Kontroverze Olympijských her v Pekingu 2008 Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra společenských věd ve sportu

Kontroverze Olympijských her v Pekingu 2008 Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

Mgr. Milena Strachová, Ph.D.

Jitka Sučanová Management sportu

Brno, 2013

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích.

V Brně dne 18. dubna 2013

podpis

Poděkování Děkuji Mgr. Mileně Strachové, Ph.D., vedoucí bakalářské práce, za odborné vedení při zpracování předkládané bakalářské práce.

Obsah ÚVOD ..................................................................................................................... 6 1. HISTORIE OLYMPIJSKÝCH HER ........................................................... 13 1.1 Antické olympijské hry ................................................................................ 13 1.2 Novodobé olympijské hry ............................................................................ 14 1.3 Olympijská dramata .................................................................................... 15 1.3.1 Olympijské hry Berlín 1936.................................................................... 16 1.3.2 Olympijské hry Melbourne 1956 ............................................................ 17 1.3.3 Olympijské hry Mnichov 1972 ............................................................... 18 1.3.4 Olympijské hry Montreal 1976 ............................................................... 19 1.3.5 Olympijské hry Moskva 1980 ................................................................. 19 1.3.6 Olympijské hry Los Angeles 1984 ......................................................... 20 2. BEIJING 2008................................................................................................. 21 2.1 Historie Čínské lidové republiky ................................................................ 22 2.2 Negativa OH v Pekingu ............................................................................... 23 2.2.1 Porušování lidských práv a svobod......................................................... 23 2.2.2 Smogová situace ..................................................................................... 25 2.2.3 Cenzura ................................................................................................... 27 2.2.4 Sociální rozdíly obyvatelstva .................................................................. 29 2.2.5 Okupace Tibetu ....................................................................................... 31 2.3 Pozitiva OH v Pekingu................................................................................. 33 2.3.1 Zlepšení politické situace ........................................................................ 33 2.3.2 Zlepšení životního prostředí ................................................................... 35 2.3.3 Nezapomenutelný zážitek účastníků ....................................................... 36 2.4 Reakce tisku .................................................................................................. 39

2.5 Očima sportovců .......................................................................................... 40 3. ZÁVĚR ............................................................................................................ 42 SEZNAM LITERATURY .................................................................................. 45 PŘÍLOHY ............................................................................................................ 50 RESUMÉ.............................................................................................................. 58

Úvod Tématem mé bakalářské práce jsou kontroverze Olympijských her v Pekingu 2008. Průběh celých olympijských her (dále jen OH) jsem s nadšením sledovala a už v té době mě zaujala rozporuplnost, jakou se olympiáda vyznačovala. Pro mne, jakožto občana demokratické společnosti, jsou podobné životní podmínky nepředstavitelné. Dalším rozhodujícím faktorem mého výběru byl fakt, že OH nikdy neztratí na atraktivitě a budou mít stále spousty oddaných fanoušků. Z těchto důvodů jsem problematiku zvolila za téma své práce. Mým cílem je dozvědět se co nejvíce, z historických i novodobých materiálů, o ne zcela adekvátních praktikách čínské společnosti. Záměrem mé práce

je

zhodnotit

dva

naprosto

odlišné

úhly

pohledu

na

jedny

z nejrozporuplnějších OH. Na jedné straně, jak vše vnímala organizační země Peking, na straně druhé, jaký postoj vůči OH 2008 zaujal zbytek světa, tj. různé skupiny lidí. Důležitý pro mě byl názor aktivně zúčastněných sportovců, pro které hry představovaly střet zájmů. Jinými slovy, mým hlavním úmyslem bylo posoudit, nakolik byly letní Olympijské hry 2008 v Pekingu kontroverzní. Chtěla bych poukázat, že se bohužel nejedná o historicky jediný případ OH, který vyzývá k zamyšlení. Skandálů kolem OH v průběhu novodobých dějin je nespočet. Z tohoto důvodu se zmíním pouze o nejznámějších kauzách. Konkrétně rok 1936, místo konání her Berlín „Olympiáda ve stínu hákového kříže“(Hruška, 2008). Dále rok 1956, místo konání Melbourne „Sovětskomaďarská řež“ (Novák, 2008). Rok 1972 Mnichov „Olympiáda potřísněná krví“ (Novák, 2008). Rok 1976, místo konání Montreal „Vzpoura Afriky proti režimu apartheidu“ (Novák, 2008). Rok 1980, místo konání Moskva „Olympiáda bez Američanů a Muslimů“ (Novák, 2008). Jako poslední rok 1984, místo konání Los Angeles „Moskva vrací olympijský úder“ (Novák, 2008). Největší prostor věnuji roku 2008 místo konání Peking. Jelikož zpracovávané téma Kontroverze Olympijských her v Pekingu 2008 se opírá především o historická fakta, je bakalářská práce v duchu teoretickém, samozřejmě obohacené o můj vlastní názor na danou problematiku. K rozšíření historického obzoru mi pomohla návštěva archívu (konkrétně Moravský zemský archív), kde jsem našla potřebný materiál o veškerém dění 6

na OH v Pekingu v roce 2008. Prostudovala jsem zde nejpřednější české žurnály – Mladá fronta DNES, Lidové noviny, Hospodářské noviny, Právo. V periodikách si mou pozornost získaly především aktuální kauzy pro rok 2008 týkající se Číny a rovněž jsem za zajímavé shledala postřehy redaktorů zmíněné na okraj. Rozhodně se však nejednalo o mou poslední návštěvu institutu, protože práce vyžaduje precizní studium historických souvislostí. Podklady pro mou práci jsem hledala také v Moravské zemské knihovně, kde jsou k výpůjčkám, co se týče novinových zdrojů, mnohem vstřícnější. Zde jsem rovněž prohledávala denní tisk. Kromě již zmiňovaných titulů (Mladá fronta DNES, Lidové noviny, Hospodářské noviny, Právo) jsem své hledání rozšířila i o magazíny jednotlivých listů – magazín Mladé fronty DNES, magazín Právo, magazín Lidových novin, magazín Hospodářských novin. Čerpala jsem rovněž z Vědecké knihovny v Olomouci, kde jsem nalezla mnoho užitečných informací z odborné literatury; konkrétně se jedná o publikaci Mladé fronty Peking 2008, jejímiž autory jsou Tibor Alföldi, Jakub Bažant a Michal Dusík; dále rovněž publikace s názvem Peking 2008 od Karla Felta a Michala Osoby (autoři deníku Právo) a jako poslední Čína - zpráva o zrodu velmoci od Jaromíra Bosáka a Dana Hrubého. V publikaci, již vydala Mladá fronta Peking 2008, jsem nalezla mnoho základních údajů o Číně, získala jsem zde údaje o administrativě, politice, ekonomice apod. Úvod je věnován především historii OH. Největší část knihy se zabývá samotnými OH 2008 v Pekingu. Publikace soustředí pozornost od zahajovacího ceremoniálu přes celkový průběh her až po slavnostní ukončení nejoblíbenějšího sportovního svátku. Vyskytuje se zde i zmínka o Českém olympijském domě, tudíž je tady dán prostor i české reprezentaci. Mou pozornost si získal skrovný odstaveček s titulkem „Jsi krásná? Pojď dávat medaile.“ (Alföldi, Bažant & Dusík, 2008, p. 143), kde jsem si znovu potvrdila, kam až je země schopná zajít kvůli vlastní dokonalosti. I přesto jsem zde nalezla kladně hodnotící názory ohledně XXIX. olympijských her. Pro představu velvyslankyně Čínské lidové republiky uvádí: „Čína jakožto pořádající země s vřelostí sobě vlastní uvítala sportovce, trenéry, novináře, hosty a nespočet diváků ze všech koutů světa, kteří měli nejen možnost poznat tisíciletou historii Číny a její

7

starobylou kulturu, ale i na vlastní oči spatřit obrovské změny, jež se v Číně s každým novým dnem odehrávají. Olympijské hry v Pekingu posílily vzájemné poznávání mezi čínským lidem a ostatními národy světa.“ (Alföldi, Bažant & Dusík, 2008, p. 13). Karel Felt a Michal Osoba se ve stejnojmenné publikaci Peking 2008 úvodem

věnují

rovněž

historii,

často

zmiňují

„velikána“

Coubertina,

ale pojednávají hlavně o výstavbě sportovišť. Jako intermezzo zmiňují průvodce olympiády – maskoty. Další, z odborné literatury, v pořadí je svazek od Jaromíra Bosáka a Dana Hrubého Čína – zpráva o zrodu velmoci. Z publikace je dle mého názoru cítit daleko větší kritičnost vůči pořádající zemi na rozdíl od předešlé. Autoři se zaobírají otázkou čínské budoucnosti. Zde jsem načetla nespočet hypotéz o tom, jak velmoc bude vypadat za pět, deset či více let. Je zde také věnován mnohem větší prostor politické problematice konkrétně komunistickému režimu. Druhá polovina knihy je rozdělena na sekce dle jednotlivých dní trvání olympijských her. Co zaujalo mě, jsou medailonky, vyskytující se vždy před další novou kapitolou. Trefné postřehy autorů příjemně oživují formu, kterou je kniha napsaná. Mnou konkrétně vybraný medailonek je reakcí na výše zmíněnou domnělou budoucnost Číny v podání Dana Hrubého: “V roce 2005 předstihla čínská ekonomika Francii, poté velkou Británii a Německo. Následovat bude Japonsko (kolem roku 2015) a celá Evropa (v roce 2033). Samozřejmě to jsou jenom prognózy. Ale stojí za to.“ (Hrubý, 2008, p. 13). V těchto třech výtiscích z olomoucké knihovny jsem nalezla spoustu komentářů, především od sportovních žurnalistů, jednak mínění na v té době aktuální problémy Číny, jednak jejich vnímání na rozrůstající se velmoc. Nápomocná mi byla i knihovna Univerzitního kampusu, kde jsem v odborné literatuře našla mnoho užitečných informací týkajících se zrodu OH, které popisují Pavel a Mia Königovi v knize Novodobé Olympiády. Novodobé Olympiády od Königových se zabývají především historií OH. Jsou zde vylíčeny jak první zmínky o konání antických her, tak krůček po krůčku vznik novodobých OH. Na úvod autoři popisují tradici a krásu OH: „Olympijské hry, nejvýznamnější sportovní událost světa, nás opětovně každé čtyři roky

8

přesvědčuje, že lidstvo má málo takových krásných svátků, co by mohly tradicí a ušlechtilostí soupeřit s tímto jedinečným dědictvím antiky.“ Mnoho historických zajímavostí ohledně Berlínské olympiády konané v roce 1936 jsem načerpala v titulu Berlínské hry: Olympijský sen ukradený Hitlerem od Guye Walterse. Kniha mě zasvětila do dvou kritických týdnů OH konaných ve 30. letech 20. století. Walters s brilantním vypravěčským darem oživuje dech beroucí množství postav a složité politické pozadí a vrhá světlo na významnou, i když málo známou epizodu dějin nacismu. Podle mě obsah knihy výstižně charakterizoval následující krátký odstaveček: „Na Olympijských hrách v Berlíně v roce 1936 se sešli sportovci, politici, společenská smetánka, diplomaté, novináři, vojáci, spisovatelé a umělci z celého světa. Scházeli se v srdci Německé říše na tribunách i noblesních večírcích, aniž si byli vědomi toho, že při svém příštím setkání budou mít v rukou kulomety.“ (Walters, 2006). Další publikace, z které jsem čerpala, nese název Dukláci v Pekingu. Kniha je napsána velice atypicky. Sbírka obsahuje tematické texty od různých autorů. Přínosný byl pro mě především úryvek o historii a následném vývoji Čínské lidové republiky od Jana Hrdiny. Ovšem zaujala mě také pasáž, rovněž od Hrdiny, kde je zhodnocen průběh celých her: „Hry XXIX. Olympiády byly v Pekingu na Národním stadionu slavnostně zakončeny dne 24. srpna 2008. Hry, které se do statistik v mnoha směrech zapíší jako rekordní, „Nej“ …, byly po šestnácti dnech ukončeny. Zúčastnilo se jich rekordních 204 zemí, rekordní byl rovněž počet žen. Byly to dosud nejsledovanější olympijské hry v historii, poprvé kompletně pokryté digitálně (TV a Internet).“ V neposlední řadě, jsem čerpala z internetových zdrojů. Užitečných informací jsem se dočetla na webových stránkách portálu Aktuálně.cz, který necelý měsíc před zahájením OH připravil pro své čtenáře olympijský seriál. Jednotlivé díly měly za úkol připomenout politické problémy minulých olympiád. Dále jsem nasbírala spoustu informací na webových stránkách zabývajících se lidskými právy. Za nejpřínosnější považuji zvláště oficiální stránky mezinárodní organizace Amnesty International či Tibetské noviny v elektronické podobě.

9

Také jsem navštívila online zpravodajství české televize. Zde jsem zhlédla reportáže například o aktuálním stavu pekingských sportovišť nebo video o přetrvávajícím znečištěném ovzduší v čínské metropoli. V Hradeckém deníku, stejně jako Tibetské noviny v elektronické podobě, jsem si pročetla rozhovor s českou reprezentantkou v kanoistice Janou Bláhovou, která se rozpovídala o do očí bijících kontrastech bohatství a chudoby. Nejvíce si však cením zdroje tzv. z první ruky. Kontaktovala jsem několik českých sportovců, kteří se OH v Pekingu aktivně účastnili. Opravdu vstříc mně vyšla brněnská rodačka, basketbalistka Romana Hejdová, jež reprezentovala v Pekingu český basketbalový tým. Trpělivě zodpověděla všechny mé otázky a díky tomu mi umožnila nahlédnout na OH v Pekingu z jiné perspektivy. Názor někoho, kdo se her osobně zúčastnil, byl pro mě velice přínosný. Rozhovor jsem zařadila do příloh, kde je možné si ho přečíst v plném znění. Celá práce je tematicky rozčleněna na tři hlavní kapitoly, přičemž první dvě obsahují několik dalších podkapitol. První kapitolu Historie Olympijských her jsem rozčlenila na tři podkapitoly. Ve všech třech částech se zabývám historií OH. První oddíl věnuji antickým hrám a jejich úplnému prapůvodu. Popsala jsem zde báje, na jejichž základě údajně OH vznikly. Druhou část jsem věnovala novodobým OH. Popisuji zde jejich znovuzrození.

Vylíčila jsem tu také, jak se baron Pierre de Coubertin krok

za krokem zasloužil o renesanci OH. Třetí část první kapitoly věnuji ne příliš populárním dějinám sportu. Rozebrala jsem zde OH, které nedopadly úplně podle představ Olympijské charty. V kostce jsem popsala události, jež se odehrály v roce 1936 v Berlíně, v roce 1956 v Melbourne, dále rok 1972 a OH v Mnichově, v 70. letech o čtyři roky později v Montrealu, roku 1980 v Moskvě a 1984 v Los Angeles. Hry v Berlíně posloužily jako propaganda nacismu, který se o pár let později snažil ovládnout celý svět. V Melbourne prostřednictvím vodního póla došlo k přímé konfrontaci mezi dvěma soutěžními týmy. Politický svár Maďarska a Sovětského svazu tak krvavě narušil průběh her. Mnohem krvavější však byly hry konané v Mnichově, kde palestinští teroristé zajali a následně zabili izraelské

10

sportovce. Na nevinných obětech si vyřizovali opět politické účty. OH v Moskvě a Los Angeles se do povědomí dostaly pro jejich hromadný bojkot z různých, jak jinak než politických důvodů. V kapitole druhé, Beijing 2008, se už věnuji zejména problematice OH v Pekingu. V úplném úvodu kapitoly jsem stručně nastínila principy olympijské charty, jejíž hlavní myšlenkou je „sport ve službách lidskosti“. Následuje historie Čínské lidové republiky a průběh nástupu komunistického režimu v zemi. Po relativně krátkém uvedení do čínského světa jsem si vytyčila klady a zápory pořádané OH. Mezi nežádoucí aspekty OH jsem zahrnula v první řadě porušování lidských práv, sociální rozdíly mezi městy a venkovy, stávající cenzura, okupace Tibetu a v neposlední řadě problémy se smogem. Jednotlivé negativní stránky her jsem detailně rozebrala a zhodnotila. To samé jsem udělala se stránkami pozitivními, kterých bylo o poznání méně. Navíc se jednalo zejména o sporné klady. Jestli se OH zaslouží o zlepšení poměrů v zemi či se Peking zbaví nálepky nejznečištěnější metropole světa. Avšak o tom, že hry vzbudily v srdcích všech přítomných nezapomenutelný a jedinečný zážitek, není pochyb. V samotném závěru druhé části jsem zpracovala subjektivní názory novinářů světových deníků a sportovců, kteří se her osobně zúčastnili. Média se na účet Pekingu vyjadřovali víceméně nelichotivě, naopak sportovci si olympiádu nemohli vynachválit. Poslední třetí kapitola sebou přináší celkové shrnutí práce, obohaceno o mé postřehy a poznatky, kterých jsem při zpracování tématu nabyla. Hlavní myšlenkou, o kterou se práce opírá, je velkolepost OH v kontrastu se stinnými stránkami olympiády. Následuje přehled veškerých zdrojů, z kterých jsem pro vypracování práce vycházela. Čerpala jsem z odborné literatury, denních periodik a webových stránek. Všechny prameny jsem v práci rozebrala a stručně nastínila jejich obsah. Za seznam použité literatury jsem umístila přílohy. Zařadila jsem zde obrázky, jež OH v Pekingu nejvíce vystihovaly. Také jsem zde začlenila rozhovor s basketbalistkou Romanou Hejdovou, která byla tak ochotná, že mi zodpověděla několik otázek týkajících se životních podmínek v zemi, a jaký na ni samotnou kontroverzní hry udělaly dojem.

11

V úplném závěru mé práce jsem vytvořila resumé (v českém i anglickém znění), kde jsem stručně shrnula veškeré nastudované, zjištěné a především podložené poznatky o neustále se rozvíjející velmoci.

12

1. Historie olympijských her V kapitole historie olympijských her popisuji jejich vznik v dobách antiky a přerod do novodobé podoby her jaké je známe dnes. V následující části jsou popsány některé dramatické až skandální hry, které nesmazatelně poskvrnily dějiny sportu. Dějiny olympijských her představují složitý komplex historických souvislostí, někdy i domněnek či spekulací. Hlavní mezníky představují první olympijské hry vůbec, tedy antické olympijské hry. Druhým mezníkem je znovuobnovení her – novodobé olympijské hry. Ovšem do podvědomí historiků, sportovců, sportovních fanoušků a všech lidí, kterých se jakkoli dotýká tento světový svátek sportu, se dostaly i některé neblaze proslulé olympijské kauzy.

1.1 Antické olympijské hry O přesném datu konání prvních OH se vedou mezi historiky časté dohady. Nejčastěji je však uváděn rok 776 př. n. l. Hry trvaly 1 169 let. Konaly se celkem 293krát každý čtvrtý rok. Po dobu her byl vyhlášen posvátný mír tzv. ekecheiriá, který měl zajistit klidný příjezd a odjezd všech účastníků her. Název „Olympijské hry“ je odvozen podle města Olympie, kde se hry konaly poprvé (Grexa, 2007, p. 16). Kdo založil antické OH, je zahaleno rouškou mýtů. Existuje spousta teorií a legend a názory odborníků se zde rozcházejí. O založení her se dozvídáme například z báje o Heráklovi. Hérakles je prý založil na památku svého vítězství nad králem Augeiem. Jiný mýtus vypráví o synovi krétského krále jménem Klymen, který žil v dobách, kdy svět postihla potopa. Po dlouhé době strávené blouděním po mořských vlnách, dokud voda neopadla, přistál na Peloponesu a z vděčnosti za pomoc postavil dva oltáře. Uspořádal slavnost na počest Hérakla a svých předků, jimž připisoval zásluhy za svou záchranu, a zakončil ji hrami (König & Königová, 1980, p. 10-11).

13

Další z mnoha pověstí vypráví o krásné dceři krále Oinoma Hippodamei a jejím obdivovateli Pelopovi. Oinomaos vlastnil kouzelného koně a bravurně zvládal jízdu na dvoukolém voze. Svou dceru zaslíbil tomu, jež ho v závodech na vozech porazí. To se povedlo právě Pelopovi. Na počest svého vítězství začal pořádat hry v závodech vozů (Grexa, 2007, p. 16). Jiná literatura uvádí, že se o výstavbu olympijského stadionu zasloužil Herkules, jenž jej vytyčil pro svého otce Dia. Zároveň se postaral o vyměření základní vzdálenosti. Jeden „stadión“ se rovnal 400 krokům Herkula. Míra se zachovala dodnes v podobě jednoho kola atletické dráhy (Alföldi, Bažant & Dusík, 2008, p. 8). Další z mýtu, zároveň nejčastěji převypravovaný, hovoří o Diovi a jeho otci Kronovi. Zeus měl údajně svého otce porazit v boji o trůn a při té příležitosti uspořádal v Olympii hry. V roce 393 n. l. (zde rovněž některé prameny uvádějí jiný letopočet) křesťanský římský císař Theodosius I. hry zakázal. Označil je za pohanské. (olympic.cz, 2009).

1.2 Novodobé olympijské hry O obnovení OH se přičinil především rozvoj sportu ve světě. V oblasti sportu došlo k velkým změnám. Rozrůstaly se tělovýchovné jednoty, formovaly se svazy. S rozvojem sportu vznikla i potřeba organizovat mezinárodní střetnutí. Úsilí sportovců narazilo však na četné překážky, z kterých nejzávažnější byla skutečnost, že neexistovala jednotná mezinárodní pravidla. Nevyhnutelnou podmínkou bylo založení vrcholné organizace, která by ovlivňovala všechny sportovní svazy a federace. Ideální myšlenka vyšla z Francie a vyslovil ji baron Pierre de Coubertin (König & Königová, 1980, p. 21). Když se řekne olympiáda, každého napadne spousta asociací. Sport, kruhy, pochodeň, reprezentace a v neposlední řadě právě Coubertin, bez kterého by to všechno nebylo. Baron Pierre de Coubertin měl před sebou slibnou kariéru v armádě. Naštěstí z jeho plánované budoucnosti sešlo. Bez „otce“ olympionismu Pierra

14

de Coubertina, bychom se nemohli těšit z největšího sportovního svátku. Díky jeho lásce ke sportu a po několika návštěvách v Řecku utvrdil myšlenku obnovit OH v novém duchu (Felt & Osoba, 2008, p. 4). Shromažďoval podobně smýšlející lidi nejen z Evropy, ale i ze zámoří. Nejdříve se snažil získat podporu především u svých přátel, až posléze s návrhem obnovy novodobých OH vystoupil veřejně na půdě Francouzské unie atletických sportů (Alföldi, Bažant & Dusík, 2008, p. 9). Bohužel neuspěl. Ovšem svého projektu se i nadále nevzdával. Vrcholem jeho snažení bylo svolání mezinárodního kongresu pro obnovení OH, které se uskutečnilo ve dnech 16. – 24. června 1894, na němž byl založen Mezinárodní olympijský výbor (Felt& Osoba, 2008, p. 4). Mezi jeho členy byl dokonce Jiří Guth-Jarkovský. Prvním předsedou byl zvolen Dimitros Vikelas, generálním tajemníkem se stal Pierre de Coubertin. Kongres stanovil především hlavní zásady OH: konání her vždy po čtyřech letech, rovnost všech sportovců, základní program, novodobý ráz soutěží, střídání místa a jejich mezinárodní charakter (König & Königová, 1980, p. 23). Mezinárodní olympijský výbor (dále jen MOV) rovněž diskutoval o uskutečnění první novodobé olympiády. Nakonec se rozhodl pro Athény, kde roku 1896 započala éra novodobých OH.

1.3 Olympijská dramata Historie OH je nesmazatelně poznamenána nesčetnými skandály a dramaty. Připomínám ty nejrozporuplnější OH v našich dějinách. Počínaje rokem 1936, OH pořádanými na pozadí začínající války, přes OH konané v roce 1956, kde se schýlilo k hromadnému bojkotu. Dále OH pořádané opět v Německu, tentokrát však v Mnichově v roce 1972, která byla rovněž narušena válečnými konflikty, zde mezi znepřátelenou Palestinou a Izraelem. V roce 1976 se OH konaly v Montrealu, kde se stal předmětem sváru rasismus. Moskva hostila OH v roce 1980, kde stejně jak v Melbourne došlo k hromadnému bojkotu her, dokonce většímu. V roce 1984 se organizace OH chopilo Los Angeles. Hry byly bojkotovány ze strany Moskvy. Jednalo se o satisfakci jejich nepovedených her čtyři roky zpět.

15

A konče OH v Pekingu, které se uskutečnily v roce 2008 a jež dostaly přívlastek kontroverzní především díky stávajícímu komunistickému režimu v Číně.

1.3.1 Olympijské hry Berlín 1936 V roce 1930 MOV rozhodl, že tehdy demokratický Berlín bude hostit XI. olympijské hry. Nikdo nemohl tušit, že nejprestižnější sportovní klání bude zneužito ve prospěch nacistické propagandy (Bakelid, 2010). Adolf Hitler si byl dobře vědom, že pokud jeho vize árijské rasy bude nepřiměřeně zdůrazňována, skončí hry fiaskem. Z toho důvodu uskutečnil preventivní opatření. Noviny jinak plné antisemitismu psaly o lehkých tématech, zvláště nepolitických. Rozhlas a rádia se zapomněly ve vysíláních zmínit, že nedaleko sportovišť se budují koncentrační tábory. Jako zázrakem z ulic zmizeli bezdomovci, Romové, Židé a jinak nepohodlné osoby. Adolf Hitler si dal záležet, aby hry pořádané pod jeho křídly měly všechna nej, včetně nejvíce medailí pro Německo. Což se mu také splnilo. I když Jesse Owens se mu stal trnem v oku. Jesse

Owens,

sprinter

afroamerického

původu,

byl

již

týdny

před zahájením olympiády propírán v německých novinách. Titulní strany hlásaly, že nadchází „der Negerfest“, a fotografie Owense byly otištěny hned vedle obrázků opice, což mělo naznačovat, že za svou rychlost vděčí svým „zvířecím kvalitám“. Přes veškerou snahu nacistů srazit ho na evolučním žebříčku, německá veřejnost Jesse milovala. Po čtyřnásobném vítězství, kde drtivě porazil nejlepší nordické běžce, jeho popularita stoupla ještě víc. To však byla pro Hitlera poslední kapka a při závěrečných gratulacích odmítl vítězi podat ruku a znechuceně opustil stadion (Walters, 2007, p. 194). XI. olympijské hry měly katastrofickou dohru. Pokrytectvím, kterým se vyznačil Berlín v čele s největšími vůdci té doby, bylo neskutečné. Vysoce postavení představitelé účastnících se zemí neviděli, nebo spíš nechtěli vidět, k jakému zvěrstvu se schyluje. Zda zavírali oči a naivně doufali ke zvrácení následných události prostřednictvím sportovního svátku, zůstává otázkou. Pro mě

16

osobně OH konané pod „Hitlerovskými“ křídly představují zneužití „čistého“ sportovního svátku, k „nečisté“ německé propagandě.

1.3.2 Olympijské hry Melbourne 1956 XVI. olympijské hry byly jako první poznamenány bojkotem z politických důvodů. Dokonce několikanásobným bojkotem. Suezská krize zapříčinila absenci Egypta, Iráku a Libanonu na těchto hrách; Číně se nelíbilo, že mezi účastníky OH samostatně vystupuje Tchaj-wan, který se neúspěšně snažila zpacifikovat. Proto svou účast rovněž odmítla. Aby válečných pří nebylo málo, tři týdny před zahájením her sovětská armáda tvrdě potlačila maďarské povstání. Na úkor této události nakonec odřeklo svou účast i Švýcarsko, Španělsko a Nizozemsko (Novák, 2008). Konflikt mezi Maďarskem a Sovětským svazem vygradoval při střetu reprezentantů ve vodním pólu. Semifinále olympijského turnaje proti Sovětskému svazu se tak pro maďarskou výpravu stalo otázkou života a smrti. Zápas se nesl v duchu nadávek, provokací a hrubých faulů. Nejednalo se už o sport, ale o pokračování války na jiném bitevním poli. Během zápasu sovětskému hráči „ujely“ nervy a uhodil maďarského protihráče. Způsobil mu tržnou ránu nad okem, jež silně krvácela a zbarvila vodu do ruda. Díky nešťastnému okamžiku získalo utkání nálepku „Melbournská krvavá lázeň“. Zápas nikdy nebyl dohrán, ale Maďarsko bylo díky vedoucímu stavu prohlášeno za vítěze. Po skončení olympiády se většina týmu rozhodla pro emigraci a domů se již nevrátila (Borovanský, 2011). Ze všech výše uvedených událostí na mě nejsilněji zapůsobil právě zápas vodního póla. Je pochopitelné, že se hráči nechali unést děním v jejich zemi. Spíš by bylo zarážející, kdyby tomu bylo naopak. Samozřejmě jejich sovětští protihráči nebyli odpovědní za hrůzný masakr. Avšak pro Maďary utkání představovalo jedinou možnost na odvetu.

17

1.3.3 Olympijské hry Mnichov 1972 XX. olympijské hry se zvrtly v nelítostný masakr. Rozbroj mezi Palestinou a Izraelem zanechal nesmazatelnou skvrnu v dějinách olympiády. Ráno 5. září 1972 vnikli členové palestinského teroristického hnutí „Černé září“ na půdu olympijské vesnice. Vyzbrojeni samopaly zajali jedenáct členů izraelské výpravy. Palestinští teroristé požadovali výměnou za rukojmí propuštění 234 palestinsko-arabských vězňů v Izraeli a dvou německých teroristů uvězněných v Německu a jejich bezpečný odchod do Egypta. Izraelská vláda odmítla (Miřejovský, 2012). Navečer se německým úřadům podařilo palestinské extremisty přesvědčit o odletu do Káhiry i s rukojmími. Na vojenském letišti ve Fürstenfeldbrucku u Mnichova je však čekali elitní střelci. Došlo k přestřelce a explozi přistavených vrtulníků. Vše skončilo jedenácti mrtvými Izraelci, pěti usmrcenými Palestinci a jedním zastřeleným německým policistou (Novák, 2008). Selhání bezpečnostních složek je zarážející. Německo nedisponovalo kvalitní ozbrojenou silou. Ostraha sportovního komplexu byla nedostačující. Tehdejší západní Německo se chtělo prezentovat světu jako demokratická, mírumilovná a přívětivá země. Jako naprostý opak Německa v éře nacismu. Bezpečností opatření proto byla jen velmi mírná. V samotné olympijské vesnici policisté ani neměli zbraně. Tragickému skonu nadějných sportovců se podle mého názoru dalo předejít. Osudných chyb bylo hned několik: laxní přístup izraelské vlády a nedostačující zabezpečení sportovců ze strany pořádající země kvůli snaze dokázat, že Německo už nezneužívá mezinárodních soutěží ve svůj prospěch, jako tomu bylo na OH v Berlíně v roce 1936. S podobným názorem přišel i německý magazín Der Spiegel. Autoři deníku postup německých policistů ostře zkritizovali. Pár dní před začátkem her se o nebezpečí atentátu psalo dokonce v italském tisku. I přes všechna varování německá vláda nezavedla žádná preventivní opatření a Palestinci se do objektu dostali bez jakékoli bezpečnostní kontroly. Ovšem podcenit bezpečnost nejprestižnější sportovní soutěže (německý kabinet dostal informaci, že Černé září je špatně organizované, čímž se hájil) je stejně neomluvitelné jako zneužití OH k propagaci vlastních zájmů, viz Olympijské hry Berlín 1936 (luk, 2012).

18

1.3.4 Olympijské hry Montreal 1976 Po OH v Mnichově převzal štafetu Montreal. Avšak XXI. olympijské hry se rovněž neobešly bez skandálu. Došlo zde k hromadnému bojkotu her, konkrétně se jednalo o absenci 26 zemí afrického kontinentu. Důvodem byl apartheid. Tedy režim, kde bylo silně diskriminováno africké obyvatelstvo tmavé pleti. Afričané byli razantně proti účasti Jihoafrické republiky na OH, jež byla z her vyloučena už o mnoho let dříve právě kvůli rasismu. Ovšem problém nastal, když Nový Zéland sehrál sérii přátelských zápasů v ragby právě v Jihoafrické republice. Utlačovaná černošská majorita okamžitě zažádala o vyloučení i Nového Zélandu z účasti na OH. MOV odmítl, což zapříčinilo již zmíněný bojkot (Novák, 2008). Můj postoj vůči apartheidu je jednoznačně negativní. Ovšem reakce obyvatelstva tmavé pleti byla neadekvátní. Jejich žádost o vyloučení Nového Zélandu z OH nebyla zcela namístě. Spíš to byla pouze záminka jak se režimu vzbouřit, což je na jednu stranu pochopitelné. Na druhou stranu mohli Nový Zéland vynechat. Avšak prohřešek černošské většiny není zdaleka tak odsouzeníhodný jako několikaleté utlačování ze strany bělošské menšiny.

1.3.5 Olympijské hry Moskva 1980 O post organizační země XXII. olympijských her svedla boj Moskva a Los Angeles. Moskva z pomyslné bitvy vyšla jako vítěz. Od hostování OH si Moskva slibovala především zviditelnění země a zvýšení prestiže ve světě. Zviditelnit se jí podařilo, zvýšit prestiž nikoli. Osudným se jí stalo vměšování do občanské války, kterou vedl Afghánistán. Sovětská metropole vyslala na pomoc vojáky komunistické vládě Afghánistánu. Proti nim zbrojili mudžahidi, kteří se snažili o svržení režimu za podpory USA. Kromě podpory afghánských povstalců dali Američané najevo svůj nesouhlas vůči počínání Sovětského svazu bojkotem OH. K bojkotu se připojila řada islámských zemí. Jednalo se o nejmenší účast OH od olympiády v Melbourne roku 1956 (Novák, 2008).

19

Sovětská metropole si nejspíš neuvědomovala, jaký dopad bude mít její invaze do Afghánistánu. Přitom olympijská charta jasně říká, že země pořádající OH nesmí vést válečný konflikt. Kvůli politickým zájmům odřeklo účast celkem 67 státu (ČT24, 2010), čímž muselo silně utrpět moskevské ego.

1.3.6 Olympijské hry Los Angeles 1984 Město andělů se stalo pořádající zemí OH pro rok 1984. Sovětský svaz se XXIII. olympijských her neúčastnil. Jako důvod uvedl "stoupající šovinismus a antisovětismus ve Spojených státech" (Novák, 2008). Ovšem neoficiálním důvodem byla odplata bojkotu OH z roku 1980, viz Moskva 1980. I přes tyto peripetie byly hry hodnoceny jako mimořádně povedené. Sportovně, společensky a vlastně i politicky. Přijel rekordní počet zemí, stejně rekordní počet sportovců (Breber, 2008). Ve finále jediný, kdo tratil, byl bojkotující Sovětský svaz. Nejenže odepřel vlastním sportovcům možnost získat medaile pro svou zemi, ale také si do jisté míry trhl ostudu. Nedokázal se přes sebe přenést a nechat minulost minulostí.

20

2. Beijing 2008 V této kapitole se budu věnovat obzvláště OH v Pekingu. V úvodní části jsem ve zkrácené verzi nastínila základní myšlenky olympijské charty. Další úsek jsem věnovala historickému vývoji Čínské lidové republiky. Velký prostor věnuji negativním (porušování lidských práv a svobod, smogová situace, cenzura, sociální rozdíly obyvatelstva, okupace Tibetu) a pozitivním aspektům OH (zlepšení politické situace, zlepšení životního prostředí, nezapomenutelný zážitek účastníků). Pasáž, která následuje po kladech a záporech her, je věnovaná různým názorům na kontroverzní OH. Zařadila jsem zde vyjádření světových deníků, význačných osobností, odborníků a především postřehy basketbalistky Romany Hejdové, která mi poskytla na toto téma rozhovor. Podmínky pro konání olympijských her jsou určovány olympijskou chartou. Současná verze je platná od 7. července 2007. Úvodní část listiny obsahuje šest základních principů olympismu: 1. Olympismus je životní filozofií, povznášející a vyváženě spojující v jeden celek zdatnost těla, vůle a ducha. Spojením sportu, kultury a výchovy usiluje olympismus

o

z vynaloženého

vytvoření úsilí,

způsobu

na

života,

výchovné

založeného

hodnotě

na

dobrého

radosti příkladu

a na respektování základních universálních etických principů. 2. Cílem olympismu je zapojit sport do služby harmonického rozvoje člověka s cílem vytvořit mírovou společnost, která dbá o zachování lidské důstojnosti. 3. Olympijské hnutí představuje svornou, organizovanou, všeobecnou a trvalou činnost všech jednotlivců a uskupení inspirovaných hodnotami olympismu. 4. Provozování sportu je lidským právem. Každý jednotlivec musí mít možnost provozovat sport bez jakékoli diskriminace a v olympijském duchu, jenž vyžaduje vzájemné porozumění v duchu přátelství, solidarity a fair-play. Organizaci, administrativu a řízení sportu musí kontrolovat nezávislé sportovní organizace. 5. Jakákoli forma diskriminace vůči zemi nebo osobě z důvodu rasy, náboženství,

politického

přesvědčení,

je neslučitelná k olympijskému hnutí. 21

pohlaví

či

z jiného

důvodu

6. Příslušnost k olympijskému hnutí vyžaduje dodržování Olympijské charty a uznání ze strany Mezinárodního olympijského výboru (redakční tým, 2008). Jednotlivé body jsou samy o sobě výmluvné.

2.1 Historie Čínské lidové republiky Čínská lidová republika je nejlidnatějším státem světa. Počet obyvatel čítá 1,32 miliardy obyvatel. S rozlohou 9,6 km2 je v žebříčku největších států světa na třetím místě. Oficiálním jazykem je mandarínská čínština. Mezi náboženství, která se zde vyznávají, patří buddhismus, taoismus, islám a křesťanství. Komunistická strana se ujala vlády 1. října 1949. Čínskou lidovou republiku prohlásil vládce Mao Ce-tung na náměstí Nebeského klidu slovy: „Číňané povstali“. Během vlády Mao Ce-tunga (1949-1976) došlo k mnoha rozporuplným událostem. Kupříkladu k ničení historických objektů či zločinným dopadům na obyvatelstvu. Důvodem bylo především nezdravé prosazování komunistické ideologie. V rámci sjednocování země byl k Čínské lidové republice násilně připojen Východní Turkestán (dnes již autonomní oblast Sin-t´iang) i Tibet. Od padesátých let 20. století prošla Čína drsným až krvavým rozvojem. Země byla zapojena do korejské války (1950-1953), samozřejmě na straně komunistického bloku. Rok 1956 reprezentuje tzv. „kampaň sta květů“, kdy byli vzdělanci nuceni zapojit se do dalšího zlepšení země. Naneštěstí se kampaň zvrtla. Vládní systém byl ostře kritizován. Z kampaně „sta květů“ se do roka změnila na kampaň zaměřenou proti „pravici“. Statisíce lidí bylo odsouzeno na smrt, v lepším případě k převýchově. Další neblaze proslulá událost se nesla v duchu tzv. „velkého skoku vpřed“, kdy se Čína snažila dohnat a předehnat Západ. Následující hladomor si vyžádal na 30 milionů obětí. Z toho důsledku Mao Ce-tung odstoupil ze svého úřadu, jeho post zaujal Liou Šao-čchi. Mao Ce-tung si byl dobře vědom náhlé ztráty vlivu, z toho důvodu se snažil všemi dostupnými prostředky získat na svou stranu své protivníky. Zorganizoval tzv. „velkou proletářskou revoluci“, jejímž hlavním záměrem bylo odstranění kapitalismu uvnitř strany. Revoluce měla vymýtit přežitky – zastaralé smýšlení, kulturu, obyčeje a návyky. V mládeži, která se seskupovala v tzv. rudé gardy, našel Mao Ce-tung potřebnou podporu. 22

Revoluce vyústila ke svržení autorit, mezi nimiž byl mimo jiné i dosavadní vůdce Liou Šao-čchi a enormním škodám na kulturním dědictví. Devastace historických budov, vyrabovaná muzea či pálení knih. Smrtí Mao Ce-tunga byla celá revoluce završena. V zemi zbyl jen chaos a zmatek. Novým nástupcem hlavy státu se stal Teng Siao-pching, díky němuž se vztahy se Západem začaly vylepšovat. Teng Siao-pching začal uplatňovat nové ekonomické reformy, ve kterých pokračovali i jeho nástupci, jejichž zásluhou započal v Čínské lidové republice rychlý hospodářský růst, který přetrvává dodnes (Hrdina, 2008, p. 41-43).

2.2 Negativa OH v Pekingu Mezi největší negativa OH dle mého názoru patří: 

Porušování lidských práv a svobod



Smogová situace



Cenzura



Sociální rozdíly obyvatelstva



Okupace Tibetu

2.2.1 Porušování lidských práv a svobod Lidská práva, jež jsou zakotvena ve Všeobecné deklaraci lidských práv, Čína porušuje dodnes. I přestože vstupem do OSN (v roce 1949) se zavázala k jejich plnění. Právě problematika lidských práv v Čínské lidové republice se stala nejdiskutovanějším tématem před vypuknutím

XXIX. olympijských her.

Omezováním základních svobod si Čína vysloužila mnoho odpůrců z celého světa už při samotné kandidatuře. O to více bylo překvapující, že své kandidátské soky porazila hned v druhém kole. Za přidělení pořadatelství Pekingu byl Mezinárodní olympijský výbor častován kritikou. Vůči diskusím ohledně lidských práv zaujal spíše zdrženlivý postoj. Naopak největšími protivníky vůči stávajícímu režimu byly organizace Human Right Watch, Amnesty International, nebo Reporters 23

without Borders. Jedná se o mezinárodní instituce nevládního charakteru brojící právě proti porušování lidských práv. Zpráva organizace Amnesty International (2007) poukazovala na politické dění v Číně již před zahájením her. Uvádí, že dochází k pronásledování náboženských hnutí, které nebyly čínskou vládou oficiálně schváleny. Trest smrti je udělován bez ohledu, zda se jedná o násilný nebo nenásilný čin. Také ve zprávě organizace Human Rights Watch (Rojčík, 2002) se uvádí, že navzdory ekonomickému a sociálnímu rozvoji narůstají v Číně případy porušování lidských práv: „Není zde místo pro svobodu slova, jsou zatýkáni demonstranti i vysokoškolští profesoři.“ Proto organizace Human Rights Watch apelovala na MOV, aby byla zřízena monitorovací skupina, která by kontrolovala stav porušování lidských práv v předolympijském období. I tak nebyl její požadavek vyslyšen. S nedůstojným zacházením vůči čínskému lidu nebojují pouze světová sdružení, ale i jednotlivci. Jak se ve své reportáži zmiňuje Mikoláš (2008), případům násilně vystěhovaných obyvatel (viz kapitola Sociální rozdíly obyvatelstva) se věnovala místní aktivistka Ni Jü-lan, bojující už několik let za práva nájemníků bytů a domů. Za své projevy ve prospěch postižených obyvatel byla zatčena a následně se zodpovídala před pekingským soudem a hrozilo jí odnětí svobody až na tři léta za „bránění úředních rozhodnutí“. Kvůli petici „Nechceme olympiádu, ale lidská práva“, kterou podepsalo na 10 000 občanů, byl k odnětí svobody na pět let odsouzen jistý Yang Chunlin. Listinu sepsal v zájmu farmářů, kterým byla vyvlastněna půda bez odpovídající náhrady. Nyní nejsou o Yang Chunlin žádné zprávy, avšak jeho rodina je ze strany čínské státní správy zastrašována. Útoků na obránce lidských práv je nespočet. Několik advokátů, právních poradců či aktivistů zaměřených na boj s porušováním lidských práv se stalo obětí svévolného zadržování a mučení. Formy hrubého zacházení se vztahovaly i na členy jejich rodin. Někteří skončili ve vězení, jiní jsou pod přísným dohledem bezpečnostních složek nebo se dostali do převýchovných pracovních táborů (Občanské sdružení M.O.S.T.).

24

Výše zmíněné kauzy jsou silným zásahem do plnohodnotného života každého člověka. Ovšem, že Čína nerespektuje svobodnou vůli svých občanů, je patrné i z menších zásahů do jejich soukromí. Země se pevně drží obrázku perfektního společenství. A perfektní společenství je tvořeno bezchybnými jedinci. V utopickém světě Číny lidé na veřejnosti neplivou, taxikáři se chlubí příkladným chrupem, jelikož jsou nuceni k čištění zubů po každém jídle. Týká se to na (ne)štěstí jen řidičů, kteří disponují hustou kšticí na hlavě. Ti méně obdařeni s viditelnou lysinou si během konání her musí najít jiný druh obživy. To je výčet několika nenápadných náznaků, že lidská práva jsou pro Čínu jen prázdným pojmem. 2.2.2 Smogová situace Stejný osud jako neadekvátní taxikáře potkal i zaměstnance oceláren, továren, chemiček, elektráren či cementáren, které z důvodu znečištěného ovzduší byly dočasně uzavřeny. Procento poškozených (nedobrovolně nepracujících) se dál značně zvedalo. Pracovník jedné z oceláren přiznal, že pro olympiádu to bylo dobře, ale on sám si musel hledat nový zdroj obživy a kvůli tomu se přestěhovat do jiného města. Jiný dotázaný se s názorem ztotožnil: „Je správné, že se ocelárna kvůli olympijským hrám přesune jinam. Zlepší se tak vzduch v okolí i v samotném Pekingu. Bude mnohem čistší“ (Mikoláš, 2008). Smog, složenina dvou anglických slov – smoke (kouřit), fog (mlha), vzal útokem dějiště olympijských her. Existují dva typy – zimní a letní smog. Zimní smog (taktéž londýnský smog) vzniká sloučením mlhy s oxidy síry a jinými látkami, které se tvoří při spalování. Jeho výskyt je tedy četný, jak už sám název napovídá, v zimních měsících, kdy lidé nejvíce topí. Intenzita smogu je zesílena inverzí, kdy nadmořská výška stoupá úměrně s teplotou. Jeho následkem nedochází k vertikálnímu proudění vzduchu. Peking se však potýká s druhým typem smogu – letním. Vzniká spalováním kapalných a plynných paliv za vysoké teploty. Hlavním původcem je tedy automobilová doprava (Lang). Z toho důvodu byla také doprava v Pekingu striktně omezena. Ovšem nad efektivností redukce automobilových prostředků visel velký otazník. Vždyť

25

Peking čítal a čítá na čtyři miliony registrovaných vozidel. I přes zdánlivě neřešitelnou překážku se pořadatelé úsilí o kvalitnější vzduch nevzdávali a zaváděli již zmíněné restrikce. Limitujícím se staly registrační značky osobních automobilů. Rozhodující bylo číslo registrační značky. Jeden den mohly vyjíždět auta se sudým, druhý den s lichým číslem. Ovšem lidová tvořivost nezná mezí a čínský lid se pojistil dvěma registračními značkami, které si dle sudých či lichých dní měnil. Vnější okolí zahlceno chemickým znečištěním nejvíce postihovalo vytrvalostní sportovce. Typickým příkladem jsou běžci na dlouhé tratě, pro jejichž kvalitní výkon je správné dýchání stěžejní. U fyzické zátěže spojené s dlouhodobějším vdechováním zplodin je riziko onemocnění dýchacích cest několikanásobně větší. Nemluvě o tom, že meteorologové naměřili hodnoty, podle kterých by se měly v dané oblasti nosit respirátory – jak stanovují zdravotnická kritéria. Někteří sportovci si tak alespoň z vlastní iniciativy před závody nasazovali roušky. Soužení se smogem bylo prohloubeno nepříjemným dusnem, tím získávaly oxidační, toxické a dráždivé účinky na síle. Propocená těla milionu lidí, mačkajících se na rozloze několika čtverečních kilometrů, ztěžka lapali po dechu. Jen ve stínu bylo naměřeno okolo 40°C. Taková výheň je snesitelná na prázdninové dovolené u moře, kde se horkem zmožený jedinec může kdykoli zchladit v pohupujících se vlnách. I přes možnost příjemného ochlazení na vodní hadině, mohou představovat vysoké letní teploty pro rekreanty obtíž. Pro obyvatele a návštěvníky pekingské metropole znamenalo „obtíž“ slabé slovo. Nezbytným předpokladem pro přežití žáru ulic byl dostatek tekutin. Mít pitnou vodu stále při sobě bylo nutností. I když nebyla zachována její studená konzistence, ochránila postižené před případným kolapsem, protože před betonovou výstavbou prohřátou slunečními paprsky se nebylo kde schovat. Jedinou únikovou cestu představovaly uzavřené prostory s klimatizací. Ovšem i tato varianta skýtala skrytou hrozbu. Rozdíly venkovního a indoorového světa dosahovaly až 20°C. Pro lidské tělo jsou teplotní výkyvy neskutečný nápor. Šok, který organismus utrpí, se s největší pravděpodobností projeví formou angíny. Onemocnění bakteriálního původu nepředstavuje pro jinak zdravého jedince

26

konec světa. Ovšem jedinec, který dostal příležitost reprezentovat svou zemi na olympijském klání, by to mohl vnímat jako osobní tragédii. Šance podat uspokojivý výkon je znatelně snížena s oteklými mandlemi, bolestmi hlavy či horečkami. Není tedy divu, že trenéři vkládali veškerou svou energii do preventivních opatření svých svěřenců. Snažili se eliminovat teplotní přechody na minimum. Sportovcům

naháněla

hrůzu

možná

respirační

onemocnění.

Pro organizátory představovala největšího strašáka předpověď počasí na 8. srpna 2008, tedy slavnostní zahájení olympiády. Rosničky mluvily o oblačnosti, dešti a dokonce bouřkách. Nepřízeň počasí by tak zhatila velkolepé plány s připravovanou ohnivou show, která měla provázet slavnostní ceremoniál od začátku do konce. Čína, kde byl střelný prach objeven, má pro pyrotechniku slabost. V zájmu ničím nezkažené úvodní ceremonie byli organizátoři v boji proti nepřízni počasí ochotni udělat maximum. Mraky se pokoušely rozhánět pomocí letadel. Uvažovali dokonce o možnosti mračna uměle zchladit, aby město přeletěly. Meteorologové se však na tuto ideu dívali značně skepticky. V den „D“, úderem osmé hodiny, osmé minuty a osmé sekundy, vypukla dlouho očekávaná světelná exhibice. Déšť ani bouřky průběh představení nakonec nezhatily. Snad jen přetrvávající dusno, které neutichalo ani ve večerních hodinách, znamenalo drobnou nepříjemnost. Dle Bosáka (2008) představuje smogová situace daň, která se za neúctu k životnímu prostředí a lhostejnost k následkům enormního rozvoje průmyslu musí zaplatit (viz Obrázek 1).

2.2.3 Cenzura S porušováním lidských práv úzce souvisí i omezení svobody slova a záměrné zatajování informací. Domácí novináři a spisovatelé byli zavírání pro své odvážné články kritizující komunistickou propagandu. Obyvatelé Čínské lidové republiky měli značně omezený přístup k informacím. Zejména k údajům, jež byly v rozporu s národními zájmy

27

(Daňková, 2008). Veškerá masmédia měla zakázáno informovat veřejnost o citlivých tématech, zejména o domácí politice, pod pohrůžkou zrušení média. Varování se týkalo jak novin, televize, rádií, tak i e – komunikace. Mezi internetové stránky s nálepkou libri prohibity patřili některé stránky BBC, on-line verze tchajwanských deníků a bezproblémová nebyla ani elektronická encyklopedie Wikipedia. Heslo jako např. Tibet vyhledávač nezaznamenal. Z obrazovek monitorů blikalo upozornění – nedostupné. Dále se na černou listinu blokovaných internetových portálů dostaly v předchozí kapitole zmiňované organizace Amnesty International a také Human Rights Watch. Výmluvným důkazem nehumánní cenzury, o které podal zprávu právě Human Rights Watch, se stal případ amerického fotoreportéra Stephena Shavera, který jak popisuje Daňková, pořizoval snímky pro Agence France-Presse v pekingském Zakázaném městě, kde se účastnil koncertu „Tří tenorů“ a do hledáčku se mu připletl jediný demonstrant. Shaver byl následně čínskou bezpečností službou zbit, přestože se prokázal platnou akreditací. Posléze byl propuštěn a preventivně ještě jednou zmlácen. Případ získal okamžitě nechtěnou publicitu a šokoval miliony lidí. Ovšem některé události, jež se staly pár týdnu před slavnostním zahájením her, okamžitou publicitu nezískaly. Čínským úřadům se bravurně podařilo ututlat dvě tragické důlní neštěstí, které se staly ještě před samotným zahájením her. První z důlních havárií se odehrála v provincii Šan-si. Protržená odpadní hráz si vyžádala nejméně čtyřicet obětí. Aférou se zabýval sám premiér země, Wen Ťia-pao. Jednalo se totiž o rudný důl patřící společnosti, která se podílí na státních zakázkách, jako je vojenský či letecký průmysl. V nelegálním dole v provincii Che-pej došlo i k druhé nehodě. Při explozi dolu zahynulo kolem třiceti horníků. Místní úředníci vyvinuli veškeré své úsilí, aby se negativní událost nedostala na povrch světla. Svědci neštěstí a příbuzní pozůstalých byli umlčeni úplatky. Není to však jediný skandál, který se stal shodou náhod rovněž v chepejské provincii, jež se během her podařilo utajit. Tentokrát se na hranici zákona dostal potravinářský průmysl. V mléku a mléčných výrobcích byl nalezen

28

melamin (Mikoláš & Hromádka, 2008). Melamin je dusíkatá organická látka, průmyslově připravovaná z močoviny, která není v menším množství toxická. Někteří výrobci chemikálii přidávají do potravin za účelem zdánlivého zvýšení obsahu bílkovin ve výrobku. Faktem zůstává, že melamin způsobuje vážná onemocnění včetně rakoviny. Bohužel se nejedná o jediný případ výskytu chemické látky v čínských potravinách (Bittová, 2008). Nicméně o všech zamlčených kauzách se společnost nakonec dozvěděla. Všichni úředníci, kteří v zatajování sehráli nějakou roli, stanuli před soudem. Stávající cenzura přidělávala domácím i zahraničním žurnalistům vrásky na čele. Jejich snaha podat světu skutečný obraz o průběhu OH, byla ztěžována nepopulárními zákazy. Vybraní novináři byli nuceni poslat své otázky předem ke schválení. Dále byli požádáni, aby podávali objektivní informace, což v čínském překladu znamená nepsat kriticky o režimu, který v zemi panuje. Po mnoha mítincích a nekonečných diskusích se MOV spolu s pekingskými úřady dohodli na částečném uvolnění cenzury ve prospěch reportérů dokumentujících velkolepou sportovní událost. Avšak k řadě webových stránek, kritizující panující režim v zemi, se nedostali ani tito privilegovaní novináři (Kutílek, 2008). 2.2.4 Sociální rozdíly obyvatelstva Většinu území Čínské lidové republiky vnímá většina světové populace jako synonymum bídy. Zemi schází základní služby jako například kvalitní zdravotní systém. Školáci nemají dostatek finančních prostředků ke koupi učebních pomůcek. Ovšem ani přetrvávající nestabilita čínské ekonomiky nezabránila vzniku megalomanských projektů. Vše, co v posledních letech v republice vznikalo, mělo přívlastek „nej“. Největší (Tři soutěsky na veletoku Jang-c´), nejdelší (most zavěšený na ocelových lanech), nejvyšší (ruské kolo v Nan-čchangu), nejrychlejší (magnetická dráha v Šanghaji) a v neposlední řadě snaha o nejlepší olympiádu v historii. Nejdražší olympiádu v historii. Náklady projektů – slavnostní ceremonie zahájení a zakončení – se vyšplhaly odhadem na 1,5 miliardy korun, což je pro představu dvojnásobek nákladů vynaložených v Athénách (Hrdina, 2008).

29

Ano, Čína opravdu disponuje mnohými „nej“. Ovšem je tu i nelichotivé „nej“ - propastné rozdíly mezi městy a vesnicemi. Hluboké sociální diference jsou alarmující. V rozhovoru pro internetový portál, Hradecký deník, poskytla rozhovor Jana Bláhová – tehdy třiadvacetiletá kajakářka. Na otázku, zda ji něco ze života Číňanů zaujalo, výmluvě poukázala právě na kontrast bohatství a chudoby v zemi (viz Obrázek 2 a Obrázek 3). „Byly jsme se podívat v jedné z chudinských čtvrtí, kterých je v Pekingu několik. Jmenovala se Hutung. Je to něco neuvěřitelného. Lidé tam živoří v dřevěných chýších, žijí v naprosté bídě, i přesto ale vypadali spokojeně, pořád se usmívali. I když… Těžko odhadnout, co opravdu cítili. Každopádně člověk žijící u nás si tohle nedokáže představit. Pak sednete do taxíku a za chvíli jste v luxusu mezi mrakodrapy.“ Turisté si zajisté při návštěvě Číny nenechají ujít centra měst jako Šanghaj s velkolepým obchodním střediskem na půdě Nankingské třídy či Šen-čen a jeho zábavní park s mnohými pozoruhodnými pouťovými atrakcemi. A samozřejmě Peking s kouzelnými pamětihodnostmi: Zakázané město, Náměstí Nebeského klidu, Chrám nebes, Čínský letní palác. Nikoho však už neláká pohled na okrajové části velkoměst, kde jakoby se zastavil čas. Chudinské čtvrtě jsou orámovány nevzhlednými domky. Řady nevzhledných domků mají společné dvorky. Na společných dvorcích se nachází společné toalety. Čínské vrchní orgány si nehezký vzhled vesnic uvědomovaly. Obyvatelé vládou nepřijatelných domácností byli přesouváni do panelových bytů ve městech nebo byli vystěhováni bez jakékoli náhrady. Jejich domy, ač v nichž žili pod hranicí vlastní důstojnosti, jim byly odebrány a proti jejich vůli demolovány. Smutný osud postihl přibližně na 1,5 milionu lidí. Oblasti, kde vesničané strávili celý dosavadní život, byly využity k potřebám státu. Na území některých bývalých vesnic vyrostly nové letecké prostory. Nicméně rozšíření letiště nebylo jedinou výstavbou, kam putovaly peníze z rozpočtu. Výdaje šly taktéž na opravu silnic, dálnic či zvelebení parků. MOV poskytoval určitý obnos dotací na výstavbu sportovišť a přilehlých prostorů, ovšem drtivá většina investic byla placena výlučně státem. V podstatě veškeré náklady byly hrazeny z už tak prázdných kapes obyvatelů Číny. Nízká životní úroveň chudších obyvatel čínské metropole tak klesla na minimum. Vize

30

bezchybné olympiády byla prioritou číslo jedna a už se neohlíží na negativní dopad, jenž nejvíce pocítil právě čínský lid.

2.2.5 Okupace Tibetu Čínská lidová republika překračuje hranice lidských práv. Nejenže omezuje svobodu svého vlastního obyvatelstva, ale utlačuje i tibetský národ. Do roku 1951 byl Tibet samostatným státem, dnes je pod okupací Číny. Vše začalo v roce 1950, kdy čínská armáda vstoupila na území Tibetu. Postupně oblast obsazovala a řady vojáků a policejních složek se čím dál více rozšiřovaly. S posílenými vojenskými a policejními jednotkami, se zvýšil i útisk tibetské vlády a Tibeťanů. Násilný vpád vyústil 10. března 1959 ve městě Lhasa, kde došlo k lidovému povstání. Tibetská demonstrace byla krvavě potlačena. Na milion Tibeťanů zemřelo buď ve věznicích, nebo v pracovních táborech. Jediná autorita pro tibetský lid – dalajláma, uprchl do indického exilu. Svého guru následovalo minimálně dalších 120 tisíc tibetských uprchlíku (každoročně ze země utíká 2 500-3 500 Tibeťanů). Revolta se negativně podepsala i na tibetském kulturním dědictví. Z 6000 klášterů, chrámu a svatyní, které poskytovaly přístřeší 600 000 mnichům a mnišek, zbylo pouhých třináct. Historické budovy byly zničeny, vypleněny. Umělecká díla byla zase rozprodána. Z Tibeťanů se stali ve vlastní zemi psanci. Nehumánní praktiky jako pronásledování, mučení, věznění byly součástí běžného života tibetského obyvatelstva. Ženy byly dokonce nuceny k nechtěným potratům a sterilizacím. Pod nechtěná preventivní opatření byla podepsána státní populační politika. Tibet se metamorfoval na gigantickou vojenskou základnu. Pohyb veškerých obyvatel byl striktně monitorován a bez úředního povolení se do země nikdo nedostal. V 80. letech 20. století přišlo mírné uvolnění politických poměrů, avšak demolování země stále nabývalo na růstu. Do té doby vojenská okupace byla vystřídaná okupaci ekonomickou. Lidská práva a svoboda slova byli stále porušovány. Pokračovali i represe, věznění či mučení. Školy, které zajišťovali vzdělání tibetským dětem, byly zavírány pro jejich tendence zachovat tibetskou

31

kulturu a nedotčený jazyk. Procento negramotných dětí tak strmě rostlo. Odsunutým chudým Tibeťanům se nedostávalo ani kvalitní zdravotnické péče. Teroristické útoky na New York čínská vláda nechutně zneužila ve svůj prospěch. 11. září se stalo záminkou pro zneškodnění nepohodlných osob. Kdo měl názor neslučitelný s čínskými záměry, byl označen za teroristu a také s ním podle toho bylo naloženo. Kauza z roku 2002 je toho živým důkazem. Buddhistický učitel Tändzin Deleg Rinpočhe byl pro organizace charitativního projektu ve východním Tibetu označen za teroristu. Jeho proces proběhl v tichosti, v podstatě za zavřenými dveřmi. Ortel – trest smrti. Ovšem čínské úřady byly zaskočeny náhlým únikem informací a díky neočekávanému zájmu zahraničních médií byl verdikt zmírněn „pouze“ na doživotí. Dodnes se však neví, kde přesně je učitel vězněn a v jakých podmínkách přežívá. S blížícími se OH narůstalo v tibetských ulicích napětí. Obyvatelé se snažili, díky náhlému zájmu zahraničních novinářů, upoutat pozornost na své životní podmínky. 10. března 2008 se spustila vlna protestů. Demonstrace mnichů byla okamžitě zdiskreditovaná čínskými ozbrojenými složkami. Nicméně další proud protestů na sebe nenechal dlouho čekat. Mniši nebojácně mávali zakázanou tibetskou vlajkou nad svými hlavami a hlasitě se domáhali nezávislosti. Skandující duchovní byli opět zadrženi. To však nezabránilo jiným mnichům vyrukovat s dalším protestem na propuštění svých uvězněných bratrů a požadovat návrat dalajlámy do Tibetu. Následkem nevole církevních hříšníků bylo uzavření jejich klášterů. Díky těmto protestům, které se odehrály v poměrně krátkém časovém údobí na několika místech najednou, stoupla tibetskému lidu odvaha a svitla nepatrná naděje na satisfakci. Vyburcovaní Tibeťané opět vyrazili do boje. Mniši zorganizovali pochod do centra Lhasy, kde se k demonstrujícím přidávali místní i návštěvníci. Lhasa se proměnila v bitevní pole. Hořely auta, čínské obchody, Tibeťané a Číňané se dostali do přímé konfrontace. Krizovou situaci se podařilo bezpečnostním složkám uklidnit až ve večerních hodinách. Následně byla Lhasa odříznuta od okolního dění a zbytku civilizace. Začalo rozsáhlé pátrání po všech zúčastněných rebelech. Pomocí video záznamů policie identifikovala podezřelé. Prohledávala domy, kláštery i nemocnice.

32

A protože každá mince má dvě strany tak i každá znesvářená země má dvě verze. Z největšího protestu od 80. let 20. století poskytla Čína médiím pouze záběry, v kterých vycházela jako oběť celé šarvátky. Tibeťané zase ukázali zbytku světa jejich ponižující postavení. Avšak jakákoli apelace okolního světa na smíření znepřátelených oblastí je bezpředmětná. Jedině sám Tibet a Čína mohou mezi sebou svár vyřešit. Faktem zůstává, že v této situaci víc než kdekoli jinde platí, že olympijská charta je s děním v Tibetu v přímém rozporu: „Jakákoliv forma diskriminace vůči zemi nebo osobě z důvodu rasy, náboženství, politického přesvědčení, pohlaví či z jiného důvodu je neslučitelná s příslušností k olympijskému hnutí.“ (redakční tým, 2008). Tento bod charty, zmíněný již v úvodu této kapitoly, rozporuplnost zcela vystihuje.

2.3

Pozitiva OH v Pekingu Mezi kladné stránky jsem zařadila aspekty, které by dle mě mohly mít

na Čínu do budoucna pozitivní dopad: 

Zlepšení politické situace



Zlepšení životního prostředí



Nezapomenutelný zážitek účastníků

2.3.1 Zlepšení politické situace Přestože jsem politickou situaci, od porušování lidských práv přes cenzuru až po okupaci Tibetu zahrnula do negativních aspektů OH, nabízí se zamyšlení, zda OH nepřispěly ke zlepšení společenského prostředí. Kromě hlasů, jež byly k pořádání Olympiády v Číně kritické, totiž zaznívaly i hlasy, které tuto volbu kvitovali, a to z nejrůznějších důvodů. Předseda MOV Jacques Rogge prohlásil: „Hry budou mít velký vliv na čínské společenské prostředí – lidská práva nevyjímaje.“ Nemalá skupina lidí názor předsedy MOV sdílela. Domnívali se, že snaha o dobrý obraz ve světě,

33

by mohla Čínu donutit zeslabit represe vůči politickým odpůrcům a celkově snížit porušování lidských práv v Číně. Ani samotní obyvatelé Pekingu se na konání olympiády v jejich domovině nedívali skepticky. Právě naopak. Jen kandidaturu podporovalo více než 90 % pekingského obyvatelstva, jak potvrzují statistická data z roku 2001. Takto vysoké procento populace bylo náležitě hrdé, že se světový svátek sportu konalo zrovna v jejich městě. Stejně jako Jacques Rogge se domnívali, že hry budou mít příznivý dopad na poměry v zemi a přispějí k rozvoji hospodářství, nebo v to minimálně doufali. Uveřejňované průzkumy jejich naděje posilovaly. Prognózy poukazovaly na příznivý rozvoj cestovního ruchu. Příjmy z turismu měly stoupnout během šesti let (2002-2008) až o 18 %. Ani čínská ekonomika ve svém růstu neměla zaostávat. Míra nárůstu národního hospodářství měla dosahovat až dvojnásobku. Některým by se to mohlo zdát přehnaně optimistické, vzhledem k enormním částkám, které se investovaly na opravu silnic, rozšiřování dálnic a sítí metra, renovace parků a v neposlední řadě výstavbu sportovišť a komplexů spojených s přípravami OH. Zde však platí pravidlo přímé úměrnosti. S investicemi rostou náklady, tím pádem s ohledem na výši vynaložených sum, bude logicky i konečný profit daleko větší. Pořadatelská funkce, které se Peking ujal, měla možnost posunout velmoc po imaginárním žebříčku světových velmocí směrem kupředu. Nejen Peking by si svým postupem mezi nejvyspělejší metropole polepšil. Vláda chtěla svým občanům poskytnout základy angličtiny či její zdokonalování. S nově nabytými znalostmi cizího jazyka by se více prohloubil a urychlil proces integrace. Peking by se tak stal zcela novým městem s novými občany (Lacina, 2006). Je rok 2013 a domnívám se, že optimistické předpovědi dostály mírného naplnění. Alespoň co se týče fiskální politiky. I když ne všichni by se mnou souhlasili. Názorům, že olympijské sportoviště nemají využití a chátrají, však musím oponovat. Je pravda, že ne všechny olympijské stadiony našly po ukončení olympijských her využití. Ovšem s tímto nežádoucím údělem musí každá pořádající země předem počítat. Nicméně stadion, tzv. Ptačí hnízdo, je stále navštěvováno zvědavými turisty, kteří jsou ochotni za vizuální zážitek zaplatit

34

odpovídající částku. Plavecký bazén byl dokonce přebudován na zábavní aquapark a sám se také uživí. Ťiang Siao-jü z asociace pro rozvoj Pekingu tvrdí, že díky OH se nejen rozproudil cestovní ruch, čímž se zvýšily příjmy státu, ale že hry umožnily Číně lépe poznat svět, držet se reforem a otevřít se světu. Dále Čínu přiměly naučit se olympijské sporty a držet se olympijských myšlenek. Etzler zase ve své reportáži cituje Jiráska, který vidí pozitivní přínos ve zviditelnění země. Tvrdí, že OH v Pekingu napomohla dostat světu Čínu pod drobnohled (Etzler, 2012). S Jiráskovým postřehem plně souhlasím. To, že je nyní Čína ve světovém hledáčku, by mohlo být do budoucna ku prospěchu. Režim, který zde přetrvává po desítky let, se ze dne na den nezmění. I přesto věřím, že se zde životní podmínky časem zlepší, i když pozitivní změna nebude přicházet mílovými kroky. 2.3.2 Zlepšení životního prostředí Díky přidělenému pořadatelství OH Pekingu, vyhlásili organizátoři smogu válku. Proti šedé mlze použili prakticky všechny možné i nemožné prostředky. Jak jsem již zmiňovala v kapitole věnující se negativním aspektům OH, byly zavedeny mnohé restrikce, které měly na pomoc dýchatelnějšímu ovzduší. Doprava, továrny, ocelárny, chemičky, městské výstavby – tyto všechny činnosti byly do jisté míry omezeny. Počet automobilů, který se proháněl po pekingských vozovkách, byl radikálně snížen na třetinu z celkového počtu tří miliónů aut. Chod továren, oceláren, chemiček, cementáren, elektráren aj. byl pozastaven. Městská výstavba dostala dočasnou stopku, jelikož ovzduší rovněž neprospívala. Od zmiňovaných opatření, si jak pořadatelé, tak vláda slibovali snížení emisí na únosnou míru. Jak píše Štěrbová: „Podle představitele pekingského úřadu pro životní prostředí podíl škodlivých látek klesl v červenci o 20 % v porovnání s loňskem.“ (Štěrbová, 2008). V krátkodobém horizontu přinesla státní ustanovení kýžené ovoce. Ovšem z dlouhodobého hlediska byly kroky podniknuté proti znečištění zcela bezpředmětné. Potvrzuje to i zpráva z ledna 2013. V čínské metropoli přesáhlo

35

množství škodlivin mnohonásobně stanovené limity. Pacientů s dýchacími obtížemi značně přibylo. Nemocnice hlásí až jejich třicetiprocentní nárůst. Základní i střední školy mají až do odvolání zákaz sportování pod širým nebem. Vyhláška je platná také pro všechny obyvatele nejvíce postižených oblastí. Předpovědi

meteorologů

hlásí

druhý

nejvyšší

stupeň

ohrožení.

Koncentrace poletavého prachu v zasažených oblastech přesáhla hodnotu 993 mikrogramů na metr krychlový. Přitom by dle Světové zdravotnické organizace neměla překročit už 25 mikrogramů na metr krychlový. Při 100 mikrogramech na metr krychlový je vzduch označen jako nezdravý. Pokud by dosáhla hodnota 300 mikrogramů na kubík, neměly by děti ani dospělí vycházet vůbec ven (iDNES.cz, 2013). Nárazově řízené akce dočasně pomohly ke zlepšení ovzduší. Jak potvrzuje úřad pro životní prostředí, viz výše, bylo během her přece jen o poznání příznivější klima než obvykle. Vždyť to také bylo hlavním záměrem. Bitvu nad smogem Čína vyhrála. Nicméně válku metropole prohrála na celé čáře. Stav životního prostředí se v současné době stále víc zhoršuje. Stát nevytváří žádná preventivní opatření, protože již není motivován blížící se olympiádou a zasahuje, až když už se smogová situace nedá dále ignorovat. Snad se Čína ponaučí a příště v zájmu zdraví svých obyvatel zasáhne podstatně dříve. 2.3.3 Nezapomenutelný zážitek účastníků Magické osmičky odstartovaly XXIX. olympiádu. Dne 8. srpna 2008 v osm hodin osm minut a osm sekund vypukla nezapomenutelná hra světel a ohňostrojů. Předseda MOV Jacques Rogge slovy „Hry XXIX. olympiády jsou zahájené“ oficiálně zahájil slavnostní ceremoniál OH. Nebe nad stadionem rozzářil první z velkolepých ohňostrojů toho dne. Následovala hymna, kterou spolu s orchestrem zpívala většina hlediště. Po utichnutí všech zaznívajících hlasů přišlo na řadu seznámení se s historií země. Především organizátoři kladli důraz na vynálezy, kterými Čína obohatila celý svět. Knihtisk, papír, kompas, hedvábí, střelný prach – to je výčet těch nejvýznamnějších objevů, o které se Čína zasloužila. Diváci si všechny zmíněné předměty mohli prohlédnout jak na velkoplošné obrazovce tak přímo v dějišti, kde je prezentovaly čínské hostesky.

36

Vynálezy z obrazovky zmizely a byly nahrazeny velkou čínskou zdí a poté loutkami připomínající tradiční čínské divadelnictví. Taktéž byl připomenut světoznámý cestovatel - Marco Pollo. Posledním historickým kouskem se stalo znázornění hedvábné cesty, která dříve spojovala Čínu s Evropou. Minulost pomalu přešla v současnost a dostali prostor odchovanci proslulé školy kláštera Šao-ling. Ve své exhibici převedli svůj um bojových umění. Posledním číslem přehlídky před uvedením sportovců byl kouzelný zpěv okouzlující dívenky. Píseň Óda na vlast, jak časem vyplulo na povrch, nevycházelo z úst dotyčné slečny. Tohle faux pas bylo jedinou vadou na kráse jinak v dokonalém programu. Paradoxem je, že právě posedlost krásou, způsobila tyto nepříjemné komplikace. Děvčátko, kterému patřil zpívající hlas, nesplňovalo potřebná kritéria, aby mohlo veřejně zastupovat svou zem. Hlas, který dívka propůjčila své reprezentativní náhradnici, učaroval celému světu. Stejně tak celému

světu

učaroval

vzhled

roztomilé

dublérky.

Faktem

zůstává,

že diskriminace méně obdařené dívky, šokovala společnost. Fenomén krásy hýbe světem dospělých, bohužel se vkrádá i mezi ještě nevinné děti. Po tomto osudném omylu nastoupily na scénu všechny zúčastněné země. Tradičně se první představilo Řecko, kolébka olympismu. Česká republika vstoupila na stadion v čele s kajakářkou Štěpánkou Hilgertovou. 162 bylo pořadové číslo české výpravy (Felt& Osoba, 2008, p. 44-45). Slavnostní ceremonie byla klasicky zakončena zapálením olympijského ohně. Než pochodeň splnila svůj účel, musela urazit rekordně nejdelší trať v historii. Převedeno do číselné podoby, putovala 130 dní a z Athén do Pekingu urazila rekordních 140 tisíc kilometrů. Oblak příslibu, jak byla pochodeň pokřtěná (viz Obrázek 4), zažehla

olympijský plamínek

a

tím

zahájení

ukončila.

Monstróznější,

bombastičtější a noblesnější úvod si Peking ani nemohl přát. Stejně velkolepý zážitek nabídla i ceremonie zakončovací. Dychtivě očekávaná poslední přehlídka měla na svědomí vyprodaný stadion. Jako tomu bylo u zahájení tak i zakončení uvedl mohutný ohňostroj. Velkoplošná obrazovka našla opět využití a připomněla všem zúčastněním všechny sporty, ve kterých se soutěžilo. Po průvodu veškerých sportovních disciplín zazněla čínská hymna a následně už monitor znovu představil účastnické země. Co zablikalo

37

z obrazovky v úvodní části večera jako poslední, bylo heslo OH „Jeden svět – jeden sen“ (viz Obrázek 5). Do dějiště vstoupili vlajkonoši - za ČR se úlohy zhostila diskařka Věra Cechlová. Vzápětí přicházeli po červeném koberci hrdinové dne, kterým byly předány poslední olympijské medaile. Po vyhlášení výsledků se do večera pozvolně vznášela evropská, konkrétně londýnská nálada, jež přetrvala až do OH 2012, které se uskutečnili právě na britských ostrovech. Zazněla britská hymna, následně po stožáru vystoupala britská vlajka. Naopak olympijská vlajka byla z žerdi stažena. Ohňová show na sebe nenechala dlouho čekat. Tentokrát se světelné částečky seskupily do tvaru a barvy olympijských kruhů (viz Obrázek 6). Předsedovi MOV bylo svěřeno první i poslední slovo OH. Nejdříve poděkoval Číně za honosné hry a poté pronesl: „A nyní, v duchu tradice, prohlašuji hry XXIX. olympiády za ukončené.“ V devět hodin a 18 minut večer místního času zhasl nad Ptačím hnízdem olympijský oheň. Završení, troufám si tvrdit nejvelkolepější olympiády v historii, zajistil jak jinak než ohňostroj, který se rozzářil nad celým Pekingem (Hrdina, 2008, p. 115-116). Domnívám se, že se opravdu jednalo o tu nejprecizněji připravenou olympiádu v dějinách sportu. Ohňostroje (viz Obrázek 7), které provázely OH v celém jejím průběhu, byly údajně největší v historii lidstva. Zahajovací a závěrečný program kladl důraz na symboliku Číny, její tradice, kulturu, ale nechal nás nahlédnout i do současného světa země. Během obou představení stagnoval veškerý personál i dobrovolníci. Nikdo si nechtěl úchvatnou podívanou nechat ujít. Svého rozhodnutí nelitovali. Autor celé té bombastické podívané, režisér Čang I – mou, nemohl mít ani tušení, jaké sklidí svým projektem ovace. Časopis Time, dokonce ocenil stadion Ptačí hnízdo (viz Obrázek ), jako jedno z nejlepších architektonických staveb pro rok 2007. Čang I - mou tak na sebe mohl být náležitě pyšný (Felt& Osoba, 2008, p. 98-99). Pekingská olympiáda se oproti londýnské vyznačovala především svou oficiálností, slavnostností a nepatrnou dávkou upjatosti. Londýn OH pojal více moderně. Nicméně se OH v Pekingu nesmazatelně zapsaly do historie jako nejvelkolepěji pojatý svátek sportu.

38

2.4 Reakce tisku Rozhodnutí MOV o přidělení letních her v roce 2008 čínskému Pekingu vyvolalo rozporuplné reakce. Na téma budoucích OH se strhla vlna diskusí. Ke stanovisku MOV vyjádřilo svůj názor nespočet světových periodik. Slovenský deník Sme zhodnotil volbu kriticky. Nesouhlas projevil vůči unáhlenému zvolení Pekingu a jeho komunistickému režimu. List se také neubránil srovnání Pekingu s předešlými pořádajícími zeměmi. Sme napsal: „Když padla v minulých letech volba na Sydney a později na Atény, těšil se společně s Australany a Řeky celý svět. Čínský ohňostroj radosti vyznívá velice osaměle.“ Ruský deník Nový čas zastával názor, že obchodní zájmy a touha po ovládnutí čínského trhu zvítězila nad čistotou sportu. Etika šla stranou. Prioritou se staly moc a peníze. Nicméně Nový čas nebyl zvolením nijak překvapen. Napsal, že už v roce 2000 Peking prohrál boj o OH se Sydney jen o dva hlasy. Podle listu se tedy dalo očekávat, že k tomuto faktu MOV při rozhodování hodně přihlížela. Rakouský list Die Presse v podstatě potvrdil myšlenku ruského deníku, že v první řadě jde o moc a peníze. Mezinárodní sportovní událost už neplní pouze sportovní cíle, ale především jde o získání co největších finančních prostředků zemím a městům. Rozepsal se také o pokrytectví nejvyšších představitelů MOV, kteří i nadále tvrdí, že politika a sport se neslučují. Německý Der Standart na rozdíl od výše zmíněných periodik volbu striktně neodsoudil. Napsal sice, že pořádání her v Pekingu je v přímém rozporu s olympijskou chartou, avšak také podotkl, že pořadatelství by mohlo být pro Peking jedinečnou příležitostí o uvolnění stávajících poměrů v zemi. Le Parisien stejně jako Nový čas nebyl volbou tolik zaskočen. Protikandidátská Paříž byla spíše zaražena, s jakou převahou nad ní Peking zvítězil. Paříž měla veškeré předpoklady boj o pořadatelství vyhrát, splňovala finanční, politické i geografické aspekty, přesto na vítězství nedosáhla, napsal francouzský deník. Podle listu byla Paříž znevýhodněna předchozími OH, které se rovněž konaly na evropském kontinentu, kdežto v Číně se hry měly konat vůbec poprvé.

39

Nejednoznačné stanovisko zaujal belgický tisk. List La Libre Belgiqe na jedné straně Peking pranýřoval za hrubé porušování lidských práv, na straně druhé viděl v jeho pořadatelství šanci na demokratizaci země. Týž postoj zaujal list La Derniere Heure, napsal, že olympiáda konaná na pekingské půdě pomůže podnítit v zemi demokracii a celkově pomůže zlepšit životní podmínky v Čínské lidové republice (ČTK, 2001).

2.5 Očima sportovců Peking jako místo konání XXIX. olympiády nepředstavoval pro sportovce výrazný problém. Jejich postoj vůči zemi, kde měli reprezentovat svůj národ, byl až na výjimky kladně hodnocen. Pochvalovali si bezvadný servis, jaký se jim dostával. Slavnostní ceremoniály zanechaly v jejich paměti neskutečný zážitek. Že se země potýká se společenskými problémy, nikdo z přítomných nepociťoval. Pavol Hochschorner, slovenský reprezentant ve vodním slalomu, v rozhovoru pro deník Sme vyjádřil svůj názor na přidělení pořadatelství Čínské metropoli. Zvolení Pekingu ho nijak nepřekvapilo, i když dával hodně šancí i největšímu konkurentovi – Paříži. Nicméně s rozhodnutím MOV stejně jako jeho bratr Peter neměl problém (ČTK, 2001). Podobný postoj zaujal rovněž slovenský kanoista Michal Martikán. Pro Michala bylo důležité se na OH především pořádně připravit, aby svým výkonem dosáhl na medaili. Místo, kde se OH koná, pro něj byla nepodstatná (ČTK, 2001). Francouzský fotbalista a vyslanec pařížské kandidatury v jedné osobě Zinedina Zidana už tak laxní přístup neprojevil. Jeho šokovaný výraz bezprostředně po zvolení Pekingu jako pořadatelské zemi, nebylo třeba komentovat. V jeho očích se odrážel jak nesouhlas s čínským režimem tak zklamání z drtivé porážky země, jež zastupoval (ČTK, 2001). Své subjektivní pocity vyjádřily po skončení her mimo jiné kajakářka Jana Bláhová a basketbalistka Romana Hejdová. V rozhovoru pro hradecký deník pěla Jana Bláhová na čínský organizační výbor ódy. Jana byla spokojena po všech stránkách. V olympijské vesnici byl sportovcům poskytnut veškerý komfort. Vesnice byla zcela soběstačná. 40

Fungovaly zde veškeré služby, jako např. pošta. Pokud nebyl někdo spokojen se svým účesem, mohl si dokonce dojít ke kadeřníkovi. Obrovská jídelna nabízela servis 24 hodin denně. Sportovci si mohli vybrat dle chuti, na co si zrovna vzpomněli. Na otázku, zda se během her nebála o své bezpečí, odpověděla záporně. Pořadatelé nenechali nic náhodě, členové bezpečnostních složek byli neustále v pozoru. Bezpečnost sportovců pro ně byla na prvním místě. Jediné, co Janu zamrzelo, byla její absence na zahajovacím ceremoniálu. Viděla jej pouze na televizní obrazovce a i tak na ni slavnostní zahájení udělalo obrovský dojem. Chválila preciznost, velkolepost a spoustu energie, jakou Číňané do celé akce vložili. Pro Bláhovou představovala OH až snový svět (Tůma, 2008). Stejně pochvalně se na účet Pekingu vyjádřila i basketbalistka Romana Hejnová,

která

mi

poskytla

rozhovor.

O

problémech

v zemi

věděla

prostřednictvím médií, na vlastní kůži by nepoznala, že je zde něco v nepořádku. Organizátoři byli podle Romany vstřícní a vše měli dokonale připraveno. Na rozdíl od Jany Bláhové se zahajovacího ceremoniálu účastnila a její nadšení z velkolepé podívané je nepopsatelné. Z poskytnutých rozhovorů je patrné, že sportovci si OH náležitě užili. Možnost reprezentovat svou zemi na nejprestižnějším sportovním klání pro ně byla nebývalá pocta a na tom, kde se mezinárodní událost odehrávala, z jejich pohledu pramálo záleželo.

41

3. Závěr Hlavním cílem práce bylo porovnání názorů na uskutečněné XXIX. olympijské hry a celkové zhodnocení zjištěných poznatků. V práci jsem zohledňovala veškeré aspekty, které dle mého názoru ovlivňovaly mínění všech zúčastněných. Do svého pozorování jsem zahrnula především názory světových periodik, nejvyšších čínských představitelů, obyvatelů čínské metropole, širší veřejnosti a samotných sportovců. Postoj médií na danou problematiku byl ve většině negativní. Celé olympijské období byly noviny plné článků pranýřujících MOV za zvolení Pekingu jako pořádající země. Žurnalisté světových deníků se opírali o olympijskou chartu, v níž se objevuje slovní spojení „sport ve službách lidskosti“. Vzhledem k panujícímu režimu v zemi, který zahrnuje hrubé porušování lidských práv, krvavé rozbroje s Tibetem, propastné sociální rozdíly mezi městy a venkovy či komunikační sítě procházející tvrdou cenzurou, nebylo pro MOV ani pro Čínskou lidovou republiku snadné přesvědčit svět, že si Peking OH zaslouží. Nicméně organizátoři založili obhajobu právě na svých nedostatcích. Snažili se přesvědčit svět, že OH bude mít pro republiku kladný dopad. Čínští úředníci slibovali uvolnění poměrů v zemi a celkové zlepšení životních podmínek svých obyvatel. V poskytnutých rozhovorech pro světové deníky, vyjádřila většina čínského obyvatelstva souhlas v té době s nastávající olympiádou. Věřili nebo alespoň tajně doufali, že prostřednictvím her se jejich životní situace zlepší. Čím víc se OH blížila, tím stoupaly protesty ze strany „obyčejných“ lidí. OH v Pekingu byla srovnávána s jinými historicky nevydařenými hrami. Veřejně se diskutovalo o potenciálním bojkotu her, ke kterému v minulosti již nejedenou došlo. Avšak pro sportovce byl nejdůležitější jejich sportovní výkon a tento mediální humbuk šel víceméně mimo ně. Veškerou svou pozornost věnovali přípravám na nejprestižnější sportovní klání. Ani po příjezdu do dějiště OH nepociťovali, že by bylo v zemi něco v nepořádku. A proč také. Sportovcům se dostalo veškerého komfortu. Rozhovor, který mi poskytla česká reprezentantka 42

v basketbalu Romana Hejdová, jen potvrzuje, že bylo o sportovce po všech stránkách báječně postaráno. Srovnám-li OH v Pekingu s hrami, kterým se věnuji v první kapitole, vidím zásadní rozdíl právě v postavení sportovců. Hry v Berlíně, Montrealu, Mnichově, Moskvě i v Los Angeles měly negativní dopad na sportovce. V Pekingu bylo o sportovce naopak královsky postaráno. OH v Pekingu vzbudily celosvětově smíšené pocity ne kvůli diskriminaci sportovců (Berlín), přímé konfrontaci na sportovišti (Melbourne), smrti (Mnichov), hromadnému bojkotu (Montreal, Moskva, Los Angeles), ale kvůli životním podmínkám, v jakých je nucen čínský lid žít. Lidé zde postrádají například kvalitní zdravotnictví či možnost na dobré vzdělání. Na financování těchto sociálních služeb není dostatek peněžních prostředků. I přes výrazný schodek a špatné sociální služby se do olympijských projektů investovaly hříšné částky. Megalomanie, jaká se kolem příprav OH strhla, byla podle mého názoru značně přehnaná. Peníze mohly najít chvályhodnější uplatnění v sociální sféře, a tím by se snad i nepatrně zvýšila životní úroveň obyvatelstva. Nicméně vláda tak neučinila a vytvořila dle mého laického pohledu nejvelkolepější OH všech dob, avšak na úkor vlastních obyvatel. Z tohoto důvodu si olympijské hry v Pekingu 2008 vysloužily nálepku kontroverzní. Se stávajícím režimem v zemi nesouhlasím, ale rovněž bych nesouhlasila s bojkotem her. Svůj hlas bych Pekingu nedala, ovšem když už byla země oficiálně pověřena organizací, respektovala bych toto rozhodnutí a netrestala sportovce. Komunistický režim zde panuje více než padesát let a já se nedomnívám, že by bojkot ze strany sportovců napomohl ke zlepšení politické situace. V zemi by k radikální změně k lepšímu nedošlo a sportovci by měli zničený sen o olympijské medaili. Plně se ztotožňuji s názorem těch sportovců, kteří si do Pekingu jeli pro vítězství a ne za účelem záchrany lidstva. Takový, ač ušlechtilý úkol, není v jejich kompetenci a v tak vysoké politické hře jsou malými pány. Jak praví známé přísloví „Chybami se člověk učí“. Dle mého názoru by se MOV mohl do budoucna poučit a nezakládat výběr olympijské destinace

43

na politické prestiži. Návrat k antice a kalokaghátii, to je prapodstata OH, kterou by měl MOV ctít a respektovat. Vždyť úloha sportu už od svých prvopočátků měla plnit funkci sounáležitosti. Sjednocování národů, poznávání odlišných kultur, prohlubování integrace, to bylo hlavní poslání sportovních soutěží. Politické zájmy by měly zůstat v pozadí a nenarušovat čistotu sportu. Vždyť sport a politika jsou dva zcela odlišné pojmy a neměly by se plést dohromady. A právě z čistě sportovního pohledu hodnotím OH v Pekingu jako famózní sportovní událost. Výborná organizace

ze

strany

pořadatelů.

Perfektní

zázemí

pro

reprezentanty.

Nezapomenutelný sportovní zážitek. Již mnohokrát jsem zmiňovala, že pompézní OH vznikly v podstatě na úkor čínského obyvatelstva. Jak moc velké škody byly napáchány na místních obyvatelích, však nebylo cílem mé práce, ale téma by bylo zajímavé podrobněji zpracovat například v diplomové práci.

44

Seznam literatury Action Press. (n.d.). Das sind die dreckigsten städte der welt. Retrieved from http://www.bild.de/news/ausland/smog/dreckigste-staedte-der-welt28086986.bild.html

Admin. (n.d.). Retrieved from http://www.letenkyblog.cz/author/admin AFP. (2008). Slavnostní zahájení olympiády. Retrieved from http://sport.lidovky.cz/slavnostni-zahajeni-olympiady-dmg-/ostatnisporty.aspx?c=A Alföldi, T., Bažant, J., & Dusík, M. (2008). Peking 2008. Praha: Mladá fronta Bakelid. (2010). [Web log message]. Retrievedfromhttp://www.gamepark.cz/oh_1936_berlin_ve_jmenu_vudce_40430 7.htm Bittová,

M.

(2008). Kauza

melamin.

Retrieved

from

http://zeny.e15.cz/magazin/zdravi/kauza-melamin-.aspx Borovanský,

P.

(2011). 1956

-

melbournská

krvavá

lázeň.

[Web].

Retrievedfromhttp://www.stream.cz/sportovni-okamziky/639094-1956melbournska-krvava-lazen Bosák, J., Hrubý, D. (2008). Čína: Zpráva o zrodu velmoci. Praha: Nakladatelství XYZ, s. r. o. ČTK.

(2001).

Média:

volba

Pekingu

je

kontroverzní.

idnes.cz,

Retrievedfromhttp://sport.idnes.cz/media-volba-pekingu-je-kontroverzni-d7g/sporty.aspx?c=A010714_101131_sporty_rou ČTK.

(2008). Ohňostroj

nad

ptačím

hnízdem.

Retrieved

from

http://www.novinky.cz/bydleni/150845-video-pariz-planuje-po-30-letech-prvnivysokopodlazni-budovu.html

45

ČT24. (2010). Politika zasáhla i sport – Američané kvůli Afghánistánu nejeli do Moskvy.

Retrievedfromhttp://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-

ct24/84488-politika-zasahla-i-sport-americane-kvuli-afghanistanu-nejeli-domoskvy/ Daňková, Š. (2008). Čtyři olympijská omezení. Lidové noviny, p. 3. Desai,

P.

(n.d.). Go

to

the

great

wall.

Retrieved

from

http://www.china.org.cn/travel/travelogue/2008-08/12/content_16198001.htm Etzler, T. (Producer). (2012). Peking po olympiádě – chátrající stadiony a deka ze smogu.

[Web

Video].

Retrieved

from

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/186854-peking-po-olympiade-chatrajicistadiony-a-deka-ze-smogu/ Felt, K., Osoba, M. (2008). (2002nd ed.). Peking 2008. Praha: Ottovo nakladatelství, s. r. o. Grexa, J. (2007). Přehled světových dějin sportu. Blansko: Masarykova univerzita. Hrdina, J., Roháčková, I., Priščák, J., Macák, F., Cibula, V., Jakoubek, J., Felt, K., Dovalil, J. & Škorpil. (2008). Dukláci v Pekingu. Praha: Triangl, s.r.o. Hruška, B. (2008). Berlín 1936: olympiáda ve stínu hákového kříže. Aktuálně.cz. Retrievedfromhttp://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=61018 3 Hutongy. (n.d.). Retrieved from http://www.mestasveta.cz/peking/zajimavamista/hutongy iDNES.cz. (2013). Peking je opět zahalen smogem, Číňané se dusí. Retrieved from http://zpravy.idnes.cz/peking-je-stale-zahaleny-smogem-vladni-auta-nejezdifxl-/zahranicni.aspx?

46

Klimeš, L. (1983). Slovník cizích slov. (2nd ed.). Praha: Státní pedagogické nakladatelství. König, P., & Königová, M. (1980). Novodobé olympiády. (4873rd ed.). Bratislava: Mladé léta. Krynek, O. (2008). Olympijská pochodeň ze svitku dorazila do pekingu. Retrieved from

http://www.designmagazin.cz/produkty/2954-olympijska-pochoden-ze-

svitku-dorazila-do-pekingu.html Kutílek, P. (2008). Olympicwatch žádá propuštění „olympijských vězňů“ a svobodu pro čínská média. Retrievedfromhttp://obcan.ecn.cz/index.shtml?apc=zk29-2122576&w=z&s=n&x=2074276 Lacina, J. (2006, prosinec 26). Olympijské šílenství po čínsku: Peníze nejsou problém!.

Retrieved

from

http://www.euroekonom.cz/analyzy-

clanky.php?type=jl-cinaolymp Lang,

V.

(n.d.). novinky.cz.

Retrieved

from

http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:tjUmLugMq9EJ:tema.no vinky.cz/smog smog&cd=6&hl=cs&ct=clnk&gl=cz luk.

(2012). Mnichovské

tragédii

v

roce

1972

šlo

zabránit.

ČT24.

Retrievedfromhttp://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/187006-mnichovsketragedii-v-roce-1972-slo-zabranit/ Macek, T. (2006). Oh v pekingu: svatý grál, nebo polibek smrti?. Retrieved from http://cestovani.idnes.cz/oh-v-pekingu-svaty-gral-nebo-polibek-smrti-fi4-/kolemsveta.aspx?c=A061019_606433_igsvet_tom Mikoláš, R. (2008). Olympiáda pod čínskou pokličkou. Magazín Hospodářských novin, p. 32. Mikoláš, R., & Hromádka, M. (2008). Čína zatajila dvě velká důlní neštěstí v době

olympiády.

Retrieved

47

from

http://www.rozhlas.cz/zpravy/zahranici/_zprava/cina-zatajila-dve-velka-dulninestesti-v-dobe-olympiady--502808 Miřejovský,

D.

(2012). Olympijský

Londýn

si

tragický

Mnichov

1972

nepřipomene [Web]. Retrievedfromhttp://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/179254-olympijsky-londynsi-tragicky-mnichov-1972-nepripomene/ Novák, M. (2008). Los Angeles 1984: Moskva vrací olympijský úder. Aktuálně.cz. Retrievedfromhttp://aktualne.centrum.cz/sportplus/oh2008/svet/clanek.phtml?id= 612175 Novák, M. (2008). Mnichov 1972: Olympiáda potřísněná krví. Aktuálně.cz. Retrievedfromhttp://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=61115 8 Novák, M. (2008). Montreal 1976: Vzpoura afriky proti režimu apartheidu. Aktuálně.cz. Retrievedfromhttp://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=6115 44 Novák, M. (2008). Moskva 1980: Olympiáda bez Američanů a muslimů. Aktuálně.cz. Retrievedfromhttp://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=61169 2 Novák, M. (2008). Olympiáda v Melbourne 1956: Sovětsko-maďarská řež. Aktuálně.cz.

Retrievedfromhttp://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-

pacifik/clanek.phtml?id=610512 Občanské sdružení M.O.S.T. (n.d.). Druhá strana Číny. Retrieved from http://www.protibet.org/dokumenty/oh_cina.pdf olympic.cz. (2009). Antické hry. Retrievedfromhttp://www2.olympic.cz/cz/olympijske-hry/242/anticke-hry

48

Redakční tým. (2008). Lidská práva nejsou jen Tibet, Olympijské hry nejsou jen sport. potala.cz. Retrieved from http://www.potala.cz/files/tibetske-noviny.pdf Report

2007

-

china.

In

(2007). Amnesty

International.

Retrievedfromhttp://thereport.amnesty.org/eng/Regions/Asia-Pacific/China Rojčík, O. (2002). Olympijské hry v pekingu 2008: lidská práva a mezinárodní vztahy. Retrievedfromhttp://www.globalpolitics.cz/clanky/peking-2008 Štěrbová, P. (2008). Peking vs. smog: pomáhá zákaz aut a továren?. Retrieved from

http://www.nazeleno.cz/nazelenoplus/politika/peking-vs-smog-pomaha-

zakaz-aut-a-tovaren.aspx Tůma,

J.

(2008). Peking

udivil

kontrastem

bohatství

a

chudoby.

Retrievedfromhttp://hradecky.denik.cz/ostatni_region/peking-udivil-kontrastembohatstvi-a-chudoby.html Walters, G. (2006). Berlínské hry: Olympijský sen ukradený Hitlerem. (2007 ed.). Praha: BB/art s.r.o.

49

Přílohy Příloha č. 1 Rozhovor s basketbalistkou Romanou Hejdovou 1. Měla jsi problém jet na OH do Pekingu v souvislosti s porušováním lidských práv? Ne, určitě ne. 2. Jaký je tvůj osobní názor na panující režim v zemi? Popravdě řečeno jsem to nikdy nijak neřešila, protože v průběhu konání OH bylo vše podmaněno velkému počtu cizinců a vše nám přišlo tak nějak normální. 3. Byl Vám jako sportovcům poskytnut v Olympijské vesnici veškerý komfort? Bylo o Vás dobře postaráno? Pociťovala jsi na sobě, že jsi v zemi, kde vládne komunistický režim? Postaráno o nás bylo úžasně. Vše bylo na 1000 procent. Bylo vidět, že všichni organizátoři byli naorganizovaní přesně do puntíku, věděli, co mají dělat. V tomto to bylo zvláštní. 4. Mohli jste se volně pohybovat i mimo Olympijskou vesnici a libovolně se o čemkoli bavit s místními obyvateli? To jsme asi mohli, ale nebylo nám to doporučeno a ani jsme nechtěli. Jen jsme absolvovali pár výletů na nakupování do čínských tržnic a na Velkou čínskou zeď. 5. Mluvila jsi ty konkrétně s někým z místních lidí? Jen na tržnici o nakupování  6. Měli jste stanoveno, co smíte či nesmíte? Pokud ano, jaké byli sankce za porušení pravidel? Striktně nebylo nic stanoveno.

50

7. Měli jste volný přístup k internetu? Ano v celé vesnici byla WIFI. 8. Jak jsi vnímala smogovou situaci v Pekingu? Mělo podnebí vliv na tvůj sportovní výkon? Tak vnímala jsem, že je to něco jiného než u nás, ale dalo se zvyknout. 9. Můžeš objektivně zhodnotit, zda byl zahajovací a závěrečný ceremoniál v porovnání s ostatními OH (především s Londýnem) tak znamenitý jak psala média? Já jsem viděla jen zahajující a bylo to naprosto neskutečné. S porovnáním s Londýnem nemohu říci, protože jsem tam nebyla. Ale bylo to neskutečně krásné. 10. Myslíš si, že OH napomohla ke zlepšení politické situace v zemi? Tak to nemám tušení, ale spíše si myslím, že ne.

51

Příloha č. 2 Obrázky

Obrázek 1

(Action Press)

52

Obrázek 2

(„Hutongy“)

53

Obrázek 3

(Admin)

54

Obrázek 4

(Krynek, 2008)

Obrázek 5

(Desai)

55

Obrázek 6

(AFP, 2008)

Obrázek 7

(ČTK, 2008) 56

Obrázek 8

(Macek, 2006)

57

Resumé Téma bakalářské práce jsou Kontroverze Olympijských her v Pekingu 2008. Mým cílem bylo zjistit, jak rozporuplné OH vnímala pořádající země a jaký postoj k OH zaujal zbytek světa. Při zjišťování skutečností jsem vycházela z názorů organizátorů, čínských obyvatel, světových žurnálů a sportovců. Celá práce je rozdělena do třech hlavních kapitol, kterým předchází úvod. V první kapitole se zabývám historií OH. Věnuji se antickým OH, novodobým OH a dramatickým událostem v dějinách olympismu. V druhé kapitole se zaměřuji na historii Pekingu. Dále zde rozebírám negativní a pozitivní složky pekingských OH. Na konci kapitoly popisuji pohled periodik a sportovců na konané OH. Práci zakončuji závěrem, po kterém následuje seznam literatury a přílohy.

Summary Topic of this bachelor´s thesis is Controversy of Olympic Games in Beijing 2008. My goal was to find out how controversial OG were percieved by hosting country and what stance did rest of the world adopt. In process of discovering facts my work was based on assumptions of organizers, Chinese residents, medias and athlete. The thesis is divided into three chapters which are preceded by introduction. I devote the first chapter to history of OG. My concern is in ancient and modern OG and in fatal events in history of OG. In second chapter I focus on history of Beijing. Furthermore I analyze both positive and negative side of these games. In the end of the chapter I depict stances taken by medias and athletes in this matter. I finalize thesis with closing part followed by list of literature and attachments.

58