UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA
Bakalářská práce
Kolpingův dům: Azylový dům jako forma pomoci osobám v nepříznivé sociální situaci Veronika Králíková
Katedra sociální pedagogiky Vedoucí práce: PhDr. Vladimír Mašát Studijní program: Sociální práce Studijní obor: Sociální a pastorační práce
Praha 2014
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci s názvem „Kolpingův dům: Azylový dům jako forma pomoci osobám v nepříznivé sociální situaci“ napsala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. Souhlasím, aby práce byla zveřejněna pro účely výzkumu a soukromého studia.
V Praze dne 30. 4. 2014
Veronika Králíková
Bibliografická citace Kolpingův dům: Azylový dům jako forma pomoci osobám v nepříznivé sociální situaci: bakalářská práce / Veronika Králíková; vedoucí práce: PhDr. Vladimír Mašát. Praha, 2014. 64s.
Anotace Bakalářská práce je zaměřená na zjištění faktorů, které jsou moţnou příčinou tíţivé ţivotní situace klientek azylového domu Kolpingův dům na Praze 8. Mladé ţeny/matky se často nachází v situacích, které nejsou schopny řešit vlastními silami. Snahou této práce bylo konkretizovat moţné příčiny, které je vedly do tohoto azylového domu. Součástí této analýzy bylo také zjistit, s jakým očekáváním do azylového zařízení přicházely a zda byla jejich očekávání splněna. Práce je dělena do dvou částí. Teoretická část je zaměřená na rodinu, její současnou roli, postavení i ekonomickou situaci. Samostatná kapitola je věnována poruchám rodiny a v následující kapitole uvádím, jaké jsou moţnosti pomoci rodinám, které řeší zásadní sociální problémy v této situaci. Empirická část pomocí terénního šetření zjišťuje, jaké důvody jsou moţnou příčinou těţkých ţivotních situací klientek azylového zařízení a jaké faktory tyto situace ovlivňovaly.
Klíčová slova Azylový dům pro matky s dětmi, Kolpingův dům, rodina.
Summary This dissertation focuses on search for factors, which may be the reason for the unfortunate life situation of the clients in the Kolping House in Prague 8. Young women/mothers often find themselves in circumstances, which they are unable to deal with on their own. The goal of this dissertation is to specify the possible causes that have led these women to an asylum house. Another part of this analysis addresses the expectations that the women who seek asylum generally have, and whether these expectations are being met. The paper is divided into two parts. The theoretical part focuses on family and its current and economic situation. An individual chapter is dedicated to family disorders, which I address in the following chapter where I state options in help for families in these circumstances. Empirical part acquired through field investigation determines the reasons for possible causes of difficult life situations, which the asylum-house clients often find themselves in, and factors that have had effect on these situations.
Keywords Asylum House for Mothers with Children, Kolping’s House, Family.
Poděkování Tímto bych ráda poděkovala vedoucímu práce PhDr. Vladimíru Mašátovi za jeho trpělivost, podporu a mnoho cenných rad při vedení mé práce. Dále bych také chtěla poděkovat vedoucí sociálních sluţeb PhDr. Ludmile Bokové za poskytnutou odbornou pomoc a ochotu při vypracování bakalářské práce.
Obsah Prohlášení.......................................................................................................................... 2 Bibliografická citace ......................................................................................................... 3 Anotace ............................................................................................................................. 3 Summary ........................................................................................................................... 4 Poděkování........................................................................................................................ 5 Obsah ................................................................................................................................ 6 Úvod.................................................................................................................................. 8 1.
Rodina a její role v současné společnosti .................................................................. 9 1.1
2.
3.
4.
Ekonomická situace rodiny .............................................................................. 11
Poruchy funkce rodiny ............................................................................................ 13 2.1
Podpora rodin se specifickými potřebami ........................................................ 15
2.2
Rodina se zanedbávaným, týraným, zneuţívaným dítětem ............................. 16
2.3
Rodina se členem závislým na drogách ........................................................... 18
2.4
Rodina svobodné matky ................................................................................... 19
2.5
Rozvod ............................................................................................................. 20
2.6
Sanace rodiny ................................................................................................... 24
Moţnosti pomoci rodinám v obtíţné ţivotní situaci ............................................... 26 3.1
Sociální práce ................................................................................................... 26
3.2
Sociální pomoc - sociální sluţby..................................................................... 27
3.2.1
Sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi ........................................ 28
3.2.2
Krizová pomoc .......................................................................................... 28
3.2.3
Azylové domy ........................................................................................... 29
3.3
Sdruţení azylových domů (S.A.D.) ................................................................. 30
3.4
Azylové domy pro matky dětmi ....................................................................... 30
Empirická část ......................................................................................................... 32
4.1
Cíle výzkumu a stanovení hypotézy ................................................................ 32
4.2
Kolpingova rodina ............................................................................................ 32
4.3
Kazuistika ......................................................................................................... 36
4.4
Metodologie, organizace a realizace výzkumu ................................................ 38
4.5
Analýza údajů................................................................................................... 39
4.6
Vyhodnocení kvalitativního výzkumu ............................................................. 41
Závěrečné zhodnocení .................................................................................................... 44 Závěr ............................................................................................................................... 45 Seznam pramenů ............................................................................................................. 46 Seznam pouţité literatury ............................................................................................... 46 Elektronické zdroje ......................................................................................................... 49 Přílohy ............................................................................................................................. 51
Úvod V rámci studia na Evangelické teologické fakultě Karlovy univerzity v Praze jsem absolvovala měsíční studentskou praxi v Azylovém domě pro matky s dětmi na Praze 81. Během této spolupráce jsem měla moţnost přijít do přímého kontaktu s klientkami tohoto zařízení. Tento azylový dům nese jméno Kolpingův dům. Jeho hlavním posláním je poskytnout pomocnou ruku matkám s dětmi v obtíţné ţivotní situaci. Během svého působení jsem zde získala základní teoretické a praktické dovednosti, které jsou pro práci v azylovém domě nezbytné. Problematika tohoto druhu sociální práce mě natolik zaujala, ţe jsem se rozhodla napsat svou bakalářskou práci právě na toto téma, tedy Kolpingův dům – Azylový dům pro matky s dětmi. Cílem mé bakalářské práce je zjistit, jaké moţné důvody a tíţivé ţivotní situace vedou mladé ţeny k pobytu v azylovém zařízení - Kolpingův dům na Praze 8. Dále také zjistit, jaká byla jejich očekávání ještě před ubytováním v azylovém domě a v závěru vyhodnotit, zda byla tato očekávání splněna. Práci člením na teoretickou a praktickou část. V teoretické části se zaměřuji obecně na rodinu, problematiku jejího fungování, dále na současnou situaci rodiny včetně ekonomických aspektů. V práci je zmíněna i problémová stránka rodiny, kdy dochází k rozvodu rodičů, nebo se některý člen rodiny stane závislým na drogách. V této části také popisuji, jaké jsou moţnosti pomoci rodinám v obtíţné ţivotní situaci. V empirické části vycházím ze zkušenosti z mého působení v azylovém domě na Praze 8. Mou snahou je představit Kolpingův dům, uvést jeho poslání a stanovené cíle. Současně zde popisuji danou cílovou skupinu a sluţby, které jsou v tomto zařízení klientkám poskytovány. Analyzuji, jaké konkrétní důvody vedly klientky azylového domu k nutnosti pobytu v tomto typu zařízení a jaké moţné faktory byly příčinou této situace. Zajímala jsem se, jaké měly představy a zda byla jejich očekávání splněna či nikoli.
1
Azylový dům pro matky s dětmi je zařízení pro ubytování matek s malými dětmi, které se dostaly do tak nepříjemné situace, ţe by bez náhradního ubytování nebyly schopny vychovávat své dítě. Matky někdy vyţadují podporu a instruktáţ při výchově dětí, kterou jim poskytují pracovníci azylu. (Matoušek, O.: Slovník sociální práce, Praha: Portál 2008).
8
1. Rodina a její role v současné společnosti Rodina je pro společnost nejvýznamnější sociální skupinou. V ní dochází k utváření různých dispozic, které vedou k rozvoji schopností a dovedností jedince pro ţivot ve společnosti. Je to místo, kde by měly být uspokojovány základní potřeby kaţdého jejího člena. Dominantní úlohu má rodina ve vztahu k potřebě citové jistoty a bezpečí. Dítě si v rodině mezi jednotlivými členy utváří a upevňuje různé vzorce chování, postoje a z toho vyplývající sociální role. Rodinu můţeme definovat jako malou společenskou skupinu zaloţenou na svazku muţe a ţeny, na pokrevním vztahu rodičů a dětí nebo na vztahu jej nahrazujícím (tím je myšleno osvojení)2. Je prostorem, ve kterém dochází k formování osobnosti člověka, prostorem výchovy a růstu budoucích generací. Jako taková je bezesporu základní a nejvýznamnější jednotkou naší společnosti.3 „Rodina je instituce, kterou formuje civilizace, kultura i společnost.“4 V dnešní době se pojem rodiny opírá o příbuzenské vazby. Lidé spolu často společně ţijí dlouhá léta (a to opačného i stejného pohlaví), vzniká mezi nimi citová vazba. Pro dítě je kontakt s matkou, případně s jiným pečovatelem základní (primární) potřebou srovnatelnou s jeho potřebou jídla.5 Za funkční rodinu můţeme označit takovou, která plní své základní role. „Matějček (1988) uvádí dvě základní funkce rodiny: zajištění citového zázemí všem svým členům a přípravu dětí pro život ve společnosti.“6 Kniha s názvem „Když doma něco schází“ tvrdí: „K základním funkcím rodiny patří zajišťování potřeb a práv dětí.“7 Funkční rodina je zcela zásadní pro její samotné členy, ale i pro celou společnost. Rodina byla do 18. století v Evropě společenstvím, které své členy zajišťovalo ekonomicky, poskytovalo jim vzdělání a péči v době nemoci i ve stáří.8 Kaţdá rodina má své rituály a tradice, které se generačně předávají a dodrţují. Tráví spolu volný čas, pořádají oslavy narozenin, předávají si různé příběhy a dovednosti. Toto vše udrţuje stabilitu a odolnost 2
Porov: [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.sos-ub.cz/prevence/hyp24a.pdf Porov: [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.mpsv.cz/files/clanky/2125/koncepce_rodina.pdf 4 Matoušek,O., Pazlarová,H.: Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny, Praha: Portál, str. 11 5 Porov: Colin, V. L.: Human attachment, Hill College: McGraw 1996, str. 72 6 Matoušek, O., Koláčková, J., Kodymová, P.: Sociální práce v praxi, Praha: Portál 2005, str. 45 7 Tošner, J.: Když doma něco schází, O službách, právech a pomoci nejen pro rodiče, International Year od Family 1994, str. 15 8 Porov: Matoušek,O., Pazlarová,H.: Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny, Praha: Portál 2010, str. 13 3
9
rodiny. Zároveň jsou v kaţdé rodině nastavena určitá pravidla, která usnadňují komunikaci jednotlivých členů. „Nejvýznamnější je socializační působení rodiny.“9 Za nejdůleţitější poslání rodiny povaţuji uspokojování potřeb všech svých členů a plnění svých základních funkcí. Dobře fungující rodina je pro dítě a jeho šťastný ţivot a zdravý vývoj přirozeným prostředím. Rodiče mají prioritní a společnou odpovědnost za výchovu dětí a péči o ně, a to i v případě, ţe jiţ spolu nechtějí ţít jako manţelé nebo jako partneři. Kaţdý rodič by si měl uvědomit, ţe jeho dítě ke šťastnému dětství potřebuje mámu i tátu, potřebuje jejich pohlazení, vedení, ale i pokárání, potřebuje i širší rodinu.10 Klientkami azylového domu, který je blíţe popsán v praktické části, se stávají mladé ţeny (osamělé matky), kterým právě rodinné zázemí a podpora chybí. Lidé pracující v pomáhajících profesích s rodinami, by měli mít obecný přehled o tom, jak se podoba rodiny a její potřeby v průběhu let v naší civilizaci mění. Hodnocení rodiny je oblast, kde se mnohý z nás můţe cítit kompetentní uţ proto, ţe téměř kaţdý má nějakou vlastní zkušenost s rodinou a má své vlastní názory na to, jak by měla správně fungovat. U profesionálních pracovníků, kteří v této oblasti pracují (rodiny hodnotí), je však jejich posouzení závazné a v případě špatného posouzení můţe mít pro dítě nedozírné následky např. v podobě dlouhodobé ústavní péče. Vhodná podpora jeho vlastní rodiny můţe pomoci k tomu, aby dítě vyrůstalo ve vlastní rodině a naopak, při špatném posouzení situace rodiny a dítěte můţe dojít k tomu, ţe dítě bude dalším pobytem v rodině deptáno, v extrémním případě připraveno o ţivot.11 „Současná česká rodina se potýká s řadou socioekonomických překážek, společenských tlaků, kulturně hodnotových proměn a rozporů a vysokých nároků na výchovu dětí a jejich péči. Tyto skutečnosti způsobují ztížení podmínek k jejímu bezproblémovému fungování a obtížnější naplňování jejich potřeb.“12 Téma rodiny je stále aktuální a i přes nárůst rozvodů zůstává rodina pořád nejvýznamnějším opěrným bodem a institucí socializace člověka. Manţelství bylo v minulosti předpokladem rodiny, avšak podoby rodiny i způsoby jejího fungování se mění.13 Donedávna bylo ostudou být svobodnou matkou a dnes se situace radikálně změnila. Narození dítěte odkládají matky do pozdějšího věku, převaţuje trend souţití 9
Vágnerová, M.: Úvod do psychologie, Praha: Karolinum 1997, str. 190 Porov: [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7288/Porozvodove_konflikty.pdf 11 Porov: Matoušek,O., Pazlarová,H.: Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny, str. 9-13 12 [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7958/Narodni_koncepce_podpory_rodin_s_detmi.pdf 13 Porov: De Sigly,F.: Sociologie současné rodiny, Praha Portál 1999, str. 7 10
10
párů bez uzavření manţelství, zvyšuje se věk vstupu do manţelství a není ojedinělé mít více manţelských partnerů za ţivot. Také role ţeny v rodině se změnila. Ţeny mají vyšší vzdělání, budují si vlastní kariéru a status a prioritou jiţ pro ně není mateřství a výchova dětí. Řekla bych, ţe toto je důsledek velké zaměstnanosti a vytíţenosti ţen, kterým vzniká malý prostor pro výchovu dětí. Změny, které nastaly v rodině během 20. století, nejsou projevem všeobecného úpadku. Neexistuje způsob, jak vrátit zpátky „staré časy“ soudrţných rodin, které se nerozváděly, měly více dětí, a které se staraly o své staré, nemocné, či nemohoucí členy.14
1.1 Ekonomická situace rodiny Mezi nejzávaţnější rizika pro rodiny patří zejména jejich špatná finanční situace. Zvláště v posledních letech, kdy dochází k propadu české ekonomiky, je zřejmá stagnace nebo pokles příjmů domácností a nárůst jejich celkových výdajů. V rodinách, kde jsou nezaopatřené děti, mají finanční příjem pouze dospělí - rodiče. Za nezaopatřené dítě povaţujeme dítě do skončení povinné školní docházky. Dále pak do 26 let věku dítěte, jestliţe se připravuje na budoucí povolání nebo se nemůţe připravovat pro nemoc. Finanční pomoc rodinám s nezaopatřenými dětmi se nabízí ve třech oblastech. Jedná se o rodinné dávky, daňovou oblast a podporu při pořizování bydlení. Z nemocenského pojištění, které spadá do systému sociálního pojištění, se vyplácí rodinné dávky, za které povaţujeme peněţitou pomoc v mateřství a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství.15 Do systému státní sociální podpory patří příjmově testované a netestované dávky. Mezi příjmově testované patří porodné, přídavek na dítě (rodinám, které mají příjem niţší neţ 2,4 násobek ţivotního minima. Určen na úhradu potřeb dítěte) a příspěvek na dítě (nesouvisí s péčí o nezaopatřené dítě). Příjmově netestované dávky jsou rodičovský příspěvek a pohřebné. Rodičovský příspěvek je do 4 let věku dítěte. Pokud se jedná o
14
Porov: Matoušek, O. a kol: Metody a řízení sociální práce, Praha: Portál 2003, str. 182-183 Porov: [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7958/Narodni_koncepce_rodina.pdf 15
11
dítě se zdravotním postiţením, tak je příspěvek prodlouţen do 7 let. Pohřebné je určené rodičům nebo dítěti-zemře-li rodič, který se o nezaopatřené dítě staral. V systému sociální pomoci a sluţeb jsou dávky hmotné nouze, které tvoří podstatnou část příjmu mladým osamělým ţenám i úplným rodinám s nezaopatřenými dětmi. Jsou to příspěvek na ţivobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamţitá pomoc. Podstatnou roli pro zvládání ekonomické funkce rodiny hraje mezigenerační solidarita a vnitrorodinná soudrţnost. Většina českých rodičů a jejich dospělých dětí, které se osamostatnily, se vzájemně finančně podporují, nebo si pomáhají v sociálně obtíţných situacích jako např. při ztrátě zaměstnání, zhoršenému zdravotnímu stavu, zajištění péče o závislého člena rodiny.16 „Problémy kolem peněž a ekonomiky se mohou vyostřit mnoha způsoby, od vyčítání, že někdo z manželů podporuje ze společných peněz své rodiče nebo jiné příbuzné, až po faktické konstatování, že rodina je v těžké finanční krizi, např. tím, že někdo je nezaměstnaný.“17 Nezaměstnanost je obecně pro rodinu velkou zátěţí, protoţe rodina se tak stává ekonomicky znevýhodněnou. Lidé (rodina) jsou vystaveni stresovým situacím vyplývajícím nejen ze ztráty zaměstnání, ale především z často neúspěšné snahy získat zaměstnání jiné. Za závaţný problém komplikující slučitelnost rodičovské a profesní role s negativními finančními dopady do situace rodiny lze povaţovat velmi omezené moţnosti vyuţívání práce na částečný úvazek, pruţné pracovní doby a práce z domova. České ţeny na rozdíl od ţen ve většině vyspělých zemí, (kde existuje moţnost postupného přechodu matek malých dětí z rodičovské dovolené do zaměstnání prostřednictvím zkrácených, či zvolna zvyšujících se úvazků), nemohou z řady důvodů prakticky tuto moţnost vyuţít. S ekonomickou situací rodiny úzce souvisí i bytová otázka. Podpora bydlení mladých rodin je sice ve středu zájmu státu i dalších subjektů, přesto však se většina mladých lidí a rodin s dětmi potýká s finanční nedostupností vlastnického i nájemného bydlení. Tato skutečnost je jedním z negativních faktorů při rozhodování o zaloţení vlastní rodiny. Je moţné najít souvislost mezi danými opatřeními v oblasti podpory rodiny některých evropských států a pozitivními výsledky v podobě niţšího
16
Porov: [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7958/Narodni_koncepce_podpory_rodin_s_detmi.pdf 17 Matějček Z., Dytrych Z.: Krizové situace v rodině očima dítěte, Praha: Grada 2002, str. 9
12
demografického zadluţování budoucnosti.18 Počet těchto států roste. Z hlediska naší budoucnosti je důleţité, aby se mezi ně co nejdříve zařadila i Česká republika.19 Chtěla bych zmínit také dluhovou problematiku, která začíná být stále závaţnějším tématem. Dluhy (půjčky, dluhy na nájmu a sluţbách např. elektřina, plyn, hypotéky) a finanční neschopnost je splácet se netýká jen sociálně slabých rodin, ale i rodin z tzv. střední vrstvy. Půjčky a hypotéky jsou jedním z faktorů, které stále více rodiny ohroţují. Jestliţe rodina jako dluţník není schopná své povinnosti plnit, můţe to mít za následek i případnou ztrátu domova.
18
Porov: [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.mpsv.cz/files/clanky/2125/koncepce_rodina.pdf 19 Porov: [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7958/Narodni_koncepce_rodina.pdf
13
2. Poruchy funkce rodiny Pod pojmem poruchy funkce rodiny můţeme chápat jako situaci, kdy rodina neplní zcela svoji funkci. Jde o selhání některého člena rodiny při plnění některých nebo všech rodinných funkcí, kdy je duševní zdraví dětí i dospělých ohroţeno. Rodina je vystavena určitým rizikům, která jsou následně zmíněna. Ohrožení základních funkcí rodiny Mezi dvě základní rizika funkčnosti rodiny patří nedostatečné zajištění citového zázemí všem svým členům a neuspokojivá příprava dětí pro ţivot ve společnosti. Tyto dvě funkce mohou být následkem nedostatku času rodiče, který je pohlcen vlastní prací a péčí o domácnost.20 Vlastní péče o dítě a výchova je odsouvána z důvodu nezbytného zabezpečení rodiny po materiální stránce. Ekonomické znevýhodnění Klíčovým faktorem ohroţení fungování rodiny bývá nízký příjem, který ovlivňuje kvalitu zabezpečování kaţdodenních potřeb jako je strava, bydlení, zdravotní péče, vzdělávání, apod. Častým problémem je také nedobytnost výţivného, která ohroţuje základní existenční potřeby rodiny. Dalším rizikem je chudoba, která hrozí zejména osamoceným
matkám.
Hmotná
nouze
má
i
další
sociální
dopady,
mezi které se řadí i sníţená dostupnost vzdělání.21 Nezaměstnanost Nezaměstnanost představuje pro rodiny a především osamocené rodiče velké riziko, protoţe případná chudoba se týká všech členů rodiny. Na trhu práce, i přes pracovně právní opatření, jsou často znevýhodňovány především matky samoţivitelky. Byť zákoník práce a tzv. antidiskriminační zákon vymezují právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve všech zaměstnání, nacházejí svobodné matky pracovní uplatnění velmi obtíţně, právě proto, ţe pečují o dítě bez pomoci druhého rodiče. Tyto rodiny se pak stávají závislé na sociálních dávkách a jejich příjmy se pohybují na hranici
20
Porov: Matoušek, O., Koláčková, J., Kodymová, P.: Sociální práce v praxi, Praha: Portál 2005, str. 45 Porov: Matoušek, O., Koláčková, J., Kodymová, P.: Sociální práce v praxi, Praha: Portál 2005, str. 45-46 21
14
ţivotního minima.22 Dlouhodobá nezaměstnanost způsobuje změny v životním režimu člověka, snižuje jeho přizpůsobivost, narušuje jeho vztahy k rodině i jiným lidem, je zdrojem nedůvěry, závisti, přenášení viny na druhé, může vést až k izolaci.23 Bytová problematika V současné době narůstá počet neúplných rodin rozpadem manţelství. Kritickou se stává situace, kdy je matka nucena pro nedostatek moţností jiného bydlení setrvat ve společném bytě s muţem, který ji například týrá. Především tato situace se týká dané cílové skupiny, kterou v praktické části popisuji. Ubytování v azylových domech pro matky s dětmi nabízejí neziskové organizace. Pobyt v azylovém zařízení pro matky s dětmi je však časově ohraničen a má omezenou kapacitu.24 Sociální izolace a sociální vyloučení V případě, ţe je rodič na výchovu sám, musí zvládat obě rodičovské role současně, čímţ je omezen jeho volný čas. Na kulturní a sportovní aktivity mu nezbývá čas ani energie a také je omezen finančními prostředky (tím mám na mysli zaplacení volnočasových aktivit, případně hlídání dítěte jinou osobou). Hlavní
příčinou
sociálního
vyloučení
bývá
nezaměstnanost
související
s uplatňováním některých skupin obyvatel na trhu práce. Do této skupiny také patří jiţ zmiňované mladé matky s dětmi – samoţivitelky. Mezi další faktory ovlivňující sociální vyloučení se řadí např. příslušnost k národnostní menšině, nevhodné bydlení, nedostatečné vzdělání, špatný zdravotní stav a podobně.25
2.1 Podpora rodin se specifickými potřebami Rodiny se specifickými potřebami se často potýkají s obtíţemi s ekonomickým zabezpečením nebo výchovou dětí a jsou více vystaveny sociálnímu vyloučení. Jedná se
22
Porov: Matoušek, O., Koláčková, J., Kodymová, P.: Sociální práce v praxi, Praha: Portál 2005, str. 45-46 23 Špatenková N. a kol.: Krizová intervence pro praxi, Praha: Grada Publishing, 2004, str. 86 24 Porov: Matoušek, O., Koláčková, J., Kodymová, P.: Sociální práce v praxi, Praha: Portál 2005, str. 46-47 25 Porov: Matoušek, O., Koláčková, J., Kodymová, P.: Sociální práce v praxi, Praha: Portál 2005, str. 46-47
15
o rodiny neúplné, vícedětné, rodiny v systému náhradní rodinné péče, romské rodiny, rodiny se členem se zdravotním postiţením nebo rodiny přistěhovalců.26 V rodině, ve které je na výchovu dětí pouze jeden z rodičů, je zapotřebí větší podpory. Tato podpora se uskutečňuje v oblasti finanční (oblast sociální politiky) a nefinanční (sféra sociálních sluţeb). Část rodin s dětmi získává finanční podporu podle zákona o státní sociální podpoře. Pokud jsou příjmy rodiny i s dávkami státní sociální podpory pod hranicí životního minima, může rodina dosáhnout přiznání nároku na dávky sociální péče.27 Klíčovým cílem v oblasti problematiky rodin se specifickou potřebou je zabránit hrozící chudobě, často způsobené i jejich nízkými příjmy a nerovným přístupem na trhu práce, a tím napomáhat vytvářet základní podmínky k jejich bezproblémovému fungování. Je třeba tyto rodiny podporovat a předcházet jejich moţnému sociálnímu vyloučení. Důleţitá je také pomoc při výchově dětí a formování jejich budoucího ţivota, jejich postojů a hodnot. Podpora přitom musí zahrnovat komplexní opatření a musí reagovat na specifické potřeby těchto rodin. Zcela zásadní je pak vytváření podmínek pro posilování jejich maximální soběstačnosti.28
Dávky sociální péče a sociální sluţby Nízkopříjmovým rodinám s dětmi jsou určeny dávky sociální péče, které jsou například přídavky na dítě, příspěvek na bydlení nebo podpora v nezaměstnanosti. Velmi významnou roli zaujímá také poskytování sociálních aktivizačních sluţeb, které mají těmto rodinám pomoci překonat obtíţné ţivotní situace, jeţ nejsou schopny řešit vlastními silami. Mezi tyto sluţby patří azylové domy pro matky s dětmi (viz téţ Kolpingův dům popsaný v praktické části), jejichţ cílem je poskytnout těmto ţenám pomoc v hledání trvalého řešení jejich problémů a k návratu a zapojení se do společnosti.29
26
Porov: [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7958/Narodni_koncepce_podpory_rodin_s_detmi.pdf 27 Matoušek O., Koláčková, J., Kodymová, P.: Sociální práce v praxi, Praha Portál, 2005, str. 47-48 28 Porov: [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7958/Narodni_koncepce_podpory_rodin_s_detmi.pdf 29 Porov: Matoušek O., Koláčková, J., Kodymová, P.: Sociální práce v praxi, Praha Portál, 2005, str. 48
16
V následující části vycházím z pojmu mnohoproblémová rodina, která je jednou z rodin se specifickými potřebami. Definice mnohoproblémové rodiny, kterou uvádí ve své knize Oldřich Matoušek, vychází z Kaplanové (1986) a zní: „Mnohoproblémovou rodinou je rodina, která má dlouhodobě více než jeden problém. Soubor problémů takové rodiny se týká řady jednotlivců i řady sfér rodinného života, přičemž rodina sama je nedokáže řešit ani nedokáže využít existujících sociálních služeb.“30 Jedná se o rodinu, ve které nikdo neřeší problémy, kde se jednotliví členové navzájem obviňují, a kde nefunguje komunikace mezi jednotlivými členy rodiny. Rodina nemá jasně dané hranice a nemá ani pevně stanovena pravidla.31
2.2 Rodina se zanedbávaným, týraným, zneužívaným dítětem Tuto kapitolu zahájím jednou z mnoha definic rodiny, která je podle mého názoru velmi výstiţná: „Rodina je sociologická jednotka tvořená vztahem mezi mužem a ženou, mezi rodiči a dětmi. Členové rodiny se ekonomicky a morálně podporují. Úlohou rodiny je zabezpečit optimální podmínky pro zachování zdraví a tělesný, duševní, citový vývoj dítěte, pro vytváření jeho osobnosti.“32 Zanedbávané, týrané nebo zneuţívané dítě vyrůstá ovšem ve zcela jiné rodině, která plní svou úlohu v některých oblastech nedostatečně nebo vůbec. Členové rodiny se chovají špatně či nevhodně, čímţ je míněno neposkytování nutné péče nebo úmyslné, ale i neúmyslné ublíţování dítěti. Jde většinou o jeho rodiče, nebo o osoby jemu blízké, které ho mají v péči.33 Zanedbávání, týrání či zneuţívání můţe mít mnoho forem. Mezi týrání fyzické (potaţmo i zanedbávání) můţeme zařadit fackování, opařování, pálení, bití rukou nebo jakýmkoliv jiným předmětem, svazování, topení, nepodávání jídla či pití atd. Toto vše je přímé tělesné ubliţování.34 Dá se rozpoznat opakovanými nevysvětlenými poraněními, špinavým oblečením, popáleninami, modřinami. Také ale násilnickým 30
Matoušek, O., Koláčková, J., Kodymová, P.: Sociální práce v praxi. Praha: Portál, 2005, str. 75 Sobotková I.: Psychologie rodiny, Praha: Portál 2001, str. 33 32 Provazníková, H., Vaníčková. E.: Malá encyklopedie zneužívaného a zanedbávaného dítěte, Růţová linka 1997, str. 15 33 Porov: Matoušek, O., Pazlarová, H.: Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny. Praha: Portál 2010, str. 137 34 Porov: Matoušek, O., Pazlarová, H.: Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny. Praha: Portál 2010, str. 137 31
17
chováním, projevy přehnané úzkosti či obav, nebezpečným chováním, uzavřeností a
zmínkami
a
bití.
Dlouhodobé
týrání
a
zanedbávání
má
samozřejmě
i své následky, na útěky z domova, poškozené sebevědomí, sebevraţedné úmysly a potřeba ubliţovat samo sobě. Dítě si vštípí pocit bezmoci a myslí si, ţe situace se jiţ nedá změnit. Vše můţe skončit váţným tělesným poraněním s trvalými následky. Psychické týrání je většinou poniţování samotného dítěte nebo jeho odmítání. Nadávky, vyhroţování, náhlá separace od druhého rodiče, rozhodování ve věcech, kterým nerozumí a vystavování dítěte traumatizujícím konfliktům v rodině je týrání a emocionální zanedbávání a můţe jít o událost nebo o déletrvající aktivity. Dítěti rodič či osoba, která o něj pečuje, neposkytne psychickou podporu a neexistuje tak vztah mezi dítětem a rodičem pro jeho zdravý fyzický a emocionální vývoj. Dítě má dlouhodobé následky a je moţné, ţe v budoucnu mohou takové děti trpět apatií a ţe se stanou stejnými rodiči, jako měly ony samy.35 Fyzické i psychické týrání a zanedbávání se týkalo vztahu rodiče a dítěte. Sexuální zneuţívání je odlišné v tom smyslu, ţe se nemusí jednat vţdy o rodiče. Můţe to být učitel, příbuzný, sourozenec atd. „Za sexuální zneužívání se považují případy, kdy dítě je objektem sexuálního chování dospělé osoby nebo je jinak angažováno v sexuálních projevech dospělého.“36Sexuální zneuţívání se liší od jiţ zmíněných dvou zneuţívání (tělesné a psychické), ale mají něco společné. Je to očekávání, ţe zneuţívaný udrţí celou situaci v tajnosti. A dále má zneuţívaný pocit, ţe se nějakým způsobem podílí na tom, co zneuţívající provádí. Protoţe čím je dítěti zneuţívající bliţší (rodina), tím hůře se dítě smíří s faktem, ţe mu ten člověk ubliţuje. Proto je lehčí z toho všeho obviňovat sebe samého. Nemusí se vţdy jednat jen o přímý sexuální styk. Dítě můţe být nuceno k objímání a laskání způsobem, který mu je nepříjemný, nuceno k různým aktivitám s muţem, při níţ si je dítě vědomo jeho erekce, poslouchat „sprosté“ a obscénní telefonáty, zhotovování pornografických snímků, nebo nuceno k pozorování soukromých věcí jako je svlékání, koupání, pouţívání toalety a naopak.37Některé příznaky chování mohou signalizovat sexuální zneuţívání jako například vyhýbání se všemu, co souvisí se sexem, náhlý odpor k určité osobě či výrazná změna chování.
35
Porov: Matoušek, O., Pazlarová, H.: Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny. Praha: Portál 2010, str. 137 Matoušek, O., Pazlarová, H.: Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny. Praha: Portál 2010, str. 138 37 Porov: Mufsonová, S., Kranzová, R.: O týrání a zneužívání, Praha: Lidové noviny 1996, str. 47 36
18
2.3 Rodina se členem závislým na drogách Chtěla bych nejdříve vymezit pojem závislost. Charakteristickým znakem syndromu závislosti je touha. Velmi často silná touha brát psychoaktivní látky a mít tak pocit baţení (mentální funkce, která způsobuje naléhavé konzumování látek, včetně látek, které mohou být zneužívané)38. Patří k nim také alkohol a tabák. Diagnóza závislosti se stanovuje tehdy, kdy po dobu jednoho roku došlo ke třem a více následujícím jevům: silná touha uţívat látku, potíţe v sebeovládání, postupné zanedbávání svých zájmů, tělesný odvykací stav (látka je uţívaná se smyslem zmenšit příznaky vyvolané předchozím uţíváním této látky), pokračování v uţívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků.39 Uţívání drog je spojeno s agresivitou. S agresivitou dospělého vůči dítěti, kdy můţe ohroţovat jeho zdraví či dokonce ţivot. Za stejně nebezpečnou se můţe povaţovat i ta varianta agrese, která je mířena sama na sebe formou sebepoškozování a se sklony k sebevraţdě. Při dlouhodobém uţívání drogy můţe člověk přijít do stavu, kdy má velmi poškozené vnímání, hodnocení reality a můţe dojít k nepřiměřenému jednání opět spojeným s agresí.40 V knize O týrání a zneuţívání je popsán příběh dívky, která má matku drogově závislou. Dívce je třináct let a má dva mladší bratry, o které se musí starat. Nahrazuje jim matku, protoţe jejich opravdová matka je stále pryč a děti zanedbává. Na dívce zůstává veškerá starost o domácnost a o finance. Svou matku nenávidí a stále se na ni zlobí. Přesto má ale pocit, ţe pokud by o svých problémech někomu řekla, způsobila by tím své matce potíţe a uvalila na rodinu hanbu. A tak se dál stará o své dva bratry a o domácnost.41 Pokud je člověk závislý, drogu si opatří jakýmkoliv způsobem, třeba i trestným činem. Pokud je člověk závislý na heroinu a za dvoudenní dávku zaplatí například tisíc korun, rodina musí začít strádat a dochází ke značnému narušení vztahů v rodině.42
38
Porov: [cit. dne 24. 11. 2012] dostupné na internetu: http://www.mpsv.cz/files/clanky/9867/klasifikace_funkcnich_schopnosti_disability_zdravi.pdf 39 Porov: Nešpor, K.: Návykové chování a závislost, Praha: Portál 2000, str. 14 40 Porov: Gjuričová, Š., Kocourková, J., Koutek, J.: Podoby násilí v rodině, Praha: Vyšehrad 2000, str. 57 41 Porov: Mufsonová, S., Kranzová, R.: O týrání a zneužívání, Praha: Lidové noviny 1996, str. 21 42 Porov: Gjuričová, Š., Kocourková, J., Koutek, J.: Podoby násilí v rodině, Praha: Vyšehrad 2000, str. 58
19
V době mé měsíční praxe, kdy jsem působila v Azylovém domě Kolping, jsem zjistila, ţe jedna maminka byla dříve drogově závislá. Přidávám kazuistiku do přílohy.
2.4 Rodina svobodné matky V dnešní době se velice často rozmáhá trend tzv. svobodné matky. „Manželství klasického střihu ustupují ze scény. Možná bez náhrady. Rodina se sice verbálně ještě považuje v legislativě nebo v proslovech některých politiků za jeden ze základních kamenů architektury společnosti, ale jiní neméně pro dobu charakterističtí neváhají v médiích prohlásit, že rodina pro ně směrodatnou hodnotou není; ani čelní politikové neváhají své manželství rozvrátit a případné protesty svých vlastních dětí prostě uplácet.“43Většina lidí (převáţně mladších ročníků) ztratila zájem o sňatky, počty narozených dětí klesají a zvyšuje se rok, kdy matka porodí svého prvního potomka. Je tedy více neţ jasné, ţe se vytvářejí čím dál častěji neformální rodiny (nesezdané páry) a stoupá počet ţen, které samy vychovávají potomky bez muţe. Jsou dva typy svobodných matek, které takto ţijí. Prvním typem jsou dívky-matky velmi mladé. Přicházejí do jiného stavu neplánovaně a jejich partnerské vztahy bývají spíše krátkodobé. Druhým typem jsou ţeny-matky, které se dobrovolně rozhodly otěhotnět, ale po narození dítěte je souţití s partnerem většinou konfliktní a jejich cesty se rozcházejí.44Pokud bych se měla ohlédnout do Azylového domu Kolping, tak všechny maminky jsou svobodné. Je velice těţké vychovávat dítě bez otce. Matka trpí osamělostí, a pokud nemá širší rodinné zázemí (rodiče, sourozenci), je sama absolutně na všechno. Musí zvládat nejen práci v zaměstnání, ale i veškerou práci v domácnosti (nehledě na typicky ţenské role, musí zvládat i ty muţské, jako je například odtahování nábytku před malováním nebo oprava prasklé hadice u pračky…). Pokud se svobodná matka dokáţe postarat o dítě a o domácí práce, jsou tu ještě emoce. Nálady, radosti, strachy, smutky, štěstí i trápení. Svobodná matka je na tyto emoce pouze sama. Nikdo jí nepohladí, kdyţ se probudí z ošklivého snu, nikdo se s ní neraduje, kdyţ dítě udělá první krůčky, nikomu si nepostěţuje na svého vedoucího v práci. Dítě tyto věci nechápe, a i kdyţ vyroste, nepochopí, proč se maminka zlobí na ředitele v práci. Matky se často upínají na své děti 43
Vybíral, J.: Pastorální a etické výzvy v oblasti manželství, rodiny a sexuality, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury 2008, str. 18 44 Porov: Matoušek, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť, Praha:Slon 1993, str. 102
20
s očekáváním, ţe jim nahradí chybějící vztah a oporu. Kladou na dítě mnohem větší nároky a velice často si matka vybíjí špatnou náladu právě na něm. To se samozřejmě děje i v úplných rodinách, ale tam hraje velkou roli právě otec.45 Muţ chybí nejen matce, ale i dítěti. Dítě potřebuje mít muţský vzor, ať uţ jde o chlapce či dívku. Pro chlapce je otec důleţitý převáţně tím, čím více se blíţí k pubertě. Nejen jak se chová, co dělá, ale také jak s matkou spolupracuje. Dívce se můţe pokusit vynahradit muţský vzor dědeček. Ten je ovšem starší generace a nemá pro dítě tolik pochopení.46 Dříve se nahlíţelo na neúplnou rodinu s předsudky, taková rodina nebyla akceptovaná společností. Nazývali jí „rozvrácená“. Ve školách i v médiích byly tyto rodiny odsuzovány a svobodná matka tzv. vybočovala z normy.47 V dnešní době je všechno úplně jinak. Stává se samozřejmostí, ţe ţeny odkládají narození dítěte, protoţe upřednostňují studia, kariéru nebo cestování. Většinou aţ kolem třicátého roku se ţenám rodí první potomek a není jiţ nijak výjimečné, ţe ţeny vychovávají své děti samy nebo převáţně samy. Společnost ustupuje od předsudků, coţ povaţuji za správné, na druhou stranu ne kaţdá matka dokáţe dítěti zabezpečit takové podmínky pro jeho vývoj, jaké by mělo v úplné rodině.
2.5 Rozvod „Rozvod manželství a rozpad rodiny představují jedno z nejsvízelnějších období, a to nejen pro přímé účastníky rozvodu, tj. pro rodiče a děti, ale často pro celou širší rodinu“.48 Rozvod se stal běţnou záleţitostí v naší společnosti. Pokud se manţelé rozvádí, musí učinit řadu dalších rozhodnutí týkajících se jejich budoucího ţivota. V případě, ţe se v manţelství narodily děti, bývá nejzávaţnějším rozhodnutím právě otázka dětí. U koho by děti měly zůstat, komu budou svěřeny do péče, kdo za ně ponese odpovědnost atd. Většinou však zůstávají s matkou podle víceméně zaběhnutého postupu, protoţe ţeny mají od přírody silnější, nenahraditelný citový vztah k dětem a
45
Porov: Matoušek, O.: Kritické situace lásky, Praha: Avicenum 1987, str. 117 Porov: Matoušek, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť, Praha:Slon 1993, str. 103 47 Porov: Matějček, Z., Márová, Z., Radvanová, S.: Výchova dětí v neúplné rodině, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p. 1975, str. 10 48 Matějček, Z., Dytrych, Z.: Krizové situace v rodině očima dítěte, Praha:Grada 2002, str. 39 46
21
jsou pro vývoj dětí mnohem důleţitější neţ otcové. Tyto zmíněné předpoklady jsou základem tzv. kultu mateřství, který je ve společnosti obecně akceptován od 20. století. Péče o děti a jejich výchova by měla být rovnoprávně rozdělena mezi ţeny i muţe zároveň.49 Rozpad rodiny a tedy rozvod je nejzazším řešením dlouhodobé partnerské krize. Kaţdá manţelská dvojice vstupuje do manţelství a zakládá rodinu s určitým očekáváním. Přestane-li toto očekávání rodina plnit, dojde k pocitu nespokojenosti a zklamání. U partnerů v tomto tzv. předrozvodovém stádiu dochází ke stagnaci. Nejsou schopni plánování, spolupráce mezi sebou a jakéhokoliv posunu. Partneři si sniţují autoritu a vzájemně se netolerují. U příliš mladých partnerů dochází ke krizovým situacím mnohem častěji ať uţ z důvodu společného souţití s rodiči, finanční závislosti nebo z důvodu osobnostní nezralosti.50Rozvod je formálně právním ukončením manţelství dvou jedinců a je deklarován tím, ţe je podán návrh na rozvod. Proběhne rozvodové řízení a do celého děje najednou vstupují úřední instituce jako například právníci, soudy, oddělení péče o dítě atd. Rozvodem je vţdy ohroţen zdravý vývoj osobnosti dítěte, které rozvod rodičů proţívá. Neexistuje věk, kdy by dítě rozvodem netrpělo. Jde jen o to, ţe reakce v určitých obdobích vývoje dítěte je různá.
51
Jinak se
zachová osmileté dítě a jinak osmnáctiletý adolescent. Rozvody jsou stále četnější. V roce 2002, kdy byla kniha, ze které čerpám, vydána, se na území České republiky počítá přibliţně se třiceti tisíci rozvody - to znamená, ţe je ohroţeno více jak čtyřicet tisíc dětí různých věkových kategorií.52 Minulý rok, tedy v roce 2012 bylo rozvedeno přibliţně 28 tisíc manţelství, coţ je o 2,7 tisíce méně neţ v roce 2011.53 Po rozvodu se předpokládá uklidnění a zlepšení podmínek psychického zdraví celé rodiny. Bohuţel to tak v praxi není. Ve většině manţelství pokračuje vlna stresu, která se často projevuje v nekonečných soudních řízeních o určení styku s dítětem, o výţivném, o majetku aj. Dítě se znovu a znovu dostává k soudním znalcům a je frustrováno, jakého rodiče si má vybrat a kterého má raději. Je známo, ţe dítě je prostředníkem mezi rodiči a skrze něj si vyřizují své účty. 54Větší dítě obyčejně proţívá pocit viny za rozvod. Prakticky nikdy se nepodaří dítě udrţet mimo konflikty rodičů. Dítě potřebuje a chce mít u sebe oba rodiče. Tento konflikt mezi rodiči patří mezi 49
Porov: Warshak, A. R.: Revoluce v porozvodové péči o děti, Praha:Portál 1996, str. 15 Porov: Výrost, J., Slamění, I.: Aplikovaná sociální psychologie I, Praha:Portál 1998, str. 334 51 Porov: Matějček, Z., Dytrych, Z.: Krizové situace v rodině očima dítěte, Praha:Grada 2002, str. 40 52 Porov: Matějček, Z., Dytrych, Z.: Krizové situace v rodině očima dítěte, Praha:Grada 2002, str. 43 53 Porov: [cit. dne 24. 11. 2012] dostupné na internetu: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/rozvodovost 54 Porov: Matějček, Z., Dytrych, Z.: Krizové situace v rodině očima dítěte, Praha:Grada 2002, str. 43 50
22
nejhorší pro dítě. Obecně platí, ţe na rozdíl od dětí, které vyrůstají v rodinách s oběma rodiči, mají tyto děti v průměru niţší sebevědomí, horší prospěch a více příznaků psychického stresu.55 „Rozvod je někdy oprávněným a správným řešením, k mnoha rozchodům ale dojde jen na základě impulsivních rozhodnutí, kterých lidé později litují. V americkém dotazníkovém šetření 66 procent rozvedených řeklo, že si přálo, aby se oni a jejich partneři bývali byli více snažili konflikt vyřešit. “56 Zvyšuje se rozvodovost a naopak se sniţuje sňatečnost. Roční počet uzavřených sňatků zaznamenal své minimum v roce 2003, kdy bylo v České republice uzavřeno méně neţ 50 tisíc sňatků - viz graf č. B.57 Tento graf dokumentuje počet sňatků od roku 1950 do roku 2010. Jeho škála je v rozhraní od nuly po 110 tisíc sňatků. Graf A znázorňuje počet rozvodů v České republice také od roku 1950 do roku 2010. Jeho početní škála za rok je v rozhraní od nuly do 35 tisíc. Tyto dva grafy jsem čerpala ze stránek českého statistického úřadu. GRAF A: Roční počet rozvodů od roku 1950 do roku 2010
58
55
Porov: Matoušek, O., Koláčková, J., Kodymová, P.: Sociální práce v praxi, Praha:Portál 2005, str. 66 Kolačná, E.: O lásce manželské a rodičovské, Praha: CEVAP 2006, str. 59 57 Porov: [cit. dne 24. 11. 2012] dostupné na internetu: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/snatecnost 58 [cit. dne 24. 11. 2012] dostupné na internetu: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/rozvodovost 56
23
GRAF B: Roční počet sňatků od roku 1950 do roku 2010
59
2.6 Sanace rodiny „Sanace rodiny je soubor opatření sociálně-právní ochrany, sociálních služeb a dalších opatření a programů, které jsou poskytovány nebo ukládány převážně rodičům dítěte a dítěti, jehož sociální, biologický a psychologický vývoj je ohrožen. Důsledkem neřešené nebo akutní situace ohrožení dítěte může být jeho umístění mimo rodinu. Základním principem sanace rodiny je podpora dítěte prostřednictvím pomoci jeho rodině. Cílem sanace rodiny je předcházet, zmírnit nebo eliminovat příčiny ohrožení dítěte a poskytnout rodičům i dítěti pomoc a podporu k zachování rodiny jako celku.“ 60 Termín sanace rodiny vystihuje postupy podporující fungování rodiny. Práce s rodinou můţe mít formu podpory celé rodině či jednotlivci (např. docházka dětí
59 60
[cit. dne 24. 11. 2012] dostupné na internetu: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/snatecnost Bechyňová V., Konvičková M.: Sanace rodiny, Praha: Portál 2008, str. 18
24
do specializovaných denních center, případné vzdělávání dětí před vstupem do školy, docházka do mateřských a rodinných center). Klientem sanace je celá rodina, která vykazuje určité druhy sociálních problémů. Jsou to především rodiny s nízkým společenským statusem, dlouhodobě špatnou socioekonomickou situací spojenou s nízkým příjmem rodiny.61 V současné době převaţuje názor, ţe by sanace měla být metodou první volby u případu, kdy je sociální sluţba kontaktována kvůli výskytu domácího násilí. Naplnění cíle sanace rodiny ovlivňuje řada rizikových faktorů, jejichţ vzájemné působení určuje míru ohroţení dítěte v rodině a posílení zdravých funkcí rodiny. Jedním z rizikových faktorů je ten, který ovlivňuje chování rodičů, nebo jednoho z nich. Např. rodiče (jeden z nich), kteří proţili své dětství v zařízení pro ustavní výchovu, některé z dětí mají odebrané mimo rodinu, uţívali drogy, alkohol apod. Rodiče mají zpravidla nízké vzdělání, nemají zaměstnání, jejich výdělky jsou nízké, jsou zadluţení apod. Pomáhajícím profesím a institucím nevěří. Často své problémy zlehčují a nemají na ně reálný náhled. Mezi další rizikové faktory patří prostředí, ve kterém rodina ţije. „Důležité je, aby rodina měla kde bydlet. Pokud rodina přišla o bydlení, sanace rodiny není nástrojem k získání bydlení, to se neobejde bez úzké spolupráce obce na plánu a řešení bytové situace rodiny.“62 Dalším důleţitým krokem stanovující podmínky sanování rodiny je sledování aktuální situace v rodině. Je třeba posoudit úroveň rozvoje dítěte, jeho situaci v rodině a v širším sociálním prostředí. Při vlastním posuzování je třeba se zaměřit na fyzické zdraví dítěte, jeho psychosociální rozvoj, kvalitu vztahu v rodině a schopnost rodičů zajistit odpovídající péči a výchovu dítěte.63 Nastávají však situace, kdy sanace rodiny není pro dítě vhodným řešením. Takové situace nastanou v případě, kdy se dítě stane obětí krutého zacházení ze strany rodičů, nebo rodiče nemají k dítěti ţádnou citovou vazbu. Dále v případech, kdy jsou rodiče závislí na návykových látkách a odmítají spolupráci a léčbu závislostí.64
61
Porov: Bechyňová V., Konvičková M.: Sanace rodiny, Praha: Portál 2008, str. 17, 53 Bechyňová V., Konvičková M.: Sanace rodiny, Praha: Portál 2008, str. 19 63 Porov: Bechyňová V., Konvičková M.: Sanace rodiny, Praha: Portál 2008, str. 20 64 Tamtéţ, str. 20-21 62
25
3. Možnosti pomoci rodinám v obtížné životní situaci V České republice roste počet domácností, které se ocitají na pokraji chudoby. Hranicí je myšlena výše příjmu. Znepokojivý je však fakt, ţe na hranici chudoby vstupuje čím dál více ţen a matek samoţivitelek. Varovnými signály mohou být například finanční problémy, dluhy, ztráta bydlení nebo stálá péče o dítě bez moţnosti chodit do zaměstnání. 65 .
3.1 Sociální práce Sociální
práce
se
převáţně
uskutečňuje
v sociálních
sluţbách
a
jejich
prostřednictvím. Sociální pracovníci jsou zaměstnáváni sociálními subjekty, aby realizovali jejich plány, programy, cíle a aby klientům pomohli vyřešit určité sociální problémy prostřednictvím dávek a sluţeb. Sociální práce je cílená pomoc potřebným. Její rozvoj začal aţ ve 20. století a v dnešní době stále narůstá díky realizaci sociální politiky. Motivuje k návratu ţít v přirozeném prostředí.66 Je mnoho definic sociální práce. Dlouhé a sloţité, kratší a jednodušší. Zaujala mě v Základech sociální práce trochu starší definice sociální práce: „Sociální práce je prostě to, co dělají sociální pracovníci“67. Roku 1996 byla tato neurčitá věta upravena od Hanvey a Philpota na větu: „Sociální práce je často to, co jiní - zdravotní sestry, lékaři, policie atd. - nedělají“.68 Sociální pracovníci pracují převáţně v týmech. Sociální práce je zaměřená na ohroţené skupiny (zanedbávání dětí, týrání ţen atd.) a je zřejmé, ţe klienti potřebují pomoc od více odborníků. Spolupráce všech pomáhajících by měla být samozřejmě koordinovaná. Co přesně je a není úlohou sociálního pracovníka a proč studie o práci
65
Porov: [cit. dne 24. 11. 2012] dostupné na internetu: http://www.armadaspasy.cz/poradna/krize/jak-bojovat-s-tizivou-zivotni-situaci 66 Porov: Matoušek, O.: Základy sociální práce, Praha:Portál 2001, str. 179 67 Matoušek, O.: Základy sociální práce, Praha:Portál 2001, str. 184 68 Matoušek, O.: Základy sociální práce, Praha:Portál 2001, str. 184
26
s jednotlivými ohroţenými skupinami nemůţe, bych chtěla demonstrovat na příkladu v situaci, kdy se rodiče rozvádí. V organizaci A je sociální pracovník zcela kvalifikovaný a schopný k vyjednávání s klientem. V organizaci B můţe být k vyjednávání přizván pouze psycholog a sociální pracovník je vyuţit k šetření v rodině pro získání informací o naplnění základních potřeb dítěte. V organizaci C s takovými úkoly nepřijde do styku a v organizaci D, která se zabývá problémy rozvedených rodičů, nemusí být sociální pracovník vůbec. Tedy sociálního pracovníka lze vyuţít tam, kde mají být zakázce klienta poskytnuty informace o jeho právech, nárocích, měla by mu být poskytnuta přímá pomoc při vyjednávání s jinými subjekty, poskytnuto posouzení stavu uspokojování jeho základních potřeb a navrţeny způsoby reakce na překročení zákona.69
3.2 Sociální pomoc - sociální služby Zabezpečení občanů v nepříznivých sociálních situacích je problémem kaţdé společnosti a kaţdá společnost se tímto problémem musí zabývat a řešit ho. Nastane-li událost, kdy je samostatnost a nezávislost občana ohroţena, je zapotřebí aktivovat vytvořený systém sociální pomoci. Tedy řešit konkrétní sociálně tíţivou situaci. Občan má právo na pomoc a zdolat tak obtíţnou ţivotní situaci.70Cílem je podporovat rozvoj soběstačnosti, návrat do domácího prostředí, umoţnit vést samostatný ţivot, sníţit zdravotní rizika a umoţnit péči o vlastní osobu. Sociální sluţby nejsou tak významné pro to, ţe je potřebuje mnoho lidí, ale proto, ţe bez nich by se významná část občanů nemohla podílet na všech stránkách ţivota společnosti, bylo by zabráněno uplatnění jejich lidských a občanských práv a docházelo by tak k jejich sociálnímu vyloučení. Sociální sluţby jsou poskytovány jedincům, kteří je potřebují vzhledem ke svému zdravotnímu stavu či věku a kteří bez pomoci nemohou překonat svou tíţivou sociální situaci.71 Sociální sluţby mohou být formou poradenství, péčí a prevencí. Poradenství a podpora je uskutečňována prostřednictvím poskytování rad, informací, doprovázení či zastupování. „Cílem je nabídnout možnosti řešení a pomoc při jejich realizaci, a tím 69
Porov: Matoušek, O., Koláčková, J.,Kodymová, P.: Sociální práce v praxi, Praha:Portál 2005, str. 15 Porov: Kozlová, L.: Sociální služby, Praha:Triton 2005, str. 11-12 71 Porov: Kozlová, L.: Sociální služby, Praha: Triton 2005, str. 17-18 70
27
člověku umožnit, aby byl vlastními silami schopen vyřešit svou životní situaci nebo problém“.72Díky prevenci se snaţíme zabránit sociálnímu vyloučení a podchytit tak zdánlivý problém jiţ v začátcích.
3.2.1
Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi
Sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi jsou terénní či ambulantní sluţby. Jsou poskytované rodině s dítětem, u kterého existují určitá rizika ohroţení jeho vývoje, nebo je jeho vývoj ohroţen v důsledku dopadu dlouhodobě obtíţné sociální situace, kterou rodiče nejsou schopni sami řešit bez cizí pomoci.73 Tato sluţba je poskytována v Azylovém domě pro matky s dětmi. Snahou je podpořit klientky v jejich samostatnosti. Zaměřuje se na podporu rodičovských a sociálních dovedností, na zvyšování jejich úrovně vzdělání a jejich zapojení se na trhu práce.74 Pro tento typ sluţeb si klientky stanoví krátkodobé i dlouhodobé cíle a s pomocí sociální pracovnice společně hledají kroky a cesty k jejich naplnění. Klientky jsou pracovním týmem povzbuzovány a podporovány. Především je poukazováno na úspěchy, které jiţ některé klientky dosáhly a to dodává odvahu a motivaci i všem ostatním. V opačném případě, kdy je klientka v některé oblasti slabší, či jí něco nevychází dle stanovených cílů, má okamţitou kaţdodenní podporu celého týmu.75
3.2.2
Krizová pomoc
Krizová pomoc je poskytnutí takové pomoci, která navrátí jedinci jeho psychickou rovnováhu a řeší jeho aktuální problém. Krizová pomoc můţe být ambulantní, terénní či pobytová sluţba. „Poskytnutí pomoci by mělo být tak rychlé, jak jen to je možné.“76 Tato sluţba je určena pro matky s dětmi nebo těhotné ţeny, které se dostaly do akutní krizové situace, kterou nejsou schopny řešit vlastními silami. 72
Matoušek, O., Koláčková, J., Kodymová, P.: Sociální práce v praxi, Praha:Portál 2005, str. 49 Porov: [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.mpsv.cz/cs/9 74 [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.kolpingpraha.cz//data/vyrocni_zprava_2009.pdf, str. 11 75 Porov: [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.kolpingpraha.cz/socialne-aktivizacnisluzby/ 76 Špatenková, N. a kol: Krizová intervence pro praxi, Praha: Grada Publishing, 2004, str. 16 73
28
Matky, které krizovou pomoc v azylových domech vyhledají, očekávají ze strany sociálních pracovníků pochopení a vstřícné přijetí, které jim je vţdy poskytnuto. Sociální pracovnice by se měly snaţit o vstřícné navázání kontaktu s nově příchozí matkou. Tento krok je velice důleţitý, neboť ţena často proţívá strach, nejistotu a úzkost. Zde je na místě akceptovat projevy jejího chování, které mohou být v dané situaci neadekvátní. Získání důvěry klientky je důleţité proto, aby se nebála sdělit informace, které pracovník potřebuje k posouzení její aktuální situace. Se sociální pracovnicí analyzují současnou situaci klientky, coţ je za potřebí pro správné porozumění a řešení jejího problému. Ke klientkám se vţdy přistupuje individuálně a hledá se nejvhodnější postup a formy jejich podpory. V této situaci je klíčové poskytnout ţeně emocionální podporu a pocit bezpečí, mít pochopení pro její průchod emocí. Během rozhovoru odhalit skrytou zakázku – tedy to co potřebuje a správně vyhodnotit daný stav a vytvořit plán pomoci. Sluţba je poskytována zdarma. Cílem je poskytnout klientkám ochranu zdraví a ţivota, zajistit jim bezpečí před násilím jiných osob a vytvořit podmínky pro dalších sluţby potřebné ke zlepšení aktuální situace.77 Jedná se o komplexní (specializovanou) pomoc na přechodnou dobu, jejímţ úkolem je poskytnout a navrátit ţenám v krizi jejich psychickou rovnováhu.
3.2.3
Azylové domy
Tyto domy představují souhrn sluţeb, jejichţ cílem je pomoci člověku samostatně řešit těţkou a obtíţnou sociální situaci a stát se tak nezávislým na systému sociální pomoci, nebo tuto závislost omezit. Azylové domy jsou určeny pro osoby, které se ocitly v nepříznivé sociální situaci z důvodu ztráty bydlení, a tuto ztrátu a vzniklou sociální situaci nejsou schopny sami řešit.78 „Služba obsahuje poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování nebo pomoc při zajištění bydlení, pomoc při posazování práv a zájmů, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti. Služba se poskytuje za úplatu.“79
77
Porov: [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.kolpingpraha.cz//data/vyrocni_zprava_2010.pdf, str. 12 78 Porov: Kozlová, L.: Sociální služby, Praha: Triton 2005, str. 30 79 [ Cit. Dne 30. 11. 2012], dostupné na internetu: http://www.mpsv.cz/cs/9
29
3.3 Sdružení azylových domů (S.A.D.) Toto sdruţení v České republice je profesionální organizací, jejímţ posláním je hájit zájmy osob ohroţenými ztrátou bydlení a zabývá se i problematikou osob bez přístřeší. Poskytuje jim kvalitní a odborné prostředí pro jejich fungování. Sdruţení azylových domů je národní organizací, která se věnuje podpoře sluţeb sociální prevence. Cílem tohoto sdruţení je realizace aktivit vedoucích k naplnění cílů, které jsou následovné: - vytvořit spolupráci s dalšími organizacemi, které se zajímají o problematiku lidí bez přístřeší - snaha vytvořit síť azylových domů, které spolu navzájem spolupracují a poskytují pomoc lidem v nouzi - vytvořit základnu pro komunikaci a jednání se státními, samosprávnými i zákonodárnými orgány na úrovni veřejné správy - provozovat vzdělávací, poradenskou a informační činnost určenou svým členům.80 Stále častěji se klade důraz na zajištění sluţby pro cílovou skupinu, kterou jsou osoby bez přístřeší, ale také na kvalitu a efektivnost poskytovaných sluţeb. Sdruţení azylových domů nabízí svým členům širokou nabídku akcí, jako jsou například konference, workshopy a regionální setkání. Na stránkách www.azylovedomy.cz je k dispozici diskusní fórum a poradna, kde na dotazy odpovídají odborníci dané problematiky. Sdruţení je také zapojeno v komisích a organizacích za účelem prosazení cílů v souladu s poţadavky členských organizací a samozřejmě výměna aktuálních informací, metodách a postupech s cílovou skupinou. Členstvím v S.A.D. organizace získá zázemí, které bude hájit zájmy svých členů vůči veřejné správě. Propaguje problematiku péče o osoby bez přístřeší či ohroţených ztrátou bydlení.81
80
Porov: [cit. dne 28. 11. 2012] dostupné na internetu:http://www.azylovedomy.cz/poslani-a-cile-s-a-d/ Porov: [cit. dne 28. 11. 2012] dostupné na internetu: http://www.azylovedomy.cz/clenstvi/proc-byt-clenem/ 81
30
3.4 Azylové domy pro matky dětmi Azylové domy pro matky s dětmi spadají v zákoně o sociálních sluţbách č. 108/2006 pod §57 Azylové domy. Poskytují na přechodnou dobu pobytové sluţby osobám v nepříznivé ţivotní situaci.82 Azylové domy pro matky s dětmi jsou takovým zařízením, které se snaţí na přechodnou dobu pomoci převáţně osamoceným matkám s dětmi v tíţivé ţivotní situaci, kterou nejsou schopny samy řešit. Osamocené mohou být jak z důvodu úmrtí partnera tak rozvodu nebo rozchodu s partnerem, případně z dalších příčin. Tyto azylové domy mohou být trojího typu. Ten první je zaměřen výhradně pro matky s dětmi (těhotné ţeny), nebo lze matky zařadit do jiného typu azylového domu. Oba mají rozdílné kapacity míst. Azylová zařízení mohou být vedená jako ubytovny pro krátkodobý pobyt nebo můţe jít o domov. Třetím typem jsou takové azylové domy, kde jsou ubytovány i celé rodiny, které jsou v mimořádné těţké ţivotní situaci.83 Azylové domy mají svůj řád, pravidelná setkávání a programy, kterých se musí matky povinně zúčastňovat. Za nejdůleţitější povaţuji programy, které jsou zaměřené na přípravu ţeny na její úlohu matky a následnou péči o dítě. Cílem je předat matkám zkušenosti v domácím hospodaření a v péči o dítě a naučit je vyřizovat si vlastní zkušenosti a tím je vést k osamostatnění. Já jsem si vybrala pro svou empirickou část azylový dům pro matky s dětmi – Kolpingův dům, který je provozován od roku 1994. Cílovou skupinou jsou matky s dětmi, kterým tento azylový dům podává pomocnou ruku a podporu při řešení aktuálního problému a následně v návratu do běţného ţivota. Dle zákona 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, azylový dům poskytuje pobytové sluţby na přechodnou dobu osobám v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. Nabízí činnosti jako poskytnutí stravy nebo pomoc v jeho zajištění, ubytování, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí.84 Velmi často se tak předejde umístění dítěte do ústavní výchovy. Hlavním důvodem proč azylový dům klientky vyhledávají, je skutečnost, ţe pochází většinou z rodin, kde nefungují základní rodinné
82
Porov: [cit. dne 28. 3. 2014] dostupné na internetu: https://sluzbyprevence.mpsv.cz/dok/zakon108_2006.pdf 83 Porov: Kol. autorů: Sešity pro sociální politiku. Praha: Sociopres 1997, str. 134-137 84 Porov: [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7372/108_2006_Sb.pdf
31
vazby a vztahy a tudíţ jim chybí zázemí, ztratily bydlení, nebývají plnoleté, nebo mají mentální či tělesné postiţení.85
85
Porov: [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.kolpingpraha.cz/azylovy-dum/
32
4. Empirická část
4.1 Cíle výzkumu a stanovení hypotézy Terénní šetření proběhlo 26. listopadu 2012 v azylovém domě Kolpingův dům na Praze 8. Zde jsem měla moţnost se osobně setkat s klientkami Kolpingova domu, které zde ţijí a vyuţívají nabízené sluţby. V azylovém zařízení jsem klientky oslovila a poţádala o rozhovor podloţený dotazníkovým archem. Přepisy rozhovorů s klientkami azylového domu jsou v příloze č. 3. Dotazníkový arch je umístěn v příloze č. 4 Cílem výzkumného šetření bylo zjistit, jak samy klientky s odstupem času posuzují svou volbu a výběr vyuţívaného azylového domu (Kolpingův dům Praha 8). Dále jaké důvody jsou moţnou příčinou těţkých ţivotních situací klientek azylového zařízení a jaké faktory tyto situace ovlivňovaly. Posoudit jaká byla jejich očekávání, zda byla splněna či nikoli (viz uvedené rozhovory). Pro svou bakalářskou práci jsem stanovila pracovní hypotézu, kterou jsem se snaţila empiricky ověřit, a to, ţe většina klientek azylového zařízení Kolpingův dům na Praze8 řeší bytovou a finanční problematiku a nechtějí být odloučené od svého dítěte nebo dětí.
4.2 Kolpingova rodina Kolpingovy rodiny jsou členem a organizační jednotkou Kolpingova díla. Sídlem zpravidla bývá Kolpingův dům. V některých zemích, které nemají dostatek financí, mají sídlo ve veřejné či soukromé budově. Vznik Kolpingovy rodiny je moţný, pokud je minimální počet členů sedm a výše a pokud se schválí zaloţení organizace. Dále pak vznik potvrzuje centrální svaz odesláním zakladatelské listiny.86 Veškerá práce Kolpingových rodin spočívá v dobrovolnosti. Bez ní by Kolpingovy rodiny nemohly fungovat. Dobrovolná a obětavá práce, úsilí a nadšení je
86
Porov: [cit. dne 24. 11. 2012] dostupné na internetu:http://www.kolping.cz/dokumentdetail.aspx?IDDokument=19
33
základem Kolpingovy rodiny. Ve většině případů musí být podpořena finanční pomocí.87 O šíření Kolpingova díla hovoří řada pramenů a materiálů. Šíření je jasné z pozůstalosti Adolpha Kolpinga, jeho korespondence, dochovaných materiálů, dokumentů a zpráv z generálního shromáţdění Kolpingova díla apod. Díky dostupnosti materiálů mohlo dojít k jejich zpracování a publikování v řadě spisů pod názvem „Kolping Schriften“. Na edici se podílelo Centrální Kolpingovo dílo Německa v čele s Michaelem Hankem, který má velký podíl na zpracování historického vývoje Kolpingova díla. Mezi stěţejní dílo lze zařadit „Společenství na cestě, Kolpingovo dílo dnes.88 Azylový dům nesoucí název Kolpingův dům, na Praze 8 v Bohnicích, řídí paní ředitelka Mgr. Jana Zemanová. Stávající pracovní tým se skládá z šesti osob. Je jím vedoucí sociálních sluţeb, dvě sociální pracovnice, dvě lektorky praktických činností a socioterapeutka. Všichni jmenovaní jsou pro klienty k dispozici pravidelně kaţdý den. Nepravidelně dochází pouze externisté. Jimi jsou psychoterapeut, supervizor, účetní, dobrovolníci a praktikující studenti. Tento tým nabízí pomocnou ruku matkám s dětmi v těţké ţivotní situaci, a to především těm, které nemají pevné rodinné zázemí, jsou nezralé a nejsou tak schopny poskytnout svým dětem potřebnou péči. Objekt má hlavní budovu, která má tři podlaţí, dále vedlejší přízemní budovu, dvůr a zahradu (uvedeno v příloze č. 1). Celkem je v azylovém domě sedm samostatných bytových jednotek s vlastním sociálním zařízením. Klientky mají k dispozici prádelnu, společnou halu a kuchyň, počítače s internetem, kočárkárnu a zahradu. Sociální sluţba azylového domu patří mezi sluţby zpoplatněné, poplatek činí 70 Kč/den za dospělého uţivatele a 40 Kč/den za dítě. V případě, ţe klientky vlastní jiné spotřebiče, neţ je vybavení bytu a chtějí je uţívat, platí fakultativní poplatky za kaţdý jednotlivý spotřebič navíc.89 Základní doba pobytu v azylovém domě je rok a půl, na poţádání lze však pobyt prodlouţit, nejvýše však na tři roky. Cílem pobytu v azylovém domě je především vytvořit pro klientky bezpečné zázemí a snaha vyřešit jejich nepříznivou situaci a připravit je na samostatný ţivot ve společnosti. Příprava klientek spočívá ve stabilizaci 87
Porov: [cit. dne 24. 11. 2012] dostupné na internetu:http://www.kolping.cz/dokumentdetail.aspx?IDDokument=19 88 Porov: Hanke, Michael: Gemeinschaf auf dem Weg. Das Kolpingwerk heute. Köln 1993 89 Porov: [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.kolpingpraha.cz/azylovy-dum/
34
finanční situace, v osvojení určitých návyků, poznatků potřebných pro samostatný ţivot. Je třeba, aby klientky azylového domu byly v budoucnu schopny postarat se samy o sebe, své děti a o domácnost, a aby se orientovaly v běţných ţivotních situacích jako např. komunikace s blízkými, svými dětmi či s okolím, aby se naučily ovládat počítač a především, aby se úspěšně integrovaly do společnosti.90 V případě úspěšné soběstačnosti lze klientku zařadit do programu tréninkového bytu. Jedná se o dlouhodobou spolupráci. Tyto byty jsou nabídnuty klientkám, které se za dobu pobytu v azylovém domě výrazně zlepšily v péči o dítě a domácnost, jsou samostatnější, avšak stojí o další podporu.91 Tato organizace je financována ze tří zdrojů a to z veřejných (státní dotace a granty), soukromých (dary z firem) a z prostředků získaných vlastní činností (poplatky za konkrétní sociální sluţbu azylový dům, výnosy z veřejné sbírky a nájemné z tréninkových bytů).92 Kolpingův dům na Praze 8 provozuje 3 sociální sluţby. Tyto sluţby jsou spolu úzce propojené a díky tomu poskytují komplexní pomoc jak organizačně tak provozně. Vycházejí ze zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. Jsou to: Sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi (§ 65) Krizová pomoc (§ 60) Azylový dům (§ 57) Součástí všech výše zmíněných sluţeb je základní sociálně-právní poradenství. S klientkami se řeší jejich existenční problémy, jako např. nedostatečné či ţádné příjmy, dále bytová otázka, která bývá u většiny klientů velice častá a také dluhy, jeţ se klientky s pomocí sociálních pracovnic snaţí eliminovat. Další oblastí, ve které se snaţí sociální pracovníci vyjít klientkám vstříc, je poskytnout pomoc a podporu při uplatnění na trhu práce.93 Cílovou skupinou Kolpingova domu jsou matky s dětmi (případně rodiče) v nepříznivé ţivotní situaci. Jsou bez rodinného zázemí a zkušeností, nezbytných k vedení vlastní domácnosti a zvládnutí rodičovské role. Bývají nezralé a často ţijí 90
Porov: [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.kolpingpraha.cz//data/vyrocni_zprava_2010.pdf, str. 10 91 Porov: [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.kolpingpraha.cz 92 Tamtéţ 93 Porov: [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.kolpingpraha.cz/?socialni-sluzby
35
rizikovým způsobem ţivota. Mezi stejné znaky klientek sluţby patří absence dobrých rodičovských vzorů, důleţitých pro péči o dítě, postrádají dovednosti ve finančním hospodaření, jsou často zatíţeny dluhy a mnohdy ohroţeny exekucí. Společným znakem klientek na druhou stranu bývá opravdový zájem své dítě vychovávat a vytvořit mu příznivější ţivotní podmínky, neţ měly ony samy.94 S kaţdou zájemkyní o sluţbu je provedeno výběrové řízení, během kterého sociální pracovnice vyhodnotí ţadatelku podle daných kritérií (bodové hodnocení uvedeno v příloze č. 3). Za určitých podmínek je zde moţné ubytovat i partnery klientek. Cílem azylového domu je stabilizace sociální a finanční situace uţivatelů a jejich návrat do běţné společnosti.95 Klientky jsou znevýhodněnou skupinou v nepříznivé sociální situaci. Kolpingův dům jim nabízí pobytové sluţby, stravu a pomoc při uplatnění práv, coţ povaţuji za prioritu. Sluţby a pomoc, které jsou klientkám nabízeny, jim dávají velkou šanci na návrat a úspěšnou integraci do ţivota společnosti. Připravují se zde na samostatný ţivot a kompetentní rodičovství. Snahou je, aby klientky získaly jistotu a soběstačnost a aby v běţném ţivotě společnosti obstály a uplatnily se. Posláním Kolpingova domu je poskytnout těmto mladým matkám v jejich obtíţné ţivotní situaci ochranu a podporu. Naplňuje své poslání především v poskytnutí pomoci ohroţeným rodinám. Často ţijí matky se svými dětmi v nepříznivých podmínkách, které jsou spojeny s absencí bydlení, ohroţující zdravý vývoj dítěte.96 Azylový dům řeší problémy svých klientů především s důrazem na ochranu práv dětí a jejich zdravý vývoj. Prostřednictvím sociálních sluţeb se snaţí pomáhat a posilovat ohroţené rodiny. Zároveň usiluje o seberealizaci samotných klientek, kdy současně očekává jejich aktivní zapojení do celoţivotního vzdělávání (především u matek případně rodičů, kteří nemají ukončené vzdělání), neboť zvyšování kvalifikace posílí jejich šanci uplatnit se na trhu práce a následné zapojení do běţného ţivota.97 Kolpingův dům na Praze 8 má specifické
poslání.
Prostřednictvím
ubytování,
sociálně
právního
poradenství
94
Porov: [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.kolpingpraha.cz/azylovy-dum/?zakladni-informace 95 [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.kolpingpraha.cz/azylovy-dum/?zakladni-informace 96 [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.kolpingpraha.cz/azylovy-dum/?zakladni-informace 97 Tamtéţ
36
a vytvářením rodičovských a sociálních dovedností má předcházet sociálnímu vyloučení rodin, ve kterých je zdravý vývoj dítěte ohroţen nezralostí a nepřipraveností rodičů.98
4.3 Kazuistika Psychoanalytický výzkum získá jasné kontury tehdy, přiblíţíme-li si jej na osobách. Zde se jasněji ukazuje, jak spolu působí jednotlivé faktory a jak za typickými rysy vystupuje individualita, kterou lze zachytit pouze kazuistickým popisem. Kazuistika nám umoţňuje nahlédnout do vývojových etap lidského proţívání. Jméno:
Jana X
Narozena:
05. 10. 1989
Adresa:
xxx
Telefon:
xxx
Rodinná anamnéza: Matka: XX, narozena 1968, základní vzdělání, vyučena prodavačka, v 19 letech otěhotněla, partner ji opustil. O dítě (chlapce) se starala sama, V letech 1989-1996 porodila další 3 děti. Po celou dobu zůstávala nadále samoţivitelkou a vyuţívala sociální podpory. Od narození své první dcery je nezaměstnaná. Matka příleţitostně pila a nezřídka nechávala děti samotné. Otec: XX, Jana o něm nemá ţádné informace a ani jej nechce poznat. S rodinou nikdy neţil a ani neprojevoval o Janu zájem, pouze pravidelně finančně přispíval na její výţivu dle stanovení soudu. O Janu a její sourozence se příleţitostně starala babička. Sourozenci: Karel – narozen 1987, dokončil Střední ekonomickou školu a jiţ tři roky ţije v Kanadě (odjel po smrti babičky), s nikým z rodiny se nestýká a Jana o něm nemá další informace. V pubertě byla občas agresivní. Pavla - narozena 1990, vyučená servírka, rozvedená, 2 děti. Po rozvodu trpěla depresemi, antidepresiva. Po dobu jejího manţelství se s Janou nestýkala, v současnosti spolu obnovily kontakt. Petra: narozena 1996, nyní dokončuje 9. třídu základní školy. Ţije stále u matky. Bez výrazných problémů, dobré chování, bystrá, introvert.
98
Porov: [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.kolpingpraha.cz/?zakladni-informace
37
Osobní anamnéza: Průběh těhotenství: matka Jany i v těhotenství poţívala alkohol, na zdraví dítěte se to však neprojevilo a narodila se v předpokládaném termínu. Po porodu: matka neprojevovala o Janu příliš zájem, většinou byla v péči babičky (matky Janiny matky). Dětství: Do mateřské školy nechodila, byla se sourozenci u babičky. Babička výrazně prosazovala nejstaršího bratra na úkor sester. Na dětství nevzpomíná dobře, je druhá nejstarší ze sourozenců, a proto se často starala o mladší sestry, kdyţ byla matka pryč. Základní škola: Vystudovala základní školu U Santošky 1, Praha 5. Od dokončení základní školy si brigádně přivydělávala v obchodě s potravinami, kde doplňovala zboţí. Zlom: seznámení v nočním baru s partou podobně starých lidí. Janě bylo 16 let, začala pít, zkusila drogy. Přestala chodit domů, na brigády, spávala na ulici. Zůstala u pervitinu. Těhotenství: V 17 letech otěhotněla. Narodil se jí chlapec Michal. I přes uţívání drog v době těhotenství se dítě narodilo zdravé. Po porodu: Protoţe Jana byla drogově závislá a nezletilá, umístili Michala do Klokánku99. Opět těhotenství: v 19 letech Jana opět otěhotněla a rozhodla se léčit. Začala docházet do Drop-Inu a s drogami přestala. Jelikoţ neměla kde bydlet, začala si hledat podnájem – matka ji doma nechtěla. Současný stav: Jiţ 4 měsíce Jana X bydlí v Kolpingově domě v Praze 8 Bohnicích. Má dvojčata – holčičky. Od nástupu do Kolpingova domu Jana neuţívá alkohol ani drogy. Dodrţuje domovní řád Kolpingova domu, chodí pravidelně na komunitu a zúčastňuje se kurzů vaření. Diagnóza: alkoholička, drogově závislá, neschopnost postarat se o dítě. Hodnocení: Paní Jana se dostavila do azylového zařízení – Kolpingův dům na základě přijetí z výběrového řízení. Jako důvod ţádosti k pobytu do azylového zařízení uvedla své dvě nezletilé děti. Z důvodu nevyhovujícího bydlení měla oprávněnou obavu o jejich 99
Klokánek je projekt Fondu ohroţených dětí, který nabízí dětem namísto ústavní výchovy přechodnou rodinnou péči na dobu, dokud se nemohou vrátit zpět do své rodiny nebo náhradní rodinnou péči jako je např. osvojení či pěstounská péče.
38
odebrání sociálními pracovnicemi a také proto, ţe jiţ byla léčena v Drop-Inu a léčbu nedokončila. Pomoc blízké rodiny (matky) neměla a ani neočekávala ţádnou podporu, neboť s matkou dlouhodobě neudrţovala ţádný kontakt. V době nástupu do Kolpingova domu byla bez finančních prostředků. Sociální pracovník s paní Janou zahájili běţnou proceduru, tj. byl jí zaloţen osobní spis a současně byla poučena o svých právech a povinnostech. Paní Jana se narodila v Praze v neúplné rodině. Má tři sourozence. Jednoho bratra a dvě sestry. V průběhu prvních týdnů v azylovém domě se Jana aktivně zapojovala do chodu zařízení. Účastnila se kurzu vaření, videotréninku, pravidelně kaţdý týden tzv. komunity a konzultace nad individuálním plánem, který si společně se sociální pracovnicí stanovila. I přes prvotní problémy – špatná komunikace s ostatními, na dotazy odpovídala úsečně a rezervovaně a měla snahu se zpočátku vyhýbat společným aktivitám, se díky citlivému přístupu sociálních pracovníků její psychický stav pomalu mění k aktivní motivaci. Její zamlklost a sociální izolace zaniká a přehodnocuje svoji původní představu o svém budoucím ţivotě vzhledem ke svým dětem. Po několika dalších rozhovorech jak se sociálními pracovníky tak s psychoterapeutem Jana dochází k přesvědčení, ţe hlavním smyslem jejího ţivota jsou její děti. Je motivována vytvořit svým dětem v budoucnu podporu a dát jim rodinné zázemí. V azylovém domě jí bylo poskytnuto ubytování. Sociální pracovnice se jí intenzivně věnovala. Poskytla jí sociální poradenství a další informace, které jí nebyly jasné. Následná všestranná péče a pomoc ze strany Kolpingova domu paní Janě umoţnila o své děti nadále pečovat. Zúčastnila se videotréninku, kde můţe sama sebe pozorovat, jak se k miminkům chová a co dělá správně (své chování se sociálními pracovníky vyhodnocovat), coţ jí pomáhá v osobním posunu ke zlepšení svých schopností a dovedností.
4.4 Metodologie, organizace a realizace výzkumu Pro své výzkumné šetření jsem zvolila metodu kvalitativního výzkumu vedeného nestandardizovaným rozhovorem. Zvolila jsem tento typ výzkumu, protoţe jsem věděla, ţe budu pracovat s malým počtem respondentů (celkový počet klientek azylového zařízení je v plném obsazení 7 osob). V azylovém domě Kolpingův dům na Praze 8 39
jsem oslovila klientky tohoto zařízení a poţádala je o krátký rozhovor v trvání cca 20minut. Klientkám jsem sdělila, ţe smyslem tohoto rozhovoru je snaha zjistit jejich důvod výběru Kolpingova domu, jaké měly představy o tomto zařízení, a zda se jim jejich očekávání splnila. Zároveň jsem uvedla, ţe rozhovor je čistě dobrovolný, anonymní, tzn., ţe nikde nebudu uvádět jejich jméno ani příjmení a ţe veškeré informace jsou pouze pro účely mé bakalářské práce. Ke spolupráci svolily čtyři klientky azylového domu ze sedmi ubytovaných. Pro tento rozhovor jsem měla předem připravený dotazníkový arch, který se skládal z pěti hlavních okruhů. Rozhovor byl veden ve společných prostorách azylového zařízení vţdy za účasti pouze jedné respondentky bez přítomnosti třetí osoby. Účast byla naprosto dobrovolná bez jakýchkoliv pozitivních nebo negativních motivačních prvků (tj. bez odměny nebo naopak postihu za participaci nebo její odmítnutí). Na začátku rozhovoru jsem se představila a vedla spíše neformální otázky nevztahující se k těm přímo stěţejním. Tento postup poslouţil k uvolnění celkové atmosféry. Tato část spadá do okruhu číslo 1. dotazníkového archu - ,,Osobní seznámení“ Do okruhu číslo 2. dotazníkového archu- ,,Úvodní otázky“ jsou zakomponovány typy otázek, které se týkají organizace celého rozhovoru. V této části jsem se klientky dotázala, zda nemá nic proti tomu, aby náš rozhovor byl monitorován na digitální záznamník. Poté jsem klientce uvedla, ţe v případě nepochopení otázky objasním, případně dovysvětlím jakékoliv nesrovnalosti. V okamţiku, kdy klientka narazí na otázku, na kterou nebude chtít odpovědět, budeme tuto otázku ignorovat a pokračovat dalšími otázkami z připraveného dotazovacího archu. V této části jsem se klientky dotazovala na osobní údaje potřebné k sestavení osobní anamnézy. Do okruhu číslo 3. dotazníkového archu- ,,Hlavní otázky“ se řadí stěţejní otázky, které byly klíčové pro vyhodnocení hlavních zjištění výzkumu. Do okruhu číslo 4. dotazníkového archu- ,,Okruhy doplňujících otázek“ byly zařazeny otázky na vyuţití volného času a byl zde klientce poskytnut prostor na případné dotazy. Do okruhu číslo 5. dotazníkového archu- ,,Závěr“ patří poděkování a rozloučení se s klientkou.
40
4.5 Analýza údajů Okruh číslo 1. dotazníkového archu - ,,Osobní seznámení“ obsahoval po vzájemném představení se především otázky neformálního charakteru, a to takové, které neměly přímou souvislost s otázkami zaměřenými přímo k výzkumnému šetření. Šlo především o navázání kontaktu s klientkou se snahou odstranit případné obavy z rozhovoru. ● Musím konstatovat, ţe všechny čtyři klientky byly jiţ od začátku vstřícné a cítila jsem z jejich strany ochotu spolupráce. Okruh číslo 2. dotazníkového archu- ,,Úvodní otázky“ jsem si pracovně rozdělila na dvě části a to tak, ţe v první části jsem všem klientkám sdělila, jak bude celý rozhovor veden, ţe smyslem tohoto rozhovoru je snaha zjistit moţné důvody a ţivotní situace, které je vedly k volbě tohoto azylového zařízení. Zároveň také zjistit, zda měly nějaká očekávání před volbou azylového domu, a to pro účely bakalářské práce. Dále, ţe tento rozhovor je dobrovolný a nikde nebudou uvedena jejich jména a příjmení. ● Všechny dotazované s podmínkami souhlasily a k výše uvedenému neměly ţádné připomínky Ve druhé části jsem se zaměřila na otázky, které vedly k osobní anamnéze (tj. věk, stav, počet dětí, vzdělání, zaměstnání atd.). Současně jsem zjišťovala, zda udrţují vztahy s rodinou ●Věk dotazovaných klientek bych v rozmezí od 17 do 34 let. Tři z nich jiţ měly minimálně jedno dítě, čtvrtá klientka byla v době rozhovoru těhotná (jednalo se o nejmladší respondentku). Povaţuji zde za nutné zmínit, ţe Kolpingův dům je jediné zařízení tohoto druhu, který přijme nezletilou ţenu ještě bez dítěte. Tři klientky uvedly, ţe se s rodinou, či s někým z rodiny občas vídají, jedna klientka odpověděla, ţe s nikým z rodiny kontakty neudrţuje. Všechny klientky mají ukončené základní vzdělání a pouze jedna má dokončené středoškolské vzdělání. Do okruhu číslo 3. dotazníkového archu- ,,Hlavní otázky“ jsou zařazeny klíčové otázky pro vyhodnocení stanoveného cíle. Klientek jsem se v tomto bloku dotazovala na důvod jejich pobytu v azylovém zařízení, kdo jim ho doporučil, jak zde jiţ dlouho pobývají a s jakým očekáváním do Kolpingova domu na Praze 8 přicházely.
41
●Shodně zde všechny čtyři respondentky sdělily, ţe důvodem jejich pobytu v azylovém zařízení byla ztráta bydlení. Třem ze čtyř respondentek byl Kolpingův dům doporučen sociálními pracovnicemi OSPODu, délka pobytu jednotlivých klientek se pohybovala v rozmezí od jednoho měsíce do jednoho roku. Na otázku, jaká měly očekávání od tohoto typu zařízení, neměly ţádnou představu. Aţ na jednu, která zde jiţ byla ubytována opakovaně. Po zodpovězení těchto otázek jsem respondentkám poloţila postupně další okruh otázek a to typu jaké další problémy (kromě bydlení) musely řešit, jaký je jejich vztah s partnerem, jaké jsou jejich priority a co si myslí o smyslu azylového domu. ● Problémů, které klientky musí řešit, je celá řada. Tři klientky shodně odpověděly, ţe se potýkají delší dobu s finančními problémy, které v současné době řeší s pomocí sociálních pracovnic. Jedna klientka na tuto otázku odpověděla vyhýbavě, protoţe se styděla za svou minulost spojenou s uţíváním drog, s čímţ souviselo odebrání jejího dítěte, které je v současné době v péči babičky (její matky). Vztahy s partnery označily dvě respondentky za dobrý a dvě za nevyhovující. Naprostá shoda nastala u otázky, co je jejich současnou prioritou. Všechny čtyři označily za svou stěţejní prioritu své děti a dále uvedly, ţe velice stojí o to, aby si do budoucna zajistily vlastní bydlení a staly se soběstačnými. Taktéţ u otázky, jaký smysl vidí v tomto typu zařízení, opět nastala úplná shoda v odpovědi, a to, ţe uvedly Kolpingův dům ze svého pohledu jako nejlepší azylový dům, který jim rovnocenně nahrazuje domov. V okruhu číslo 4. dotazníkového archu - ,,Okruhy doplňujících otázek“ jsem respondentkám dala prostor pro jejich případné dotazy. Tuto moţnost vyuţila pouze jedna klientka, která se mě zeptala, zda by bylo moţné vidět mou dokončenou bakalářskou práci. Slíbila jsem jí, ţe po obhajobě ráda přijedu a práci jí ukáţu. Okruh číslo 5. dotazníkového archu - ,,Závěr“. V této části jsem klientkám poděkovala za čas, který mi věnovaly a také za jimi zodpovězené otázky. Popřála jsem jim hodně osobních úspěchů a sil do budoucího ţivota. Na závěr jsem se s nimi rozloučila.
42
4.6 Vyhodnocení kvalitativního výzkumu Během realizace výzkumného šetření jsem se setkala s problémy, které se vzhledem ke zkoumané skupině daly předpokládat, jako například obava sdělovat osobní informace, či nechuť odpovídat na otázky vůbec. A to především proto, ţe si klientky chtějí chránit své soukromí, případně jim otázky mohou být nepříjemné. Je přitom třeba konstatovat, ţe ze strany klientek je neochota podávat plné informace o sobě zcela přirozená vzhledem k tomu, ţe většina z nich zaţila pocity beznaděje, obav a nejistoty. Jak jsem jiţ výše uvedla, mou cílovou skupinou byly matky s dětmi v azylovém zařízení Kolpingův dům na Praze 8. Výzkumného šetření se účastnily čtyři klientky tohoto zařízení, se kterými jsem vedla nestandardizovaný rozhovor. Jako pomůcku jsem měla předem připravený dotazovací arch, který byl pouze pro účely mé bakalářské práce. Zde jsem měla uvedeny jednotlivé okruhy otázek řazených do pěti bloků. První otázky byly spíše jednodušší, tzn. pro,,zahřátí“, aby nebyly klientky ihned zpočátku odrazeny otázkami pro ně sloţitějšími. Nejdůleţitější otázky pro výzkum a následně pro ověření či vyvrácení hypotézy, jsou ve druhém a třetím okruhu otázek, které jsou pro vyhodnocení celkového výzkumu nezbytné, (jedná se o otázky, ve kterých je zjišťováno, jaký je důvod pobytu v azylovém domě, proč si vybraly zrovna Kolpingův dům, kdo jim ho doporučil a jaké měly očekávání). Naprostá většina otázek je formulována jako otevřené, kdy se klientka můţe vyjádřit svými slovy podle vlastního uváţení. Pro interpretaci získaných dat je klíčové, ţe jednotlivé otázky spolu úzce souvisí a v některých případech se i zdvojují (například v bloku 3: Jaké další problémy kromě bydlení jste musela řešit / S čím máte největší problémy v současné době). Následně jsem vyhodnotila a interpretovala jednotlivé otázky a odpovědi. Pro lepší orientaci jsem nejdříve uvedla shodné odpovědi jednotlivých klientek a zaměřila jsem se na vyhodnocení klíčových otázek.
Shoda nastala v těchto bodech: -
problémy: finanční a bytová problematika u všech čtyř klientek
-
stav: všechny čtyři dotázané klientky jsou svobodné (jedna rozvedená)
-
důvod pobytu v azylovém domě: všechny čtyři klientky ztratily bydlení
43
-
hledání pomoci při ztrátě bydlení a navrhnutí Kolpingova domu: tři klientky oslovily sociální pracovnice (OSPOD), jedna klientka se obrátila na komunitu Sestry Matky Terezy
-
vzdělání: tři mají ukončené základní vzdělání, jedna má dokončené středoškolské vzdělání
-
zaměstnání: všechny čtyři krátkodobé nebo formou brigád
-
priority: u všech klientek jsou prioritou děti a snaha najít vlastní bydlení a osamostatnit se
-
smysl Kolpingova domu: označení za nejlepší azylové zařízení, povaţují ho za rodinné zařízení, klientkám je poskytnuto zázemí, kde se cítí dobře, bezpečně a povaţují ho za dočasné útočiště
Vyhodnocení stěţejních otázek: Zde uvádím jednotlivé otázky, které jsou pro vyhodnocení hypotézy a ověření cíle klíčové: -
Jaký je důvod Vašeho pobytu v azylovém domě? Pro všechny dotazované klientky byl důvod stejný, a to ztráta bydlení.
-
Na koho jste se obrátila při hledání bydlení? Tři klientky se obrátily na OSPOD, čtvrtá na komunitu Sestry Matky Terezy.
-
Proč jste si vybrala Kolpingův dům? Třem klientkám byl doporučen sociální pracovnicí na OSPODu, čtvrté klientce byl doporučen komunitou Sestry Matky Terezy.
-
Měla jste nějaká očekávání (o azylovém zařízení)? Dvě klientky neměly ţádná očekávání, jedna uţ Kolpingův dům dříve navštívila a jedna měla zkreslené představy.
-
Jaké další problémy (kromě bydlení) jste musela řešit? Tři klientky řešily finanční problémy, z nichţ jedna ještě navíc řešila drogovou závislost. Čtvrtá měla problémy pouze s bydlením
-
Co si myslíte o smyslu azylového domu? Většina odpověděla, ţe Kolpingův dům povaţují za přechodné řešení své bytové problematiky, zároveň toto
zařízení označily za nejlepší azylový dům zaloţený na rodinnosti. Díky tomuto zařízení získaly ve své tíţivé situaci zázemí pro sebe i pro své děti.
44
Závěrečné zhodnocení Cílem výzkumného šetření bylo zjistit moţné příčiny, které vedly mladé ţeny do Kolpingova domu. Tyto ţeny (všechny čtyři respondentky) se před příchodem do azylového zařízení nacházely v tíţivé ţivotní situaci, kterou nebyly schopny bez cizí pomoci řešit. Kaţdá z ţen měla svoje představy či očekávání od tohoto zařízení a mou snahou bylo v závěru práce také vyhodnotit, zda byla splněna. Vzhledem ke svým dosavadním zkušenostem s touto cílovou skupinou, jsem stanovila hypotézu, ţe většina klientek azylového zařízení Kolpingův dům na Praze 8 řeší jak bytovou, tak i finanční problematiku. Z dosaţených informací, které jsem získala, bylo zjištěno, ţe většina klientek azylového domu řeší bytovou a současně i finanční problematiku. Tyto dva faktory jsou stěţejní pro jejich stávající nelehkou situaci. Mohu tedy s určitostí konstatovat, ţe hypotéza se v plném rozsahu potvrdila. Toto zjištění povaţuji za důleţité pro práci s touto cílovou skupinou. Naprosté většině dotázaných klientek byl Kolpingův dům doporučen ze strany sociálních pracovnic OSPODu, které mají k dispozici aktuální databázi azylových zařízení pro tuto cílovou skupinu. Samotné očekávání od jednotlivých klientek o azylovém zařízení byl rozdílný, ale spíše měly špatné představy a obavy. Realita je taková, ţe zdaleka předčila jejich očekávání. Klientky byly mile překvapeny a to jak vybavením, poskytovanými sluţbami tak i odborným přístupem sociálních pracovnic a především poskytovaným rodinným zázemím. Klientky si uvědomují, ţe toto zařízení je pro ně pouze dočasným řešením jejich tíţivé ţivotní situace a ţe spoluúčastí na hledání zaměstnání a bydlení se přibliţují ke svému osamostatnění a zlepšení jejich situace. Přestoţe pro empirický výzkum bylo pouţito omezené mnoţství respondentů, domnívám se, ţe výsledky jsou do značné míry aplikovatelné na většinu klientek azylových zařízení pro matky s dětmi.
45
Závěr Závěrem své práce musím konstatovat, ţe měsíční praxe v azylovém domě pro matky s dětmi na Praze 8 mi změnil celkový pohled na problematiku poskytování sociálních sluţeb, které pomáhají lidem v obtíţných nebo krizových situacích. Zjistila jsem, ţe činnost v této oblasti je velice odpovědná, náročná a sloţitá. V Kolpingově domě jsem měla moţnost během svého působení vyuţít své teoretické znalosti v praxi. Jak se ukázalo, na rozdíl od teoretických znalostí byla praxe v zařízení mnohem rozmanitější a sloţitější. Svou prací jsem se snaţila alespoň částečně nastínit některé ze svých postřehů. Kaţdá z klientek měla svůj osud, a proto bylo nutné ke kaţdé přistupovat individuálně. Jejich pobyt v azylovém domě jim nabízí reálnou šanci zlepšit svůj současný ţivot, ale především jejich budoucnost. Během svého působení v azylovém domě jsem také ověřila, ţe většina matek chce svou současnou situaci změnit k lepšímu vzhledem ke svým dětem, které jsou pro ně velkou motivací. Jakým směrem se však osud klientek po ukončení pobytu ubíral, nelze zjistit, ani přes vedenou evidenci vyuţívanou pouze pro interní potřeby. Klientky, které opustily Kolpingův dům, často mění své místo pobytu a uvedené kontakty, které má azylový dům k dispozici časem ztrácejí na aktuálnosti. Následný osud většiny ţen zůstává proto neznámý a chybí zde důleţitá zpětná vazba. Celková atmosféra v naší společnosti dosud nestaví rodinu do popředí. Pomoc státu a společnosti rodinám s dětmi by měla být chápána jako významná sociální investice do budoucího rozvoje celé společnosti. Je zapotřebí, aby došlo k celkové proměně společnosti, která jí umoţní výsadní pozornost a péči kterou si zasluhuje. Jednou z pozitivních změn by mělo být vytvoření výrazně příznivějších ekonomických podmínek pro rodinu, především pro rodinu s nezaopatřenými dětmi.100 „Rodina by měla znamenat pro dítě základní životní jistotu. To je ten nejlepší vklad, který mu můžeme dát. A to je v naší moci!“101
100
Porov: [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7958/Narodni_koncepce_rodina.pdf 101 Matějček Z., O rodině vlastní, nevlastní a náhradní, Praha: Portál 1994, str. 17
46
Seznam pramenů
Seznam použité literatury BECHYŇOVÁ, V., KONVIČKOVÁ, M.: Sanace rodiny. Praha: Portál 2008. ISBN 978-80-262-0031-4 COLIN,
V.
L.:
Human
attachment,
Hill
College:
McGraw
1996.
Portál
1999.
ISBN 0-07-011839-6 De
SIGLY,
F.:
Sociologie
současné
rodiny.
Praha:
ISBN 80-7178-249-1 GABURA, J., PRUŢINSKÁ, J.: Poradenský proces, Praha: Sociologické nakladatelství 1995. ISBN 80-85850-10-9 GJURIČOVÁ Š., KOCOURKOVÁ, J., KOUTEK, J.: Podoby násilí v rodině. Praha: Vyšehrad 2000. ISBN 80-7021-416-3 HANKE, M.: Gemeinschaft auf dem Weg. Das Kolpingwerk heute. Köln 1993 ISBN 39-2142-552-2 HAVRDOVÁ Z.: Kompetence v praxi sociální práce. Praha: Osmium 1999. ISBN 80-902081-8-5 HAWKINS, P., Shoet, R.: Supervize v pomáhajících profesích. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-715-9 KAHOUN, V. a kol: Vybrané kapitoly k sociální práci. Sociální práce II. Praha / Kroměříţ: Triton, 2007. ISBN 978-80-7387-064-5 KOLAČNÁ, E.: O lásce manželské a rodičovské. Praha: CEVAP 2006. ISBN 80-86963-01-2 KOLEKTIV AUTORŮ: Obce, města, regiony a sociální služby. Sešity pro sociální politiku. Praha: Sociopres, 1997. ISBN 80-902260-1-9. KOLEKTIV AUTORŮ A KONZULTANTŮ: Slovník cizích slov. Praha: Encyklopedický dům spol. s. r. o. 1996. ISBN 80-90-1647-8-1 KOZLOVÁ, L.: Sociální služby. Praha: Triton 2005. ISBN 80-7254-662-7 MATOUŠEK, O.: Kritické situace lásky. Praha: Avicenum 1987 MATOUŠEK, O. a kol.: Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál 2003. ISBN 80-7178-548-2 47
MATOUŠEK, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť. 2.rozš. a přeprac. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství 1997. ISBN 80-8585-024-9 MATOUŠEK,
O.:Slovník
sociální
práce.
Praha:
Portál
2008.
ISBN: 978-80-7367-0) MATOUŠEK, O. a kol.: Základy sociální práce, Praha: Portál 2001. ISBN 807178-473-7 MATOUŠEK, O., KOLÁČKOVÁ, J., KODYMOVÁ, J.: Sociální práce v Praxi. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-002-X MATOUŠEK, O., PAZLAROVÁ, H.: Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny. Praha: Portál 2010. ISBN 978-80-7367-739-8 MATĚJČEK, Z.: O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. Praha: Portál 1994. ISBN 80-85282-83-6 MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z.: Krizové situace v rodině očima dítěte. Praha: Grada Publishing 2002. ISBN 80-247-0332-7 MUFSONOVÁ S., KRANZOVÁ, R.: O týrání a zneužívání. Praha: Nakladatelství lidové noviny/ Linka důvěry. ISBN 80-7106-194-8 NAVRÁTIL, P.: Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman 2001. ISBN 80-903070-0-0 NEŠPOR, K.: Návykové chování a závislosti. Praha: Portál 2000. ISBN 807178-432-X PROVAZNÍKOVÁ, H., VANÍČKOVÁ, E.: Malá encyklopedie zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Praha: Růţová linka 1997. ISBN 80-23930-55-9 SCHMIDBAUER, W.: Syndrom pomocníka, Praha: Portál 2008. ISBN 978-807367-369-7 SOBOTKOVÁ,
I.:
Psychologie
rodiny.
Praha:
Portál
2001.
ISBN 80-7178-559-8 ŠPATENMOVÁ, N. a kol., Krizová intervence pro praxi. Praha: Grada Publishing 2004. ISBN 80-247-0586-9 TOŠNER, J.: Když doma něco schází. Praha: Asociace manţelských a rodinných poradců ČR 1993. ISBN neuvedeno VÁGNEROVÁ,
M.:
Úvod
do
psychologie.
Praha:
Karolinum
1997.
ISBN 80-7184-421-7
48
VYBÍRAL, J., ed.: Pastorální a etické výzvy v oblasti manželství, rodiny a sexuality. 1. Vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury 2008. ISBN 978-80-7325-176-5 VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I.: Aplikovaná sociální psychologie I, 1.vyd. Praha: Portál 1998. ISBN 80-7178-269-6 WARSHAK, A. R.: Revoluce v porozvodové péči o děti. Praha: Portál 1996. ISBN 80-7178-089-8
49
Elektronické zdroje Kolpingovo dílo České republiky, 2005: [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.kolpingpraha.cz/ [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.kolpingpraha.cz//data/vyrocni_zprava_2009.pdf [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.kolpingpraha.cz//data/vyrocni_zprava_2010.pdf Stanovy Kolpingova díla České republiky o.s.,Ţďár nad Sázavou 2006 ● [cit. dne 28. 11. 2012] dostupné na internetu:
http://www.kolping.cz/dokumentdetail.aspx?IDDokument=19
Střední průmyslová škola a Obchodní akademie Uherský Brod: [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.sos-ub.cz/prevence/hyp24a.pdf Ministerstvo práce a sociálních věcí: [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.mpsv.cz/files/clanky/2125/koncepce_rodina.pdf [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7288/Porozvodove_konflikty.pdf [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7958/Narodni_koncepce_rodina.pdf [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7958/Narodni_koncepce_podpory_rodin_s_det mi.pdf [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7372/108_2006_Sb.pdf [cit. dne 24. 4. 2012] dostupné na internetu: http://www.mpsv.cz/files/clanky/5964/pruvodce.pdf
50
Český statistický úřad, 2012: [cit. dne 24. 11. 2012] dostupné na internetu: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/rozvodovost
51
Přílohy Příloha č. 1 Fotografie č. 1: Kolpingův dům
Zdroj: Azylový dům – Kolpingův dům na Praze 8 – hlavní budova Fotografie č. 2: Kolpingův dům
Zdroj: Azylový dům – Kolpingův dům na Praze 8 – pohled na zahradu
52
Příloha č. 2 Bodové hodnocení v přijímacím pohovoru a jeho kritéria: Zjišťované informace u zájemců o poskytnutí sociální služby v Kolpingově domě 1. Věk zájemce o sluţbu 2. Věk nejmladšího dítěte 3. Trvalé bydliště 4. Perspektivy řešení bytové situace – kam z azylového domu? 5. Důvody ţádosti o poskytnutí sociální sluţby 6. Postoj OSPODu v místě trvalého bydliště k situaci zájemce o sluţbu 7. Soudní dohled nad výchovou dítěte 8. Riziko (hrozba) nařízení ústavní výchovy nad dítětem 9. Znevýhodněnost – zdravotní, sociální handicap 10. Závislost v minulosti 11. Průběh dětství a dospívání – v rodině nebo mimo ni 12. Další děti zájemce 13. Osamělost zájemce 14. Celodenní péče o dítě – ano/ne 15. Úroveň péče o dítě a domácnost 16. Spolupráce s jinými organizacemi/institucemi 17. Finanční situace 18. Ţádost v dalších azylových domech 19. Zadluţenost, ohroţenost exekucemi
20. Výše dosaţeného vzdělání Čím více kritérií zájemce o sluţbu splňuje a čím je situace závaţnější, tím vyšší je pravděpodobnost přijetí zájemce k sociální sluţbě. V čase se dále zohledňuje: Délka podání ţádosti Pravidelné potvrzování ţádosti
53
Profil uživatele služby (kdo má největší pravděpodobnost přijetí ke službě). Zájemce, který splňuje nejvyšší počet níže popsaných kritérií: 1. Věk zájemce do 21 let, příp. 24 let 2. Nejmladší dítě do 3 let věku 3. S trvalým bydl. v P- 8, 5, 9, příp. 2, 6, 7, 10 4. Je jiné řešení neţ přechod do jiného zařízení 5. Doporučeny OSPODem – pobyt v azylovém domě za účelem ověření péče klientky o dítě 6. Hrozí nařízení ústavní výchovy nad dítětem 7. Nařízený soudní dohled nad výchovou 8. Zdravotní (invalidní důchod), sociální handicap 9. Závislé chování v minulosti (drogy, alkohol, léky,…) 10. V minulosti nevyrůstali rodině – pobyt v DD, VÚ 11. Některé z dětí umístěné v náhradní výchově 12. Osamělý rodič – bez podpory partnera, rodiny 13. Celodenní péče o dítě 14. Subjektivně pociťovaná nejistota v péči o dítě nebo domácnost, potřeba podpory 15. Spolupráce s dalšími organizacemi 16. Finanční situace na úrovni dávek státní sociální podpory 17. Problémy s hospodařením 18. Podaná ţádost v dalších azylových domech 19. Zadluţenost, ohroţenost exekucemi 20. ZVŠ, ZŠ, dvouletý učební obor, SOU
54
Příloha č. 3: Přepisy rozhovorů s klientkami azylového domu Respondentka číslo 1 Andrea /jméno změněno/ Věk
32let
Stav
svobodná
Vzdělání
ZŠ
Zaměstnání
dříve servírka, nyní mateřská dovolená
Věk dětí
synové – 1rok, 3roky, 5let (všichni v AD), dcera - 9let v péči babičky
V azyl. domě
2 měsíce
Potřebovala bych vědět Vaše anamnestické údaje – jméno, věk stav, počet dětí, vzdělání a zaměstnání. Tak třeba Andrea, je mi 32 let, mám 4 děti, ale jenom 3 u sebe tady v Kolpingu. Takţe mám 3 syny – 1, 3 a 5 let a pak ještě 9tiletou dceru, kterou má v opatrovnictví od jejích 2 let moje máma. Byla jsem totiţ dřív závislá na drogách a vzali mi jí ze sociálky. No, jsem svobodná, mám ukončenou základní školu, dřív jsem dělala servírku a teď jsem na mateřský. Jaké máte vztahy s rodiči? Jo dobrý, vídáme se pravidelně. Jaký je důvod Vašeho pobytu v azylovém domě? Ztratila jsem bydlení, neplatila jsem nájem… Jak dlouho jste zde ubytována? Dva měsíce… Na koho jste se obrátila při hledání bydlení? Přes OSPOD na sociální pracovnici Proč jste si vybrala právě Kolpingův dům? Navrhla mi ho právě sociální pracovnice, jinak jsem Kolping znala jen z plakátu u silnice. Měla jste nějaká očekávání od tohoto azylového domu? Ne, vůbec… Jsem poprvý takhle někde Jaké další problémy (kromě bydlení) jste musela řešit? Drogy a peníze…Ale asi nejhorší byly ty drogy a s tím spojenej nedostatek peněz… Byla jste, event. jste zaměstnána? Jo chvíli jako servírka, ale teď jsem na mateřský Jak byste charakterizovala vztah partnera (otce dětí) k Vám a dětem? ….no já nevím, jak mám odpovědět, takovej opičí. Měl mě rád, jen kdyţ se mu to hodilo. Teď je 55
ve vězení a já jsem jedině ráda. Mlátil mě i děti, bála jsem se ho…Ale uţ se k němu nechci vracet. Jak se přizpůsobujete Vy a vaše děti pobytu a režimu v AD? Jsem spokojená i kdyţ mám občas svoje dny… Nemůţu si stěţovat…Nemám s ním problém. Co Vám činí největší potíže? Teď? Peníze…Jsem zadluţená V čem Vám pracovníci AD nejvíce pomohli a pomáhají? V řešení finančních prostředků, na co mám nárok a na co nemám. Dříve mě vţdycky na úřadu odbily… V čem byste potřebovala pomoci? Nejvíce s penězi a zavést do normálního ţivota, ukázat co je normální ţivot. Jak probíhá Váš běžný den v AD? Jeee to se vůbec nedá takhle popsat… Ráno vstanu, nakrmím a přebalím děti, zařvu, jdeme spát, zase vstanu, nakrmím děti, zařvu a zase jdeme spát. Není čas na nic jinýho. Veškerý čas mi berou děti. Navštěvují děti předškolní zařízení (eventuálně školu)? Jenom ta nejstarší, která je u babičky kvůli drogám… Dělá mi radost, protoţe má dobrý známky, je hodná. Máte zde přátele? Jaké jsou vztahy mezi klientkami AD? Jo…dobrý. Nějaký kamarádky, nějaký jen spolubydlící. S čím máte největší problémy v současné době? Asi jenom ty peníze, mám fakt hodně dluhů Co je Vaší prioritou v současnosti? Děti - jsou mojí motivací Jakým způsobem se Vy sama snažíte řešit svou situaci (ubytování, zaměstnání atd.)? Snaţím se, ale momentálně jsem na mateřský. Jak vidíte svou situaci do budoucna? Svůj vlastní byt. Sociální pracovnice tady v Kolpigu mi řekly, ţe mám dobře našlápnuto na tréninkový byt. Co si myslíte o smyslu AD, event. pomoci státních orgánů i nestátních organizací? Smyslem je určitě ukázat cestu matkám, co ztratily úplně všechno. Jsem tady spokojená. Co jsem slyšela o ostatních azylech tak tenhle je uplně nejlepší. Je to tady takový rodinný, vlastní byt i záchod. Poděkování a rozloučení
56
Respondentka číslo 2 Jana /jméno změněno/ Věk
17let
Stav
svobodná
Vzdělání
ZŠ
Zaměstnání Věk dětí
těhotná v 8. měsíci
V azyl. domě
1 měsíc
Potřebovala bych vědět Vaše anamnestické údaje – jméno, věk stav, počet dětí, vzdělání a zaměstnání. Líbí se mi jméno Jana, tak mi tak můţete říkat. Takţe je mi 17 let, ţádné dítě zatím nemám, teprve čekám a jsem v 8. měsíci těhotenství. Jsem svobodná, mám ukončenou základní školu a musela jsem přerušit kvůli těhotenství střední školu gastronomie a podnikání. Zaměstnání jsem ţádné neměla, jen chvilku brigádu v McDonald’s. Jaké máte vztahy s rodiči? Tak s mámou, která mě taky měla v 17tiletech a s nevlastním otcem se nevídám. Mamku mám i ráda, ale on je fakt psychopat. Jsou spolu 16 let a nechce od něj odejít. Vídám se jen s babičkou. Mám také 12letého bratra. Jaký je důvod Vašeho pobytu v azylovém domě? Nevlastní otec mě z bytu (kde jsme ţili všichni) vyhodil, kdyţ se dozvěděl, ţe jsem těhotná. Kolpingův dům je jediný, kde mě přijali jako nezletilou a zatím bez dítěte. Jak dlouho jste zde ubytována? Teprve měsíc… Na koho jste se obrátila při hledání bydlení? Přes OSPOD na sociální pracovnici Měla jste nějaká očekávání od tohoto azylového domu? Ne, vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu. Jsem v azylovém zařízení poprvé a myslela jsem si, ţe je to nějaký vězení nebo něco. Takţe jsem byla překvapená… Jaké další problémy (kromě bydlení) jste musela řešit? Ne ţádné, jen bydlení Jak byste charakterizovala vztah partnera k Vám? Teď ţádnýho nemám, budu se o dítě starat sama. Předtím jsem měla přítele, a kdyţ se dozvěděl, ţe jsem těhotná tak mi řekl, ať si dítě nechám, ţe se o nás postará a budeme u něj bydlet. Jenţe asi v 5. měsíci těhotenství mě zmlátil a já jsem od něj odešla.
57
Jak se přizpůsobujete režimu v AD? Jsem spokojená, všechno mi pomáhá. Vyhovuje mi. Co Vám činí největší potíže? Zatím ne, akorát to ţe tady nemůţu kouřit. V čem Vám pracovníci AD nejvíce pomohli a pomáhají? Teď v zabydlování a potom doufám ţe mi budou pomáhat s dítětem… Moc toho nevím o dětech a jejich rady budu opravdu potřebovat. V čem byste potřebovala pomoci? Později s dítětem, teď asi nevím s čím Jak probíhá Váš běžný den v AD? Nedokáţu ho popsat, já dělám furt něco jinýho Máte zde přátele? Jaké jsou vztahy mezi klientkami AD? Mám dobrý vztahy se všema, všichni jsou přátelský S čím máte největší problémy v současné době? Zatím nemám Co je Vaší prioritou v současnosti? Budoucí dítě Jakým způsobem se Vy sama snažíte řešit svou situaci (ubytování, zaměstnání atd.)? Snaţím se, hledat na internetu nebo po známých... Jak vidíte svou situaci do budoucna? Špatně…Nevlastní otec je psychopat a přítel mě zmlátil…Nevim, vidím teď všechno černě. Co si myslíte o smyslu AD, event. pomoci státních orgánů i nestátních organizací? Jsem určitě ráda, ţe mám svojí vlastní bytovou jednotku. Kolping je nejlepší azylový dům pro své rodinné zázemí, které poskytuje. Slyšela jsem strašný věci o azylákách. Jsem tady spokojená. Poděkování a rozloučení
Respondentka číslo 3 Elena /jméno změněno/ Věk
34let
Stav
svobodná
Vzdělání
ZŠ
Zaměstnání
mateřská dovolená, jinak nezaměstnaná
Věk dětí
2 dcery – 16 let a 16 měsíců (obě v azylovém domě)
V azyl. domě
4 měsíce
58
Potřebovala bych vědět Vaše anamnestické údaje – jméno, věk stav, počet dětí, vzdělání a zaměstnání. Elena, je mi 34 let, jsem svobodná a mám dvě dcery tady v azylovém domě – 16tiletou a 16měsíční. Na tu 16tiletou je nařízen soudní dohled, protoţe často utíkala jak nejdříve z domova tak potom z azylů. Mám ukončenou základní školu a nyní jsem na mateřské. Předtím jsem ţádnou práci neměla, jen nějaké brigády. Jaké máte vztahy s rodiči? Nevídáme se, vůbec. Mám ještě bratra 31letého, se kterým se občas vidím. Jaký je důvod Vašeho pobytu v azylovém domě? Rodiče mě vyhodili z bytu. Pohádali jsme se a vyrazili mě. Vadilo jim, ţe jsem podruhé těhotná. Proto se s nima taky nechci vídat. Jak dlouho jste zde ubytována? 4 měsíce Na koho jste se obrátila při hledání bydlení? Přes OSPOD Proč jste si vybrala právě Kolpingův dům? Protoţe jsem tady uţ před 15tilety byla. Byla jsem tu spokojená. A v porovnání s ostatními azylovými domy je tadyten uplně nejlepší. Jsem ráda, ţe tu jsem. Měla jste nějaká očekávání od tohoto azylového domu? Poprvé co jsem Kolping navštívila tak jsem vlastně nevěděla, do čeho jdu, spoustu věcí jsem tehdy neuměla. Teď umím vařit, snaţím se i hospodařit s penězi. Jaké další problémy (kromě bydlení) jste musela řešit? Finance-dluhy Jak byste charakterizovala vztah partnera (otce dětí) k Vám a dětem? Jo dobrý, máme se rádi. Jak se přizpůsobujete Vy a vaše děti pobytu a režimu v AD? Reţim mi vyhovuje, hlavně jsem ráda, ţe tady můţu mít obě dvě dcery. Co Vám činí největší potíže? Výchova starší dcery. Starší dcera chodí za školu a matka se bojí, ţe se stýká s problémovými dětmi V čem Vám pracovníci AD nejvíce pomohli a pomáhají? S financema, protoţe mám dluhy. Případný problémy řeším se sociální pracovnicí, ke které mám důvěru. V čem byste potřebovala pomoci? S výchovou mé starší dcery. Jak probíhá Váš běžný den v AD? To asi nedokáţu říct… Navštěvují děti předškolní zařízení (eventuálně školu)? Ano, ta nejstarší, prospěch má dobrý ale chodí za školu. Máte zde přátele? Jaké jsou vztahy mezi klientkami AD? Vycházím se všema maminkama. 59
S čím máte největší problémy v současné době? Dluhy a výchova nejstarší dcery…Nechci, aby dopadla špatně. Co je Vaší prioritou v současnosti? Obě dcery. Taky se snaţím najít bydlení. Jakým způsobem se Vy sama snažíte řešit svou situaci (ubytování, zaměstnání atd.)? Sama chodím na úřady a spolupracuju se sociálníma pracovnicema. Jak vidíte svou situaci do budoucna? Do budoucna bych se ráda osamostatnila a vedla svou vlastní domácnost. Co si myslíte o smyslu AD, event. pomoci státních orgánů i nestátních organizací? V azylovém zařízení nejsem poprvé, a proto Kolpingův dům hodnotím za ten uplně nejlepší, který můţe být… Jsem tady opravdu ráda. Poděkování a rozloučení
Respondentka číslo 4 Zuzana /jméno změněno/ Věk
34let
Stav
rozvedená
Vzdělání
středoškolské s výučním listem
Zaměstnání
mateřská dovolená, dříve na pokladně
Věk dětí
syn – 1rok
V azyl. domě
1 rok (v azylovém domě)
Potřebovala bych vědět Vaše anamnestické údaje – jméno, věk stav, počet dětí, vzdělání a zaměstnání. Jsem 32letá Zuzana, mám ročního chlapce tady u sebe. Jsem rozvedená, mám ukončené středoškolské vzdělání s výučním listem a tady v Kolpingu jsem rok. Momentálně jsem na mateřské a dříve jsem občas pracovala na pokladně v obchodě. Jaké máte vztahy s rodiči? Mám starší sestru, matka mi zemřela a s otcem se občas vídám. Jaký je důvod Vašeho pobytu v azylovém domě? Jsem tady proto, ţe jsem neměla kde bydlet, a střídavě jsem přespávala u kamarádů. Jak dlouho jste zde ubytována? Přesně rok 60
Na koho jste se obrátila při hledání bydlení? Obrátila jsem se na Sestry Matky Terezy uţ v těhotenství. Proč jste si vybrala právě Kolpingův dům? Kolpingův dům mi byl doporučen řeholním společenstvím Sestry Matky Terezy Měla jste nějaká očekávání od tohoto azylového domu? Ţádná očekávání jsem neměla, byla jsem v tomto typu zařízení poprvé. Jaké další problémy (kromě bydlení) jste musela řešit? Protoţe jsem před otěhotněním byla chvíli na ulici a nepracovala, narostly mi velké dluhy, které jsem nebyla schopná sama řešit. Byla jste zaměstnána? Jenom chvíli…Na pokladně v supermarketu. Jak byste charakterizovala vztah partnera (otce dětí) k Vám a dětem? Vztah… Vídáme se, ale pomoci mi nemůţe, protoţe je ve vězení. Jak se přizpůsobujete Vy a vaše děti pobytu a režimu v AD? Reţim mi nevadí, jen by nemuselo být tolik aktivit, díky nimţ nemám tolik času na kluka Co Vám činí největší potíže? V čem Vám pracovníci AD nejvíce pomohli a pomáhají? Sociální pracovnice mi pomáhají řešit finanční problémy, to jsem potřebovala a potřebuju. Také se učím vařit a pečovat správně o kluka. V čem byste potřebovala pomoci? Vyřešit dluhy. Jak probíhá Váš běžný den v AD? Já se pořád starám o syna…A pak chodím na různé aktivity tady takţe to je asi jediný. Máte zde přátele? Jaké jsou vztahy mezi klientkami AD? Vycházíme spolu v pohodě, dobrý. S čím máte největší problémy v současné době? Jsem váţně hodně zadluţená, potřebuju se jich co nejdříve zbavit a taky si najít bydlení. Co je Vaší prioritou v současnosti? Syn, kterého miluji. Jakým způsobem se Vy sama snažíte řešit svou situaci (ubytování, zaměstnání atd.)? Hledám bydlení na internetu a taky nějaké brigády, ale nedaří se mi to, protoţe je těţké skloubit péči o syna s chozením do práce. Jak vidíte svou situaci do budoucna? Do budoucna nechci mít ani jeden dluh a své vlastní bydlení. Co si myslíte o smyslu AD, event. pomoci státních orgánů i nestátních organizací? Kolpingův dům je důleţitej a potřebnej, jsem spokojená, ţe jsem tady dočasně ubytovaná. Nechtěla bych být v jiným. 61
Příloha č. 4 DOTAZOVACÍ ARCH 1. Osobní seznámení - vzájemné představení se, úvodem několik neformálních vět a otázek nesouvisících s obsahem rozhovoru k uvolnění atmosféry. Neformální otázka na dítě, pokud bude při rozhovoru. 2. Úvodní otázky - upřesnění účelu a průběhu rozhovoru, dohoda o jeho zachycení na digitální záznamník a o časovém prostoru, který je ochotna respondentka poskytnout, vymezení prostoru na případné vstupní dotazy respondentky, - základní anamnestické údaje: jméno (nebude zveřejňováno), věk, stav, počet dětí (z toho děti v AD), vzdělání, zaměstnání, - údaje o primární rodině, vztahy s rodiči a sourozenci. Chtěla bych se s Vámi dohodnout na průběhu rozhovoru. Tento rozhovor s Vámi dělám kvůli mé bakalářské práci a jsem Vám velmi vděčná za to, ţe semnou spolupracujete. Celý náš rozhovor bude zachycen na digitální záznamník a potřebuji vědět, zda s tím souhlasíte. Délka našeho rozhovoru bude přibliţně 20 minut. Budu Vám klást otázky a Vy na ně můţete/nemusíte odpovědět. Ke konci rozhovoru bude prostor pro Vaše otázky. Souhlasíte tedy s těmito podmínkami? Potřebovala bych Vaše základní anamnestické údaje. Vaše jméno samozřejmě nebude zveřejněno. věk, stav, počet dětí (z toho děti v AD), vzdělání, zaměstnání… Dále bych potřebovala údaje o Vaší primární rodině. Jaké máte vztahy s rodiči a sourozenci? Stýkáte se? 3. Hlavní otázky Jaký je důvod Vašeho pobytu v AD? Jak dlouho jste zde ubytována? Na koho jste se obrátila při hledání bydlení? Proč jste si vybrala právě Kolpingův dům? Kdo Vám ho doporučil? Měla jste nějaká očekávání od tohoto azylového domu? 62
Jaké další problémy (kromě bydlení) jste musela řešit? Jaká byla Vaše finanční situace? Byla jste, event. jste zaměstnána? Jak byste charakterizovala vztah partnera (otce dětí) k Vám a dětem? Jak se přizpůsobujete Vy a vaše děti pobytu a reţimu v AD? Co Vám činí největší potíţe? V čem Vám pracovníci AD nejvíce pomohli a pomáhají? V čem byste potřebovala pomoci? Jak probíhá Váš běţný den v AD? Navštěvují děti předškolní zařízení (eventuálně školu)? Jaký je prospěch dětí ve škole, máte výchovné problémy? Máte zde přátele? Jaké jsou vztahy mezi klientkami AD? S čím máte největší problémy v současné době? Co je Vaší prioritou v současnosti? Jakým způsobem se Vy sama snaţíte řešit svou situaci (ubytování, zaměstnání atd.)? Jak vidíte svou situaci do budoucna? Co si myslíte o smyslu AD, event. pomoci státních orgánů i nestátních organizací?
4. Okruhy doplňujících otázek - zájmy, způsob trávení volného času, styky s přáteli nebo známými... Nyní máte prostor pro Vaše otázky, dotazy… 5. Závěr - poděkování, rozloučení.
63
Chtěla bych Vám moc poděkovat, ţe jsme mi pomohla pro mou bakalářskou práci a ţe jste mi věnovala Váš čas.
64
