KONZERVATOŘ. Kanovnická 22, České Budějovice ABSOLVENTSKÁ PRÁCE

KONZERVATOŘ Kanovnická 22, České Budějovice

ABSOLVENTSKÁ PRÁCE

2014

Radka Slaninová

KONZERVATOŘ Kanovnická 22, České Budějovice

PĚVECKÝ SBOR PĚSLAV - OZVĚNA (absolventská práce)

Autor: Radka Slaninová Ročník: šestý Hlavní obor: hra na housle Oddělení: smyčcových nástrojů Vedoucí oddělení: MgA. Jan Drha Vedoucí absolventské práce: Mgr. Libuše Drhová Oponent absolventské práce: Mgr. Radek Rejšek 2014

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci na téma Pěvecký sbor Pěslav – Ozvěna vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu cituji nebo uvádím v seznamu použitých informačních zdrojů. V Českých Budějovicích dne 31. března 2014

Děkuji všem, kteří mi byli oporou při psaní této práce, či se jinak zasloužili o její zdárné dokončení.

Obsah Úvod.........................................................................................................................................1 1. Ozvěna ...............................................................................................................................2 1.1 Chlum u Třeboně .........................................................................................................2 1.2 Vznik pěveckého spolku Ozvěna a jeho činnost v roce 1864 ........................................4 1.3 Činnost spolku v letech 1865 – 1884 ............................................................................4 1.4 Činnost spolku v letech 1885 – 1905 ............................................................................5 1.5 Činnost spolku v letech 1906 – 1926............................................................................6 1.6 Činnost spolku v letech 1927 – 1950............................................................................7 1.7 Činnost spolku v letech 1951 – 1966............................................................................9 2.

Pěslav .............................................................................................................................. 12 2.1 Třeboň ....................................................................................................................... 12 2.2 Vznik pěveckého spolku Pěslav a jeho činnost v roce 1863 ........................................ 13 2.3 Činnost spolku v letech 1864 – 1884.......................................................................... 14 2.4 Činnost spolku v letech 1885 – 1905.......................................................................... 16 2.5 Činnost spolku v letech 1906 – 1926.......................................................................... 17 2.6 Činnost spolku v letech 1927 – 1947.......................................................................... 19 2.7 Činnost spolku v letech 1948 – 1966.......................................................................... 21

3.

Pěslav - Ozvěna ................................................................................................................ 22 3.1 Vznik pěveckého spolku Pěslav – Ozvěna a jeho činnost v roce 1967 ........................ 22 3.2 Činnost spolku v letech 1968 – 1991.......................................................................... 23 3.3 Činnost spolku v letech 1992 – 2013.......................................................................... 25 3.4 Osobnost Ladislava Kříže .......................................................................................... 27

4.

Rozhovory ....................................................................................................................... 29 4.1 Vzpomínky Sylvie Sedláčkové .................................................................................. 29 4.2 Květoslava Svobodová .............................................................................................. 31 4.3 Jan Maule .................................................................................................................. 33

Závěr ...................................................................................................................................... 35 Seznam použitých informačních zdrojů ................................................................................... 37 Přílohy .................................................................................................................................... 38 Résumé ................................................................................................................................... 43

Úvod Pěvecký spolek Pěslav můžeme pokládat za jeden z pilířů kulturního života města Třeboně v minulém století. Členové sboru díky své činnosti přinášeli ve formě zpěvu mezi lidi lásku k hudbě, ale i pocit vlastenectví v těžkých časech. V minulém roce Pěslav oslavil výročí sto padesát let od svého založení. Je obdivuhodné, že po celé toto období sbor nikdy nepřestal oficiálně existovat. Členové byli nuceni překonávat politické, společenské, ale také mezilidské krize. Vždy se našli jedinci, kteří dokázali činnost pěveckého spolku oživit a nadchnout pro svou myšlenku i ostatní. Podobná slova bychom mohli použít i v popisu pěveckého sboru Ozvěna z Chlumu u Třeboně, který oslaví své stopadesáté výročí založení v letošním roce. V období největší krize obou sborů roku 1967 se zásluhou dirigenta Ladislava Kříže spolky Pěslav a Ozvěna sloučily v jedno umělecké těleso. Dodnes pod názvem Pěslav – Ozvěna přinášejí radost posluchačům v Třeboni a blízkém okolí. Materiál ke své práci jsem čerpala z kronik, pamětních knih a historických materiálů. Navštívila jsem Státní oblastní archiv v Jindřichově Hradci, kde jsou uloženy dokumenty týkající se sboru Pěslav. Historický materiál vztahující se k založení a činnosti pěveckého spolku Ozvěna mi velmi ochotně zapůjčila jeho mnoholetá členka, paní Sylvie Sedláčková. Do své práce jsem také zařadila rozhovory se současným dirigentem Janem Maulem a jednou z nejstarších členek Pěslavu, paní Květoslavou Svobodovou. O své vzpomínky na dobu největších úspěchů Ozvěny se se mnou podělila paní Sylvie Sedláčková. Zajímavostí je, že členkou sboru se stala již ve svých čtrnácti letech v roce 1957. Práce je rozdělena do čtyř kapitol. V první kapitole jsem se zaměřila na pěvecký spolek Ozvěna. Na historii města Chlumu u Třeboně, odkud sbor pochází, dobu založení sboru a jeho činnost až do roku sloučení. Druhá kapitola se podobným způsobem věnuje sboru Pěslav a městu Třeboň. Ve třetí kapitole jsem se snažila zachytit činnost sloučeného tělesa Pěslav - Ozvěna. Čtvrtá kapitola obsahuje již zmíněné rozhovory s Janem Maulem, Květoslavou Svobodovou a vzpomínku Sylvie Sedláčkové. 1

1.

Ozvěna

1.1

Chlum u Třeboně

Městys Chlum u Třeboně je vyhledávaným letoviskem mnoha turistů jak k odpočinku, tak ke sportu. Je rozložen na kopci i v údolí kolem rybníka Hejtman, zcela obklopen lesy a rybníky. Tvoří nedílnou součást Chráněné krajinné oblasti Třeboňska. Počátek obce se datuje od konce 13. století. Prvním vlastníkem byl rod Rožmberků. Stopy zde zanechal při svém tažení také Jan Žižka z Trocnova. Roku 1477 městysem projíždělo i vojsko krále Vladislava II. Jagellonského do Rakouska. V letech 1508 - 1575 bylo panství v držení rodu Krajířů, kteří ho následně prodali Janu Staršímu z Lobkovic. Poté si Chlum předávaly rody Radoslavů (1575 - 1597), Slatavů (1615 - 1693) a Fünfkirchenů. V té době hospodářství na panství vzkvétalo. Kromě frekvence zdejších skláren, provozovaných od poloviny 18. století, byla v roce 1796 otevřena huť na výrobu železa. Od Fünfkirchenů odkoupil celé panství rakouský arcivévoda František Ferdinand dÉste, vévoda Modenský. Následně jej zdědil František Ferdinand, synovec císaře Františka Josefa I. V této době se uskutečnila přestavba zámku i přilehlého parku. Zámek byl zmodernizován, bylo přistavěno druhé patro. Zahradu doplnily obytné i hospodářské budovy. Provoz zdejšího pivovaru byl přesunut do Benešova u Prahy. Postupem času došlo k vyčerpání rudných dolů a jejich následnému uzavření. To zapříčinilo úbytek pracovních příležitostí, které byly nahrazeny nabídkou zaměstnání v závodech na zpracování železa „ a.s. C. Stolzl a synové“ v Nýřanech a Nové Vsi nad Lužnicí. Do roku 1914 spravoval panství arcivévoda František Ferdinand dÉste. Po sarajevském atentátu se správy ujal hrabě Jaroslav Thun a od roku 1921 stát. Po první světové válce došlo k rozdělení panství a k prodeji jednotlivých parcel do soukromého vlastnictví. Tím vznikla první zástavba rodinných domů. Od té doby má Chlum mnoho návštěvníků, kteří obdivují klid, krásu a přilehlou přírodu. Mezi nimi můžeme najít i významné osobnosti. Těmi jsou například 2

Antonín Sova, Karel Matěj Čapek - Chod, Gabriela Preisová a František Hrubín. Právě František Hrubín byl věrným návštěvníkem Chlumu u Třeboně, kterým se také nechával často inspirovat. „Když se mi zdálo, že už jsem němý, v Chlumu jsem našel zase svůj hlas. Procítit znovu lásku k své zemi a jako za mlada slyšel jsem zas, jak v srdci tepá krev, jak v jednom svazku jsem spojen s lidmi a jak svou lásku smím znovu vyzpívat, vyznat se z ní: Chlume, buď pozdraven, v písni mé zni.“1 Dále Chlum navštívili i významní hudebníci, jakými byli Jan Kubelík, Karel Kovařovic, Oskar Nedbal, Vítězslav Novák i malíři Cyril Bouda, Ferdinand Fiala, Vít Říha a Otakar Nejedlý. Mezi válkami nastala v Chlumu krize. Ve sklárnách byla omezena výroba, tím se zúžila potřebná pracovní síla. Městys se snažil pro nezaměstnané najít jinou práci, např. výstavbu kanalizace, úpravu silnic, ulic a polních cest, vysazování ovocných a okrasných stromů. Těžká doba přišla pro Chlum i během druhé světové války. Po osvobození se ze sklárny stal národní podnik a jeho výrobky se setkaly s velkou oblibou u nás i v zahraničí (od roku 2004 jsou sklárny uzavřeny). Významnými památkami v Chlumu jsou zámek a kostel Nanebevzetí Panny Marie.

1

Hrubínovo vyznání Chlumu z básníkovy busty v parku pod kapličkou.

3

1.2

Vznik pěveckého spolku Ozvěna a jeho činnost v roce 1864

Společenská situace 2. poloviny 19. století ovlivňovala myšlení a život lidí nejen ve městech, ale i na venkově. Snaha o návrat k národní kultuře vedla také v městysu Chlum u Třeboně k založení pěveckého sboru Ozvěna. Dne 6. ledna roku 1864 byl v Chlumu u Třeboně založen pěvecký spolek, jehož vznik je v kronice zapsán takto: „.... Spolek zpěvácký v Chlumě zařazen byl na den Svatých tří králů, přijal jméno Ozvěna… Týmž samým dnem předsevzata byla volba předsedy, ředitele a výboru. Jednohlasně zvoleni byli: Pán Julius Lottmann za předsedu Pán František Ernest za ředitele Pán Jan Truhlář a František Franta učitelové Pán Josef Beneš za pokladníka Pán Jan Pražák náhradník.“ 2 V roce založení měl sbor dvacet jedna členů - pouze mužů. Odlišnost profesí členů činných (zpěváků) i členů přispívajících svědčí o tom, že členem se mohl stát každý. Najdeme zde například profesi učitele, hostinského, hodináře, stavitele, důl mistra nebo slévače.

1.3

Činnost spolku v letech 1865 – 1884

Dne 3. srpna 1865 byly stanovy spolku schváleny a stvrzeny místodržitelstvím v Praze. V prvním roce své existence byl spolek velice činný. Od ledna do prosince měla Ozvěna třináct veřejných vystoupení. Jednalo se o mše, zábavy v hostincích, slavnosti, oslavy i pohřby. Pro dokreslení opět cituji z kroniky: 2

Kronika pěveckého sboru Ozvěna, sv. 1, Chlum u Třeboně 1864 – 1884.

4

„6. dubna na den svatých Tří králů – Vokální mše od Führera – provedena večer při zábavě v hostinci 16. května (na den svatého Jana) byla v místnostech pana Krejčího zábava 30. července spolek pozván k slavnosti svěcení práporu do Lutové 31. prosince k oslavám Silvestra v místnostech vrchnostenského hostince.“ 3 V dalším roce se koncertů uskutečnilo již méně. Na vině byla společenská a politická situace (Rakouská monarchie vstoupila do války s Pruskem). V roce 1867 měl spolek šestnáct činných a dvacet jedna přispívajících členů. Jedním z nich byla i žena. Spolek se i nadále účastnil společenských akcí. Například 22. dubna 1868 zpíval při příležitosti slavnostního položení základního kamene českého gymnázia v Českých Budějovicích. Významnou společenskou akcí bylo uspořádání slavnosti k poctě položení základního kamene Národního divadla v Praze. V podání spolku zazněla vokální mše od Roberta Führera a Otčenáš od pana Brandského. Dále byl na programu proslov o účelu a užitku Národního divadla a poté zábava. Výnos celé akce, celých 21 zlatých, byl věnován na stavbu Národního divadla. I v dalších letech je spolek aktivní. V kronice nacházíme pouze záznamy o stále se měnícím počtu členů a počtu koncertů v jednotlivých letech. Kromě spolku Ozvěna vznikaly a pracovaly podobné spolky i v blízkosti Chlumu u Třeboně. Například lutovský Venkovan, Stránský zpěv nebo třeboňský Pěslav.

1.4


Roku 1894 se činnost spolku na tři roky pozastavila, i když formálně stále fungoval. S myšlenkou obnovení činnosti přišli v roce 1897 starší členové v čele s Františkem Pražákem. Se žádostí o rozšíření počtu členů Ozvěny společně oslovili učitelský sbor v Chlumu a ve Staňkově. 17. června se konala zahajovací schůze a již v říjnu se připravovalo první vystoupení.

3


5

Jednou z významných akcí bylo uspořádání Akademie pěvecko – hudební, konané 2. ledna 1898. Zazněly zde mužské sbory, orchestrální skladby, smyčcový kvartet i skladby pro housle a klavír. Účinkujícími byli kromě samotných členů Ozvěny také učitelé ze Staňkova, z Klikova a z Lutové. Celkové provedení bylo velmi zdařilé. V kronice je tato událost popsána následovně: „… Když hrál orchestr Národní písně od J. Macha, tu při písních Hej Slované a Kde domov můj počalo české obecenstvo tleskati, což považovali návštěvníci ze strany německé za provokaci, následkem čehož někteří z nich již mezi programem sál opouštěli! Od té doby také počíná pro Chlum nová éra, éra úplného boje živlu českého oproti německému.“4 V tomto roce měl sbor třicet dva členů činných a čtyři přispívající. Dalším velice vydařeným rokem byl rok 1902. Ke zpěvu byly vyzvány i dámy. Ve spolku byl pěstován vedle sboru mužského také smíšený. Zkoušky byly pořádány každou středu a sobotu.

1.5


Dne 18. března 1906 se konala valná hromada, která se usnesla na rozšíření stanov. Tato změna byla pro sbor velkým krokem vpřed. Díky ní mohl být v Ozvěně vytvořen sbor mužský, ženský a smíšený, který tímto získal možnost právoplatně vystupovat. Dne 17. prosince téhož roku uspořádalo občanstvo Chlumu holdovací průvod k oslavě narozenin arcivévody Františka Ferdinanda d’Este, který zde pobýval se svou rodinou. Při této příležitosti sbor zazpíval Slavnostní kantátu od V. Hejtmánka, Věno od Bedřicha Smetany a Kde domov můj v úpravě Františka Picky. Další roky jsou ve znamení zkoušek, koncertů, ale také změn sbormistrů. Během let 1907 až1914 se ve vedení vystřídají V. Hamr, Josef Pudík, J. Kubálek, Josef Lexa a Miroslav Stránský. V roce 1913 má sbor čtyřicet dva členů.

4

Kronika pěveckého sboru Ozvěna, sv. 2, Chlum u Třeboně 1897 - 1938.

6

Rok 1915 byl pro sbor smutný. V kronice je popsán těmito slovy: „Jestliže válečné události provázaly, zejména úbytkem členů, kteří za svou povinností vojenskou šli, činnost zpěváckých spolků vůbec, zavázaly ty válečné události činnost našeho spolku na důkladný uzel.“5 Po vyhlášení všeobecné mobilizace narukovali k armádě sbormistr Miroslav Stránský i další činní členové a zpěv utichl. Nebylo nálady. V letech 1916 – 1918 byla činnost spolku kvůli válce omezena na vystupování při církevních slavnostech a svátcích. Zpívány byly skladby známé, již dříve nastudované. V následujících letech se členové spolku snaží o obnovení pravidelných zkoušek a vystupování. Střídavě se setkávají s větším či menším zájmem samotných členů či posluchačů. Mezi lety 1923 – 1938 byl dokonce přerušen pravidelný záznam ve sborové kronice a toto období bylo doplněno zpětně podle listinných materiálů až v roce 1938. V roce 1924 oslavil sbor šedesát let svého trvání. Stal se nejstarším spolkem v Chlumu u Třeboně. Byla uspořádána důstojná oslava a na mimořádné slavnostní valné hromadě byly předány diplomy nejstarším členům. V roce 1925 sbor tvoří čtyřicet šest činných členů, které vede sbormistr Miroslav Stránský.

1.6


V roce 1927, stejně jako v roce následujícím, byla činnost sboru velmi bohatá. Spolek měl šedesát osm členů, z nichž bylo čtyřicet osm členů činných. Postupně byla navazována přátelská setkání s pěveckým sborem Pěslav, působícím v nedaleké Třeboni. Roku 1929 slaví Ozvěna šedesátý pátý rok svého založení. Má před sebou několik koncertů, z nich nejvýznamnější byl koncert věnovaný dvacátému pátému výročí 5


7

úmrtí Antonína Dvořáka. Sbor zpívá na mnoha akcích pořádaných k příležitosti státních svátků. V repertoáru má mnoho národních písní. V následujícím roce se však předseda spolu Ing. František Pražák stěhuje do Třeboně a to je počátek krize. Docházka na zkoušky začíná ochabovat. Novým předsedou se stává Josef Melichar, který se snaží vzbudit zájem u stávajících členů. Přes všechny problémy má sbor sedmdesát dva členů, padesát čtyři činných. K další nečinnosti dochází v roce 1931, až na jeden květnový koncert není zaznamenáno žádné veřejné vystoupení. Ani v letech 1932 – 1936 nedochází k velké změně. Kronika uvádí, že docházka členů na zkoušky byla špatná, členové nebyli pilní a vystoupení byla pouze příležitostná. Změnu přináší teprve rok 1937, kdy nastává obrat k lepšímu. Členové začínají ve větší míře navštěvovat zkoušky a všechna vystoupení jsou velmi úspěšná. Pro dokreslení společenské situace (která ovlivňuje činnost sboru) přikládám přehled několika vystoupení sboru z uvedeného roku. Dne 1. května – Koncert na náměstí. Vystoupení obsahovalo mužské, ženské i smíšené sbory, také čísla orchestrální Dne 30. května – Slavnostní sbor pro Republiku na manifestaci mobilizace mravních sil na obranu státu Dne 5. července – Slavnost k oslavě Jana Husa Dne 19. září – Slavnostní sbor „ Sláva tobě „ na smuteční tryzně za Tomáše Garrigua Masaryka Dne 28. října – Zpěv k 19. výročí samostatnosti republiky Dne 28. listopadu – Spolek sehrál operu „ Dragouni na vesnici „. Opera se setkala s velikým ohlasem, měla úspěch a byla povzbuzením do další práce. 6 Největší zájem o sborový zpěv zaznamenala Ozvěna v roce 1938. Počet členů stoupl na sto dva. Bratrů bylo padesát šest, sester čtyřicet šest. Činnost spolku se v tomto 6


8

roce soustředila na župní koncert pořádaný 30. dubna zpěváckým spolkem Pěslav v Třeboni. Koncert se uskutečnil v rámci oslav sedmdesátého pátého výročí trvání spolku a za Ozvěnu se ho zúčastnilo třicet pět členů. Dále sboristi nacvičovali vystoupení na Akademii, kterou chtěli oslavit dvacetileté výročí vzniku samostatné Českoslovanské republiky. Ovšem tragické události, které postihly náš stát, zabránily jejímu uskutečnění. Začala ustávat také činnost Ozvěny. V prosinci byla uspořádána výroční valná schůze, na které bratr Josef Melichar všechny přítomné provedl historií spolku. Vzpomněl založení, s úctou mluvil o těch, kteří stáli u kolébky. Procházel léty úspěšnými i těmi, ve kterých aktivita nebyla vysoká. V úvodní části schůze zazpívali činní členové Ozvěny Smetanovo Věno a schůzi ukončili zapěním Bendlova Chorálu národa českého. Kronikář a archivář Karel Kolář zaznamenal v lednu 1938 průběh této schůze slovy: „Snad příští rok přinese uklidnění a tím podmínky pro kulturní práci zpěváckého spolku.“7 O činnosti sboru mezi lety 1940 – 1950 se můžeme dočíst pouze z Knihy zápisní, kde je velice podrobně zaznamenán průběh a řád z valných hromad, výborových, členských a ustavujících schůzí. Z těchto zápisů vyplývá, že členové byli velmi aktivní a vystupovali při nejrůznějších společenských událostech, při svatbách i pohřbech. Počet členů se rozrostl na sto (členové činní, přispívající a čestní).

1.7


5. červenec 1964 – citace k oslavám stého založení: „Mimořádně pěkné nedělní jitro v období deštivých dnů se zasmálo nad celou jihočeskou krajinou, jakoby i to sluníčko chtělo svými hřejivými paprsky pozlatit celou tu nádheru chlumeckého zámeckého parku, který se již v nedělním odpoledni rozezněl sborovým zpěvem a hudbou. Za účasti čtyř pěveckých sborů, symfonického orchestru a národního umělce Eduarda Hakena se konalo v prostoru parku vyvrcholení oslav stého výročí založení pěveckého sboru Ozvěna. Jak slavné jubileum! 7


9

Konečně po dopoledních zkouškách nadešel v 15 hodin slavnostní okamžik a předseda závodního klubu skláren Český křišťál Josef Tlachař zahajuje slavné jubilejní odpoledne…“8 Hosty této významné události byli člen Národního divadla v Praze Eduard Haken, laureát státní ceny, básník František Hrubín a hudební skladatel Ervín Tetoura, který k tomuto výročí věnoval sboru dvě skladby (Jihočeskou zemi a Slavnostní přípitek), dále pak zástupci okresního i místního výboru a zástupci veřejných organizací. K jubilejním oslavám se připojily také pěvecké sbory z okolních měst. Byl to sbor „ Jablonský „ z Říčan (vystoupil pod vedením F. Fořta), „ Pěslav „ z Třeboně (pod uměleckým vedením Ladislava Havla), pěvecký sbor „ Záboj „ z Pelhřimova (pod vedením J. Dobrodinského a J. Šejka) Ozvěna vystoupila pod vedením sbormistra Ladislava Kříže a Tomáše Jaroše. Hudební doprovod zajistil symfonický orchestr z Třeboně s dirigentem Jaroslavem Kohoutem. V kronice je popsán úspěch oslav těmito slovy: „Oslava stoletého výročí trvání Ozvěny se vydařila. Početné obecenstvo bylo v průběhu nedělního odpoledne s úrovní vystoupení i s celkovou organizací oslavy velmi spokojena. „9 Velký dík za tyto vydařené oslavy patřil především Ladislavu Křížovi. Členové i vedení sboru ocenili jeho zápal a nadšení. Sbor Ozvěna byl po svém jubilejním koncertu označován za jeden z nejaktivnějších sborů nejen v okrese, ale v celém jihočeském kraji. Byla to zásluha především Ladislava Kříže, který nedbal překážek a vlastním nadšením strhl ostatní členy k aktivní práci. V kronice v roce 1965 jsou zaznamenány nejen uskutečněné koncerty, ale i přesný počet jednotlivých hlasů, sociální složení a věková skladba členů sboru. K 30. červnu měl sbor celkem čtyřicet tři členů. V repertoáru měl dvacet osm skladeb od nejrůznějších skladatelů. Byly to například skladby z oper Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka, nebo sbory od Ervína Tetoura, Jaroslava Křičky, Z. Lukáše, Eugena Suchoně a Ladislava Kříže. 8 9

Kronika pěveckého sboru Ozvěna, Pěslav – Ozvěna, sv. 3, Chlum u Třeboně 1964 - 2013. Kronika pěveckého sboru Ozvěna, Pěslav – Ozvěna, sv. 3, Chlum u Třeboně 1964 - 2013.

10

Rok 1966 je zaznamenán jako počátek krize. Účast na zkouškách i koncertech byla velmi slabá. Situaci řešila rada národního výboru v Chlumu u Třeboně. Dne 28. listopadu 1966 se v klubovně zámku sešli členové sboru i veliký počet příznivců. V diskuzi zazněly hlasy kritizující současný stav, bylo přijato několik připomínek. Konečné rozhodnutí bylo jednoznačné - činnost sboru nebude přerušena a v nácviku se bude pokračovat. V posledním měsíci roku se situace poněkud zlepšila. Vraceli se členové, úspěšný se zdál být i nábor mezi mladými občany.

11

2.

Pěslav

2.1

Třeboň

V samotném srdci třeboňské kotliny, což je rozsáhlá oblast jižních Čech, krajina s rozsáhlými lesy a množstvím malých i velkých rybníků, leží město Třeboň. Díky svému historickému a kulturnímu dědictví, proslulou tradicí lázeňství a rybníkářství patří k turisticky nejatraktivnějším městům České republiky. Počátky tohoto kulturně bohatého města sahají až do poloviny 12. století. V místě dnešního města se nejprve nacházel dvorec, později osada. Původně Třeboň vlastnili Vítkovci, poté roku 1366 Třeboň převzali Rožmberkové. V tomto roce se také objevil na místo dosud používaného názvu Wittingau nebo Witigenove název Třeboň. Roku 1341 Třeboň získala statut města. V roce 1660, po třicetileté válce, přešla do vlastnictví Schwarzenbergů. Po skončení první světové války byl Schwarzenbergům majetek odebrán a převeden do vlastnictví státu. V Třeboni můžeme dnes najít mnoho významných památek. Například zámek, ve kterém jsou mimo jiné uloženy sbírky Státního oblastního archivu, Augustiniánský klášter, děkanský kostel svatého Jiljí a Panny Marie Královny s deskovými obrazy Mistra třeboňského oltáře a třeboňskou Madonou, Schwarzenberskou hrobku v Domaníně, Knížecí pivovar Regent, který se díky svému založení roku 1379 řadí mezi nejstarší pivovary na světě, rybník Svět, Tylovo divadlo, městské muzeum, Husovu kapli a další. První doložené, historicky přesvědčivé zprávy o hudebním životě v Třeboni, pocházejí ze 14. století. Za tehdejší vlády Rožmberků se zakládá při klášteře sv. Augustina sbor trubačů a pozounérů. Měl za úkol oznamovat příchody domácího panstva a hostů, vítat je a ve vážných dobách pak upozorňovat na hrozící nebezpečí. Roku 1552 je založena díky Vilému z Rožmberka v Českém Krumlově Rožmberská kapela. Zásluhou Petra Voka se hudební dění přesouvá také do Třeboně.

12

O rozvoj hudby zde bylo velmi dobře pečováno, ať už se jednalo o hudební materiál, nebo hudební nástroje. O tom také svědčí soupis hudebních nástrojů Rožmberské kapely, který se nachází v třeboňském archivu. Loutny, dulciány, dudy, violy, housle, pozouny, vlašské kornety, pumorty, roketle, baspumorty, tuplbaspumorty, polní trouby, vlašské bubny, gamby, klavichord, vagantpumorty, šalomeje, silence, cinky, flétny, tercinky, mundcinky, krumferny, kvart a tercpozouny, kloryty, píšťaly a další. O rozpad Rožmberské kapely se postarala třicetiletá válka. Za vlády Schwarzenbergů se hudba přeorientovala na hudbu chrámovou, která se rozvíjela především díky Norbertu Herrmannovi, Vojtěchovi Prechtlanonovi a Augustinovi Markovi z Bavorova. Neméně důležitou roli také hrálo literátské bratrstvo, které však bylo roku 1785 zrušeno. Dále se hudba rozvíjí díky kantorům. Vznikají pěvecké i instrumentální soubory. V letech 1832 - 1833 je založeno třeboňské divadlo, které dnes nese jméno Josefa Kajetána Tyla, a to městu pomohlo k intenzivnějšímu kulturnímu rozvoji. Na prknech třeboňského divadla vystupuje mnoho známých umělců z řad zpěváků či herců. Například Josef Kajetán Tyl, Ema Destinnová, Antonín Dvořák, Ferdinand Lachner, Hanuš Wihan a mnoho dalších. Velkou událostí 19. století bylo založení pěveckého spolku Pěslav, který svým působením výrazně přispěl k rozvoji kulturního života Třeboně. Na počátku 20. století je založena Třeboňská filharmonie (dnešní Třeboňský symfonický orchestr).

2.2

Vznik pěveckého spolku Pěslav a jeho činnost v roce 1863

K nápadu založení spolku dopomohla dobová společenská situace. V šedesátých letech, po pádu Bachovského absolutismu, si jednotlivé státy začaly uvědomovat svou svébytnost a pokoušely se o vzkříšení národní kultury, tedy jazyka, literatury a hudby. Na základě této myšlenky se zrodil nápad založit pěvecký spolek. Z počátku šlo o čistě mužský sbor. Díky pamětní knize se můžeme dočíst, jak k založení spolku došlo: 13

„Chtíce za příkladem jiných měst v Třeboni zaraziti spolek zpěvácký, sešli se někteří milovníci zpěvu a hudby vůbec, aby se k tomuto podniknutí uradili. Ku vypracování stanov, poměrům místním přiměřeným, zvoleni byli Jakub Peterka, Jan Herrman a Karel Krb. Dokončit dílo mu svěřené, svolal tento prozatimní výbor na den 3. září 1863 těch, jenž by ke spolku přistoupiti zamýšleli. I sešlo se 30 údův, stanovy došly všeobecného schválení a aby se hned s vyučováním započiti mohlo, zvolen byl povstáním prozatimní výbor pro zprávu záležitostí vnitřních. První řádná valná hromada byla konána 19. prosince 1863 v místnostech 1. třídy nižší reálky. Z 59 zapsaných údů činných volilo 51 a výsledek volby byl následující.: Za předsedu zvolen Tomáš Zátka, za místopředsedu Vojtěch Zítek, za ředitele Karel Krb, za místoředitele Václav Hucek, za učitele zpěvu František Petřík a Jindřich Broukal, pokladníkem Václav Chocholka, za obřadníka J. Rabas a za příručního Vojtěch Buzek. Volbu přijali všichni.“10 Pěvecký spolek si vzal za své heslo „ Pěvce dobra milujú bozi.“. Spolkový prapor z červenobílého hedvábí, s rozebíratelnou žerdí a stříbrnou lyrou, měl na jedné straně vyobrazeného lva a na straně druhé znak města Třeboně. Prapor vytvořili manželé Trekvaldovi z Prahy. Původní prapor se však poškodil - jednak častým používáním, jednak kvůli nízké kvalitě materiálu. Řádem Milosrdných sester byl tedy vyroben prapor nový, který se dochoval až dodnes a nyní je uložen v Okresním archivu v Jindřichově Hradci.

2.3


První spolkové vystoupení se konalo 26. července 1864 v městském divadle. Byly interpretovány sborové i sólové písně, mezi kterými nechyběla ani česká hymna „Kde domov můj?“. Spolek na svém prvním vystoupení sklidil veliký úspěch a těšil se na následující koncertování. V následujícím období byla uspořádána řada dalších vystoupení. Většinou šlo o společenské akce v okolí Třeboně. Každoročně také sbor pořádal Cecilskou zábavu na počest sv. Cecílie, patronky hudebníků.

10

SOKA v JH – Inventář, číslo archivní pomůcky: 743, evidenční list NAD: 2140, pamětní kniha, č. 1, Třeboň

1863 – 1892.

14

Sbor byl v kontaktu se sbory z okolí Třeboně (např. lomnický pěvecký spolek Jaroslav, pěvecky sbor z Jindřichova Hradce Černín, Ozvěna z Chlumu u Třeboně, nebo sbor z Hluboké nad Vltavou). Také spolupracoval s třeboňskými divadelními ochotníky. Sbory se navzájem podporovaly a předávaly zkušenosti i notový materiál, kterého v té době byl nedostatek. O zájmu obyvatelstva o sborový zpěv svědčí i počet členů Pěslavu. V roce 1864 měl sbor sto dvacet osm členů a v roce 1866 jich bylo až sto osmdesát dva. Každoročně se členové scházeli na valné hromadě, kde probrali dění v minulém roce a nastínili plány na rok nadcházející. Také byl pořádán výroční koncert na počest založení sboru. Rok 1868 byl významný jak pro kulturu jihočeskou, tak pro kulturu celé země. Ve dnech 21. a 22. dubna se pěvecký spolek zúčastnil svěcení základního kamene v budově českého gymnázia v Českých Budějovicích. Dne 30. května byl uspořádán koncert, jehož výtěžek byl věnován na výstavbu Národního divadla v Praze. Základní kámen Národního divadla byl položen 16. května. Mezi lety 1871 - 1873 byl sbor velmi aktivní. Pořádal samostatné koncerty a objevoval se i na různých zábavách jak v Třeboni, tak i v blízkém okolí. Repertoár sboru obsahoval písně vlastenecké, lidové, árie a sbory z oper domácích i zahraničních skladatelů. Po deseti letech od založení začala jeho činnost stagnovat. Mohly za to především vztahy mezi jednotlivými členy. V roce 1874 se uskutečnilo pouze jedenáct vystoupení, což mělo za následek útlum celého kulturního života v Třeboni. Z důvodu úbytku členů se sbor rozhodl rozšířit své řady i o hlasy ženské. Dne 22. června 1882 bylo přijato třicet tři slečen, které si také zvolily svou zástupkyni. Docházka členů byla hlídána. Díky přidání ženské části se aktivita opět zvýšila. Jeden čas bylo dokonce ve sboru více žen než mužů.

15

2.4


V následujících letech činnost spolku znova upadá. I řady jeho členů se zužují. Mohl za to nejen nezájem sboristů, ale i úmrtí některých zákládajících členů. Nejnižší počet členů byl zaznamenán v roce 1888, kdy ženský i mužský sbor sdružoval dohromady pouze sedmdesát pět osob. Snížení aktivity spolku zapříčinilo několik událostí, z nichž asi nejsmutnější bylo úmrtí sbormistra Karla Krby v roce 1887. Novým sbormistrem se stal Eduard Kapras, který ale své povinnosti dosti zanedbával. Sbor vedl pouze jeden rok. Poté získává místo sbormistra pan J. Broukal. Dne 20. července 1900 Pěslav v Třeboni uspořádal sjezd všech místních pěveckých spolků. Společného koncertu v městském divadle se zúčastnily sbory z Jindřichova Hradce, Lišova, Tábora, Chlumu u Třeboně, Lomnice i pěvecký sbor z Gmündu. Koncem roku vzrostl počet členů na sto padesát čtyři. Ve dnech 12. a 13 února 1892 zažili sboristé výjimečný okamžik. Při příležitosti rozlučkové cesty po českých krajích zavítal do Třeboně Antonín Dvořák s manželkou, dále pak Hanuš Wihan a Ferdinand Lacher. Dne 12. února byl Antonín Dvořák jmenován čestným členem sboru Pěslav a zároveň mu byl předán diplom čestného člena a spolkový odznak. Od té doby se sbor zase aktivně podílel na kulturních akcích města Třeboně. V roce 1893 byly na velkolepou oslavu třicetiletého působení přizvány i sbory z okolí. Díky zvýšené popularitě se počet členů zvýšil na sto padesát devět. V roce 1896 se sbor usnesl na nastudování opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta. Téměř všichni členové byli z nápadu nadšení, na zkoušky se scházeli třikrát týdně. Opera byla předvedena v městském divadle na dvou představeních - 14. a 15. června 1896. Na tuto velkolepou událost se sešlo publikum nejen ze širokého okolí jižních Čech, ale i z Rakouska. Nestávalo se často, že by se Prodaná nevěsta hrála jinde, než na prknech Národního divadla. V roli Vaška hostoval Adolf Krössing z Národního divadla, Mařenku si zahrála L. Hanusová z Tonkovy divadelní společnosti, v roli Jeníka se představil E. Kotič z Prahy a ostatní role si rozdělili členové Pěslavu.

16

Představení mělo veliký úspěch a Pěslav si získal uznání. Ještě téhož roku soubor uspořádal mnoho dalších vystoupení. V červnu roku 1897 sbormistr Josef Pudík rezignoval na svou funkci z důvodu neshod mezi členy spolku. S ním opustilo sbor i několik jeho členů. Na uvolněné místo sbormistra byl prozatím jmenován Josef Šebelík. Ani v dalších letech se vztahy mezi členy Pěslavu o mnoho nezlepšily. Ale i přes přetrvávající problémy vystupoval sbor na různých společenských akcích. Jednou z větších událostí, kterou se podařilo členům Pěslavu 8. září 1899 uskutečnit, byl koncert Jana Kubelíka. Postupně se situace ve sboru uklidňovala, vztahy mezi jednotlivými členy se lepšily, a dokonce přicházeli noví zpěváci. Na konci roku pracovalo ve sboru již sto čtyřicet pět členů. Na valné hromadě 5. ledna roku 1900 se do čela sboru postavil bývalý sbormistr Josef Pudík, který ovšem o rok později získal místo učitele v Chlumu u Třeboně a sbor opustil. Novým sbormistrem byl jmenován Josef Šebelík Významnou událostí bylo vystoupení Pěslavu za doprovodu pražského harfenisty Lva Zelenky, které se konalo 19. května 1901. Dne 10. prosince 1902 koncertovala v Třeboni Česká filharmonie. Sbor opět získal svou prestiž a nabíral nové členy. Roku 1902 vzrostl počet členů na sto sedmdesát osm. Roku 1904 nastupuje na místo Josefa Šebelíka, který se již sboru tolik nevěnoval, Jan Majer. Zkoušky se konaly dvakrát týdně.

2.5


Zatímco v roce 1907 byli členové Pěslavu poměrně aktivní a uskutečnili řadu koncertů, v následujících letech 1908 – 1910 nastává období určité stagnace. Zhoršila se docházka na zkoušky a opět se vztahy mezi členy vyostřily. Krize vyvrcholila v listopadu roku 1910, kdy se dokonce objevila myšlenka sbor rozpustit. Naštěstí se podařilo neshody překonat a sbor pracoval i nadále. 17

Od roku 1911 začal Pěslav znovu ožívat a to i díky pomoci okolních spolků, kterými byly Sokol, Občanská beseda a Spolek divadelních ochotníků. Spolupráce se vyplatila a Pěslav začal znovu, i přes velmi malý počet členů, koncertovat. Ve dnech 9. a 10. srpna v roce 1913 oslavil své padesáté výročí založení vystoupením, na kterém zazněly skladby především českých autorů. Na začátku první světové války sbor ztratil značnou část mužských členů, kteří byli mobilizováni a museli nastoupit do armády. Činnost Pěslavu se však nezastavila. Nejenže sboristé sami na koncertech vystupovali, ale také pořádali koncerty jiných sborů. V roce 1915 Pěslav zařídil představení spřátelenému táborskému sboru Hlahol a na oplátku byl pozván do Tábora. Tím se ještě více prohloubil přátelský vztah mezi Pěslavem a Hlaholem. V pohnutých letech konce první světové války Pěslav nevystoupil ani jednou, zpíval pouze na pohřbech svých členů. Aktivní činnost byla obnovena v roce 1918, počet členů se ustálil na stovce, ale trvalo další tři roky, než se činorodost plně obnovila. Sbor se snažil nalákat nové členy mimo jiné i inzerátem v novinách Jihočeský obzor, ve kterých byl otištěn článek o náboru nových členů. Docházka dosavadních členů se zlepšila, přesto byly uspořádány pouze dvě akce. Dirigentem se v roce 1919 stal Karel Štěch. Také v roce 1920 se nepodařilo uspořádat mnoho koncertů. Aby se zlepšila účast na zkouškách, bylo v roce 1921 členům pohrozeno tím, že budou převedeni k členům přispívajícím. Tato výstraha se osvědčila a docházka se viditelně zlepšila. Již v následujícím roce 1922 bylo zřetelněji vidět snahu členů o obnovení bývalé slávy Pěslavu. Docházka na zkoušky i na vystoupení byla výborná a zásluhu na zlepšení situace určitě nesl i sbormistr Karel Štěch, který věnoval sboru mnoho svého času. Díky pravidelné docházce si sbor mohl dovolit nastudovat operu V studni od

18

Viléma Blodka. Uvedení bylo naplánováno na 29. a 30. dubna 1992. Sbor předvedl své kvality a poté začal pořádat více koncertů v Třeboni a okolí. V roce 1923 sbor oslavil své šedesáté výročí založení. Mezi mnoha koncerty a akcemi vynikly oslavy konané ve dnech 8. a 9. prosince. Vrcholem slavností bylo vystoupení Třeboňské filharmonie pod taktovkou Karla Štěchy. Po úvodním proslovu zazněl slavnostní pochod. K této příležitosti sbor nastudoval během devíti týdnů oratorium Svatební košile od Antonína Dvořáka, které bylo obecenstvem velmi dobře přijato, a sboristé sklidili mnoho ovací. Díky úspěchu bylo naplánováno vystoupení zopakovat v lednu 1924. Bohužel z technických důvodů k tomu již nedošlo. V roce 1925 se změnilo vedení sboru. Dosavadní dirigent Karel Štěch se cítil přepracovaný, proto byl na jeho místo zvolen František Böhm. Sbor často inicioval večírky, koncerty a zájezdy, na kterých sám vystupoval.

2.6


I v dalších letech pořádal Pěslav koncerty, na kterých vystupoval buď sám, nebo je pouze zaštiťoval. Jako příklad mohu uvést patronátní koncert nadaného houslisty Stanislava Ondříčka, který se konal v dubnu 1927. V roce 1929 Pěslav uspořádal jediné vystoupení a tím byl koncert v Chlumu u Třeboně, na kterém zazněly skladby A. Dvořáka. Další činnost Pěslavu by se dala přirovnat k činnosti v minulých letech. Spolek vystupoval na různých kulturních akcích v Třeboni i v blízkém okolí. Docházka členů v následujících letech byla opět velmi slabá. A v roce 1931 nebyl dokonce uspořádán ani obvyklý tradiční výroční koncert. Krize mezi členy spolku vyvrcholila v roce 1932. Příčinou byla nespokojenost s vedením sboru a řada členů prosazovala jmenování jiného sbormistra. Na mimořádné valné hromadě nastoupil za Františka Böhma sbormistr nový - RNDr. Jaroslav Simerský.

19

Dne 8. dubna v roce 1933 uspořádal sbor ke svému sedmdesátiletému výročí založení koncert. Zazněly skladby norského skladatele Edvarda Hagerupa Griega. Koncert měl nečekaný úspěch, a proto byl opakován i následující večer. V dalších letech byla činnost sboru různá a dosti podobná letem předešlým. Také kvalita vystoupení sboru kolísala. V roce 1939 nastal z důvodu obsazení českých zemí německou armádou všeobecný kulturní útlum. To se projevilo i na činnosti Pěslavu, který již nevystupoval v tak hojném počtu na zábavách. Nyní zpíval především na pohřbech. V tomto roce Pěslav opustil jeho dirigent RNDr. Jaroslav Simerský, který nastoupil na místo ředitele soukromého reálného gymnasia v Praze. Na jeho místo byl přijat Jan Nouza. I přes všeobecný kulturní úpadek měl sbor v roce 1940 dvě stě tři členů. Byla uspořádána řada koncertů, z nichž bych jmenovala pouze dva - koncert na oslavu sedmdesátiletého výročí narození skladatele Vítězslava Nováka a koncert na oslavu stého výročí narození Antonína Dvořáka, kde Pěslav vystupoval spolu s dětským pěveckým sborem vedeným J. Šteflem. Zkoušky probíhaly jednou či dvakrát týdně podle potřeby a členové je pravidelně navštěvovali. Členů byl stále dostatek. Díky pravidelné docházce bylo možné nacvičit operu Dalibor od Bedřicha Smetany. Do tohoto projektu se zapojily tři spolky: pěvecký sbor Pěslav, S. K. Třeboň 1884hudební odbor a spolek divadelních ochotníků J. K. Tyl. O sóla se podělili zpěváci z Národního divadla. Představení mělo veliký úspěch. V roce 1944 sbor získal nového dirigenta, kterým byl PhDr. Leopold Havel. Ve dnech 12., 13. a 14. srpna byla sborem Pěslav i ostatními spolky nastudována a s velkým úspěchem předvedena opera Prodaná nevěsta od Bedřicha Smetany. Po roce 1945 nečekaně činnost spolku skomírala. Členové ze sboru odcházeli a ti co zůstali, se dostavovali na zkoušky nepravidelně. Během dalších dvou let se úroveň práce sboru postupně zlepšovala.

20

2.7


V tomto období nastává určité oživení, sbor oprášil svůj naučený repertoár a opět začal často vystupovat. Velkou zásluhu měl pečlivý dirigent PhDr. Leopold Havel. V roce 1948 měl Pěslav sto padesát šest členů. V období let 1951 – 1953 musel Pěslav řešit problém s hledáním nových zkušebních prostor, které by byly vhodné jak finančně, tak prostorově. Ale i přes tyto potíže sbor pravidelně vystupoval. V roce 1955, z důvodu zaneprázdnění tehdejšího dirigenta PhDr. Leopolda Havla, vedla sbor ředitelka hudební školy Vlasta Nývltová. Zprvu se věnovala sboru spíše po stránce nabírání nových členů, později se zaměřila i na vylepšení repertoáru a zkvalitnění prezentace. Pod jejím vedením se sbor opět dostal na vyšší úroveň. Dne 4. června roku 1960 byl Pěslav pozván na oslavu stého výročí založení Hlaholu, pěveckého sboru z Tábora. V září roku 1963 se dosavadní sbormistryně přestěhovala za prací do Prahy a sboru se znovu na naléhání členů ujal PhDr. Leopold Havel. V roce 1963 oslavil Pěslav své sté výročí založení. Na slavnostní koncert byly pozvány sbory z okolí Třeboně a Třeboňský symfonický orchestr. Koncert se konal 8. června v městském divadle. Mezi další aktivity v tomto roce patří vystoupení na oslavě stého výročí založení sboru Ozvěna z Chlumu u Třeboně. Sbor dále pořádal i výchovné koncerty v Třeboni a okolí. Poměry ve sboru se opět zhoršují. Sbormistr neměl na vedení sboru čas a členové chodili na zkoušky nepravidelně. Repertoár se tedy neobměňoval a nebyl připravený na veřejnou prezentaci. Na základě nevalné úrovně sboru byl sbormistr nevrlý a svou nevraživost si vybíjel jízlivými poznámkami na adresu některých sboristů. K úplnému propadu došlo roku 1966, na zkoušky docházelo kolem pěti členů, nebylo možné dále plně pracovat a nacvičovat nové skladby. Jelikož stejnou krizi zažíval i sbor Ozvěna, přijal B. Bílek návrh sbormistra Ladislava Kříže na spojení obou sborů. Na jaře 1967 tedy vznikl spolek nový s názvem Pěslav – Ozvěna. Oběma sborům to pomohlo a mohly dále pokračovat ve své činnosti. 21

3.

Pěslav - Ozvěna

3.1

Vznik pěveckého spolku Pěslav – Ozvěna a jeho činnost v roce 1967

Na počátku roku 1967 se zdálo, že krize ve sboru Ozvěna je zažehnána. Bohužel další dny ukázaly, že krize byla daleko hlubší, než se zprvu zdálo. Kronikář popisuje situaci ve sboru Ozvěna takto: „... poněvadž právě od těch členů, od kterých byla očekávána naděje na další úspěšnou činnost Ozvěny, dočkala se Ozvěna a všichni její věrní členové největšího zklamání. Všeobecně uznávaní nositelé kultury na menších místech – učitelé z neznámých příčin přestali docházet do zpěvních zkoušek a tato okolnost úplně ochromila další činnost Ozvěny.“11 Podobně krizové období zažíval také sbor Pěslav. Zde se především jednalo o nezájem ze strany sbormistra PhDr. Leopolda Havla, který požadoval od členů sboru výkony, kterých nebyli vzhledem ke kvalitě zkoušek schopni. Sbormistr Ozvěny Ladislav Kříž hledal různá řešení. Z jeho iniciativy bylo uskutečněno jednání s předsedou a členy pěveckého sboru Pěslav z Třeboně. Vedla se jednání o možnosti sloučení obou sborů v jedno výkonné těleso při zachování suverenity jednotlivých sborů, avšak pod jedním vedením. Myšlenka byla akceptována oběma sbory a v březnu 1967 započalo společné nacvičování. Zkoušky byly jedenkrát týdně v Chlumu i v Třeboni, jedenkrát za čtrnáct dní byla zkouška společná. Sbor Pěslav – Ozvěna vzrostl na padesát členů a v září proběhlo první společné vystoupení. Kronika Ozvěny uvádí: „Byl to opravdu velký úspěch a oba pěvecké sbory byly tak zachráněny před následky velké krize a umožněn tak další rozkvět sborového zpěvu k šíření našich krásných českých, moravských i slovenských písní.“12 Mezi zpěváky byl vytvořen výborný kolektiv a postupně došlo k uměleckému růstu obou pěveckých sborů.

11 12

Kronika pěveckého sboru Ozvěna, Pěslav – Ozvěna, sv.3, Chlum u Třeboně 1964 - 2013. Kronika pěveckého sboru Ozvěna, Pěslav – Ozvěna, sv.3, Chlum u Třeboně 1964 - 2013.

22

3.2


Po otevření Domu kultury v Chlumu u Třeboně roku 1969 se staly oba sbory jeho složkou. Ve funkci předsedy sboru Ozvěna zasedl B. Švarc a ve sboru Pěslav J. Bednář. Celá organizační činnost připadla na ředitele Domu kultury a sbormistra sboru Ladislava Kříže. Činnost v tomto roce byla bohatá a úspěšná. Mezi lety 1967 – 1971 činil součet koncertních vystoupení sedmdesát jedna. V roce 1972 sbor vyhrál Krajské kolo soutěže pěveckých sborů a postoupil do celonárodní soutěže. Ve stejném roce byl vybrán odborem kultury ONV k zájezdu a koncertování v tehdejší Německé demokratické republice. Zájezd proběhl ve dnech 13. – 16. září 1973. Sbor Pěslav – Ozvěna koncertoval v Haselbachu a ve Steinachu a na všech vystoupeních slavil veliký úspěch. Zásluhou sbormistra Ladislava Kříže se roku 1974 stal sbor Pěslav – Ozvěna v jihočeském kraji pojmem. Ve sboru vystupovalo šedesát čtyři aktivních členů. Sboristé dostali jednotné oblečení. Muži vystupovali v bílé košili s černým motýlkem a v černých šatech, ženy v dlouhých bílých šatech s černou krajkou. Sbor se účastnil, jako jediný amatérský soubor, celostátní soutěže v Jihlavě. Dne 19. února absolvoval společný koncert s pěveckým sborem Záboj z Pelhřimova. Za doprovodu jihočeského symfonického orchestru byla zpívána Česká píseň od Bedřicha Smetany. Největší koncert roku se uskutečnil 11. května v Chlumu u Třeboně. V kulturním domě vystoupilo okolo pětiset zpěváků ze sedmi pěveckých sborů z celého jihočeského kraje. Nejpočetnějším sborem byl Pěslav – Ozvěna. Jako host vystoupil Eduard Haken, který zazpíval árii Vodníka z Dvořákovy opery Rusalka. V roce 1974 Pěslav – Ozvěna vystoupil na dvaceti dvou koncertech a uskutečnil opět velmi zdařilý zájezd do Německa. Jeho sbormistr Ladislav Kříž oslavil 26. května své šedesáté narozeniny. V dalších letech sbor aktivně pracoval, vystupoval na nejrůznějších akcích politického charakteru, pravidelně se účastnil národních přehlídek pěveckých sborů. 23

Koncertoval v celém Jihočeském kraji, natáčel pro rozhlas v Českých Budějovicích (1978). V roce 1977 sbor čítal šedesát pět členů. Dvacet sedm mužů, třicet osm žen. I když sbor vstoupil do roku 1979 s elánem, byl to nejsmutnější rok v celé jeho dosavadní historii. Po dvou velmi úspěšných koncertech v Letohrádku Hvězda, kde Pěslav – Ozvěna vystoupil na základě pozvání pana Václava Žilky a národního umělce Eduarda Hakena, měl sbor mnoho plánů do budoucna. Náhle však přišla zpráva, která všechny zaskočila – dne 21. června ve věku šedesáti pěti let zemřel sbormistr Ladislav Kříž. Sbor se s ním rozloučil 27. června v českobudějovickém krematoriu. Po smrti Ladislava Kříže bylo nutné nastalou situaci co nejrychleji vyřešit. Jako poctu památce Ladislava

Kříže bylo

rozhodnuto

v činnosti pokračovat.

Dirigentského místa se ujal profesor Tomáš Jaroš. První koncert pod taktovkou nového dirigenta se uskutečnil 6. listopadu 1979. V roce 1980 měl sbor několik úspěšných vystoupení i zájezdů. V následujícím roce se však objevil další problém s vedením sboru. Dirigent profesor Tomáš Jaroš měl časově náročné povolání, mnoho dalších funkcí, a nemohl se tedy sboru plně věnovat. Proto se na valné hromadě členové a vedení sboru usnesli, že sbor bude mít dirigenty dva. Druhým sbormistrem se stal profesor Jaroslav Nováček. V letech 1982 – 1989 pěvecký sbor Pěslav – Ozvěna čítá okolo padesáti členů. Pravidelně pořádá soustředění, koncertuje v celém Jihočeském kraji. V roce 1984 oslavil své sto dvacáté výročí založení. Slavnostní koncert se uskutečnil v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Třeboni za doprovodu Třeboňského symfonického orchestru pod vedením Jaroslava Kohouta. Dalším významným momentem v činnosti sboru byla aktivní účast čtyř členů na zahajovacím koncertu Pražského Jara (pan Koubek, pan Princ, paní Kándlová a paní Loskotová). Atmosféra ve sboru se však opět zkomplikovala. Sbormistr Jaroslav Nováček není plně zdráv a sbor, který si je vědom své zodpovědnosti za další existenci a umělecký rozvoj, řeší, co bude dál. Tato situace vyvrcholí v roce 1990, kdy Jaroslav Nováček musel z důvodu nemoci ukončit svou činnost a novým dirigentem se stal Jaroslav Masopust, učitel v důchodu z Lomnice nad Lužnicí. Ke členům sboru se choval mile a trpělivě.

24

3.3


V počátku tohoto období má sbor okolo čtyřiceti členů, ročně vystupuje přibližně na deseti koncertech v jižních Čechách i v zahraničí (Rakousko – Gmünd). Sbormistrem je stále Jaroslav Masopust. V roce 1997 byla jednou z největších událostí sboru přátelská návštěva pěveckého sboru z Německa, z města Unterpörlitz. Setkání v Třeboni proběhlo ve velmi příjemné atmosféře. Činnost sboru v roce 2000 zahájila valná hromada konaná 18. ledna. Starostka Mirka Heřmanová zhodnotila činnost v uplynulém roce, Sylvie Sedláčková podala zprávu o hospodaření v roce 1999. Dirigent Masopust seznámil sbor s plány do nového roku. V tomto roce měl sbor třicet dva členů - dvacet dva žen a deset mužů. Také měl dva dirigenty. Prvním byl Mgr. Jaroslav Masopust a novým dirigentem byl Ing. Jan Jára. V následujícím roce 2001 vystoupil sbor celkem osmnáctkrát. Nejčastěji v lázních Berta a Aurora. Těmito koncerty byl sbor nabuzen k neustálé činnosti. Začátkem roku 2002 přijel na přátelskou návštěvu sbor Chorale Rencontre z Belgie a 13. února byl uspořádán společný koncert. Belgický sbor byl nadšen jak ze spolupráce s Pěslavem – Ozvěnou, tak z přijetí třeboňským publikem. Během roku 2003 uspořádal sbor dvacet čtyři veřejných vystoupení. Největší událostí byla oslava dvacátého pátého výročí sloučení sborů Pěslav a Ozvěna. Pozvání ke společnému koncertu, který se uskutečnil 30. dubna, přijal družební sbor Harmonie z Unterpörlitz. Společné vystoupení se setkalo s velkým úspěchem. Následující den koncertoval německý sbor v kostele v Třeboni, kde zpíval především duchovní písně. Dne 26. listopadu proběhl koncert k sto čtyřicátému výročí založení sboru. Koncert se opět vydařil. V roce 2004 se sbor rozloučil se zesnulým Jaroslavem Nováčkem, který vedl sbor v letech 1981 – 1990. Rozloučení dirigoval Jaroslav Masopust.

25

V roce 2005 sbor uspořádal charitativní koncert pro lidi postižené tsunami v Asii. Všichni zúčastnění měli z tohoto vystoupení dobrý pocit. Další zdařilou akcí sboru se stala účast na „Chodurově festivalu“ dne 22. dubna, v koncertní síni O. Jeremiáše v Českých Budějovicích. Sbor vystupoval pod vedením Jaroslav Masopusta. Sboristé byli nadšeni nejen z podařeného vlastního vystoupení, ale i z poslechu dalších sborů. Dne 4. června navštívil Třeboň anglický sbor, který si přál vystoupit s místním pěveckým sborem. Dne 2. října uskutečnil Pěslav – Ozvěna společný koncert s německým sborem. Během roku 2006 bylo uspořádáno patnáct nejrůznějších akcí. Za zmínku stojí například společný koncert s pěveckým sborem Smetana z Jindřichova Hradce, který se konal 28. března v kapli svaté Máří Magdaleny v Jindřichově Hradci nebo „Benefiční svatováclavský koncert“ v kostele sv. Jiljí v Třeboni dne 14. října. Vybrané peníze z tohoto vystoupení byly věnovány na opravu oltáře. Zajímavé je také vystoupení na Adventním koncertu sborové duchovní tvorby v klášterním kostele na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích dne 14. prosince. V roce 2007 bylo nutné co nejrychleji vyřešit dirigentství sboru. Sbor vedli dva sbormistři. Jan Jára a Jan Maule. Na koncertech se oba střídali a každý dirigoval ty písně, které se sborem nastudoval. Jan Jára však chtěl být jediným sbormistrem a nechtěl se o dirigování dělit. Při přímém hlasování členové sboru rozhodli, že sbor bude mít i nadále dirigenty dva. Jan Jára bude prvním a Jan Maule druhým sbormistrem. Pan Jaroslav Masopust (čestný sbormistr sboru) upozorňoval na možné komplikace. Dnes pěvecký sbor Pěslav – Ozvěna pracuje pod vedením Jana Mauleho, který si stále rozšiřuje a doplňuje vzdělání pro pozici sbormistra. Sbor je z jeho snahy i pokroků nadšen. Trvá spolupráce s pěveckým sborem Smetana i se sborem Jihočeských učitelek. V roce 2012 se sbor zúčastnil festivalu sborů „Musica Divina”v Českém Krumlově, na kterém vystoupilo celkem šest pěveckých sborů. Pro Pěslav - Ozvěnu byla účast na festivalu krásným zážitkem i motivací do další práce.

Během roku sbor

uskutečnil devatenáct koncertů. Celkem sdružoval třicet stálých členů - sedm mužů a dvacet tři žen. 26

Rok 2013 se nesl ve znamení příprav na oslavu sto padesátého výročí založení pěveckého spolku Pěslav. Ty vyvrcholily dne 18. října slavnostním koncertem v divadle Josefa Kajetána Tyla v Třeboni. Slavnostní večer zahájila vernisáž historických dokumentů a fotografií za přítomnosti zástupců vedení města Třeboň i Státního oblastního archivu v Jindřichově Hradci, dále pak členů sboru a mnoha dalších návštěvníků. Hostem koncertu byl dětský pěvecký sbor Sejkorky při ZŠ Chlum u Třeboně pod vedením Dušana Vančury. Jejich nadšení a mládí bylo pro všechny posluchače poselstvím a zároveň nadějí, že tradice sborového zpěvu v našem městě i blízkém okolí bude trvat i nadále. Velice důstojné a zdařilé bylo vystoupení samotného sboru Pěslav – Ozvěna. Setkalo se s velkým ohlasem posluchačů. Slavnostní večer vygradoval společným zpěvem obou souborů. V závěrečné písni Písnička česká se rozezpívalo „celé divadlo“. Rok 2013 se dá pro sbor Pěslav – Ozvěna označit jako úspěšný. Pod vedením Jana Mauleho bylo uskutečněno patnáct veřejných vystoupení. Každé z nich má svou nezaměnitelnou atmosféru, která je dána tradicí sboru, věkem a zkušenostmi jeho členů, láskou k hudbě a k životu. V současné době se k pravidelným zkouškám schází dvacet pět zpěváků. Sbor je stále otevřen novým zájemcům, které je schopen velice vřele přijmout do svého krásného společenství.

3.4

Osobnost Ladislava Kříže

Ladislav Kříž se narodil 26. května 1914 v Chlumu u Třeboně. Vystudoval obchodní akademii, soukromě se věnoval studiu dirigování na konzervatoři v Praze u profesora Doložila. V Říčanech, kde pracoval, se angažoval v místní filharmonii, od roku 1945 byl sbormistrem místního pěveckého sboru Jablonský. Pod jeho vedením tento sbor získal roku 1952 první cenu v ústředním kole soutěže pěveckých sborů. V letech 1953 – 1956 byl členem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého v Praze. Do rodného Chlumu u Třeboně se vrací v roce 1961 a nastupuje do místních skláren. Zároveň dálkově studuje Sklářskou průmyslovou školu v Novém Boru. Velice brzy po svém návratu se aktivně zapojuje do kulturního života a spojuje svůj život s pěveckým sborem Ozvěna. Díky jeho osobnímu nasazení je v Chlumu postaven dům kultury a Ladislav Kříž se roku 1969 stává jeho ředitelem. 27

Pěvecký sbor Ozvěna, později Pěslav – Ozvěna se vlivem jeho působení ve vedení dostal na mimořádně vysokou uměleckou úroveň.

28

4.

Rozhovory

4.1

Vzpomínky Sylvie Sedláčkové

narozena 1943 členka pěveckého sboru Ozvěny od roku 1957 (od svých 14 let) Ukončila jsem základní školu v Chlumu u Třeboně a nastoupila jsem do Jedenáctileté střední školy (dnes Gymnázium) v Třeboni. Můj tatínek Bohumil Švorc byl členem Ozvěny od roku 1928 – bylo mu 24 let. V Ozvěně byl předsedou sboru, později jednatelem a členem výboru – zapisoval události do kroniky. Je samozřejmé, že mne přivedl do sboru hned po ukončení základní školy. Zkoušky Ozvěny se tehdy konaly v krásných prostorách chlumeckého zámku. Byl tam zřízen taneční sál, kde se konaly plesy a zábavy, bylo tam prostorné jeviště. V dalším salonku za jevištěm byla právě naše zpěvárna. Na zdech byly ještě původní tapety, dřevěná obložení, tajné dveře, všude na podlaze nádherné vykládané parkety. Zajímavé bylo ústřední topení, které nechybělo dokonce i na dlouhé chodbě, nebo pěkně propracované parketové podlahy. Uprostřed chodby bylo krásné schodiště, které sloužilo panstvu – rodině následníka trůnu Ferdinanda dÉste. Ten odtud 28. června 1914 s chotí Žofií odjel vlakem do Sarajeva. Jejich čtyři děti zde zůstaly s vychovatelem. Zde jim až druhý den po atentátu sdělili tu smutnou zprávu o smrti jejich rodičů. Pěvecký sbor Ozvěna zkoušel tedy v zámku, tehdy sbor asi dva roky vedl profesor Tomáš Jaroš. Velikým štěstím pro sbor byl příchod chlumského rodáka, pana Ladislava Kříže, který před tím působil v Armádním uměleckém sboru v Praze, kde získal zkušenosti sbormistrovské i pěvecké. Byl zaměstnán ve sklárně Český křišťál v Chlumu, po výstavbě kina v Domě kultury v Chlumu se stal jeho ředitelem. Tím sbor Ozvěna získal sbormistra (funkci sbormistra též vykonával ve sboru v Říčanech u Prahy) i zázemí. Zagitoval téměř všechny učitele, učitelky, pracovníky sklárny, někdy i manželské páry, byla to radostná práce. Dovedl sehnat dotace na činnost ať již od odborové rady sklárny, od spolku rybářů, či od ředitele Státních statků. Později jsme pořádali koncerty v celých jižních Čechách na různých přehlídkách. Také jsme měli družbu s dvěma sbory z tehdejší Německé demokratické republiky – ve Steinachu, v Unterpörlitz u Ilmenau a nejméně jedenkrát ročně jsme se navzájem navštěvovali. Buď zde, nebo u nich jsme pořádali společné koncerty, které byly vždy 29

velmi hezky publikem přijímané. Když jsme potřebovali nacvičit nějaké těžké věci – kantáty – měli jsme třídenní soustředění v hotelu Racek na Lipně, kde jsme měli zajištěné stravování. Celý den jsme nacvičovali, večer jsme si zpívali při víně a ráno opět nácvik. Bylo to náročné na hlasivky, ale rozhodně jsme se hodně naučili. Pan Kříž dovedl zorganizovat mnoho zajímavých koncertů, byl vážně úžasný. Uměl jednat na příslušných úřadech, všichni ho měli rádi, měl dar výřečnosti a s každým jednal velmi přátelsky. Všichni jsme ho obdivovali. Jak nás dovedl naučit sbory z oper – Prodaná nevěsta, V Studni, Dvě vdovy atd. a někdy velmi náročné skladby. Sám zajišťoval noty pro sbor. V roce 1967 došlo ve sboru k velkému úbytku členů a po zjištění, že sbor Pěslav z Třeboně má též potíže, došlo ke spojení obou sborů na pěvecký sbor Pěslav – Ozvěna, Třeboň – Chlum u Třeboně. Dům kultury Chlum u Třeboně se stal zřizovatelem, takže veškeré náklady proplácel. Od 1. března 1975 jsem začala pracovat v Domě kultury Chlumu u Třeboně jako účetní a s kolegyní Alenou Švecovou jsme pracovali i pro sbor Pěslav – Ozvěna. Veškeré akce jsme zajišťovaly podle pokynů pana Kříže. Jeho dcera, Jana Tihlaříková, a manželka též zpívaly. Tou dobou jsme ve sboru zažívali zlatý věk, spoustu koncertů, každý rok byl pořádán zájezd do tehdejší Německé demokratické republiky, na oplátku jsme zde hostili německé zpěváky. V Domě kultury v Chlumu u Třeboně jsme měli úžasné zázemí, včetně zajištěného stravování v kavárně Domu kultury. V roce 1979 jsme měli koncert v letohrádku Hvězda v Praze. Uváděl nás profesor Žilka, pan Eduard Haken s námi zpíval árii Vodníka z Rusalky. A my - Květiny bílé po cestě. Bylo to nádherné. Bohužel brzy potom pan Kříž zemřel. Další rok vedl sbor profesor Tomáš Jaroš, člen sboru. Podařilo se nám sehnat nového sbormistra pana Jaroslava Nováčka z Českých Budějovic. Jeho paní byla profesorka zpěvu a nás učila techniku zpěvu atd. Pan Nováček byl velmi precizní, co nás naučil, bylo perfektní. Poté musel pro nemoc funkci opustit. Pak jsme měli štěstí, že jsme sehnali na místo sbormistra pana Jaroslava Masopusta z Lomnice nad Lužnicí. Byl to bývalý učitel a též člen symfonického orchestru Třeboň, kde hrál na violoncello. Byl velmi příjemný a trpělivý, měli jsme ho moc rádi. Ale opět pro nemoc musel ukončit činnost. Ještě však stačil připravit na vedení sboru mladého člena Pěslavu – Ozvěny, Jana Mauleho z Českých Budějovic. Ten nás vede dosud.

30

4.2 Květoslava Svobodová narozena 1932 členka pěveckého sboru Pěslav

Jak jste se ke sborovému zpěvu dostala? O sboru jsem se dozvěděla asi ve svých dvaceti letech od paní Zajícové. V té době jsem pracovala v krejčovské dílně a paní Zajícová tam pracovala se mnou. Zpívat chodila ona, její manžel i sestra. O sboru mi řekla, a jelikož jsem zpívala velmi ráda, nemusela mě moc přesvědčovat a začala jsem chodit zpívat také. Do sboru chodím již něco kolem šedesáti let. Jak si pamatujete sloučení sborů Pěslav a Ozvěna? Sloučení sborů si přesně nepamatuji. V roce sloučení se mi narodila druhá dcera, takže jsem rok vynechala. Sbory se sloučily z důvodu úbytku členů a nepřítomnosti dirigenta. Zkoušky v prvních letech probíhaly střídavě v Chlumu u Třeboně a v Třeboni. Jaké máte vzpomínky na spolupráci Pěslavu - Ozvěny s německým pěveckým sborem? Družba s Německým sborem vznikla v 70. letech. V Německu jsme bydleli v rodinách členů sboru, kteří si nás rozebrali. Jezdili jsme na výlety a večer měli koncert, kde oba sbory zpívaly svůj vlastní program i pár písní společně. V jednom roce jsme jeli do Německa my a další rok přijeli oni k nám. Museli jsme se o ně postarat sami a to bylo dost složité. Ubytování bylo zajištěno v Chlumu a večery jsme trávili společně. Spolupráce trvala asi deset let. Peníze na cestu jsme dostávali od města, později peníze obstarával náš dirigent Ladislav Kříž. Kříž byl velmi činný a vše potřebné dokázal obstarat. Nějaké peníze jsme také dostávali od německého sboru. Oni na tom byli finančně lépe, takže jsme od nich někdy dostávali i menší kapesné.

31

Pamatujete se na dirigenty a jejich přístup ke sboru? Jako první vedoucí sboru si pamatuji paní Nývltovou, tehdejší ředitelku hudební školy v Třeboni, která se později přestěhovala do Prahy. Poté nás vedl pan Havel. Ten byl velmi přísný, ale dost nás naučil. Také bylo období, kdy nás nikdo nedirigoval. Nikdo to nechtěl dělat, proto se sbory sloučily. Pak nás dirigoval pan Kříž. Kříž byl člověk kulturní. Ten se znal snad s každým. Po Křížovi nás dirigoval Nováček z Českých Budějovic, to byl takový poděs. Byl velký trémista a před koncertem musel být klid, aby se sbor mohl soustředit. Pak přišel pan Masopust, učitel z Lomnice. Ten se znal i s panem Kohoutem a tím začala spolupráce s Lázeňským symfonickým orchestrem v Třeboni. Jaroslav Masopust přivedl dva další dirigenty - Jana Mauleho a Jana Járu, takže jeden čas měl sbor dokonce tři dirigenty. Nyní má sbor jen jednoho dirigenta a tím je Jan Maule. Jaký měl sbor repertoár? Ze začátku jsme zpívali hodně věcí z oper. Měli jsme hodně členů i se sólovými zpěváky, tak jsme si to mohli dovolit. Zpívali jsme sborové písně z Rusalky, Tajemství, Českou píseň i národní písničky. Uměli jsme nádherné skladby. Teď máme málo lidí, tak podle toho musíme upravit i náš program. V době spolupráce s Němci jsme zpívali i německé písně. Teď se učíme nové písně. Zpíváme v různých jazycích, například v angličtině a španělštině. Jak vidíte budoucnost sboru? Máme mladá děvčata, která teď do sboru chodí, ale půjdou studovat a odejdou z Třeboně. Chlapi se sem neseženou. Máme tři basy, dva tenory a dva tenory zpívají ženy. Nejvíce máme altů. Jakmile některý muž nebude moci do sboru chodit, už nebudeme smíšený sbor. Z Chlumu (ze sboru Ozvěna) už jezdí jen dvě ženy. Spoustě žen, pilířům sboru, bude příští rok osmdesát let. Nevidím ve sboru žádnou budoucnost. Teď už jsou sbory všude v našem okolí převážně dětské. Jak byste charakterizovala svůj vztah ke sboru v mládí a nyní? Vždy jsem se do sboru těšila díky přátelské atmosféře a mému zájmu v hudbě. Ráda si jdu mezi lidi zazpívat i dnes.

32

4.3

Jan Maule

dirigent sboru Pěslav - Ozvěna Jan Maule se narodil v roce1979. Vystudoval Gymnázium v České ulici a Vyšší odbornou školu v Českých Budějovicích. Nyní pracuje jako lektor IT, tester ECDL a multimediální technik v Attavena, o.p.s. Věnuje se nejen dirigování sboru Pěslav - Ozvěna, ale zpívá i ve sboru Aúna a vystupuje s kapelou Trio de Compostela.

Jak a kdy jste se o sboru dozvěděl a jak jste se k němu dostal? O sboru jsem se dozvěděl od pana Masopusta, tehdejšího sbormistra Pěslavu. Byl velmi charismatickou osobou a na jeho nabídku zpívat ve sboru jsem odpověděl kladně. Jak dlouho jste již dirigentem sboru? Pan Masopust za mnou jednou přišel a povídá: „Budeš dirigent.“ Já jsem byl nejdřív překvapen a namítal jsem, že s tím nemám zkušenosti, ale nakonec mě přesvědčil a samozřejmě mně pomohl s přípravou na novou funkci ve sboru. Ale k vaší otázce: Samostatně diriguji asi čtyři roky, předtím jsem se cca dva roky zaučoval. Máte nějakou hudební průpravu pro vedení sboru, popř. kde sbíráte zkušenosti a inspiraci? Když jsem se dozvěděl, že bych měl dirigovat, snažil jsem se vzdělávat v tomto oboru i externě. Nejvíce mi daly kurzy od NIPOS - ARTAMA (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu. Amatérské umění a dětské estetické aktivity). Přivedl mě k nim sbormistr Lukáš Holec, za což má dodnes mé velké díky. Byl jsem překvapen, jakou úroveň mají mnohé dětské a školní sbory. Zde jsem si mohl udělat představu o tom, jak má dobrý sbor vypadat. A pak se již jen snažit o to

33

se k tomu „mustru“ nějak dopracovat. I když pracuji se starším smíšeným sborem, obecná pravidla jsou universální. Podle čeho a kde vybíráte repertoár sboru? Dnes v době internetu lze najít mnoho materiálů tam, ale mnoho věcí mám právě z různých kurzů nebo od známých sbormistrů a některé skladby upravuji pro sbor sám. Jinak se držím obecně známých pouček, tedy že repertoár musí odpovídat schopnostem a stavu sboru, či události, pro kterou zpíváme. Jak byste charakterizoval sbor? (např. podle věku členů, délky jejich docházky, složení jednotlivých hlasů, repertoáru…) Pěslav - Ozvěna je smíšený pěvecký sbor, s věkovým průměrem kolem padesáti let. Je to sbor s velmi dlouhou historií a někteří starší členové tam chodí již od svého mládí. Věkové rozmezí je od osmnácti do osmdesáti let. Zpíváme lidové písně, duchovní skladby, spirituály, moderní skladby či výňatky z oper. Co Vám osobně práce se sborem přináší? Určitě

poznání,

že

práce

sbormistra

spočívá

z poloviny

v technických

dovednostech. Ale z druhé poloviny musí být člověk tak trochu manažer a musí umět se sborem komunikovat. A v té rovině komunikace se mám stále co učit. Sbormistrování je pro mě neustálá výzva k překonávání nejrůznějších překážek a k dělání hudby, která lidi spojuje a něco jim přináší. Každý sbormistr zná ten pocit, když se koncert povede, obecenstvo je nadšené a člověk si potom říká, že ta námaha na zkouškách stála za to. Jaké máte se sborem plány do budoucna? Budeme zdárně pokračovat v naší činnosti, rozvíjet se na nových skladbách a koncertech a pokračovat ve spolupráci s dalšími sbory i jednotlivci. 34

Závěr Ve své práci se věnuji historii i současnosti smíšeného pěveckého sboru Pěslav- Ozvěna. Tento sbor vznikl v roce 1967 sloučením dvou těles, které prožívaly ve stejném období krizi a hrozilo ukončení jejich činnosti. Díky spojení v jeden sbor Pěslav – Ozvěna zpívají dodnes. Stopadesáté výročí založení Pěslavu v minulém roce a stopadesáté výročí založení Ozvěny v tomto roce svědčí o jejich důležité kulturní funkci pro město Třeboň a blízké okolí. Je obdivuhodné, že i v těžkých časech se našli lidé, kteří věnovali svůj čas společnému setkávání, zpěvu a nácviku sborových písní. V době první i druhé světové války sbor vytrval a věnoval se tomu, co těšilo nejen jeho členy, ale zároveň rozdával svými písněmi radost a naději svým posluchačům. Jedná se čistě o spolek amatérský. Počet členů během let dosti kolísal, ať již z důvodu politické situace nebo nejrůznějších sporů mezi členy. Jako jeden z mála amatérských soborů nastudoval a uvedl Pěslav - Ozvěna opery Prodaná nevěsta a Dalibor od Bedřicha Smetany. Sbor zpíval díla především českých autorů, vlastenecké a lidové písně. Postupně se repertoár obměňoval a byly přidávány písně umělé i cizojazyčné. Počet zpívajících členů byl ovlivňován repertoárem a ve velké míře i společenskou a politickou situací dané doby. V současnosti Pěslav - Ozvěna čítá kolem dvaceti aktivních členů. Jsou to především příslušníci starší generace s věkovým průměrem kolem padesáti let. Když sbor posloucháte, uvědomujete si, že jde o něco zcela jiného, než sbor dětský, či smíšený s mladším věkovým rozhraním. I když členové sboru nedostávají za svá vystoupení zaplaceno, chodí sem rádi již dlouhá léta. Zpívají z lásky k hudbě a zpěvu, pro radost sobě i svých posluchačů. Sbor je pro ně jako rodina se společnými vzpomínkami a zážitky. Ve své práci jsem čerpala především z kronik uložených v okresním archivu v Jindřichově Hradci. Zapůjčením historických materiálů a pamětních knih mi také byla velmi nápomocná kronikářka sboru Sylvie Sedláčková. Sama jsem měla možnost s tímto tělesem vystupovat jako host a doprovodit sboristy hrou na housle. Setkala jsem se s vřelým přijetím ze strany všech jeho členů.

35

Sbor Pěslav – Ozvěna má své kouzlo a já mu přeji, aby se ještě dlouhá léta udržel a těšil sebe i své posluchače jako doposud.

36

Seznam použitých informačních zdrojů

Prameny: Kronika pěveckého sboru Ozvěna, sv. 1, Chlum u Třeboně 1864 – 1884 Kronika pěveckého sboru Ozvěna, sv. 2, Chlum u Třeboně 1897 – 1938 Kronika pěveckého sboru Ozvěna, Pěslav – Ozvěna, sv. 3, Chlum u Třeboně 1964 - 2013 Kronika zápisní sboru Ozvěna – Chlum u Třeboně 1906 – 1950 Rozhovor s Květoslavou Svobodovou ze dne 14. února 2014 v Třeboni Rozhovor s Janem Maulem ze dne 16. února 2014 v Třeboni SOKA v JH - Inventář číslo archivní pomůcky: 743, evidenční list NAD: 2140 pamětní kniha, č. 1, Třeboň 1863 – 1892 pamětní kniha, č. 2, Třeboň 1893 – 1930 Dějiny pěveckého spolku, č. 3, 1863 – 1967 Vzpomínky Sylvie Sedláčkové

Internetové zdroje: http://www.chlum-ut.cz/historie-mestyse/d-53/p1=60 http://www.mesto-trebon.cz/cz/historie-mesta-a-pamatky/historie.html

37

Přílohy

Obr. č.2 - 1974 - 110. výročí sboru Pěslav – Ozvěna, Dům kultury Chlum u Třeboně

Obr. č.3 - Pražské jaro-sbory ČSSR 1986 - Česka píseň

38

Obr. č.4 - Valná hromada sboru Pěslav – Ozvěna z roku 2006

39

Obr. č. 5 - Titulní strana programu koncertu k 150. výročí založení spolku Pěslav - Ozvěna ze dne 18. října 2013

40

Obr. č.7 - Program koncertu k 150. výročí založení spolku Pěslav - Ozvěna ze dne 18. října 2013

41

Obr. č.7 - Poděkování od dirigenta sboru Pěslav - Ozvěna Jana Mauleho

42

Résumé I decided to write my graduate work about choir Pěslav - Ozvěna. The choir has established by the merger of two choirs – Pěslav and Ozvěna. The choir Pěslav was established in Třeboň in 1863 and the choir Ozvěna was established in Chlum u Třeboně in 1864. The choir Pěslav celebrated its 150 th anniversary last year and the choir Ozvěna celebrates the same anniversary this year. I chose this topic because the choir has got a rich history and deserves our attention. The choir is exceptional due to its long history. The choir consists of amateurs singers. When writting the work I drew from the choir chronicle, atterdence registery and other historical materials. I also visited the regional archive in Jindřichův Hradec. The work includes interview with the member of he choir a singer Květoslava Svobodová and the conductor Jan Maule. The work includes the memoirs of Sylvie Sedláčková concerning her membership in the choir. The first chapter deals with the history of the choir Ozvěna and of the town of Chlum u Třeboně. The second chapter deals with the history of the choir Pěslav and the history of the town of Třeboň. The third chapter is about the choir Pěslav – Ozvěna. The fourth chapter includes interviews and the memoirs of the members.

43

KONZERVATOŘ. Kanovnická 22, České Budějovice ABSOLVENTSKÁ PRÁCE

Recommend Documents