Komunikační a slohová výchova
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petra Hrnčířová. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední školou
Anotace Tematický celek zaměřený na komunikační a slohovou výchovu je zpracován do prezentace, která je určena pro více vyučovacích hodin k výkladu dané problematiky. Prezentace seznámí žáky se základními stylistickými pojmy a jevy . Prezentace je doplněna kontrolními otázkami. Autor
Mgr. Petra Hrnčířová
Období tvorby
Listopad 2012
Obory Tematická oblast
Střední vzdělání s MZ, čtyřletý maturitní obor – 1. ročník Český jazyk – komunikační a slohová výchova
Klíčové pojmy Jazykový styl, aktéři jazykového projevu, slohotvorní činitelé, funkční styly, slohové postupy, projev mluvený X psaný, vhodnost užívání cizích slov, techniky a druhy čtení Druh učebního materiálu
Výklad
Cílová skupina
Žák
Věková skupina
15 - 20 let
Základy stylistiky Stylistika je nauka o jazykovém slohu. Zkoumá a vykládá výstavbu jazykových projevů a sleduje způsoby výběru jazykových prostředků pro jednotlivé druhy slohu. Skutečnost můžeme vyjádřit různým způsobem. Potom způsob zpracování obsahu a způsob výběru a uspořádání jazykových prostředků v jazykovém projevu nazýváme jazykový styl.
Aktéry jazykového projevu jsou pak: Autor (mluvčí, pisatel) Adresát (posluchač, čtenář) Autor - fáze činnosti autora: Přípravná fáze = vymezení tématu a cíle sdělení, adresáta, sbírání materiálu Uspořádání materiálu = třídění materiálu, osnova Jazykové vyjádření (stylizace) = formulace myšlenek → koncept Korektura = úprava, posouzení a opravy → čistopis Pronesení nebo napsání = realizace Příjemce – fáze činnosti adresáta:
Vnímání textu = četba, poslech Jazykové porozumění Interpretace = tlumočení Zaujetí stanoviska – případně přímá reakce
Slohotvorní činitelé
= je souhrn podmínek, za kterých vzniká projev Někdo (autor) → někoho (adresát) → někde (prostředí) → o něčem (téma) → záměr (funkce projevu) → výrazové prostředky (jazykové, nejazykové)
Dělíme na: Subjektivní – jsou podmíněny osobností autora (pohlaví, věk, všeobecné vzdělání, odborné vzdělání, zaměstnání, výrazová schopnost, talent, psychický typ, stanovisko autora – vážné, humorné, znevažující) Objektivní – autor k nim přihlíží, je jimi vázán Zaměření, cíl a funkce projevu – běžný hovor, odborný projev, publicistický či umělecký projev;
Situace a časový prostor – projev připravený X nepřipravený (spontánní); Kontakt mezi autorem a adresátem – přítomnost či nepřítomnost adresáta; Druh dorozumívání – (oboustranný) dialog X monolog (jednostranný); Prostředí – oficiální, veřejný X neoficiální, soukromý až intimní; Zřetel k adresátovi – určen dětem, odborníkům, studentům; Činitel jazykový – forma projevu mluvená X písemná (psaná, tištěná).
Základní funkční styly a jejich funkce: Nejdůležitějším objektivním činitelem je funkce projevu – určuje výběr a užití výrazových prostředků. Prostěsdělovací (hovorový) – má funkci běžné komunikace, podává informace, citové i hodnotící postoje (o počasí, zdraví, dovolené, rodině, dětech), psané projevy (sdělení, oznámení, osobní korespondence). Je spontánní, využívá běžnou slovní zásobu.
Publicistický – je styl novin, časopisů, hromadných sdělovacích prostředků. Cílem je poučit, vzdělávat, informovat, získat.
Odborný – je to styl odborných publikací, časopisů a učebnic. Cílem je podat přesné, jasné informace z různých oborů lidské činnosti a poučit tím adresáta. Vyžaduje odborné znalosti, schopnosti i vzdělání. Využívá spisovný jazyk, odborné pojmy, logickou přesnost. Umělecký – je stylem básníků, spisovatelů a dramatiků. Působí na citovou stránku příjemce, aby obohacovalo vnitřní život a nutilo zaujmout postoj. Administrativní – je úředním stylem. Je zaměřen na fakta a jejich sdělení. Vyžaduje přesné vyjadřování, spisovnou češtinu, ustálené obraty a formulace.
Řečnický – jsou to projevy politické, slavnostní, náboženské (kázání), řeči soudní, pohřební, vědecké či populárně odborné přednášky, na kulturních akcích, výstavách. Společné rysy: veřejný charakter, přímý kontakt s posluchačem, využívání zvukových prostředků, gesta, mimiku. Působí na rozum i cit. Využívá spisovný jazyk i nářečí, obecnou češtinu, slang či argot.
Slohové postupy a útvary:
Slohový postup je způsob ztvárnění tématu (řazení, výběr prostředků) vzhledem k cíli projevu. Slohový útvar je konkrétním výsledkem použití jednoho nebo více slohových postupů.
Informační – je nejjednodušší, podává fakta; útvary: oznámení, zpráva, dopis, dotazník, inzerát, reklama, běžný hovor; Vyprávěcí – podává děje, události, snaha o zajímavost, napětí, názornost; útvary: prosté vypravování, reportáže, novela, povídka, román; Popisný – vystižení vnějších znaků objektu nebo děje; útvary: životopis, návod, popis pracovního postupu, popis v reklamách, cestopisech, popis postav a prostředí ve vyprávění…; Charakterizační – vystižení vnitřních znaků objektu – přímo (konstatování), nepřímo (dokladem jednání); útvary: posudek, charakteristika jako součást vyprávění…; Výkladový – vysvětlení podstaty jevu, vnitřní vztahy, souvislosti; útvary: zákony, směrnice, předpisy, výklad, pojednání, přednáška, referát, proslov, projev; Úvahový – přemýšlení nad problémem, vyvození závěru; útvary: úvaha, kritika, recenze.
Projev mluvený a psaný: Projev mluvený – je jedinečný, neopakovatelný, přímý kontakt s adresátem (výhoda – možnost reakce a přizpůsobení), většinou je nepřipravený X existují i projevy nepřímé (TV, rozhlas) a připravené (přednášky, proslovy) – použití tzv. nonverbálních prostředků zvukových (intonace, pomlky, tempo), mimikou, gesty Projev psaný – zpravidla připravený s nepřímým kontaktem mezi autorem a příjemcem, výhodou je, že se k němu lze kdykoli vrátit a volit si vlastní tempo vnímání. Zvukové prostředky jsou nahrazeny interpunkčními znaménky, velikostí a barvou písma, podtržením, členěním na odstavce, kapitoly…
Vhodnost užívání cizích slov V situacích, kdy jen těžko najdeme vhodné přesné české vyjádření, je vhodné využít výrazu cizího. Pokud si nejsme jisti, jaký je přesný význam cizího slova, nepoužíváme ho. Tam, kde můžeme bez problémů použít výstižný a vhodný český výraz, je cizí slovo naprosto zbytečné. Shrnutí Každá společnost se řídí určitými pravidly. I pro jazykové vyjadřování platí jisté zásady, které dodržujeme (aniž si to často uvědomujeme). Jiné je vyjadřování v úzkém rodinném kruhu nebo mezi kamarády, jiné v oficiálním prostředí. Jazykový projev nás vždy nějak charakterizuje. Je dokladem naší celkové kulturnosti, dává mnohdy představu i o povahových vlastnostech a nevyslovených závěrech. Může nám pomoci k úspěšnému jednání nebo naopak uškodit. Proto bychom se vždy měli kontrolovat a vědomě se snažit svým projevem dobře působit!
Techniky a druhy čtení Metoda trojího čtení Při studiu textu využíváme jednak z časových důvodů a jednak z důvodu zájmu a potřeby 3 druhy čtení: Zběžné (letmé) – představa o celku a důležitých místech;
Důkladné studium podstatných částí, soustředění na klíčová místa (jsou graficky odlišena) – podtrhávání (i barevně) nebo poznámky, značky, vlastní názory, např. na okraji textu = ve vlastní publikaci, pořizování výpisků, osnovy… - z vypůjčené publikace; Výběrové – čtení podtrženého, poznámek na okraji…
Opakování Kdo je aktérem jazykového projevu? Popište fáze činnosti.
jejich
Vyjmenujte základní funkční styly a jejich funkci. Charakterizujte. Co jsou slohotvorní činitelé? Jak je dělíme? Charakterizujte.
Co je slohový postup a slohový útvar? Vyjmenujte a charakterizujte. Charakterizujte projev mluvený a psaný. Vhodnost užívání cizích slov.
Co je stylistika a jazykový styl? Úkol:
Vyhledejte v časopise nějaký zajímavý článek a upravte jej pro mluvený projev. Napište si podrobnou osnovu mluveného vystoupení na nějaké téma, které je vám blízké, např. chcete ostatní seznámit se zajímavým filmem, se sportovní činností, které se věnujete. Při svém vystoupení postupujte podle jednotlivých bodů.
Zdroj
SOCHROVÁ, M.: Český jazyk v kostce. FRAGMENT : Havlíčkův Brod, 1999. ISBN 80-7200-338-0
