Komparace motorických schopností u dětí mladšího školního věku

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra pedagogiky sportu

Komparace motorických schopností u dětí mladšího školního věku

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracoval:

doc. PhDr. Vlasta Vilímová, CSc.

Bc.Lukáš Plachý TV45

Brno, 2009

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu použité literatury.

V Brně dne 29.03.2009

……………………………

Chtěl bych poděkovat doc. PhDr. Vlastě Vilímové, CSc., za konzultace, odborné vedení a cenné rady při zpracování diplomové práce, které mi poskytla.

OBSAH ÚVOD

7

1. STAV DOSAVADNÍCH POZNATKŮ

9

1.1 Věkové zvláštnosti dětí mladšího školního věku

9

1.1.1 Fyziologická charakteristika

11

1.1.2 Pedagogicko-psychologická charakteristika

13

1.2 Rozvoj pohybových schopností dětí mladšího školního věku

17

1.2.1 Pohybové schopnosti

19

1.2.2 Silové schopnosti

21

1.2.3 Rychlostní schopnosti

22

1.2.4 Vytrvalostní schopnosti

23

1.2.5 Koordinační schopnosti

24

2. CÍL, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE

26

2.1 Cíl práce

26

2.2 Hypotézy práce

26

2.3 Úkoly práce

26

3. METODIKA PRÁCE

27

3.1 Charakteristika souboru

27

3.2 Metody zjišťování sledovaných ukazatelů

28

3.2.1 Sledování tělesného rozvoje

28

3.2.1.1 Tělesná výška

28

3.2.1.2 Tělesná hmotnost

28

3.2.2 Měření 3 kožních řas 3.2.2.1 Kožní řasa 1 – nad tricepsem

28 29

3.2.2.2 Kožní řasa 2 – nad spinou

29

3.2.2.3 Kožní řasa 3 – pod lopatkou

30

3.2.3 Měření motorickými testy

31

3.2.3.1 Běh na 50m

31

3.2.3.2 Leh-sed/60 s

33

3.2.3.3 Skok daleký z místa odrazem snožmo

34

3.2.3.4 Hod plným míčem obouruč (1kg)

35

3.2.3.5 Běh po dobu 6 minut

36

3.3 Organizace testování 3.3.1 Harmonogram testování

38 38

3.4 Vyhodnocení výsledků

39

4. VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE

40

4.1 Tělesný rozvoj

40

4.1.1 Tělesná výška

40

4.1.2 Tělesná hmotnost

42

4.2 Měření 3 kožních řas

45

4.2.1 Kožní řasy - kategorie 7 let

46

4.2.2 Kožní řasy - kategorie 9 let

47

4.2.3 Kožní řasy - kategorie 11 let

48

4.3 Motorické testy

49

4.3.1 Běh na 50m

49

4.3.2 Leh-sed/60s

51

4.3.3 Skok daleký z místa odrazem snožmo

53

4.3.4 Hod plným míčem obouruč (1kg)

55

4.3.5 Běh po dobu 6 minut

57

4.4 Diskuse

60

5. SHRNUTÍ A ZÁVĚRY

62

5.1 Závěry pro teorii

62

5.2 Závěry pro praxi

63

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

64

RESUMÉ

ÚVOD Pokud chceme, aby naše další generace žily zdravým způsobem života a vyhnuly se předčasným zdravotním potížím, je zapotřebí se důsledně zaměřit na prevenci a zdravý pohyb. Současným životním trendem je uspěchanost, pohodlnost a nedostatek volného času pro odpočinek. Každý má spoustu práce a už nenachází čas na regeneraci. Proto je potřeba už od časného mládí s tímto závažným problémem něco dělat. Podstatné je, aby člověk vykonával pohyb, který mu umožňuje jak zapojování většiny svalových skupin tak i pohyb, při kterém si tělo odpočine, odreagovává a relaxuje. Pozitivní vztah k pohybu a sportu by měla přivést již základní škola v hodinách tělesné výchovy. Ta by měla přispět k výchově všestranně rozvinutého člověka. Žáci by měli pochopit základní pohybové činnosti od běhu a skoku až po komplexní systémy, typu kolektivních her. Kromě školy se na rozvoji a kladném vztahu k pohybu podílejí volnočasové aktivity, sportovní kroužky a také samozřejmě rodiče, kteří by svoje děti měli dostatečně podporovat. Získáním pozitivního vztahu k pohybu a sportovním aktivitám je pro zdraví dítěte velkým kladem. Zároveň je důležité, aby u nich začalo docházet k utváření zdravého životního stylu. Ten je bezpochyby nezbytný pro správné fungování celého lidského organismu. Děti je potřeba k pohybu vhodně motivovat, zvolit správné metody a postupy, avšak v žádném případě děti nepřetěžovat. Vždy je potřeba přihlédnout k jejich současnému zdravotnímu stavu a vhodně reagovat na změny v tělesném vývoji. Aby byl rozvoj tělesné zdatnosti optimální je zapotřebí rovnoměrně rozvíjet všechny pohybové schopnosti člověka, tedy sílu, rychlost, vytrvalost a koordinační schopnosti. V současné době je velkým problémem to, že při sportovní aktivitě, ať už ve škole či sportovním kroužku, dochází k opomíjení některých základních pohybových schopností vůči jiným. Děti jsou poté spíše jednostranně rozvíjeny a pomalu získávají odpor k zanedbávaným pohybovým schopnostem typu vytrvalosti či různým koordinačním pohybům. Rostou nám tady jednostranně zaměření fotbalisti, hokejisti a celkově hráči sportovním her, u kterých se pohybové, hlavně koordinační, dostatky naoko ztrácí díky tomu, že

7

v kolektivním sportu nevnímáme až tak jednotlivce, ale spíše celý tým. Takový hráč již třeba v deseti letech není schopen udělat přemet stranou, hodit správně míč jednou rukou, či zvládnout udělat nějaké rovnovážné cvičení. My jako trenéři atletiky (individuálního sportu) se snažíme, aby k těmto pohybovým a koordinačním nedostatkům nedocházelo, a tak do tréninků zapojujeme mimo jiné gymnastiku, kde se snažíme rozvíjet u dětí veškeré koordinační pohyby díky cvičením, které odpovídají jejich věku a tělesné zdatnosti. Tímto nebo podobným způsobem by se měly děti přivést k všestrannosti a teprve poté se zaměřovat na individuální sport. Ovšem měl by být doplňován aktivitami, které nebudou jednostranně zatěžovat organismus a taky které vedou k tomu, aby se dotyčný sport nestal nudný a také rutinní záležitostí. K prvnímu intenzivnějšímu setkání dítěte se sportovním tréninkem slouží sportovní přípravky, od kterých děti postupně přecházejí do sportovních klubů. Cílem práce je komparace motorických schopností a tělesného rozvoje u dětí mladšího školního věku. Pomocí standardizovaných testů jsme zjišťovali změnu pohybové úrovně a tělesného rozvoje testovaného souboru se souborem Plachého (2007). Vybraný soubor dětí navštěvuje atletickou přípravku organizovanou atletickým oddílem VSK Univerzita Brno.

8

1. STAV DOSAVADNÍCH POZNATKŮ 1.1 Věkové zvláštnosti dětí mladšího školního věku Osobnost člověka se vyznačuje v prvé řadě jeho vlastní jedinečností a individualitou. Člověk je otevřeným, živým, neopakovatelným a především jedinečným systémem. Osobností se člověk nerodí, nýbrž se ji stává v průběhu života, kdy se u něj postupně vyvíjí sociální já. V tu chvíli hovoříme o duševním životě člověka. Začíná se u něj vytvářet specifická lidská organizace a fungování psychiky. Z vědomí já vzniká pojetí vlastního já (ego), které už je organizačním a dynamickým činitelem. Dítě si uvědomuje, že je jiné než ostatní, že je stále ono, ačkoli se mění a stárne. V utváření osobnosti se uplatňuje interakce vrozených biologických činitelů (psychofyzické konstituce) a zkušeností, které jedinec získává v rámci určitého sociálního (mikro) a kulturního (makro) prostředí, v němž se odehrává jeho život (Nakonečný, 1995). Člověk je v průběhu svého života ovlivňován mimo jiné vnějším prostředím, které na něj intenzivně působí. Člověk se tak navenek projevuje svým vlastním a osobitým chováním. Osobnost

dítěte

je

charakterizována

harmoničností,

uklidněním,

sebeuspokojením, dojmem hotovosti a neproblematičnosti všech věcí, důvěrou v autority. Dítě je přizpůsobivé, ale přitom velmi sugestibilní. V utváření osobnosti se uplatňuje především proces sociálního učení a vývojově se zvýrazňují individuální zvláštnosti osobnosti, tj. také individuální rozdíly mezi lidmi jako psychofyzickými subjekty. Vývoj směřuje k určitému stupni psychosociální zralosti osobnosti (Nakonečný, 1997). Lidské tělo je nedílnou součástí osobnosti. Je nositelem existence, vypovídá o rase, pohlaví, sociálním rodu, konstituci, věku, zdravotním stavu a společenském postavení.

9

Podle Kohoutka (2006) lze veškeré rysy a vlastnosti osobnosti roztřídit do těchto skupin: -

tělesné a výrazové vlastnosti

-

rysy temperamentu

-

rysy charakteru

-

osobní schopnosti

-

strukturální, dynamické a vývojové vlastnosti

Ke zvýraznění individuální zvláštnosti osobnosti dochází díky nárůstu osobních zkušeností. Vývoj osobnosti probíhá v stádiích, jejichž pořadí je zákonité. Každé stádium předpokládá přípravu v předchozích stádiích a připravuje na stádia následující. Vývojová stádia jsou kvantitativně odlišné formy celé osobnosti, nebo některého z jejich subsystému, např. intelektu nebo morálního charakteru (Čáp, 1996). Děti mladšího školního věku, tedy ve věku 6-11 let se vyznačují realismem a zájmem o konkrétní fakta. Pokrok v systematizaci přispívá i k chápání širších vztahů. Úsudky mnohých dětí tohoto věku jsou zpočátku ještě ovládány spíše citovými zážitky. V období mezi 6 a 11 rokem by děti měly zvládnout následující vývojové úkoly: -

osvojení dovedností potřebných pro běžné hry

-

utváření zdravých postojů k sobě jako vyvíjejícímu se organismu

-

učení se způsobům soužití s vrstevníky

-

osvojení rolí vyplývajících z přináležitosti k danému pohlaví

-

rozvoj základních dovedností psaní, čtení a počítání

-

vývoj pojmů a představ nutných k orientaci v každodenním životě

-

rozvoj morálního vědomí a stupnice morálních hodnot

-

získání osobní nezávislosti

-

utváření a rozvoj postojů vůči společenským skupinám a institucím

Osobnost dítěte mladšího školního věku můžeme charakterizovat z hlediska fyziologického, pedagogického a psychologického.

10

1.1.1 Fyziologická charakteristika Lidský organismus prodělá během svého vývoje mnoho

fyziologických

změn. Největší změny nastávají u dětí. Tělo i orgány rostou, vyvíjí se. Tělesný vývoj dětí mladšího školního věku je charakteristický intenzivním růstem objemu těla a zpomalením růstu výšky. Přesto růstová rychlost v dětství činí 5cm za rok. Mezi chlapci a dívkami nejsou významné rozdíly. Růstový hormon GH je uvolňován přibližně každé dvě hodiny (Havlíčková, 2004). Nejúčinnější je doba spánku a relaxace. V tomto období pokračuje rychlým tempem osifikace. Kosti a kloubní spojení jsou zatím velmi měkké, křehké a pružné. Zakřivení páteře nejsou trvalého charakteru, a proto je důležité v tomto období dítěte věnovat dostatečně velkou pozornost správnému držení těla. Začíná remodelace pánve. Epifýza a dialýza nejsou ještě dostatečně spojeny. To platí také o křížových obratlích. Osifikace zápěstních kůstek probíhá od 6-8let. Jednotlivé články prstů od 9-11let. Charakteristické pro toto období je vývoj sekundárních pohlavních znaků. Kostnatí lebka. Prořezává se trvalý chrup (Máček, Máčková, 1997). Dochází k nevyrovnanosti růstu kosterní a svalové složky, a proto dítě koná často nepřesné pohyby. Tyto jsou také zapříčiněny nedostatečně vyvinutou centrální nervovou soustavou, která postupně dozrává, a tím umožňuje lepší koordinaci, rychlejší a přesnější zvládání pohybů, což vede děti k většímu zájmu o pohybovou činnost a hru. V tomto věku se začíná zvyšovat množství tělesného tuku a akcentuje se sexuální dimorfismus v jeho ukládání. Svalstvo, obsahuje méně hemoglobinu, bílkovin, tuků a anorganických látek oproti svalstvu dospělých. Svalstvo se postupně rozvíjí, nejintenzivněji na horních končetinách. Oproti tomu svalstvo zad je jen slabě vyvinuté. Nejvýznamnější složkou celkové hmotnosti je tělesná voda. Množství je závislé na pohlaví, věku a tělesné hmotnosti. U dětí dosahuje hodnoty 75 procent (Havlíčková, 2004). Mladší školní věk je dobou plynulého růstu všech orgánů. Krevní oběh, plíce a ostatní vnitřní orgány se mění úměrně s rovnoměrným zvyšováním hmotnosti i výšky těla. Roste celková odolnost dětského organismu. Objem srdeční dosahuje

11

vyšších hodnot než u dospělého člověka. To má kladný dopad na krevní oběh – okysličování a výživu tkání. Srdeční frekvence je vyšší, ale po fyzickém nebo psychickém zatížení se rychle vrací do normálních hodnot. VO2max dětí má postupnou tendenci růstu, jak u chlapců, tak u dívek. Kolem jedenáctého roku dochází se zrychlení vzrůstu VO2max u chlapců, u dívek se zpomaluje. Zvýšení VO2max je ovlivněno také zvýšením maximálního tepového objemu (jako důsledek zvětšení levé komory), zvětšením objemu velikosti plic, zvýšením kapilarizace svalu a kapacity aerobních enzymů ve svalu (Máček, Máčková, 1997). S věkem a velikostí těla se tlak krve zvyšuje. Průměrná hodnota desetiletého dítěte je 110/62 mmHg. Termoregulace dětí se liší od dospělých, protože děti vytvářejí více tepla na kg hmotnosti během práce a také se méně potí. V horkém prostředí hůře snášejí

zátěž. Nastávají situace, kdy dětský organismus je

dehydratován, nejčastěji v důsledku zapomenutí doplnění tekutin. Proto je nezbytné, aby děti při sportovní aktivitě pravidelně doplňovaly tekutiny (Máček, Máčková, 1997). Tělesné proporce a biomechanika pohybového aparátu získávají dospělý vzorec (Riegerova, 2006). Vývoj motoriky je závislý na funkci nervové soustavy, na růstu kostí, osifikaci a na růstu svalstva. Na zdokonalování motoriky dětí nemá vliv jenom celkový fyzický a intelektuální vývoj a růst, ale i školní vyučování nebo aktivity organizované či neorganizované tělesné výchovy. V tomto období dívky předbíhají chlapce v tělesném vývoji, avšak v motorice se tento předstih neukazuje. V období osmi až deseti let dochází k velkému rozvoji některých motorických funkcí jako je např. větší rychlost pohybu. Dítě se vyznačuje vysokou spontánní pohybovou aktivitou, mluvíme o pohybovém luxusu. Charakteristická je krátkodobá intenzivní zátěž s častějšími přestávkami. Tímto způsobem jsou děti schopny vykonávat pohyb po dlouho dobu, aniž by se u nich projevovala větší únava. Ve většině testů pohybových schopností dosahují chlapci lepších výsledků než dívky (Dovalil, 2002).

12

Shrnutí Dětský organismus prodělává mnoho základní fyziologických změn. Dochází k růstu orgánů, pokračuje osifikace. Postupně dozrává centrální nervová soustava. Motorika dítěte se postupně zlepšuje. V tělesné výšce dívky předstihují chlapce. Zvyšuje se množství podkožního tuku. Dochází k vývoji sekundárních pohlavních znaků a pohlavní diferenciaci.

1.1.2 Pedagogicko-psychologická charakteristika Existuje mnoho výrazů, kterými můžeme charakterizovat osobnost jedince. Když o někom řekneme, že je vřelý, jiný je uzavřený, mlčenlivý, další agresivní, bázlivý nebo prudký – a to všechno jsou popisné charakteristiky osobnosti. V psychologii je taková charakteristika obecně označována jako psychická vlastnost osobnosti nebo rys osobnosti (Nakonečný, 1993). Rys osobnosti je psychická vlastnost, která se projevuje určitým způsobem chování, jednání a prožívání. V průběhu života je poměrně stálá a odlišuje se od ostatních lidí. K souhrnnému označení souboru rysů osobnosti a rozdílů mezi lidmi se od starověku užívalo výrazů temperament a charakter (Čáp, 1993). Temperament je soubor vrozených dynamických vlastností projevujících se způsobem reagování, chování a prožívání a způsobem citového procesu. Ty vznikají, střídají se, jsou silné. Navenek se projevují ve výrazu gestikulace, mimiky, smíchu, pláče. Charakter je do značné míry získaný. Na jeho utváření mají největší vliv procesy učení, výchova, škola, rodina. V podstatě mluvíme o charakteru jako o tendenci chovat se a reagovat určitým způsobem v dané situaci. V tomto období, které bychom mohli nazvat obdobím učební činnosti se rozvíjí poznávací procesy a formuje se také u žáků teoretický vztah ke skutečnosti. Vytváří se psychologické předpoklady pro rozvoj teoretického a abstraktního myšlení a plánovaného jednání. Rýsuje se morální profil osobnosti mladšího školáka, jeho zájmy a sociální vtahy, zvláště k vrstevníkům. Narůstá analytičnost nazírání. Původní nepročleněný obrys se zaplňuje detaily. Orientace v prostoru a čase není ještě v osmi letech zcela spolehlivá. (Hradecká, 1979).

13

Motivace (soubor motivů) jsou procesy, které uvádějí organismus do pohybu. Proces, který určuje směr, intenzitu a trvání chování. Je startován potřebou, tj. prožíváním nějakého nedostatku. Motivované chování má za cíl potřebu naplnit, pokud se to nepodaří, jde o frustraci. Motivace energizuje určité sekce, směruje je, udržuje chování, dokud není dosaženo cíle. Dává chování směr, sílu (energii) a trvání. Je důvodem volby (Plachý, 2007). Monotónní a stereotypní činnosti dítě ubíjí a negují jeho přirozené vývojové rysy – hravost, citovou a motorickou pohyblivost. Dítě demotivuje i nečinnost, která způsobuje mírná psychická traumata, která se mohou v podmínkách školy projevovat v nevhodném chování a jednání dětí (Vilímová, 2002). Stabilita koncentrace je spíše slabá až pasivní a narůstá díky škole nebo i cvikem. Pozornost je bezděčná i záměrná. U bezděčné je dítě schopno soustředit se až 3 hodiny, oproti tomu při záměrné jen 15-30 minut. Schopnost osvojovat si pojmy a uchovávat je v paměti v tomto období vykazuje prudší nárůst. Mechanická paměť pomalu přechází na logickou. Je vázána na konkrétní dojmy a předmětné představy. Představivost dětí postupně ztrácí prvky nahodilosti a ustaluje se. Je bohatší a detailnější. To je spojené s fantazií. Dítě si některé pojmy, hlavně při výuce, představuje a vybavuje plně dle svojí fantazie. Při poznávání a myšlení se dítě soustřeďuje spíše na jednotlivosti, souvislosti unikají. Psychologové to označují jako věk realistického nazírání, které se opírá o názorné vlastnosti konkrétních předmětů a jevů. Abstraktní operace se objevují až koncem tohoto období. Rysy osobnosti nejsou zdaleka ustáleny, děti charakterizuje impulsivnost, přechody z radosti do smutku a naopak. Slabě je zatím vyvinuta vůle, dítě nedokáže dlouhodobě sledovat cíl, soustředit se (Dovalil, 2002). City jsou mocným motivačním faktorem a spoluurčují intelektuální vývoj. Kromě rozlišování dobra a zla se objevují a vyvíjejí jemnější citové odstíny. Smysl pro čest, pravdu, spravedlnost, odvahu. Ve školním věku se plně rozvíjí souvislá řeč a s ní spojená řeč písemná. Dítě v tomto věku využívá slovní zásobu přibližně o 5000 slovech. Sociální cítění je podmíněno hlavně vstupem do školy. Dítě se objevuje v novém prostředí. Snaží se co nejlépe začlenit do kolektivu a prosazovat se do určitých pozic a rolí. Získávání

14

nových kamarádů a vazba na ně jsou charakteristické. Učitelka se stává pro dítě velkým vzorem. Škola hraje hlavní roli v utváření osobnosti v tomto věku – důležitá je školní zralost a připravenost (kompetence pro zvládnutí nároku základní školy, na nichž se podílí zvláště učení). Školní způsobilostí rozumíme dosažení takového stupně v tělesném a duševním vývoji, který umožňuje, aby dítě bylo schopno bez ujmy na tělesném a duševním zdraví vyhovovat nárokům, které na ně klade školní vyučování, a dosahovat vzhledem ke svému nadání a své píli přiměřených školních výsledků. V této době je subjektivně důležité, jak dítě obstojí při plnění svých povinností a v činnosti vůbec (Plachý, 2007). Dítě si již uvědomuje svých zdarů či nezdarů. To vede také k tomu, že si svoje výkony porovnává s výkony druhých dětí, což přivádí k pozitivnímu psychickému rozvoji a zároveň k soutěživosti. Empatie se začíná projevovat kolem devátého roku dítěte. To již chápe, že není středem všeho dění, ale jeho součástí. Morální vývoj v tomto období – podobně jako vývoj intelektový představuje přechodnou formou mezi dětstvím a dospělostí. Děti mladšího školního věku jsou většinou na úrovni konvenční morálky – dítě se chová podle příkazů a zákazů rodičů a učitelů, očekává za to pochvalu a ta mu přináší uspokojení (Čáp, 2001) Dítě do zhruba 10ti let má silnou potřebu začlenit se do skupiny vrstevníků. Z hlediska sociálního vývoje dítěte je ztotožnění se se skupinou důležité, protože plní

funkci

jakési

přípravy

na

budoucí

intimní

a

přátelské

vztahy.

Upřednostňováni jsou takoví vrstevníci, kteří se dítěti podobají, nebo se výrazně neliší. Skupiny bývají často diferencované podle pohlaví, přičemž chlapci jsou poněkud fundamentalističtější, ale na druhou stranu soudržnější, než dívky. Děti se ve skupině učí solidaritě a sounáležitosti. Jejich náklonnost k ostatním však bývá často pouze přechodná (Plachý, 2007). V období mladšího školního věku, již děti dokáží provádět přesněji pohybové úkony a celkově pociťují radost z pohybu, zejména při učení se novým pohybovým dovednostem. Rozvoj analyzátorů umožňuje přesnější zvládnutí pohybových úkolů. Dochází také k lepšímu uvědomování pohybu a prožitku

15

z pohybu. Velký důraz v tomto období je kladen na základní pohybové aktivity a dětské hry. Hra děti baví a není třeba je do ní nutit. Soutěží rády a s vervou. Jako výchovný prostředek tvoří základní formu dětské činnosti. Za jejího přispění dítě hlouběji poznává svět (napodobivé a tématické hry), utváří mravní a estetické postoje ke skutečnosti a rozvíjí si své schopnosti, potřeby a zájmy. Využití her jako výchovného prostředku v každém věku tak obohacuje soubor těchto prostředků a vnáší do výchovné práce pestrost a barvitost (Jůva, 1994). Základem všech her na tomto stupni je běh. S během poté souvisí i rozvoj ve skoku. Dítě, které má vyšší výkonnost v běhu, má i vyšší výkonnost ve skoku. Schopnost soustředit se je dosud nevyvinutá, činnost musí být pestrá, obměňovaná. Progresivní prvky chování se ukazují při dosažení určité úrovně pohybových dovedností. Pokud jde o vztah ke sportu, je primárním motivačním činitelem také radost z pohybu ve hře. V mladším školním věku jsou děti schopny zvládnout základy sportů a turistiky (plavání, bruslení, lyžování). Pohlavní diferenciace se ukazuje hlavně v takových pohybových aktivitách, které vyžadují větší nároky na sílu. Vztahem mezi motorickou a fyzickou vyspělostí dětí se ukazuje, že existuje závislost mezi svalovou vyspělostí a úspěšností v takových dovednostech jako je chytání a házení míče, a to jak u chlapců, tak i u dívek. Z hlediska tréninku to představuje plodné období pro koordinační schopnosti. Dobré jsou předpoklady pro pohyblivost a rychlostní schopnosti. Nejsou zde vhodné podmínky pro soustředěnější vytrvalostní a silový vývoj. Pohybová výkonnost roste, nejsou větší rozdíly mezi chlapci a děvčaty. Z hlediska sportu je období mladšího školního věku velmi důležité právě proto, že v něm dochází k výběru talentovaných jedinců pro daný druh sportu.

Shrnutí: Dítě se vyznačuje určitým rysem osobnosti. Temperament je vrozený, kdežto charakter je z velké části získaný. Vliv na něj má rodina, kamarádi, škola. Rozvíjí se slovní zásoba, schopnost komunikovat, paměť. Významným milníkem je vstup do školy. Děti poznávají jiné prostředí. Vznikají nová kamarádství. Paní učitelka se stává vzorem pro většinu dětí. Důležitou úlohu v tomto věku tvoří hra. Děti si

16

rády hrají. U hry a volného pobíhání rychle ztratí pojem o čase. Na konci období je dítě připraveno k zvládání těžších logických operací.

1.2 Rozvoj pohybových schopností dětí mladšího školního věku V současné době je trendem, rozvíjet všechny pohybové schopnosti u dětí současně. Avšak musí se dbát na dodržování věkově vhodných norem. U dětí se zaměřujeme na to, aby celkový rozvoj organismu byl plynulý, vhodný a celkově všeobecný. Počátek mladšího školního věku je citlivý na rozvoj komplexu rychlostních a koordinačních schopností. Silové schopnosti se zvyšují přirozeným zráním svalového a kosterního aparátu v průběhu dalšího vývoje dítěte. Každá pohybová schopnost vykazuje ideální senzitivní období. Pro mladší školní věk je ideální začít s rozvojem obratnostních neboli koordinačních cvičení. Na ně ideálně navazuje rozvoj rychlosti. Dítě je schopno správným vedením dosahovat velkých a rychlých pokroků. Silové činnosti by se měly zapojovat do pohybové činnosti v menším množství a měli by být úměrné věku a tělesnému růstu dítěte. Vytrvalost není nijak speciálně preferovaná a cílená, avšak dochází k podvědomému rozvoji této pohybové schopnosti. Je to díky neustálému pobíhání dětí, které jsou velmi živé a neposedné. Vhodné období pro rozvoj vytrvalosti nastává až v dospělosti. Období mladšího školního věku je obecně vhodné pro vytváření koordinace jemného svalstva, vyžaduje se souhra percepce i hrubé a jemné motoriky. Děti ještě nemají schopnost rychle napodobovat pohyb a reprodukovat bezprostředně v komplexu smyslového myšlení. Proto je vždy důležitá správná ukázka nacvičovaného pohybu (Plachý, 2007). Pohyby jsou rychlejší, svalová síla je větší a zejména je nápadná zlepšená koordinace všech pohybů celého těla. S tím souvisí rostoucí zájem o pohybové hry a o sportovní výkony, které vyžadují obratnost, vytrvalost a sílu (Langmeier, 1998). Celková tělesná zdatnost je důležitým cílem pro budoucí zdravotní stav i pracovní kapacitu jedince. Pravidelná organizovaná pohybová aktivita přispívá k fyzickému, emocionálnímu a intelektuálnímu vývoji dítěte. Zvyšuje jeho

17

sebedůvěru a sociální zkušenost. Základem v rozvoji pohybových schopností je správné tělesné zatěžování (objem, intenzita, frekvence a složitost) v kombinaci s odpočinkem (délka a charakter). Tělesná cvičení by se měla zvyšovat postupně a s ohledem na věk a vývoj jedince. Vše by mělo probíhat plánovitě a pravidelně. Na všeobecný rozvoj a přípravu navazuje plynule specializace dítěte. Ta nastává podle druhu sportu, které si dítě vybere. Některé sporty specializaci zařazují již pro děti mladšího školního věku, avšak ideální dobou je spíše období staršího školního věku. Tedy věk přibližně okolo jedenácti let. Tréninkem vzrůstá průtok krve svalem u dítěte dokonce několikrát více než u dospělého. Posilování svalstva trupu, páteře a zad je významnou prevencí vadného nebo chabého držení těla (Máček, Máčková, 1997). Vzhledem k dosud nedokončené osifikaci se nedoporučuje silová statická cvičení. Nevhodné je zařazování dlouhých úseků stejné pohybové aktivity. Dítě potřebuje pestrost. Monotonost dítě ubíjí. Můžeme proto pro zpestření zapojovat do pohybové činnosti i intervalový trénink. Krátkodobá intenzivní zátěž s častými přestávkami odpovídá fyziologickým předpokladům dětského organismu. Hlavní náplní jsou pro děti jednoduché hry. Dítě získává postupem času herní charakter a snaží se porozumět pravidlům. Objevuje se tak základ pro složitější kolektivní hry. Charakteristická je soutěživost a vzájemná spolupráce. Respektování věku dítěte hraje důležitou roli při jeho vedení. S věkem dítěte se mění myšlení, citové prožívání, vůle, vztahy k ostatním lidem. Respektování věku v konkrétní situaci není vždy jednoduché. Častou tendencí je považovat dítě za starší, než skutečně je. Stává se potom, že v určité situaci dochází k přecenění schopností dítěte. Proto při volbě způsobu vedení dítěte je důležité respektování věkových zvláštností naprostou nezbytností, pokud chceme dosáhnout plného rozvoje jeho dispozic. Volit cvičení spíše krátká a jednoduchá (Plachý, 2007).

Shrnutí: Dítě by mělo být rozvíjeno po všech stránkách pohybových schopností. Důležité je přihlédnout k zvláštnostem každého jedince. Tělesný rozvoj a aktuální tělesný stav. Největší důraz by měl být kladen na rozvoj rychlosti a koordinace. Dominance síly a vytrvalosti nachází uplatnění spíše až v pozdějším věku. Děti je

18

potřeba vést ke kladnému vztahu pohybových aktivit. Hlavní náplní volného času je pro dítě hra.

1.2.1 Pohybové schopností Pohybové schopnosti jsou relativně samostatné komplexy funkčních vlastností organismu, které podmiňují realizaci určité skupiny pohybových úkolů (Dovalil, 2002).

Podle Dovalila (2002) je prakticky uznávané základní dělení pohybových schopností: -

silová schopnost (síla)

-

rychlostní schopnost (rychlost)

-

vytrvalostní schopnost (vytrvalost)

-

koordinační schopnost (koordinace)

Motorická schopnost může být obecně vymezená jako soubor předpokladů pohybové činnosti. Jde o souhrn vnitřních integrovaných předpokladů organismu. Pro některé z nich můžeme nalézt biologický základ (např. některé anatomické odlišnosti u mimořádně schopných jedinců), jiné se projevují ve fyziologických funkcích, především však ve výsledcích pohybové činnosti. Tyto předpoklady určitým způsobem limitují možnosti jednotlivce. Obecně řečeno, představují jakýsi strop, jehož může dosáhnout při určité činnosti. Motoricky schopné dítě na sebe často upozorní právě svými neobvykle velkými či rychlými pokroky, jejichž dosahuje ve srovnání se svými vrstevníky.

Sportovní výkon podmiňují např. takové předpoklady, jako jsou konstituce (somatotyp), vlastnosti osobnosti, výkonová motivace aj., jež mezi schopnosti nepatří (Měkota a Blahuš, 1983)

19

Podle Měkoty a Novosada (2007) platí hierarchické uspořádání motorických schopností (obr.1). Kdy vytrvalostním

a silovým schopnostem je nadřazena

úroveň kondiční a rychlostním schopnostem úroveň hybridní.

aerobní vytrvalost VYTRVALOSTNÍ

anaerobní vytrvalost silová vytrvalost

KONDIČNÍ

SILOVÉ

maximální síla rychlostní síla

HYBRIDNÍ

RYCHLOSTNÍ

akční rychlost reakční rovnováhová

rytmická KOORDINAČNÍ

diferenciační

rovnováhová

orientační

Obr. 1: Hierarchické uspořádání motorických schopností (Měkota, 2007)

20

1.2.2 Silové schopnosti Schopnost překonávat větší vnější odpor nebo hmotnostní zátěž (pomocí svalového úsilí). Biologická podstata silových schopností je limitována funkcí kosterních svalů. Je závislá na průřezu svalu, typu svalového vlákna, intra a intermuskulární koordinaci, energetické připravenosti, volním úsilí a motivaci (Dovalil, 2002).

Podle Dovalila (2002) se tradičně dělí silové schopnosti na: -

statickou sílu

-

dynamickou sílu

-

explozivní sílu

Podle Měkoty a Novosada (2007) je struktura silových schopností rozdělená do čtyřech skupin:

- Maximální síla je největší síla, kterou je schopen vyvinout nervosvalový systém při volní kontrakci. - Rychlá síla je schopnost nervosvalového systému dosáhnout co největšího silového impulzu v časovém intervalu, ve kterém se musí pohyb realizovat. Dále se dělí na startovní sílu (schopnost dosáhnout vysoké úrovně síly již na začátku kontrakce v co nejkratším čase) a explozivní (schopnost dosáhnout maximálního zrychlení v závěrečné fázi pohybu). - Reaktivní síla umožňuje vyvinout co největší výkon při excentrickokoncentrických činnostech. Velikost je závislá na úrovni maximální síly, rychlosti svalového stahu a elasticitě svalu. - Vytrvalostní síla je schopnost odolávat únavě organismu při dlouhodobém silovém výkonu. Dále se dělí na dynamickou a statickou.

21

1.2.3 Rychlostní schopnosti Rychlostní schopnosti jsou komplex schopností vztahující se k vysoké až maximální rychlosti. Cílem je uskutečnit pohybový akt v co nejkratším čase. Tato činnost je prováděna maximálním volním úsilím, maximální intenzitou, kterou energeticky zajišťuje ATP-CP systém. Nemůže tedy trvat dlouho bez přerušení (max. do 10-15 sekund). Při tomto typu činnosti nelze překonávat žádný nebo jen malý odpor. Při odporu větším než 20% odporu maximálního se stává dominantní schopností rychlá či explozivní síla (Dovalil). Podle Dovalila (2002) se tradičně užívá zevšeobecňující pojem „rychlost“. Avšak dosavadní zkušenosti i výsledky řady studií naznačují, že pro praktické potřeby je užitečné uplatňovat strukturální přístup, tj. přijmout koncepci jednotlivých rychlostních schopností a jako relativně nezávislé rozlišovat: - reakční rychlost– spojená se zahájením pohybu - acyklická rychlost – co nejvyšší rychlost jednotlivých pohybů - cyklická rychlost – daná vysokou frekvencí opakujících se stejných pohybů - komplexní rychlost – daná kombinací cyklických i acyklických pohybů včetně reakce. Nejčastěji se vyskytuje jako rychlost lokomoce, přemisťování v prostoru.

Obecně platná struktura rychlostních schopností se dělí na dvě hlavní a jednu vedlejší skupinu: - Realizační rychlost je schopnost realizovat určitý pohybový úkol v nejkratším čase od započetí pohybu. Z biologické podstaty přistupují vlastnosti pohybového ústrojí – rychlá svalová vlákna, vlastnosti skeletu. - Reakční rychlost je schopnost odpovídat pohybem na daný podnět, eventuelně zahájit pohyb v nejkratším čase. Důležitou roli hrají mechanismy řízení a regulace pohybu. Kvalita nervových drah, velikost a typ podnětu. - Frekvenční rychlost je schopnost maximálně rychle opakovat shodnou strukturu pohybu. Důležitou roli hraje rychlost svalového vlákna, elasticita svalstva a kloubní pohyblivost.

22

1.2.4 Vytrvalostní schopnosti Vytrvalostní schopnosti jsou komplex předpokladů provádět činnost požadovanou intenzitou co nejdéle nebo co nejvyšší intenzitou ve stanoveném čase. Podstatné je odolávat únavě a rychle se zotavit po fyzické zátěži (Dovalil, 2002).

Vytrvalostní výkony jsou vždy závislé na těchto dalších činitelích: - ekonomika techniky prováděné pohybové aktivity - způsob krytí energetických potřeb - schopnost přijmu O2 - optimální tělesná hmotnost - úroveň volní koncentrace zaměřené na překonávání vznikající únavy - rozvoj druhu vytrvalosti, který je rozhodující pro typ prováděné pohybové činnosti

Biochemicky energetických

jsou

zásob,

vytrvalostní aktivitou

schopnosti

oxidativních

a

podmíněny

množství

neoxidativních

enzymů.

Fyziologicky pak kapacitou dýchacího a srdečně-cévního systému. Morfologicky jsou dány profilem svalu, zastoupením různých typů svalových vláken a kapilarizací svalu (Měkota a Novosad, 2007). Ve vytrvalostních schopnostech má rozhodující význam energetické zabezpečení odpovídající pohybové činnosti. Koncept vytrvalostních schopností ve sportu se proto zakládá na hlubší znalosti anaerobních a aerobních procesů (Dovalil, 2002). Vytrvalostní schopnosti může podle délky pohybové činnosti a taky podle intenzity dělit na čtyři základní skupiny: - Dlouhodobá vytrvalost je schopnost organismu vykonávat pohybovou aktivitu po dobu delší než 10minut. Organismus se dobře vypořádává se zásobením energetických zdrojů. Z hlediska energetické krytí je dominantní aerobní úhrada energie. Za přístupu kyslíku se využívá především glykogen.

23

Později i tuky. Organismus není schopen dál pracovat, jestliže se mu vyčerpají zdroje energie. Je to fáze, kdy se naplno projevuje únava. - Střednědobá vytrvalost je schopnost vykonávat pohybovou činnost intenzitou odpovídající nejvyšší možné spotřebě kyslíku, tj. po dobu asi 8 – 10 minut. Limitující je přitom doba využití individuálně nejvyšších aerobních možností, průběžně je projev tohoto typu zajišťován i aktivací LA systému. Energetickým zdrojem je glykogen, jeho vyčerpání je v tomto případě hlavní příčinou únavy. - Krátkodobá vytrvalost je schopnost vykonávat činnost co možná nejvyšší intenzitou po dobu do 2 – 3 minut. Dominantním energetickým systémem je anaerobní glykolýza, tj. uvolňování energie – štěpení glykogenu – bez využití kyslíku. Za hlavní příčinu únavy se v tomto případě považuje rychlá kumulace kyseliny mléčné. - Rychlostní vytrvalost znamená schopnost vykonávat pohybovou činnost absolutně nejvyšší intenzitou co možná nejdéle – do 20 až 30 s. Energeticky je podložena aktivací ATP-CP systému, převažujícím zdrojem energie je kreatinfosfát štěpený bez využití kyslíku. Kromě energetických limitů omezuje dobu činnosti nervová únava (Dovalil, 2007).

Celková obecná dlouhodobá vytrvalost se považuje za základ perspektivního výkonnostního vzestupu. Umožňuje absolvovat větší tréninkové dávky. Dále je i syndikátorem dobrého zdravotního stavu. Podstatná je vhodně prováděná regenerace sil, jež je nezbytnou součástí obnovy energetických zdrojů.

1.2.5 Koordinační schopnosti Koordinace je vymezena jako schopnost rychle si osvojovat nové pohyby a jako schopnost přizpůsobovat pohybovou činnost neočekávaně se měnícím podmínkám. Podstatná jsou tři hlediska: učenlivost, přizpůsobivost a řízení pohybu.

Řízení musí být takové, aby průběh pohybu byl optimální, aby

motorická úloha byla splněna, a to i při koordinačních těžkostech. Přitom se

24

zpravidla zdůrazňuje význam koordinace a integrace dílčích pohybů, které mají být sladěny do harmonického celku (Měkota, Novosad, 2007). Výraznou úlohu má senzomotorika, neboť bez přesného vnímání a diferencování prostorových a časových vztahů, bez jemné kinestézie není možné uskutečnit tak složité pohybové akty a kombinace, s jakými se setkáváme v mnoha sportech. Podle Měkoty a Novosada (2007) jsou koordinační schopnosti rozděleny do sedmi skupin: - Diferenciační schopnost jemně rozlišuje a nastavuje silové, prostorové a časové parametry pohybového průběhu. Tato schopnost umožňuje jemné vyladění jednotlivých fází pohybu a dílčích pohybů, které se projevují větší přesností, plynulostí a ekonomičností celkového pohybu. - Orientační schopnost dává základ pro určování a měnění polohy a pohybů těla v prostoru a čase. Vysoká úroveň rozvoje orientační schopnosti skýtá výhodnější podmínky pro motorické učení, znamená větší jistotu. - Reakční schopnost umožňuje ideálně zahájit (účelný) pohyb na daný podnět v co nejkratším čase. Indikátorem je reakční doba. - Rytmická schopnost je schopnost postihnout a motoricky vyjádřit rytmus daný nebo v činnosti obsažený. Dále se dělí na rytmickou percepci a rytmickou realizaci. - Rovnováhová schopnost udržuje tělo rovnováhy,

respektive

rovnovážný

stav

nebo vnější předmět ve stavu obnovovat

i

při

napjatých

rovnováhových poměrech a měnlivých podmínkách prostředí. Dělí se na dynamickou, statickou, rovnováhovou schopnost a balancování. - Schopnost sdružování se projevuje vzájemným propojováním dílčích pohybů těla do prostorově, časově a dynamicky sladěného celkového pohybu. - Schopnost přestavby je schopnost adaptovat či přebudovat pohybovou činnost podle měnících se podmínek (vnějších i vnitřních), které člověk v průběhu pohybu vnímá nebo přejímá. Koordinační schopnosti urychlují a usnadňují motorické učení, umožňují efektivnější využití energetického potencionálu a přispívají ke kultivovanějšímu estetickému projevu.

25

2. CÍL , HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE 2.1 Cíl práce Cílem práce je komparace motorických schopností a tělesného rozvoje u dětí mladšího školního věku. Pomocí 4 standardizovaných testů motorických schopností + testu vytrvalostních schopností jsme zjišťovali pohybovou úroveň dětí. Výsledky měření jsme porovnali se souborem Plachého (2007).

2.2 Hypotézy práce H1 – Soubor dětí navštěvující atletickou přípravku dosáhne nižší průměrnou úroveň pohybové výkonnosti v porovnání s výsledky z před dvěma lety.

H2 – Hodnoty tělesného rozvoje našeho souboru v porovnání se souborem Plachého (2007) budou na stejné úrovni.

2.3 Úkoly práce Abychom mohli splnit cíl práce, bylo potřeba vytyčit jednotlivé dílčí úkoly. Po analýze problémů jsme zvolili následující úkoly:

DÚ1 – provést měření motorickými testy

DÚ2 – provést měření kožní řas a tělesného rozvoje

DÚ3 – porovnat naměřené výsledky se souborem Plachého (2007), a získat tak komparaci motorických schopností dětí mladšího školního věku

26

3. METODIKA PRÁCE 3.1 Charakteristika souboru Našeho výzkumu se zúčastnily děti mladšího školního věku (1.-5. třída) navštěvující

atletickou

přípravku.

Atletická

přípravka

je

organizována

Vysokoškolským sportovním klubem Univerzita Brno při čtyřech Základních školách v Brně. V Černovicích to byly děti ze Základní školy Řehořova 3 a Základní školy Kneslova 28. Ve Slatině děti ze Základní školy Přemyslovo náměstí 1 a Jihomoravské náměstí 2. Do testování bylo vybráno celkem 84 dětí, z toho 49 chlapců a 35 dívek. Jedná se o děti, které atletickou přípravku navštěvují jako dobrovolný kroužek jednou nebo dvakrát týdně, vždy v těsné návaznosti na právě skončené vyučování na ZŠ. Navštěvují ji minimálně 1 rok (výjimkou jsou děti první třídy, které s tréninkovou činností neměly žádnou zkušenost). Z celkového počtu 84 dětí mělo 5 zkušenost s tréninkovou činností v jiných přípravkách (fotbal, tenis, basketbal, sportovní a rytmická gymnastika), ale v součtu to bylo nepatrné procento z celkového počtu. Trénink byl vždy veden atletickými trenéry VSK Univerzita Brno s dlouholetou zkušeností s tréninkovou činností dětí mladšího školního věku a zaměřen na všeobecný rozvoj pohybových schopností těchto dětí. Sledování bylo uskutečněno v období leden 2008 až leden 2009. Při testování jsme se snažili, aby podmínky byly vždy stejné. Využívali jsme dobře vybavené tělocvičny a atletické ovály s polytanovým povrchem. Při měření na ovále jsme vybírali vždy dny s jasným slunečným počasím.

27

3.2 Metody zjišťování sledovaných ukazatelů 3.2.1 Sledování tělesného rozvoje Somatické vlastnosti jsou jednou z hlavních složek tělesné zdatnosti. Svědčí o úrovni tělesné kondice. Jsou důležité, jak pro předcházení zdravotních onemocnění, tak pro správné odhadnutí budoucího sportovního zaměření dítěte. V rámci celého testování a sledování daného souboru dětí byly zjišťovány hodnoty tělesné výšky a tělesné hmotnosti.

3.2.1.1 Tělesná výška Měření probíhalo pomocí měřící latě opřené o zeď. Děti stály bosy zády k měřící lati. Dotýkaly se jí zády, hýžděmi a patami nohou. Stály snožmo a vzpřímeni, ramena ve stejné výši. Dívaly se vpřed, hlava byla také vzpřímená a v prodloužení těla. Hodnoty byly zaneseny s přesností na 1 centimetr do tabulky s údaji o dítěti.

3.2.1.2 Tělesná hmotnost Měření probíhalo na digitální váze. Děti stály bosy a vzpřímeně ve cvičebním úboru na váze. Měření bylo provedeno s přesností 0,5 kilogramu. Hodnoty byly zaneseny do tabulky s údaji o dítěti.

3.2.2 Měření 3 kožních řas Měřením kožním řas získáváme hodnoty, které nám říkají jaké množství podkožního tuku testovaný jedinec má. Je to neinvazní metoda posuzování tukové frakce tělesného složení. Mezinárodní dohodou jsou určeny standardizované body, kde se hodnoty měří. Pro získání hodnot je zapotřebí kůži zřasit a takto nadzvednutou kožní řasu poté změřit. Měření bylo prováděno na třech kožních

28

řasách (nad tricepsem, nad spinou a pod lopatkou) pomocí plastového kaliperu s přesností na 1mm.

3.2.2.1 Kožní řasa 1 – nad tricepsem Testované dítě se postavilo zády k osobě, která měřila hodnotu podkožního tuku. Měření proběhlo na pravé ruce, která byla uvolněna a ve vertikální poloze. Místo, kde se získávala hodnota bylo v polovině vzdálenosti mezi ramenem a loktem (nad tricepsem). Řasu jsme levou rukou vytáhli a pravou rukou pomocí kalipera asi 1 cm pod prsty levé ruky změřili množství podkožního tuku, viz obr.2 (Chytráčkova, 1999).

Obr.2: Měření kožní řasy nad tricepsem (Chytráčková, 1999)

3.2.2.2 Kožní řasa 2 – nad spinou Měřené dítě stálo čelem k osobě provádějící zjišťování hodnoty podkožního tuku vzpřímeně s minimálním svalovým napětím. Kožní řasu jsme vytáhli podél průběhu hřebene kosti kyčelní (vpravo), v pomyslné čáře pod pažní jamkou. Směr řasy byl směrem ke středu těla a přibližně 45° k horizontále. Měření jsme provedli asi 1 cm pod prsty, viz obr.3 (Chytráčkova, 1999).

29

Obr.3: Měření kožní řasy nad spinou (Chytráčková, 1999)

3.2.2.3 Kožní řasa 3 – pod lopatkou Dítě stálo zády k osobě provádějící měření. S minimálním svalovým tonem. Paže volně podél těla. Lokace měřené řasy byla přímo pod dolním úhlem lopatky. Řasa zde probíhá mírně šikmo podél průběhu žeber. Kaliper byl přiložen vpravo 1 cm od prstů v úhlu 45° s horizontálou, viz obr.4 (Chytráčkova, 1999).

Obr.4: Měření kožní řasy pod lopatkou (Chytráčková, 1999)

30

3.2.3 Měření motorickými testy Testy motorických schopností – jednoduché pohybové zkoušky, které nevyžadují zvláštní nácvik

Pro zjištění tělesné motorické výkonnosti jsme zvolili 4 standardizované testy: -

běh na 50 metrů

(zjišťuje rychlostní schopnosti - běžeckou rychlost,

včetně reakční rychlosti) -

leh-sed/60 s (zjišťuje vytrvalostně - silovou schopnost flexorů kyčelního kloubu a břišního svalstva)

-

skok daleký z místa odrazem snožmo

(zjišťuje explozivní sílu dolních

končetin) -

hod plným míčem obouruč 1 kg

(zjišťuje explozivní sílu horních

končetin).

Kromě těchto testů jsme zvolili i test na vytrvalostní schopnosti: -

běh po dobu 6 minut

Tím nám vznikl soubor dat, který jsme mohli porovnat s výsledky měření tělesné výkonnosti se souborem (Plachý, 2007)

3.2.3.1 Běh na 50m

Obr.5: Běh na 50m (Měkota, 1995)

31

Účel: Test je zaměřen na zjištění běžecké a reakční rychlosti

Zařízení: Měření jsme prováděli na atletickém ovále (cílové rovince). Čas jsme měřili na stopkách.

Provedení: Děti se na povel trenéra postavily za startovní čárou. Na povel „připravte se“ zaujaly pozici nízkého startu, špičkou nohy a prsty rukou za startovní čárou. Po povelu „pozor“ a následném písknutí děti vyběhly rovno (každý ve své dráze) a běžely až za cílovou čáru (obr.5).

Pravidla: Děti byly seznámeny se startovními povely. Poté názorně trenérem vysvětleno a ukázáno, kudy mají běžet. Každý běžel ve své dráze, aniž by přešlápl do dráhy vedlejší.

Záznam: Dosažený výkon jsme zaznamenali s přesností na 0,01 sekundy. Poté, co jedinec protnul hrudníkem rovinu cíle.

Cíl: Dosáhnutí co nejrychlejšího času na trati 50m.

32

3.2.3.2 Leh-sed/60 s

Obr.6: Leh-sed/60s (Měkota, 1995)

Účel: Testem jsme zjišťovali vytrvalostně - silovou schopnost flexorů kyčelního kloubu a břišního svalstva. Zařízení: Vhodný prostor v tělocvičně u žebřin, měkká podložka (žíněnka), čas jsme měřili na stopkách. Provedení: Základní poloha: leh na podložce, dolní končetiny v kolenou mírně pokrčeny, horní končetiny vzpažit skrčmo zevnitř (ruce v týl), prsty jsou vzájemně zaklesnuty do sebe a dotýkají se podložky. Trenér držel probanda za špičku bot. Na znamení cvičenec vykonal sed, kdy se lokty nebo hrudníkem dotknul kolene. Poté provedl leh, kdy se prsty dotýkající se hlavy musel dotknout podložky. Opakování prováděl tolikrát, kolikrát byl během časového limitu schopen (obr.6).

Měření: Výsledkem měření byl co nejvyšší počet leh-sedů za 1 minutu. Počátek i konec byl signalizován písknutím.

Záznam: Celkový počet leh-sedů po dobu 1 minuty.

Cíl: Dosáhnutí maximálního počtu cyklů za dobu 1 minuty.

33

3.2.3.3 Skok daleký z místa s odrazem snožmo

Obr.7: Skok daleký z místa odrazem snožmo (Měkota, 1995)

Účel: Test je zaměřen na zjištění explozivní síly dolních končetin.

Zařízení: Měření jsme prováděli na atletickém ovále (cílová rovinka), pásmem jsme měřili vzdálenost.

Provedení: Základní postavení: Mírný stoj rozkročný, chodidla na šíři ramen, špičky nohou těsně za čárou. Mírný podřep a předklon, zapažit. Odrazem snožmo vpřed provedly děti skok daleký se současným švihem paží vpřed (obr.7).

Pravidla: Odraz musel být proveden z obou nohou současně. Pokud tomu tak nebylo následoval opravný skok. Pro měření byl rozhodující po provedení kontakt paty horší nohy s podložkou.

Měření: Výsledkem měření bylo skočit co nejdále. Ze tří pokusů, které se prováděly, se zaznamenal ten nejlepší.

Záznam: Nejdelší pokus jsme zaznamenali s přesností na 1 cm.

34

Cíl: Dosáhnutí co největší vzdálenosti skokem snožmo.

3.2.3.4 Hod plným míčem obouruč 1 kg

Obr.8: Hod plným míčem obouruč 1kg (Měkota, 1995)

Účel: Zjištění explozivní síly horních končetin.

Zařízení: Dostatečně velký prostor v tělocvičně (asi 16 x 4m), který byl přehledný a vhodný pro měření. Na zemi byla vyznačená odhodová čára. Míč o hmotnosti 1 kg a pásmo na měření vzdálenosti.

Provedení: Základní postavení: Mírný stoj rozkročný, chodidla na šíři ramen, špičky těsně za čárou. Míč uchopen obouruč mírně za hlavou. Děti provedly nápřah spojený s mírným pokrčením dolních končetin a zákonem trupu. Míč odhodily vpřed (obr.8).

Pravidla: Děti musely držet míč oběma rukama a nesměly s míčem vyskočit. Povoleno bylo zdvihnout paty od země, avšak špičky se musely dotýkat země. Při odhodu nesměly přešlápnou odhodovou čáru.

35

Měření: Snahou bylo hodit míčem co nejdále. Ze tří pokusů, které se prováděly, jsme zaznamenali ten nejlepší.

Záznam: Zaznamenali jsme délku nejúspěšnějšího hodu. Hod byl měřen s přesností na 0,1 metru.

Cíl: Dosáhnutí co největší vzdálenosti hodem obouruč.

3.2.3.5 Běh po dobu 6 minut

Obr.9: Vytrvalostní běh (Měkota, 1995)

Účel: Test je zaměřen na zjištění vytrvalostních schopností.

Zařízení: Měření jsme prováděli na atletickém ovále (polytanový), na který jsme si pomocí pásma připravili značky v desetimetrové vzdálenosti. Pro měření času jsme použili stopky.

Provedení: Děti stály za startovní čáru (špičkou se ji nedotýkaly). Na písknutí startéra vyběhly a obíhaly atletický ovál stále dokola (obr.9).

36

Pravidla: Děti musely běžet neustále po ovále, nemohly si zkracovat cestu vyšlápnutím z dráhy. Konec testu byl zakončen zvukovým signálem.

Měření: Cílem testu bylo uběhnout co nejdelší vzdálenost po dobu 6 minut.

Záznam: Test končil zazněním zvukového signálu. Děti poté zůstaly stát na místě, na které doběhly. Podle počtu kol a předem rozměřených značek byla vypočtena vzdálenost s přesností na deset metrů.

Cíl: Uběhnout co nejdelší vzdálenost po dobu 6minut

37

3.3 Organizace testování Výzkum probíhal na Základní škole Jihomoravské náměstí 2 a Základní škole Kneslova 28. Při testování byli přítomni vždy dva trenéři atletického oddílu VSK Univerzita Brno. Jeden měl na starosti vysvětlení pohybu a kontroloval správnost provedení pohybu. Druhý připravil potřebné pomůcky a zapisoval údaje z měření do předem připravené tabulky.

3.3.1 Harmonogram testování Během ročního sledování (tab.1) jsme uskutečnili měření: 1) obecné vytrvalosti: (běh po dobu 6 minut) 2) obecné tělesné motorické výkonnosti: (běh na 50m, leh-sed po dobu 60 s, skok daleký z místa odrazem snožmo, hod plným míčem obouruč 1 kg) 3) u všech dětí jsme provedli měření tělesné výšky a tělesné hmotnosti 4) u všech dětí jsme získali hodnoty podkožního tuku (nad tricepsem, nad spinou, pod lopatkou)

tab.1 Harmonogram testování:

OBDOBÍ MĚŘENÍ

TESTY, MĚŘENÍ

Leden 2008 – leden 2009

motorické testy

Květen 2008

tělesná výška, tělesná hmotnost

Listopad 2008

měření kožních řas

38

3.4 Vyhodnocování výsledků Naměřené hodnoty standardizovaných testů a tělesného rozvoje byly průběžně zapisovány do předem nachystaných tabulek, určených k testování. Při běhu po dobu 6 minut byly výsledky (počet uběhnutých metrů) přepočteny na metry a zaneseny do tabulky. Poté byly veškeré výsledky přepsány do počítače a zpracovány. Vyhodnocení proběhlo pomocí programu Microsoft Office Excel 2003. Hodnoty měření jsme srovnávali se souborem Plachého (2007). Výsledky sledování kožních řas byly vyhodnoceny podle Chytráčkové (1999).

Zjišťovali jsme průměrné hodnoty (x) a jejich směrodatné odchylky (s). V tabulkách uvádíme zpracování výsledků, které jsme prováděli pomocí statistických metod: (aritmetický průměr – x; směrodatná odchylka – s). Pomocí

nepárového

dvouvýběrového

t-testu

(Mann-Whitneyova

testu)

aritmetického průměru došlo ke vzájemnému porovnání výsledků mezi naším souborem a souborem Plachého (2007). Stanovili jsme si 10procentní hladinu statistické významnosti.

Zkratky používané v tabulkách: n – počet testovaných osob x – aritmetický průměr s – směrodatná odchylka p – hodnota Mann-Whitneyova testu T (2009) – testovaná skupina

Metoda: Mann-Whitneyův test (t-test)

39

4. VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE 4.1 Tělesný rozvoj Před testováním jsme zjistili zdravotní stav dětí. Ten byl dobrý, a proto jsme mohli přistoupit k testování. Během testování nedošlo k žádným vážnějším zraněním ani úrazům. Počet zmeškaných tréninků odpovídal počtu absencí běžných dětských onemocnění (angína, chřipka).

4.1.1 Tělesná výška tab.2 Hodnoty tělesné výšky (cm) (chlapci) p (MannWhitney)

soubor

věk

n

x

s

T (2009)

7

24

129,30

6,34

9

15

140,27

7,90

11

10

146,00

4,56

7

15

127,50

6,52

0,32

9

23

136,91

5,89

0,19

11

16

145,73

3,87

0,78

Plachý (2007)

Tělesnou výšku (tab.2, obr.10) jsme porovnávali s Plachým (2007). Celkově můžeme konstatovat, že každá kategorie testovaných chlapců dosáhla vyšší hodnoty než u měření Plachého (2007). Nejmenší rozdíl vykazovala skupina (11 let). Výsledek měření se téměř rovnal se souborem Plachého (2007). Výška testované skupiny sedmiletých dosáhla rozdílu téměř dvou centimetrů. Největšího rozdílu měření mezi oběma soubory došlo u skupiny (9 let). Rozdílová hodnota byla vyšší o více jak tři centimetry. Hodnoty Mann-Whitneyova testu u všech tří kategorií jsou větší než námi zvolená hladina statistické významnosti, nezamítáme hypotézu o rovnosti středních hodnot dvou výběrů. Můžeme konstatovat, že výsledky našeho souborů jsou hodnotnější než soubor Plachého (2007). Avšak na statisticky významný rozdíl nepoukázaly.

40

148 146,00

145,73

144

x [cm]

140

140,27 7 let

136

136,91

9 let 11 let

132

128

129,30 127,50

124 T (2009)

Plachý (2007)

Obr.10: Tělesná výška - chlapci

tab.3 Hodnoty tělesné výšky (cm) (děvčata) p (MannWhitney)

soubor

věk

n

x

s

T (2009)

7

12

123,50

4,48

9

10

136,10

6,06

11

13

150,39

6,88

7

8

125,40

4,43

0,24

9

7

134,43

5,07

0,46

11

10

150,13

7,39

0,82

Plachý (2007)

Tělesnou výšku děvčat (tab.3, obr.11) jsme porovnávali se souborem Plachého (2007). Zde výsledky ukázaly, že nárůst výšky u dívek se nemusí automaticky shodovat s nárůstem výšky u chlapců. Dvě ze tří skupin dosáhly vyšších hodnot než při měření souboru Plachého (2007). Minimální rozdíl jsme naměřili v kategorii jedenáctiletých. Významnější rozdíl vykazovala skupina sedmiletých a devítiletých. U devítiletých byla hodnota vyšší. Sedmiletí byli nepatrně nižší než soubor Plachého (2007). Rozdíl byl téměř dva centimetry. Protože hodnoty MannWhitneyova testu u všech tří kategorií jsou větší než námi zvolená hladina statistické významnosti, nezamítáme hypotézu o rovnosti středních hodnot dvou

41

výběrů. Můžeme tedy konstatovat, že výsledky obou souborů jsou na stejné úrovni.

152 150,39

148

150,13

144

x [cm]

140 7 let 136

9 let

136,10 134,43

132

11 let

128 125,40

124 123,50 120 T (2009)

Plachý (2007)

Obr.11: Tělesná výška - děvčata

4.1.2 Tělesná hmotnost tab.4 Hodnoty tělesné hmotnosti (kg) (chlapci) p (MannWhitney)

soubor

věk

n

x

s

T (2009)

7

24

28,17

4,67

9

15

34,27

4,17

11

10

41,35

7,02

7

15

26,97

4,40

0,38

9

23

33,83

6,51

0,41

11

16

39,67

6,36

0,50

Plachý (2007)

Při porovnávání tělesné hmotnosti (tab.4) se souborem Plachého (2007) nám výsledky ukázaly, že se hodnoty za dva roky mohou hodně změnit. Ve všech třech kategoriích došlo u dětí k nárůstu tělesné hmotnosti, jak ukazuje grafické

42

znázornění (obr.12). Rozdíl skoro dva kilogramy v porovnáním s Plachým (2007) měla skupina jedenáctiletých (tab.4). Něco málo přes kilogram rozdílu měla skupina sedmiletých. Téměř shodné hodnoty vykazovala jen skupina devítiletých dětí. Hodnoty Mann-Whitneyova testu u všech tří kategorií jsou větší než námi zvolená hladina statistické významnosti, nezamítáme hypotézu o rovnosti středních hodnot dvou výběrů. Můžeme konstatovat, že výsledky našeho souborů dosáhly vyšších hodnot než soubor Plachého (2007). Avšak na statisticky významný rozdíl nepoukázaly.

43 41,35 39

39,67

35 x [kg]

7 let 34,27

33,83

9 let 11 let

31

27

28,17 26,97

23 T (2009)

Plachý (2007)

Obr.12: Tělesná hmotnost - chlapci

tab.5 Hodnoty tělesné hmotnosti (kg) (děvčata) p (MannWhitney)

soubor

věk

n

x

s

T (2009)

7

12

23,91

1,89

9

10

29,75

1,85

11

13

40,65

5,21

7

8

23,40

1,89

0,50

9

7

29,21

2,23

0,80

11

10

42,31

4,21

0,40

Plachý (2007)

43

Při měření tělesné hmotnosti děvčat (tab.5), jsme výsledky porovnávali s Plachým (2007). Obr. 13 nám ukazuje, že hodnoty dvou mladších skupin testovaných dívek dosahují jen nepatrně vyšších hodnot než soubor Plachého (2007). Překvapením při měření tělesné hmotnosti bylo zjištění, že kategorie jedenáctiletých děvčat má průměrně téměř o dva kilogramy nižší hmotnost než při měření z roku 2007. Protože hodnoty Mann-Whitneyova testu u všech tří kategorií jsou větší než námi zvolená hladina statistické významnosti, nezamítáme hypotézu o rovnosti středních hodnot dvou výběrů. Můžeme tedy konstatovat, že výsledky souborů jsou na stejné úrovni.

43 42,31 40,65

39

x [kg]

35 7 let 31

9 let 11 let

29,75

29,21

27

23

23,91

23,40

19 T (2009)

Plachý (2007)

Obr.13: Tělesná hmotnost - děvčata

44

obou

4.2. Měření 3 kožních řas Měřili jsme 3 kožní řasy (nad tricepsem, nad spinou a pod lopatkou). Použili jsme tabulky podle Chytráčkové (1999). Hodnoty měření jsme sečetli a vyhodnotili pomocí pětistupňové normy (tab.6)

tab.6 Pětistupňová norma součtu tří kožních řas (chlapci, děvčata) Měření třech kožních řas skupina věk chlapci

děvčata

Velmi nízká

Podprůměrná Průměrná Nadprůměrná

Velmi vysoká

7

-9

9,1-13,0

13,1-21,0

21,1-35,0

35,1-

9

-13

13,1-16,0

16,1-26,0

26,1-39,5

39,6-

11

-13,5

13,6-17,5

17,6-28,0

28,1-52,0

51,2-

7

-15

15,1-18,0

18,1-31,0

31,1-43,5

43,6-

9

-16

16,1-18,0

18,1-30,0

30,1-39,5

39,6-

11

-15

15,1-19,5

19,6-41,0

41,1-62,0

62,1-

45

4.2.1 Kožní řasy – kategorie 7 let tab.7 Množství podkožního tuku kategorie

děvčata

chlapci n

x

%

n

x

%

Velmi nízká

1

8,6

4,16

1

14,5

8,34

Podprůměrná

2

12,3

8,33

2

17,2

16,66

Průměrná

7

19,6

29,17

4

25,6

33,33

Nadprůměrná

9

23,8

37,50

4

36,1

33,33

Velmi vysoká

5

37,2

20,84

1

44,0

8,34

Celkem

24

100,00

12

4,16% 20,84%

100,00

8,34%

8,33%

8,34% 16,66%

33,33% 29,17%

37,50%

Velmi nízká Nadprůměrná

33,33%

Podprůměrná

Průměrná

Velmi vysoká

Obr.14: Podkožní tuk - chlapci 7

Velmi nízká

Podprůměrná

Nadprůměrná

Velmi vysoká

Průměrná

Obr.15: Podkožní tuk - děvčata 7

Výsledky měření chlapců a děvčat jsme porovnávali vzájemně (tab.7). Výsledky chlapců v prvních dvou kategoriích oproti děvčatům dosahovaly nižších hodnot (obr.14, obr.15). Přesněji poloviční. V kategorii průměrná, se hodnoty měření již téměř vyrovnaly. Nejvyšší procentuální zastoupení mají u děvčat i chlapců kategorie průměrná a nadprůměrná, což můžeme považovat za uspokojivé.

46

4.2.2 Kožní řasy – kategorie 9 let tab.8 Množství podkožního tuku kategorie

děvčata

chlapci n

x

%

n

x

%

Velmi nízká

1

12,8

6,67

0

0

0,00

Podprůměrná

4

14,9

26,66

2

17,3

20,00

Průměrná

5

25,1

33,33

5

25,6

50,00

Nadprůměrná

3

33,4

20,00

2

33,8

20,00

Velmi vysoká

2

40,2

13,34

1

42,6

10,00

Celkem

15

100,00

10

13,34%

100,00

10,00% 0,00%

6,67%

20,00%

26,66%

20,00%

20,00%

50,00%

33,33%

Velmi nízká

Podprůměrná

Nadprůměrná

Velmi vysoká

Průměrná

Obr.16: Podkožní tuk - chlapci 9

Velmi nízká

Podprůměrná

Nadprůměrná

Velmi vysoká

Průměrná

Obr.17: Podkožní tuk - děvčata 9

Při měření devítiletých chlapců a děvčat jsme získali různé hodnoty výsledků ve čtyřech z pěti kategorií (obr.16, obr.17). Avšak významný rozdíl se neukázal (tab.8). Žádné z děvčat nemělo hodnoty patřící do kategorie velmi nízká. Nejvyšší procentuální zastoupení u chlapců i děvčat má kategorie průměrná. Dívky vykazují lepší hodnotu průměrné kategorie. Z celkového hlediska můžeme mluvit o ideálním rozložením množství tuku v kategorii především u chlapců.

47

4.2.3 Kožní řasy – kategorie 11 let tab.9 Množství podkožního tuku kategorie

děvčata

chlapci n

x

%

n

x

%

Velmi nízká

0

0

0,00

0

0

0

Podprůměrná

2

16,8

20,00

1

18,7

7,69

Průměrná

3

22,5

30,00

6

33,2

46,15

Nadprůměrná

3

46,8

30,00

4

49,9

30,77

Velmi vysoká

2

53,2

20,00

2

62,5

15,39

Celkem

10

100,00

13

100,00

0,00% 0,00% 20,00%

15,39%

20,00%

7,69%

30,77% 30,00%

46,15%

30,00%

Velmi nízká

Podprůměrná

Nadprůměrná

Velmi vysoká

Průměrná

Obr.18: Podkožní tuk - chlapci 11

Velmi nízká

Podprůměrná

Nadprůměrná

Velmi vysoká

Průměrná

Obr.19: Podkožní tuk - děvčata 11

Při porovnávání jedenáctiletých chlapců a děvčat jsme získali jen dvě stejné hodnoty, a to v kategorii velmi nízká a nadprůměrná (tab.9). Velmi nízká vykazuje nulu, nadprůměrná třicet procent (obr.18, obr.19). Z celkového pohledu na tuto kategorii můžeme považovat za lepší rozložení tuků v kategorii chlapců. U dívek má opět největší zastoupení průměr.

48

4.3 Motorické testy 4.3.1 Běh na 50m tab.10 Běh na 50m (s) (chlapci) p (MannWhitney)

soubor

věk

n

x

s

T (2009)

7

24

10,81

0,85

9

15

9,80

0,58

11

10

9,65

0,75

7

15

11,11

0,89

0,22

9

23

10,10

0,52

0,23

11

16

9,61

0,71

0,95

Plachý (2007)

12

11

11,11 10,81

x [s]

7 let 10

9 let

10,10

11 let

9,80 9,65

9,61

9

8 T (2009)

Plachý (2007)

Obr.20: Běh na 50m - chlapci

Během na 50m jsme zjišťovali rychlostní schopností dětí. Výsledky (tab.10, obr.20) jsme porovnali se souborem Plachého (2007). Významné zlepšení oproti měření z před dvěma lety můžeme sledovat s kategoriích chlapců (7 a 9 let). Zde výsledky ukázaly zlepšení o více jak tři desetiny vteřiny. Jen kategorie jedenáctiletých chlapců měla hodnoty nepatrně horší. Hodnoty Mann-Whitneyova testu u všech tří kategorií jsou větší než námi zvolená hladina statistické

49

významnosti, nezamítáme hypotézu o rovnosti středních hodnot dvou výběrů. Můžeme konstatovat, že výsledky našeho souborů jsou hodnotnější než soubor Plachého (2007). Avšak na statisticky významný rozdíl nepoukázaly.

tab.11 Běh na 50m (s) (děvčata) p (MannWhitney)

soubor

věk

n

x

s

T (2009)

7

12

11,30

1,08

9

10

10,19

0,48

11

13

9,26

0,85

7

8

10,87

0,58

0,48

9

7

10,26

0,48

0,73

11

10

9,44

0,91

0,66

Plachý (2007)

12

11,30 11

x [s]

10,87

10

7 let

10,26

10,19

9 let 11 let 9,44

9,26

9

8 T (2009)

Plachý (2007)

Obr.21: Běh na 50m - děvčata

Děvčata jsme srovnávali se souborem Plachého (2007). Zde můžeme konstatovat, že horších výsledků dosáhla jen kategorie sedmiletých dívek (tab.11, obr.21). Rozdíl činil více jak čtyři desetiny vteřiny. Další dvě kategorie měly hodnoty lepší než měření z roku 2007. Hodnoty Mann-Whitneyova testu u všech tří kategorií jsou větší než námi zvolená hladina statistické významnosti, nezamítáme

50

hypotézu o rovnosti středních hodnot dvou výběrů. Můžeme tedy konstatovat, že výsledky obou souborů jsou na stejné úrovni.

4.3.2 Leh-sed/60 s tab.12 Leh-sed/60 s (chlapci) p (MannWhitney)

soubor

věk

n

x

s

T (2009)

7

24

25,83

5,96

9

15

34,26

7,90

11

10

37,30

4,45

7

15

24,50

6,03

0,52

9

23

31,48

6,65

0,33

11

16

39,33

5,61

0,37

Plachý (2007)

40 39,33 37,30

36 34,26 x [počet]

32 31,48

7 let 9 let 11 let

28

25,83 24

24,50

20 T (2009)

Plachý (2007)

Obr.22: Leh-sed/60s - chlapci

V testu, kterým jsme zjišťovali schopnost lokální dynamické vytrvalosti flexorů kyčelních kloubů a břišního svalstva dosáhli chlapci odlišné výsledky oproti měření Plachého (2007). Dvě kategorie chlapců vykazovaly lepší výsledky, především však kategorie chlapců (9 let), kde průměrná hodnota byla vyšší než při

51

měření z roku 2007 téměř o tři cykly (tab.12, obr.22). Oproti tomu jedenáctiletí chlapci měli výsledky horší, a to průměrně více jak o dva cykly. Hodnoty MannWhitneyova testu u všech tří kategorií jsou větší než námi zvolená hladina statistické významnosti, nezamítáme hypotézu o rovnosti středních hodnot dvou výběrů. Můžeme konstatovat, že výsledky našeho souborů jsou hodnotnější než soubor Plachého (2007). Avšak na statisticky významný rozdíl nepoukázaly.

tab.13 Leh-sed/60 s (děvčata) p (MannWhitney)

soubor

věk

n

x

s

T (2009)

7

12

28,92

7,10

9

10

40,20

7,88

11

13

42,38

5,80

7

8

29,50

7,34

0,84

9

7

36,57

5,63

0,40

11

10

39,63

5,76

0,19

Plachý (2007)

43 42,38 40,20

39

39,63

36,57 35 x [počet]

7 let 9 let 11 let 31 29,50

28,92 27

23 T (2009)

Plachý (2007)

Obr.23: Leh-sed/60s – děvčata

Při testování děvčat jsme dospěli k překvapujícímu výsledku (tab.13, obr.23). Kategorie sedmiletých vykázala stejnou výkonnost, avšak další dvě kategorie (9 a 11 let) dosáhly kvalitnějších výsledků, průměrně o 3 cykly. Na takové zlepšení

52

může mít vliv zařazování cvičení na tyto svalové skupiny již z minulosti. Hodnoty Mann-Whitneyova testu u všech tří kategorií jsou větší než námi zvolená hladina statistické významnosti, nezamítáme hypotézu o rovnosti středních hodnot dvou výběrů. Můžeme konstatovat, že výsledky našeho souborů jsou hodnotnější než soubor Plachého (2007). Avšak na statisticky významný rozdíl nepoukázaly.

4.3.3 Skok daleký z místa odrazem snožmo tab.14 Skok daleký z místa odrazem snožmo (cm) (chlapci) p (MannWhitney)

soubor

věk

n

x

s

T (2009)

7

24

123,75

13,40

9

15

137,27

13,52

11

10

147,70

13,99

7

15

119,81

12,96

0,41

9

23

133,43

12,13

0,33

11

16

147,46

13,61

0,91

Plachý (2007)

152 148 147,70

147,46

144

x [cm]

140 136

7 let

137,27

9 let 133,43

132

11 let

128 124 123,75 120 119,81 116 T (2009)

Plachý (2007)

Obr.24: Skok daleký z místa odrazem snožmo – chlapci

Test skok daleký z místa odrazem snožmo je ideální pro zjištění výbušné síly dolních končetin. Výsledky měření (tab.14) jsme porovnali se souborem Plachého

53

(2007). Z obr.24 můžeme vidět výrazné zlepšení v kategoriích chlapců (7 a 9 let). Výkon je kvalitnější v průměru o 4 cm oproti minulému měření. Jedenáctiletí vykazovali stejný výkon. Celkově můžeme říci, že v tomto testů všechny tři kategorie podaly kvalitní výkon. Předpokládáme, že by to mohlo být způsobeno vhodným zařazováním cvičení pro zdokonalení výbušné síly dolních končetin. Hodnoty Mann-Whitneyova testu u všech tří kategorií jsou větší než námi zvolená hladina statistické významnosti, nezamítáme hypotézu o rovnosti středních hodnot dvou výběrů. Můžeme konstatovat, že výsledky našeho souborů jsou hodnotnější než soubor Plachého (2007). Avšak na statisticky významný rozdíl nepoukázaly.

tab.15 Skok daleký z místa odrazem snožmo (cm) (děvčata) p (MannWhitney)

soubor

věk

n

x

s

T (2009)

7

12

122,00

12,73

9

10

149,00

22,55

11

13

155,15

17,89

7

8

122,10

13,22

0,94

9

7

136,85

11,70

0,33

11

10

155,00

21,99

0,74

Plachý (2007)

158 154

155,15

155,00

150 149,00

146

x [cm]

142 7 let 138

9 let 136,85

134 130 126 122

122,10

122,00 118 T (2009)

Plachý (2007)

Obr.25: Skok daleký z místa odrazem snožmo – děvčata

54

11 let

U děvčat jsme získali zajímavý výsledek (tab.15, obr.25). Kategorie sedmiletých a jedenáctiletých dosáhly shodného výsledku, jak soubor Plachého (2007). Oproti tomu kategorie devítiletých dívek vykazovala takové zlepšení, že by se mohla téměř rovnat jedenáctiletým. Výkon byl v průměru o dvanáct centimetrů hodnotnější. Předpokládáme, že tato kategorie bude mít v následujících letech další výkonnostní posun, který by mohl vést u některých děvčat z této skupiny k pozdější specializaci pro skok daleký. Hodnoty Mann-Whitneyova testu u všech tří kategorií jsou větší než námi zvolená hladina statistické významnosti, nezamítáme hypotézu o rovnosti středních hodnot dvou výběrů. Můžeme tedy konstatovat, že výsledky obou souborů jsou na stejné úrovni s výjimkou devítiletých dívek.

4.3.4 Hod plným míčem obouruč (1 kg) tab.16 Hod plným míčem obouruč 1 kg (chlapci) p (MannWhitney)

soubor

věk

n

x

s

T (2009)

7

24

372,50

72,08

9

15

444,00

71,35

11

10

587,00

77,60

7

15

349,38

69,23

0,28

9

23

428,26

67,80

0,38

11

16

572,67

75,94

0,67

Plachý (2007)

55

595 587,00 565

572,67

535

x [cm]

505 7 let

475

9 let 445

11 let

444,00 428,26

415 385 355

372,50 349,38

325 T (2009)

Plachý (2007)

Obr.26: Hod plným míčem obouruč 1kg – chlapci

V tomto testu jsme se zaměřili na zjišťování výbušné síly horních končetin (tab.16, tab.17). Výkony u všech tří kategorií chlapců byly kvalitnější než soubor Plachého (2007). Významnějšího rozdílu dosáhla skupina sedmiletých (obr.26). Více jak třicet centimetrů. Zde bychom mohli konstatovat, že zlepšení u všech kategorií může být ovlivněno zařazováním vhodných cvičení a množstvím míčových her na házení. Hodnoty Mann-Whitneyova testu u všech tří kategorií jsou větší než námi zvolená hladina statistické významnosti, nezamítáme hypotézu o rovnosti středních hodnot dvou výběrů. Můžeme konstatovat, že výsledky našeho souborů jsou hodnotnější než soubor Plachého (2007). Avšak na statisticky významný rozdíl nepoukázaly. tab.17 Hod plným míčem obouruč 1 kg (děvčata) p (MannWhitney)

soubor

věk

n

x

s

T (2009)

7

12

272,50

34,67

9

10

451,00

101,53

11

13

563,08

88,18

7

8

283,00

37,70

0,59

9

7

408,57

90,94

0,43

11

10

543,75

85,14

0,61

Plachý (2007)

56

595 563,08 535

543,75

x [cm]

475 451,00

7 let

415

9 let 408,57

11 let

355

295 283,00

272,50 235 T (2009)

Plachý (2007)

Obr.27: Hod plným míčem obouruč 1kg – děvčata

Z výsledků dívek (tab.17, obr.27) můžeme konstatovat, že i zde byla výkonnost ovlivněna vhodnými cvičeními a správným zapojováním svalstva paží při tréninkové jednotce. Horších výsledků dosáhla jen kategorie sedmiletých. Hodnoty Mann-Whitneyova testu u všech tří kategorií jsou větší než námi zvolená hladina statistické významnosti, nezamítáme hypotézu o rovnosti středních hodnot dvou výběrů. Můžeme konstatovat, že výsledky našeho souborů jsou hodnotnější než soubor Plachého (2007). Avšak na statisticky významný rozdíl nepoukázaly.

4.3.5 Běh po dobu 6 minut tab.18 Běh po dobu 6 minut (chlapci) p (MannWhitney)

soubor

věk

n

x

s

T (2009)

7

24

850,42

165,80

9

15

926,67

188,56

11

10

1040,00

127,98

7

15

842,50

129,45

0,91

9

23

902,61

203,90

0,85

11

16

1068,00

155,91

0,78

Plachý (2007)

57

1090

1102,00 1068,00

x [m]

1030 7 let 970

9 let 11 let

956,67 910 902,61 850

870,42 842,50

790 T (2009)

Plachý (2007)

Obr.28: Běh po dobu 6 minut – chlapci

Vytrvalostním testem jsme zjišťovali úroveň obecné vytrvalosti. Výsledky měření (tab.18, obr.28) jsme porovnali s Plachým (2007). Z obr.28 je patrné, že kvalita výkonu je lepší než při měření z před dvěma lety. Tento pokrok může být ovlivněn tím, že se chlapci pravidelně účastní běžeckých závodů. Proto nemají problém po celou dobu testu běžet bez zastavení. Hodnoty Mann-Whitneyova testu u všech tří kategorií jsou větší než námi zvolená hladina statistické významnosti, nezamítáme hypotézu o rovnosti středních hodnot dvou výběrů. Můžeme konstatovat, že výsledky našeho souborů jsou hodnotnější než soubor Plachého (2007). Avšak na statisticky významný rozdíl nepoukázaly.

tab.19 Běh po dobu 6 minut (děvčata) p (MannWhitney)

soubor

věk

n

x

s

T (2009)

7

12

665,00

113,03

9

10

895,00

143,20

11

13

1020,00

165,85

7

8

680,00

111,18

0,74

9

7

840,00

132,66

0,37

11

10

1033,75

194,10

0,66

Plachý (2007)

58

1050 1033,75

1020,00

1000 950 900

x [m]

895,00 7 let

850 840,00 800

9 let 11 let

750 700 650

680,00

665,00

600 T (2009)

Plachý (2007)

Obr.29: Běh po dobu 6 minut - děvčata

Dívky v tomto testu dosáhly průměrných hodnot spíše nižších než soubor Plachého (2007). Kategorie sedmiletých a jedenáctiletých byly horší přibližně o deset metrů, což se nedá považovat jako výrazné zhoršení (tab.19, obr.29). Oproti tomu zlepšení prokázala kategorie devítiletých. Hodnoty výkonu byly lepší o více jak padesát metrů. To by mohlo znamenat, že tato kategorie by v budoucnu mohla dosahovat kvalitních výkonů ve vytrvalostních disciplínách. Hodnoty MannWhitneyova testu u všech tří kategorií jsou větší než námi zvolená hladina statistické významnosti, nezamítáme hypotézu o rovnosti středních hodnot dvou výběrů. Můžeme tedy konstatovat, že výsledky obou souborů jsou na stejné úrovni.

59

4.4 Diskuse Na základě vyhodnocení sledovaných ukazatelů jsme získali tyto poznatky.

Měřením motorickými testy jsme zjišťovali úroveň motorických schopností u dětí mladšího školního věku. Testování jak na stadionu, tak v tělocvičně proběhlo za ideálních povětrnostních a teplotních podmínek. Děti při měření vhodně spolupracovali. Všechny zvládly motorické testy bez menších problému a dosáhly při nich výsledků, které nás příjemně potěšily.

Při měření množství podkožního tuku podle Chytráčkové (1999) jsme zjistili hodnoty, které jsme předpokládali. Nejčastější hodnoty množství tuku u kategorie 7letí (chlapci i děvčata) se i nejvíce shodovaly v kategorii průměrná a nadprůměrná. To můžeme považovat za uspokojivý výsledek. Avšak velké procentuální zastoupení vykazovala u chlapců kategorie velmi vysoká. Zde je potřeba se zaměřit na to, aby tato hodnota klesla. Vhodný by byl častější aktivní režim pohybu. 9letí vykázali jak v kategorii chlapci, tak i v kategorii děvčat skvělé výsledky. Zde můžeme hovořit o ideálním rozložení v populaci. Poslední kategorie 11letí nám ukázala hodnoty také ideálního rozložení. Za zmínku stojí, že jak chlapci, tak dívky neměli jediného zástupce v kategorii velmi nízká.

Při porovnání testovaného souboru se souborem Plachého (2007) jsme dospěli k překvapivým výsledkům. Především u obou skupin 9letých, které ve všech motorických testech dosáhly kvalitnějších výsledků než soubor Plachého (2007). V běžeckém testu na 50m nás nejvíce překvapila 11letá děvčata, která měla hodnotnější výkon o téměř dvě desetiny. To považujeme na trati 50 metrů za významný rozdíl. Děvčata i chlapci v testu sed-leh dosáhly opět průměrně lepších výsledků než měření Plachého (2007). U skoku dalekého z místa odrazem snožmo, kromě již zmiňované kategorie 9letých, děvčata dosáhla shodných výsledků s měřením Plachého (2007). Oproti tomu chlapci ve všech třech věkových kategoriích dosáhli hodnotnějších výsledků. V testu hod plným míčem vykázalo pět z šesti skupin kvalitnější výsledek než soubor Plachého (2007).

60

Jedině sedmileté dívky měli hodnotu hodu nižší. V testu běh po dobu 6 minut můžeme konstatovat, že hodnoty měření u dívek byly téměř shodné se souborem Plachého (2007). U chlapců byly všechny tři kategorie na vyšší úrovni.

61

5. SHRNUTÍ A ZÁVĚR Cílem práce bylo pomocí testování porovnat úroveň motorických schopností dětí mladšího školního věku, které navštěvují atletickou přípravku organizovanou pod atletickým oddílem VSK Univerzita Brno při Základních školách v Černovicích a Slatině se souborem Plachého (2007). Tyto děti absolvují 2x týdně 90minutový trénink. Vlastní testování bylo zahájeno v lednu 2008 a bylo ukončeno v lednu 2009.

Stanovili jsme si tyto dílčí úkoly: DÚ1 – provést měření motorickými testy

DÚ2 – provést měření kožní řas a tělesného rozvoje

DÚ3 – porovnat naměřené výsledky se souborem Plachého (2007), a získat tak komparaci motorických schopností dětí mladšího školního věku

5.1 Závěry pro teorii Na základě vyhodnocení sledovaných ukazatelů jsme získali tyto poznatky a ověřili následující hypotézy:

H1: Hypotéza nebyla potvrzena. Děvčata i chlapci dosáhly v motorických testech průměrně kvalitnější výsledky než měření Plachého (2007). Obě kategorie devítiletých dosáhly ve všech pěti testech hodnotnějších výkonů. U dalších dvou kategorií (7let a 11let) můžeme říci, že výsledky byly spíše kvalitnější. Proto konstatujeme, že úroveň motorických schopností je na vyšší úrovni. To můžeme být důsledkem vhodně zařazovaných cvičení a správného vedení a motivování dětí k pohybové činnosti.

H2:

Hypotéza byla potvrzena. Výsledkem měření tělesné výšky u všech tří kategorií chlapců je podobnost hodnot měřeného souboru se souborem

62

Plachého (2007). Hodnoty tělesné hmotnosti byly nepatrně vyšší. Tělesná výška děvčat všech tří kategorií nám říká, že oproti měření Plachého (2007) nedošlo k žádnému významnějšímu rozdílu. U tělesné hmotnosti děvčat konstatujeme, že se hodnoty měření našeho souboru shodovaly se souborem Plachého (2007). Celkově můžeme tedy říci, že za poslední dva roky nedošlo v populaci k žádnému významnějšímu rozdílu tělesného rozvoje.

5.2 Závěry pro praxi Výsledky našeho měření, nám podaly obraz o úrovni motorických schopností u dětí mladšího školního věku. Testovaný soubor dosáhl celkově kvalitních výsledků. Žádné z dětí nemělo problém s pochopením testu ani s jeho uskutečněním. Toto testování jsme vybrali právě proto, že jsme chtěli na vybraném vzorku monitorovat, zda výkonnost a celková pohybová aktivita u dětí nestagnuje, či se nehorší. Výsledek nás překvapil. Hodnoty dosažené při měření byly zřejmě dostatečně ovlivněny správných rozvržením pohybové aktivity při trénincích a také zařazováním vhodných cvičení pro rozvoj všech pohybových schopností. Tato cvičení pomáhají ke zvýšení tělesné zdatnosti a také upevňují zdraví. Děti braly testování jako zábavu, při které měly z pohybu radost. Do struktury atletické přípravky zařazujeme kromě cvičení na rozvoj motorických schopností i mnoho kolektivních her netradičního charakteru. Většinou jde o kombinaci několika známých her, při kterých dochází také k rozvoji prostorové orientace, spolupráce, ale také vzájemného soupeření. Výsledky našeho měření ukázaly, že správným působením na dětský organismus jde dosahovat kvalitních výsledků. Usuzujeme, že podobný model tréninkové jednotky by se mohl promítnout i do hodin tělesné výchovy na základních školách. Týdenní časová dotace tělesné výchovy na základních školách je sice poloviční ve srovnání s časovou dotací atletické přípravky. Myslíme si ale, že i tak by se mohl postupem času promítnout pokrok ve výsledcích dětí základních škol nenavštěvující žádnou sportovní přípravku. Podstatné pro pohybový rozvoj je také vhodně nastavit intenzitu a pestrost cvičení.

63

LITERATURA 1. Čáp, J. Psychologie pro učitele. 2. vyd. Praha: St. Ped. Nakl., 1983. 381 s 2. Čáp, J. Psychologie výchovy a vyučování. 1. vyd. Praha: nakl. Karolinum, 1993. 415 s. ISBN 80-7066-534-3 3. Čáp, J. Rozvíjení osobnosti a způsob výchovy. 1. vyd. Praha: ISV – nakladatelství, 1996. 307 s. ISBN 80-85866-15-3 4. Čelikovský, S. Antropomotorika. 1. vyd. Praha: St. ped. nakl. 1979. 260 s. 5. Dovalil, J.a kol. Výkon a trénink ve sportu. 1. vyd. Praha: Olympia Praha, 2002. 336 s. ISBN 80-7033-760-5 6. Fejtek, M. Atletika v 1. – 4. ročníku základní školy. 1. vyd. PdF Hradec Králové, nakl. Gaudeamus, 1994. 204 s. ISBN 80-7041-996-2 7. Fontana, D. Psychologie ve školní praxi. 1.vyd. Praha, nakl. Portál, 1997. 384 s. ISBN 80-7178-063-4 8. Havlíčková, L. a kol. Fyziologie tělesné zátěže I. 2. vyd. Praha: Nakl. Karolinum, 2004. 203 s. ISBN 80-7184-875-1 9. Hradecká, M. Kapitoly z vývojové psychologie. 1. vyd. Brno: rektorát UJEP v Brně, 1979. 123 s. 10. Chromý, Z., Válková, H. Sportovní příprava II.: Atletika. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství UP v Olomouci, 1985. 61 s. 11. Chytráčková, J. Hodnocení tělesného tuku. 1. vyd. Praha: Vydáno vlastním nákladem, 1999. 16 s. 12. Jůva, V. Úvod do pedagogiky. 1. vyd. Brno: Nakl. Paido, 1994. 131 s. ISBN 80-901737-6-4 13. Langmeier, J. Vývojová psychologie. 3.vyd. Praha, nakl. Grada, 1998. 343 s. ISBN 80-7169-195-X 14. Máček, M. – Máčková, J. Fyziologie tělesných cvičení. 1.vyd. Brno: vydala MU v Brně, 1997. 112 s. ISBN 80-210-1604-3 15. Měkota, K. – Blahuš, P. Motorické testy v tělesné výchově. 1. vyd. Praha: St. ped. nakl., 1983. 335 s. 16. Měkota, K. – Kovář, R. Unifittest (6-60) test and Norms of Motor Performance and Physical Fitness in Youth and in Adult Age. 1. vyd.

64

Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1995. 108 s. ISBN807067-581-0 17. Měkota, K. – Novosad, J. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 2007. 175 s. ISBN 80-244-0981-X 18. Moravec, R. Telesný, funkčný rozvoj a pohybová výkonnost 7-18ročnej mládeže v ČSFR. Bratislava: MŠMŠ SR, 1990. 284 s.ISBN 80-7096-170-8 19. Mužík, V. – Krejčí, M. Tělesná výchova a zdraví. 1. vyd. Olomouc: nakl. Hanex, 1997. 144 s. ISBN 80-85783-17-7 20. Nakonečný, M. Psychologie osobnosti. 1. vyd. Praha: nakl. Academia, Akademie věd ČR, 1995. 336 s. ISBN 80-200-0525-0 21. Nakonečný, M. Encyklopedie obecné psychologie. 2. rozšířené vyd. Praha: nakl. Academia, Akademie věd ČR, 1997. 437 s. ISBN 80-200-0625-7 22. Plachý, L. Úroveň pohybových schopností u dětí mladšího školního věku, bakalářská práce. Masarykova Univerzita Brno, 2007, 37s. 23. Průcha, J. Moderní pedagogika. 3. vyd. Praha: Portál, 2005. 481 s. ISBN 80-7367-047-X 24. Průcha, J. Vzdělávání a školství ve světě. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 320 s. ISBN 80-7178-290-4 25. Riegrová, J. – Přidalová, M. – Ulbrichová, M. Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu. 1. vyd. Olomouc: Nakl. Hanex, 2006. 175 s.ISBN 80-85783-52-5 26. Sýkora, F. Didaktika tělesné výchovy. 1. vyd. Praha: St. ped. nakl. 1985. 212 s. 27. Vaněk, M. a kol. Psychologie sportu. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakl. Praha, 1980. 180 s. 28. Vilímová, V. Didaktika tělesné výchovy. Brno: Paido, 2002. 103 s. ISBN 80-7315-033-6

65

RESUMÉ Cílem naší diplomové práce byla komparace motorických schopností u dětí mladšího školního věku. Výsledky mohou posloužit jak učitelům tělesné výchovy na základních školách, tak trenérům atletiky. Testovanou skupinu jsme porovnávali ve čtyřech standardizovaných testech motorických schopností (běh na 50m, leh-sed/60 s, skok daleký z místa odrazem snožmo, hod plným míčem obouruč 1kg) a jednom testu obecné vytrvalosti (běh po dobu 6 minut). Dále jsme porovnávali hodnoty tělesného rozvoje (tělesnou výšku a tělesnou hmotnost). Výsledky měření byly srovnány se souborem Plachého (2007). Analýza získaných výsledků poukazuje na vhodnost zařazení cvičení pro rozvoj motorických schopností do tréninkového procesu i školní tělesné výchovy.

SUMMARY The aim of our thesis was a comparison of motor skills in children younger school age. The results can serve as teachers of Physical Education in primary schools, athletics coaches. Test group, we compare the four standardized tests of motor skills (running at 50m, sit-ups (60 sec), starding broad jump, throw full ball (1 kg) and one test of general endurance (running for 6 minutes). We also compare the value of physical development (height and weight). The results of the measurements were compared with a set of Plachý (2007). Analysis of the results obtained points to the appropriateness of the classification exercise for the development of motor skills in the training process and the School of Physical Education.

66