KONŽSKÁ DEMOKRATICKÁ REPUBLIKA

KONŽSKÁ DEMOKRATICKÁ REPUBLIKA (Aktuální situace, politika EU a členských států)

Jan Němec Václav Štěrba

Parlament České republiky Kancelář Poslanecké sněmovny

Parlamentní institut

Informační podklad č. 3. 047

Září 2006

PI 3. 047

2

OBSAH

1. INFORMACE O TERITORIU ........................................................ 3 2. MODERNÍ HISTORIE (1960-2005) ................................................ 4 3. MONUC (MISSION DE L´ONU EN CONGO) ............................ 6 4. EVROPSKÁ UNIE A KDR............................................................... 7 5. ZAHRANIČNÍ ZÁJMY V KDR ....................................................... 9 PŘÍLOHA I. Aktuální situace v KDR a pozice členských států .............11 PŘÍLOHA II. Závěry Rady o Konžské demokratické republice ............13

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 3. 047

3

1. INFORMACE O TERITORIU Umístění: V centrální Africe, sousedí s: Angolou Burundi Středoafrickou republikou Republikou Kongo Súdánem Rwandou Tanzanií Ugandou Zambií Rozloha: 2.345 km2 Hlavní město: Kinshasa Obyvatelstvo: 59 milionů (odhad 2006), zhruba 250 etnických skupin. Jazyk: Oficiálním jazykem je francouzština, dalšími státními jazyky jsou svahilština, čilubština, konžština, lingalština. Vzdělání: Zhruba 42% bez vzdělání, přibližně stejný počet má základní vzdělání, 15% má středoškolské a necelé 1% vysokoškolské vzdělání. Přibližně 65% obyvatel je gramotných (ve francouzštině či místním jazyku). Životní podmínky: Průměrná délka života je uváděna v rozmezí 43-49 let. Více než 40% obyvatelstva trpí dlouhodobou podvýživou. Makroekonomické ukazatele: HDP: 7,13 miliard USD (112. ze 180 zemí). HDP na obyvatele pak činí 119 USD (181. ze 182 zemí). Údaje jsou za rok 2005, zdroj: International Monetary Fund, World Economic Outlook Database. Přírodní zdroje: Konžská demokratická republika (KDR) oplývá mimořádnými surovinovými zdroji, nacházejí se zde jedny z největších světových nalezišť mědi, zlata, kobaltu a diamantů. Významné jsou též zdroje koltanu a uranu. Diamanty, kobalt a měď jsou spolu s kávou a ropou hlavními vývozními artikly. Země má také značný hydroelektrický potenciál. Vzhledem k rozsáhlé korupci, špatné správě a zejména dlouhé řadě občanských konfliktů KDR nedokáže těchto zdrojů využít ve prospěch svého obyvatelstva a země patří k těm nejchudším na světě. Politický systém: V prosinci 2005 byla v referendu schválena nová ústava země, v platnost vstoupila v únoru 2006. Exekutivu vykonávají společně prezident a vláda. Prezident je hlavou státu a je volen přímo občany. Vláda je na rozdíl od prezidenta odpovědná parlamentu, v jejím čele stojí premiér. Jedná se o klasickou poloprezidentskou formu vlády. Parlament je dvoukomorový, skládá se z Národního shromáždění a Senátu. Na základě nové ústavy je KDR rozdělena na 25 provincií (plus Kinshasa), které mají jistou míru autonomie. Guvernéra provincie volí místní parlament. (dříve zde bylo pouze 10 provincií plus Kinshasa, v jejichž čele stáli guvernéři jmenovaní prezidentem).


PI 3. 047

4

2. MODERNÍ HISTORIE (1960-2005) Země získala nezávislost 30.6. 1960, do té doby byla belgickou korunní kolonií (byla dokonce osobním majetkem královské rodiny). Pro Kongo byla od počátku příznačná politická nestabilita, způsobená neexistující politickou kulturou a nezkušeností politických elit se správou. Zdroji nestability byly též separatistické snahy některých provincií, jako např. oblastí Katanga na jihu země a Kivu na východě, které byly bohaté na naleziště nerostných surovin. Těmto separatistickým tendencím se vláda snažila čelit vojenskými prostředky, částečně s podporou vojsk OSN (např. v letech 1960-1964 v provincii Katanga). Vláda generála Mobutu (1965-1997) V roce 1965 se vojenský pučem dostal k moci tehdejší vrchní velitel ozbrojených sil Joseph Désiré Mobutu. Mobutu zůstal u moci přes třicet let, často za vydatné vojenské i zpravodajské pomoci USA, Francie a Belgie. Nový prezident vytvořil jednostranický systém, kterému vévodilo Lidové revoluční hnutí (Mouvement Populaire de la Révolution), zestátnil těžební průmysl a další důležité sektory národního hospodářství. Vládl pomocí autokratických metod (přímá kontrola ekonomiky, médií, kult osobnosti, vojenská represe). Realizoval také „kulturní revoluci“ v rámci které se snažil Kongo „poafričtit“. Název země se změnil z Konžské demokratické republiky na Zaire, hlavní město Leopoldville na Kinshasu, Stanleyville na Kisangani atd. Sám prezident změnil svoje jméno na Mobutu Sese Seko. Již v době jeho vlády se země často dostávala do konfliktů s rebelskými skupinami podporovanými sousedními státy, za pomoci výše zmíněných zahraničních partnerů se však rebely vždy podařilo potlačit. S koncem bipolárního konfliktu Východ – Západ byl prezident Mobutu v roce 1990 nucen zahájit demokratizační reformy. Navzdory vzniku přechodného parlamentu zůstaly všechny mocenské struktury nezměněné. Etnické konflikty (především v oblastech Shaba a Kivu) a pokračující hospodářská krize vyhrotily politickou situaci v zemi. Mobutu také již neměl jistou pomoc ze strany Francie, Belgie či USA, které i pod vlivem veřejného mínění zaujaly k represivnímu režimu kritičtější postoj. Období občanských válek Do roku 1996 se občanská válka spojená s genocidou v sousední Rwandě „přelila“ do tehdejšího Zaire. Kromě více než milionu civilistů uprchli do Zaire i příslušníci milicí Hutu, které posléze využívaly zdejší tábory k útokům na rwandské území (v dané době pod kontrolou Tutsijů). Rwandská vláda proto vyslala do oblasti své ozbrojené síly. Společně s Ugandou pak podpořila zformování povstaleckého hnutí, nazvané Spojenectvím demokratických sil pro osvobození Konga-Zaire (Alliance des Forces démocratiques pour la Libération du Congo-Zaïre, AFDL), které se pod vedením LaurentaDesiré Kabily nejprve zmocnilo východu země a poté postupně pronikalo do vnitrozemí. Během osmi měsíců dostali povstalci značnou část území Konga pod svou


PI 3. 047

5

kontrolu a 17. května 1997 ovládli hlavní město Kinshasu a svrhli režim prezidenta Mobutua. Velitel AFDL Kabila se po krachu mírových vyjednávání mezi povstalci a zástupci vlády prohlásil novým prezidentem, zrušil provisorní ústavu a zemi vrátil její původní název Konžská demokratická republika. Kabila sestavil přechodnou vládu a ohlásil vypsání prezidentských a parlamentních voleb. Uganda a Rwanda však od Kabily a jeho skupiny očekávala odzbrojení hutujských milicí, které se i nadále zdržovaly zejména na území východního Konga a odsud vedly partyzánskou válku proti nové vládě ve Rwandě. Tyto bezpečnostně politické požadavky svých spojenců však prezident Kabila neuspokojil a v srpnu 1998 proti němu vypuklo povstání podporované Ugandou, Rwandou a později i Burundi, která přerostla v rozsáhlou občanskou válku. V průběhu války se Kabilovy slabé ozbrojené složky opíraly o pomoc Angoly, Zimbabwe a Namibie. Zatímco Rwanda podporovala povstaleckou skupinu Konžské sdružení za demokracii (Rassemblement Congolais pour la Démocratie, RCD), které operovalo v provinciích Kivu, na severu země se pod vedením Jean-Pierra Bemby zformovalo nové povstalecké Hnutí za osvobození Konga (Mouvement pour la Libération du Congo, MLC), které s podporou Ugandy postupovalo ze severu na hlavní město Kinshasu. Mezinárodnímu společenství se v červenci 1999 podařilo prosadit podpis tzv. Lusacké dohody o příměří, kterou uzavřely vlády států zúčastněných na konfliktu a MLC. Mírové dohody, které předjímaly odzbrojení cizozemských milicí, odchod zahraničních jednotek a rozvoj „konžského vnitropolitického dialogu“, však nebyly naplněny. Ani rozmístění jednotek mise Spojených národů MONUC, kterou autorizovala rezoluce Rady bezpečnosti č. 1291 o síle až 5 600 mužů, nevedlo k úplnému zastavení bojových akcí. Zejména ve východokonžských provinciích Kivu pokračovaly boje v prakticky nezmenšené míře. (Rwanda a Uganda se nechtěly vzdát kontroly nad nerostnými zdroji) Během několika let občanských válek, kdy se na území Konga střetávaly ozbrojené milice a vojenské síly hned několika sousedících států, zde zemřelo podle odhadů OSN více než 3 miliony lidí. Byla zničena infrastruktura a rozvrácena ekonomika země. Období tranzice Po smrtelném atentátu na prezidenta Kabilu nastoupil v lednu 2001 na jeho místo jeho syn Joseph. Zavázal se spolupracovat s pracovníky mise MONUC a podporovat snahy o vnitropolitický dialog. První projevy překonávání konfliktu byly nicméně zaznamenatelné až v polovině roku 2002. Byly podepsány separátní mírové dohody mezi prezidentem Josephem Kabilou a Rwandou (Pretorijská dohoda), resp. Ugandou (Luandská dohoda). V prosinci 2002 pak mírovou dohodu s vládou podepsala i nejdůležitější povstalecká hnutí. Během prosincových (2002) jednání v jihoafrické Pretorii byla dále dosažena shoda na vytvoření přechodné vlády za účasti hlavních politických skupin. V roce 2003 pak prezident Kabila na základě této dohody jmenoval novou vládu, prvním Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 3. 047

6

viceprezidentem se stal Jean-Pierre Bemba. Cílem přechodné vlády bylo vytvořit novou ústavu a dovést zemi k řádným volbám. Nová ústava byla referendem přijata v prosinci 2005 a v platnost vstoupila v únoru následujícího roku. První svobodné volby v červenci (resp. říjnu) 2006 pak mají potvrdit zahájený proces post-konfliktní stabilizace a rekonstrukce. Další vývoj je však nejistý, zejména vzhledem k obavám, že kandidát který vyjde z druhého kola prezidentských voleb jako druhý se s porážkou nesmíří (resp. že kandidát který ve volbách zvítězí využije svoji moc k eliminaci protivníka). K aktuální situaci a pozici členských států viz příloha I. 3. MONUC (Mission de l´ONU en Congo) Rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1279 z roku 1999 vznikla na základě již probíhajících aktivit jednotek Spojených národů v Kongu mise MONUC, jejímž úkolem se stalo napomáhat implementaci Lusackých dohod, které formálně ukončily období vleklých bojů. Tato „peacekeepingová“ mise měla původně sestávat z necelých 6 000 „modrých přileb“, postupně byl strop vojenské účasti jednotek OSN navýšen na 16 700 mužů vojenského personálu (Generální tajemník OSN usiloval o navýšení tohoto počtu na 23 900) a 507 příslušníků policejních složek. Čas od času byly kontingenty MONUC podle potřeby ad hoc posíleny jednotkami misí působících v okolních zemích, např. v Burundi. V současné době je přímo v Kongu pod hlavičkou Spojených národů nasazeno téměř 16 000 vojáků z dvou desítek zemí světa. Celkem bylo k 31. červenci 2006 v Kongu 18 094 uniformovaného personálu MONUC (vojenské a policejní jednotky, uniformovaní pozorovatelé), 950 osob civilního personálu, 1 995 místních pracovníků mise a 617 dobrovolníků OSN. MONUC je největší a nejdražší misí OSN (rozpočet na období 1.7. 2005 – 30.6. 2006 byl 1 137 milionů USD). Stejně jako se rozšiřoval počet nasazených příslušníků ozbrojených sil, rozšiřoval se i okruh zmocnění, resp. povinností MONUC. Od původně spíše asistenční mise, která měla znesvářeným stranám napomáhat a dohlížet při naplňování ustanovení mírových dohod, se MONUC přeměnila v aktivního aktéra v postkonfliktním Kongu. Vedle ochrany civilního obyvatelstva před bezprostředním násilím (od roku 2004) mohou příslušníci mise odzbrojovat členy ozbrojených milicí, zajímat jejich velitele a dohlížet nad dodržováním zbrojního embarga do oblastí konfliktu, pro což jí byly uděleny rozsáhlé inspekční pravomoci. Civilní pracovníci MONUC se navíc podílejí na strukturálních reformách v zemi, především v politické a bezpečnostní oblasti, ale i na poli sociálním nebo v otázce ochrany lidských práv. MONUC se v roce 2006 podílela na organizaci parlamentních a prezidentských voleb, a to jak pořádkovými silami, tak i pozorovateli. Od čistě „peacekeepingového“ charakteru se tak mandát mise posunul do formy „peacebuildingu“, tedy aktivního zapojení do budování trvalých základů mírového uspořádání.


PI 3. 047

7

V současnosti platná autorizace mise ze strany Rady bezpečnosti OSN vyprší k 30. září 2006, prodloužení jejího mandátu je vzhledem k vývoji v zemi víc než pravděpodobné. 4. EVROPSKÁ UNIE A KDR KDR patří k prioritám EU v oblasti SZBP. Zdejšímu vývoji se pravidelně vyslovuje Rada ve svých závěrech. Přímo v Kongu je EU přítomná prostřednictvím delegace Evropské komise a tří misí EBOP (Evropské bezpečnostní a obranné politiky). Pro oblast Velkých afrických jezer má EU také svého Zvláštního zástupce (ZZEU), který zde zastupuje její zájmy a přispívá k realizaci politik. V současné době je ZZEU pro tuto oblast Aldo Ajello. Závěry Rady EU Rada EU se v posledních měsících pravidelně vracela k vývoji v Kongu (17.7., 25.8., 15.9. 2006) a přijímala k tématu závěry. V těchto závěrech zdůraznila nutnost poklidného zakončení volebního procesu a zejména vyzvala oba prezidentské kandidáty aby se vyhýbali jakýmkoli aktům násilí, které by dosavadní vývoj mohly zmařit. Zachová-li budoucí vláda principy dobrého vládnutí, EU bude připravena ke vzájemné spolupráci v řadě oblastí. Plný text závěrů Rady viz příloha II. Aktivity Evropského společenství Spolupráce mezi KDR a Evropským společenstvím (reprezentovaným Evropskou komisí) byla po období bezpečnostní nestability znovu obnovena v roce 2002. Základem pro spolupráci je Dohoda z Cotonou, kterou má ES uzavřenu se zeměmi AKT (Afrika, Karibik, Tichomoří). Program na období 2003-2007 se zaměřuje na boj s chudobou, výstavbou institucí a makro-ekonomickou podporu. Na toto programové období vyčlenila Komise 750 milionů EUR. Evropská komise také významně přispěla k uskutečnění letošních voleb. Na jejich technické zajištění poskytla celkem 165 milionů EUR, což je více než 60% z celkových nákladů na volby. Při započtení bilaterálních příspěvků členských států EU (celkem 100 milionů EUR) poskytla Evropská unie jako celek 80% finančních prostředků potřebných pro realizaci voleb. Evropská komise dále vyslala do země volební pozorovací misi (zhruba 250 pozorovatelů během volebních dní). Vojenské a civilní mise • ARTEMIS: První vojenská mise EU na africkém kontinentě proběhla v letních měsících roku 2003, poté co se v oblasti Bunia (východ KDR) náhle zhoršila bezpečnostní situace a konfliktní spirála hrozila vyústit v humanitární katastrofu. Síly EU (tzv. „lead-nation“ byla Francie, operace byla řízena z jejího hlavního štábu a francouzských byla i většina z 1500 vojáků). Rychlé vysazení vojáků stabilizovalo situaci v regionu a umožnilo následné rozmístění sil MONUC. • EUPOL Kinshasa: byla spuštěna v dubnu 2005 a trvá doposud. Cílem mise je poskytnout rámec a podporu konžské vládě při vytváření tzv. Integrované policejní


PI 3. 047

8

jednotky, tak aby tato byla připravena jednat v souladu s mezinárodními policejními „best-practices“. Mise má 30 členů (vybraní policejní důstojníci členských států EU) • EUSEC – DR Kongo: Tzv. mise na podporu reformy bezpečnostního sektoru byla zahájena v červnu 2005 a trvá doposud. Cílem mise je napomoci konžské vládě při restrukturalizaci bezpečnostních složek. Jedním z hlavních projektů mise je zajištění funkčního řetězce plateb. (Postarat se o to, aby se peníze určené na žold „neztratily“ na cestě přes různé úrovně vojenské správy a dostaly se až k vojákovi). • EUFOR DR Kongo: Vojenská mise EUFOR DR Kongo probíhá na základě mandátu Rady bezpečnosti OSN č. 1671 (25.4. 2006). Cílem mise je podpořit MONUC během volebního procesu.1 Mise probíhá na základě pozvání konžské vlády. Mise byla zřízena společnou akcí 2006/319/SZBP z 27.4. 2006. Rozhodnutí o zahájení operace přijala Rada 12.6. 2006, samotný výkon mise se týká období 29.7. – 30.11. 2006. Je možné a pravděpodobné, že před koncem mandátu v listopadu rozhodne Rada o jeho prodloužení. Pokud jde o oblast působení, EUFOR DR Kongo má na starosti západ, sever a jih země. Nejproblémovější východní část zůstala plně pod dohledem MONUC. Mise je řízena z hlavního štábu v Postupimi (Německo poskytlo pro tuto misi zázemí svého hlavního štábu). Mise probíhá bez jakékoli podpory NATO, má přibližně 2300 vojáků, z nichž část (1100) je umístěna v Kinshase, zbylých 1200 jsou rezervní síly umístěné v Gabunu. Operace disponuje veškerým „standardním“ zázemím – letecká podpora, vojenské zpravodajství, jednotky pro „zvláštní úkoly“ atd. Mise se již dostala i do přímé vojenské konfrontace. 21. srpna 2006 musela evakuovat 14 zahraničních diplomatů, kteří se (v paláci pres. kandidáta Bemby) dostali pod palbu Kabilových milicí. Přispívající státy podle počtu vojáků: Francie (1090), Německo (730), Španělsko (130), Polsko (130), Belgie (60), Švédsko (55), Portugalsko (50), Itálie (50), Nizozemí (40), Turecko (15), Finsko (10), Řecko (3), Rakousko (2), Irsko (2), Velká Británie (2), Kypr (1), Lucembursko (1), Slovinsko (1). Česká republika se přímo na výkonu mise nepodílí, pouze vyslala několik důstojníků do hlavního štábu mise v Postupimi.

1

Pozn. MONUC již minulý rok žádal OSN o další posily pro rok 2006, nebo alespoň pro období voleb. Poskytnutí těchto posil však bylo odmítnuto, mj. proto že již teď se jedná o suverénně nejnákladnější misi OSN a vůle k dalším výdajům nebyla. Proto byla Evropská unie požádána o poskytnutí těchto posil. Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 3. 047

9

5. ZAHRANIČNÍ ZÁJMY V KDR Konžská demokratická republika, vzhledem ke své geografické poloze, nerostnému bohatství a politické nestabilitě, je přirozeným cílem zahraničně-politických a ekonomických ambic všech svých sousedů. Své zájmy zde silně prosazuje též Jihoafrická republika. S Angolou KDR dlouhodobě soupeří o pozici regionální velmoci. Z mimo-afrických států se o KDR zajímají především Spojené státy americké, Francie a Belgie. Pro USA byla země důležitým partnerem v době studené války, USA podporovaly režim prezidenta Mobutu, který na oplátku neumožnil působení žádných komunistických sil v zemi. Po konci studené války zůstávají Spojené státy v Kongu stále přítomny, jednak pro své obchodní zájmy (USA jsou hlavním obchodním partnerem, jak co se týče importů tak exportů) a také prostřednictvím ODA (Official Development Assistance) – viz níže. Pro Francii je KDR dlouhodobě důležitá, protože tvoří nedílnou (a hlavní) součást tzv. frankofonní střední Afriky. Francie též byla tzv. „lead-nation“2 pro první vojenskou operaci EU v Kongu (Artemis, viz výše). Francie v Kongu realizuje řadu projektů, např. výcvik zvláštních policejních sil rychlé reakce. Zájmy Belgie jsou pochopitelné s ohledem na její koloniální minulost. KDR je tak belgickou dlouhodobou zahraničně-politickou prioritou. Dnes se projevuje především obchodními zájmy a rozvojovou pomocí. Nezanedbatelným je příspěvek do mise EUFOR DR Kongo. Belgie je tradičně velmi aktivní v Radě EU, projednává-li se právě KDR, aktivně se angažuje v realizaci programu pro odzbrojení, demobilizaci a reintegraci, jehož cílem je rozpustit vojenské milice. Jejich členové mají možnost buď vstoupit do armády, nebo získat kus půdy (popř. zaměstnání) a finanční prostředky pro „poctivou“ obživu. Zvláštní je ve vztahu ke KDR pozice Německa. To se stalo „lead-nation“ operace EUFOR Kongo3 a také jejím druhým hlavním přispěvatelem. Tato skutečnost vyvolala v Německu rozsáhlou a zdaleka zatím neukončenou debatu o směřování německé zahraniční politiky. Kritici vlády tvrdí, že Německo by mělo přenechat Afriku Velké Británii, Francii a dalším státům, které jsou zde dlouhodobě přítomné a samo se v rámci „dělby práce v EU“ zaměřit spíše na oblasti západního Balkánu, východní Evropy, jižního Kavkazu atd., tedy oblasti, kde má německá zahraniční politika dlouhou tradici a „know-how“.

2 3

Tzn. že Francie poskytla pro potřeby mise svůj generální štáb. Také do mise přispěla nejvíce vojáky. Operačním velitelem mise je německý generálporučík Karlheinz Viereck. Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 3. 047

10

Pokud jde o Českou republiku, tak zahraničně-politické aktivity vůči KDR jsou omezené a „uzavření Zastupitelského úřadu ČR v Kinshase k datu 30.11. 2006 neumožní ČR plně se podílet na dlouhodobých a širokých záměrech SZBP EU.“4 (Otázkou zůstává, nakolik je uzavření ZÚ ČR motivováno bezpečnostními hledisky či nakolik se jedná o projev nezájmu o tuto oblast) Official Development Assistance (ODA) Official Development Assistance (2004) Official Development Assistance (2003) Official Development Assistance (2002)

US$ 1 815 000 000 US$ 5 420 860 000 US$ 1 188 000 000

Top ten Donors of gross ODA (2003/4) (US$ million) 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

United States France Belgium Germany IDA Italy European Commission United Kingdom Netherlands Sweden

804 775 529 314 235 235 165 162 140 97

Zdroj: www.monuc.org

4

Zdroj: MZV, Instrukce pro jednání COREPER II, 11.9. 2006. Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 3. 047

11

PŘÍLOHA I. Aktuální situace v KDR a pozice členských států (zdroj: MZV ČR, Mandát pro jednání Rady EU, z 11. září 2006) Dne 30.7.2006 (tedy v plánovaném termínu) se v KDR uskutečnily parlamentní volby a první kolo prezidentských voleb. Dle příslibu CEI byly výsledky voleb vyhlášeny 31.8.2006 s tímto výsledkem: 1. J. Kabila /současný prezident/ - 44,81%, 2. J.P. Bemba – 20,30% /stávající vice-prezident/ a 3. A. Gizenga – 13,06% (býv. ministr lumumbovské vlády). Výsledkem je ústavní nutnost uspořádat 2. kolo voleb, datum bylo stanoveno na 29. října 2006. J.P. Bemba ohlásil úmysl kandidovat za koalici některých poražených stran. Po vyhlášení shora uvedených výsledků voleb došlo k vážným nepokojům ve dnech 20. – 22. srpna 2006 /střet ozbrojených sil obou prvních kandidátů/. Síly EUFOR zasáhly rozhodně (vyslány k posile sil EUFOR 3 vrtulníky z Gabonu a 200 mužů) a rázně telefonicky zasáhl též GT EU Solana. Zklidnění situace a návrat k jednání je tedy jednoznačným úspěchem EU. Bylo dosaženo návratu obou hlavních aktérů voleb k politickému dialogu (byť se oba představitelé dosud osobně nesetkali), nadále však aktivisti obou stran zůstávají v aktivní „záloze“. V týdnu od 11.9. přicestoval do Kinshasy k dalším jednáním J. Solana v návaznosti na dopis GT OSN Annan SG/HR J. P. Solanovi, v němž jménem OSN žádal, aby EUFOR RD Congo pomohla jednotkám MONUC stabilizovat situaci. EUSR5 Ajello na jednání COAFR6 a COPS7 shrnul situaci v KDR po útoku prezidentské gardy na milice viceprezidenta Bemby. Situace v Kinshase je na pohled klidná, ale napjatá. Obě strany,prezident Kabila i viceprezident Bemba, zdůrazňují, že se situace z 20.-22.8. již nebude opakovat, obyvatelstvo však obavy má (důsledkem je mj. zvýšení cen základního zboží). Mezinárodní společenství vyvíjí na oba kandidáty druhého kola prezidentských voleb tlak – je třeba, aby se sešli a vyslali uklidňující message (ke schůzce však zatím nedošlo /mj. z obavy Bemby o vlastní bezpečnost/). Možným řešením by dle Ajella byla schůzka za účasti členů CIAT.8 Za podstatné považuje Ajello obnovení vládních funkcí. Oficiální výsledky parlamentních voleb budou zveřejněny ve čtvrtek, očekává se, že Kabilova aliance by s částí nezávislých měla mít absolutní většinu cca 280 z 500 křesel. Ajello zdůraznil, že za snahou Kabily posunout 2.kolo voleb na dřívější termín není jen přání dostát ústavě, ale hlavně snaha odsunout provinční volby na pozdější dobu a získat tak výhodu. Ajello se osobně s Kabilou setkal během své poslední cesty do 5

Zvláštní zástupce EU pracovní skupina Rady pro Afriku 7 Politický a bezpečnostní výbor Rady 8 Le Comité international d’accompagnement de la transition 6


PI 3. 047

12

regionu (26.8.-2.9.2006) dvakrát. Kabila působí údajně velmi depresivně (obavy z bezpečnostní situace na východě KDR – aliance Bemba-gen. Nkunda s podporou Ugandy – a jejího negativního dopadu na volební účast). Ani jeden z kandidátů si dle Ajella neuvědomuje míru škod, které srpnové události způsobily – nejen na lidských životech, ale i politicky, jsou příliš zaměřeni na své „ztráty“ v prvním kole. Mezinárodní společenství vyvinulo značné úsilí, aby tranzitivní proces pokračoval: byla vytvořena pracovní skupina z vysoce postavených osob (vč. ministra obrany, vnitra, předsedy parlamentu, MONUC, EUPOL atd.), pracují verifikační týmy (ověřují dodržování dohody z 23.8.), smíšená komise a její dvě podkomise (pro vyšetřování, resp. sběr informací a pro kodex chování pro 2. kolo voleb a povolební otázky – role vedoucího opozice). Podle Ajella je nutný i tlak na africké lídry – sám jednal s angolským ministrem zahraničí Mirandou (přislíbeno angažmá Trojky SADC), další jednání povede SG/HR Solana během své cesty do regionu i v NY na okraji VS OSN. Solana se také setká s oběma kandidáty, ale z časových důvodů nebude možné návštěvu spojit s přijetím kodexu chování. Přítomnost volební pozorovatelské mise EOM v KDR mj. potvrdila, že volební monitoring je možný i v obtížných postkofliktních zemích. EK přispěje na financování 2. kola prezidentských voleb částkou 16 mil. EUR (celkový příspěvek EK tak dosáhne 165 mil. EU), a vyzvala, aby ČS zvážily své bilaterální příspěvky (chybí cca 10 mil. USD). Příspěvek oznámila BE (3 mil. EUR). EOM bude na místě i během 2. kola, dochází k částečné rotaci core teamu, dlouhodobí pozorovatelé budou v plném počtu od začátku volební kampaně (10/2006). EK informovala, že vedoucí DEK9 schválil 3 rekonstrukční projekty s rychlými dopady ve výši 100.000 USD. U populace sice narůstá důvěra v „evropské“ bezpečnostní síly, ale na straně druhé se prohlubuje frustrace z bezvládí a toho, že nikdo dlouhodobě neřeší její každodenní problémy. Se zahájením nového školního roku vzrůstá nespokojenost obyvatelstva se současným stavem (nečinnost vládních institucí, praktické dopady bezvládí). Pozice členských států: Dosaženo shody názoru ČS na potřebě dodržet plánovaný volební kalendář (podle Ajella je důležité udržet druhé kolo voleb společně s volbami provinčními). Z tohoto pohledu bude také důležitý povolební monitoring (nutná náhrada za CIAT). Za střednědobou prioritu pro EU byla označena vedoucí role v procesu SSR. Ajello vidí jako důležité provedení úplného auditu konžské armády a plán na vytvoření republikánské armády. Zkušenosti EUSEC i EUPOL jsou v tomto směru nenahraditelné. Podle BE je rovněž důležitá podpora působení MONUC, je třeba odolat tlakům na jeho urychlené stažení. PL připomnělo, že dodávky zbraní do regionu přispívají k nestabilitě.

9

Delegace Evropské komise Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 3. 047

13

BE, FR a NL zmínily negativní roli, kterou může v procesu normalizace situace v oblasti Velkých afrických jezer sehrát problematický vývoj v sousedním Burundi. Shodně upozornily na problém ztráty důvěry mezi burundskou vládou a mezinárodním společenstvím. Je třeba využít všechny příležitosti pro její obnovení (vč. návštěvy ministryně zahraničí Batumubwira příští týden v Bruselu – plánováno jednání s komisařem Michelem a SG/HR Solanou). Pozice ČR: Pozice ČR trvá, tj. sledování problematiky, maximální politická podpora procesu demokratizace a stabilizace KDR, ovšem nulové navýšení finančních prostředků nad rámec standardních příspěvků ČR do rozpočtu EU. Podařilo se expertízou, ve spolupráci se ZÚ Kinshasa a MONUC, vyvrátit tvrzení /FR list Le Monde z 10.08.2006/, že vyloděná obrněná technika v konžském přístavu Matadi (2 dny před konáním prvního kola voleb, určená pro prezidentskou gardu) je české provenience.

PŘÍLOHA II Závěry Rady o Konžské demokratické republice, 15.9. 2006 (12881/06) 1. Evropská unie očekává řádné a pokojné zakončení probíhajícího volebního procesu v Konžské demokratické republice, který umožní vznik legitimních a demokraticky zvolených institucí jako vyjádření plné svrchovanosti konžského lidu. Rada vzala na vědomí výsledky parlamentních voleb zveřejněné nezávislou volební komisí (IEC), jež znamenají další důležitý krok v tomto směru. 2. Rada kladně hodnotí veškeré úsilí vynaložené konžskými přechodnými orgány, a zejména nezávislou volební komisí (IEC), Organizací spojených národů a mezinárodním společenstvím při přípravách nadcházejícího druhého kola prezidentských voleb, jakož i oblastních voleb. Rada bere na vědomí, že nejvyšší soud rozhodl o období, během něhož se bude konat druhé kolo prezidentských voleb. V této souvislosti Rada vyzývá všechny strany a kandidáty, aby podporovali a respektovali nezávislou volební komisi, a znovu připomíná její ústřední úlohu v organizaci volebního procesu a dohledu nad ním. 3. V souladu s nedávnými závěry Rady o Konžské demokratické republice ze dne 17. července a 25. srpna Rada vítá pokrok, jehož bylo dosaženo při budování důvěry a snižování napětí mezi dvěma prezidentskými kandidáty a vyzývá je, aby se zdrželi jakýchkoliv projevů násilí. Rada vítá setkání prezidenta Kabily a viceprezidenta Bemby v průběhu „Conseil Supérieur de la Défense“ konaného dne 13. září jako povzbudivý signál. Oceňuje úlohu mise OSN v Konžské demokratické republice (MONUC) a Mezinárodního výboru pro podporu Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 3. 047

14

transformace (CIAT) a vyjadřuje uznání úsilí generálního tajemníka, vysokého představitele Javiera Solany při usnadňování tohoto vývoje. 4. Rada vítá přijetí závazku týkajícího se využití sdělovacích prostředků a zdůrazňuje, že kanály sdělovacích prostředků by měly zůstat v provozu a že by neměl být vysílán žádný materiál, který by mohl podněcovat k násilí nebo etnické nenávisti. Obě strany by měly respektovat rozhodnutí Vysokého úřadu pro sdělovací prostředky (Haute Autorité des Medias). 5. EU bude volební proces nadále aktivně podporovat. Tato podpora bude zahrnovat pokračování úzké a účinné spolupráce vojenské operace Evropské unie EUFOR RD Congo s misí OSN v Konžské demokratické republice (MONUC), které se spolu s posílenou policejní misí EU v Kinshase (EUPOL Kinshasa) zatím ukázaly jako zásadní pro udržení stability během volebního procesu. EU navíc poskytla na přípravu voleb další finanční prostředky a dále vykonává volební pozorovatelskou misi. 6. S cílem napomáhat okamžité rekonstrukci a obnově hodlá EU na základě úspěšného zakončení volebního procesu i nadále spolupracovat s nově zvolenou vládou při podpoře projektů, po nichž by mělo následovat dlouhodobé úsilí o udržitelný rozvoj a respektování zásad řádné správy věcí veřejných. Po zakončení volebního procesu má zásadní význam to, aby konžské orgány prokázaly pevné odhodlání k řádné správě věcí veřejných a byly i nadále odhodlány posilovat právní stát, jakož i bezpečnost a stabilitu v Konžské demokratické republice. Rada zdůrazňuje, že je důležité, aby orgány Konžské demokratické republiky pokračovaly v reformách bezpečnostního sektoru. V této souvislosti Rada zdůrazňuje úlohu poradní a pomocné mise Evropské unie pro reformu bezpečnostního sektoru v Konžské demokratické republice (EUSEC RD Congo), policejní mise EU v Kinshase (EUPOL Kinshasa), jakož i činností ES a členských států. EU bude pokračovat ve svém úsilí s cílem podporovat konžské orgány v této oblasti, přičemž bude vycházet ze svých zkušeností a zkušeností členských států. S ohledem na potřebu komplexního přístupu spojujícího různé probíhající iniciativy bude EU, za účelem podpory konžských orgánů v této oblasti, připravena přijmout, v úzké spolupráci s Organizací spojených národů, koordinační úlohu v mezinárodním úsilí v bezpečnostním sektoru.


KONŽSKÁ DEMOKRATICKÁ REPUBLIKA

Recommend Documents