1255

Vesnice v okolí Tišnova: Tišnov – město 25 km jv od Brna. Lomnička – ves 2 km s od Tišnova. Ţelezné – ves 2,5 km sv od Tišnova. Drásov – ves 4 km jjv od Tišnova. Všechovice – ves 5 km vsv od Tišnova. Jamné – ves 4 km s od Tišnova. Rohozec – ves 6,5 km sv od Tišnova. Drahonín – ves 13,5 km zsz od Tišnova, jiţ celá vesnice. Svatoslav – ves 10 km zjz od Tišnova. Březina – ves 3 km j od Tišnova. Bukovice – ves 8 km s od Tišnova. Šerkovice – ves 4,5 km s od Tišnova, pouze 2 lány, 4 domky a maličké údolí. Běleč – ves 10 km ssz od Tišnova. Ochoz - ves 10,3 km s od Tišnova. Brumov – ves 13,5 km s od Tišnova. Humence – zaniklo na Tišnovsku. Ostatní vesnice: Vémyslice – ves 8 km ssv od Nového Města, nyní pod názvem Kuklík. Lukov – ves 2,5 km vsv od Moravských Budějovic. Čejč – městys 16 km sz od Hodonína.

Knínice – ves 15 km s od Ivančic, Německé Knínice dnes Veverské. Brno – pouze dům pod sv. Petrem, 1303 koupě, 1333 prodej. Komín – dříve ves, dnes část Brna. Bosonohy – dříve ves, dnes jv část Brna. Ivaň – ves 10 km j od Pohořelic. Budějovice – ves 30 km sz od Znojma, dnes Moravské Budějovice. Bíteš – město 20 km jz od Tišnova, dnes Velká Bíteš, pouze kostel. Chvalovice – ves 8 km jjv od Znojma, pouze 3 lány ve vsi. Bohučovice – ves 8 km j od Opavy. Kerhartice – ves 7 km sv od Dvorců, dříve samostatná obec, dnes osadaHořejších Kunčic, pouze některé statky. Vyhnanov – zanikl u Oder, okres Nový Jičín. Kapanice – zanikly na Hodonínsku, mezi Dolními Bojanovicemi, Mutěnicemi a Čejkovicemi. Újezd – zanikl mezi Pohořelicemi a Šumicemi. Václavice - pravděpodobně zaniklá ves. Domaradice – pravděpodobně zaniklá ves.

50

Mapa číslo 7 Statky kláštera Porta coeli od roku 1459

Vesnice v okolí Tišnova: Tišnov – město 25 km jv od Brna, i špitál. Lomnička – ves 2 km s od Tišnova. Ţelezné – ves 2,5 km sv od Tišnova. Drásov – ves 4 km jjv od Tišnova. Všechovice – ves 5 km vsv od Tišnova. Jamné – ves 4 km s od Tišnova. Rohozec – ves 6,5 km sv od Tišnova. Svatoslav – ves 10 km zjz od Tišnova. Březina – ves 3 km j od Tišnova, poblíţ mlýn. Bukovice – ves 8 km s od Tišnova. Šerkovice – ves 4,5 km s od Tišnova, pouze 2 lány, 4 domky a maličké údolí. Běleč – ves 10 km ssz od Tišnova. Ochoz – ves 10,3 km s od Tišnova. Brumov – ves 13,5 km s od Tišnova. Hradčany - ves 2,5 km jjv od Tišnova. Rašov – ves 11,3 km sv od Tišnova, 5 lánů role.

Horní Loučky – ves 7 km zsz od Tišnova. Hvozdec – ves 15 km j od Tišnova. Ostrovačice – ves 20 km j od Tišnova. Drahonín – ves 13,5 km zsz od Tišnova, celá vesnice se zámkem Košíkov s popluţným dvorem, mlýnem s pilou, pivovarem a se dvěma štěpnicemi. Borač – ves 8 km sz od Tišnova. Zahrada – ves 6 km sz od Tišnova, dnes část obce Kaly. Olší – ves 13 km sz od Tišnova. Skryje – ves 10 km sz od Tišnova, nyní část obce Horní Loučky. Újezd – ves 8 km sz od Tišnova, nyní část obce Horní Loučky, se zámkem Hrádek. Štěpánovice – ves 4 km sz od Tišnova, s mlýny, panskými loukami, vápennou skálou a vápenicí.

51

Ostatní vesnice: Vémyslice – ves 8 km ssv od Nového Města, nyní pod názvem Kuklík. Lukov – ves 2,5 km vsv od Moravských Budějovic. Čejč – městys 16 km sz od Hodonína. Knínice – ves 15 km s od Ivančic, Německé Knínice dnes Veverské. Brno – dům. Komín – dříve ves, dnes část Brna.

Bosonohy – dříve ves, dnes jv část Brna. Bohučovice – ves 8 km j od Opavy. Jackov – ves 3,5 km jz od Moravských Budějovic. Kapanice – zanikly na Hodonínsku, mezi Dolními Bojanovicemi, Mutěnicemi a Čejkovicemi. Újezd – zanikl mezi Pohořelicemi a Šumicemi.

52