školní časopis ZŠ a MŠ Tovačov

školní časopis ZŠ a MŠ Tovačov

2. číslo

říjen 2015

školním časopise. Chtěla bych všechny, kteří se rozhodli přispívat pravidelně do Podlavičníku, pochválit a popřát jim, aby se jim práce dařila a hlavně aby je bavila. Hezké počtení!

Úvod Milí čtenáři, už nám začal ten opravdický podzim s deštěm, mlhami a sychravým počasím. Dny se nám zkracují a za pár dní se nám opět změní čas na zimní a bude tma ještě dřív než teď. Ale nebuďte z toho smutní nebo rozladění. Najděte si zábavu na dlouhé podzimní a zimní večery. A tím nemyslím, abyste vysedávali jen u televize nebo počítačů a mobilů! Existuje celá řada dalších možností. Můžete číst knížky, časopisy, stavět modely, skládat puzzle, malovat, plést, háčkovat, hrát společenské hry, vyrábět… Najděte si každý něco, čím se zabavíte, a když se vám při tom něco povede vytvořit, nebo na něco zajímavého narazíte, podělte se s námi o to na našich stránkách. A co vám dnes nabídneme my? Hned v úvodu by vám rád sdělil pan ředitel znovu to, co už jste od něj slyšeli ve školním rozhlase o vašem chování ve školní restauraci, potom si můžete přečíst o některých akcích, které už stačily proběhnout v tomto školním roce, dostanete tip na výlet, zasmějete se u vtipů, dozvíte se o zajímavé počítačové hře, přečtete si zajímavosti o městě Mikulov, opět máme připraveno něco z přírody a příspěvek máme i od paní vychovatelky z družiny. A to není zdaleka všechno, článků jsme si připravili ještě mnohem víc. A samozřejmě první vyhodnocení soutěže a zadání na další měsíc. Moc mě těší, že se objevilo dalších šest zájemců, kteří se zapojili do práce na

p. uč. Marcela Haraštová

Slovo pana ředitele Milé žákyně, milí žáci. Již druhý měsíc funguje nová jídelna. Přes počáteční provozní problémy se jídelna rozběhla. A každý z nás může posoudit, že se pro nás nezměnilo nic k horšímu. Až na to, že si nemusím jídlo objednávat či odhlašovat dopředu. A to je dobře. Mohu přijít, vybrat si jídlo a v klidu se naobědvat. Píšu v klidu. Když jsem se ale byl několikrát podívat v jídelně, moc klidu jsem nezažil. Spíš naopak. Někteří se chovají jako na hřišti. Naše jídelna je zařízena jako restaurace. Proto bychom se měli chovat jako v restauraci. Při příchodu pozdravit, poděkovat za jídlo, nekřičet, chodit pomalu, mluvit šeptem apod. Prostě jako v dobré restauraci. Zatím to tak nevypadá. A mně se nezdá, že bychom v naší škole měli samé nevychovance a takové, kteří nevědí, co je slušnost. Chovejme se v naší školní restauraci slušně, ohleduplně. Potom se nám v ní bude líbit a bude nám oběd více chutnat. Já věřím, že to zvládneme. Přeji si, abychom to všichni zvládli. Aby naše školní restaurace byla oázou klidu a pohody, kde se opravdu v klidu a pohodě 2

naobědváme. Držím nám všem v tomto palce. Dobrou chuť.

hvězd. Prý je velmi důležitý vesmírný prach, z kterého se rodí nové hvězdy. Viděli jsme také film, který si v planetáriu vyrobili sami. Dozvěděli jsme se spoustu věcí o planetách, našem Slunci a podobně. Při pořadu jsme dělali i různé kvízy. Když program skončil, mohli jsme si jít něco koupit. Bylo to tam prostě úžasné a moc mě to bavilo. Chtěla bych se tam ještě někdy vypravit.

Pavel Odehnal, ředitel školy

Výukový program České balady Výukový program České balady se odehrával v pátek 18. září. Navzdory našemu očekávání byl zábavný a smysluplný. Většina žáků poslouchala, i přestože se o zmíněných baladách ani neučili. Herci opavského divadla uvedli např. Baladu o námořníkovi Jiřího Wolkera nebo Vrbu Karla Jaromíra Erbena. Byla zmíněna i Markéta Lazarová, což je baladický román Vladislava Vančury. Program byl velmi dobrý a určitě patří k těm nejlepším, co jsme na škole měli.

Petra Cetkovská, 5.A

Matěj Vaniš, 9. A

Exkurze do planetária Brno Dne 8. 10. 2015 jsme se vydali do planetária Brno. Do školy jsme přišli jako každé ráno. Jediná změna byla ta, že jsme si místo školních brašen donesli batohy. Do planetária s námi jela i třída 4. A. Když jsme jeli do Brna, dálnice D1 byla ucpaná tak, že jsme to málem nestihli. Program začínal v 10,00 hodin a jmenoval se „Úžasné planety“. Na umělé obloze se rozsvítily planety i souhvězdí, kterých je na severní i jižní polokouli dohromady 88. Také nám ukazovali Mléčnou dráhu, která je tvořena z mnoha

Sportujeme ve školní družině Letošní školní rok začal krásným počasím. Využili jsme toho a denně s dětmi sportovali na školním hřišti. Vyzkoušeli jsme petangue a cvrnkání 3

kuliček. Kluci i holky společně hráli fotbal. V pondělí 12. 10. se počasí zhoršilo a nedovolilo nám jít ven. Naše tělocvična se proměnila na hodinu ve florbalové kolbiště. Rozdělili jsme se do šesti družstev po čtyřech hráčích. Kdo s kým bude hrát, si děti rozhodly samy. Vysvětlili jsme si pravidla a očíslovali jednotlivá družstva. Turnaj mohl začít. Mezi dětmi byly velké výkonnostní rozdíly, ale všechny hra velmi bavila a snažily se porazit soupeře. Jelikož nás tlačil čas, vyhodnocení turnaje proběhlo druhý den ve školní družině. Vyhrálo první družstvo ve složení: Honza Pořízek, Dominik Mouka, Martin Lehký a Veronika Lasovská.

dílky jednotlivců, třídy 6. A (letošní 7. A), výtvarného kroužku. Možná jste někteří hlasovali právě pro některý z našich na výstavě všech obrázků v kině Hvězda, jiní možná navštívili divadelní přehlídku nebo velkou výstavu věnovanou právě loutkářství a Kašpárkovi v Muzeu Komenského v Přerově. Po divadelních prázdninách se k nám dostanou s našimi obrázky také diplomy, kterými si vyzdobíme i naši školu. Děkuji všem za krásné výtvory a přeji nám všem mnoho tvůrčí energie i v novém školním roce.

Všechny děti byly odměněny sladkostmi. Vítězům gratulujeme a těšíme se na další sportovní klání. vychovatelka Pavla Dočkalová

Mimořádné ocenění od Kašpárka V závěru školního roku 2014/2015 jsme se zapojili do oslav narozenin loutkového divadla v Přerově výtvarnými 4

nechybí. Námět - výborný. Napsané je to také úchvatně. Prostě ta nejlepší kniha. A teď k obsahu. Celý děj příběhu se odehrává v budoucnosti. Moře stouplo a zbyla jen část Severní Ameriky, která se nazývá Panem. Celkem je tam 13 krajů a hlavní město Kapitol. Třináctý kraj je ale zrušen. Kapitol ho zničil. V Krajích vládne chudoba, děti umírají hladem. Ale Kapitol je klasické město z budoucnosti. Každý rok Kapitol pořádá Hladové hry na vzpomínku vzpoury. Slouží jako trest za to, že se kdysi kraje vzbouřily proti Kapitolu. Ale také tím dávají dary vítězi, který dostane na celý rok jídlo. A společně s ním i jeho kraj. Ale stojí to za to? Každý rok se vybere chlapec a dívka z každého kraje, kteří se poté v několika kilometrové aréně bez jídla musí zachránit. Aréna je plná nástrah. Umírají žízní i hladem, ale nejhorší je, že jsou nuceni k zabíjení. Vyhraje ten, kdo přežije. Zdá se vám to kruté? V Kapitolu se tím baví. Příběh je o dívce z 12. Kraje Katniss Everdeen a chlapci Peetu Mallarkovi. Jenže Peeta se do Katniss zamiluje. Dokáže jeho láska změnit jejich osud? Nebo se budou nuceni pozabíjet? Třídílnou knihu, kterou si, doufám, zamilujete stejně jako já, si můžete vypůjčit ve školní knihovně, až ji vrátím. Kniha je i zfilmována, zatím má 3 části, ale poslední díl je rozdělen, takže očekávejme ho tu v prosinci!

Petra Nemravová

Knihy a filmy kniha Hladové hry Zdravím vás u dalšího čísla Podlavičníku! Po asi 3 týdnech marodění, horečkách a kašle, jsem konečně schopna napsat články! Moc jsem se na toto číslo těšila, jelikož vám představím tu nejlepší, ale neeejlepší knihu. Jmenuje se Hunger Games, nebo také Hladové hry. Jestli existuje dokonalá kniha, tak tato má k dokonalosti nejblíž. Této knize snad nic 5

 ve městě najdeme pět kostelů (kostel sv. Jana Křtitele z roku 1631, kostel sv. Václava z 12. st. je to nejstarší kostel ve městě, kapli sv. Šebestiána z roku 1630, kostel sv. Anny takzvaná Ditrichštejnská hrobka z let 1632 – 56 a pravoslavný kostel z roku 1903 na Svatém kopečku?

film Přežít s vlky Film byl pro mě neskutečně emotivní. Musela jsem i brečet. Film je o sedmileté Mishe, která má židovské rodiče. Poté, co její rodiče odvezou Němci, se Misha vydává na východ, najít je. Holčička se vydává někdy na podzim a lesem bloumá i v zimě. Musí krást jídlo, oblečení, nebo jíst společně se svou vlčí kamarádkou maso. Je vystrašená a ve stresu. U příběhu bylo napsáno, že ho autorka tak dobře ztvárnila, protože ho zažila sama. Ale to není pravda! Když se na to přišlo, musela vrátit 22 milionů… vyplatilo se jí to?

  

To je k filmům a knihám všechno, a doufám, že jsem vás nezklamala.

 

Darina Sedlmaierová, 7. A

Věděli jste o městu Mikulov, že…

má nadmořskou výšku 242 m. n. m. a rozlohu 4533 ha? ve městě je zámek z 13. století? kousek za městem je Kozí hrádek s rozhlednou? má přirovnání „Město s vůní jihu“? má v muzejní sbírce obří sud na desátkové víno s objemem 101 404l?

 bylo založeno roku 1175?

Ondřej Bartoň, 7. A

6

jinam. Chameleon má velký a lepkavý jazyk, aby mohl zachytit menší hmyz. Ocas má stejně velký jako jazyk a většinu času ho má zkroucený do spirály. Chameleon se převážně vyskytuje v jižní Evropě a v severní Africe.

Příroda Bažant Bažant je velký 30 až 50 cm. Samci jsou zbarveni a samice jsou jenom hnědé. Objevili se u nás z Číny a jihovýchodní Asie. Jejich nohy jsou silné pro hrabání a chození po zemi. Bažant má malá křídla, proto moc nelétá. Patří do skupiny všežravců a obratlovců. Mezi ohrožené druhy patří: bažant Edwardův, bažant bornejský, bažant malajský a bažant vietnamský.

Kryštof Kroupa, 6. A

Tipy na výlet Ahoj, milí čtenáři, každý měsíc vám se spolužačkou budeme dávat tipy na různé výlety. Ráda bych se tímto vrátila do prázdnin a trošku vám přiblížila mou procházku po blízké ZOO na sv. Kopečku u Olomouce. Tato ZOO patří mezi 5 nejnavštěvovanějších v České republice. Tak tedy, bylo to na začátku srpna a počasí nám přálo, bylo slunečno, ale ne zas horko. Při vstupu do ZOO jsem si nakoupila sáčky s krmením pro kozičky s kůzlaty a mohla jsem vyrazit na prohlídku. Hned na začátku prohlídkové trasy jsem si mohla podržet výřici Martu, a dokonce jí dát i malou svačinku. Pak následovala projížďka Safari vláčkem po několika výbězích s africkými zvířaty, např. žirafami a antilopami. Po ukončení této skvělé projížďky jsem nakrmila spoustu kůzlat a prohlédla jsem si nově natřenou rozhlednu. Bohužel jsem nestihla výstup na věž, protože zrovna probíhalo komentované krmení gepardice s mláďaty. Další skvělý zážitek následoval u pavilonu šelem. Máma tygřice spokojeně krmila dvojčata, prostě skvělé. Samozřejmě, že byly skvělé i další výběhy, nesmím zapomenout na akvária se

Chameleon Chameleon je velký přibližně 30cm. Patří do skupiny chameleonovitých ještěrů.

Mění barvu podle nálady. Má zvláštní pohled, protože se dívá každým okem 7

žraloky, želvy, klokany, opice, vlky, netopýry, prostě spousty druhů zvířat. Také jsme si prohlédli opravovaný výběh makaků, kteří hned druhý den při vypouštění utekli. Na konci procházky jsme se podívali na poraněné a vyléčené dravce, kteří už se zpět do volné přírody nevrátí. Tak to by bylo k výletu vše. Touto cestou bych vás ráda pozvala na dvě akce ZOO. První je na konci října – Noc duchů, jedná se o procházku s lampiony a průvodcem. Ta druhá je prohlídka vánoční, kdy můžete zvířátkům donést i malý pamlsek jako dárek.

všechnu svou energii vložili do výtvarného zpracování plakátu ke sbírání baterek použitých a už na první pohled je znát, kolik a jaké energie jsme si vzájemně vyměnili .

Kristýna Síčová a Petra Cetkovská, 5. A

Baterkománie v 5. A S novým školním rokem jsme se plni elánu vrhli i na nový úkol do Recyklohraní, tentokrát s „páťáky“.

Petra Nemravová, uč. výtvarné výchovy

Tipy na počítačové hry Doporučená online hra: Grow Valley http://www.superhry.cz/games/1840/ Tyto Grow hry jsou prostě nádhera a zábava. Tato je jedna z nejlepších. Jaká je podstata Grow her? Máte několik tlačítek. Zmáčknete tlačítko a něco se vytvoří. A trik je v tom, že musíte zmáčknout tlačítka ve správném pořadí, aby se každé dostalo na maximální úroveň.

Nejdříve jsme si povídali jen tak o baterkách, k čemu jsou dobré a proč už tomu tak není, když jim dojde šťáva. Kam s použitými a co se s nimi děje dál. Kolik různých druhů a značek známe a k čemu je sami potřebujeme. Nakonec jsme 8

Tlačítka se můžou různě kombinovat. Např. architekt navrhne plán na výstavbu, ale někdo musí stavět. Proto je třeba ve správnou chvíli vytvořit dělníka, který se o to postará! A doktor nedokáže postavit nemocnici sám, když ani neví, jak ji navrhnout! A proto je třeba tlačítka správně kombinovat. Biolog začne zkoumat krtka a mechanik a architekt můžou díky těmto informacím postavit mechanického robokrtka, se kterým je vykopání místa pro metro otázkou několika vteřin. Avšak jak takové metro budeme napájet? Naštěstí náš chemik právě odhalil nový zdroj energie, se kterým může mít metro tu správnou rychlost. A pokud vše uděláte správně, budete odměněni nádherným výsledkem.

světě byla největší zima. Nejnižší teplota byla naměřena 10. 8. 2010 na hřebenu Východoantarktické plošiny, kde bylo naměřeno neuvěřitelných -93,2°C! No, tak to bychom zmrzli hned. A jaká nejnižší teplota byla naměřena u nás? U nás, i když vás to určitě překvapí, bylo naměřeno -42,2°C, a to konkrétně v Litvínovicích. Já osobně zimu miluju, ale tohle je myslím přespříliš!

Darina Sedlmaierová, 7. A

Podzimní tvoření druháčků A je tu podzim! Dny se zkracují, večery prodlužují. Druháci dostali za úkol vyrazit odpoledne do přírody a nasbírat podzimní plody. Přinesli do školy plné tašky šípků, jeřabin, kaštanů, žaludů… V pracovních činnostech potom vrtali, propichovali, navlékali, stříhali a lepili. Podívejte se, co všechno se jim z přírodnin povedlo vyrobit.

Pěkné, že? Přeji vám u hry hodně zábavy. Petr Bílek, 9. A

Rekordy

p. uč. Iveta Hudcová

Jelikož nás už zebou ruce, červenají nám nosy a tváře, už všichni vnímáme, že pomalu přichází zima. A dnes si o ní budeme povídat. Takže začnu tím, kde na 9

Vtipy Sedí takhle vyhladovělí studenti na koleji a fantazírují: „Co takhle začít chovat prase?“ „Ti hrabe, ne? A co ta špína? A ten smrad?“ „Si zvykne...“ Pepíček se ptá maminky: "Maminko, můžu se dívat na televizi?" Maminka: "Ano, Pepičku, ale nezapínej ji. Babička s dědečkem se přistěhují do domu, který má 1000 pater a nemá výtah. Vyjdou 200 pater a děda říká: „Ku,ku,ku.“ Babička: „Nekukej.“ Vyjdou do 500. patra a děda znovu říká: „Ku, ku, ku.“ Babička na něj zase: „Nekukej.“ Vyšli do 1000. patra a babička říká: „Už jsme konečně tady.“ A děda říká: „ Ku, ku, kufry jsme nechali dole.“

A protože jsem se druháčků byla podívat a viděla jsem, že jsou opravdu moc šikovní a moc se mi líbily i další jejich výtvory, přidávám vám ještě jejich krásná jablíčka a hrušky, kterými si ozdobili nástěnku ve třídě.

Dvě blondýnky v zimě postávají na nádraží a jedna nelibě konstatuje: „Člověče, mně je nějaká zima na ruce.” „Tak si je strč do kapsy,” radí jí druhá. První zavrtí hlavou: „Já nemůžu, mám v ní rukavice.” „Co myslíte, stařečku, bylo dřív vajíčko nebo slepice?“ „Vajíčko. To jsem měl k snídani, slepice bude na oběd.“

p. uč. Marcela Haraštová 10

Povídá chlap u piva: "Minulý týden jsem obědval s šachovým fanatikem u stolu, kde byl kostkovaný ubrus. Trvalo mu hodinu, než mi podal solničku!"

kytaru a baskytaru hraje Pepa Sedlák a Marek Pešl.

Mariana Kocmanová a Dita Komínková, 5. A

Kreslený vtip Darina Sedlmaierová, 7. A

VIP exkurze Sluňákov Výtvarné čarování se v loňském školním roce zapojilo do několika výtvarných soutěží a v některých se dětem natolik dařilo, že jejich díla byla vybrána mezi ty nejhezčí z nejhezčích. Bylo tomu tak i v tematické soutěži „Živly v krajině“ a jejich obrázky, kterými jsme výtvarně zpracovali požáry a povodně v historii našeho města, zdobily po dobu letních prázdnin dokonce i Magistrát města Olomouce.

Lukáš Prachař, 8. A

Hudební skupina Takže, jak vidíte, mám tu novou rubriku, ve které budu psát o hudebních skupinách, nebo interpretech. Musím říci, že já moc hudbu neposlouchám, a když ano, tak nemám nějakého určitého oblíbence. Ale nakonec jsem si oblíbila českou skupinu teenagerů, které můžete znát pod jménem On The Way, nebo pod novým jménem Donaha. Jedná se o poppunkovou kapelu teenagerů, kterou založili Matěj a Štěpán Jelenovi v roce 2011. Kapela hraje ve složení Matěj Jelen, to je hlavní zpěvák a také kytarista. Jeho bratr Štěpán Jelen, který hraje na bicí, a také zpívá. A na 11

A za odměnu jsme byli pozváni do ekologického centra Sluňákov v Horce nad Moravou, které soutěž vyhlásilo. Nakonec jsme přes několik organizačních překážek na výlet vyrazili 9. 10. 2015 a stanuli na jednom z nejzajímavějších a nejmagičtějších míst Litovelského Pomoraví. Počasí bylo vzhledem k ročnímu období přívětivé a my si ochutnávku přírodně uměleckých tajemství užili. I když jsme neměli moc času, některá zákoutí byla natolik silná a nabídka zážitků nevyčerpaná, že se mnozí z nás rádi do Sluňákova opět zajedeme podívat. Za sebe můžu všem jen doporučit…

Houpačka pro mouchy

Sluneční hora

kámen Sluňákov

…sama se na další procházku už těším. stromový telefon

Petra Nemravová, vedoucí VV kroužku 12

tam. Zdenička dobře poslouchá, co jí mravenec říká a nechává si ukázat cestu do sběrného dvora. Když tam doráží, je nesmírně šťastná. Nachází tady spoustu kamarádů a zamiluje se do fešného bateráka Romana. A zanedlouho mají spolu spoustu malých baterčátek. A ta baterčátka by si přála mít spoustu kamarádů. A žáci jsou v závěru příběhu vyzvání, aby baterčátkům kamarády přinesli. Pod komiks jsme umístili baterčátky ozdobenou krabici, do které žáci použité baterie vhazovali. Práce na komiksu žáky velice bavila a tvoření si užívali. Snažili se přinést co nejvíc použitých baterií, aby si naše komiksová baterčátka měla s kým hrát.

Recyklohraní v 7. A V tomto soutěžním kole Recyklohraní jsme s 22 žáky sedmé třídy splnili úkol číslo tři. Připravili jsme netradiční plakát vyzývající ke sběru starých baterií.

Na plakátě je komiksovou podobou zachycen příběh vybité baterie Zdeničky, kterou od sebe odhání svítilna. A tak Zdenička smutně bloudí světem a hledá místo, kde by byla šťastná. Cestou osloví různé spotřebiče, jestli by u nich nemohla bydlet. Vždy ji odmítnou - buď je příliš velká, nebo ji vůbec nepotřebují. A když nešťastná Zdenička pláče a pláče, až je pod ní celé jezero slz, ozývá se pod ní tichý hlásek malého mravence. Ten se jí ptá, proč je smutná. Když vyslechne její příběh, upřímně se podiví, že nikdy neslyšela o místě zvaném sběrný dvůr, protože u nich doma každý malý mravenec ze školy ví, že vybité baterie končí právě

Na plnění úkolů do Recyklohraní se podíleli i žáci jiných tříd s dalšími vyučujícími. O jejich práci vás budeme informovat v příštím čísle. p. uč. Marcela Haraštová 13

Máma konečně pochopila, že nemám náladu na její optimistické řečičky. Když přijíždíme ke škole, spustí se liják, a tak chvíli zůstáváme v autě. Kapky deště se po střeše pohybují tak ladně jako tanečnice. Smutné tanečnice, které čekají na smrt. “To jen andělé pláčou,” říkávala babička. Byla jsem malá, a tak jsem ji nechápala a vždy jsem se ptala: “A nad čím, babičko?” Měla jsem prý velké modré oči, což mám i teď. Nezvykle modré oči... “Nad lidskou hloupostí, Sydney, nad lidskou hloupostí.” Při myšlence na tato slova mě bodá u srdce. Babička zemřela... Bydleli jsme několik kilometrů od města a ona těsně před Vánocemi chytila těžký zápal plic. Otec ji přemlouval, aby zůstala v nemocnici, ale ona chtěla být doma. Leželi jsme vedle sebe na posteli u krbu a poslouchali koledy. Já v ten večer, ačkoli mi bylo teprve deset, jsem věděla, že se ráno probudím sama. Bez babičky. Nejdřív mi zpívala, poté vyprávěla historky. A nakonec v horečkách jen mlčela. Celou noc jsem u ní seděla a držela ji za ruku. Těsně nad ránem, na Štědrý den, mi ji babička stiskla. Lekla se, jelikož venku uhodil blesk a spustil se déšť. Vypadala vystrašeně, a tak jsem jí stisk oplatila a řekla, že se nemusí bát, že to andělé pláčou. “A nad čím?” zeptala se chraptivě babička. Ze tváří mi kapaly slzy. “Nad lidskou hloupostí.” zašeptala jsem a stisk povolil. Babička zemřela… Ze vzpomínek mě budí až máma a já jí křečovitě svírám ruku. “Je to dobré, andílku,” říká a přivine si mě k sobě. Tohle byla ta věc, před kterou vás nemohou

Příběh Darina Sedlmaierová ze 7. třídy by vám ráda představila úvod ke svému novému příběhu. Když jsem si ho přečetla, opravdu moc se mi líbil a řekla jsem jí, že se nesmírně těším na pokračování. Dejte mi vědět, jestli i vám se líbí a chcete, aby se v příštím čísle objevilo jeho pokračování. Hezké počtení. p. uč. Marcela Haraštová

Všechno je jednou poprvé... Začátky jsou prostě vždy nejhorší. Od prvního nádechu, prvního polibku po první zlomené srdce. ”Sydney,” volá na mě tiše matka. Nechci jet na novou školu. Nechci poznat nové lidi. Chci zůstat tady, na místě, kterému říkám domov. Na místě, na kterém mě milují. “Už jdu,” tiše špitnu, že mě nemohla slyšet ani Wendy. Wendy je moje klisna Angloaraba. Naposledy ji pohladím na hlavě a odcházím. “Ahoj, holka,” a ona na oplátku jednou zařehtá. Měla bych být ráda, že jedu na jednu z nejlepších škol, ale nejsem. Krajina kolem mě rychle utíká. Když jsem byla malá, myslela jsem, že stojíme a krajina kolem se pohybuje. Také jsem myslela, že když budu mít problém, ochrání mě vždy rodiče. A ani v jednom jsem neměla pravdu. Auto tiše vrní a při každé zatáčce mě to hodí na druhou stranu, takže jsem pěkně otlačená od pásu. Máma mě pohladí po noze. “Za chvíli tam budeme,” povzbudivě řekne. Ona se snad těší víc než já. A zase lže. Je to ještě nějakých padesát kilometrů... Celou cestu do školy nepronese žádná z nás ani slovo. 14

rodiče ochránit. Strach. Jemně mi otírá slzy a já se přes mlžnou zástěru dívám na školu. Vypadá smutně, je z šedých kamenů, zahrada není vesele zelená, ale květiny schlíple visí a smutné stromy se na vše dívají. To bude tím, že tady tak prší... Objímám mámu a dávám jí pusu. “Ahoj, mami,” říkám jí. “Ahoj, Sydney,” odpovídá a nastupuje do auta. Je dobře, že odjela. Jinak bych se zhroutila v slzách na chodník. Všude je ticho, jediný zvuk vydává můj kufr, který řinčí o kachličky. Dojdu k schodům a se zděšením zjistím, že je ten kufr tak těžký, že ho ani neuzvednu. Shýbám se nad ním a tahám, co mi síly stačí. První schod, druhý schod... a najednou bum a jsem na zemi. Narazila jsem si pořádně kostrč. Stisknu rty do úzké linky a hlavu si položím do dlaní. Déšť mi omývá tvář a já mu ji nastavuji. “Ehm, ahoj. Nechceš pomoct?” uslyším něčí hlas. Rychle sklopím hlavu a setřu si vodu z tváří. Podívám se na toho kluka. Usměje se a pokrčí rameny. “Beru to jako souhlas,” zašeptá pro sebe a podává mi ruku. “Ne, já sama,” řeknu a zvednu se. Pořádně to bolí, nejspíš nebudu moct cvičit. „Sydney, jsi to ty?“ zeptá se tiše kluk a já ho poznávám. Tohle je další situace, před kterou vás rodiče neochrání…

Palackého v Olomouci ve spolupráci s Pedagogickou fakultou UP v Olomouci. Cílem soutěže je vzbudit zájem žáků o technické a přírodovědné obory. Na naší škole se v letošním školním roce do soutěže zapojilo celkem 37 žáků 8. a 9. třídy a toto jsou nejlepší z nich: 1. Mraček Jan, 9. A 52 b 2. Štýbnar Petr, 8. A 51 b 3. Partyková Aneta, 8. A 44 b Humpa Jakub, 8. A 44 b p. uč. Olga Polzerová

Soutěž Rozhodování o tom, který z vašich výtvorů odevzdaných do soutěže byl nejpovedenější, bylo nesmírně těžké. Sešlo se nám hodně obrázků a výrobků. Znovu vám ale všem připomínám, že soutěž není pro vaše maminky nebo jiné členy rodiny, ale pro vás samotné. Maminky mohou poradit, povzbudit, ale ne vyrábět za vás. A i když vím, že u některých prvňáčků tomu tak tentokrát bylo, ještě přimhouřím všechny oči a do soutěže je zařadím, ale příště opravdu sami. Vy mladší se nemusíte bát, že byste nemohli předstihnout ty starší a šikovnější. Máme vyhlášené kategorie pro menší i větší děti. Snažíme se hodnotit co nejvíc z vás, takže často jsou udělena například i dvě stejná místa v kategorii. A kdo tedy v tomto kole patří mezi ty nejúspěšnější? Čí ryba nebo rybáři při výlovu měli největší úspěch u poroty?

Darina Sedlmaierová, 7. A

Přírodovědný klokan Ve středu 14. října 2015 proběhla v osmé a v deváté třídě soutěž Přírodovědný klokan. Tuto soutěž pořádá Přírodovědecká fakulta Univerzity

Tady jsou jejich jména a jejich výtvory: 15

kategorie 1. třída:

kategorie 2. třída:

1. místo – Michal Šuga, 1. A

1. místo – Karolina Doleželová, 2. A – Terezie Šugová, 2. A

2. místo – Petr Balenčín, 1. A – Prokop Čech, 1. A

2. místo – Viktorie Smolková, 2. A – Sára Mračková, 2. A

3. místo – Jakub Hrubý, 1. A – Helena Uhlířová, 1. A

3. místo – Karolina Mikešková, 2. A

kategorie 3. třída: 1. místo – Veronika Drábková, 3. A 16

2. místo – Martina Havelková, 4. A

2. místo – Vojtěch Uhlíř, 3. A

3. místo – Luciana Skopalová, 4. B

kategorie 5. třída:

3. místo – Tereza Hrdiborská, 3. A

1. místo – Kristýna Síčová, 5. A

kategorie 4. třída: 1. místo – Jana Cetkovská, 4. B – Link Hoangová, 4. A 2. místo – Matěj Zimula, 5. A

17

dračí nadělení moc těšíme. Užijte si to! Uzávěrka je v pátek 20. listopadu.

3. místo – Lucie Glubišová, 5. A

p. uč. Marcela Haraštová

Všem vítězům blahopřejeme a po vyhlášení ve školním rozhlase je čeká u mě drobná odměna. A na ty z vás, kteří jste tentokrát neuspěli, už čeká zadání další soutěže, ve které zvítězíte třeba právě vy. p. uč. Marcela Haraštová

Zadání nové soutěže Závěr

Už v úvodu zaznělo, že tady máme podzim se vším všudy, a proto i naše soutěžní téma bude podzimní. Na podzim, když krásně fouká vítr, se pouštějí na polích a kopcích papíroví draci. Takže namalujte nám, nebo vyrobte papírového draka a vymyslete mu nějaké hezké dračí jméno. Pokud se nám sejde i dost jmen, uděláme pro ně samostatnou kategorii i s odměnami. Můžete malovat, vyrábět z papíru, vystřihovat, nalepovat nebo stavět. Váš drak nemusí doopravdy létat, ale měl by mít všechno, co má mít správný podzimní drak – namalovaný obličej, šňůrku na pouštění a také dlouhý ocas. A nezapomeňte ho pojmenovat. Už se na to

Za pár dní tady máme podzimní prázdniny. Hezky si je užijte. Pokud vás náš časopis aspoň trošku pobavil nebo poučil nebo informoval, jsme moc rádi a doufáme, že ho budete i dál s chutí číst. Mějte se krásně podzimně! p. uč. Marcela Haraštová

18