Studijní materiál pro účastnice projektu
KOMUNITNÍ SPOLEČENSTVÍ CESTA KE VZDĚLÁNÍ, SEBEVĚDOMÍ A PRÁCI Zpracování regionálního produktu a regionální značky Principy lokální ekonomiky. Co je to regionální produkt a regionální značka? Systém regionálního značení v ČR. Proč je dobré upřednostnit regionální produkty? Zajímavé informace o potravinách.
Projekt č. CZ.01.04/5.1.01/77.00326 „Komunitní společenství, cesta ke vzdělání, sebevědomí a práci.“ Aktivity projektu jsou financovány z Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR Realizátorem projektu je Místní akční skupina Opavsko
„Lokální ekonomika je cestou hledání rovnováhy mezi lokálním a globálním.“
Co je to „lokální ekonomika"? Lokální ekonomika je nový trend, který se v současné době dostává do povědomí veřejnosti. Ve skutečnosti nejde o ţádný převratný objev. Lokální ekonomika nabízí řešení aktuálních společenských problémů za pomoci polozapomenutých zkušeností. Evropské regiony fungovaly ještě před sto lety zcela přirozeně, jako lokální ekonomiky. A nad těmito pojmy nikdo nepřemýšlel. Při hledání řešení, jak se vypořádat s ekonomickou krizí a globalizací, se ohlíţíme zpátky do doby, kdy lidé ţili a prosperovali díky moudrému obhospodařování přirozených místních zdrojů. Dnes hovoříme o trvale udrţitelném rozvoji. Začíná nám docházet, ţe to byla dobrá cesta, ze které jsme odbočili špatným směrem. „Lokální ekonomika představuje především šetrné hospodaření s obnovitelnými zdroji a zkoumání kapacit regionu, ve kterém žijeme. Znamená péči o ekomomický potenciál, který si dokážeme vytvořit vlastním úsilím a dovednostmi, a to takovým způsobem, aby byl využíván v dané lokalitě ku prospěchu jejích obyvatel. Zahrnuje principy, jejichž dodržování vede k obnově prosperity a ekonomickému oživení. A do jisté míry také k nezávislosti na politických výkyvech naší vlády, bez které se lidé musejí naučit žít, pokud chtějí, aby se jim lépe vedlo.“
Respekt ke zdrojům, úcta k tradicím Nepovaţujme lokální ekonomiku za „návrat na stromy“, ale rozpomeňme se na tradice, které nám mohou pomoci v současné době. Ţijeme na planetě, která má omezené moţnosti. Chceme-li ţít dobře, musíme tyto limity respektovat. Podobně museli své moţnosti a různá omezení respektovat kdysi sedláci.
Převzít iniciativu do vlastních rukou Představili jste si někdy, co by se stalo, kdyby se zhroutil systém distribuce potravin závislý na globalizovaném trhu, třeba v důsledku ropné krize? Velké mnoţství lidí, ţijících ve městech, by se rázem ocitlo bez zásob potravin, které mají trvale „uskladněny“ v marketech. Mnozí dokonce povaţují supermarkety za svou spiţírnu, do které mohou kdykoliv zaskočit. Ve výše zmíněném případě by ale takovéto „spiţírny“ brzy zely prázdnotou. Hladoví lidé by se začali zabíjet mezi sebou, nastal by bezohledný boj o potravu. Ještě v roce 1990 byla česká společnost potravinově nezávislá na dodávkách ze zahraničí. Nyní se Česká republika nachází v postavení kolonie, jejíţ zdroje drancují globalizované síly, a která je odkázaná na „potravinovou pomoc“, za kterou platíme příliš draze (růst státního dluhu). Například jablka, která jsou odjakţiva tradiční českou ovocnářskou plodinou, nám nadnárodní obchodní společnosti dováţejí ze vzdálených končin a my, neuvěřitelní hlupáci, si je kupujeme za drahé peníze, ačkoli by stačilo utrhnout si je ze stromu. Domácí jablko, jehoţ cena se na trhu pohybuje kolem dvacetikoruny, bylo nahrazeno jablkem globalizovaným za cenu dvakrát i třikrát vyšší. Dává takové chování rozumně uvaţujícímu člověku nějakou logiku? Dobrá zpráva je, ţe tento způsob ţivota můţeme změnit. Můţeme do velké míry převzít iniciativu a odpovědnost za svůj ţivot do vlastních rukou - reformou k lokální ekonomice, která 2/27
říká: „Pečuj o svou zahradu a jez, co na ní vyroste. Studuj přírodní zdroje v kraji, kde žiješ, a vyráběj to, co ti tyto zdroje umožňují. Upřednostňuj obnovitelné zdroje před neobnovitelnými. Žij skromně, moudře a pilně a nebude ti nic podstatného chybět. A když ano, domluv se se sousedem, který rád půjčí nebo smění. Pomáhej druhému, aby on měl důvod pomoci tobě. Nauč se bránit proti lichvě a penězům, které nepocházejí z poctivé práce. Pak se budeš mít dobře ty i tvoje děti a vnoučata“.
Jaký problém řešíme? Globalizovaný trh, vytvořený za účelem kumulace bohatství v rukou několika málo subjektů, není dlouhodobě udrţitelný systém. Globalizace je zaloţena na drancování omezených zdrojů, je velmi nešetrná k planetě a k drtivé většině všech jejích obyvatel, včetně těch, kteří ţijí v rozvinutých zemích (problémy se uţ zdaleka netýkají jen rozvojového světa). Účelové, ale v podstatě zbytečné přesouvání obchodních komodit z jednoho konce světa na druhý vyţaduje obrovské mnoţství energie, které stojí velké peníze. Pro příklad můţeme pouţít opět jablka. V zanedbaných českých sadech nezpracovaná jablka na podzim opadávají ze stromů, pod nimiţ hnijí, nebo se sbírají hrubým způsobem na moštování. Český spotřebitel jablek je pak nucen v supermarketech kupovat si kilo jablek dovezených z různých končin světa za čtyřicet, padesát, šedesát i více korun. Kvalitnější jablka bývají běţně draţší neţ banány. Chováme se jako blázni, protoţe za humny nám rostou pěkné zdravé plody, které bychom mohli mít v sezóně za polovinu ceny i méně. Dochází dokonce k tak absurdním jevům, ţe jednu komoditu vyváţíme z naší země a ta samá je nám z jiné země dováţena. Takto uměle předraţené zboţí (jehoţ „cestování“ musí někdo zaplatit) si pak kupujeme v marketech. Autoři některých studií spočítali, ţe takový průměrný nákup v košíku „nacestoval“ více kilometrů, neţ se vám vůbec kdy snilo. Zisky těchto marketů končí, bohuţel, většinou mimo naši republiku - zisky, které původně byly penězi v našich peněţenkách. Jednoduše řečeno, jsme systematicky oţebračováni... ...a aktivně na tom spolupracujeme.
Učíme se znovu hospodařit a vážit si práce Lokální ekonomika nám pomáhá všímat si, jak se věci mají, a znovu obnovovat zdroje, které tu jsou díky přírodě a díky poctivé práci našich předků. Mnoho zemědělských produktů nepotřebujeme dováţet, protoţe si je můţeme snadno vypěstovat sami. Mnoho výrobků si můţeme vyrábět z vlastních zdrojů, které máme přímo po ruce. Totéţ platí o vodě, energiích i sociálních funkcích. Učíme se chápat, ţe hospodaření na vlastním je důstojný způsob obživy. Ve starých kulturách byli například řemeslníci a zemědělci na vyšším společenském ţebříčku, neţ obchodníci. Důvodem byl fakt, ţe tehdejší společnost dokázala rozlišovat a oceňovat, kdo opravdu vytváří uţitečné hodnoty, a kdo je jenom přesouvá s úmyslem na tom vydělat. Obchodníci dnes ovládli trhy, diktují ceny a nutí prvovýrobce přistoupit na limitní ceny tak nízké, ţe je to zpravidla na úkor kvality. Mnoho lidí se ţiví tím, ţe pouze překupují zboţí, aniţ by vytvářeli hodnotu, ale ţijí si mnohem lépe, neţ ti, kdo hodnoty vytvářejí. Lokální ekonomika je schopna tyto patologické jevy redukovat. Příkladem dobré praxe jsou druţstevní prodejny místních produktů, farmářské trhy, prodeje z dílny nebo ze dvora a jiné moţnosti, které se obejdou bez burz, kamionů a letadel převáţejících komodity z jednoho konce světa na druhý. Permanentně citovaná hospodářská krize je toho důsledkem a není moţné ji ukončit, dokud se tato praxe nezmění.
Lokální nebo globální? 3/27
Na druhou stranu je důleţité si uvědomit, ţe hermeticky uzavřená lokální ekonomika není optimální model. Synergické propojení trhů má velký význam pro rozvoj technologií, obchodu, kultur i sociálních funkcí států. Vţdycky se objeví různé zboţí, které lidé potřebují, a které je nutné nakoupit jinde. Je například nesmysl, aby si kaţdý region vyráběl vlastní automobily. Jenţe to, co se nyní v České republice děje, není synergie. Tam, kde jedna strana dohody parazituje na druhé, není moţno o synergii hovořit. Ve skutečnosti se jedná o zneuţití důvěry za pomoci propagandy s cílem drancovat zdroje. Lokální ekonomika je cestou hledání rovnováhy mezi lokálním a globálním. V této chvíli ţijeme ve velmi nerovnováţném stavu, kdy globální silně převaţuje a následky toho pociťujeme na vlastní kůţi (nezaměstnanost, chudoba, zadluţení, sociální krize, atd.). Nicméně si sebekriticky přiznejme, ţe k tomuto stavu jsme přispěli vlastním dílem - nebránili jsme lokální hodnoty a příliš jsme důvěřovali politické reprezentaci, selhala. Co je ale dobrá zpráva - řešení máme ve svých rukou. Pracujme na obnově lokálních ekonomik a braňme důsledně vytvořené hodnoty před politiky a obchodníky. Ale mysleme globálně, protoţe všichni ţijeme na společné planetě.
Principy lokální ekonomiky Na konferenci lokální ekonomiky (21. a 22. září 2013 ve Varnsdorfu) bylo v kolektivu odborníků i laiků ustanoveno následujících jedenáct principů lokální ekonomiky. Jedná se o specifikaci charakteristických příznaků, podle kterých lze rozpoznat, zda v určitém regionu lokální ekonomika funguje či nikoli:
1. Obecná prospěšnost místní ekonomiky. V lokální ekonomice je charakteristické, ţe lidé nemyslí jen na své individuální potřeby, ani nejsou frustrováni poměry natolik, ţe se uţ raději o nic nezajímají. Bez problémů dokáţí spolupracovat na obecně prospěšných záměrech, jako je například vybudování mateřské školky, komunitní elektrárny, zvelebení parku, vyčištění obecního lesa aj. Místní ekonomika vytváří zdroje potřebné pro realizaci obecně prospěšných projektů (péče o seniory, zajištění zdravotní péče a dopravní obsluţnosti, občansko právní servis aj.).
2. Vytváření příležitostí pro místní lidi. Lokální ekonomika umí rozvíjet a udrţovat regionální bohatství a díky tomu vytváří příleţitosti pro zaměstnávání i volnočasové aktivity členů své komunity. Kvalitně nastavená lokální ekonomika umí nabízet lidem pracovní příleţitosti na principu obsazování týmových rolí. Nezaměstnanost není sociální riziko. Lidé jsou pak ochotni podávat mnohem vyšší výkony, protoţe svou smysluplnou práci mají rádi.
3. Zhodnocování regionálního bohatství ve prospěch místní komunity. V lokální ekonomice nedochází k výraznému drancování přírodních a lidských zdrojů za účelem neúměrného individuálního obohacování. Lidé naopak dbají na to, aby jejich společné bohatství bylo na solidní kvantitativní i kvalitativní úrovni, protoţe to je základem dobré ţivotní úrovně a dostatečné kupní síly.
4. Vytváření ekonomických a sociálních sítí za účelem soudržnosti lokálního bohatství. 4/27
V kaţdé lokální ekonomice postupně ubývá individuálních hráčů a naopak se zvyšuje počet lidí, kteří chtějí spolupracovat na společném zájmu. Lidé se sdruţují ve spolcích a druţstvech. Vzájemné férové rozdělení se o výsledek společného úsilí povaţují za přirozenost. Lidé se také sdruţují za účelem správy a ochrany hodnot, které společně vytvořili. Vţdy ale s respektem jednoho člověka k druhému a k zaslouţené individuální odměně za individuální úsilí.
5. Regionální synergie a partnerství Lokální ekonomika není hermeticky uzavřený systém. Regiony spolupracují mezi sebou za účelem výměny potřebných komodit a sluţeb. Nicméně nedochází k tomu, ţe by některý partner na druhém partnerovi účelově parazitoval nebo se jej snaţil vytunelovat. Při uzavírání dohod striktně platí pravidlo win-win. Tedy kooperativní metoda, kdy strany usilují o vzájemný prospěch, tak aby uspokojily své potřeby, a snaţí se nacházet řešení, které není v přímém konfliktu s poţadavky druhé strany. Výsledkem takového jednání je uspokojení potřeb všech stran, často se synergickým efektem, zisk z dohody přesahuje uspokojení potřeb zúčastněných stran. Takovéto jednání podporuje dlouhodobé vztahy... Pokud tomu tak není, spolupráce se nekoná.
6. Veřejné povědomí o hodnotách, jako jsou reálná kvalita, užitná hodnota, ekonomická nezávislost, občanská svoboda, vzájemná úcta, seberealizace a obecná prospěšnost. V prostředí rozvinuté lokální ekonomiky se lidé velmi zajímají o výše uvedené hodnoty, které jsou dětem vštěpovány uţ ve školách. Kaţdý nově příchozí musí tyto hodnoty přijmout a ztotoţnit se s nimi. Pokud tak neučiní, nemůţe si klást nároky, aby se pro něj našlo v komunitě místo.
7. Lokální patriotismus vnímaný jako sounáležitost s prostorem, jehož součástí jsou lidé, příroda, zdroje a tradice. Pojem lokální patriotismus dostává v lokální ekonomice nový formát - nikoli „mám se rád ve svém kraji“, ale „mám rád svůj kraj, jsem hrdý na to, ţe v něm mohu spokojeně ţít, a jsem také ochoten pro to něco udělat a obětovat“. V praxi to poznáte například tak, ţe lidem není zatěţko spolupracovat na obecně prospěšných projektech.
8. Environmentální, ekonomická a sociální udržitelnost na úrovni solidních standardů. Regiony, z nichţ dlouhodobě uniká bohatství, jsou charakteristické poklesem ţivotní úrovně, nárůstem nezaměstnanosti a sociálního napětí, frustrovaným obyvatelstvem, zkorumpovanou samosprávou, bezohlednou konkurenční rivalitou mezi podnikateli. Je to zapříčiněno nedostatkem zdrojů pro všechny, tzn. roste agrese v důsledku strachu z nedostatku. Oproti tomu lokální ekonomiky, které únik bohatství omezily na minimum, se vyznačují klidnou, tvořivou a důvěryhodnou společenskou atmosférou, která stojí na tom, ţe se lidé nemusejí obávat o svůj ţivotní prostor. Nejde o to, aby bylo dosaţeno nezřízeného blahobytu, ale o to, aby se udrţely standardy, které si komunita musí rozumně definovat.
9. Schopnost vytváření obecně prospěšných vizí v krátkodobém i dlouhodobém horizontu. 5/27
Lidská civilizace a planeta Země je na cestě vývoje, který nelze zastavit. Jako lidé máme velký dar tvořit a ničit. Proto je důleţité, abychom vytvářeli obecně prospěšné vize v různých rovinách a vţdy s ohledem na udrţitelnost. V lokální ekonomice nejsou důleţité krátkodobé projekty bohatých individuálních investorů (přijít, vytěţit, odejít a zanechat za sebou spálenou zem a zmařené ţivoty). Důleţité jsou obecně prospěšné vize, jejichţ cílem je zajistit spokojený ţivot současné i příštích generací.
10. Vyhledávání, respektování a podporování neformálních autorit. V lokální ekonomice má kaţdý svou roli v týmu podle svého nadání, schopností, vzdělání, charakteru. Někdo rád farmaří, jiný miluje svou řemeslnou práci, další se ráda věnuje dětem ve školce a někdo jiný je zase hrdý na to, ţe v uniformě pečuje o veřejný pořádek. Aby však mohli všichni tito lidé v klidu dělat svoji práci, je potřeba hledat mezi nimi neformální autority, které pečují o zastřešení systému - aby byl funkční, zabezpečený a sledoval správné cíle. Je nutné si uvědomit, ţe tyto autority nemusejí být politici. Komunální politik, který kromě zasedání v zastupitelstvu není aktivní ve veřejném prostoru, není uţitečná autorita. Měli by to být lidé, za které mluví výsledky jejich aktivit ve veřejném prostoru. Úspěšný podnikatel ještě zdaleka nemusí být hodnotnou neformální autoritou, pokud neprokáţe svou společenskou odpovědnost.
11. Respekt občanů k vládě založený na respektu vlády k občanům. Obapolný respekt na všech úrovních je základem funkční lokální ekonomiky. Systém by měl být nastaven tak, ţe jamile vláda ztratí respekt k občanům, musí odejít. Jakmile občané ztratí respekt vlády, musí se změnit nastavení celého systému. Pokud se spotřebitelská veřejnost dobrovolně degradovala na kvasinkovou kulturu, takţe vláda v nich nemá oporu a je z nich zoufalá, je nejvyšší čas změnit systém z konzumní globalizované společnosti na lokální ekonomiky. Česká vláda to v posledních deseti letech neudělala, místo toho se obrnila arogancí. Výsledek je nám dobře znám. Více info na www.lokalni-ekonomika.cz http://www.mzp.cz/cz/udrzitelny_rozvoj http://trvala-udrzitelnost.sweb.cz/ http://www.hraozemi.cz/udrzitelny-rozvoj.html http://www.ekozahrady.com/ http://www.svetekozahrad.cz/ http://www.permakulturacs.cz/ http://www.prirodnizahrady.com/permakultura.html http://www.permanet.cz/
6/27
Asociace regionálních značek Hlavním cílem regionálního značení je zviditelnit jednotlivé regiony (jak tradiční, známé např. svou zachovalou přírodou, zdravým prostředím, lidovými tradicemi, nebo i "nové" či zapomenuté) a upozornit na zajímavé produkty, které zde vznikají. Do systému regionálních značek se od roku 2004 zapojilo jiţ 22 regionů – Krkonoše, Šumava, Beskydy, Moravský kras, Orlické hory, Moravské Kravařsko, Górolsko Swoboda, Vysočina, Polabí a Podkrkonoší, Haná, Českosaské Švýcarsko, Jeseníky, Prácheňsko, Broumovsko, Kraj blanických rytířů, Ţelezné hory, Moravská brána, Zápraţí, Znojemsko, Toulava, Opavské Slezsko a Krušnohoří. V kaţdém z nich vznikla regionální značka pro výrobky, která zaručuje vedle jejich kvality a šetrnosti k přírodě především jejich původ a vazbu na určité výjimečné území. V návaznosti na značení výrobků se v některých regionech (zatím Šumava, Jeseníky, Prácheňsko, Kraj blanických rytířů, Moravské Kravařsko a brzy i Haná) značení pouţívá i k podpoře vybraných ubytovacích a stravovacích zařízení, v Jeseníkách a na Šumavě se značí dokonce i záţitky. Systém regionálního značení výrobků a sluţeb je koordinován na národní úrovni Asociací regionálních značek, o.s. (ARZ), která je sdruţením regionů s vlastní značkou. Činnost ARZ je upravena stanovami a vnitřním řádem. V kaţdém regionu působí regionální koordinátor, který zajišťuje správu dané značky, komunikuje s místními výrobci a s ARZ. Značku výrobkům uděluje nezávislá certifikační komise (v kaţdém regionu samostatná) po splnění jednotných pravidel. Značení je určeno jak návštěvníkům regionů, kterým dovoluje objevovat region a uţívat si jeho atmosféru novým netradičním způsobem, tak i místním obyvatelům, kteří mohou nákupem značených výrobků podporovat „své” místní výrobce. Výrobci získají díky značce různé výhody, zejména jednotnou propagaci své produkce, nové kontakty a moţnost nových forem spolupráce. Systém regionálních značek je otevřený kaţdému regionu, který má jasně vymezené hranice. Iniciátorem vzniku nové značky musí být nějaká místní organizace či instituce, která se na základě konsensu potenciálních drţitelů značky a dalších zapojených subjektů ujme role regionálního koordinátora.
Další regionální značky Na území České republiky působí i další značky, které nejsou členy ARZ, značení ale realizují na podobných principech. Jde především o značku Tradice Bílých Karpat, Regionální produkt Český ráj, Regionální produkt Jizerské hory, Regionální produkt Luţické hory a Máchův kraj a Místní výrobek ze západu Čech.
7/27
Probíhající projekty ARZ je partnerem ve vzdělávacím projektu spolufinancovaném z Evropského sociálního fondu v Operačním programuVzdělávání pro konkurenceschopnost. Projekt Doma na venkově, který realizuje spolek OTAVAN, se zaměřuje na tradiční i nové moţnosti venkovského prostoru. Vzdělávání probíhá aţ doléta 2013 formou seminářů a dalších návazných aktivit (diskuse, brainstormingy, interaktivní dílny, exkurze, festival a konference) na Strakonicku, Písecku, Blatensku a Vodňansku. Program sloţený ze šesti základních modulů přináší pozvání ke společnému zastavení, zamyšlení, poznávání i tvoření, a především zasvěcené pohledy na ţivot na vesnici, na jeho kořeny, hodnoty, úskalí i příleţitosti ze šesti různých úhlů. Více informací na http://www.na-venkove.cz .
Základní informace Problémů, se kterými se místní výrobci potýkají při odbytu svých výrobků, můţe být hned několik. Obvykle se jedná o ţivnostníky a malé firmy, kterým nedostatek finančních prostředků nedovoluje dostatečně propagovat svou produkci a čelit levným výrobkům nadnárodních firem. Bariérou můţe být i chráněné území, na kterém výrobce podniká. Často se jedná o výrobky, které jsou výjimečné svou vazbou na region, na jeho charakter, tradice, kulturu či historii, a které svojí jedinečností mají velký potenciál v cestovním ruchu. Proto se zavádějí regionální značky pro místní produkty jako jedna z moţností podpory místní ekonomiky. Zákazník, který si koupí produkt označený jednou ze značek systému „Domácí výrobky“, má jistotu, ţe tento produkt splňuje následující kritéria:
původ výrobku v daném regionu kvalita výrobek nepoškozuje životní prostředí jedinečnost plynoucí ze vztahu k regionu (např. tradice, místní suroviny, řemeslná práce, motiv regionu nebo jiná výjimečná vlastnost).
Regionální značkou se označují zpravidla řemeslné výrobky (např. výrobky z pleteného dřeva, slaměné výrobky, fotografie, keramika, šperky, sněţnice, krajka, sklo, nábytek, papírové obaly, apod.), potraviny a zemědělské produkty (pečivo, mléko, sýry, maso, obiloviny, víno, ovoce, zelenina, nápoje, lesní plody, ryby, med, apod.) a přírodní produkty (léčivky, bylinné čaje, rákos pro stavební účely, extrakty z rostlin pro kosmetické účely, kompost, minerální voda, apod.). Značku můţe získat výrobek jak tradiční tak i nový, jestliţe splní uvedená kritéria a certifikační komise rozhodne o jejím udělení. Regionální značka pomáhá výrobcům v reklamě a propagaci jejich produkce, s odbytem jejich produktů a v neposlední řadě se zvýšením prestiže výrobků v tuzemsku i v zahraničí prostřednictvím dobrého jména regionu. Značka zároveň posiluje sounáležitost místního obyvatelstva s regionem, podněcuje zapojení obyvatel do dění v regionu a zprostředkovává kontakty mezi výrobci a dalšími lokálními aktéry. Tím, ţe je region prostřednictvím značky prezentován navenek jako celek, dochází efektivně k posílení jeho image. Propagace probíhá například formou článků, tiskových zpráv, letáků, katalogů výrobků, sezónních novin či společných stánků pro jarmarky a prodejních míst v regionu. 8/27
Více na www.regionalni-znacky.cz
Zásady pro udělování a užívání značky „OPAVSKÉ SLEZSKO ® regionální produkt “ ve znění platném od 20.6. 2013
Realizováno v rámci mezinárodního projektu spolupráce „Venkov má co nabídnout“ 9/27
Registrační číslo projektu: 12/015/4210b/780/000010
Zásady pro udělování a užívání značky „OPAVSKÉ SLEZSKO regionální produkt®“ 1. Značka „OPAVSKÉ SLEZSKO regionální produkt®“ 1.1 Cíl značky Značka „OPAVSKÉ SLEZSKO regionální produkt®“ (dále jen „značka“) byla vytvořena v rámci systému regionálních značek, který rozvíjí Asociace regionálních značek, o.s. (ARZ). Uděluje se výrobkům spotřebního charakteru, přírodním, zemědělským produktům, uměleckým dílům a ubytovacím a stravovacím službám, které splňují certifikační kritéria. Jejím cílem je zviditelnit Opavsko jako region (pro účely regionálního značení vymezený hranicemi MAS Opavsko, viz přiložená mapa) a využít jeho socioekonomických výhod. Značka má podpořit místní producenty (zemědělce, živnostníky, malé a střední firmy), kteří v tomto přírodně a kulturně hodnotném území hospodaří šetrně, tradičně a v souladu se zájmy ochrany přírody. Dalším cílem značky je přispět k udržitelnému cestovnímu ruchu – zkvalitněním rekreačního zážitku turistů tím, že značka garantuje původ výrobku v regionu, šetrnost k životnímu prostředí, kvalitu a přímou návaznost na dané území; v případě ubytovacích a stravovacích služeb kvalitu a jedinečnost poskytované služby. Nákup místních výrobků a využívání místních surovin také snižuje zátěž životního prostředí vzhledem ke kratším přepravním vzdálenostem. 1.2 Vzhled značky Podoba značky je určena grafickým manuálem koordinátorem značky MAS Opavsko a ARZ.
schváleným
Logo je tvořeno grafickou částí, kde značka s motivem znaku slezské orlice s roztaženými křídly jednoznačně odkazuje na slezský region. Nepravidelná kontura symbolu odkazuje na ruční práci, historickou patinu a tradice místních lidí. Grafická část je doplněna textem „OPAVSKÉ SLEZSKO regionální produkt®“. 2. Kompetence / uspořádání 2.1 MAS Opavsko – regionální koordinátor značky Místní akční skupina Opavsko (dále Koordinátor) zajišťuje a koordinuje celý systém značení v regionu Opavské Slezsko. Má právo poskytovat značku. Zodpovídá za udílení a odejímání práv k užívání značky producentům, zajišťuje komunikaci a poskytování informací uživatelům značky a novým zájemcům. Zveřejňuje aktuální znění pravidel a kritérií pro udělování značky a také seznam udělených a odejmutých certifikátů. Zajišťuje kontrolu plnění zásad pro udělování a užívání značky a certifikačních kritérií. Stará se spolu s ARZ o propagaci značky, a tedy výrobků, výrobců, prodejních míst, služeb a jejich poskytovatelů. Spolu s ARZ vyhledává finanční zdroje pro fungování systému značení. Koordinuje společné aktivity uživatelů značky. 10/27
2.2 Certifikační komise O udělení práv k užívání značky (certifikátu) pro určitý výrobek rozhoduje certifikační komise (dále jen „Komise“), která je ustanovena jednak pro výrobky, jednak pro služby. Komise má 9-15 členů, které jmenuje a odvolává Koordinátor po dohodě s ARZ, a to zástupců Koordinátora, ARZ, výrobců nebo poskytovatelů služeb a zástupců dalších organizací a institucí z regionu (např. ochrana přírody, muzea, vzdělávací instituce, samospráva obcí). Koordinátor může přizvat další hosty (s poradním hlasem). Komise zasedá nejméně jednou ročně, při jednáních se řídí vlastním jednacím řádem. 2.3 Asociace regionálních značek, o.s. Asociace regionálních značek, o.s. (ARZ) zajišťuje koordinaci systémů značení místních výrobků a služeb na národní úrovni. Pomáhá Koordinátorovi ve vyhledávání finančních zdrojů pro systém značení, v marketingu, propagaci a prezentaci značky. Spravuje společné webové stránky systému – Portál o regionálním značení výrobků a služeb. Zajišťuje výměnu zkušeností mezi regiony, které jsou členy systému, a také propagaci a prezentaci systému i jednotlivých značek na národní a mezinárodní úrovni. Koordinátor, Komise i ARZ společně rozvíjejí certifikační kritéria a zásady pro udělování a užívání značky „OPAVSKÉ SLEZSKO regionální produkt®“ (dále i „Zásady“). 3. Postup při udílení certifikátu a užívání značky 3.1 Proces udílení certifikátu Držitelem certifikátu může být právnická i fyzická osoba. Certifikát bude udělen, jestliže výrobek i jeho výrobce splní certifikační kritéria pro značku „OPAVSKÉ SLEZSKO regionální produkt®“. Komise však může zamítnout udělení značky výrobku nebo službě, které jsou v rozporu s cílem značky, odporují morálním a etickým zásadám, obecnému estetickému cítění nebo by mohly jinak poškodit dobré jméno značky, Koordinátora nebo ARZ. Zájemce o značku (výrobce / poskytovatel služeb) obdrží od Koordinátora formulář žádosti o značku (aktuální verze formulářů jsou k dispozici rovněž na internetu na adrese www.regionalni-znacky.cz), který vyplní a odevzdá Koordinátorovi. Koordinátor zkontroluje formální správnost a úplnost vyplněné žádosti a případně požádá výrobce o její doplnění nejpozději do 15 dnů po jejím obdržení. Výrobce / poskytovatel služeb nebo jeho zástupce má právo se zúčastnit jednání Komise, nemůže ale být přítomen vlastnímu rozhodování Komise. Komise posoudí naplnění certifikačních kritérií a rozhodne o udělení nebo neudělení certifikátu. Svá rozhodnutí sdělí Koordinátorovi. V případě kladného rozhodnutí udělí Koordinátor výrobci certifikát pro daný výrobek a uzavře s ním smlouvu o užívání značky. V případě záporného rozhodnutí uvědomí Koordinátor výrobce do 14 dnů a sdělí mu důvody zamítnutí žádosti. Na udělení značky není právní nárok. Všechny údaje uvedené v žádosti budou považovány za důvěrné a budou použity pouze pro účely certifikace; Koordinátor i Komise budou postupovat v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. 3.2 Postup při udílení certifikátu pro výrobky Žadatel předkládá žádost o značku společně se vzorkem výrobku, případně dodá vzorek výrobku k datu zasedání Komise. U potravin a nápojů jsou vzorky předmětem degustace. Po zasedání Komise mohou být vzorky vráceny výrobci. V případě, že není technicky možné vzorek předložit, nebo nastanou pochybnosti o kvalitě předloženého výrobku, bude výrobek posouzen pověřeným členem Komise přímo u výrobce nebo na jiném místě, označeném výrobcem. 11/27
Výrobce musí na požádání umožnit přístup člena Komise do své provozovny. Pokud to vyžaduje charakter provozu, může výrobce stanovit specifické podmínky (např. zdravotní průkaz). Žádost se podává pro konkrétní výrobek nebo jednotně definovanou skupinu výrobků, kde všechny výrobky shodně plní kritéria uvedená v žádosti (tj. každé kritérium musí plnit i ten „nejslabší“ výrobek ve skupině). Pokud je výrobce již držitelem platného certifikátu pro jiný svůj výrobek, nemusí v žádosti o certifikát pro další výrobek dokládat splnění kritérií pro výrobce. Pokud výrobce žádá o opětovné udělení certifikátu (při vypršení platnosti certifikátu) a nedošlo k žádné změně v plnění certifikačních kritérií, lze využít zjednodušený formulář žádosti. Koordinátor předá výtahy ze všech žádostí obsahující popisy výrobků a naplnění certifikačních kritérií podle žadatele Komisi alespoň 7 dní před jejím zasedáním. 3.3 Proces udílení certifikátu pro ubytovací a stravovací služby Některá certifikační kritéria platí pouze pro ubytovací nebo pouze pro stravovací služby. Pokud zařízení nabízí zároveň ubytovací i stravovací služby (nejen pro ubytované hosty – tj. veřejná restaurace), musí celé zařízení splňovat kritéria pro oba typy služeb. Poskytovatel si však může vybrat, zda bude žádat o jeden společný certifikát (s jedním poplatkem a propagací zařízení najednou jako celku), nebo zda bude žádat o značku zvlášť pro ubytovací služby a zvlášť pro restauraci (tj. dva certifikáty, dva poplatky, propagace obou služeb zvlášť). V období 3 měsíců od podání žádosti o udělení značky navštíví provozovnu pověření členové Komise, kteří provedou kontrolu na místě. Návštěva bude předem domluvena s provozovatelem, aby byl provozovatel (nebo kompetentní zástupce) při kontrole přítomen a aby měl připraveny podklady pro hladký průběh hodnocení Komise. Žadatel musí Komisi poskytnout součinnost a umožnit přístup (nahlédnutí) do provozních prostor zařízení (např. kuchyně), není-li to v rozporu s platnými předpisy. Pokud to vyžaduje charakter provozu, může provozovatel stanovit specifické podmínky (např. zdravotní průkaz). V období mezi podáním žádosti a udělením značky může proběhnout také „tajná“ návštěva Komise v provozovně („inkognito“), která má ověřit vstřícnost vůči zákazníkům a běžný chod zařízení. Z obou druhů návštěv Komise v provozovně bude vytvořena písemná zpráva. Zjistí-li členové Komise, že některá kritéria nejsou uspokojivě splněna, doporučí žadateli nápravu. Ta by měla být zjednána do nejbližšího zasedání Komise, není-li to z objektivních důvodů možné, má Komise možnost udělit značku podmínečně (s tím, že certifikát nabude platnosti až po zjednání nápravy). Členové Komise domluví se žadatelem předem způsob kontroly zjednání nápravy. Zpráva z návštěvy provozovny bude projednána na nejbližším zasedání Komise, která rozhodne o udělení nebo neudělení certifikátu. 3.4 Užívání značky a povinnosti držitelů značky Právo na užívání značky (certifikát) je nepřenosné a neprodejné. Certifikát platí po dobu 2 let od data vystavení. Nejpozději 1 měsíc před uplynutím této lhůty je nutné podat žádost o certifikát znovu; v případě včasného podání žádosti se tím platnost certifikátu prodlužuje do nejbližšího zasedání Komise. Po dobu platnosti certifikátu garantuje výrobce nepřetržité plnění kritérií, která uvedl v žádosti, a je povinen hlásit Koordinátorovi jakékoli změny skutečností uvedených v žádosti, a to písemně, nejpozději do 3 týdnů od vzniku změny. V případě závažných změn 12/27
Koordinátor postoupí informaci o změně Komisi, která při nejbližším zasedání rozhodne o nutnosti vystavení nového certifikátu i o tom, jestli certifikát bude vystaven. Výrobce / provozovatel zajistí, aby certifikovaný výrobek / služba byly značeny způsobem, na kterém se s Koordinátorem dohodne při uzavírání smlouvy o užívání značky. Má-li držitel certifikátu vlastní webové stránky, kde prezentuje své certifikované výrobky nebo certifikované zařízení (službu), je povinen umístit logo značky (nebo banner o značce) na úvodní stranu, spolu s hypertextovým odkazem na www.regionalni-znacky.cz, a dále také www.venkovskatrznice.eu v případě certifikovaných výrobků a www.Opavské Slezsko.cz v případě certifikovaných ubytovacích a stravovacích služeb. Logo může být doplněno textem ve smyslu „Jsme držiteli certifikátu k užívání značky (logo)“. Držitel certifikátu je povinen na vyzvání Koordinátora dodávat podklady pro propagaci svého výrobku / certifikovaného zařízení (služby), a to bez zbytečného odkladu. Jedná se zejména o fotografie a texty pro webovou prezentaci výrobku nebo certifikovaného zařízení (služby), tištěný katalog a další tiskoviny. a) certifikované výrobky musí být při prodeji řádně označeny, a to jedním z těchto způsobů:
začleněním značky (loga) do etikety nebo na obal výrobku na základě grafického manuálu značky označením výrobku (nebo jeho obalu) samolepkou nebo visačkou se značkou, kterou si zakoupí od Koordinátora za režijní cenu razítkem vytvořeným podle grafického manuálu značky, které se otiskne na obal nebo další součásti certifikovaného výrobku v případě výrobků, které nelze jednotlivě značit (např. pečivo), budou způsob a podmínky značení stanoveny individuálně po dohodě Koordinátora s výrobcem, např. označením prodejního pultu či regálu apod.
Koordinátor může s výrobcem individuálně dojednat zvláštní podmínky, např. pokud výrobce nemá zájem značit část své produkce určenou pro specifické odběratele. Tyto požadavky by se měly objevit již v žádosti o značku (ve specifikaci výrobku) a musí být součástí smlouvy o užívání značky. Držitel certifikátu může používat značku také dalšími způsoby dle grafického manuálu, např. na hlavičkovém papíře, reklamních materiálech, vizitkách, spolu s textem ve smyslu „Jsme držiteli certifikátu k užívání značky (logo)“. b) certifikovaná ubytovací nebo stravovací zařízení označí budovu na viditelném místě z venku cedulí s logem značky, kterou si zakoupí od Koordinátora za režijní cenu. Držitel certifikátu může používat značku také dalšími způsoby dle grafického manuálu, např. na hlavičkovém papíře, reklamních materiálech, vizitkách apod., spolu s textem „Jsme držiteli certifikátu k užívání značky (logo)“.
3.5 Kontroly Kontrolu plnění certifikačních kritérií a zásad (např. řádné označení výrobků) provádí osoba pověřená Certifikační komisí. Uživatel značky je povinen s touto osobou spolupracovat a poskytnout jí k nahlédnutí potřebné dokumenty prokazující plnění certifikačních kritérií pro značku „OPAVSKÉ SLEZSKO regionální produkt® nebo umožnit přístup do provozovny. Z kontroly bude proveden zápis. Všechny skutečnosti zjištěné při kontrole budou považovány za důvěrné a budou použity pouze pro účely certifikace výrobků; Koordinátor i Komise budou postupovat v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. 13/27
14/27
4. Poplatky za udělení a užívání značky 4.1 Registrační poplatek Za udělení značky zaplatí výrobce registrační poplatek ve výši 1500,- Kč (pro výrobky) nebo XX,- Kč (pro služby). Poplatek je určen na částečné pokrytí nákladů spojených s vyřizováním a posuzováním žádosti a s udělením značky. Pokud je výrobce již držitelem certifikátu a žádá o nový certifikát (pro jiný svůj výrobek, resp. službu, nebo před uplynutím platnosti certifikátu), poplatek se snižuje na 500,- Kč (pro výrobky) nebo XX,- Kč (pro služby). Poplatek je nutno uhradit zároveň s podpisem Smlouvy o užívání značky a je příjmem Koordinátora. 4.2 Poplatek za užívání značky Pro částečné pokrytí nákladů na propagaci a prezentaci značky hradí její uživatelé roční poplatek za užívání značky v následující výši: - osoby vykonávající příležitostnou činnost: 500,- Kč - neziskové organizace a OSVČ na hlavní i vedlejší činnost: 1000,- Kč - firmy s méně než 10 zaměstnanci: 2000,- Kč - firmy s 10 a více zaměstnanci: 4000,- Kč Poplatek je hrazen (hotově nebo převodem na účet) vždy v plné výši jednou ročně, a to k datu výročí udělení certifikátu. Pro stanovení výše poplatku je rozhodující počet zaměstnanců k tomuto datu. Poplatek je příjmem Koordinátora. Přijaté poplatky budou Koordinátorem využity na chod a udržitelnost regionální značky „OPAVSKÉ SLEZSKO regionální produkt®“. Pozn: Od poplatků vzniklých od 1.1.2014 do 31.12.2014 jsou žadatelé osvobozeni.
5. Prezentace značky Pro značku bude zajištěna jednotná prezentace a marketing, a to zejména těmito způsoby:
prezentace v médiích na mezinárodní, národní i regionální úrovni vytvoření katalogu výrobků a jeho pravidelná aktualizace vytvoření informačního letáku aj. tiskovin webová prezentace, případně elektronický obchod prezentace výrobců, výrobků, služeb a značky na regionálních i národních akcích (jarmarky, veletrhy cestovního ruchu apod.)
6. Prodejní místa Místa prodeje certifikovaných výrobků se mohou stát oficiálními prodejními místy, která mají právo nést speciální označení (samolepku, certifikát, plakát apod.) s logem značky a textem ve smyslu „Zde prodáváme originální výrobky z regionu OPAVSKÉ SLEZSKO“. Oficiální prodejní místa jsou propagována spolu s výrobky na internetových stránkách resp. www.regionalniznacky.cz, případně v dalších informačních a propagačních materiálech. Prodejní místa musí splňovat tyto podmínky:
malé nebo střední obchody (kamenné, informační centra, muzea, prodej v hotelích nebo přímo u výrobce apod.). Supermarkety a hypermarkety pouze v případě, že 15/27
mají místo prodeje certifikovaných výrobků speciálně označené. Vhodnost obchodu jako prodejního místa posoudí individuálně Koordinátor. garance prodeje certifikovaných výrobků: stabilní prodej certifikovaných výrobků minimálně od tří výrobců. Prodejním místům bude také doporučeno:
mít k dispozici pro zákazníky informace o výrobku, o značce a producentech certifikovaných výrobků (např. letáky, noviny, katalog výrobků) odlišit certifikované výrobky přímo v prodejně – podle možností speciálně označit místo (regál, box, místo na pultu apod.) s certifikovanými výrobky Míra propagace jednotlivých prodejních míst bude záležet na možnostech Koordinátora a také na tom, do jaké míry plní podmínky (počet certifikovaných výrobků, plnění doporučení atd.) 7. Užívání značky dalšími subjekty Značku mohou používat na základě smlouvy s Koordinátorem i další subjekty (instituce státní správy, samosprávy, nevládní organizace apod.) sídlící v regionu, které tak mohou podpořit propagaci nebo dobré jméno značky. O možnosti a podmínkách užívání značky bude jednat Koordinátor s každým subjektem individuálně. 8. Postup při porušení zásad Při zjištění porušení zásad nebo certifikačních kritérií vyzve Koordinátor uživatele značky k nápravě v přiměřené lhůtě nebo rozhodne o odebrání certifikátu. Rozhodnutí o odebrání certifikátu potvrdí Komise při nejbližším zasedání. Detailní postup bude řešen ve smlouvě s výrobcem. Po odejmutí certifikátu zaniká právo na užívání značky, uživatel nemá nárok na vrácení zaplacených poplatků. Při neoprávněném užití značky bude postupováno soudní cestou. 9. Závěrečná ustanovení Tyto Zásady vstupují v platnost dne 20. 6. 2013. Případné změny zásad a certifikačních kritérií mohou být provedeny po dohodě Koordinátora s ARZ.
Přílohy: 1.1 Certifikační kritéria pro značku „OPAVSKÉ SLEZSKO regionální produkt“ – výrobky a produkty Schválili:
…………………………………… Místní akční skupina Opavsko Ing. Jiří Krist předseda výboru sdružení
…………………………………… Asociace regionálních značek, o.s. PhDr. Kateřina Čadilová předsedkyně
16/27
Mapa území značky „OPAVSKÉ SLEZSKO regionální produkt®“
Pozn.: V rámci výzvy č.1 není dočasně možno certifikovat výrobce se sídlem nebo působností na území města Vítkova. Přidání území Vítkova je v řešení, předpokládáme možnost ve druhé výzvě (jaro 2014)..
17/27
POVÍDÁNÍ O POTRAVINÁCH Bohatí lidé se nepoznají podle toho, jestli mají v garáži dvě auta, ale podle toho co jedí. Obecná zásada při výběru kvalitních potravin je: Vybírejte takové potraviny, jejichž stav se co nejvíce blíží přirozenému stavu, jsou tedy co nejméně zpracovávány, měněny a je do nich přidáváno mnoho přísad, o kterých nic nevíme. Má motivace: mít kontrolu nad svým ţivotem a jeho důleţitými aspekty, mezi které výběr toho, co budu jíst, rozhodně patří. Proč nakupovat na farmářských trzích? Historie Z hlediska trávení času zabírala člověku jedna činnost významnou část – kromě spánku, starost o potravu, jídlo, výţivu. Nástroj přeţití, nutnost. K tomu se dospívalo dlouho a sloţitě, protoţe nebyly k dispozici technické prostředky, které by tento proces usnadňovaly. Stav se výrazně nemění aţ do začátku průmyslové revoluce. (18. – 19. století) zlepšení výţivy snadnější přeprava potravin nové hygienické návyky dokonalejší zdravotní péče Následkem bylo mimo jiné: sníţení kojenecké a dětské úmrtnosti prodlouţila se střední délka ţivota (v ČR aktuálně 73,5 roku u muţů a 80 let u ţen) Zatímco tyto změny byly veskrze pozitivní a vedly ke zlepšení kvality ţivota mnoha obyvatel, k další velké změně dochází po II. světové válce a zde uţ není úplně jednoznačné, zda jsou všechny změny k lepšímu a zda i nadále dochází ke zlepšení kvality ţivota. Důvodem je masivní nástup průmyslu v oblasti výroby potravin. Opravdu mnoho věcí z hlediska jejich získávání je zcela jinak, neţ před pár lety. levná ropa a nástup motorizace a automatizace pouţívání chemických prostředků – proti plísním, škůdcům zcelování pozemků průmyslová sklizeň centralizace – vznik velkých zpracovatelů anonymizace menší kontrola nad původem potravin přidávání různých barviv, stabilizátorů, antibiotik, hormonů vznik nových potravinářských výrobků (4000 v průměrném supermarketu) Obecné podmínky Přecházíme tedy k tomu, jaká je aktuální situace mnoho lidí povaţuje své jídlo za automatické dostupné a snadno získatelné odnaučili jsme se myslet na budoucnost a dělat si zásoby současné jídlo by ani nevydrţelo skladovací podmínky – velmi malá trvanlivost existují děti, které si myslí, ţe jídlo vzniká v supermarketu jídlo je povaţováno za něco, čemu není potřeba věnovat pozornost a také se tomu pozornost nevěnuje!!! 18/27
a přitom stále tvoří důleţitý základ našich ţivotů – nebo je tu snad někdo, kdo se dokáţe bez jídla obejít? proč jde o důleţitý základ kromě toho, ţe jde o určitou společenskou událost estetickou výţivnou – a v tom je největší problém – nechápeme to takto, pro mnoho lidí to není priorita a asi nebudu daleko od pravdy, kdyţ vám řeknu, ţe naše výţiva velmi úzce souvisí se stravou mnoho nemocí, kterými dnes naše západní civilizace (říkáme vyspělá) trpí, je způsobeno nekvalitní stravou v mnoha učebnicích přírodopisu (a ve školních jídelnách) se dnes řídíme výţivovými doporučeními ze 70. let minulého století výţivová pyramida – versus výţivový talíř vraťme se k nemocem – říkáme jim nemoci civilizační, protoţe jejich vznik souvisí s rozvojem právě té naší civilizace západní v minulosti byl v přírodě velký nedostatek cukru a tuku dnes máme tyto ingredience všude a máme nedostatek pohybu Moţnosti teď a do budoucna Existují profese, jejichţ úloha v systému, ve kterém ţijeme, zmizí. Mnoho profesí se výrazně změní a odliší Do roku 2030 se 95% informací teprve dozvíme, teprve se objeví. Co dělat a jak se na to připravit? Činnosti spojené s jídlem však pravděpodobně nevymizí. Také se ovšem změní, protoţe změny, které nastanou v oblasti technologií a informací se dotknou i jídla. Zatím mnoho lidí nemá nebo nechce mít informace, ale situace se začíná měnit. Klade se důraz na kvalitu a výţivovou hodnotu, coţ jsou zásadní věci, pro udrţení našeho zdraví Důleţitá není kvantita (v roce 2012 poprvé více lidí zemřelo na následky spojené s nadměrnou konzumací jídla neţ s jeho nedostatkem), ale kvalita. Musíme si uvědomit, ţe máme jedno významné hlasovací právo – tím jsou naše peníze – je to prostředek, který většinou získáváme tak, ţe za něj směňujeme svůj čas. Náš čas je velmi drahý a nemáme jej nekonečno, dokonce ani nevíme kolik. Někteří lidé tvrdí, ţe na něco stejně musí umřít. Podle mě jde o velmi hloupou větu, protoţe se ukazuje, ţe mnoho lidí neumře, ale trápí se, je nemocných a nemůţe ţít takový ţivot, jaký by chtělo. Kvalita jejich ţivota je velmi nízká, i přesto, ţe by mohla být výrazně lepší. Vaţme si tedy toho, uvědomme si, ţe pokaţdé, kdyţ utrácíme své peníze, utrácíme taky svůj čas. Vybírejme, kupujme takové věci, které nám za to stojí – kvalita se vţdy vyplatí. Proč se dnes prodává nekvalitní jídlo? Protoţe je po něm poptávka! Proč je po něm poptávka? Protoţe je levné. A bohuţel speciálně Češi upřednostňují cenu před kvalitou. Benefity pro vás: Kvalitnější jídlo Budete se cítit lépe, zdravěji
19/27
Exkurs do minulosti – získání potravin je hlavním úkolem Samozřejmě, stejně jako dnes je s potravinami spjatý prakticky kaţdý. Potraviny potřebuje většina z nás a to kaţdý den, obvykle i vícekrát za den. Tvoří poměrně významný faktor našeho kaţdodenního ţivota, mnozí z nás si bez nich svůj den nedokáţí představit. Bereme dnes potraviny (alespoň ta část vyspělého západního světa) jako naprostou samozřejmost, která tu je a jejíţ přítomnost nemůţe nic ohrozit. Otázka ovšem je, zda je tomu tak ve skutečnosti. Podíváme-li se totiţ do známé minulosti, lehce zjistíme, ţe samozřejmá kaţdodenní přítomnost potravin a jejich dostupnost nebyla ani zdaleka běţná. Proč tomu tak bylo, se můţe na první pohled zdát jako zbytečná otázka. Uvědomme si ale, ţe v současnosti většina lidí potraviny sice konzumuje, ale není bezprostředně spjata s jejich získáváním (není tím myšlen nákup v supermarketu). A to je právě podstatný rozdíl oproti minulým dobám. Dostupnost potravin nebyla samozřejmá, ale prakticky kaţdý se podílel (nebo dokonce se musel podílet) na jejich získávání a přípravě. Kaţdý byl svým způsobem zemědělec a měl základní znalosti o tom jak, kdy a za jakých podmínek potravu získat. Dnes tyto znalosti vymizely, neboť pro většinu lidí nemají tyto informace význam. Nezabývají se totiţ samotným procesem vzniku potravin a stali se jen jejími konzumenty. V ČR pracují v sektoru zemědělství zhruba 3% ekonomicky činného obyvatelstva, ve Spojených státech amerických je to dokonce méně neţ 1%. Rozdíl je patrný na první pohled. Mnohem méně lidí je dnes za stejný čas schopno uţivit mnohem více lidí. To, ţe tento fakt má nesporné výhody, je jasné. Mnohem více nám však dnes unikají některé souvislosti, které vedou k bezesporu negativním jevům. Tyto jevy se nám pak zpětně vrací a podepisují se na kvalitě našeho ţivota. Jak by se nepodepisovaly, kdyţ potraviny jíme kaţdý den. Proč mluvím o tom, ţe jsme se stali „jen“ konzumenty potravin. Potraviny jsou přeci ke konzumaci určeny a je logické, ţe je budeme jíst. Dnes nám však obvykle zůstala opravdu jen ta konzumace. Neznáme vývoj, historii, cestu, podmínky vzniku potravin. Neuvědomujeme si, kolik věcí je vůbec neopomenutelných v procesu vzniku potravin. Chybí nám v tomto pochopení a určitá úcta k přírodním zákonitostem a prostředí, ve kterém ţijeme. A k čemu nám ještě chybí úcta? Právě k tomu, k čemu naši předkové úctu měli, protoţe chápali, ţe jsou na tomto přírodním jevu úplně závislí a věděli, ţe se bez něj neobejdou. Je to půda. Z půdy vše vychází, vše vzniká – taková, jaká je půda, budou i naše potraviny. Někteří sice mohou namítnout, ţe dnes existují mnohé technologické vychytávky, které dokáţí půdu nahradit. To je ovšem stále velmi okrajová záleţitost, která je navíc energeticky poměrně náročná. Jde totiţ o uměle vytvořené prostředí, které se samo o sebe nepostará. Potřebuje, aby mu byla dodávána energie, a tu musí vyrobit a dodat člověk. Půdní ekosystémy energii samozřejmě potřebují také, ale hlavním dodavatelem je v tomto případě slunce. Půda je odrazem přírodních podmínek a dlouhodobých procesů panujících v určitém místě. To, jaká bude strava pěstovaná na půdě, se zase odráţí v jejích vlastnostech. Týká se to 20/27
samozřejmě také ţivočišné sloţky stravy, neboť ta je na rostlinné závislá a ta zase vychází z půdy. Půda je velmi vzácný a dnes řekli bychom téměř neobnovitelný přírodní zdroj. Respektive její obnova, nebo znovuvytvoření není dílem okamţiku a je nemoţné tento proces postihnout během jednoho lidského ţivota. Jeden centimetr půdy se tvoří několik desítek let a k tomu, aby se v půdě uchytila rostlina, která bude prospívat a plodit, potřebuje několik desítek centimetrů vrstvy půdy. I kdyţ je půda přírodnina, jejíţ vlastnosti se odvíjí od přírodních podmínek, jak uţ bylo řečeno, není dnes příroda zdaleka jediným a ani nejmocnějším faktorem, který tyto vlastnosti ovlivňuje. Člověk má dnes takovou sílu a k dispozici takové prostředky, kterými můţe ovlivnit procesy, které před několika málo lety ovlivňovat nemohl. Člověku tím byla dána obrovská moc, která je však velmi spojená s odpovědností. Tato moc je pouţívána ke krátkodobým cílům a má leckdy destrukční důsledky. Kvalita půdy je dnes faktor, kde se tato moc projevuje velmi silně a změny, které vlivem této moci nastávají, nejsou pro půdu, organismy a člověka příznivé. Polní kultury se dnes vyskytují zhruba na 10% souše. Existují moţnosti, jak toto území rozšířit, měli bychom se ovšem zeptat sami sebe, zda je to účelné, a zda dostatečně a nedestruktivně vyuţíváme současných moţností tak, aby i následující generace měly plochu pro pěstování plodin zachovánu. Získat půdu je poměrně snadné a je tak moţné učinit z lesních porostů. A to se i děje a v poměrně velkém měřítku. Udrţet však výţivnost půdy tak, aby byly zachovány její důleţité výţivové parametry, je v současném průmyslovém vyuţívání půdy takřka nemoţné. Nároky jsou tak vysoké, ţe přesahují její kapacitu. Ta můţe být (a také je) uměle navyšována, ne však donekonečna. Velkou otázkou pak je také druhová skladba pěstovaných potravin. Obvykle se na velké ploše (taková je alespoň snaha) pěstuje jedna plodina. Tato monokultura je nejen náchylnější k různým atakům, ale také dochází k jednostrannému zatíţení ve sloţení půdy. Půda se rychleji vyčerpává a nemůţe poskytovat to, co od ní očekáváme – tedy vyváţenou skladbu minerálních látek, které rostliny potřebují ke svému ţivotu. Připočteme-li k tomu hospodaření s vodou na mnohých místech planety, nevychází z toho v pravdě bezstarostná budoucnost. Pedologie je dnes velmi okrajovou a zanedbávanou naukou. Jde o poměrně „nudné“ učivo, které je zaloţeno na neúprosných faktech, dlouhodobých pozorováních a zkušenostech našich předků. Jsou to znalosti získávané po věky a jsou skutečným bohatstvím, ke kterému bychom měli obrátit pozornost. Určité věci a procesy nejsou vratné a mohli bychom být v budoucnu postaveni před otázku, jak budeme potraviny vlastně získávat, kdyţ nemáme to nejdůleţitější – kvalitní půdu. I přes technickou vyspělost v některých oblastech nedáváme pozor na jednu ze základních hodnot, které zde máme k dispozici. A i kdyţ se stále posouváme dále a ona technická vyspělost nám umoţňuje dříve nevídané věci, jsem poměrně skeptický k tomu, zda dokáţeme namíchat tak dokonalý a úţasný přírodní koktejl jakým je půda – půda umoţňující ţivot mnoha organismům, místo, kde vznikají naše potraviny. 21/27
Půda podrobněji – důsledky hospodaření člověka Půda je tedy jedním ze základních předpokladů úspěšného a dlouhodobého pěstování plodin. K tomu je potřeba znát alespoň její základní sloţení. To je opět záleţitost, které člověk v minulosti nemusel věnovat pozornost. Šlo o zcela přirozenou věc, kterou člověk prakticky neovlivňoval. Nejen, ţe neměl tu potřebu a nutnost, ale zároveň ani technické prostředky a sílu. To se změnilo zejména ve 20. století, výrazně více pak v jeho druhé polovině, po II. světové válce. Masivní nástup průmyslu v západním světě, nové technologie v zemědělství, tvoření rozlehlých ploch pro monokulturní pěstování plodin – to vše mělo za následek radikální změny nejen v produkci potravin, ale také ve sloţení půdy. To začal člověk od této doby výrazně více ovlivňovat, bohuţel tak, ţe tím zpětně ovlivnil také samou produkci potravin. Objevují se dva výrazné trendy, které jdou v jistém smyslu proti sobě. Za prvé bylo potřeba po dlouhých letech bojů obnovit hospodářství, které se více orientuje na průmyslovou produkci a s tím také roste potřeba zaměstnanosti v tomto sektoru. Logicky tedy ubývá počet lidí, kteří se věnují zemědělství, ale protoţe počet obyvatel roste, je potřeba při menším počtu pracovníků, nasytit vzrůstající populaci. To se do velké míry v západním světě daří, společnost hmotně bohatne, je pyšná na své technologické pokroky – hlavně mechanizace a chemizace znamená v tomto ohledu velký skok. Druhou linií, která jde s předchozím paralelně ruku v ruce je ovšem objevování nových trendů, které zpočátku nejsou patrné. Jsou podceňované, ne-li do velké míry ignorované a to hlavně z toho důvodu, ţe jejich důsledky nejsou patrné hned. O co jde? S mechanizací roste potřeba plodiny pěstovat na velkých plochách, které však do té doby prakticky neexistují. Alespoň ne tedy v Evropě, kde je tradice hospodaření zcela jiná neţ například ve Spojených státech amerických. Tendence zvětšovat a spojovat pozemky a vytvořit z nich velké lány je programově patrná především ve východní Evropě, kde je součástí oficiální propagandy státní garnitury, je to jeden ze zcela zásadních atributů moci. Přesun kontroly nad vlastnictvím půdy od soukromého ke státnímu je zde výrazně převaţující. Ztráta kontroly nad vlastnictvím půdy s sebou nenese jen ztrátu odpovědnosti za to, co se zde bude pěstovat, ale také to, jakým způsobem se to bude dělat. Systém zaměřený zcela na kvantitativní produkci ruší přirozené hranice mezi pozemky. To nemá dopad pouze na rostliny a ţivočichy bezprostředně ţijící v těchto ekosystémech, ale na celou krajinu. Nejen na její vzhled, ale také funkci, mění se hydrogeologické poměry, rostlinná a ţivočišná skladba a také chemismus půdy. Ten je ovlivněn jednak jednostranným dlouhodobým pěstováním určité plodiny, ale také do té doby nevídaným splachem, odnosem a erozí. Neexistence přirozených retenčních (= zadrţovacích) mechanismů v krajině působí velké škody, jejichţ projev však není patrný ihned. Dalším faktorem je také masivní pouţívání chemických prostředků, které mají za úkol zvýšit produkci plodin a to zejména tím, ţe zajistí rychlý a bezpečný růst rostlin. Rychlý tím, ţe se do půdy dodají elementy, jeţ mají za úkol navýšit objem a produkci pěstované plodiny na 22/27
jednotku plochy a bezpečný tím, ţe likvidují potenciální škůdce, jeţ by růst rostlin narušili nebo ohrozili. V této souvislosti je dobré připomenout, ţe v přírodě se prakticky nic neděje lineárně, ale působí zde spíše neustále se opakující cykly. I ten tzv. poslední jev nebo článek má zase někde jinde svůj počátek, je podmínkou pro vznik něčeho jiného. Člověk však hospodaří přesně tak, aby posledním článkem v řetězci, kdy to bude ještě výhodné, byl právě on sám. Mnohem méně nebo vůbec se pak zajímá o to, co nastane posléze, protoţe domněnka je taková, ţe to co nastane posléze, jiţ člověka neovlivní. Je to však jedna ze základních chyb chápání přírodních procesů, kterou člověk opakuje stále dokola a není ochoten se z ní poučit, přestoţe důkazy, ţe to takto přímo nefunguje, existují a není jich málo. Představa, ţe něco uděláme s půdou, ona nám vyprodukuje velké mnoţství plodin a my budeme spokojeni, je chybná. Právě proto, ţe se někdy v budoucnu musí projevit to, co jsme s půdou udělali. Další nevýhodou tohoto uvaţování je fakt, ţe mnoho procesů, které narušíme, se velmi obtíţně napravuje nebo to trvá velmi dlouho a je to nákladné. V horším případě náprava není moţná. Uměle vytvořené komplexy sloučenin, které se do půdy dostávají díky hnojení, nejsou v přírodě přirozené. Obtíţně se rozkládají nebo přeměňují na vyuţitelné sloţky. Zůstávají v půdě, různě mezi sebou reagují a dostávají se samozřejmě do míst, kde působí ještě více škody. Typickým učebnicovým příkladem, který zná kaţdý, je splach hnojiv do rybníků a jezer. Zde způsobí enormní eutrofizaci (= obohacení o ţiviny, zejména dusík, fosfor), jeţ se projeví změnou vlastností vody, změnou skladby rostlin a posléze ţivočichů, nehledě na totální sníţení čistoty a kvality vody, která by se dala pouţít k pitným účelům. A také sníţení samočistícího procesu, který má kaţdá přírodní nádrţ, není-li ovlivňována výrazně člověkem. Moţná posledním výrazným činitelem, který má vliv na chemické sloţení půdy a jeho změny je rozvoj průmyslové výroby, zejména takové, která je náročná na energie a produkuje škodlivé emise, Ty se nemalou měrou účastní všech přírodních cyklů a koloběhů a zasahují také do sloţení půdy. Díky atmosférickému proudění a koloběhu vody v přírodě se tak děje nejen v místech, kde průmysl přímo působí, ale také v místech vzdálenějších, leckdy spadajících pod některý z reţimů ochrany přírody. Paradoxně tedy lidé, kteří ze zemědělství odešli a přesunuli se do sektoru průmyslu, se podílejí na komplikacích, které v zemědělství vznikají. Přitom právě tito lidé jsou na zemědělství závislejší neţ lidé, kteří v zemědělství působí, a mělo by být v jejich zájmu, aby zemědělství fungovalo zdravě, bez chyb a dopadů na ţivotní prostředí a zdraví člověka. Je mylný předpoklad, ţe posledním článkem v cyklu bude více potravin pro kaţdého, obrovská produkce a neexistence hladu jen tak zdarma. Vše má svou cenu a hodnotu. Posledním článkem bude na této planetě vţdy člověk. Cokoliv udělá, se mu zase vrátí. Pokud ne přímo jemu samotnému, pak následující generaci dětí, které zde také jednou budou hospodařit, a budou se muset vyrovnávat s překáţkami, které jsme jim, leckdy zbytečně, sami nachystali.
23/27
Vztah k potravinám Při přečtení nadpisu článku se moţná zastavíte a uvědomíte si, ţe jste do teď svůj vztah k potravinám nijak neřešili. Neuvaţovali jste nad tím, ţe by bylo nutné, nějak zvlášť se zabývat takovou kaţdodenností a samozřejmostí. Pochopitelně. Můţete si gratulovat. Ţijete v hmotně nejbohatší části světa a dostupnost potravin je pro vás velmi dobrá, takřka neomezená. A nejde jen o dostupnost faktickou, ale i časovou. Čas na získání potravin je pro většinu lidí západního světa dílem okamţiku, zlomkem toho, co musí obětovat lidé pro získání potravy v jiných částech světa. Není tím řečeno, ţe by potraviny byly zdarma, ale v poměru k ostatním činnostem a toho, jak trávíme svůj čas, ţijeme v luxusu, který nám umoţňuje se zabývat jinými věcmi neţ sháněním potravin. To s sebou přináší mnoho výhod a nevídaných moţností, které byly pro generaci našich rodičů, neřku-li prarodičů naprosto nepředstavitelné a nemoţné. Proč tomu tak je? Protoţe máme nejvíce volného času v historii. Můţeme se samozřejmě bavit o tom, jak to má kdo nastavené, někteří pracují mnohem více. Ale to je uţ důsledek individuální volby – kaţdý má jiné priority, jinou cestu a jinou zkušenost. Pojďme se tedy podívat, co nám tyto moţnosti poskytují, ale také na to, co nám berou. Je známé, ţe kaţdá mince má dvě strany, nic není jen černé nebo bílé, vše má svůj protipól a také svou cenu. Jaká je tedy cena, kterou platíme za moţnost nezabývat se po většinu dne potravinami a moţností trávit čas naprosto jinými aktivitami? A je to opravdu tak, ţe se potravinami skoro vůbec nezabýváme? Samozřejmě jak kdo, jde opět o přísně individuální záleţitost. Přestoţe nemusíme trávit výběrem a získáváním potravy mnoho času, někteří lidé takto činí. Jídlo se pro ně stalo jakousi modlou, něčím, čím se prostě zabývat musejí a nemohou se od toho odtrhnout. Můţe se to projevovat různě. Někteří tráví hodiny v supermarketech a studují letákové akce, vyzobávají slevy a jezdí od jednoho marketu k druhému aby „ušetřili“ (otázka je, co vlastně chtějí ušetřit), jiní se zase denodenně zabývají rozsáhlou a časově náročnou přípravou různých jídel, libují si ve výměně, zkoušení, tvoření a sdílení různých receptů a někdo jiný sní, na co přijde a jí takřka permanentně. Jídlo je pro něj prostředek k uspokojení smyslů a fyzických potřeb. Mnoho lidí se téměř vůbec nezabývá tím, co by mohli jíst. Slepě konzumují to, co je jim předkládáno v nabídce, která je dnes mnohonásobně širší neţ před několika lety nebo dokonce desetiletími. Tato rozsáhlá nabídka se na první pohled jeví jako největší výhoda současné doby v oblasti potravin. Je tomu skutečně tak? Pokud bychom jídlo rozebrali na základní elementy, které jsou pro fungování lidského organismu potřebné, byli bychom asi překvapení tím, ţe zase tolik toho naše tělo nepotřebuje. I proto byla strava našich předků poměrně jednoduchá a na naše poměry nezvykle jednotvárná. Byla závislá na tom, co se dalo v tu kterou roční dobu vypěstovat a jaké byly moţnosti uchování potravin. Dnes tyto bariéry díky technologiím konzervace, skladování a dopravy takřka padly nebo se alespoň výrazně zúţily. Důsledkem je nebývalá nabídka všelijakých produktů, které jsou pro většinu lidí dostupné prakticky kdykoliv a rychle. Odhaduje se, ţe v průměrném supermarketu má zákazník k dispozici kolem tří tisíc druhů poloţek v oblasti potravin. To je velké číslo, takový výběr člověk nikdy v historii neměl. 24/27
Vzpomeňte si, kolikrát stojíte pře přeplněným regálem zboţí a rozhodujete se dlouhé minuty jaký druh sýra nebo jogurtu koupit. Leckdy tyto situace vytvářejí stav, který se nazývá rozhodovací paralýza – člověk se tak dlouho rozhoduje a kombinuje, ţe nakonec z vybraného druhu zboţí nekoupí nic. Vyznat se totiţ v takto koncipované nabídce je nad lidské síly. Náš mozek není evolučně připraven na to zpracovávat tolik sloţitých a sloţitě provázaných jevů a informací, které mu připravila současná doba. Zkuste si vzít libovolný výrobek zabalený v obalu. Abyste dokázali podchytit všechny vazby vedoucí ke vzniku a prodeji výrobku, museli byste mít mnoho informací, které nemáte a ještě byste jim museli rozumět. Tento fakt je pro mnoho lidí naprosto nepřekonatelný, lidé se dostávají pod tlak a do stresových situací a tak se rozhodnou tyto věci raději neřešit. Svou odpovědnost za to, co jí, přenechají firmám vyrábějícím jídlo a státu, kterému věří, ţe stanoví nějaká bezpečná pravidla a ještě bude schopen kontrolovat jejich dodrţování. Tím se ovšem odpovědnosti za to co jíme, nezbavíme, protoţe jsme to my, kdo uzavírá kupní smlouvy a výrobky si skládá do tašky nebo kufru auta. Na jednu stranu tedy věnujeme čas výběru potravin z mnoha tisíc poloţek, na stranu druhou nedbáme na to, aby výběrová nabídka byla za všech okolností kvalitní. Máme tedy sice moţnost výběrem potravin strávit méně času, někteří však jejím výběrem a sháněním a přípravou stráví čas opravdu velký, energii ovšem investují na nesprávné místo – kvalitou se uţ tolik nezabývají. Vrátíme-li se tedy k poměru toho, jaký čas můţeme a zároveň trávíme činnostmi spojenými s potravinami, zjistíme, ţe máme široké pole působnosti a je na kaţdém, aby našel odvahu na hledání priorit a harmonie tak, aby mu to vyhovovalo. Měli bychom brát v úvahu především hledisko zdravotní, časové a finanční – a to přesně v tomto pořadí. Tato posloupnost určuje totiţ kvalitu našeho ţivota v oblasti potravin a kaţdá sloţka má v rozhodování své místo. Poměr těchto sloţek nebude nikdy stejný, ale největší důraz bychom měli věnovat sloţce zdravotní. Pokud tato bude fungovat, zároveň bude fungovat hledisko časové a finanční – ta jsou totiţ na zdravotní sloţku úzce navázána a pokud je upřednostníme před zdravotní sloţkou, můţeme dospět do situace, kdy se celé schéma zhroutí. Nebudeme-li zdraví a v kondici, nebudeme mít čas na ostatní věci, které rádi děláme a pravděpodobně nebudeme mít moţnost ani vydělávat peníze. Nejen to, my dokonce budeme muset nějaké peníze ještě navíc zaplatit. Zamysleme se tedy na chvíli a zastavme se nad tím, jaký je náš vztah k potravinám. Kolik času a jakým způsobem jim věnujeme pozornost. Jsme spokojeni s tím, jak jíme? Vytváříme příjemné pocity a harmonii nebo jde pro nás o stresující situace? Jak budeme jíst dnes, tak se budeme cítit zítra. Jaký vztah máme k potravinám, takový vztah máme do velké míry sami k sobě a ke svému okolí. Co nám to ukazuje?
25/27
Potraviny a marketing Jak je všem asi zřejmé, většinu potravin dnes získáváme tak, ţe je koupíme v obchodě. To je ovšem model, který funguje jen několik posledních desetiletí. Po většinu historie lidstva tento model neexistoval anebo jen ve velmi úzké, omezené míře. Obvykle si kaţdá rodina, kaţdá obec pěstovala potraviny pro vlastní potřebu a hned je také vyuţívala. Potřeba obchodu s potravinami prakticky neexistovala. Byl kladen důraz na soběstačnost rodiny a obce. Neexistovaly rychlé dopravní prostředky, potraviny se nedaly dlouhodobě při přepravě skladovat a nebyl důvod přepravovat potraviny na velké vzdálenosti. Neexistovala potřeba potraviny prodávat, ve smyslu cíleného obchodu s potravinami (samozřejmě to nevylučuje moţnost malého místního například i výměnného obchodu), potraviny byly lokální a tudíţ ani nevznikla potřeba na potraviny nějak explicitně upozorňovat. Ani nebylo kde, protoţe média prakticky neexistovala. Potravinových poloţek bylo relativně málo, prakticky kaţdý znal jejich původ a podmínky pěstování a díky neexistenci vyspělé dopravy, ztrácelo smysl jakékoliv porovnávání potravinových produktů. Dnes je ovšem situace velmi jiná. Mnoho potravin dnes nacestuje více kilometrů, neţ leckterý člověk za celý ţivot, potraviny se dají přesouvat na velké vzdálenosti. Existuje moţnost mít po celý rok dostupné potraviny, navíc takové, které nejsou regionální. Vznikla potřeba potraviny odlišit, zvýraznit, zpropagovat a prodat. Prodat kdekoliv a leckdy i kdykoliv. Co však určuje ony odlišnosti v potravinách? Kdy začínáme přemýšlet o konkrétní značce sýru a není to uţ pro nás prostě jen sýr? Co je tím faktorem, který nás přitáhne ke konkrétnímu výrobku konkrétní firmy? Není zase tak daleko doba, kdy se v televizi objevovala reklama například na mléko. Pokud se teď mladší čtenáři ptají, na jaké to bylo mléko, čím mohlo být zajímavé, výjimečné, jiné, pak je musím ujistit, ţe ţádné takové vlastnosti se v reklamě neinzerovaly. Šlo prostě jen o to, abyste pili mléko, moţná jste se ještě dověděli, ţe je zdravé. Odhlédneme-li nyní od formy a obsahu, tato situace jasně ukazuje posun, který za poslední léta nastal. Po většinu času prostě existovalo jen mléko. Kaţdý věděl, co mléko je, jak vypadá, chutná, co od něj můţe čekat, a obvykle také věděl, z jakých zdrojů pochází, případně, kde se upravuje a stáčí. Dnes tyto informace obvykle nevíme, za to se dostaneme k informacím, které ještě před pár lety neměly absolutně ţádný význam. Tyto informace nám popisují vlastnosti daného výrobku, jak se budeme při jeho konzumaci cítit, co nám to přinese, ţe je to právě v módě nebo „in“, ţe nás to někam posune, něco to vyřeší, ţe má nový obal a skvělý praktický uzávěr a mnoho dalších věcí, které vůbec nesouvisí s hodnotou dané potraviny. Z výroby a distribuce potravin se stal celosvětový byznys a mnoho potravin je dnes skládáno na zakázku v chemických laboratořích. Ani si dnes nedovedeme představit kolik látek a jakého charakteru je v běţně pouţívaných potravinách a přitom, zdá se, je to vlastně nejdůleţitější informace. Proč? Protoţe to jsou věci, které konzumujeme, spotřebováváme a 26/27
dopravujeme do našeho těla. Naše tělo se s tím potom musí vyrovnat a vypořádat, coţ není vţdy snadné. Mnoho látek se v těle ukládá a my ani nevíme, jakým způsobem se projeví jejich konzumace po několika letech. Neobjasní nám to ani mnohé vědecké studie, jelikoţ zde prostě neexistuje časová zkušenost a mnoho studií je děláno přímo na objednávku potravinářských firem. Není tedy zajištěna objektivita, záměry vědeckých týmů jsou odlišné, metodika je různá a dochází tak logicky i k odlišným, leckdy přímo protichůdným závěrům a výsledkům. Jak se má v této síti, která je protkána tolika různými informacemi orientovat člověk, který nemá čas ani sílu studovat chemické sloţení potravin, které si kupuje a nemůţe také bádat, jaké účinky budou mít jednotlivé látky, dnes v potravinách obsaţené. Jak má rozumět všelijakým reklamním trikům a sloganům, které prezentují, ţe právě tento výrobek je skvělý a výjimečný. Jak můţe daným informacím věřit, kdyţ jejich ověřitelnost je prakticky nulová? Čeho se tedy při výběru pod náporem reklamy a rafinovaného marketingu chytit? Asi svého vlastního rozumu, své vlastní zkušenosti a osobních referencí. V tom je největší síla. Můţeme samozřejmě věřit i reklamě. Uvědomme si však, ţe primárním cílem reklamy je výrobek prodat. A ne všechny výrobky a v potravinářském odvětví to platí také, poskytují za danou cenu adekvátní protihodnotu. A právě zvláště u potravin bychom měli věnovat zvýšenou pozornost tomu, co kupujeme a konzumujeme. Ţivíme tím své tělo, sami sebe. Zkusme se tedy v tomto zaměřit sami na sebe. Pozorujme, co nám dělá dobře, jakým způsobem tělo reaguje. Více neţ na doporučení marketingových stratégů dejme na doporučení našeho vlastního těla. Berme váţně zkušenosti, kterými procházíme a které nám vţdy něco ukazují. Zaměřme se raději na potraviny, o kterých víme více, jak vznikají, kdo to dělá a jakým způsobem. Podívejme se do svého okolí, zda se v blízkosti nenachází nějaký farmář, který je schopný poskytnout své výrobky. Mějme co nejosobnější kontakt s jídlem, které jíme. Zajímejme se o to, jak se stravují naše děti, naši příbuzní, přátelé a známí. I ti mohou mít pro nás zajímavou inspiraci v této oblasti. A pokud jsou s něčím spokojeni, něco jim dobře funguje, obvykle svou zkušenost doporučí dále. Právě význam místních, masivní a manipulativní reklamou nezatíţených, potravinových zdrojů roste. Lidé si více uvědomují hodnotu, kterou dostávají, a kladou větší důraz na zdravotní benefity, které jim to přinese. Benefity však nejsou zdaleka jen zdravotní. Ukazuje se, ţe určitý návrat k principům, které fungovaly v minulosti, je nejen logický, ale v mnoha ohledech pro místní společenství přínosný. Nevěřme proto slepě všemu, co je nám v médiích předkládáno, a uvědomme si, ţe jen my jsme ti správní, kteří jsou schopni posoudit, co je po nás dobré, co nám vyhovuje a čemu bychom se naopak chtěli vyhnout. Reklama a inzerce jsou dnes součástí ţivota – to změnit není úplně jednoduché a rychlé. Co ovšem můţeme změnit rychle, i kdyţ ne vţdy jednoduše, je náš pohled na věc. Pohled na to, odkud budeme získávat informace o potravinách a odkud budeme získávat potraviny samotné. Můţeme si dnes vybírat nesrovnatelně více neţ v minulosti, vyuţívejme této moţnosti. 27/27