kolektivní monografie řešitelů dílčích částí

[d]

Metodika zadávání územních plánů Analýzy vybraných témat / kolektivní monografie řešitelů dílčích částí

České vysoké učení technické v Praze Fakulta architektury

České vysoké učení technické v Praze Fakulta architektury / Czech Technical University in Prague Faculty of Architecture metodika zadávání územních plánů / methodology for land use plans (zoning plans) commissioning Programový projekt Hlavního města Prahy Inovace metodiky a metodologie zadávání územních plánů, jejich věcných a formálních stránek, vztah strategie rozvoje města a způsobu zpracování plánů se zvláštním zřetelem k formulování fenoménu obrazu města / Innovation of Methodology and Methods for Commissioning of Land Use Plans (Zoning Plans), their objective and formal aspects, relation between a strategy of city development and planning process methods with particular emphasis on the formulation of the image of the city programový projekt / program project hl.mp skhp 201211223/mhmpp05smpif poskytovatel podpory / provider of grant Hlavní město Praha Mariánské náměstí 2 110 01 Praha 1 příjemce podpory / accepter of grant České vysoké učení technické v Praze Zikova 1903/4 166 36 Praha 6 výzkumné pracoviště / research centre Fakulta architektury ČVUT v Praze Thákurova 9 166 34 Praha 6 – Dejvice hlavní řešitel / principal investigator doc. Ing. arch. Jan Jehlík Fakulta architektury ČVUT v Praze [email protected] 02/2013—03/2015

[d]

Metodika zadávání územních plánů Analýzy vybraných témat / kolektivní monografie řešitelů dílčích částí Filip Landa (ed.) recenzenti: prof. Ing. arch. Petr Pelčák prof. Ing. arch. Bohumil Kováč, PhD. © 2015 České vysoké učení technické v Praze – Fakulta architektury isbn isbn isbn isbn isbn

978-80-01-05705-6 978-80-01-05701-8 978-80-01-05702-5 978-80-01-05703-2 978-80-01-05704-9

(soubor) (svazek a) (svazek b) (svazek c)

Analýzy vybraných témat / kolektivní monografie řešitelů dílčích částí

Analýzy vybraných témat

summary

obsah výzkumu

The main objective of the research work was to develop general methodology for quality commissioning of land use plans, their objective and formal aspects, and definition of the relation between strategy of urban development, and method and methodology of the plan execution with special regard to specification of decisive values of a settlement. The research monitored conditions and requisites of the settlement formation, partly from the perspective of individual participants’ involvement, partly from the perspective of tools that are available to these participants in the process of urban formation. Research teams were chosen based on the initial presumptions and requirements of the research, and based on expert references. The teams were allocated into the following courses of study: .......... The Principal Investigator’s team consisting of teachers and PhD students of the Department of Urbanism of FA CTU in the whole span of the creation process of the settlement (theory – development – design – realization); .......... 5 teams of investigators of complete parts covering all scale levels engaged in the creation of the settlement (region – city – districts – details + processes); .......... 15 teams of investigators of subunits covering specific territorial or thematic parts of the settlement and thus the land use plan; .......... 5 consultants – distinguished experts that are capable of seeing the problems solved from different perspectives and from their own field experiences both in the CR and abroad. Working method was based on an analysis of the objectives, the state, working hypotheses, case studies, expert opinions, and final evaluations. Tools of execution were the following: .......... independent work of the teams – personal approach based on experience and individual methods; .......... operational workshops – verification of approaches, coordination of procedures, specification of denotations; .......... work conference – presentation of in-between outcomes, coordination of activities and outcomes; .......... final conference – presentation of outcomes of all phases, working panels; .......... shared data storage – sharing details and partial outcomes for internal use; .......... public dictionary – interactive version of up-to-date urban planning dictionary; .......... website – public presentation of information and final outcomes of the research. Outcomes of the research are divided as follows: [a] .......... Conception and Proposal – as a treatise of the Principal Investigator’s team and as synthetic outcome of the research; [b] .......... Methodology – as a normative document of the Principal Investigator’s team and as a legal outcome of the research; [c] .......... Analyses of Levels and Processes – as a collective treatise of the investigators of complete parts and as a source of information for the outcomes of the Principal Investigator’s team, and as an independent authorial documents detailing and deepening information within the scope of the topics; [d] .......... Analyses of Selected Topics – as a collective treatise of the investigators of subunits and as a source of information for the outcomes of the Principal Investigator’s team, and as an independent authorial documents detailing and deepening information within the scope of the topics; [e] .......... Overall Research Report – as a complex information about the project; about reflection of the assignment, about method and process, about course and outcomes, and last but not least about the project funding.

KONCEPCE A NÁVRH / Monografie týmu hlavního řešitele

Jan Jehlík, Jiří Plos

a/i — Premisy .................................. a/ii — Průkazy .................................. a/iii — Dokumentace .................................. METODIKA / Normativní dokument týmu hlavního řešitele

Jiří Plos, Jan Jehlík

b/i — Metodika .................................. b/ii — Odůvodnění .................................. b/iii — Přílohy .................................. ANALÝZY VRSTEV A PROCESŮ / Kolektivní monografie řešitelů ucelených částí c/01 — region (Makroúroveň) .................................. vedoucí Milan Körner c/02 — město (Mezoúroveň I) .................................. vedoucí Jan Sedlák c/03 — části (Mezoúroveň II) .................................. vedoucí Michal Kohout c/04 — detaily (Mikroúroveň) .................................. vedoucí Jaroslav Zima c/05 — procesy .................................. vedoucí Karel Maier ANALÝZY VYBRANÝCH TÉMAT / Kolektivní monografie řešitelů dílčích částí d/01 — Historická substance .................................. Miroslav Cikán d/02 — Transformační území .................................. vedoucí Jan Aulík d/03 — Modernistická sídliště .................................. vedoucí Milan Jirovec d/04 — Periferie města .................................. Václav Škarda d/05 — Volná krajina v příměstí .................................. vedoucí Michal Fišer d/06 — Urbanistická rozhraní .................................. Jiří Poláček d/07 — Bloky/Nebloky .................................. Pavla Kordovská d/08 — Lokální sociokulturní podmínky .................................. Petr Kordovský d/09 — Tendence ve vývoji měst .................................. vedoucí Irena Fialová d/10 — Územní plány eu .................................. vedoucí Irena Fialová d/11 — Krajina .................................. vedoucí Radmila Fingerová d/12 — Urbanistická soutěž .................................. vedoucí Radek Kolařík d/13 — Kdo staví město .................................. vedoucí Petr Hlaváček Analýzy umístěné jen na webových stránkách d/14 — Význam veřejného prostoru .................................. Pavla Melková d/15 — Územní plány čr .................................. vedoucí Michal Bartošek

a

b

c

d

005

Úvod Hlavním cílem výzkumné práce bylo vypracování obecné metodiky kvalitního zadávání územních plánů, jejich věcných a formálních stránek a vymezení vztahu strategie rozvoje města a metody a metodologie zpracování plánu se zvláštním zřetelem ke specifikaci rozhodujících hodnot města. Dílčími cíli práce bylo: ------------- nastavení podmínek a požadavků na digitální zpracování územně plánovací dokumentace odpovídající charakteru a podrobnosti příslušné územně plánovací úrovně, agregace dat a jejich transformace na využitelné informace; ------------- v rámci zadání územně plánovací dokumentace vytvoření předpokladů pro vznik ujasněné celistvé koncepce péče o civilizačně-kulturní a přírodně-krajinné hodnoty; ------------- návrh koncepce územních plánů jako nástrojů vyjadřujících přiměřenými prostředky prostorovou strukturu města ve smyslu urbánní formy vzešlé z procesu utváření území; ------------- výzkum míry regulace odpovídající charakteru území a zvolené plánovací úrovni, nástroje obrany před fragmentací území; výzkum posílení stability plánu, nepodléhajícího častým změnám bez účinné kontroly a koordinace; ------------- výzkum aspektů čitelnosti a srozumitelnosti plánu, sdělitelnosti plánu širší veřejnosti, a tudíž jeho použitelnosti v rozhodovacích procesech samosprávných i při výkonu státní správy; ------------- nalezení vhodných forem součinnosti s laickou i odbornou veřejností a prezentace procesů a výsledků těchto procesů; ------------- vymezení fenoménů „obraz města“ a „strategie vývoje města“ jako základního interpretačního rámce pro utváření města v širším prostorovém kontextu; ------------- definování případů s potřebou dvojvrstvého územního plánu se současnou změnou měřítek a podrobností; ------------- přechod od funkčního vymezení k vymezení uspořádání území města podle urbánního charakteru – lokality – a jejich vřazení do systému území stabilizovaných, transformačních a rozvojových.

006

007

Vzhledem k šíři a složitosti problému nevycházela metoda z tradičního deduktivně-induktivního postupu, ale spíše z postupu abduktivního1 a heuristického2. To znamená, že nejprve pomocí strukturovaného reprezentativního spektra v oboru renomovaných účastníků byly pojmenovávány klíčové problémy a formulována hlavní témata, následně byly prostřednictvím workshopů a diskusí hledány přístupy a způsoby jejich uchopování a zpracování, aby výsledně bylo docíleno co nejpřesnější odpovědi na základní otázky. Jedná se de facto o princip postupné aproximace uplatňované v přírodních vědách a v případech příliš širokého a velmi heterogenního zkoumaného pole. Kromě toho cílem nebylo popsat celé toto pole (systém), kde je mnoho elementů, oblastí a vrstev víceméně stabilizovaných a bezkonfliktních, ale naopak nalézt místa, která blokují zdravé a efektivní procesy. Zjednodušeně řečeno: oproti inženýrskému přístupu pracujícímu převážně s prvky a vazbami v systému byl zde zvolen spíše přírodovědný přístup pracující s charakteristikami a chováním v rámci organismu (město, společenství, spolupráce). Vzhledem k tomu, že konstruktivně-systémový přístup k požadavkům na územní plán je dlouhodobě a široce zkoumán a je víceméně dokonán („funkční systémy“ + „limity“), a vzhledem k tomu, že paradigmata rozvoje sídel procházejí v současné době významnými změnami, je zřejmé, že forma územních plánů (respektive územně plánovacích procesů) se musí přizpůsobit aktuálním tématům [viz � svazek a/ Koncepce a návrh: kapitolu i–3]. Hledání aktuální formy (plánu a jeho zadání) proto vychází z těchto otázek: ------------- Jaká jsou klíčová témata kvalitního rozvoje města? ------------- Jakými prostředky je lze naplňovat (nástroje, občané, instituce)? ------------- Jak zadat a podmínit smysluplný zrod těchto prostředků v rámci kontinuálního procesu vyhodnocování a aktualizace?

Výzkum sledoval podmínky a náležitosti utváření města, a to jednak z hlediska účasti jednotlivých aktérů (soustředěných podle jejich postavení/rolí do ucelených bloků), jednak z hlediska nástrojů, jimiž tito aktéři v procesu utváření města disponují. Základním východiskem výzkumu byla tudíž podoba města, jeho správa a chod, a to jak z hlediska metastruktury (to jest způsobu využívání sídla/ sídliště a identifikace převažujících aktivit, utváření jeho obrazu), tak z hlediska struktury (to jest způsobů uspořádání sídla/sídliště včetně členění), tak konečně z hlediska infrastruktury (to jest způsobů obsluhy/vybavenosti území umožňující jeho pravidelný chod a správu a vytvářející zázemí metastrukturám a strukturám). Výzkum byl členěn: ------------- podle vrstev/úrovní přihlédajících k měřítku utváření města (v širších územních souvislostech vnějších i vnitřních); ------------- podle hybných sil a aktérů utváření města, vstupu těchto aktérů do procesů utváření města a rolí, které v tomto procesu zaujímají; ------------- podle nástrojů, jimiž tito aktéři v různých procesních fázích vládnou a které užívají k formování a prosazování jimi sledovaných zájmů. Metoda vycházela z principu hledání optimálního stavu věcí a z následné konfrontace se stávajícími normami.

1 2

abdukce – odvození na základě vnějšího osvětlení heuristika – zkusmé řešení problémů založené na zkušenosti a odborném posouzení

008 Z uvedených předpokladů vzešly následující základní a dílčí otázky, které byly podkladem jak pro vlastní výzkum, tak pro obecné ptaní se po zadávání konkrétního územního plánu. základní výzkumné otázky Jak zadat a jak a co kontrolovat („místa rozhodnutí“ apod.)? Jaké jsou znaky kvalitního sídla/sídliště? Jaké jsou plánovací nástroje kvalitního rozvoje sídla/sídliště? Co je to kvalitní plán? Jak vypadá zodpovězení otázek v zadání? Jak vypadá komplexní informace? Jak se ověřuje právní relevance? Kde jsou omezení plánu?

009 Na základě uvedených otázek, premis a požadavků výzkumu byly vybrány renomované týmy dle příslušných charakteristik a na podkladě odborných referencí vedoucích a členů týmů. hlavní řešitel Tým hlavního řešitele byl tvořen pedagogy a doktorandy ústavu urbanismu FA ČVUT v celé šíři procesu vzniku sídla/sídliště (teorie – vývoj – navrhování – realizace). Kromě koordinační, organizační a kontrolní činnosti pracovali členové tohoto týmu na aktuálních výstupech z výzkumu, dále je rozpracovávali, a tím vytvářeli podklady pro další kroky celého výzkumného týmu. Konečným výsledkem tohoto týmu je syntetická práce zahrnující klíčové reakce všech pracovníků výzkumu na zadání a na výzkumné otázky. doc. Ing. arch. Jan Jehlík (vedoucí), JUDr. PhDr. Jiří Plos (zástupce vedoucího), Ing. arch. Edita Lisecová, Ing. arch. Filip Landa, Ing. arch. Kateřina Landová, Ing. arch. Jana Zdráhalová, Ph.D.

dílčí otázky Politika Jak srozumitelná a legitimní je informace o sídle/sídlišti a jeho okolí? Jak probíhají procesy mezi záměrem a rozhodnutím? Jaké jsou majetkové a vlastnické vztahy a jak je nakládáno s veřejným majetkem? Jaké jsou principiální hodnoty sídla/sídliště, na jakých principech je rozvoj založen? Jaký je vztah obyvatel k rozvoji, jakou formou je dosahováno sdílení? V čem spočívá udržitelnost sídla/sídliště, jakým způsobem jsou stimulovány pozitivní jevy? V čem spočívá obytnost sídla/sídliště a jaké jsou projevy tohoto atributu? V čem spočívá identita sídla/sídliště a jeho jednotlivých částí? Jak je realizován, udržován a užíván veřejný prostor? Sídlo/sídliště Co je stabilní a co je dočasné? Co rozhoduje o úspěšném rozvoji? Kdy se stává město příjemným a obytným? Kde a jak regulovat? Kde a jak investovat? Kde a jak iniciovat? Jaké síly rozvíjejí sídlo/sídliště? Jak tyto síly nasměrovat? Jaké vazby vytvořit mezi silami? Jaká je strategie? Jaká je taktika? Jaká je operace? Plán Co se zobrazuje? Co se popisuje? Co se předepisuje? Jaká je územní jednotka? Jaké se k ní vztahují atributy? Jaký má vztah k celku? Co je podstatné a co podružné? Jaká informace přináleží jaké vrstvě? Jak stabilní je ona informace?

Výstupy: A/ Koncepce a návrh jako monografie týmu hlavního řešitele a jako syntetický výstup výzkumu; B/ Metodika jako normativní dokument týmu hlavního řešitele a jako právní výstup výzkumu. řešitelé ucelených částí Pět týmů řešitelů ucelených částí bylo vytvořeno tak, aby jednotlivé týmy pokrývaly všechny měřítkové hladiny zapojené do vzniku sídla/sídliště, respektive aby každý reprezentoval jednu hladinu (region – město – části – detaily + procesy), samozřejmě s patřičnými překryvy do hladin sousedních. To vše s cílem nalézt relevantní vazby k územnímu plánu města a jeho zadání. ------------- Tým 1 : Region (Makroúroveň) Ing. arch. Milan Körner, CSc. (vedoucí), Ing. arch. Blanka Almásyová Ing. arch. Radana Feistnerová; spolupráce a konzultace: RNDr. Jan Müller, Ing. arch. Ivan Lejčar, Ing. arch. Oldřich Hysek ------------- Tým 2 : Město (Mezoúroveň I) Ing. arch. Jan Sedlák (vedoucí), doc. Ing. arch. Ivan Plicka, CSc. ------------- Tým 3 : Části (Mezoúroveň II) doc. Ing. arch. Michal Kohout (vedoucí), Ing. arch. Filip Tittl, Ing. arch. Jan Karásek, Ing. arch. Šárka Doležalová, Ing. arch. David Tichý, Ph.D.; spolupráce: Ing. arch. Zuzana Hartlová (krajina), Ing. arch. Zuzana Lyčková ------------- Tým 4 : Detail (Mikroúroveň) Ing. arch. Jaroslav Zima (vedoucí), Ing. arch. Tomáš Prouza; spolupráce: Ing. arch. Petra Barotková, Milan Bulva, Ing. arch. Lenka Chmelířová, Ing. arch. Petr Jehlík, Ing. arch. Miroslav Juren, Mgr. Lucie Kondrátová, Ing. Lukáš Kutílek, Ing. arch. Eva Macková, Ing. Jan Přikryl, Ing. arch. Jana Školníková ------------- Tým 5 : Procesy prof. Ing. arch. Karel Maier, CSc. (vedoucí), Mgr. Jindřich Felcman, Ing. arch. Petr Klápště, Ph.D., Ing. arch. Vít Řezáč, Ing. arch. Veronika Šindlerová, Ph.D., doc. Ing. arch. Jakub Vorel, Ph.D., RNDr. Jan Vozáb, Ph.D., Ing. Daniel Franke Výstupy: C/ Analýzy vrstev a procesů jako kolektivní monografie řešitelů ucelených částí a jako zdroj informací pro výstupy týmu hlavního řešitele a jako samostatné autorské dokumenty zpřesňující a prohlubující informace v rámci jednotlivých témat.

010

011 Metoda práce byla založena na rozboru cílů, analýze stavu, pracovních hypotézách, případových studiích, expertních posudcích a závěrečných evaluacích. Výzkum zadávání územních plánů v rámci jednotlivých fází a kroků se zabýval těmito dílčími výzkumy odrážejícími aktuální požadavky měst, a tím i zadávání územních plánů těchto měst:

řešitelé dílčích částí 15 týmů řešitelů dílčích částí bylo tvořeno renomovanými teoretiky a praktikujícími architekty se zkušeností v celé škále měřítek a typů architektonické práce. Současně byli těmi, kteří dennodenně používají územní plány jako podklad pro svoji práci, a jsou tak de facto „referenty“ srozumitelnosti a užitečnosti těchto plánů. Kromě toho byl tento blok spolupracovníků členěn tak, aby každý tým pokrýval určitou teritoriální nebo tematickou část sídla/sídliště, a tím i územního plánu. Na základě konkrétních zadání tito řešitelé zpracovávali speciální části úkolu nebo vybrané případové studie. ------------- Historická substance doc. Ing. arch. Miroslav Cikán ------------- Transformační území Ing. arch. Jan Aulík (vedoucí), Ing. arch. Jakub Fišer ------------- Modernistická sídliště Ing. Milan Jirovec (vedoucí), Ing. arch. Miroslav Holubec, Ing. arch. Matyáš Sedlák ------------- Periferie města Ing. arch. Václav Škarda ------------- Volná krajina v příměstí Ing. arch. MgA. Michal Fišer (vedoucí), Ing. Štěpán Špoula ------------- Urbanistická rozhraní Ing. arch. Jiří Poláček ------------- Bloky/Nebloky Ing. arch. Pavla Kordovská ------------- Lokální sociokulturní podmínky Ing. arch. Petr Kordovský ------------- Tendence ve vývoji měst doc. Ing. arch. Irena Fialová (vedoucí), MSc. arch. Kateřina Čechová ------------- Územní plány EU doc. Ing. arch. Irena Fialová (vedoucí), MSc. arch. Kateřina Čechová, Ing. arch. Diana Kunešová ------------- Krajina Ing. Radmila Fingerová (vedoucí), Ing. arch. Hana Špalková ------------- Urbanistická soutěž doc. Ing. arch. Radek Kolařík (vedoucí), Ing. arch. Filip Landa, Ing. arch. Lada Kolaříková ------------- Kdo staví město Ing. arch. Petr Hlaváček (vedoucí), Ing. arch. Miroslav Šajtar ------------- Význam veřejného prostoru Ing. arch. Pavla Melková ------------- Územní plány ČR Ing. arch. Michal Bartošek (vedoucí), Ing. arch. Mgr. Roman Čerbák Výstupy: D/ Analýzy vybraných témat jako kolektivní monografie řešitelů dílčích částí a jako zdroj informací pro výstupy týmu hlavního řešitele a jako samostatné autorské dokumenty zpřesňující a prohlubující informace v rámci jednotlivých témat (pozn.: výstupy posledních dvou autorů nejsou v tištěné podobě, jsou dostupné jen v digitální verzi na webových stránkách výzkumu). konzultanti V součinnosti s hlavním týmem pracovali externí konzultanti. Těmi byli významní experti z oblasti architektury, urbanismu a územního plánování, schopní nahlédnout na řešené problémy z mnoha úhlů a z vlastních praktických zkušeností v České republice i v zahraničí. Byli součástí evaluačních kroků výzkumu a pracovali v expertní rovině. Výsledkem jejich práce bylo průběžné posuzování jak výstupů, tak jednotlivých kroků výzkumu. Konzultanty byli: Ing. arch. akad. arch. Jiří Klokočka, akad. arch. Ivan Nosek, RNDr. Milan Svoboda, prof. Ing. arch. Robert Votický a prof. Ing. arch. Zdeněk Zavřel. Výstupy expertů jsou k dispozici na webových stránkách výzkumu.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

analýzy města a plánu, popis struktury a atributů; srovnání s jinými srovnatelnými městy a plány v ČR a zahraničí; specifikace srovnávacích kategorií a parametrů, jazyk, pojmy; vyjasnění souvislostí a vztahů „město–plán“, „rozvoj–rozhodování“; charakteristika pozice města v širším kontextu, vztah města a krajiny; postup generování klíčových témat rozvoje města a problémových území; analýza vztahů podrobnosti plánu a způsobu rozhodování o území; definování účinků a vzájemných vazeb různých vrstev územního plánování; specifikace vazeb územního plánu na hospodářský a kulturní rozvoj území; popis způsobů participace a komunikace a důsledků na plán a město. Nástroji pro zpracování byly:

------------- samostatná činnost týmů osobní přístup na základě zkušenosti a vlastních metod; ------------- pracovní workshopy ověřování přístupů, koordinace postupů, zpřesňování významů pojmů a kategorií; ------------- pracovní konference prezentace mezivýstupů, koordinace činností a výstupů; ------------- závěrečné konference prezentace výstupů jednotlivých fází, pracovní panely; ------------- sdílené datové úložiště sdílení podkladů a dílčích výstupů pro interní potřeby celého týmu; ------------- veřejný slovník interaktivní zpracování aktuálního urbanistického slovníku pojmů a kategorií; ------------- webové stránky veřejné sdílení informací a uzavřených výstupů z výzkumu.

webové stránky Více informací o celém projektu, o jeho průběhu a původní autorské výstupy všech řešitelských týmů jsou k dispozici na webových stránkách výzkumu https://vp.fa.cvut.cz.


a

b

c

d

013 obsah i

d/01 — Historická substance .................................. Miroslav Cikán d/01 — Text .................................. 016 d/02 — Transformační území .................................. vedoucí Jan Aulík d/02 — Text .................................. 032 d/02 — Obrazové přílohy .................................. 226 .................................. vedoucí Milan Jirovec d/03 — Text .................................. 042 d/03 — Obrazové přílohy .................................. 232

d/03 — Modernistická sídliště

d/04 — Periferie města .................................. Václav Škarda d/04 — Text .................................. 060 d/04 — Obrazové přílohy .................................. 240 .................................. vedoucí Michal Fišer d/05— Text .................................. 074 d/05 — Obrazové přílohy .................................. 246

d/05 — Volná krajina v příměstí

d

d/06 — Urbanistická rozhraní .................................. Jiří Poláček d/06 — Text .................................. 088 d/06 — Obrazové přílohy .................................. 252 .................................. Pavla Kordovská d/07 — Text .................................. 100 d/07 — Obrazové přílohy .................................. 262

d/07 — Bloky/Nebloky

d/08 — Lokální sociokulturní podmínky .................................. Petr Kordovský d/08 — Text .................................. 114 d/08 — Obrazové přílohy .................................. 280 d/09 — Tendence ve vývoji měst .................................. vedoucí Irena Fialová d/09 — Text .................................. 122 d/09 — Obrazové přílohy .................................. 288 .................................. vedoucí Irena Fialová d/10 — Text .................................. 144 d/10 — Obrazové přílohy .................................. 302

d/10 — Územní plány EU

.................................. vedoucí Radmila Fingerová d/11 — Text .................................. 176 d/11 — Obrazové přílohy .................................. 338

d/11 — Krajina

.................................. vedoucí Radek Kolařík d/12 — Text .................................. 190 d/12 — Obrazové přílohy .................................. 344

d/12 — Urbanistická soutěž

d/13 — Kdo staví město .................................. vedoucí Petr Hlaváček d/13 — Text .................................. 208 d/13 — Obrazové přílohy .................................. 362


a

b

c

d

015 text

i

d

i

texty

garant: doc. Ing. arch. Miroslav Cikán

�

b

c

d

obsah 1 Úvod 2 Hlediska obsahu a formy stávající historické substance měst 3 Hlediska forem a obsahů nové vrstvy v plánování stavby města 4 Kulturní kontinuita a kontext 5 Míra přidané hodnoty místa a města 6 Udržitelnost kontinuálního rozvoje historických vrstev města. Metastruktury udržitelné kvality 7 Komparace legislativních rámců památkové ochrany a plánování měst v ČR a v sousedních zemích 8 Návrh úprav legislativního rámce a nástrojů územního plánování

.................................. .................................. .................................. .................................. ..................................

018 018 020 021 021

.................................. 022 .................................. 023 .................................. 026

Literatura .................................. 029 anotace Práce se zabývá „vztahem rozvoje měst a přípravy územně plánovací dokumentace“ (dále jen „program“). Součástí tohoto programu je i vyhodnocení vztahu památkové péče k veřejnému prostoru města a jeho dalšího rozvoje.

017 d/01 text

a

Miroslav Cikán : Historická substance

Historická substance ��


d/01 klíčová slova

{ https://vp.fa.cvut.cz/vystupy/d01/ }

historická substance hodnota kontext kontinuita kultura památková ochrana památková péče vrstvy

Pracovní materiál konceptu bude vycházet z vyhodnocení vystavěného a žitého prostředí z hlediska rámců nejen legislativních, ale i metodických a z jejich vztahu k nakládání s památkou a její ochranou a ze vztahu k historické vrstevnatosti – tj. jakým způsobem a za jakých podmínek se může památka stát významnou součástí rozvíjené městské struktury. Jedná se o pochopení a přijetí, čím je kultura místa, jak vzniká a v jakém souboru dílčích hodnot je možné ji vystopovat. Jde o proces spojený se znovunabytím svébytnosti duchovních a kulturních hodnot a jejich nosných společenství spojených se svobodou, a tak se skutečným rozvojem kultury a postupnou tvorbou skutečně občanské společnosti, jíž je hmotné prostředí obrazem. Takovým, jaký známe ze stabilizované části Evropy, kde nedošlo k přerušení kontinuálního vývoje a vyprázdnění forem hmotné substance. Místo a jeho výklad jsou deformovány dlouhodobě zamlčovanou pravdou o sobě. Dochází k deformaci chápání tradice místa, k implantaci nepůvodních obsahů a forem a zároveň k deformaci vystavěné hierarchie prostoru. Ztráta pochopení prostorové a významové hierarchie je důsledkem relativizace hodnot místního společenství. Pozvolný proces formulace kultury, postupně zapojované do kontextu světového kulturního dědictví, je snad již bez deformací. Tento nový svět posttotality je velmi citlivý a zranitelný právě pro své znovuzrození a hledání vlastní identity, a tak i fyzického místa a formy vystavěného prostředí. Z výše uvedeného lze pro předkládaný projekt uvažovat o následujících okruzích výzkumu a stanovení možných metodických zásad při tvorbě územně plánovací dokumentace: ------------- hlediska obsahu a formy stávající historické substance měst; ------------- hlediska forem a obsahů nové vrstvy v plánování stavby města; ------------- kulturní kontinuita a kontext; ------------- míra přidané hodnoty místa a města; ------------- udržitelnost kontinuálního rozvoje historických vrstev města; metastruktury udržitelné kvality; ------------- komparace legislativních rámců památkové ochrany a plánování měst v Rakousku a v ČR. Managementplan kulturního dědictví UNESCO Vídně; ------------- návrh podkladů a úprav pro zadání územního plánu.

------------------------------------------------------2 HLEDISKA OBSAHU A FORMY STÁVAJÍCÍ HISTORICKÉ SUBSTANCE MĚST ------------------------------------------------------2.1 přidaná historická hodnota Vystavěné prostředí se stává okamžikem dokončení součástí minulosti. Není však jako její součást uznáno z hlediska zapamatovatelných kvalit. Obrazem současné minulosti je okamžitě, ale hodnotu získává až po relativním odstupu historického svědectví kultury společenství, které je autorem vystavěného prostředí. To se stává uznanou kulturní kvalitou teprve tehdy, když získává historickou hodnotu. 2.2 subjektivní a objektivní obraz Obraz je subjektivní z hlediska společenství, které jej nahlíží žebříčkem kritérií aktuálních, právě žitých hodnot. Objektivním je z hlediska vyšších uznaných společných kulturně-historických a prostorových hodnot a doložitelných stop, průzkumů, archivních dokladů a kritérií, která následně nastavují míru vnější ochrany. Památka je však i nadále považována za plně nepoznanou s otevřeným procesem poznání, a tak bez předem nastavitelných kritérií její přípustné proměnlivosti (subjektivní a objektivní obraz). 2.3 proměnlivost kritérií Jsme svědky neukotvené proměnlivosti kritérií subjektivního a objektivního nahlížení na hodnoty historického prostředí související s proměnami historiografie a se vztahem k pozitivismu minulého období v našem prostředí. 2.4 definice památky jako hmotné dědictví Současná památková péče se zabývá zachováním památek, které jsou „výtvorem lidské ruky, všeho hmatatelného, viditelného a slyšitelného a jsou svědectvím života společenství“ [RIEGL, 1905]. Definice vychází z doby, kdy společenství bylo setrvalým obsahem „hmatatelného“ a bylo po generace svědkem vlastního vývoje bez pojmů jako holokaust či genocida. Nezabývá se tak stabilizací vnitřního nehmotného obsahu – společenství, které hmotnou schránku stabilizují aktivním kulturním dějem, generujícím jeho skutečnou stabilitu a zachovatelnost. Ve své podstatě je ochrana na straně následku a nevstupuje do procesu příčin, protože „tehdy“ ve stabilizovaném klidu konce 19. století to nebylo nutné a za totality minulých padesáti let bylo vhodné odkazovat se na materiální formy jako na obraz a kulisy manipulovatelné kultury (minulosti) než na nehmotný kulturně stratifikovaný živý obsah.

2.5 vytrženost z multikulturního prostředí Rozbitím multikulturního společenství došlo k vzájemnému nadřazování a zamlčování objektivní pravdy kultury společného prostředí, v němž se po dlouhou dobu různé kultury vzájemně ovlivňovaly a byly v aktivním vztahu. Ať to byla kultura vícenárodního společenství, nebo společenství názorové svobody. Odstraněním obojího a deformací objektivní pravdy totalitou vznikl precedens národní monokultury, spojené s nebývalou mírou nuceného ateismu společenství s bohatou kulturní křesťanskou minulostí, související právě s odmítnutou kulturní pestrostí v jednom kulturním a prostorovém rámci. 2.6 rozbití ekonomických souborů, vytrženost ze souvislostí ekonomických vazeb Vyloučení obsahu z forem úzce souvisí s vytržeností z ekonomických vazeb hospodářského celku nebo souboru (statku, industriálního areálu, kláštera), kterého je památka součástí. Vytržením památka trvale ztratila svůj zdroj příjmů pro kultivaci a rozvoj a je odkazována na altruismus, který na údržbu nikdy nestačí, a památka se tak propadá za horizont hodnoty stáří ke svému zániku. Památka ztratila vlastnosti reprezentace prosperity celku, s kterým již ekonomicky nesouvisí. 2.7 vytrženost z místa do globálního prostoru Obdobně je tomu s dalšími vazbami mezi sídlem a krajinou, které spolu již ekonomicky nesouvisejí. Dochází k rozvratu vazby ekonomika – výroba, kultura, krajina, sídlo, člověk. Tyto entity jsou v prostoru na sobě nezávislé a odkazují se na vyšší globální rámec, kde se mohou ekonomicky a kulturně setkat, ale bez jakéhokoli regionálního kulturního vlivu a zpětné ekonomické a kulturní vazby s místem. 2.8 záměna neúdržby za starobylost Péče o památku se orientuje na udržení nostalgického svědectví kulturní minulosti v zachování struktury a povrchu ve stopách kulturně-historických, ale i ve stopách všedních aktivit, které rozvíjejí hodnotu stáří o dojem „starobylosti“, jež je u nás spíše svědectvím aktivní neúdržby než svědectvím aktivní kultury. Nástroj konzervace pak není v této poloze skutečné nepéče na místě. 2.9 odmítnutí současnosti Odstoupením od hodnot současnosti, které musejí být teprve ověřeny časem, si skutečná péče o kulturní prostředí odsouvá hodnocení aktuální přítomnosti na později, a tím připouští nezodpovědnost za kulturu současnou. Stopa kulturní současnosti jako

a

b

c

d

poslední vrstva minulosti je však určující pro kulturní budoucnost jako kulturní dědictví předávané dalším generacím v posledním viditelném obraze místa současné doby. Trvalá proměnlivost dějů souvisejících s vysídlením, nucenou migrací obyvatel a emigrací, a tak rozpadem vlastnictví historických i ekonomicky souvisejících souborů, je pro kulturu jako celek a její hmotnou část zničující a státní péče je v těchto souvislostech marginální. Nikdy nemůže nahradit skutečný generační vlastnický vztah ke skutečnému odkazovatelnému kulturnímu dědictví jednotlivce. Na druhé straně alibismus existence zděděného, historií již ověřeného kulturního prostředí snímá zodpovědnost současné generace za svoje nejbližší současné hmotné prostředí, které se předkládá jako utilitární a doplňkové k uznané kultuře minulosti, a snímá ze sebe zodpovědnost za reprezentaci vlastní současnosti. Jako by stačilo se „o sobě“ dozvídat vybrané pozitivní vlastivědné informace podporující národní sebevědomí bez reflexe minulé skutečnosti a současného stavu. Ochablost současnosti z hlediska rychlé relativizace vnitřních hodnot na jedinou hodnotu užitnou, a tak rychle konzumovatelnou, podporuje prázdnotu obsahu i dochovaných památek minulosti, jejichž formy jsou uznaným předmětem právem vymahatelné ochrany, ale bez ztraceného obsahu ztrácejí hodnotu, která by byla předmětem skutečné identifikace společenství. To se z historického centra vylučuje a opouští jej do periferního okraje sídel s vysokou užitnou hodnotou: „Zde jsem člověkem, zde nakupuji.“ [Vítězná reklama DM 2011: „Hier bin ich Mensch, hier kauf ich ein.“ (Jedná se o přepracovaný citát z Goethova Fausta: „Hier bin ich Mensch, hier darf ich´s sein!“… Text Fausta pokračuje: „Was man nicht weiß, das eben brauchte man, Und was man weiß, kann man nicht brauchen“ [1])]. 2.10

ztráta identifikace

V Praze jsme svědky ztráty identifikace, vyprázdnění středu a jeho pauperizace levnými funkcemi pokleslých služeb a atrakcí turistického průmyslu. Příkladem degenerace obsahu může být stávající připravovaný projekt úprav kostela sv. Michala na skrytý dům erotických služeb. Anebo stačí sledovat proměnu parteru Václavského náměstí a centrální části Prahy na ose Muzeum – Můstek – Náměstí Republiky – Celetná – Karlův most – Pražský hrad. Jedná se o rozpad obsahu a následně i formy centrální části památkové rezervace pod ochranou UNESCO. 2.11 rozpad forem ztrátou obsahu Vnitřní obraz dalších památek, které se staly turistickou atrakcí (např. Český Krumlov) je obdobný. [1] Zde člověk jsem, zde smím jím být!“ /… / ”

Toho, co nevíme, je třeba nám, a nepotřebujem, ” co víme“ (v překladu Otokara Fischera, Praha 1965).

019 d/01 text

------------------------------------------------------1 ÚVOD -------------------------------------------------------



018

2.12 růstová mezera – „wachstumsfuge“ Okamžitá nebo relativně krátká ztráta identifikace vede k okamžitému zhroucení dlouho vystavovaných hodnot místa a ke ztrátě kritičnosti k vlastnímu chování hodnotově destabilizovaného společenství. Dochází k okamžitým zásahům do historické hmotné struktury cizí vymístěné kultury bez ohledu na její hodnotu. Násilná implementace „ochrany“ hmotné schránky nemá přirozený, trvalý charakter. Může a musí mít však určitou funkci překlenovací, za předpokladu, že dojde v relativně krátké době ke stabilizaci přirozených poměrů. Předpokladem je reflexe stavu, jeho pochopení a dohoda. 2.13 ztráta identifikace může mít příčiny vnitřní a vnější Uvnitř společenství probíhají politické změny, revoluce, nacionalismus, genocida, vyhnání, vyvlastnění, odsun za hranice, z venkova do města nebo z centra na periferii. Vyhnání se pojí s exkomunikací z určitého společenství jakožto nejvyšším trestem pro občana od dob starověkého Říma. Vyhnání obsahu znamená vyhnání ducha místa, času a identifikace ze skeletu, který, nebude-li znovu oživen naplněním, propadne se do svého zmaru slupkou chráněné hodnoty stáří. Tehdy je skelet ještě romanticky zajímavý, ale fyzicky neobnovitelný. V poslední době zažíváme další změnu v podobě emigrace z centra města, jejíž příčinou je spekulace s privatizovanými byty. Nebývalá touha levně byt koupit a draze prodat podporuje výměnu sociální struktury obyvatel a tlak na umisťování administrativní funkce do středu města. Relativně aktivní a živá zůstává neutrální oblast prstence kolem historického jádra, která se postupně stabilizuje ve vyhledávanou oblast bydlení, navíc bez přetížení intenzivním turistickým ruchem. ------------------------------------------------------3 HLEDISKA FOREM A OBSAHŮ NOVÉ VRSTVY V PLÁNOVÁNÍ STAVBY MĚSTA ------------------------------------------------------Možné cíle: ------------- obsah, který budeme vytvářet, chránit a odkazovat; ------------- reprezentace obsahu; ------------- formy reprezentace; ------------- kontext forem reprezentace s historickou substancí.

3.1 managementplan kulturního dědictví unesco Z důvodu časového souběhu tohoto textu s tvorbou „Managementplanu historického jádra Prahy“, dokumentu správy statku zapsaného na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, uvedu základní teze jeho konceptu: V diskuzi odborníků z oblasti kultury, sociologie, ekonomie, filosofie, kulturní historie, architektury, památkové ochrany, umělecké a duchovní oblasti je cílem definovat vnitřní kulturní obsah kulturního statku. Obsah, který je pro budoucnost nosný a vytváří ve své podstatě na svém nehmotném povrchu hmotnou formu, která kulturu společenství a jeho zápoje do kosmopolitního kontextu kulturních hodnot „světového dědictví“ reprezentuje a bude skutečným odkazovaným dědictvím minulosti a současnosti pro budoucnost. Diskuze má v měkkých pojmech definovat oblasti, které mají být následně spravovány legislativními nástroji. Hledá se smysl, a tak redefinice cílů a strategií ochrany komplexu kulturních hodnot kulturního dědictví jako celku. Zesílení významu obsahu Po monokulturním období totalit dochází v posledních letech ke společenské reflexi, z které plyne nová kulturní identifikace v obnoveném kosmopolitním a multikulturním prostředí, které tu bylo, mělo být a snad i bude. Rehabilitace společnosti v reflexi Co je kulturní současnost, která bude formovat budoucnost kulturního dědictví? A co děláme pro kulturní obsah, skutečně formující hmotné prostředí? Rehabilitace památky prostřednictvím rehabilitace obsahu V kulturnosti společenství a jeho etickém zacházení s kulturními statky (hmotnými i nehmotnými) jsou následně obsaženy též principy památkové ochrany. Památková ochrana je součástí nástrojů udržitelné vrstevnatosti kulturního komplexu viditelných i neviditelných vrstev hmotného kulturního dědictví, vzniklého vždy v různých dějinných souvislostech na základě nehmotného kulturního chvění společenství, které kolem sebe pak hmotný svět formovalo. Je obrazem společenství zapsaného v nepopiratelné časové vrstevnatosti povrchů a forem. Jejich autenticita a kulturní kvalita je závislá na existenci a pravdivosti života na jejím povrchu, přidávajícího vždy nepopiratelnou novou aktivní stopu jako znak své existence a úrovně kultury a kulturní vzdělanosti své doby. Přidaná hodnota současnosti Měli bychom umět definovat možný rámec „přidané hodnoty“ současnosti, zesilující či zeslabující určité kontury obrazu místa bez zničení autenticity trvalé jemné proměnlivosti v kulturní horizontále Prahy.

Poškození genia loci deklarací světové atrakce Také bychom si měli uvědomit, že signum světové památky nemusí být přínosem, stane-li se známkou turistické atrakce, která je pro vnitřní a následně i vnější hodnoty památky likvidační. Ztratíme-li kontrolu nad důstojností atraktivity místa a připustíme ztrátu obsahu, dojde k destrukci identifikace obyvatel se ztraceným „středem“ a trvalému přerušení tvorby kulturních vrstev. Genia loci se pak ztrácejí tam, kde je světovou institucí forma formálně chráněna. Institucionální definice globální ochrany kulturního statku deklaruje světu její ověřené konzumní vlastnosti autentických historických forem k plytké konzumaci globální veřejností a generuje v měřítkově drobné struktuře místa nový globální pokleslý monofunkční průmysl likvidující památku. Správné postavení managementu ochrany nebo spíše tvorby je pak obrana vstupu zničujícího kulturního „mainstreamu“ udržitelnou pravdivostí „středu“ v přirozené regionální i kosmopolitní tradici a vazbách a podpora obnovy a stability vnitřních hodnot reprezentujících kulturu společenství, která vysílá signál k návštěvě místa s nabídkou kultury nejvyšší světové úrovně nabízené hostům, ale i obyvatelům prosperujícího města, i v kvalitě života a kultury běžného všedního dne po totalitě revitalizované obnovené občanské společnosti. Občanská společnost bude pak generovat přirozenost tvorby kulturního reprezentativního obsahu a dějů v udržované formě. Následná identifikace společenství s místem v čase tento proces významně stabilizuje. Takový obraz místa bude určovat i kvalitu hostů, kteří do města s kulturním obsahem budou s respektem a zájmem vstupovat. Tento proces se může stát udržitelnou a rekurzívní funkcí kvality místa v budoucnosti, hodného názvu světového kulturního dědictví. Zdá se pak, že managementplan by nemusel být chápán jako konzervační, ale více jako kreativní plán pro udržitelnost vnitřního obsahu a dějů a dalších forem nehmotné kultury podmiňujících zachování autentických historických forem a vrstev. Požadavek UNESCO je chránit tzv. mimořádnou univerzální hodnotu (outstanding universal value – OUV). Tato kritéria mají charakter ochrany hmotné formy. V posledních letech proměn náhledu univerzální hodnoty, které lze sledovat v dokumentech UNESCO (Mexická charta 1999, Vídeňské memorandum 2005, Managementplan der Kulturebe Wien 2010 – dále MGW – a v památkových zákonech v zahraničí, např. DMSZ – Denkmalschutugesetz Oesterreich 2013 a dalších). V dokumentech jsou zohledňovány hodnoty nedělitelného komplexu hmotné a nehmotné kultury a také diferenciace vnímání prostředí z hlediska duchovně-intelektuálního a smyslově-emocionálního. Tyto principy posilující kvalitu komplexní hodnoty prostředí jsou předmětem diskuze v přípravné fázi managementplanu kulturního dědictví Prahy (MGP) a budou po vyhodnocení zohledněny.

[UNESCO Teze – upravený text příspěvku, autor: M. CIKÁN]

a

b

c

d

------------------------------------------------------4 KULTURNÍ KONTINUITA A KONTEXT ------------------------------------------------------4.1 orientace na budoucnost / zukunftsorientiert Architektura by měla být chápána v obousměrném kontextu, a to jak s minulostí, jak je předpokládána vazba nových zásahů do historické substance, tak s předpokládanou budoucností (Zukunft-sorient MGW). 4.2 substituce kultury víry kulturou současnosti Prostoupení ateismu do společnosti a její komercializace nejen u nás vede k oslabení duchovního bytí spojeného s možnou kontemplací. Alternativou je kultura spojená s citlivým vnímáním světa a jeho obrazu mj. i v uměleckých dílech. Absence pravidelného duchovního rituálu mše rozehnalo společenství od pravidelného setkání u abstrakce společného stolu – menzy – do sdíleného veřejného prostoru společné komunikace. Kontemplace lze dosáhnout například při vnímání místa, krajiny, ale i uměleckých děl, architektury v prostorách galerií, divadel, knihoven a koncertních sálů, architektury s vyšší etickou funkcí. Jedná se o místa s potenciálem duchovně-intelektuálního vnímání, spolu s vnímáním smyslově-emocionálním. Hloubka prožitku je závislá na objektivní kulturní vybavenosti a vzdělání. 4.3 prostorový kontext Jsme svědky existence velkého počtu objektů a souborů hmotného kulturního dědictví, které je v kontextu diskontinuity plynutí doby vytrženo z vlastních existenciálních souvislostí. Z hlediska současné ochrany je považován za dostatečný pouhý prostorový kontext rozvíjejícího se prostředí, které má na památku reagovat. Není zohledněn kontext a dějová kontinuita vnitřního obsahu. Vyprázdněnost forem ztrácí svoji autenticitu, která je jedním z kritérií památky OUV. ------------------------------------------------------5 MÍRA PŘIDANÉ HODNOTY MÍSTA A MĚSTA ------------------------------------------------------5.1 kulturní kontext Při postupné saturaci kultury v posttotalitní společnosti bude zřejmé, že z hlediska vnitřního obsahu a etiky funkce lze předpokládat možný kontext v linii obsahu navozující novou nosnou hierarchii urbánní struktury. Obsah může vést k posunu prostorové hierarchie k obsahově vyšší etické funkci, která se

021 d/01 text

Jsme svědky rozpadu nosných forem odsunutého obsahu v příhraničních oblastech, kde byl obsah vykořeněn a po válce násilně zbaven kulturní stopy paměti minulosti (kostely a hřbitovy).



020

5.2 duchovně-intelektuální vnímání Vnitřní obsah upřesňuje místo a nutí ke zpomalení pohybu člověka na jeho hranici, intenzifikuje jeho vnímání, které v čase může nabídnout pochopení promyšleného konceptu místa, a tak intenzifikaci genia loci. Z hlediska prostorové koncepce a směřování kontextu k směrným hodnotám plánu je pak na místě hledat kontext z opačného směru než z minulosti. 5.3 veřejný prostor jako prostor pravidel/ práva a hmotného prostředí Z tohoto hlediska lze vnímat kvalitu žitého prostředí v rovině nehmotné kultury a hmotného prostředí jako prostor procesu dohody na možném směřování k etice kulturních hodnot přítomnosti. ------------------------------------------------------6 UDRŽITELNOST KONTINUÁLNÍHO ROZVOJE HISTORICKÝCH VRSTEV MĚSTA. METASTRUKTURY UDRŽITELNÉ KVALITY ------------------------------------------------------6.1 holistický přístup chápání oblasti sídla a krajiny v jejich organické celistvosti, přelévání tekutých významů a významů zdánlivě nesouvisejících externalit V současnosti z hlediska rozvoje společnosti a její demografické stagnace nemusíme očekávat další rozvoj. Spíše očekávejme regresivní tendence, zvláště v situaci, budeme-li i nadále pouze přestupním prostorem do ekonomického jádra EU. Měli bychom mít připravené nástroje kultivace stavu v situaci regrese, které by stav stabilizovaly a deklarovaly v procesu ústupu rozvoje alespoň kulturu prostředí bez potenciálu nutnosti růstu. Půjde o výběr udržitelných kvalit a soustředění se na podstatné.

6.2 udržení kvality deklarací rovnosti kultury člověka a přírody Charakter prostředí lze ve skutečnosti měnit jeho pouhým pojmenováním nebo legislativní změnou. Příkladem může být přesun chátrajícího prostředí památky jako díla lidské ruky ke konverzi funkce v linii „techné“. Lze však uznat kvalitu místa jako takového, zachovat statut památky, ale v úctě odevzdat dílo člověka zpět přírodě, v níž se dílo lidské ruky postupně rozplyne. Proces kultivace zajistí sama příroda až do stavu možné vlastní rovnováhy, za předpokladu nevměšování člověka jakýmikoli negativními vlivy jeho činnosti. Nabízí se pak forma parku jakožto kulturní krajiny proměnlivé intenzitou lidské činnosti. 6.3 od památky jako díla člověka zpět k přírodní památce. extrémní forma bezzásahové zóny ve městě Příkladem může být konverze industriálního komplexu v Porýní v Essenu, kdy byla část areálu prohlášena za přírodní památku se statutem „alpské krajiny“ s platností alpského práva „Alpenrecht“ nebo park v Berlíně na místě železničního seřadiště, který je deklarován jako přírodní památka s nejvyšším stupněm ochrany a zákazem vstupu mimo vymezené cesty, které jsou realizované v bývalém kolejišti. Volné objekty industriální památky byly dány k dispozici vybraným uměleckým skupinám ke kulturní tvorbě. Středobodem komunikace je instalovaná zahradní kavárna. 6.4 greina naturschutzgebiet ochrana krajiny společenství jako ochrana obsahu ve formě vyššího rámce – krajiny Proces kultivace prohlášením za rezervaci s vnitřním pravidlem ochrany společenství lze sledovat i v oblasti Švýcarska Naturschutzgebiet Greina. Zde není chráněna krajina jako přírodní památka, ale komplex přírodní kvality, přítomnosti člověka v krajině a jeho činnosti krajinu kultivující. Dochází k přirozenému narovnání smyslu kulturní jednoty vztahu člověk – práce – kultura – krajina, vytvářejícího skutečnou vazbu patřičnosti člověka a místa, v kterém je poután svojí skutečnou existencí a rozumem, který mu dává možnost v krajině setrvat. Ochrana je koncipována v principech odchýlení negativních vlivů globálního prostředí, které jsou orientovány na krátkodobé efekty okamžitých zisků a spekulativních aktivit, zneužívajících procesy „dohod“ společenství (jako jsou např. nebezpečné spekulativní změny funkčního využití územního plánu, reparcelace apod.). Změny plynoucí z dohod společenství mohou využívat pouze členové společenství, které je fixováno na místní, skutečně zde žijící obyvatele.

6.5 daňový nástroj. přenesení zisku z rozhodnutí o změně funkčního využití do rozpočtu města Obdobné legislativní změny izolující spekulační vlivy proběhly v Innsbrucku a jsou připravovány nyní ve Vídni. Je třeba se zabývat i u nás možnostmi přenesení zisku plynoucího ze změny funkčního využití zpět do veřejného rozpočtového prostředí čili do společnosti, která o změně funkčního využití (a tak navýšení hodnoty) dohodou rozhodla. Všechny procesy mají jedno společné: hledání rezervy v oblasti možných dohod. Prosperita se stále více vztahuje do intenzity drobného měřítka hmotného, ale i nehmotného světa. Není navyšován objem, ale pouze hustota kvality a komplexity zdánlivě objemově neměnného celku. 6.6 nefinanční externality Prosperita se stále více vztahuje do oblasti virtuálního světa procesů. Zisk se generuje ve stále sofistikovanější struktuře mikroměřítka. Oblast ne-movitostí je stále více předmětem uložení zisku než reflexí potřebnosti. O to víc bychom měli dbát na správné nastavení legislativního rámce samoudržitelných procesů nefinančních externalit s rekurzívní vlastností aktivit, které budou v rovnováze se svým skutečným prostředím udržovat kulturní směřování ke kvalitnímu rozvoji, setrvání, ale i ke kultivovanému zániku. Do popředí vstupují disciplíny, které optimalizují nastavení ontologického rámce vystavěného prostředí (sociologie, kulturní historie, ale i ekonomické disciplíny operující v nefinanční rovině). ------------------------------------------------------7 KOMPARACE LEGISLATIVNÍCH RÁMCŮ PAMÁTKOVÉ OCHRANY A PLÁNOVÁNÍ MĚST V ČR A V SOUSEDNÍCH ZEMÍCH ------------------------------------------------------Vzhledem ke kulturní blízkosti a společné historii je významným dokumentem koncentrujícím v sobě informace o legislativním rámci ochrany kulturního dědictví UNESCO Managementplan kulturního dědictví města Vídně (Managementplat der Kulturerbe der Stadt Wien). Je třeba si povšimnout, že předmětem není historické jádro, ale komplex kulturního dědictví města. Předkládám stručné shrnutí obsahu tohoto dokumentu a vhledu do rozdílu principu památkové ochrany v Rakousku a u nás.

a

b

c

d

7.1 managementplan města vídně (mgw) Cíle MGP [MGW, s. 64]: ------------- upravující postup pro právní ochranu kulturních statků; ------------- kontrola řídicích struktur kulturního dědictví; ------------- opatření pro zachování kulturního dědictví, přičemž nároky na pravost (autenticitu) musejí být v souladu s konstrukcí, materiálem, provedením a celkovým kontextem. Stejně tak opatření pro rozvoj a zachování přístupu veřejnosti. Obecně lze konstatovat, že MGW dokladuje velmi precizní proces a nástroje ochrany. Odkazuje jak na veškeré dokumenty UNESCO, tak na právní dokumenty Rakouska a Vídně jako spolkové země se samostatnou právní legislativou. Jednoznačně lze však sledovat cíl přesného vymezení pravidel a linii kompetencí všech zúčastněných stran na rozvoji Vídně budoucnosti („Zukunftsorientiert“). Celý MGW je v duchu velmi kompetentního procesu výsledkem společenské dohody, které předcházela zde dokumentovaná přísně odborná a ostrá diskuze, jak má moderní město jako předmět kulturního dědictví vypadat. Na šedesáti stranách úvodu MGW jsou představeny vždy cca dvoustránkové statě předních autorit v oblasti architektury (např. arch. Wehdorn), památkové péče, sociologie města, managementu a developerů, expertů magistrátu a dalších veřejných a vědeckých institucí včetně TU Wien. Jsou zde velmi ostré, avšak přesně formulované odborné názory, které dokreslují důvod pregnantně vedené správy města, které je na prvním místě světového žebříčku nejkvalitnějších životních městských prostředí na světě (pro srovnání: Praha je 69.). „Lebensqualitaet“ je hlavním mottem celého elaborátu MGW, který je obrazem celku makroměřítka kvality polis a její správy a kvality jako jejího obrazu (viz např. fresky „Dobré a špatné vlády“ v radnici It. Sieny od Ambrogia Lorenzettiho, 1285–1348). 7.1.1

definice identifikace města Vídeň hledá také svoji kulturní identifikaci ve fenoménech nehmotné kultury (kulturních statků) – např. „Vídeň jako město hudby“ s odkazem na uložené partitury Beethovena ve Státní knihovně. 7.1.2

pozadí vývoje a diskuze Diskuzi o tom, jak má Vídeň vypadat, vyvolal již v devadesátých letech vítězný projekt MUMOK s „literární věží“ (Leseturm), která se dosud nepostavila, i když ještě v roce 2006 byla v zastavovacím plánu. Jednalo by se o další 60 metrů vysokou věž v těsné blízkosti centra, blízko MAK – Wien Mitte – nádraží Landstrasse – Hauptstrasse (původně měla být vysoká dokonce 120 metrů, ale po horkých diskuzích byla

023 d/01 text

pak může stát skutečnou posilující dominantou místa s významnou přidanou hodnotou. Příkladem může být moderní církevní galerie Colomba v Kolíně nad Rýnem nebo veřejný městský prostor Museumsquartier sevřený komplexem tří galerií, architektonického centra, knihovnou, knihkupectvím a alternativními prostory občanských kulturních aktivit. Střed tohoto komplexu vyšší kultury tvoří „Quartier – byt – obývací pokoj“ – nádvoří obklopené prstencem „kaváren“ jako fenoménem Vídně a prostorem komunikace. Dominantou měla být věž „Leseturm“, která nebyla dosud realizována.



022

7.1.3 wiener memorandum 2005 – vídeňské memorandum jako mezník v chápání komplexu kulturního dědictví Podstatný je odkaz MGW na tzv. Vídeňské memorandum 2005 (Wiener Memorandum 2005 – WM), kdy město Vídeň stihlo v termínu konání Kongresu UNESCO připravit dokument, v němž přesně deklaruje hodnoty a zásady moderního města s vizí budoucnosti a s přípustností nových vrstev, souvisejících s proměnlivostí vnitřních socioekonomických vztahů živé struktury prosperujícího celku. Jedná se o moderní, světově významný dokument koexistence minulosti a budoucnosti v hmotné substanci města, deklarující vzájemný respekt za předpokladu souměřitelnosti kvalit nového hmotného a nehmotného kulturního prostředí, které na staré prostředí kontextuálně navazuje. WM a MGW Zdůrazňuje oprávněnost návaznosti pouze nejvyšší architektonické a kulturní kvality a deklaruje nástroje její udržitelnosti v systému správy města a dalších složek. Podstatnou deklarací je požadavek na mezinárodní architektonické soutěže, které mají přinášet špičkovou kvalitu prostředí. MGW uvádí četné realizace světových architektů. Je třeba poznamenat, že dokument WM byl následně dopracován ve velmi důležitém dokumentu UNESCO, v tzv. „Doporučení týkající se historické městské krajiny“ z roku 2011, akcentujícím holistický přístup a důležitost komplexu města s cílovou kvalitou života. MGW v informacích o MA 19 (Magistratabteilung für Architektur und Stadtgestaltung / Odbor architektury a úprav města Vídně) však nestanovuje žádné metodické podmínky a omezení, a to z důvodu neomezování „tvůrčí invence“ a v očekávání možných uměleckých kvalit, které mohou být v procesu konzultací rozkryty a jako nová umělecká kvalita realizovány v relevantní vrstvě budoucí minulosti. MA 19 je odborem magistrátu, který řídí agendu ÚP města (Flächenwidmungsplan – funkční plochy, Bebauungsplan – zastavovací plán, Entwicklungsplan – plán rozvoje). Vyjadřuje se ke všem úpravám trvalým i netrvalým, vydává směrnice a zadává studie pro správu veřejného prostoru; nepřímo řídí vzhled města ve spolupráci s jinými odbory magistrátu (zeleň, osvětlení, doprava…).

Z hlediska ochrany kulturního dědictví je nutné zdůraznit, že se jedná o oblast, která je v Rakousku zřetelně v zájmu širšího spektra institucí. MA 19 vydává pro chráněné objekty a stavby v ochranných zónách stanovisko, kde platí pravidlo čtyř očí, tj. stanovisko vždy vydávají dva architekti nebo jeden architekt a jeden historik. Nikdy opačně, tj. v oslabení architektonického názoru. 7.1.4 gis jako demokratický informační prostor památkové ochrany a veřejného vědomí o kulturním dědictví GIS je základním nástrojem zdroje všech informací, včetně inventarizace PP a stavu kategorizace, 3D modelu, ÚP, plánů rozvoje, postupně slučovaných ze všech spolkových zemí do veřejně přístupného systému přes uživatelsky vhodná rozhraní. GIS je veřejným systémem demokratické kontroly a rozhodování. Je vypracován digitální informační systém registru památkových objektů, každý má kartu s popisem, fotem a hodnotami k ochraně objektu, připojený list do přístupného registru GIS a zřejmě i odkaz na archivní dokumentaci. Je dbáno na skutečně vědecké poznání a objektivní argumentaci k ochraně objektu a souvisejícího prostředí, které je považováno za součást vnímání památky (viz památkový zákon – Denkmalschutzgesetz, dále jen DMSZ). Kategorie jednotlivých památek z hlediska města jsou dvě. DMSZ rozlišuje památky kulturního dědictví lidské činnosti a památky přírodní, tedy stejně jako památkový zákon v ČR. 7.1.5 vědecké poznání památky jako objektivní zásada pro rozhodování. rozlišovat, co je již poznané a co je ještě dále poznatelné Kompetence MA19 a DMSZ je nutné rozlišovat, proces je třeba přesně studovat. Striktní je důsledná „vědeckost a dokladování památkových hodnot“ prostřednictvím SHP a inventarizace. DMSZ je nový zákon (2011), má přesné definice, pojmový aparát je velmi precizní a současný. Je však třeba samostatně analyzovat DMSZ jako nástroj ochrany a jeho vztah k legislativnímu rámci spolkových zemí s jejich specifiky. Formou interdisciplinarity a zapojení všech zúčastněných je památková ochrana objektivním cílem většího spektra odborníků. Všichni se shodují na nutné kulturní kvalitě společnosti, prostředí a sociálního dialogu v prostoru prosperujícího, nikoli však komercionalizovaného města nejvyšší světové kvality. Kvality, která si důsledně chrání svoje hodnoty determinující udržitelnost pro „Zukunftsorientierte“ (na budoucnost orientovanou) přítomnost. 7.1.6

at der weisen – rada moudrých r Pro případ konfliktu a řešení sporných nebo výjimečných staveb je ustanoven nepolitický sbor expertů „Rat der Weisen“ – Rada moudrých. Poradní sbor se skládá v souladu s ustanoveními Vídeňského stavebního řádu (Wiener Bauordnung) z následujících odborníků:

------------- tři architekti; ------------- jeden stavební inženýr pro stavby; ------------- jeden odborník v oblasti územního plánování; ------------- jeden odborník v oblasti památkové péče; ------------- jeden poradce pro mapování; ------------- jeden odborník v oblasti městské ekologie nebo zdraví lidí; ------------- jeden odborník v oblasti dopravy; ------------- jeden expert na sociální otázky; ------------- jeden odborník v oblasti plánování zeleně; ------------- jeden odborník v oblasti otázek místa stavby. 7.1.7

adřazenost odbornosti politickým n rozhodnutím. respekt k voleným odborným autoritám jako forma přímé demokracie Členové poradního sboru působí dobrovolně v čestné funkci. Funkční období je tři roky (překlenuje složení rady magistrátu a není závislé na volebních obdobích). Dle MGW je rozhodnutí sboru expertů nadřazené politickým rozhodnutím rady města. Je třeba uvést, že město Vídeň jako jedna ze spolkových zemí Rakouska má vlastní ústavu, v níž je deklarován vztah a legislativní rámec společenství této samostatné správní jednotky. 7.1.8

gw a kvalita 3d města m Z hlediska preferencí zahušťování a navyšování obytné plochy města jsou diskutované půdní nástavby a výška objektů. Při přijetí WM byl limit maximálního navýšení domů snížen ze 7,5 na 5,5 metru. Tj. v legislativní řeči územního, resp. regulačního plánu plošně na 1,5 patra v jádru památkové ochrany. Přičemž má být stanoveno, v jakém objektu lze vestavbu realizovat z hlediska historické stavební substance. Je stanoven požadavek na individuální posuzování objektů dle kategorií uvedených v seznamech DMSZ a MA 19. Jako hlavní prostorová rezerva jsou sledována území železničních koridorů a nádraží, které jsou součástí rozvojových plánů města (Entwicklungsplan) a nyní podléhají velmi intenzivní zástavbě (Westbahnhof, Südbahnhof, Meidling). V oblasti Vídně jsou přesně lokalizovány oblasti pro možnou stavbu výškových objektů. 7.1.9

gw a kvalita veřejného prostranství m MGW deklaruje odmítnutí provincialismu a „zchatrčování boudami všeho druhu“ (Verhüttelung) veřejného prostoru, stanoví zásady tvorby i v zásadních detailech městského prostoru (předzahrádky, zimní zahrady, sloupy reklam atd.). Zásadou je uvolnění městského prostoru, zabránění zastavění boudami, odmítnutí kvantity a důraz na kvalitu, komplexní vzhled identity města. Je třeba podotknout velmi precizní prostorovou koordinaci sítí v přesných pozicích dle stavebního řádu města Vídně.

a

b

c

d

7.1.10

financování památek Finanční satisfakce stavebníkům při péči o kulturní dědictví při náročnějších úpravách objektů je financována z Altstadterhaltungsfond – fondu údržby starého města od r. 1973. Placen je pouze rozdíl běžné údržby a nadstandardních restaurátorských prací v částkách cca 10 milionů eur ročně. 7.1.11

komplexnost, ensemble Při lokální obnově je důraz kladen na komplexní obraz města a péči o ansámbl, ve smyslu ochrany prostředí památky kulturního dědictví jako celku. Je zmiňován kulturní statek (Kulturgut), který zahrnuje nehmotnou část předmětu ochrany, a dále je stanovena zvláštní definice souvisejících předmětů souboru (Ensemble), které tvoří neoddělitelnou součást ochrany. Tomuto procesu jsou podřízeny i pojmy a definice současné památkové péče formulované v DMSZ 2011, přičemž konvenují i pojmům užívaným v WM a MGP. 7.1.12

valita města a kvalita hostů k V oblasti nabídky Vídně je cílem kvalitní turismus (nabídka výstav, muzeí, koncertů, opery, ale i kaváren, vybrané gastronomie, hotelů atd.). Důraz je kladen na duchovně-intelektuální obsah kulturní nabídky, nikoli na kvantitativní cíle, které přenášejí do města prvky provincionalismu a úpadku. Nástrojem je propracovaný kulturní management města s jasnou prioritou cílové kvality hostů. 7.1.13

kvalita architektury Pro nabídku a udržení kvality budoucnosti jsou v popředí kvalitní světoví architekti. Architekti a jejich ateliéry vypracovávají pro magistrát i odborná stanoviska na různé typy otázek konceptu města. 7.2 holismus Je zdůrazněna interdisciplinárnost péče o kulturní dědictví, a tak společná odpovědnost všech zúčastněných na procesu koexistence minulosti a přítomnosti, kdy dějinný kulturní a sociálně-ekonomický obsah formoval historickou substanci v minulosti a má tomu být i v budoucnosti. Zásada zachování tohoto procesu jako hlavního vědomého a zodpovědného činitele je (nepřímo sdělovaným) předmětem ochrany světového kulturního dědictví UNESCO, jak ho formulovalo memorandum WM a MGW. Je třeba velmi pozorně sledovat obsah DMSZ, který je nový, precizní, avšak nesrozumitelný je v části procesní. Přitom jako nadřazený rámec může velmi intenzivně ovlivňovat legislativu spolkových zemí. Pro nás by měla být vodítkem část definic a kategorií památek a proces prohlášení památky, kdy je její postupné „povyšování“ řízeno velmi precizním procesem vědeckého poznání, které je dle DMSZ „konečné“. Zásadní je však usazení památkové ochrany do širšího

025 d/01 text

snížena na polovinu). Tato oblast byla středem ostré debaty s UNESCO, i vzhledem k ochranné zóně areálu Schönbrunn. Zde se zkoumalo území, odkud bude věž vidět, s výsledkem 1,5 % aktivní plochy (obdobně je uváděn v MGW proces prostorové studie Kolína n. R., která byla napoprvé zřetelně tendenční). Je třeba konstatovat, že umisťování mohutných těles v centru Vídně má svoji tradici v přítomnosti zrušeného opevnění Molkenbastei, v areálu bývalé AKH, věži bláznů Narrenturm, zásadní přítomnosti flakových věží – Flaktürme – nebo v samotném funkcionalistickém věžáku v blízkosti Hofburgu. Památková ochrana Vídně je stanovena na centrální historickou část (Kernzone) a její vnější obal (Pufferzone). Další samostatnou oblastí, Schutzzone, je areál Schönbrunn.



024

------------------------------------------------------8 NÁVRH ÚPRAV LEGISLATIVNÍHO RÁMCE A NÁSTROJŮ ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ ------------------------------------------------------------------- V lastností historického centra Prahy a ve své podstatě většiny měst ČR je ztráta identifikace. Destabilizace identifikace obyvatel s historickým jádrem, která se přesouvá k nepřímé ideové identifikaci bez identifikace fyzické. (V tomto obraze lze uvést velmi zjednodušený příklad populace lososů, která se vrací na „místa“ svého zrození a smrti, jako příklad zřetelné identifikace živého světa se svým „zde přirozeným místem“ nejhlubší identifikace vlastní udržitelnosti.) ------------- Dochází ke gentrifikaci centra a privatizaci veřejného prostoru. ------------- „Disneylandizace“ centra a jeho zhloupnutí, oslabení až ztráta vyšší kulturní funkce, a tak ztráta reprezentativnosti. Ztráta potřeby hierarchizace města ve smyslu vertikál a ztráta smyslu směřování v horizontále města k jeho vertikálám. ------------- Výšková dimenze města je determinována spekulativním ziskem a efektivitou, nikoli významem a skutečně kulturní dominantou danou jejím obsahem. ------------- Dochází k oslabování významu kulturních institucí jako nositelů kulturní vertikality. ------------- Parter města je přeplněn objektovým smogem a krátkodobými účelovými objekty. ------------- Dochází ke ztrátě významu, jeho zastření, a tak postupné ztrátě významové, ale i prostorové hierarchie jak v historickém prostředí, tak zejména v nově vystavěných částech města. ------------- Vnímání města je hluboce redukováno z duchovně-intelektuálního na smyslově-emocionální. Zhloupnutí nabídek láká hloupé návštěvníky, hledající laciné a povrchní věci a zážitky, které jsou jim ochotně, bez moudrého výběru správou města nabídnuty. Intelektuální a smyslový rozměr je mj. předmětem Mexické charty UNESCO 1999. [2] [2] Mezinárodní charta ICOMOS o kulturním turismu (správa cestovního ruchu ve významných kulturních

a památkových lokalitách) / International Cultural Tourism Charter (Managing Tourism at Places of Heritage Significance) / Mexiko, říjen 1999.

In: NPÚ. Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního

dědictví, I. svazek. Praha: NPÚ, 2007, s. 202–213.

8.1 syntéza ------------- K smyslovému vnímání je třeba přidat duchovně-intelektuální rozměr místa a podpořit jeho interpretaci a udržení významů ve vědomí společenství jako žitou paměť místa. ------------- Je třeba stabilizovat společenství, které si pamatuje ve struktuře hmotného prostředí. „Vnímat město jako kulturní formu, která nás formuje v jeho kulturní obyvatele“ [cit. z diskuze s J. Sedlákem], a které (prostředí) je k takové existenci způsobilé [stabilita společenství a prostředí, humanistická vlastnost cit. z diskuzí s P. Melkovou]. ------------- Prostředky (nejen proti gentrifikaci) zohlednění stavu posttotalitní společnosti zabránit další privatizaci (objektů a veřejného prostranství města) [cit. z diskuzí s prof. D. Veselým]. ------------- Podpořit drobné struktury v centru města – udržení sociální diverzity. Kulturní vertikály a horizontály města [cit. z diskuzí s prof. D. Veselým]. ------------- Zabránit privatizaci veřejného prostoru města jako demokratického prostoru [viz � Manuál veřejných prostranství,

IPR Praha 2014]. ------------- P osílit kulturní vertikálu – podpora udržení kulturních institucí: škol, univerzit, knihoven, galerií, muzeí v centru města. ------------- Posilování kulturní horizontály. Podpora lokální kultury, posilování kulturního povědomí a stabilizace společenství. Posilování občanské společnosti centra (tvorba a podpora kulturních clusterů). ------------- Podpora stabilizace a obnovení duchovního společenství (např. Dominikáni) [cit. z diskuzí s ThDr. Mohelníkem]. ------------- Podpora a ochrana neadministrativních služeb (interaktivních s veřejným prostorem města v úrovni jeho parteru).

8.2 analýza Jaké vyplynuly z dosavadního výzkumu problémy, popřípadě deficity pro způsob utváření, to jest uspořádání („strukturu“) a využívání („funkci“) území (osídlení, krajina...)? ------------- A bsence koordinace legislativy státu a města a norem určujících vlastnosti struktur. Příklad: Řeka není prostorem památkové ochrany, je to vodní cesta ve správě Ministerstva dopravy (na řece může vyrůst mrakodrap, když poplave). ------------- Dopravní stavby a jejich normy nejsou koordinovány s rozměrem historického města. Příklad: Napřimují historické křivky, deformují ulice

rozhledovými trojúhelníky, likvidují aleje, rozpínají a urychlují město. ------------- Hygienické normy a OTP rozvírají ulice a zneobytňují město ztrátou lidského měřítka. Nová OTP = PSP! [3] ------------- Památkový zákon: památka je vnímána jako objekt, nikoli jako soubor – ansámbl – včetně svého obsahu a navazujícího okolí. Památková péče je orientována „do sebe“ bez širších vazeb a nutné synergie zvláště s nehmotným prostředím. „Je jedno, co je uvnitř“ – „Je jedno, co je kolem“ – jsou neudržitelná tvrzení, která nejsou v souladu s posledními dokumenty UNESCO. Domy jsou chybně vnímány jako jednotlivosti. Ve skutečnosti jsou ve vzájemném zápoji města soubory domů, tvořící veřejné prostranství ve veřejném prostoru, do kterého vstupují svým živým obsahem, nikoli jen svou tváří minulosti.

8.3.5

8.3 řešení Jakými nástroji/postupy by bylo možno tyto problémy/deficity řešit/odstranit, popřípadě jakými nástroji/postupy se takové problémy řeší/odstraňují v zahraničí?

8.3.7

a

b

c

d

smysl zpomalení To by měl být smysl památkového zákona: zpomalení tekuté proměnlivosti historického jádra jako stabilizovaného a zdravého organismu města. Nikoli konzervace a ustrnutí. Ve smyslu posledních dokumentů UNESCO. Složitost struktury dává možnost vnímat drobná měřítka, v nichž je příležitost vkladu relevantní míry přidané hodnoty současnosti, která má pak schopnost rozplynutí v tekutém celku. 8.3.6

komplexnost Pod komplexitou lze v historickém prostředí vnímat množství a intenzitu paměťových stop a významů, které jsou žité nebo latentní. Kulturní dědictví a kultura současnosti je jedním z obrazů komplexity prostředí a kvality jeho vnitřního uspořádání člověkem. Schopnost rozeznat složitost (kulturního) prostředí od prázdné jednoduchosti vyžaduje (vlastní) kultivovanost, vzdělanost, odbornost, zkušenost. kulturní tradice Tradice vzniká kultivací opakování téhož s přidanou hodnotou současnosti [CAMINADA, 2014], která může mít kladnou, ale i zápornou hodnotu. 8.3.8

8.3.1

stabilizace společenství Setrvalost v místě je nástrojem udržitelnosti živého obsahu, a tak kontinuity udržitelnosti žitého komplexu kulturního dědictví v hmotné a nehmotné formě a obsahu. 8.3.2

komplexní složitost Komplexita, holistický přístup k celku organismu města, nikoli k jeho jednotlivostem. ontext ve smyslu organismu k (nikoli pouze v materiální formě) Situační neměnnost je závislá na stabilizaci měřítek a obytných hustot prostředí, v kterém se konají děje, komunikace a vjemy. Destabilizující je prudká změna (ekonomických hodnot), která musí být vyvažována větší diverzitou stabilních malých nabídek a příležitostí ve větší ploše celku. Změny by měly být lokální, nikoli plošné, a měly by být rozložené v čase.

oordinace procesu přípravy k a tvorby plánu města Tvorba plánu by měla být spravována koordinátorem pro město jako celek – např. IPR Praha (Institut plánování a rozvoje), ale též pro historickou substanci ve své podstatě například „kancelář památky“ při OPP MHMP (Odbor památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy), kterou zřizuje „Rada památky“ (zde by měl být zastoupen nejen sbor odborníků na „poznání památky“, ale také sbor „odborníků na její správu“. Rada památky by měla být transformována v „radu moudrých“ celé Prahy a nikoli jen na elitní necelá 2 % plochy města.

8.3.3

8.3.4

stabilita Čím je organismus a jeho struktura a její metastruktura složitější, tím pomalejší a bodově omezenější by měly být změny, které do nich vstupují.

8.3.9

rovnováha Měla by být zajištěna rovnováha odborností, která zřetelně chybí. Konzervativní část by měla být vyvažována kreativní částí. Obě složky by měly mít danou oblast působnosti a kompetencí v oblasti sdílených hodnot, které podléhají správě celkového obrazu města: koordinovaně spravovaného jako komplex, včetně koordinované infrastruktury a vázaných městských služeb (např. Manuál veřejného prostranství představuje nástroj koordinace bránící objektovému smogu, navyšující kvalitu města a efektivitu městských služeb a posilující ekonomičnost správy). 8.3.10

[3] OTP – Vyhláška hl. m. Prahy, o obecných

technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, PSP – Pražské stavební předpisy.

ž ivý obsah formy Ochrana a podpora živého obsahu a jeho důstojnosti jak před sebou samými, tak před turisty. Posilování významů a hierarchie, nalezení, zesílení a návrh iniciačních jader kultury a dějů jako zdrojů ve městě rozptýlených nabídek k asimilaci turistů

027 d/01 text

většinového rámce kolektivní ochrany, která nastavuje přirozené podmínky žitého prostředí, za předpokladu dlouhodobé kultivace sociálního „obsahu“ a forem „nového“ na světové, neizolované, neprovinční úrovni.



026

8.3.11

stabilizace generacemi odkazovatelné paměťové stopy Stabilizace a udržitelnost turismus vyvažujících kulturních dějů horizontálních a vertikálních v historické a navazující struktuře = udržitelnost horizontálních a vertikálních komunit – školy a další kulturní instituce a stabilita vícegenerační společnosti s různorodou sociální skladbou. 8.3.12

regulace turismu Ve smyslu předkládání referencí o vyšší kultuře, která oslovuje kvalitní návštěvníky žádající vyšší kulturní nabídku vertikální a horizontální kultury než jen nabídku pro „nízké smysly“. I gastronomie a ubytování můžou být zážitkové a kulturní. To vyžaduje vyšší kulturní nabídku kosmopolitního významu generující přívlastkovou, nikoli globální kvalitu (NG, GHLMP, DOX, ND, bienále, festivaly, špičkové výstavy světového významu atd.). Tím bude posilován požadavek na kvalitnější služby v širším kontextu města, které tak bude svou prosperitou posilovat jinak kulturně oslabenou periferii. Téma politické kultury s tím souvisí. 8.3.13

reference Velmi důležitá je reference o duchovně-intelektuálních hodnotách a místních dějích v horizontále města a jejich prožívání relevantními prostředky. A ne jen smyslově-emocionální konzumace prostředí města jako zboží. Cílem je diferenciace (prozážitkových) kvalit. V zahraničí je zřetelná podpora lokálních hodnot: ochrana místních přívlastkových nabídek, které charakterizují místo ve spojení s historickou a současnou substancí včetně dějů a řemesel. 8.4 příklady ochrany živého obsahu a formy horizontály města: Vídeň: ------------- chráněná ulice Neubaugasse = Strasse der Spezialisten (ulice specialistů = ulice řemesel a přívlastkových nabídek drobných obchodů – rukavičkáři, kloboučníci, krejčí, ševci, cukráři, pekaři, hračkáři, knihtiskaři, opraváři klavíru, restaurace, kavárny – zřetelná invence a tradice na každém rohu); ------------- Heuriger – gastronomická tradice chráněná dosud platným patentem císaře Josefa II. Ochrana tradice v prostoru měst Stadtheuriger;

------------- o chrana tradice trhů Flohmarkt (blešák), Nashmarkt („mlsný trh“) ve své původní formě, obsahu a místě; ------------- ochrana zahrádkářských kolonií, ve své podstatě i ochrana vděku za relativní dostatek potravin za 2. světové války. Ten samý přístup je i v Německu a Švýcarsku ve vztahu k drobnému zemědělství; ------------- podpora agroturismu, skutečně fungujících selských usedlostí při jejich přirozené přítomnosti v krajině; ------------- uvnitř měst ochrana a stabilizace duchovních komunit ve svých původních areálech nebo návrat relevantní kulturní funkce; ------------- nesmí být připuštěno, aby do historických a kulturně významných budov a areálů byly připouštěny dehonestující funkce a nabízeny jen příležitosti k povrchní reakci „WOW“, jak prezentuje ve svých posledních materiálech PIS (Pražská informační služba, viz � Metropolitní ozvučná deska Prahy 2014) [4]. Které z těchto nástrojů/postupů lze aplikovat v procesu územního plánování obecně, specificky pak v plánu územním, resp. plánu regulačním nebo ve správním rozhodování? V analytické části ÚP lze aplikovat následující postupy: ------------- v oblasti nehmotné kultury – významů a směřování: Tvorba významové mapy jako podkladu k pochopení skrytých informací území ve smyslu hledání stop hmotné a nehmotné kultury, na něž lze navázat a posílit skryté (latentní) významy, které mohou dávat smysl. Stávajícímu pro jeho udržení, novému v kontextu s minulým. Napomůže hledání sítě hranic, rozhraní [J. Jehlík] a směrů, které lze oživit a využít k orientaci a odůvodněné prostorové provázanosti. Hluboké poznání místa vede k jeho trvalé a zvnitřnělé identifikaci, posilující humanistickou roli architektury. ------------- v oblasti prostorové formy města jeho hierarchie a kompozice: Prostorová analýza, veduty, linie vedut [J. Sedlák] ve vazbě na významy a proměnlivost hlavních pohledů na město (vedutistika). Sledování proměnlivosti obrazu města, proměnlivosti významových linií a bodů pozorování. Jaká právní (popřípadě věcná) omezení/překážky se aplikaci takového nástroje/postupu kladou? Chybí nástroj pro zpracování a provázání již nasbíraných dat v čitelném systému, z něhož by bylo možné podle relevantního klíče generovat vizuální podobu datových informací. V tomto systému by měla být integrována veškerá data deklarující poslední stav poznání památek a významových míst. Virtuální informační [4] www.ozvucnadeska.cz

penzum by se pak mohlo snáze prolnout s cíli územního plánování a v konečné podobě ovlivnit vystavěné prostředí. Došlo by k naplnění místa jeho virtuální pamětí, která by se stala novou hodnotou podporující vlastního genia loci. Tímto virtuálním prostředím by měl být systém GIS, který je v současnosti základní informační sítí demokratických společností EU. Ze systému GIS jsou informace přes koordinovaná rozhraní stále více zpřístupňované veřejnosti a napomáhají k rozhodování o prostorovém konceptu města a jeho hierarchii.

a

b

c

d

029 d/01 text

v přirozenosti města. Dbát na vyváženost duchovně-intelektuálního a smyslově-emocionálního vnímaní, a tak priorit prezentace obrazu města a jeho kultury všedního dne – jak horizontál, tak vznešenosti vertikál (das Erhabene – vznešené, cit. G. Caminada).



028


a

b

c

d

031 d/01

CAMINADA, Gion A. Tvorba míst – Orte schaffen. Přednáška FA ČVUT [záznam MCA atelier], Praha 2014. CIKÁN, Miroslav. Péče o společnost, nebo objekt? In: ERA21 01/2014, Brno: ERA Média, 2014. CIKÁN, Miroslav. Rozvoj historické struktury města. In: ERA21 05/2004, Šlapanice: ERA Média, 2004. GOETHE, Johann Wolfgang von. Faust. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965. HARRIES, Karsten. Etická funkce architektury. Praha: Arbor Vitae, 2012. MA19 [Magistratabteilung 19, für Architektur und Stadtgestaltung]. Wien Stadt der Weltkulturerbe [Vídeň – město světového kulturního dědictví / Managementplan města Vídně k dokumentu UNESCO] [online]. © Stadt Wien, MA19. [cit. 31.10.2014]. Dostupné z: www.wien.at/stadtentwicklung/ weltkulturerbe/. MELKOVÁ, Pavla. Humanistická role architektury v současné společnosti. In: Zlatý řez 36, Praha: Zlatý řez, 2014. MELKOVÁ, Pavla. Prožívat architekturu. Praha: Arbor vitae, 2013. RAKOUSKO. Bundesgesetz betreffend den Schutz von Denkmalen wegen ihrer geschichtlichen, künstlerischen oder sonstigen kulturellen Bedeutung (Denkmalschutzgesetz - DMSZ). StF: BGBl. Nr. 533/1923 (NR: GP I 1513 AB 1703 s. 209). RIEGL, Alois. Moderní památková péče. Praha: NPÚ, 2003. 1. vydání originálu 1905. SCHLORHAUFER, Bettina (Hrsg.). Fotografie DEGONDA, Lucia. Cul zuffel e láura dado – Gion A. Caminada (Architektur mit den Winden – Gion A. Caminada, dt. und it.). Luzern: Quart Verlag, Verlag für Architektur und Kunst GmbH, 2006. VESELÝ, Dalibor. Architektura ve věku rozdělené reprezentace. Praha: Academia, 2009. Wiener Memorandum 2005 [Vídeňské memorandum 2005] [online]. © Stadt Wien 2005 [cit. 31.10.2014] Dostupné z: https://www.wien.gv.at/rk/msg/2005/0512/022.html.


literatura

text

030

výzkumný tým: Ing. arch. Jan Aulík Ing. arch. Jakub Fišer

�

c

d

1 Úvod .................................. 034 2 Významná transformační území v územním plánu .................................. 034 3 Výsledky a závěry .................................. 036 Seznam příloh .................................. 041 d/02 — Obrazové přílohy .................................. 226

033 d/02 text

b

obsah

anotace Významná transformační území lze mj. charakterizovat velkým množstvím prázdných nebo neadekvátně využívaných ploch charakteru periferie, které se ovšem ocitají uvnitř města. Tyto plochy jsou pro budoucnost města velmi důležité. V případě Prahy vytvářejí transformační území geometrii ne zcela pravidelného okružního charakteru. V případě jiných větších měst může být geometrická forma odlišná, podstatné pro analýzu města ale je, že vyšší koncentrace transformačních území a ploch vytváří kontinuální struktury celoměstského měřítka. Tzv. střední prstenec města je jen jedním z geometrických projevů těchto souvislých struktur, které mají daleko obecnější charakter. Pro přesnější definování této části měst volíme název souvislé struktury transformačních území (SSTÚ). Ve vztahu k ostatním kategoriím výzkumného úkolu SSTÚ charakterizujeme jako soustavu jednotlivých mikroúrovní vytvářejících shluky v měřítku mezoúrovně. SSTÚ vytvářející ve městech plochy větších měřítek než lokality jsou největší poruchou a současně i největším potenciálem města.

a

vedoucí Jan Aulík : Transformační území

Transformační území ��




periferie souvislé struktury transformačních území střední prstenec města transformační území

Naše práce na výzkumném úkolu v rámci analýzy vybraných témat se zabývá zkoumáním specifických částí města, které lze zjednodušeně popsat jako území mezi historickou blokovou zástavbou a hromadnou panelovou zástavbou. Tato území vytvářejí v mapě města konkrétní shluky vykazující určitou geometrickou formu a mající i určité společné vlastnosti. Setkáváme se poměrně často s tím, že pokud někdo chce základně a rychle definovat pozici nějakého místa v prostoru mezi centrem a velkými sídlišti na okraji města, řekne, že je to ve středním prstenci města. Protože většina námi navrhovaných staveb byla zrealizována právě v tomto prostředí, které považujeme za specifické, pokusili jsme se zhodnotit, zda se jedná o skutečně urbanistickou kategorii schopnou alespoň určitého smysluplného zobecnění v diagnóze (stav těchto prostředí je povětšinou nezdravý, neuspokojivý) a v doporučení dalšího postupu. Chceme se vyhnout pouze formálním, grafickým konstruktům, ke kterým může svádět pozorování mezer mezi městskými strukturami velmi rozdílných měřítek. ------------------------------------------------------2 VÝZNAMNÁ TRANSFORMAČNÍ ÚZEMÍ V ÚZEMNÍM PLÁNU ------------------------------------------------------2.1 významná transformační území jako součást výzkumného úkolu Pro potřebu prvního, přibližného vymezení jsme definovali toto prostředí jako střední prstenec města, a to i na základě případových studií Prahy, které jsme pro práci využívali. Po dalším zkoumání a zejména při pohledu na další města jsme shledali označení „střední prstenec“ jako spíše popis grafického zobrazení a označení „vnitřní periferie“ města zase jako příliš literární termín. Podstatná je zde ale především užitečnost správného označení pro konkrétní účel – zadávání územních plánů – a skutečnost, že tyto z většiny prázdné plochy jsou pro budoucnost města velmi důležité. Je zřejmé, že urbanistický extenzivní rozvoj Prahy směrem do volné krajiny je ukončen, nebo by alespoň měl být ukončen z důvodů, které už byly mnohokrát prokázány – nízké intenzity města mimo historické jádro, vysokých nákladů na infrastrukturu a zabírání volné přírodní či zemědělské krajiny (jinou věcí je, jak velký rozsah rozpínání zástavby do volné krajiny oproti nyní viditelnému stavu představují platné ÚP a správní rozhodnutí, naplnitelné díky různým mechanismům prodlužování jako zátěž až v budoucích letech – tedy „slíbené město“). V případě Prahy vytvářejí transformační území geometrii ne zcela pravidelného okružního charakteru. Pracovně jsme ji nazývali „střední prstenec města“ (dále SPM). V případě jiných větších měst může být tato geometrická forma odlišná; podstatné pro analýzu města je, že vyšší koncentrace transformačních území

a

b

c

d

a ploch vytváří kontinuální struktury, které nejsou ani lokalitami, ani městskými čtvrtěmi, ale mají velké, celoměstské měřítko a jak z hlediska města, tak i krajiny jsou povětšinou selhávajícím územím. SPM je jen jedním z geometrických projevů těchto souvislých struktur, které mají daleko obecnější charakter. Pro přesnější definování této části města proto volíme název „souvislé struktury transformačních území“ (dále SSTÚ). U souvislých struktur transformačních území převládá lineární charakter, protože jejich vznik je povětšinou spojen s výstavbou liniových staveb. Ve vztahu k ostatním kategoriím výzkumného úkolu SPM charakterizujeme jako soustavu jednotlivých mikroúrovní vytvářejících shluky v měřítku mezoúrovně. Je paralelní vrstvou k ostatním vrstvám mezoúrovně, v mnohém se zřejmě bude s nimi překrývat, není ale kompletním městem, jen jeho částí. Velmi zjednodušeně řečeno, SPM je prostředí, pro něž je potřeba skutečného územního plánu iniciační povahy nejnaléhavější. Z hlediska plánování města zde existuje časová nouze, protože zatímco územní plány postupují jenom určitým tempem, celoměstská infrastruktura a liniové stavby jsou již připraveny nebo připravovány v jiném režimu a v intencích často již nevyhovujících původních územních plánů. Nastává tak situace, kdy urbanistická struktura velké části měst není ještě určena, ale její budoucí podobu do značné míry predikují inženýrské stavby, které jsou „vždy připraveny“ dříve, byť dle zastaralých urbanistických doktrín. Výběr zpracovatelů, oponování i schvalování probíhá v mnohem méně transparentních procesech než u budov a jejich souborů, byť třeba velmi rozlehlých. Jsou to liniové stavby značného celoměstského rozsahu a velkých nákladů, ale jejich navrhování a posuzování je otevřeno jen poměrně úzkému okruhu akreditovaných společností a není možné v rámci běžícího procesu pořizování nového územního plánu ověřovat a měnit jejich trasy a parametry. Naopak lze předpokládat, že povětšinou budou integrovány i se svou historií a špatným zdůvodněním v časové tísni do územních plánů. Znamená to, že transformační území, kde jsou obvykle liniové stavby a inženýrská infrastruktura obzvlášť koncentrované a velmi „volně“ vedené, potřebují jiný režim územního plánování, a to zejména režim jiných časových posloupností než ostatní části města. Jsme přesvědčeni, že tato území potřebují předcházející delší přípravu na to, aby vůbec mohla být v určitém okamžiku uchopena najednou s ostatními částmi města pro zadání územního plánu. Soustředěné struktury transformačních území vytvářející ve městech plochy větších měřítek než lokality jsou největší poruchou a současně i potenciálem města. Zvládnutí územního plánování v tomto prostředí dosud dominujících technokratických přístupů, včetně zvládnutí komplexity technické a ekonomické, pevně podřízené urbanistickým cílům, je dle našeho názoru jedním z velkých úkolů územního plánování.

konstruktů, k nimž může svádět pozorování mezer mezi městskými strukturami v kontrastních měřítkách. Grafické fabulace, zjednodušování a nadsazené formulace, tedy pracovní metody, v nichž se využívá zobrazení urbanistické struktury velmi volným způsobem, například v rámci výuky navrhování, jsou zde zavádějící. Protože výchozí premisou je, že SSTÚ je současný stav území, a to stav z větší části neuspokojivý (jak sám o sobě, tak i pro sousední lokality, pro něž bývá jeho sousedství zátěží a bariérou omezující propojení s městem), je základním cílem najít nástroje v územním plánování schopné tento stav zlepšit a koordinovat jednotlivé kroky v čase. SSTÚ tedy není stavem trvalým, není to kategorie, která by se měla ve svých hranicích udržovat, naopak je to stav dočasný. Hranice SSTÚ by se měla měnit a rozsah území postupně zmenšovat, nikdy ale nezmizí zcela, a navíc se budou nová transformační území objevovat v místech dožívajících areálů.

------------- J ak postupovat v SSTÚ s posouzením a přípravou nezbytných změn u celoměstských staveb inženýrské a dopravní infrastruktury, jejichž územní a projektová příprava je srovnatelně dlouhá jako proces vlastního územního plánování?

Naším cílem je: ------------- zdůvodnit nutnost specifického postupu v SSTÚ; ------------- hledat metody, jak odstranit nepřekročitelnost území a zacházet s viditelnými i neviditelnými bariérami; ------------- teoreticky otevřít potřebným změnám existující i územně schválené celoměstské stavby inženýrské a dopravní infrastruktury v procesu územního plánování (např. současná změna ZÚR je natolik dlouhá, že nemůže v rámci ÚP proběhnout).

2.2 hlavní témata a cíle výzkumného úkolu Prvním předpokladem pro práci s kategorií SSTÚ pro potřeby územního plánu je její přesnější definování a vyloučení všech pouze formálně grafických

Jsou to následující dva okruhy:

2.3 metoda výzkumu Pro SSTÚ, jako ostatně i pro další vrstvy města, je nezbytné nejprve popsat jejich vlastnosti. Domníváme se, že by práci zpřesnila a zrychlila shoda týmů na základních pojmech – v některých případech to bude zřejmě snazší, v jiných případech bude sama shoda na pojmenování a definování jedním z výsledků výzkumu (například SSTÚ). Shodu v pojmech, jako jsou např. „městský development“, „komerční development“, „iniciační kroky města“, „městská periferie“, „městská infrastruktura“, považujeme za nutnou od počátku. Za důležitou věc v metodě společného výzkumu považujeme vytvoření společného slovníku. Slovník by měl být vytvářen od počátku a v souběhu s ostatní prací, nejen na základě jejího různorodého výsledku. Na počátku naší potřeby definovat, co je „soustředěná struktura transformačních území“, tedy máme jen přibližné pojmenování, dále pak určitou (předpokládáme s ostatními přibližně sdílenou) představu konkrétního prostředí v Praze a pokoušíme se o grafické vyznačení, u kterého předpokládáme, že přinese možnost popsání dalších obecných vlastností tohoto prostředí, určení jeho vnitřních a vnějších hranic a využitelné závěry pro územní plánování. Pro naši metodu práce jsme si potřebovali zvolit referenční území celoměstského měřítka, na kterém bychom byli schopni provést v daném rámci potřebnou analýzu. Zvolili jsme jihovýchodní kvadrant z cel d/02_001 |002]. Důvodem je kového plánu Prahy [ naše určitá znalost této části Prahy, kde jsme od devadesátých let autory několika urbanistických studií a kde bylo realizováno několik námi navržených staveb. Zde máme potřebnou zpětnou vazbu a s časovým odstupem možnost vnímat klady i zápory dvaceti let různých zásahů. Zvolili jsme cestu postupného, střídavě textového definování a následného grafického vyznačování ploch, opětného popsání zobrazeného a nového zobrazení popsaného. Tedy jakési „zahřívání“ (grafika, která je vždy subjektivnější a emotivnější) a „ochlazování“ (text, který je exaktnější, chladnější). Ve zvoleném

Chtěli jsme se také soustředit na schéma časové posloupnosti, která by umožnila srovnat rozdíly mezi plánovací připraveností technické a dopravní infrastruktury a přípravou kvalitních urbanistických konceptů v těchto územích. Je třeba otevřít možnosti pro potřebné změny existujících i územně schválených celoměstských staveb inženýrské a dopravní infrastruktury v procesu územního plánování. Bez této možnosti je proces územního plánování do značné míry neúčinná pasportizace historicky překonaných dokumentů. Dalším naším cílem bylo zkoumání iniciačního procesu jako vztahu mezi veřejným zájmem – městským developmentem – a soukromým zájmem – komerčním developmentem. Souhrnně lze stanovit cíl v pojmenování, schematickém grafickém vyznačení a definování specifických postupů v souvislých strukturách transformačních území pro potřeby územního plánování. Jednotlivě jsme se potom zaměřili na dvě stránky tohoto procesu, a to na organizaci v čase a organizaci mezi soukromým a veřejným.

1 — Postupy územního plánování v souvislých strukturách transformačních území v časové posloupnosti

2—V eřejný zájem v souvislých strukturách transformačních území ------------- J aký je veřejný zájem na změnách, transformacích území? ------------- Jak nastavit veřejné prostředky při transformacích území, aby zajišťovaly zejména veřejný zájem? ------------- Jak zohlednit zhodnocování soukromých pozemků veřejnými investicemi do infrastruktury při transformaci území?

�

035 d/02 text

------------------------------------------------------1 ÚVOD -------------------------------------------------------



034

Návrhy studentů VŠUP ověřovaly například možnost umístit na zpřístupněný „ostrov“ celoměstské funkce – například fotbalový stadion. Optimální vzdálenost od stanice metra Kačerov mostem pro pěší a přímé dopravní napojení z Jižní spojky by umožnily řešení nárazových akcí bez nepříjemných zátěží centra města.

�

�

�

d/02_001

Grafické zaznamenávání teoretických závěrů do map přinášelo první korekce, a to zejména v rozsahu SSTÚ a v měřítku ploch. Usilovali jsme o to, aby se jednalo vždy o kategorii skutečně urbanistickou. Pro zařazení do SSTÚ bylo třeba rozlišit plochy, které sem skutečně patří, od ploch, které jsou jenom většími selhávajícími místy v jinak stabilní urbanistické struktuře města (např. jižní předpolí Nuselského mostu). Pracovním podkladem zde byla podrobnější mapa 1 : 15 000 [viz d/02_002]. Plochy zařazené do SSTÚ tak byly postupně redukovány s ohledem na předpokládanou užitečnost takové klasifikace pro potřeby územního plánování.

�

�

d/02_002

Dalším krokem v naší práci byl výběr jedné rozsáhlé, dle našeho názoru referenční transformační plochy potřebné pro podrobnější zhodnocení tohoto typu území a možnosti uvedení příkladů iniciačních kroků města. V tomto případě jsme vybrali území, kterým jsme se v minulosti teoreticky zabývali a pracovně ho označujeme jako Autobusové nádraží Kačerov (dle současného velmi neintenzivního způsobu využití). Jedná se o jakýsi ostrov vytvořený kapacitními komunikacemi – ulicí 5. května, Jižní spojkou a železniční tratí –, který je v současné době pro pěší prakticky nepřístupný. Kromě autobusových parkovacích stání jsou na něm ještě podél Jižní spojky umístěny betonárka a další drobnější provozy.

�

d/02_003

Toto území bylo i předmětem semestrálních projektů paralelně zadaných v ateliéru FA ČVUT v Praze a VŠUP s cílem ideově ověřit různé možnosti využití pro vnitřní rozvoj města. Pro potřebu naší práce byla z těchto projektů využita především společná část studentské práce, která definuje podmiňující transformační stavby a celoměstské vazby, které by území po transformaci mohlo poskytnout. Dále to byla společná část zabývající se vymezením redukovaného, ale intenzivního veřejného prostoru. Společnou ateliérovou práci z FA ČVUT lze chápat jako formu případové studie, zkoumající nastavení mezi soukromým a veřejným v nově rozvíjené části města, a to nejen ve smyslu prostoru, ale i ve smyslu proporce mezi svobodou a jejím omezením, které musí být vždy zdůvodněné a veřejně prospěšné. Jednotlivé studentské návrhy objektů jsou už individuálním naplněním tématu jednotlivými objekty, které ověřují předchozí regulační a parcelační zásady převedené do algoritmů.

�

d/02_004

d/02_005

Výsledkem této fáze naší činnosti, kterou by bylo možno nazvat „filtrováním“, jsou teoretické závěry ve formě textu a grafické přílohy. Grafické přílohy zobrazují SSTÚ nejprve v celoměstském měřítku 1 : 40 000 a dále v měřítku podrobnějším, schopném zobrazit vnitřní strukturu jednotlivé plochy SSTÚ [ d/02_001 |002]. V daném formátu naší části výzkumu jsme se podrobněji omezili pouze na jihovýchodní kvadrant Prahy, domníváme se ale, že zde lze vysledovat všechny podstatné vlastnosti SSTÚ.

�

------------------------------------------------------3 VÝSLEDKY A ZÁVĚRY ------------------------------------------------------3.1 obecné závěry Naše práce je součástí týmového výzkumného úkolu zadávání územních plánů a zabývá se určitým specifickým územím uvnitř města, které není lokalitou ani čtvrtí, je samostatnou vrstvou přecházející přes tyto obvyklé urbanistické kategorie. V prostoru mezi kompaktním městem a různorodými urbanistickými strukturami na jeho obvodě existují shluky neadekvátně využívaných ploch tvořících struktury různých, většinou ale lineárních geometrií. V případě radiálně uspořádaných větších měst (Praha) jsou tyto plochy soustředěny do pásu, který má převážně okružní charakter, a vytváří tak jakýsi střední prstenec města (SPM). Jiná města nemají tyto plochy uspořádány tak jednoznačně okružně nebo vytvářejí jiné geometrické útvary, většinou lze ale vysledovat zřetelně lineární charakter. Na základě dalších vlastností těchto území vyvozujeme, že určité důležité celoměstské vztahy ve městě, které mají lineární charakter, je třeba zkoumat s přihlédnutím k jejich povaze – tedy v celém jejich rozsahu a současně v poměrně podrobném měřítku. Struktury transformačních území ve středním poloměru města nejsou jediným městským jevem lineárního charakteru, podobnou specifičnost mají například vltavské břehy a nábřeží a prostředí podél významných městských radiál. SPM, na rozdíl od plánovaně vytvářených okružních tříd v místě bývalých městských hradeb (které byly symbolem modernizace v 19. století), není výsledkem žádného cílevědomého myšlenkového postupu. Naopak je slabým místem v projevu modernizace 20. století. Už z podstaty to tedy není kontinuální prostředí, ale spíše rozptýlený shluk menších jednotlivých ploch v soustředném pásu – jakési „mléčné dráze“. Tomu odpovídají i hranice oddělující toto prostředí od sousedících urbanistických struktur – zjednodušeně od historické blokové zástavby městského jádra

a vnějšího pásu satelitních sídlišť. Není to pevná, kontinuální linie, ale členité rozhraní tvořené různými charaktery urbanistických struktur; přesto je nezbytné toto rozhraní pro potřebu této analýzy nějak definovat. Za přibližnou vnitřní hranici SPM pokládáme kompaktní blokovou souvislou zástavbu, vilové čtvrti, původní obce integrované do města a hromadnou bytovou zástavbu integrovanou do městské struktury. Za přibližnou vnější hranici SPM pokládáme hromadnou panelovou výstavbu na okraji města, zahradní města, původní obce na okraji Prahy a průmyslové areály. Částečně jsou obě hranice tvořeny výraznou morfologií terénu v Praze a přírodními útvary. Typickou součástí celého SPM jsou kapacitní dopravní stavby a celoměstská inženýrská infrastruktura. Pro celkovou analýzu města jsou obvykle používány analýzy zobrazující zejména radiální vztahy, které dokážou reprezentativně zobrazit hustotu zástavby, výškovou hladinu apod. ve vztahu městského jádra a periferie. Pro analýzu prázdných území uvnitř města (např. SSTÚ) jsou důležité okružní vztahy či jiné lineární vztahy, které dokážou zobrazit vazby jednotlivých ploch mezi sebou vzájemně neboli povahu jejich propojení. V celé věci může mást skutečnost, že středním prstencem města je v různých městech různých zemí míněno naprosto různé prostředí v různých jiných celkových pozicích. SPM je například definován na základě překryvu map analyzujících sociální, demografickou situaci území společně s mapou postihující stavební stav budov (Boston), jinde je středním prstencem města chápán pás zahradních měst. To, co my chápeme jako projev středního prstence města, tedy prostředí nefunkčních prázdných ploch a urbanistické nestability mezi předměstím a městským centrem, je v Liverpoolu označováno jako součást městského jádra – „urban core“. Jestliže bylo prostředí SPM Prahy předběžně definováno jako pás mezi historickou blokovou zástavbou a mezi hromadnou panelovou zástavbou, je při bližším zkoumání map patrné, že je to opravdu velmi přibližné. Stejně tak je velkým zjednodušením pojmenování tohoto pásu jako prostoru ve spáře mezi tradičním a modernistickým městem. Je zřejmě třeba vyloučit z uvažování jakožto SPM hromadnou bytovou zástavbu menšího rozsahu integrovanou do města (příklad sídliště Zelená liška), a naopak přijmout do této kategorie torza izolované blokové zástavby. Obecně lze konstatovat, že v SPM se vyskytují torza téměř všech dalších typů obvyklých urbanistických kategorií – volné krajiny, bývalé vesnické zástavby, průmyslových zón, zahradních měst. SPM není kontinuálním územím urbanistických struktur, je to spíše soubor ploch v území, kde dříve existovala periferie. Ta se ale z určitých důvodů dále neintegrovala do města a stala se z ní periferie uvnitř města. Vyskytuje se zde četněji než jinde tzv. „území nikoho“. Architekt Ignasi de Solà-Morales nalezl pro tyto lokality termín „terrain vague“ – jsou to místa zastaralá (překonaná) nebo dysfunkční, která narušují jinak definovanou, organizovanou a soudržnou urbánní strukturu. Jedná se např. o prostory pod mosty, v okolí komunikací, opuštěné parcely, chátrající

a

b

c

d

průmyslové areály apod. Další podobný existující termín je „urban gap“. Naším závěrem je, že přes všechny negativní charakteristiky je právě toto prostředí hlavním místem pro rozvoj města, schopným dobře reagovat na jeho aktuální potřeby v čase. V případě správně připravené strategie umožňuje jeho rozvoj dobrá vazba na centrum města i velké obytné či výrobní soubory po jeho okraji, dobrá dopravní dostupnost, stejně jako existence kapacitní infrastruktury v jeho rámci. Paradoxně jeho hodnotou může být i jeho fragmentárnost a převažující absence jasných urbanistických vazeb, která nabízí možnosti pro „recyklaci“ a řešení nových potřeb města. Předpokládáme také, že tato skutečnost je, spolu s částí existujících a reálně neměnných elementů určujících dnešní prostředí SSTÚ (liniové stavby, fragmenty, morfologie), jednou z jeho charakteristických vlastností, kterou si tato část města do určité míry dále ponechá a jež bude i nadále ovlivňovat jeho prostorovou skladbu a charakter využití. Zjednodušený předpoklad mechanické metamorfózy SSTÚ do tradičního městského prostředí proto považujeme nejen za nereálný, ale zřejmě také za nežádoucí. Vedle základního selhávajícího charakteru tady je i řada existujících méně zřetelných hodnot, které stojí za to zachovat. Kontinuálnost a linearita SSTÚ nejsou neseny městskými urbanistickými strukturami, ale především liniovými inženýrskými stavbami, zejména dopravními (například železnice, městské dopravní okruhy). Tyto stavby jsou i s velkým rozsahem okolních zbytkových ploch, vzniklých jejich dobovým „rozmáchlým“ koncipováním, podstatnou součástí SSTÚ a významně ovlivňují i ostatní plochy SSTÚ. Jsou natolik provázány s transformačními územími, že pokud bude uvažováno o jejich změně, bude to nutně i změna liniových staveb. Negativním důsledkem těchto staveb je skutečnost, že vytvářejí bariéry různého typu – bariéry v potřebném propojení s městem, bariéry ve „srůstání města“, bariéry rozvoje uvnitř města, bariéry pro pěší a cyklistický pohyb ve městě. Omezení vyvolaná těmito stavbami daleko překračují jejich vlastní hranice a zasahují obvykle hluboko do ostatních ploch. Jsou to zejména hlukové zátěže a zplodiny z dopravy a ochranná pásma mechanicky odvozená z jejich extravilánového průběhu. Pozitivním důsledkem těchto staveb je dobrá (nebo minimálně snadno vytvořitelná) dopravní dostupnost území SPM. Dále je to skutečnost, že zbytkové plochy u dopravních staveb v SSTÚ znamenají určitou rezervu pro rozvoj města bez zatěžování městského jádra automobilovou dopravou a bez větších nákladů, protože jsou obsloužitelné městskou hromadnou dopravou, zejména při využívání železnice typu S-Bahn. Možným potenciálem kapacitních dopravních staveb v SSTÚ je možnost, že při racionálním, přiměřeném a úspornějším novém uspořádání těchto staveb vzniknou plochy, které je možné chápat jako další rezervu pro urbanistický rozvoj uvnitř města. Další silnou bariéru tvoří v SPM kapacitní inženýrská infrastruktura, zejména celoměstské přenosové soustavy vysokého napětí a ochranná pásma kapacitních podzemních sítí. Odstranění nebo překonání části bariér způsobených kapacitními liniovými stavbami je do určité míry

037 d/02 text

území jsme tak postupně vyznačovali plochy na základě předběžného předpokladu jejich vlastností jako součásti SSTÚ (pracovním podkladem byla mapa menšího měřítka 1 : 40 000 – viz d/02_001). Souběžně s tím jsme vytvářeli text pokoušející se zobecnit vlastnosti jednotlivých ploch.



036

3.2 kritéria pro zařazení transformačních ploch do souvislých struktur transformačních území Stanovení hranic SSTÚ musí probíhat v přímé vazbě na stanovení společných vlastností ploch do těchto struktur zařazovaných. Na rozdíl od poměrně jasně definovatelných vlastností města v ostatních jeho částech – městského jádra, vnějšího prstence města a suburbie – je u SPM složitější tyto vlastnosti exaktním způsobem stanovit. Je to z důvodu velké nesourodosti tohoto prostředí, mimo jiné také proto, že obsahuje kromě ploch dopravní infrastruktury a indiferentních prázdných ploch také fragmenty ze základních okolních urbanistických struktur. Tyto fragmenty původních samostatných obcí pohlcených později městem, obytné blokové zástavby vilových čtvrtí, výrobních areálů i zeleně jsou ale vesměs v selhávajícím nebo nekompletním stavu, v neživotaschopném rozsahu s nepřiměřenými okolními podmínkami a s přetrhanými vazbami k okolí. To je okolnost, která ztěžuje přesnější stanovení vlastností SSTÚ. Část ploch v SSTÚ má některé vlastnosti shodné se sou sedními (městské jádro, vnější prstenec města), ale jejich základní charakter je jiný. Spíše než k exaktnímu vymezení vnějších a vnitřních hranic se nakonec kloníme k obecnějšímu definování SSTÚ jako souboru ploch mezi kompaktní, souvislou blokovou zástavbou městského jádra a hromadnou bytovou zástavbou na obvodu města. V zájmu města je iniciovat změny vedoucí k vnitřnímu urbanistickému rozvoji.

Při další práci v jihovýchodním kvadrantu Prahy jsme dospěli k závěru, že pokud má mít systematické zavedení kategorie SSTÚ do územního plánování nějaký smysl, potom je definování společných vlastností pro zařazování konkrétních ploch do této kategorie prvním nutným krokem a musí být stanoveno na základě jednoznačného vyhodnocení. Toto vyhodnocení jsme nastavili tak, že konkrétní transformační plocha s určitým předběžným předpokladem bude zařazena do SSTÚ na základě splnění více než jednoho z následujících kritérií: ------------- území s plochou a složitostí vyžadující urbanistickou přípravu; ------------- území uvnitř prázdná, neadekvátně využívaná, bez zřetelného urbanistického uspořádání (území s malou intenzitou využívání); ------------- území narušující okolní, jinak organizovanou a soudržnou urbanistickou strukturu (prostory pod a okolo mostů, v okolí komunikací, pod rozvody vysokého napětí, opuštěné areály apod.); ------------- území vytvářející bariéry různého typu (bariéry v potřebném propojení s městem, bariéry ve „srůstání města“, bariéry rozvoje uvnitř města, bariéry pro pěší a cyklistický pohyb ve městě); ------------- území, na nichž nákladné iniciační stavby (městská hromadná a železniční doprava, inženýrská infrastruktura) již existují, ale nejsou využívány. 3.3 navrhovaná časová posloupnost územního plánování v sstú v kontinuálním procesu Většina potřebných větších změn ve městě, a v transformačních územích zvláště, je podmíněna změnami v koncepci dopravních staveb a inženýrské infrastruktury. Územní příprava těchto staveb se pohybuje v obdobných nárocích na čas jako samo územní plánování, ale dosavadní koordinace a propojenost mezi obojím je nedostatečná. Při složitosti celoměstských inženýrských liniových systémů je třeba mít v dostatečném časovém předstihu před zadáním územního plánu ověřené možnosti jejich změn a úprav včetně ekonomického posouzení. To nezbytně vyvolává potřebu urbanistických studií, které určí potřebnost takových změn a zobrazí kolize mezi existujícím stavem území a jeho žádoucí transformací. Urbanistické studie by tedy měly být prvním krokem územního plánu a zahájením procesu ekonomického posuzování změn v území. Další důležitou věcí je zajistit možnost, aby bylo možné na základě objektivně zjištěných podrobnějších znalostí v procesu územního plánování upravit zpětně předchozí dokumenty (např. možnost na základě podrobnějších a aktuálnějších průzkumů a rozborů operativně upravit Zásady územního rozvoje). V současnosti je obecně velmi malá prostupnost mezi jednotlivými dokumenty a možnost přehodnotit celek na základě nově zjištěného důležitého detailu.

V SSTÚ doporučujeme následující postup v územním plánování: 1 — Urbanistické studie s ekonomickým posouzením (optimálně v předstihu nebo jako součást průzkumů a rozborů). 2 — Určení ploch veřejného zájmu a celoměstských iniciačních staveb k podrobnější přípravě technické a ekonomické. 3 — Určení klíčových staveb celoměstské inženýrské infrastruktury k podrobnější přípravě technické a ekonomické. 4 — Podrobnější materiály dle bodu 2. a 3., vyžadující delší dobu zpracování než běžné průzkumy a rozbory, se stanou součástí standardních průzkumů a rozborů. 5 — Dále obvyklý postup územního plánu – koncept a čistopis. 6 — Projektová příprava vyvolaných a podmiňujících investic. 3.4 veřejný zájem v transformačních územích V současné době existuje kategorie veřejně prospěšných staveb, zajišťující prostor a koridory pro bazální funkce města. Postrádáme ale jednoznačné definování veřejného zájmu v transformačních územích, které by bylo spojeno s kroky vedoucími ke změnám a mimo jiné dokázalo tyto změny zdůvodnit a ekonomicky vyhodnotit. Vymezení plochy pro veřejně prospěšnou stavbu by mělo být jen částí procesu, který by tím neměl končit. Tak jako regulační plány prohlubují podrobnost v definování urbanistické struktury, podrobnější definování dopravních staveb a jejich územní umisťování by měly být v určitých případech součástí územního plánování, a nikoli výkonem dodavatele stavby. Veřejným zájmem pro transformaci území může být: ------------- žádoucí vnitřní rozvoj města, získání jeho větší hustoty a intenzity s menšími náklady na budování infrastruktury a její provozování; ------------- ochrana volné krajiny před extenzivním rozvojem; ------------- rezerva pro veřejné městské stavby a přirozené posouvání městských funkcí z centra k obvodu (sportovní stadiony); ------------- rezerva pro významné stavby soustřeďované z oblastí mimo extravilán do města (výzkumné ústavy). 3.5 veřejné investice v transformačních územích V této části našeho tématu jsme došli k závěru, že ekonomické posuzování iniciačních postupů v SSTÚ by mělo být součástí územního plánu, ale také že pro to nelze připravit jednoduchou šablonu. Obecně platí, že postoupení územního umisťování

a

b

c

d

a ekonomických souvislostí až do procesu dodávky stavby je pro město nevhodné, přestože je administrativně pohodlné. Současně se ale v této problematice začíná prolínat územní plánování s dalšími nástroji organizace společnosti obecně. Zajištění veřejného zájmu ve směřování veřejných investic musí být v územním plánu přesto obsaženo od jeho počátku, tedy už jako součást urbanistických studií. Podrobnost a profilace ekonomické části se musejí odvíjet od konkrétního území a částí zdůrazněných urbanistickou studií. Ekonomická vyhodnocení by měla mít podobu jakési urbanistické studie proveditelnosti (feasibility study). Ekonomické souvislosti mezi iniciací, investicemi z veřejných prostředků města a soukromým sektorem (zhodnocováním soukromých pozemků a soukromých projektů) jsou složitou problematikou daleko přesahující rámec územního plánování. Je ale třeba, aby byly tyto souvislosti v územním plánu poprvé nastaveny. Je třeba hledat metodu korektního organizování a nezávislého ekonomického vyhodnocování iniciačních kroků města jako součásti procesu územního plánování. Smyslem by měla být synergie mezi veřejnými a soukromými prostředky s transparentně dokumentovanými efekty. Příkladem může být třeba nová trasa metra procházející územím s nízkou intenzitou zastavění a stanicemi v sousedství převážně nezastavěných ploch. Je samozřejmě v zájmu města, aby u stavby tak výkonného přepravního systému, velkých iniciačních schopností pro rozvoj města a velkých finančních nákladů existoval odpovídající urbanistický koncept v místě stanic, a to napříč vlastnickými vztahy. Je žádoucí integrovat vestibuly do objektů okolní urbanistické struktury koordinovat inženýrské sítě tak, aby se bezprostředně u stanic dalo stavět, a podobně.

�

d/02_006

Je třeba zohlednit zhodnocení soukromých pozemků v okolí stanic a zapojit soukromý sektor do spolufinancování stavby, například realizací části periferií – vstupů do metra.

�

d/02_007

Na příkladu projektované trasy metra D, s níž jsme se měli možnost blíže seznámit v roce 2012 a jejíž příprava se zřejmě nezadržitelně blíží realizaci, žádný z takových přístupů nakonec nebyl uplatněn. Možná urbanistická integrace do městské struktury je na úrovni osmdesátých let. Při organizaci změn v území je třeba stanovit: ------------- rozhraní mezi městským developmentem a komerčním developmentem; ------------- nastavení veřejných prostředků do investičních a iniciačních kroků města tak, aby zajišťovaly veřejný zájem; ------------- způsoby participace soukromého sektoru při zhodnocování soukromých pozemků veřejnými investicemi (integrace městských a soukromých staveb v územním plánování, PPP projekty, daňové nástroje).

039 d/02 text

možné, je ale většinou spojeno s náklady přesahujícími možnosti jednotlivých vlastníků pozemků. Na druhé straně jednoduché převedení těchto nákladů na město a výnosů ze zhodnocení pozemků na soukromý sektor pravděpodobně není v souladu s veřejným zájmem. Domníváme se, že je třeba zavést pro situace, kdy prokazatelně žádoucímu rozvoji města brání nějaké celoměstské liniové stavby, pojem „iniciační proces ve městě“. Iniciační proces ve městě si představujeme jako soubor kroků vedoucích k větší integraci určitých vyhodnocených částí SSTÚ do struktury města a jejich otevření pro urbanistický rozvoj uvnitř města. Iniciační proces ve městě nechápeme jen jako proces územního plánování, ale jako proces daleko obecnější a širší, který by měl být zakončen realizací iniciačních staveb v místech územním plánováním stanovených a skutečným otevřením území novému rozvoji. Takový proces by znamenal složitější vztahy účastníků a sdružované financování z různých zdrojů, než je v současné praxi obvyklé, tedy nutně dohody v konkrétním harmonogramu. Byl by pro něj zřejmě nezbytný odpovídající územněplánovací podklad. Domníváme se, že v současné podobě žádný z běžně používaných nástrojů urbanistického plánování neodpovídá v plném rozsahu potřebě prostorového, časového a finančního organizování vnitřního urbanistického rozvoje města v SSTÚ. Projevuje se to i v chybějící vrstevnatosti – mezioborové spolupráci zahrnující ekonomické, demografické, sociologické a další předpoklady.



038

040

b

c

d

041

obrazové přílohy .......... s. 226

d/02

seznam ilustrací

text

a

d/02_001 Významná transformační území – celkový plán Prahy; autor: Aulík Fišer architekti, 2014 d/02_002 Významná transformační území – jihovýchodní kvadrant; autor: Aulík Fišer architekti, 2014 d/02_003 Autobusové nádraží Kačerov; autor: Aulík Fišer architekti, 2014 d/02_004 Semestrální projekty – území Kačerov; zdroj: studenti FA ČVUT, ateliér Jana Aulíka, 2013 d/02_005 Semestrální projekty – území Kačerov; autoři: Gabriel Bayle, Matteo Martelli, Matěj Špaček a Barbora Zmeková – pod vedením Jakuba Fišera, VŠUP, 2013 d/02_006 Integrace vstupních vestibulů metra do budov; zdroj: Sdružení OSA, 2012 d/02_007 Vstupní vestibul metra v Praze a New Yorku; zdroj: Sdružení OSA, 2012


Pro plánování města je nezbytné stanovit hranice mezi veřejným a soukromým, a proto jsou pro zadání územního plánu důležité i vlastnické vztahy k pozemkům v řešeném území. Tuto informaci je ale třeba doplnit o další nepostradatelnou informační vrstvu, jíž je audit platných správních rozhodnutí v území. Kromě existující fyzické podoby města existuje i jeho virtuální podoba, která představuje i nejrůznější objekty dosud neexistující, jež už ale mají platné územní rozhodnutí, či dokonce stavební povolení. Tato informace dokumentuje především dlouhou setrvačnost, s níž se budou krajina i město vyvíjet bez ohledu na nové doktríny územního plánování. Negativně se to týká zabírání volné krajiny a konkrétního urbanistického řešení významných liniových staveb (metro, dopravní komunikace). Existuje tedy cosi, co lze nazvat „slíbeným městem“, jehož podobu komplexně nikdo nezná. Je to ještě skrytější stav města než neviditelná, omezující struktura daná sítěmi a jejich ochrannými pásmy, protože ty lze rychleji dohledat a vyvodit. Považujeme za nezbytné, aby bylo územní plánování prováděno ve 3D, ale se zřetelem na to, že ve věci výškového uspořádání je to první, předběžné nastavení, a je tedy třeba, aby další vývoj ve třetím rozměru města a otevřenost změnám nebyly nepřiměřeně komplikované. Součástí územněplánovacích podkladů by se měly stát 3D modely měst, zahrnující v jednoduchém grafickém rozlišení i územně povolené stavby a všechny existující legitimní urbanistické podklady v daných územích.


výzkumný tým: Ing. arch. Milan Jirovec Ing. arch. Miroslav Holubec Ing. arch. Matyáš Sedlák

�

b

c

d

obsah 1 Úvod 2 Vymezení v rámci výzkumu 3 Je sídliště specifické ve vztahu k městu/plánu/zadání? 4 Jaké jsou nástroje regenerace/ochrany sídliště? 5 Je sídliště předmětem ochrany? 6 Je sídliště autorské dílo? 7 Jaké je měřítko či stupeň dokumentace pro práci se sídlištěm? 8 Závěry a doporučení 9 Případová studie Administrativní centrum Litochleby 10 Případová studie Jižní Město – Ke Stáčírně 11 Případová studie Řešení Masarykova stadionu a VRÚ Strahov 12 Případová studie Rekonstrukce OD Ládví

.................................. .................................. .................................. .................................. .................................. .................................. .................................. .................................. .................................. .................................. .................................. ..................................

044 044 044 046 047 048 048 049 050 052 053 055

Literatura .................................. 057 Seznam příloh .................................. 058 d/03 — Obrazové přílohy .................................. 232 anotace Práce se zabývá specifiky modernistických sídlišť z hlediska územního plánování. Zaměřena je na města nad 100 000 obyvatel. Popisuje témata, základní otázky a metodu zpracování. Vlastní práce analyzuje hodnoty sídlišť a všímá si paradoxu, kdy hodnoty jsou zároveň nositelkami problémů. Výčet nástrojů regenerace sídlišť a jejich implementace do zadání a plánu. Autorství sídlišť v kontextu jejich různorodé historie, úvaha nad mírou jeho důležitosti. Sídliště jako město ve městě a nutný dopad této skutečnosti do měřítka a detailu územního plánu. Výčet požadavků na zadání a územní plán. Vyzdvižení důležitosti procesů stojících mimo vlastní plánování – politiky a občanské aktivity.

043 d/03 text

a

vedoucí Milan Jirovec : Modernistická sídliště

Modernistická sídliště ��




modernistické plánování modernistické sídliště monofunkčnost ochrana panelové sídliště privatizace regenerace typologie

Naše práce se zaměřuje na modernistická sídliště, která jsou nepřehlédnutelnou součástí našich měst. Žije v nich dnes 40 % obyvatel ČR a přes některá pesimistická očekávání z devadesátých let nedošlo k jejich zásadnějšímu úpadku. Nyní, téměř po čtvrt století, mají sídliště prakticky stejnou sociální strukturu jako jiné části měst. Jsou-li některá sídliště problematická, lze tento fakt přisuzovat problematičnosti celého města či regionu, nikoli typologii sídla [ŠPAČEK, 2012]. Jedná se tedy o součást našich měst, s níž bude potřeba do budoucna stále počítat. Přes tento dobrý stav nelze opomenout fakt, že sídliště se potýkají se dvěma zásadními problémy – v rovině společenské jsou stále poznamenána odbornou i politickou stigmatizací (Václav Havel v devadesátých letech – kauza komunistické králíkárny), v rovině technické trpí z různých důvodů výrazným morálním opotřebením. Současná podoba sídlišť je vzhledem k rozlehlým veřejným prostorám neudržitelná – náklady a zejména chybějící vůle k udržování takových ploch jsou příčinou určitého úpadku prostředí sídlišť. Zároveň je problémem určitá nečitelnost prostředí, ztěžující identifikaci obyvatel s jednotlivými měřítkovými součástmi jejich sídla. Ve své praxi jsme se setkali se sídlištním prostředím často a nutno dodat, že podmínky pro výstavbu, projednání a realizaci stavebních záměrů na sídlištích jsou odlišné. Zaznamenali jsme velký odpor obyvatel proti jakýmkoli intervencím, a to nejen čistě developerským stavbám, ale i vůči regeneračním procesům. Pro účely této práce se v dalším textu používá termín sídliště bez přívlastku „modernistické.“ ------------------------------------------------------2 VYMEZENÍ V RÁMCI VÝZKUMU ------------------------------------------------------Téma: ------------- S pecifika modernistických sídlišť z hlediska územního plánování. ------------- Modernistická sídliště – většinou prvky „vnějšího prstence“. ------------- Z hlediska dělení města – „města ve městě“. 2.1 hlavní témata a cíle ------------- Jsou sídliště specifická ve vztahu k městu/ plánu/zadání? ------------- Jaké jsou nástroje přeměny/regenerace/ ochrany sídliště a jsou tyto nástroje aplikovatelné v zadání/plánu? ------------- Je sídliště předmětem ochrany? Jaké z toho vyplývají důsledky? ------------- Je sídliště autorské dílo? ------------- Jaké je měřítko či stupeň dokumentace pro práci se sídlištěm?

2.2 metoda a postup zpracování ------------- Zpracování případových studií; ------------- analýza problému z případových studií – deficity plánů ve vztahu k sídlištím; ------------- zkoumání procesů a nástrojů regenerace sídlišť; ------------- posouzení možnosti aplikace těchto procesů a nástrojů v rámci plánování (lze/nelze – jaké měřítko). ------------------------------------------------------3 JE SÍDLIŠTĚ SPECIFICKÉ VE VZTAHU K MĚSTU/PLÁNU/ZADÁNÍ? ------------------------------------------------------Otázka specifičnosti sídlišť ve vztahu k územnímu plánování je hlavním tématem naší práce. Na začátku jsme si tuto premisu vymezili a dalším postupem ji chtěli potvrdit. Nutno říci, že v rámci mnoha seminářů a workshopů, které se v rámci výzkumného úkolu konaly, jsme dospěli k poznání, že specifičnost zde je zejména ve smyslu odlišného typu města, méně pak plánu a zadání. Územní plánování je i v současnosti moderní disciplínou a je plně vybavené pro popisování moderních struktur. Tak jak se v rámci běhu výzkumu ukazovalo, že mnohé disciplíny územního plánování je nutno oživit, zjistili jsme, že problém rozhodování o městě nespočívá v nástrojích, ale ve schopnosti formulovat strategii, cíle a kontrolovat či vyžadovat jejich naplňování. V současnosti je patrný velký příklon ke kompaktnímu městu, oživuje se pojem uliční čára, ulice, náměstí, stále větší důraz je kladen na prostorový a formální urbanismus a často se zapomíná na funkce, ekonomii, sociologii, infrastrukturu – což jsou ovšem silné nástroje k dosažení výše uvedených formálních cílů. V tom vidíme velký přínos průběhu tohoto výzkumného úkolu, v jehož rámci byly mnohé z těchto otázek znovu nastoleny. Zároveň upozorňujeme na nebezpečí aplikace některých principů kompaktního města na město modernistické a naopak. V obou případech je město postaveno na jiných základech než naše současná urbanita. Způsob, jakým stavíme domy, má stále blíže k typologii sídlišť než ke kompaktnímu městu. První fází, kterou jsme zpracovávali, byla analýza kladů a záporů sídlištních struktur. V rámci analýzy hodnot jsme dospěli k poznání, že klady sídliště jsou paradoxně i nositeli jejich problémů. Jedná se zejména o: ------------- zeleň; ------------- monofunkčnost; ------------- dopravu; ------------- krajinu. Další okruhy problémů sídlišť: ------------- majetkoprávní vrstva versus struktura města; ------------- infrastruktura versus struktura města; ------------- neintuitivnost struktury sídliště – nesrozumitelnost plánu; ------------- absence vize dalšího rozvoje.

3.1 zeleň ------------- Její kvalita je obecně platná a je zřejmě nejšířeji sdílenou hodnotou prostředí vůbec. V současnosti byla překonána problematická fáze vzrůstu všech sadových úprav a v naší době zažíváme sídliště v zeleni připomínající vize jejich tvůrců. ------------- Zároveň představuje vysoké nároky na údržbu a kvalitu včetně problémů s hierarchií spojitých veřejných prostranství (od parku po izolační zeleň). Rozmach city gardeningu naznačuje jednu z možností řešení této složky veřejného prostoru. Jedním ze zapomenutých aspektů je tzv. zahuštěná výsadba (metoda vysázení zvýšeného počtu dřevin a jejich následná probírka po cca dvaceti letech – k té většinou již nedošlo) či výsadba pionýrských dřevin (opět jsou přes svoji roli předmětem ochrany. 3.2 monofunkčnost ------------- Čistě obytné zóny mají samozřejmě výhodu v ničím nerušeném prostředí, jsou prosty konfliktů mezi uživateli rozdílných funkcí, determinují civilní atmosféru sídla. Rozmach vybavenosti a její následný úpadek během posledních dvaceti let částečně dokládají možnost existence města bez obchodního parteru a pracovních příležitostí. Zvýšená mobilita a vylidnění center přispívají k ospravedlnění čistě obytných zón. Monofunkčnost v jistém sociálním stadiu vývoje sídliště představovala příčinu tzv. „nocleháren“, nicméně v současné době a při současné skladbě obyvatel (vysoký podíl lidí v důchodu, dlouhé mateřské dovolené, práce z domova apod.) se sídliště během dne nevyprazdňuje. Klid kontrastující s pulzem centra je naopak kvalitou, která je výše uvedenými uživateli vyžadována. ------------- Nevýhodou zůstává nízká nabídka aktivit v území. Pro mladé lidi může být vzdálenost k vybavenosti, rekreaci a zábavě problémem, vysoká mobilita k vyšší vybavenosti zatěžuje dopravu. Dalším problémem je nízká interaktivita parteru čistě obytných budov – ta ovšem může být nahrazena interaktivitou parteru, tak jak je často v čistě obytných územích 19. století nahrazována například dekorem fasád. Při studiu sídlišť dospějeme k poznání, že aplikace klasického obchodního parteru má velice problematickou podobu. Již v době projektování sídlišť vznikly různé obchodní pasáže, piazzetty, dvorany zajišťující obchodní vybavenost, nicméně jejich podoba v době volného trhu je velmi nepřesvědčivá. Při dobré dopravní dostupnosti center měst je zde patrný úpadek těchto

a

b

c

d

prostor a ztráta energie obsluhy i obsluhovaných. Co funguje, jsou lokální obchody s potravinami, hospody a v poslední době i provozy komunitního charakteru (např. komunitní city gardening KOKOZA, Jižní Město). Dostavby jiných funkcí, většinou administrativních, byly jistou příležitostí k implementaci celoměstsky významných center do struktur sídliště, jsou však ve 100 % případů vnímány jako negativní vstupy do obytného prostředí, jejich případný přínos pro lokální život je diskutabilní, což lze odvodit z podobných zásahů v jiném kontextu (administrativní okrsky Balabenka, Chodov, Karlín). Vznik celoměstsky významného administrativního centra je zároveň velmi utopický při současném poklesu investiční výstavby a při rozměrech transformačních zón v tzv. středním prstenci města. Relativně ukončená a charakterově i prostorově vymezená sídliště nejsou v pravém slova smyslu transformační zónou ani rozvojovou plochou. 3.3 doprava ------------- Dopravní dostupnost sídlišť – měst na okraji – je překvapivě výborná. V zámoří vzývaný způsob navrhování TOD (transit oriented development) je v sídlištích ukryt již čtyřicet let. ------------- Naopak zdánlivě nepochopitelný je absolutní deficit parkovacích míst pro rezidenty. Realita socialistického hospodářství a kolektivistické uvažování způsobily absolutní poddimenzování ploch pro odstav automobilů. Nahuštěné a divoké parkování výrazně snižuje standard veřejného prostoru. Právě vyřešená doprava v klidu by přitom mohla být jedním z výhodných atributů bydlení v moderním městě na periferii metropole a mohla by pak být vnímána jako kvalita v městském centru nedostižná. Parkovacích domů už je na sídlištích postaveno několik, ale praxe je taková, že není příliš velký zájem v nich parkovat. Parkování na ulici je stále levnější a zvyk mít svůj automobil „na dohled“ je silnější. Řešením je komplexní politika správy parkovacích míst, která bude mít jednoznačně restriktivní charakter (poplatky za stání na ulici versus poplatky za stání v parkovacích domech apod.), a musí proto vzejít z široké veřejné debaty spojené i s ostatními otázkami regenerace sídliště. 3.4 krajina ------------- Její blízkost představuje velký potenciál pro zvýšení kvality sídla, přímé přístupy do rekreační krajiny, vztah k nově vznikajícím příměstským parků – to vše představuje potenciál pro zkvalitnění obrazu sídlišť. ------------- Zároveň je potřeba vnímat, že krajina je přítomna i „pod sídlištěm“. Volný způsob zástavby často ponechal fragmenty minulých struktur čitelné. Vznik v době

045 d/03 text

------------------------------------------------------1 ÚVOD -------------------------------------------------------



044

3.5 majetkoprávní vrstva versus struktura města Jak jsme již uvedli výše, nesoulad katastrální mapy se zástavbou představuje již po dvě desetiletí známý, ale neřešený problém. Restituce způsobily vznik komplikovaných majetkoprávních struktur, v mnoha případech přešly pozemky do rukou spekulantů zpeněžujících jakékoli operace v území. Ovšem problém nespočívá v pouhém nesouladu zastavovacího plánu a původních políček. Došlo-li by k narovnání pouze v tomto smyslu, problém nezmizí. Neboť je nutné umožnit určitou změnu v hierarchii sídliště. Hierarchie ve smyslu odstupňování různých úrovní vlastnictví, přístupnosti i operativnosti v území je jedním z nejdůležitějších nástrojů regenerace sídlišť. Poznání, jaká bude majetková struktura těchto sídel a jak se přepíše do katastru, je jedním ze zajímavých „velkých úkolů“ studia sídlišť. 3.6 infrastruktura versus struktura města Obdobně jako v předešlém odstavci lze popsat situaci v infrastruktuře. Jak dopravní, tak technická infrastruktura podléhají často zcela jiné logice, než jakou lze číst ve struktuře sídlišť, potažmo jakou můžeme v budoucnu po sídlištích požadovat. I v klasickém městě se zdá, že v rámci neoliberální dikce současného světa došlo k privatizaci velké části infrastruktury, a tím odebrání těch nejsilnějších nástrojů správy města [LIESSMANN, 2014]. 3.7 neintuitivnost struktury sídliště – nesrozumitelnost plánu Kompozice sídlišť jsou často založeny na nejrůznějších abstraktních či technických (až technologických) konceptech. Zároveň v sobě nesou stopy neoplasticismu a abstraktního umění a v neposlední řadě často ryze individuální autorský rukopis. V každém případě představují novotvary, na rozdíl od center historických měst neobsahují kontinuální kulturně-historickou vrstvu spojenou s podvědomím svých obyvatel [LIESSMANN, 2014]. Následkem toho je zcela chybějící intuitivnost čtení struktury takového sídla, která se přenáší i do úrovně navrhování, rozhodování a posuzování jakýchkoli zásahů do něj. V tomto smyslu jsme poznali, že problematika současných územních plánů ve vztahu k sídlištím často nespočívá v nějakém chybně aplikovaném nástroji či nutnosti specifické legendy plánu, ale v nedostatku rozhodovacích a strategických vstupů. Tam, kde plán selhává ve sdělení, je nahrazen intuicí (v kompaktním městě), kde intuice chybí, je plán nečitelný.

3.8 absence platformy pro vizi dalšího vývoje Sociální a politické procesy nutné pro vznik takovéto platformy představují podstatný a bohužel chybějící prvek fungujícího města. Sídliště postrádá díky svému rezidentnímu charakteru dynamické činitele běžné v centrech měst – obchod, cestovní ruch, kultura, vysoké školy – a je závislé pouze na aktivitě politické správy a občanů. Ti jsou dnes ve vyhraněné opozici – jedna strana se zpronevěřila svému úkolu korupcí a zneužíváním moci ve prospěch vyvolených, druhá strana nastoupila cestu agresivního a mnohdy zaslepeného aktivismu. Má-li se v budoucnu něco stát se sídlišti, je potřeba tyto strany smířit a začít společně pracovat na programu regenerace, resp. správy města v nejširším možném smyslu slova. Bez této platformy bude územní plán zbytečný a nemá co zobrazovat. ------------------------------------------------------4 JAKÉ JSOU NÁSTROJE REGENERACE/ OCHRANY SÍDLIŠTĚ? ------------------------------------------------------V rámci zkoumání nároků na zadání/plán bylo nutné popsat známé nástroje přeměny/správy/ochrany sídlišť a jejich aplikaci nástroji územního plánování. Informace jsme čerpali ze zahraničí, významnou pomoc nám poskytl diplomní seminář Jany Kubánkové z FA ČVUT. Cílem regeneračních procesů je vždy zejména zvýšení čitelnosti prostředí jak ve smyslu fyzickém a orientačním, tak ve smyslu kulturním, správním, sociálním [KUBÁNKOVÁ, 2014]. V následujícím přehledu uvádíme nejdůležitější nástroje práce s městem i s komentářem vztahu k plánu/zadání: ------------- hierarchizace veřejného prostoru – typologická, majetková, veřejné/neveřejné; ------------- typologická obměna, rozmanitost; ------------- infrastruktura – hierarchizace, úpravy tras; ------------- vytváření sousedství (dobré adresy); ------------- dostavby, demolice, přestavby; ------------- procesy v rovině sociální. 4.1 hierarchizace veřejného prostoru – typologická, majetková, veřejné/neveřejné Veřejný prostor na sídlištích je v obecném povědomí vnímán jako příliš rozlehlý, těžko uchopitelný i udržitelný. Je také jedním z hlavních pilířů kritiky modernistického urbanismu – zdá se, že praxe měst v zeleni je velmi odlišná od původních utopistických představ. Víme však, že veřejný prostor a zeleň v něm jsou zároveň nejvnímanějšími kvalitami sídliště. Řešením tedy není zmenšovat množství volného prostoru, ale logicky jej hierarchizovat ve smyslu:

------------- t ypologickém – znamená uspořádání například zeleně (krajinná, izolační zeleň – parková zeleň – vnitřní zahrady – předzahrádky) či komunikací (hlavní, silniční komunikace – páteřní komunikace – vstupy do lokalit – vnitřní cesty) způsobem podporujícím čitelnost prostředí; ------------- majetkovém – znamená uspořádání území dle přístupnosti, resp. vymezení okruhu uživatelů. Tato hierarchie má význam jak pro čitelné uspořádání území, tak pro distribuci zodpovědnosti za péči. Většinou sleduje hierarchii typologickou. Hierarchizace vždy znamená nastavení nových pravidel v území. Typologická může být provedena obměnou uličního profilu, designem rozhraní, sadovými úpravami a podobnými v podstatě stavebními úpravami, majetková pak pozemkovými úpravami, směnami pozemků či ekonomickými nástroji – diferenciace nájmů, poplatky za údržbu apod. Výše uvedené nástroje jsou rozlišitelné nejdříve v rovině regulačního plánu. Zadání RP by mělo obsahovat již schválený program regenerace sídliště s postupem přeměny a jeho harmonogramem. Regulační plán však nemůže hierarchizaci prostředí koncipovat, neboť k tomu jsou potřeba další procesy v území, ale pouze ji realizovat. 4.2 typologická obměna, rozmanitost Zvýšení rozmanitosti typologie bydlení je logickou podmínkou zlepšení atraktivity obytného města. Jedná se o úpravy stávajícího fondu a dostavbu nových bytových domů. Tyto procesy jsou ve většině případů ztíženy rozsáhlým prodejem bytů do osobního vlastnictví. V případě dostaveb jiných typologických druhů je nutno dobře zvažovat vhodnost jednotlivých typů – největší chybou by bylo místo rozmanitosti, která znamená, že v rámci jednoho charakteru lokality lze nalézt různé standardy bydlení, nastolit stratifikaci. Zachování demokratického charakteru sídliště je zásadní nutnost. Z povahy tohoto nástroje vyplývá, že územní plán je schopen vymezit rozvojové lokality pro výstavbu. Jejich stanovení však musí být podmíněno existencí jasné strategie regenerace sídliště a opět existencí jasné vize ztotožněné s obyvateli sídliště. 4.3 infrastruktura – hierarchizace, úpravy tras Dopravní a technická infrastruktura se podřizuje výše uvedené hierarchizaci veřejného prostoru. Lze však využít opačného postupu. Změna tras dopravy či páteřních rozvodů má často zásadní schopnost změnit poměry v území – mnohdy zásadněji než prostorová regulace. Významná je i veřejná infrastruktura – vybavenost. Umisťování škol, školek, komunitních zahrad, hospod a samoobsluh může

a

b

c

d

znamenat významnou pomoc při formování nových kvalitních sousedství. Nástroje infrastruktury mají své místo v územním a regulačním plánu. 4.4 vytváření sousedství (dobré adresy) Většina obyvatel sídlišť je s jeho prostředím spokojena, většina lidí hledajících si bydlení nechce bydlet na sídlišti. Tento paradox spočívá v určité špatné pověsti, k níž přispěl jednak špatný technický stav sídlišť, kult individuálního bydlení, ale i stigma položené na tato města po listopadové revoluci i před ní [ŠPAČEK, 2012]. Možným nástrojem změny vnímání sídlišť je základní cíl regenerace – vytvoření kvalitního sousedství, tedy nejmenší sdílené urbánní jednotky s vlastním společným prostorem. Obraz tohoto sousedství je přímo spojen s obrazem kvalitního života. Sousedství (nebo lokalita) je základním kamenem nové čitelnosti prostředí [srov. KOHOUT, 2013] a mělo by být i iniciačním bodem přeměny sídla. 4.5 dostavby, demolice, přestavby Představují zásadní operace v území, jejichž výsledkem může být zahuštění, či naopak zředění zástavby. V našich podmínkách se jedná o nástroj obtížně aplikovatelný vzhledem k nízké fluktuaci na našich sídlištích i majetkoprávním poměrům. 4.6 procesy v rovině sociální Veškeré nástroje stojící mimo územní a stavební rovinu lze zjednodušeně shrnout do pojmu sociálních nástrojů. Ze zahraničních zkušeností víme, že tyto nástroje mají mnohdy zcela zásadní vliv na aktivitu v území a jsou důležitou podmínkou pro nastartování jakýchkoli procesů. Od zcela jednoduchých prvků identifikace s územím, jako jsou loga sídliště, symbolika míst, vymezení a poznání hranic sídliště, až po nastartování složitých procesů, jako jsou plány obnovy, plány péče a v neposlední řadě samotné regenerační projekty. V dnešní době by bylo velikou chybou tyto nástroje opomenout a snažit se projektovat „z dálky“ a v perspektivě územního plánu města. Ustanovení základní občanské identity v sídlišti (a nejen v něm) je bodem nula jakékoli akce v území. ------------------------------------------------------5 JE SÍDLIŠTĚ PŘEDMĚTEM OCHRANY? ------------------------------------------------------Ochrana prostředí je nutná tam, kde je určitá vnímaná hodnota sídla v rozporu s módem života uživatelů. Současná společnost musí chránit památky, neboť přes jejich všeobecně sdílenou celospolečenskou hodnotu jsou ohroženy každodenní činností člověka. Ztráta z poničení památky je nevratná, stejně tak z poničení přírody, památného stromu apod.

047 d/03 text

socialismu ale také znamená, že původní krajina je přítomna i v katastrální mapě, a stala se tak i zásadní brzdou rozvoje sídla.



046

------------------------------------------------------6 JE SÍDLIŠTĚ AUTORSKÉ DÍLO? ------------------------------------------------------Sídliště jsou také autorskými díly. Autorství je nespornou součástí posuzování sídlišť. Autorství jednotlivce i týmů doplňuje ostatní vstupy do podoby sídliště. Autorství bylo známo i v dřívějších konceptech výstavby měst, nikdy však nebyl dán takový prostor individuální interpretaci. Samozřejmě že další aspekty, jako jsou ideologie Athénské charty, mašinismus výroby bytů, dodavatelské a technologické limity doby a v neposlední řadě nelehký osud projektů v době socialismu, hrály rovněž zásadní roli, autorství lze vnímat jako v mnoha ohledech podřízené. Osudy konceptů sídlišť považujeme za nutné zmínit, neboť nejsou obecně známé a dosti často vysvětlují určité problémy stávajících struktur: ------------- sídliště nedokončená – z konceptů zůstalo torzo, investice byly směřovány především do bytů, nebyla dokončena lokální centra, parky, krajinné útvary; ------------- sídliště intenzifikovaná – koncepty byly politickým zásahem, často během výstavby, „intenzifikovány“ navyšováním počtu bytových jednotek. Výsledkem jsou zvýšené počty pater či zcela neočekávatelné pozice nových domů;

------------- s ídliště poškozená v pozdějších letech – devadesátá léta často znamenala zcela neuvážený zásah do sídlišť, podpořený tehdejší stigmatizací těchto útvarů, odporem odborné veřejnosti a negací jakékoli plánovací koncepce. Tato poškození mají fatální podobu zejména na okrajích sídlišť – dochází k setření hranic, srůstům apod. Vrátíme-li se k autorství, je nutno konstatovat, že z tohoto hlediska lze rozeznat sídliště špatná a sídliště dobrá. Autorství je samozřejmě předmětem určité ochrany, nicméně právě individualita interpretace stavby města je nositelkou snadné eroze takových měst. Silné koncepty bez kulturní vazby na historické vrstvy v souboji s realitou selhávají. Domníváme se, že ochrana autorství může být i velkou chybou. Při studiu možných regeneračních procesů v sídlištích je patrné, že je dosti často nutno změnit určité hierarchické vztahy v sídlu, překódovat strukturu, změnit toky infrastruktury. Rigidní lpění na původním autorském záměru se může dostat do konfliktu s aktuálními potřebami sídla a jeho uživatelů. ------------------------------------------------------7 JAKÉ JE MĚŘÍTKO ČI STUPEŇ DOKUMENTACE PRO PRÁCI SE SÍDLIŠTĚM? ------------------------------------------------------Podstatnou úvahou z hlediska práce se sídlišti je, v jakém měřítku, respektive v jakém stupni územně plánovací dokumentace lze realizovat regenerační či transformační procesy. To má samozřejmě zásadní vliv na implementaci této problematiky do zadání územního plánu. Zároveň je důležité zjistit, jaká jsou další nezbytná rozhodnutí, procesy či informace nutné k přeměně sídliště. 7.1 sídliště je město ve městě Homogenní povaha našich velkých sídlišť včetně často akcentovaného vztahu ke krajině, jasným hranicím a v neposlední řadě atribut autorství vedou k vnímání sídlišť jako jakýchsi měst ve městě. Z toho vycházejí veškeré úvahy směrem k územnímu plánování. Atribut města ve městě má samozřejmě i významný přesah do roviny identifikace obyvatel se sídlem – sídliště jako takové je vnímáno jako samostatný samosprávný celek s vlastní identitou. Vymezení v rámci územního plánu pak musí potvrdit tento status (u sídlišť, která tento atribut naplňují). V rámci jeho metodiky je pak zásadní dělení na regulační celky – např. lokality. Toto dělení se musí odvodit z možností konkrétního plánu a z dostupných informací o procesech přeměny (regenerace) sídliště. V měřítku velkých krajských měst se však domníváme, že by sídliště mohla zůstat jedinou lokalitou s jednotným regulativem.

Město ve městě by si zasloužilo vlastní územní plán – tedy jakýsi návrat Územního plánu zóny. Tvrdé regulativy, v podstatě návrhové, regulačního plánu jsou spíše urbanistickou realizační dokumentací a neumožňují strategičtější přístup vlastní územnímu plánu – územní plány celých sídel však často nedokážou postihnout detaily sídlištních struktur: ------------- činit rozhodnutí o hierarchii veřejného prostoru, o přiřazení zelených ploch k funkcím; ------------- definovat umístění vybavenosti v rámci čistě obytného území. ------------------------------------------------------8 ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ ------------------------------------------------------8.1 deficity zadání/plánu ------------- Deficity zadání jsou spíše v obecné rovině – ztotožňujeme se se závěrem výzkumu, že u zadání musí být přítomen nejen architekt, ale celá řada dalších profesí umožňujících již v této fázi hodnotit a diskutovat možné směry vývoje. Zároveň je velkým deficitem absolutní neexistence strategických rozhodnutí jako podkladu pro zhotovení územního plánu. ------------- Deficit plánu vidíme zejména v nesnadné interpretaci v prostředí sídlišť – na rozdíl od klasického města, kde proluka je jasnou zastavitelnou plochou, vyžadují případné zásahy do sídlištních struktur mnohem hlubší vhled do jejich koncepce. Často není ani snadné vyhodnotit dopady takovéhoto zásahu na celek a na možnosti případné přeměny sídliště. 8.2 co má obsahovat zadání/plán 8.2.1 územní plán Zadání územního plánu by mělo obsahovat: ------------- strategické rozhodnutí o budoucnosti jednotlivých sídlišť; ------------- vyhodnocení kvality jednotlivých sídlišť; ------------- požadavky na jejich ochranu, vymezení; ------------- podklady pro ekonomické posouzení návrhu územního plánu. Územní plán by měl obsahovat: ------------- požadavek na vymezení sídlištních celků v rámci dělení města; ------------- vymezení hranic, garance či transformace jejich podoby; ------------- řešení napojení na infrastrukturu města; ------------- řešení vztahu k okolním strukturám (město, krajina) – regulativy ekotonu; ------------- stanovení ekonomických nástrojů – kompenzací, pobídek apod.;

a

b

c

d

------------- p odmínky zpracování navazujících studií a nastartování procesů regenerace; ------------- informaci o ochraně území; ------------- rozhodnutí o transformačních procesech; ------------- řešení sídliště v rovině celek – lokalita (sousedství). 8.2.2 regulační plán ------------- Měl by vzniknout až na základě probíhajících procesů regenerace sídliště (akční plány, plány managementu) – je tedy výsledkem regenerace, nikoli jejím projektem; ------------- bude obsahovat realizaci hierarchizace sídliště; ------------- bude obsahovat ekonomické vyhodnocení, systém kompenzací, náhrad, pobídek; ------------- bude návrhem veřejného prostoru. Další procesy a součásti, které uvádíme jako nezbytné pro práci se sídlišti a které stojí mimo možnosti plánu: ------------- zprůchodnit možnosti pozemkových úprav; ------------- umožnit management sídlišť; ------------- ztotožnit obyvatele s programy obnovy; ------------- politika, samospráva, občanská společnost atd. 8.3 závěr V rámci našich úvah nad sídlišti jsme se pokusili shrnout své poznatky a navázat je na nově nabyté povědomí o problémech územního plánování. Neklademe si ambici vytvořit ucelené vědecké dílo, ale spíše zaznamenat naši zkušenost s modernistickými městy, konfrontovanou s tématy probíranými v rámci výzkumu. Sdílení myšlenek a vzájemná komunikace všech zúčastněných byly také tím největším přínosem dvouleté práce. Zjistili jsme, že sídliště mají své kvality, že je jejich obyvatelé považují za města vhodná k životu a že mnoho předsudků u odborné veřejnosti se pomalu začíná vytrácet. Samozřejmě je nutné uvažovat o obrodném procesu a zde jsme dospěli k závěru, že regenerační proces je spíše politický a sociologický problém než předmět územního plánu. Regulační plán je pak spíše zobrazením výsledku výše uvedených procesů. Územní plán by však měl zajistit ochranu stávajících hodnot, zajistit vnější vazby, celoměstské souvislosti a obsáhnout strategii transformace sídlišť.

049 d/03 text

Sídliště byla vybudována na základě víry v město v zeleni, víry v možnosti moderního státu, který bude schopen zajistit ohromné plochy veřejných prostranství jako protiváhy uniformního, ale levného způsobu bydlení. V současné době se zdá, že tento koncept je dlouhodobě neudržitelný, neboť náklady na údržbu, obnovu a zabezpečení takového rozsahu veřejných ploch jsou neospravedlnitelné. Alespoň tak zní vžitá představa. V rámci našich úvah si však tuto otázku klademe znovu s optikou hodnoty sídlištního veřejného prostoru – neospravedlňuje právě tato hodnota moderních měst ony zvýšené náklady? Není právě sídlištní zeleň nositelem kvality sídla? Právě zde je kvalita veřejného prostoru zásadní pro kvalitu sídla – na rozdíl od tradičního města, kde si dovolíme tvrdit, že prostor sám o sobě nestačí. Inverze plánu veřejných prostranství těchto dvou struktur nám to objasňuje – poměr veřejného a zástavby je opačný a stejně tak jejich význam pro vnímání města; jako jsou v tradičním městě fasády domů z velké části tím, co tvoří charakter prostředí, plní veřejný prostor stejnou roli v modernistickém městě. Ulice a náměstí tvořené panelovými domy jsou noční můrou jak tradicionalistů, tak modernistů. Veřejný prostor se tak stává předmětem ochrany a ta jako určitý akt síly ospravedlňuje zvýšené náklady na péči. Samozřejmě, že v rámci nástrojů hierarchizace veřejného prostoru lze tyto náklady optimalizovat či redistribuovat mezi jiné uživatele, nicméně vždy zde bude třeba více energie. Je-li sídliště předmětem ochrany, musí být stejně jako v centrech měst implementována do zadání a plánu.



048

lokalita: GPS: velikost: rok: autor: investor:

Praha 11 – Jižní Město 50.0321114°N, 14.5068569°E 20 000 m2 HPP 2012 m4 architekti soukromý

Zadáním investora bylo navrhnout nájemní administrativní budovu doplněnou občanskou vybaveností v souladu s požadavky územního plánu a s respektováním podmínek lokality. Řešenou lokalitou je severní segment Litochlebského náměstí v Praze 11 na Jižním Městě. Z hlediska urbanistického je pojem náměstí těžko obhajitelný, neboť se jedná o kruhový objezd bez jakékoli vazby na okolní zástavbu a bez možnosti integrace dalších případných funkcí. 9.1 vize Lokalita severního segmentu zůstala nezastavěná i přes vize počítající s její zástavbou výškovou dominantou tak, jak to dokladuje původní koncepční studie Jižního Města od architekta Lasovského a následně potvrzuje urbanistická studie „Bulvár“ [ d/03_001] z počátku devadesátých let. Následné vizionářské studie (např. arch. Bílka) jdou ještě dále a lokalitu významně povyšují stavebním zásahem objemově i významově povýšeným nad původní strukturu modernistického sídliště.

�

9.2 územní plán Na počátku naší práce platný ÚPn HMP [ d/03_001 |002] určoval funkčně plochu jako SMJ-E: „Území sloužící pro kombinaci funkcí včetně bydlení, které jsou soustředěné do centrálních částí – města a center městských čtvrtí. Pro centrální část města je stanoven směrný minimální podíl bydlení.“ Podmínkou je též stanovení maximálního podílu hlavní funkce do 60 % HPP. Z hlediska typu zástavby a možného stavebního objemu je území charakterizováno neodpovídajícím koeficientem E, který je charakteristický pro výstavbu činžovních vil, rozvolněnou zástavbu městského typu a nízkopodlažní stavby pro podnikání. Územní plán tedy nesleduje původní vize výškového objektu a z hlediska funkce v území dopravně zatíženém (hluk, emise) preferuje bytovou výstavbu. Dostává se tak do rozporu s původními vizemi JM i se současnými hygienickými předpisy (z hlediska zatížení hlukem od dopravy v přímé návaznosti na kruhový objezd). Umístěním výraznějšího podílu občanské vybavenosti nastává problém s horší dopravní dostupností a navíc v lokalitě není městskou částí

�

�

ani občany žádná občanská vybavenost požadována. d/03_004] navržený s velMultifunkční objekt [viz kým podílem dvoupodlažní občanské vybavenosti je neobsaditelný a těžko dopravně obsloužitelný. Optimálním využitím se jeví administrativní budova s malou vybaveností v parteru a přímým dopravním napojením na kruhový objezd. Z hlediska kapacitního je nastavení územního plánu v lokalitě značně podhodnoceno, což je výsledek ideového souboje mezi snahou o dynamizaci území a ochranou standardního sídliště jako bydlení v zeleni, ke kterému došlo v rámci přípravy ÚP. V průběhu přípravy návrhu bylo požádáno o navýšení kvóty míry využití území odpovídající záměru a jeho realizovatelnosti v daných podmínkách. 9.3 infrastruktura Území určené pro výstavbu je zatíženo trasami mnoha podzemních sítí, které jsou v řadě případů nekoncepčně vedeny bez respektování plochy budoucího možného staveniště [viz d/03_006 |007]. Představa o organizovaném uspořádání infrastruktury respektujícím strukturu sídliště je mylná.

�

9.4 majetkoprávní struktura Zásadním problémem jsou neprovedené úpravy katastru při výstavbě sídlišť v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století. Sídliště byla stavěna na původních katastrech obcí a katastrálně byly vymezeny pouze zastavěné plochy pod domy a komunikace. Na začátku devadesátých let nebyla provedena žádná katastrální úprava a pozemky na nezastavěných plochách byly částečně v rámci restitucí navráceny původním majitelům. Většina bytů byla rozprodána do soukromého vlastnictví, tudíž pozemky pod domy a někde i s přilehlými plochami mají desítky spolumajitelů. Veškeré zásahy do nezastavěných ploch včetně úprav liniové infrastruktury jsou výrazně limitovány takto neuspořádanými a nekoncepčními majetkoprávními vztahy [ d/03_008]. Některé části pozemků vrácených v restituci původním majitelům jsou navíc skupovány spekulanty (např. d/03_009 – pozemky v části JM vlastněné společností Frederic & Co.).

�

�

9.5 katastr – cesta do historie Neuspořádaný katastrální stav lze naopak účinně využít pro hledání historických stop v území. Na stavební parcele se nachází památník obětem světových válek s pozůstatkem pietní lipové aleje [ d/03_010 |011]. Při zkoumání historických fotografií obce Litochleby [ d/03_012 |013 |014 |015 |016] vyplynulo, že se jedná o území středu původní litochlebské návsi. Katastrálně vymezený pozemek zůstal do dnešních dob beze změny [ d/03_016]. Lze tedy velmi snadno vystopovat původní polohu návsi s lipami a památníkem. Pozemek tvoří velmi

�

�

�

podstatnou část stavební parcely, ale vzhledem k jeho historické a pietní hodnotě jsme se rozhodli ho v rámci projektu respektovat a navíc i rehabilitovat dosazením chybějících stromů na původní počet 31 symbolizující počet padlých občanů Litochleb v první světové válce [ d/03_017 |018].

�

9.6

technické parametry – čsn, otp, atp

Objemové doplnění modernistické stavební struktury sídliště je závislé spíše na splnění všech technických a hygienických parametrů než na primárně architektonicko-urbanistické bázi. Teprve uvedení těchto podmínek do vzájemného souladu a jejich následné zhmotnění může poskytnout obraz o budoucí možné zástavbě. Vedle imisních a hlukových příspěvků nové výstavby je ve stávající struktuře sídliště zásadním faktorem vliv navrhované nové hmoty na oslunění a osvětlení stávajících bytů. Pro návrh možného stavebního objemu jsme na základě normových požadavků odvodili model ukazující možnou výškovou úroveň zástavby v každém bodě stavebního pozemku [ d/03_019 |020]. Výsledkem v tomto konkrétním případě bylo značné omezení možného stavebního objemu. Pokud se při návrhu modelem určené výškové hladiny respektují, bude následné posouzení vlivu výstavby na okolní objekty v souladu s normovými požadavky. Dalším specifickým požadavkem vyplývajícím z obecně technických požadavků na výstavbu je dodržení parametru odstupové vzdálenosti, kdy výška navrhovaného objektu nemůže být větší než odstupová vzdálenost objektu od stávajících fasád s okny. Tento požadavek může být v rámci struktury sídliště záludný. Možným řešením, které jsme použili, je požádání o udělení výjimky z odstupu staveb. Udělení této výjimky může být opodstatněné v případech, kdy lze kvalifikovaným posouzením prokázat, že vliv navrhovaného objektu nepřinese zhoršení stavu normou sledovaných hodnot u stávajících objektů. Bylo tedy provedeno posouzení vlivu stavby na osvětlení a oslunění nejhůře položeného bytu v části objektu „zasaženého“ sklopenou výškou a prokázáno, že výška objektu nemá vliv na kvalitu bydlení [ d/03_021]. Zcela specifickým jevem je odraz hluku z dopravy od navrhovaného objektu. Objekt sám v hlavním směru od Litochlebského náměstí působí směrem ke stávající bytové zástavbě jako hluková bariéra, ale hlukové prostředí vzdálenějších domů na protilehlé straně může naopak ovlivnit odrazy. Na základě akustické analýzy byly stanoveny podmínky pro část fasády stanovující minimální absorpci hluku tak, aby příspěvek hluku z odrazu u sledovaných stávajících fasád byl nulový.

�

�

9.7 zeleň Charakteristickým znakem sídlišť je množství zelených ploch vyplňujících velkou část veřejných prostranství mezi panelovými domy. Ochrana jakýchkoli zelených ploch má absolutní přednost ze

a

b

c

d

strany obyvatel, přestože v současné době sílí mezi odborníky tlak na přehodnocení vnímání zeleně ne z hlediska kvantity, ale z hlediska kvality a charakteru. Zelené plochy jsou na Jižním Městě i ostatních sídlištích devízou, ale i jejich neskutečnou zátěží – jejich nestrukturovanost a bezbřehost může mít až devastující účinky. Údržba jasně definovaného parku je mnohem snazší než údržba velkých, ale indiferentních ploch zeleně. Nakonec i na JM je v zelených prostorech vidět odcizení, devastaci a vandalismus, dokazující ne zrovna jasnou identifikaci kvalit tohoto prostředí [ d/03_022 |023 |024]. Výrazově a kvalitativně nespecifikované zelené plochy se často stávají poměrně účinnou zbraní v rukách místní politické opozice, spekulantů a často zmanipulovaných občanských sdružení. Ty případy, kdy občané sami v rámci občanských sdružení bojují za zachování zeleně, jsou většinou vedeny obavou z jakéhokoli zásahu do stávajícího zakonzervovaného stavu sídlišť. V rámci území sídlišť je samozřejmě nutné počítat s plochami kvalitní zeleně, ale ty je potřeba nalézt, analyzovat, strukturovat a dále rozvíjet jako jednu ze základních hodnot lokality. Již výše zmíněná lipová alej obklopující památník obětem světových válek v prostoru původní litochlebské návsi je určitě tou kvalitou, s níž je třeba počítat [ d/03_025]. V rámci projektu byl proveden arboristický průzkum a byla navržena řešení k posílení vitality těchto stromů a jejich dosadba. Provedená úprava spočívala v aerizaci zeminy pomocí ke kořenům šetrného hloubení rýh vzduchovou tryskou. Stromy byly dušeny téměř půlmetrovým jílovým příkrovem, který sem byl navezen při výstavbě sídliště. Stejnou metodou pak byla provedena i rýha kořenové clony směrem k budoucí výstavbě. Lipová alej s památníky se stala součástí návrhu stavby jako zásadní prvek navazujících veřejných ploch.

�

�

9.8 občané Sídliště jakožto produkt socialistické éry prošla na počátku devadesátých let procesem stigmatizace. Tento stav vedl k jisté uzavřenosti obyvatel, kteří zaujali postupně obranná postavení proti všemu novému. Ochrana některých pomyslných hodnot byla navíc posílena masivní privatizací bytového fondu a mnohými kontroverzními zásahy. Za více než dvacet let existence občanské společnosti došlo samozřejmě i k určité emancipaci obyvatel, z nichž ti aktivní jsou dnes činní v komunální politice a především pak v různých občanských sdruženích. Jakýkoli potenciální stavební zásah se pak stává předmětem politických bojů a v rámci veřejnoprávních řízení se proti možným zásahům stavějí různá občanská sdružení. V jejich podání se pak pojmy jako zeleň, životní prostředí či občanská vybavenost stávají jednostrannou zbraní zbavenou svého původního obsahu. V rámci přípravy projektu jsme se společně s investorem snažili s občany komunikovat formou různých veřejných prezentací, ale vzhledem k tomu, že byl

051 d/03 text

------------------------------------------------------9 PŘÍPADOVÁ STUDIE ADMINISTRATIVNÍ CENTRUM LITOCHLEBY -------------------------------------------------------



050

�

9.9 návrh řešení – plán, proces realizace Ve snaze respektovat místní podmínky a ostatní předpisy byla navržena výšková budova (95 m) bez rozšířeného parteru, umístěná uprostřed nově vzniklého parku. Doprava v klidu byla vyřešena v rámci podzemních garáží, na jejichž stropě byl realizován výše zmíněný park [ d/03_028]. Celková výsledná proporce ukazuje, že díky svému (ne zrovna levnému) výškovému řešení objekt zabral pouze 10 % plochy pozemku, zbylých 90 % (soukromého) pozemku je v projektu navrhováno k ponechání jako veřejný prostor s parkovou úpravou [ d/03_029]. Katastrálně vymezená bývalá část litochlebské návsi s lipovou alejí byla z projektu vyjmuta a na náklady investora bylo provedeno zlepšení stanovištních podmínek stávajících lip s návrhem dosadby do původního počtu.

�

�

9.10

účinek, realita

Na projekt bylo vydáno územní rozhodnutí a stavební povolení, které je doposud bez nabytí právní moci. Projekt se stal předmětem sváru mezi politickou reprezentací a opozicí v Praze 11. 9.11 závěr – ve vztahu k zadání územního plánu Projekt výstavby administrativního objektu s doplňkovými funkcemi na Litochlebském náměstí měl být jasným a jednoduchým projektem respektujícím územní plán, jasně vymezené pozemky a místní infrastrukturu. Jedná se o pokus, jak navázat na původní nezrealizované vize a plány [ d/03_030 |031]. V procesu navrhování, projektování a projednávání však došlo k postupnému odkrývání jednotlivých vrstev jevů, které bylo nutno respektovat a řešit, čímž byl ovlivněn výsledek naší práce. Tyto vnější vlivy řešené lokality jsme se pokusili zevšeobecnit a domníváme se, že mohou být pro lokalitu sídlišť vzniklých v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století charakteristické.

�

Stávající funkční i objemové charakteristiky územního plánování se v případě modernistické struktury sídliště, zatížené navíc některými dalšími obecnými skutečnosti, ukazují neadekvátní a nefunkční. Prostředky, kterými umíme popsat klasickou městskou blokovou strukturu, zde selhávají a nedávají nám dopředu představu o skutečném možném stavebním zásahu.

Svým tvarem je území rozděleno na tři části o podobné velikosti. Studie řeší problém ve 2 variantách. Způsobů, jak přistoupit k návrhu, je mnoho, předložené varianty ukazují jen dva možné přístupy, nicméně se jedná o dvě „základní“ možnosti.

�

10.1 návrh/ návrhy řešení – plán, proces realizace ------------- Varianta A – na prostředním pozemku je navržen parkovací dům o kapacitě, která zcela nahradí parkovací potřeby rezidentů – zbylé dva pozemky jsou tak zcela osvobozeny od zatížení potřebami rezidentů a je možné s nimi dále naložit zcela svobodně – buď mohou zůstat nezastavěné (např. přeměna na parkovou plochu), anebo je možné na nich provést výstavbu nezatíženou parkovacími deficity [ d/03_035]. ------------- Varianta B – celková potřeba parkovacích stání pro rezidenty (včetně navýšení o deficity) je rovnoměrně rozprostřena na tři díly řešené lokality. Navrhovaná výstavba pak musí vykázat nejen své vlastní potřeby parkovacích stání, ale navíc ukojit i potřeby přilehlé zástavby [ d/03_036].

příloha 01 / případová studie Administrativní centrum Litochleby → s. 236

------------------------------------------------------10 PŘÍPADOVÁ STUDIE JIŽNÍ MĚSTO – KE STÁČÍRNĚ ------------------------------------------------------lokalita: GPS: velikost: rok: autor: investor:

Praha 11 – Jižní Město 50.0291892°N, 14.5166672°E městská část 2012 m4 architekti ÚRM HMP

Předmětem řešené studie byl návrh možného využití (zastavění) dané lokality v intencích platného ÚP. Specifikem bylo uplatnění místně (na Jižním Městě) zavedených „koeficientů náhrady lokality“, které mají napomoci vylepšovat deficity parkovacích stání z přilehlé obytné zástavby. Výsledek studie ukazuje, že metoda „koeficientů náhrad“ problém nedostatku parkovacích míst neřeší, ale pouze přenáší na jiné místo stejné lokality. Řešenou lokalitou je plocha sídlištního parkoviště. V současné době se na ploše nalézá 557 míst, po vynásobení koeficientem náhrady lokality je v novém řešení potřeba vykázat 696 parkovacích míst jako náhradu místním obyvatelům + navíc další parkovací místa, která by náležela nově navrhované funkci [ d/03_032). Dalo by se očekávat, že v městské krajině Jižního Města, oplývající volným veřejným prostorem, nebude takový problém vyřešit dopravu v klidu jako v hustě zastavěných centrálních částech města, kde skutečně fyzicky „není místo“ [ d/03_033]. Dávno minulé jsou doby, kdy sídlištní parkoviště zela prázdnotou. Na periferii dnes řidiči řeší stejný problém jako obyvatelé centra – najít místo pro zaparkování je mnohdy úkol na desítky minut „kroužení“ po okolí, parkuje se doslova, „kde“ a „jak jen“ to jde. Právě vyřešená doprava v klidu by přitom mohla být jedním z výhodných atributů bydlení v moderním městě na periferii metropole, která by pak byla vnímána jako kvalita v městském centru nedostižná. Na začátku práce bylo území podrobeno rozboru z hlediska jeho zastavitelnosti – zkoumání vlastnické struktury, průběhů technické infrastruktury, za pomocí křivek povinných odstupů od obytných fasád (dle OTP) a osluňovacích diagramů bylo provedeno vymezení reálně „zastavitelných“ částí zdánlivě volných pozemků [ d/03_034 |037].

�

�

�

�

�

10.2 účinek, realita ------------- Varianta A – pozitivní osvobození 2/3 území od parkování se na druhé straně projeví nadměrným zatížením jeho střední části, kdy v poměrně těsné poloze oproti obytným domům roste parkovací dům o 6 nadzemních podlažích, tedy značně „neměstotvorný“ objekt. ------------- Varianta B – nutnost vykázat velké množství parkovacích míst „navíc“ zatěžuje případnou developerskou výstavbu natolik, že se stává ekonomicky (z pohledu dnešních měřítek) neproveditelná, a pro zreálnění by musela být zvýhodněna nějakým jiným způsobem – například věnováním pozemku zdarma jako pobídka k výstavbě v dané lokalitě. 10.3 závěr – ve vztahu k zadání územního plánu Parkovacích domů už je na Jižním Městě postaveno několik a praxe je taková, že není příliš velký zájem v nich parkovat. Parkování na ulici je stále levnější a zvyklost mít svůj automobil blízko a „na dohled“ je silnější. Nebude-li politika řešení dopravy v klidu komplexní, nebude účinná. Výstavba parkovacích domů by měla být doplněna zavedením placených parkovacích zón

a

b

c

d

tak, aby se občané začali seriózně věnovat otázce, zda je pro ně prioritou setrvat na ulici, anebo toto místo uvolnit a parkovat v parkovacím domě, kam bude třeba o něco delší docházková vzdálenost, avšak dlouhodobé parkování bude ekonomicky výhodnější (parkovací dům levnější než parkovací karta na ulici). Vzhledem ke specifikům místa bude třeba věnovat pozornost řešení otázce zabezpečení automobilů odstavených v parkovacích domech, kde jsou bez dohledu. Myšlenka „koeficientů náhrad lokality“ přenáší chybějící potřebu parkovacích stání z jedné lokality do jiné blízké lokality. Problém se tím neřeší, ale doslova pouze přenáší jinam. Nabízejí se i jiné způsoby, jak deficity řešit – velké plochy otevřených parkovišť by například mohly být plošně doplněny o podzemní úroveň a kapacita takového parkoviště znásobena, bez likvidace kvality plochy volného parkoviště (namísto jeho zastavění parkovacím domem, který lokalitu prostorově ucpe). Závěr – problémy by se měly řešit v místě svého vzniku, ne jejich odsunutím na místo jiné, kde přesunem dochází až k jejich eskalaci.

�

příloha 02 / případová studie Jižní Město, Ke Stáčírně → s. 237

------------------------------------------------------11 PŘÍPADOVÁ STUDIE ŘEŠENÍ MASARYKOVA STADIONU A VRÚ STRAHOV ------------------------------------------------------lokalita: GPS: velikost: rok: autor:

Praha 6 – Strahov 50.0805311°N, 14.3878714°E 65 ha 2008 m4 architekti (Milan Jirovec, Matyáš Sedlák, Miroslav Holubec a kol.) investor: Hlavní město Praha, veřejná urbanistickoarchitektonická soutěž

Uvedená část soutěžního návrhu se zabývá (nad rámec zadání soutěže) ekonomickým zhodnocením navrženého řešení a průkazem ekonomické proveditelnosti záměru jako celku. Důvodem prezentování části této studie je především ukázka možnosti implementace ekonomických parametrů do samotného procesu navrhování funkčního využití území a stanovení parametrů území. Nevznikl návrh řešení využití území, který by byl následně ekonomicky posouzen, ale metoda práce směřovala k nalezení postupu, který by návrh pomohl krok za krokem, postupnými aproximacemi, utvářet. Domníváme se, že podobných zjednodušených principů by se dalo využít při tvorbě územních plánů. Zadáním soutěžního návrhu bylo vyřešení formou urbanistické studie velkého rozvojového území (dále VRÚ) Strahov v Praze vymezeného dle platného UPn HMP.

053 d/03 text

projekt podporován radnicí, jsme byli často svědky jen prvoplánových útoků z řad opozičních politiků a pouze zcela výjimečně došlo k normální otevřené diskuzi. Jednání často ani nezačala, neboť skončila několikahodinovou vyhrocenou úvodní diskuzí o tom, jestli může být jednání nahráváno, či nikoli [ d/03_026 |027]. Důsledkem tohoto stavu je i současná absence schválených urbanistických studií či regulačních plánů, podle nichž by se při návrzích stavebních zásahů dalo koncepčně postupovat. Tento stav se patrně nezlepší, dokud pojem sídliště neprojde určitým procesem „destigmatizace“, následně vedoucím k otevřené debatě o budoucím vývoji. Není možné realizovat projekty v prostředí prvoplánově odmítajícím jakýkoli zásah.



052

problém – důvod stavby

VRÚ jsou typickým příkladem neřešených lokalit v rámci stávajícího pražského územního plánu. Namísto stanovení reálně dosažitelného základního vztahu mezi veřejným a soukromým zájmem, byly tyto lokality nebo soubory lokalit s definovanou stavební uzávěrou ponechány napospas mnohdy neřízenému prosazování různých zájmů. Po 14 letech existence územního plánu jsou ve většině případů důsledkem tohoto stavu stále nevyřešená či neuspokojivě vyřešená poměrně zásadní a rozsáhlá pražská území. Rozvoj těchto lokalit je v souladu s územním plánem podmíněn vypracováním a následným schválením urbanistických studií pro území jako celek nebo pro jeho ucelenou část. Ve většině případů komplexní studie nebyly vypracovány nebo nebyly schváleny. 11.2

sběr a analýza dat

Rozvojová území obecně (nejenom pražská VRU) vymezená a definovaná v rámci územních plánů by měla být ve fázi vzniku územního plánu nebo případně následného regulačního plánu podrobena přezkoumání ekonomické reálnosti. Výsledkem by pak měl být celek, případně smysluplně etapizovaný celek, kde bude stanovena hranice mezi veřejnými a soukromými zájmy a rovněž stanovena výše či alespoň poměr veřejných a soukromých investic v dané lokalitě. Vstupními daty, z kterých je třeba vycházet jsou: ------------- majetkoprávní poměry v území (katastrální mapa a LV); ------------- aktuální tržní ceny pozemků v dané lokalitě (cenová mapa, údaje z RK); ------------- aktuální tržní ceny jednotlivých druhů nemovitostí v dané lokalitě nebo v lokalitách obdobných dle předpokládaného záměru rozvoje (prodejní cena bytu či kanceláře za m2 bytové plochy, nájem za m2 kancelářské plochy atd.); ------------- aktuální objemové a plošné cenové ukazatele jednotlivých druhů staveb (cena za m2 a m3 dokončených staveb pro různé účely); ------------- aktuální objemové cenové ukazatele pro odstranění jednotlivých druhů staveb; ------------- podmiňující „velká“ infrastruktura, včetně stanovení nákladů (přivaděče, komunikační napojení); ------------- stanovení cen běžné „uliční“ infrastruktury, nebo její poměrné rozpuštění do objemových a plošných cenových ukazatelů; ------------- další specifické lokální podmínky a vstupy. Z výše nashromážděných dat je možné již před zahájením navrhování odhadnout, například porovnáním s obdobnými již realizovanými lokalitami, reálný potenciál území. Důležitým ukazatelem je v tomto případě také pozemková mapa.

Mezi vlastním návrhem a jeho ekonomickou interpretací je třeba se pohybovat metodou postupné aproximace se směřováním k všestranně optimálnímu výsledku. 11.3

návrh řešení

Cílem návrhu bylo dostat do souladu, a tedy i do správných ekonomických poměrů kapacity sportovních staveb a nekomerční kapacity sportovně-rekreační funkce s kapacitami čistě komerčních aktivit reprezentovaných developerskou bytovou výstavbou. Projekt musí být urbanisticky vyvážený, ale zároveň ekonomicky reálný. Výnos z ekonomicky výhodných aktivit dává možnost realizace aktivit ekonomicky méně výnosných nebo jen čistě dotačních. K dosažení výše uvedeného cíle navrhujeme odstranit veškeré stavby, které místu nepřinášejí v současné době požadovanou kvalitu. V důsledku to znamená odstranění všech stávajících stadionů, studentských kolejí, vojenského areálu a většiny ostatní, víceméně nahodilé, zástavby. Na uvolněném území vzniknou dvě základní rozvojová území. Oblast veřejného zájmu je reprezentována novým Strahovským sportovně-rekreačním parkem a kulturní zónou Bastiony. Vznik sportovně-rekreačního parku na místě dnešních kolejí a části Masarykova stadionu považujeme, vzhledem k přímému prolnutí s Petřínským parkem a návaznosti na Pražské centrum, za velký přínos v řešení sportovně-rekreačních zón celoměstského významu. Tento význam podtrhujeme návrhem trasy nové lanové dráhy, která spojuje smíchovské náměstí Kinských se středobodem parku – „Bránou borců“, skulpturou s funkcí terminálu lanové dráhy umístěné v pozici identické se skutečnou (původní) branou do stadionu. Realizací tohoto objektu zachováváme v místě stopu „největšího světového stadionu“. Oblast komerčních aktivit nazýváme „Strahovským kilometrem“. Území Strahovského kilometru vyplňuje celé území mezi vilovou břevnovskou zástavbou a nově vytvořenou hraniční komunikací, která prochází podélnou osou Masarykova stadionu a tím přímo propojuje smíchovskou stranu se stranou břevnovskou. Severní, břevnovská strana území Strahovského kilometru je určena ke komerční rezidenční zástavbě. Jižní část s více exponovanou pohledovou smíchovskou hranou rezervujeme pro výstavbu sportovních staveb. Hranicí mezi oběma částmi je ulice „Na Strahovském kilometru“, městský bulvár doplněný dvojitým stromořadím a širokým chodníkem s cyklotrasou, který je spojením nového strahovského parku a parku Ladronka. Kilometr je rozdělen na deset stometrových developerských sektorů. Každému sektoru jsou pro rezidenční zástavbu určeny regulativy určující hustotu, výšku a typ zástavby. Pro sportovní stavby je určena typová a objemová skladba. Developeři získávají od města pozemky za komerční ceny, které jsou odvozeny z parametrů navržené zástavby. Součástí plnění developera je i vybudování nebo spolupodílení se na výstavbě příslušné části infrastruktury a předepsané občanské vybavenosti. V případě, že do příslušného

sportovního sektoru nevstoupí další soukromý subjekt, může být závazkem developera i realizace příslušné sportovní stavby. Město podporuje realizaci sportovních staveb symbolickou nebo přiměřeně nízkou cenou pozemků. Zisk města a prostředky na veřejné investice jsou realizovány z prodeje pozemků pro komerční bytovou výstavbu. Z hlediska investic jsou ve vztahu k městu jednotlivé části území rozděleny na: ------------- sektor komerčně výnosný, který je rozprodán soukromým zájemcům o komerční výstavbu; ------------- sektor s veřejným zájmem, realizovaný městem ze zisků z prodeje; ------------- sektor komerčních aktivit stanovených veřejným zájmem, realizovatelný pouze za podpory města (komerčně fungující sportovní stavby realizované jednotlivými investory s podporou města formou přiměřeně nízké nebo jen symbolické ceny pozemků). 11.4

účinek, realita

Soutěžní návrh, přestože byl oceněn, nebyl dále rozvíjen. Jedním z problematických faktorů uvedeného postupu je rozvrstvení investic v čase. Počáteční investice spojené s akvizicí části pozemků, kompenzacemi zúčastněných subjektů a vlastní přípravou pozemků (demolice, infrastruktura) jsou na straně města a lze je vnímat jako rizikové. Město na tuto etapu musí mít přepravené vlastní prostředky, které se sice se ziskem vrátí, ale nečekané změny v realitním trhu či jiné okolnosti mohou zdárný vývoj ovlivnit. Řešením by samozřejmě bylo již v této fázi uzavřít smlouvy se soukromými subjekty (např. PPP), které by vyřešily problematiku vlastního financování, ale mohou vygenerovat problémy jiné. 11.5 závěr Územní plán by měl disponovat nástrojem ekonomického posouzení tak, aby mimo jiné bylo možno ověřit reálnost navržených funkcí a parametrů v jednotlivých lokalitách. Tomuto zkoumání ekonomické reálnosti by měly být podrobeny především rozvojové lokality, a to pokud možno jako celky. Cílem by mělo být nastavení ekonomicky reálného prostředí umožňujícího rozvoj dané lokality a zároveň nastavení jasného a vybalancovaného vztahu mezi veřejným a soukromým zájmem. Primární snahou by mělo být nalezení rovnovážného ekonomického vztahu (vyrovnané externality) v rámci určité lokality a nastavené vhodné časové etapizace. V závislostech na konkrétních podmínkách je ale možné rovnováhy dosahovat i v rámci větších celků. V takzvaně „bonitních“ lokalitách, jejichž potenciál přitahuje zájemce z řad soukromého sektoru, jde především o stanovení vybalancované hranice mezi

a

b

c

d

veřejným a soukromým zájmem, a to ve smyslu nastavených funkcí i prostorového řešení. V lokalitách nebonitních jde naopak o hledání iniciačních staveb (investic), které by rozvoj lokality iniciovaly. [*]

�

příloha 03 / případová studie Řešení Masarykova stadionu a VRÚ Strahov → s. 238

------------------------------------------------------12 PŘÍPADOVÁ STUDIE REKONSTRUKCE OD LÁDVÍ ------------------------------------------------------lokalita: GPS: velikost: rok: autor: investor:

Praha 8 – Ďáblice 50.1270106°N, 14.4689339°E 2 200 m2 2012 m4 architekti soukromý

Hlavními aspekty plánované rekonstrukce objektu OD Ládví je snaha o jeho očištění od nánosu přestaveb a dostaveb posledních dekád. Řeší se otázky, jak naložit s fasádou se socialistickou mozaikou a jak znovuotevřít parter, současnou samoobsluhou zcela zabedněný. Může územní plán reflektovat a (snažit se) účinně ovlivnit i fenomény jako „hodnotný prvek související s vyjádřením identity místa“ anebo předepsat „způsob užívání městského parteru“? Jedná se o část původního souboru staveb občanské vybavenosti sídliště Ďáblice. V době svého vzniku byly stavby ukázkou moderního přístupu k architektuře. Jak exteriéru, tak interiéru byla věnována péče jak v návrhu, tak v provedení – stavebnictví šedesátých let ještě disponovalo „poctivými“ materiály a kvalitou stavební výroby. Úkolem rekonstrukce je pozvednout úroveň objektu obchodního domu, jehož dnešní obraz je poznamenán množstvím nepůvodních zásahů a úprav posledních 20–30 let. Mnoho kvalitního z původního konceptu bylo přestavbami zastřeno anebo zcela úplně zničeno. Jak udržet zachované hodnoty a ty ztracené navrátit? Tato úloha, s urbanismem zdánlivě nesouvisející, ukázala aspekty, které by si rovněž mohl územní plán sídla uvědomit – chceme zmínit dva atributy uvažované rekonstrukce: řešení obchodního parteru a řešení fasády objektu. 12.1 popis Hmota objektu je navržena jako uzavřený kvádr postavený na podstavu, odlehčenou prosklenými výlohami, otevřenými do uličního parteru. [*] pozn.: V přílohách uvedená konkrétní čísla

a údaje byly stanoveny v roce 2008 pro účely soutěžního návrhu, v současné době je jejich význam pouze ilustrativní.

055 d/03 text

11.1



054

12.2 vyhodnocení V dnešním uspořádání zabrala celé přízemí prodejna potravin. Samoobsluha má přibližně v 1/3 půdorysu zřízené zázemí, zbytek tvoří prodejní plocha. Zcela v souladu s dnešním způsobem prodeje (a zcela bez skrupulí) zazdila samoobsluha části fasády do zázemí, zbytek výloh zalepila samolepkami. Z parteru, původně otevřeného optickým průhledům, se dnes stala pevná stěna sloužící jako laciná reklamní plocha. Uzavřená fasáda s keramickou mozaikou nevykazuje ani dnes – tedy po téměř půl století své existence – žádné závažnější stavebnětechnické poruchy, které by hovořily pro její odstranění. Má však do vínku vetknuty stavebněfyzikální vlastnosti, které již neobstojí před dnešními nároky kladenými na řešení obvodového pláště. V souladu s praktikami doby svého vzniku je fasáda řešena jako nezateplená, což způsobuje provozní problémy zejména v letním období – ve smyslu nároků na chlazení. 12.3 návrh/ návrhy – plán, proces realizace V rámci rekonstrukce bychom rádi opět parter výlohami otevřeli do ulice, aby znovu začal plnit svou městotvornou funkci. Investor sám argumenty rovněž chápe – těžko však může klást svému lukrativnímu nájemci ultimativní podmínky, nechce-li o něj přijít. Jak tedy donutit řetězec samoobsluh, aby ustoupil ze svých praktik a pokusil se o nový pohled na možný způsob prodeje potravin – otevřený do ulice? Co se týká pevného obvodového pláště, bývá běžnou praxí dnešní doby při rekonstrukcích takovýchto objektů stávající plášť zateplit a překrýt novou vrstvou, zpravidla poměrně „lacinou“ (PUR panely atp.). Je to však správný (a jediný možný) přístup?

12.4

účinek, realita

Přestože můžeme mít na kvalitu prezentovaného umění z období socialismu různé vlastní názory, dokážeme v keramické fasádě rozpoznat umělecké dílo jako takové a snažit se chovat se k němu s respektem. Tato díla ovšem zatím nebyla naší dobou nijak oficiálně zařazena mezi taková, které by měla společnost zájem ochraňovat a na jejich údržbě a případné renovaci se třeba i podílet tak, jak je tomu u děl, která jsou označena za „památku“. Vlastnictví takového díla pak jeho majiteli přináší dilemata, jak s ním zacházet uctivě a přitom zůstat v ekonomické realitě. 12.5 závěr – ve vztahu k zadání územního plánu Jaký tedy může mít takový příklad vztah k územnímu plánu? 12.5.1

způsob užívání městského parteru Domníváme se, že dnešní praxe supermarketů zalepit všechny výlohy do ulice je nešvarem, který silně degraduje veřejný prostor – namísto městského obchodu dělá z prodejen uzavřené tržnice. Jedná se o plošný fenomén postihující města, vesnice. Domníváme se, že parter by měl být otevřený optickým průhledům a výlohy by měly plnit svou funkci. Pro vyvinutí tlaku na provozovatele takových prodejen by bylo velmi přínosné, pokud by „požadavek na užívání parteru“ byl nějakým způsobem deklarován už i samotným městem – na úrovni územního (případně až regulačního) plánu sídla. 12.5.2

hodnotný prvek identity místa (sídla) Právě u tak specifických sídel, jako jsou sídliště, která byla navržena „jednou rukou“ a budována jednorázově, bývají takovéto objekty svým charakteristickým pojetím jednoticími prvky lokality, porůznu se opakující v různých částech sídla, dodávající mu znaky jednoznačně čitelné místní identity. Takovéto stavby se svým specifickým ztvárněním by proto mohly být v územním plánu popsány jako hodnotné prvky související s vyjádřením identity sídla a mohla by být vyjádřena podpora pro jejich údržbu, uchování, ochranu. Vzhledem k tomu, že se nejedná o „památky“ v legislativním slova smyslu, mohla by být jejich ochrana vyjádřena spíše ve smyslu „etického kodexu“ na úrovni obecných tezí. Taková obecná deklarace by se pak mohla stát oporou pro případné akty podpory ochrany objektů ze strany města.

�

příloha 04 / případová studie Rekonstrukce OD Ládví → s. 239

a

b

c

d

057

literatura

d/03

KOHOUT, Michal a Filip TITTL. Morfologie a adaptabilita pražských sídlišť. In: Stavba, 2013, č. 1.

text

V původním uspořádání byla v části přízemí prodejna potravin, v druhé části prodejna nábytku. Obě prodejny byly do ulice otevřeny velkými prosklenými výlohami, které plnily svou funkci – ve výlohách bylo vystavené zboží, skze něj byl průhled do obchodu samotného. V uzavřených prostorách (za pevnou fasádou) v horním podlaží byla na otevřené prodejní ploše uspořádána jednotlivá oddělení obchodního domu (systém à la OD Kotva, Máj). Fasáda pevné části objektu (horní podlaží) je opatřena keramickým obkladem tvořícím dekorativní vzor. Při zkoumání historie se dozvíme, že se jedná o ucelené autorské umělecké dílo. Keramickou fasádu navrhl a realizoval sochař Václav Dolejš (malíř, keramik a designér, 1925–2005).


KUBÁNKOVÁ, Jana. Studie regenerace panelových sídlišť v Evropě. Praha: Diplomní seminář, FA ČVUT, ateliér Kohout – Tichý, 2014. LIESSMANN, Konrad. Chvála hranic. Kritika politické rozlišovací schopnosti. Praha: Academia, 2014. ŠPAČEK, Ondřej. Česká panelová sídliště, faktory stability a budoucího rozvoje. In: Sociologický časopis / Czech sociological review, 2012, roč. 48, č. 5. TUČEK, Viktor. Obytný soubor Ďáblice. Praha: Výstavba hlavního města Prahy – výstavba sídlišť, 1984.


056

058 01 02 03

d/03_001 Litochlebské náměstí na modelu návrhu JM – s výškovým objektem na dotčené parcele; zdroj: m4 archiv d/03_002 Litochlebské náměstí ve stávajícím ÚP; zdroj: m4 archiv d/03_003 Litochlebské náměstí ve stávajícím ÚP – detail dotčené parcely; zdroj: m4 archiv d/03_004 CNH – jeden z prvních návrhů – kapacity dle koeficientu využití SMJ-E; zdroj: m4 archiv d/03_005 Litochlebské náměstí – vyznačení stavební parcely; zdroj: m4 archiv d/03_006 Parcela CNH – technická infrastruktura pod pozemky; zdroj: m4 archiv d/03_007 Parcela CNH – technická infrastruktura nad pozemky (vzdušné sítě); zdroj: m4 archiv d/03_008 Parcela CNH – majetkoprávní vztahy; zdroj: m4 archiv d/03_009 Jižní Město – příklad spekulativního vlastnictví – pozemky společnosti Frederic & Co.; zdroj: m4 archiv d/03_010 Litochlebské náměstí – památník obětem světových válek; zdroj: m4 archiv d/03_011 Litochlebské náměstí – památník obětem světových válek; zdroj: m4 archiv d/03_012 Památník obětem světových válek – památník byl založen ve středu návsi obce Litochleby; zdroj: ÚRM Praha, 2010 d/03_013 Památník obětem světových válek – ortofoto, 1953; zdroj: ÚRM Praha, 2010 d/03_014 Památník obětem světových válek – ortofoto, 1975; zdroj: ÚRM Praha, 2010 d/03_015 Památník obětem světových válek – ortofoto, 1999; zdroj: ÚRM Praha, 2010 d/03_016 Památník obětem světových válek – původní ortofoto, vzhled – detail s polohou a počtem vysazených lipových stromů; zdroj: ÚRM Praha, 2010 d/03_017 Úprava pietního místa a doplnění chybějících lip (sesazeno s původní fotografií); zdroj: m4 archiv d/03_018 Úprava pietního místa a doplnění chybějících lip – návrh; zdroj: m4 archiv d/03_019 Limity pozemku dle OTP – oslunění stávající obytné výstavby; zdroj: m4 archiv d/03_020 Limity pozemku dle OTP – umístění objektu do jediného možného místa v koutě pozemku; zdroj: m4 archiv d/03_021 Limity pozemku dle OTP – odstupy od stávající obytné výstavby; zdroj: m4 archiv d/03_022 Jižní Město a zeleň – velké množství zeleně, ale jaké kvality?; zdroj: m4 archiv d/03_023 Jižní Město a zeleň – detail podoby stávajícího ”parku“ na stavební parcele; zdroj: m4 archiv d/03_024 Jižní Město a zeleň – detail podoby stávajícího ”parku“ na stavební parcele; zdroj: m4 archiv d/03_025 Památník obětem světových válek – stávající stav pietní lipové aleje; zdroj: m4 archiv

04

Případová studie Případová studie Případová studie a VRÚ Strahov Případová studie

Administrativní centrum Litochleby Jižní Město – Ke Stáčírně Řešení Masarykova stadionu Rekonstrukce OD Ládví

b

c

d

059 d/03

d/03_026 Památník obětem světových válek – návrh doplnění lipové aleje do původního počtu stromů; zdroj: m4 archiv d/03_027 CNH – komunikace s veřejností – veřejné projednání záměru; zdroj: m4 archiv d/03_028 CNH – výsledný návrh – výšková budova obklopená veřejným prostorem; zdroj: m4 archiv d/03_029 CNH – výsledný návrh – objekt zabral 10 % pozemku – zbylých 90 % je v návrhu ponecháno jako veřejný prostor; zdroj: m4 archiv d/03_030 CNH – výsledný návrh – zákres – pohled přes Litochlebské náměstí (přes kruhový objezd); zdroj: m4 archiv d/03_031 CNH – výsledný návrh – zákres – pohled z osy Chilské ulice přes stanici metra Opatov; zdroj: m4 archiv d/03_032 Lokalita - koeficient náhrad parkovacích míst; zdroj: m4 archiv d/03_033 Lokalita – ortofotomapa se zákresem katastru; zdroj: m4 archiv d/03_034 Lokalita – vlastnické vztahy; zdroj: m4 archiv d/03_035 Studie zastavění – návrh – varianta A; zdroj: m4 archiv d/03_036 Studie zastavění – návrh – varianta B; zdroj: m4 archiv d/03_037 Lokalita – analýza ”zastavitelnosti“ – limity odstupů dle OTP, oslunění; zdroj: m4 archiv d/03_038 Stávající stav; zdroj: m4 archiv d/03_039 Veřejné × soukromé; zdroj: m4 archiv d/03_040 Vymezení hranic; zdroj: m4 archiv d/03_041 Prostorové a funkční vymezení; zdroj: m4 archiv d/03_042 Stanovení parametrů využití; zdroj: m4 archiv d/03_043 Návrh (A3); zdroj: m4 archiv d/03_044 Regulace; zdroj: m4 archiv d/03_045 Realizace komerční výstavby a stanovení příjmů města; zdroj: m4 archiv d/03_046 Realizace městských investic a stanovení nákladů města; zdroj: m4 archiv d/03_047 Vizualizace 1; zdroj: m4 archiv d/03_048 Vizualizace 2; zdroj: m4 archiv d/03_049 OD Ládví – původní vzhled objektu – exteriér; zdroj: Tuček, 1984, s laskavým svolením vnuka autora Ing. arch. Ondřeje Tučka d/03_050 OD Ládví - původní vzhled objektu – interiér; zdroj: Tuček, 1984, s laskavým svolením vnuka autora Ing. arch. Ondřeje Tučka d/03_051 OD Ládví - současný vzhled objektu – ext.; zdroj: m4 archiv d/03_052 OD Ládví - současný vzhled objektu – int.; zdroj: m4 archiv d/03_053 Členění města; autor: M. Sedlák

text

seznam ilustrací

a




garant: Ing. arch. Václav Škarda

�

b

c

d

obsah 1 Formulace hlavních cílů a metoda zpracování 2 Fragmentace jako jedno ze základních témat periferie 3 Veřejné prostranství na periferii 4 Rozvojové plochy na periferii 5 Hranice a rozhraní města a krajiny 6 Hranice města 7 Závěry a dílčí doporučení 8 Případová studie

.................................. .................................. .................................. .................................. .................................. .................................. .................................. ..................................

062 062 063 064 065 065 066 066

Seznam příloh .................................. 073 d/04 — Obrazové přílohy .................................. 240 anotace Považujeme-li periferii města za urbanizovanou plochu za hranicí města roku 1945, pak zjistíme, že tato periferie zásadně plošně převyšuje dnešní širší centrum. Periferie je vystavěna na principu zásadně odlišném oproti tradičnímu městu. Často tak vytváří primárně jiná pravidla zastavění a veřejných ploch než širší centrum města. Některé oblasti periferie jsou, na rozdíl od často stabilizovaného městského centra, dynamicky se rozvíjející území s velkým množstvím energie. Z tohoto pohledu je zajímavé zabývat se tímto územím, popsat jeho základní témata, jevy a procesy, deficity, klady a zápory. Zdrojem pro tuto práci je modelový příklad území městské části Praha 13 jako typické části pražské periferie.

061 d/04 text

a

Václav Škarda : Periferie města

Periferie města ��




fragmentace hranice města okraj města periferie rozhraní města rozvojové plochy veřejná prostranství

1.1 cíl práce Na modelovém příkladu území Prahy 13 bude definováno, čím je periferie neboli okraj města. Pokusíme se zodpovědět následující otázky: ------------- Jaké jsou zásadní atributy periferie? ------------- Jak chceme, aby se rozvíjelo a komponovalo toto území? ------------- Jaké jsou požadavky na toto území v kontextu hodnot a problémů v území? Cílem práce je ucelený výstup témat s doporučením pro zadání územního plánu.

�

d/04_001 |002

1.2 hlavní témata ------------- Fragmentace jako jedno ze základních témat periferie ------------- Veřejné prostranství na periferii ------------- Rozvojové plochy na periferii ------------- Hranice a rozhraní města a krajiny ------------- Hranice města 1.3 metoda a postup zpracování Práce je rozdělena do několika klíčových témat. Základní metodou je popis stavu s aktuálními problémy procesů a jevů daného tématu, nastolení klíčových otázek a zpracování východisek a doporučení pro zadání územních plánů. ------------------------------------------------------2 FRAGMENTACE JAKO JEDNO ZE ZÁKLADNÍCH TÉMAT PERIFERIE ------------------------------------------------------2.1 stav Okraj města (periferie města) v podobě, v jaké ho známe dnes, byl vytvořen modernistickou výstavbou po roce 1945. Ve struktuře periferie je zakódován princip uspořádání z větších či menších částí – fragmentů. Fragmentaci periferie města má na svědomí Athénská charta a její princip zónování města. Často jsou kritizována sídliště jako špatný produkt Athénské charty, ale daleko větším problémem je zónování periferie a segregace dopravy. Tady se bude bydlet, tady pracovat a tady rekreovat. Tudy budou jezdit auta a tudy se bude chodit po lávce. Ano, Athénská charta ukončila budování tradičního města. Jedině silná poválečná ideologie může ignorovat původní zemědělské vesnice a cestní síť. Vesnice se stávají prvními fragmenty periferie, protože sídliště

nemá potřebu navazovat. Sídliště až na výjimky svým založením nevytváří silný prostorový celek, ale spíše je složeno z dílčích fragmentů, které jsou připojeny k páteřní obvodové komunikaci. Nové velkokapacitní komunikace s mimoúrovňovým křížením sice zajišťují rychlý přesun, ale často také dokonale, v zářezu či na náspu, rozdělují a fragmentují území. Z dnešního pohledu je zajímavé sledovat, kolik se v duchu separování dopravy na sídlišti realizovalo lávek nad komunikacemi s malým provozem. Lávky místa znepřehlednily a provoz spíše zkomplikovaly. Naopak kolik chybí lávek či přemostění v místech zásadního rozdělení území nadřazenými komunikacemi! Pro tehdejší uvažování o městě nebylo propojování a navazování na okolí důležité. Tehdejší víra ve vyřešení problému oddělením či separací dopravy, případně funkce, je z dnešního pohledu až neuvěřitelně mystická. Zónování je základním principem územního plánování a programy rozvoje města jsou optimalizovány, když jsou odděleny. Práce na území je tak rozdělena na části (bydlení, doprava, produkce, zásobování energií apod.) a „každá dobře plní svůj úkol“. Vznikající bariéry jsou považovány za přirozené předěly (ohraničení) s odkazem, že prostoru v zóně je dostatek. Nejčastější bariéry v území jsou dopravního a technického charakteru (ochranné pásmo, pozemní horkovod apod.). Po roce 1989 se pokračuje v principu fragmentování území, vznikají nové obytné soubory, obchodní centra apod., která – byť mají potenciál spojovat – naopak ještě více rozdělují a území fragmentují. Základním úkolem nové zástavby je dobré napojení na páteřní komunikaci. Vzniká tak velké množství malých samostatných enkláv – fragmentů, které ignorují vazby na své sousedy i původní okolí. Typické pro tento stav jsou absence domluvy či dohody na uspořádání území, majetkové problémy, sociální předsudky obyvatel, různé načasování apod. Páteřní komunikace je jedinou spojnicí v území a jediná přístupová komunikace vytváří ze souboru degradující sociální ghetto. Kde to jde, vznikají nové vyšlapané cesty.

2.2 otázky ------------- Proč nová zástavba fragmentuje území a nevytváří vazby na své okolí? ------------- Jak se v tomto prostředí žije? ------------- Jak chceme stavět na okraji města? ------------- Chceme, aby vznikaly samostatné urbanistické celky na principu připojených modulů, které ignorují okolní tkáň ulic a nehledají vazby se sousedy? ------------- Nebo chceme stavět město na tradičním či modernistickém principu, kde se nová tkáň napojuje na původní a vytváří jeden celek příjemný pro uživatele?

�

3.1 stav Z tradičního města známe veřejné prostory ulic, uliček, náměstí, rynků, plácků, parků apod., které v dané topografii a originální soustavě vytvářejí zásadní strukturu veřejných prostorů města. Různorodá skladba těchto prostorů vytváří přirozenou integritu obyvatel města a posiluje komunitní městský život. Město nabízí několik různorodých typů uličního prostoru koncipovaného podle účelu. V navrhování tradičního města je návrh sítě ulic a náměstí prvním systémovým krokem, parcely s domy na tento systém navazují, dotvářejí jej a naplňují. Na tradiční město složené ze dvou základních stavebních struktur – rostlé a blokové struktury – jsou napojeny kolonie rodinných domů jako extenzivní blokové struktury původních předměstí města. Tyto struktury vytvářejí jeden kompaktní a silný celek na principu uliční sítě – tkáně, jejíž struktura je velmi přehledná a jejíž každá jednotlivost se vztahuje k celku. Tradiční města nemají až na výjimky dopravní bariéry v podobě velkokapacitních

d/04_003 |004

Velké struktury dopravní infrastruktury i formy zastavění způsobily fatální rozdělení krajinných celků do krajinných fragmentů. Některé oblasti vysoké krajinné hodnoty jsou tímto velmi omezeně přístupné a nenabízejí obyvatelům okolí možnost rekreace.

�

d/04_005

Co způsobila fragmentace obecně? Ve velkém měřítku způsobila zánik cenných krajinných koridorů, cestní sítě a mnohde roztržení lokalit bydlení a nekvalitní obytné prostředí. Výsledkem jsou bariéry, uzavřenost, sociální problémy, patologické jevy apod. Co vytváří fragmentace? Opak principu tradičního města, jehož cílem je propojování či integrace, která je pro město životně důležitá. Nikoli moderní město, ale fragmentace je největším nepřítelem vytváření příjemného obytného prostředí města.

2.3 východiska a doporučení Je vhodné analyzovat bariéry v území, jejich délku a schopnost rozdělovat. Sešívání fragmentů města i krajiny za účelem vytvoření kvalitního prostředí je základním úkolem pro periferii města, který je potřeba řešit. Schopnost naplnit tento úkol by měla být (vedle dostupné infrastruktury) jedním z významných kritérií hodnocení priorit rozvoje a transformace jednotlivých území města. Obnova krajinných os spojujících město s příměstskou krajinou může mít nejen lokální, ale i celoměstský význam a pomůže umenšit význam velkých struktur dopravních staveb. Transformací páteřních a nadřazených komunikací je také možné spojovat fragmenty. Regulační plány s požadavkem na vytváření vazeb na okolí, své nové sousedy a s podporou krajinných hodnot jsou základními nástroji pro rozvojové plochy, které je nutno využívat. ------------------------------------------------------3 VEŘEJNÉ PROSTRANSTVÍ NA PERIFERII -------------------------------------------------------

a

b

c

d

komunikací s mimoúrovňovým křížením. Ty se totiž často přizpůsobují silnějšímu městu (výjimkou je např. SJ magistrála). Periferie města je složena z několika různorodých typologických struktur, často navzájem oddělených: původní zemědělské vesnice a usedlosti, kolonie rodinných domů, sídlištní komplexy, nové obytné soubory, průmyslové areály, obchodní a logistická centra apod. Největší plochu území periferie města zaujímají sídliště. Tkáň a charakter veřejných prostranství na periferii města je velmi různorodý a vždy odpovídá typologické struktuře. Původní vesnice a kolonie rodinných domů mají vlastní síť ulic a náměstí. Sídliště, nové obytné soubory, obchodní a logistická centra nabízejí každá svou vlastní představu o veřejném prostranství. Struktura veřejných prostranství na sídlištích je často založena na dvou oddělených principech automobilové obslužné dopravy a pěší dopravy; systémy často nemají jednotný řád či osnovu vytvářející přehlednou orientaci v území. Chybí hierarchie veřejného prostoru, vše je jakoby všude stejné. Popisují-li obyvatelé sídliště nějaký jeho prostor nebo místo, často hovoří o cestě, stanici metra, zastávce, vnitrobloku, parku, hřišti, louce apod. Také novodobé umístění obchodních center na okraji sídliště jednoznačně oslabilo centra uvnitř sídliště na stanicích metra a ještě více rozbilo jeho strukturu.

�

d/04_006

Sítě jednotlivých typologických struktur často nejsou propojené a mají vazbu pouze k lokálnímu systému. V duchu zónování a segregace je často vytvořen a nově komponován veřejný prostor na celé periferii. Uzavřenost, přerušování, nepropustnost jsou časté principy struktur veřejných prostranství mezi jednotlivými typologickými strukturami. 3.2 otázky ------------- Jaké jsou hlavní veřejné prostory periferie? Je možné a žádoucí je propojovat? Mají se propojovat směrem do krajiny a do centra města? Mají mít základní nosnou strukturu? ------------- Má mít sídliště hierarchii veřejných prostranství? ------------- Co s velkou plochou veřejného prostoru na sídlišti, která je všech a nikoho a zabírá 80 % plochy sídliště? ------------- Které prostory na sídlištích jsou kvalitní? ------------- Je síť prostupnosti dostatečná, komfortní a v souladu s původními myšlenkami města v parku? ------------- Jakou pozici mají obchodní centra? Jak jsou a jak mají být komponována? ------------- Jaký charakter mají mít nadřazené a páteřní komunikace? Nemají se transformovat?

063 d/04 text

------------------------------------------------------1 FORMULACE HLAVNÍCH CÍLŮ A METODA ZPRACOVÁNÍ -------------------------------------------------------



062

------------------------------------------------------4 ROZVOJOVÉ PLOCHY NA PERIFERII ------------------------------------------------------4.1 stav Současný územní plán Prahy nabízí velké množství rozvojových ploch. Majitel stavebního pozemku v rozvojové ploše získává informaci, že na pozemku může stavět. Územní plán však ve své podrobnosti není schopen definovat souvislosti, návaznosti na okolí a vztahy v řešeném území. Z tohoto důvodu se využívá územní studie, jejíž kvalita a vymahatelnost jsou ovšem velmi problematické. Účinnější regulační plán jako základní nástroj územního plánování pro rozvojové plochy není požadován, je považován za komplikaci, a tak vzniká zástavba, která není koordinována, nemá vazby a realizuje se chaoticky z několika stran v dlouhém časovém horizontu. Tento stav je již neúnosný, protože často vytváří nekvalitní bariérové území. Po roce 1989 bylo na území Prahy 13 k dispozici několik velmi atraktivních rozvojových území. Prostorová kompozice pro rozvojové plochy zobrazená v územním plánu vychází z územních studií starých přes dvacet let. Původní představy o rozvoji se nenaplnily, ale vznikly nové stavební prvky, např. obchodní centra či skanzen Řepora. V loňském roce dostavěná Jinočanská spojka je odstrašujícím příkladem, kdy se

realizuje předražený návrh starý přes dvacet let v podobě krajině nepřátelské čtyřproudé komunikace na náspu, s mohutným přemostěním nad potokem. Dalším příkladem je výstavba Západního Města, která posouvá hranice urbanizovaných ploch. V sedmdesátých letech bylo toto území považováno za krajinnou hodnotu pro budoucí Jihozápadní Město, ale v osmdesátých letech se tento pohled změnil na požadavek nového sídliště s kapacitou 40 tisíc obyvatel. Od roku 2006 zde staví soukromý investor obytný a administrativní soubor. Podkladem pro jeho návrh je platný územní plán, který vznikl před dvaceti lety a který vůbec neodpovídá dnešnímu stavu s novým obchodním centrem Zličín. Investor odmítá proces změny územního plánu, a tak se dobrovolně podílí na špatné a zastaralé koncepci, nevyužívá nabízený potenciál a neřeší návaznosti na krajinu. Na některé lokality (jako jsou např. Nové Butovice II) byla sice zpracována územní studie, přesto se zde nepodařilo, stejně jako na dalších místech, vytvořit kvalitní zastavění. Celistvost byla nahrazena roztříštěností, vnitřní a vnější propojení vystřídala uzavřenost bez vazeb na okolí i na nové sousedy.

�

d/04_005

4.2 otázky ------------- Chceme, aby byla nabídka rozvojových ploch nadále takto liberální a umožňovala živelnou a nekoordinovanou zástavbu? Není pro město výhodnější garantovat rozvojové plochy, ale vhodnou strategií zacílit pouze na vybraná území a ta v řádu několika let vyřešit jako celek? A ostatní plochy zatím připravit, ale nezastavovat? ------------- Územní studie v současném legislativním rámci není vhodným nástrojem pro zastavování rozvojových území. Jaké zvolit účinné nástroje a pravidla pro zastavování? 4.3 východiska a doporučení Velkou nabídku rozvojových ploch není v možnostech města koordinovat. Je žádoucí vytvořit strategii pro rozvojové plochy a koncentrovat energii veřejnou i soukromou pouze do vybraných území s vhodnou infrastrukturou, kde nová zástavba město scelí a vytvoří novou kvalitu. Rozvojové plochy využít jako příležitost k propojení částí města (sešívání fragmentů). Regulační plány pro rozvojové území s časovou platností jsou jedinou smysluplnou cestou, jak řešit současné problémy a nepokračovat v sebezničujícím principu. Požadavky na regulační plány: ------------- zapojovat město do procesu pořízení regulačního plánu s možností jeho ovlivňování a koordinace;

065

------------- c elistvý a vyvážený pohled při analýze a rozboru území, jeho kvality a deficitů; nesmí převládat pouze jedno hledisko; ------------- využívat a podporovat stávající krajinné i městské hodnoty a začleňovat je do celků či systémů (např. zástavba u skanzenu Řepora). Tímto přístupem vytvářet síť celoměstských sdílených veřejných prostorů a posílit krajinné hodnoty a zároveň dotvořit kvalitu nové zástavby na lokální úrovni; ------------- v urbanizované oblasti stavět uživatelsky a sociálně přátelské a udržitelné město s vazbami na své okolí a s kvalitním napojením na krajinu; ------------- v rámci jednoho území vytvořit vzájemné propojení cest a ulic mezi jednotlivými záměry soukromých investorů; ------------- návrhem eliminovat místní slabé stránky; ------------- do procesu zapojit veřejnost.

------------- P omůže podpora příměstských farem, které budou do měst dovážet své produkty a pro místní vytvoří nové sociální vazby? ------------- Některé obce se v krajině nebezpečně rozrůstají, je tento stav udržitelný?

d/04

------------------------------------------------------5 HRANICE A ROZHRANÍ MĚSTA A KRAJINY ------------------------------------------------------5.1 stav Rozhraní města a krajiny je velmi specifická část území, která vlivem prolínání zastavěných pásů s krajinnými klíny vytváří v pražském prostředí velmi rozlehlé, různorodé, diverzifikované prostředí. Čerpá ze synergie kvality volné krajiny a městského prostředí. Žít ve městě s kvalitním dopravním napojením a přitom v přírodě je velká touha nejednoho obyvatele města, kterou lze v tomto území uskutečnit. Současným nešvarem je nekvalitní zastavování tohoto území mezi sídlišti a zemědělskou krajinou. Pro nová zastavování chybí celkové strategie propojení města a krajiny. Nové soubory jsou často bariérami s nekvalitními vstupy do krajiny. Zemědělská krajina s původními vesnicemi je dnešní území za městem. Pole je z pohledu veřejnosti nadále vnímáno jako místo pro další možné stavění, politicky podporovaná řepná pole nejsou lokálně užitečná a spíše sklízí kritiku od místních kvůli alergiím. Některá území na okraji mají svou hodnotu, ale pojednání jejich přírodních cest „na hraně“ je značně neprofesionální. 5.2 otázky ------------- Krajina za městem dnes není až na výjimky podporována jako hodnota či příležitost. Čím je krajina za městem? Je pro město potřebná? Je to hodnota města? Jak oživit zájem o toto území? ------------- Chtějí majitelé pozemků transformovat pole na stavební pozemky?

a

b

c

5.3 východiska a doporučení Rozhraní města a krajiny je „nábřežím“ periferie města. Pro periferii jsou stejně důležité krajina i centrum města, protože z obou přirozeně čerpá energii. Využití energie rozhraní města a krajiny je velkou příležitostí pro zlepšení života na periferii. Rozhraní může mít podobu městských „nábřeží“, přírodních cest „za humny“ kolem lesů, luk či sportovních a rekreačních ploch. Je důležité pečovat o tento významný lineární městský prostor. Nové formy zastavění okraje měst nesmějí být bariérou. V základní koncepci nové zástavby je žádoucí splnit principy prostupnosti do krajiny s kvalitními vazbami na lokální i regionální krajinné hodnoty. Je důležité neopomenout původní koncept panelových sídlišť obklopených přírodou. Kvalitu rozhraní vytvářejí kvalitní nástupy do volné krajiny s vhodnou dostupností z ostatních částí periferie, případně celého města. Kvalitní prostupnost a návaznost na obnovenou původní cestní síť s využitím cyklotras, turistických cest apod. jsou základními požadavky. Nabídkou více možností propojení a krajinné prostupnosti se zvyšují hodnota krajiny u města i hodnota města v krajině. ------------------------------------------------------6 HRANICE MĚSTA ------------------------------------------------------6.1 stav Obecný pohled na dnešní město říká, že vlivem rozsáhlé plochy periferie měst s řídkým způsobem zastavění jsme si vytvořili města provozně velmi náročná. Další rozšiřování města bude zhoršovat jeho prosperitu, ale i život jeho obyvatel. Z tohoto pohledu je již několik let základním tématem urbanismu požadavek na určení pevné hranice města a koncentrace energie do širšího centra města. Budovat chytrá, efektivní a úsporná města je zcela zásadní a jistě bude většinou obyvatel měst podporováno. Ale jak toho docílit v českém kontextu? V devadesátých letech se měnily územní plány měst – základním požadavkem bylo vytvoření velkých rozvojových ploch. Zelené plochy se tak přebarvily na červené. Postupem času se jejich kapacita ukázala být nadbytečná a způsobila velký problém v úspěšné koordinaci rozvoje města a roztříštění energie. Pokud chceme úspěšná města, musíme to změnit.

text

3.3 východiska a doporučení Téma veřejných prostranství souvisí s tématem sešívání fragmentů a odstraňování bariér a je třeba je řešit v územně širším i celostním pohledu. Výhodou okraje města je kontakt s přírodou; veřejné prostory okraje by měly být bezkolizně napojeny na krajinnou síť (např. formou příměstského parku). Kvalitní, hierarchicky uspořádaný systém pěších cest a cyklostezek je základním předpokladem kvalitního okraje. Je to celoměstský systém propojení města s krajinou. Kvalitními prostory na sídlištích jsou často vnitrobloky a parky. Prostory postrádající kvalitu celku či detailu jsou ostatní plochy obslužných komunikací a parkovišť, tedy plochy mezi domy. Je žádoucí zacílit na tato území a navrhnout kvalitní koncepční řešení – osnovu, princip či vyšší řád, dobře pojmenovaný, identifikovatelný, s kvalitní orientací v území a s vyřešením požadavků na navýšení parkovacích stání, snížení nákladů na údržbu zeleně a doplnění chybějící infrastruktury. Je žádoucí navrhovat principy adekvátní měřítku a velikosti obytných souborů a hlavně v duchu původní koncepce sídliště. Komunikace na sídlištích nejsou typickými ulicemi, spíše byly komponovány jako čistě obslužné a jejich struktura je podřízena struktuře domů. Cílem komunikací bylo zajistit přístup aut k domům, nikoli vytvářet prostředí kvalitního moderního města. Je žádoucí využít tyto prostory k dalším funkcím, propojit je s krajinou a s lokálním centrem, vytvořit kvalitu městského prostoru, pracovat s přirozenými prvky a znaky pomáhajícími obyvatelům identifikovat se s prostředím apod.

d



064

6.3 východiska a doporučení Posouvání městské hranice a vytváření nových rozvojových ploch je historicky legitimní krok, za který odpovídá politické vedení města. Schválení tohoto kroku by mělo předcházet splnění požadavku na vyčerpání možností stavění uvnitř města a potřeba navýšení jeho kapacity. Zahušťování města s využitím stávající infrastruktury je efektivním a prospěšným principem. Změna kurzu z extenzivního na intenzivní je dlouhodobý proces, který může město zachránit. Je žádoucí jasně vymezit fyzickou hranici. Musí se opět vrátit zásadní strategie, že chytré je stavět tam, kde je vhodná infrastruktura, kde investice propojí město a vytvoří se obecná kvalita městského prostředí. A naopak musí platit, že někde se stavět nemá a je vhodné území ponechat volné, nezastavěné. Je vhodné krajinným zásahem propojit přírodní fragmenty ve městě. ------------------------------------------------------7 ZÁVĚRY A DÍLČÍ DOPORUČENÍ ------------------------------------------------------Co ze zmíněného vyplývá a co by mělo být podkladem pro zadání územního plánu? Doporučuji vytvořit problémovou mapu mj. s fragmenty, ideálně ve spolupráci s veřejností definovat hodnoty a problémy v území a hledat možnosti propojování v lokálním i celoměstském měřítku. V úrovni strategie by měl být výsledkem základní princip směřování, případně definice krajinných a městských os v území s obecnými požadavky.

------------------------------------------------------8 PŘÍPADOVÁ STUDIE ------------------------------------------------------název: Náměty MČ Praha 13 pro Metropolitní plán lokalita: MČ Praha 13 velikost: 1 322,8 ha rok: 2013 autoři: Ing. arch. Václav Škarda Ing. arch. Štěpán Špoula Ing. arch. Bořek Peška investor: MČ Praha 13

V této kapitole popisuji zkušenosti s prací pro městskou část Praha 13 na projektu „Náměty pro Metropolitní plán“. Práce byla rozdělena na dvě fáze: analytickou a námětovou. Analytická práce obsahovala základní průzkum a rozbor území. Od počátku byly ustanoveny dvě pracovní skupiny složené ze zástupců politických stran napříč zastupitelstvem a z úředníků státní správy MČ Praha 13. Bylo uskutečněno několik setkání s oběma skupinami, na kterých byly diskutovány současné problémy a hodnoty v území. Byly vytvořeny webové stránky pro názory veřejnosti. Dále naše kancelář osobně oslovila vybrané obyvatele řešeného území. V rámci první fáze bylo uspořádáno veřejné projednání s občany pod názvem „Dohoda o hodnotách a problémech v území“. Dorazilo asi osmdesát obyvatel Prahy 13. Všechny tyto kroky pomohly lépe definovat a hodnotit území v celé šíři pohledů. Považovali jsme za důležité zapojit veřejnost do procesu územního plánování již od počátku. Námětová fáze v podobě základní koncepce a strategie byla diskutována opět v rámci obou pracovních skupin. Pohled na území pomohl doplnit jednodenní pracovní workshop za účasti komunálních politiků a renomovaných architektů (J. Jehlík, J. Sedlák, P. Hlaváček, M. Kohout, F. Tittl a autor Jihozápadního Města I. Oberstein). Následně bylo uskutečněno druhé veřejné projednání pod názvem „Náměty pro Metropolitní plán“. Přípravný proces byl zakončen zapracováním dílčích připomínek a vydáním dokumentu. 8.1 zadání Náměty MČ Praha 13 k Metropolitnímu plánu v podobě obecné rozvahy nad podobou MČ, vymezení lokalit stejného charakteru, jejich regulativy a rozvaha o systému veřejných prostranství. 8.2 problém Procesní deficity: ------------- Malé zapojení vládnoucích politiků a tím snížená schopnost získat informace o jejich představách a prioritách. ------------- Při debatách se zúčastnění často omezují pouze na řešené území a není pro ně důležitá návaznost a kooperace

se sousední městskou částí v rozměru lokálním i celoměstském. ------------- Nezájem politiků o zapojení hlavních investorů, rozhodujících majitelů pozemků a firem zaměstnávajících velký počet lidí. Ideové problémy: ------------- Občané i politici často odmítají zahušťování sídliště. ------------- Kompozice zastavění rozvojových ploch dle platného územního plánu je stará dvacet let a neodpovídá dnešnímu stavu a potřebám; přesto jsou podle tohoto předpisu vydávána platná územní rozhodnutí, která podporují vytváření bariér v území. 8.3 popis – sběr a analýza dat a námětů Sběr dat probíhal na několika úrovních: 1— V lastní průzkum území. 2 — Kompletní data o území (např. statistická, průzkumná a grafická data byla získána od ČSÚ a ÚRM). 3 — Sociologický průzkum na území MČ Praha 13 z roku 2011. 4 — Rozbor soutěže na Jihozápadní Město (dále JZM), územních a regulačních plánů na JZM a Západní Město (dále ZM), debaty s autorem JZM architektem Ivem Obersteinem a studium jeho disertační práce Urbanistická kompozice JZM z roku 1980. 5 — Debaty ve dvou pracovních skupinách složených ze zastupitelů a státních úředníků Prahy 13. Bylo uskutečněno několik setkání s oběma skupinami, ve kterých byly diskutovány vize a strategie politických programů, současné problémy a hodnoty v území, typické jevy apod. 6 — Dvě veřejná projednání s občany na téma Dohoda o hodnotách a problémech v území. Na základě projednání vznikla problémová mapa a tzv. Dohoda o námětech pro Metropolitní plán. Krátký dotazník a rubrika k řešenému tématu jsou na webových stránkách MČ Praha 13. 7 — Pracovní workshop nad náměty MČ Praha 13 pro Metropolitní plán za účasti zastupitelů Prahy 13 a renomovaných architektů/urbanistů (Petr Hlaváček – proděkan FA ČVUT, Jan Jehlík – vedoucí katedry urbanismu na FA ČVUT, Michal Kohout – vedoucí Ústavu nauky o budovách FA ČVUT, Jan Sedlák – uznávaný urbanista, Filip Tittl – architekt a spoluautor návrhu nových pražských stavebních standardů, Tatiana Tichá – architektka žijící na JZM, Ivo Oberstein – autor sídliště JZM).

a

b

c

d

8.4 vyhodnocení a návrh řešení – část autorské zprávy čím je praha 13? Umístění městské části Praha 13 na samém okraji města může využívat synergii výhod města i krajiny. Území disponuje silnou vazbou na vzdálenější krajinné oblasti Křivoklátských lesů, Českého krasu a Brdského pásu. Tyto nedaleké rekreační oblasti jsou velmi hodnotné a výjimečné v kontextu celé Prahy. Území Prahy 13 je velmi různorodé a skládá se ze sídlištních lokalit, vilových čtvrtí, původních vesnic, nových obytných souborů, obchodních komplexů a průmyslových areálů. Žijí tady 64 tisíce obyvatel (hustota 48 obyv./ha), z toho na sídlišti JZM 53 tisíce obyvatel (což je přes 83 %!) při hustotě 220 obyv./ha. Vzájemné vazby jednotlivých lokalit jsou spíše nahodilé, bez koncepčního řešení, což ve spojení s bariérou Radlické radiály vytváří velmi fragmentované, nespojené zastavěné území. Samotné území Prahy 13 je obklopeno blízkými přírodními oblastmi, jako jsou údolí Dalejské, Prokopské, Motolské, Jinonické a horní plošiny – stolová hora Vidoule a Dívčí hrady. Městská část Praha 13 není svou strukturou ani založením bezprostředně napojena na centrum celé Prahy. Je vytvořena jako moderní samostatné město s původní zástavbou obklopenou přírodou. Zástavba JZM je vnímána z dálkových pohledů od Pankrácké pláně, z Barrandovské terasy a částečně ze Strahovského hřbetu. Hlavním pražským pohledům od vltavského údolí je ukryta. Dopravní napojení územního solitéru Prahy 13 na centrum metropole je zajištěno velkorysým řešením v podobě metra, které denně v krátkých intervalech dopravuje desítky tisíc lidí. Koncepce trasy metra, zavedené do centra zástavby JZM, vytváří nejefektivnější dopravní obslužnost ze všech okrajových území Prahy. Území je rovněž kvalitně napojeno na síť hlavních komunikací (jako např. na Velký pražský okruh nebo uvažovanou Radlickou radiálu). Cenná je blízkost letiště a ukončení dálnice D5 do Německa, kam se lze z Prahy dopravit za necelé dvě hodiny.

067 d/04

8.4.1

8.4.2

strategie

vyváženost a účelnost

Základní strategií je nalezení vyváženého vztahu mezi krajinou a městem a mezi městem a jeho infrastrukturou. Kvalitní řešení musí být založeno na vzájemné koordinaci a vyváženosti všech staveb v území tak, aby společně a nerozdílně vytvářely kvalitní prostředí pro život ve městě. Strategií pro sídliště je pokračování v modernistické představě města s kvalitní dopravou a s posílením městských funkcí a kvalitního veřejného prostoru, obklopeného krajinou jako jeho největší hodnotou. Cílem strategie je vytvořit kvalitní obytné, úsporné a konkurenceschopné město. Dopravní infrastruktura je v současnosti nadřazena městu a krajině, její význam by měl být přirozeně oslaben.


6.2 otázky ------------- Chceme, aby se město dále rozvíjelo chaoticky a živelně v důsledku rozlehlých rozvojových ploch? Nebo chceme rozvoj více usměrňovat? ------------- Chceme, aby pražský územní plán umožnil zvětšení kapacity města na 2 miliony obyvatel? Potřebujeme to? ------------- Vytváříme vhodné podmínky pro investice v širším středu města? Proč je tak velký zájem investorů o okrajová území města? Máme tady vhodná pravidla? ------------- Umíme rozdělit hranice města na ty, které by měly dlouhodobě zůstat pevné a neměnné, a na ty, které je možné v budoucnu posouvat? ------------- Jakou hodnotu má nezastavěné území za městem?


text

066

Území MČ Prahy 13 se nachází v prstenci vnějšího kompaktního města, kde se střídají prsty kompaktního města s krajinnými klíny pronikajícími z okolí metropole. Městské i krajinné plochy jsou fragmentované, často přerušené, uzavřené a neživé. Tato skutečnost byla pro náš koncept zásadní. Základní tezí strategie je proto propojování fragmentovaných částí města a krajiny a jejich vzájemné sešívání, scelování a posilování, které ve velkém měřítku vytvoří hodnotné městské a krajinné osy celoměstských vazeb a v lokálním měřítku propojí a oživí uzavřená a opomenutá místa. Nové vazby pomohou významně eliminovat územní bariéry. Některá propojení mají charakter nenápadných akupunkturních zásahů, jiné mají celopražský význam. Osy přirozeně potlačí dopravní infrastrukturu, která je nyní dominující. Jihozápadní sektor Prahy je uspořádán ze tří městských os vedoucích ze Smíchova: ------------- dlouhá osa do Řep a Zličína ulicí Plzeňskou s tramvajovým spojením; ------------- dlouhá osa na JZM ulicí Radlickou s trasou metra B; ------------- krátká osa na Barrandov ulicí K Barrandovu s tramvajovým spojením. 8.4.3

rozvojová osa města Podporujeme původní myšlenku lineárního města jako optimálního řešení pro místní topografii, které zároveň zajišťuje nejlepší obslužnost městskou hromadnou dopravou. Považujeme za zásadní, aby se podzemní linka metra propsala i na povrchu. To prospěje jasné čitelnosti a uchopitelnosti území pro jeho uživatele. Na tuto hlavní městskou osu jsou navěšena všechna významná ohniska. Linie začíná v kompaktním městě v oblasti Smíchova, pokračuje přes rozvojové plochy v okolí smíchovského nádraží. Zde kopíruje ulici Radlickou, kolem níž předpokládáme budoucí rozvoj, a stoupá k náhorní plošině. Osa si stále ponechává charakter městské třídy, která na nové křižovatce Radlické radiály s Jeremiášovou ulicí přechází do JZM. Energie nové osy území JZM v podobě pěší promenády s lokálními centry se stáčí na sever ke Zličínu do roztříštěné lokality s nadregionálním obchodním centrem. Obloukem na sídliště Řepy a Plzeňskou ulici se vrací zpět na Smíchov. Z tohoto pohledu je pro nás zásadní využít výstavbu ZM jako příležitosti k propojení obchodního centra Zličín a sídliště Stodůlky, resp. JZM. Město Praha má dopravu organizovánu dostředně, čímž se značně zatěžuje střed města. Je žádoucí posilovat tangenciální směry dopravy z důvodu propojení částí města rychlejším způsobem bez zátěže centra. Proto podporujeme myšlenku dotažení trasy metra A do přestupní stanice Zličín se stanicí na sídlišti Řepy s 25 tisíci obyvateli. Severozápadní sektor města se takto propojí s jihozápadní částí. Návrh podporuje vztahy a synergické vazby mezi městskými lokalitami. JZM bylo vytvořeno jako klasický obytný satelit s radiální vazbou na centrum Prahy. V současnosti je zde požadavek na vytvoření

takzvaného kompaktního města, v němž jsou namixovány různé funkce od bydlení přes pracovní příležitosti, vzdělávání a kulturu po rekreaci. K tomu je potřeba doplnit město novými a dobře dostupnými funkcemi. Ke zlepšení dostupnosti široké nabídky pracovních a volnočasových aktivit pro diverzifikovanou společnost je třeba vytvářet další alternativní vazby na sousední lokality. Nabízí se především vazba na oblast Zličína, Řep, Jinonic a Řeporyjí. Vazby směrem na Barrandov přes Dalejské údolí jsou komplikované. Příklady synergických vazeb: ------------- Dálnice D5 na Německo – kanceláře Siemens – Německá škola – konverze areálů ------------- Mototechny ------------- Nemocnice Motol – zdravotnická zařízení – přírodní oblasti – edukační zařízení se zdravotní tematikou ------------- Stanice metra – lokální centra – městské centrum – občanská vybavenost – kulturní centra, administrativní objekty (pracovní příležitosti, drobné podnikání, podnikatelské domy na principu HUB Prague) – vazba na centrální park ------------- Centrální park a Prokopské údolí – ekologická vzdělávací centra – farmy – produkce ovoce a zeleniny – zahrádky jako soukromá produkce – komunitní zahrady – městská pláž – sportovní zařízení ------------- Příměstská krajina – cesty do přírody – cyklistické okruhy – rozvoj místní zemědělské produkce – rozvoj pohostinství a ubytovacích kapacit ve vesnicích Návrh postupně transformuje monofunkční plochu sídliště do podoby úměrné modernímu městu s dostatkem pracovních příležitostí, ale nevytváří polycentrický systém. Na lokálních centrech stanic metra podporuje výstavbu administrativních domů a veřejné infrastruktury. Bytové domy podporuje pouze okrajově. Pro rozvoj tohoto území jsou důležité regulace funkcí a podpora investorů. Považujeme za důležité regulovat nejen funkční, ale také hmotnou strukturu města. 8.4.4

rozvojové osy krajiny ve městě

------------- P řírodní lokalitu Dívčí Hrady, stolovou horu Vidoule a příměstskou oblast Krteň chápeme jako krajinné plochy celopražského významu. Předpokládáme jejich bohatší využití než jen pro zemědělství. ------------- Aby Jihozápadnímu Městu zůstal přívlastek město v zeleni, je třeba chránit okolní krajinu před degradací a nesystémovým zastavováním. Zároveň je třeba vytvářet podmínky pro pronikání krajiny do husté zástavby. Naše strategie stojí na jasném definování rozhraní mezi

a

b

c

d

krajinou a městem. Městské funkce a městská hustota jsou podporovány těsným kontaktem s krajinou. Namísto současných zelených fleků vytváří krajina v oblasti ucelený systém napojený na celopražský systém krajinného pásu kolem Prahy. ------------- Přirozené podélné osy krajinných klínů, pronikající až k centru města, jsou obnoveny a doplněny o příčné krajinné pásy či propojení. Tímto vzniká krajinná síť připravená na propojení města a krajiny. ------------- Velmi důležitá je také přítomnost krajiny uvnitř zastavěného území. Navrhujeme zelené pásy, které vymezují zastavitelné a nezastavitelné území a přispívají k tomu, aby pocit krajinného klidu neměli pouze obyvatelé domů těsně sousedících s přírodními lokalitami. Díky zeleným pásům je maximalizována délka rozhraní mezi krajinou a urbanizovanou plochou a zástavba získává cennou přidanou hodnotu.

Krajinné celky je nutné propojit v místech styku jednotlivých městských čtvrtí (lokalit), která jsou zpravidla degradovaná a špatně využívaná. Způsob propojení může být různý – od vyloženě přírodních klínů, jako je tomu v případě spojení Motolského údolí a Krteně, až po důsledně artikulované pěší trasy. Je potřeba věnovat zvýšenou pozornost kvalitě bezprostředního kontaktu města a krajiny. Promyšlené řešení přinese zesílený efekt překrývání kvalit městského prostředí i volné krajiny. Tento efekt je možný pouze za předpokladu dobré pěší dostupnosti z ostatních částí města. Dále doporučujeme věnovat pozornost systému pěších cest. Je nutné odstraňovat bariéry a humanizovat dopravní křížení automobilů s nově navrženými pěšími trasami, zřídit přechody a několik lávek přes zahloubený úsek Radlické radiály a zajistit pěší podchod či přechod přes vnější Pražský okruh. Prostupnost je zásadní pro využití rekreačního potenciálu krajiny. Veřejný prostor na sídlišti není dořešen. Plocha zeleně na sídlišti JZM zabírá 90 % území! Navrhujeme zmenšit tuto plochu a snížit tak vysoké náklady města na její údržbu. Plochu veřejné zeleně je možné transformovat na plochy komunitních zahrad, zahrádek apod.

8.5 témata Za základní témata rozvoje Prahy 13 považujeme krajinu ve městě, dostavbu Jihozápadního Města, dostavbu Západního Města a Radlickou radiálu.

Rozdělíme-li zeleň veřejného prostoru na sídlišti do kategorií, dostaneme tyto tři základní skupiny: ------------- hodnotný veřejný prostor a zeleň v centrálním parku, který je pojat jako přírodní městský park; ------------- hodnotný veřejný prostor a zeleň vnitrobloků; ------------- nedořešený prostor mezi domy vyjma vnitrobloků.

8.5.1

krajina ve městě Na základě zkušeností z jiných evropských měst lze doporučit jednoznačné prostorové vymezení ucelených krajinných území po obvodu města a zavedení jejich samostatné správy (resp. vymezení příměstských parků a celoměstského zeleného pásu, a to na celoměstské úrovni). Náplní práce této samostatné správy v součinnosti s hlavním městem Praha a městskými částmi by mělo být zejména zajištění dobrého stavu přírodních území, kvalitních ekosystémových služeb krajiny a podpora ekonomického rozvoje, který je v souladu s hodnotami nezastavěné krajiny (např. podpora místních drobných forem hospodaření, přinášejících do krajiny detail, odpovídající péči a příležitosti pro další doplňkové služby, jakými jsou kulturní, osvětové a vzdělávací aktivity či agroturistika). Podmínkou rozvoje je provedení pozemkových úprav a obnova opuštěných nebo nevhodně využívaných hospodářských usedlostí v původních zemědělských obcích. Cílem pozemkových úprav je motivace vlastníka k užívání objektů a pozemků k drobné zemědělské výrobě. Podobná opatření stojí na partnerství veřejného a soukromého sektoru. Osvědčeným příkladem je smluvní zapojení zemědělské usedlosti do systému veřejných služeb, zřízení ekocentra, učebny, expozičního prostoru, přednáškové místnosti, komunitního centra nebo spolupráce s místními školami (odběr potravin pro školní jídelnu, speciální výukové programy apod.).

Je nutné zacílit na třetí kategorii a navrhnout pro ni kvalitní koncepční řešení s naplněním požadavků na parkovací stání, snížení nákladů na údržbu zeleně a doplnění chybějící infrastruktury. Ostatní kategorie vyžadují spíše drobné zásahy. 8.5.2

dostavba jihozápadního města Dostavba měst je těžší disciplínou než zástavba polí za městem. Dostavovat sídliště navržené jako jedinečný atyp je daleko těžší než dostavovat proluku v blokovém městě. Bloková struktura má jednoticí ustálený princip urbanismu (mřížka nebo osnova), architektonická podoba budov je rozmanitá. V případě sídlišť je situace opačná: ustálená a jednotvárná podoba domů je postavena podle rozmanité a volné urbanistické struktury. Bloková osnova kompaktního města je daleko silnější než jeho nejmenší článek, tj. dům. Na sídlišti naopak často platí, že dům je silnější než volná sídlištní osnova. Proto se každým novým domem změní osnova sídliště. Z tohoto pohledu je potřeba pečlivě rozvrhnout, které plochy jsou vhodné k zastavování a které mají zůstat nezastavitelné. Do této úvahy je nutné promítnout původní urbanistický koncept a zároveň dnešní požadavky. Současný stav výstavby a zahušťování sídliště JZM je výsledkem odklonu od původního konceptu.

069 d/04 text

prostupnost a spojování fragmentů



068

8.5.3

dostavba západního města V devadesátých letech byla vytvořena územní studie na zastavění ZM. Ta předpokládala kobercovou zástavbu polí vyplňující celou plochu až

k Pražskému okruhu. Tato představa masivního rozvoje se za posledních dvacet let naštěstí nenaplnila. Navrhujeme provést revizi záměru dostavění ZM směrem k Třebonicím po dohodě s majiteli pozemků, developery a hlavním městem. Z dnešního pohledu se domníváme, že by bylo vhodné řešit celé území vyváženěji a uceleněji, a ne jej celé zastavět až k Pražskému okruhu. Doporučujeme začlenit do území lokalitu obchodního centra Zličín, zahustit zástavbu, zvýšit podlažnost a kompaktnost, někde naopak ponechat více zelené plochy a jasně vymezit rozhraní mezi městem a krajinou. Dále je třeba definovat krajinná propojení skrze novou zástavbu tak, aby nevytvářela kompaktní hradbu kolem současného sídliště. V opačném případě by bylo dnešní sídliště JZM zcela odtrženo od krajiny, s níž mělo původně tvořit organický celek. Neznáme názor magistrátu, zda Praha využije rozvojový potenciál celé této plochy pro zástavbu, nebo částečně pro příměstskou rekreaci a zemědělství. Je potřeba o tomto území jednat se všemi zainteresovanými a pokusit se najít vhodné řešení. Jsme toho názoru, že stanice metra Stodůlky se může využít současně jako městské administrativní centrum i jako výchozí bod pro příměstskou rekreaci. Tuto funkci je nutno zobrazit v územním plánu. Rozvoj území ZM je nutné definovat aktuální územní studií. Nové rozvojové plochy je třeba zásadně začlenit do organismu města na základě celkové koncepce, navazovat na hodnoty v území a dostavěním je posilovat. Nepodílet se na fragmentaci území! 8.5.4

radlická radiála Stávající Radlická radiála v podobě Rozvadovské spojky je územní bariérou, která oblast zásadně rozděluje, komplikuje další rozvoj lokality Stodůlky-sever a odřezává vilovou čtvrť Vidoule. V současné době je projednáván návrh na dokončení radiály a její zaústění na městský okruh. Navrhované řešení se nepřizpůsobuje městu, ale spíše nutí město přizpůsobit se radiále. Jsme přesvědčeni, že z dnešního pohledu je toto řešení překonané a vyžaduje revizi. Mimoúrovňová křižovatka s ulicí Jeremiášovou je předimenzovaná, fragmentuje poměrně kompaktní zástavbu a vytváří bariéru pro další rozvoj území. úpravy kolem stávající Rozvadovské spojky

V úseku mezi Pražským okruhem a ulicí Jeremiášovou má Rozvadovská spojka v podstatě dálniční charakter a v některých místech je vedena v zářezu. Území dnes rozdělené touto komunikací chceme „sešít“ pomocí lávek a širších přemostění. Navrhujeme dva principy švů: přemostění krajinná a městská. Dvě krajinná přemostění v podobě ekoduktů vytvářejí v širších vztazích dvě příčná, resp. jedno podélné propojení. Jedná se o přírodní lokality Na Pískách a zelený pruh u stodůleckého hřbitova, resp. vilovou čtvrť Vidoule a rybník v bývalé cihelně. Široké městské přemostění v místě navržené osy je plánováno do Zličína, kde má překonat dálnici. Domy v okolí zličínského terminálu chápeme jako „ochranný obal“, který odcloňuje vzdálenější zástavbu od hluku a prašnosti. Přibližně

v úrovni areálu mototechny mění radiála svůj charakter a dostává se do zářezu. Toho lze využít ke zřízení husté sekvence lávek, které pomohou scelit území. Celková koncepce propojení je závislá na transformaci zdejších průmyslových areálů. úpravy navrhované Radlické radiály

Doporučujeme upravit „dálniční charakter“ radiály na kapacitní městskou komunikaci s profilem 2+2 pruhy se stromořadím a možným podélným parkováním. V místě křížení s ulicí Jeremiášovou uvažovat o úrovňové křižovatce se signalizací a přechody pro chodce. Okolí této křižovatky je možné zastavět domy vytvářejícími uliční frontu se smíšeným parterem a zároveň odcloňující obytnou zástavbu v Jinonicích a vesnici Butovice. 8.6 problémová mapa – swot analýza hodnoty:

------------- v rstevnaté osídlení s různorodou identitou (historická sídla, rodinné domy, sídliště JZM); ------------- zeleň prostupující osídlením (přírodní lokality Centrální park, Panská zahrada, Pod Sopkou); ------------- koncepčně vyřešené JZM jako moderní město v zeleni s kvalitním dopravním napojením na centrum města; ------------- přítomnost historické vrstvy osídlení; ------------- poměrně stabilizované a vcelku neproblémové obyvatelstvo a relativně dobré sociální klima JZM; ------------- institucionálně zajištěná ochrana území (přírodní rezervace, památková rezervace Stodůlky); ------------- výrazná modelace terénu složeného z plošin a údolí; ------------- možnost rekreace a sportovních aktivit na sídlišti i v blízkém okolí (běh, kolo, brusle…); ------------- přírodní prostředí v těsné blízkosti Prahy 13: Dalejské a Prokopské údolí, Hemrovy skály, Dívčí hrady, Přírodní park Vidoule, Motolské údolí, Přírodní park Háje; ------------- poloha na návětrné straně města = kvalitní ovzduší; ------------- dobré spojení s centrem města městskou hromadnou dopravou; ------------- okrajová poloha ve městě, výborná dostupnost do příměstské krajiny (Český kras, Křivoklátské lesy a Brdy); ------------- dobré silniční napojení na západní a severní Čechy a Německo. problémy:

------------- n edořešené rozhraní mezi městem a krajinou; ------------- nedořešené centrum města; ------------- hypermarkety; ------------- kasina a herny;

a

b

c

d

------------- k apacitní deficit mateřských a středních škol; ------------- nesjednocené záměry v rozvojových územích; ------------- prostorové bariéry v území: Rozvadovská spojka, Jeremiášova ulice, Jinočanská spojka; ------------- průmyslový areál (Skanska, Konstruktiva, Mototechna) a většina nových urbanizovaných území; ------------- velká plocha veřejných prostranství pojatých jako zbytkové plochy; ------------- lokální topeniště Řeporyje; ------------- nevyřešené majetkoprávní vztahy ------------- zastaralý systém centrálního zásobování teplem (CZT) na sídlištích; ------------- chybějící občanská a technická vybavenost v Třebonicích (plyn, kanalizace, dopravní napojení, MHD); ------------- problémy související s Radlickou radiálou a její plánovanou dostavbou; ------------- posílení křížení dálnice a příčné spojnice u obchodního centra ve Zličíně pro zlepšení průjezdnosti; ------------- zatížení tranzitní dopravou; ------------- úzká hrdla pro MHD, nedostatečná tangenciální propojení; ------------- nedostatečné napojení Velké Ohrady; ------------- poničená a zanedbaná cestní síť; ------------- nedostatečná kapacita parkovacích míst pro místní a mimopražské obyvatele; ------------- nedostatečná péče o plochy sadů, luk a stepí způsobující sociální problémy. hrozby:

------------- z astavování hran v sousedství přírodních lokalit (Dalejské a Prokopské údolí, Vidoule); ------------- zpustnutí centra města; ------------- zastavění hodnotných pozemků určených převážně pro občanskou vybavenost monofunkčními bytovými domy; ------------- pokračování trendu „rozdrobování“ území ------------- výstavba uzavřených bytových souborů (tzv. gated communities); ------------- gentrifikace města – sociální rozdíly mezi oblastmi; ------------- ekonomické problémy města související s vysokou náročností udržování rozlehlé sídlištní zeleně; ------------- ztráta atraktivity sídlišť vlivem ubývání zeleně; ------------- ztráta atraktivity sídlišť vlivem nedostatečné občanské vybavenosti a špatného dopravního spojení (Velká Ohrada); ------------- vylidňování stávajících vesnic a jejich morální degradace; ------------- snižování prostupnosti území jak v rámci města, tak mezi městem a krajinou; ------------- růst sociálních problémů na sídlištích; ------------- zpustnutí krajiny v ZM kvůli nevyjasněnému záměru výstavby.

071 d/04 text

V devadesátých letech byl vytvořen regulační plán JZM. Jeho autoři uvažovali s přirozeným dokončením městského centra v Nových Butovicích. Na sídlišti Lužiny se počítalo s vytvořením „důležitých městských prostorů“ obklopených novými kompozičně významnými objekty – dominantami. Princip zahuštění území měl vytvořit městské prostředí. To se ale nepovedlo – zástavba je totiž umístěna do samotné osy celého souboru nad trasu metra. Regulační plán se následně překlopil do platného územního plánu. Současné odborné debaty ohledně sídlišť se točí kolem dilematu, zda sídliště násilně přetvořit na městské prostředí a umožnit jeho polyfunkčnost s omezením dojíždění, anebo podpořit jeho základní myšlenku bydlení v zeleni a netransformovat jej na moderní město. Zvolili jsme cestu ideálního kompromisu mezi bydlením v zeleni a dostupností městských funkcí. Vytváříme osu území, která v podstatě kopíruje dnešní podzemní linku metra B. Tím navazujeme na základní koncept lineárního města, jak byl navržen v sedmdesátých letech architektem Ivem Obersteinem. Považujeme městskou osu za přirozenou linii pásového města. Osa má podobu široké promenádní pěší zóny se stromořadím, na kterou jsou lokálně napojeny vstupy pro novou vybavenost. Ta se skládá jak z prostorů pro kanceláře a drobnou výrobu a služby, tak z veřejných budov, jako jsou pošta, knihovna, městské lázně, školy, komunitní centra, podnikatelské domy apod. Osa je nezastavitelným územím a všechny stavby okolo získají sousedstvím s ní významnou hodnotu. Při průchodu územím osa mění svůj charakter. V místě Nových Butovic je těsně obklopena domy pro služby a administrativu a veřejnými stavbami, jako jsou kostel nebo radnice. Má zde podobu protáhlého veřejného prostoru o rozměrech odpovídajících Václavskému náměstí. Dále pokračuje přes Centrální park po lávce na tubusu metra. Na sídlišti Lužiny, v místech přirozených center u stanic metra, je intenzita výstavby a městských aktivit zahuštěna. Doporučujeme zde podporovat výstavbu administrativních domů, které přirozeně vygenerují obchody, pizzerie, restaurace apod. Tato lokální centra jsou přístavy zatažených „lagun“ Centrálního parku, který má podobu louky se vzrostlými stromy. Na veřejných plochách nesousedících s městskou osou navrhujeme ponechat krajinné prostředí a podpořit koncept města v zeleni. Nepředpokládáme zde další výstavbu. Omezování automobilové dopravy a snižování zátěže dopravy v klidu doporučujeme podporovat dnes používanými a úspěšnými strategiemi – maximum městských funkcí v docházkové vzdálenosti, příměstská rekreace, podpora situování služeb a vybavenosti v blízkosti MHD, cyklodoprava, carsharing apod. Pro realizaci navržených změn doporučujeme změnu územního plánu, především změnu hranice zón SM (smíšeného městského typu) v centrální oblasti sídliště Lužiny a vyčlenění nezastavitelného koridoru pro plánovanou pěší osu nového veřejného prostoru.



070

072

8.7 účinek, realita Neoficiálně byla studie poskytnuta jako podklad zpracovateli Metropolitního plánu – Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy. Studie skončila tzv. „v šuplíku“ vedoucího stavebního úřadu, který doufá, že ji ještě v budoucnu využije. Zadavatel v podobě vládnoucích politiků tuto studii nevyužívá, byť byla projednána s veřejností. Je těžké odhadnout hlavní důvody, ale patrně to není prioritou současné garnitury města. Studie a proces jejího vytváření mají podpořit zájem občanů o jejich území a o územní plánování. Důsledně zpracovaná problémová mapa za účasti občanů a politiků je ideálním podkladem pro zadání územního plánu nebo soutěže na jeho ideový návrh. Není-li zpracován kvalitní strategický plán, je vhodné pokusit se zpracovat alespoň ideovou strategii k řešenému území.

b

c

d

073


d/04

seznam ilustrací

text

a

d/04_001 Velikost a charakter pásů periferie; skica: autor d/04_002 Hlavní území Prahy 13; zdroj: Googlemaps.com d/04_003 Fragmentace města; zdroj: Googlemaps.com d/04_004 Fragmentace krajiny; zdroj: Googlemaps.com d/04_005 Schéma principu připojení jednotlivých fragmentů; skica: autor d/04_006 Schéma struktury fragmentů města a jeho veřejných prostranství; skica: autor d/04_007 Princip zastavění Západního Města; skica: autor d/04_008 Praha 13 na periferii města; schéma: autor d/04_009 Vítězný soutěžní návrh od architekta Ivo Obersteina z roku 1968; zdroj: archiv IPR Praha d/04_010 Nový územní plán JZM z roku 1974; zdroj: archiv IPR Praha d/04_011 Širší krajinné vazby; schéma: autor d/04_012 Struktura Prahy 13; schéma: autor d/04_013 Strategie; schéma: autor d/04_014 Hlavní plán; schéma: autor d/04_015 Tři městské osy JZ sektoru města; schéma: autor d/04_016 Hlavní městská osa; schéma: autor d/04_017 Krajinné osy podélné a příčné; schéma: autor d/04_018 Krajina ve městě; schéma: autor d/04_019 Jihozápadní Město – koncept; schéma: autor d/04_020 Platný územní plán JZM; zdroj: IPR Praha d/04_021 Regulační plán JZM z roku 1995; zdroj: archiv IPR Praha d/04_022 Západní Město – koncept; schéma: autor d/04_023 Platný územní plán ZM; zdroj: IPR Praha d/04_024 Regulační plán ZM z roku 1995; zdroj: archiv IPR Praha d/04_025 Radlická radiála; schéma: autor d/04_026 Radlická radiála; zdroj: sdružení Pudis Satra d/04_027 Mnichov; zdroj: Googlemaps.com d/04_028 Radlická radiála; zdroj: sdružení Pudis Satra d/04_029 Berlín, zdroj: Googlemaps.com d/04_030 Radlická radiála; zdroj: sdružení Pudis Satra d/04_031 Barcelona; zdroj: Googlemaps.com d/04_032 Radlická radiála; zdroj: sdružení Pudis Satra d/04_033 Madrid; zdroj: Googlemaps.com d/04_034 Problémová mapa; schéma: autor


příležitosti:

------------- m asivní využívání cyklistické dopravy k přepravním i rekreačním účelům; ------------- průchodnost do krajiny v Západním Městě; ------------- zelená spojka (biokoridor) Třebonice–Řeporyje; ------------- přítomnost vzdělaných mladých lidí = pracovní příležitosti; ------------- prostory brownfieldů = rozvojové plochy pro podnikání; ------------- výborné dopravní napojení na centrum Prahy prostředky MHD; ------------- výborné automobilové napojení na západní Čechy a Německo; ------------- aktivace příměstské krajiny (lokální farmy, chov koní, pohostinství, ekologické vzdělávací centrum); ------------- zachování zeleného pásu Stodůlky – Řepora; ------------- využití původních historických cest; ------------- výstavba veřejně prospěšných staveb (HUB, knihovna, podnikatelské aktivity, centrum volného času pro mládež) v blízkosti Slunečního náměstí; ------------- posilování lokálních center na stanicích metra; ------------- výstavba domů mnoha funkcí.


výzkumný tým: Ing. arch. MgA. Michal Fišer Ing. Štěpán Špoula

�


c

d

1 Úvod 2 Problematika, koncepty a instrumenty – různé pohledy 3 Zelená infrastruktura a ekosystémové služby 4 Příměstské parky 5 Doporučení pro zadávání územních plánů ve vztahu ke krajině 6 Případová studie Víceúčelová urbánní zelená infrastruktura ve Vitoria-Gasteiz

.................................. .................................. .................................. .................................. .................................. ..................................

076 076 077 080 082 083

Literatura .................................. 086 Seznam příloh .................................. 087 d/05 — Obrazové přílohy .................................. 246

075 d/05 text

b

obsah

anotace Při bližším pohledu na příměstskou a metropolitní krajinu v ČR nelze přehlédnout znaky odkazující na její postupné opouštění. Kontinuální a stabilizovaná péče je nahrazována pouze nárazovým nebo jednostranným využíváním. V důsledku je často postižena sociální degradací, tedy ztrátou její dostupnosti, srozumitelné struktury a souvisejícím postupným zánikem povědomí o konkrétním krajinném prostoru, který je nositelem společně sdílené identity a nenahraditelným kulturním statkem. Uplatníme-li novou perspektivu pohledu, je možné pro tyto jevy nalézt společného jmenovatele, jímž je rezignace na plnohodnotné a trvalé užívání přírodních zdrojů, které nezastavěná krajina a její ekosystémy nabízejí. Zdroje je potřeba chápat v tom nejširším slova smyslu jako zdroje lidské existence. Nízké povědomí o šíři ekosystémových služeb a jejich potenciální hodnotě vede k jednostranné politice územního rozvoje měst, která nejsou schopna zajistit komplexní rozvoj nezastavěného prostředí. Hodnota půdy jako jednotky volné krajiny je devalvována prakticky na nulovou hodnotu její hypotetickou využitelností jako stavebního pozemku. Obzvlášť patrné je to na neschopnosti využití vodohospodářské funkce říčních niv, na neschopnosti udržet příměstské zemědělství astabilní hranici zastavitelného území. Nový pohled pomáhá nejen identifikovat problém jinak, ale také přináší nové koncepty řešení. V posledních dvaceti až třiceti letech se začínají na mnoha místech po světě objevovat příklady praxe, které stojí na jinak formulovaných paradigmatech a přinášejí výsledky. Co se týče volné krajiny, je možné sledovat aplikaci tzv. zelené infrastruktury a s ní souvisejícího na první pohled nenápadného, ale překvapivě účinného nástroje, tzv. příměstského parku.

a

vedoucí Michal Fišer : Volná krajina v příměstí

Volná krajina v příměstí ��


d/05 klíčová slova identita krajina paměť příměstský park územní plán zelená infrastruktura

„Přenesení důrazu z jednotky na souhrn, ze složky na celek, zdá se mi jedinou cestou, která nás může vyvést ze soudobého chaosu v osídlování krajiny; a nejde tu nikterak snad o ohledy toliko estetické (pohledové – výtvarné); rozhodující jsou tu hodnoty národohospodářské…“ [HRUŠKA, 1945] Následující analýza problému příměstské volné krajiny ve vztahu města a náměty na řešení vycházejí za prvé z naší víceleté praktické zkušenosti s urbanistickými a krajinářskými projekty na pomezí krajiny a města v ČR, za druhé z materiálů projektu PERIURBAN PARKS project, INTERREG IVC, No. 0574R2, kterého se účastnil v letech 2011–2012 jeden z autorů tohoto textu, a za třetí z vlastní výzkumné práce v rámci tohoto projektu, zaměřené na studium několika vybraných realizovaných projektů. Cílem byla lepší ochrana a obnova příměstských ploch nezastavěné krajiny, dále zapojení těchto ploch do vzájemného systému. Sledovaly se příklady ve městech: Milán, Barcelona, Frankfurt nad Mohanem, Brusel, Lille Métropole, Vitoria-Gasteiz. Blíže popsané příklady jsou ze Španělska (systém zelené infrastruktury v baskickém městě Vitoria-Gasteiz a prvky zelené infrastruktury v Metropolitní oblasti Barcelona). Tyto nové systémy byly sledovány v kontextu zavedené praxe územního plánování ve Španělsku [NOGUERA, 2003] a v kontextu nové evropské politiky zaměřené na rozvoj tzv. zelené infrastruktury. ------------------------------------------------------2 PROBLEMATIKA, KONCEPTY A INSTRUMENTY – RŮZNÉ POHLEDY ------------------------------------------------------ Problematiku rizika zastavování a degradace volné příměstské krajiny je možné nahlížet jak pohledem, který vychází z tradičního městského plánování (nemyslíme tím v tuto chvíli v českém kontextu neopominutelnou modernistickou epizodu), tak pohledem, který vychází z nového chápání významu ekosystémů a důrazu na holistický přístup a sociokulturní aspekty. Tyto rozdílné perspektivy nabízejí poněkud jiný horizont vnímání a hodnocení města a volné krajiny i jejich složitého vztahu a odlišný inventář identifikovaných hodnot, problémů, příležitostí, hrozeb, nástrojů a cílů, pokud věc vezmeme do důsledku. Vycházíme z předpokladu, že obě perspektivy mohou přinést dílčí relevantní řešení, ale jako samotné nenabízejí koncepty a nástroje, které by byly schopny zmíněnou problematiku řešit ve své úplnosti. Českou plánovací praxi nelze chápat jako „tradiční“ vzhledem k velmi nepřehledné situaci dané nekompatibilitou dosavadních plánovacích instrumentů, jejichž základní koncepty byly vytvořeny v době centrálně řízeného plánování a převažujícího modernistického paradigmatu, a zcela odlišnou společenskou situací dnešní doby. Mluvíme-li tedy o tradičním městském

plánování, opíráme se též o španělskou plánovací tradici [NOGUERA, 2003] s jasněji formulovanými a praxí ověřenými koncepty, která neprošla tak zásadními výkyvy a která byla modernistickým paradigmatem ovlivněna pouze v dílčích přístupech. K tradičnímu urbanistickému inventáři problematik, konceptů a instrumentů určených pro kontrolu rozhraní mezi městem a krajinou patří: ------------- kontrola a určení hranice zastavitelného a nezastavitelného území; ------------- kontrola a určení základní osnovy městské struktury ve vztahu k topografii krajiny; ------------- kontrola procesu nové parcelace na souborech pozemků určených k zastavění a omezení spekulace s přidanou hodnotou takto zhodnocených pozemků; ------------- nastavení správného procesu povolování staveb, u nichž je nezbytnost nebo naopak zájem umístit je mimo město do volné příměstské krajiny; stanovení jasných regulativů a kritérií posuzování; ------------- vymezení a charakteristika struktury jednotlivých typů krajiny v regionálních plánech; ------------- integrované racionální plánování infrastruktury na regionální a nadregionální úrovni za účelem minimalizace dopadu na hodnoty krajiny. K těm, které vycházejí z nových perspektiv, je možné zahrnout: ------------- správní aspekty a důležitost zapojení zainteresovaných osob do rozhodování. Důraz na potřebu formálních či neformálních institucí, které znají problémy konkrétního nezastavěného území a poskytují rámec dlouhodobé spolupráci zainteresovaných osob v území – tedy těch, které jsou schopny přinést skutečné dohody; ------------- důležitost sociální percepce krajiny a její vliv na udržitelnost hranice města a krajiny; ------------- problematiku zapojení sociálních a ekologických aspektů při řešení místní, regionální i nadregionální technické infrastruktury; ------------- zajištění integrovaných speciálních plánů pro ochranu a rozvoj nezastavěné krajiny – konvergence sektorových politik (ochrana přírody, vodohospodářství, lesnictví, zemědělství, sociální politika a politika zaměstnanosti, místní rozvoj); ------------- strategické plánování zaměřené na partnerství města a venkova; ------------- ekosystémové služby a finanční hodnocení ekosystémů. Praktický systém kompenzací negativních dopadů na tyto služby a na komunitu v místě (internalizace externalit), které by motivovaly k uzavírání dohod a financování aktivace příměstské krajiny.

Mezi základní úkoly urbanismu bezpochyby patří ochrana volné nezastavěné krajiny a zajištění funkční sítě veřejných prostranství. Ve vztahu k volné příměstské krajině je důležité zejména: ------------- vymezení zastavitelného a nezastavitelného území v územním plánu; ------------- zajištění, aby tato hranice byla skutečně účinná a všemi respektovaná; ------------- aby si volná krajina v nezastavitelném území udržela své základní ekologické, ekonomické a sociální kvality a nedošlo k její degradaci; ------------- aby systém veřejných prostranství byl skutečným nástrojem integrace města do volné krajiny a nabídl její zpřístupnění. Ke splnění těchto cílů je potřeba zapojit všechny výše uvedené koncepty a instrumenty. Dále je potřeba prohloubit a upřesnit také tradiční urbanistické nástroje. Některé jsou v ČR evidentně nedostatečně využívané. Patří k nim zejména ekonomické nástroje na omezení spekulace s přidanou hodnotou nově vymezených stavebních pozemků, racionální reparcelace a regulace zástavby. Fungování těchto nástrojů ve Španělsku je dobře popsáno v knize La ordenación urbanística. Conceptos, instrumentos y prácticas [NOGUERA,2003]. V našem výzkumu se jimi dále nezabýváme. V posledních dvaceti až třiceti letech došlo ke konkretizaci některých integrovaných správních nástrojů, které vhodně doplňují tradiční urbanistické instrumenty uvedené v první kategorii. Jde o tzv. zelenou infrastrukturu (green infrastructure) a příměstské parky (periurban parks), které jsou jejich důležitou funkční součástí. Významný vliv má také postupná implementace Evropské úmluvy o krajině v některých zemích Evropské unie, které přinášejí další praktické nástroje integrovaného přístupu ke krajině (projekt PAYS.MED.URBAN). Dále se budeme zabývat zejména zelenou infrastrukturou a příměstskými parky. ------------------------------------------------------3 ZELENÁ INFRASTRUKTURA A EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY ------------------------------------------------------ V březnu 2010 Rada Evropské unie stanovila nový cíl EU v oblasti ochrany biologické rozmanitosti pro rok 2020: „EU zamýšlí zastavit do roku 2020 úbytek biologické rozmanitosti a degradaci ekosystémových služeb, v maximálním proveditelném rozsahu je obnovit a současně zvýšit příspěvek EU k odvrácení úbytku biologické rozmanitosti v celosvětovém měřítku.“ [Evropská komise, 2010] Evropská komise chce k zajištění tohoto cíle využít integrovaného nástroje zelené infrastruktury. Momentálně probíhá fáze zpracování strategií a příprava implementace na národních úrovních. Jak je uvedeno v informačním letáku Evropské komise [2010], zelená infrastruktura vychází z faktu, že

a

b

c

d

pokud se má zastavit ubývání biologické rozmanitosti v Evropě, nestačí cílit pouze na chráněné oblasti v rámci soustavy Natura 2000, které pokrývají okolo 18 % území, ale musejí být přijata opatření i v rámci zbývajících 82 %, zejména zastavit fragmentaci volné krajiny a omezit její nehospodárné zastavování. Přitom je nutno využít všech prvků volné krajiny, a to jak přírodních, tak polopřírodních, jako jsou pole, louky a městské parky, a zapojit je do integrovaného systému. Zelená infrastruktura zároveň pomáhá zachovat cenné služby ekosystémů, které mají nezastupitelnou roli v mnoha sférách života obyvatel a stojí na konceptu ekonomické prospěšnosti ekosystémových služeb. Evropská komise na svých stránkách definuje: „Strategicky plánovaná soustava zelených území vysoké kvality a jiných přírodních elementů, která by měla být plánována a řízena jako multifunkční zdroj schopný dodávat širokou škálu služeb a benefitů. Zelená infrastruktura zahrnuje přírodní a polopřírodní území, prvky a zelená prostranství ve venkovských nebo městských, pevninských, sladkovodních a přímořských lokacích.“ [Green Infrastructure, 2014] Zelená infrastruktura může být rozvíjena využitím mnoha technik. Níže jsou uvedeny ty, na něž upozorňuje Evropská komise [2010] ve svém informačním letáku: ------------- zlepšení propojenosti mezi stávajícími přírodními oblastmi s cílem zabránit fragmentaci a zvýšení jejich ekologické soudržnosti, např. pomocí ochrany zelených koridorů, pásů zemědělsky nevyužité půdy podél hranic polí či pomocí malých vodních toků; ------------- zlepšení prostupnosti krajiny s cílem reprodukce, migrace a mobility, např. zavedením způsobu využívání půdy, který neohrožuje zvířata a rostliny ve volné přírodě, nebo agroenvironmentálních a lesnicko-environmentálních programů, které podporují postupy extenzivního zemědělství; ------------- identifikace multifunkčních oblastí. V těchto oblastech se upřednostňuje vhodné využívání půdy, které podporuje zdravé, biologicky rozmanité ekosystémy před invazivními postupy. Mohou to být například oblasti, ve kterých zemědělství, lesnictví, obnovování a ochrana ekosystémů působí společně v rámci jednoho prostoru. Takové kombinace, z nichž mají prospěch obě strany („win-win“) nebo při nichž je malá ztráta vyvážena velkým výtěžkem, mohou přinášet četné výhody nejen těm, kteří půdu využívají (zemědělci, lesníci, poskytovatelé služeb cestovního ruchu atd.), ale také celé místní společnosti, jelikož poskytují cenné ekosystémové služby, jako jsou čištění vod nebo zlepšování kvality půdy, a vytvářejí atraktivní prostředí, v němž se mohou lidé nadýchat čerstvého vzduchu.

077 d/05 text

------------------------------------------------------1 ÚVOD -------------------------------------------------------



076

[Převzato z informačního letáku Evropské komise o zelené infrastruktuře, 2010.]

3.2

ekosystémové služby

Ekosystémové služby jsou „tok materiálu, energie a informací pocházející z původního přírodního fondu kombinovaný s civilizačními, člověkem produkovanými službami za účelem dosažení celkové prosperity“ [COSTANZA, 1992]. Od prvního vydání tzv. miléniového hodnocení ekosystémů, které připravil Costanza se svým týmem

v roce 1997, vznikla celá řada třídění tzv. ekosystémových služeb, které shrnuje v češtině vydaná publikace profesora Nátra věnovaná tomuto novému oboru na hranici mezi ekologií a ekonomií [NÁTR, 2010]. Níže uvádíme třídění, ze kterého vycházeli autoři systému zelené infrastruktury pro město Vitoria-Gasteiz v Baskicku. Přizpůsobování se změnám klimatu: ------------- prevence povodní, regulace odtoku dešťových vod; ------------- redukce rizika povodní, regulace záplav; ------------- zvětšování kapacity zadržovaných vod; ------------- regulace teploty a redukce „urban heat islands“; ------------- zlepšování ekologické propustnosti pro migraci a poskytnutí útočišť přírodním druhům v případech extrémních přírodních podmínek vytvořením zelené komunikační sítě. Zmírňování změny klimatu: ------------- zvýšení schopnosti pohlcování uhlíku (ponorný efekt absorpce uhlíku); ------------- zmenšování emisí uhlíku z motorových prostředků zaváděním veřejné dopravy a udržitelných druhů dopravy – pěší, cyklistická doprava; ------------- vytváření obnovitelných zdrojů energie výstavbou „green buildings“; ------------- redukce spotřeby energie v průběhu oteplování prostřednictvím městských lesů, zelených (bioklimatických) konstrukcí. Zvyšování biodiverzity: ------------- údržba, ochrana a rozvoj přírodních území s druhovou biodiverzitou; ------------- zvyšování biokapacity. Zlepšování obytné kvality prostředí: ------------- zlepšování kvality vzduchu; ------------- zlepšování kvality vody; ------------- redukce hlukové zátěže; ------------- zlepšování a udržování kvality území pro zemědělskou produkci, úrodnosti půdy; ------------- kontrola půdní eroze. Zlepšování zdraví a kvality života: ------------- zlepšování estetických hodnot; ------------- rozšiřování možností pro sport a rekreaci; ------------- rozšiřování možností pro oddech, kontemplaci a duchovní regeneraci; ------------- tvorba nových možností pro výchovu a výuku; ------------- tvorba nových možností pro utváření a upevňování občanské komunity; ------------- upevňování místní identity; ------------- městské zemědělství a lokální produkce potravin. [Environmental studies centre Vitoria-Gasteiz, 2012]

3.3

z elená infrastruktura a územní plánování

Evropská komise deklaruje, že jedním z nejúčinnějších způsobů budování zelené infrastruktury v praxi je integrovaný přístup při využití půdy, kterého lze dosáhnout prostřednictvím strategického a územního plánování. „Strategické plánování je rovněž prostředkem, jak spojit odlišné oblasti dohromady, aby mohly společně rozhodovat o prioritách místního využití půdy transparentním a integrovaným způsobem založeným na spolupráci.“ [Evropská komise, 2010] V územním plánování je zároveň možné prostřednictvím transformačních ploch ve městě a krajině řešit kritická místa systému integrovaným způsobem. Evropská komise požaduje zapracování principů zelené infrastruktury do všech politik, které jsou zaměřeny na jednotlivé sektory, které využívají půdu, a připravuje finanční nástroje k jejich rozvoji. Zelená infrastruktura by neměla být zaměňována s českým Územním systémem ekologické stability (ÚSES). I když by se to na první pohled mohlo zdát vzhledem k jejich deklarované roli v případě zlepšení propojenosti ekosystémů. Zatímco ÚSES je s ohledem k dalšímu možnému využití takto vymezeného území veskrze monofunkční systém, zelená infrastruktura zahrnuje plochy chápané primárně jako polyfunkční a pouze malá část takto vymezených prvků je podobná klasickým chráněným územím. Vymezují se krajinné celky a celé parky jako jasně typologicky definovaná veřejná prostranství. Ochrana biodiverzity je realizována zcela jiným mechanismem, např. formou plánů péče, případně speciálním plánem obsahujícím zónování, a zajištěním koordinované správy, která přihlíží k ekologickým hlediskům. Cílem je koexistence a synergie, nikoli vyloučení jiných aktivit a segregace funkcí. Ochrana přírody je implementována spíše principem zdola nahoru, prostřednictvím zvyšování povědomí o přírodních hodnotách a významu ekosystémů, skrze skutečné dohody se zainteresovanými stranami a držiteli zdrojů a zapojováním dobrovolníků či neziskových organizací, než systémem zákazů a řízením shora, které by bylo i tak těžko zajistitelné. Toto je možné právě proto, že nejde zpravidla o území, která mají nadprůměrnou přírodní hodnotu a jsou ohrožená a která jsou součástí sítě chráněných území s centrálně kontrolovaným managementem. Zelená infrastruktura, jak bylo řečeno, je zřízena k ochraně služeb, které nám poskytují ekosystémy, je tedy kompatibilní s východisky konceptu ekosystémových služeb, které mohly vzniknout jen díky zásadní proměně paradigmatu ochrany přírody. Nejen ekonomie, ale ani klasická ekologie nepočítaly s člověkem jako součástí přírodního ekosystému. Zásahy člověka do přírody byly vnímány buď bez jakékoli odpovědnosti – z pohledu klasické ekonomie –, nebo byly vnímány pouze jako rušivé – z pohledu klasické ekologie. Člověk je ale také přirozenou biologickou součástí ekosystému [NÁTR, 2010]. Nátr ve své publikaci o ekosystémových službách cituje autory O’Neilla a Kahna, kteří se domnívají, „že kvůli tomuto chybnému pojetí ekologie, která nezahrnuje člověka mezi složky ekosystémů, i ekonomie, která přírodu řadí jako zdroj mimo vlastní

a

b

c

d

ekonomické aktivity, je tak obtížné prosadit postupné přiřazování finanční hodnoty všem produktům a službám všech ekosystémů na planetě“ [NÁTR, 2010: 250]. Současná praxe vymezování ÚSES málokdy zahrnuje skutečné funkční celky, například prostor údolní nivy vzhledem k její morfodynamice a vodnímu režimu tak, aby chránila její protipovodňovou funkci, ale pouze fragmenty, které jsou chápány pouze jako biokoridory pro živou přírodu. Jen málokdy jsou pojímány v jejich skutečných ekosystémových souvislostech. Ochrana proti povodním je delegována na jiný, vodohospodářský sektor, který ale nemá nástroje k tomu ochránit funkčnost větších enkláv nivy, a raději se uchyluje k technickým řešením. Inspirativní příklad představuje projekt Río Llobregat v Metropolitní oblasti Barcelona v Katalánsku, v němž byla aktivována funkce zelené infrastruktury způsobem, který zpravidla bývá svěřen technické infrastruktuře. Třicetikilometrový úsek kanalizované řeky uzavřené mezi dopravními koridory byl proměněn v rámci velkého regionálního projektu v krajinný park, znovu zpřístupněn napojením na veřejná prostranství okolních sídel a obnoven jako nová identifikovatelná krajina a sociálně sdílený veřejný prostor. Vzhledem ke skutečnosti, že obnova fluviální krajiny ve své původní morfodynamice nebyla z technických důvodů možná, bylo využito předčištěné odpadní vody, která průtokem přes nově založené mokřadní biotopy mimo vlastní kanalizované koryto umožňuje filtrování a pomalé opětovné zasakování a doplňování přírodních kolektorů podzemní vody. Kolektory představují důležitý zdroj pitné vody pro celou metropolitní oblast. Stabilně vysoká hladina podzemní vody zajišťuje ochranu před průnikem slané mořské vody a před znehodnocením zemědělské půdy v deltě řeky. Biotopy slouží zároveň jako refugia rostlin a živočichů a přirozený cíl vycházek, exkurzí a školních výletů.

�

d/05_001 |002

Parky, jež se nacházejí ve městě, mohou být jak klasické městské parky, které jsou podřízeny navržené urbanistické osnově a musely být nově založeny, tak fragmenty původních nezastavěných krajin, které byly zahrnuty do organismu města. Někdy je těžké vnímat v současném parku též původní krajinu, i když je v něm jednoznačně přítomna. V ČR se mluví o potřebě vymezování tzv. systému sídelní zeleně a na druhé straně o koncepci uspořádání krajiny, zároveň se na nezastavitelném území vymezuje ÚSES. Toto všechno jsou odděleně chápané systémy. I ve městě se nacházejí fragmenty původní volné kulturní krajiny, přírodně hodnotná území, nejen městské parky, naopak po příměstské krajině v okolí města se žádá zajištění podobných služeb jako v případě městského parku. Zahrnutí všech tří úkolů do jednotného systému zelené infrastruktury je velkou výzvou a nemělo by se stát, aby v rámci implementace zelené infrastruktury do české praxe byla tato příležitost promarněna. Inspirativní koncepcí disponuje město Vitoria-Gasteiz v Baskicku, jehož systém je popsán v příloze.

�

d/05_003

079 d/05 text

3.1 součásti zelené infrastruktury ------------- Chráněné oblasti, např. lokality soustavy Natura 2000; ------------- zdravé ekosystémy a oblasti s vysokou přírodní hodnotou mimo chráněné oblasti, např. záplavové oblasti, mokřady, pobřežní oblasti, přirozené lesní oblasti atd.; ------------- přirozené prvky volné krajiny, např. malé vodní toky, lesní pozemky, remízky, které volně žijícím druhům můžou sloužit jako ekologické koridory nebo „nášlapné kameny“; ------------- obnovené části přírodních stanovišť, které byly vytvořeny pro konkrétní druhy, např. za účelem rozšíření velikosti chráněné oblasti, zvětšení oblasti k hledání potravy, rozmnožování a odpočinku těchto druhů a za účelem usnadnění jejich migrování/ rozmnožování; ------------- uměle vytvořené prvky, např. ekodukty nebo ekomosty, které mají přírodním druhům usnadnit zdolávání nepřekonatelných krajinných bariér; ------------- multifunkční oblasti, v nichž se upřednostňuje využívání půdy způsobem, který pomáhá udržovat nebo obnovovat zdravé, biologicky rozmanité ekosystémy před jinými činnostmi, které jsou s těmito cíli neslučitelné; ------------- oblasti, v nichž jsou provedena opatření ke zlepšení celkové ekologické kvality a prostupnosti krajiny; ------------- městské prvky, např. parky se zelení, zdi a střechy porostlé zelení, které tvoří přirozené prostředí pro biologickou rozmanitost a umožňují ekosystémům, aby fungovaly a dodávaly své služby spojením městských, příměstských a venkovských oblastí; ------------- krajinné prvky, které přispívají k přizpůsobení se změně klimatu nebo jejímu zmírňování, např. mokřiny, lužní a rašelinné lesy – pro předcházení povodním, zadržování vody a přijímání CO2, a které poskytují prostor k tomu, aby mohly druhy reagovat na měnící se klimatické podmínky.



078

V průběhu projektu Periurban Project 4 byly identifikovány čtyři základní typy příměstských parků:

Tato správa se neobejde bez jasně vymezeného území definovaného hranicí, kterému se v oblasti příměstské krajiny, jež je v rámci města prostorově zpravidla nejvýznamnější, říká příměstský park.

2— P olopřírodní agroekologický park (rurální park, Semi-Natural AgroEcological Park) Tento typ příměstských parků obsahuje mix přírodních a uměle utvářených území, která mohou zahrnovat přírodní prvky jako zelené (bio)koridory nebo zemědělsky obdělávané plochy jako pole, lesy či zemědělsky využívané mokřady. Tento typ parku není předmětem konkrétních evropských regulativů (i když toto téma na úrovni EU bylo zohledněno, speciálně v komentáři 2004 EESC v rámci Zemědělství v příměstských oblastech), ale předmětem legislativy a politik na národní a místní úrovni. Např. Parco agricolo Sud Milano, Parco della Piana (Toskánsko), Lille Métropole

4.1

definice a typologie příměstského parku

Příměstská území jsou dle manuálu projektu Periurban parks definována jako „přechodová území mezi městem a okolní krajinou, lokalizovaná na předměstích urbanizovaných území nebo jimi obklopená. Příměstské parky vytvořené v takovýchto územích mají specifické znaky a role, které je odlišují od jiných řídce zastavěných až přírodních území.“ Mezi tyto znaky patří: ------------- větší vzdálenost od center urbanizovaných celků města; ------------- větší poměr otevřených zelených prostorů, přírodních nebo polopřírodních celků, a tím značně menší hustota osídlení, zastoupení infrastruktury, rozsah vybavení pro městské funkce, možnosti rekreace atd.; ------------- úroveň biodiverzity (ekologická hodnota, status legální ochrany). Na základě výše uvedené analýzy může být příměstský park definován jako území ekologického, krajinného a kulturního významu (zájmu), situované na periferiích sídel nebo v jejich blízkosti, avšak podstatně prostoupené městským prostředím, kde ochrana přírodních hodnot, rekreační, kulturní, vzdělávací, ekonomické a územněrozvojové funkce mohou koexistovat podporovány veřejnou politikou, plány a ději s plným zapojením obyvatel. Tvoří klíčový prvek systému zelené infrastruktury propojeného se zastavěným územím a hrají zásadní roli při zajišťování ekosystémových služeb.

�

d/05_004

1— C hráněný přírodní park (Protected Nature Park) Tento typ parku sestává z území vysokých přírodních, biologických a krajinných nebo kulturních hodnot. Obecně jsou takováto území charakterizována vysokým stupněm biodiverzity rostlin a zvířat. Regulativy využití těchto typů území existují na evropské úrovni (Natura 2000), národní úrovni nebo regionální a místní úrovni. Ochranná legislativa většinou předepisuje přesná pravidla a rámec možných aktivit. Omezení určitých funkcí může mít vážný dopad na proces rozvoje. Např. Andalusie, Danube-Ipoly Park, Městské lesy Košice, Vitosha Nature Park.

3— K rajinný městský park (Green City Park) Tento typ parku představuje zelené plochy situované velmi blízko nebo i v rámci zastavěných ploch sídel, obsahující řadu funkcí pro účely místních komunit. To může být vyjádřeno různými formami přírodních prvků a hodnot. Legislativní rámec je poskytován na národní a místní úrovni (např. Lesní hospodářský plán, Generel zelených ploch, Územní plán atd.). Např. Monsanto Lisabon, Městské lesy Košice, Přírodní park Praha-Troja, Zografou, „Silesia“ Metropolis, Aberdeen Hazlehead park. 4— R evitalizovaný park (Re-naturalised Park) Tento typ příměstského parku představuje území kdysi přírodní, časem uměle člověkem přetvořené či do určité míry degenerované, zahrnující bývalé industriální plochy nebo skládky, dnes částečně nebo zcela revitalizované. Konkrétní způsoby, formy přeměny mohou

být různé, ale většinou se jedná o novou, člověkem vytvořenou krajinu obsahující relikty minulosti, které tak získávají novou kvalitu. Politiky nebo plány regenerace na místní úrovni mohou předepisovat specifické regulativy pro taková prostředí. Např. Seine-Saint-Denis, Lille Métropole, „Silesia“ Metropolis, Parco Nord Milano, South Aberdeen Coastal Park. [Výše uvedený seznam byl převzat z metodiky Periurban parks – Tool Kit, 2011: 11.]

�

Uvedené typologie jsou vyobrazeny na d/05_002 v rámci hodnotových os příroda – kultura a ochrana – rozvoj. Schéma ilustruje: ------------- jaký je vzájemný vztah jednotlivých typů příměstských parků k charakteru prostředí – přírodního či městského – a typu aktivit provozovaných v parku; ------------- jakou tyto typy hrají roli při utváření příměstských parků ve vztahu ke specifickým místním rysům a provozním účelům.

� 4.2

d/05_005

víceúčelová role příměstského parku

Co se týká role příměstských parků, jejich přidaná hodnota vyplývá ze schopnosti pojmout některá nebo všechna následující témata. Následující popis byl převzat a upraven z Metodiky příměstských parků [Periurban parks, 2011]: Ochrana prostředí a zajištění ekosystémových služeb Shodně jako v případě zelené infrastruktury přispívá příměstský park ke zlepšení podmínek životního prostředí mnoha způsoby v celé šíři ekosystémových služeb [viz � kapitolu 3.2]. Příměstský park je schopen takové služby poskytovat stejně tak, pochází-li z čistě přírodního prostředí, nebo je výsledkem funkční transformace určitého utváření zelené infrastruktury. Ve vztahu k výše uvedené funkci může být příměstský park chápán jako vitální součást mnohem rozsáhlejšího území, pro něž spoluzajišťuje ekologickou stabilitu důležitou pro přilehlá sídla. Tento fakt překračuje ideu parku jako ostrova chráněné přírody, izolovaného od zbytku území, a chápe jej jako součást metropolitní zelené infrastruktury. V tomto kontextu jsou důležité některé klíčové znaky: ------------- příměstský park jako páteř systému ekologických sítí, zdokonalující a seskupující prvky, které by jinak mohly být rozvíjeny odděleně. Takový systém může zahrnovat sítě měkké dopravy (např. cyklo- a pěší stezky, hipostezky) nebo energokoridory. To se týká jak striktně vymezeného území v rámci parku, tak mimo hranice parku poblíž nebo jako součást zastavěného území;

a

b

c

d

------------- p říměstský park jako nástroj k řízení územního rozvoje speciálně s ohledem na stavební zábory a suburbanizaci ve formě sídelní kaše. S vědomím toho, že suburbanizace vyžaduje efektivnější a racionálnější kontrolu územních záborů a koevoluční vztah mezi zastavěným a nezastavěným územím (EEA 2006), může příměstský park sehrát důležitou roli v pozici trvale nezastavitelného území, které je jinak charakterizováno nedostatkem identity a vysokou fragmentací. Může také ze své podstaty otevřeného prostoru přispívat k fyzickému oddělení sídel, a tím k čitelnější identifikaci urbánní struktury. rozvoj místní ekonomiky

Příměstský park může přesáhnout svou převažující ochranářskou a kompenzační úlohu směrem k podpoře rozvoje nových modelů lokálních ekonomik. V takovém případě ekosystémové funkce vytvářejí předpoklady pro modely propojující existenci parku s generováním nových příjmů. Možné příklady: ------------- nové turistické a volnočasové stezky, které propojují přírodní a kulturní hodnoty přítomné v parku. V tomto ohledu může být většina uživatelů místních, ale některá místa mohou přilákat i přespolní návštěvníky. Turistika povzbuzovaná prostředím příměstského parku je jedním z kvalitních a udržitelných vkladů založených na regionálních hodnotách a dědictví (příroda, kultura, architektura, tradice, historie atd.); ------------- rozvoj venkova zahrnující úpravy lesa a agroekologická opatření navržená k regeneraci a udržitelnému rozvoji obhospodařovaných území jsou schopna generovat trvalý příjem pro příměstský park, např. pěstováním biomasy nebo produkcí dřeva. To zahrnuje také zemědělskou produkci založenou na organické produkci a krátkých distribučních tocích, z čehož nemají užitek pouze provozovatelé, ale mnohem širší komunita žádající zdravé lokální produkty. kvalita sociálního prostředí

Příměstský park ovlivňuje kvalitu života obyvatel, podporuje sociální inkluzi. Nabízí vitální přírodní prostor pro místní obyvatele, vítanou záměnu za spěch a smog. Benefity z běžného provozu bývají rozvíjeny spolu s pořádáním vzdělávacích a kulturních programů. Navíc, sociální ekonomie v posledních letech zaznamenala rostoucí význam vycházením vstříc sociální poptávce, kterou není schopen tradiční trh uspokojit. Parky poskytují vzdělání a výchovu školám, výchovu dětí, péči o postižené a jinak znevýhodněné osoby a skupiny, možnosti dobrovolnických akcí se socializačním efektem.

081 d/05 text

------------------------------------------------------4 PŘÍMĚSTSKÉ PARKY ------------------------------------------------------ Zmínili jsme, že zelená infrastruktura předpokládá aktivní zapojení zainteresovaných stran a držitelů zdrojů, které se shodnou na hodnotách území. Tento předpoklad vyžaduje odpovídající formu místní správy, která: ------------- garantuje poskytování služeb příměstské krajiny a jako poskytovatel vnáší tyto hodnoty do oblasti trhu; ------------- koordinuje a zprostředkovává dohody mezi aktéry v území tak, aby se účelně využilo sousedství města a krajiny; ------------- pomáhá pojmenovávat a udržovat povědomí o krajině v okrajových oblastech města, zajišťuje její vizuální identitu a vybavenost.



080

-------------

-------------

-------------

-------------

preventivní příprava může značně usnadnit pozdější rozhodování. Územní plán velkých měst pravděpodobně nemůže dostatečně dobře řešit cílové uspořádání krajiny tak, aby bylo zároveň v souladu s Evropskou úmluvou o krajině či zelenou infrastrukturou. K tomuto účelu je potřeba znát dynamiku využívání krajiny a důsledné a dlouhodobé zapojení uživatelů těchto krajin. Z uvedených příkladů je zřejmé, že vymezení systému zelené infrastruktury, hranice příměstských parků a stanovení požadavku na vypracování specifického plánu za účelem ochrany a udržitelného rozvoje tohoto nezastavitelného území je doporučeníhodnou praxí. Současný legislativní rámec ČR již disponuje některými nástroji, které mohou být použity k ochraně vymezeného nezastavitelného území, jde o nástroje ochrany životního prostředí a krajiny. Velmi potřebné dle vlastních zkušeností je vymezení tzv. významného krajinného prvku (VKP) údolní niva v územních plánech. Dále je možné vymezit přírodní parky, biocentra, biokoridory dle stejného zákona nebo PUPFL dle zákona o lesích. Nutné je ale vycházet ze skutečnosti, že současná definice a účel nemusejí být zcela v souladu s požadavkem na multifunkční a trvale udržitelné využití nezastavěné krajiny a mnohdy sledují dílčí sektorové cíle. Například ochrana zemědělské krajiny, která je právě zastavováním nejvíce ohrožena, může být problematická. Dlouhodobým cílem by mělo být vzájemné sblížení těchto nástrojů a jejich konceptualizace v územním plánování, např. v podobě zelené infrastruktury. Racionalizace trasování regionální a nadregionální technické a dopravní infrastruktury na regionální úrovni, prověření variant a jejich vlivu na pojmenované krajiny. Důraz na „sdružování“ v krajině v zájmu snížení fragmentace krajiny a na důsledné a transparentní vyhodnocení negativních dopadů na krajinu a další dotčené zájmy. Z dlouhodobého hlediska je nutné upřesnit nástroje, které umožní plnohodnotně začlenit sociální, ekologické a krajinářské aspekty při přípravě navazujících plánů dopravní a technické infrastruktury umisťované v krajině. Dále na základě výzkumu doporučujeme návrhy systému sídelní zeleně a koncepce uspořádání krajiny stanové vyhláškou č. 500/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů, pokud jsou vůbec prováděny, vymezovat na základě kritérií zelené infrastruktury v souladu s evropskou politikou.

------------- V souvislosti s důrazem na zelenou infrastrukturu, a tedy i na funkčnost ekosystémů, vyvstává požadavek na odlišnou práci s geografickými daty zejména v případě základních i detailnějších typů využívání ploch a jim odpovídajících povrchů v krajině. Tato data by měla sloužit zejména jako podklad pro exaktní stanovení hlavních vývojových trendů, aby mohly být jednoznačně určeny vlivy, které proměňují krajinu. Tento požadavek vyplývá též z Evropské úmluvy o krajině ratifikované Parlamentem ČR. ------------------------------------------------------6 PŘÍPADOVÁ STUDIE VÍCEÚČELOVÁ URBÁNNÍ ZELENÁ INFRASTRUKTURA VE VITORIA-GASTEIZ ------------------------------------------------------ Vzhledem ke skutečnosti, že baskické město VitoriaGasteiz nabízí velmi důsledně uplatněný koncept urbánního systému zelené infrastruktury, připojujeme překlad části publikace The Interior Green Belt: Towards an Urban Green Infrastructure in VitoriaGasteiz [2012: 17–30], který jej detailně popisuje. Město Vitoria-Gasteiz získalo ocenění Hlavní zelené město Evropy roku 2012, které uděluje Evropská komise, a to zejména pro svoji důsledně naplňovanou strategii zelené infrastruktury a udržitelného hospodaření s vodou. Vnitřní (intravilánová) a příměstská území města Vitoria-Gasteiz obsahují velké množství prostorů a prvků různé urbánní typologie, které přiměřeně funkčně a prostorově propojené utvářejí plnohodnotnou urbánní zelenou infrastrukturu. Podrobný průzkum situace, definování míry dochování a pojmenování potenciálů každého z těchto existujících prvků umožní identifikovat potřebné kroky ke zdokonalení jejich funkce a definování smysluplnosti začleňování nových prvků s cílem utvoření autentického systému zelené infrastruktury.

� 6.1

6.1.1

d/05_006

řírodní vodní kolektory, řeky, potoky, p jezera, nivy, kanalizační systém

analýza stavu – funkčnost systému Velká část obce leží na rozsáhlých kvartérních zásobách podzemních vod, čítajících kolem 450 mil. litrů, které představují velký potenciál zdroje vody. V současné době je zdroj používán velmi okrajově pouze pro zemědělské účely a zavlažování parků a zahrad, zároveň je vysoce kontaminován nitráty ze zemědělských aktivit. Systém povrchových vod je tvořen hustou sítí řek a potoků vtékajících do řeky Zadorra, hlavní řeky oblasti zvané Llanada Alavesa, která definuje severní

a

b

c

d

okraj města. Současný stav této vodní sítě je spíše problematický, způsobený degradací břehových linií vlivem zemědělských aktivit, zástavby apod. Obzvláště problematická situace je na jihu. Řeky jako Santo Tomás, Errekaleor, Zapardiel, Batan, Esquibell, které ještě před několika desetiletími přirozeně propojovaly horský masiv Montes de Vitoria s řekou Zadorra, byly na místě vstupu do města zregulovány (zapuštěny) a staly se umělými kolektory jako součást systému splaškových vod. Vedle totální ztráty ekologických a sociálních funkcí způsobila tvrdá regulace toků problémy se zaplavováním nově zastavěných území během větších dešťů v bývalých nivách a také přetěžováním kanalizační sítě a čistírny odpadních vod, což na jedné straně vyústilo v potřebu čistit relativně čistou vodu, na straně druhé při povodňových stavech vypouštět nijak neošetřenou vysoce kontaminovanou vodu přímo do řeky Zadorry. Za poslední léta bylo uskutečněno několik operací k zabránění záplav, ke zlepšení kvality a množství vodních zdrojů a vodního systému a zároveň řada akcí ke zdokonalení systému hospodaření s odpadními vodami. Jmenujme například rozdělení řek Santo Tomás a Errekaleor, související s obnovou zátopových území oblasti Salburua, úpravu vodního systému a revitalizaci břehů Zadorry, revitalizaci podél toků v zastavěném území či vybudování nádrže zachycující vodu z přívalových dešťů jako prevence před přetížením systému čištění a vypouštění znečištěných vod do Zadorry atd. Ostatní vodní prvky v rámci městského a příměstského prostředí jako rybníky, jezera, laguny, luhy vedle toho, že zajišťují rozvoj biodiverzity a obecně vitalizují kvalitu prostředí, sehrávají významnou roli v hydrologickém cyklu. Speciálně v případě lužní krajiny Salburua nastalo zásadní zlepšení v kvalitě podzemních vod, jejichž velké zásoby se zde nacházejí. 6.1.2

návrhy opatření – potenciál V současnosti jsou navrhována nová opatření ke zdokonalení vodních operací a k pokračování obnovy vodních toků v městském a příměstském prostoru Vitoria-Gasteiz. Tyto projekty zahrnují rozvedení a přesměrování vodních toků na jihu města do opuštěných štěrkových sníženin a dalších degradovaných území, která budou fungovat pro rozliv velké vody a zároveň budou dotovat malé vodní toky. Tento zásah na jedné straně minimalizuje přítok vody do městského kanalizačního systému, zároveň vytvoří nová přírodní zátopová území coby součást zeleného pásu města a obnoví přirozené řečiště v potřebném rozsahu. V rámci zastavěného území se připravují plány revitalizace krajiny kolem vodních toků za účelem obnovy funkce ekokoridorů. Zároveň je žádoucí instalovat v zastavěném území soběstačný drenážní systém jako podpůrný prostředek pro zvýšení prostupnosti zemského povrchu a schopnosti vsakování s cílem efektivnějšího hospodaření s dešťovými vodami a zamezení odtoku z území takovými prostředky, jakými jsou filtrační pásy, drenážní průlehy, retenční jezírka nebo vsakovací tanky.

083 d/05 text

------------------------------------------------------5 DOPORUČENÍ PRO ZADÁVÁNÍ ÚZEMNÍCH PLÁNŮ VE VZTAHU KE KRAJINĚ ------------------------------------------------------ ------------- Primární vyhodnocení krajinné struktury a pojmenování základních krajin jako hlavního kritéria pro návrh městské osnovy, nových cest, hranice zastavitelného území apod. Důležité je, aby bylo prováděno v měřítku, v němž je možné pojmenovat charakter a hodnoty těchto krajin. Toto měřítko velmi často přesahuje hranice jednotlivých samosprávných jednotek, pro něž jsou územní plány zpracovávány, a mělo by být primárně řešeno v nadřazené územněplánovací dokumentaci [NOGUERA, 2003]. Právě zlepšení a ochrana nezastavěných oblastí je dle Noguery jedním ze tří hlavních úkolů tzv. regionálních plánů. ------------- Zavedení základních ekonomických rozvah do územního plánování, které bilancují zisky a náklady procesu navrhované urbanizace. Inspirativní může být španělská plánovací praxe, která používá již od vydání přelomového španělského zákona o půdě, stanovujícího podmínky pro územní plánování (1975), institut výpočtu průměrného zisku z urbanizace, s jehož pomocí stanovuje rozsah bezplatného postoupení vymezených veřejných prostranství městu. 10 % výměry zastavitelného území a povinné financování odpovídají technické vybavenosti včetně vybudování veřejných prostranství. To vše jako kompenzace za navýšení hodnoty souboru pozemků, které byly územním plánem nově určeny ke stavební parcelaci. [NOGUERA, 2003] Je to účinné opatření proti spekulacím s nestavebními pozemky a opouštění zemědělského hospodaření v příměstské volné krajině. Zároveň existence takovýchto základních ekonomických rozvah je předpokladem, aby mohly být také postupně zaváděny ekonomické indikátory pro ekosystémové služby dotčených krajinných celků. ------------- Důsledné a odpovědné nastavení podmínek pro stavby umisťované primárně do nezastavitelného území – kritéria a procesy při jejich případném posuzování. Vyhodnocování typologií a motivací v daném území, aby bylo dobře prověřeno, které typy staveb a situace představují skutečný veřejný zájem a které nikoli. Jaké mají být regulativy a kritéria pro jejich umístění v případě, že budou vyhodnoceny jako přípustné. Na základě zkušeností ze Španělska i ČR je zjevné, že důsledná



082

6.3.2

6.1.4

�

analýza stavu – funkčnost systému Ochrana a zvyšování biodiverzity, ochrana městského centra před povodněmi, kontrola hydrologického cyklu, možnosti trávení volného času a relaxace v kontaktu s přírodním prostředím nebo podpora environmentální výchovy jsou jen některé z mnoha funkcí a ekosystémových služeb v rámci území zeleného pásu. Ve vztahu k systému vnitroměstské zeleně má zelený pás životodárný význam tím, jak umožňuje prostupovat přírodnímu milieu směrem k městu a naopak z města do krajiny, zakládajíc reciproční vztahy, které dávají celému ekosystému smysl a kontinuitu. návrhy opatření – potenciál Připojování nových území k zelenému pásu, ať urbánních, či venkovských, je vhodným způsobem pro posilování jeho významu a potenciálu ekokoridoru. 6.2

uspořádání městské zeleně

6.2.1

analýza stavu – funkčnost systému Prvky zeleného systému města obsahující síť zahrad, parků, ostatních zelených ploch (sportovní areály, hřbitovy, vnitřní dvory), osázené bulváry a promenády prostupují město a pokrývají plochu cca 400 ha, zhruba 14 m2 na obyvatele, jednu z nejvyšších ve Španělsku. Tyto prvky jsou různých forem a velikostí (obecně vytváření příliš rozsáhlých zelených ploch bylo vyloučeno) a jsou rozmístěny přiměřeně rovnoměrně na ploše města. Výsledkem je, že prakticky 100 % obyvatel žije v dosahu 300 m od veřejných prostranství a zelených ploch. Tyto plochy představují unikátní a komplexní zdroj biodiverzity s více než 50 000 položkami, které zahrnují 381 druhů dřevin a 12 160 druhů keřových porostů. Ulice města jsou osázeny více než 130 000 stromy 150 různých druhů. Vedle čistě estetických a rekreačních funkcí hraje systém městské zeleně klíčovou roli v přehřívání městského klimatu, pobytovém komfortu, redukci znečištění, prevenci klimatických změn, nárůstu kapacity vsaku. 6.3 6.3.1

zemědělský pás

analýza stavu – funkčnost systému Zemědělský pás, který se rozpíná mezi periurbánní oblastí a horskými oblastmi, tvoří 58 % plochy správního území a má celkově vysokou zemědělskou hodnotu. Obsahuje 64 menších sídel rurálního charakteru. Zemědělská krajina je extrémně nivelizována vinou intenzivního procesu industrializace zemědělské výroby v posledních letech, který vedl k vymizení remízků, příbřežních oblastí a rozlehlých zalesněných rovin v oblasti Llanada Alavesa, a tím ke znatelné redukci biodiverzity. K tomu se přidalo znečištění řek a zásob podzemních vod.

návrhy opatření – potenciál Ochrana a zlepšení podmínek pro rozvoj malých zbytků původní vegetace, roztroušených v matrici zemědělské krajiny, včetně hodnotných lesních ostrůvků coby pozůstatků dubových lesů, které kdysi pokrývaly roviny Llanada Alavesa, jsou základními postupy k obnově ekologických propojení zeleného pásu s horami, aby se tím vytvořila stabilní zelená infrastruktura, zvýšila biodiverzita, zlepšila celková kvalita venkovské oblasti a úrodnost zemědělské půdy. Dostupnost příměstské zemědělské krajiny nabízí šanci k rozvoji lokální zemědělské organické malovýroby ohleduplné k vodním zdrojům a přirozené krajinné matrici.

6.4

d/05_007

eřejná prostupnost: síť pěších tras v v intravilánu, zeleném pásu a ekostezek

6.4.1

analýza stavu – funkčnost systému V průběhu posledních let bylo připraveno množství značených tras a stezek umožňujících snadnou prostupnost zelených oblastí. V intravilánu v souladu s Plánem udržitelné dopravy a veřejných prostranství (Sustainable Mobility and Public Space Plan) je dokončena konfigurace sítě městských stezek, které propojí hlavní sociokulturní aktivity města s příměstskými oblastmi. V zeleném pásu je připraveno kolem 90 km pěších a cyklistických stezek. Nicméně k dokončení ucelené sítě kolem města stále zbývá realizovat množství úseků a vyřešit řadu konfliktních bodů na křížení s dopravními tepnami. Stejně tak zemědělská oblast obsahuje cestní síť využívající např. bývalé železniční trasy či stezky pro pastvu. 6.4.2

návrhy opatření – potenciál Soustava pěších a cyklistických cest a stezek představuje potenciál k pronikání, poznání a užívání příměstské krajiny obyvateli města. Jsou nedílnou součástí systému zelené infrastruktury a přispívají k celkové kvalitě městského prostředí. V zájmu zlepšení jejich provozní a ekologické funkce je důležité zajistit jejich propojenost, provozní bezpečnost a využít jich jako prostředků k prezentaci přírodních složek životního prostoru. Dalším úkolem je vytvořit 30 km dlouhou zelenou stezku kolem městského centra, stezku kolem zeleného pásu, vyřešit chybějící úseky na klíčových trasách a integrovat síť do širšího systému kraje Araba. 6.5 6.5.1

dopravní infrastruktura

analýza stavu – funkčnost systému Plán udržitelné dopravy a veřejných prostranství města Vitoria-Gasteiz (Sustainable Mobility and Public Space Plan) vyhledává udržitelné dopravní módy na úkor individuální automobilové dopravy, např. restrukturalizací a ucelením systému městské

veřejné dopravy (bus, tram), širší nabídkou pěších tras a vytvořením funkčního systému cyklotras. Jedním z nejambicióznějších plánů je široké uplatnění obytných zón, tzv. superbloků – dopravních prostorů s předností pěších a cyklistů. Takové opatření uvolní centrum města od většiny automobilové dopravy, zajistí komfortní prostupnost, spojitost veřejných prostranství, v nichž bude možné uplatnit nové formy se zapojením funkční zelené infrastruktury. Je plánováno založení 77 superbloků. Generel cyklistické dopravy (Cyclist Mobility Master Plan) předpokládá rozšíření sítě cyklostezek vnitřního města ze současných 91 na 148 km a Generel pěší dopravy (Pedestrian Mobility Master Plan) navrhuje celkem 60 km výhradně pěších tras městem. Veškeré plány na úpravy uliční sítě začleňují prvky zelené infrastruktury. 6.5.2

návrhy opatření – potenciál Předpokládá se rozšíření systému příměstské železniční dopravy s využitím stávajících tras. Hustší síť stanic zapojí železniční dopravu více do provozní struktury města a zajistí lepší spojení intravilánu s novými předměstími Salburua a Zabalgana. Projekty předpokládají využití některých tramvajových koridorů jako ekokoridorů prostupujících městem a spojujících řeky Ali a Errekaleor. 6.6 6.6.1

interior green belt

analýza stavu – funkčnost systému Překrýváním různých prostorových elementů formujících budoucí městskou zelenou infrastrukturu Vitoria-Gasteiz se tato síť směrem k městskému centru zahušťuje, a vytváří tak vnitřní zelený okruh (Interior Green Belt), který se stane vlastním zárodkem zelené infrastruktury města, ten se pak rozvětvuje do jednotlivých směrů. Uspořádání zelené infrastruktury vychází ze soustředné urbánní struktury, a utváří tak postupně vnitřní zelený pás, příměstský zelený pás a náhorní okruh, které prostupují a propojují radiální ekokoridory. Operace spočívající v různých formách obnovování a zakládání přírodního prostředí jak v městském, tak příměstském území přispívají ke konsolidaci funkčního ekosystému, který zlepší pobytovou kvalitu životního prostoru stejně jako celkové sociální a fyzické zdraví obyvatelstva.

a

b

c

d

085 d/05 text

6.1.3



084

086

ČESKO. Vyhláška č. 500/2006 Sb., ze dne 10. listopadu 2006, o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb. In: Sbírka zákonů České republiky. 2006. ENVIRONMENTAL STUDIES CENTRE VITORIA-GASTEIZ. The Interior Green Belt: Towards an Urban Green Infrastructure in Vitoria-Gasteiz. Vitoria-Gasteiz, 2012. EVROPSKÁ KOMISE. Životní prostředí: investice do zelené infrastruktury se přírodě, společnosti i nám občanům mnohonásobně vrátí [online]. Europa – Press releases database ©2013 [cit. 5.6.2013]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/ press-release_IP-13-404_cs.htm. EVROPSKÁ KOMISE. Zelená infrastruktura [online]. Evropská unie – úřad pro publikace [cit. 6.8.2014]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/ environment/pubs/pdf/factshe ets/green_infra/cs.pdf. FARRERO, Antoni. La Infrastructura verde metropolitana, The Metropolitan Green Infrastructure. In: AMB [Area Metropolitana de Barcelona]. Paisea. Parque Río Llobregat, Llobregat river park, Extra 1. Barcelona, 2013, s. 56–61. Green Infrastructure. [online]. Commission’s DG Environment [cit. 2014-08-07]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/environment/nature/ ecosystems/index_en.htm. HERNÁNDEZ DE LA OBRA, J. a kol. Nature and Countryside within the urban Fringe. European Periurban areas: Characterization and management recommendations. Sevilla: Junta de Andalucía. Consejería de Agricultura, Pesca y Medio Ambiente, 2012. HRUŠKA, Emanuel. Příroda a osídlení: Biologické základy krajinného plánování. Praha, 1945. NÁTR, Lubomír. Příroda, nebo člověk? Služby ekosystémů. Praha: Karolinum, 2010. NOGUERA, Juli Esteban. La ordenación urbanística: conceptos, herramientas y prácticas, Barcelona: Diputació de Barcelona, 2003. PATRONAT METROPOLITÀ DEL PARC DE COLLSEROLA. Parc de Collserola: Plan Especial de Ordenación y de Protección del Medio Natural Realizaciones 1983-1989. Barcelona: Mancomunitat de Municipis de l’Àrea Metropolitana de Barcelona, 1990.

Periurban parks. Improving environmental conditions in suburban areas: Tool Kit [online]. ©2012 [cit. 31.10.2014]. Dostupné z: http://www. periurbanparks.eu/storage/files/5051b3e638136.pdf. RADA EVROPY. Evropská úmluva o krajině [online]. Florencie ©2000 [cit. 31.10.2014]. Dostupné z: http://www.coe.int/t/dg4/cultureheritage/ heritage/landscape/versionsconvention/czech.pdf. RIBERA, Oriol. La percepción colectiva del paisaje, The Collective perception of landscape. In: AMB [Area Metropolitana de Barcelona], Paisea, Parque Río Llobregat, Llobregat river park, Extra 1, Barcelona, 2013, s. 32–35. ŠPOULA, Štěpán a kol. Zelený prstenec / Příměstský park, Strategie pro rozvoj příměstské krajiny. Praha: MČ Praha-Troja, 2012.

b

c

d

087


d/05

seznam ilustrací

text

COSTANZA, Robert. Ecological economics. NY: Columbia University Press, 1992.

a

d/05_001 Vodní cyklus řeky Llobregat – Metropolitní oblast Barcelona; zdroj: Ribera 2013, s. 18 d/05_002 Biotopy řeky Llobregat – Metropolitní oblast Barcelona; zdroj: Ribera 2013, s. 26 d/05_003 Plán zelené infrastruktury v Barceloně (tmavě zelené plochy představují jádrové oblasti a zpravidla jsou zahrnuty do příměstských parků); zdroj: Ribera 2013, s. 58 d/05_004 Vymezení příměstského parku vzhledem k důležitým aspektům; zdroj: Hernández de la Obra, 2012 d/05_005 Základní typologické koncepty příměstských parků; zdroj: Hernández de la Obra, 2012 d/05_006 Multifunkční zelená infrastruktura, Vitoria-Gasteiz; zdroj: Environmental Studies Centre 2012, s. 17 d/05_007 Systém veřejného využívání zelené infrastruktury; zdroj: Environmental Studies Centre 2012, s. 29


literatura


garant: Ing. arch. Jiří Poláček

�

c

d

obsah 1 Vymezení, formulace hlavních témat a cílů 2 Metoda a postup zpracování 3 Naladění 4 Příklady – analýza 5 Konfliktní rozhraní? 6 Náměty pro zadání a zpracování ÚP 7 Město a zadání ÚP 8 Zákony, vyhlášky

.................................. .................................. .................................. .................................. .................................. .................................. .................................. ..................................

090 090 090 090 094 095 096 096

d/06 — Obrazové přílohy .................................. 252 anotace

089 d/06 text

b

Literatura .................................. 098 Seznam příloh .................................. 099

Nesoulad jednotlivých částí zástavby – setkání různých rozměrů, směrů, principů i funkcí – charakter „urbánní koláže“. Tato konfliktní rozhraní často prozrazují hlubší principiální pochybení, jež se právě zde tak jasně projeví. Práce se soustředí na konfliktní rozhraní, a zároveň na (nevhodnou) zástavbu, která tato rozhraní vytvořila. Jsou představeny příklady z ČR včetně jejich zobrazení v územně plánovací dokumentaci. V českém prostředí jde mimo jiné o setkání monotónní rozvolněné panelové zástavby a historické zástavby. Místa na předložených příkladech neodpovídají obytné kvalitě. Obdobné případy bezohledných přestaveb či dostaveb vytvářejících tato „rozhraní“ najdeme v mnoha městech. Vzhledem k malému rozměru historických center u menších měst a velké ploše nevhodných dostaveb jsou problémy o to citelnější a zásadně ovlivňující celé město. V mnoha případech je možné označit zničení historických měst a nahrazení jejich původní zástavby ve velkém rozsahu panelovými sídlišti za přírodní katastrofu – a následky takových katastrof nelze jinak než napravovat. Na příkladech z historie lze nalézt odvahu k řešení a provedení změn. Ideální je maximální využití situace při dožití stávající zástavby a již v předstihu připravená vize přeměny. Zlepšení kvality rozsáhlých území měst a jejich totální přestavba může být zvláště pro malá města nedosažitelná. Proto je možné prioritně se soustředit na místa střetů – konfliktních rozhraní. Vzhledem ke stagnaci počtu obyvatel a velké nevyužité ploše zastavěného území je dnes obecně platné soustředit rozvoj do rezerv v zastavěném území, zástaveb dožilých či špatně řešených, brownfields. Místa, o kterých mluvíme, patří do této kategorie. Ve stávajících dokumentacích chybějí zobrazení, z nichž by bylo možné vyčíst prostorovou koncepci – urbanistickou kompozici. Z těchto výkresů by pak jasně vyplývalo, co je podstatné a co je k řešení – místa, o kterých mluvíme, by zcela jistě na plánu trčela a volala by po úpravě. { https://vp.fa.cvut.cz/vystupy/d06/ }

a

Jiří Poláček : Urbanistická rozhraní

Urbanistická rozhraní ��


d/06 klíčová slova konfliktní rozhraní město rozhraní střet

Ve městech se nachází mnoho míst, která je možné obecně označit za místa špatná, neharmonická, místa snižující kvalitu města či blokující jeho správný vývoj. Do kategorie těchto míst patří rozhraní – taková, která působí jako chyba, vytváří podivné „zbylé“ prostory nebo se zde uplatňuje výrazný nesoulad jednotlivých částí zástavby – setkání nesourodých rozměrů, směrů, principů i funkcí – charakter „urbánní koláže“. Tato konfliktní rozhraní často prozrazují hlubší principiální pochybení, jež se právě zde tak jasně projeví. Vybraná místa působí na plánech i ve skutečnosti jako kapitoly příběhu napsané jiným jazykem, kterému není možné porozumět, často jsou „nečitelná“. Tyto „srážky“ struktur/koncepcí mohl zapříčinit překotný nekontrolovaný rozvoj, nepřirozený vývoj či nedokončenost uvažovaných záměrů. Práce se soustředí na konfliktní rozhraní a zároveň na (nevhodnou) zástavbu, která tato rozhraní vytvořila. Po technické stránce jsou místa z předložených příkladů fungující a obydlená. Z hlediska kvality městského prostředí, v jejich často výjimečné poloze ve městě, se jedná o nevhodně zastavěné či nedořešené území. Tato území bude dříve nebo později nutno přestavět. V českém prostředí jde mimo jiné o setkání monotónní rozvolněné panelové zástavby a historické zástavby anebo o místa, kde sídliště pohltila stávající zástavbu. Obyvatelnost a kvalitu města je nutné posuzovat především z pohledu obyvatel, tedy lidského horizontu; i proto se úvahy opírají mimo jiné o prohlídku popisovaných míst. V práci jsou představeny příklady: Jižní Město v Praze, Praha-Žižkov, Benešov, Havlíčkův Brod, Chrudim, Mělník. Pro srovnání je připomenuta asanace Josefova a části Starého Města v Praze, kde můžeme s časovým odstupem vyhodnotit rozhraní nových a starých částí zástavby. Neméně zajímavý je proces, který asanaci předcházel. Příklady, které uvádím, jsou různorodé – stejně jako problémy, které se zde vytvářejí. Jejich vyhodnocení může být protikladné. Z prohlédnutých dokumentací územních plánů (ÚP) vzniká dojem, že jsou tato místa bezproblémová – „stabilizovaná“, skutečnost je ovšem jiná. Byla by škoda některá místa zakonzervovat tak, jak jsou. Odkrývá se nám mnoho otázek: Jakým způsobem dosáhnout změny? Jsou tato místa velkým detailem pro ÚP, zadání ÚP? Co, kde a jak zobrazit? Jakým způsobem správně vyhodnotit kvalitu a možnosti řešení, když budou názory zúčastněných různorodé?

Definování postřehů a námětů pro územní plánování. Zjištění návazností na příslušné zákony a vyhlášky. ------------------------------------------------------3 NALADĚNÍ ------------------------------------------------------Rozpínáním měst a pozvolným vývojem na sebe různé koncepce zástavby, jež se projevují strukturou, formou, funkční náplní a všemi dalšími aspekty, postupně navazují anebo dochází k jejich obnově. Způsob urbanizace se v historii lidstva proměňuje s vývojem civilizace, je závislý na přírodních podmínkách i politice. K zásadním změnám docházelo pozvolným vývojem, přírodními okolnostmi (zemětřesení aj.), válkami, změnou způsobu stavění (nové materiály, konstrukční principy, atd.), změnou forem dopravy, novým životním stylem. Jednotlivé změny vytvářely změny další, stavějí se větší domy – jsou potřeba širší ulice… Na příhodných místech se civilizace vrstvily, struktury překrývaly – např. pahorek Hisarllik, Troja I, II až VIIa [viz � http://cs.wikipedia.org/wiki/Trója]. Zbytky antického Říma se stále výrazně propisují do současného města. Jedná se o mimořádné památky, přesto jsou to ruiny a vztah se současným městem nemůže být jiný než komplikovaný. Nejvýraznějším přestrukturováním města byla v 19. století přestavba Paříže – nabízí se srovnání s utopistickým Le Corbusierovým plánem Voisin s téměř maximální zrnitostí struktury. Během obou světových válek došlo k rozsáhlému zničení měst, jejich přestavby trvají až do dnešní doby. Výstavbou sídlišť a jejich navázáním na původní zástavbu dochází ke střetům v mnoha různých modifikacích. ------------------------------------------------------4 PŘÍKLADY – ANALÝZA ------------------------------------------------------4.1

Jižní Město – Praha 11

77 697 obyvatel, GPS: 50.033866, 14.522664

Konfrontace vysokopodlažní deskové zástavby promíchané s nízkopodlažní zástavbou starších rodinných domů působí velice kontrastně – např. ulice Na Sádce, Květnového vítězství, Helplíkova, V Opatově, Ženíškova, Kryštofova. Nízkopodlažní zástavba převážně rodinných domů je umístěna v těsné blízkosti vícepodlažních deskových domů bez jakéhokoli přechodu. Místo s drobnou zástavbou má atmosféru spíše slumu. V mnoha místech sídliště jsou fragmenty kvalitního prostředí – je ------------------------------------------------------ale nutné dořešit město celkově se všemi aktuálně 2 METODA A POSTUP ZPRACOVÁNÍ dostupnými znalostmi: dotvořit prostorové kvality, hi ------------------------------------------------------erarchizovat veřejná prostranství, zaměřit se na přeProhlídka vybraných příkladů, analýza, po- hledné struktury území, orientaci, vytvoření města, řešení průhledů a celkovou kompozici. sou zení. Porovnání skutečnosti se stávající územZe zjištěného vychází, že nebyla snaha kvalitně zoně plánovací dokumentací a s historickými příklahlednit původní zástavbu, části byly k sobě spíše jen dy. Představené příklady byly zkoumány in situ.

přisazeny. Zástavba je z lidského horizontu nepochopitelná – působí téměř jako svévolné roztroušení objektů v umělé krajině. Jižní Město je největší české sídliště (1966 veřejná soutěž, plán 1968, stavba od 1973). Je stále nedokončené [viz � citaci ze Strategická vize MČ Prahy 11, 2009: 6]: „Původní koncepce počítala s vybudováním plně soběstačného obytného sídliště doplněného o objekty vyšší občanské vybavenosti. Nedostatek finančních prostředků však způsobil, že byly postaveny pouze byty a zajištěna základní občanská vybavenost, což původní záměr degradovalo na monotónní zástavbu šedivých bytových domů s nedostatkem parkovacích míst a omezenou občanskou vybaveností.“ Ve stati „Rizika“ je popsáno problematické rozhraní jednotlivých částí, které se tak ostře propisuje ve skutečnosti: „Nejednotnost městské části: rozdělení na domkové čtvrti, panelovou zástavbu a funkcionalistickou obchodně-administrativní čtvrť způsobuje střety zájmů jednotlivých skupin. To, co potřebují obyvatelé panelových domů, se obyvatelům rodinných domků jeví jako nevhodné a narušující jejich klid, a naopak.“ [Strategická vize MČ Prahy 11, 2009: 11] Vztah nově navržených panelových domů a původních, převážně meziválečných vilek byl zvažován: „Starší a nová zástavba se v něm měly prolínat při zachování menší výšky objektů.“ [Praha 11, 2011] Pro časopis E15 arch. Jiří Lasovský, jeden z autorů návrhu Jižního Města, krátce komentuje okolnosti ukončení projektu a výšku realizovaných domů: „Na přelomu let 1969 a 1970 nás od projektu vyhnali. Byly v tom politické důvody. Námi připravovaný územní plán počítal se svébytností trojice hlavních částí Jižního Města. Nemělo tam být jenom bydlení, ale i kompletní občanská vybavenost. Z toho pak sešlo. Tehdejší režim chtěl jenom byty, domy se stavěly obrovsky převýšené. Z Jižního Města se stala monofunkční záležitost, která je o to horší, že nebyla celých třicet let ničím doplňována.“ [NOVOTNÁ, nedatováno] ÚAP Praha 2012

Jak je téma přestavbových území, sídlišť, asanací zachyceno v dostupných územních podkladech Prahy? Je nějak řešeno rozhraní? Jižní Město je zařazeno do prstence okolo centra označeného jako „vnější kompaktní město“. Plochy k dostavbám a přestavbám jsou označeny jako „transformační plochy“. „Využití území – rozvojové příležitosti se rovněž skrývají v převážně monofunkční sídlištní zástavbě druhé poloviny 20. století. Ohrožení – zástavby spíše na nových rozvojových plochách a ne na transformačních.“ [ÚAP Praha, 2012: 18] Zmínku související s rozhraním nacházíme v této části: „Problémy k řešení nástroji územního plánování – realizace zástavby bez odpovídající hierarchie struktury /…/ nevyjasněné koncepce transformačních území, nalezení odpovídající náplně a jejich zapojení do okolní městské struktury.“ [ÚAP Praha, 2012: 45] „Slabé stránky specifické – posilování monofunkčnosti skladby sídlišť zahušťováním bytovými dostavbami bez komplexní regenerace parteru a doplnění vybavenosti.“ [ÚAP Praha, 2012: 70] V plánu Schéma vybrané urbanistické problémy jsou vyznačena „území

a

b

c

d

s dosud neuzavřenou koncepcí, tzv. křehká území.“ [ÚAP Praha, 2012]

koncept 2009

„Novinkou konceptu územního plánu je také odlišné pojetí prostorové regulace. Oproti stávajícímu územnímu plánu koncept definuje strukturu zástavby (5 základních kategorií), nadále je pro rozvojové a transformační území používán koeficient podlažních ploch (oproti stávajícímu územnímu plánu jsou jinak nastaveny limitní hodnoty), zcela nová je regulace výšek zástavby, upravena je metodika výpočtu koeficientu zeleně (započítává se pouze zeleň na rostlém terénu) [ÚAP Praha, 2012: 336]. Koncept nového Územního plánu hl. m. Prahy v souladu se stavebním zákonem vymezuje plochy a koridory, v nichž je prověření změn jejich využití územní studií podmínkou pro rozhodování o změnách v území. Tyto studie by měly být pořizovány hlavním městem. Lokality, které jsou definovány k prověření územní studií, představují většinu rozsáhlých významných rozvojových a transformačních ploch navržených v konceptu územního plánu. Z projednání konceptu nového Územního plánu hl. m. Prahy vyplývá požadavek přeřadit území historického jádra Prahy z území s podmínkou zpracování územní studie do kategorie území s podmínkou zpracování regulačního plánu. Jiná území s podmínkou regulačního plánu nebo území umožňující pořízení regulačního plánu z podnětu nejsou v konceptu Územního plánu hl. m. Prahy navržena.“ [ÚAP Praha, 2012: 337]

Plochy vysokopodlažní i nízkopodlažní zařazeny v ploše „OB – plochy bydlení“, na výkrese Prostorové regulace a veřejná prostranství – části řešeny s různou regulací. stávající územní plán Prahy, 1999

Na výkrese Plán využití ploch jsou plochy s rodinnými domky zařazeny ve funkční ploše „OB – čistě obytné území“, plochy s panelovými domy v ploše „OV – všeobecně obytné“. zadání metropolitního plánu, návrh k projednání

Zásadní je členění Metropolitního plánu dle urbánního charakteru a ne dle funkcí. „Metropolitní plán akcentuje rozvoj jako zlepšování dosavadního stavu, nikoli jako expanzi a exploataci (dosud) nedostavěné krajiny, akcentuje rozvoj jako zintenzivnění, zkvalitnění a zesílení prožitku města /…/ a v území zastavěném bude požadovaný rozvoj spatřovat v posilování městských hodnot a kvality života ve městě“. Zásadní je „kompozice veřejných prostranství“ [URM, 2013: 8–18]. Využití území je členěno na stabilizované, transformační, rozvojové. V části Deficity a problémy jsou místa, na která se soustředím, popsána následovně: „… s nedostatečným naplňováním potenciálu města, zejména v plochách morálně dožilé struktury v území s morálně dožilou zástavbou /…/ s nedostatečným naplňováním potenciálu v nedokončených konceptech modernistických částech města – sídlištích.“ [URM, 2013: 10]

091 d/06 text

------------------------------------------------------1 VYMEZENÍ, FORMULACE HLAVNÍCH TÉMAT A CÍLŮ -------------------------------------------------------



090

na tři části a v textové části krátce popsán. Krajní části jsou ponechány jako veřejné prostory, prostřední je prostor pro dostavbu (rozdělení nového náměstí na dvě nestejně velké části). Cca polovina historické zástavby se do nového náměstí obrací jen zadními trakty domů. Bude vytvoření kvalitního veřejného prostoru možné bez dalších dostaveb? Panelové domy v uvažované lokalitě nejsou na plánu nijak speciálně označeny. Zpracovaná studie obnovy Smetanova náměstí vychází z vymezení v ÚP.

4.2

4.3 benešov

havlíčkův brod

25 000 obyvatel, GPS: 49.606490, 15.577445

Středověké město založené na řece Sázavě. Jeho historický střed je ze západní strany sevřen sídlištní rozvolněnou zástavbou. V napojení na starou zástavbu bylo založeno nové podlouhlé náměstí ve formě parku. Náměstí je z jedné strany vymezeno věžovými panelovými domy s přízemními podnožemi, z druhé strany částečně vymezeno zadními trakty původních domů s hlavní fasádou do náměstí a stavbami tradičního stylu, které vytvářejí blok s domy do náměstí. Původně byl v těchto místech koňský trh. Těsná blízkost různorodých forem, rozvolněná zástavba, nevhodné průhledy, neprostupnost a kontrastnost s historickým náměstím vytvářejí pocit rozbitosti – rozpadu města. V návaznosti na řeku se zachovaly části hradeb, jež jsou v těsném sousedství s panelovými domy. V nedávné době byl čtyřpodlažní panelový dům v těsné blízkosti historického náměstí zbourán – uzavíral uličku z historického náměstí.

�

d/06_007

Cenné místo v těsné návaznosti na historické náměstí by mělo být využito pro kvalitní městskou zástavbu, s prostorovými vazbami na původní zástavbu a na okolní části města. Postřehy: není využit potenciál řeky, vztah panelové zástavby a hradeb je diskutabilní, špatné proporce monotónní architektury k historickému městu, jednotvárnost proti historické rozmanitosti, různá měřítka zástavby. Deskové panelové domy a zadní trakty původní zástavby vytvářejí značně nesourodé rozhraní. Panelová rozvolněná zástavba by měla být postupně transformována na hodnotnější zástavbu městského typu, v rámci těchto úprav je nutné nově definovat vztah s historickou zástavbou. V územně plánovací dokumentaci je stopa panelového sídliště chápána jako daná. Místo má velké rezervy v urbanistické kvalitě; bylo by správné je prověřit. V návrhu územního plánu [DHV CR, 2012] jsou panelové domy zobrazeny jednotnou barvou a jsou zařazeny do plochy „SC – plocha smíšená obytná v centru města“. Prostor náměstí mezi panelovou a historickou zástavbou je označen jako „plochy přestavby“. Je rozdělen

16 697 obyvatel, správní obvod 58 903 obyvatel, GPS: 49.782853, 14.687512

Historické náměstí je atakováno panelovou zástavbou z obou stran. Na západní straně je setkání různých systémů nejvýraznější, potkávají se zde v různých úhlech. Jedná se o místa okolo ulic Pražská, Karla Nového, Vnoučkova, Nová Pražská. Město zde zcela ztrácí kvalitu a celistvost, prostory jsou neuchopitelné. U křižovatky ulic Karla Nového a Vnoučkovy trčí věžovitý panelový dům. V územním plánu [KOUBEK, 2009] jsou tyto plochy zařazeny v ploše „smíšené bydlení“, území není více řešeno. Na část území, která zahrnuje i křižovatku ulic Karla Nového a Vnoučkovy, byl v dubnu 2007 zpracován regulační plán (Pražská kasárna – ul. Tyršova) a v červenci 2013 jeho změna č. 1, která řeší problém rozhraní staré a novější nevhodné zástavby a nedořešenou část města regeneruje [RALA, 2013]. Na výkrese Vymezení pozemku veřejně prospěšných staveb a asanačních úprav jsou objekty rozděleny do následujících kategorií: Objekty k demolici – stavby arch. a jinak nevhodné, určené k demolici; Objekty k dožití – stavby arch. méně vhodné, doporučené k dožití. Nevhodný věžovitý panelový dům u křižovatky Karla Nového a Vnoučkovy je označen jako „Objekt k dožití.“

již nedošlo. Forma stávající panelové zástavby ignoruje výjimečné místo meandru řeky a blízkost historického centra města. V územním plánu [URBI, 2013] jsou části plochy s deskovými panelovými domy zařazeny do plochy stabilizované „BH – bydlení hromadné – v bytových domech“. Část problémového místa je vyznačena tučným černým obrysem s popisem v legendě „plochy přestavby“. Nevhodně zastavěné území je v proporci k historickému centru příliš velké. Šrafou jsou značeny plochy k revitalizaci (takto je označen průmyslový areál před nádražím), území s panelovými domy není touto šrafou vyznačeno. 4.5 mělník

19 077 obyvatel, GPS: 50.352021, 14.474844

Město svým rozvojem postupně pohltilo okolní vesnice. Na půdorysu města je přehledně vidět vývoj a návaznosti jednotlivých struktur dle daného období, od středověkého centra po současnost. V mnoha místech je ztracena kvalita, kontinuita a přehlednost. Vzhledem k terénní hraně nad řekou byl rozvoj města veden spíše jen jedním směrem; i díky tomu ortofotomapa působí jako přehledná „vzorkovna“ vývojových stadií a struktur zástavby. 4.6 Pro hledání řešení problémů „tvrdých“ rozhraní bude jednou z možností nahrazení přežité nekvalitní struktury novou strukturou. Zajímavé a cenné jsou poznatky z asanací Josefova, části Starého Města a Žižkova – jsou předloženy k porovnání s vybranými příklady. 4.6.1

4.4 chrudim

23 173 obyvatel, GPS: 49.950232, 15.791031

Středověké město založené na ostrohu nad řekou Chrudimkou se po založení nádraží na jihozápadní straně rozrůstalo tímto směrem. Na hlavních tazích vznikala v 19. století bloková zástavba, jejíž zbytky se zachovaly do dnešních dnů. Velký blok před nádražím vyplnil průmysl, který se postupně rozrůstal. Panelové domy na Kateřinském předměstí byly vklíněny mezi úpatí kopce a nádraží. Ve spojení s komplikovanou historickou stopou k nádraží je stávající stav neuspokojivý. Z historických plánů, urbanistických studií i návrhů z let 1967, 1972 a 1988 je patrné, že došlo k realizaci jen části uvažovaných úprav. Historická zástavba měla být odstraněna – k tomu ale

ražské asanace – p josefov, část starého města, žižkov

josefov, část starého města Jednou z výrazných změn ve vývoji Prahy bylo zbourání židovského města v Praze na přelomu 19. a 20. století a nahrazení křivolaké gotické struktury „pařížskými“ bulváry. Přípravy 1882, první asanační plán 1887, konečný asanační plán 1893, asanační zákony 1893, začátek bourání 1895. Bourání mělo skončit roku 1903, největší zásahy proběhly do roku 1914, asanační zákony byly prodlužovány po deseti letech až do roku 1943. Projekt regulace být získán soutěží roku 1887, odevzdáno bylo pět návrhů. Důvody, které vedly k přestavbě Josefova a části Starého Města, šířeji rozvádějí D. Líbal a J. Muk ve výjimečné knize Staré Město pražské [LÍBAL a MUK, 1996] a dále Kateřina Bečková ve svém článku, z kterého cituji: „... ostudná stavební a hygienická zanedbanost Josefova a jednak jeho mimořádná poloha v nejbližší blízkosti ‚salonu‘ Prahy – Staroměstského náměstí /…/ Touha po kosmopolitních vzdušných bulvárech

a

b

c

d

po vzoru Paříže a Vídně a sen o prostorných vysokých činžovních domech ve vyšperkovaných fasádách se světlými moderními byty hrály v době prvních úvah o pražské asanaci daleko větší roli než kalkulace možných výnosů z prodeje výhodně položených stavebních parcel či z vysokých činží luxusních bytů.“ [BEČKOVÁ, nedatováno] Asanační zákony lákaly investory na osvobození od domovní daně a od dalších poplatků. „Zákon ř. 23 ř.z. určuje dobu osvobození od domovní daně nájemní pro stavby vzniklé v asanačním obvodu během deseti let na 2O let.“ [BEČKOVÁ, nedatováno] Podívejme se, jak se do dnešní doby propisuje rozhraní asanované a původní části. Úpravy probíhaly ve fungující společnosti, setkání podobných blokových struktur je dořešeno. Blokové struktury společně tvoří harmonické město s různými charaktery. Některé zbytkové prostory a začlenění vybraných staveb je možné vnímat různě. Návaznost nové a původní středověké struktury lze najít například v Dlouhé ulici, kde na jedné straně je regulovaná rovná hrana zástavby a na druhé straně středověká křivolaká hrana s různě vysokými staršími domy. Bylo samozřejmé dodržovat návaznosti ulic mezi regulovanou a neregulovanou částí. Přechod široké ulice založené regulací a původní středověké ulice je vidět například v napojení Dušní ulice do Týnské uličky. Synagogy a křesťanské kostely byly integrovány do nové struktury v jiných souvislostech a vazbách než původně (např. terénní úpravy u Staronové synagogy, šikmé osazení kostela Sv. Ducha vzhledem k uliční síti apod.). Bylo by zajímavé zjistit, z jakého důvodu byl dům v Truhlářské ulici ponechán v původní stopě (v dnešním stavu je vystrčený do ulice). Na plánu Starého Města pražského není možné si nevšimnout, jak se do historické blokové struktury propisuje stavba obchodního domu Kotva ze sedmdesátých let minulého století, jejíž rozměr je velký jako celý blok. „Před započetím stavby OD v roce 1971 bylo demolováno několik velmi cenných domů z 19. a počátku 20. století.“ [Atlas Česka, nedatováno] Dům svým celkovým členěním, rozdrobením, buněčnou strukturou a formou zapadá do historické zástavby. Jedná se o hodnotnou a zajímavou stavbu moderní architektury. Návaznost zadní strany Kotvy na dřívější dvorní strany zbylých domů ubouraného bloku prozrazují dodatečné napasování hmoty domu do původní struktury. I zde, v tomto malém detailu, lze poznat, jak těžké je napojování různých systémů na sebe. V tomto místě se jen tak nezbavíme pocitu nabouraní zadních traktů původních domů. „Asanace Josefova a reakce na tento brutální počin dala vzniknout Klubu Za starou Prahu a široce založené památkové péči vůbec. I to je jedním z přínosů pražské regulace.“ [VODĚRA, nedatováno] Praha je výjimečná právě svojí rozmanitostí a malebností, v tom je její kouzlo. Cílem není vše srovnat a ujednotit – důležitost příkladu vidím v celospolečenských, politických souvislostech a také pro porovnání s Žižkovem a současnými příklady.

093 d/06 text

V zadání metropolitního plánu je stanoveno, že budou stanoveny výškové hladiny zástavby všech lokalit, hlavní kompoziční osy a jejich vztah k výškovému uspořádání města. „Nestanovují se žádné konkrétní požadavky na vymezené plochy asanací. Jejich případné vymezení bude prověřeno v rámci zpracování návrhu metropolitního pánu.“ [URM, 2013: 24] Ve zvlášť odůvodněných případech (např. v lokalitách transformačních) bude regulační plán podmínkou.



092

asanace části žižkova

mezi ulicemi Rokycanova, Koněvova, Ostromečská, Jeseniova GPS: 50.086822, 14.457341 v osmdesátých letech 20. století 57 225 obyvatel

V části Žižkova došlo k nahrazení stávající blokové zástavby jinou formou, totiž panelovou technologií. Původní autentická část Žižkova tak byla zničena. Odvaha jednotlivců a sametová revoluce naštěstí ukončily provedení uvažovaných záměrů v celém rozsahu. Nabízí se srovnání důvodů a výsledků asanace Josefova, části Starého Města a Žižkova. Nadneseně by se dalo říci, že důvody byly obhajovány podobně. Napojení nové struktury Žižkova je původní zástavbě přizpůsobeno, ale výrazná rozdílnost nových staveb a monotónnost nikdy nemůže vytvořit kvalitní prostory v místě napojení – rozhraní je tak konfliktní spíše v architektonické a sociální rovině. S velikostí domů dochází k většímu rozvolnění zástavby. Z nadhledu (při porovnání leteckých snímků) se zdá, že by se mohlo jednat jen o drobné nuance. Z lidského horizontu jsou to výrazné kontrasty a střety; vstup monotónní architektury částečně rozvolněné zástavby mohutného měřítka do historické struktury bude vždy kontrastní. Konfrontace panelových domů bez parteru s historickými domy na jedné ulici (např. ul. Rokycanova) působí až neskutečně. Tím, že panelové dostavby sledují v principu formu bloku, projevuje se konflikt hlavně v absenci městské architektury a v neživém parteru. Domy by měly být postupně transformovány do vyšší kvality. Zvážena by měla být úprava Žerotínovy ulice. Celé přestavěné území by mělo být dořešeno v detailu včetně terénních úprav, které nyní v mnoha případech působí tvrdě a uměle. Nová zástavba nabízí jinou kvalitu polouzavřených bloků. Je možné ji chápat jako uvolnění vůči původní blokové, někdy až stlačené zástavbě. Sídlištní mikrosvět byl naroubován do tkáně původního města. Novou dostavbu není možné hodnotit jen negativně, ale v každém případě je zde prostor pro zlepšení. Otázkou je, jakou formou, v jakém rozsahu a v jaké dokumentaci hledat řešení. ------------------------------------------------------5 KONFLIKTNÍ ROZHRANÍ? ------------------------------------------------------Na sledovaných případech pozorujeme, že se jedná o téměř identické situace – zvláště u menších měst. Často se jedná o klíčová místa v návaznosti na městské centrum. Cílem je kvalitní živé město se strukturou veřejných prostor, vhodnou prostorovou a hmotovou skladbou, čitelnou kompozicí. Není hledána monotónnost, ale různost v harmonii. Nejde o formální zkrášlování, není to otázka fasády či formy staveb. Jde nám o urbanistickou podstatu – systém zástavby, směrování ulic, prostupnost, přehlednost, veřejné prostory. Města mají mnoho starostí v různých oblastech;

z určitého pohledu se toto téma jeví jako nicotné, přesto se týká podstaty. Města by se měla neustále snažit o nápravu špatných řešení, měla by znát svoje hodnoty a k tomu řešení vztahovat. Je přirozené, že výhodně položená a důležitá místa ve městě se vývojem transformují do vyššího řádu. Zlepšení kvality rozsáhlých území nebo jejich totální přestavba mohou být zvláště pro malá města nedosažitelné. Proto je možné prioritně se soustředit na tato místa střetů – konfliktní rozhraní (se znalostí koncepce celkové přeměny). Při hledání řešení je důležité vnímat rozhraní jako prostor, ne jako hranici [cit. arch. Jan Sedlák na workshopu Výzkum zadání ÚP, 26. 6. 2014]. Místa na předložených příkladech neodpovídají obytné kvalitě. V některých případech se jedná spíše o změnu architektury, atmosféry, parteru, náplně, drobné úpravy. Na příkladu Žižkova lze vypozorovat, že z pohledu zadání územního plánu jde o dílčí změny, které ale zcela zásadně mění kvalitu prostředí. V jiných případech jde o přestavbu (Chrudim, Havlíčkův Brod) či dostavbu rozestavěného města (Benešov). V případě Jižního Města bude nutné řešení vztáhnout na JM jako celek, působení konfliktního rozhraní lze ale zmírnit i lokálními opatřeními. Havlíčkův Brod vyvolává mnoho otázek s obecnou platností. Některé pro příklad uvádím: ------------- Jak obstojí historické náměstí jako centrum celého města? ------------- Jak se má město správně vyvíjet v návaznosti na historické centrum? ------------- Není čas na přehodnocení dříve stanovených limitů? ------------- Existují dostatečné vazby historického centra s okolním městem? ------------- Jak by vypadala Praha, kdyby zůstaly zachovány hradby? ------------- Je možné najít jiný vztah s hradbami a řekou? Obdobné případy bezohledných přestaveb či dostaveb se svými důsledky, které vytvářejí tato „rozhraní“, najdeme v mnoha českých městech. Vzhledem k malému rozměru historických center menších měst a velké ploše nevhodných dostaveb jsou problémy o to citelnější a celé město zásadně ovlivňující. V mnoha případech je možné označit zničení historických měst a nahrazení jejich původní zástavby ve velkém rozsahu panelovými sídlišti jako přírodní katastrofu – a následky takových katastrof nelze jinak než napravovat. Na příkladech z historie lze však nalézt odvahu k řešení a provedení změn. Ideální je maximální využití situace při dožití stávající zástavby a již v předstihu připravená vize přeměny Vzhledem ke stagnaci počtu obyvatel a velké nevyužité ploše zastavěného území je dnes obecně platné soustředit rozvoj do rezerv v zastavěném území, zástaveb dožilých či špatně řešených, brownfields. Místa, o kterých mluvíme, patří do této kategorie. Kvalitu celku města utváří kvalita jeho jednotlivých částí – tedy i kvalita rozhraní. Není ale jednoznačné, jak má rozhraní různých částí vypadat: zda má být potlačeno, nebo zvýrazněno. Nemožnost architektonicky/

urbanisticky vyřešit konfliktní rozhraní jenom podtrhuje nevhodnost té které zástavby. Uvědomění si nevhodnosti této zástavby naopak pomůže nastavit směr budoucí přeměny. Každá ze struktur může mít svoji kvalitu, ale problémy se vyostřují při jejich neřešeném setkání. Problémy konfliktních rozhraní se zmírňují či mizí, pokud jsou rozdílné části něčím odděleny. Tím je jejich přímá konfrontace utlumena (např. dopravním koridorem, terénní konfigurací, výsadbou apod.). Jsou-li dvě odlišné struktury těsně vedle sebe, vykazuje rozhraní velkou míru nekvality. Čím více je rozdílností, tím více negativně se konflikt projevuje (ať už jde o rozdílnost náplně, tvaru, typu struktury, architektury). Různé části a struktury vytvářejí svoji atmosféru. Při tvrdě sražených částech struktur dochází k vzájemnému rušení – velice rychlé přechody různých atmosfér. Situace a její vyhodnocení jsou specifické pro každý případ. Co je v jednom případě pozitivní, v druhém může vyznívat negativně. Výsledky se také proměňují v čase. Konfliktní rozhraní neznamená, že vedle sebe nemůže být malý a velký dům. Jde o to, jakým způsobem tyto domy vedle sebe jsou, včetně všeho, co s tím souvisí. Zcela rozdílné struktury/koncepce není možné jen tak spojit. Vždy je třeba navrhnout určité „dekompresní prostory“ či detailní řešení hran, které mohou vytvořit spojovací článek. Může se jednat o mezizástavbu, „přechodový prostor“, park, dopravní stavbu, specifické architektonické řešení a podobně. Není možné najít paušální odpověď, jak řešit rozhraní. Řešení musí být specifické pro každé místo. Nabízí se řešení v rozsahu od kompletní asanace jedné části přes lokální asanace nebo drobné dostavby, přes lokální parkové úpravy až po úpravu náplně. Přestože se může jednat o menší plochy, je nutné je řešit ve vztahu k přilehlé části města, někdy i k celému městu. Samozřejmostí je zhodnotit stávající stav a historický vývoj, protože vždy hrozí nebezpečí řešení „ode zdi ke zdi“. V některých případech může být dokonce správné z kontrastu střetů v území těžit – jedná se však o raritu. Záleží na úměrnosti, proporcích a celkovém dořešení. Řešení musí nutně vycházet z kompozice a koncepce celého města – z vazeb, průhledů, panoramatu. ------------------------------------------------------6 NÁMĚTY PRO ZADÁNÍ A ZPRACOVÁNÍ ÚP ------------------------------------------------------Sledovaná místa vykazují výraznou městskou, prostorovou a funkční nekvalitu, kterou ve většině případů může rozpoznat i laik. Jasně patrná nekvalitní místa v územních plánech ze současné doby nebyla často žádným způsobem uvedena ani v textové části. Územní plán by neměl tato místa přecházet s podtextem, že se „časem sama vyřeší.“ Z pohledu zadání územního plánu by mělo být cílem tato místa vyhledat a vytvářet podmínky pro prověření řešení. Pro označení řešených míst se nejlépe hodí pojem transformační nebo přestavbová území. V rámci těchto změn by bylo řešeno i rozhraní. V mnoha případech

a

b

c

d

by bylo možné označit tímto termínem téměř celé město, pak by ale ztrácelo označení smysl. Proto je nutné přesně pojem i rozsah vymezit a odstupňovat dle priorit. Když jsou v ÚP místa zahrnuta mezi stabilizované plochy, vzniká dojem, že je vše v pořádku. Pro změnu nekvalitních míst nemusí stačit správné nastavení územního plánu. Bez aktivního přístupu města není v mnoha případech možné dosáhnout řešení. Je jen malá naděje, že se místa samovolným procesem přesunou do vyšší kvality. Změnit cokoli k lepšímu je možné jen tehdy, je-li problém znám a definován, je-li stanovena kvalita a nekvalita. Kvalita musí být požadována ideálně všemi zúčastněnými. Jestliže nekvalitní místa nebudou označena a definována, bude s nimi zacházeno jako by byla v pořádku. Pak není možné očekávat žádné změny k lepšímu, byla by to spíše náhoda. Informace, že stávající stav je špatný, by se měla ve formě a rozsahu úměrným stavu objevit ve strategických dokumentech, jako jsou ÚAP, zadání územního plánu a územní plán. Podstatné je definování principu problému, třeba jen v textové rovině. Protože ve městě jde hlavně o kvalitu městských prostor, nabízí se tato místa vyznačit do výkresů jako „transformační území“ nebo provést speciální výkresy „hodnot“ či „městských kvalit“. Zde by byla problematická místa zařazena do kategorie „nekvalitních míst určených k postupné přeměně“. Dle platného zákona je zároveň možné určit lokality, v nichž je stavba podmíněna zpracováním regulačního plánu nebo urbanistickou studií. Vše toto se již děje a nástroje na to jsou, ale existují různé názory na rozsah a kvalitu regulačních plánů. Problémem je dosažení shody na cílech, hodnotách a absence odvahy tyto složité a dlouhodobé změny řešit či je vůbec otevřít. Pro zahájení diskuze a procesu, který by alespoň v prvé řadě odkryl hlavní témata a otázky, by stačilo území slovně vytyčit a pojmenovat. Stejně tak jako navrhování domů i územní plánování klame a působí dojmem, že není co řešit, že vše je jasné – zde ulice, zde zástavba, jen ji vyplnit. Přitom jen jedna jediná čára a její význam může mít zcela zásadní dopad na celé město a i tato čára může mít mnoho významů. Je až s podivem, jak je těžké tvůrčím způsobem přistupovat k územnímu plánování a jak jen málokdo dokáže přijít s kvalitními koncepčními úvahami. K současnému stavu územního plánování je možné říci, že se klade malý důraz na koncepční architektonicko-urbanistické vize a prověření letitých daností. Ve stávajících dokumentacích chybí zobrazení, z kterých by bylo možné vyčíst prostorovou koncepci / urbanistickou kompozici a jasně cítit podstatu a kvalitu města. Z těchto výkresů by pak jasně vyplývalo, co je podstatné a co je k řešení – místa, o kterých mluvím, by zcela jistě na plánu trčela a volala by po úpravě. Na historických výkresech, které zobrazovaly hlavně městské prostory a soukromé a veřejné vztahy, bylo město čitelné. Jestliže není zobrazení městských prostorů přehledné, pak chybí podklad k diskuzi. Jestliže jsou na výkresech nečitelná schémata, těžko se přesvědčit o problémech, které jsou vidět jen částečně anebo

095 d/06 text

4.6.2



094

------------------------------------------------------7 MĚSTO A ZADÁNÍ ÚP ------------------------------------------------------Město by mělo dlouhodobě vytvářet povědomí o tom, co je kvalita a nekvalita, mělo by mít vizi, kterou by mělo postupně naplňovat. Mělo by být hybatelem změn. Zvolením správné mediální politiky lze občany naladit na stejnou vlnovou délku. Medializace a vysvětlování musí být nedílnou součástí veškerých změn. Většina občanů se nezajímá o kvalitu prostředí, protože je spíše technického založení. Z pozice města je nutné neustále aktivně vyhledávat problémová místa a neustále vytvářet podmínky pro jejich změnu, což je ve stávajících zákonech požadováno. Ze zjištěných příkladů jednoznačně vyplývá, že v minulosti bylo založeno mnoho konfliktních situací, které není možné nechat jen tak. Z hlediska zadání

územního plánu není možné tyto situace pominout. Ideálním podkladem pro zadání územního plánu by byla urbanistická studie nebo výsledky urbanistické soutěže. ------------------------------------------------------8 ZÁKONY, VYHLÁŠKY ------------------------------------------------------Odraz tematiky transformačních území a asanací, která souvisí s řešením rozhraní či nevhodných zástaveb, v zákonech a vyhláškách. Dle zákona č. 183/2006 Sb. jsou cíle územního plánování definovány v § 18 odst. 2: „Územní plánování zajišťuje předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území s cílem dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území. Za tím účelem sleduje společenský a hospodářský potenciál rozvoje.“ Vymezené tematiky se přesně dotýkají úkoly územního plánování v § 19 odst. (c) „prověřovat a posuzovat potřebu změn v území, veřejný zájem na jejich provedení, jejich přínosy, problémy, rizika s ohledem například na veřejné zdraví /…/ a na její hospodárné využití…“ Místa, na která se soustředím, nejsou hospodárně využita. Dále [odst. (i)] „stanovovat podmínky pro obnovu a rozvoj sídelní struktury a pro kvalitní bydlení“, (l) „určovat nutné asanační, rekonstrukční a rekultivační zásahy do území“. Odstavec (o) přesně odpovídá potřebě našeho zájmu „uplatňovat poznatky zejména z oborů architektury, urbanismu, územního plánování a ekologie a památkové péče.“ Místa, která chceme změnit, byla tvořena názory, které čas vyhodnotil jako necitlivé, neměstské. Dnes je sledována zcela jiná kvalita obytných měst s bohatou vrstevnatostí aktivit a městských prostor. Ale hlavně je sledována citlivá harmonická návaznost na historická centra jako často to nejcennější, co města mají. V oddílu 2 § 43 se píše: „Územní plán vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy a plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území (dále jen plocha přestavby).“ Tomuto obsahu odpovídá i prováděcí vyhláška 458/2012 (novela vyhlášky 500/2006 Sb) – příloha č. 6 k vyhlášce 500/2006 Sb: „Zadání územního plánu obsahuje hlavní cíle a požadavky na zpracování návrhu územního plánu, zejména a) požadavky na základní koncepci rozvoje obce, vyjádřené v cílech zlepšování dosavadního stavu, včetně rozvoje obce a ochrany hodnot jejího území, v požadavcích na změnu charakteru obce, jejího vztahu k sídelní struktuře a dostupnosti veřejné infrastruktury, tyto požadavky lze dle potřeby dále upřesnit a doplnit na požadavky na: 1. urbanistickou koncepci, zejména na prověření plošného a prostorového uspořádání zastavěného území a na prověření možných změn, včetně vymezení zastavitelných ploch /…/ c) požadavky na prověření vymezení veřejně prospěšných staveb, veřejně prospěšných opatření a asanací, pro které bude možné uplatnit vyvlastnění nebo předkupní právo,

d) požadavky na prověření vymezení ploch a koridorů, ve kterých bude rozhodování o změnách v území podmíněno vydáním regulačního plánu, zpracováním územní studie nebo uzavřením dohody o parcelaci.“ V příloze č. 1 – část A – ÚAP obcí – podklad pro rozbor udržitelného rozvoje území – jsou definovány sledované jevy. Zkoumaného se dotýká sledovaný jev v řádku č. 4: „Plochy k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území“; v řádku č. 11 – sledovaný jev: „urbanistické hodnoty“. Opora pro provedení potřebných změn v nevhodně řešených územích, které můžeme označit jako transformační a které přímo souvisejí s řešením rozhraní, je dle stávajících zákonů dostatečná.

a

b

c

d

097 d/06 text

vůbec. V textových přílohách jsou většinou uváděny obecné teze cílů, které jsou dobrými definicemi, ale v plánech se vytratí. Jsou pak přijímány jako něco samozřejmého, co se v textové části vždy píše, ale co se při čtení přeskočí a nebere se příliš vážně. Již v zadání územního plánu je nutné požadovat vyhledání a řešení konfliktů. Ideálním podkladem je architektonicko-urbanistická studie (jak vyplývalo z pracovních konferencí výzkumného úkolu). Studie je zobrazena výkresy, které musejí zachytit podstatu, koncepci a jsou čitelné i pro laickou veřejnost. K nalezení nejlepšího řešení by měla být více využívána architektonicko-urbanistická soutěž, která slouží pro získání vícera řešení a tím k větší jistotě při přípravě složitých a dlouhodobých změn [viz → soutěž na asanaci Josefova a části Starého Města]. Důraz by měl být kladen na prostorové kvality návrhu, výtvarně kompoziční řešení (veřejné prostory, struktury, průhledy, osy, krajina, terén, panorama), zohlednění historie a výškové vztahy (řezy zástavbou, dominanty atd.). Zadání soutěže není možné omezit jen na malou část, kterou je potřeba obnovit, ale často je nutné koncepčně a výtvarně řešit celé město, zvážit jeho kompozici. Vymezení řešeného území a správné definování zadání je klíčové pro kvalitu soutěže. Řešení jen dílčích částí bez souvislostí je velkým nebezpečím a může podobné problémy posunout jen o kus dál. Na příkladu RP Benešova se nabízí otázka, zda je dané řešení prověřeno širšími vztahy v rámci celého města. Rozsah RP zde totiž zaujímá jen malou plochu a vůbec neřeší dvě klíčová místa na severní straně. Jelikož bude nutné úpravy území ve většině případů definovat v detailu (koncepčně je ale nutno řešit v celkových souvislostech), bude nutné obnovu míst řešit regulačním plánem, který přesně stanoví budoucí zástavbu (tzn. dvoustupňové řešení: základní definování v rovině ÚP – přesné řešení v rovině RP). Včasným nepodchycením problémů může město promarnit svoji šanci na změnu k lepšímu. Každé město by mělo znát svoje hodnoty, urbanistickou koncepci, kompozici, strukturu městských prostor a mělo by mít dobře nastavenu vizi a strategii.



096

BARTOŇ, Jiří. Vznik Jižního města [online]. Praha 11 – webový portál. Aktualizováno 15.8.2011 [cit. 29.6.2014]. Dostupné z: http://www.praha11.cz/ cs/jizni-mesto-v-kostce/z-minulosti-prahy-11/vznikjizniho-mesta.html. BEČKOVÁ, Kateřina. Asanace – zatracovaný i obdivovaný projekt obce Pražské. Příspěvek k dějinám pražské asanace [online]. Klub Za starou Prahu [cit. 12.9.2013]. Dostupný z: http://stary-web. zastarouprahu.cz/pragensia/asanace/beckova.htm. DHV CR, spol. s. r. o. Návrh územního plánu Havlíčkův Brod 2/2012 [online]. MÚ Havlíčkův Brod, ©2012 [cit. 31.10.2014]. Dostupné z: http://www.muhb.cz/ novy-uzemni-plan-havlickuv-brod-porizovany/ds-27802/ archiv=0&p1=51123. KOUBEK, Pavel. Benešov – územní plán 11/2009 [online]. MÚ Benešov, ©2009 [cit. 31.10.2014]. Dostupný z: http://www.benesovcity.cz/vismo/zobraz_dok.asp?id_ org=219&id_ktg=1101&archiv=0&p1=2130. KUMPÁN, Antonín. Mapový list č. 13 – Plán města Chrudimě stav z r. 1930. In: Historický atlas České republiky – svazek č. 13 Chrudim. Praha: Historický ústav Akademie věd ČR, 2003. LÍBAL, Dobroslav a Jan MUK. Staré Město pražské. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996. NOVOTNÁ, Denisa. Rozhovor s architektem Jiřím Lasovským [online]. ©E15 [cit. 15.4.2014]. Dostupné z: http://hezkejm.sweb.cz/sanon/ Lasovsky/index.html. Obchodní dům Kotva [online]. Atlas Česka – www portál [cit. 18.9.2013]. Dostupné z: http://www.atlasceska.cz/praha/obchodni-dum-kotva/. PRAHA 11. Strategická vize městské části Prahy 11 [online]. Odbor majetkoprávní a Odbor územního rozvoje ve spolupráci se společností Newton Solutions Focused a.s. ©2009 [cit. 31.10.2014]. Dostupné z: http://www.praha11.cz/cs/rozvoj-aregenerace/uzemni-planovani/studie-vize-a-informace/ strategicka-vize-rozvoje-mc-praha-11.html. RALA s .r. o. Regulační plán Pražská kasárna – ul. Tyršova, návrh změna č. 1 [online]. Datum změny 07/2013. MÚ Benešov, ©2013 [cit. 31.10.2014]. Dostupný z: http://www.benesov-city.cz/vismo/zobraz_ dok.asp?id_org=219&id_ktg=1480&archiv=0&p1=2130. URBI, spol. s .r .o. Chrudim – územní plán 8/2013 [online]. MÚ Chrudim, ©2013 [cit. 31.10.2014]. Dostupné z: http://www.chrudim.eu/uzemne-planovacidokumentace/chrudim.html.

a

b

c

d

d/06

obrazové přílohy .......... s. 252 URM. ÚAP Prahy [online]. URM hl. m. Prahy ©2012 [cit. 20.6.2014]. Dostupné z: http://www.iprpraha.cz/clanek/48/textova-cast. URM. Zadání metropolitního plánu Prahy 3/2013, návrh k projednání [online]. URM hl. m. Prahy © 2013 [cit. 12.4.2014]. Dostupné z: http://servis.prahamesto.cz/uzplan/Uzemni_plan_HMP/UPn_metrop/ZadANI_%20 projed2013.pdf. VODĚRA, Svatopluk. Architektonicko-urbanistické zhodnocení výsledků asanace [online] Klub Za starou Prahu [cit. 21.9.2014]. Dostupné z: http://staryweb. zastarouprahu.cz/pragensia/asanace/vodera.htm.

seznam ilustrací d/06_001 Mapa archeologického naleziště na Hissarliku, Troja – Homérova vrstva VIIa; zdroj: Cs.wikipedia.org d/06_002 Troja – průřez vykopávkami; zdroj: Cs.wikipedia.org d/06_003 Řím – dnešní pohled; zdroj: Googlemaps.com d/06_004 Praha – Jižní Město, výřez; zdroj: Googlemaps.com d/06_005 Praha – Jižní Město – koncept ÚP (2009) – výkres prostorové regulace a veřejných prostranství, výřez; zdroj: URM, 2009 d/06_006 Květnového vítězství; foto: autor d/06_007 Květnového vítězství; foto: autor d/06_008 Ženíškova; foto: autor d/06_009 Helplíkova; foto: autor d/06_010 V Opatově; foto: autor d/06_011 Havlíčkův Brod – na mapě ještě zobrazený, nyní již odstraněný panelový dům; zdroj: Googlemaps.com d/06_012 Havlíčkův Brod, stabilní katastr z 2. pol. 19. století; zdroj: ÚAZK d/06_013 Havlíčkův Brod – ÚP 2012, hlavní výkres; zdroj: DHV CR, 2012 d/06_014 Průhled z Havlíčkova náměstí na již odstraněný čtyřpodlažní panelový dům, foto: Anna Vavříková, MAFRA d/06_015 Průhled z Havlíčkova náměstí do Smetanova náměstí po odstranění domu; foto: autor d/06_016 Smetanovo náměstí – pohled od severu; foto: autor d/06_017 Prostor mezi věžovými domy a podnožemi; foto: autor d/06_018 Z Kalinova nábřeží; foto: autor d/06_019 Benešov; Googlemaps.com d/06_020 Benešov ÚP 2009, Hlavní výkres, urbanistická koncepce; zdroj: RALA, 2013 d/06_021 Regulační plán - Pražská kasárna, výkres Architektonicko-urbanistický návrh-výřez; zdroj: URBI, 2013 d/06_022 Výkres Majetkoprávní vztahy – výřez; zdroj: URBI, 2013 d/06_023 Návaznost blokové zástavby v Pražské ulici na sídliště; foto: autor d/06_024 Pražská ulice; foto: autor d/06_025 Z Pražské ulice k ul. M. Kudeříkové; foto: autor d/06_026 Z Tyršovy ulice Vnouškovou, v průhledu panelový dům určený v RP na dožití; foto: autor d/06_027 Z Vnouškovy ulice; foto: autor d/06_028 Chrudim – zleva: nádraží, sídlištní dostavba, řeka, historické centrum; zdroj: Googlemaps.com d/06_029 Plán města Chrudimi, stav z r. 1930, výřez; zdroj: Kumpán, 2003 d/06_030 Chrudim ÚP 2013, hlavní výkres, výřez; zdroj: URBI, 2013

099 text

literatura


d/06_031 Pohled z ulice Čs. partyzánů (ve směru od centra) k Rooseveltově; foto: autor d/06_032 Rooseveltova – pohled ve směru k centru; foto: autor d/06_033 Z Husovy ulice pohled k centru; foto: autor d/06_034 Husova; foto: autor d/06_035 Mělník – historické centrum – nádraží; zdroj: Googlemaps.com d/06_036 Mělník – městská část Rousice; zdroj: Googlemaps.com d/06_037 Praha – Staré Město; zdroj: Googlemaps.com d/06_038 Staré Město pražské s vyznačením regulačního plánu z roku 1889; zdroj: Líbal a Muk, 1996 d/06_039 Staré Město pražské – stabilní katastr z 2. pol. 19. stol.; zdroj: ÚAZK d/06_040 Konviktská, Karoliny Světlé; foto: autor d/06_041 Pohled z Dušní ulice do Týnské uličky – návaznost nové široké ulice na původní; foto: autor d/06_042 Průhled Dlouhou ulicí ke Kozí; foto: autor d/06_043 Vyústění Truhlářské ulice do Revoluční, dům zůstal v původní stopě; foto: autor d/06_044 Návaznost obchodního domu Kotva na zadní strany domů ubouraného bloku; foto: autor d/06_045 Praha-Žižkov 2013; zdroj: Googlemaps.com d/06_046 Praha-Žižkov 1953; zdroj: ÚAZK d/06_047 Rokycanova ulice – konfrontace parterů; foto: autor d/06_048 Průhled Sabinovou ulicí k Havlíčkovu náměstí; foto: autor d/06_049 Průhled Sabinovou ulicí opačným směrem do Žerotínovy ulice, která se vlní sídlištní dostavbou; foto: autor d/06_050 Roháčova ulice – panelové domy s ochozy; foto: autor d/06_051 Žerotínovou ulicí; foto: autor


098

garant: Ing. arch. Pavla Kordovská

�

b

c

d

obsah 1 Úvod 2 Schémata 3 Případové studie 4 Další příklady 5 Závěry a doporučení

.................................. .................................. .................................. .................................. ..................................

102 102 102 107 110


anotace Pojednání o nejfrekventovanějším typu městské zástavby. Blok je po staletí základní městotvorný útvar. Jeden z nejpoužívanějších. Zaslouží soudobý pohled, protože jako málokterý útvar v architektuře připouští dvě tváře, uliční a dvorní, městskou živou a klidnou tichou, zdobnou nákladnou a civilní úspornou. Výzkum přibližuje, jak tyto vlastnosti lépe architektonicky uchopit, využít k vylepšení a zpříjemnění současného životního stylu a nepoškodit přitom město.

101 d/07 text

a

Pavla Kordovská : Bloky nebloky

Bloky nebloky ��




blok bloková zástavba uliční čára vnitroblok

------------------------------------------------------3 PŘÍPADOVÉ STUDIE -------------------------------------------------------

Hlavním tématem a cílem je osvětlit veřejnosti, a zejména pracovníkům ve státní správě, kteří požadavky na územní a regulační plány přímo formulují, že pojem bloků dávno není v poloze formy známé z 19. a začátku 20. století. A že požadovat v novém urbanistickém návrhu blokovou zástavbu v domnění, že koncept uzavřených bloků je staletími ověřený, a tedy město neponičí, není v pořádku. Postupovali jsme probírkou všemožných architektonických zdrojů, převážně zahraničních, které posloužily k formování názoru na soudobý blok, vyhledávání koncepcí se snahou nalézt klasickou uzavřenou koncepci blokové zástavby. Vlastní zkušenosti s návrhem, projednáváním konceptu a realizací blokové a bytové zástavby v úpatí kopce Mrázovka – tři bloky vedly k formulaci obtížných situací (terénních, světelných, hlukových, sociálních, kvality a pohybu vzduchu, přístupu k zeleni, efektivnosti využití), které směřují k radikálnější transformaci až k opuštění blokové zástavby.

3.1 rezidence nový anděl lokalita: GPS: velikost: rok: autor:

�

Na Zatlance, Praha 5 50.068676°, 14.398918° 12 000 m2 bydlení (178 bytů 35–120 m2), 600 m2 komerce 2009 KORDOVSKÁ nebo KORDOVSKÝ architekti, s.r.o.

příloha 01 / případová studie Rezidence Nový Anděl → s. 265

anotace Bytová výstavba (cca 250 bytů) v patě kopce Mrázovka, kterou jsme vytvořili v ateliéru ve všech stupních.

------------- S chémata problematických situací komplikujících zástavbu bloky; ------------- obrazy a popisy nových koncepcí a směrů v řešení blokové zástavby; ------------- popisy komentující závěry průzkumu. Bloky ve zvlněném nebo kopcovitém terénu si obvykle vynutí rozbití jeho částí na drobnější celky, které lze do terénu lépe organičtěji usadit. V rovinatém terénu je často potřeba bloky promyšleně přerušit, aby okolní zástavba měla přijatelné výhledy ve více plánech. Blok orientovaný východozápadním směrem vyžaduje pro byty s orientací k severu takovou výměru, aby se s jeho částí šlo dostat až k jižní fasádě a byt proslunit. Tzn. že tyto byty musejí být napříč traktem.

�

d/07_001

Obecně orientovaný blok, tzn. nerovnoběžně se směry SJ a VZ, vyžaduje v celém bloku byty natolik velké, aby měly okna napříč trakty na dvě strany. Orientace bloků SJ umožňuje umístit malé byty jen s orientací na východ nebo na západ. Rušná ulice, bariérové domy na stavební čáře, orientace do dvora, na úrovni parteru akustické bariéry, ochrana zástavby i dvora před hlukem.

�

d/07_002

b

c

d

3.2.1

anotace Návrh mnoha vesměs menších bytů středního až nižšího standardu na kompaktním pozemku vymezeném kruhovou dráhou bývalé vlečky. Z jedné strany území přiléhá k Rokytce, která mu dodává nebývalou atmosféru.

účinek, realita Situace je pořád stejná, s podzimními volbami se možná opět něco změní.

problém Zásadní pro formování poloblokové zástavby ve východní polovině území byla nejen vyhláška obecně technických požadavků na výstavbu (dále OTP) [1], zejména oslunění převážně dvoupokojových bytů a dosažení požadovaného koeficientu zeleně (tzn. předepsané m2 rostlého terénu), ale i koncepce obslužnosti budoucí zástavby. Do areálu je pouze jeden použitelný vjezd, totožný s výjezdem. Plochy nových komunikací musely být minimální.

3.1.8

3.2.3

3.1.7

3.2.2

3.1.1

3.1.2 ------------------------------------------------------2 SCHÉMATA -------------------------------------------------------

podepsané a zdůvodněné, nikoli dle denního rozpoložení. Je potřeba odpoutat politickou moc od moci úřední. Se změnou ve stranickém vedení radnice se mění i nazírání na využití pozemku a koncepci zástavby. Objem a výškové řešení je ovlivněné politickým složením na radnici. Číslo jednoznačně předepisující objem je jakousi zárukou, že se záměr postaví a neskončí v nekonečné licitaci se všemi zúčastněnými, členy komisí, architekty na odboru územního plánu, architekty z magistrátu, právníky zastupujícími občany a investory atd. Pomohl by jednorázový poplatek při podávání odvolání všeho druhu, který by vytřídil většinu neopodstatněných protestů.

a

zadání Ze zadání investora, počtu bytů a standardu, požadavku na vysokou kvalitu bydlení. 3.1.3

problém Stavbu bylo potřeba tvarovat tak, aby uspokojila nejen budoucí majitele nových bytů, ale přinesla kvalitní prostředí i bytům v ještě zánovní zástavbě v bloku západně od navrhovaného. Rovněž zrealizovat i šance na nové úchvatné prostředí pro veřejnost, v tomto případě pro obyvatele z historizující blokové zástavby v okolí. Vše s vidinou investora na bezkolizní průběh všech řízení. 3.1.4

popis Vycházeli jsme z několika variant rychlých studií víceméně neblokové zástavby s odůvodněním, že navazujeme na terénní fenomén kopce Mrázovka a že jednotvárnost blokové zástavby je potřeba čas od času porušit. Byli jsme usměrněni opět do klasického bloku a z něj jsme posléze vytesali jen částečný polouzavřený blok, který buduje významný zelený prostor před původními fasádami a vytváří i vnitroblok novým bytům. Touto zelení je vedena významná veřejná komunikace do parku na kopci Mrázovka, kterou investor pro město částečně zbuduje i mimo své pozemky. 3.1.5

vyhodnocení Přes veškeré úsilí se proces povolování vleče již téměř čtyři roky. 3.1.6

návrh/řešení Koncepční změny, které odbory územního plánu do návrhu vnášejí, by měly být řádně zvážené,

závěr Je potřeba mít jasnou, jednoznačnou kapacitní regulaci předepsanou již v územním plánu. Ušetří to několik let planých pokusů. Ušetří to architekty obviňování z nedostatku invence, za kterou by se měly schovávat snahy o vyšší kapacity v území. Nebo z nedostatku či přemíry společenských kontaktů apod. Ušetří to tvorbu planých architektonických variant, které předstírají inovativní řešení, ale ospravedlňují přebujelou kapacitu, kterou území neunese. Ušetří to čas a energii vedení úřadu v odrážení variant s přehnanými kapacitami v návrhu. Ušetřenou energii lze věnovat zhotovení kvalitnějšího výtvarného a společensky prospěšnějšího řešení. Naopak, prostorová regulace bloku by měla tvůrcům ponechat dostatek volnosti, aby mohli v mezích stavebních čar vytesat domy a parter s největší invencí. Typ klasického uzavřeného bloku už přece jen pokročil.

�

d/07_003

178 bytů 35–120 m2 12 000 m2 bydlení 600 m2 komerce

�

d/07_004

3.2 rokytka park lokalita: GPS: velikost: rok: autor: investor:

�

Vysočany, Praha 9 50.107694°, 14.526546° 840 bytů 2009 KORDOVSKÁ nebo KORDOVSKÝ architekti, s.r.o. IMOS real, a. s.

příloha 02 / případová studie Rokytka Park → s. 266

vyhodnocení Jedná se o dlouhodobou vlastní práci ateliéru, problematiku máme v živé paměti. Opravdu se ukázalo, že pokud se má sestavit různorodá bytová skladba s převažujícím množstvím malých bytů do použitelného útvaru, téměř se nejde vyhnout východozápadní orientaci pro malé byty, tedy ortogonální zástavbě s téměř čistou orientací k severu. K tomu, aby bylo dosaženo požadovaného koeficientu zeleně, je nutné parkingy v maximální míře umisťovat pod navrhované domy a jen v nevyhnutelných případech s nimi tento obrys překročit. Dlouhodobě uplatňovaný požadavek investorů na malé parkingy pouze pro obyvatele jednoho domu je v přímém rozporu se zabíráním rostlého terénu pro příjezdové komunikace k vjezdům, tedy i v rozporu se splněním požadovaného koeficientu zeleně. Dlouhodobě se ukazuje nerentabilní výstavba komerčních prostor v oblastech bytové výstavby, nedaří se uplatnit návrhy těchto prostor u investorů a vznikají jednoúčelové soubory, o kterých historicky víme, že nevytvářejí plnohodnotné město a po letech sociálně nefungují. Nedaří se to ani v mnoha stech bytových souborů. Při vytváření konceptu takto rozsáhlého souboru je potřeba pamatovat na to, že množství zpevněných ploch je omezené náklady, které investor připustí, tzn. že utváření veřejných ploch (náměstí) je výrazně omezeno rozsahem a musí se obezřetně formovat. 3.2.4

účinek, realita Do realizace se stavba dosud nedostala. Procesem územního řízení se podařilo projít jen díky hranici po původní vlečce, která eliminovala přímé sousedy a řízení proběhlo v přijatelných lhůtách. S přímými sousedy je velký objem výstavby téměř neprojednatelný nebo není výjimkou, že se lhůta na projednání územního řízení protáhne na tři až čtyři roky. [1] Ve smyslu Vyhlášky č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy,

o obecných technických požadavcích na výstavbu

v hlavním městě Praze a všech novel a předpisů, navazujících na tuto vyhlášku.

103 d/07 text

------------------------------------------------------1 ÚVOD -------------------------------------------------------



102

závěr Pokud se má dosáhnout živoucího města se smíšenými funkcemi, musí to nějakou formou stanovit územní plán. Investorské počiny vedou vždy jen k výstavbě ekonomicky co nejrychleji návratných funkcí. Spoléhání na dohodu investora s místním úřadem vede k výstavbě účelových provozů v minimálním rozsahu a statusu. Dál a dál budou pravděpodobně vznikat obytné čtvrti s jednotvárným denním režimem v ulicích a s žádnou nebo minimální vybaveností.

3.3.4

�

3.3.5

d/07_005 |006 |007 |008 |009

3.3 8tallet lokalita: GPS: velikost: rok: autor: investor:

�

Kodaň, Dánsko 55.617720°, 12.571798° 61 000 m2 2009 BIG St. Frederikslund Holding

příloha 03 / případová studie 8Tallet → s. 266

3.3.1

anotace Nová výstavba bytového bloku ve tvaru číslice 8, se zcela novým přístupem k typologii, kterou přizpůsobuje výhledům, světlu, slunci a větrání.

vyhodnocení Při klasické blokové koncepci by se tak příznivé aspekty jako výhledy, proslunění, mobilita obyvatel a společenská vstřícnost prostředí nevytvořily. Vítězné návrhy soutěží s výrazným inovativním nápadem by se měly oceňovat první cenou (ne dvěma či třemi cenami druhými) a poté neprosazovat další líbivé návrhy. účinek, realita Bezprostřední dojmy jsou příznivé, čas zřejmě ukáže, zda koncept není příliš velký lidojed. Nicméně podařilo se v problematice bloků typologicky pokročit a pro další směřování bytových konceptů se z této významné realizace poučit. Výhledy a vlastní zeleň jsou zásadní atributy pro kvalitní bydlení. závěr Do dokumentace k územnímu plánu je potřeba začlenit pasáže, které umožní realizovat různé vítězné návrhy z významných soutěží (veřejných a kombinovaných, pouze vyzvané mohou být účelové) mimo obecné povědomí a předpokládanou regulaci. Předpokládá se pečlivě vybrané nejednostranné složení členů poroty se znalostí své společenské zodpovědnosti za svůj výběr návrhu.

3.4.3

popis Jedná se o městskou čtvrť s kancelářemi, byty, apartmánovými hotely a s prvky pro prostory pro výzkum a vzdělávání a bydlení studentů. Byla zvolena zástavba s polovičními bloky, vnitroblokem orientovaná k hranici centrálního parku, koncipovaného na všemožné formy sportovně-rekreačního využití. Klasický městský život nabízí prstenec zástavby okolo něj. Čtvrť leží na spojce sídel Stavanger a Sandnes, v podstatě je spojuje. Nabízí možnost mezi nimi projít přírodním a sportovně-rekreačním parkem nebo městsky hustou zástavbou. Koncept je čistý, velkorysý a jednoznačný. Jeho cílem je vytvořit regionální centrum, nejen spojku mezi dvěma sídly. Významná je také ekonomika vedení inženýrských sítí okolo bloku a umístění všech parkovišť úsporně pod domy. Nejsou zde koncipovány žádné samostatně stojící parkoviště nebo parkovací domy.

3.3.6

�

d/07_010 |011 |012 |013 |014 |015 |016 |017 |018 |019

vyhodnocení Teoreticky koncept vypadá úžasně. Spojuje pozitiva bydlení ve městě a v zeleném parku. Polobloky jsou prosvětlené, provětrané a přitom s určitou mírou soukromí ve vnitřní zahradě polobloku. Masterplan byl vytvořen v roce 2012. Reálné zkušenosti se projeví až za několik let po stavbě. Jsme proto zvědaví, zda tento teoreticky skvěle fungující koncept bude opravdu tak příznivý ve skutečnosti.

3.3.2

zadání Cílem bylo vystavět byty převážně rekreační, zaměřené na rodiny s dětmi, různorodé typologie. Jedná se celkem o 61 000 m2 ploch, z toho 10 000 m2 komerčních a administrativních ploch. Důvodem stavby byl vznik nové nabídky prostor k víkendovým a prázdninovým pobytům. popis Návrh vyšel z architektonické soutěže. Stavba zahrnuje 476 bytů v osmi městských domech, loftových bytech s vlastní zahradou a běžných bytech. Blok je obkroužen kilometr dlouhou, bezpečnou pěší a cyklistickou cestou, jakýmsi korzem. Podporuje společenský život v bloku a je postavena zejména pro děti, aby se mohly scházet ke hrám a bezpečně se v rámci bloku navštěvovat. Tato cesta je vyvedena ale i po povrchu klesajícího jihozápadního rohu bloku a umožňuje vyjet s kolem až do bytů v desátém patře. Severovýchodní roh bloku se naopak zvedá. Touto koncepcí klesající římsy se podařilo prosvětlit a provětrat dvůr (vnitroblok) domu. Dále většina bytů z jižní části bloku je osluněná a má výhled na hodnotný přírodní park s vodní plochou. Blok je vybaven obchody, restauracemi, uměleckou galerií, prostory pro vzdělávání a péči a výchovu dětí.

lokalita: GPS: velikost: rok: autor:

�

3.3.3

Forus, Norsko 58.891788°, 5.734328° 500 000 m2 2012, studie MAD Architects

příloha 04 / případová studie Destinace Forus → s. 268

3.4.1

anotace Jednoduchý, silný, čistý koncept polobloků. Vysoká hustota zástavby je vyvážena otevřeným parkem. Velmi jednoduchý koncept infrastruktury. Parkování je v jednom podlaží pod zástavbou. Vnáší do průmyslového města o řády vyšší kvalitu bydlení. 3.4.2

zadání Záměrem bylo vytvořit masterplan pro hvězdnou čtvrť ve velmi perspektivním městě, s obrovským potenciálem pracovních míst ve velmi žádaném teritoriu Norska. Cílem je čtvrť s příkladnými kvalitami pro práci, kreativní život a trávení volného času. Čtvrť má být nová duchem a překvapivá stylem života. Je to cílená investice podporovaná státem, která má zažehnout zájem o tento pozůstatek původního teritoria těžkého průmyslu, který pozvolna dožíval.

b

c

d

3.5 zorrozaurre masterplan lokalita: GPS: velikost: rok: autor: investor:

�

Bilbao, Španělsko 43.269109°, -2.961049° 60 ha 2003+ Zaha Hadid Architects Management Committee for the Urban Development of the Peninsula of Zorrozaurre, Bilbao

příloha 05 / případová studie zorrozaurre masterplan → s. 270

3.5.1

anotace Návrh na vytvoření celé atraktivní čtvrti na říčním ostrově. Ta má být natolik silná svým pojetím, že nejen naláká občany k přestěhování nebo koupi nového bytu, ale má atraktivitou přilákat i turisty.

3.4.4

3.4.5 3.4 destinace forus

a

závěr Je zjevné, že je vhodné zadávat plány na velké koncepty kolektivům vyzvaným do soutěží a najít cestu, jak na tyto přípravné práce najít finance. Masterplan je autorské dílo zpravidla sehraného kolektivu. Silnou myšlenku je potřeba udržet a podpořit ji, nikoli vyzobat nápady a předat je neinvenčním kancelářím, které je rozmělní. Je potřeba vytvořit v rámci územní plánu dostatečně silnou pozici pro autory masterplanu, aby mohli základní koncept udržet. Nikoli aby přišel vniveč, což je stokrát snadnější než ho vytvořit. Je nutné dokládat prostorové představy o navrhovaném sídle. Nejen v modelu celku, ale i představy o hlavních a typických běžných navrhovaných uspořádáních z normálního horizontu. Jen tak lze vyhodnotit dobře vymyšlený urbanistický koncept. Jsme země malých sídel. Bez této dokumentace ji minimálně 50 let úspěšně devastujeme plochými urbanistickými schématy. Je potřeba vytvořit systém, který uvolní finance na masterplany a regulační plány stejně samozřejmě jako na x-tou variantu Pražského okruhu v Suchdole. Je to stejně důležité.

�

d/07_020 |021 |022 |023 |024 |025 |026 |027

3.5.2

zadání Zadáním bylo vytvořit masterplan pro zastavění velmi cenného pozemku – ostrova v okrajové čtvrti Bilbaa. Ostrov vznikl kolem roku 1960 vyhloubením říčního kanálu. Jedná se o oblast se sociálním a průmyslovým poklesem od roku 1970. Dosud byl využíván nesourodými průmyslovými a řemeslnickými provozy. Některé už postupně zanikly. Došlo k ukončení řady průmyslových činností, zastarávání budov i veřejných a soukromých prostor. Důsledkem toho bylo výrazné zhoršení kvality života. V současnosti zde žije sotva 500 obyvatel. Většina pozemků patří veřejným institucím. Generelem z roku 1995 bylo změno průmyslového využití na obytné. Nově založená čtvrť nacházející se na jedinečném území, ale odtržená od infrastruktury města, vyžadovala jednoznačný investiční pokyn. Ten by pokryl náklady na infrastrukturu, a budoucí prostory by proto měly být velmi žádané. Vznikne bydlení pro 15 000 nových rezidentů a 6 000 pracovních míst. 3.5.3

popis Ostrov je sužován povodněmi, proto byly ponechány na jeho krajích velké odstupy od hranice zástavby a úroveň parteru zástavby mohla být nasazena tak vysoko, aby byla nad kótami, kterých dosahují velké vody. Čtvrť tím získala skvělé promenády a rekreační plochy s výhledem na vodu. Čtvrť je oddělena kanálem od sousedních oblastí. Ustoupením se stavební čárou a rozšíření náplavek a břehů umožnilo nastoupání k parteru zástavby o patro, a vyřešila se tak protipovodňová ochrana i rekreační a volnočasový charakter nábřeží. Jedná se o strategickou polohu pro rozvíjející se město. Jádrem masterplanu Zorrozaurre je systém bloků uspořádaných tak, že poskytuje výhledy na řeku všem. Je zde navržena jemná diferenciace úrovní veřejného a soukromého prostoru, podporující rovnováhu mezi potřebami ochrany soukromí a zároveň společenského života komunity.

105 d/07 text

3.2.5



104

3.5.4

účinek, realita Návrh velmi demokraticky a skvěle reaguje na fenomén řeky. Oddělení vnitrobloků po dvou stranách jen výškově eliminuje zatuchlost klasického bloku a zachovává polosoukromé teritorium. Projekt je natolik koherentní, že zasahovat do úvah tvůrců v otázkách forem výstavby ve stadiu přípravy by mohlo koncept rozbít v počátku. Etické chování úřadů (včetně památkové péče a ochrany životního prostředí) k architektům by mělo nabýt na váze. V úplných počátcích, kdy mnohdy rozhodují i animozity, je možné takový ostrov zcela pohřbít – nebo z něj vytesat skvost.

3.6.1

problém Jedná se o dostavbu bloku, rohovou parcelu s extrémně náročnými podmínkami. Blok jednoznačně potřeboval ukončit, tlak na pozemky ve čtvrti je velký. Projekt je lokalizován do velmi populární čtvrti na území bývalého východního Berlína se širokými ozeleněnými, ryze městskými ulicemi. Směřovali sem méně movití intelektuálové, kteří se mísí s různorodými přistěhovalci. Ti se pohybují ve službách (nekonečná nabídka různorodých restaurací, cyklistických opraven, pekáren, alternativních butiků a jiných kultur). Centrem je dobře fungující divadlo. Tento trend a popularita se projevila nedostupností jakýchkoli bytů v území. popis Pozemek by byl podle rozumného územního plánu pro bydlení nezastavitelný a pro kancelářské prostory velmi náročný na odhlučnění. Osluněná strana je orientovaná do křižovatky s enormním hlukem. V domě jsou v přízemí komerční plochy, ve spodních patrech jsou větrané a odhlučněné kanceláře. Jsou zde navrženy silné vrstvy izolací aplikované na zdech a v suterénu (hlukové, tepelné, protiotřesové, hydroizolace…). Žádná část budovy není v kontaktu s okolní půdou kvůli otřesům z křižovatky. Nahoře je mistrovsky řešené bydlení s rafinovaným umístěním oken, mnohdy do vybraného poloatria, mnohé prostory jsou přisvětleny světlíky a mají stěny orientované do křižovatky. Jeden z majitelů a stavebníků je sběratel obrazů, takže koncept s mohutnými stěnami ovlivnil a využívá jej. V bytech je co největší počet plných stěn, pro umístění rozměrných děl.

3.7 nová čtvrť olympia

lokalita: Almere, Nizozemsko GPS: 52.341692°, 5.154806° velikost: 60 000 m2 pracovní plochy, 120 000 m2 bydlení (1 000 domů), 15 000 m2 vzdělávání, 2 000 m2 komerčních ploch, 2 640 parkovacích míst rok: 2008+ autor: MVRDV investor: Stadgenoot

�

3.6.2

anotace Návrh blokové zástavby s výraznými rozdíly ve výškách jednotlivých domů. Domy jsou navržené jako typové jednotky, které jdou do bloku naskládat v celku. Radnice vybrala MVRDV jako supervizora na řešení jednotlivých domů. Rafinovaným výběrem nízkých domů jde blok dobře oslunit. Domy s malými byty, domy s velkými byty, luxusními nebo utilitárními, administrativní domy. Výrazně ekologické.

závěr Přírodní městské fenomény je možné zastavovat zcela výjimečně, a když už, tak s pořádným uměleckým potenciálem. Je nutné to řádně ošetřit v územním plánu. Bilbao se zjevně poučilo z totální změny svého postavení a stylu života, kterou mu přinesla výstavba Gehryho muzea, a je si vědomo síly architektury a architektovy volné ruky. Ani u tohoto návrhu zástavby to nevypadá, že by autorům do konceptu někdo mluvil.

�

d/07_035 |036 |037 |038

3.6 l40

lokalita: Linienstraße 40, Berlín, Německo GPS: 52.528496°, 13.409897° velikost: 2 884 m2 rok: realizace 2008–2010 autor: ateliér Bundschuh Baumhauer a umělkyně Cosima von Bonin investor: soukromé osoby, jeden z investorů je majitelem galerie v domě

�

příloha 06 / případová studie l40 → s. 270

3.6.4

závěr Vymyslet, jak tyto pro OTP velmi sporné pozemky ošetřit v územním plánu a jak by jejich skvělé zpracování mohl úřad usnadnit.

�

d/07_039`|040`|041`|042`|043`|044`|045`|046`|047` |048`|049`|050

b

c

d

3.7.5

vyhodnocení Domy jsou opakovatelné, protože touhou města bylo vytvořit město velmi kvalitní. Město zadalo řešení jednotlivých domů opravdovým špičkám světové architektury. Ty se snaží vytvořit co nejsilnější myšlenku a největší kvalitu. Proto se koncepty domů v jednotlivých blocích opakují. 40 domů, které navrhuje MVRDV, má být především klidných a nevtíravých. Budou tlumit asi výbojnou architekturu světových mistrů. Záměrně byl navržen velký nadzemní parkovací dům poblíž centrálního náměstí, aby se nezabírala půda ve vnitroblocích a pod náměstími, která je určena především pro výsadbu stromů. Dalším důvodem je také snaha o to, aby čtvrť byla, pokud to jde, co nejvíce pěší a aby se nakupovalo cestou domů v parteru a komerční plochy a ulice byly živé.

3.7.1

3.7.2

zadání Cílem je vytvořit druhé, co nejpřirozenější centrum Almere poté, co původní město s hlavním centrem již bylo zrekonstruováno a uvedeno do pořádku.

3.6.3 3.5.5

vyhodnocení I zdánlivě nezastavitelné jde zastavit, musí se vytvořit prostor pro zcela individuální řešení. Při zpracování velmi obtížných parcel, nicméně klíčových pro město (technicky nákladných a využitelných jen s velkou dávkou rafinovanosti – ukončení bloku, náměstí…), je potřeba investorovi a architektovi umést cestu alespoň samozřejmým udělením statusu proluky a všemožnou podporou výstavby z moci úřední. Vyjít architektovi s investorem vstříc je důležité, protože tanec mezi technickými předpisy, zejména hygienickými a požárními, a výtvarným vzhledem je vysilující. A nemusel by být ještě více zničující právní střelbou obyvatel sousedních domů nebo nevyhraněnými postoji na příslušném úřadě před nadcházejícími volbami. Dům je nový dech ve čtvrti. V kombinaci s obchodem designu v přízemí a ekologickou restaurací v parteru dodává kolemjdoucím pocit, že svět spěje správným směrem. Vytesat osluněné, odhlučněné, příjemné prostory různorodého využití s umělecky výrazným, ale civilním vzhledem bylo bezpochyby velmi náročné.

příloha 07 / případová studie nová čtvrť olympia → s. 272

a

3.7.3

problém Almere je nové město, založené koncem 20. století na poldrech. Bylo potřeba vymyslet co nejpřirozenější model pro kvalitní centrum s promíchanými aktivitami a kvalitními domy. Jde o další pokus o skokem vyřešený koncept centra, který má nahradit historicky vrstvený vývoj s jeho nespornými kvalitami. 3.7.4

popis Pro čtvrť druhého centra byly navrženy bloky s 82 domy (60 000 m2 administrativních ploch, 120 000 m2 ploch pro bydlení, 15 000 m2 ploch pro vzdělávání, 2 000 m2 komerčních ploch a 2 640 m2 parkingu). Centrální parking byl navržen v samostatném domě blízko hlavního náměstí. Několik druhů domů je typizovaných, opakují se na různých místech v jednotlivých blocích. Z toho vyplývá různá výška střech. Zcela jednoznačně jsou nejpreferovanější pěší a cyklisté. Automobily slouží jen k obsluze služeb v centru. Řešení bytů bylo navrženo maximálně variabilní, mnohé komerční prostory budou stavěny bez znalosti budoucího využití. 40 domů navrhlo MVRDV, 42 světoví mistři z Evropy, Japonska a Ameriky.

3.7.6

účinek, realita Návrh nového, najednou založeného města je vždy odvážný počin, ať je z bloků, či nikoli. A je potřeba mnoha let ke zhodnocení. Po detailním prostudování obrazů se mi čtvrť jeví stále hodně expresivní. Třídím úvahy, jestli Zlín není lepší. Opakující se dokonalé domy světových mistrů budou velmi zajímavé k hodnocení po několika letech. 3.7.7

závěr Je potřeba počítat s možností výrazně rozdílných výšek jednotlivých domů a předepsat výškovou regulaci na jiném principu, než je stanovení počtu plných pater a zpravidla jednoho patra ustupujícího. Toto pravidlo by mělo být pojato soudoběji a nepředurčovat kompozici, protože všichni doufáme, že vymyslíme zcela něco dechberoucího a neočekávaného. Současný předpis v územním plánu o počtu plných a jednom nebo dvou ustupujících podlažích má podstatu ještě z doby funkcionalismu a i pro tehdejší mistry by byl zřejmě svazující.

�

d/07_028 |029 |030 |031 |032 |033 |034

------------------------------------------------------4 DALŠÍ PŘÍKLADY ------------------------------------------------------ 4.1 the tolerant city, helsingborg, švédsko autor: Schønherr Landskab and Adept Architects Vítězný soutěžní návrh na masterplan přestavby území o rozloze 100 ha v Helsingborgu.

V koncepci převládají i zcela uzavřené, ale spíše soudobě modifikované bloky, umožňující přestavbu postupně a pozvolna, ne radikálně, rychle a překotně. Cílem radnice bylo umožnit koexistenci největšího, nejmenšího a zároveň i velmi rozdílných typů bloků a sociálních skupin.

�

d/07_051 |052 |053 |054 |055 |056

107 d/07 text

Byly navrženy vysoké deskovité domy. Ty jsou orientované s malou odchylkou od kolmice směrem k řece tak, aby z co nejzazšího vnitřního bodu ostrova byla řeka pokud možno na dohled a aby bytů s výhledem na řeku bylo co nejvíce. Bloky jsou vlastně nebloky, se zástavbou často jen po dvou stranách, ale vnitřní prostor bloku, který není přístupný zcela veřejně, je vymezen jemnou výškovou diferenciací oproti okolním ulicím a třídám. Stejně výškově jsou vůči vnitrobloku vymezeny venkovní soukromé prostory patřící k bytům. Čtvrť má mít rovnoměrně rozprostřené funkce, aby se zamezilo vylidňování části ostrova v určitých hodinách. Hlavně na úrovni parteru má fungovat maximum řemeslnických a uměleckořemeslnických provozoven, které mají dát prostředí atmosféru přirozené, běžným životem tepající čtvrti. Většina původních dílen, která stála za zachování, zachována byla a byla začleněna do konceptu. Zorrozaurre bývalo vždy maximálně pěší a to se nový masterplan snaží maximálně zachovat.



106

autor: MVRDV, Space Group; 4 000 bytů

Bloky nejsou zcela uzavřené, protože výstavba podporuje výhledy a přístup do veřejné zeleně. Je to rychle rozvíjející se region Stavanger – Sandnes, od roku 1950 se zde zdvojnásobila populace. Návrh obsahuje dvě jasně definované zóny – zelenou a městskou.

�

d/07_057 |058

4.3 bytový dům buiksloterham, amsterdam, nizozemsko autor: STAR strategies + architecture; 2. místo v soutěži, 2007

Bytový dům s komerčním vybavením je situován na původně průmyslovém pozemku na severním nábřeží řeky Ij. Blok působí klasicky uzavřeně, je však propojený s veřejným prostorem v parteru. Vnitroblok je oddělený pouze jiným charakterem uspořádání a druhem zeleně. Upřednostněné výhledy a dojem většího prostoru, který blok získal vyprázdněním většiny přízemí, jsou zřejmé ze schémat. Vyvýšená strana byla navržena tak, aby staveniště umožnilo vybudovat více bytů s atraktivním výhledem. Zkušenost z výstavby v Praze s neoploceným vnitroblokem je jednoznačná. Noví majitelé bytů zde vnitroblok okamžitě oplotí a zamezí přístupu komukoli nebydlícímu v domě.

�

d/07_059 |060 |061

4.4 masterplan brazza nord, bordeaux, francie

autor: KCAP architects & planners, 2011 – dosud

Transformace bývalé průmyslové oblasti mezi řekou Garonne a opuštěným železničním areálem. Blok je navržen v různých výškových hladinách, jsou zde čitelné různé funkce: na 600 000 m2 je prostor pro bydlení, kanceláře, průmyslová a veřejná zařízení, nové veřejné prostory. Zjevná je kvalitní prostorová struktura a komplexní přístup k programu, typologii, životnímu prostředí a řízení povodňových rizik. V roce 2012 bylo území propojeno novým mostem s druhým břehem řeky.

�

d/07_062

4.5 bytový blok otopeni, bukurešť, rumunsko 4 × 26 bytů

Povedená výstavba bytů v bloku, která nemá spojité zastavění stavební čáry, uskakuje s fasádou i s římsami.

�

d/07_063

4.6 sociální bydlení „vivenda de patron“, ceuta, maroko autor: IND, 2013 – architektonická soutěž; autonomní španělské město Ceuta, severní výběžek Afriky

Ve snaze najít vzor navrhli architekti kombinaci evropské urbanistické struktury a arabské neformální osady. Je to velkorysá architektura, pohodlná pro každého občana bez ohledu na jeho sociální a ekonomické zázemí. Plný blok ve dvou patrech už evidentně vytváří stín a soukromí. Jsou zde cítit náznaky muslimských kultur a vytváření uzavřenějších prostor. Jedná se ale o španělskou investici.

�

d/07_064 |065

4.7 16 rodinných domů bernauer strasse, berlín, německo Výstavba se nachází v sousedství původní Berlínské zdi, vedle nového památníku Berlínské zdi a nad Kaplí smíření. Bylo navrženo 16 soukromých rodinných domů s malými zahradami v mírně svažitém kopci. Úzké domy a klikaté uličky připomínají středověké městské stavby. Obyvatelé mají dokonalý, ničím nerušený výhled (není zde povolen žádný další vývoj) na pamětní místo v okolí. Jedná se o typologii rodinných domů v Čechách téměř nevyužívanou, která ale poskytuje tolik žádanou možnost vlastnit nový rodinný dům přímo ve městě. V historické zástavbě menších měst to býval běžný typ vlastnictví městského domu. Vnitroblok nahrazuje jen pěší ulička a místo pro dětské hry. Jeden z domů je školka. V mnohých domech je v přízemí nebo v patře sídlo malé firmy majitele domu. V normě na rodinné domy nebo v OTP by bylo potřeba upravit stať o parkování na vlastním pozemku. Tento typ zástavby vyžaduje společný parking pod domem nebo stání v nově vzniklé ulici.

�

d/07_066 |067 |068 |069

a

b

c

d

4.8 nový parlament v bagdádu, irák

4.11 bytový blok jätkäsaari, helsinky, finsko

Jedná se o výkres vítězného návrhu parlamentu, na tomto místě ale uveřejněného jako ukázka obliby klasických uzavřených bloků, které jsou typologickým prvkem často užívaným v arabském světě. Předpokládám, že tento typ bloku je oblíbený pro svoji stinnost a částečně ukrývaný vnitřní soukromý svět.

Bloky většinou nejsou z kratších stran uzavřené, aby nebylo zamezeno přístupu světla. Je zobrazeno začlenění do města. Orientace ulic je také navržena tak, aby během zimních měsíců byl denního světla dostatek. Čtvrť směřuje k ekologické soběstačnosti.

�

�

autor: Assemblage, 2013, 1. místo v soutěži

d/07_070

4.9 bytový blok nanterre, francie autor: X‑TU architects, 2012

Silná vertikální fragmentace zajišťuje členité panorama. Vertikály jsou zdůrazněny použitím kontrastních materiálů pro jižní fasády a vnitřní plochy mezer mezi jednotlivými částmi bloku. Jižní fasáda je prosklená, v létě zajišťuje větrání a v zimě funguje jako skleník. Spodní část budovy bude komerční, tvoří pevný základ pro vertikální krajinu. Autorům šlo zjevně o zachování uliční čáry a pokračování městské struktury, ale průběžné panorama by bylo nepřijatelné. Koncepce bytů ve svislých hranolech jsou proto vhodné.

�

d/07_071 |072 |073 |074 |075

4.10 bytový blok vallecas, madrid, španělsko

autor: Olalquiaga Arquitectos, 2013; 5 nadzemních podlaží a 2 podzemní podlaží; 163 apartmánů s jednou ložnicí, 2 nebytové prostory, parkování

Domy jsou součástí nově rozvíjené čtvrti organizované do čtvercových bloků 75x75 m. Bylo dbáno na přirozené osvětlení a vytváření prostor různých velikostí s různými výškami. Bloky nejsou zcela uzavřené, z ulice lze projít do vnitrobloku.

�

d/07_076 |077

autor: Peter Rose + Partners, 2009; návrh čtvrti do územního plánu, rozloha 1 km2

d/07_078 |080

4.12 samostatný městský blok dallas, texas, usa autor: Little, 2009; 500 bytů, obchody, zábavní místa, vzdělávací a stravovací zařízení

Jedná se o vítězný návrh významné americké soutěže na ekologické bydlení. Kvůli nejlepším výhledům a kvalitě ovzduší porota záměrně vybrala návrh s věžovitou kratší stranou bloku. Má to být celoamericky příkladný městský blok – celistvý i technicky inovativní. Klasický blok je výhodný k udržení stavební čáry, tedy k udržení městské uliční sítě, neposkytuje ale jedinečné výhledy z bytů a hlavně z teras. Jižní fasáda věže je vybavena solárními panely a větrnými turbínami, bioplynovou stanicí a recyklačními stanicemi užitkové vody.

�

d/07_081

4.13 kolektivní bydlení bègles, bordeaux, francie autor: LAN, 2009; 6 500 m2

Bloky jsou propojeny svislými štěrbinami s okolím a mají rozkolísané výškové členění. Mají proměnnou kompaktnost fasády. Každý má možnost používat své venkovní prostory (lodžie) buď jako chráněné proti povětrnostním podmínkám, jako miniskleník, nebo naopak jako prostor, kde se lze nadýchat čerstvého vzduchu. Veřejný prostor zjevně proniká do vnitrobloku, je to ryze městský dům. Soukromí vnitrobloku je nahrazeno dokonale řešenými většími lodžiemi.

�

d/07_082 |083 |084

109 d/07 text

4.2 masterplan madla-revheim, norsko



108

Soudobá bloková zástavba většinou netvoří souvislou hradbu po celém obvodu. Průběžné, plně uzavřené bloky téměř nevznikají. Přechod z vnitřního dvora, téměř soukromého, je zpravidla v místě přerušení fasád přes polosoukromý předprostor do veřejné ulice nebo náměstí. Polosoukromý prostor uvnitř vnitrobloku se mnohdy vymezuje jen výškou (několik schodů výš) nebo zábradlím kombinovaným se zelení. V centrech měst je vnitroblok zpravidla věnován komerci a jsou zde velkoryseji dimenzovány lodžie a terasy. Vnitroblok se společnou zelení nachází uplatnění hlavně v jižních zemích, severněji položené kraje sázejí spíše na komfortní lodžie. Ve vnitrobloku ale vždy uchrání prostor pro menší děti a jejich hřiště. Blok bývá ohraničen buď v parteru, nebo v oblasti římsy, málokdy současně. Rovněž se téměř nenajde blok obestavěný po celém obvodu bez přerušení. Důvodem zřejmě je: ------------- nutnost splnit zejména hygienické parametry bydlení, minimálně pro OTP, tzn. oslunění, osvětlení, a současně zamezit hluku z dopravy; ------------- docílit lepšího proudění vzduchu (zejména pro vnitroblok); ------------- maximálně využít stavební pozemek tak, aby se zhodnotil – tzn. veškeré zbudované prostory, zpravidla byty, musejí mít co nejlepší parametry, minimálně normové, tak, aby šly prodat či pronajmout za plnohodnotnou atraktivní cenu. Prostory schodišť se od 19. století hodně zmenšily a kouty neposkytují dokonalé stavebněfyzikální hodnoty. Nově budované jednotky musejí být velmi příjemné a pokud možno vybočovat ze standardu, tzn. hledají se veškeré cesty, jak jednotky zatraktivnit ------------- výhledy: volí se koncept takový, aby maximum jednotek mělo atraktivní výhled. Proto se navrhují výrazně rozdílné výšky a průrvy v obvodové hmotě bloku; ------------- terasami a balkony: nejenže patří ke každé jednotce, ale mají být co nejrozlehlejší, tzv. venkovní obývací pokoj je žádaný, různé výšky střech usnadňují budovaní zelených teras; ------------- co nejlépe vymyšleným přístupem na terén, do zahrady nebo poloveřejného či veřejného parku, ať už udržovaného městem, nebo správou družstva aj. Pokud park není k dispozici v sousedství, je pro něj vytvořen prostor konceptem výstavby. Soudobá populace v produktivním věku sportuje nebo cíleně relaxuje v zeleni. Vycházky na nedělní korzo v parku nejsou až tak populární.

Blok podporuje uliční síť tak, že současně využívá většinové, ale ne zcela uzavřené vyplnění obvodu stavební čáry. Koncepce bloku po vnějším obvodě podporuje život ve městě (ale s rekreačními aspekty zeleně) a pokračuje ve výstavbě města. Bloková modulace a traktování se podřizují skloubeným požadavkům na život v budovaných jednotkách s požadavky na modulaci parkingů v suterénu. Umístění parkingů přímo pod domy, ne pod dvorem, je nejekologičtější. Umožní budovat plnohodnotnou zeleň se stromy ve dvoře. Tvarování hmot tak, že v mezích možností podpoří využití alternativních zdrojů energií, je vždy nutné zvážit. Mistrovství je architektonicky zvládnutý dům s alternativními zdroji energie, který ale z tohoto důvodu neporuší charakter a atmosféru čtvrti či místa. Řeší se slunce, tepelná čerpadla, proudění vzduchu a větrná energie, omezení chlazení apod. Nový soudobý blok musí být architektonicky nápaditý, inovativní a atraktivní pro veřejnost, pohledný. Je vesměs z 90 % především tržním produktem. Soudobá výstavba bloků tedy reaguje na podmínky staveniště mnohem citlivěji a zejména reaguje na širší souvislosti. Podřizuje tvarování domů výhledům a umožňuje propojení s okolním veřejným prostorem (slunce, světlo, terén, povětrnostní podmínky, přístup). Mnohdy pracuje s výrazně odlišnou výškou nadzemních pater, až v násobcích. Naše soudobá regulace pražského územního plánu užívanými koeficienty např. 6+1 ustupující nebo 5+2 ustupující podlaží tato řešení v mnoha čtvrtích neumožňuje. Požadavkem jednoho ustupujícího podlaží jsou možnosti architektonického ztvárnění předem zbytečně omezené až zmařené. Jedno ustupující patro má vesměs i velmi rozpačitou proporci. Klasická, téměř uzavřená zástavba je doma hlavně v blízkovýchodním a arabském světě, kde upřednostňují stín ve dvoře a soukromí uzavřeného dvora. Přerušení fasád s přístupem do vnitrobloku na úrovni terénu je v našich poměrech akceptováno s povděkem veřejnosti jako optický předěl, zvětšení prostoru dvora apod. Nikoli však majetkově či bezpečnostně. Bezprostředně po předání bytů k užívání společenství vlastníků vždy zorganizuje osazení plotu či brány. Vlastníci aktivně vystupují s požadavky na oddělení majetku společenství a zajištění bezpečí ve dvoře. I v hlídaném areálu. Současně však mnohdy nepřipouštějí výstavbu hlučnějších hracích ploch pro děti, které pak s novou bránou nemohou vnitroblok opustit. Příklad Zorrozaurre nicméně ukazuje, že jsou místa, kde by použití bloků bylo vysloveně neuvážené a špatné, a že existují nápaditější řešení, v tomto případě polodeskové vyšší domy, které umožní zmiňovaný výhled. Koncept bloků by ve srovnání s tímto nápadem byl naprosto bezobsažný.

a

b

c

d

111

literatura

d/07

8 House [online]. © arcspace.com [cit. 31.9.2014]. Dostupné z: http://www.arcspace.com/features/ big/8-house/.

text

------------------------------------------------------5 ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ -------------------------------------------------------


ARCHDAILY. Apartment Blocks in Nanterre / X-TU [online]. ArchDaily © 5.11.2012 [cit. 31.9.2014]. Dostupné z: http://www.archdaily.com/?p=289389. ARCHDAILY. Habitação Social em Valleca´s Eco-boulevard / Olalquiaga Arquitectos [online]. ArchDaily Brasil © 4.8.2013 (Trad. Costa, Isabela) [cit. 31.9.2014]. Dostupné z: http://www.archdaily.com.br/131628/ habitacao-social-em-vallecas-eco-boulevard-olalquiagaarquitectos. CILENTO, Karen. reVision Dallas / Entangled Bank [online]. ArchDaily ©30.7.2009 [cit. 31.9.2014]. Dostupné z: http://www.archdaily.com/?p=30383. CILENTO, Karen. The Tolerant City / Adept Architects + Schonherr Landscape [online]. ArchDaily © 31.5.2009 [cit. 31.9.2014]. Dostupné z: http://www.archdaily.com/?p=23566. HEILMEYER, Florian. Sbírka Boros – obytný kryt a galerie. In: Oh what a perfect day! – Architektonická procházka Berlínem [online]. © Goethe Institut [cit. 31.9.2014] Dostupné z: http://www.goethe.de/ins/cz/pra/kul/duc/ arc/ars/cs8345626.htm. L40 Berlin [online]. © FAKTUM Immobilienservice GmbH [cit. 31.9.2014]. Dostupné z: http://www.l-40.de/ de/05_galerie.php?kategorie=5&galerie=101&fotothumbs=7. ROSENFIELD, Karissa. Assemblage Wins Iraqi Parliament Competition [online]. ArchDaily © 9.1.2013 [cit. 31.9.2014] Dostupné z: http://www.archdaily. com/?p=316578. ROSENFIELD, Karissa. Madla-Revheim Masterplan Proposal / MVRDV + Space Group [online]. ArchDaily © 7.5.2013 [cit. 31.9.2014]. Dostupné z: http://www.archdaily.com/?p=369852. RTF. Social Housing in Ceuta [online]. © 2015 Rethinking The Future [cit. 31.9.2014]. Dostupné z: http://www.re-thinkingthefuture.org/social-housing-inceuta-ind-inter-national-design/.


110

112

a

b

c

d

113 d/07

seznam ilustrací d/07_046 Olympia – umístění čtvrti v Almere; zdroj: www.mvrdv.nl d/07_047–d/07_050 Olympia – vizualizace; zdroj: www.mvrdv.nl d/07_051 The Tolerant City – vizualizace; zdroj: www.archdaily.com d/07_052 The Tolerant City – masterplan; zdroj: www.archdaily.com d/07_053–d/07_056 The Tolerant City – podrobné situace; zdroj: www.archdaily.com d/07_057 Madla-Revheim – model výstavby; zdroj: www.archdaily.com d/07_058 Madla-Revheim – situace; zdroj: www.archdaily.com d/07_059 Bytový dům Buiksloterham – půdorys typického podlaží; zdroj:http://st-ar.nl/ d/07_060 Bytový dům Buiksloterham – model; zdroj: http://st-ar.nl/ d/07_061 Bytový dům Buiksloterham – schéma hmotového řešení; zdroj: http://st-ar.nl/ d/07_062 Masterplan Brazza Nord – vizualizace; zdroj: www.kcap.eu d/07_063 Bytový dům Otopeni – vizualizace; zdroj: www.cubarhitect.ro d/07_064 Vivenda de Patron – půdorysy; zdroj: www.re-thinkingthefuture.org d/07_065 Vivenda de Patron – vizualizace; zdroj: www.re-thinkingthefuture.org d/07_066–d/07_069 Rodinné domy na Bernauer Straße v Berlíně – fotografie; zdroj: www.goethe.de d/07_070 Nový parlament v Bagdádu – situace; zdroj: www.archdaily.com d/07_071–d/07_073 Bytový blok Nanterre – půdorysy; zdroj: www.archdaily.com d/07_074 Bytový blok Nanterre – vizualizace; zdroj: www.archdaily.com d/07_075 Bytový blok Nanterre – situace; zdroj: www.archdaily.com d/07_076 Bytový dům Vallecas – půdorys přízemí; zdroj: www.archdaily.com.br d/07_077 Bytový dům Vallecas – vizualizace; zdroj: www.archdaily.com.br d/07_078 Bytový blok Jätkäsaari – vizualizace; zdroj: www.roseandpartners.com d/07_079–d/07_080 Bytový blok Jätkäsaari – schéma; zdroj: www.roseandpartners.com d/07_081 Městský blok v Dallasu – model; zdroj: www.archdaily.com d/07_082 Kolektivní bydlení Bègles – situace; zdroj: www.lan-paris.com d/07_083 Kolektivní bydlení Bègles – vizualizace; zdroj: www.lan-paris.com d/07_084 Kolektivní bydlení Bègles – půdorys; zdroj: www.lan-paris.com


text


d/07_001 Schémata; zdroj: autorka d/07_002 Schémata; zdroj: autorka d/07_003 Nový Anděl – situace požadované stopy budovy a situace navržené zástavby; zdroj: autorka d/07_004 Nový Anděl – pohledy; zdroj: autorka d/07_005 Rokytka park – architektonická situace, 1. etapa; zdroj: autorka d/07_006 Rokytka park – prostorový model obou etap; zdroj: autorka d/07_007 Rokytka park – koordinační situace, 1. etapa; zdroj: autorka d/07_008 Rokytka park – situace suterénů a celků k postupné výstavbě; zdroj: autorka d/07_009 Rokytka park – charakter budoucí zástavby; zdroj: autorka d/07_010 8TALLET – schéma budovy; zdroj: www.big.dk d/07_011 Fotografie budovy 8TALLET; zdroj: www.big.dk d/07_012 8TALLET – fotografie budovy v průběhu realizace; zdroj: www.arcspace.com d/07_013 8TALLET – situace; zdroj: www.big.dk d/07_014 8TALLET – schémata; zdroj: www.big.dk d/07_015 8TALLET – situace parteru; zdroj: www.arcspace.com d/07_016–d/07_019 8TALLET – půdorysy podlaží – suterén, 2.NP, 5.NP a 10.NP; zdroj: www.arcspace.com d/07_020 Destinace Forus – model zástavby; zdroj: www.mad.no d/07_021 Destinace Forus – fotografie modelu; zdroj: www.mad.no d/07_022 Destinace Forus – situace; zdroj: www.mad.no d/07_023 Destinace Forus – vizualizace; zdroj: www.mad.no d/07_024 Destinace Forus – vizualizace; zdroj: www.mad.no d/07_025–d/07_027 Destinace Forus – schémata řešení; zdroj: www.mad.no d/07_028 Zorrozaurre – model nové zástavby; zdroj: www.zaha-hadid.com d/07_029 Zorrozaurre – model nové zástavby; zdroj: www.zaha-hadid.com d/07_030 Zorrozaurre – první detailní projekty budov; zdroj: www.zaha-hadid.com d/07_031 Zorrozaurre – situace; zdroj: www.zaha-hadid.com d/07_032 Fotografie domu L40; zdroj: www.l-40.de d/07_033 Fotografie domu L40; zdroj: www.l-40.de d/07_034 Fotografie domu L40. zdroj: www.l-40.de d/07_035 L40 – situace; zdroj: www.l-40.de d/07_036–d/07_043 L40 – půdorysy jednotlivých podlaží; zdroj: www.l-40.de d/07_044 Olympia – model nové zástavby; zdroj: www.mvrdv.nl d/07_045 Olympia – model nové zástavby; zdroj: www.mvrdv.nl


garant: Ing. arch. Petr Kordovský

�

c

d

1 Úvod .................................. 116 2 Lokální sociokulturní podmínky jako prvek návrhu .................................. 116 3 Závěry a doporučení .................................. 118 Literatura .................................. 119 Seznam příloh .................................. 120 d/08 — Obrazové přílohy .................................. 280

115 d/08 text

b

obsah

anotace Soudobé město je komplexem hmotného, ale i nehmotného prostředí, složitě členěným v terénu fyzickými projevy. Zároveň je obrazem v myslích svých obyvatel, návštěvníků, uživatelů i vnějších distančních pozorovatelů. Pro porozumění tomuto obrazu je třeba vytvářet a používat nástroje, které sledují jednotlivé prvky prostředí. Tyto nástroje jsou k dispozici na různých místech a z nejrůznějších zdrojů, ale málokdy jsou využívány společně. Samotná práce je založena na sběru podkladů o terénních, technických, archivních a technologických metodách využívání dat (Big Data Computing). Směřuje k apriorní představě, že je možné se přiblížit pochopení prostředí jako základu pro tvůrčí a informované rozhodování.

a

Petr Kordovský : Lokální sociokulturní podmínky

Lokální sociokulturní podmínky ��




data informace služby sociokulturní podmínky

Návrh územního plánu by měl vnímat kromě technických a výtvarných otázek také otázky společenské a kulturní. Každé urbánní prostředí je členěno na oblasti a celky, které nemusejí mít na první pohled zřetelné společné vlastnosti, ať už fyzické, společenské, nebo kulturní. Hledání a nalézání hranic má vliv na pochopení města, a tím i na směřování jeho vývoje. Je celá řada možností, jak tyto hranice nalézat, definovat a využívat. Každé město má prostředky ke zkoumání svého chování, musí je jen dokázat integrovat a rozlišit prostředky „důležité“ od „jen zajímavých“. Základní postup pro zpracování tématu vychází z představy o potřebě porozumění chování města v prostoru a čase. V konečném důsledku by měl poskytnout vodítko samosprávě pro rozhodování. Jako soubor informací by měl poskytnout zpracovateli územního plánu nástroje pro optimalizaci návrhu. ------------------------------------------------------2 LOKÁLNÍ SOCIOKULTURNÍ PODMÍNKY JAKO PRVEK NÁVRHU ------------------------------------------------------Soudobé město je stratifikováno v mnoha úrovních, například podle: ------------- převládající nebo podstatné funkce v oblasti (bydlení, průmysl, administrativa, obchod, školství vyšších stupňů, kultura, zábava, turistický ruch a jeho doprovodné funkce); ------------- charakteru zástavby; ------------- množství a kvality veřejných prostor; ------------- poměru nájemného a vlastnického bydlení; ------------- příjmu typického pro jednotlivé skupiny obyvatel; ------------- národnosti, etnika. Hranice mezi těmito oblastmi se nutně nemusejí překrývat s hranicemi na první pohled zřetelnými v terénu, jako jsou komunikace, vodní toky, hlavní dopravní koridory nebo založené celky a způsoby jejich zástavby. Nalézt tyto hranice a oblasti aktivit ve městě je nesnadným úkolem pro interdisciplinární týmy. Současnost nám nabízí kromě tradičních metod sběru dat i nové technologie. Výzkumem na tomto poli se zabývá překvapivě jen málo pracovišť v globálním měřítku. Významnými centry pro tuto práci jsou např. MIT SENSEable City Laboratory v Bostonu, Architektonický institut v Moskvě nebo Centre for Advanced Spatial Analysis, The Bartlett UCL Fac v Londýně. V Česku se touto problematikou zabývali již v osmdesátých letech lidé kolem dr. Ševčíka na FA ČVUT v rámci studia fenomenologie. Soudobé práce kladou důraz spíše na sledování chování lidí ve městech než na definování prostorových struktur. V českých městech není rozdíl mezi charakterem jednotlivých oblastí tolik nápadný jako

v západoevropských a zejména v severoamerických městech, máme-li se zabývat hlavně naším kulturním okruhem. To je dáno historickým vývojem a zejména obdobím po poslední válce, kdy přes všechny výjimky došlo u nás k značné nivelizaci prostředí, a to zejména jeho sociologických prvků. Do značné míry přestalo platit tradiční dělení na „lepší a horší“ čtvrti, došlo k značným transferům obyvatel v rámci měst a v období po roce 1989, přes všechny změny, zatím (asi naštěstí) toto dělení nebylo obnoveno příliš výrazně. Podobná města v Evropě, se svými problémy s přistěhovalci a sociální stratifikací, nám mohou nejvýše posloužit jako model či laboratoř. Nicméně zkušenost například Berlína je poučná pro intenzitu a rychlost všech procesů posunu od města, řekněme, východoevropského k evropskému – se všemi problémy i přínosy takového procesu. Definice oblastí v našich městech je proto poměrně subtilní proces. Sběr informací pro rozlišení takových oblastí tak musí být poměrně detailní a měl by používat na mikroúrovni i nepřímé metody. Vedle tradiční metody pro zjišťování obrazu města a jeho mentálních map – tak, jak je definoval již Kevin Lynch ve své zakladatelské práci The Image of the City [1960] formou rozhovorů s obyvateli – dnešní doba poskytuje mnohé další metody sběru potřebných dat. Technologie užívané ve statistice a zejména v soudobé komunikaci umožňují používat přímá i nepřímá data pro účely charakterizace oblastí ve městě (i v krajině či státu). Problémem těchto metod je však výběrový efekt daný dostupností technologií pro jednotlivé skupiny obyvatel a návštěvníků města, který bude zkreslovat výsledky. Data odvozená z užívání komunikačních technologií zachycují jen určitou část obyvatel dané oblasti, definovanou věkem, vztahem k IT technologiím a příjmem. Nicméně lze konstatovat, že se zvyšující se penetrací a její zrychlenou dynamikou bude jejich význam stoupat. Zajímavý je však vývoj v dříve nejzaostalejších zemích např. na africkém kontinentu, kde na tyto technologie, bez návaznosti na u nás známé vývojové stupně v telekomunikačních službách, přímo navazují nejrůznější služby včetně služeb finančních. Stavební zákonodárství stále definuje průzkumy v obecné rovině následovně [1]: „Cílem průzkumů a rozborů je vyhodnotit současný stav a podmínky využívání území a zjistit jeho hodnoty, rozvojové tendence, problémy a střety zájmů v řešeném území. Průzkumy a rozbory jsou podkladem pro zpracování zadání a pro řešení územně plánovací dokumentace. Průzkumy a rozbory se zpracovávají na základě přípravných prací pořizovatele.“ Obsahují textovou část včetně doplňujících tabulek a grafů. Její závěr tvoří okruhy problémů k řešení. Grafická část průzkumů a rozborů obsahuje zejména výkres limitů využití území vyplývajících z právních předpisů a správních rozhodnutí a dále problémový výkres, který souhrnně znázorňuje zjištěné záměry na změny [1] 135/2001 Sb., vyhláška Ministerstva pro místní

rozvoj ze dne 10. dubna 2001, o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci.

v území, veřejné zájmy chráněné dotčenými orgány státní správy podle zvláštních právních předpisů, střety těchto zájmů a nejdůležitější problémy, které by měly být řešeny v územně plánovací dokumentaci. Dnešní situace nabízí, jak bylo řečeno již dříve, nové možnosti sběru informací z terénu. Mezi významné způsoby sběru dat tak jsou k dispozici následující způsoby práce: ------------- využívání výsledků sčítání lidu; ------------- sledování tendencí, dynamiky procesů a rychlosti obměny údajů jako jsou: průměrný věk obyvatel, míra zaměstnanosti, míra zaměstnanosti žen a žen v domácnosti, příjmy obyvatel, poptávka po místech v předškolních a školních zařízeních, vybavenost domácností, velikost bytů v oblasti a míra jejich obsazenosti. Výhodou těchto dat je jejich spolehlivost a komplexnost bez výrazného výběrového efektu, nevýhodou pak velká prodleva mezi sběrem informací a jejich interpretací. Nicméně tato „klasická“ data poskytují pevný fundament pro sledování a interpretaci dlouhodobých jevů. Klasické dopravní průzkumy: ------------- dopravní toky obecně; ------------- průzkumy v MHD; ------------- chování taxi v prostoru a čase. Terénní průzkumy: ------------- sledování poptávky a nabídky po nemovitostech za účelem zjištění dynamiky trhu v dané oblasti; ------------- mapy obchodní sítě podle charakteru sortimentu, průměrné velikosti jednotky, cenové úrovně a dynamiky rozvoje obchodní sítě v čase a prostoru. Je to velmi spolehlivá metoda pro mikroúroveň, kdy je možno s nasazením přiměřeného úsilí získat velmi relevantní aktuální data. I významné mezinárodní poradenské společnosti pracují tímto způsobem a za vznešeným pojmem analytik je často třeba vidět ztrápeného absolventa VŠ, který s tužkou v ruce donekonečna pročítá inzeráty a webové stránky realitních kanceláří. Využívání databází firem a podnikatelů: ------------- rejstříky firem na lokální úřední úrovni; ------------- údaje daňových úřadů; ------------- údaje živnostenských odborů radnic na nejnižší možné hierarchické úrovni. Sledování datových toků: ------------- mobilní komunikace – Twitter, Foursquare, apod.; ------------- Google Maps Traffic; ------------- automatizované systémy, které např. sledují pohyb osob v dopravních

a

b

c

d

prostředcích nebo definovaných urbánních prostorech. Metody využívající sledování mobilní komunikace poskytují velmi pružný (v zásadě v reálném čase) pohled na procesy v oblasti, jsou ale zatíženy výběrovým efektem. Získávání anonymizovaných dat od operátorů je komplexní problém pro interdisciplinární tým. Sledování mobilních komunikací a např. GPS služeb je problém i pro ochranu soukromí a lidská práva obecně. Sledování služeb: ------------- nájmu taxislužby; ------------- využívání nájemných kol; ------------- užití parkovacích terminálů; ------------- telefonátů policii; ------------- hlášení vandalismu a poškození majetku. Nepřímé metody zjišťování: ------------- průměrná cena auta na ulici; ------------- výskyt blondýn v SUV; ------------- obsah drog v kanalizačních vodách; ------------- převládající způsob vytápění; ------------- obsah komunálního odpadu. Některé metody jsou možná k pousmání, ale přesto poskytují zajímavé doplňkové detaily k ostatním metodám. Významným prvkem pro posouzení dělení města do oblastí je také nalézání tzv. jader aktivit okolo škol všech stupňů, sportovních klubů, občanských sdružení a specifických firem. Dobrým indikátorem stavu infrastruktur a např. stavu životního prostředí a jejich dynamiky je sledování výskytu a pohybu jevů jako jsou: ------------- ostrovy bohatství – specifické části města, v nichž se koncentrují vysokopříjmové skupiny a s nimi spojené služby a aktivity; ------------- vyloučené lokality – jinak specifické části měst s velmi nízkou úrovní příjmů obyvatel, úrovní veřejných služeb a problémy v oblasti kriminality a veřejného pořádku vůbec. Hranice mezi těmito a takzvaně normálními oblastmi ve městě jsou často nezřetelné na první pohled a jsou srozumitelné jen při velmi detailním pohledu. Informace o pohybech jsou v instantní formě k dispozici na sociálních, zdravotních, školských a stavebních odborech radnic a vyžadují jen specifickou interpretaci. Významným zdrojem již interpretovaných dat pro hledání a nalézání hranic ve městě jsou projektanti. Všechny procesy ve městě se vyznačují vlastní dynamikou v čase a prostoru. Dochází k dlouhodobým jevům, jako je pohyb sociálních skupin do specifických čtvrtí v rámci města, do centra nebo do satelitů. Důvody, které k tomu vedou, je nesnadné sledovat a jsou převážně sociálního charakteru. Příkladem je v posledních dvaceti letech pozorovaný pohyb movitějších občanů z města na jeho okraje a změna směru tohoto pohybu v posledních pěti až sedmi letech

117 d/08 text

------------------------------------------------------1 ÚVOD -------------------------------------------------------



116

Protiklady v oblasti a převažující zastoupení typů obyvatel oblasti: ------------- staří/mladí; ------------- rodiny/singles; ------------- rodiny s dětmi / bezdětní; ------------- nízký/vysoký příjem; ------------- tradice/alternativa. Modely pro srovnání v Evropě: ------------- Berlín – silný model pro velmi vysokou rychlost procesů a koncentraci problémových jevů ve všech oblastech života; ------------- Vídeň; ------------- Drážďany. ------------------------------------------------------3 ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ ------------------------------------------------------Pro další prohloubení tohoto materiálu je třeba kontaktovat provozovatele z oblasti telekomunikací, získat vybraná data od ČSÚ, marketingových společností jako INCOMA a sbírat vybraná data přímo od občanů, policie, odborů majetku, sociálních služeb a územního rozvoje městských částí a měst. Je třeba si uvědomit, že město je extrémně složitý systém, kde sice můžeme mít globální pocit, že mu na určité úrovni rozumíme, ale často nám mohou unikat podstatné, na první pohled nezřetelné trendy, které mohou mít zásadní vliv na jeho fungování. Jako příklad mohu uvést aplikaci pro taxislužbu Uber s jejím zásadním dopadem na mnohosetletý systém nájemné individuální dopravy. Základním doporučením pro zpracovatele územních plánů je uvědomit si, že město není možné redukovat na jednoduchý systém vstup–výstup na jedné straně, ale ani na plátno pro tvůrčí autorské gesto na straně druhé. Trpělivé, soustavné a pečlivé sbírání dat v terénu a jejich integrování je základem pro kvalifikované posouzení jejich významu a stanovení priorit při rozhodování, ve kterém bude místo pro osudy a život konkrétních lidí. Tato data však nejsou hodnotou sama o sobě, ale jen podkladem pro kvalifikované rozhodování tvůrce a zastupitele.

a

b

c

d

119

literatura

d/08

BADGER, Emily. Map the iPhone Users In Any City, And You Know Where the Rich Live. [online]. CITYLAB © 19.6.2013 [cit. 31.9.2014]. Dostupné z: http://www.citylab.com/work/2013/06/ map-iphone-users-any-city-and-you-know-where-richlive/5961/.

text

související s rychlostí rozvoje společnosti a zároveň její neschopností na ni adekvátně reagovat ve službách, dopravě a zejména školství. Dynamika výměny skupin mezi oblastmi je jednou z věcí, které by měl každý, kdo připravuje územní plán pečlivě sledovat.


BARTHELEMY, M., BORDIN, P., BERESTYCKI, H. a M. GRIBAUDI. Self-organization versus top-down planning in the evolution of a city [online]. Scientific Reports © 8.7.2013, aktualizováno 12.11.2013 [cit. 31.9.2014]. Dostupné z: http://www.nature.com/ srep/2013/130708/srep02153/pdf/srep02153.pdf. BAWA-CAVIA, Anil. The Living City [online]. Urbagram © 29.3.2011 [cit. 31.9.2014]. Dostupné z: http://www. urbagram.net/v1/show/The+Living+City. GEBEILY, Maya. A city divided [online]. NOW. © 21.6.2013 [cit. 31.9.2014]. Dostupné z: https://now. mmedia.me/lb/en/reportsfeatures/a-city-divided. GEMERT, Christo van. Map Monday: Foursquare check-in time lapse [online]. htxt.africa © 30.9.2013 [cit. 31.9.2014]. Dostupné z: http://www.htxt.co.za/ 2013/09/30/map-monday-foursquare-check-in-time-lapse/. LOS ANGELES TIMES. Median Income [online]. LA Times ©2014 [cit. 31.9.2014]. Dostupné z: http://maps.latimes.com/neighborhoods/income/median/ neighborhood/list/. LYNCH, Kevin. The Image of the City. Cambridge MA: MIT Press, 1960. RATTI, Carlo et al. Redrawing the Map of Great Britain from a Network of Human Interactions [online]. PLOS one © 8.12.2010 [cit. 31.9.2014]. Dostupné z: http://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/ journal.pone.0014248. REID, David. Beating congestion with mobiles [online]. BBC © 29.6.2007 [cit. 31.9.2014]. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/programmes/ click_online/6252326.stm. SHELTON, Taylor. The Urban Geographies of Hurricane Sandy in New York City [online]. Floating Sheep © 31.10.2012 [cit. 31.9.2014]. Dostupné z: http://www.floatingsheep.org/2012/10/the-urbangeographies-of-hurricane.html.


118

120


b

c

d

121 d/08

seznam ilustrací d/08_015 New York City – provoz během hurikánu Sandy. Největší bod je poslední otevřená provozovna Starbucks ve městě před úderem bouře; zdroj: www.floatingsheep.org/2012/ d/08_016 Praha – pohled na centrum. Problémem je velmi vysoká výběrovost – uživatelé jsou převážně cizinci vysokoškolského věku na cestách; zdroj: www.foursquare.com d/08_017 Praha – pohled na užší centrum. Problémem je velmi vysoká výběrovost – uživatelé jsou převážně cizinci vysokoškolského věku na cestách; zdroj: www.foursquare.com d/08_018 NYC – hustota provozu Twitteru během dne. Sběr dat od srpna 2011, analýza 3 miliard tweetů za delší období. NYC – frekvence prostých přihlášení mobilních telefonů: Apple iOS (červená barva), Android (zelená barva); zdroj: www.citylab.com d/08_020 NYC – mapa komunikace Foursquare, pondělí ráno; zdroj: www.htxt.co.za d/08_019 NYC – mapa komunikace Foursquare, pondělí ráno; zdroj: www.htxt.co.za d/08_020 Jakarta – frekvence přihlášení mobilních telefonů, ukázka dominance jednoho systému – Blueberry (fialová barva); zdroj: www.citylab.com d/08_021 Londýn – hustota mobilního provozu během 24 hod; zdroj: http://news.bbc.co.uk d/08_022 Londýn – půjčování nájemných kol "Borisbikes”; zdroj: Ollie O’Brien. 2010 (www.urbagram.net) d/08_023 Peking – objem zásobování lokální obchodní sítě, 2013; zdroj: http://lastmile.mit.edu/ d/08_024 London Dashboard – základní data v reálném čase, Londýn 26. 6. 2014 10:28; zdroj: http://citydashboard.org/london/ d/08_025 Typologické členění hl. m. Prahy podle převažující formy zástavby; zdroj: www.czso.cz d/08_026 Hustota zalidnění v městských částech hl. m. Prahy k 31. 12. 2010; zdroj: www.czso.cz d/08_027 Změna počtu obyvatel v letech 2001–10 a jejich věkové složení k datu 31. 12. 2010; zdroj: www.czso.cz d/08_028 Amsterdam – trasy chodců, sledovací aplikace pro iPhone – agregované výstupy; zdroj: http://cities.human.co d/08_029 Amsterdam – trasy běžců, sledovací aplikace pro iPhone – agregované výstupy; zdroj: http://cities.human.co d/08_030 Amsterdam – trasy cyklistů, sledovací aplikace pro iPhone – agregované výstupy; zdroj: http://cities.human.co

d/08_031 Amsterdam – trasy motoristů, sledovací aplikace pro iPhone – agregované výstupy; zdroj: http://cities.human.co d/08_032 Bejrút – oblasti sektářského násilí. Příklad členění města, kterému bychom se měli vyhnout; zdroj: https://now.mmedia.me/ lb/en/reportsfeatures/a-city-divided


text


d/08_001 Boston – obraz města, základ pro všechny pokusy o vytváření mentálních map města; zdroj: LYNCH, 1960 d/08_002 Paříž – proměny lokálních center centra v průběhu času; zdroj: Marc Barthelemy, Patricia Bordin, Henri Berestycki, Maurizio Gribaudi (www.nature.com) d/08_003 Berlín – záznam pohybu deseti lidí během sedmi let (GPS). Skupina dobrovolníků souhlasila se sledováním svých aktivit na území Berlína po dobu sedmi let. Obraz definuje četnost pohybu po trasách ve městě; zdroj: www.planbperformance.net d/08_004 Praha centrum – oblasti, nejobecnější empirické stanovení oblastí pro širší centrum Prahy; zdroj: autor d/08_005 Praha, Staré a Nové Město – oblasti, trasy, jádra; zdroj: autor d/08_006 Praha – Holešovice – analýza funkcí, základní průzkum v oblasti jižní části dolních Holešovic pro studentský projekt; zdroj: FA ČVUT Praha, 2013 d/08_007 Praha – Těšnov – analýza funkcí, základní průzkum obchodních a kulturních aktivit v oblasti Těšnova pro studentský projekt; autor: Táňa Hložková, FA ČVUT Praha, 2013 d/08_008 Los Angeles – mapa průměrného příjmu. Výsledky daňových přiznání v oblasti LA. Zelená – vysoké příjmy,červená – nízké příjmy; zdroj: http://maps.latimes.com/ neighborhoods/ d/08_009 Velká Británie – mapa spojení v mobilních sítích; zdroj: Carlo Ratti, Stanislav Sobolevsky, Francesco Calabrese (www.plosone.org) d/08_010 Boston – frekvence hlášení poškození městského mobiliáře a pouličních rvaček; zdroj: http://senseable.mit.edu/ d/08_011 Poloha a návštěvnost obchodů v čase – vývoj obchodní činnosti v jednom londýnském bloku během dne, týdne aměsíce; zdroj: Joel Dearden a Alan Wilson (www.urbagram.net) d/08_012 NYC – rozmístění míst setkávání. Schéma zaznamenává přihlášení uživatelů sítě Foursquare v NYC a ukazuje na místa s nejvyšší frekvencí návštěvníků; zdroj: www.urbagram.net d/08_013 Paříž – rozmístění míst setkávání. Hustota přes větší rovnoměrnost než v NYC ukazuje na hlavní městská centra a pařížský perimetr; zdroj: Anil Bawa-Cavia (www.urbagram.net) d/08_014 New York, Londýn, Paříž – provoz mezi přihlášenými subjekty. Ukazuje pohyb návštěvníků mezi jednotlivými subjekty sítě Foursquare do vzdálenosti 400 m; zdroj: Anil Bawa-Cavia (www.urbagram.net)

a

výzkumný tým: doc. Ing. arch. Irena Fialová MSc. Arch. Kateřina Čechová

�

c

d

1 Úvod 2 Případová studie: Londýn, King’s Cross Central 3 Případová studie: Londýn 2012. Olympijský park a regenerace Stratfordu 4 Případová studie: Vídeň, hlavní nádraží 5 Případová studie: IBA Hamburk 2013 6 Případová studie: Amsterdam, Zuidas 7 Případová studie: Kodaň, Ørestad

.................................. .................................. .................................. .................................. .................................. .................................. ..................................

124 125 127 130 132 134 136


123 d/09 text

b

obsah

anotace Pro výzkum tendencí ve vývoji současných měst jsme se rozhodli využít metodu případových studií, která nejméně ze všech redukuje složitost vývoje, kterému současná města čelí. Při výběru případových studií hrála roli i potřeba ukázat velké měřítko současných zásahů do území měst a velkou různorodost jednotlivých vzniklých územních projektů. Současně těmito případovými studiemi dokumentujeme potřebu doplnění územních plánů dalšími nástroji, které umožňují efektivní a spravedlivé řešení problémů.

a

vedoucí Irena Fialová : Tendence ve vývoji měst

Tendence ve vývoji měst ��




EU Evropa město městský projekt případová studie tendence Urban Project

1.1 co je to městský projekt / urban project [1] Městský projekt se jako nástroj řešení komplexních urbanistických problémů a přípravy významných investičních akcí začal používat od konce sedmdesátých let pro takové komplexní a nepředvídatelné situace současného města, na které modernistické územní plány nestačily. Modernistické územní vize, které byly založeny na přísné segregaci funkcí, sociální hierarchii hodnot a kontrole posloupnosti realizace, tehdy začaly bránit rozvoji volného trhu a investicím nadnárodního kapitálu. Byly příliš pomalé, rigidní a technokratické a nezvládaly komplexnost, chaotičnost a neurčitost neoliberálního kapitalismu, který maximálně dereguluje finanční transakce a toky, minimalizuje lokální specifika a moc státu a jehož důsledkem je to, co nazýváme současnou globalizací. Základní charakteristikou investic globálního kapitálu je mimo jiné to, že směřují především do těch míst a odvětví, která slibují co nejvyšší krátkodobý zisk. Jejich prioritním cílem není zvýšit přirozenou nebo užitnou hodnotu věcí, zkrášlit město, harmonizovat krajinu nebo udělat společnost spravedlivější. Jejich prioritním cílem je zvýšit tržní hodnotu věcí, a proto neinvestují do ničeho, co nelze na globálním trhu dostatečně rychle a efektivně směnit. Obtížně směnitelné jsou jakékoli dlouhodobé investice – např. do udržitelného rozvoje území nebo do kvalitní, trvanlivé a nadčasové architektury města. Městský projekt je jako nástroj územního plánování používán právě v těch zemích, v nichž stát nezanevřel na svou roli iniciátora proměny a koordinátora různých zájmových skupin v územním procesu. V zahraničí se proto setkáváme s těmito typy městských projektů: Projet Urbain ve Francii, Projetto Urbano v Itálii, Projecto Urbano ve Španělsku. S jinou terminologií, ale podobným nástrojem se setkáváme u nizozemských Public Private Partnership a v neposlední řadě i v liberální Británii, např. při výstavbě Docklands, olympijského Londýna nebo v projektech skrývajících se pod názvy Urban Regeneration, Urban Redevelopment, Urban Design Scheme a Urban Renaissance. Od devadesátých let, kdy se začalo stupňovat napětí mezi požadavky volného trhu, který vyžaduje „více svobody“, a požadavky měst, která potřebují „více města“, se městský projekt začíná používat jako operační nástroj územního plánu pro rozvoj těch území, která nejsou stabilizovaná, směřují do nich globální investoři a jejichž krátkodobé zájmy je třeba komplexně propojit s krátkodobými i dlouhodobými zájmy města a jeho občanů. Znamená to, že městský projekt doplňuje územní plán města tam, kde by v prostředí volného trhu mohlo dojít ke ztrátě kontroly města nad svým územním rozvojem nebo k poškození kvalit [1] Tento text je částí přednášky,

která byla prezentována Irenou Fialovou

na Inventuře urbanismu 2011 [FIALOVÁ, 2011].

města – jeho městské kultury, historické kontinuity, veřejných prostranství, obecní a sociální politiky nebo vlastní vize rozvoje, která odpovídá místním lidským a materiálním zdrojům. 1.2 dobrý městský projekt Dobrý městský projekt je vždy propojující, nikdy omezující. Uvádíme např. projekty Manuela Sola-Moralese, které nazývá městskou akupunkturou (urban acupuncture). Patří mezi vzorové městské projekty, které někdy i velmi drobným zásahem uvolňují nové energie, aktivují nová spojení a slouží městu jako celku. Existuje řada dobrých výsledků transparentně a zodpovědně řízených městských projektů, a to úměrně tomu, jak sociálně orientovaná, občansky kvalitní a transparentně řízená je jeho územní správa. Patří mezi ně projekty v Paříži, Bilbau, Hannoveru, Berlíně nebo Barceloně. Těmto městům se daří pečovat ruku v ruce o své občany i město. Obecné principy městského projektu (MP) [2] ------------- MP je proces a výsledek, není výsledek bez vlastního procesu; ------------- MP se týká „stavění města na městě“, nikoli růstu, sprawlu nebo rekonstrukce; ------------- MP řeší problémy komplexně a integrovaně, neodděluje různá hlediska (politická, ekonomická, sociální, kulturní, technologická, ekologická); ------------- MP vytváří rovnováhu mezi krátkodobými a dlouhodobými cíli, nespěchá ani není utopií, týká se udržitelného rozvoje města; ------------- MP se dotýká všech občanů města, spolupracuje s nimi, nepracuje mimo nebo proti nim, nadřazuje obecné nad individuální, vyjednává, dohaduje se; ------------- MP je akceptovatelný a proveditelný nástroj, proto je přizpůsobivý a proměnitelný, není ideálem, ale proveditelnou dohodou; ------------- MP je otevřeným adaptabilním systémem, který není v čase fixní ani neměnný; ------------- MP je komplexní multifunkční technický nástroj, který umí pracovat s komplexností, proměnlivostí a neurčitostí současného města. 1.3 kritéria výběru případových studií Při výběru případových studií, kterými by bylo možné dokumentovat složitost současných požadavků měst a procesů, v nichž se střetávají zájmy státu, městské samosprávy, občanů, uživatelů, investorů, developerů, občanských spolků atd., hrála roli potřeba ukázat velké měřítko zásahu do území měst a velkou různorodost jednotlivých projektů. Současně těmito případovými studiemi dokumentujeme potřebu, aby byly územní plány doplněny dalšími nástroji, [2] S využitím definice G. Ciny [CINA, 2011].

které umožňují efektivní a spravedlivé řešení problémů, jež se vymyká z dlouhodobého plánování a regulace charakteristických pro územní plány. Vybrali jsme starší i velmi aktuální případové studie, kde samotné hledání způsobu, jak takový projekt vůbec uchopit, probíhalo v posledních deseti letech (IBA Hamburk, King’s Cross Central, Olympijský park v Londýně, Vídeň, hlavní nádraží) přičemž tyto projekty jsou většinou dosud jen zčásti realizované. Doplnili jsme je projekty, jejichž příprava sahá do devadesátých let 20. století tak, abychom jejich porovnáním mohli dokumentovat, jak významně se za poslední desetiletí posunul management takovýchto projektů, které nazýváme městskými projekty (Urban Projects). Za nejvýraznější posun mezi staršími a aktuálními projekty lze označit zapojení veřejnosti do rozhodování. Můžeme sledovat odklon od jednoznačného „top-down“ přístupu v případě Ørestadu až k propracovaným systémům práce s veřejností v případě Vídně nebo Londýna. V některých systémech plánování je projektový způsob výstavby nové čtvrti permanentní realitou (Londýn), v jiných případech zahrnuje stávající systém plánování nástroje pro vytvoření takového projektu (Amsterdam). Mezi případové studie jsou zahrnuty i dva instrumenty, které nebyly primárně určeny k obnově města, ale přesto tak byly použity: německá mezinárodní stavební výstava (IBA) v Hamburku a londýnské Olympijské hry 2012. Případ hamburské IBA je pozoruhodný z více důvodů. Ukazuje postup, kdy došlo k realizaci velkého množství jednotlivých zásahů do stávající struktury města na rozsáhlém území (v podstatě se jedná o městskou akupunkturu). Tento projekt ve zkrácené a zhutnělé podobě simuluje postupný růst města, a dává tak šanci na lepší integraci nového a starého. Zcela opačným případem je kodaňský Ørestad, město vzniklé na zelené louce, nově vybavené nejmodernější infrastrukturou; ale také londýnský olympijský park ve Stratfordu, kterému muselo ustoupit vše, co na jeho místě stálo. Projekt King’s Cross Central ukazuje způsob, jak do nové části města zakomponovat historické stavby, i když nejsou památkově cenné. Součástí výběru jsou dva železniční brownfieldy, jež jsou díky poloze a investicím do významného infrastrukturního uzlu náchylnější k ambiciózním záměrům. Přesto ambice u King’s Cross Central není tatáž jako u vídeňského hlavního nádraží, a toto srovnání je tedy velmi užitečné. 1.4 navazující výzkum S touto prací souvisí další výzkumná zpráva stejných řešitelů, nazvaná Sběr územních plánů EU, která ukazuje, jak v současné době vypadají územní plány velkých evropských měst, k čemu slouží a k čemu sloužit nemohou a jaké další nástroje tato města používají při řešení svého rozvoje v situacích vyvolaných novými potřebami 21. století. Obě výzkumné zprávy jsou součástí výzkumu „Inovace metodiky a metodologie zadávání územních plánů, jejich věcných a formálních stránek, vztah strategie rozvoje města a způsobu zpracování plánů se zvláštním zřetelem k formulování fenoménu obrazu města“. Oba texty byly podpořeny

a

b

c

d

programovým projektem HL. MP 2013—14 / SKHP 201211223/MHMPP05SMPIF. 1.5 limity Limitem výzkumu je naprostá aktuálnost řešených projektů, z nichž jen některé stihly projít odbornou reflexí. Využívané zdroje informací odpovídají této situaci: v řadě případů se jedná o webové články či brožury, které by za jiných okolností neodpovídaly standardním nárokům na zdroje použití v akademické práci. ------------------------------------------------------2 PŘÍPADOVÁ STUDIE: LONDÝN KING’S CROSS CENTRAL ------------------------------------------------------název: lokalita: GPS: velikost: rok: autor: investor:

�

King’s Cross Central Londýn, Velká Británie 51.534490, -0.125431 27 ha / 740 000 m2 plánování: 2000—2006 výstavba: 2007—(2020) Allies and Morrison Porphyrios Associates Townshend Landscape Architects Argent LLD London and Continental Railways (LCR) DHL

příloha 01 / případová studie Londýn – King‘s Cross Central → s. 290

King’s Cross Central začal jako jiné projekty osmdesátých let 20. století, které vznikaly přestavbou nevyužívaných nádražních brownfieldů u terminálů velkých evropských měst: cílem mělo být využití strategické polohy v bezprostřední blízkosti dopravního uzlu pro výstavbu kanceláří. Od doby prvních příprav projektu až po začátek výstavby však uplynulo dvacet let, během nichž se celý záměr významně posunul. Projekt, realizovaný od roku 2007, je ambiciózní, tyto ambice se ale neprojevují množstvím zastavěných metrů čtverečních, ale spíše vysokými nároky na kvalitu městského prostředí a sociální i ekologickou udržitelnost, k nimž se aktéři zavázali. Případová studie King’s Cross Central je příběhem o realizaci ve všech směrech úspěšného projektu bez územního plánu, kde se podmínky výstavby dojednávají mezi jednotlivými aktéry u společného stolu. 2.1 kontext První zástavba na bývalých nádražních plochách v Londýně začala být realizována v období „thatcherismu“ v osmdesátých letech 20. století, kdy tenčící se státní příspěvky motivovaly tehdy ještě státní firmu British Rail (Britské železnice) k odprodeji

125 d/09 text

------------------------------------------------------1 ÚVOD -------------------------------------------------------



124

2.2 první projekt pro king’s cross Původně 55 ha velká transformační oblast King’s Cross, na jihovýchodě sousedící s londýnským City, byla v osmdesátých letech 20. století plná skladů, odstavných kolejí, výroben, ale i množství historických objektů z viktoriánské doby. Byla ale také významným dopravním uzlem se dvěma hlavovými nádražími (King’s Cross a St. Pancras Station) a třetím v docházkové vzdálenosti (Euston Station), na okružní silnici a křižovatce šesti linek metra. Terminál vysokorychlostní trati (Channel Tunnel Rail Link – CTRL), který měl podle plánů vyrůst v podzemí stanice King’s Cross, měl navíc zajistit spojení Londýna s Paříží, Bruselem a Lille. S tímto terminálem počítal první projekt rozvoje drážních pozemků z roku 1987, který pro British Rail a soukromého developera Rosehaugh Stanhope připravilo studio architekta Normana Fostera. Tak jako veškeré předchozí obdobné projekty v Londýně i tento počítal s převažující kancelářskou funkcí, mimo to však navrhoval i demolici některých historických budov [BERTOLINI a SPIT, 1998]. Silný odpor veřejnosti, který tento projekt vzbudil, společně s krizí na realitním trhu a přehodnocením konceptu CTRL na vládní úrovni poslal po pěti letech příprav a projednávání celý projekt ke dnu [TIMPSON, 2007]. Těchto pět let nebylo zbytečných pro místní obyvatele a podnikatele, kteří se proti záměru semkli. Díky jejich aktivitám, např. tvorbě vlastního alternativního plánu využití území, se ve veřejné debatě postupně formoval názor na reálné možnosti místa. Tato zkušenost se pak přenesla do další fáze a výrazně ovlivnila další vývoj v oblasti [EDWARDS, 2009]. 2.3 nový projekt v nové době V roce 1997 získala soukromá společnost London and Continental Railways (LCR) od vlády povolení na výstavbu a provoz CTRL s terminálem v nové poloze – nadzemní části nádraží St. Pancras. Jako kompenzaci ztráty na jízdném bylo společnosti LCR uděleno povolení zastavět transformační pozemky na King’s Cross, které se ovšem se změnou konceptu CTRL zmenšily z 55 na 27 ha [EDWARDS, 2009]. Od roku 2000 po dobu šesti let probíhala souběžně s výstavbou CTRL příprava nového projektu rozvoje drážních ploch na King’s Cross, tzv. King’s Cross Central. Společnost LCR ve spolupráci s dalším majitelem pozemků DHL a developerskou společností Argent přizvala do týmu architekty Allies and Morrison, Porphyrios Associates a Townshend Landscape Architects (King’s Cross Central Limited Partnership, 2014). Od doby, kdy byla připravována Fosterova urbanistická studie, se však výrazně proměnilo politické klima

směrem k větší veřejné kontrole a společenské odpovědnosti. Kapitalismus s lidskou tváří, který od druhé poloviny devadesátých let 20. století zaváděli labouristé do praxe, měl v územním plánování např. podobu iniciativy Urban Task Force Richarda Rogerse nebo instituce CABE (Commission for Architecture and Built Environment), které měly za úkol přivést téma kvalitních veřejných prostranství a regenerace měst do vládní politiky i každodenního rozhodovacího procesu [HATHERLEY, 2011]. Podle zákona (Town and Country Planning Act z roku 1997) začaly místní samosprávy vyjednávat s developery cenu za tzv. „planning gain“, zhodnocení jejich pozemků díky udělenému povolení. Ve smlouvě se tak developeři nejčastěji zavazují k výstavbě finančně dostupného bydlení (dle zákona každý projekt nad 15 bytových jednotek musel obsahovat 50 % finančně dostupného bydlení), poskytnutí občanské vybavenosti a financování sociálních programů. „Pro londýnské developery /.../ je zjevně poskytnutí komunitních výhod součástí obchodu a neočekávají na oplátku úlevy na daních ani volnější pravidla pro plánování“ [FAINSTEIN, 2008: 776–777]. Povolení získala urbanistická studie od městské části Camden v roce 2006 po splnění podmínek, na nichž se developeři s městskou částí dohodli. Tyto podmínky (předepsané, nikoli „předkreslené“) obsahují velmi konkrétní požadavky, např. určitý podíl pracovních míst má být obsazen místními obyvateli, navrhované obchodní plochy mají mít jen takovou velikost, aby neohrozily životaschopnost okolních oblastí, velikost kancelářských ploch i bytů má být různorodá nebo až tři čtvrtiny bydlení mají být navrhovány bez parkovacích ploch pro snížení automobilové zátěže. Během projednávání developeři vydali publikace (např. Principles for a Human City, 2001, a Parameters for Regeneration, 2001), které sloužily jako vysvětlení jejich přístupu k jednotlivým problematických bodům plánu, jako byla například prostupnost oblasti pro pěší [ULI, 2014]. Tyto dokumenty sloužily i k vyjasnění dalších postupů jak při projednávání podmínek s městskou částí Camden, tak při konzultacích se sborem expertů z CABE [CABE, 2011]. 2.4 realizace projektu Roku 2007 byla se značnými finančními obtížemi zprovozněna trať CTRL (také nazývána High Speed 1) a od téhož roku probíhá výstavba projektu King’s Cross Central. Povolení, které developer od městské části obdržel, ho opravňuje k výstavbě 740 000 m2 podlažních ploch, přičemž podíl jednotlivých funkcí je flexibilní s tolerancí v rozsahu 20 %. Projekt tedy umožňuje výstavbu až 455 000 m2 (62 %) kancelářských ploch, až 46 000 m2 obchodních ploch, nebo až 194 600 m2 (26 %) bydlení. Tento neobvyklý systém má umožnit reakci na společenské změny, které se mohou v průběhu výstavby objevit [ULI, 2014]. Nejprve byla upravena základní veřejná prostranství a hlavní pěší spojení a následně se prakticky uprostřed dotčeného území, ve zrekonstruované historické Granary building, usídlila fakulta Central Saint Martins, součást University of the Arts London, která

do oblasti přitáhla mladé a kreativní lidi. Tento postup pomohl nalákat další nájemníky, kteří si pouze z plánů neuměli představit, jak bude oblast v budoucnu fungovat [ULI, 2014]. Vznikly či mají vzniknout i pozoruhodné novostavby, jako je Western Concours, rozšíření odbavovací haly nádraží King’s Cross od Johna McAslana. Mezi budoucí nájemce kancelářských prostor patří Google nebo BNP Paribas [King’s Cross Central Limited Partnership, 2014]. Za úspěch občanských sdružení je považováno zachování velkého množství historických objektů (jak památkově chráněných, tak i běžných provozních objektů) a jejich integrace do urbanistické struktury [King’s Cross Railway Lands Group, 2014]. Velký důraz byl kladen na kvalitu veřejných prostranství včetně oživení historického kanálu Regent’s Canal a na něj navazující přírodní rezervace Camley Street Natural Park. Na okolních pozemcích, které nebyly výstavbou CTRL dotčeny, vznikla také řada staveb, jako je Regent Quarter, kancelářská čtvrť ukrytá za historickými fasádami, nebo budova nezvykle kombinující kanceláře a koncertní sály Kings Place. I tyto projekty podle Edwardse (2009) nastavují laťku budoucího vývoje, a to jak výškovou (výrazné překročení výšky a měřítka okolní zástavby v případě Kings Place), tak kvalitativní. King’s Cross Central Limited Partnership (KCCLP), společnost sdružující developera Argent, LCR a DHL, od začátku výstavby investovala přes 300 milionů liber zejména do infrastruktury. Dosavadní investice z veřejných peněz jsou odhadovány na 500 milionů liber. Očekávané celkové náklady po dokončení projektu jsou 3 miliardy liber [ULI, 2014]. 2.5 hlas veřejnosti a společenské dopady Do průběhu příprav vstupovala v neobvykle velké míře občanská společnost, jejíž aktivní jádro se zformovalo už během protestů proti prvnímu, Fosterovu plánu na využití King’s Cross. Pro efektivnější vzájemnou komunikaci bylo městskými částmi Camden a Islington v roce 2002 založeno a podporováno sdružení King’s Cross Development Forum, které mělo za úkol informovat o dění na území, zprostředkovávat informace mezi developery, městskými částmi a místními obyvateli a podniky a vstupovat do vyjednávání podmínek výstavby mezi zúčastněnými stranami [King’s Cross Development Forum, 2014]. Celý proces se jinak vyznačuje extrémní otevřeností, valnou část plánovací dokumentace i vyjádření a stanoviska jednotlivých aktérů je možné dohledat na webu. Přes mimořádnou snahu o příkladný proces vyvolal projekt i řadu protestů: zaznívá kritika obecného nešvaru demokracie, kterým je vzájemné naslouchání svým potřebám, aniž by to mělo na výsledek jakýkoli reálný vliv [King’s Cross Development Forum, 2014]. Regenerace starších centrálních částí měst má také za následek rostoucí cenu pozemků a následnou gentrifikaci. Situaci, kdy si běžní obyvatelé velkých měst – policisté, učitelé, řidiči MHD – nemohou dovolit v těchto městech bydlet, řeší drahá města jako právě Londýn regulací volného trhu, například předepsaným podílem sociálního bydlení na nové výstavbě nebo podmínkou zachování

a

b

c

d

místních podniků a zajištění práce pro stávající obyvatele [KIMMELMAN, 2014; RYKWERT, 2014]. 2.6 závěr Britský systém plánování je mezi evropskými systémy výjimečný – roli územních plánů, které by plošně pokrývaly území města, do určité míry suplují jednotlivé větší projekty. Jejich parametry jsou zčásti určeny obecnými vládními politikami i celoměstským dokumentem London Plan londýnského starosty a GLA, zčásti je ale určují samosprávy při vyjednávání s developery. Za inspirativní považujeme podstatu tzv. plan ning gain, tedy princip, že zhodnocení soukromého pozemku skrze udělené povolení je potřeba společnosti v nějaké formě vrátit (a naopak, znehodnocením pozemku plánováním může vzniknout nárok na kompenzace). Tento systém umožňuje definovat veřejný zájem a následně ho vymáhat, a to bez ohledu na to, kdo je vlastníkem pozemků. Považujeme ho za praktický důsledek veřejné debaty o právu na město, která se v posledních desetiletích odehrává v západoevropských městech. ------------------------------------------------------3 PŘÍPADOVÁ STUDIE: LONDÝN 2012 OLYMPIJSKÝ PARK A REGENERACE STRATFORDU ------------------------------------------------------

název: lokalita: GPS: velikost: rok: autor: investor:

�

London 2012 Olympic Park Londýn, Velká Británie 51.547400, -0.010400 170 ha / 1 560 000 m2 plánování: 2003–2010 výstavba: 2007–2012, 2012–2014 Allies and Morrison KCAP AECOM (dříve EDAW) Westfield veřejné instituce (ODA) sponzoři

příloha 02 / případová studie Londýn 2012 → s. 292

Dlouholeté úvahy nad regenerací východního Londýna se zhmotnily až s přípravou letních olympijských her pro rok 2012, pro jejichž konání byla vybrána oblast na dolním toku řeky Lea poblíž Stratfordu. Tyto „nejzelenější hry v historii“ [The London Organising Committee, roč. 1, 2013] si kladly za cíl hlavně inspirovat, ať už přístupem k podobnému typu projektu, tak konkrétními opatřeními, jako byla například přenosná sportoviště. Londýnské olympijské hry ukázaly, že i akci vzniklou pod tlakem během krátké doby, nesmírně nákladnou a organizačně náročnou je s kreativním přístupem možné otočit ve výhodu a nastartovat s její pomocí dlouhodobou proměnu města.

127 d/09 text

drážních pozemků a kdy realitní boom živil spekulativní výstavbu kancelářských ploch [BERTOLINI a SPIT, 1998]. Do této doby spadá realizace kancelářských komplexů na nádražích Liverpool Street – Broadgate, Charing Cross nebo Cannon Street, ale také příprava prvního z řady projektů pro oblast King’s Cross.



126

3.2 regenerace východního londýna V roce 2000 byla komise London Planning Advisory Committee pověřena výběrem možných lokalit pro konání olympijských her, zejména pro umístění olympijské vesnice. Systémem hodnoticích kritérií prošel nejlépe scénář „East London“ s olympijským parkem v údolí řeky Lea a olympijskou vesnicí v přilehlém Stratfordu. Východní Londýn byl vhodný vzhledem k dobré dopravní dostupnosti i množství potenciálně transformačních ploch. Za východolondýnskou variantu se postavil i tehdejší starosta Ken Livingstone, podle nějž byla tato lokalita perspektivní i pro nastartování urbánní regenerace východního Londýna [The London Organising Committee, roč. 1, 2013]. Východní Londýn byl dlouhodobým kandidátem na urbánní regeneraci. Tradičně průmyslové, dělnické a chudinské čtvrti čelily od šedesátých let 20. století důsledkům rozsáhlé deindustrializace, kdy londýnské doky nebyly schopny konkurovat novým přístavům na kontejnerové lodě. Londýnské doky a Canary Wharf tak byly jednou z prvních oblastí, které prošly od osmdesátých let 20. století masivní přestavbou. Založení obchodní zóny („enterprise zone“) se zvláštním daňovým i plánovacím systémem a vládní rozvojové agentury London Docklands Development Corporation (LDDC) stálo na počátku přeměny této oblasti na druhé finanční centrum Londýna (Royal Geographical Society). Přestože byl po mnoha peripetiích projekt nakonec ekonomicky úspěšný a došlo k výraznému zlepšení dopravní dostupnosti s výstavbou lehké železnice (Docklands Light Railway) a linky metra Jubilee Line, přestavba doků si vysloužila silnou kritiku pro svou naprostou fyzickou i sociální izolaci [FAINSTEIN, 2001]. Celospolečenská diskuze, vyvolaná mimo jiné i tímto projektem, ale především změna politického kurzu způsobily, že napříště už se k velkým rozvojovým projektům mělo přistupovat s větším pochopením pro kontext [4].

[3] Po roce 2000 jsou velké projekty realizované

v Londýně iniciovány a často i koordinovány z úrovně

města (GLA a starosta) a s větším zapojením městských částí, na rozdíl od předchozích let, kdy byly více zapojeny vládní instituce.

[4] Podrobněji k tomuto tématu v předchozí kapitole, King’s Cross Central.

3.3 příprava kandidatury Přes veškerou aktivitu města i zapálených organizací centrální vláda s podporou konání her v Londýně váhala a svůj souhlas připojila až v roce 2003. Už od konce tohoto roku probíhala rozsáhlá informační kampaň, četné konzultace a schůzky s místními komunitami kolem řeky Lea. Cílem bylo získat pro myšlenku pořadatelství olympijských her co nejvíce obyvatel, a zajistit tak do budoucna hladký průběh plánování a výstavby. Téhož roku začala příprava urbanistické studie olympijského parku z dílny konsorcia EDAW (později AECOM) a dalších architektonických kanceláří: FOA, Allies and Morrison, HOK Sport (později Populous), Landscape LDA Design / Hargreaves Associates, a řady specialistů [The London Organising Committee, roč. 1, 2013]. 3.4 Koncept londýnských olympijských her – excelence bez extravagance Po úspěšném schválení kandidatury v roce 2005 představitelé Londýna sladili své představy s požadavky Mezinárodního olympijského výboru, který v posledních letech pracoval na politice nakládání s dědictvím po olympijských hrách. Londýn začal své úvahy výrazně víc směrovat k otázkám poolympijského využití sportovišť, ale i zkušeností, kterou bude samotná organizace olympijských her [The London Organising Committee, roč. 1, 2013]. Mottem příprav se stala „excelence bez extravagance“. Snahou bylo maximální využití stávajících sportovišť a jiných zařízení a zároveň využití dočasných zařízení, kdykoli to bude vhodné. Nová sportoviště měla být budována pouze za podmínek, že pro ně bude identifikováno jednoznačné využití po olympijských hrách a že bude tato možnost potvrzena ve sportovních i obchodních plánech. V samotném olympijském parku mělo vzniknout jen několik sportovišť, z nichž natrvalo a v redukované formě pro využití místními obyvateli měly zůstat jen centrum vodních sportů (Aquatics Centre), okruh BMX, hala pro házenou (Copper Box), velodrom a olympijský stadion. Další sportoviště byla rozebrána a přesunuta do jiných měst. Scénou pro olympijské hry měl být ale především Londýn, proto byla využita řada stávajících sportovišť a další pak vznikla dočasně z jiných atraktivních lokalit v rámci celého města, jako jsou Hyde Park, Buckinghamský palác nebo Greenwich Park [The London Organising Committee, roč. 3, 2013]. Přímo do olympijského parku pak byla umístěna olympijská vesnice, se svými 17 000 místy nejprostornější v dosavadní historii. Velké množství sportovců tak bylo v docházkové vzdálenosti od svých sportovišť, což podpořilo koncept her, kde se žije sportem, ne dojížděním a přesuny mezi sportovišti. Vesnice také byla navržena na významném uzlu městské hromadné dopravy, což dále zefektivnilo provoz her a vytvořilo do budoucna dobré podmínky pro přestavbu olympijské vesnice na plnohodnotnou část města.

3.5 instituce S úkolem koordinovat projekty regenerace východního Londýna fungovala mezi lety 2004 a 2012 London Thames Gateway Development Corporation (LTGDC), řadu jejích pravomocí však záhy převzaly místní samosprávy a také nová organizace pečující o dědictví po olympijských hrách (LLDC – London Legacy Development Corporation). V roce 2005 vznikla organizační komise olympijských her „London 2012 Organising Committee“ a o rok později byla ministerstvem pro kulturu, média a sport založena organizace ODA (Olympic Delivery Authority), která nesla zodpovědnost za výstavbu sportovišť, infrastruktury a další vybavenosti. ODA zároveň převzala pravomoci jednotlivých městských částí (Newham, Hackney, Tower Hamlets a Waltham) ohledně vydávání plánovacích povolení, čímž se celý proces plánování, povolování a výstavby olympijských sportovišť nejen zkoordinoval, ale i výrazně urychlil. V průběhu příprav byla zřízena nezávislá Commission for a Sustainable London 2012 (Komise pro udržitelný Londýn 2012), která hlídala, jak organizátoři her plní své závazky k udržitelnosti. Organizace LLDC byla založena pod institutem londýnského starosty jako nezisková organizace zodpovědná za dlouhodobé plánování, rozvoj, správu a údržbu olympijského parku a jeho vybavení. Po skončení her se tato organizace ujala transformace olympijského parku, demontáže a přesunu dočasných sportovišť, krajinářských úprav a přeměny olympijské a paralympijské vesnice na byty. 3.6 urbanistická studie olympijského parku a studie využití olympijského dědictví Po schválení londýnské kandidatury musela být předběžná urbanistická studie olympijského parku komplexně revidována, do urbanistických hledisek vstupovaly ve zvýšené míře aspekty bezpečnosti, bylo nutné vzít v potaz program her a zohlednit přesuny a logistiku, zejména náročnou u dočasných staveb bez pevného vybavení. Během prací na urbanistické studii došlo k nejrozsáhlejším konzultacím, které kdy Londýn zažil. Konalo se na sedmdesát veřejných debat a výstav, bylo rozdáno 400 000 letáků s informacemi, do vyjednávání bylo přímo zapojeno na 5 000 lidí, konaly se schůzky LDA a EDAW se speciálními zájmovými skupinami, obyvateli, lokálními podnikateli i uživateli místní vybavenosti [The London Organising Committee, roč. 3, 2013]. V říjnu roku 2008 vypsala organizace LDA (London Development Agency) tendr na návrh studie využití olympijského dědictví (Olympic Legacy Masterplan). Vybráno bylo konsorcium složené opět z EDAW (později AECOM), Allies and Morrison a KCAP. Úkolem studie bylo prokázat možnosti využití dědictví po olympijských hrách jako katalyzátoru regenerace širší oblasti, a představovala tak zastřešující rámec dlouhodobého rozvoje východního Londýna do roku 2040 (KCAP, nedatováno).

a

b

c

d

3.7 výstavba olympijského parku Čištění brownfieldů od kontaminace, regenerace říčních toků a demolice stávajících objektů začala v roce 2007. V průběhu následujících tří let se 2,5 km2 transformačních ploch proměnilo v olympijský park s olympijskou vesnicí, bylo obnoveno 7 km vodních toků a postaveno 12 km nových dálnic, bylo ale také přestěhováno kolem 350 podniků a provozoven, demolice domů a vystěhování se dotklo tisíců obyvatel. Ve snaze ospravedlnit vystěhování byla řada čtvrtí veřejně démonizována realitě navzdory [WELCH, 2012]. Vystěhovaným obyvatelům bylo nicméně zajištěno náhradní bydlení, LDA i ODA jim nabízely „balíčky podpory“ [The London Organising Committee, roč. 1, 2013]. Velké počáteční investice šly do zlepšení dopravní dostupnosti budoucího olympijského parku. Významnou změnou prošel terminál Stratford, na němž má kromě dvou linek metra zastávku i nově prodloužená trať lehké železnice z Docklands (Docklands Light Railway – DLR). Nedaleko byl v roce 2009 dokončen i terminál Stratford International pro vysokorychlostní vlaky linky High Speed 1. Do roku 2018 by mělo být zprovozněno nové východozápadní železniční propojení Crossrail, které spojí Stratford s letištěm Heathrow a zbytkem Londýna. Tendr na výstavbu olympijské vesnice vyhrál developer obchodního centra Westfield ve spojení se společností Lend Lease, kteří se zavázali k investicím ve výši 5,5 miliardy liber. V rámci projektu bylo postaveno obrovské obchodní centrum o rozloze 175 000 m2, svého času největší v Evropě, dalších 120 000 m2 hotelů a konferenčních prostor a 485 000 m2 kancelářských prostor. Podle analýzy LTGDC bylo nepravděpodobné, že by developer z výnosů projektu pokryl náklady na výstavbu finančně dostupného bydlení, které je za jiných okolností povinnou součástí developmentu. Tuto část projektu tedy dostala na starost bytová družstva, která měla nárok na vládní příspěvek [FAINSTEIN, 2009]. 3.8 přestavba olympijského parku Přestavba olympijského parku trvala od října 2012, kdy skončily paralympijské hry, do léta 2014, kdy byly předány poslední dokončené bytové jednotky. Vzniklo zde 2 818 nových bytů, z nichž téměř 50 % je v kategorii finančně dostupného bydlení (oproti původně předpokládaným 30 %). V současnosti žije v této čtvrti, nově nazvané East Village, 2 500 obyvatel. Kromě bydlení zde vznikla škola a zdravotnické zařízení. Nový park – Olympijský park královny Alžběty II. – byl částečně otevřen pro veřejnost už v létě 2013 [Olympic Delivery Authority, 2014]. Plavecký bazén je využíván pro běžný provoz, podobně tak hlavní olympijský stadion, který po demontáži části diváckých tribun využije fotbalový klub West Ham United a britský atletický klub. Basketbalová aréna bude složena a znovu postavena na olympijských hrách v Riu 2016, některé provozní budovy byly navrženy z lodních kontejnerů [The London Organising Committee, roč. 3, 2013]. Podle Komise pro udržitelný Londýn 2012 řada z těchto projektů nastavila laťku dalším podobným projektům ve světě.

129 d/09 text

3.1 olympijské hry v londýně V historii už třetí úspěšnou kandidaturu Londýna na pořádání olympijských her lze do značné míry považovat především za úspěch reformy státní správy, která v roce 2000 znovuzavedla metropolitní orgány samosprávy. Ustavení Great London Authority (GLA) v čele s přímo voleným starostou a jemu podléhající organizace London Development Agency (LDA) vytvořilo rámec ke strategickému uchopení celoměstských projektů [3].



128

3.10 závěr Olympijské hry, pokud mají být využity k urbánní regeneraci jako v případě Londýna, jsou zvláštním, dvojsečným nástrojem. Termín dokončení projektu je neodkladný, osmileté období na přípravy šibeniční. Pod obrovským tlakem, kterému jsou zodpovědné instituce i jednotlivci vystaveni, může být těžké odolat pokušení a nesnažit se obejít demokratické procesy, které u jiných projektů mohou fungovat bez problémů. Protlačování předražených projektů s pořadatelstvím olympijských her jako rukojmím, obcházení veřejnosti a zatajování důležitých informací v zájmu hladkého průběhu příprav, to všechno jsou rizika, s nimiž se mladé demokracie potýkají i v méně vypjatých situacích. O to víc je potřeba ocenit, že si v Londýně nejen nesnažili cestu usnadňovat, ale právě naopak – olympijské hry pro ně byly výzvou s řadou velmi ambiciózních cílů. Jeden příklad za všechny: mezi doporučeními Komise pro udržitelný Londýn 2012 z roku 2008 bylo i tzv. Learning Legacy – upozornění, že během příprav her došlo k obrovskému posunu v managementu velkých projektů z hlediska udržitelnosti a že tato znalost by měla být součástí olympijského dědictví a nadále inspirovat každodenní praxi jak ve státní administrativě, tak v soukromém sektoru (který se podle jejích vyjádření už nechal inspirovat velmi silně). „Pořádání olympijských a paralympijských her je svou podsta tou neudržitelné. Proto nemůžeme nazývat program skutečně udržitelným, pokud nebude inspirační síla olympijských her využita k dosažení hmatatelných, dalekosáhlých změn.“ [Commission for a sustainable London

2012, 2013: 5]

[5] Pro srovnání: v přepočtu 24 miliardy liber stály pekingské hry v roce 2008, 9,5 miliardy

liber athénské v roce 2004 [Cost of the Olympic Games, 2014].

[6] Stávající výškové poměry železničního uzlu

Praha nedovolují přivést vlaky z kladenské trati na současné Hlavní nádraží a zároveň stávající železniční spojení mezi Hlavním nádražím

a Smíchovským nádražím kapacitně nedostačuje. Pro detaily o řešení městského tunelu Nové spojení II: LEJČAR, 2010.

[7] V Praze je otázka výstavby hlavního průjezdného nádraží, které by pojalo dopravu ze všech směrů, aktuální s různou intenzitou už od roku 1910,

kdy byla za účelem přípravy tohoto projektu zřízena Nádražní komise při ministerstvu železnic [Urban, nedatováno].

------------------------------------------------------4 PŘÍPADOVÁ STUDIE: VÍDEŇ, HLAVNÍ NÁDRAŽÍ ------------------------------------------------------název: lokalita: GPS: velikost: rok: autor: investor:

�

Wien Hauptbahnhof Vídeň, Rakousko 48.186011, 16.375382 190 ha / 1 200 000 m2 plánování: 2002–2012 výstavba: 2007–(2020) Theo Hotz, Ernst Hoffmann Albert Wimmer Österreichische Bundesbahnen (ÖBB, Rakouské spolkové dráhy) město Vídeň a EU fondy TEN-T

příloha 03 / případová studie Vídeň – hlavní nádraží → s. 294

S Vídní nás spojuje společná historie, kultura i podobné tradice plánování měst. V čem naopak Vídeň Prahu převyšuje, je jednoznačně vyřčená ambice stát se metropolí středoevropského prostoru. Projevem těchto ambicí je i projekt výstavby hlavního nádraží a nové městské čtvrti v bezprostřední blízkosti městského centra a na uzlu veřejné dopravy. Hlavní nádraží se v budoucnu stane železniční křižovatkou střední Evropy, nová multifunkční čtvrť s velkým parkem, která na nevyužívaných nádražních plochách vyrůstá, bude sídlem mnoha firem (včetně Rakouských spolkových drah) a zhruba 10 000 obyvatel. Za relativně hladkým průběhem příprav projektu stojí mimo jiné i velmi aktivní komunikace s veřejností. 4.1 utváření železničního uzlu Podobně jako v jiných evropských městech, i ve Vídni byla všechna důležitá nádraží v 19. století stavěna jako hlavová, umístěná na okraji historického centra. Výstavba jednotlivých koncových nádraží pro každou z nových tratí však brzy začala komplikovat dálkovou dopravu zboží i osob, při níž byly nutné komplikované přesuny mezi nádražími. Řada měst to řešila výstavbou okružní dráhy, která spojovala jednotlivá nádraží (nadzemní dráha ve Vídni nebo podzemní v Londýně), výjimečně docházelo k příčnému propojení přes centrum (např. tunelem, jako je tomu v Bruselu). [NILSEN, 2008] Otázka vzájemného propojení jednotlivých koncových nádraží je v době Evropy bez hranic ještě aktuálnější než kdy dřív. Podle občanského sdružení CEDOP [LEJČAR, 2010] má řada evropských měst v úmyslu vybudovat městský železniční tunel, který by tato nádraží propojil, a i Praha má svou variantu tohoto konceptu v podobě návrhu Nového spojení II [6].

4.2 cesta k vídeňskému hlavnímu nádraží Otázka propojení jednotlivých hlavových nádraží a vytvoření funkčního a kapacitního železničního uzlu byla ve Vídni aktuální po dlouhá desetiletí [7]. Hlavní průjezdné nádraží by nejen usnadnilo realizaci městské dopravy, ale především by zkrátilo cestovní časy a umožnilo Vídni stát se železničním uzlem střední a východní Evropy. Ideu propojené a v rámci Evropy integrované sítě železnic prosazuje od roku 1993 i Evropská unie v rámci programu TEN-T (TransEuropean Transport Networks), který mimo jiné identifikoval hlavní trasy budoucích vysokorychlostních železničních koridorů. Podle tohoto programu by se tak Vídeň do roku 2020 měla stát křižovatkou tří významných mezinárodních tratí: č. 17 mezi Paříží a Budapeští, č. 22 mezi Athénami a Drážďany a č. 23 mezi Gdaňskem a Boloňou [Evropská komise, 2013]. 4.3 strategický rámec Evropské iniciativě a dlouhodobým úvahám o hlavním vídeňském nádraží vyšel vstříc program renovace rakouských nádraží (Bahnhofsoffensive), vyhlášený roku 1997 Rakouskými spolkovými drahami (ÖBB). V rámci tohoto programu má do roku 2015 dojít k přestavbě 28 nádraží po celém Rakousku, jen ve Vídni jich bude šest včetně výstavby nového hlavního nádraží. První z řady, Západní nádraží (Westbahnhof), velkoryse pojaté ve stylu „Bahnhof City“ jako multifunkční terminál s obchody, restauracemi, kancelářemi a hotely, bylo dokončeno v roce 2011. Směrnice renovačního programu předepisují pro rekonstruovaná nádraží světlé haly, přehledné navigační systémy, snadno udržovatelné materiály nebo služby a obchody všeho druhu [VORRATH, 2010]. Renovace by se však neměly omezit pouze na nádražní budovy. Strategický program Vídně STEP 05 z roku 2005, nedávno revidovaný a loni schválený jako STEP 2025, definuje rozvojové plochy pro dynamický růst, který Vídeň v budoucích letech očekává [ERA21, 2/2014]. Kromě transformačních ploch po nevyužívaném kolejišti a nádražních zařízeních při novém hlavním nádraží to jsou mezi jinými i podobně nevyužívané plochy v blízkosti Severního a Severozápadního nádraží [Wohin wächst die Stadt?, nedatováno]. 4.4 vídeňské hlavní nádraží Pro vybudování hlavního nádraží byly zvažovány různé lokality, od osmdesátých let 20. století panuje obecná shoda na místě bývalých nádraží jižního a východního, v bezprostřední blízkosti paláce Belvedere při jižním okraji vídeňského pásu (Gürtel). Jižní a východní nádraží byla původně symetrická, se vstupem na Ghegovo náměstí, spojena budovami depa, dílen a restaurace, obě ale byla přestavěna v padesátých a šedesátých letech 20. století. Umístění hlavního nádraží ve 45° úhlu mezi jižním a východním nádražím navrhl poprvé švýcarský architekt Theo Hotz v roce 1995 [VORRATH, 2010]. Tato poloha, doplněná

a

b

c

d

o 26 km dlouhý tunel ukrývající podzemní výhybkovou halu, umožňuje přesměrovat na hlavní nádraží vlaky ze všech světových stran a realizovat přímé vlakové spojení s letištěm Schwechat. Spojením dvou původních nádraží a racionalizací provozu došlo k uvolnění rozsáhlých ploch pro výstavbu nové multifunkční čtvrti. Z celkové rozlohy 109 ha je 59 ha určeno pro výstavbu 5 000 bytů, 550 000 m2 kancelářských ploch, sedmihektarového parku a množství občanské vybavenosti. Dalších 20 000 m2 obchodních ploch je umístěno na samotném nádraží. Celková užitná rozloha by po dokončení projektu měla dosáhnout 1 200 000 m2 podlažních ploch [ÖBB, nedatováno]. Samotné nádraží výrazně dominuje celé nové čtvrti. Provoz vlaků probíhá nad okolním terénem, pod kolejištěm na šířku pěti ostrovních nástupišť tak bylo realizováno několik průchodů. Jeden z nich slouží zároveň jako nádražní hala, respektive dvoupodlažní obchodní pasáž s přístupem k nástupištím i se vstupem do metra. Tato pasáž zároveň propojuje náměstí Südtiroler Platz na severní straně kolejiště s přednádražním prostorem na jižní straně. Hlavním poznávacím znamením nového nádraží je výrazné zastřešení nástupišť prolamovanou konstrukcí ze skla a oceli ve tvaru diamantů, v posledních desetiletích tolik oblíbené u nádražní architektury. Vzhledem ke konceptu nádraží se citlivým tématem celého projektu stala hlučnost. Ta byla řešena jak využitím nových, tichých kolejnic, tak výstavbou protihlukových stěn a použitím speciálního zasklení oken. ÖBB, které zde kromě nádraží staví i vlastní centrálu, se navíc zavázaly k ekologickému provádění stavby, což spočívá v recyklaci původních materiálů, klimatizaci pomocí geotermálního zařízení nebo zajištění pohody vnitřního klimatu pro cestující [ÖBB, nedatováno]. Počátek projektu je možné datovat k říjnu 2002, kdy Rakouské spolkové dráhy a město Vídeň podepsaly prohlášení o záměru. Z deseti vyzvaných účastníků soutěže o řešení území byli postupně vybráni architekti Theo Hotz (autor původního konceptu z roku 1995), jeho vídeňský spolupracovník Ernst Hoffmann a architekt Albert Wimmer (autor přestavby vídeňského Severního nádraží). Jejich společná urbanistická studie byla hotova v roce 2004, kdy byla také zanesena do územního plánu [VORRATH, 2010]. Výstavba probíhá od roku 2007, v roce 2012 bylo nádraží částečně zprovozněno pro regionální dopravu. Úplné dokončení nádraží se očekává v roce 2016, výstavba na okolních pozemcích by měla pokračovat do roku 2020. Ještě před začátkem výstavby byla upravována síť městské hromadné dopravy, kterou došlo k propojení stanice metra a městské dráhy na náměstí Südtiroler Platz. 4.5 management projektu Očekávané náklady na výstavbu jsou 4 miliardy eur, z toho téměř miliarda půjde na železniční infrastrukturu a vybavení nádraží. O tyto náklady se dělí divize ÖBB pro výstavbu infrastruktury a pro správu nemovitostí (ÖBB-Immobilienmanagement GmbH,

131 d/09 text

3.9 náklady Celkem bylo investováno 8,92 miliardy liber veřejných peněz, a to zejména na výstavbu olympijského parku, zlepšení veřejné infrastruktury a rehabilitaci údolí řeky Lea [Eurosport, 2012]. Dalších 5,5 miliardy liber byly přímé soukromé investice. Podle organizátorů her šlo z každé libry utracené z veřejných peněz 75 centů na investice do regenerace východního Londýna [The London Organising Committee, roč. 1, 2013] [5].



130

4.6 závěr Přes veškerá pozitiva se vídeňský projekt může jen těžko srovnávat s kvalitami londýnského King’s Cross, zejména v parametrech, jako jsou sociální udržitelnost, důraz na kvalitu všech aspektů urbanistického návrhu nebo rozložení rizik a nákladů mezi soukromý a veřejný sektor. Naopak Vídeň vychází velmi dobře ze srovnání s relativně podobným projektem v německém Stuttgartu. Tamní výstavba podzemního terminálu pro dálkové vlaky na trase TEN-T č. 17 Paříž–Budapešť se zapsala do historie zejména exponenciálním růstem nákladů, výstavbou navzdory velmi nepříznivým geologickým posudkům, demolicí části historického nádraží a znehodnocením části zámeckého parku, řadou nesplněných závazků, ale především masivními občanskými protesty se stovkami zraněných demonstrantů, které vyústily v radikální přepis politické mapy regionu [Stuttgart 21, 2014]. Jestli je v tomto srovnání vídeňská výstavba hlavního nádraží a nádražní čtvrti v něčem výjimečná, pak dobře zvládnutou prací s veřejným míněním a eliminací negativních dopadů výstavby na obyvatele metropole. Ambice Vídně stát se metropolí střední Evropy a její strategické uvažování o oblastech budoucího rozvoje by se mohly stát pro česká města inspirací. Vídeň rozhodně neměla ideální výchozí podmínky pro přeměnu v železniční křižovatku střední Evropy, přesto se změnil tento sen realizací jednoho velkého projektu v realitu. Pokud má být Vídeň pro česká města inspirací, je třeba mít na paměti, kolik práce, dobré vůle a prozíravých rozhodnutí za tímto projektem stálo.

------------------------------------------------------5 PŘÍPADOVÁ STUDIE: IBA HAMBURK 2013 ------------------------------------------------------název: lokalita: GPS: velikost: rok: autor: investor:

�

IBA Hamburg 2013 Hamburk, Německo 53.497552, 10.004521 3 500 ha / 31 ha / 115 000 m2 2006–2013 Jo Coenen & Co. Architects agence ter Landscape Architects město Hamburk německá vláda EU celkem 140 investorů a partnerů

příloha 04 / případová studie IBA Hamburk → s. 296

Tradiční německé mezinárodní stavební výstavy (Internationale Bauausstellung – IBA) se za stoletou dobu své existence výrazně proměnily. Když počátkem milénia v Hamburku hledali jednotný rámec pro komplexní a citlivou proměnu zanedbaných oblastí na jih od centra, padla volba na IBA jako na etablovaný nástroj městské regenerace. Pod značkou hamburské IBA se skrývá více než sedmdesát velmi různorodých projektů, vsazených do scenerie ostrova Wilhelmsburg, 35 km2 rozsáhlé oblasti postižené sociálními i environmentálními problémy. Kromě tvorby nového centra Wilhelmsburg Mitte při stanici městské dráhy s klíčovými stavbami nových úřadů a bytových domů vznikla i řada menších pozoruhodných projektů: elektrárny, krajinářské zásahy nebo revitalizace starých dělnických domů. Flexibilita a zároveň garance kvality, kterou tento nástroj poskytuje, učarovala nejen Němcům: další dvě IBA jsou připravovány v Holandsku a Švýcarsku. 5.1 koncept iba Mezinárodní stavební výstava (Internationale Bauausstellung – IBA) je součástí německé tradice už více než 110 let. Funkcionalistické sídliště Weißenhofsiedlung ve Stuttgartu, berlínská modernistická čtvrť Hansaviertel nebo regenerace Emscher Parku v Porúří jsou klasickými čítankovými projekty 20. století. Během posledních sta let se však koncept IBA proměňoval, podobně jako se proměňovaly urbanismus a územní plánování jako disciplína. Od skutečné výstavy se vším všudy (výstavní areál, všemocný kurátor, výkladní skříň nových trendů) se IBA vyvinula v instrument testování inovativních způsobů proměny města mimo rámec stabilního (a často i statického) územního plánování. Za průkopníka tohoto přístupu můžeme označit druhou berlínskou IBA z let 1979–1987, která tematizovala bydlení a práci ve vnitřním městě v reakci na občanské protesty proti plošným sanacím. Tzv. kritická rekonstrukce přinesla nové i opravené městské

domy se smíšenými funkcemi, včleněné do struktury historického města, v jinak těžko představitelném rozsahu. S potřebou řešit komplexní problémy měst a krajiny pomocí komplexních nástrojů roste i obliba výstav IBA. Jen od roku 2000 bylo realizováno nebo připravováno nejméně devět projektů, z nichž dva – Parkstad Limburg (NL) a Basilej (CH/FR/DE) – překročily hranice Německa [StadtBauwelt, 2013]. V loňském roce, po sedmi letech příprav, proběhla IBA Hamburk 2013, která je právě takovým příkladem komplexní proměny rozsáhlého území. 5.2 hledání funkčního modelu pro hamburk V Hamburku dlouhodobě roste počet obyvatel a dle dosavadních trendů bude každý rok zapotřebí 6 000 nových bytů [StadtBauwelt, 2013] [8]. Tento nárůst obyvatel podle představitelů města vyžadoval rozsáhlejší proměnu města, než je zastavování proluk a zahušťování stávajících rezidenčních čtvrtí. Výstavba v takovém objemu totiž zahrnuje velkou škálu sociálních, urbanistických a environmentálních problémů, které jsou jako izolované jevy jen obtížně uchopitelné. Jednotná koncepce rozvoje navíc vysílá signál k soukromým investorům, bez nichž by rozvoj nebyl možný, ale pro které by byla investice do zanedbaných a upadajících čtvrtí příliš riskantní. Jednotný koncept, v tomto případě IBA, tak zafungoval jako značka, pod kterou se podepsali klíčoví partneři, a vytvořili tím záruky pro další aktéry a účastníky. V počátcích hledání nějakého jednoticího rámce této proměny bylo nejprve (v roce 2003) uvažováno o pořádání olympijských her. Mezinárodní soutěž, která po neúspěšné kandidatuře přesto následovala, vedla ke vzniku konceptu rozvoje města na severojižní ose – od vnitřního města přes HafenCity, Wilhelmsburg až po Harburg. Tento prostorový koncept nazývaný „Skok přes Labe“ byl o tři roky později využit jako podklad pro přípravu IBA. 5.3 lokalita Z transformačních oblastí byla pro účely IBA vybrána městská část Wilhelmsburg, která se rozkládá jižně od centra města na největším obydleném říčním ostrově v Evropě. Původně zemědělské zázemí Hamburku se od konce 19. století výrazně industrializovalo v návaznosti na nový přístav, s nástupem kontejnerové dopravy v šedesátých letech 20. století se však přístav přesunul dále na západ a na uvolněné místo přišla řada provozů, pro které jinde nebylo místo: chemické závody, skládky toxických odpadů nebo tranzitní infrastruktura. Po ničivých povodních z roku 1962 město rezignovalo na další investice, oblast postupně pustla, na zanedbaných sídlištích rostl počet imigrantů i míra nezaměstnanosti. Území o rozloze 35 km2 dominovala fragmentovaná zástavba bez [8] Tento odhad je srovnatelný s odhadovanou

potřebou 5 000 bytů/rok v Praze (Česko, 2013: 144)

a

b

c

d

jasného centra, odříznuto od města zde v roce 2006 žilo jen zhruba 49 000 obyvatel patřících ke stovce různých národností. 5.4 koncept iba hamburk V původním projektu „Skok přes Labe“ byla silně přítomná strategická úvaha nad potřebou zvýšit konkurenceschopnost města skrze služby a kreativní průmysl. Nový koncept IBA tuto rétoriku zcela opustil ve prospěch potřeb udržitelné regenerace oblasti a práce se stávajícími obyvateli a podniky. Pracovní skupina IBA se zpočátku zaměřila na tři témata, v jejichž rámci hledala lokální odpovědi na globální otázky: ------------- Kosmopolis – jakým způsobem lze pracovat s tak kulturně a sociálně různorodou oblastí a jak tuto různorodost přetavit na výhodu, přednost? ------------- Metrozonen – jak lze oblast vnitřní periferie plnou brownfieldů a upadajících průmyslových areálů přeměnit na živou městskou čtvrť? ------------- Město a změna klimatu (Stadt im Klimawandel) – jak lze udržitelně stavět město tváří v tvář změně klimatu a jak se chránit před dopady změn klimatu, zejména před čím dál častějšími povodněmi? Tato tři témata, koncept „Skoku přes Labe“, a základní finance na rozjezd projektu stály na počátku hamburské IBA. Namísto rozsáhlé urbanistické studie, která by definovala, kde se co stane, se celý koncept postupně vyvíjel podle toho, s jakými projekty přicházeli samotní žadatelé a investoři a jaké akce byly podle toho implementovány (např. ofenziva ve vzdělání, obnovitelný Wilhelmsburg atd.). V průběhu sedmi let tak bylo realizováno téměř sedmdesát projektů, které byly vybrány na základně splnění kritérií excelence a které odpovídaly tématům IBA [IBA-Exzellenz, nedatováno]. Kromě staveb samotných jsou ale skoro důležitější sociální a environmentální programy, které se díky IBA podařilo nastartovat. 5.5 zásadní projekty iba hamburk Jedinou urbanistickou studií hamburské IBA byl plán nového centra Wilhelmsburgu (Wilhelmsburg Mitte) z roku 2008, který vzešel z mezinárodního workshopu za účasti šesti vyzvaných týmů. Vítězný tým holandsko-lucemburského studia Jo Coenen & Co a francouzsko-německých krajinářů Agence Ter navrhl výstavbu nového centra o celkové rozloze 31 ha na území mezi stávající tratí městské dráhy a rychlostní silnicí Reichsstraße, která má být v budoucnu přeložena do polohy souběžné s městskou dráhou [Planwerk Neue Mitte Wilhelmsburg, nedatováno]. Toto řešení umožní realizaci kombinované hlukové clony, která ochrání okolní transformační pozemky před hlukem, na druhou stranu ale vytvoří v území větší bariéru, než která tam původně byla.

133 d/09 text

ÖBB-Infrastruktur AG), město Vídeň a EU skrze fondy programu TEN-T. Město Vídeň také financuje technickou infrastrukturu a občanskou vybavenost potřebnou pro novou čtvrť, jeho celkový podíl na nákladech činí podle odhadů 500 milionů eur [LIVINGRAIL, nedatováno]. V průběhu příprav a výstavby se celkový odhad nákladů zvyšoval jen minimálně. Hlavní manažeři projektu (město a jednotlivé divize ÖBB) se rozhodli pro větší zapojení veřejnosti, než ukládá zákon, a najali konzultační firmu pro vývoj strategie a částečnou implementaci participace. Hlavním cílem bylo zaangažovat obyvatele do dialogu před vypracováním EIA tak, aby pochopili komplexnost projektu a možná technická omezení, naučili se důvěřovat projektovému týmu a aby jejich případné obavy byly konfrontovány s věcnými fakty a argumenty. Od roku 2006 se konají pravidelně jednou za půl roku „District Fora“, setkání investorů se zástupci zájmových skupin z jednotlivých městských částí, každý rok dochází také k technickým setkáním s dalšími zájmovými skupinami (politické strany, sdružení nájemníků, motoristé). [Rakousko, Vienna Main Station, nedatováno] Probíhají prohlídky staveniště a se stížnostmi technického rázu je možné se obrátit na projektového ombudsmana. Doposud se konalo na sedmnáct výstav, v blízkosti staveniště bylo zřízeno návštěvnické centrum „Bahnorama“ s obsáhlou výstavou o plánovaném projektu a s vyhlídkovou věží, z níž je možné přehlédnout celé staveniště.



132

5.6

management iba

Realizace množství rozsahem nevelkých projektů by měla přispět k udržitelnosti projektu i po konání IBA. Do budoucna panuje především obava z gentrifikace – ze situace, kdy se po zlepšení životních podmínek v oblasti budou sociálně slabí obyvatelé stěhovat do pro ně dostupnějších lokalit, a místo řešení problémů tak doje jen k jejich přesunu. Jako garant prevence gentrifikace slouží městská společnost SAGA (Städtische Wohnungsbaugesellschaft), která společně s malými bytovými družstvy vlastní dvě třetiny bytového fondu na ostrově. Snesitelné nájemné 5,70 euro/m2, které společnost stanovila pro své byty, by měla zabránit spekulacím a růstu cen. Přesto se místní politici zavázali situaci do budoucna bedlivě sledovat a v případě negativních sociálních trendů reagovat přijetím vhodných opatření [StadtBauwelt, 2013]. Manažerem projektu byla IBA Hamburg GmbH, dceřiná společnost města Hamburk, která mimo jiné dohlížela i na dodržování standardů IBA. Partnery pro jednotlivé projekty pak bylo více než 140 investorů, sdružení, spolků a institucí. Mezi nejvýznamnějšími institucemi byly Behörde für Stadtentwicklung und Umwelt (BSU – Úřad pro městský rozvoj a životní prostředí) a místní samosprávy čtvrtí Harburg a Hamburg Mitte, které se zavázaly k financování infrastruktury. Z celkového rozpočtu 120 milionů eur poskytlo město Hamburk 100 milionů eur, 20 milionů

eur potom německá vláda a EU. Těchto 20 milionů eur šlo na organizaci, plánování a prezentaci, 100 milionů eur šlo na investice. Soukromé investice, které projekt vyvolá až do roku 2020, jsou odhadovány na 0,7–1 miliardu eur, dalších 300 milionů eur by měly činit ostatní vyvolané veřejné investice, např. do škol [IBA Hamburg GmbH, nedatováno]. Na rozdíl od původních projektů IBA z 20. století je v těch dnešních obsaženo daleko méně veřejných peněz. O to důležitější je přesvědčivost celého projektu, aby měli soukromí investoři a občanská sdružení motivaci své projekty realizovat. 5.7 závěr S tím, jak se proměnil koncept IBA za posledních 110 let, vznikají i otázky, co dnes vlastně IBA přináší a zda je vůbec zapotřebí, aby suplovala stávající nástroje územního plánování [StadtBauwelt, 2013]. Je evidentní, že namísto stavební výstavy je dnes IBA používána jako úspěšný nástroj obnovy měst, který navíc překračuje hranice Německa. Podle mého názoru je jednou z velkých výhod IBA její trvalý rámec a proměnlivá forma. Témata jsou velmi otevřená a reagují na projekty, s nimiž přijdou partneři. V rámci IBA jsou zkoumány nové strategické postupy k dosažení proměny města, ale s vědomím, že každý další projekt může přinést opět nové postupy. Jedná se tedy o velmi živý formát, nedojde k jeho zabetonování jen proto, že se jednou osvědčil. Zároveň díky týmu IBA a její tradici přežívají cenné zkušenosti a znalosti z předchozích projektů, na nichž je možné stavět. Vedle olympijských her v pojetí Londýna je to další nástroj, který umožňuje koncentraci sil a investic v krátkém časovém období, na rozdíl od olympijských her ale představuje neomezeně širokou platformu pro realizaci téměř čehokoli. ------------------------------------------------------6 PŘÍPADOVÁ STUDIE: AMSTERDAM, ZUIDAS ------------------------------------------------------název: lokalita: GPS: velikost: rok: autor: investor:

�

Zuidas Amsterdam, Nizozemsko 52.337447, 4.873397 270 ha / 2 500 000 m2 1997–2033 de Architekten Cie. ARUP město Amsterdam (rozvojová agentura) centrální vláda soukromí investoři (ABN AMRO, ING a další)

příloha 05 / případová studie Amsterdam – Zuidas → s. 298

Původní shluk administrativních budov na předměstí Amsterdamu u rušné okružní silnice se od konce devadesátých let postupně přeměňuje na multifunkční

městskou čtvrť. Na následující roky je plánováno odvážné zakrytí části dálnice, která dosud protíná území v jeho středu. Tento tunel otevře cestu k urbanistickému propojení severní a jižní části území a umožní výstavbu bydlení. Globálním ambicím projektu odpovídá nejen objem výstavby, ale i technicky a finančně náročná konstrukce plánovaného tunelu. 6.1 lokalita Počátkem devadesátých let 20. století existoval záměr rozvoje centra Amsterdamu na sever podél řeky Ij v návaznosti na rušené přístavní doky, díky špatné dopravní dostupnosti ale nebyl o tyto pozemky zájem. Namísto toho vznikl plán „Jižní osa“ (Zuidas) na jižním okraji centra při okružní dálnici A10. Tento plán vznikl z iniciativy významných bank ABN AMRO a ING, které právě v této lokalitě postavily na konci devadesátých let svoje centrály v blízkosti starších kancelářských budov (mj. WTO), univerzitní nemocnice (Vrije Universiteit), řady sportovišť a kongresového a veletržního areálu (RAI International Exhibition and Congress Centre) [COMET, 2005]. Zcela zásadní bylo vzhledem ke globálním ambicím projektu výborné dopravní propojení. Okružní dálnice A10, železniční spojení na nedaleké letiště, plánovaná výstavba terminálu vysokorychlostní železnice, nově budovaná severojižní linka metra, zároveň nedaleko do centra města i k rekreačním plochám amsterdamského předměstí. Podobně jako londýnské King’s Cross Central i Zuidas se prezentuje jako údajně „nejlépe propojené místo v Evropě“ [Zuidas Vision Document, 2009]. Dopravní uzel, nezbytný pro ekonomický rozvoj oblasti, však Zuidas zároveň rozděluje – rušná dálnice a železnice procházejí přímo středem oblasti. 6.2

historie a úskalí projektu

Území projektu Zuidas bylo původně navrhováno jako převážně administrativní zóna, která by doplňovala stávající území zejména kancelářskými plochami s 20% podílem bydlení. Manažeři projektu čerpali inspiraci v sídlech globální ekonomiky, zejména pařížské La Défense nebo londýnském Canary Wharf. Tento první plán z let 1997–1998 byl i přes své jednostranně komerční zaměření veřejností kladně přijímán jako vhodnější alternativa k výstavbě výškových kancelářských budov v centru města [BERTOLINI a SPIT, 1998]. Urbanistická studie z roku 1998 od de Architekten Cie však přišla s návrhem ZuidasDok – zatunelování 1,2 km dlouhého úseku dálnice v samém středu řešeného území a proměnu železniční stanice Zuid na multifunkční kompaktní terminál veřejné dopravy. Tím vyvstala možnost vytvořit polyfunkční čtvrť, kde by z navrhovaných 2,5 milionu m2 podlažních ploch byl asi poloviční podíl bydlení. Tato stále aktuální urbanistická studie navrhuje tři základní zóny – západní s převažujícím univerzitním charakterem, střední se smíšenou zástavbou kanceláří, bytů a obchodů a východní, převážně volnočasovou [Zuidas Vision Document, 2009].

a

b

c

d

Návrh na vytvoření ZuidasDok na jednu stranu otevřel možnost výstavby multifunkční čtvrti včetně vysokého podílu bydlení, na druhou stranu ale vytvořil tlak na ekonomickou návratnost takto náročné stavby. Udržitelný rozvoj polyfunkčního území stojí a padá s konstrukcí „doku“. Veřejná sféra našla soukromé partnery pro tuto investici – místní developery, kteří ponesou 60 % nákladů výměnou za možnost výstavby na těchto nově vzniklých pozemcích [FAINSTEIN, 2008]. Výstavba náročné infrastrukturní stavby se v řadě evropských projektů pravidelně opakuje v souvislosti s prodražováním a růstem rizika pro veřejný i soukromý sektor. Lekci lze najít na londýnském Canary Wharf [9] i kodaňském Ørestadu [10]. 6.3

přítomnost a budoucnost projektu

Podél centrální dopravní tepny A10 stojí v současné době převážně kanceláře, na výstavbu čeká většina bytových domů i ZuidasDok. Cíl pro výstavbu do roku 2033 je ambiciózní: Zuidas má být globálně konkurenceschopnou čtvrtí s nejlepšími možnými pod mínkami pro obchod, život, kulturu i volný čas. Byty na „nejvyšší příčce realitního trhu“ tvoří přirozenou sou část takového území, specifikace projektu ale zároveň uvádí 30 % bytů v kategorii cenově dostupného bydle ní a blíže nedefinovanou část z toho jako sociální byd lení. Projekt má ambice zacílit na co nejširší skupinu uživatelů – od studentů až po seniory. Ve městech se sociálnědemokratickou tradicí a tradicí plánování, jak to nazývá Fainstein, je obvyklé žádat soukromé developery o poskytnutí „public benefits“ – např. výstavbu vybavenosti, která negeneruje žádný zisk, nebo založení fondů na podporu veřejného života v místě; to vše ale závisí na úspěchu výdělečných staveb, což bývají pouze luxusní byty a hotely, velkoprostorové kanceláře a obchodní centra [FAINSTEIN, 2008]. Projekt Zuidas usiluje i o maximální ekologickou udržitelnost, přijal komplexní program managementu dešťových vod, a to i s ohledem na hrozící záplavy, voda je využívána i k chlazení budov místo klimatizace, všudypřítomné kanály dodávají i specifickou kvalitu veřejným prostranstvím. Efektivní nakládání s prostorem, zhmotněné ve využití výškových budov, a flexibilita všech konstrukcí jsou součástí konceptu udržitelnosti. Všechny nové budovy by měly dosahovat ekvivalentu certifikace LEED ‘Platinum’ nebo BREEAM ‘Excellent’. 6.4

organizace projektu

Společný rámec vzniku projektu Zuidas tvoří tři základní dokumenty: Zuidas Urban Aesthetics Document (Dokument městské estetiky pro Zuidas), [9] Více o bankrotu developerské firmy Olympia

and York a jeho souvislostech s financováním projektu linky metra Jubilee píše Fainstein [2001].

[10] Více viz � kapitolu 7: Kodaň, Ørestad.

135 d/09 text

Klíčovým projektem nového městského centra je Úřad pro městský rozvoj a prostředí (Behörde für Stadtentwicklung und Umwelt od architektů Sauerbruch Hutton), který do oblasti přinesl 1 500 pracovních míst a nové služby. V rámci programu „vzdělávací ofenzivy“ (Bildungsoffensive) zde vzniklo vzdělávací centrum Bildungszentrum Tor zur Welt nebo komunitní centra pro mladé i seniory. Nové bytové domy byly realizovány jako „případové studie bydlení pro 21. století“. V rámci tohoto konceptu vznikly v centru tzv. Smart Price Houses, Smart Material Houses, Hybrid Houses a Water Houses. Tyto domy jsou „výstavou uvnitř výstavy“ a do budoucna spíš provokují otázky, nakolik se nakupení jednotlivých vzorových domů může stát skutečnou čtvrtí. Další klíčové projekty byly realizovány i mimo nové centrum, jako např. Weltquartier, bývalé dělnické domky rekonstruované podle potřeb multikulturních obyvatel. Další projekty podporují energetickou koncepci, podle níž by měl ostrov do roku 2050 získávat veškerou energii z lokálních a z obnovitelných zdrojů. Mezi takové projekty patří Energetický bunkr (Energiebunker), což je přestavba protileteckého bunkru z druhé světové války na elektrárnu pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů, anebo Energetický kopec (Energieberg Georgswerder), stará toxická skládka, která dnes po sanaci pomůže generovat elektrickou energii a teplo. Řada projektů zastřešená pod tématem „Deichpark Elbinseln“ se týkala udržení kontaktu s vodou při současné ochraně před povodněmi [IBA Hamburk, nedatováno].



134

6.5 závěr V posledních letech je v Nizozemsku kladen obrovský důraz na bottom-up přístup napříč celým plánováním. Tento trend ještě projekt Zuidas na konci devadesátých let nezasáhl, nicméně poslední verze projektové „Vize“ jsou už pod veřejným drobnohledem. Při vzniku strategického plánu je bottom-up přístup aplikován jak procesně (nechat promluvit každého), tak i funkčně – je podporován rozvoj na základě trendů, které se samy objevují. Podporována je i výstavba svépomocí a soukromé iniciativy na zlepšení prostředí. Začíná se reorganizovat celý byrokratický aparát, aby tuto změnu umožnil, a je patrný odklon od velkých a nákladných projektů typu Zuidas [ERA21, 2/2014]. Například v Rotterdamu se plánování ubírá cestou tzv. městských projektů – jednotlivých velkých veřejných staveb (tržnice, nádraží, multifunkční komplexy), jejichž dopad na celkový rozvoj města může být větší než u velkorysých celoměstských koncepcí, které je ale problematické realizovat [StadtBauwelt, 2014]. Dle některých to může znamenat změnu paradigmatu v současném plánování, dle jiných to může být jen dočasný dopad finanční krize. ------------------------------------------------------7 PŘÍPADOVÁ STUDIE: KODAŇ, ØRESTAD ------------------------------------------------------název: lokalita: GPS: velikost: rok: autor: investor:

Ørestad Kodaň, Dánsko 55.631344, 12.579503 312 ha / až 3 100 000 m2 plánování: 1991–1997 výstavba: 1997–2020 Arkki město Kodaň a stát (ØDC) soukromý investor Steen & Strøm další soukromí investoři

příloha 06 / případová studie Kodaň - Ørestad → s. 300

Strategicky významný projekt Ørestad ztělesňuje snahu Kodaně o vytvoření ekonomického těžiště širšího regionu Øresund, blízkost letiště mu ale dává i globální možnosti. Od roku 1997 tak na zelené louce jižně od Kodaně vyrůstá nová multifunkční čtvrť, výborně infrastrukturně napojená jak na letiště a do Švédska, tak pomocí nového metra na městské centrum. Metro tvoří páteř tohoto 5,2 km dlouhého pásu, který se skládá ze čtyř oblastí s různým charakterem a funkcemi. Příprava i výstavba projektu je lemována celou řadou kontroverzních rozhodnutí od samotného výběru místa, způsobu financování metra, povolení výstavby obrovského obchodního domu, zvoleného měřítka urbanistické struktury až po vyloučení veřejnosti z veškerého rozhodování. Nicméně i s takto rozdanými kartami se v Kodani snaží pracovat a zlepšovat podmínky života v Ørestadu, pro tento projekt typickou top-down organizací „komunitního života“. 7.1

kontext a lokalita

Roku 1991 bylo přijato rozhodnutí o výstavbě Ørestadu, oblasti jižně od Kodaně o rozloze 600 × 5 200 m. Tento projekt budil od začátku kontroverze kvůli výstavbě na zelené louce v chráněné přírodní oblasti, nakonec však převážily ekonomické zájmy. Výstavba Ørestadu byla součástí balíku opatření směřujících k ekonomickému oživení města a ekonomické aktivaci regionu Øresund: výstavba nové linky metra, most Sound Bridge spojující Dánsko se švédským Malmö nebo rozšíření letiště, to vše bylo se stavbou Ørestadu úzce provázáno – blízkost expandujícího letiště s rychlým železničním napojením, nové spojení metrem do centra města a přímé napojení na Sound Bridge jsou dodnes hlavními devízami projektu. 7.2

koncept a funkce projektu

Celá oblast byla od počátku plánována jako multifunkční, nicméně s podílem bydlení pouze 20 %, což odpovídá zacílení nadstandardně infrastrukturně vybaveného projektu na mezinárodní profesionály z širšího regionu. Z cílového stavu 60 000–80 000 zaměstnanců, 20 000 obyvatel a 20 000 studentů zatím v území bydlí 7 500 obyvatel a pracuje 10 000 lidí. Kromě toho byla realizována výstavba dvou univerzitních kampusů, dánský rozhlas s koncertním sálem, knihovna, gymnázium, základní škola a v přípravě je výstavba sportovního stadionu. Tento 5 km dlouhý pás s páteří metra je pomyslně rozčleněn na čtyři části, nejsevernější s univerzitou a rozhlasem je zakomponovaná do urbanistické struktury Kodaně, dále na jih pokračuje chráněné přírodní území, na které navazuje Ørestad „downtown“ s výškovými budovami, hotelem, obchodním centrem a hlavními veřejnými prostranstvími. Tato část je od poslední, méně

rozvinuté části rezidenčního Ørestadu-jihu oddělena nádražím, odkud jezdí vlaky na letiště a do Malmö [BY OG HAVN, nedatováno]. 7.3 organizace projektu a problematická témata Město se pokusilo inovovat přístup k rozvojovým projektům pomocí vytváření nových manažerských struktur a způsobů financování projektu. To znamenalo jednak odklon od tradičních územních plánů založených na funkčních zónách k více strategickému přístupu, jednak přiblížení se k tržním principům [COMET, 2005]. Roku 1993 byla založena veřejná společnost Ørestad Development Corporation (ØDC, 45 % podílu vlastní město, 55 % podílu stát), která měla za úkol nastartovat urbanistický rozvoj oblasti a výstavbu metra. Svou činnost zahájila o rok později uspořádáním mezinárodní architektonické soutěže na urbanistickou studii, s jejímž vítězem, finsko-dánským studiem Arkki, dál spolupracovala na jeho implementaci [BY OG HAVN, Ørestad, nedatováno]. ØDC se rozhodla po vzoru anglických New Towns úzce propojit financování infrastruktury s rozvojem oblasti: díky výstavbě metra by došlo ke zhodnocení okolních pozemků, jejich prodejem by následně ØDC splácela úvěry na výstavbu metra [COMET, 2005]. Tento model financování ukázal své limity, když se výstavba metra prodražila a opozdila, zájem o okolní pozemky nebyl tak vysoký, jak se předkládalo, a výrazně zadlužená ØDC zachránila bilanci s pomocí norského investora Steen & Strøm výměnou za možnost výstavby rozsáhlého obchodního centra na nejprominentnějším místě Ørestadu – Ørestad City, křížení metra s železnicí a dálnicí [OLSSON a LOERAKKER, 2013]. Metro bylo uvedeno do provozu roku 2002, o dva roky později, v době, kdy žilo v Ørestadu 100 lidí, byl otevřen Field’s, největší obchodní dům ve Skandinávii o rozloze 178 000 m2. Jeho výstavba, realizovaná navzdory kodaňským zásadám rozvoje území, vyostřila spory kolem výstavby v kdysi přírodní oblasti a podle kritiků předurčila charakter pustých veřejných prostranství, první obchody v uličním parteru začaly vznikat až po roce 2008, kdy se počet obyvatel vyšplhal přes 5 000 [OLSSON a LOERAKKER, 2013]. Podle jiných kritiků [GEHL, 2010: 73] je třeba neutěšená a prázdná veřejná prostranství přičítat zejména předimenzované urbanistické struktuře a velkému měřítku veřejných prostranství (vzhledem k malé hustotě uživatelů). Naprostá umělecká svoboda pro architekty, uvedená v požadavcích architektonické soutěže, plně odráží přístup Dánska k architektuře jakožto kreativnímu průmyslovému odvětví, které je potřeba všemi prostředky podporovat [BY OG HAVN, 2011]. Ørestad se díky tomu stal konglomerátem ikonických staveb, v němž své vize realizovali BIG, JSD, Jean Nouvel nebo Henning Larsen [The Port & City Development Corporation, 2007]. ØDC (dnes přetransformovaná na společnost CPH City & Port Development, zodpovědnou za development kodaňských nábřeží a provoz přístavu) společně s dalšími městskými organizacemi a kulturními agenturami iniciují veřejný život od samého začátku

a

b

c

d

výstavby Ørestadu organizováním různých dočasných aktivit (oblíbený park PLUG N PLAY, koncerty, festival Øresund culture atd.) nebo workshopů na zapojování veřejnosti do další tvorby místa; vznikly i pracovní skupiny pomáhající obyvatelům realizovat jejich nápady [BY OG HAVN, 2011]. Přestože byl celý proces řízen jednoznačně shora, včetně organizace „života v ulicích“, situace se postupně zlepšuje a obliba veřejných prostranství narůstá [ERA21, 2/2014]. 7.4 závěr První budovy v Ørestadu začaly vznikat v roce 2001, po třinácti letech je tato oblast částečně stabilizovaná, vybavená veřejnými službami s propracovaným plánem dočasných aktivit a rostoucí klientelou z řad IT, biomedicínských a konzultantských společností. ØDC jako veřejná společnost je často kritizována za svou roli v tomto PPP (public-private partnership), zejména za to, že umožnila vznik obchodního centra Field’s a paralyzovala tak síť místních obchodníků ještě před jejím vznikem. Kritizovaná pustina veřejných prostranství navíc odrazuje řadu investorů, čímž ØDC dál podkopává životaschopnost projektu, na což odkazuje i velká část dosud neprodaných pozemků [BY OG HAVN, Sites in Ørestad, nedatováno]. Veřejná společnost se podle kritiků vzdala hájení veřejného zájmu výměnou za finanční stabilitu. Vysoká kvalita architektury a určitá variabilita prostředí daná všudypřítomnými kanály, které slouží mimo jiné i k retenci dešťových vod, přináší určitou naději do budoucna. Velké úsilí a finanční prostředky napřené do zlepšování kvality veřejných prostranství a jejich zabydlování jsou ale nutnou podmínkou takto striktního „top-down“ přístupu, a do budoucna tak visí otazník nad udržitelností celého projektu.

137 d/09 text

�



Zuidas Vision Document (Vize pro Zuidas) a Zuidas masterplan (Urbanistická studie Zuidas). Zatímco Urbanistická studie Zuidas od de Architekten Cie vešla v platnost roku 1998, Vize pro Zuidas se začala připravovat až od roku 2000 a od té doby s pravidelnými revizemi platí až doposud. V této „Vizi“ se všichni aktéři zavázali k ambicím zde deklarovaným, a je to tedy chápáno jako určitá programová smlouva pro rozvoj celého Zuidas, nicméně na bázi dobrovolnosti. Dokument Urban Aesthetics vešel v platnost roku 2011 a slouží jako rámec pro posuzování kvality jednotlivých plánů – urbanistických plánů i budov. Pro účely lepšího uchopení bylo 270 ha území Zuidas rozděleno do jedenácti zón, z nichž každá má svůj Bestemmingsplannen (standardní územněregulační plán) a svého koordinujícího projektového manažera. S výstavbou se počítá až do roku 2033, pro kratší časové úseky (nyní 2010–2015) existují akční plány toho, co má být v daném období dosaženo [Zuidas Amsterdam Development Office, nedatováno].

136

138


a

b

c

d

BY OG HAVN. Ørestad. By og Havn [online]. BY & HAVN [cit. 31.7.2014]. Dostupné z: http://www.byoghavn.dk/english/development/districtsuk/district-orestad-uk.aspx. BY OG HAVN. Sites in Ørestad. By og Havn [online]. BY & HAVN [cit. 31.7.2014]. Dostupné z: http://www.byoghavn.dk/english/sales/ sales-orestad-uk.aspx.

IBA HAMBURG GMBH. Planwerk Neue Mitte Wilhelmsburg. Workshopverfahren zur Entwicklung eines Masterplans für das Zentrum der Elbinsel [online]. [cit. 15.7.2014]. Dostupné z: http://www.iba-hamburg. de/fileadmin/Mediathek/Wettbewerbsdokumentation/ wettbewerb_doku_neuemitte.pdf.

EDWARDS, Michael. King’s Cross: renaissance for whom? In: PUNTER, John, ed. Urban Design, Urban Renaissance and British Cities. Londýn: Routledge, 2009, kapitola 11.

KCAP ARCHITECTS & PLANNERS. Legacy Masterplan Framework London (UK). KCAP Architects and Planners [online]. KCAP Architects and Planners [cit. 1.7.2014]. Dostupné z: http://www.kcap.eu/en/ projects/v/legacy_masterplan_framework/.

ERA21. Viditelná města. Brno: ERA Média, 2014, č. 2. EU. EVROPSKÁ KOMISE. The Core Network Corridors: Trans European Transport Networks 2013. Brusel, 2013.

CABE. Design review-ed master plans [online]. archivováno 1. 1. 2011 [cit. 20.7.2014]. Dostupné z: http://webarchive.nationalarchives.gov. uk/20110118095356/http:/www.cabe.org.uk/publications/ design-reviewed-masterplans.

EUROSPORT, London 2012 – Final cost of London 2012 Games revealed. [online]. Eurosport, 23.10.2012 [cit. 1.7.2014]. Dostupné z: https://uk.eurosport. yahoo.com/news/london-2012-final-cost-london-2012games-revealed-135956051.html.

CINA, Giuseppe. Urban Project as a Design and Planning Tool: Sources and Drifts. In: IP UPWARD Seminar. Torino, 2011. Nepublikovaná přednáška.

FAINSTEIN, Susan S. Mega-projects in New York, London and Amsterdam. International Journal of Urban and Regional Research [online]. 2008, roč. 32, no. 4, s.768–785 [cit. 21.6.2014]. DOI: 10.1111/j.1468-2427.2008.00826.x. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1111/j.14682427.2008.00826.x.

COMET. Amsterdam: Plan Zuidas. In: Large Scale Urban Projects [online]. Competitive Metropolises, © Copyright "COMET“, Letzte Aktualisierung dieser Seite: 11. November 2005 [cit. 28.7.2014]. Dostupné z: http://www.oeaw.ac.at/isr/comet/documents/ Final_Results/COMET_CTT/largesc/largesc-190.html. COMET. Copenhagen: Ørestad. In: Large Scale Urban Projects [online]. Competitive Metropolises, © Copyright "COMET“, Letzte Aktualisierung dieser Seite: 11. November 2005 [cit. 28.7.2014]. Dostupné z: http://www.oeaw.ac.at/isr/comet/documents/ Final_Results/COMET_CTT/largesc/largesc-204.html. COMMISSION FOR A SUSTAINABLE LONDON 2012. Making a Difference. Post-Games Report. In: Commission for a sustainable London 2012. Commission for a sustainable London: Assuring sustainability across the London 2012 Olympic and Paralympic Programme. [online]. © Commission for a Sustainable London 2012, březen 2013 [cit. 11.7.2014]. Dostupné z: http://www.cslondon.org/wp-content/uploads/ downloads/2013/03/CSL-Making-a-Difference-2013.pdf. Cost of the Olympic Games. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, 11. 12. 2006, last modified on 17.7.2014 [cit. 28.7.2014]. Dostupné z: http:// en.wikipedia.org/wiki/Cost_of_the_Olympic_Games.

FAINSTEIN, Susan S. The City Builders: property development in New York and London, 1980–2000. 2. vyd., rev. Lawrence: University Press of Kansas, 2001. FIALOVÁ, Irena. Urban project. Městský projekt. In: Inventura Urbanismu 2011 [online]. [cit. 15.7.2014]. Dostupné z: http://www.inventuraurbanismu.cz/rok/2011#prednaskaUrban-project-mestsky-projekt. GEHL, Jan. Cities for people. Washington: Island Press, 2010. HATHERLEY, Owen. Guide to the new ruins of Great Britain. Paperback ed. New York: Verso, 2011, xxxv. IBA HAMBURG GMBH. IBA-Exzellenz – die sieben Qualitätskriterien eines IBA-Projekts. [online]. [cit. 15.7.2014]. Dostupné z: http://www.ibahamburg.de/fileadmin/Die_IBA-Story_post2013/IBAExzellenzkriterien.pdf. IBA HAMBURG GMBH. [online]. IBA Hamburg GmbH. [cit. 15.7.2014]. Dostupné z: http://www.iba-hamburg.de/.

KING’S CROSS CENTRAL LIMITED PARTNERSHIP. King’s Cross: an extraordinary piece of London is taking shape [online]. ©2014 [cit. 20.7.2014]. Dostupné z: http://www.kingscross.co.uk/. KING’S CROSS DEVELOPMENT FORUM. King’s Cross Development Forum [online]. [cit. 20.7.2014]. Dostupné z: http://kxdf.wordpress.com/. KING’S CROSS RAILWAY LANDS GROUP. King’s Cross Railway Lands Group [online]. KXRLG ©2014 [cit. 20.7.2014]. Dostupné z: http://www.kxrlg.org.uk/index.htm. KIMMELMAN, Michael. V architektuře jde o život. Respekt.2014, roč. XXV, no. 29, s. 44–79. LEJČAR, Ivan. Příměstská železnice – páteř veřejné dopravy v aglomeracích. 1. vyd. Praha: Centrum pro efektivní dopravu, 2010. LIVINGRAIL. Vienna Hauptbahnhof. Living in a sustainable world focused on electrified rail: Relevant practices [online]. [cit. 26.7.2014]. Dostupné z: http://81.47.175.201/livingrail/index. php?option=com_content&view=article&id=551:vien na-main-station-hauptbahnhof-wien&catid=29:railterminals&Itemid=102. NILSEN, Micheline. Railways and the Western European capitals: studies of implantation in London, Paris, Berlin, and Brussels. 1. vyd. New York: Palgrave Macmillan, 2008. OLSSON, Lea a Jan LOERAKKER. The Story Behind Failure: Copenhagen’s Business District Ørestad. In: Failed Architecture: Researching urban failure [online]. 12.9.2013 [cit. 31.7.2014]. Dostupné z: http://failedarchitecture.com/the-story-behind-thefailure-copenhagens-business-district-orestad/. ÖBB-INFRASTRUKTUR AKTIENGESELLSCHAFT. Hauptbahnhof Wien [online]. ÖBB-Infrastruktur Aktiengesellschaft [online]. [cit. 15.7.2014]. Dostupné z: http://hauptbahnhof-wien.at/.

RAKOUSKO. AUSTRIAN MINISTRY OF THE ENVIRONMENT. Vienna main station. Participation & Sustainable Development in Europe [online]. [cit. 20.7.2014]. Dostupné z: http://www.partizipation.at/vienna-main-station.html. RAKOUSKO. MAGISTRAT DER STADT WIEN. Wohin wächst die Stadt. Wien 2025: Meine Zukunft [online]. [cit. 10.7.2014]. Dostupné z: https://wien2025.at/ site/wohin-wachst-die-stadt/. ROYAL GEOGRAPHICAL SOCIETY. Urban Regeneration in East London: ‘geography explained’ fact sheet. In: Royal Geographical Society [online]. [cit. 1.7.2014]. Dostupné z: http://www.rgs.org/NR/ rdonlyres/7F628840-98F9-4E52-9BFD-E4CBBDAF1EEB/0/KS3_ FactSheet_EastEndregeneration_2.pdf. RYKWERT, Joseph. Property prices are “castrating the whole notion of city life.” Dezeen Limited. Dezeen [online]. Dezeen, 24.2.2014 [cit. 5.7.2014]. Dostupné z: http://www.dezeen.com/2014/02/24/joseph-rykwertinterview-riba-gold-medal-2014/. StadtBauwelt. Das Instrument IBA. Berlin: Bauverlag BV GmbH, 2013, č. 12 (197). StadtBauwelt. Een Nieuw Perspectief. Berlin: Bauverlag BV GmbH, 2014, č. 12 (201). [online]. Dostupné z: http://www.bauwelt.de/cms/vorschau.html?id=10753409. Stuttgart 21. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, 11. 12. 2006, last modified on 20.7.2014 [cit. 26.7.2014]. Dostupné z: http://de.wikipedia.org/ wiki/Stuttgart_21. TIMPSON, Trevor. How St Pancras was chosen. BBC News. BBC News [online]. ©2014 BBC News, 14. 11. 2007 [cit. 27.3.2014]. Dostupné z: news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/7082392.stm. THE LONDON ORGANISING COMMITTEE OF THE OLYMPIC AND GAMES AND PARALYMPIC GAMES. London: 2012. The London Organising Committee of the Olympic Games and Pralympic Games Limited. Olympic Games Official Report, roč. 1, 2, 3 [online]. 2013 [cit. 20.6.2014]. Dostupné z: http://www.olympic.org/Documents/Reports/ Official%20Past%20Games%20Reports/Summer/2012/ENG/ 2012-RO-S-London_V1_I_eng.pdf; http://www.olympic.org/Documents/Reports/ Official%20Past%20Games%20Reports/Summer/ENG/ 2012-RO-S-London_V2.pdf; http://www.olympic.org/Documents/Reports/ Official%20Past%20Games%20Reports/Summer/ENG/ 2012-RO-S-London_V3_eng.pdf.


BY OG HAVN. Copenhagen Growing: The Story of Ørestad. In: By og Havn. Ørestad [online]. CPH City & Port, 2011 [cit. 31.7.2014]. Dostupné z: http://www.orestad. dk/english/uk-5minutes/uk-godt_begyndt.aspx.

ČESKO. INSTITUT PLÁNOVÁNÍ A ROZVOJE HL. M. PRAHY. Územně analytické podklady SÚ HMP [online]. Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy, 2013 [cit. 15.7.2014]. Dostupné z: http://www.iprpraha.cz/uploads/assets/soubory/ data/UAP/UAP2012/2_8_bydleni.pdf.

text

d/09

literatura BERTOLINI, Luca a Tejo SPIT. Cities on rails: the redevelopment of railway station areas. New York: E, 1998.

139

URBAN LAND INSTITUTE. ULI Case Study: King’s Cross London, United Kingdom. Urban Land Institute [online]. ©2014, Urban Land Institute. 9.7.2014 [cit. 20.7.2014]. Dostupné z: http://uli.org/case-study/uli-case-study-kings-crosslondon-united-kingdom/. URBAN, Max. Dějiny plánování a výstavby hlavního města Prahy. Díl III. – železniční řešení, seš. 12. Nepublikovaný strojopis ze spisovny ÚRM. VELKÁ BRITÁNIE. BOROUGH OF CAMDEN. Camden UDP Deposit Draft 2003. Section 9 – King’s Cross Opportunity Area – Area Action Plan [online]. Borough of Camden, 2003 [cit. 20.7.2014]. Dostupné z: http://www3.camden. gov.uk/planning/plan/udp/Section%209.pdf. VELKÁ BRITÁNIE. OLYMPIC DELIVERY AUTHORITY [online]. Olympic Delivery Authority [cit. 21.7.2014]. Dostupné z: https://www.gov.uk/government/ organisations/olympic-delivery-authority. VORRATH, Erich. Wien auf Schiene: Bahnhöfe 1837–2015 = Vienna on track: stations 1837-2015. Wien: Gerold, © 2010. WELCH, Bridget. The Olympic Transformation: Regeneration or Gentrification. In: Sociology in focus [online]. Sociology in focus, 20.8.2012 [cit. 1.7.2014]. Dostupné z: http://www.sociologyinfocus.com/2012/08/20/the-olympictransformation-regeneration-or-gentrification/. ZUIDAS AMSTERDAM DEVELOPMENT OFFICE. Zuidas Development. Amsterdam.nl [online]. Zuidas Amsterdam Development Office, Gemeente Amsterdam [cit. 30.7.2014]. Dostupné z: http://www.amsterdam.nl/ zuidas/english/menu/zuidas-development. ZUIDAS AMSTERDAM, CITY OF AMSTERDAM, ARUP. Zuidas Vision Document. Ratified by Amsterdam City Council on 9.9.2009 [online]. Zuidas Amsterdam Development Office, 1.9.2009 [cit. 2.7.2014]. Dostupné z: http:// www.amsterdam.nl/zuidas/english/documents/documentenbasis/basis-documenten/zuidas-vision/.


seznam ilustrací

01

d/09_001 King‘s Cross Central jako dopravní uzel Evropy s přímým spojením na Lille, Paříž a Brusel; zdroj: King‘s Cross Central Limited Partnership 2014a d/09_002 Návrh etapizace výstavby; zdroj: King‘s Cross Central Limited Partnership 2014b d/09_003 Vizualizace, pohled na řešené území od SV; zdroj: King‘s Cross Central Limited Partnership 2014a d/09_004 Letecký snímek řešeného území, pohled od jihu; zdroj: King‘s Cross Central Limited Partnership 2014a d/09_005 Původní urbanistická studie od Foster a Partner z konce 80.let; zdroj: Foster 1997 d/09_006 Urbanistická studie z roku 2006 od architektů Allies & Morrison a Porphyrios Associates; zdroj: King‘s Cross Central Limited Partnership 2014b d/09_007 Pohled na Regent‘s Canal; zdroj: King‘s Cross Central Limited Partnership 2014b d/09_008 Pohled z nádraží King‘s Crosspřes budovu Northern hotel na nádraží St Pancras; zdroj: King‘s Cross Central Limited Partnership 2014a d/09_009 Western Concourse - rozšíření haly na nádraží King‘s Cross od John McAslan + Partners z roku 2012; zdroj: King‘s Cross Central Limited Partnership 2014a d/09_010 Přírodní park Camley Street, podél Regent‘s Canal; zdroj: King‘s Cross Central Limited Partnership 2014a d/09_011 German Gymnasium - bývalá tělocvična rekonstruovaná na restauraci; zdroj: King‘s Cross Central Limited Partnership 2014a d/09_012 Vizualizace Coal drops - nová pěší třída navržená podél bývalých skladů uhlí; zdroj: King‘s Cross Central Limited Partnership 2014a d/09_013 Nové kancelářské budovy, které budou stát v jižní části území mezi oběma nádražími; zdroj: King‘s Cross Central Limited Partnership 2014b d/09_014 Program regenerace východního Londýna pod hlavičkou ”Thames Gateway“. Umístění Olympijského parku pro OH 2012; zdroj: Greater London Authority 2004, úpravy autorka d/09_015 Schéma dopravnich uzlů ve východním Londýně, posílení uzlu ”Stratford“; zdroj: Greater London Authority 2004 d/09_016 Schéma organizace olympijského parku během olympijských her a po jejich skončení; zdroj: KCAP d/09_017 Schéma aktivit a vlivů, které hrály roli při vytváření studie využití olympijského dědictví; zdroj: KCAP d/09_018 Studie využití olympijského dědictví, autoři EDAW, KCAP a Allies and Morrison; zdroj: MLA 2014

02 03 04 05 06

Případová studie. Londýn, King’s Cross Central Případová studie. Londýn 2012. Olympijský park a regenerace Stratfordu Případová studie. Vídeň, hlavní nádraží Případová studie. IBA Hamburk 2013 Případová studie. Amsterdam, Zuidas Případová studie. Kodaň, Ørestad

a

b

c

d

141 d/09

d/09_019 Letecký snímek, pohled od severu na olympijský stadion, v dálce Canary Wharf, duben 2012; zdroj: Wikipedia 2014 b, foto: EG Focus d/09_020 Schéma jednotlivých segmentů hlavního olympijského stadionu; zdroj: BBC 2008 d/09_021 Olympijský park během ceremoniálu; zdroj: TheLondon Organising Committee of the Olympic games and Paralympic games 2013 d/09_022 Vizualizace, pohled na olympijský park od severu; zdroj: MLA 2014 d/09_023 Letecký snímek, pohled na olympijskou vesnici od jihozápadu; zdroj: Wikipedia 2014 a, foto: EG Focus d/09_024 Jedno z olympijských sportovišť otevřené pro veřejnost; zdroj: Moor 2014, foto: David Levene d/09_025 Olympijský park otevřený pro veřejnost; zdroj: Moor 2014, foto: David Levene d/09_026 Olympijská vesnice přeměněná na čtvrť pro bydlení (East Village); zdroj: Olympic Delivery Auth. 2013 d/09_027 Olympijská vesnice přeměněná na čtvrť pro bydlení (East Village); zdroj: Olympic Delivery Auth. 2013 d/09_028 Obchodní dům Westfield, Stratford. Největší městské obchodní centrum v Evropě; zdroj: Farey 2010 d/09_029 Obchodní dům Westfield, Stratford. Největší městské obchodní centrum v Evropě; zdroj: Birch 2011 d/09_030 Koridory transevropských železničních sítí křížící se ve Vídni; zdroj: ÖBB d/09_031 Hlavní nádraží ve Vídni a poloha ostatních nádraží; zdroj: Magistrat der Stadt Wien, úpravy autorka d/09_032 Urbanistická studie vídeňského hlavního nádraží. Autoři Theo Hotz, Ernst Hoffmann, Albert Wimmer; zdroj: Wirtschaftskammer 2014 d/09_033 Schematický řez územím v místě dvoupodlažní obchodní pasáže s přístupem k nástupištím i do podzemních stanic metra; zdroj: ÖBB d/09_034 Vizualizace, pohled od západu; zdroj: ÖBB d/09_035 Letecký snímek, pohled od jihozápadu na oblast budoucího hlavního nádraží (jižní a východní koncová nádraží); zdroj: ÖBB d/09_036 Letecký snímek, pohled od západu na hlavní nádraží ve výstavbě. V popředí vlevo čtvrť Belvedere ve výstavbě; zdroj: Wirtschaftskammer 2014 d/09_037 Vizualizace, jižní přednádražní prostor; zdroj: ÖBB d/09_038 Vizualizace, Südtiroler Platz (severní přednádražní prostor); zdroj: ÖBB d/09_039 Nástupiště se zastřešením; zdroj: Magistrat der Stadt Wien d/09_040 Centrála Rakouských spolkových drah (ÖBB), vizualizace; zdroj: Zechner & Zechner

text

THE PORT & CITY DEVELOPMENT CORPORATION. Urban development: in Ørestad and in the harbour areas of Copenhagen [online]. The Port & City Development Corporation I/S, Last revision: 2007. Dostupné z: http://www.slideshare.net/henningthomsen/urbandevelopmentashx.



140

142


a

b

c

d

143

d/09_065 Územněregulačního plán (Bestemmingsplannen) oblast Gerschwin, stanovení výšky a funkce zástavby; zdroj: Zuidas Amsterdam Development Office 2012b d/09_066 Dopis pro obyvatele okolních domů informující o výstavbě v oblasti Gershwin; zdroj: Zuidas Amsterdam Development Office 2014 d/09_067 Univerzitní kampus VU; zdroj: Zuidas Amsterdam Development Office 2011,12 d/09_068 Urbanistická situace; zdroj: Zuidas Amsterdam Development Office 2012a, 1 d/09_069 Nové náměstí na jihu oblasti – Gershwinplein; zdroj: Zuidas Amsterdam Development Office 2013, 117 d/09_070 Administrativní budova The Rock. Erick van Egeraat; zdroj: Zuidas Amsterdam Development Office 2013, 28 d/09_071 Letecký snímek z centra Kodaně směrem na jih, budoucí Ørestad kolem r. 1992; zdroj: By og havn.a d/09_072 Vizualizace cílového stavu, pohled od jihu; zdroj: DAC d/09_073 Širší vztahy; zdroj: By og havn.c d/09_074 Soutěžní návrh urbanistické studie od ARKKI; zdroj: KHR Architekter d/09_075 Dnešní urbanistická situace; zdroj: By og havn.d d/09_076 Letecký snímek, pohled od jihu, stav k roku 2010; zdroj: DAC d/09_077 Ørestads bulvár, hlavní veřejné prostranství mezi stanicí metra Ørestad a obchodním domem Field‘s. Autor: Kateřina Čechová d/09_078 Ørestad jih, v popředí dočasný park PLUG N PLAY; zdroj: By og havn.c d/09_079 Arne Jacobsen Allé, veřejné prostranství. Autor: Kateřina Čechová d/09_080 Vodní prvky na veřejných prostranstvích, bytový dům od architektů BIG a JSD; zdroj: By og havn.b d/09_081 Hlavní park – Byparken; zdroj: DAC d/09_082 Severní část Ørestadu – oblast univerzit; zdroj: DAC d/09_083 Obchodní centrum Field‘s v roce 2004; zdroj: Kifora, 2004 d/09_084 Pozvánka na workshop ”Městský život v Ørestad C“; zdroj: Ørestad.net, 2012


d/09_041 Přednádražní prostor s vyhlídkovou věží Bahnorama; zdroj: ÖBB d/09_042 Výstava o hlavním nádraží, Bahnorama; zdroj: ÖBB d/09_043 Letecký snímek oblasti; zdroj: IBA Hamburg GmbH. a, úpravy autorka d/09_044 Model oblasti Wilhelmsburg, centrum IBA IBA DOCK; zdroj: StadtBauwelt 2013 d/09_045 Rozmístění jednotlivých projektů v rámci IBA Hamburk; zdroj: IBA Hamburg GmbH d d/09_046 Energiebunker – přestavba starého protileteckého bunkru na elektrárnu; zdroj: StadtBauwelt 2013, 54 d/09_047 Urbanistická studie, vítězný návrh architektů Jo Coenen & Co a krajinářů Agence Ter z workshopu v roce 2008; zdroj: IBA Hamburg GmbH b, 43 d/09_048 Model vítězné urbanistické studie od architektů Jo Coenen & Co a krajinářů Agence Ter z workshopu v roce 2008; zdroj: IBA Hamburg GmbH b, 39 d/09_049 Detailní plán centra – Wilhelmsburg Central z roku 2013; zdroj: IBA Hamburg GmbH c, 43 d/09_050 Strategie pro obnovení vztahu k vodě; zdroj: IBA Hamburg GmbH. a d/09_051 Energieberg – stará skládka generující teplo a elektrickou energii; zdroj: IBA Hamburg GmbH. a d/09_052 Weltquartier - dělnické domy renovované pro multikulturní obyvatele; zdroj: StadtBauwelt 2013, 56 d/09_053 Domy vystavěné v rámci strategie ”Smart Price Houses“; zdroj: StadtBauwelt 2013, 52 d/09_054 Kreetsand – moderní protipovodňová opatření; zdroj: IBA Hamburg GmbH. a d/09_055 Nové centrum Wilhelmsburgu; zdroj: IBA Hamburg GmbH. a d/09_056 Letecký snímek, pohled na Wilhelmsburg Central od severozápadu; zdroj: IBA Hamburg GmbH. a d/09_057 Širší vztahy. Zuidas ve vztahu k centru Amsterdamu, letišti a dvěma přilehlým parkům; zdroj: Zuidas Amsterdam 2009, 13 d/09_058 Širší vztahy. Funkční rozvrstvení v rámci širšího centra Amsterdamu; zdroj: Zuidas Amsterdam 2009, 6 d/09_059 Širší vztahy. Veřejná doprava (tramvaj a metro); zdroj: Zuidas Amsterdam 2009, 48 d/09_060 Řez územím, Zuidas Dok; zdroj: Connected Cities d/09_061 Letecký snímek, pohled na oblast Zuidas od jihozápadu; zdroj: De Architekten Cie d/09_062 Pohled na dopravní uzel Zuidas Central, v pozadí budovy WTC I a WTC II, Strawinskylaan; zdroj: Zuidas Amsterdam Development Office 2013, 68 d/09_063 Oblast Grand Central; zdroj: Zuidas Amsterdam Development Office 2011, 13 d/09_064 Urbanistická situace. De Architekten Cie a DRO, 2009; zdroj: Zuidas Amsterdam 2009, 2

text

d/09

garant: doc. Ing. arch. Irena Fialová výzkumný tým: MSc. Arch. Kateřina Čechová Ing. arch. Diana Kunešová

c

d

obsah 1 Úvod 2 Přehled klasifikace systémů územního plánování v EU 3 Správní a legislativní rámec územního plánování vybraných zemí EU 4 Obsahová analýza a porovnání vybraných územních plánů 5 Formální analýza a porovnání vybraných územních plánů 6 Závěry 7 Doporučení

.................................. .................................. .................................. .................................. .................................. .................................. ..................................

146 147 152 159 162 166 169

d/10 — Obrazové přílohy .................................. 302

anotace Porovnáme-li vývoj, kterým prošla velká západoevropská města za poslední desetiletí, s vývojem velkých českých měst, musíme konstatovat, že se odlišuje. Celková kvalita života vytvořená efektivní a spravedlivou prostorovou regulací města začíná být považována za zásadní konkurenční výhodu měst starších členských zemí EU. Narůstá význam veřejného zájmu a hledají se prostředky, které by inteligentně usměrnily soukromé zájmy tak, aby byly v souladu s veřejnými. Česká republika a její města se za stejné období nedopracovala ani k běžnému standardu efektivní a spravedlivé územní politiky, který je běžný ve starších členských zemích EU. Kvalita každodenního života obyvatel českých měst roste velice pomalu, a ve srovnání se západoevropskými městy dokonce klesá. Je evidentní, že stávající systém českého územního plánování není dostatečně pružný a účinný. Vznikl v době, která se proměňovala mnohem pomaleji a předvídatelněji, a potřebuje aktualizovat. Výzkum se soustřeďuje na postihnutí příčin tohoto stavu a návrh opatření, kterými lze zlepšit prostorovou regulaci našich měst. Tato práce je dílčím výstupem výzkumu a věnuje se sběru evropských územních plánů velkých měst, jejich popisu, analýze, srovnání a také sběru případových studií nových velkých evropských projektů, kterými se města připravují na výzvy 21. století. Vzhledem k tempu současné proměny mnoha národních systémů plánování je nutno brát v potaz, že tato práce byla vytvořena na základě zdrojů dostupných k datu 30. 6. 2013.

145 d/10 text

b

Literatura .................................. 172 Seznam příloh .................................. 174

�


a

vedoucí Irena Fialová : Územní plány EU

Územní plány eu ��


d/10 klíčová slova Amsterdam EU Kodaň Lyon Mnichov plánovací systémy územní plán Vídeň

Porovnáme-li vývoj, kterým prošla velká západoevropská města za poslední desetiletí, s vývojem velkých českých měst, musíme konstatovat, že se odlišuje. Po období výrazné politické podpory soukromých zájmů a investic lze počátkem nového tisíciletí pozorovat ve starších členských zemích EU narůstající vliv veřejného zájmu a hledání prostředků, kterými jsou soukromé zájmy usměrňovány tak, aby byly v souladu s veřejnými. Tento trend je podporován rozvojem nové ideologie udržitelného rozvoje a nástupem současné hospodářské krize. Mnohé starší země EU a jejich velká města využívají krize k tomu, aby aktualizovaly svou územní politiku, strategie rozvoje a územní plány tak, aby byly připraveny čelit novým problémům, výzvám a hrozbám 21. století, především změně výrobní struktury, omezeným zdrojům a demografickým změnám. Konkurenční výhodou není již jen ekonomická prosperita, ale zejména celková kvalita života vytvořená efektivní a spravedlivou prostorovou regulací města. Kvalita života má vliv na to, které město bude prospívat a které odumírat. Česká republika se dosud nedopracovala k tomuto standardu efektivní a spravedlivé územní politiky, který je běžný ve starších členských zemích EU. Kvalita každodenního života obyvatel českých měst roste velice pomalu, a ve srovnání se západoevropskými městy dokonce klesá. Naše města po 25 letech decentralizovaného plánování trpí mnoha neduhy, jsou přetížena automobilovou dopravou, paralyzována velkými obchodně-zábavními centry, nedostatkem základní občanské infrastruktury, neexistencí nových kvalitních sociálních bytů a veřejných prostranství. Je evidentní, že stávající systém českého územního plánování není dostatečně pružný a účinný. Vznikl v době, která se proměňovala mnohem pomaleji a předvídatelněji a z těchto důvodů potřebuje aktualizovat. Výzkum se soustřeďuje na postihnutí příčin tohoto stavu a návrh opatření, kterými lze zlepšit prostorovou regulaci našich měst. Tato práce je dílčím výstupem výzkumu a věnuje se sběru evropských územních plánů velkých měst, jejich popisu, analýze a srovnání a také sběru případových studií nových velkých evropských projektů, kterými se města připravují na výzvy 21. století. 1.1 cíl výzkumu a vymezení práce v rámci výzkumného úkolu Cílem výzkumného úkolu Metodika zadávání územních plánů je inovace metodiky a metodologie zadávání územních plánů, jejich věcných a formálních stránek, vztah strategie rozvoje města a způsobu zpracování plánů se zvláštním zřetelem k formulování fenoménu obrazu města. Cílem dílčího úkolu Sběr územních plánů EU je přispět k porozumění toho, jak v současné době vypadají územní plány velkých evropských měst, k čemu slouží

a k čemu sloužit nemohou a jaké další nástroje tato města používají při řešení svého rozvoje v situacích vyvolaných novými potřebami 21. století. 1.2 struktura výzkumné práce Výzkum probíhal ve čtyřech fázích, jimž odpovídá i členění zprávy: ------------- V první fázi výzkumu provedl řešitelský tým rozsáhlý sběr dostupných územních plánů. Vzhledem k různorodosti a odlišnosti shromážděných územních plánů nebylo možné přistoupit k jejich detailní analýze a porovnání dříve, než byly v první fázi práce vztaženy k nadřazeným a podřazeným nástrojům územního plánování a zasazeny do legislativního a správního systému dané země (část 2 a 3 výzkumné zprávy). ------------- V následující druhé fázi výzkumu provedl řešitelský tým výběr nejinspirativnějších a nejpodobnějších územních plánů a podrobně porovnal, jak tyto plány vypadají, jaké informace zobrazují, popisují a předepisují. Podobně analyzoval územní plán největšího českého města Prahy a srovnal je s plány evropskými (část 4 výzkumné zprávy). ------------- Ve třetí fázi výzkumu řešitelský tým doplnil analytickou část práce o výzkum a porovnání zobrazovacích technik a principů, které dané územní plány používají (část 5 výzkumné zprávy). ------------- V poslední, čtvrté fázi byly formulovány závěry a doporučení (část 6 výzkumné zprávy). 1.3 navazující výzkum S touto prací souvisí další výzkumná zpráva stejných řešitelů, nazvaná Tendence ve vývoji současných měst: Případové studie velkých městských projektů, která ukazuje případové studie nových velkých evropských projektů, kterými města řeší své současné potřeby a připravují se na potřeby budoucí. Obě výzkumné zprávy jsou součástí výzkumu „Inovace metodiky a metodologie zadávání územních plánů, jejich věcných a formálních stránek, vztah strategie rozvoje města a způsobu zpracování plánů se zvláštním zřetelem k formulování fenoménu obrazu města“. Oba texty byly podpořeny programovým projektem HL. MP 2013–14 / SKHP 201211223 / MHMPP05SMPIF. 1.4 metoda výzkumu Základem výzkumu je podrobná analýza zahraničních územních plánů velkých měst. V první fázi se výzkum zaměřil na sběr a obecnou analýzu plánovacích systémů zemí a jejich možný vztah k českému plánování, potažmo k možnostem dalšího průzkumu.

Sběr probíhal především z volně dostupných internetových zdrojů, neboť zveřejňovat územní plány je již v mnoha zemích povinností zadavatele, a internetové zdroje tedy obsahovaly aktuálnější informace než dostupné publikace. Další fáze výzkumu se zabývala podrobnou analýzou a srovnáním územních plánů Amsterdamu, Kodaně, Lyonu, Berlína, Mnichova, Vídně a Prahy, a to z obsahové a formální stránky. S touto prací souvisí další část výzkumu, zabývající se šesti případovými studiemi současných velkých městských projektů realizovaných či realizujících se v Londýně, Vídni, Kodani, Amsterdamu a Hamburku, které ukazují konkrétní způsoby, jimiž města usilují o soulad soukromých a veřejných zájmů u složitých projektů významně zlepšujících veřejnou infrastrukturu a kvalitu života. 1.5 kritéria výběru územních plánů Pro analýzu územních plánů byly zvoleny země, které jsou pro naše prostředí nejpřínosnější: Nizozemsko, Německo, Dánsko, Francie, Rakousko a Velká Británie. Konkrétně byla vybrána města: Amsterdam, Berlín, Hamburk, Kodaň, Kolín nad Rýnem, Londýn, Lyon, Mnichov a Vídeň. Čtyři německá města byla zvolena z důvodu podobné plánovací struktury, formy plánů a historické blízkosti. Podobně byla na základě geografické a historické podobnosti zvolena také města Vídeň a Lyon. Důvodem pro výběr Amsterdamu a Kodaně byl fakt, že se jedná o města s dlouhodobě velmi kvalitní architekturou, a to jak v měřítku domů, tak měst. Zařazení Londýna naopak proběhlo na základě faktu, že je zde praktikován plánovací systém od toho kontinentálního zcela odlišný, momentálně navíc procházející poměrně rozsáhlou transformací. Na základě srovnání plánů byla v další fázi vyřazena města Hamburk, Kolín nad Rýnem a Londýn. Plány Hamburku a Kolína nad Rýnem nepřinášely v konfrontaci s Berlínem a Mnichovem zásadní inovace. Systém strategií užívaný v Londýně se pro účely výzkumu ukázal jako nekompatibilní, neboť strategie, ač v mnoha ohledech inspirativní, fungují jinak než klasické územní plány a jejich témata není možné efektivně a smysluplně využít. 1.6 limity Limitem výzkumu je závislost výzkumu na dostupných zdrojích a literatuře. Územní politiky jednotlivých zemí jsou v neustálé proměně, popis systému územního plánování a analýzy územních plánů proto odpovídají dostupným zdrojům a literatuře v době sběru, tzn. období ledna až června 2013. Využívané zdroje informací odpovídají situaci, kdy je zkoumán zcela aktuální problém – v řadě případů se jedná o webové články či brožury, které by za jiných okolností neodpovídaly standardním nárokům na zdroje použité v akademické práci.

a

b

c

d

------------------------------------------------------2 PŘEHLED KLASIFIKACE SYSTÉMŮ ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ V EU ------------------------------------------------------Plánovací systémy se vyznačují větší nestabilitou, senzitivitou k vývoji a snadnější adaptabilitou na nové podmínky než například systémy právní. Pod vlivem EU je možné pozorovat i zavádění podobných modelů plánování, což vzhledem k pestré řadě neformálních variací, které přitom vznikají, nemusí nutně vést k unifikaci. Existuje několik různých způsobů klasifikace států podle charakteristik jejich plánovacích systémů. Koncem 20. století byly nejčastěji užívanými způsoby klasifikace evropských států „rodiny národů“ a „tradice prostorového plánování“. O deset let později se začaly hranice mezi jednotlivými systémy slévat do jakéhosi „globálního prostoru“ a původně popsaných pět kategorií vykazuje tendenci se přeskupit na dva základní – anglosaský a kontinentální, které se liší zejména v trendu vývoje, založeném na tradici právních systémů. V klasifikaci podle tradičních rodin národů je tedy v současné době mnoho států v období proměn svých systémů, kdy se přiklánějí k různým jiným řešením, často právě mimo svoji „rodinu“. Klasifikace podle tradic plánování má podobný vývoj – přestala odrážet aktuální situaci. Důvodem je dynamický charakter jednotlivých plánovacích systémů, které si vypůjčují prvky jiných systémů. Výsledkem je křížení stylů a vznik hybridních systémů, které se pokoušejí charakterizovat studie „makroregionálních perspektiv“. Tato dynamika je způsobena mnoha důvody a nabrala směr zejména ke komplexnímu integrovanému přístupu a částečně i k regionálnímu ekonomickému přístupu, a to zejména mezi EU 15. Tento trend odráží i vývoj v nových členských státech střední a východní Evropy, ačkoli ty v některých specifických oblastech častěji kombinují přístup regionální a přístup tradičního urbanismu. Vývoj v řadě států se nicméně ještě plně neusadil. V tomto kontextu mají nejnovější způsoby klasifikace – tj. „čtyřdimenzionální hyperkostka teritoriálního přístupu“ (kombinace taxonomií NORDREGIO a ESPON 2.3.2) a společný evaluační systém, popsaný ve studii PLUREL [TOSICS, 2010] – potenciál širší porovnatelnosti, neboť v sobě zahrnují větší množství faktorů, nicméně jejich využití není tak jednoduché jako u předešlých kategorií. 2.1 klasifikace dle tzv. rodin (families of nations) Tento systém klasifikace je založen na podobnostech mezi národy, utvářených jak formálně, tak neformálně, tedy legislativou i sociálními konvencemi. Tyto podobnosti se pak projevují v právním systému, v politice, administrativě, kultuře, náboženství, někdy i v jazyce. Obvyklý je model, kdy jeden „rodičovský“ národ rozšířil svůj systém mezi sousední národy, čímž vznikly rodiny. Definice rodin plánování

147 d/10 text

------------------------------------------------------1 ÚVOD -------------------------------------------------------



146

2.1.1

britská rodina Velká Británie, Irsko, řada bývalých britských kolonií, částečně Skotsko.

------------- P rávo: Velmi odlišné od kontinentálního práva, vystavěné na jednotlivých rozhodnutích, silná role empirie a předchozích zkušeností (precedenty), pragmatismus. ------------- Státní správa: Lokální správa nemá žádný zvláštní právní status – pouze dodává služby v rámci definovaném a kontrolovaném centrálními autoritami. Sféry vlivu lokálních autorit a centrální vlády se neprotínají; velmi centralizovaný systém. ------------- Plánování: Systém plánování je odlišný od zbytku Evropy podobně jako právní systém; v právním systému empirických případů má plánování svou paralelu. Silná centralizace (jaká se ukazuje už v administrativě), centrální kontrola nad lokálními rozhodnutími a garance souladu lokálních plánů se zásadami na úrovni státu. Riziko konfliktu mezi lokální správou a jednotlivci, kdy dochází k soupeření o vítězství. Časté vyjednávání, zejména nad rozsáhlejšími oblastmi (koncept „planning gain“), separace jednotlivých funkcí plánování, jako jsou tvorba plánu, rozvojové strategie a regulační funkce, mezi jednotlivými odděleními plánovacích kanceláří. ------------- Plánování dopravy a infrastruktury: Systém, ve kterém se skupiny občanů velmi těžko prosazují proti expertům, předkládáno je omezené množství alternativních návrhů; oportunismus účastníků plánovacího procesu.

2.1.2

napoleonská rodina Rozšířena po celé Evropě, kromě mateřské Francie i Nizozemsko, Belgie, Itálie, Španělsko, Portugalsko, částečně Řecko, jednotlivé systémy se od sebe navzájem poměrně výrazně liší. ------------- P rávo: Kodifikace abstraktních principů – uvažování s předstihem a preventivní výstavba celého systému pravidel. ------------- Státní správa: Velmi četné lokální úřady jsou odnožemi centrální vlády; státní správa je tradičně centralizovaná, v současné době dochází k posunu k federálnímu uspořádání; příslušnost k této rodině je tak patrná spíše skrze společnou minulost než skrze současný vývoj. ------------- Plánování: Odpovídá právnímu systému – snaha o tvorbu systematického, hierarchizovaného způsobu plánování, postupujícího od rozvojové politiky na nejvyšší úrovni až k funkčnímu zónování na úrovni nejnižší. Kombinace centralizovaného systému s vnímavostí k problémům velmi lokální úrovně vytváří interaktivní uspořádání. Snaha o federalizaci našla odezvu v plánování na bázi rozličných horizontálně i vertikálně uspořádaných platforem. [pozn.: Francie a Nizozemsko mají systematičtější přístup s jasně

popsanými plánovacími procedurami a rolemi jednotlivých aktérů.]

2.1.3

německá rodina Německo, Švýcarsko (oba jsou původní rodiče), Rakousko, částečně Řecko, jedná se o model nejčastěji přejímaný v zemích východní Evropy. ------------- P rávo: Podobné jako napoleonská rodina, ale abstraktnější, sofistikovanější, přesto poměrně jasné, intelektuální a technické. ------------- Státní správa: Jasné rozdělení moci a odpovědností, komplexní federalismus zakotvený v ústavě a složitý systém alokace jednotlivých pravomocí a odpovědností v rámci federálního systému. ------------- Plánování: Komplexní právní systém Německa našel paralelu v důsledně, přísně formulované plánovací regulaci, federalismus se odráží v silné pozici regionální úrovně plánování. Mezi plánováním jednotlivých regionů existují značné rozdíly, fungují ale v celonárodním rámci. ------------- Plánování dopravy a infrastruktury: Švýcarsko jako naprostý opak Británie.

2.1.4

skandinávská rodina Dánsko, Švédsko, Norsko, Finsko (jednotlivé plánovací systémy jsou si velmi podobné).

------------- P rávo: Napoleonský i německý model, ale na rozdíl od německého pragmatičtější, jasnější a široce přístupný. ------------- Státní správa: Silný vztah mezi centrální státní správou a regiony, ale také vysoká úroveň decentralizace a dlouhá historie autonomních jednotek samosprávy, vnímáno jako hybrid mezi německým a napoleonským systémem. ------------- Plánování: Nejvíce decentralizovaný systém s minimální národní úrovní plánování, s relativně slabým regionálním plánováním, ale velmi silným plánováním na úrovni jednotlivých obcí. V tomto systému se významně odráží administrativní uspořádání i příbuznost s německou rodinou. Lokální plánování je založeno na vyjednávání s investory – plánovací povolení jsou velmi komplexní. 2.2 klasifikace dle tradice prostorového plánování Tento systém klasifikace zemí [CEC, 1997] se vyznačuje porovnáváním široké škály různě spolu souvisejících faktorů, výsledkem je jakási typologie jednotlivých plánovacích systémů. Tato klasifikace je kritizována jako poměrně zastaralá, neboť mimo jiné nereflektuje v současnosti probíhající procesy a nepřesně označuje „plánovací tradice“ i u nových členských států, u nichž se často jedná spíš o rozchod s tradicí. Všímá si však, že ve všech evropských systémech plánování se začaly objevovat prvky jiných systémů. Většina Evropy se pohybuje směrem ke „komplexně integrovanému přístupu“ a „regionálně-ekonomickému přístupu“, zároveň svůj původní systém územního plánování rozšiřuje a modifikuje. V zemích se společnou socialistickou minulostí pozoruje vysoké tempo vývoje, a to především k decentralizaci svého silně centralistického územního plánování. Tyto státy se snaží si vytvořit nové systémy plánování, které by tomuto trendu odpovídaly. Vypůjčují si přitom inspiraci především ze tří přístupů – regionálněekonomického, komplexně integrovaného a z managementu využití území. Zajímavé je, že zatímco většina Evropy se přibližuje především ke „komplexnímu integrovanému přístupu“, právě Česká republika se inspiruje původně britským systémem managementu využití území, který se opírá o velice odlišné právní a správní prostředí. 2.2.1 regionálně-ekonomický plánovací přístup (regional economic approach) Typický pro Francii, figuruje v něm široká škála sociálních a ekonomických cílů, kdy regiony

a

b

c

d

přizpůsobují své plánování celkové koncepci formulované centrální agenturou, která má k dispozici zdroje i pravomoci. Centrální úroveň potom hraje zásadní roli v národním i regionálním rozvoji. Regionální plány jsou vypracovávány buď na regionální, nebo na státní úrovni. 2.2.2 komplexní integrovaný přístup (comprehensive integrated approach) Typický pro Německo, má hierarchický systém plánů, koordinace aktivit veřejného sektoru, řeší více záležitosti prostorového plánování než ekonomického rozvoje, což vyžaduje zralé instituce státní správy, vnímavé a sofistikované instituce plánování a značné politické závazky plánovacímu procesu. 2.2.3

kandinávský přístup (scandinavian) s Racionální přístup a investice veřejného sektoru, používaný např. v Dánsku a Nizozemsku. 2.2.4

f ederální přístup (federal) Klíčová je v něm role federální administrativní struktury, jakou má Rakousko a Německo. 2.2.5

řístup managementu využití území p (land use management) Typický pro Velkou Británii, má obvykle velmi propracované plány na lokální úrovni. Rozděluje využití území na tři základní celky: infrastrukturu, město a krajinu. 2.2.6

řístup tradičního urbanismu p (traditional urbanism) Typický pro Středozemí, používá funkční zónování, normy, regulace, stavební povolení. Jde vlastně o plánování s přídechem architektury, které je vykonáváno na té nejlokálnější úrovni. Neumí však získat pro jednotlivý projekt obecnou podporu či udělit politickou prioritu, chybí mu systematičtější přístup. Prostor je formován výhradně skrze realizaci těch nejmenších fyzických jednotek. 2.3 klasifikace dle makroregionální perspektivy územního plánování eu Tento přístup [RIVOLIN a FALUDI, 2005] reaguje na to, že dochází k formaci nového globálního terénu, který nahrazuje původní, přesně ohraničené rodiny plánování. Předchozí kategorie ztrácejí svou původní osobitost, hlavním hráčem je Evropská unie. Tento klasifikační systém definuje nové makroregionální perspektivy evropského plánování vzhledem k základnímu politickému dokumentu evropského prostorového plánování ESDP [ESDP, 1999].

149 d/10 text

jsou odvozeny z tzv. rodin administrativy a tzv. rodin právních systémů. Systém tzv. rodin – „Families of Nations“ [NEWMAN a THORNLEY, 1996] – odráží situaci, kdy zavedení jednotlivých institucí a politik plánování bylo podřízeným státům přikázáno shora, tedy tzv. mateřským státem, a kdy přenosy jednotlivých systémů mezi rodinami byly řídké. Postupně narůstaly mezinárodní vztahy a původní vazby ztrácely exkluzivitu, což umožnilo vznik hybridních systémů. Hybridní systémy se nejdříve začaly projevovat v oblasti právních systémů, které bylo relativně jednodušší změnit než např. kulturu nebo hodnotovou orientaci. V klasifikaci systémů plánování se koncept rodin národů víceméně přežil a v posledních dekádách, za podmínek globalizace, je každý stát svým způsobem hybridní. Východoevropské země nebyly v tomto srovnání použity, neboť se v době zpracovávání studie nacházely stále ještě v procesu transformace a příklonu k různým plánovacím systémům.



148

severozápadní přístup Belgie, Francie, Německo, Lucembursko, Nizozemsko

Byl v čele procesů spolupráce států EU až do vydání dokumentu ESDP [ESDP, 1999]. Po něm se ukázalo, že evropské plánování může mít institucionální budoucnost a že spolupráce je možná jak mezi státy, tak směrem k Evropské komisi.

směrem ke komplexnímu integrovanému přístupu. Systém prostorového plánování ČR je v rámci tohoto přístupu charakterizován jako systém regionálně decentralizovaný, se silným lokálním, resp. obecním plánováním, ale nefunkční kooperací mezi obcemi a chybějícím interaktivním plánováním. Role státu je v České republice hodnocena jako slabá.

Kritéria hodnocení: ------------- státní struktura; ------------- proces decentralizace; 2.3.2 britský a irský přístup ------------- přesun moci (na nižší úrovně); Velká Británie, Irsko ------------- rozdělení na základní charakteristiky; ------------- regionalizace Tento přístup vrhl světlo na spojení pro(zda jen administrativní, případně storového plánování a územního plánování (spatial skrze které instituce k ní dochází); planning a land use planning). To vedlo následně ------------- struktura státu k tvorbě systému víceúrovňového vládnutí (multi- (federální či jednotný – level governance). centralizovaný/decentralizovaný); ------------- přesun moci na regiony (podíly moci v rámci federálních či 2.3.3 skandinávský přístup jednotných státních uspořádání); ------------- silná lokální úroveň (vzhledem k roli státu); Dánsko, Finsko, Švédsko ------------- spolupráce mezi obcemi; Kromě Dánska nedisponují ostatní státy ------------- interakce, vyjednávání, kontrakty. komplexním plánováním na národní úrovni – jisté obtíže při setkání s evropským plánováním. Obšírný charakter plánování poukazuje na zásadní úlohu kva2.5 klasifikace dle společného evaluačního litních interakcí nastolených mezi účastníky na lokální systému založeného na hodnocení i národní úrovni. aspektů administrativy a plánování pro rur (rural-urban-regions) 2.3.4

středozemní přístup Řecko, Itálie, Portugalsko, Španělsko

Progresivní změny plánovací praxe, které probíhají v těchto zemích zejména na lokální úrovni, nejsou na úrovni Evropské unie tolik zjevné. Zaměřují se zejména na lokální regeneraci města a místní rozvoj. přístup východní evropy ESDP [ESDP, 1999] v postsocialistických zemích ovlivňuje tvorbu nových plánovacích systémů a institucí, je však spíše pomocnou rukou než vedoucím dokumentem.

politika prostorového/ územního plánování Na supralokální/regionální úrovni vzhledem k lokálním úrovním lze rozlišit dva přístupy: ------------- politika nezasahování / laissez-faire – lokální úrovně mají totální volnost, co se týče rozhodování o změně využití území; ------------- kontrolovaný systém – změny na lokální úrovni musejí být v souladu s plány vyšších úrovní či s nastavenými podmínkami. Hypotéza: Silnější regionální/národní plánovací politika může zamezit nekontrolovanému bujení výstavby (urban sprawl) a může zajistit koncentraci nové výstavby do oblasti brownfields nebo do oblasti stávající kompaktní zástavby s přístupem k veřejné dopravě. 2.5.3

rozhodnutí o změně využití území

------------- K terá úroveň správního členění (lokální, regionální) toto rozhodnutí učinila a velikost této úrovně vzhledem k velikosti RUR – klasifikace zemí podle „government factor“ – faktor zohledňující státní správu. ------------- Existuje nadmístní (supra-local) úroveň plánování, která má vliv na rozhodování o změně využití území – klasifikace zemí na A, B, C podle potenciální síly tohoto plánování.

[tosics, 2010]

Tento evaluační systém hodnotí schopnost státní správy a veřejné samosprávy kontrolovat a regulovat soupeřící zájmy jednotlivých aktérů na rozvoji území. Rozhodnutí veřejných institucí jsou vztažena ke struktuře státní správy a typu plánovacího systému. Kritérii hodnocení jsou tedy struktura státní správy, politika prostorového/územního plánování a rozhodnutí o změně území.

2.3.5

2.4 klasifikace dle tzv. čtyřdimenzionální „hyperkostky“ teritoriálního přístupu [espon, 2006] a kombinace taxonomií nordregio a espon 2.3.2 [espon, 2007] Tyto klasifikace zhodnocují výsledky na třech různých úrovních teritorií – makro, mezo, mikro. Jedná se o nové klasifikace stylů plánování, které se zdají být vhodným nástrojem pro klasifikaci množství hybridních systémů plánování [ESPON, 2004]. Dokument ESDP [ESDP, 1999] se projevuje jako katalyzátor a spouštěč prolínání hranic jednotlivých systémů, přičemž lze pozorovat všeobecný posun přístupů jednotlivých zemí EU

2.5.2

2.5.1

struktura státní správy Struktura státní správy ukazuje potenciální sílu veřejných institucí a jejich vliv na změny ve využití území, proto je popisována: ------------- lokální (obecní a supralokální) regionální úroveň vzhledem k jejich vlivu na změny ve využití území; ------------- velikost administrativních jednotek, které mají rozhodující pravomoci na změny ve využití území, a to vzhledem k rozsahu RUR. Hypotéza: Čím je jednotek méně a jsou rozsahem podobnější rozsahu RUR, tím je větší šance, že bude územní plánování reflektovat zájmy a záměry RUR. Je-li RUR výrazně větší než jednotlivé jednotky s pravomocí rozhodování, pak dosažení konsenzu na úrovni RUR většinou selhává.

2.5.4

metodika hodnocení Studie PLUREL hodnotila pouze taková RUR, kde je jádrové město větší než 100 000 obyvatel, se spádovou oblastí vymezenou soustřednými kruhy dle velikosti jádrového města. Na této přesné definici se potom zkoumalo, jak RUR souvisejí s tou úrovní správy, na níž jsou činěna rozhodnutí o změně využití území. Výzkum probíhal v pěti krocích: ------------- Určení počtu RUR v jednotlivých státech. ------------- Popis systému správy území, velikost lokálních i regionálních jednotek, jejich pravomoci; funkce, které vykonávají, kompetence v plánování, která úroveň má v plánování rozhodující slovo (často je to lokální úroveň, ale korigovaná vyššími úrovněmi). ------------- Porovnání velikosti RUR s velikostí administrativní jednotky, která má rozhodující slovo při změně využití území. Místo přesného porovnávání všech RUR ve všech státech byla zvolena zástupná proměnná – poměr velikosti nejmenší jednotky a vyšší jednotky s rozhodovací pravomocí pro změnu využití území; S, M, L / s, m, l.

a

b

c

d

------------- U rčení síly/moci, kterou má nadlokální úroveň na lokální plánování (např. pomocí výkonu plánování na lokální úrovni, sankcí nebo práva veta nad lokálními rozhodnutími): A – slabá úroveň kontroly; B – střední úroveň kontroly; C – silná a kontrolovaná plánovací politika. ------------- Evaluační systém všech předchozích faktorů, určení potenciálních kombinací a určité zjednodušení (například je-li regionální úroveň příliš slabá, tak na její velikosti až tolik nezáleží, naopak je-li velmi silná, nezáleží tolik na velikosti lokálních jednotek). Bodové hodnocení (1–7) vychází z potenciální síly veřejného sektoru odolávat tlakům trhu na bezbřehou zástavbu. A – nízké bodové ohodnocení (1) přiřazeno vysoce fragmentovanému systému státní správy s malou kontrolou regionální úrovně nad změnami využití území skrze politiku územního plánování. B – vysoké bodové ohodnocení (7) přiřazeno konsolidované státní správě s vysokou mírou vlivu a kontroly regionální správy nad změnami využití území skrze silnou politiku územního plánování. 2.5.5

ýsledné hodnocení efektivity v plánovacích systémů Dle zprávy PLUREL [TOSICS, 2010] o jednotlivých státech došlo ke klasifikaci jednotlivých zemí podle určených kritérií. Zestručněné výsledky ukazují potenciál na základě systémů územního plánování a struktury státní správy. Slabý potenciál je těžké překonat i dobrou vůlí, zatímco vysoký potenciál nemusí být plně využit. Další faktory, které ovlivňují skutečnou sílu veřejné kontroly (tedy nejen její potenciál), jsou předmětem dalších studií PLUREL. Uvádíme hodnocení jen těch zemí, jejichž města byla vybrána ke sběru územních plánů: ------------- Dánsko, Nizozemsko (6); ------------- Francie, Německo (5); ------------- Rakousko (3); ------------- Česká republika (1). Dánsko, Nizozemsko a Velká Británie mají vysoké hodnocení zejména díky konsolidovanému systému místní správy, zatímco státy jako Portugalsko, Kypr nebo Řecko mají vysoké hodnocení zejména díky silnější kontrole na úrovni regionální správy. Východoevropské státy mají obecně nižší hodnocení s výjimkou Litvy, kde je silná tradice plánování založena na systému institucí bývalého Sovětského svazu, a s výjimkou Bulharska, které má konsolidovaný systém místní správy. Česká republika patří mezi země s úplně nejnižší efektivitou svého plánovacího systému.

151 d/10 text

2.3.1



150

3.1 Nizozemsko Podle rodin národů jde o „napoleonský model”, podle tradice plánování o komplexní integrovaný přístup. Dokument ESDP [ESPD, 1999] odráží také holandský pohled na plánování. Charakterizuje ho: ------------- tradičně centralizovaná státní správa, s obcemi jako odnožemi centrální správy se vyvíjí k hierarchizovanému systému, který je kombinací centralizovaného systému a vysoké vnímavosti k problémům lokální úrovně; určení počtu RUR v jednotlivých státech; ------------- hustá, konsolidovaná síť obcí na lokální úrovni; obce mezi sebou spolupracují, vyjednávají, jsou integrované; ------------- hierarchizovaný způsob plánování (od rozvojové politiky na nejvyšší úrovni k funkčnímu zónování na úrovni nejnižší); ------------- federalizační trendy se odrážejí ve vzniku různých horizontálně i vertikálně uspořádaných platforem, pro něž je typické vyjednávání; ------------- L/l – rozsáhlé nadlokální jednotky (regiony) i lokální jednotky (obce); ------------- evaluace – 6/7 (střední úroveň kontroly) – ukazuje vyšší hodnoty zejména díky konsolidovanému systému na úrovni obcí. 3.1.1

historie plánování Nizozemské království je decentralizovaný jednotný stát, složený z 467 obcí (Gemeenten) a 12 provincií (Provincies). Nizozemské prostorové plánování se datuje od prvního stavebního zákona z roku 1901 (Woningwet) a zákona o prostorovém plánování (Wet op de Ruimtelijke Ordening, WRO) z roku 1965. Starý systém prostorového plánování: vláda dělala klíčová rozhodnutí o plánování, provincie zodpovídaly za provinční regionální plány pokrývající rozsáhlé oblasti, obce za plány využití území, které vyžadovaly souhlas provincií. Rozvoj byl tradičně podporován především v regionech na periferii. V roce 2006 se Nizozemsko rozhodlo ukončit tradiční regionální politiku, začalo klást důraz na podporu regionů, které přispívají k rozvoji národního hospodářství, s cílem zvýšit svou konkurenceschopnost a přijalo novou Národní prostorovou strategii do roku 2020– 2030. Obsah strategie je různorodý, od socioekonomického rozvoje po projekty národních investičních priorit, podstatně omezuje moc centrální správy území a posiluje pravomoci a zodpovědnosti lokální. Souběžně byl přijat i nový zákon o rozvoji území, který řeší související otázky od sdílení nákladů územního

rozvoje až po finanční kompenzace vznikající stavební činností. K decentralizaci a regionalizaci dochází skrze tradičně silnou místní správu. Na regionální úrovni působí i tzv. „water boards“ – instituce s pravomocemi v nakládání s vodou. Obce samy vybírají některé daně, majetková daň je počítána jednotně a přerozdělena centrálně. Regionální disparity uvnitř Nizozemska jsou minimální. 3.1.2

pravomoci v plánování

Hlavní kompetence obcí: ------------- územní plánování; ------------- bydlení; ------------- cestovní ruch; ------------- inženýrské práce, doprava; ------------- zdraví, veřejné a sociální služby, základní školství; ------------- právo a pořádek; ------------- zaměstnanost; ------------- kultura a sport. Hlavní kompetence regionů (z nichž je řada sdílená s centrální vládou): ------------- regionální plánování; ------------- sociální bydlení; ------------- ochrana životního prostředí; ------------- kultura, sport a rekreace; ------------- doprava, energie; ------------- cestovní ruch; ------------- regionální vysílání. V roce 2008 byl přijat nový zákon o prostorovém plánování, který zjednodušuje a urychluje rozhodovací proces s cílem zajistit soulad plánů a projektů či aktivit ve vztahu k životnímu prostředí a přírodě. Deleguje územní pravomoc místním samosprávám, posiluje prostorové plánování obcí a urychluje rozhodovací proces územního plánování. Vývoj systému plánování má jádro v ústavě, která nedává příliš prostoru pro top-down rozhodování, hlavními principy byla vždy „autonomie“ a „co-governance“. Do procesu tvorby plánovací politiky tak centrální vláda vždy angažovala velké množství aktérů, velké množství poradních a diskuzních orgánů bylo oficiálně vytvořeno k nalezení opravdového konsenzu. Nicméně regionální i lokální kompetence se nakonec vždy pohybují v rámci, který stanovila centrální správa. Obce pak často vyžadují více flexibility, centrální správa zase kontrolu zejména nad velkými projekty národního významu. 3.1.3 klíčové dokumenty prostorového plánování ------------- S trukturální vize (Structuurvisie) jsou převážně diagramatické prostorové strategické plány, které jsou povinné pro všechna města, provincie a vládu, ale nejsou závazné pro nikoho jiného než pro své autory. Mají obsahovat základní

principy prostorové politiky i způsob provádění této politiky; jejich obsah je však naprosto flexibilní tak, aby odpovídal potřebám daného města. ------------- Ú zemněregulační plány (Bestemmingsplan) jsou povinné pro všechny obce a mají desetiletou platnost. Pokud se prokáže, že plán ve své podobě nadále funguje, je možné jeho platnost prodloužit na dalších maximálně deset let. Obce si je mohou vymyslet a odsouhlasit bez souhlasu provincií, musejí je s nimi pouze konzultovat, ale provincie a národní vláda mohou navrhnout adaptační územní plán (Inpassingsplan) týkající se funkcí, které spadají pod jejich zájem. Obsah územněregulačních plánů je oproti starým plánům velmi flexibilní, může určovat cokoli, na čem se obec dohodne a co projedná ve stanoveném procesu se svými občany. Vždy musí určit funkční využití území, ale není stanoveno, do jakého detailu. ------------- 2 011 Strukturální vize Nizozemska má za cíl konkurenceschopné, přístupné, obytné a bezpečné Nizozemsko třemi cestami: 1 — Zvýšit jeho konkurenceschopnost posílením jeho prostorové ekonomické struktury. 2 — Zlepšit, zachovat a zajistit bezpečný a přístupný veřejný prostor s hlavním důrazem na jeho uživatele. 3 — Zajistit udržitelné a bezpečné prostředí, které ochraňuje různorodost přírody a vysoké kulturní a historické hodnoty. lán „Randstad Holland towards 2040“ P z roku 2008 byl v roce 2011, stejně jako řada dalších celostátních dokumentů, nahrazen Strukturální vizí infrastruktury a územního plánování (Structuurvisie Infrastructuur en Ruimte, SVIR), která stanoví cíle celostátní rozvoje v oblasti konkurenceschopnosti, dostupnosti, obytnosti a bezpečí. Amsterdam 2040 Rozvojový scénář pro metropolitní oblast Amsterdam 2040 (Ontwikkelingsbeeld 2040 voor de Metropoolregio Amsterdam) z roku 2007 slouží jako základní politický rámec pro strukturální vize dotčených obcí. Strukturální vize (Structuurvisie) V roce 2011 vznikla Strukturální vize (Structuurvisie) pro Amsterdam s podtitulem „Ekonomicky silný a udržitelný Amsterdam.“

3.1.4

a

b

c

d

klíčové instituce prostorového plánování

------------- P ůvodní Ministerstvo bydlení, rozvoje a prostředí (Ministerie van Volkshuisvesting, Ruimtelijke Ordening en Milieu; VROM), jehož součástí byla i Národní agentura pro prostorové plánování (Directoraat-Generaal Ruimte), bylo v roce 2010 sloučeno s dalšími resorty a vzniklo Ministerstvo pro infrastrukturu a prostředí (Ministerie van Infrastructuur en Milieu). ------------- Na národní úrovni působí řada dalších institucí – Národní prostorově plánovací komise (RPC), Rada pro prostorové plánování a životní prostředí (RROM) nebo Institut pro výzkum prostorového rozvoje (RPB), nahrazený po roce 2008 Agenturou pro vyhodnocování životního prostředí (Planbureau voor de Leefomgeving, PBL). ------------- Na regionální úrovni jsou kompetence na provinční radě a provinční exekutivě, řízených komisařem z centrální správy. ------------- Na lokální úrovni se také jedná o volené orgány v čele se starostou. Struktura regionálních i obecních institucí je podobná centrální správě. 3.2 německo Podle rodin národů jde o „germánský model“, podle tradice plánování o komplexní integrovaný přístup. Německo je federální stát (zakotveno v ústavě) s jasným rozdělením rolí a kompetencí mezi jednotlivými úrovněmi administrativy. Systém plánování charakterizuje: ------------- silná integrace a spolupráce jednotlivých úrovní plánování (které je vykonáváno na všech úrovních); ------------- zavádění „metropolitních regionů“ právě pro lepší koordinaci v plánování města a jeho regionu; ------------- federální stát se silným postavením jak spolkových zemí, tak centrální/ federální úrovně; ------------- regionalizuje se skrze federální instituce; ------------- L/m – rozsáhlé nadlokální jednotky (spolkové země, lokální jednotky), obce jsou středně velké; ------------- evaluace – 5/7(střední úroveň kontroly). Německo je federální republika složená z obcí (Gemeinden), správních obvodů (krajů), okrsků (Kreise), třinácti spolkových zemí (Länder) a tří městských států (Berlín, Hamburk, Brémy). Každá ze spolkových zemí má svou ústavu a vlastní zemský zákon o územním plánování, přičemž se ustanovení zákonů na zemské úrovni mohou lišit od ustanovení spolkové legislativy, každý pozdější zákon má přednost a může

153 d/10 text

------------------------------------------------------3 SPRÁVNÍ A LEGISLATIVNÍ RÁMEC ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ VYBRANÝCH ZEMÍ -------------------------------------------------------



152

3.2.1

historie plánování Mnohokrát novelizovaný spolkový stavební zákon (Baugesetzbuch) je od roku 1960 základním zákonem, který určuje územněplánovací nástroje, postupy, upravuje instituty předkupního práva, vyvlastnění a finančních kompenzací. Spolkový zákon o územním plánování (ROG) stanovuje od roku 1965 institucionální rámec postupů územního plánování, jeho zásady a cíle. Naposledy byl novelizován v roce 2008. Prostorové plánování probíhá na všech úrovních státní správy (obec, okres, spolkové země, centrální vláda). S ohledem na územní plánování bylo zavedeno vzájemné propojení všech těchto úrovní. O koncepce a jevy územního rozvoje přesahující hranice jednotlivých spolkových zemí se od roku 1967 stará Konference ministrů pro územní plánování (MKRO). Od počátku devadesátých let funguje jako operační rámec prostorového plánování na federální úrovni, od té doby stát pracuje na scénářích a vizích (Leitbild) pro celé Německo tak, aby se podařilo integrovat čím dál flexibilnější systém územního plánování. V roce 2006 vydala „Vzory a strategie pro územní rozvoj Německa“ se třemi základními cíli: ------------- posílení růstu a inovací; ------------- zajištění kvality života; ------------- ochrana zdrojů a vytváření kulturních krajin. Od devadesátých let 20. století zároveň také postupně vzniká úroveň metropolitních regionů (Stuttgart, Hannover a Frankfurt). 3.2.2

pravomoci v plánování

------------- K ompetence obcí a měst; ------------- povinné kompetence – územní plánování, management vody, sociální pomoc a mládež, výstavba a údržba škol; ------------- volitelné kompetence – energie, ekonomický rozvoj, infrastruktura, kultura, sport; ------------- kompetence správních obvodů: Kreisen/ okrsek/kraj; ------------- povinné kompetence – výstavba a údržba silnic, sociální služby a mládež, domovní odpad; ------------- volitelné kompetence – kultura, podpora ekonomiky a cestovního ruchu, výstavba a správa knihoven, správa univerzit; ------------- kompetence spolkových zemí (třináct zemí a tři městské státy); ------------- exkluzivní kompetence – kultura, vzdělání, životní prostředí, policie; ------------- kompetence sdílené s centrální vládou – právo, sociální politika, občanské, kriminální a pracovní zákony.

3.2.3


------------- F ederální úroveň: řada ministerstev, odborné agentury pro jednotlivé obory, dvě zásadní instituce: Ministerkonferenz für Raumordnung a Beirat für Raumplanung; vypracovávají jen rámec a zásady; ------------- úroveň spolkových zemí: Ministerstvo prostorového plánování a rozvoje (BMUB) – spolkový zákon o územním plánování (ROG) přikazuje spolkovým zemím vytvořit plán pro celé své území, každá má pravomoci organizovat plánování na regionální úrovni po svém; ------------- úroveň obcí: spolkový stavební zákon (Baugesetzbuch) přikazuje obcím vypracovat svůj územní plán (F Plan Flächennutzungsplan) a regulační plán (B Plan Bebauungsplan), které musejí být v souladu s regionálním územním plánem. Hlavním nástrojem kontroly výstavby je stavební povolení; ------------- Akademie pro výzkum a plánování (Akademie für Raumforschung und Landesplanung, ARL) – nezávislá výzkumná instituce ------------- Federální úřad pro výstavbu a regionální plánování (Bundesamt für Bauwesen und Raumordnung, BBR) při Ministerstvu prostorového plánování a rozvoje. 3.2.4 klíčové dokumenty prostorového plánování ------------- Ú zemní plán (F Plan Flächennutzungsplan) – zachycuje zamýšlený urbanistický rozvoj území obce a využití ploch. Musí ho schválit nadřízený orgán a je závazný pro přípravu navazujících plánů a dokumentů. Zobrazuje se většinou v měřítku 1 : 10 000 a je doplněn textovou zprávou. Je závazný pro přípravu regulačních plánů a pro nezávazná doporučení pro rozhodování o schválení jednotlivých stavebních projektů. Před jeho schválením musí být projednán s veřejností a všechny připomínky se musejí porovnat s dalšími zájmy a vypořádat. ------------- Regulační plán (B Plan Bebauungsplan) je založen na územním plánu a omezen na části obce. Zobrazuje se většinou v měřítku 1 : 500, text je integrovaný přímo do plánu. Je závazný pro občany a stavební úřady. Obec může doplnit plán vyhláškou o podobě staveb (Gestaltungssatzung), která určí vnější podobu zástavby. ------------- Oba plány doplňuje nástroj Zvláštního práva (Besonderes Städtebaurecht), který umožňuje obcím cíleně napravit nebo

-------------------------------------------------

odstranit nedostatky v území (sanace, přestavba, sociální město) včetně možností finanční pomoci. Vyhláška o využití staveb (Baunutzungsverordnung) klasifikuje typ, rozsah, stavební využití, charakter staveb a zastavitelnou plochu pozemku. Krajinný plán / L Plan Plán zeleně / G Plan Spolkový tranzitní plán (pro klíčové projekty infrastruktury). Plánovaná díla / Planwerke (pro vytvoření vize možného rozvoje města).

a

b

c

d

svém území a uložil jim povinnost monitorovat vliv svých územněplánovacích aktivit na životní prostředí. Francie je v současné době decentralizovaný jednotný stát složený z obcí, departmentů a regionů. Obce, departmenty a regiony jsou samosprávné jednotky stejného charakteru. Tvoří ho 21 metropolitních, jeden zvláštní a čtyři zámořské regiony, 96 departmentů a přes 36 000 obcí. Od roku 1983 posiluje decentralizaci své struktury a administrativní spojování obcí. K decentralizaci dochází jednak delegováním pravomocí do „správné“ úrovně, které se daný problém týká; jednak alokací finančních pobídek do těchto oblastí, ty jsou navíc vázané na stupeň integrace, který obce zvolí.

3.3 francie Podle rodin národů jde o „napoleonský model“, podle tradice plánování o regionálně-ekonomický plánovací model s konvergencí ke komplexnímu integrovanému přístupu. Dokument ESDP [SPD, 1999] odráží především francouzský pohled na plánování (NORDREGIO, ESPON). Charakterizuje ho: ------------- tradičně centralizovaná státní správa, výrazně fragmentovaný systém místní správy, která působí jak odnože centrální správy. V současnosti se vyvíjí směrem k decentralizaci, a tedy ke kombinaci centralizovaného systému a vysoké vnímavosti k problémům lokální úrovně; ------------- hierarchizovaný způsob plánování (od rozvojové politiky na nejvyšší úrovni k funkčnímu zónování na úrovni nejnižší); ------------- federalizační trendy se odrážejí ve vzniku různých horizontálně i vertikálně uspořádaných platforem, pro něž je typické vyjednávání; ------------- L/m – rozsáhlé nadlokální jednotky (regiony), lokální jednotky (obce) jsou velmi malé, ale tento údaj je vyvážen existencí různých forem mezi-obecní spolupráce – svazků obcí na úrovni měst, které pokrývají většinu měst a jejich aglomerací; evaluace – 5/7 (střední úroveň kontroly). 3.3.1

historie plánování Zákon o územním plánování byl přijat v roce 1967 a definoval centrálně řízené plánovací nástroje: územní plány větších měst Schéma Directeur d’Aménagement et d’Urbanisme (SDAU) a místní územněregulační plány Plan d’Occupation des Sols (POS). V devadesátých letech byly po rozsáhlých diskuzích o územní politice přijaty nové zákony o územním plánování a udržitelném rozvoji území, které posílily pravomoci obcí a podpořily participaci obyvatel na tradičním direktivním systému plánování. V roce 2000 byl přijat zákon o solidaritě a městské obnově (SRU), který mimo jiné přikázal obcím garantovat minimálně 20 % rovnoměrně rozmístěných sociálních bytů na

Pro francouzské plánování je typické: ------------- velké množství hráčů/účastníků (státní agentury, volení zástupci, subjekty místní správy, sdružení pro životní prostředí a jiné, odborníci); ------------- společná jednání těchto hráčů – schůzky před samotným rozhodnutím; ------------- finanční pobídky – veřejným, poloveřejným i soukromým subjektům; státní správa tím deleguje vyvíjení aktivity na jiné subjekty; ------------- smluvní procedury – včasné zapojení občanské společnosti; ------------- lokální plánování je silné; ------------- střední úroveň plánování je slabá; ------------- regionální úroveň plánování je slabá; ------------- národní úroveň plánování je silná. 3.3.2 -------------------------------------------------

pravomoci v plánování Mezi kompetence obcí patří tradičně: matrika, volební funkce; sociální práce, vzdělání; údržba silnic, veřejné zakázky; územní rozvoj a plánování.

A řada kompetencí, která byla obcím delegována z regionální úrovně: ------------- územní plánování a ekonomický rozvoj; ------------- vzdělávání, bydlení, sociální záležitosti a kultura. 3.3.3 klíčové dokumenty prostorového plánování současnosti města používají několik paraV lelních nástrojů územního plánování: ------------- Směrnice Directives territoriale d’aménagement (DTA) popisuje státní zájmy v daném regionu: národní sítě dopravy, národní veřejné prostory, chráněné oblasti krajiny a životního prostředí; také předepisuje, co je třeba zahrnout do všech místních plánů. Je konzultována s místními zastupiteli a zpracována státními plánovači.

155 d/10 text

přitom zrušit platnost úprav dřívějšího dotčeného zákona, přitom úpravy, které si neodporují, se navzájem doplňují.



154

3.4 dánsko Podle rodin národů jde o skandinávský model, podle tradice plánování o komplexní integrovaný přístup. Plánovací systém je silně ovlivněn jak německou, tak francouzskou tradicí (NORDREGIO, ESPON).. Plánovací systém charakterizuje: ------------- vysoká míra decentralizace a dlouhá historie autonomních samosprávních oblastí; ------------- silné plánovací pravomoci na lokální úrovni v kontrastu s relativně slabou rolí státu i regionů, nicméně komplexní plánovací systém na národní úrovni existuje; ------------- v plánování na místní úrovni tradice vyjednávání, spolupráce, interakce, koordinace aktivit veřejného sektoru;

------------- L /l – rozsáhlé nadlokální jednotky (regiony), rozsáhlé lokální jednotky (obce); ------------- evaluace – 6/7/B – střední úroveň kontroly – slabé fyzické plánování na regionální úrovni, ale platí určitá kontrola ze strany státu a silná kultura spolupráce. Pro metropolitní oblast Kodaně je Fingerplan silným nástrojem kontroly ze strany státu. Vysoké hodnocení zejména díky konsolidovanému systému lokální samosprávy. 3.4.1

historie plánování Dánsko zavedlo předpisy týkající se územního plánování v roce 1974. Průběžně byly doplňovány řadou dalších vyhlášek až do roku 1992, kdy došlo k přijetí nového zákona o prostorovém plánování. V souvislosti s reformou systému místní správy byl tento zákon novelizován v roce 2005 a poté znovu v roce 2007, kdy byly pravomoci státu i obcí posíleny. Starý systém ÚP byl hierarchický, třístupňový, tvořily ho plány a strategie formulované ústředními vládními institucemi, dále regionální plány vypracované orgány regionálního územního plánování a nakonec obecní a místní plány vypracované každou obcí. Žádný plán by nesměl být v rozporu s plánovacími rozhodnutími vyšších úrovní. Když došlo ke změně rozhodnutí v horní úrovni, plány na nižší úrovni musely být revidovány. Jednou z charakteristik prostorového plánování v Dánsku je, že se zaměřuje na navázání svého území, ostrovů a poloostrovů s ostatní Evropou, její železniční a silniční sítí. V roce 2007 proběhla administrativní reforma, která výrazně posílila centrální i místní pravomoci a zodpovědnosti na úkor regionů. Rozdělila Dánsko do tří specifických zón podle míry urbanizace: Města – zastavěná území, Osady – chatové zóny a Venkov – nezastavěné zóny, pro něž platí různé územní požadavky. Proměnila původních čtrnáct okresů na pět územních regionů (regioner), přičemž dvě z těchto oblastí mají zvláštní statut: Kodaň a pobřežní pásmo. Počet obcí byl zredukován (kommun) na 98: obce mají mít více než 20 000 obyvatel, menší obce musejí vytvořit právní spojení s nějakou větší obcí. V roce 2007 vstoupil v platnost nový zákon o územním plánování, který systém plánování zjednodušil. Obecný rámec prostorového rozvoje regionů a měst stanovuje ministr životního prostředí v tzv. Zprávě o národních cílech, vydávané každé čtyři roky, která obsahuje přehled cílů, vnitrostátní plánovací směrnice, výsledky expertiz a další. Současně má právo veta nad místními plány, které by byly v konfliktu s těmito cíli. Každá oblastní rada formuluje svůj oblastní strategický plán rozvoje území, avšak pouze jako směrný, nikoli závazný dokument. Každá obecní/městská rada má povinnost vypracovat svůj městský územní plán, který shrnuje její cíle a strategie a slouží jako rámec pro vznik podrobných místních plánů a plánů individuálních rozvojových projektů, které jsou ze zákona povinné pro jakýkoli významný projekt. Zákon určuje obsah plánů a přímo pojmenovává klíčová témata a cíle rozvoje.

Od roku 2007 je nejdůležitějším plánem městský územní plán (Kommuneplaner), k němuž mají právo veta ministr pro životní prostředí v případě nesouladu plánu se zájmy státu a regionální rada v případě nesouladu plánu s regionálním rozvojovým plánem. Námitky vůči plánu mohou vznášet i sousední obce, má-li plán zásadní vliv na jejich rozvoj. Obce mohou plánováním sledovat vlastní cíle, například kupovat půdu pro zvláštní typy zástavby nebo se angažovat v rozvoji určitého typu podnikání. Obce jsou většinovými vlastníky pozemků. Městské územní plány jsou vypracovány pro celé město a mají hlavní část, která určuje regulativy platné v území (funkce, infrastrukturu, hustoty, využití parteru, požadavky na veřejný prostor, parkování, obchod a bydlení), a doplňkovou část, která plní funkci závazných podkladů pro vypracování lokálních plánů (stanovují obecné cíle rozvoje daného území); jejich platnost je dvanáct let. Místní plány (Lokalplaner) jsou vypracovány pro území, které potřebuje stabilizovat nebo rozvinout, a určují funkční využití, uliční čáry, hustoty, dopravní a technickou infrastrukturu, veřejné prostory. Existuje pro ně připravená šablona, příručka a knihovna příkladů, podle které je lze jednotně připravit. pravomoci v plánování Regiony přímo nevybírají daně, jsou financovány z příspěvků obcí a státu. Rozdíly mezi regiony jsou relativně malé. Regionální plány jsou v procesu vyhotovování.

3.4.4

a

b

c

d

klíčové dokumenty prostorového plánování

------------- N a celostátní úrovni je to Zpráva o národních cílech (Landsplanredegørelse) ------------- regionální rozvojové plány představují komplexní popis – plán/mapa vhodného rozvoje celého území regionu, v praxi se obvykle netýkají změny využití území; tyto plány mohou poskytovat doporučení a návrhy pro územní plány; pro územní plán obce je závazný, ale není prostorově konkrétní; ------------- Fingerplanen 2013: strategický dokument pro region Kodaně; alokuje rozvoj do určité vzdálenosti od kolejové dopravy; ------------- územní plán obce je nejdůležitějším plánem v duchu hesla „lokální řešení lokálních problémů“. Stanovuje nezbytné vazby k dokumentům vyšších úrovní a připravuje lokální plán území pro jednotlivé vymezené oblasti. Obsahuje obecný rámec plánování a regulaci využití území; ------------- lokální plán je detailnější regulací dílčích území. Je závazný pro majitele pozemků, kterým umožňuje jejich rozvoj.

3.4.2

Mezi kompetence obcí patří: ------------- nezávislý výběr daní (jednání s centrální vládou o regulaci neomezené výšky daní); ------------- životní prostředí a plánování; ------------- veřejná doprava a silnice, inženýrské sítě, krajina; ------------- další veřejné služby (školy, rekreace, integrace přistěhovalců, asistence nezaměstnaným, kultura, sport). Mezi kompetence regionů patří: ------------- zdravotní péče, sociální a zvláštní vzdělávací instituce; ------------- regionální rozvoj, rozvoj ve vzdálených a venkovských oblastech; ------------- veřejná doprava. 3.4.3


------------- M inisterstvo životního prostředí (Naturstyrelsen) ------------- další ministerstva okrajově; ------------- Regionální rada (Regionální rozvojový plán); ------------- Obecní odbor plánování.

Plán Velké Kodaně, tzv. Fingerplanen byl poprvé formulován v roce 1947 (S. E. Rasmussen). Poté byl mnohokrát aktualizován, ale vždy architektonickými skupinami nebo zapojenými obcemi. V roce 2007 se nový Fingerplanen poprvé stal závaznou vládní strategií rozvoje Velké Kodaně. Oproti dřívějším plánům není konkrétním plánem rozvoje, ale předává tuto pravomoc rozhodovat o svém rozvoji obcím, pouze výrazně podporuje umístění administrativních a komerčních objektů v okruhu 600 m od vlakových nádraží, aby snížil intenzitu automobilové dopravy [MLIT, 2012b]. Naposledy byl Fingerplanen aktualizován v roce 2013. 3.1 rakousko Podle rodin národů jde o „germánský model“, podle tradice plánování o komplexní integrovaný přístup. Rakousko je federální stát (zakotveno v ústavě) s jasným rozdělením rolí a kompetencí mezi jednotlivými úrovněmi administrativy. Má celkem tři stupně teritoriální správy, ale čtyři stupně administrativní správy: federální správa, spolková země, správní obvod, obec. Jednotlivé spolkové země jsou velmi svébytné, autonomní, každá z nich se od ostatních liší jak mentalitou lidí, prostorovým uspořádáním sídel a stavební kulturou, tak svou legislativou a územním plánováním. Charakterizuje ho: ------------- tradice horizontální spolupráce mezi jednotlivými spolkovými zeměmi,

157 d/10 text

------------- Ú zemní plány měst Schéma de cohérence territoriale (SCOT) nahrazují staré funkční SDAU územní plány, jsou však obsahově velmi odlišné. Neobsahují žádné zobrazující plány, jejichž nedostatkem byl přebytek přesnosti, obsahují jen zprávu, městský plán udržitelného rozvoje a směrné ukazatele. Od samého počátku musejí být projednávány s veřejností a jsou zpracovávány státními či soukromými subjekty. ------------- Místní programy bydlení Programme local de l’habitat (PLH) jsou vlastně pětiletými smlouvami mezi městskými samosprávami a státem o financování sociálních bytů a obsahují diagnózu problémů, výběr cílů a akční program. Musejí být projednány s veřejností a bývají zpracovány specializovanými soukromými společnostmi. ------------- Dopravní plány Plan de déplacements urbains (PDU), jejichž hlavním cílem je omezit automobilovou dopravu a podpořit alternativní dopravu. Jejich součástí je vyřešení všech forem dopravy včetně dopravy v klidu a problémů zásobování. Obsahují diagnózu problémů, výběr cílů, akční plán a hodnoticí ukazatele pro vyhodnocení. Jsou připravovány na pětileté období, musejí být projednány s veřejností a bývají připravovány specializovanými soukromými subjekty. ------------- Místní územněregulační plány Plan local d’urbanisme (PLU) nahrazují staré plány POS, jsou však odlišné a jednodušší, obsahují jen zprávu, plán udržitelného rozvoje, funkční územní plán, stavební řád a přílohy. Od samého počátku až do konce musejí být projednávány s veřejností a musejí být kompatibilní s DTA, SCOT, PLH a PDU; bývají připravovány soukromými subjekty.



156

------------------------------------------------3.5.1

historie plánování Současné územní plánování vychází z legislativy přijaté v jednotlivých spolkových zemích v padesátých a šedesátých letech 20. století. Tyto zákony byly mnohokrát revidovány, obsahem se sobě podobají více než svým praktickým plněním v jednotlivých případech. Stanovují obecné cíle (šetřit půdou, restrikce druhého bydlení atd.), definují nástroje územního plánování pro obce (územní plán, lokální plán, stavební povolení). Komplexní legislativní situace, v níž se federální stát nachází, způsobuje, že koordinace a spolupráce jsou spíše výjimkou, na bázi dobrovolné. V oblasti plánování funguje v Rakousku střední vertikální spolupráce a slabá horizontální spolupráce. Za těchto podmínek je rakouský systém prostorového plánování spíše překážkou než vhodným nástrojem politiky územního rozvoje. Spolkové země vytvářejí plánovací legislativu a řadu plánovacích dokumentů, které slouží jako rámec pro lokální prostorové plánování v obcích a stanoví některé cíle a jejich umístění. V národní gesci jsou jen rámcové strategie pro jednotlivá odvětví, jedná se tedy spíš o regionální rozvojovou politiku s federální podporou pro jednotlivá odvětví. Pod vlivem EU je zaváděna řada nových opatření – kooperativní vyjednávání, soutěže např. mezi regiony, ačkoli tradiční aktéři (politici a úředníci) mají stále klíčovou úlohu. Slabinou decentralizace je slabá koordinace, např. v oblasti dotační politiky EU, investic do infrastruktury apod. Princip EU „partnerství“ byl realizován skrze 25 zřízených organizací pro podporu regionálního rozvoje, které vytvářejí rámec pro spolupráci mezi regionálními hráči a pro podporu „bottom-up“ strategií a klíčových regionálních projektů, nezapojují se ale do koordinace v oblasti územního plánování, ta bývá často nařízena (a placena) federální vládou. 3.5.2

pravomoci v plánování Kompetence územního plánování jsou v rukou obcí, jsou tedy nejsilnější na lokální úrovni, na regionální i státní úrovni jsou slabé. Obce mají nezávislé postavení umožňující jim vystupovat jako samosprávní jednotky a suverénní ekonomické subjekty. Často používají své plánovací pravomoci k vylepšení

obecního rozpočtu (přilákání nových obyvatel či průmyslu), v čemž hraje roli přerozdělování federálních daní, které tvoří většinu daňových výběrů (obce s více obyvateli dostanou od státu větší podíl). Hlavní kompetence obcí (Gemeinden, 2 400 obcí): ------------- veřejný pořádek, bezpečnost; ------------- územní plánování, voda, kanalizace a odpady; ------------- komunikace, veřejná doprava; ------------- sociální služby; ------------- kultura, zdraví. Hlavní kompetence spolkových zemí (Länder) s vlastní ústavou a legislativními pravomocemi pro oblasti pod vlastní správou (devět spolkových zemí): ------------- distribuce energie; ------------- regionální legislativa; ------------- zdraví, sport a rekreace; ------------- životní prostředí; ------------- doprava. Hlavní kompetence správních obvodů (Bezirke, 99 správních obvodů): ------------- dohled nad řadou oblastí (licence pro továrny, školní, sociální či plánovací dohled, regulace dopravy atd.). Hlavní kompetence federálního státu: ------------- federální legislativa; ------------- regulace a redistribuce daní; ------------- armáda a policie; ------------- vyšší stupně škol; ------------- národní energetická síť; ------------- železniční, říční a letecká doprava. 3.5.3


------------- R akouský Kongres regionálního plánování: národní platforma pro koordinaci a obecnou diskuzi. Její usnesení musejí být jednohlasně přijata všemi zástupci všech spolkových zemí, najít kompromisní variantu je tedy velmi těžké. Zástupci spolkových zemí jsou si vědomi, že reálné územní plánování je v gesci obcí v takové podobě, kterou jim svou legislativou umožní. ------------- V každé spolkové zemi jsou různé orgány územního plánování, které stanoví priority, jimž se musejí podřídit i obce (např. železnice, silnice atd.), a obecné směrnice pro rozvoj (udržitelnost, zastavěnost půdy, ochrana zdrojů atd.). ------------- Obce často spolupracují se soukromými firmami specializujícími se na územní plánování.

3.5.4

klíčové dokumenty prostorového plánování

------------- R akouský koncept prostorového rozvoje (Österreichisches Raumentwicklungskonzept ÖREK) z roku 2001 není právně závazný, jsou to nejzákladnější a nejobecnější zásady rozvoje. ------------- Státní rozvojový plán: závazný pro správu. ------------- Regionální rozvojové plány: závazné pro obce. ------------- Rámcové strategie pro jednotlivá odvětví: plánování jednotlivých oblastí – výstavba silnic, údržba železniční infrastruktury a vodní cesty Dunaje, sítě vysokého napětí nebo těžba. ------------- Místní plánování probíhá ve třech úrovních (místní plán rozvoje, územní plán a regulační plán). Svůj rozvoj obce kontrolují skrze svůj územní plán, který definuje povolené využití území, i když neobsahuje žádnou povinnost se tímto využitím území řídit, a skrze regulační plán, který stanoví využití zastavitelného území, nicméně menší obce tento plán téměř nepoužívají. Spolkové země působí jako supervizor tohoto obecního plánování, který dohlíží, zda je plán v souladu se zákonem a s dalšími dokumenty spolkové země. ------------- Místní plán rozvoje (různé názvy) – přípravná fáze před samotným územním plánem, stanoví vizi pro delší horizont, zavedeno v pěti spolkových zemích, v každé má jinou podobu, textový dokument se schématy, který řeší celé území obce, má dlouhodobou platnost a není právně závazný. ------------- Územní plán (Flächenwidmungsplan) stanovuje využití území. Obsahuje přesný plán v měřítku 1 : 5 000 nebo 1 : 10 000, na němž jsou vidět jednotlivé parcely a pokrývá celé území obce, a textovou přílohu. Není právně závazný a stanovuje především, podle jakých zásad by se město mělo vyvíjet a kde se zpracovávají regulační plány. Ze zákona člení území na zelené plochy (Grünland), dopravní plochy (Verkehrsbander), zastavěné plochy (Bauland), BW (Wohnung), BK (Kommerz), BB (Business), BI (Industry), BS (Special) a speciální oblasti (Sondergebiete). ------------- Regulační plán (Bebauungsplan) pro zastavitelné pozemky nebo pro jejich části, definované v územním plánu. Obsahuje přesný plán v měřítku 1 : 2 000 nebo i menším, pokrývajícím části obce, a textovou přílohu. Regulační plán je právně závazný.

a

b

c

d

------------------------------------------------------4 OBSAHOVÁ ANALÝZA A POROVNÁNÍ VYBRANÝCH ÚZEMNÍCH PLÁNŮ ------------------------------------------------------4.1 stručná charakteristika vybraných územních plánů Územní plány byly mezi sebou v první fázi porovnány a charakterizovány jako: ------------- velmi podobné: zřetelně dvojvrstvý územní a regulační plán (Berlín, Mnichov, Vídeň); ------------- podobné: jeden plán různých podrobností a dílčí doplňující strategie (Amsterdam, Kodaň); ------------- odlišné: jeden plán zónovaný ne funkčně, ale podle městských regulovaných celků (Lyon); ------------- zcela odlišné: strategické plány doprovázené prostorovými plány (masterplan Londýn). Přestože by bylo logické věnovat se pouze plánům, které jsou velmi podobné či podobné českým územním plánům, nevyřadili jsme odlišné ze skupiny, kterou jsme podrobně analyzovali obsahově a formálně, neboť tyto odlišné plány řešily množství aktuálních témat a potřeb. Reagovaly lépe na trend oslabování státní moci a posilování lokálních samospráv, který lze pozorovat i u nás. Výsledkem této fáze výzkumu je Přehledová tabulka – analýza územních plánů, která je � přílohou 01 této práce.

� 4.1.1

příloha 01 / přehledová tabulka analýza územních plánů → s. 304

amsterdam Relativně velmi jednoduchý plánovací systém zahrnuje dvouvrstvý Bestemmingsplan a strategický plán Structuurvisie. Bestemmingsplan funguje jako plán dvou měřítek – územního a regulačního. Je zpracováván pro jednotlivé městské části s platností deset let. Výchozí měřítko regulační části je 1 : 1 000 a velmi přehledně zobrazuje jak městskou strukturu a funkční náplň, tak veřejné prostory města a jejich charakter. Bestemmingsplan je řízen strategickým plánem – Structuurvisie –, který zajišťuje strategii a cíle rozvoje v dlouhodobém horizontu a v jednotlivých krocích po desetiletích; v současné době do roku 2040. Strategický plán je určován významnými tématy celé aglomerace – urbanistickým a dopravním rozvojem, ale i vodním hospodářstvím. Tento přehledný, jednoduchý a zároveň velmi účinný systém umožňuje jak stabilní konceptuální plánování města (na základě strategických plánů), tak flexibilní změny ve velmi přehledné grafice regulačního měřítka. Hierarchie detailu zobrazení při zvětšování měřítka (míra pokrytí

159 d/10 text

-------------

ministerstvy či obcemi („multi-level government“) je velmi slabá a funguje pouze na dobrovolné bázi; integrovanější politika je prosazována ze strany EU, je např. nezbytná pro čerpání evropských dotací, s nímž mají Rakušané problémy; regionalizace skrze federální instituce; silná pozice plánování na regionální i obecní úrovni, na úrovni státu v pravém slova smyslu neexistuje; M/s – středně velké nadlokální jednotky (spolkové země), lokální jednotky (obce) jsou také malé; evaluace – 3/7 (střední úroveň kontroly).



158

4.1.2

berlín Berlínský územní plán Flächennutzungsplan (FNP) je zpracováván pro celé město; je součástí širší plánovací struktury zahrnující jak strategický Stadtentwicklungskonzept Berlin (StEK), tak regulační Bebauungspläne (BNP). SteK se zaměřuje na dlouhodobé koncepce a cíle, například na podporu zachování (popř. obnovení) polycentrického charakteru města. Tradiční dělení na strategický územní regulační plán je v poslední době doplňováno také místními Bezirksentwicklungspläne (BEP). Tyto dokumenty slouží jako komunikační nástroj mezi místní samosprávou a magistrátem a etablují se jako nové koncepce, podklady pro změny stávajícího územního plánu, nebo jako meziúroveň (mezi FNP a BNP) pro řešení některých detailů. Změny územních plánů jsou zpracovávány v samostatných přehledných dokumentech zahrnujících přesnou identifikaci území na mapě, stávající stav (oboje v měřítku 1 : 50 000) a návrh v měřítku FNP (1 : 25 000) s jednoduchým popisem záměru. Město (a jeho plánování) se historicky muselo vyrovnávat s poměrně razantními zásahy a změnami – obnova po bombardování, postsocialistické sjednocení a revitalizace prořídlých území, problémy moderního města. Relativní schematičnost plánu je v posledních letech kompenzována rozvojovými plány okrsků, které se zdají mít potenciál územní plán zefektivnit. 4.1.3

kodaň Kodaňský Kommuneplan tvoří strategický textový dokument (aktuálně 2011) doplněný funkčním plánem a textovou regulační částí. Místní plány (Lokalplaner) jsou zpracovávány pouze pro některá území, většinou jako strategický nástroj na podporu jejich rozvoje. 4.1.4

mnichov Mnichovský územní plán je stejně jako berlínský de facto čistě funkční, nicméně je inspirativní tím, že je v něm integrován plán krajiny; jsou z něj tedy jasně patrné vztahy mezi rozvojem města a krajinou. Změny FNP: srovnání stávajícího stavu a návrhu v měřítku 1 : 5 000 s jednoduchým textem. Hranice a charakter zástavby včetně charakteru veřejných prostor jsou vymezeny v regulačním plánu města. Strategický dokument Perspektive München se zabývá jak celou aglomerací, tak významnými přestavbovými územími v rámci města (např. v okolí východního nádraží); hodnotí (kladné) změny z předchozích období. 4.1.5

l yon Lyonský Plan local d’urbanisme je specifický svým pojetím – nejenže je to jednovrstvý územní i regulační plán; PLU nezónuje jednotlivé městské

obvody funkčně, ale podle charakterů jejich částí. Poměrně přehledný výkres je doplněn rozsáhlou textovou částí s vymezením charakterů částí, jejich funkcí, ale i regulativy – uliční čárou, odstupem, výškou zástavby atd. Množství a podrobnost regulativů se řídí dle charakterů jednotlivých zón. Textová část je kromě regulativů tvořena dalšími přílohami úměrně charakteru a potřebě řešeného městského obvodu. Přílohy nejsou aktualizovány najednou, ale jednotlivé části průběžně dle potřeby. Strukturou historické zástavby a geomorfologicky je toto město z celého výběru Praze nejpodobnější. Strukturování dle charakterů území v jednom územněregulačním plánu je potenciálně velmi flexibilní možností plánování města bez rizika jeho přeregulování. Otázkou k řešení zůstává úspěšnost plánu a jeho vztah s nadřazenými dokumenty tvořícími rámec plánování v rámci města/regionu. 4.1.6

vídeň Plán využití ploch Flächenwidmungsplan (FWP) je velmi blízký jak českému, tak německému systému, nicméně jeho způsob zobrazování je přehlednější: z plánu je na první pohled patrná uliční síť, ochrana území i (potenciálně) rozvojové plochy. Velmi podrobně řeší území v měřítku 1 : 1 000 regulační plán Bebauungsplan (BNP). Koncepce města je řízena strategickým dokumentem Stadtentwicklungsplan Wien 2005, který bude do konce roku 2014 nahrazen aktualizovaným Stadtentwicklungsplan Wien 2025. Historicky, zástavbou i tradicemi je Vídeň podobná Praze; město je ovlivněno silnou vazbou územního a regulačního plánu. Právě historické vazby, vztah FWP s velmi podrobným regulačním plánem a iniciační charakter územního plánu jsou významnými důvody k dalšímu prověření. 4.2 kritéria hodnocení vybraných územních plánů Základními tématy, na která se výzkum zaměřil, byla podrobná analýza a porovnání územních plánů šesti porovnatelných velkých evropských měst a Prahy. Byla analyzována a porovnávána města Amsterdam, Kodaň, Lyon, Berlín, Mnichov, Vídeň a Praha. Snahou analýz bylo zodpovědět na základní výzkumné otázky: co se předepisuje a v jakém měřítku, co se zobrazuje a v jakém měřítku a co se popisuje a v jakém měřítku. Řešitelský tým došel na základě proběhlých workshopů a diskuzí k následujícím kritériím hodnocení jednotlivých územních plánů. Tato kritéria navazují na kritéria používaná ve výzkumu týmu C/03 Michala Kohouta a Filipa Tittla, kteří zpracovávají dílčí část Mezoúroveň II.

4.2.1

obecné informace

Typ plánu: ------------- lokální název plánu; ------------- územní jednotka plánu; ------------- pořizovatel plánu; ------------- poslední verze plánu; ------------- časový horizont plánu; ------------- originální měřítko plánu; ------------- charakter plánu: jednovrstvý – dvojvrstvý – text; ------------- zobrazuje: funkce – struktura – vztahy; ------------- charakteristika územního plánu – popis. Související plán nadřazený: ------------- lokální název plánu; ------------- vztah: závazný – směrný – neopominutelný; ------------- typ abstraktního zobrazení: plán – diagram; ------------- charakteristika nadřazeného plánu – popis. Související plán podřazený: ------------- lokální název plánu; ------------- vztah: závazný – směrný – neopominutelný; ------------- měřítko; ------------- vztah: závazný – směrný – neopominutelný; ------------- zpřesnění míry zobrazení ÚP – doplnění o další prvky; ------------- charakteristika podřazeného plánu – popis. Smysl plánu: ------------- plán koncepce – zaznamenává strategii v prostoru; ------------- plán charakteru – definuje charakter prostředí. Účel plánu: ------------- organizace/koordinace; ------------- iniciace/intervence; ------------- garance kvality prostředí / regulace. Časový rozměr plánu: ------------- plán definující dlouhodobá pravidla; ------------- plán koordinující konkrétní záměry; ------------- kombinace obou. Míra pokrytí území plánem: ------------- celé území; ------------- části území. Míra závaznosti plánu: ------------- závazný pro město; ------------- závazný pro stavebníky; ------------- kombinace obou. Adaptabilita plánu: ------------- vysoká; ------------- nízká.

4.2.2

a

b

c

d

obsah plánu

------------- Z hodnocení struktury zástavby / pravidla pro přestavbu; ------------- potvrzení stávající stabilizované struktury / pravidla pro doplňování; ------------- ochrana specifických lokalit / kulturních a přírodních; ------------- vymezení rozvojových území / na zelené louce; ------------- ochrana a vymezení zásadních propojení / infrastruktura; ------------- ochrana a vymezení systému organizace infrastruktury včetně dopravy; ------------- jiné. 4.2.3

jakou zrnitost (grain) obsahuje plán

-------------------------------------------------------------------------------------

Území; lokalita; plocha; blok; parcela; plocha; jiné.

4.2.4

jaké prvky prostředí obsahuje plán

Strategické: ------------- základní prostorová koncepce; ------------- vyšší infrastruktura; ------------- vymezení hranic zastavěného/ nezastavěného; ------------- jiné. Funkční: -------------------------------------------------------------------------

využití území (funkce); bydlení; občanská infrastruktura; dopravní infrastruktura; technická infrastruktura; jiné.

Morfologické: ------------- základní uliční síť; ------------- vymezení veřejného/neveřejného; ------------- vymezení zastavitelného/nezastavitelného; ------------- charakter veřejných prostranství; ------------- charakter zástavby; ------------- výšková regulace; ------------- parcelace; ------------- organizace parteru; ------------- podrobná prostorová organizace zástavby; ------------- jiné. Krajinné: -------------------------------------------------

zeleň (obecně); záplavová území; vodní plochy; zemědělské plochy;

161 d/10 text

plány → ÚP → RP; největší měřítko RP = tištěný plán) je při současném užívání informačních technologií velmi efektivní.



160

Centra: -------------------------------------------------------------

lesní plochy; skládky, řešení odpadu; oblasti a koridory ochrany krajiny; plochy s kontaminovanou půdou; ochranná pásma (obecně); jiné. lokální; nadmístní; městská; regionální; jiná.

------------------------------------------------------5 FORMÁLNÍ ANALÝZA A POROVNÁNÍ VYBRANÝCH ÚZEMNÍCH PLÁNŮ ------------------------------------------------------Po vyhodnocení obsahové analýzy a porovnání vybraných územních plánů bylo zřejmé, že je pro efektivní používání územních plánů třeba zajistit jejich dobrou čitelnost, a to jak pro odbornou, tak i pro laickou veřejnost. Proto jsme přistoupili k analýze formy jednotlivých plánů a vzájemně jsme ji porovnávali. U všech měst jsme se zaměřili na porovnání struktury plánu a standardních porovnatelných výřezů: ------------- městský detail – řeka; ------------- zeleň; ------------- komunikace, dopravní křížení; ------------- stavby velkého měřítka; ------------- území transformace a rozvoje; ------------- ochrana území.

(využití, druhy ochrany, rozvojové projekty, dle využití KZP, max. výška budov atd.). Samozřejmostí je přímá vazba tohoto rozhraní na textovou část týkající se daného území (plochy). BP je plánem funkčních zón, charakteristický svým moderním zpracováním a dostupností a velkou měrou přehlednosti a srozumitelnosti. 5.1.1

struktura V rámci Bestemmingsplanu Amsterdamu se uplatňují dvě měřítka zobrazení. Struktura města je zobrazována jak do měřítka uliční sítě (resp. zastavitelného/nezastavitelného území), tak do měřítka charakteru zástavby a její podrobné prostorové organizace. Obytné stabilizované město je zobrazeno s velkým důrazem na detail (např. rozhraní zpevněných/nezpevněných ploch) včetně charakteru zástavby. Obytným městem je zde uvažováno primárně obytné území (wonen – bydlení: obytné celky v měřítku bytových domů), případně území sice funkčně definované jako smíšené, ale výrazně obytné a pěší (bloková struktura v centru města). Naopak spíše smíšené (nesouvisející přímo s bydlením), obchodní a průmyslové oblasti jsou vymezeny jako zóny, a to minimálně v měřítku bloků. Analogicky je pouze jako zóna zobrazováno území zastavěné menšími stavbami spíše individuálního bydlení (rodinnými domy), u kterého se předpokládá minimum veřejných ploch a omezená pravomoc města ovlivnit organizaci prostoru, a dále dosud nestabilizovaná území (např. zóna určená k proměně z průmyslu na bydlení). 5.1.2

Územní plány zobrazují jednotlivá sledovaná témata v několika rovinách v závislosti na typu plánu, resp. na plánovacím systému země. Nejčastější je zobrazení typu „fotomapa“, tedy prostý průmět shora, kdy jsou jednotlivé kapitoly abstrahovány do podoby (funkčních) zón. Výjimečně dochází k zobrazení struktury zástavby (Lyon, částečně Amsterdam). Nejčastěji zobrazují plány míru detailu až do měřítka uliční sítě. Přitom je zajímavé, že nejrůznorodější zobrazení mají systém dopravy a systém zeleně. V některých plánech jsou jejich doplňkem, v jiných tvoří významnou samostatnou kapitolu. Výsledkem této fáze výzkumu jsou � přílohy 02–08 této práce. 5.1 amsterdam Bestemmingsplan (BP) je zcela moderní informační dokument dostupný online v GIS mapové aplikaci, a to od nejmenšího měřítka, zobrazujícího pokrytí území plány a jejich právní status, přes měřítko územní (funkční zóny, ochrana, transformace) po měřítko regulační (doplněno o další informace, např. ochranná pásma atd.). Informace k jednotlivým zónám jsou dostupné při rozkliknutí, a to: identifikace (název území, status plánu, datum pořízení atd.), regulace

�

porovnatelné výřezy příloha 02 / porovnatelné výřezy Nizozemsko – Amsterdam → s. 308

------------- M ěstský detail – řeka: vzhledem k jejímu významu pro stát je voda zobrazována jako legitimní městský prvek, křížení (mosty, lávky) jsou naznačena včetně hmoty základů a kotvišť lodí. Podobně jako z křížení dopravy je jasně patrná výšková organizace v území (plán ≠ fotopohled). ------------- Zeleň: druhy zeleně jsou jednoznačně rozděleny na lesy, zeleň (veřejná městská zeleň, zeleň obytných celků), přírodu (tento režim zejména na rozhraní s krajinou), rekreaci, sport (venkovní hřiště, ale i olympijský stadion!), zahrady (soukromé zahrady, plochy zahradních kolonií). V této sekci nejsou zařazeny hřbitovy, které spadají do zóny „smíšené“ a jsou identifikovány po rozkliknutí informací k dané ploše. ------------- Komunikace, dopravní křížení: v rámci dopravního úrovňového křížení jsou zřetelné rozdíly a rozhraní výšek: je vyznačeno vzájemné křížení úrovní

a jejich prostorová organizace. Rychlostní silnice bývají vykresleny včetně těles, místní komunikace pro přehlednost pouze v plochách. Ochranná pásma jsou zahrnuta do příslušných zón (verkeer – doprava). V obchodních a průmyslových areálech velkého měřítka je standardně zobrazena pouze síť místních komunikací. ------------- Stavby velkého měřítka: halové stavby a stavby velkého měřítka (zejména průmysl a průmyslové zóny, obchod) jsou zobrazovány vcelku jako ucelené funkční plochy. Jediným větším detailem bývá vymezená místní komunikace (obslužné už ne). ------------- Území transformace a rozvoje: rozvoj území je značen jednoduchou šrafou promítnutou na podklad funkčních zón. Jedná se o doplňující, ne dominantní značení, které zcela zachovává informační hodnotu funkční roviny plánu. Bližší informace o území a jeho proměně včetně regulativů jsou dostupné po rozkliknutí plochy. ------------- Ochrana území: ochrana území, ať už historická, či krajinná, je značena jednoduchou šrafou promítnutou na podklad funkčních zón. Jedná se o doplňující, ne dominantní značení, které zcela zachovává informační hodnotu funkční roviny plánu. Bližší informace o území, jeho hodnotách a způsobu jejich ochrany včetně regulativů jsou dostupné po rozkliknutí plochy. Území se zákazem výstavby je vyznačeno v regulačním měřítku, a to jednoduchým ohraničením a indexem na původní zóně (podobně jsou značeny např. parkovací objekty a další). 5.2 kodaň Informace zobrazené v Kommuneplanu jsou relativně strohé: poměrně malé množství funkčních kategorií je možno doplnit např. informacemi o městských projektech, podrobný detail chybí. Řeka i zobrazené komunikace mohou být přepsány funkční plochou. Nicméně je online plán přímo provázán s dalšími dokumenty (např. s textovou částí). 5.2.1

struktura Struktura zástavby a uliční síť jsou částečně překryty funkčními zónami (online verze plánu). Co se týče bližšího určení (veřejné/neveřejné, zastavěné/nezastavěné), je jasně vymezena veřejná zeleň, nicméně analogicky k ostatním kategoriím také pouze v měřítku funkční plochy. Kodaňský plán má poměrně krátkou legendu, nicméně rozlišuje vysoké/nízké obytné budovy, bydlení se službami a zvlášť také značí (lokální) centra.

5.2.2

�

a

b

c

d

porovnatelné výřezy příloha 03 / porovnatelné výřezy Dánsko – Kodaň → s.314

------------- M ěstský detail – řeka: jako taková není reprezentována zvláštním zobrazovacím prostředkem. Jedinou související kategorií je funkční zóna havneformål – plochy přístavišť (příklad „hausbótů“). ------------- Zeleň: zobrazena je pouze oficiální veřejná zeleň. Detaily jako vodní a zpevněné plochy nebo stavby v rámci zóny nejsou specifikovány. ------------- Komunikace, dopravní křížení: komunikace jsou zobrazeny v reálných dimenzích. Stejně tak úrovňové a jiné křižovatky, kde jsou zaznamenána jednotlivá tělesa a jejich výškové uspořádání. ------------- Stavby velkého měřítka: obdobně jako ostatní zóny – samostatná plocha bez detailů. ------------- Území transformace a rozvoje: v online verzi plánu lze zobrazit vrstvu aktuálních a dokončených projektů úprav. ------------- Ochrana území: ochrana oblastí není přímo vyznačena, je nutno ji dohledat v textové části plánu. 5.3 lyon Územněregulační Plan local d’urbanisme je specifický nikoli funkčním, ale charakteristickým zónováním. Tedy rozděluje území podle jeho hodnot, charakteru zástavby, potřeb ochrany, rozvoje. Plán není dobře čitelný bez souvisejících dokumentů, zejména textové regulační části. Pro základní orientaci je uveden přehled jednotlivých zón s jejich stručnou charakteristikou. Plán je koncipován jako tištěný dokument, k jehož čtení je nutná alespoň základní znalost jednotlivých charakteristik (v legendě jsou uvedeny pouze kódy ploch). Je tedy bezpodmínečně nutné znát jeho podrobnou textovou část. 5.3.1

struktura Struktura zástavby je jasně patrná v rámci celého města. Jsou zobrazeny jednotlivé domy až do měřítka rodinného domu. Hranice veřejného a soukromého je rovněž zřetelná, neboť ve veřejném prostoru dochází ke striktnímu rozlišení zpevněných/ nezpevněných ploch a ploch zeleně; výjimku tvoří oblasti sídlišť, zástavby rodinných domů a halových staveb, kde jsou vyznačeny pouze místní, ne už obslužné komunikace. Jednotlivé domy jsou dále charakterizovány barevnými šrafami zón charakterů, které informace o zástavbě dále rozšiřují (charaktery a jejich regulativy jsou pak obsaženy zejména v textové části). PLU klade důraz na děje, a to pomocí liniového značení při obvodu budov. Prostředky jsou např. linéaire

163 d/10 text

-------------------------------------------------------------------------



162

5.3.2

�

porovnatelné výřezy příloha 04 / porovnatelné výřezy Francie – Lyon → s. 320

------------- M ěstský detail – řeka: je zobrazena v pohledu shora, tedy její plocha je protnuta průmětem mostů a lávek bez jejich další specifikace (viz bod komunikace). Ze skladby zástavby, řeky, komunikací a zeleně je patrný charakter uspořádání nábřeží a jeho výšková organizace. ------------- Zeleň: veřejná zeleň je jasně vymezena. Plán rozlišuje zeleň založenou (městská zeleň, parky) a modifikovanou (kultivace příměstské/městské krajiny). Dále zdůrazňuje některé z významných ploch v rámci existující (jinak nezobrazené) zeleně, např. v rámci sídlišť. ------------- Komunikace, dopravní křížení: veřejné komunikace a jejich ochranná pásma jsou zřetelně vymezena jako „bílá místa“ plánu. Křížení a shluky sice nezřetelně, ale představují prostorovou organizaci těles. Především však zobrazují vizuální bariéru odpovídající (nevyužitelnému) prostoru, který reálně okupují. V oblastech sídlišť a obchodních a průmyslových oblastech jsou zobrazeny pouze místní komunikace, mohou zde však být předepsána místa napojení obslužných větví na tuto stávající síť. ------------- Stavby velkého měřítka: shodně s ostatními typy budov jsou zobrazeny jednotlivé objekty, místní komunikace, případně veřejná zeleň. Na území velkých areálů jsou zobrazeny pouze místní komunikace, mohou zde však být předepsána místa napojení obslužných větví na tuto stávající síť. ------------- Území transformace a rozvoje: v rámci samostatných zón. ------------- Ochrana území: v rámci samostatných zón. 5.4 mnichov Specifikem Flächennutzungsplanu je, že jde o plán strategický, zahrnující také systém plánování krajiny. Z tohoto důvodu je zde ve prospěch strategické roviny obsaženo daleko méně detailů než v ostatních sledovaných plánech. Město je kategorizováno do funkčních zón, doplněných případně upřesňujícím

indexem (např. Sondergebiete – zvláštní oblasti: kultura, velkoobchod atd.). To umožňuje pracovat s poměrně malým množstvím ploch. Krajinná složka je, co se týče obsahu, zhruba stejně podrobná jako ta stavěná. Ochrana, rozlišení a (lokální) centra jsou značena doplňujícími šrafami. Plán je koncipován jako tradiční tištěný dokument, tedy veškeré informace jsou dostupné spolu s legendou v jednom dokumentu ve velkém měřítku. Podrobněji je většina území města řešena v jednotlivých regulačních plánech. Mnichovský plán je svým systémem zobrazení a obsahem legendy nejpodobnější současnému pražskému plánu, nicméně obsahuje navíc samostatnou složku krajinného plánování a uměřené množství detailu. V systému zobrazení lze vyčíst snahu o rovnovážný stav mezi vrstvou stavěnou a krajinnou, což (nadbytečné) detaily fakticky vylučuje. 5.4.1

struktura Struktura města se zobrazuje maximálně do úrovně uliční sítě, v níž jsou zdůrazněny komunikace nadmístního významu a místní komunikace. Uliční síť jako taková je sice podkladem výkresu oblastí, nicméně může dojít k jejímu překrytí funkční vrstvou. Městská hierarchie je abstraktně čitelná pouze s legendou a v měřítku celého plánu: např. centra jsou značena zvláštními značkami (Stadtteilszentrum – centrum městské části, Quartierszentrum – centrum čtvrti), popř. jako Kerngebiete (jádrové oblasti). 5.4.2

�

porovnatelné výřezy příloha 05 / porovnatelné výřezy Německo – Mnichov → s. 326

------------- M ěstský detail – řeka: rovněž řeka je součástí systému a je zobrazena včetně jasného rozhraní. Abstraktně lze informace o kontextu (využití území v okolí) zjistit legendou. ------------- Zeleň: jak bylo naznačeno výše, plochy zeleně jsou stejně jako v případě funkčních zón samostatnými entitami – součástí zobrazeného systému. Zeleň je na rozdíl od základních funkcí doplněna informací o systému (biokoridory) a hodnotě (ochrana, iniciace). Tento okruh zahrnuje a zobrazuje velké množství kategorií – od druhů zelených ploch přes sportovní a rekreační oblasti až po druhy a možnosti ochrany/ohrožení (skládky, kontaminované půdy atp.). ------------- Komunikace, dopravní křížení: dopravní koridory stejného typu dopravy tvoří samostatné oblasti, nicméně rozlišení a křížení různých druhů dopravy (např. silnice versus železnice) je zřetelně vyznačeno a jednotlivá tělesa, která

se míjejí, jsou jasně odlišena včetně vyznačení výškové organizace křížení. Úrovňové křižovatky jsou vykresleny poměrně detailně, jejich ochranná pásma se nacházejí v koridoru Sonstige grünflächen – ostatní zelené plochy. ------------- Stavby velkého měřítka: průmyslové, obchodní a další stavby velkého měřítka se nacházejí v jasně vymezených zónách. Jedinou informací kromě funkčního využití bývá doplňující ekologická informace, např. opatření pro zlepšení životního prostředí, ochrana proti škodlivému vlivu na ŽP (zejména na rozhraní – např. aleje). ------------- Území transformace a rozvoje: městské projekty spadají do „univerzální“ kategorie Sondergebiete – zvláštní oblasti. Jednotlivé projekty jsou jednoduše označeny vlastním indexem, např. SOBV – SO Brauereiverlagerung – ZO přemístění pivovaru (iniciační projekt přestěhování výroby a skladů). Krajinná iniciace uvažuje několik stupňů – doplňková šrafa. ------------- Ochrana území: ochrana zeleně je zajištěna doplňkovými značkami a liniemi, včetně zvláštního značení kontaminovaných území. Ochrana historických hodnot je řešena v rámci regulačních plánů. 5.5 vídeň Vídeňský územní plán je silně propojen s regulačním plánem, který je teprve závazným dokumentem. Proto zde nalezneme minimum detailů nebo rozšiřujících informací. Zobrazení se omezuje na jednotlivé funkční zóny, případně doplněné o indexy. Abstraktně lze plán s legendou přečíst, obytné oblasti jsou rozlišeny na oblasti obytné, obytné s obchody a oblast zahradních sídlišť. Co se týče krajiny a dalších kategorií, je legenda plánu poměrně obsáhlá, nicméně prvky se uplatňují minimálně. Informace týkající se směřování života ve městě – ochrana, transformace, stavební uzávěry – zcela absorbují původní funkční plochy. Podkladem plánu je struktura města, která se sem však promítá pouze skrze uliční síť. Plán je podobně jako některé jiné v online verzi přímo provázán se souvisejícími dokumenty. Zvětšováním měřítka lze také přejít do jeho podrobné regulační části. 5.5.1

struktura Struktura města je patrná v rámci měřítka uliční sítě. Nezastavěná území jsou částečně reprezentována veřejnou vymezenou zelení (samostatné funkční využití). Uliční síť jako taková je poměrně podrobná, včetně měřítka (šíře) jednotlivých ulic.

5.5.2

�

a

b

c

d

porovnatelné výřezy příloha 06 / porovnatelné výřezy Rakousko – Vídeň → s. 332

------------- M ěstský detail – řeka: je zobrazena podobně jako dálnice a rychlostní komunikace, tedy vytváří společně ve městě jasný liniový předěl. Mosty a lávky nezřídka splývají s podkladem. Nábřeží jsou buď zóna zastavěná, nebo přírodní, jakékoli doplňující informace chybějí. Také v dalších oblastech je řeka překryta jinými zónami, např. přírodními oblastmi. ------------- Zeleň: přestože legenda plánu rozlišuje poměrně dost druhů zeleně a krajinných útvarů, v praxi se nejvíce uplatňuje přírodní oblast (zelené koridory, přírodní parky uvnitř i vně města) a rekreační oblasti (urbanizovaná zeleň městských parků, nábřeží atd.). Legenda rozlišuje také další strategické prvky, např. rozvojové nebo ochranné, které se však uplatňují minimálně. Za zmínku stojí samostatná kategorie obecných regulativů Gartensiedlungsgebiet – oblast zahradních sídlišť. ------------- Komunikace, dopravní křížení: dálnice a jiné komunikace nadmístního významu jsou zobrazeny šedě, a to včetně okupovaných nevyužitelných ploch – ochranných pásem, ploch křižovatek apod. Tedy jako reálná bariéra v území. Ostatní uliční síť je značena bíle. Jak již bylo konstatováno, úrovňové a jiné rozsáhlé křížení a střety jsou zobrazovány jako kompaktní tělesa bez větších detailů; nejsou zde patrná ani tělesa komunikací, natož jejich polohová a výšková organizace. Svírané plochy se přirozeně stávají součástí křížení, bez ohledu na jeho složitost. ------------- Stavby velkého měřítka: vzhledem k míře detailu zobrazení se nijak neliší od ostatních objektů a jsou zobrazeny samostatnými funkčními plochami, např. Industriegebiet – průmyslová oblast. ------------- Území transformace a rozvoje: plochy transformace jsou zdůrazněny prostřednictvím kategorie Projekte Stadtentwicklung – projekty rozvoje města. Plná šrafa překrývá původní informaci a vyznačuje oblast proměny. Míra gradientu okrajů naznačuje, jak silný vliv bude mít výstavba na své okolí. ------------- Ochrana území: ochrana, ať už památková, krajinná, či urbanistická, je do plánu zahrnuta a je zobrazena velmi zřetelně. Ochrana historických a kulturních hodnot téměř překrývá coby plnobarevná šrafa podklad plánu, tedy i příslušnou část uliční

165 d/10 text

artisanal et commercial (řemesla a obchod: kavárny, obchody, veřejné služby, zákaz kanceláří a jiných typů využití) a linéaire toutes activités (všechny děje: zejména obchody, kanceláře, služby nebo využití uvedené v předchozím bodě).



164

------------------------------------------------------6 ZÁVĚRY ------------------------------------------------------6.1 shrnutí základních poznatků získaných z obsahové a formální analýzy a porovnání vybraných územních plánů Lze vypozorovat dvě základní tendence měst v územním plánování: a/ Městská, resp. regionální strategie existuje pro celé město spíše jako koncepce a soubor doporučení a městský rozvoj je realizován pomocí klasického dvojvrstvého plánování. b/ Vůdčí strategie velmi konkrétně zastřešuje rozvoj v měřítku městského celku a městské části a obvody zpracovávají v různých časových rovinách vlastní funkční a rozvojové plány, v nichž dané podmínky naplňují.

Regulační plán (závazný dokument): ------------- určuje urbanistickou strukturu a funkce; ------------- určuje bloky a parcely; ------------- stanoví, jaké normy a nařízení se na území vztahují; ------------- vysoce normativní, trojrozměrný. 6.1.2

systém b Systém B má následující charakteristiky a domníváme se, že je méně hierarchický a flexibilnější, je to ale systém bez cílové ideální vize, vyžadující demokratickou diskuzi, spolupráci a konsenzus, jejíž tradici naše prostředí postrádá. Je třeba zdůraznit, že tento systém ve velké míře využívá nástroj tzv. městského projektu, který je používán i v hierarchickém systému A některých zemí, a byl by bezpochyby přenositelný i do našeho prostředí. Rozvojové strategie a vize (konkrétní, čas, rozpočet): ------------- rozvojový rámec, hlavní záměry; ------------- především dvojrozměrné; ------------- diagramatické a koncepční; ------------- závazný jen pro své autory. Územněregulační plán (závazný dokument) ------------- určuje pravidla hry ve stabilizované urbanistické struktuře; ------------- otevřené prostory (veřejná prostranství); ------------- klíčová infrastruktura; ------------- funkční využití; ------------- specifikuje hlavní záměry; ------------- určuje bloky a parcely; ------------- stanoví, jaké normy a nařízení se na území vztahují; ------------- dvojrozměrný až trojrozměrný.

systém a Systém A má následující charakteristiky a domníváme se, že tento hierarchický systém může mít v tržním prostředí problém s časovou posloupností plánů a změn, která je schopna reagovat na tempo změn současné informační globalizované společnosti jen za vysokého úsilí a vynaložených prostředků.

Městský projekt (závazný dokument) ------------- řeší konkrétní pozemky/území; ------------- je často spojen s ekonomií a spoluúčastníky transakce; ------------- určuje využití pozemků, dopravní obsloužení; ------------- určuje objem a podlahovou plochu; ------------- určuje uliční a výškovou hranici; ------------- trojrozměrný.

Rozvojové strategie a vize (koncepční, ideální): ------------- hlavní motivy a záměry; ------------- především dvojrozměrné; ------------- diagramatické a koncepční; ------------- omezená kontrola a opravy.

6.1.3

6.1.1

Územní plán (rozvojový rámec): ------------- stabilizovaná a navržená urbanistická struktura; ------------- otevřené prostory (veřejná prostranství); ------------- klíčová infrastruktura; ------------- funkční využití; ------------- především dvojrozměrný; ------------- je orientační, pokud existuje další stupeň.

l ze vypozorovat následující chování úspěšných měst a jejich plánů

------------- Prosperující města mají vizi. ------------- Úspěšná města iniciují prioritní projekty v souladu se svou vizí. ------------- Vizi naplňují prostřednictvím nástrojů, které zajišťují v rozvoji města řád. ------------- Kontinuitou svého plánování přispívají ke kvalitě, stabilitě a rozvoji svého města a společnosti.

------------- Plánováním svého územního rozvoje: ------------- identifikují naléhavé problémy a dostupné zdroje; ------------- kontrolují, zda iniciativy nejsou nadbytečné nebo protichůdné; ------------- ochraňují obecně sdílené hodnoty – garantují kvalitu prostředí; ------------- koordinují prostorové umístění aktivit; ------------- zefektivňují účinek veřejných investic. 6.1.4

l ze vypozorovat, že prosperující města pracují s životním cyklem plánu Původně lineární vnímání procesu plánování (policy – design – regulate) proměnila díky současné úrovni digitálních technologií na cyklický proces plánování (plan – strategy – implement – monitor – actualise – atd.). Průběžně tedy monitorují a vyhodnocují účinky územního plánu na rozvoj území a společnosti a redefinují problémy, které potřebují řešit v kratších cyklech. Lineární plánování počítá s tím, že investice do pořízení územního plánu musí odpovídat minimálně desetileté platnosti plánu, ekonomika a potřeby společnosti se však v současnosti vyvíjejí rychlejším tempem. 6.2 závěry vycházející z obsahové a formální analýzy a porovnání vybraných územních plánů eu Jak má vypadat plán, aby byl podnětný, srozumitelný a použitelný? Plán musí umožňovat variabilitu své formy, aby mohl předávat relevantní informace pro řešené území. Většina evropských plánů tento požadavek řeší tím, že mají více vrstev různých měřítek. Plán musí umožňovat obsahovou flexibilitu ve vazbě na velikost a charakter řešeného území. Většina evropských plánů nemá povinně vymezené kategorie „k odškrtnutí“ – plán nevzniká mechanicky, nýbrž na míru konkrétní situaci, problémům a potřebám. Jaké podklady jsou potřeba pro různé měřítkové vrstvy? Základním měřítkem evropských územních plánů velkých měst je měřítko 1 : 25 000 – 1 : 10 000, kdy je město zobrazeno jako celek. Doplňkovými měřítky pro části města jsou měřítka 1 : 5 000 – 1 : 1 000 / 1 : 500 podle potřeby. Většina měst pokrývá detailními plány jen vybraná území. Novější plány (např. Amsterdam) využívají digitální technologie k zoomování z velkého do malého měřítka. Plány patřící ke germánské kulturní tradici (např. Vídeň) dodržují dvouvrstevnatost na celém svém území a mají jasně odlišenou formu obou měřítek: územního a regulačního. Podkladem územních plánů bývá plán územních požadavků strategického plánu rozvoje města (např. Struktuurvisie), který v sobě obsahuje všechny požadavky na strategický rozvoj území, to jest i regionální a nadregionální, státní, mezinárodní, které zastupitelé města

a

b

c

d

zkoordinovali mezi sebou a převzali do své územní politiky. Tyto plány mají charakter diagramů. Podkladem bývají městské databáze shromážděných statistických dat, které slouží zároveň k průběžné kontrole účinnosti územní politiky města. Detailní plány čerpají i z podrobných průběžně aktualizovaných veřejných internetových databází realizovaných, probíhajících a budoucích investičních záměrů. Data a informace jsou pořizovány za účelem konkrétního využití, v omezeném množství tak, aby bylo možné na jejich základě formulovat jasné závěry a koncepce, které jsou srozumitelnou formou prezentovány veřejnosti. Data současně slouží ke zpětné kontrolovatelnosti účinnosti územní politiky. Co jsou povinné a co volitelné informace? Mezi povinné informace se v rámci územního plánu řadí: ------------- obsahové kategorie: pravidla pro přestavbu území, pravidla pro doplňování staveb, ochrana specifických lokalit, vymezení rozvojových území, infrastruktura, její ochrana a vymezení systému organizace, zrnitost plánu v základních kategoriích (území, lokalita, plocha/blok); ------------- strategické prvky prostředí: zejména základní prostorová koncepce, vyšší infrastruktura, vymezení hranic zastavěného/nezastavěného; ------------- prvky funkční: funkční využití území, bydlení, výroba, dopravní infrastruktura; ------------- morfologické a krajinné kategorie: základní uliční síť, vymezení zastavitelného/ nezastavitelného, zeleň, vodní plochy, zemědělské a lesní plochy, oblast ochrany krajiny, ochranná pásma, lokální a nadmístní centra. Volitelné informace plánů – zejména kategorie doplňující a upřesňující výše uvedené, popřípadě vztahující se k podrobnějším měřítkům plánů: ------------- podrobnost: jemnější zrnitost plánů (např. parcely); ------------- funkční prvky: občanská a technická infrastruktura; ------------- morfologické a krajinné prvky: vymezení veřejného/neveřejného, charakter veřejných prostranství a zástavby, výšková regulace, organizace parteru, podrobná prostorová organizace zástavby, záplavová území, skládky (řešení odpadů), plochy s kontaminovanou půdou apod. Co se zobrazuje v jakém měřítku? Základní měřítko plánů zobrazuje zejména pravidla pro přestavbu a bodové doplňování území, specifickou ochranu lokalit, vymezení rozvojových území, vymezení a ochranu infrastruktury a systému její organizace.

167 d/10 text

sítě. Specifikem je zde kategorie Wohnen – bydlení, sloužící k ochraně života a obytnosti v centru města. Plán zahrnuje několik kategorií ochrany krajiny, ať už se jedná o doplňující fakta (Natura 2000, oblasti rozvoje), nebo samostatné entity, jako je oblast ochrany krajiny. Podobně jako jiné zásadní informace týkající se směřování města (ochrana i rozvoj) se stávají také informace o stavebních uzávěrách a omezení výstavby v území dominantními, když do sebe absorbují původní funkční plochy.



166

Co se předepisuje v jakém měřítku? Plány základního měřítka jsou zejména plány koncepce, tzn. zaznamenávají strategii v prostoru. Naopak plány podrobného měřítka definují především charakter prostředí. ------------- Většina posuzovaných plánů (v základním měřítku) slouží ke koordinaci a regulaci stavu, nikoli k iniciaci nových projektů; jedná se tedy zejména o plány dlouhodobého charakteru, které se nezabývají možnými konkrétními záměry v území. ------------- Bez ohledu na nižší stupně je většina plánů závazná jak pro město, tak pro stavebníky, výjimkou je v otázce závaznosti plán vídeňský, který je závazný až na úrovni regulačního plánu. ------------- Většina z posuzovaných plánů je velmi flexibilní, ať se jedná o možnost tvořit obsah dle velikosti a charakteru sídla bez povinně určených kategorií „k odškrtání“, nebo o možnost revidovat jen ty části plánu, které to vyžadují (např. pouze některé lokality). ------------- Většina plánů pracuje s třetím rozměrem, a tedy s prostorovým charakterem lokalit města, nikoli pouze s abstraktním dvourozměrným záznamem dnes velmi proměnlivého funkčního využití území.

Jaké jsou územní jednotky ve vazbě na měřítko plánu a měřítko informace? Územní jednotkou je v základním měřítku plánu nejčastěji plocha, popř. blok, v podrobném měřítku pak může být podrobnost zúžena na měřítko parcely. ------------- Plány jsou vždy koordinační a regulační, občas iniciační. Regulační účel plánu je jednotně zobrazen v obou měřítkách. ------------- Iniciační a koordinační účel plánu bývá zobrazen v základním měřítku jako informativní, nezávazný a v podrobném měřítku jako závazný. Jaké vlastnosti mají územní jednotky na svých rozhraních? Jednotky mají pevné ohraničení, tzn. označují s naprostou jednoznačností, kde se reguluje. Jaké jsou vazby územních plánů na ostatní územněplánovací nástroje? Územní plány mají vazbu na dokumenty jim nadřazené (nejčastěji strategické plány pro ÚP závazné, resp. strategické plány promítnuté do území, tzv. strukturální plány) a podřazené (nejčastěji regulační plány). Jaké jsou vazby územních plánů na veřejné investice? Existuje vztah rozpočtu a plánu? Většina evropských územních plánů má desetiletou platnost. Novější plány (např. Amsterdam) zobrazují jen ty iniciační aktivity, které jsou ve vazbě na desetiletý finanční výhled města. Na tuto otázku však nešlo v rámci analýzy evropských územních plánů jednoznačně odpovědět. Jaké jsou funkční vrstvy plánu? Lze rozlišit tři základní funkční vrstvy plánů: ------------- metastruktura: základní prostorová koncepce, vyšší infrastruktura, vymezení hranic zastavěného/nezastavěného území, využití území; ------------- struktura: základní uliční síť, veřejné/ neveřejné, zastavitelné/nezastavitelné, zpevněné/nezpevněné (charakter veřejných prostranství); ------------- infrastruktura: občanská, dopravní, technická. Jak se dochází k dohodě? Plány vznikají vždy za účasti veřejnosti. Veřejnost může být v roli pasivní (je informována o vzniku), aktivní (vznáší připomínky), nebo participační (přímo se podílí na vývoji plánu). V různých zemích jsou dohadovací procesy a jejich kulturní tradice výrazně různé. Na tuto otázku však nešlo v rámci analýzy evropských územních plánů jednoznačně odpovědět. Jak vypadá nástroj použitelný v rámci různých míst, měřítek a cílů rozvoje? Použitelné příklady jsou např.: ------------- Amsterdam: Bestemmingsplan – dvě měřítka (dvě podrobnosti); obsah

-------------

-------------------------

-------------

plánu může být flexibilní dle velikosti a potřeb obce; Berlín: Bezirksentwicklungsplan – plánovací dokument v měřítku městských samospráv, podklad pro územní plán („podrobnější“, plánování „zdola“); Berlín: rozvinutá legenda – specifikace abstraktního značení, umožňuje vizuálně přehlednější plány; Kodaň: doplněk akční plán (Handlingsplan) – čtyřletá ekonomická koncepce rozvoje území, v rámci Kodaně jednotný vzor pro snadné srovnávání; Kodaň: doplněk rozvojový plán (Udviklingsplan) – koncepce využití území.

Co je to životní cyklus plánu? Původně lineární vnímání procesu plánování, které vzniklo na přelomu 19. a 20. století a do značné míry převažuje v ČR dodnes, lze charakterizovat třemi základními kroky: ------------- EN: policy – design – regulate: ------------- CZ: zadávání plánu – návrh / pořizování plánu – regulace / vykonávání plánu. Toto schéma se od šedesátých let 20. století v západoevropských zemích postupně proměnilo na tři obměněné lineární kroky, které počítaly se spoluúčastí veřejnosti při procesu plánování: ------------- EN: educate – participate – manage: ------------- CZ: vzdělávání veřejnosti – participace veřejnosti – řízení pořizování a vykonávání plánu. V současnosti jsme díky současné úrovni digitálních technologií schopni sledovat chování města v čase a jsme poprvé schopni monitorovat účinnost plánu a hledat nápravy chyb, které každý plán obsahuje. Současné tři kroky územní politiky lze charakterizovat jako: ------------- EN: plan – manage – monitor, za nimiž se skrývá celý životní cyklus plánu jako uzavřeného kruhu – plan – strategy – implement – monitor – actualise. ------------- CZ: definice problému – formulace politiky – implementace politiky – monitoring a hodnocení – vyhodnocení a zpětná vazba – redefinice problému. Jaký existuje na úrovni jednotlivých zemí EU potenciál ke kontrole změn využití území? Jaký existuje na úrovni městských regionů jednotlivých zemí EU potenciál ke kontrole změn využití území (na základě jejich legislativního a administrativního prostředí a tradic a územněplánovacích systémů), popisuje několik dokumentů EU. Zmiňujeme výsledky jednoho z nich, protože nám připadají závažné pro pochopení kontextu, ve kterém se české územní plány zadávají, pořizují a používají. Dokument PLUREL D 2.2.1 vyhodnocuje pro každou evropskou zemi, nakolik její právní, administrativní a územněplánovací prostředí umožňuje koordinaci změn jednotlivých územních plánů z úrovně regionálního centra.

a

b

c

d

K této koordinaci lze dojít zjednodušeně dvěma základními způsoby: ------------- konsolidovaným systémem státní správy s navzájem spolupracujícími obcemi, ve kterém se tvoří jak horizontální, tak vertikální vztahy. Tímto procesem spolupráce se pak doplňuje relativně málo rigidní plán, což je způsob typický pro severské státy, Nizozemsko a Velkou Británii; ------------- skrze silné, direktivní regionální plánování, což je úspěšný model v zemích kolem Středozemního moře (Portugalsko, Kypr, Řecko). Jaký existuje na úrovni České republiky potenciál ke kontrole změn využití území? Česká republika vykazuje dle dokumentu PLUREL D 2.2.1 velmi slabé výsledky ve srovnání s ostatními zeměmi EU. Patří do nejslabší skupiny spolu s Maďarskem, Rumunskem a Slovenskem, má malý potenciál k účinné kontrole změn ve využití území. Obecně lze ze srovnání vyvodit několik závěrů: řada vyspělých demokracií v rámci EU, u kterých máme tendenci se nechat inspirovat, disponuje poměrně málo rigidním systémem plánování, který nepředepisuje ideální cílové řešení, ale předpokládá existenci demokratické diskuze, pomocí níž dospívá ke konsenzu nad konkrétními problémy. Schopnosti takovéto demokratické diskuze a dosažení konsenzu ale předchází velmi dlouhá tradice, kterou lze vysledovat právě i v administrativním a právním uspořádání těchto zemí. Otázkou je, nakolik je toto přenositelné do českého prostředí, v němž dlouhodobé pěstování demokratické diskuze nemá tradici, a nakolik je naopak nutné přehodnotit význam přesně definovaných regulací vzhledem k našemu kulturnímu zázemí. ------------------------------------------------------7 DOPORUČENÍ ------------------------------------------------------7.1 doporučení vycházející z obsahové a formální analýzy a porovnání vybraných územních plánů eu ------------- Ú zemní plán, proces jeho zadávání, pořizování, provádění, kontroly a aktualizace tvoří jeden celek a musí odpovídat společensko-ekonomické, legislativní a kulturní tradici dané země, aby byl účinný. Obsah, formu a procesy od sebe nelze oddělit. Precizním transparentním a demokratickým procesem lze kompenzovat neurčitost obsahu a formy zadání a plánu a naopak. Nebezpečná je kombinace slabé informační hodnoty plánu, nesrozumitelné formy a netransparentních procesů, která vybízí k subjektivnímu výkladu plánu jednotlivcem a korupčnímu chování.

169 d/10 text

Co se popisuje v jakém měřítku? V rámci základního měřítka plánů dochází převážně k popisu strategických, funkčních, morfologických a krajinných prvků. ------------- Strategické prvky jsou např. základní prostorová koncepce, vyšší infrastruktura, vymezení hranic zastavěného a nezastavěného území a až na výjimky jsou obsaženy ve všech srovnávaných plánech. ------------- Funkční prvky uvažujeme v kategoriích: využití území, specifické způsoby využití, jako je bydlení, popř. výroba; občanská/ dopravní/technická infrastruktura. ------------- Morfologické a krajinné prvky se vyskytují v závislosti na podrobnosti plánů. Prvky typu základní uliční síť, vymezení zastavitelného/nezastavitelného území, zeleň, vodní plochy, zemědělské a lesní plochy, ochranná pásma, lokální centra jsou jednoznačně obsaženy ve všech měřítkových úrovních. ------------- Další prvky, např. vymezení veřejného/ neveřejného prostoru, charakter veřejných prostranství, charakter zástavby, výšková regulace, parcelace, organizace parteru, podrobná prostorová organizace zástavby, záplavová území, skládky a plochy s kontaminovanou půdou, bývají do jisté míry abstrahovány či v plánech základního měřítka nejsou obsaženy.



168

7.2 současné město je jiné než v minulosti 7.2.1

současné územní plánování musí umět:

------------- reflektovat proměnu vztahu státu a trhu; ------------- zvládat změny; ------------- být pragmatické, respektovat trh, zhodnocovat území a majetek; ------------- být dlouhodobé; ------------- umět jít napříč resortními zájmy; ------------- být založené na řešení a řízení rozvoje projektu nebo místa; ------------- zajistit lokální správě vedoucí roli; ------------- podpořit, co funguje; omezit, co ne; ------------- spolupracovat s veřejností. 7.2.3

eset tezí pro lepší čitelnost d územních plánů

město je třeba nahlížet:

------------- j ako fyzickou prostorovou jednotku (hmota, prostor, děje); ------------- jako mentální entitu (reflexe, pocity, představivost); ------------- jako časový rozměr (lidé odcházejí, město zůstává); ------------- jako propojení přírody a kultury (město, krajina); ------------- jako komplexní systém (vztahy, struktura a proces). 7.2.2

7.2.4

eset tezí pro lepší zadávání d územních plánů

------------- M ěsta a jejich územní plány jsou obrazy společnosti a její kultury. Člověk a kvalita života jsou vždy na prvním místě. ------------- Město si před přípravou zadání musí vyjasnit své sdílené hodnoty, vize a finanční možnosti pro daný čas. ------------- Mezi státní správou, samosprávou a veřejností musí existovat jasné rozdělení rolí a povinností. ------------- Míra plánování a regulace má být závazná na své nejnižší úrovni. ------------- Územní plán má být jednoznačný, čitelný a srozumitelný. ------------- Průběžným sledováním účinků územního plánu se kontroluje jeho správnost, efektivita a dosažení cílů. ------------- Tím se současně kontroluje výkonnost státní správy a samosprávy. ------------- Úředníci spravující území musejí být průběžně celoživotně vzděláváni a vychováváni přímo úměrně k moci, kterou mají a vykonávají. ------------- Technická, dopravní a základní občanská infrastruktura je veřejnou službou, za kterou je město zodpovědné. ------------- Diskuze a dohody v území nejsou možné bez zákona o finančním vyrovnání.

------------- K aždý územní plán musí jasně vymezit, co je veřejné a co neveřejné. ------------- Každý územní plán musí zobrazovat funkční využití. ------------- Každý územní plán musí označovat, co a kde je třeba ochránit. ------------- Měl by informovat o rozvoji a transformaci území i stavební uzávěře. ------------- Měl by poskytnout informaci o struktuře v obytné části města. ------------- Každý územní plán musí informovat o systému dopravní infrastruktury. ------------- Měl by přitom odlišit funkci veřejného prostranství a dopravy (ulice vs. komunikace). ------------- Měl by zobrazovat informace i o krajině (systém zeleně, biokoridory atd.). ------------- Měl by zobrazovat hierarchii center a občanské vybavenosti (celoměstská, čtvrťová atd.). ------------- Měl by využívat možnosti digitálních technologií (proměnlivé měřítko, interaktivní legenda atd.).

a

b

c

d

171 d/10 text

------------- Ú zemní plán je třeba vnímat jako jednu z etap životního cyklu plánu a věnovat pozornost kontrole účinnosti plánu. Potřebujeme být schopni reagovat na stále nepředvídatelnější rozvoj nebo proměnu jednotlivých částí měst, a proto potřebujeme stabilní a adaptabilní územní plán současně. Na současné úrovni digitálních technologií existuje množství statistických dat vztahujících se k území kontinuálně, která jsou průběžně doplňována a aktualizována. Jsme tedy schopni sledovat chování města v čase: nárůst/pokles dopravy, kriminality, obezity, sociálních problémů, kvality ovzduší, stejně tak nárůst/pokles ekonomické prosperity, míry a průběhu investic, spokojenosti obyvatel, zájmu návštěvníků atd. Měli bychom umět porovnat tato data mezi sebou, vyvozovat závěry a následně jednoduchým, transparentním a kontrolovatelným procesem adaptovat územní plán tak, abychom předcházeli přílišné nerovnováze nebo úpadku částí města. ------------- Územní plán je základní dohodou společnosti o jejím chování v území, zobrazuje hodnoty společnosti a ochraňuje je. České územní plány tuto funkci neplní. Investoři nemají jistotu zhodnocení svých investic, uživatelé nemají jistotu zachování nebo růstu kvality svého prostředí. České územní plány jsou jednovrstvé a dvourozměrné (funkční), chybí jim třetí rozměr nebo je jeho informační hodnota velmi nízká. Nelze z nich vyčíst základní prostorovou koncepci města, chybí informace o struktuře a morfologii i o strategii rozvoje či iniciačních ohniskách, chybí nástroje ochrany kvality či regulace prostředí jiné než funkční. Rozhraní zobrazování není přesné a jasně definované, chybí racionální podklad plánu. Tato netransparentnost vybízí k hledání vlastních řešení, tj. k obcházení předpisu. ------------- Města a jejich územní plány jsou obrazy společnosti a její kultury. Česká republika má spolu se Slovenskem, Maďarskem a Rumunskem nejméně účinnou územní politiku ze všech 27 evropských zemí. Účinnost územní politiky souvisí mimo jiné i s její jednoduchostí a srozumitelností: to, co chceme přikazovat a regulovat, musíme umět kontrolovat: to, co nelze kontrolovat, nelze přikazovat.



170

172


CEC – European Commission. European Spatial Development Perspective Towards Balanced and Sustainable Development of the Territory of the European Union [online]. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 1999 [cit. 30.6.2013]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/regional_policy/ sources/docoffic/official/reports/pdf/sum_en.pdf. CEC – European Commission. EU Compendium of spatial planning systems and policies: France [online]. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 2000 [cit. 30.6.2013]. Dostupné z: http://www.langple.net/file/EU%20 compendium%20France.pdf. CEC – European Commission. EU Compendium of spatial planning systems and policies: Netherlands [online]. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 1999 [cit. 30.6.2013]. Dostupné z: http://www.espace-project.org/publications/ EUCompendiumNL.pdf. CEC – European Commission. EU Compendium of spatial planning systems and policies: Austria. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 2000. CEC – European Commission. EU Compendium of spatial planning systems and policies: United Kingdom [online]. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 2000 [cit. 30.6.2013]. Dostupné z: http://www.langple.net/file/EUCompendiumUK.pdf. CEC – European Commission. The EU compendium of spatial planning systems and policies: Germany [online]. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 1999 [cit. 30.6.2013]. Dostupné z: http://www.espace-project.org/publications/ EUCompendiumGer.pdf. CEC – European Commission. ESDP – European Spatial Development Perspective. Towards Balanced and Sustainable Development of the Territory of the European Union [online]. European Communities, 1999 [cit. 30.6.2013]. Dostupné z: http://www.eu-territorial-agenda.eu/Reference%20 Documents/ESDP_en.pdf.

c

d

173

ESPON European Spatial Planning Observation Network. Governance of territorial and urban policies from EU to local level [online]. ESPON 2.3.2, 2007 [cit. 30.6.2013]. Dostupné z: http://www.espon. eu/export/sites/default/Documents/Projects/ ESPON2006Projects/PolicyImpactProjects/Governance/fr2.3.2_final_feb2007.pdf. ESPON European Spatial Planning Observation Network. Integrated Tools for European Spatial Development [online]. ESPON 3.1, 2004 (revised 2005) [cit. 30.6.2013]. Dostupné z: http://www.espon. eu/export/sites/default/Documents/Projects/ ESPON2006Projects/CoordinatingCrossThematicProjects/ Coordination/fr-3.1-full.pdf. ESPON European Spatial Planning Observation Network. Applied Territorial Research. Building a scientific platform for competitiveness and cohesion [online]. ESPON Scientific Report II, 2006 [cit. 30.6.2013]. Dostupné z: http://www.espon.eu/export/sites/default/ Documents/Publications/ESPON2006Publications/ ScientificReport2/scientific-reportii_web.pdf.

MLIT. European Union. An Overview of Spatial Policy in Asian and European Countries. Denmark[online]. Ministry of Land, Transport and Tourism, Japonsko, 2012b [cit. 30.6.2013]. Dostupné z: http://www.mlit. go.jp/kokudokeikaku/international/spw/general/denmark/ index_e.html. NEEDHAM, Barrie. The New Dutch Spatial Planning Act. Nijmegen: GAP, 2004. NEWMAN, Peter a Andy THORNLEY. Urban Planning in Europe: International Competition, National Systems, and Planning Projects. London & New York: Routledge, 1996. RIVOLIN, Umberto Janin a Andreas FALUDI. The Hidden Face of European Spatial Planning: Innovations in Governance. In: European Planning Studies, 2005, roč. 13, č. 2. RIVOLIN, Umberto Janin. Spatial planning systems and EU territorial governance [online]. Intensive course: EU territorial governance and its effects, 2012 [cit. 30.6.2013]. Dostupné z: https://noppa.aalto.fi/ noppa/kurssi/a-36.3321/luennot/A-36_3321_color_spatial_ planning_systems_and_eu_territorial_governance.pdf.

ESPON European Spatial Planning Observation Network. EU-LUPA – European Land Use Patterns. Policy options and recommendations [online]. ESPON & TECNALIA Basic Report, 2013 [cit. 30.6.2013]. Dostupné z: http://www.espon.eu/export/sites/default/Documents/ Projects/AppliedResearch/EU-LUPA/FR/Volume_XIII_ Policies_301112.pdf.

TOSICS, Iván, Hanna SZEMZŐ, Dóra ILLÉS a Antal GERTHEIS. National spatial planning policies and governance typology [online]. Deliverable Report 2.2.1. PLUREL project – Peri-Urban land use relationships – Strategies and Sustainability assessment tools for urban-rural linkages. Integrated Project, Contract no. 036921., 2010 [cit. 30.6.2013]. Dostupné z: http://plurel.net.

GALLAND, Daniel a Stig ENEMARK. The Danish National Spatial Planning Framework [online]. Dublin: Report for Planning for States and Nation/States: A TransAtlantic Exploration, 2012 [cit. 30.6.2013]. Dostupné z: http://www.ucd.ie/t4cms/Galland__Enemark_The_Danish_ National_Spatial_Strategy.pdf.

ULIED, Andreu, Oriol BIOSCA a Rafael RODRIGO. Urban and rural narratives and spatial development trends: State of the Question, Final Report [online]. Barcelona: Mcrit SL, 2010 [cit. 30.6.2013]. Dostupné z: http://www.eu-territorial-agenda.eu/ Related%20Documents/ES_100623_URBAN_RURAL_ENG.pdf.

GUET, Jean-François. French urban planning tools and methods renewal [online]. ISoCaRP Congress 2005 [cit. 30.6.2013]. Dostupné z: http://www.isocarp.net/ data/case_studies/684.pdf.

WEFERING, Frank. The state-of-the-art of sustainable mobility plans in Europe, Report 2.2 for CEC – European Commission [online]. Cologne: Revised, 2012 [cit. 30.6.2013]. Dostupné z: http://mobilityplans. eu/docs/file/eltisplus_state-of-the-art_of_sumps_in_ europe_sep2011.pdf.

LARSSON, Gerhard. Spatial Planning Systems in Western Europe: An Overview. Amsterdam: IOS Press, 2006. MLIT. European Union. An Overview of Spatial Policy in Asian and European Countries [online]. Ministry of Land, Transport and Tourism, Japonsko, 2012a [cit. 30.6.2013]. Dostupné z: http://www.mlit. go.jp/kokudokeikaku/international/spw/general/eu/ index_e.html.

ZANIN, Christine, Nicolas LAMBERT a Ronan YSEBAERT. Technical Report: Mapping Guide, Carthography in ESPON 2013 [online]. Online ESPON Database, 2013 [cit. 30.6.2013]. Dostupné z: http://www.espon. eu/export/sites/default/Documents/ToolsandMaps/ MappingGuide/MAPPING_GUIDE_EXTERNAL.pdf.

text

CINA, Giuseppe. Urban Project as a Design and Planning Tool: Sources and Drifts. IP UPWARD Seminar. Nepublikovaná přednáška. Turín, 2012.


CEC – European Commission. EU Compendium of Spatial Planning Systems and Policies and Systems, Regional Development Studies [online]. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 1997 [cit. 30.6.2013]. Dostupné z: http://commin.org/upload/Glossaries/European_Glossary/ EU_compendium_No_28_of_1997.pdf.

b

d/10

literatura BÖHME, Kai. Nordic Echoes of European Spatial Planning: Discursive Integration in Practice, NORDREGIO Report 2002:8 [online]. NORDREGIO 2002 [cit. 30.6.2013]. Dostupné z: http://www.nordregio.se/Global/ Publications/Publications%202002/R2002_8/Part1_p9.pdf.

a


a

b

c

d

175

seznam ilustrací

d/10

01

d/10_001 Amsterdam – přehled zobrazených míst; zdroj: http://maps.google.com d/10_002 Bestemmingsplan Amsterdam – legenda; zdroj: http://www.bestemmingsplannen. amsterdam.nl, verze ke dni 20. 4. 2014 d/10_002–d/10_026 Bestemmingsplan Amsterdam – výřezy; zdroj: http://www.bestemmingsplannen.amsterdam.nl a http://http://maps.google.com d/10_027 Kodaň – přehled zobrazených míst; zdroj: http://maps.google.com d/10_028 Kommuneplan Kodaň – legenda; zdroj: http://kbhkort.kk.dk, verze ke dni 20. 4. 2014 d/10_029–d/10_050 Kommuneplan Kodaň – výřezy; zdroj: http://kbhkort.kk.dk a http://maps.google.com d/10_051 Lyon – přehled zobrazených míst; zdroj: http://maps.google.com d/10_052 PLU Lyon – legenda; zdroj: http://plu.grandlyon.com/, verze ke dni 20. 4. 2014 d/10_053–d/10_076 PLU Lyon – výřezy; zdroj: http://plu.grandlyon.com/ a http://maps.google.com d/10_077 Mnichov – přehled zobrazených míst; zdroj: http://maps.google.com d/10_078 FNP Mnichov – legenda; zdroj: www.fnp-muenchen.de, verze ke dni 20. 4. 2014 d/10_079–d/10_102 FNP Mnichov – výřezy; zdroj: www.fnp-muenchen.de a http://maps.google.com d/10_103 Vídeň – přehled zobrazených míst; zdroj: http://maps.google.com d/10_104 FWP Vídeň – legenda; zdroj: https://www.wien.gv.at/stadtplan/, verze ke dni 20. 4. 2014 d/10_105–d/10_128 FWP Vídeň – výřezy; zdroj: https://www.wien.gv.at/stadtplan/ a http://maps.google.com

02 03 04 05 06

Přehledová tabulka. Obsahová analýza územních plánů Amsterdam. Formální analýza územního plánu Kodaň. Formální analýza územního plánu Lyon. Formální analýza územního plánu Mnichov. Formální analýza územního plánu Vídeň. Formální analýza územního plánu



text

174

b

c

d

obsah 1 Úvod 2 Stávající problémy krajiny v územním plánování 3 Význam slova „krajina“ a propojení extravilánu a intravilánu 4 Volná krajina / extravilán 5 Sídelní krajina / intravilán 6 Závěry a doporučení 7 Dodatek – Případová studie: lineární park (Engelův pás)

výzkumný tým: Ing. Radmila Fingerová Ing. arch. Hana Špalková

�

.................................. .................................. .................................. .................................. .................................. .................................. ..................................

178 178 179 180 183 185 186

Literatura .................................. 189 Seznam příloh .................................. 189 d/11 — Obrazové přílohy .................................. 338 anotace Práce se zabývá tématem zadání územního plánu z pohledu krajiny, a to krajiny v nezastavěném území obce (extravilánu) a krajiny v zastavěném území obce (intravilánu). Vysvětluje důvod rozdělení tématu krajiny do dvou výše uvedených částí. Definuje stávající problémy a hledá řešení v rámci stávajícího územního plánu a jeho vyhlášek s tím, že navrhuje dílčí úpravy. Pro extravilán je využíván stávající nástroj „koncepce uspořádání krajiny“. Pro intravilán je to „systém sídelní zeleně“, který je součástí urbanistické koncepce. Vzhledem k tomu, že územní plán je nástrojem hledání shody mezi mnoha různými zájmy a musejí mu rozumět především obyvatelé obce, pro které je zpracováván, je důraz kladen na srozumitelnost myšlenky, grafického zpracování i textu.

177 d/11 text

Krajina ��

a

vedoucí Radmila Fingerová : Krajina




extravilán intravilán koncepce uspořádání krajiny krajina krajinný plán lineární parky systém sídelní zeleně urbanistická koncepce územní plán zahrádkářské (zahradní) osady zelená infrastruktura

Stavební zákon potvrzuje územní plánování jako nástroj k řešení otázek využití území, zásad jeho organizace, koordinace výstavby a jiných činností, které ovlivňují rozvoj území tak, aby byly vytvářeny předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek – půdy, vody a ovzduší. Podstata územního plánování je tedy především v nalézání shody ve stanovení podmínek při péči o řešené území. Územní plánování stanovuje podmínky pro zajištění udržitelného rozvoje území, zohledňuje potřeby stability hospodářského rozvoje, sociální soudržnosti a kvalitních životních podmínek. Návrh územního plánu dle stávajícího zákona představuje příležitost systémově koordinovat řešení sídelní zeleně v rámci urbanistické koncepce s řešením koncepce uspořádání krajiny a řešením infrastruktury. Územní plán jako jediný typ dokumentace umožňuje plánovat celé katastrální území sídla celistvě. Přesto územní plány v soudobé praxi nevedou k tvorbě krásných a udržitelných sídel. V rámci výzkumného projektu Metodika zadávání územních plánů naplňuje dílčí část „Krajina“ hlavní cíl programu s důrazem na specifikaci rozhodujících hodnot města a dále některé dílčí cíle výzkumného programu, a to jmenovitě body: ------------- v rámci zadání územně plánovací dokumentace vytvoření předpokladů pro vznik ujasněné celistvé koncepce péče o přírodně-krajinné hodnoty; ------------- návrh koncepce územních plánů jako nástroje vyjadřujícího přiměřenými prostředky prostorovou strukturu města; ------------- výzkum aspektů čitelnosti a srozumitelnosti plánu, sdělitelnosti plánu širší veřejnosti, a tudíž jeho použitelnosti v rozhodovacích procesech samosprávních i při výkonu státní správy. 1.1

formulace hlavních témat a cílů

Hlavním cílem je hledání nejefektivnějšího způsobu, jak s krajinou v územních plánech pracovat. V předkládané práci hledáme odpovědi na následující otázky: ------------- Je v koncepční práci při tvorbě územního plánu věnována dostatečná pozornost nezastavěným (stav) a nezastavitelným (návrh) plochám uvnitř sídla a jejich významu pro život obyvatel? ------------- Je věnována dostatečná pozornost území volné krajiny – extravilánu – a nejsou dlouholeté tendence vytvářet tzv. krajinné plány projevem nedostatečné pozornosti věnované volné krajině?

------------- N emělo by i dnes, stejně jako za první republiky, začít plánování města základní úvahou o tom, jak stávající přírodní podmínky využijeme pro tvorbu zdravého, bezpečného a krásného města, a to naplánováním toho, co z přírody a krajiny má být zachováno? ------------- Jaká jsou nová témata územního plánu týkající se krajiny? 1.2 metoda a postup zpracování Jedná se o kvalitativní výzkum založený na dlouholeté osobní zkušenosti a terénních průzkumech, analýze dokumentů a textů jak současných, tak historických, a následné evaluaci, tj. vyhodnocení s cílem získat spolehlivé podklady pro předkládané závěry, které slouží porozumění a upřesnění problematiky krajiny v zadání územního plánu. Kvalitativní metoda je zatížena subjektivním hodnocením, které bylo částečně eliminováno v průběhu práce porovnáním se závěry plynoucími z jednání širšího kruhu odborníků zabývajících se obdobnými tématy na půdě České komory architektů, Pracovní skupiny pro krajinářskou architekturu i dalšími výsledky z mezioborových jednání k tomuto tématu a především schválením této závěrečné zprávy účastníky tohoto výzkumu. Případová studie – příklad lineárního parku (Engelův pás) – je výsledkem prací studentů v rámci cvičení z předmětu Krajinářská tvorba – úvod, který je zpracováván studenty čtvrtého ročníku Fakulty architektury ČVUT pod vedením Ing. arch. Hany Špalkové a Ing. Radmily Fingerové. Jde o příklad prostoru, který lze proměnit v lineární park spojující Stromovku a Pražský hrad a jehož existence, založená již za první republiky, by měla být zajištěna právě územním plánem. Pokud není takový prostor v územním plánu jasně definován, dochází často z pouhé neznalosti širších vztahů v řešeném území k jeho postupnému přerušování, které může vést až k zániku prozíravé myšlenky, aktuální ve 21. století ještě více než před téměř sto lety. ------------------------------------------------------2 STÁVAJÍCÍ PROBLÉMY KRAJINY V ÚZEMNÍM PLÁNOVÁNÍ ------------------------------------------------------2.1 problémy společnosti ------------- Chybí obecné povědomí, že krajina má hodnotu, že je to významná součást života obyvatel, že jde o jeden z pilířů národní identity; ------------- chybí politické povědomí hodnoty krajiny u řídicích politických orgánů; ------------- chybí spolupráce jednotlivých resortů; ------------- neschopnost dohody na společných hodnotách a neochota se případné společné dohodě podřídit;

------------- p rodej obecních pozemků – obce často rozprodaly své pozemky a tato skutečnost výrazně ovlivňuje schopnost spravovat své území; ------------- myšlení „tady a teď“ bez přesahu do minulosti a budoucnosti. 2.2 problémy profesní ------------- Přemíra vzájemně protichůdných zákonů a vyhlášek; ------------- přeceňování práce s daty, podceňování terénního průzkumu; ------------- projektování „od stolu“ bez znalosti „terénu“ a zvažování souvislostí (zpracovatel přebírá územně analytické podklady místo důkladných vlastních průzkumů); ------------- snaha řešit všechny problémy dle metodik bez vlastního odborného úsudku; ------------- neochota, spíše však za daných podmínek nemožnost převzít odpovědnost za individuální nebo kolektivní odborné rozhodnutí; ------------- špatná komunikace s jinými odborníky, s politiky a s veřejností; ------------- nevyužívání stávajících nástrojů definovaných v zákoně č. 183/2006 Sb., konkrétně vypracování systému sídelní zeleně v rámci urbanistické koncepce pro zastavěné území, koncepce uspořádání krajiny pro volnou krajinu, často pouze formální zpracování územního systému ekologické stability; ------------- nesrozumitelnost myšlenky, grafického vyjádření, odborné terminologie; ------------- výběrová řízení na zhotovitele územních plánů s jediným kritériem nejnižší ceny, které vede k tomu, že v pracovních týmech nejsou krajinářští architekti a další profese. ------------------------------------------------------3 VÝZNAM SLOVA „KRAJINA“ A PROPOJENÍ EXTRAVILÁNU A INTRAVILÁNU ------------------------------------------------------ Evropská úmluva o krajině č. 1049, kterou Česká republika přijala usnesením vlády České republiky ze dne 30. října 2002, definuje krajinu jako část území, tak jak je vnímána obyvatelstvem, jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních nebo lidských faktorů. Tato úmluva zdůrazňuje, že předmětem jejího zájmu je, a tedy svou hodnotu má, každá krajina, tedy nejen kulturně či přírodně významná a harmonická, ale i urbanizovaná, příměstská nebo devastovaná. Dále Evropská úmluva říká, že podstatnou roli v rozhodování o podobě krajiny (jejích „cílových charakteristikách“) nemají mít jen experti, ale také lidé, kteří v ní žijí a kteří ji užívají.

a

b

c

d

Smyslem této definice je šetrné nakládání s celým územím obce, které nám bylo svěřeno předchozími generacemi a které máme předat generacím následujícím. Definice krajiny dle EUOK je pro evropské státy, které k ní přistoupily nad všemi ostatními odbornými definicemi. Problém nastává v tom, že různé evropské národy díky odlišným přírodním podmínkám a životním zvyklostem prožívají krajinu odlišným způsobem. Země jižní Evropy, jako například Řecko či Itálie, již v dávné historii vnímaly krajinu jinak než národy střední a severní Evropy. Na jihu Evropy byl vždy úzký vztah mezi stavbou, krajinou a lidmi. Stavby byly součástí krajiny, vyrůstaly z ní. Krajina byla něco samozřejmého, v čem lidé od nepaměti žili. Lidé tam vždy byli součástí krajiny. Ve střední a severní Evropě byla krajina vnímána jako to, co je mimo zastavěné území obce. Město bylo bezpečné, od krajiny oddělené, krajina byla vzdálená, nebezpečná, byla „na kraji“. Krajina byla nezastavěné území. Přestože žijeme v globální době a velmi rychle se přizpůsobujeme veškerému technickému pokroku, vnímání krajiny je podivuhodně stabilní a pro občana České republiky neznajícího Evropskou úmluvu o krajině je výraz krajina stále pouze tím, co je mimo zastavěné území obce. S tím je nutné při projednávání územního plánu počítat a vždy vysvětlovat použitou terminologii. Územní plán má dle stávajícího stavebního zákona řešit celé správní území obce. Krajina je dle Evropské úmluvy o krajině jen jedna. Její dělení v této práci na intravilán a extravilán má tedy jediný důvod, jímž je srozumitelnost. Druhým praktickým důvodem tohoto rozdělení je šířka tématu – jiné charakteristiky i některé odlišné nástroje využívané pro plánování intravilánu a extravilánu obce. 3.1

ropojení volné krajiny (extravilánu) p a sídelní krajiny (intravilánu)

Extravilán a intravilán jsou propojeny liniemi vodních toků, které se svým bezprostředním okolím patří od dávných dob do současnosti mezi základní linie utvářející charakter krajiny. Zároveň jsou často propojeny plochami zeleně velkého měřítka, které pronikají z volné krajiny do sídla. V současné době také Evropská unie podporuje plánování a realizaci tzv. „zelené infrastruktury“, tj. linií a ploch zeleně jak v intravilánu, tak v extravilánu obce. 3.2

z elená infrastruktura (green infrastructure) – program eu

Evropská unie má 75 % svého území urbanizovaného a tento trend pokračuje. V souvislosti s rychlým zvyšováním zpevněných ploch se snižuje počet rostlinných a živočišných druhů, mizí orná půda a snižuje se schopnost krajiny zadržovat vodu. Zároveň se výrazně zvyšuje počet mimořádných přírodních katastrof – povodní, dlouhotrvajícího sucha nebo naopak intenzivních dešťových srážek. To má čím dál negativnější dopady na obyvatele celé Evropy – na jejich zdraví a bezpečí.

179 d/11 text

------------------------------------------------------1 ÚVOD -------------------------------------------------------



178

znalosti místa lze přispět také ke snížení rizika povodní. Toho lze dosáhnout, pokud při zpracovávání územních plánů, které řeší celé správní území obce – tedy intravilán i extravilán jako jeden neoddělitelný celek –, budou spolupracovat odborníci různých profesí. V uskutečňování programu zelené infrastruktury má v České republice významnou roli Česká komora architektů, která uděluje autorizaci architektům, urbanistům / územním plánovačům a krajinářským architektům, tedy těm odborníkům, kteří jsou odpovědni za tvorbu územních plánů, tedy za celistvou tvorbu území naší země. Stávající situaci je třeba upravit tak, aby při výběrových řízeních na zpracování tohoto nejvýznamnějšího dokumentu, který jediný dokáže koordinovat různé zájmy v území, nebyla hlavním kritériem cena. Právě cena projektové dokumentace limituje účast dalších odborníků, kteří se na tvorbě územního plánu musejí podílet, aby tento zásadní plánovací dokument dokázal splnit všechny požadované cíle. Stručně shrnuto, „zelená infrastruktura – green infrastructure“ je evropský program, jehož cílem je vyčlenit část území, které je vhodné proměnit v prostor, v němž dojde díky širokému mezioborového přístupu a vzájemné dohodě a za účasti obyvatel k zachování nebo zvýšení biodiverzity, zvýšení retenční kapacity území, zkvalitnění života lidí a posílení jejich zdraví a bezpečí. ------------------------------------------------------4 VOLNÁ KRAJINA / EXTRAVILÁN ------------------------------------------------------4.1

zdůvodnění ochrany

Volná, nezastavěná krajina je nezbytná nejen z důvodů pragmatických, jako jsou zajištění potravinové soběstačnosti, zajištění retenční kapacity území, ale i z důvodů mnohem méně prokazatelných, jako je význam vnímání sounáležitosti člověka s krajinou. Krajina je důležitá pro každého člověka. V České republice je tento vztah posílen také historickým vývojem. Již od doby národního obrození se krajina stává tím, s čím se lidé dokážou identifikovat. Dá se říci, že láska k české krajině je v nás hluboce zakořeněna. Zvláštní obezřetnost s nakládáním (zastavováním) volné krajiny v České republice je dána také přírodními podmínkami. Ve své přírodní podstatě dané geologicky, reliéfem a hydrologickými poměry má celá naše krajina malé a střední měřítko. Jako jedna z mála zemí světa nemáme přírodní prvky velkého měřítka (moře, velehory atd.). Chybí nám tedy velkolepost volné nezastavitelné plochy, chybí nám volný horizont nebo mohutná velebnost hor. Krása naší země tkví v její rozmanitosti, v jejím menším, „lidském“ měřítku. Můžeme ji lépe přetvářet k obrazu svému, ale také snadněji a rychleji zničit. 4.2

formy plánování

Ve volné krajině / extravilánu máme k dispozici mimo územního plánování, které je celoplošné,

další formy plánování. Tyto dokumenty mají své úzce resortní priority a přístupy. Postrádají vzájemné propojení a vztah k širším souvislostem při navrhování změn v krajině. Komplexní pozemkové úpravy navrhují uspořádání majetkoprávních vztahů a přístupu k zemědělským pozemkům a také umožňují tvorbu krajiny v rámci „plánu společných zařízení“. Hospodářská úprava lesů a lesní hospodářský plán určují cíle a způsob hospodaření v lesích. Plán péče o zvláště chráněná území stanovuje zásady a opatření pro ochranu rostlin a živočichů, pro vzhled krajiny, ekologické limity osídlení, dopravu, turistiku a hospodaření. Dalším systémem plánování jsou plány ochrany povodí. Revitalizace vodních toků zajišťují obnovu přirozeného a přírodě blízkého stavu vodních prvků. Program obnovy venkova řeší revitalizaci venkovského prostoru v souladu s principy ochrany přírody a krajiny. Krajinotvorné programy Ministerstva životního prostředí ČR mají různé cíle, jako jsou zakládání a obnova biotopů na zemědělské půdě, návrat rozptýlené zeleně do krajiny, podpora ekologické stability krajiny, zakládání biotopů pro klíčové druhy, zvýšení estetických kvalit krajiny atd. 4.3 problémy při plánování ve volné krajině ------------- Chybí strategie (vize) sídla a srozumitelný plán jako podklad pro rozhodování; ------------- malá retenční kapacita území (povodně); ------------- rozšiřování zástavby do volné krajiny a ničení zemědělského půdního fondu; ------------- zaniklé cesty (snížená prostupnost krajiny); ------------- ztráta nebo zarůstání dominant krajiny (ztráta identity a čitelnosti); ------------- ekonomické zájmy zemědělců podporované dotačním systémem, nikoli dlouhodobým zájmem odpovědné péče o ornou půdu. 4.4 krajinářská hodnocení v minulosti – územní průměty Snaha vypracovat krajinářské hodnocení má u nás dlouhou tradici. Nejvýznamnějším počinem jsou Územní průměty významných prvků krajiny, zpracované Ing. Stanislavem Muranským (1911– 1990) a PhDr. Pavlem Naumanem (1907–1976). Oba autoři vypracovali dvanáct verzí metodiky krajinářského hodnocení na základě integrity ekologických a estetických kritérií. Za osm let zpracovali všech tehdejších 77 okresů. V sedmdesátých letech minulého století vyhotovili atlas třiceti map bývalých krajů v měřítku 1 : 200 000 s textovou a tabulkovou částí. Pro 56 okresů z původních 77 lze získat pracovní originály map krajinářského hodnocení v měřítku 1 : 50 000 a lze je studovat v archivu AOPK. Tento rozsáhlý materiál pořídil Terplan – Státní ústav pro územní plánování pro tehdejší ministerstvo kultury – pracoviště památkové péče a ochrany přírody. Autoři našli způsob, jak

a

b

c

d

na uvedené měřítkové úrovni krajinu podle zvolených jednoznačně definovaných charakteristik zmapovat exaktně kvantifikujícím a kontrolovatelným způsobem. Materiál použily některé okresy pro vyhlašování přírodních parků. Toto krajinářské hodnocení okresů ČR se po opravách stalo součástí některých územních plánů v podobě tzv. zón zvýšené péče o krajinu, a to před i po roce 1989 (Zóny zvýšené péče o krajinu – Ekologický generel ČSR 1986). Zóny vymezovala pro jednotlivé okresy krajská urbanistická pracoviště na základě bilance významných krajinných prvků přírodního a kulturního rázu složkami ochrany přírody a památkové péče. Toto hodnocení bylo založeno na důkladném terénním průzkumu a má velkou informační hodnotu i v dnešní době. 4.5 krajinný plán a koncepce uspořádání krajiny Odborná veřejnost již od roku 1999 diskutuje o nezbytnosti krajinného plánu. O náplni, rozsahu a závaznosti krajinného plánu se vedou diskuze mezi MMR, MŽP, ČKA, ČSKI, Výzkumným ústavem Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví a Mendelovou zemědělskou a lesnickou univerzitou v Brně. V rámci České komory architektů byl v minulém roce zpracován standard základních a zvláštních profesních výkonů při zpracování a projednání krajinného plánu z toho důvodu, že současná praxe ve využití metod plánování krajiny vede často i k tomu, že výsledky získané jednou metodou lze snadno zpochybnit jinými výsledky získanými jinou metodou. Tyto standardy jsou zatím v pracovní verzi a ještě nemají vstupní preambuli s objasněním postavení a obsahu krajinného plánu v legislativě. V rámci této předkládané práce se jeví jako nejvhodnější zařazení krajinného plánu jako nezbytného oborového podkladu, na základě kterého by bylo zpracováno zadání územního plánu a následně návrh územního plánu, který by se zabýval krajinou komplexně. Obsah textové i grafické části je třeba vždy přizpůsobit místní situaci a vycházet z důkladných terénních průzkumů. Textová i grafická část musejí být srozumitelné i laické veřejnosti. Krajinný ráz lze například dokumentovat jednoduchými skicami s vysvětlením, v čem je hodnota dané krajiny. Lidé, kteří v daném místě žijí, musejí rozumět tomu, v čem krása jejich krajiny spočívá. Z praktického hlediska užívání krajiny obyvateli je zásadní omezení vodní a větrné eroze, rozšíření cestní sítě (zemědělské, rekreační), výsadba stromořadí podél cest, případně zakládání nových vodních ploch. Z hlediska tvorby územního plánu a následných dokumentací i praktického života je důležité vymezení území, která se mají chránit, která se mají dotvářet a která vyžadují změnu. Z hlediska péče o přírodu a krajinu v řešeném území musí být v rozsahu přiměřeném složitosti a velikosti území a způsobům jeho využití součástí dokumentace zejména vymezení územního systému ekologické stability včetně interakčních prvků v širších souvislostech a vazbách (rekreace, zvýšení retenční kapacity

181 d/11 text

To je důvod několika zásadních činů Evropské unie. Nejprve to byla snaha zvýšit povědomí o hodnotě krajiny, nutnosti zapojit do péče o krajinu obyvatele, kteří v ní žijí. K tomu slouží Evropská úmluva o krajině. Nutnost pečovat o ohrožené živočišné a rostlinné druhy a o ochranu jejich stanovišť zajišťuje program nazvaný Natura 2000. Na území Evropské unie je takto chráněno 18 % území. Přesto je 30 % území Evropské unie velmi silně fragmentováno, to znamená, že v takto velkém území jsou sice izolované plochy zeleně, ale nejsou propojeny, což má negativní dopad na existenci živočichů, rostlin, ale i na kvalitu života lidí. Od devadesátých let 20. století se hovoří o „zeleném propojení – green infrastructure“. Ale až v roce 2011 se začaly připravovat za finanční podpory Evropské unie první projekty naplňující tento program. Základní myšlenkou je vytváření propojené sítě zelených ploch a koridorů, která plní funkce ekologické, ekonomické i sociální. Důraz je kladen právě na prostorové propojení a plnění několika funkcí najednou. Plochy zeleně jsou potřebné nejen pro živočichy, rostliny, ale zlepšují kvalitu ovzduší, ve městech výrazně snižují přehřívání zpevněných povrchů, umožňují rekreaci obyvatel a výrazně působí na kvalitu života a zdraví lidí. V České republice není koncept zelené infrastruktury ničím novým. Naopak máme velice dobrý základ, který nám řada jiných zemí může závidět. A tak nezačínáme od nuly, ale můžeme tento systém vhodně začlenit do již exitujících systémů při tvorbě územních plánů. Již v roce 1992 byla z iniciativy Igora Míchala a jeho kolegů a za tehdejší výrazné politické podpory ministra Ivana Dejmala do zákona o životním prostředí začleněna tvorba systémů ekologické stability, které jsou následně povinnou součástí územních plánů. Skvělá myšlenka ochránit část území před zastavěním s cílem zachovat (případně zvyšovat) biodiverzitu ale naráží při své realizaci na mnoho problémů. Je nutné vyřešit majetkové vztahy k pozemkům, což je ve volné krajině (extravilánu) možno pouze tam, kde se zpracovávají komplexní pozemkové úpravy, což je velmi účinný nástroj Ministerstva zemědělství ČR, v jehož rámci se zpracovává tzv. plán společných zařízení, kdy lze navrhovat a realizovat výsadbu zeleně, vybudování vodních nádrží atd. Zároveň je nutno dořešit finanční kompenzace těm vlastníkům, kteří jsou vymezením územního systému ekologické stability omezeni v nakládání se svým majetkem. V zastavěném území (intravilánu) máme v rámci tvorby územních plánů zase nástroj, který má řešit systém (strukturu) sídelní zeleně v rámci urbanistické koncepce, která je součástí tvorby územního plánu. Již z názvu je zřejmé, že i v tomto případě jde o propojenou strukturu zeleně, nikoli o izolované plochy veřejné zeleně. Územní plán umožňuje najít shodu na tvorbě krajiny v rámci platné legislativy. Ale právě evropská iniciativa Zelené infrastruktury může v naší zemi napomoci k jejich lepšímu využívání. Tyto systémy nemohou plnit pouze ekologické funkce, ale je nutné využívat navržené struktury také pro zdravější a kvalitnější život lidí, který zahrnuje nejen možnost rekreačního využití této zelené infrastruktury. Jde také o zvýšení bezpečí života lidí. Promyšlenými návrhy založenými na důkladné



180

4.6

územní systém ekologické stability

V současnosti je většinou součástí územních plánů pouze Územní systém ekologické stability (povinná součást obecně závazných regulativů územně plánovací dokumentace). V zákoně č. 218/1997 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, je uveden mezi náležitostmi návrhu. Zčásti je i v prováděcích předpisech zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, a vyhlášce MZe č. 83/1996 Sb. Cílem Územních systémů ekologické stability (ÚSES) je vymezit a následně hájit území pro nezbytný rozsah biocenter a biokoridorů a interakčních prvků, a zajistit tak ekologickou stabilitu. Z hlediska projekční přípravy je celá Česká republika pokryta návrhy ÚSES všech kategorií. Jsou již vymezeny nadregionální, regionální, lokální biocentra a biokoridory, a to funkční, částečně funkční, nefunkční. Většinou však pouze na úrovni generelu, tj. základního vymezení, proto je nezbytné jejich zpřesňování v rámci územně plánovací dokumentace, KPÚ i lesnických plánovacích dokumentů. U reálně existujících prvků ÚSES jde o uchování současného stavu. U plánovaných ÚSES nejsou zakládání a následná péče zatím zcela vyřešeny. Především jde o postupy, kdy je ÚSES navržen na soukromých pozemcích a vlastník pozemku s jeho realizací nesouhlasí. Metodika ÚSES byla vypracována v roce 1992. Pro skladebné prvky ÚSES se využívají stávající toky, lesní systémy a další přírodní prvky. Pro stávající situaci je nezbytné využít tohoto zákonem daného principu ochrany přírody, zaměřeného na ochranu prostoru s cílem zajistit ekologické funkce krajiny, také jako základního pilíře systému sídelní zeleně, jejímž cílem je i zvyšování kvality života obyvatel a koncepce uspořádání krajiny, která by zahrnovala při tvorbě krajiny všechny aspekty (ekologické, ekonomické, sociální). Vyžadovalo by to úpravu metodiky ÚSES. Metodiky mají přispět ke standardnímu způsobu navrhování. V praxi to však velmi často znamená, že je zcela důsledně dodržena metodika, ale vytrácí se individuální přístup, který jediný může reagovat na velkou rozmanitost české krajiny. Případně jsou vytvářeny zbytečně složité metodiky určené pro úzkou skupinu zpracovatelů a vyžadující zbytečně vysoké finanční prostředky na průzkumy, které ve vlastním návrhu nejsou využity. Pro vlastní zpřesňování generelů ÚSES je třeba vycházet ze znalosti místa a důkladného terénního průzkumu při zohlednění i dalších aspektů, nejen pouze hledisek ochrany přírody. Důležité je respektování nebo dořešení majetkových vztahů k pozemkům, na nichž je tento systém vymezen (systém výměn a finančních náhrad, respektování soukromého vlastnictví). Širší a svobodnější využívání tohoto (v době

svého vzniku velmi prozíravě zákonem ustanoveného) nástroje může velmi dobře sloužit, pokud bude navrhován se znalostí terénu a individuálních potřeb obce a jejích obyvatel, tak jak je požadováno v rámci evropského programu „zelené infrastruktury“. 4.7

strategický plán obce

Dalším dokumentem, který lze úspěšně využít při tvorbě zadání územního plánu, je strategický plán obce, o jehož pořízení rozhoduje obec a který hradí ze svých finančních zdrojů. Dle metodického doporučení Ministerstva životního prostředí ČR z roku 2008 tento nepovinný dokument obsahuje: ------------- vymezení hodnot krajiny, specifikuje jejich stav, úlohu v systému krajiny a podmínky pro jejich kvalitativní změny; v součinnosti se zainteresovanými občany a ostatními uživateli krajiny stanoví prioritní hodnoty krajiny, stanoví typologii krajiny obce; ------------- vymezení potenciálu ohrožení hodnot krajiny předpokládanými vlivy klimatických změn; ------------- navrhuje cílový stav krajiny; ------------- navrhuje změny způsobu využívání krajiny v zájmu ochrany a posilování hodnot krajiny včetně způsobu jejich ochrany před vlivy potenciálních klimatických změn; změny využívání krajiny navrhuje s přihlédnutí k zájmům občanů a ostatních uživatelů krajiny; ------------- odůvodňuje navrhované změny a specifikuje důsledky jejich neprovedení; ------------- navrhuje postupy, způsoby a pořadí realizace navrhovaných změn využívání krajiny a doporučuje realizátory změn; ------------- stanoví zadávací podmínky (kritéria) pro konkretizaci změn využívání krajiny, které lze realizovat prostřednictvím územního plánování nebo jiných územně orientovaných plánovacích dokumentů; ------------- navrhuje indikátory pro sledování efektů navrhovaných změn využívání krajiny. Strategický plán by tedy byl velmi kvalitním podkladem pro zadání územního plánu. V praxi je problémem jeho nezávaznost a kvalita zpracování těchto plánů. Strategické plány jsou velmi často zcela obecné a pro daný účel nevyužitelné. 4.8

závěr části volná krajina

Ze zkušeností s územními systémy ekologické stability i strategickými plány obcí vyplývá, že hlavní problém je v konkrétním zpracování, které nelze svázat jednotnou metodikou. Rozmanitost přírodních podmínek i rychlost životních změn vyžadují individuální, mezioborové posouzení založené na důkladné znalosti místní situace.

a

b

c

d

Je zřejmé, že za stávající situace je žádoucí využít systému územního plánování, který má teoretické předpoklady být výsledkem demokratické shody na hodnotách a prioritách řešeného území za účasti obyvatel, kteří v území žijí. Krajinný plán jako závazný podklad, který bude zadání územního plánu předcházet, musí být srozumitelný i laické veřejnosti, protože jeho smyslem je dohoda na zásadních principech ochrany, tvorby a přeměny území.

urbanistická koncepce včetně vymezení zastavitelných ploch, ploch přestavby a systému sídelní zeleně.

Územní plán by v rámci koncepce uspořádání krajiny měl především zajistit: ------------- zvýšení retenční kapacity krajiny – bezpečí; ------------- zachování zemědělské půdy – potravinová soběstačnost; ------------- zvýšení prostupnosti krajiny – rekreace; ------------- zachování nebo zvýšení biodiverzity – ekologie; ------------- zachování (zvýšení) jedinečnosti krajiny – krása.

Význam zeleně: ------------- mikroklimatický a zdravotní – snižuje teplotu, prašnost, hluk, ovlivňuje proudění větru atd.; ------------- estetický – spoluutváří obraz sídla [viz � veduty]; ------------- urbanistický – spoluutváří osnovu sídla (důležité pro orientaci); ------------- ekologický – umožňuje život různým druhům živočichů [viz � ÚSES], zvyšuje retenční kapacitu území; ------------- psychologický – zkvalitňuje život člověka ve městě.

V nezastavěném území je praktické rozdělit území na tři kategorie: ------------- území, které vyžaduje ochranu (CHKO, VKP, PP atd.); ------------- území, které vyžaduje tvorbu; ------------- území, které vyžaduje zásadní přeměnu (skládky, brownfields atd.). Prováděcím dokumentem ve volné krajině / extravilánu se na zemědělské půdě mohou stát komplexní pozemkové úpravy, které v rámci tzv. návrhu společných zařízení mohou převzít a dopracovat návrhy týkající se zvýšení retenční kapacity území, průchodnosti území, případně další návrhy (tvorba nových vodních ploch, výsadba stromořadí, rozptýlené zeleně, skupin a solitérních stromů ve volné krajině). Tam, kde nebudou komplexní pozemkové úpravy prováděny, je realizace jakýchkoli opatření v extravilánu obcí minimální z důvodu vlastnických vztahů. Obce již většinou nevlastní pozemky, na nichž by bylo možno tyto úpravy uskutečnit. Je nutno navrhnout navazující legislativu, tj. finanční náhrady těm, kteří jsou návrhem územního plánu omezeni na svých právech, například při navržení systému ÚSES přes soukromé pozemky. Kvalifikačním požadavkem na zpracování územního plánu musí být také krajinářská autorizace. V týmu je nezbytné mít další odborníky, vždy dle dané situace konkrétního řešeného území. ------------------------------------------------------5 SÍDELNÍ KRAJINA / INTRAVILÁN ------------------------------------------------------ Stávající legislativa [zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, prostřednictvím vyhlášky č. 500/2006 Sb., obsah územního plánu v příloze č. 7, odst. b) až e)] ustanovuje, že součástí textu výrokové části územního plánu jsou koncepce rozvoje území obce, ochrany a rozvoje jeho hodnot,

5.1

ýznam zeleně a požadavky obyvatel v na zdravou, bezpečnou a krásnou obec

Zeleň má mnoho významů, které se násobí, pokud jde o systém, nikoli pouze o izolované plochy zeleně.

Požadavky obyvatel na zdravou, bezpečnou a krásnou obec: ------------- ochrana před povodněmi (méně nepropustných povrchů, nezastavěné nivy); ------------- prostor pro rekreaci (kvalitní plochy zeleně v dosažitelné vzdálenosti); ------------- podmínky pro zdravý životní styl – možnost pohybovat se po městě pěšky nebo na kole, nejen cíleně při sportování, ale i při každodenních cestách do práce (propojená síť pěších a cyklistických tras); ------------- možnost pěstování vlastní zeleniny a ovoce (zahrádkářské osady správně umístěné v organismu města, jejich kvalitní urbanistické a architektonické řešení). Další důležité požadavky: ------------- nezastavování horizontu, ochrana volného prostoru v okolí významných dominant; ------------- ochrana některých významných, ještě nezastavěných „přírodních“ území ve městě před zástavbou. 5.2

systém sídelní zeleně a úses

Konkrétní návrh vždy vychází z přírodních podmínek obce. Právě přírodní podmínky (geomorfologie krajiny) měly zásadní vliv na její utváření. Systém sídelní zeleně propojuje nejen plochy uvnitř sídla, ale zároveň je propojen s okolní krajinou, kde je toto téma řešeno v rámci celkové koncepce uspořádání krajiny. Hlavní částí systému zeleně jsou lineární plochy kolem vodních toků a dále tři velikostní kategorie ploch zeleně. Cílem je vytvářet propojenou síť tak, aby bylo lákavé procházet sídlem pěšky nebo využívat kolo tam, kde je to vhodné.

183 d/11 text

území, tj. jeho využití také pro zdravý a bezpečný život obyvatel). Dále hranice, rozsah a charakter chráněných území a jejich ochranných pásem, významných krajinných prvků, přírodní zdroje a jejich ochranná pásma, ochranná pásma vodních zdrojů, ochrana zemědělského půdního fondu.



182

5.3

z ákladní lineární prvky systému sídelní zeleně

Lze stručně definovat, že řeka, její přítoky a nejbližší okolí těchto vodních toků tvoří základní lineární osu systému sídelní zeleně. Tato základní linie, přesněji plochy podél vodních toků, musí být obyvatelům města přístupná a dobře prostupná, nezastavěná. Jednoduše řečeno řeky potřebují volnost, to samo o sobě je prvním předpokladem ochrany před povodněmi. Zvláštní péči si zasluhují tak výjimečné přírodní prvky, jako jsou například ostrovy (např. pražské ostrovy na Vltavě jsou jedinečnou hodnotou, i když nejsou zákonem chráněny; chránit je jako volný prostor však může územní plán). 5.4

lošné prvky velkého, středního p a malého měřítka

5.4.2

plochy středního měřítka Městské parky, sídlištní zeleň, rekreační zeleň zahrnující sportovní hřiště, koupaliště, zahrádkářské osady atd. – tj. plochy sloužící k půldenní rekreaci rozmanitého zaměření a zároveň plochy, které zlepšují mikroklima. Velikost cca od 3–20 ha. Dostupnost do 20–30 minut pěšky nebo do 10 minut veřejným dopravním prostředkem. 5.4.3

plochy malého měřítka Malé parky od 0,5 do cca 3 ha, parkové plochy velikost menší než 0,5 ha, plácky, vnitrobloky atd. – místa krátkodobého setkávání a odpočinku včetně uličních stromořadí. Právě tyto malé plochy zajišťují obyvatelnost obce. Jsou města, která si v rámci svých strategií definují maximální pěší vzdálenost, kterou má každý obyvatel k ploše zeleně. V našich podmínkách lze uvažovat o 400 m, tj. cca 8 minut pomalé chůze (malé děti, staří lidé). Do této kategorie lze většinou zařadit i hřbitovy, které jsou významnou součástí systému sídelní zeleně. Čím menší plochu navrhujeme, tím důležitější je důraz na kvalitní návrh a realizaci. 5.5

oukromá zeleň jako součást s systému sídelní zeleně

5.7

Soukromá zeleň se v územních plánech opomíjí – přesto významně ovlivňuje obraz obce, hygienické poměry, zdraví i radost ze života, a to za nulových ekonomických nákladů pro obec. V některých lokalitách se doporučuje zvážit možnosti a oprávněnost regulace (výška oplocení, výškové umístění domu vzhledem k sousedním pozemkům a veřejnému prostranství, tj. návrat k praxi z první republiky).

Každé město kromě lineárních prvků systému sídelní zeleně dále potřebuje nezastavěné území (plochy) tří základních měřítek (velikostí). Rozložení ploch velkého a středního měřítka je závislé především na přírodních podmínkách dané obce, a tedy méně pravidelné než rozmístění ploch malého měřítka. 5.4.1

plochy velkého měřítka Lesy, lesoparky, příměstské parky, velké parky (dřívější obory atd., plochy, které slouží k celodenní rekreaci a jsou „plícemi obce“ ). Velikost těchto ploch by neměla být menší než cca 20 ha. Tyto vnější plochy mohou tvořit prstenec kolem obytného území, který vniká paprskovitými klíny až do středu města, kde navazuje na soustavu vnitřní zeleně. Právě tyto plochy propojují také systém zeleně sídla s volnou krajinou / extravilánem, a navazují tedy na koncepci uspořádání krajiny. Dostupnost cca jedna hodina veřejným dopravním prostředkem. V případě Prahy lze velmi dobře využívat hustou železniční síť (zachovat nádraží v centru a na okrajích Prahy).

5.6

velikosti a uspořádání parcel, navržení vhodné sítě komunikací, umístění a typ zahradních domků, případně centrální společné stavby). Právě zahradní osady zcela splňují neustále zdůrazňovaný požadavek udržitelnosti. Právě ony jsou zcela určitě udržitelné ekonomicky, ekologicky a sociálně. V řadě zemí se využívají nejen jako levný způsob vytváření a péče o zeleň, zajištění potravinové soběstačnosti, ale i jako místo, kde dochází k integraci obyvatel z různých zemí a různých společenských vrstev. Případně jako velmi vhodný způsob řešení problematiky nezaměstnanosti. V jiných zemích si stále považují dlouhé tradice, kdy význam zahradních kolonií vzrůstal vždy v dobách válečných (např. Victory gardens v USA, zahradní kolonie v Rakousku a Německu). V našich podmínkách je důležité, aby obec pozemky zájemcům pouze pronajímala, nikoli prodávala. Jen tak je možné účinně ovlivňovat celkový vzhled a režim zahradních kolonií. Může jít o zahradní kolonie uzavřené, otevřené, nebo s omezeným časovým režimem, kdy může veřejnost zahradními koloniemi procházet, případně je využívat ke krátkodobé rekreaci, jsou-li takto prozíravě navrženy. Další velmi vhodnou alternativou jsou rozmanité typy komunitních zahrad, kde opět velmi záleží na umístění a celkovém řešení.

z ahradní osady jako součást systému sídelní zeleně

To stejné platí pro zahradní osady (zahrádkářské kolonie) – jejich rušení je krátkozraké. Nejde jen o ekonomiku sídla, kdy lze za nulových nákladů udržovat například místa vyčleněná jako stavební rezerva, ale především o spokojenost lidí a v kritických obdobích také o potravinovou soběstačnost města. Zahradní osady se musejí při plánování města dobře umisťovat a navrhovat. Nemusíme v souladu se současným světovým trendem navrhovat zemědělské pole přímo v sídle. Stačilo by jít ověřenou cestou zahradních osad. Jen je nutné velmi výrazně zkvalitnit jejich celkové i dílčí řešení a pracovat s nimi v rámci celkové urbanistické koncepce sídla. Je možné například vytvářet plochy pro zahrádkářské kolonie na „zbytkových“ plochách, tj. plochách, kde nelze z různých důvodů stavět. Role architekta spočívá v tom, že dokáže zadavatele přesvědčit o užitečnosti zahradních kolonií, v rámci územního plánu je dobře umístí (napojení na veřejnou dopravu atd.), zajistí kvalitní návrh jejich celkového řešení (doporučení vhodného typu zahradní kolonie, její velikosti,

ídlištní zeleň jak součást s systému sídelní zeleně

Sídliště byla poplatná době svého vzniku a mají mnoho problémů. Důležité však je sledovat to, co obyvatelé sídlišť považují za jejich hodnotu. Touto stále oceňovanou hodnotou je dostatek volných nezastavěných ploch. V rámci územního plánu by tedy nemělo docházet k zahušťování sídlišť, ale k hledání nových způsobů, jak ekonomicky tyto volné plochy využít ve prospěch stávajících obyvatel. Jednou z cest je nacházení způsobu, jak umožnit lidem pečovat o část pozemků. Lze uvažovat o komunálních zahradách, specificky navrhovaných zahradních osadách atd. 5.8

lineární parky

Liniové prvky zeleně („lineární parky“) jsou důležitým typologickým prvkem 21. století. Tak jako park druhé poloviny 19. století odpovídal společenské situaci své doby, lineární park naplňuje potřeby člověka 21. století, kdy velká část obyvatel nemá čas jít do klasického parku. I tento typologický prvek zeleně sice vznikl ještě v 19. století (např. pás bostonských parků navržených F. L. Olmstedem), ale právě nyní zcela odpovídá soudobému životnímu stylu. V zadání územního plánu je nutné specifikovat (potvrdit stávající nebo najít nové) důležité linie zelených (nezastavitelných) ploch, bez nichž město nemůže dobře sloužit svým obyvatelům. Téma lineárních parků velice úzce souvisí s tématem dopravy. Lineární park se dá vnímat ve většině případů jako ideální cesta pro pěší a cyklisty. Tyto lineární prvky by měly mít stejnou důležitost jako dopravní stavby. Pokud nejsou

a

b

c

d

v zadání územního plánu jasně stanoveny, v průběhu let jsou zastavovány, až postupně zmizí. Na příkladu tzv. Engelova pásu, tj. propojení Stromovky, areálu ČVUT a Pražského hradu, lze dokumentovat, že často jde jen o odhalení stopy minulosti a její přizpůsobení současným potřebám. V rámci systému sídelní zeleně v územním plánu jde o to řešit krizová místa například při křížení s velkými dopravními tepnami, a především o zajištění nezastavování lineárního parku. Podrobnosti viz � přílohu – Případová studie Engelův pás (studentské práce v rámci předmětu Krajinářská architektura). V rámci cvičení studenti pod vedením Ing. arch. Hany Špalkové a Ing. Radmily Fingerové hledají soudobé způsoby využití prostoru, který byl jako lineární nezastavitelný prvek města vymezen již ve třicátých letech 20. století. 5.9

tromořadí, skupiny stromů, s solitérní stromy

V rámci tvorby zadání územního plánu je nutné uvažovat životní a prostorové nároky stromů, které jsou neopominutelným prvkem jak v intravilánu, tak v extravilánu (šířka uličního profilu, šířka komunikací atd.). ------------------------------------------------------6 ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ ------------------------------------------------------ Z výzkumu z hlediska tématu krajiny vyplývá, že dnes na prvním místě stojí v územních plánech vymezování zastavitelného území. Během první republiky stálo na prvním místě vymezování nezastavitelných ploch v zastavěném území. Zdá se to jako nepodstatný detail, ale odhaluje to princip uvažování, přičemž nezastavitelná území mají v současnosti v obci zcela jistě dokonce větší význam než v minulosti. Pro zadání územních plánů je nejdůležitější to, co zadání předchází. Současná zadání jsou pouze formální, povrchní a obecná. Kvalitní obec potřebuje kvalitní plán. Kvalitní plán potřebuje kvalitní zadání. Kvalitní zadání potřebuje kvalitní vize. Kvalitní vize potřebují kvalitní studii a kvalitní studie vyžaduje znalost celého správního území obce (průzkumy a rozbory provedené zpracovatelem studie), širších vztahů, vyhodnocení silných a slabých stránek (vypracování mapy vyhodnocení území, zahrnující problémy i hodnoty) a výsledné studie, případně ve variantách. Průzkumy a rozbory byly často vnímány jako netvůrčí akt. I to byl možná důvod, že došlo k naprostému odtržení od tvůrčího procesu a dostaly podobu územně analytických podkladů. Nechápaly se totiž jako příprava na tvůrčí akt, který má vypracovat zpracovatel územního plánu. (Průzkumy jsou shromážděním informací, rozbory jsou práce s těmito informacemi.) Za klíčovou lze považovat právě mapu vyhodnocení území, která zahrnuje jak hodnoty, tak problémy. Právě nad touto mapou by mělo dojít k základnímu

185 d/11 text

Nejen přírodní podmínky, ale i rozloha obce ovlivňuje rozvržení sídelní zeleně. Obyvatelé velkých měst mají příliš daleko na jeho okraj, a tedy i do volné krajiny. Z toho důvodu je nutné navrhovat více ploch zeleně přímo ve městě. V rámci územního plánu se v zastavěném území obce vymezují nezastavitelná území pro ochranu přírodních hodnot a systém územní stability. Vzhledem k omezeným prostorovým možnostem i ekonomice údržby se ochrana přírodních hodnot musí stát součástí systému sídelní zeleně a sloužit i pro rekreaci obyvatel tak, jak je v rámci EU požadováno od systému „zelené infrastruktury“. Při vymezování a vytváření této přírodní struktury je vždy nutné vycházet z podmínek místa a jeho důkladné znalosti.



184

K otázce srozumitelnosti myšlenky, textu, grafického vyjádření: Územní plán musí z hlediska krajiny sloužit jako nástroj ke zmírnění následků povodní (nezastavování údolní nivy, omezení prvků snižujících retenční schopnost území) a jako nástroj pro ochranu přírodních a kulturních hodnot, a to i těch, které nejsou chráněny zákonem. Územní plán je životně důležitým dokumentem pro všechny obyvatele daného sídla. O územním plánu nakonec rozhodují neodborníci, zastupitelé (zástupci obyvatel), kteří mají různé profese. Ti by měli naprosto přesně rozumět tomu, co schvalují. Stejně tak každý občan by měl mít možnost porozumět tomu, co zásadně ovlivňuje kvalitu jeho života. V tom je také klíč ke kontrole kvality územního plánu. Územní plán musí vést ke zvýšení kvality současného života, ale nesmí zatěžovat život budoucích generací. Kritéria posuzování této kvality musejí být nastavena na kvalitu života „nejslabších“ obyvatel (dětí a starých lidí) tak, aby vznikla zdravá, bezpečná a krásná obec pro všechny její obyvatele. Vzhledem k rozmanitosti území České republiky a dynamice změn života je nutné přistupovat ke každé obci individuálně na základě znalostí celého jejího správního území.

------------------------------------------------------7 DODATEK – PŘÍPADOVÁ STUDIE: LINEÁRNÍ PARK (ENGELŮV PÁS) ------------------------------------------------------ lokalita: Praha (od Stromovky na Pražský hrad) Studentské práce během cvičení předmětu Krajinářská architektura – úvod (TKZ 1) pod vedením Ing. arch. Hany Špalkové a Ing. Radmily Fingerové

7.1

zdůvodnění zadání práce

V rámci cvičení povinného předmětu Krajinářská architektura – úvod (TKZ 1) téma lineárních parků na příkladu Engelova pásu prověřujeme se studenty magisterského studia již tři roky. Podstatou je hledání příčin nevyužití potenciálu významného liniového prvku sídelní zeleně, a tím i posléze odpovědět na otázku, co by přispělo k jeho posílení. Zadání vycházelo především ze zjištění, že pro většinu studentů zůstává tento prvek utajen až do čtvrtého ročníku, přestože ho kříží při každé cestě do školy. Cílem je, aby si studenti uvědomili, že nejde vždy jen o vyřešení zadaného úkolu, ale i o dovednost jeho nalezení, odhalení skrytých hodnot města a jejich ochranu a rozvoj prostřednictvím vhodného návrhu. 7.2

stávající problém

Lineární prvek, který spojuje Stromovku a Pražský hrad, pochází z období první republiky, kdy bylo téma velice aktuální. Nejčastěji se takto řešila území hradeb, která v předchozím období ztratila svůj význam. Na rozdíl od těchto případů byl zkoumaný pás, který navrhl prof. Engel spolu s Dejvicemi (respektoval stávající přírodní prvek kolem Dejvického potoka, viz d/11_001), zahrnut i do celkového regulačního plánu Prahy a navazoval na něj pás vedoucí Ořechovkou. Jednalo se tedy o koncepční záměr a byl chápán jako jeden celek. Tento prvek se propisuje i do dalších plánů [viz � ilustrace] a i v platném územním plánu je obsažen, ale je zobrazen jako mozaika jednotlivých ploch. Fyzicky pás jako lineární prvek sídelní zeleně příliš nefunguje. Jeho význam je spíše lokální. Byl realizován postupně, ve většině případů společně se zástavbou, která se k němu přimykala. Jednotlivé části mají význam jakéhosi „předpolí“ budov, případně jako parkové plochy využívané obyvateli přilehlých budov. A někde charakter zcela chybí (například mezi Evropskou a Buštěhradskou dráhou). Z celkové situace vyplývá jeho časté křížení především s dopravní infrastrukturou, ale také s dalším lineárním prvkem v podobě částečně zachovaných hradeb na severním předpolí Hradu. Tím, že pás není fyzicky ani v územním plánu čitelný jako významný zelený lineární prvek, křížení s ostatními lineárními prvky jsou nejslabšími místy. Přesto by tato místa především křížení

�

s významnými městskými komunikacemi mohla být silným místem, pokud by z hlediska komunikací byla situace srozumitelná i z pohledu chodce. Zajímavé je, že místa, kde je návaznost nejméně čitelná, jsou patrná i na internetových mapách a nejsou označena zeleně. Zajímavé je i vedení stávajících cyklotras. Přestože v Dejvické části pásu dříve tekl potok, a tudíž terén je naprosto ideální pro cyklotrasu, vede stávající cyklotrasa pouze částmi pásu a části objíždí jinudy. Řešený liniový prvek je tedy výsledkem územního plánování, dlouhodobě respektovanou koncepcí, ale realizován je postupně. Právě tento aspekt je na celé záležitosti velmi zajímavý, protože právě jednoznačná a zřetelná čitelnost koncepce „z nadhledu“ v porovnání s významem a čitelností z hlediska člověka pohybujícího se městem je velmi diskutovatelná. Nepochybný je ale potenciál, který díky dlouhodobě respektované koncepci v dokumentech územního plánování vznikl. 7.3

sběr, analýza a interpretace dat

Studie vychází ze studia historických materiálů, mapových podkladů, vlastních průzkumů v terénu a studentských prací. Řešený prostor má velký potenciál přesahující lokální význam. Ten však zůstává nevyužit. Problematická jsou místa křížení pásu s významnými dopravními stavbami, kde není liniový charakter pásu čitelný. Z pohledu člověka, který pás prochází, je nesnadná v těchto místech orientace a čitelnost návaznosti. Tento problém je i v méně frekventovaných místech, kde jsou kříženy komunikace obslužného charakteru, ale aspekt křížení s liniovým zeleným prvkem není akcentován. Prvek, který by v poměrně monotónní blokové zástavbě mohl hrát důležitou roli pro orientaci člověka, v této čtvrti není čitelný. V pásu není téměř žádná vybavenost ani v domech, které ho vymezují. Některá místa fungují jako lokální – spíše plošné prvky malého měřítka. Celý pás je velice fragmentován i pojetím jednotlivých ploch. V dejvické části je dobrá orientace při pohybu po pásu, a to díky prstenci přilehlých významných budov, které jsou díky jeho zakřivení vnímatelné v průhledech. Tento prvek dominantních staveb jak orientačních bodů se ztrácí v území Ořechovky, kde není patrný žádný dílčí cíl směřování. Vlivem terénní konfigurace není vidět Pražský hrad jako důležitý cíl cesty. Na stěžejním místě terénního zlomu (z kterého jsou výhledy na Dejvice i na Pražský hrad a Petřín) jsou umístěny veřejnosti nepřístupné tenisové kurty. Toto místo s obrovským potenciálem je pro veřejnost skryto a nevyužito. Přestože koncepce řešeného liniového prvku byla zcela jistě založena na důležitosti míst, která propojoval, právě tato místa jsou velmi slabá a nečitelná. Kromě výše zmíněného problematického místa u Pražského hradu (kde cesta ústí do nestabilizovaného území severního předpolí Pražského hradu) je i vztah mezi Stromovkou a začátkem pásu velmi problematický. V současné době je zde potenciál transformace prostoru zrušeného bubenečského nádraží ve prospěch čitelnosti propojení.

7.4

a

b

c

d

návrhy řešení

Řešení, s nimiž studenti přicházejí, lze rozdělit do několika principiálně podobných skupin. Téměř všechna se ale shodují na potřebě řešit křížení komunikací tak, aby bylo toto křížení patrné, a to nejen z důvodu samotného pásu, ale i z pohledu křížených komunikací, které jsou vnímány jako potenciální vstup do pásu. Odlišují se v námětech na princip řešení tohoto křížení. Často se objevují i velkolepé náměty na mimoúrovňové křížení. Velká většina skupin se snaží, aby bylo čitelné, jde o jeden prostor pouze rozdělený komunikací. Hledán je způsob samotného křížení s komunikacemi. Zobecnit lze i snahu po doplnění vybavenosti na cestě – chybí vybavenost v parteru přilehlých budov, někteří studenti vkládají do prostornějších částí pásu vybavenost jako součást parku – kavárny apod. Rovněž je snahou doplnit vybavenost samostatného veřejného prostotu (mobiliář, dětská hřiště aj.). Stěžejním prvkem bývá vyřešení vztahu pásu k jeho cílům – Stromovce a Pražskému hradu. Některé z návrhů jsou velkorysejší, jindy studenti docházejí k závěru, že stačí poměrně drobné zásahy v řešeném území, které by přispěly k pochopení a posílení jednotlivých míst, a tím i čitelnosti této velkorysé koncepce i z horizontu člověka. Důležitost je také chápána v hájení této koncepce během dílčích investičních záměrů, ať už menšího, či většího rozsahu. Umisťování náhradní výsadby, soch, podzemních kontejnerů na tříděný odpad, ale také vliv koncepce na investice do celkové rekonstrukce křížených dopravních staveb jsou velice aktuální, ale obvykle lineární prvek nereflektují. Celkově se dají shrnout tyto principy, které jsou často různě kombinovány: 1 — Akcentovat a podpořit lineárnost pásu Obvykle pak studenti do pásu vkládají lineární prvky, nejčastěji cyklostezky, běžecké tratě, pěší cesty stejného – někdy poměrně výrazného – charakteru v průběhu celého pásu (prvek, který signalizuje pokračování), ale také se objevují náměty na obnovení zatrubněného Dejvického potoka nebo také vložení jednotné aleje procházející celým pásem. Objevuje se také námět jednotného mobiliáře v celé linii, který by pro ni byl specifický. Často studenti řeší i dopravní propojení pásem (např. tramvaj mezi ulicemi Evropskou a Jugoslávských partyzánů). Velice často se řešení pásu rozšiřuje v řešení širších vztahů na další návaznosti a hledání „promenádních“ okruhů či navázání na další linie či větší prvky sídelní zeleně. Například cesta podél hradního areálu (Jelení ulice, Chotkovy sady, Letenské sady, Štvanice, nově navrhovaný pás v rozvojovém území v prostoru bubenečského nádraží a zpět do Stromovky). Lineárnost parku je také často vytvářena pomocí klíčových bodů, kde je od jednoho bodu vidět k druhému, čímž je vytvářen motiv pro cestu pásem – příběh a mezicíle cesty. Často jsou tyto náměty spojeny například i s výtvarnými díly, např. se sochami. Někdy jsou tyto body tvořeny i vybaveností parku (dětská hřiště, občerstvení apod.).

187 d/11 text

rozhodnutí, kam má celý další proces směřovat – co je třeba zachovat, co rozvíjet a co zcela změnit. Krajinný plán pro intravilán i extravilán by umožnil dospět k formulaci, v čem spočívá osobitý charakter sídla. Na rozdíl od průzkumů a rozborů již nejde o jen objektivní pohled na území a o informace o něm. Nejde o prosté shromáždění informací. Je zde prostor pro diskuzi a rozhodování. Formulují se zde otázky, na které je potřeba ještě před zadáním územního plánu odpovědět. A právě to je klíčem k zadání územního plánu, které pak bude specifické pro dané sídlo. Krajinný plán vypracovaný pro celé správní území obce, tedy jak pro zastavěné území / intravilán, tak pro volnou krajinu / extravilán, by sloužil k prověření variant a možností řešení toho, co vyplyne z mapy problémů a hodnot území. Hledaly by se odpovědi na jasně formulované otázky. V této fázi by si představitelé obce ujasnili nejen to, kam chtějí směřovat, ale i jakým způsobem. Z pohledu krajiny se jedná především o nejdůležitější rozhodnutí v rámci územního plánu – o vymezení zastavěného území (intravilánu) a nezastavitelného území v rámci území zastavěného (intravilánu). Jde tedy o ochranu zemědělského půdního fondu jako nenahraditelného přírodního zdroje, ochranu volné krajiny jako nenahraditelné hodnoty pro zdraví, bezpečí i kvalitu života. Jde o ochranu nezastavitelných ploch uvnitř obce, kde je nutné vymezit a ochránit nezastavitelné území tak, aby byl zachován, obnoven nebo vznikl systém sídelní zeleně tvořený liniemi a plochami zeleně velkého, středního i malého měřítka. Za základní požadavek při tvorbě územního plánu je nutné považovat nejprve zastavování ploch a stávajících brownfieldů uvnitř obcí, teprve po vyčerpání všech míst v intravilánu lze uvažovat o posunutí hranice zastavěného území do volné krajiny.



186

188

2 — Akcentovat lokální charakter pásu Další přístup spočívá v podpoření lokálního významu míst s filozofií, že pokud bude dobře fungovat pás v jednotlivých segmentech lokálně, zároveň to samo přinese i fungování celkové jako lineárního parku. Rozmanitost řešení jednotlivých míst vytvoří zajímavou cestu. 7.5

závěr – ve vztahu k zadání územního plánu

Z výše uvedeného vyplývá, že lineární parky mohou být prvky, které významně zvyšují kvalitu života ve městě. Se stávajícími lineárními prvky by se mělo zacházet se zvláštní péčí a měly by být chráněné. Nejsou tím míněny pouze lineární prvky zeleně, ale jakákoli lineární stavba ve městech. Každá linie ve městě je velmi cenným prvkem s vysokým potenciálem. Z pohledu do minulosti vidíme, že kvalitní liniové parky vznikaly především na místech dřívějších technických staveb. Nejspecifičtější jsou parky na místech původních hradeb. Nyní vnímáme hradby romanticky, ale dříve to byla čistě technická stavba liniového charakteru. V mnoha městech vznikl velmi cenný prostor vytvářející distanci mezi hustým kamenným městem a často neméně hustým předměstím na základě celkové koncepce a využití potenciálu technické stavby liniového charakteru, která ztratila svůj význam. Také je čitelné, že tam, kde liniová stavba ztratila svůj význam a potenciál nebyl využit, většinou tato místa zůstala jakousi „jizvou ve městě“. Liniovým stavbám se vždy stavby v jejich okolí přizpůsobovaly, proto linie nemá obvykle šanci z města zmizet beze stop. I prostor Mariánských hradeb vykazuje toto nevyužití potenciálu. Tím tento prostor přispívá k naprostému odtržení Dejvic od Pražského hradu. Tento prostor, místo aby byl spojujícím prvkem, město rozděluje, což vygradovalo i současným zacházením s těmito místy při stavbě tunelu Blanka. Otázkou bude i linie Buštěhradské dráhy, kde se plánuje její průběh v tunelu. Opět může prostor nad ním v budoucnu zůstat jizvou, nebo naopak cenným prostorem mezi Dejvicemi a Ořechovkou. Z hlediska zadání územního plánu je patrné, že právě liniové prvky ve městě je velmi žádoucí již v zadání územního plánu akcentovat jako celistvý prvek, s nímž je třeba pracovat velmi uvážlivě jako s hodnotou a velkým potenciálem, přestože jejich hodnota nemusí být vždy čitelná z detailního pohledu. Toto téma souvisí s další prací se studenty – téma zahradních osad ve 21. století (modelový příklad – proměna zahradní osady nad Buštěhradskou drahou, který jsme řešili v letním semestru 2014 v rámci cvičení Navrhování II).

b

c

d

189

literatura


d/11

EVERT, Klaus-Jürgen. Encyclopedic Dictionary of Landscape and Urban Planning. Berlin: Verlag, Heidelberg, 2001. Dostupné také z: http://bookzz.org/book/2097286/27329e.

seznam ilustrací

text

a

NOVOTNÝ, Jiří. Prahou posedlý. Praha: Karolinum, 2002. MÍCHAL, Igor. Ekologická stabilita. Brno: Veronica, 1994. JEHLÍK, Jan. Obec a sídlo. O krajině, urbanismu a architektuře. Praha: Ausdruck Books, 2013. HONZÍK, Karel. Tvorba životního slohu. Praha: Nakladatelství Václav Petr, 1947. VOŽENÍLEK, Jiří. Stavba města a vesnic / urbanistická příručka. Praha: SEVT, 1957. NOVOTNÝ, Jiří. Zeleň ve městě. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1957. NOVOTNÁ, D. a kol. Úvod do pojmosloví v ekologii krajiny. Praha: MŽP, 2001. KENDER, J. Teoretické a praktické aspekty ekologie krajiny. Praha: MŽP, 2002. MURANSKÝ, Stanislav. Vyhodnocení údajů z krajinářského hodnocení. Územní průmět významných prvků krajiny – část XV Krajinářské hodnocení území, zpracováno pro Terplan – Státní ústav pro územní plánování, 1977. IHSE, M. a G. A. BLOM. Swedish countryside survey for monitoring of landscape features, biodiversity and cultural heritage – the LIM-project. In: Ecological and socio-economic consequences of land use changes. VII International Congress of Ecology, Florencie, Itálie, 2000. FINGEROVÁ, Radmila. Perceptions of the Countryside. In: Sborník přednášek Art and Landscape. Edited by George L. Anagnostopoulos. Athény, Řecko, Panayotis and Effie Michelis Foundation, 2001, s. 614–617. FINGEROVÁ, Radmila. Re-use of rural landscape. In: TOPOS – European Landscape Magazine. 2003, č. 44, Callwey Verlag München, s. 87–91.

d/11_001 Letecký pohled s vyznačeným řešeným územím; zdroj: http://mpp.praha.eu/VykresyUPArchiv/ default.aspx d/11_002 Mapa území před zástavbou Dejvic – na části řešeného pásu probíhá přírodní linie Dejvického potoka; zdroj: https://mapy.cz d/11_003 Schematický regulační a zastavovací plán hl. města Prahy 1930; zdroj: http://mpp.praha.eu/SRK/default.aspx d/11_004 Směrný územní plán hl. města Prahy 1955; zdroj: http://mpp.praha.eu/VykresyUPArchiv/ default.aspx d/11_005 Návrh směrného územního plánu hl. města Prahy 1964; zdroj: http://mpp. praha.eu/VykresyUPArchiv/default.aspx d/11_006 Revize směrného územního plánu hl. města Prahy 1969; zdroj: http://mpp.praha.eu/VykresyUPArchiv/ default.aspx d/11_007 Směrný územní plán hl. města Prahy 1971; zdroj: http://mpp.praha.eu/VykresyUPArchiv/ default.aspx d/11_008 Směrný územní plán hl. města Prahy 1975; zdroj: http://mpp.praha.eu/VykresyUPArchiv/ default.aspx d/11_009 Územní plán hl. města Prahy 1986; zdroj: http://mpp.praha.eu/VykresyUPArchiv/ default.aspx d/11_010 Územní plán hl. města Prahy 1994; zdroj: http://mpp.praha.eu/VykresyUPArchiv/ default.aspx d/11_011 Územní plán sídelního útvaru hl. města Prahy 1999; zdroj: http://mpp. praha.eu/VykresyUPArchiv/default.aspx d/11_012 Územní plán sídelního útvaru hl. města Prahy – stav po vydání změny Z1000_00; zdroj: http://mpp.praha.eu/ VykresyUPArchiv/default.aspx


Podobně je řešeno i místo mezi Střešovickou a Cukro varnickou ulicí, tj. nejvyšší místo pásu. Zde studenti často navrhují prvek (někdy více, někdy méně dominantní), který by byl vidět ze spodní části Ořechovky, a stal se tak motivací stoupat vzhůru, protože cíl cesty – Pražský hrad – není vlivem konfigurace terénu pozorovatelný z větší dálky.


�

c

d

obsah 1 Soutěže na územní plány v ČR 2 Územní studie 3 Soutěže v zahraničí 4 Vztah zadání ÚP a realizované ideové urbanistické soutěže na ÚP města/obce 5 Závěr

.................................. .................................. .................................. .................................. ..................................

192 196 197 197 202


anotace Soutěž o návrh je jediným transparentním způsobem výběrového řízení, při kterém je posuzována kvalita návrhu, která má potom v konečném důsledku zásadní vliv na kvalitu celého řešeného území. Jak vyplývá ze zpracovaného výběru soutěží v ČR, výstupy jsou naprosto rozmanité, avšak (vždy) naplňují účel (dále viz doporučení pro změnu znění zákona).

191 d/12 text

b

soutěž

výzkumný tým: doc. Ing. arch. Radek Kolařík Ing. arch. Filip Landa Ing. arch. Lada Kolaříková

a

vedoucí Radek Kolařík : Urbanistická

Urbanistická soutěž ��



{ https://vp.fa.cvut.cz/vystupy/d12 }

diagram ideová soutěž komparace piktogram soutěž o návrh urbanistická soutěž územní studie zadání zobrazení

Souhrnně lze konstatovat, že jsou soutěžní návrhy územních plánů v České republice: 1— Výsledkem anonymních ideových soutěží o návrh, vypisovaných s ohledem na předpokládanou cenu zakázky na základě zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, resp. Soutěžního řádu České komory architektů. 2— Odrazem dvou základních determinantů: ------------- k vality zpracování zadání a míry pregnantnosti vyjádření požadavků na soutěžní návrh; ------------- míry profesní erudice autorů návrhů, resp. soutěžních týmů. Oba výše zmíněné determinanty netvoří spojité nádoby. Z určitého úhlu pohledu lze dospět k závěru, že jsou na sobě nezávislé. Přímá úměra je naopak s patřičnou statistickou odchylkou patrná mezi: ------------- Atraktivitou zpracovávaného sídla Z hlediska problémů k řešení, kvality urbánního korpusu, rozsahu úkolu a potenciální ceny práce. V poslední době – s velkým potěšením – můžeme sledovat pro budoucnost v tomto ohledu významný trend: rostoucí zájem o sídla malého a středního rozsahu, v nichž jsou iniciátory soutěží poučení a nadšení zastupitelé s pevným odhodláním nalézt pro svoji obec kvalitní a přiměřenou vizi rozvoje. Tato skutečnost je velmi potěšitelná z těchto základních důvodů: obce malého a středního rozsahu jsou řádově v početní převaze, jsou to ony, které se podílejí na urbanizaci krajiny v největší míře z hlediska její plochy a v důsledku rozmanitosti. Jsou také pod výrazně menším tlakem (sumárně – dlužno dodat, že je tento parametr velmi kolísavý; zejm. v závislosti na poloze obce vůči /komerčním/ atraktorům: velkému městu, dopravnímu napojení, státní hranici, turistickému, volnočasovému či jinému předmětu zájmu atd.) neadekvátních požadavků (otázka míry přiměřenosti požadavků je jedním ze základních kamenů všech fází přípravy, vypracování a užívání územních plánů: je to jejich základní vlastnost a měla by takto být prostě přijata – samozřejmě spolu se svou nerozlučnou souputnicí: permanentní prověrkou této přiměřenosti a robustnosti). ------------- Složením soutěžní poroty U složení soutěžní poroty jsou základními kvalitativními rozlišovacími znaky její profesní erudice, schopnost objektivity bez ohledu na vlastní názory, dříve prokázané předpoklady práci porotce

Z hlediska povahy výstupů (anonymních) soutěží o návrh (a jim analogických způsobů výběru) lze za základní rysy považovat (v případě kvalitních návrhů) tyto: 1— Až průzračné myšlení – příčinou je s největší pravděpodobností nepřímý/zprostředkovaný vztah s potenciálním klientem, z toho plynoucí intelektuální svoboda = nezastupitelný, mimořádně bonitní parametr ideových soutěží. Bonita je všestranná: ------------- rozvíjí úvahy o sídle v nejobecnější filozofické rovině, aplikuje je na konkrétní sídlo, aplikací prověřuje kvality obecně vedených úvah; ------------- rozvíjí v pravém smyslu slova metodiku předmětné části oboru; ------------- osvětová bonita: po všech stránkách vyváženě zpracovaný návrh je kvalitním komunikačním prostředkem se samosprávou, odbornou i laickou veřejností, státní správou a všemi zainteresovanými; plní tak misijní roli. S ohledem na široké názorové spektrum v rámci soutěžního pole má pozorovatel jakékoli úrovně možnost srovnání různých přístupů, příkladů jejich aplikace, a to doslova v reálném čase; ------------- zpětné vazby – s ohledem na výše uvedenou odrážku – pro autory / členy soutěžních týmů = vývojáře; pro odbornou veřejnost = partnery vývojáře / částečně uživatele; pro laickou veřejnost = uživatele / částečně partnery vývojáře v opačném gardu.

2— Koncepční vhled do problematiky obce. 3— Analytické pojetí všech fází (poznávací, prověřovací/vyhledávací/ověřovací, návrhové/ závěrové/doporučovací) a částí návrhu (v obvyklé skladbě). Analytický přístup je zcela prokazatelným a dokladovatelným vývojovým trendem: s velkou pravděpodobností je důsledkem proměn způsobu chápání a organizování společnosti, komunikace uvnitř ní a jejích potřeb; je důsledkem požadavků na adaptabilitu dokumentu a jeho schopnost reflektovat proměny v různých časových horizontech: ------------- empatický přístup ve všech rozhodných otázkách; ------------- osobitost/individualita přístupu k vnímání, řešení, ve volbě vyjadřovacích prostředků; ------------- rozmanitost v přístupu k základní otázce přiměřenosti a robustnosti požadavků na udržitelnost rozvoje (= poměr zachování a údržby vs. rehabilitace, konverze, extenze). 1.1 příklady se strukturovaným komentářem 1.1.1 úp mělník Ze všech soutěžních návrhů lze vysledovat tyto tendence: ------------- důležitost výkresu širších vztahů, vztah ke krajině; ------------- zvýraznění kompozičních vztahů. a — vítězný návrh:

E. Žaluda, M. Dejdarová, K. Filsak, P. Hušková, E. Vávrová ------------- plán v detailu stavebních bloků; ------------- schémata: linie, bariéry, vazby, napojení, propojení, městská cesta / park, dopravní koridor, rozvojové plochy, hierarchie (prostoru), organizace (cest), hranice zástavby; ------------- plán kombinuje zobrazení schematických značek (hranice, směry) a samotné urbánní struktury.

�

d/12_001

b — 3. cena:

b

c

d

c — 3. cena:

M. Dvořák, I. Gogolák, L. Grasse, P. Grasse ------------- využití velkého množství barev, gradientů a šraf; ------------- intuitivní členění území na pět hierarchických segmentů: jádro, město, park, předměstí, krajina; pro každý segment existuje specifický výkres v odpovídajícím detailu (je využito i 3D modelu zástavby).

�

d/12_003

d — odměna:

M. Sedlák, J. Kubánková, I. Plicka, J. Sedlák ------------- hlavní výkres na podkladu vrstevnic, jsou zobrazeny stavební bloky; ------------- podle intenzity barvy rozlišeny čtyři typy území: město, příměstí, vesnice, krajina; ------------- schémata provedena ručními skicami; ------------- výrazné vymezení důležitých veřejných prostor v hlavním výkresu; ------------- využití „přehnaného“ řezu (se zvýrazněným/znásobeným výškovým profilem).

�

d/12_004

e — odměna:

M. Vlček, M. Čermáková, D. Mrázková ------------- hlavní koncepční výkres vyznačuje pouze vymezení intravilánu, nestabilizovaná rozvojová území a důležité komunikace; základní teze návrhu jednotlivých lokalit jsou přímo ve výkresu popsány textově.

�

d/12_005

f — soutěžní návrh:

J. Němeček, K. Richtrová, F. Landa ------------- specifický výkres širších vztahů zvýrazňující hlavní tendence návrhu barevnými a kontrastními efekty přímo v ortofotomapě; ------------- využití „přehnaného“ řezu (se zvýrazněným/znásobeným výškovým profilem).

�

d/12_006

MOBA studio, s. r. o. ------------- jednoduchý plán na podkladu katastrální mapy, několik druhů šraf; ------------- výkres širších vztahů je víceméně standardní kartografické dílo v měřítku 1 : 60 000; ------------- z hodnocení poroty: „Za slabší stránku návrhu je možné považovat to, že se více nevyslovuje k jednotlivým částem celého správního území. Za jednoznačné klady návrhu lze naopak považovat textovou část s brilantní anotací.“

Vymetálek, Kotas ------------- výkresy podporující hlavní urbánněkompoziční směry; ------------- výkres „Možnosti rozvoje“ – hlavní sektory dělící město na devět charakteristických oblastí diferencovaných podle diverzity hlavních funkcí (počet funkcí 1–3) .

�

�

d/12_002

1.1.2

úp hradec králové

a — 1. cena:

d/12_007

193 d/12 text

zvládnout – práci věnovat dostatek energie po všech stránkách: přípravě podmínek, zejm. zadání, nabytí potřebných znalostí o řešeném území, schopnosti obratně vstřebat a zpracovat informace získané od expertů poroty, schopnosti porozumět soutěžním návrhům bez ohledu na způsob (nikoli úroveň) jejich vypracování a podání na straně nezávislých členů; na straně závislých členů je to pak paradoxně zejména míra jejich nezávislosti v relevantním pojetí významu tohoto slova. ------------- Kvalitou procesu zadání soutěže Správně zadaná architektonická soutěž nemá žádná diskriminační kritéria a soutěžící mají rovná práva. Soutěžení a srovnání s prací ostatních navíc přispívá k profesnímu růstu architektů. Po ukončení architektonické soutěže jsou výsledky včetně jmenovitého hlasování zveřejněny, zároveň je uspořádána výstava a vydán katalog, případně jsou výsledky zpřístupněny na webu. Zprávy o výsledcích soutěže přitahují občany a jsou nejen nejlepší reklamou pro projekt a dobrou vizitkou politiků, ale usnadňují budoucí projednávání jednotlivých projektových fází stavby v případech sporných investic.

a

soutěž

------------------------------------------------------1 SOUTĚŽE NA ÚZEMNÍ PLÁNY V ČR -------------------------------------------------------



192

�

d/12_008

c — odměna:

Roman Koucký ------------- ideální obraz města je zobrazen schématem, které je následně přeneseno do reálné struktury města; ------------- využívání jednoho spektra / 5–8 barev na všech výkresech; ------------- specifický výkres „Atlas radiál“; ------------- schéma „Hradec Králové na první pohled“: vrstvy – tři předměstí (dle charakteru zástavby), tři říční parky (dle charakteru přírodního prostředí), tři krajiny (dle kvality půdy, způsobu využití, charakteru vesnic), město na kopci; ------------- okruhy, radiály a výškové hladiny.

� 1.1.3

d/12_009

RKAW ------------- z hodnocení poroty: „Vzhledem k zadání soutěže nabízejí autoři z hlediska metodologického a pojmového poněkud netradiční přístup k regulaci území. Pomocí grafických značek popisují intenzitu, funkční a prostorové uspořádání území nápaditým a uživatelsky přívětivým způsobem. Nevytvářejí nové struktury, nýbrž stanovují určité základní parametry rozhodování o vstupních investicích, rozsahu a rozmístění těchto investic.“ d/12_010

b — soutěžní návrh:

A69 ------------- s pecifické využití mřížky, na kterou je navázáno zobrazení ploch a jednotlivých prvků. Jde tedy o účelovou podporu pocitu čtenáře/diváka, že jde především o schéma, nikoli o konkrétní urbanistickou kompozici.

�

plzeň – vnitřní město

odměna:

Dvořák, Grasse, Pánek, Gogolák ------------- zavedení nových pojmů – (do)stavba, oběh, pohyb, pole; ------------- výkres charakteristických oblastí (pomocí různých druhů šraf); ------------- dualita měřítka a významu; ------------- z hodnocení poroty: „Návrh představuje snahu o jemné a detailní vyhmatání a pojmenování problémů i vlastností městské struktury a je v tomto smyslu metodologicky neobyčejně propracovanou a cennou sondou do charakterů a významů městské struktury. Přitom neupadá do popisnosti a vnímá různá měřítka a celky města v jejich odlišných významech a souvislostech. Metodicky založená práce obsahující řadu cenných postřehů především v grafické části. Textová část obsahuje některé – v daném kontextu – málo srozumitelné a kompatibilní partie a pojmy (pole, oběh, pohyb). Zde si teoretické založení autora vybralo jistou daň.“

�

d/12_012

náplň); ------------- schémata diverzifikace pěstovaných plodin.

� 1.1.6

d/12_014

-------------

úp blatná

a — 1. cena:

Vojtík, Petr, Urbanová ------------- schéma „Souvislosti“ je provedeno kumulací textových hesel do mapy, diferencovaných podle významu (zjevná inspirace návrhem OMA pro Moskevskou aglomeraci 2012).

�

d/12_015

b — 3. cena:

Dvořák, Gogolák, Grasse, Pánek ------------- historický vývoj bilance ploch lesy – rybníky – sídla (zastavěné území); ------------- členění koncepčních schémat: střetnutí krajin, střetnutí rybníků, hradba, kompozice, mnohost, stavby v krajině, spojení krajin.

�

d/12_016

-------------

-------------------------

-------------

-------------------------

plzeň – jižní město

a — vítězný návrh:

�

1.1.4

d/12_011

1.1.5

úp hostomice

a — 1. cena:

Kuzemenský, Vlach, Synek, Čapounová, Pavlišta, Žid ------------- návrh provedený kompletně ručními skicami; ------------- návrh má podobu srozumitelné, obecně sdělné informace o strategii území; ------------- bilancuje návrhové plochy ve stávajícím územním plánu a hledá jejich efektivní rozsah, členění a využití; ------------- důsledně hledá místa, která charakterizují obec a tvoří její identitu, ilustruje je na vedutách; ------------- návrh ukazuje cestu, jak srozumitelně prezentovat územně plánovací proces, autoři pomocí skic vytvářejí koncept webového rozhraní.

�

d/12_013

b — odměna:

Vojtík, Petr, Urbanová ------------- hierarchizována důležitost komunikací, vyznačení ohnisek/uzlů, naznačen kompoziční princip zástavby, vstupy do sídel (brány); ------------- schéma Propojení v území / děje / hranice – ohniska života, místa pamětihodná, výchozí body, výhledy – rozhledy; ------------- urbanistické řezy (v nich barevně vyznačeny aktivity v území a funkční

1.2 jednotky plánu – komparativní analýza zobrazování jednotek v soutěžních návrzích Z analýzy je patrná velká rozmanitost přístupů. Územní plán je endemický a škála přístupů k zobrazování rozsáhlá.

�

-------------

-------------

d/12_017 (a–c)

1.3 soutěže: co se zobrazuje, co se popisuje, co se předepisuje ------------- Lze vysledovat dva základní přístupy: konvenční vs. individuální, tj. standardní zobrazovací prostředky vycházející ze stávající legislativní úpravy vs. velmi rozmanitá škála, kdy si každý autor vytváří svou „corporate identity“ = volný vyjadřovací způsob v závislosti na typu a velikosti sídla. ------------- V prvním případě se zobrazují pouze funkční plochy, v druhém případě se často zobrazuje struktura (bloky, urbánní i stavební, v závislosti na velikosti sídla a měřítku výkresu), někdy je využito i 3D modelu urbánní struktury. ------------- Autorský přístup je vždy výrazný, postupně precizovaný vlastní zkušeností autora. To však může vést k problému snadné rozeznatelnosti autorského rukopisu, tzn.

-------------

b

c

d

v soutěžích problém anonymity, zejm. u častých účastníků urbanistických soutěží (MOBA, R. Koucký, Dvořák + Gogolák + Grasse). Rozvrstvení a hierarchizace informací: ve většině případů jsou jednotlivé vrstvy zobrazeny zvlášť, ani hlavní koncepční výkres neobsahuje všechny vrstvy najednou (zobrazují se pouze prioritní informace/prvky/funkce). Hlavní koncepční výkresy se často zobrazují na podkladu ortofota (což má mnohdy za následek nečitelnost toho, co je návrh a co stávající stav) nebo na podkladu geomorfologie (3D model terénu). Důležitý bývá i řez a skici perspektiv pro dokreslení atmosféry. Některé výkresy kombinují schematické prvky zobrazení (směry, rozhraní, oblasti atp.) se zobrazením (reálně plánovaného) budoucího stavu urbánní struktury. Méně je více – jednoduchá, ale silná základní koncepce, většinou provedená v ruční kresbě, často vítězí nad precizně provedeným a do detailu promyšleným plánem. Legenda je většinou zredukována na minimum informací/barev/značek. Často se objevuje zobrazení důležitých průhledů, pohledů, vizuálních dominant. Textová část, popis: velkou roli hraje sdělnost, údernost a jednoduchost textu, v anotacích se často vyskytují příběhy, metafory, jinotaje, povídky… Součástí návrhu někdy bývá i doporučení metodiky zpracování ÚP (doporučení, aby se ze soutěžního konceptu stala zadávací studie, doporučení na rozpracování specifických území v regulačním plánu, doporučení na vypracování webového rozhraní – viz � Hostomice apod.). Z výše uvedeného a z vlastní zkušenosti vyplývá: velice záleží na zadání soutěže a na kvalitě a relevanci poskytnutých podkladů (včetně jejich digitální kvality). Soutěžní návrhy ve velké míře obsahují základní skicu města, graficky silné, čitelné a srozumitelné zobrazení, které lze použít jako prozákladní část dokumentace / strategický výkres, který by se měl stát součástí zadání [viz � kapitolu 5 Závěr].

195 d/12 text

Casua ------------- velmi zjednodušená schémata definující priority; ------------- výkres širších vztahů je bez textové části těžko srozumitelný a je nahrazen „výkresem souvislostí“.

a

soutěž

b — odměna:



194

1— Územní studie pořizované před vypracováním územního plánu na základě konceptu vzešlého z ideové soutěže o návrh (v souladu s § 30, odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb.): ------------- slouží k prověření dílčích vymezitelných klíčových otázek obce (§30, odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb.); ------------- v souladu se stavebním zákonem mohou plnit roli územně plánovacího podkladu, tedy mohou být využity pro zpracování, aktualizaci nebo změnu aktuálně platné územně plánovací dokumentace – § 30, odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb.; ------------- z tohoto úhlu pohledu nesou rysy územně analytických podkladů a spolu s nimi především: ------------- poznatky získané na základě územní studie (lépe schválené jako územně plánovací podklad) mohou být velmi efektivně zúročeny při zpracování zadání územního plánu; plní tedy roli detektoru. 2— Územní studie pořizované v případech, kdy je to uloženo územně plánovací dokumentací (§ 30, odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb.), tedy na základě konceptu vzešlého z ideové soutěže o návrh, mají identické určení jako ty výše zmíněné a naopak naplňují / ověřují / hledají alternativy v intencích základní linie územního plánu; plní tedy roli včelí dělnice. 2.1 ilustrativní příklady Příklady jsou řazeny podle rozsahu řešeného území sestupně. Demonstrují metodu práce, individuálně rozvinutou pro každý projekt. ------------- I deový návrh územního plánu Hradce Králové, RKAW 2010 ------------- City Visions Europe, výzkumný projekt pro Berlage Institute, Rotterdam, RKAW 2009 ------------- Mechelen, výzkumný projekt pro Berlage institute, Rotterdam, RKAW 2009 ------------- Plzeň Jižní město, soutěžní návrh, RKAW 2006 ------------- Hradec Králové, vyhodnocení prostorové kvality území, RKAW 2007 ------------- Malšovice, Hradec Králové, RKAW 2007

�

příloha 01 / územní plány Ilustrativní příklady → s. 356

Diagram postihující spolu s diagramaticky koncipovanou legendou elementární kompoziční principy města

�

d/12_018

Diagramaticky koncipovaná legenda výkresu postihujícího vztah základních celků krajiny s různým stupněm urbanizace

�

d/12_019 |020

Podklad pro změnu územního plánu: areály, břehy

�

d/12_033

Podklad pro změnu územního plánu – analytický obraz: prostory, horizonty

�

d/12_034

Podklad pro změnu územního plánu – zeleň: prostorový a funkční diagram, koncept

�

d/12_035

Podklad pro změnu územního plánu – analytický obraz: lokalizace funkcí, zátěže

�

d/12_036

Výkres postihující vztah základních celků krajiny s různým stupněm urbanizace (jejich kompozici)

Analytická forma regulace specifického veřejného prostranství – ostrova

�

�

d/12_021

Další vybrané ilustrativní části ideového návrhu ÚP Hradec Králové

�

d/12_022 |023 |024 |025

Studium definice veřejných prostranství pomocí rozhraní prostorů. Zkoumání možností způsobů vyjádření jednotlivých typů rozhraní.

�

d/12_026 |027

Koncept rehabilitace veřejných prostranství městské části Nekkerspoel – současný stav

�

d/12_028

Koncept rehabilitace veřejných prostranství městské části Nekkerspoel – návrh

�

d/12_029

Definice a formování veřejných prostranství specifické části města „na zelené louce“ pomocí způsobu orientace zástavby k hraně uliční čáry

�

d/12_030

Schematické vyjádření vztahů v krajině, doporučovaných k využití / respektování / při tvorbě vizí její urbanizace

�

d/12_031

Schémata komentující z relevantních hledisek příčinnou souvislost mezi územím s jeho vývojem, vlastnostmi atd. a návrhem

�

d/12_032

d/12_037

------------------------------------------------------3 SOUTĚŽE V ZAHRANIČÍ ------------------------------------------------------ Soutěže na územní plán – v podobě, v jaké ji známe v ČR – se jinde ve světě takřka nepoužívají. To je způsobeno především odlišnou strukturou byrokracie a plánovacích systémů, které nelze jednoduše aplikovat na české podmínky a implementovat do české legislativy [více viz � např. ERA21 2/2013]. V převážné většině zemí EU se užívá urbanistických soutěží na řešení dílčích částí územního plánu, resp. na zastavovací plány, územní studie nebo generely městských částí. Celkovou vizi města má téměř vždy na starosti některé z oddělení správy města, tedy de facto politicko-byrokratický aparát. Například v Nizozemsku nebo Belgii, resp. Vlámsku, zpracovávají strukturální plány (dokumenty na pomezí strategického a územního plánu) rozvojové společnosti, které spadají pod správu kraje nebo státu. Tyto společnosti následně ve spolupráci s komorou architektů pořádají soutěže na zpracování plánů pro dílčí území, měřítkem již neodpovídající našemu územnímu plánu. Všechny veřejné zakázky musí navíc schválit úřad „státního architekta“ (Vlaamse Bouwmeester). Na pozici „státního architekta“ probíhají každé čtyři roky volby, v nichž se vybírá z významných a uznávaných osobností na poli architektury. Úřad pak vybírá ze zúženého pole kandidátů deseti týmů (pět zkušených, pět začínajících, aby byl zajištěn rovný přístup) do vyzvané soutěže, hlídá správný průběh a organizaci soutěží, objektivitu poroty a kvalitu výsledku. Každá obec má povinnost obrátit se s veřejnou zakázkou na tuto instituci. Podobné postupy lze vysledovat i jinde v Evropě, zejména v německy mluvících zemích. Zde územní plán zpracovává opět městská nebo státní společnost, která následně pořádá „městské stavební soutěže“ (Städtebauliche Wettbewerbe) na řešení částí města

b

c

d

v podobě územních studií a generelů. Obvyklá je také organizace takových soutěží za pomoci soukromých agentur. Např. Vídeň zkouší v oblasti plánování rozvoje nové přístupy – tvorbu koncepce využití území pomocí kooperativních postupů společně s projekčními kancelářemi angažovanými ve výběrovém řízení. Na nové strategii rozvoje pracuje vídeňský magistrát od roku 2011 po názvem Stadtentwicklungsplan 2025 – STEP 2025 [více viz � např. ERA21 2/2014]. V českém prostředí neexistuje obdobná byrokratická struktura jako jinde v EU. Protože úloha útvarů hlavního architekta, odborů územního rozvoje apod. často nespočívá v přímém projektování plánu, lze soutěže na územní plán považovat za vhodný nástroj pro dosažení kvalitního výsledku. ------------------------------------------------------4 VZTAH ZADÁNÍ ÚZEMNÍHO PLÁNU A REALIZOVANÉ IDEOVÉ URBANISTICKÉ SOUTĚŽE NA ÚZEMNÍ PLÁN MĚSTA/OBCE ------------------------------------------------------ Dopad soutěží do zadání územních plánů je velice různý: ------------- zřetelný (např. Nelahozeves); ------------- málo zřetelný (např. Mělník); ------------- žádný (např. Klatovy). V případě, že je dopad soutěže do zadání územního plánu zřetelný, pak se promítá zejména adresnější formulací (méně obecně popisnou) a pregnantnější představou zadavatele/pořizovatele územního plánu ve všech relevantních parametrech zadání (vize města v regionálním či celorepublikovém kontextu, velikost zastavěného území obce, dopravní koncept atd.). V případě, že je dopad soutěže do zadání územního plánu málo zřetelný nebo žádný, pak se promítá zejména příliš obecnou formou ve všech ukazatelích vč. formulace základní vize, resp. strategie rozvoje. Dílčí výzkumné otázky této kapitoly: Kdy byla zpracována zadání ÚP vzhledem k termínu vypsání soutěží (podmínky některých soutěží se bohužel nepodařilo získat); z pohledu předmětu výzkumu je rozhodné, zda zadání bylo zpracováno před, nebo po soutěži: 1— Pokud bylo zadání vypracováno před soutěží na ÚP, pak vyhodnotit, zda je obecné (tedy v zásadě naplněním nezbytného minima daného zákonem), nebo obsahuje pregnantně formulovaný záměr zadavatele – jaký. V každém případě jde o charakteristickou situaci, kdy soutěž nenaplnila svůj základní účel, jímž je prověřit různé přístupy, nalézt alternativy možného rozvoje sídla a jejich konfrontaci v rámci pole soutěžních návrhů, dále pak mj. být podkladem pro zadání. Z praktického hlediska jde o soutěž, jejímž cílem byl (pouze) výběr zhotovitele územního plánu, jehož úkolem je (pouze) naplnit již schválené zadání. Tím je účinnost tohoto nástroje velmi oslabena, z pohledu základního principu paralyzována.

197 d/12 text

------------- O strov Štvanice, soutěžní návrh, RKAW 2013

a

soutěž

------------------------------------------------------2 ÚZEMNÍ STUDIE ------------------------------------------------------ Blízko pojetí soutěžních návrhů jsou (a měly by tak z povahy jejich účelu být) územní studie (dle § 30 zákona č. 183/2006 Sb.). Zákon jejich způsob pořízení a účel jasně definuje. Vztah územní studie k soutěžnímu plánu návrhu obce je přirozený; dlužno říct, že ve většině případů potenciál tohoto vztahu leží ladem. Vzájemný vztah těchto dvou elementárních dokumentů, resp. role, kterou v tomto partnerství plní, je determinován časovou sousledností:



196

198

4.1 návrh urbanistické koncepce obce úholičky [427 ha, 741 obyvatel]

------------- J ednokolová ideová veřejná anonymní urbanistická soutěž; ------------- předmětem soutěže bylo zpracování strategie územního rozvoje, urbanistické koncepce a koncepce uspořádání krajiny celého správního území obce Úholičky, tvořeného katastrálním územím 773239 Úholičky; ------------- termín konání soutěže: 25. 9. – 3. 12. 2013; ------------- porota: Václav Škarda, Jiří Plos, Marek Tichý, Terezie Kořínková, Jan Vaněk; náhradníci: Jan Sedlák, Petra Studecká. „Dne 11. 12. 2013 vybírala porota nejlepší návrhy v soutěži na urbanistickou koncepci obce Úholičky. Do soutěže bylo zasláno šestnáct návrhů, které porota vesměs hodnotila příznivě. Úroveň návrhů byla dokladem, že soutěžící věnovali řešení soutěžního úkolu patřičnou pozornost. Soutěž přinesla hodnotné výsledky s řadou zajímavých podnětů pro zadání a návrh nového ÚP. Porota soutěže ocenila v této souvislosti rozhodnutí obce vybrat zhotovitele územního plánu formou soutěže o návrh. Po obsáhlých diskuzích nad návrhy porota nakonec rozhodla takto: 1. místo obsadil návrh autorského týmu Ing. arch. Michal Dvořák, Ing. arch. Ivan Gogolák, Ing. arch. Lukáš Grasse a Ing. arch. Pavel Grasse. 2. místo získal návrh dvojice Ing. arch. Lucie Cutáková a Ing. arch. Michal Leňo. 3. místo patří návrhu autorů Ing. arch. Zdeněk Rothbauer, Ing. arch. Vojtěch Sosna, Ing. arch. Jakub Straka a Ing. arch. Michal Zaremba.“ [webové stránky obce]

b

c

d

199

4.2 úp klatovy

4.3 úp mělník

d/12

[8 106 ha, 22 424 obyvatel]

[2 496 ha, 19 077 obyvatel]

„2.3.1 Záměrem vyhlašovatele je získat partnera pro zpracování kvalitního územního plánu zohledňujícího možnosti a potenciál obce, vyplývající z širších vazeb obce a specifických charakteristik, jimiž jsou zejména: a— urbanistická struktura ovlivněná lokalizací v údolí Podmoráňského potoka; b— historická zástavba včetně kulturní památky Waldštejnského zámku; c— existence významné celostátní trati jako významného dopravního napojení; d— hodnotné krajinné prostředí zaříznutého údolí Podmoráňského potoka a Vltavy; e— existence lesů v obci a jejich rekreační využívání; f— požadavky na ochranu krajiny; g— ekologicky rizikový provoz skládky.

Není zřejmé, jakým způsobem (a zda vůbec) se zpracovatelé ÚP a vítězové urbanistické soutěže podíleli na přípravě zadání ÚP, které je však velice nekonkrétní a formální, většina požadavků (a mezi nimi i požadavek na urbanistickou koncepci a uspořádání krajiny) je vyjádřena pouze odkazy na nutnost vyhovět formálním požadavkům (vyhláškám, zákonu, Politice územního rozvoje, ÚPD vydané krajem, ZÚR apod.). V zadání ÚP se požadavky na řešení ÚP v souladu s idejemi základní územně-prostorové strategie a osobité koncepce rozvoje potenciálu včetně koncepce uspořádání krajiny reagujícími na soutěžní projekt neprojevují. O vítězné soutěžní studii není v zadání žádná zmínka. Jediný požadavek v zadání, který zřejmě vyplývá ze soutěže, zní: „Nové zastavitelné plochy budou přednostně situovány do proluk ve stávající zástavbě sídel a po obvodě sídel tak, aby přiléhaly k hranici zastavěného území. Nové lokality ležící ve volné přírodě a tzv. samoty budou navrhovány zcela výjimečně.“ Na webu města však bylo možné zhlédnout rozpracovaný vítězný návrh. Záleží tedy také na zpracovateli, kolik energie věnuje k prosazování původních tezí svého soutěžního návrhu do zadání územního plánu, resp. do samotného návrhu územního plánu. Návrh ÚP byl předložen 20. 6. 2014.

protokol soutěže]

2.4 Specifikace následné zakázky Porota diskutovala o způsobu zadání následné zakázky. Doporučila využít institut JŘBU s tím, že k jednání bude vyzván nejprve vítěz (nebo nejlépe oceněný autor), v případě, že se s ním obec nedohodne, bude vyzván autor návrhu na druhém místě. Porota dále diskutovala předpokládanou cenu zakázky. Po dohodě s vyhlašovatelem bude v bodě 2.4.5 předpokládaná cena zakázky 700 000 Kč” [záznam z ustavující schůze soutěžní poroty 17. 9. 2013]

------------- J ednokolová veřejná ideová urbanistická soutěž o návrh; ------------- předmětem soutěže o návrh ve smyslu ustanovení § 102 až 109 zákona o veřejných zakázkách jakožto soutěže urbanistické bylo zpracování ideje základní územně-prostorové strategie a osobité koncepce rozvoje potenciálu celého správního území města Klatovy (19 katastrálních území a 26 částí obce) včetně koncepce uspořádání krajiny, a to s přihlédnutím k postavení města v širším územním kontextu; ------------- termín konání soutěže: 29. 10. 2012 – 28. 1. 2013; ------------- porota: Jan Jehlík, Jiří Plos, Jan Sedlák, Miroslava Břízová, Rudolf Salvetr, Václav Chroust, Jiří Štancl; náhradníci: Michal Kohout, Pavel Hnilička, Ivan Plicka, Eva Brandová, Pavel Boublík; ------------- počet odevzdaných návrhů: 9 ------------- 1. cena (250 tis. Kč): Aulík Fišer architekti, s. r. o., Jakub Fišer, Lucie Kirovová, Petra Skalická, Antonín Žižkovský; ------------- smlouva uzavřena s vítězem soutěže 6. 3. 2013 (4 114 tis. Kč); ------------- zadání ÚP Klatovy bylo schváleno 10/2013.

------------- J ednokolová veřejná ideová urbanistická soutěž; ------------- předmětem soutěže o návrh bylo zpracování základní strategie a koncepce územního rozvoje celého správního území města Mělník včetně koncepce uspořádání krajiny a řešení širších vazeb; ------------- termín konání soutěže: 20. 5. – 5. 9. 2013; ------------- porota: Jiří Poláček, Rudolf Wiszczor, Petr Starčevič, Aleš Burian, Ctirad Mikeš, Milan Schweigstill, Ivan Hromádka, náhradníci: Jakub Kynčl, Petr Hrůša, Viktor Cemper; ------------- počet odevzdaných návrhů: 13; ------------- 1. cena (200 tis. Kč): Eduard Žaluda, Michaela Dejdarová, Karel Filsak, Petra Hušková a Edita Vávrová; ------------- v současné době se ÚP pořizuje; ------------- zadání ÚP – červen 2014, zastupitelstvo města Mělník schválilo zadání 23. 6. 2014. Teze z vítězného soutěžního návrhu se do zadání relativně promítají, ačkoli zde nejsou explicitně vyjádřeny. Zadání bylo vytvořeno za externí spolupráce autorů vítězného návrhu a je velice podrobné s konkrétně vytipovanými problémy k řešení a požadavky na základní koncepci rozvoje území, dostupnost veřejné infrastruktury, ochranu hodnot obce a její vztah k sídelní struktuře. V průběhu zpracování návrhu územního plánu Mělník bude aktualizována Politika územního rozvoje ČR 2008, Zásady územního rozvoje Středočeského kraje i Územně analytické podklady ORP Mělník. Územní plán proto bude s průběhem těchto aktualizací průběžně koordinován a bude vycházet z jejich aktuálního stavu (ačkoli v soutěžním zadání bylo deklarováno něco jiného a řada soutěžních návrhů ztroskotala na domnělé nutnosti dodržet ZÚR včetně nepromyšleně situovaného dopravního obchvatu města). 4.4 úp čelákovice [1 587 ha, 11 291 obyvatel]

------------- J ednokolová veřejná ideová urbanistická soutěž o návrh; ------------- předmětem soutěže bylo zpracování základní strategie a koncepce územního rozvoje celého správního území města Čelákovice včetně koncepce uspořádání krajiny a řešení širších vazeb; ------------- termín konání soutěže: 4. 3. – 22. 5. 2013; ------------- porota: Milan Svoboda, Jan Sedlák, Milan Körner, Marek Tichý, Renata Fialová; náhradníci: Václav Škarda, Veronika Šindlerová, Petr Studnička, Dana Teichmanová; ------------- počet odevzdaných návrhů: 8; ------------- 1. cena (75 tis. Kč): Jitka Fikarová,

soutěž

Ale (!): ------------- z adání územního plánu bylo schváleno již 5. 11. 2012 („zadání nového územního plánu obce bylo schváleno 5. 11. 2012 usnesením č. 8/19VZ/2012“); ------------- přitom „výzva na zpracovatele územního plánu obce Úholičky je v přípravě, předpokládáme vypsání výzvy do 28. 2. 2013“ [webové stránky obce]; ------------- ve stávajícím, schváleném zadání ÚP jsou požadavky na základní koncepci rozvoje obce, tedy především na její urbanistickou koncepci a uspořádání krajiny popsány velmi obecně; ------------- není zřejmý důvod obce pro vypsání ideové urbanistické soutěže na návrh urbanistické koncepce obce až rok poté, co bylo schváleno zadání ÚP; ------------- ze znění závěrečného protokolu soutěže by se dalo usuzovat, že obec připravuje nové zadání ÚP, které bude výsledky soutěže reflektovat: „Hodnocení návrhů a doporučení soutěžní poroty vyhlašovateli soutěže: Porota konstatuje, že soutěž byla obeslána velkým počtem návrhů s vysokou úrovní, která dokládá, že soutěžící věnovali návrhům patřičnou pozornost. Soutěž přinesla hodnotné výsledky s řadou zajímavých podnětů pro zadání a návrh nového ÚP. Porota soutěže oceňuje postup obce cestou soutěže o návrh.“ [závěrečný

text

Následuje charakteristika zkoumaných případů na podkladě výše uvedené osnovy.

a


2— Pokud bylo zadání zpracováno po soutěži (potenciál soutěže je eventuálně využit), pak zkoumat: ------------- zda zadání územního plánu obsahuje reflexe soutěžních návrhů (účel soutěže byl více či méně naplněn) – jaké reflexe to jsou, zda jsou latentní či explicitní nebo jaké jsou důsledky v následujícím postupu přípravy zadání, jeho projednání a schválení, resp. zhotovení územního plánu; ------------- zda reflexe soutěže není v zadání patrná/ vysledovatelná (zadání je např. tak jako tak obecné, není pregnantním vyjádřením rozvoje sídla zadavatele) – potenciál nástroje urbanistické soutěže nebyl využit.


Urbanistická soutěž o návrh předcházela tvorbě zadání ÚP, soutěžní porota doporučuje vyhlašovateli uplatnit v zadání územního plánu některé klíčové požadavky (ty vyjmenovává). 4.5 úp hradec králové [10 569 ha, 94 318 obyvatel]

------------- J ednokolová anonymní urbanistická soutěž; ------------- předmětem soutěže je zpracování ideového urbanistického návrhu nového územního plánu statutárního města Hradce Králové; ------------- termín konání soutěže: 1. 3. – 31. 5. 2010; ------------- porota: Otakar Divíšek, Vladimíra Šilhánková, Vladimír Springer, Radomír Tylš, Jan Jehlík, Rob Atkinson, Bořek Votava, Antonín Hladík, Mirko Baum; náhradníci poroty: Lenka Zídková, Josef Malíř, Alois Havrda, Arnošt Urban, Josef Patrný, Petr Pelčák, Alexander Pur, Martina Portyková, Jana Benešová; ------------- počet odevzdaných návrhů: 19; ------------- 1. cena (2 900 tis. Kč): Tomáš Vymetálek Architects, s. r. o ., Hradec Králové, a doc. Ing. arch. Patrik Kotas, Praha; ------------- zpracovateli ÚP jsou vítězové soutěže (smlouva z října 2010); ------------- zadání ÚP: červen–červenec 2011, návrh zadání ÚPHK zpracoval v přenesené působnosti odbor hlavního architekta Magistrátu města Hradec Králové, který byl pověřen výkonem činností úřadu územního plánování stanovených v § 6 stavebního zákona, ve spolupráci s určeným zastupitelem; ------------- koncept ÚP: červenec–září 2012; ------------- zastupitelstvo města Hradec Králové na svém 37. zasedání konaném dne 24. 6. 2014 schválilo svým usnesením č. ZM/2014/1993 Pokyny pro zpracování návrhu Územního plánu Hradce Králové. Vítězný soutěžní návrh je v podrobném a poměrně rozsáhlém zadání ÚP Hradec Králové reflektován, v úvodu se dokonce objevuje grafické schéma z vítězného návrhu. Požadavky vycházející z mezinárodní ideové urbanistické soutěže se týkají zejm. prověření základní ideje dopravně-urbanistického konceptu. Návrh územního plánu tento koncept (s vizí do roku 2050) ve vazbě na předpokládaný časový horizont platnosti

4.6 plzeň – vnitřní město [13 760 ha, 168 808 obyvatel]

------------- I deová veřejná anonymní jednokolová urbanistická soutěž; ------------- předmětem soutěže je urbanistická vize města Plzně; ------------- termín konání soutěže: 12. 12. 2011 – 16. 3. 2012; ------------- porota: Petr Rund, Petr Sova, Irena Králová, Jan Jehlík, Jan Sedlák, Kateřina Szentesiová, Pavel Hnilička; náhradníci: Irena Langová, Jitka Hánová, Jan Toman, Jiří Plos, Petr Hlaváček, Michal Kohout; ------------- počet odevzdaných návrhů: 20; ------------- 1. cena (325 tis. Kč): MOBA studio, s. r. o. / autorský tým: Ing. arch. Igor Kovačević, Ph.D., Ing. arch. Yvette Vašourková, Ing. arch. Kateřina Šrámková, Ing. arch. Barbora Šimonová, Ing. arch. Tereza Dufková, Ing. arch. Zuzana Kuldová, Michele Porsia, Federica Peruzzi; ------------- 1. cena (325 tis. Kč): Roman Koucký architektonická kancelář, s. r. o. / autorský tým: doc. Ing. arch. Roman Koucký, Šárka Malá; ------------- ke zpracování územního plánu byli přizváni oba vítězové; ------------- návrh územního plánu byl dokončen v prosinci 2013; ------------- zahájení procesu projednání návrhu ÚP Plzeň se předpokládá v září 2014. Soutěž na vnitřní město Plzně je v zadání na ÚP zmíněna a požadavky vycházející z vítězných návrhů jsou částečně zohledněny. Mírným problémem se jeví vítězství dvou týmů a nejasné rozdělení a hierarchizace jejich kompetencí ve zpracovávaném území. Obecně lze konstatovat, že požadavky plynoucí ze soutěže se týkají zejm. usměrňování výstavby ve městě s cílem usměrnění suburbanizační tendence rozvoje města, zejména s ohledem na infrastrukturní předpoklady území a soudržnost obyvatel. Dalšími požadavky plynoucími z vítězných soutěžních návrhů jsou např.: ------------- respektování a posílení centra města návrhem odpovídající plochy s rozdílným způsobem využití; ------------- územně chránit historické jádro, vyhlášenou městskou památkovou rezervaci; ------------- zdůraznit pozitivní rysy urbanistické struktury města a základní kompoziční principy; ------------- potvrdit stabilizované urbanistické celky s jejich stávajícím charakterem a hladinou zástavby, chránit hodnotná území a posilovat jejich identitu;

------------- z výraznit kompoziční osy hlavních částí Plzně, městské třídy – původní císařské silnice – směřující radiálně do středu města a potvrdit jejich význam návrhem vhodného funkčního využití; ------------- respektovat při návrhu dominantní stavby, významné urbanistické dominanty, zachovat pohledové osy vhodnou volbou ploch s rozdílným způsobem využití, stanovením podmínek prostorového uspořádání, příp. požadavky na zpracování podrobnější dokumentace; ------------- respektovat charakter plochých terénních hřbetů a říčních teras oddělených poměrně mělkými a širokými říčními údolími; ------------- podporovat regeneraci základních městských funkcí a systémů v existujících plochách, zastavitelné plochy řešit tak, aby sídlo ve vhodných lokalitách zahušťovaly, minimalizovaly tím zábor krajiny a omezovaly další extenzivní rozvoj města na přijatelnou míru; ------------- pro stávající i rozvojové plochy stanovit přiměřené intenzity zástavby zajištující ------------- všestranně vyvážený rozvoj; ------------- dbát při návrhu rozvojových ploch na založení odpovídajícího podílu zeleně a veřejných prostorů; ------------- atd. 4.7 nelahozeves [997 ha, 1 606 obyvatel]

------------- J ednokolová veřejná ideová urbanistická soutěž o návrh; ------------- předmětem soutěže bylo zpracování strategie územního rozvoje, urbanistické koncepce a koncepce uspořádání krajiny celého správního území obce Nelahozeves, zahrnujícího katastrální území Nelahozeves, Lešany a Podhořany; ------------- termín konání soutěže: 5. 4. – 18. 6. 2013; ------------- porota: Jan Sedlák, Jiří Plos, Michal Fišer, Petra Urbanová, Milena Jakeschová; náhradníci: Milan Körner, Dana Rymelová; ------------- počet odevzdaných návrhů: 4; ------------- 1. cena (80 tis. Kč): Michal Dvořák, Ivan Gogolák, Lukáš Grasse, Pavel Grasse; ------------- smlouva uzavřena s vítězem soutěže Ing. arch. Pavlem Grassem 4. 11. 2013, součástí smlouvy je i spolupráce autorů na přípravě zadání ÚP (660 tis. Kč); ------------- v současné době je hotov návrh zadání územního plánu (04/2014). Při soutěži se zároveň hledala obecní koncepce, vítězný soutěžní návrh se tudíž do zadání územního plánu jednoznačně a silně promítá. Do zadání se propisují objevné teze týkající se občanské vybavenosti, dopravy, péče o veřejná prostranství i požadavky na

b

c

d

prověření vymezených ploch pro veřejně prospěšné stavby (vychází např. ze soutěžního návrhu, který počítá s vytvořením domu pro seniory). Dále v zadání nalezneme požadavky na pořízení územních studií na vybrané lokality, přičemž zadání ÚP přejímá většinu názvů lokalit z vítězného soutěžního návrhu a stejně jako tento návrh je detekuje jako významné. Na základě podkladů od města si architekti v území vytvořili vlastní průzkumy a rozbory. Následovala fáze přípravy zadání územního plánu, k návrhu zadání mohli občané podávat připomínky, protože v průběhu zpracování průzkumů a rozborů území obec upořádala několik veřejných debat. Zadání ÚP Nelahozeves je příkladným konsenzem návrhu vzešlého ze soutěže, resp. jeho architektů, s představami místní samosprávy. 4.8 úp blatná [4 306 ha, 6 724 obyvatelé]

------------- J ednokolová veřejná ideová anonymní urbanistická soutěž; ------------- předmětem soutěže o návrh bylo zpracování ideového urbanistického návrhu Územního plánu Blatná; ------------- termín konání soutěže: 17. 9. – 31. 10. 2012; ------------- počet odevzdaných návrhů: 14; ------------- porota: Jan Jehlík, Laura Jablonská, Vladimír Krajíc, Robert Flandera, Václav Koubek; náhradníci: Hana Špalková, Martin Dolejš; ------------- 1. cena (60 tis. Kč): Šimon Vojtík, Michal Petr, Jana Urbanová, Barbora Mluvková (spoluautor); ------------- zpracovatel ÚP – Archum architekti, s. r. o. (vítězové soutěže) ------------- zadání ÚP bylo schváleno 23. 6. 2014. Není zřejmé, přizval-li pořizovatel tvůrce ÚP k práci na zadání (mezi autory jsou uvedeni pouze zástupci pořizovatele). Z textu uvedeného na webových stránkách města však vyplývá, že město nepřikládá fázi zadání velkou důležitost a považuje zadání za víceméně formální dokument: „V současné době jsme ve ‚fázi 1‘, zpracovatel (ateliér ARCHUM architekti) pracuje na doplňujících průzkumech a rozborech územního plánu. Bezprostředně na to naváže návrh zadání, což je spíše obecný dokument stanovující, co se má řešit (= koncepci rozvoje) a jaké jsou požadavky na zpracování územního plánu. /…/ Po dokončení průzkumů bude pořizovatel pracovat na návrhu zadání. To bude zveřejněno na internetových stránkách obce a kdokoli se k němu bude moci písemně vyjádřit. Upravené zadání schválí zastupitelstvo a teprve poté bude následovat zpracování návrhu územního plánu – tedy již návrh konkrétního řešení.“ [webové stránky města]

201 d/12 text

ÚPHK posoudí, podrobněji rozpracuje, případně vyloučí nebo upraví. V zadání následuje další podrobný výčet zásad plynoucích z ideové soutěže.

a

soutěž

Jiří Němeček, spolupracovníci: Jan Richtr, Vladimír Budinský, Daniel Řehák, Libor Horálek; ------------- vítězem JŘBU je Ing. arch. Jitka Fikarová (1. cena v soutěži) 6. 1. 2014 (1 900 tis. Kč); ------------- v současné době ještě nebylo zadání ÚP schváleno.



200

Jedná se o příkladný společný postup přípravy a tvorby ÚP za účasti města, architekta a občanů. Zadání územního plánu vzniká pouze jako formální naplnění zákonných norem. Důležitější pro obecní diskuzi je však po dohodě mezi správou města a zhotovitelem tzv. architektonická koncepce, která předcházela tvorbě zadání ÚP (3. 12. 2013 pořízen soupis žádostí a požadavků občanů jako podklad pro zadání). Architektonická koncepce nezůstává v obvyklých náležitostech územních plánů, ale promítá do urbanismu i souvislosti konkrétnější – blízké lidskému měřítku a každodenní lidské zkušenosti. Při vytváření názoru na město se zhotovitel zabývá všemi měřítky zároveň – od nejširších souvislostí přes způsob regulace až po představu o charakteru dlažby na náměstí. Zároveň hledá a popisuje drobná místa se silným charakterem. Zhotovitel plánu zastává názor, že kvalitního rozvoje nelze dosáhnout pouze v úrovni územního plánu. Návrh chápe jako ideu, která územnímu plánu předchází, hledá konsenzus a nabízí pomocnou ruku při jeho užívání. Ze způsobu práce a z procesu vzniku územního plánu Hostomice je vidět snaha o zpracování územního plánu ve srozumitelném jazyce přístupném i pro obyvatele města. To vše při zachování všech legislativních náležitostí. „Během letošního podzimu bude v rámci práce na návrhu nového územního plánu zpracována architektonická koncepce města. Architektonická koncepce nenahlíží město pouze v měřítku územního plánu vymezeného stavebním zákonem, ale celistvě, od jemných detailů k regionálním souvislostem. Může se zabývat například průjezdem městem, krajinnými souvislostmi, ale i kvalitou jednotlivých míst – náměstíček či městského mobiliáře. Výsledkem je tedy ucelený názor na město, který komplexně popisuje jeho problémy a následně i jejich možná řešení. Nejlépe ji snad lze přirovnat k příručce k užívání města, která popisuje, co je třeba udělat, když chceme vyřešit ten či onen problém. Nedílnou součástí zpracování architektonické koncepce města je i týdenní pobyt nás – architektů – v Hostomicích. Termín pobytu je určen na 2. až 7. září. Během tohoto týdne budeme město procházet a ‚studovat‘. Během našeho pobytu uspořádáme setkání s Vámi občany. Smyslem setkání bude vyslechnout

a (zprostředkované) informace je i vyhodnocení dopadu soutěže do zadání do určité míry spekulativní. Jednoznačně lze vysledovat přímou úměru mezi angažovaností obyvatel, samospráv a vynaloženým úsilím věnovaným přípravě nového územního plánu. Tady lze zřejmě také nalézt příčinu toho, proč jsou ve výběru případů početně zastoupena menší sídla, kde je zájem o rozvoj intenzivnější. To je pozitivní jev, protože menší sídla jsou v České republice nejpočetnější. Vývoj zkoumaného období naznačuje, že to s velkou pravděpodobností budou právě ona, kdo se bude podílet zásadním způsobem na získávání zkušeností na tomto poli.

[1] V případě menších sídel se jeví (i z hlediska

[text na webových stránkách města]

přiměřenosti nákladů, spojených s výběrem)

O tom, že podobný příkladný postup města není ojedinělý, svědčí i projekt Revitalizace Tyršova náměstí. ------------- Architektonická soutěž (24. 6. 2010) – vítězové A1Architects (autoři: Lenka Křemenová, David Maštálka, Miloslav Cymbál), v současné době má město územní rozhodnutí, stavební povolení a akci realizuje (náklady 12,7 mil. Kč, za pomoci prostředků z dotací SFDI a SFŽP).

předložených referencí a přiměřené formy dialogu

jako vhodné jiné formy výběru, např. na základě

s potenciálními uchazeči o jejich představě rozvoje

sídla, např. prezentací skic, stručných textů,

osobním pohovorem, atd. Tyto formy mají svá úskalí

v současném znění zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných

zakázkách.

[2] Tento údaj je jedním ze základních kritérií,

musí být však vždy chápán v úplném kontextu;

tj. důvody pro volbu nástroje urbanistické soutěže

by měly být zohledněny všechny, ve správně nastavené

------------------------------------------------------5 ZÁVĚR ------------------------------------------------------ Počet zkoumaných příkladů ideových urbanistických soutěží o návrh je relativně malý. Na druhou stranu lze konstatovat, že jde o souhrn všech nám známých a veřejně dostupných případů. Byly realizovány v období let 2010–2014, tedy v posledních čtyřech až pěti letech. S ohledem na skutečnost, že se jedná o relativně mimořádné období (většina měst je z legislativních důvodů povinna pořídit územní plán nový, resp. zásadním způsobem upravit územní plán stávající), je již sám počet vypovídající. Vezmeme-li v úvahu, že cesta pořízení územního plánu obce za využití ideové urbanistické soutěže o návrh je relevantní [1] v případě měst s počtem obyvatel vyšším než cca 10 000[2], pak se dá konstatovat, že jde o množství dosahující cca 6 % v úvahu přicházejících případů, tedy o relativně velmi nízký počet [3]. Podle aktuální informace Odboru územního plánování MMR má k dnešnímu dni více než polovina měst v České republice nový územní plán schválený, ostatní jsou v různých fázích procesu jeho pořizování. Na druhou stranu je pozoruhodné, že obce, které se rozhodly využít nástroje anonymní urbanistické soutěže, si nepochybně do značné míry uvědomují její smysl a potenciál: v sedmi z osmi zkoumaných případů byla zadání územního plánu zpracována následně po soutěži. Bohužel je ve většině případů obtížně vysledovatelné, zda a do jaké míry se zhotovitelé vzešlí ze soutěží na přípravě, projednání a schvalování zadání podíleli. S ohledem na počet zkoumaných případů

hierarchii odpovídající individuální povaze konkrétní situace, mj. by to dále měly být: kvalita současného platného územního plánu, hodnota urbanistických a krajinných kvalit sídla, předpokládané nároky na

rozvoj sídla, stupeň jejich ochrany atd. Údaj nemusí

být v určitých konkrétních případech vůbec podstatný, jak o tom ostatně svědčí i skladba zkoumaných

případů. Podle údajů ze Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 je takových měst v České republice 132.

[3] Příčiny tohoto (neuspokojivého) stavu jsou již

léta obecně známy a diskutovány. Nejčastěji uváděnými důvody pro volbu jiné cesty výběru zhotovitele

(s latentním podílem součinnosti na formulaci zadání

b

c

d

5.1 problémy současné praxe soutěží o návrh územního plánu a jejich řešení Jako problematickou vidíme zejm. nemožnost prosadit změny nadřazené dokumentace. Např. řešení dopravních staveb, návrh přeložek komunikací a obchvatů, je v územním plánu vždy nutné řešit v závislosti na ZÚR. Naše doporučení tedy směřuje k lepší koordinaci plánovacích nástrojů a více fakultativní závaznosti vyšší dokumentace vůči dokumentaci nižší instance. Nové poznání vyplývající z ideové soutěže totiž může radikálně proměnit náhled na řešené území v jeho celistvosti. Největší úskalí současné praxe soutěží na územní plán spatřujeme v tom, že soutěž často neslouží jako koncepční podklad pro zadání ÚP, ale slouží pouze k výběru zhotovitele. Architektonická soutěž je v praxi často vyhlášena ve chvíli, kdy je zadání ÚP de facto hotové. Nové závěry plynoucí zejm. z oceněných soutěžních návrhů (ale také z celého pole soutěžních návrhů) pak nelze efektivně uplatnit. Přitom právě v průběhu soutěže a na základě navrhovaných řešení probíhá zásadní diskuze nad koncepcí řešeného územního celku jak v rámci odborné poroty, mezi nezávislými členy a závislými zástupci města, tak v rámci celé obce. Naše doporučení směřuje k tomu, aby byl zpracovatel vybírán ještě před vlastním zadáním plánu. Koncepční spoluúčast na formulaci zadání územního plánu by měla být běžnou součástí práce zpracovatele. Vhodným nástrojem pro aplikaci soutěžního návrhu v procesu územního plánování by mohl být institut „zadávací studie“, která by byla logickým vyústěním – dopracováním vybraného soutěžního návrhu, resp. využití podnětů z oceněných a odměněných návrhů v soutěži. Nástroj zadávací studie lze aplikovat v územním plánování obecně, v územním plánu pak zcela přirozeně nejlépe (v případě ostatních územně plánovacích dokumentací, resp. vybraných územně plánovacích podkladů analogicky). Současně platný stavební zákon nástroj zadávací studie nezná, z toho vyplývá doporučení k připomínkování znění následující novely zákona.

územního plánu) jsou:

--- časová náročnost;

--- v ýše nákladů s pořádáním soutěže o návrhu související;

--- o tázka stanovení objektivních kritérií hodnocení soutěžních návrhů, zejm. otázka ekonomické

výhodnosti jako agregované položky komplexních

kvalit návrhu, referencí zpracovatelského týmu, ceny za následnou spolupráci.

Oproti tomu stojí obligátní argument jediného

porovnatelného údaje – tedy (nejnižší) ceny za spolupráci.

Přitom je třeba mít na mysli, že použití nástroje

urbanistické soutěže o návrh při pořízení územního plánu je (pouze) důsledným naplněním ustanovení zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách,

§ 103, odst. 3: Zadavatel použije soutěž o návrh ” zejména v oblasti územního plánování, architektury,

stavitelství...“ (v souběhu s § 102 až 109 zákona o veřejných zakázkách a Soutěžním řádem České komory architektů).

5.2 doporučení Na základě zkoumaných případů lze konstatovat, že nejspolehlivější cesta pořízení nového územního plánu (nebo jeho zásadních úprav), tedy i role zadání územního plánu, znamená důsledné a úplné naplnění následujících kroků: 1— U spořádání výběru zhotovitele územního plánu relevantní formou (odpovídající povaze sídla), zásadními momenty této fáze jsou: ------------- erudovaná formulace zadání; ------------- zkušená porota (zejména na straně nezávislých členů poroty je nutná i dostatečná zkušenost z účasti na práci v porotě z důvodu komunikace a osvěty směrem k závislé části poroty).

203 d/12 text

co největší množství Vašich připomínek, nápadů, podnětů a společně si o nich promluvit. Vaše podněty se mohou týkat Vašich vlastních zájmů a parcel, stejně tak jako Vašeho společného veřejného prostoru Hostomic. My se posléze pokusíme Vaše podněty zohlednit při zpracovávání návrhu. Závěry naší práce budou přibližně po měsíci prezentovány radním. Po zapracování jejich připomínek bude dopracována srozumitelná knížka jako srozumitelná rukověť či předstupeň k samotnému územnímu plánu a připravena veřejná prezentace a diskuze. Bylo by skvělé, kdybychom tento čas společně využili k vyřešení co nejvíce problémů, které jsou pro Vás důležité a my o nich třeba zatím nevíme. Závěry této architektonické koncepce se později promítnou do samotného návrhu územního plánu. Michal Kuzemenský.“

a

soutěž

4.9 úp hostomice ------------- Veřejná anonymní ideová urbanistická jednokolová soutěž; ------------- předmětem soutěže bylo zpracování návrhu základní strategie a koncepce rozvoje obce, včetně koncepce uspořádání krajiny; ------------- termín konání soutěže: 12. 3. – 18. 6. 2012; ------------- porota: Jan Jehlík, Ivan Plicka, Vít Šťáhlavský; náhradníci: Antonín Žižkovský, Monika Immrová; ------------- počet odevzdaných návrhů: 10; ------------- 1. cena (50 tis. Kč): Michal Kuzemenský, Ida Čapounová, David Pavlišta, Ondřej Synek, Jan Vlach, Jiří Žid; ------------- zpracovatelem ÚP jsou vítězové soutěže.



202

Přesto, na základě dosavadních zkušeností, pro případný návrh úpravy legislativy (vyhlášky č. 500/2006 Sb., resp. vyhlášky č. 458/2012 Sb., zákona č. 183/2006 Sb., resp. zákona č. 350/2012 Sb. – stavební zákon, zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů) doporučujeme: ------------- zakotvit požadavek na povinnou autorizaci osob v příslušném oboru provádějících doplňkové průzkumy a rozbory a povinnou součinnost autorizovaných osob (zejména autorizovaných architektů) při zpracování zadání územních plánů. Z hlediska logiky věci i dodržení kontinuity by se mělo jednat o budoucí autory územního plánu. Důvody jsou nejen ryze praktické, jsou rovněž otázkou ekonomické výhodnosti jako základního parametru sledovaného u veřejných zakázek; ------------- zakotvit možnost stanovit „spádové území“ územního plánu (zejména pro části urbanistické koncepce a koncepce uspořádání krajiny).

„(3) grafická a textová část územního plánu musí dále obsahovat všechny ostatní vlastnosti sídla a krajiny odborně vybrané zhotovitelem takové, aby jejich soubor tvořil vyváženou skladbu prvků, vystihující co nejpřesněji jedinečnou povahu sídla a krajiny“ [KOLAŘÍK, POLÁČKOVÁ 2013]. Analogicky by měla být doplněna rovněž příslušná část zadání územního plánu (při splnění logické podmínky součinnosti budoucího autora územního plánu při formulaci zadání, resp. v důsledku splnění podmínky zpracování doplňkových průzkumů a rozborů budoucím autorem, by k tomuto naplnění došlo přirozenou cestou). Důvody: ------------- z ásadní kapitola ÚP, hlavní principy – směřování nemusí být, zvláště u územních plánů větších sídel, z hlavního výkresu zřejmé, čitelné; ------------- kontinuita územního plánování – urbanistická koncepce by měla být dlouhodobá (stále je ovlivňována měnícími se ekonomickými, civilizačními, kulturními, přírodními, politickými faktory, reaguje na změnu podmínek – změnu vyspělosti a úrovně společnosti, změnu způsobu života lidí, změnu jejich vzájemné komunikace, na vývoj kultury, umění, vědy, technologií); ------------- význam mj. při pořizování a schvalování změn územního plánu – konfrontace s hlavními principy urbanistické koncepce, soulad změn s hlavními principy ÚP, nemožnost přijmout změnu, která by byla v rozporu s jeho hlavními principy, vycházíme-li z předpokladu, že dílčí změnou územního plánu nesmí dojít ke změně urbanistické koncepce (většina změn ÚP reaguje na momentální, krátkodobou či okamžitou potřebu v území, ať už kohokoli) [KOLAŘÍK a POLÁČKOVÁ, 2013]! 5.3 obsah zadání územního plánu Zadání by mělo být založeno výhradně na zevrubně prověřené koncepci pořízené optimálně na základě kvalitně připravené soutěže o návrh.

Územní plán obce či města je základním dokumentem umožňujícím tvorbu jejich vizí a stanovení pravidel jejich rozvoje. Kvalitní územní plán je výsledkem tvůrčího procesu. Jeho základním parametrem je kvalita konceptu. Tedy kvalita pochopení specifických vlastností předmětného území ve všech relevantních souvislostech. Kvalita základní myšlenky rozvoje města je podmínkou dobrého startu tvůrčího procesu vedoucího k vytvoření hodnotného konceptu a zárukou úspěšnosti výsledného návrhu. Proto by měla být základním kritériem posouzení vhodnosti zpracovatele územního plánu obce či města schopnost projektanta uplatnit kvalitní koncepční přístup v konkrétním případě. Výběr může být optimální za předpokladu, že má politická reprezentace obce či města při svém rozhodování o volbě zhotovitele územního plánu k dispozici: ------------- srozumitelně a koncentrovaně vyjádřený soubor názorů, jejž lze v relativně krátké době za spolupráce přizvaných odborníků analyzovat, vyhodnotit, a získat tak základní směry možného koncepčního přístupu – tím je vlastní intelektuální hodnota návrhů v rámci souboru doplněna o cennou a jiným způsobem nedosažitelnou hodnotu; ------------- s ohledem na velikost obce či města osobní prezentaci týmů autorů (v následném jednacím řízení bez uveřejnění); jejím smyslem je mj. nenahraditelné ověření komunikačního potenciálu mezi vyhlašovatelem a účastníkem soutěže (budoucím možným objednatelem a zhotovitelem územního plánu); ------------- přítomnost zkušených nezávislých profesních odborníků a zástupců obce či města v celém průběhu vyhodnocení, kteří jsou zárukou vyváženého přístupu k vyhodnocení soutěžních návrhů a výběru vhodného zpracovatele územního plánu. S ohledem na význam územního plánu pro další rozvoj obce či města (tj. s ohledem na účelnost a smysluplnost veřejných i soukromých investic v relativně dlouhé době a relativně velkém objemu) a s ohledem na výše uvedené doporučujeme využít vlastností urbanistické soutěže o návrh i v případech, kdy se jedná o zakázky, které nepodléhají výběru dle zákona. 5.4 základní vlastnosti, které by měl územní plán splňovat Základním cílem územního plánu je podpora a rozvoj osobitých charakteristik jednotlivých sídel. Proto se vždy bude muset jednat o naprosto individuální aplikaci těchto legislativních předpisů/ pravidel. Jejich povaha je jednoznačně endemická. Jejich základním smyslem je stanovení (zpravidla) dlouhodobých strategických záměrů, které jsou konstantami rozvoje měst a obcí – vezmeme-li v úvahu historický vývoj většiny sídel České republiky

b

c

d

a časovou náročnost realizace nových záměrů. Jejich platnost, jak by mělo vyplynout z logiky věci, by většinou měla přesahovat dobu platnosti územního plánu. Jejich rolí je tedy i role kontrolní – při podrobnějším zpracování území, resp. při úvahách o zásadních změnách v jeho rozvoji, by měla posloužit k ověření dodržení základních principů v území. Měla by zabránit jeho rozmělnění v duchu přísloví „pro stromy nevidět les“ [KOLAŘÍK a POLÁČKOVÁ, 2013]. Základní požadavky, kladené na „uživatelskou přívětivost“ územního plánu: ------------- čitelnost a srozumitelnost, která je prakticky ovšem dvojí: i/ odborná veřejnost, státní správa, DOSS atd. (úřední rovina ÚP); ii/ laická veřejnost (misijní a kontrolní rovina ÚP); ad i/ stanovit standardy (obecně platné, neboť na legislativu navazující a z ní vycházející; domníváme se, že lze); ad ii/ vytvořit „zrcadlo“ úřednického standardu pro vypracování územního plánu; s využitím ustanovení Přílohy č. 7 Obsah územního plánu „Grafická část může být doplněna schématy“ – pak by zde měla být zakotvena povinnost + doporučení: vybrané části navrhujeme zahrnout do výrokové části ÚP.

205 d/12 text

Při analýzách – zejména těch, které se týkají struktury osídlení, ale i kompozičních vazeb – je mnohdy nezbytné se zabývat územím přesahujícím řešené území; ------------- závaznou část obsahu územního plánu doplnit o konstatování, že všechny části budou užity v odůvodněných případech – jejich explicitní výčet je obsahem zadání územního plánu; ------------- doplnit (v odůvodněných případech) výčet sledovaných jevů ÚAP ORP (zejm. pro návrh kompozičního řešení) v položce 119 o plán ochrany [KOLAŘÍK a KOLAŘÍKOVÁ, 2013]; ------------- doplnit kapitolu obsah územního plánu o konstatování v tomto smyslu:

a

soutěž

2— V ypracování koncepční/zadávací urbanistické studie, resp. urbanistické strategie / strategického plánu obce; tj. efektivní zúročení výsledků soutěže (prověření, resp. potvrzení spolehlivosti zvolené koncepce); tomu by měla předcházet formulace požadavků na doplnění průzkumů a rozborů a jejich zhotovení. 3 — Formulace zadání územního plánu [viz � kapitpolu 5.3] na podkladě informací a zkušeností získaných a prověřených v předchozích dvou krocích. 4 — Zhotovení konceptu územního plánu na podkladě projednaného a schváleného zadání územního plánu. 5 — Důkladné prověření robustnosti konceptu, mj. jeho kompatibility s nadřazenou územně plánovací dokumentací, resp. územně plánovacími podklady či dokumentací dílčích částí. 6 — Zhotovení čistopisu územního plánu. 7 — Ad 2–6: nejlépe v součinnosti se zhotovitelem vzešlým z výběru. 8 — Předložený (a na základě uváděných zkoumaných případů se dá konstatovat, že někde již uplatňovaný) model má zcela přirozenou oporu v byť občasně přerušované tradici, resp. zvyklostech územně plánovací praxe České republiky a navazuje na (dřívější) znění stavebního zákona. To považujeme za spolehlivý základ. Ten má své analogie ve vývoji v ostatních evropských zemích (tedy i tam je územně plánovací praxe důsledkem dlouhodobého vývoje, reagujícího vnímavě na společenské a ekonomické potřeby konkrétní země).



204

206

ERA21. Viditelná města. Brno: ERA Média, s. r. o., 2014, č. 2. KOLAŘÍK, Radek a Vlasta POLÁČKOVÁ. Expertní oponentní posudek ” Doporučený obsah kapitoly Urbanistická koncepce (části týkající se kompozičního řešení)“. Objednatel: Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, zhotovitel: Česká komora architektů – pracovní skupina Územní plánování, urbanismus a krajina, spolupráce: Ing. Darek Lacina, Ing. Vladimír Mackovič, Ing. arch. Milan Košař, Ing. arch. Ivan Plicka, CSc., adaptováno 2013. Ideový návrh – územní plán Hradec Králové – Česká komora architektů [online]. © 2013 [cit. 31.7.2014]. Dostupné z: http://www.cka.cc/ souteze/vysledky/ideovy-navrh-uzemni-plan-hradec-kralove. Ideový návrh územního plánu Blatná – Česká komora architektů [online]. © 2013 [cit. 31.7.2014]. Dostupné z: http://www.cka.cc/ souteze/vysledky/ideovy-navrh-uzemniho-planu-blatna. KOLAŘÍK, R., POLÁČKOVÁ, V., LACINA, D., MACKOVIČ, V., KOŠAŘ, M. a I. PLICKA. Metodický pokyn pro výběr zhotovitele územního plánu s uplatněním soutěže o návrh a navazujícího jednacího řízení bez uveřejnění. Pracovní skupina Územní plánování, urbanismus a krajina, Česká komora architektů, adaptováno 2012. KOLAŘÍK, Radek a Lada KOLAŘÍKOVÁ. Expertní oponentní posudek ”Vztah regulačního plánu (územního plánu) a plánu ochrany dle § 6a zákona č. 20/1987 Sb. – podklad pro metodiku“. Objednatel: Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, adaptováno 2013. Mělník – oficiální web města [online]. © 2013 [cit. 31.1.2014]. Dostupné z: http://www.melnik.cz/ rozvoj-mesta-podnikani/urbanisticka-soutez-8211uzemni-plan-melnik/2013-04-24.html. Publikace – Útvar koncepce a rozvoje města Plzně [online]. © 2014 [cit. 31.7.2014]. Dostupné z: http://ukr.plzen.eu/cz/informace-o-nas/ publikace/publikace.aspx. Územní plán města Klatovy – ideový návrh – Česká komora architektů [online]. © 2013 [cit. 31.7.2014]. Dostupné z: http://www.cka.cc/ souteze/vysledky/uzemni-plan-mesta-klatovy-2013ideovy-navrh.

b

c

d

d/12 text

01

Ilustrativní příklady

seznam ilustrací d/12_001 ÚP Mělník: soutěžní návrh týmu E. Žaluda, M. Dejdarová, K. Filsak, P. Hušková, E. Vávrová (výřez); zdroj: http://melnik.cz d/12_002 ÚP Mělník: soutěžní návrh týmu MOBA studio, s. r. o. (výřez); zdroj: http://melnik.cz d/12_003 ÚP Mělník: soutěžní návrh týmu M. Dvořák, I. Gogolák, L. Grasse, P. Grasse; zdroj: http://melnik.cz d/12_004 ÚP Mělník: soutěžní návrh týmu M. Sedlák, J. Kubánková, I. Plicka, J. Sedlák (výřez); zdroj: http://melnik.cz d/12_005 ÚP Mělník: soutěžní návrh týmu M. Vlček, M. Čermáková, D. Mrázková (výřez); zdroj: http://melnik.cz d/12_006 ÚP Mělník: soutěžní návrh týmu J. Němeček, K. Richtrová, F. Landa (výřez); zdroj: archiv autora d/12_007 ÚP Hradec Králové: soutěžní návrh týmu Vymetálek, Kotas (výběr); zdroj: https://www.cka.cz d/12_008 ÚP Hradec Králové: soutěžní návrh ateliéru Casua (výběr); zdroj: https://www.cka.cz d/12_009 ÚP Hradec Králové: soutěžní návrh Roman Koucký architektonická kancelář (výběr); zdroj: archiv časopisu ERA21 d/12_010 Plzeň – jižní město: soutěžní návrh RKAW (výběr); zdroj: archiv autora d/12_011 Plzeň – jižní město: soutěžní návrh A69 (výběr); zdroj: http://ukr.plzen.eu/ d/12_012 Plzeň – vnitřní město: soutěžní návrh Dvořák, Grasse, Pánek, Gogolák (výběr); zdroj: http://ukr.plzen.eu/ d/12_013 ÚP Hostomice: soutěžní návrh týmu Kuzemenský, Vlach, Synek, Čapounová, Pavlišta, Žid (výřez); zdroj: https://www.cka.cz d/12_014 ÚP Hostomice: soutěžní návrh týmu Vojtík, Petr, Urbanová (výřez); zdroj: https://www.cka.cz d/12_015 ÚP Blatná: soutěžní návrh týmu Vojtík, Petr, Urbanová (výřez); zdroj: https://www.cka.cz d/12_016 ÚP Blatná: soutěžní návrh týmu Dvořák, Gogolák, Grasse, Pánek; zdroj: https://www.cka.cz d/12_017(a–c) Komparativní analýza zobrazování územních jednotek a sídelních atributů v návrzích různých soutěží na územní plán; autor: Filip Landa d/12_018–d/12_025 Ideový návrh územního plánu Hradce Králové, RKAW, 2010; zdroj: archiv autora

d/12_026–d/12_027 City Visions Europe, výzkumný projekt pro Berlage Institute, RKAW, Rotterdam, 2009; zdroj: archiv autora d/12_028–d/12_029 Mechelen, výzkumný projekt pro Berlage Institute, RKAW, Rotterdam, 2009; zdroj: archiv autora d/12_030–d/12_032 Plzeň – jižní město, soutěžní návrh, RKAW, 2006; zdroj: archiv autora d/12_033 Hradec Králové, vyhodnocení prostorové kvality území, RKAW, 2007; zdroj: archiv autora d/12_034–d/12_036 Malšovice, Hradec Králové, RKAW, 2007; zdroj: archiv autora d/12_037 Ostrov Štvanice, soutěžní návrh RKAW, 2013; zdroj: archiv autora

soutěž

Územní plán města Hostomice – ideový návrh – Česká komora architektů [online]. © 2013 [cit. 31.7.2014]. Dostupné z: http://www.cka.cc/ souteze/vysledky/uzemni-plan-mesta-hostomice-2013ideovy-navr.

207


ERA21. Architekti v soutěži. Brno: ERA Média, s. r. o., 2013, č. 2.

a


literatura ČESKO. Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. In: Sbírka zákonů České republiky. 2006. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/SearchResult. aspx?q=137/2006&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy.


výzkumný tým: Ing. arch. Petr Hlaváček Ing. arch. Miroslav Šajtar

�

b

c

d

obsah 1 Úvod 2 Od kapacity ke struktuře 3 Územní studie jako prostředek komunikace mezi developerem a samosprávou 4 Management veřejného investora – koncepce pro díl, nebo čekání na celek? 5 Rozhodování v občanské společnosti: jak participovat? 6 Závěry a doporučení

.................................. .................................. .................................. .................................. .................................. ..................................

210 212 214 216 218 220

Použité prameny a literatura .................................. 222 Seznam příloh .................................. 222 d/13 — Obrazové přílohy .................................. 362

anotace Předmětem práce je zkoumání povahy a charakteristik účastníků územně plánovacího procesu. Vztahy stěžejních aktérů jsou v každém případě odlišné, což je dáno různorodými zdroji motivujícími realizaci projektů. Nastavení pozic aktérů je tedy přes snahu stavební legislativy o unifikaci procesů úzce spjato s povahou konkrétních záměrů. Klíčová témata jsou odvozována z případových studií vycházejících z vlastní autorské praxe.

209 d/13 text

a

vedoucí Petr Hlaváček : Kdo staví město

Kdo staví město ��




aktéři development investor koncepce management město proces participace stakeholder

1.1 aktéři rozvoje Souhrn osob vztahujících se k procesům rozvoje území označujeme jako aktéry rozvoje. V anglicky mluvícím prostředí se stále více používá pojem stakeholder, vystihující aktivní zájmy a zainteresovanost těchto osob na průběhu a výsledku plánovací činnosti.

definice nadto nezohledňuje častý jev, kdy nemovitosti jsou ve vlastnictví účelových společností (anglicky SPV, Special Purpose Vehicle) určených pro snazší transakce s nemovitostmi, provádění účetních operací a minimalizaci obchodních rizik. Lze se tedy běžně setkat se situací, kdy společnost A je vlastníkem pozemků, společnost B exekutivně vykonává majetková práva a společnost C poskytuje investiční prostředky. Každá z nich přitom může být označena za stavebníka. Práva vyplývající ze správních rozhodnutí přitom náleží zjevně pouze vlastníkovi pozemku (popřípadě stavby), ačkoli některá práva a povinnosti může být účelné kontrahovat prostřednictvím smluvního zajištění s jinými subjekty (například při rozdělení území mezi více SPV provádí jednání související se zajišťováním infrastruktury na své jméno dílčím společnostem nadřazená osoba „developera“).

developer Pojmenování developer pochází z francouzského pojmu „développer“ a je ekvivalentem českého pojmu roz-víjet/roz-balit/odhalit. V kontextu nemovitostních činností se v anglosaském prostředí používá nejpozději od devadesátých let 19. století. Pod pojmem jsou označovány osoby a instituce, iniciující a organizačně zajišťující komplexní proces rozvoje území. Developer zpravidla investuje do projektu určitý podíl vlastních finančních prostředků, označovaných jako ekvita (equity). Ekvita, není-li projekt hrazen z vlastních zdrojů developera, je doplňována z dalších peněžních zdrojů. Developer však může operovat i bez přímé finanční účasti na projektu, je-li sjednán jiným subjektem k výkonu této činnosti. České stavební právo (stavební zákon č. 183/2006 Sb.) slovo developer nezná, užívá důsledně pojmu „stavebník“. Ten je definován v § 2 stavebního zákona jako „osoba, která pro sebe žádá vydání stavebního povolení nebo ohlašuje provedení stavby, terénní úpravy nebo zařízení, jakož i její právní nástupce, a dále osoba, která stavbu, terénní úpravu nebo zařízení provádí, pokud nejde o stavebního podnikatele realizujícího stavbu v rámci své podnikatelské činnosti; stavebníkem se rozumí též investor a objednatel stavby“. Dochází tedy k zahrnutí vícero rolí pod jedno označení (navíc zatíženého archaickými konotacemi). Zákonná

rovozovatelé a vlastníci p infrastruktury Soubor poskytovatelů služeb, kteří zajišťují provoz technické, dopravní, občanské infrastruktury a správu veřejných prostranství. Specifickou roli mají energetické monopoly, které zajišťují ze zákona obsluhu území. Distributoři elektrické energie zajišťují připojení k distribuční síti elektrické energie, a to včetně přípravy a stavební realizace veřejných distribučních zařízení. V nemonopolizovaných odvětvích realizuje stavby infrastruktury developer a po dokončení předává vybudovaná zařízení provozovateli. Majiteli a provozovateli technické infrastruktury jsou obce nebo specializované společnosti. V případě dopravní a občanské infrastruktury jsou kompetence svěřeny do působnosti samosprávných celků (obcí, krajů) zákonem. 1.1.7

1.1.2

investor Jako investor je označován poskytovatel finančních prostředků potřebných pro přípravu a realizaci projektu. Investor operuje buď s vlastními penězi, nebo s kapitálem svěřeným dalšími osobami. Druhý případ, který zahrnuje například investiční fondy, penzijní fondy, otevřené podílové fondy, pojišťovny, zajišťovací (hedgeové) fondy, fondy soukromého kapitálu či státní investiční fondy, bývá zpravidla označován jako institucionální investor. Rozdíly jsou dány mírou rizika, které jednotliví investoři nesou, očekávanými výnosovými cíli i orientací na specifické produkty či sektory. 1.1.3

1.1.1

1.1.6

architekt Architekt může mít v procesu dvojí roli: může být zpracovatelem územně plánovací dokumentace pro veřejného pořizovatele nebo poskytovat projekční služby developerovi. Styčným polem je příprava územně plánovacích podkladů – územních studií, kdy zpravidla architekt vytváří na základě zadání developera podklad pro zpracovatele územního plánu. Ve všech případech zastřešuje architekt široký tým specialistů a bývá dlouhodobým nositelem detailních znalostí projektu.

ousedé s Sousedé jsou účastníky správních řízení, v nichž mohou uplatňovat námitky. Míru jejich dotčení posuzuje stavební úřad, přičemž rozhodující není pouze vymezující pozemková hranice, ale způsob dotčení důsledky zamýšleného záměru (např. snížením pohody bydlení). 1.1.8

ole občanské společnosti r Občanská sdružení se mohou účastnit některých procesů a podávat námitky v rozsahu vymezeném ve zvláštním právním předpisu, na jehož základě hájí veřejné zájmy. Působení občanských sdružení a dalších forem občanské společnosti je ale širší a stává se součástí přípravy a implementace komunitních plánů rozvoje. Relevantně formulované a odůvodněné postoje jsou důležitým zdrojem plánovací činnosti, zejména ve formátech kooperativního plánování.

samospráva Územní samospráva představuje v území voleného reprezentanta zájmu občanů. Je účastna na tvorbě územně plánovací dokumentace, kterou schvaluje a vydává, a je účastníkem územních a stavebních řízení.

1.2 fáze developmentu V kontextu nově zastavitelných (rozvojových) i transformačních ploch lze vysledovat tři rozdílné fáze developmentu. Záměr prochází vývojem od prvotního definování příležitosti, přes (v zásadě spekulativní) prověřování jeho možností a prosazování základních parametrů až po vlastní tvorbu nové struktury. Jednotlivé kroky často vykonávají rozdílné subjekty developmentu. Toto obsazení jednotlivých fází vyplývá z nehomogenního průběhu plánovacího procesu, kdy etapy mají různé nároky na čas, finanční zajištění, metody projednávání a v neposlední řadě často i na odbornost architekta.

1.1.5

1.2.1

1.1.4

dotčené správní orgány Dotčené správní orgány chrání veřejné zájmy podle zvláštních právních předpisů. Tyto zájmy uplatňují prostřednictvím stanovisek (závazných stanovisek) ve správních řízeních. Současné české uspořádání do značné míry propojuje činnost samosprávy a státní správy v rovině organizační a finanční.

yhledávání záměru v V úvodním stadiu developerského procesu dochází k prvotnímu rozhodování vlastníka o volbě další strategie. V okamžiku, kdy potenciální výnos z nového využití území převyšuje dosavadní výnos, zvažuje vlastník změnu využití. Pro uskutečnění změny využití území je potřeba řada přípravných

a

b

c

d

kroků, směřujících zejména ke zhodnocování území majetkovými akvizicemi (scelování vlastnické struktury). Území může být využíváno nadále dosavadním způsobem, ovšem namísto investic do dlouhodobé údržby a rozvojových investic původního užívání směřuje vlastník průběžné příjmy do zajištění podmínek pro budoucí development. Příležitost k záměru však může vznikat také jednorázovým zhroucením původní funkce (zánikem původně hospodařící společnosti, odchodem nájemce z objektu). V některých případech pak vlastník hledá provizorní aktivity, které by generovaly zdroje k tvorbě konečného využití; tyto činnosti mohou před veřejností delegitimizovat vlastníkovu aktivitu (nevhodnou exploatací území, rušivými vlivy, poklesem sociálního statusu lokality), z pohledu iniciátora rozvoje jsou však nezbytným prvkem umožňujícím budoucí projekt realizovat. Délka trvání této první fáze se může pohybovat v řádu let až dekád, podle složitosti území a limitů v něm. Je-li zdrojem financování průběžný výnos předchozí funkce pozemků, je podnikatelské riziko přípravy relativně nízké, neboť území zpravidla umožňuje pokračování v původním využití. 1.2.2

ozemkový development p (land development) Pod označením „land development“ (v dalším textu používáme českého ekvivalentu pozemkový development) se rozumí soubor procesů směřujících k zásadní proměně struktury určitého vymezeného území umožňující budoucí zastavitelnost daného území. Pozemkový development se vztahuje především k pozemkům dosud nezastavitelným, ovšem analogické procesy, vyžadující vytvoření nových podmínek pro uspořádání území, souvisejí také s konverzí většiny transformačních území. Pozemkový development vyžaduje zkušenou osobu developera se schopností vyjednávat s dotčenými správními orgány, samosprávou i veřejností. Tato fáze developmentu je pro investora zatížena největším rizikem. Na začátku je nutno investovat prostředky do pořízení nemovitosti. Změna podmínek v území, stabilizovaná územně plánovací dokumentací, představuje zvýšení hodnoty území, které je ovšem vyváženo nejistotou při schvalování územně plánovací dokumentace. Budoucí struktura území a infrastrukturní otázky nejsou z pohledu investora příliš důležité, rozhodující je schválený statut ploch. Pozemkový developer proto jedná v zájmu co nejvyšší efektivity schvalování. Zdrojem financí je kapitál odpovídající nejvíce spekulativním charakteristikám. Pro nespekulativní instituce je důležité zachovat návratnost investovaných prostředků, proto v těchto případech často vystupují jako developer území, aniž by byli jeho vlastníky. Vlastnické právo zůstává původním majitelům, kteří území prodávají teprve po úspěšném aktu umožňujícím v území realizaci výstavby, a tím zhodnocení pozemku. Zdánlivě méně transparentní vlastnická pozice výkonného developera tak může být důsledkem jeho zodpovědného přístupu k investovaným prostředkům.

211 d/13 text

------------------------------------------------------1 ÚVOD ------------------------------------------------------ Zatímco české stavební právo v posledním desetiletí směřuje ke sjednocování plánovacích postupů, vytváření důsledné hierarchie dokumentací a homogenizaci popisu území, při plánování konkrétních záměrů se projevuje široká škála přístupů s diferenciací důrazů na různé aspekty území i potřeb projednání. V dnešní společnosti, která nemá dlouhodobě vžité mechanismy dohody a vizí rozvoje území, se tak střetávají nároky kladené na územní plány s nároky na dokumentace k územnímu řízení. Holistické řešení území od územního plánu až po detail stavby v jednom kroku přitom pochopitelně není možné. Jakým způsobem však lze balancovat obecnost územního plánu, aby byl použitelným dokumentem, srozumitelným a uchopitelným veřejností i dalšími aktéry? Je pro investory únosné nabývat právních jistot až na základě relativně podrobné dokumentace k územnímu řízení? A nepřesouvá se důraz na řešení problémů do pozice mezi těmito úrovněmi, kterou dnes umí vyplnit pouze nepříliš ukotvená územní studie?



210

1.3 typologie iniciátorů rozvoje Pokusili jsme se hledat základní společné rysy aktérů vytvářejících poptávku po řešení daného území. Tradiční dělení veřejných a privátních iniciátorů navrhujeme doplnit o rozlišování jejich přístupu z pohledu schopnosti jednoznačně formulovat záměr a jeho potřebu. iniciátor privátní záměr jasný . nejasný .

veřejný . .

Případové studie, vycházející z naší praxe, jsou spolu s typickými okruhy problémů dokumentovány v následujících kapitolách. Hlavní otázky, které z analýzy studií vyplývají: ------------- Privátní iniciátor s jasným záměrem (případová studie Úvaly – Hostín) – jakým způsobem reaguje obec na formulovaný návrh rozvoje? ------------- Privátní iniciátor bez jasného záměru (případová studie Litoměřice – staré mrazírny) – jaká je role obce jako partnera privátního developera, který hledá pro problematické území využití? ------------- Veřejný investor s jasným záměrem (případová studie Park vodních sportů Praha-Troja) – kdo a jakým způsobem se má ujmout realizace / organizace / plánovacího procesu všeobecně sdílené idey veřejného charakteru? ------------- Veřejný investor s nejasným záměrem (případová studie Praha – Staré Kyje) – jakými postupy lze hledat řešení citlivého území ve veřejném vlastnictví?

------------------------------------------------------2 OD KAPACITY KE STRUKTUŘE ------------------------------------------------------ Zástavba velkých rozvojových území je vnímána jako všeobecná hrozba zejména z důvodu nedostatečného zajištění infrastruktury a negativních zkušeností s dosavadní nekoordinovanou výstavbou. Otázka optimálních urbánních hustot souvisí s úvodním zadáním územně plánovací dokumentace. Případová studie Úvaly – Hostín Infrastrukturní zajištění rozvojových území – obava i příležitost rozvoje

�

příloha 01 / případová studie Úvaly – Hostín → s. 364


Úvaly – Hostín 50.0635200N, 14.7342628E 70 ha 2008 Architekti Headhand s.r.o. Petr Hlaváček a kol. Hostín Development, s.r.o.

Zemědělské pozemky v jižní části katastrálního území byly od devadesátých let 20. století předmětem postupné majetkové konsolidace v rukou jednoho vlastníka. Dílčími změnami územního plánu [ÚPnSÚ Úvaly, 1995] byly po roce 2000 vymezovány postupně menší části zastavitelných ploch. Jejich prodejem vlastník získával provozní kapitál, který mu umožňoval pokračovat v započaté majetkové politice. Ještě za platnosti starého stavebního řádu č. 50/76 Sb. prosadil tehdejší vlastník zadání změny územního plánu a následné pořízení konceptu změny územního plánu na celé zbývající sedmdesátihektarové území. Schválený koncept změny územního plánu sídelního útvaru Úvaly, k němuž došlo bezprostředně před vstoupením nového zákona 183/2006 Sb. v platnost, zhodnotil pozemky natolik, že je s právně nárokovatelným titulem vyplývajícím z konceptu mohl vlastník výhodně prodat investiční skupině s nizozemským kapitálem. Pro zpracování návrhu územního plánu město požadovalo zpracování územní studie, která by stabilizovala rozsah a charakter projektu. Důvodem byla především obava z nekontrolované suburbanizace. Po zkušenostech z předchozích rozvojových ploch, na nichž probíhala nekoordinovaná individuální zástavba (s nízkou hustotou na relativně velkých pozemcích) existovala všeobecně sdílená obava z nových rozvojových ploch jako území parazitujících na stávající městské struktuře. Město se dlouhodobě snažilo v územně plánovací dokumentaci užívat regulativních prvků, které omezují zatížení infrastruktury, zejména tedy omezení rezidenční typologie na rodinné domy, stanovení minimálních velikostí pozemků a omezování množství řadových domů.

Developer v součinnosti s městem zároveň se zpracováním územní studie vypracoval podrobné analýzy infrastruktury jak pro rozvojová území, tak i pro stávající hluboce podfinancovanou infrastrukturu Úval. Tyto technické analýzy ukázaly dvojí možnost řešení: buď samostatným obsloužením nové lokality (vybudování lokální čistírny odpadních vod i samostatného vodovodního zásobení), nebo modernizací a posílením celoměstské infrastruktury. Obě varianty představovaly pro developera přibližně srovnatelné investiční nároky. Developer zvolil cestu spolupráce s městem, poněvadž společné řešení pro něj znamenalo benefit, který podpořil rozhodnutí orgánů města o schválení a podpoře projektu. Výsledkem byla smlouva o spolupráci mezi městem Úvaly a developerem stabilizující kapacitu území a stanovující finanční povinnosti developera. Developer se zavázal jednorázově uhradit částku odpovídající výši místního poplatku za připojení celého území a dále investovat klíčová zařízení vybavenosti (zejména školská zařízení) v průběhu dalších let výstavby podle předem definovaných prahů rozvoje území. Prvotní jednorázové finanční plnění poskytnuté městu umožnilo získat akumulovaný kapitál na klíčové jednorázové infrastrukturní investice (zajištění zdroje pitné vody, nová čistírna odpadních vod). Navržená zástavba přinesla ve srovnání s dosavadními plochami rozvoje výrazně intenzivnější využití území, dané kombinací rodinných a bytových domů i méně obvyklých rezidenčních typů, samozřejmě doplněných prostorami pro komerční vybavenost. Podstatným prvkem návrhu bylo definování hlavních veřejných prostranství, uličních profilů a měřítka prostor. K dosavadním cca 6 000 obyvatel poskytují rozvojové plochy lokality Hostín příležitost pro bydlení dalších cca 3 000 obyvatel; časový horizont byl před realitní krizí roku 2008 odhadován optimisticky na 15 let, současné odhady tempa růstu se posunují k horizontu 25–30 let.

�

d/13_001 |002 |003 |004

2.1 infrastruktura podmiňuje uspořádání území Poukazování na hrozbu realizace zástavby bez zajištění odpovídající infrastruktury (všech jejích druhů, ať už se týká veřejných prostranství, veřejné vybavenosti, zařízení dopravní a technické infrastruktury) se ukazuje jako klíčový argument v diskuzi o vhodnosti či nevhodnosti většiny rozvojových projektů. Stavební zákon sice hovoří o povinnosti investora adekvátní infrastrukturu zajišťovat, v praxi však tato povinnost ústí ve snahu stavebníka vyřešit co nejefektivněji vlastní připojení, přičemž některými opatřeními lze dokonce účinně eliminovat případnou obchodní konkurenci. Příkladem může být stavba veřejného kanalizačního řadu soukromým stavebníkem, který oddalováním jejího předání řádnému provozovateli může znemožňovat napojení dalších subjektů; tentýž přístup lze shledat u všech infrastrukturních celků. V případě infrastrukturních systémů zajištujících

a

b

c

d

zdroje (liniové i bodové prvky technické infrastruktury, kapacita komunikační sítě, zařízení občanské vybavenosti) tak dochází k jejich vyčerpání bez přípravy nových kapacit. Infrastruktury zajišťující konektivitu (dopravní infrastruktura, telekomunikace) spějí k nenavazování a tvorbě uzavřených systémů bez možnosti další adice (zaslepené ulice, souvislá parcelace nedovolující propojení s okolní krajinou, nedostatečná koordinace a nenavázání uliční sítě). Aktivní koordinace infrastrukturních staveb je hlavní rolí, kterou samospráva v oblasti územního rozvoje disponuje. Přitom již první stavební řády v českých zemích ukládaly obcím nejen organizační, ale především investiční povinnost při realizaci zasíťování území (stavba kanalizací, dláždění nových komunikací). Po roce 1989 došlo k přenesení role stavebníka infrastruktury na soukromého investora. Tento krok mimo jiné vyústil v absenci některých typologických druhů (například příprava území pro tradiční městský dům budovaný samostatným stavebníkem, který ve třicátých letech 20. století často integroval funkci projektanta, developera a stavební firmy v jedné osobě a ručil za kvalitní výsledek osobní zainteresovaností v projektu). Oddělení (převážně privátních) osob investujících do veřejných infrastruktur a orgánů veřejné moci rozhodujících o jejich uspořádání s sebou nese konflikt zájmů soukromých investorů a samospráv. V rané fázi přípravy území zpravidla není možné stabilizovat budoucí strukturu, protože množství myslitelných konceptů vyžaduje diametrálně odlišná zastavovací schémata. Tradičně pojímaný územní plán neumožňuje rozlišovat charakter zástavby nad rámec typů jmenovitě uvedených ve stavebním zákoně a jeho prováděcích předpisech. Ani nejspornější regulativ – stanovování velikosti parcel (parcelační zásady) – není zárukou charakteru budoucí výstavby; souvisí s orientací domu, jeho polohou vůči sousedním pozemkům a ulici. 2.2 definování rozhraní a významu infrastruktur Nepředpokládáme-li možnost radikální reorganizace stávající investiční politiky, která by ústila ve změnu rolí při výstavbě sídel, jeví se jako účelné rozlišení trojího druhu infrastrukturních staveb a opatření: ------------- lokální infrastruktura – infrastruktura umisťovaná v území vymezeném trvalým záborem řešeného projektu a sloužící výhradně pro jeho potřebu; mezi lokální infrastrukturu je třeba počítat také ty prvky a systémy, které jsou řešeny na jiných pozemcích, ale slouží a do budoucna sloužit budou výhradně pro potřebu daného projektu. Z pohledu samospráv je účelné stanovit vzorové podmínky zasíťování území, například formou městských standardů; ------------- společná infrastruktura – infrastrukturní potřeby vyvolané řešeným projektem, které ovšem mají přímý vliv na jiné

213 d/13 text

1.2.3 urbánní development (real estate development, property development) Třetí fáze je soustředěna na vlastní výstavbu. Riziko se přesouvá do stavební části, vyžaduje proto rychlou přípravu území, umožňující flexibilně reagovat na měnící se požadavky trhu. Finanční prostředky jsou získávány z vlastních zdrojů (předchozí činnosti) či z bankovních úvěrů, vyžadují proto maximální jistotu v územně plánovacích vstupech. Fázi charakterizuje důraz na urbanistické a architektonické řešení a exaktní „byznysplán“ budoucí nové struktury. Tlak urbánního developera na změnu podmínek nastavených při land developmentu vede ke společenským deziluzím, je přitom přirozeným důsledkem odlišně zaměřeného chování developera. Teprve v tomto stadiu jsou totiž řešeny konkrétní a finální bloky, budovy a veřejná prostranství. Je tedy krajně obtížné od prvopočátku detailně definovat strukturu území, stejně jako je obtížné odkládat právně závazné stanovení kapacit území do pozdějších fází plánovacího procesu.



212

2.3 predikce kapacity území Klíčovým faktorem je objektivní nastavení kapacit území. Kapacita bezprostředně souvisí s typologií a způsobem výstavby – individuální a hromadná výstavba generují různé nároky. Území určená pro organizovanou výstavbu budou mít zpravidla vyšší hustotu, území s individuální zástavbou vykazují hustotu nižší. Limity stávající infrastruktury jsou důvodem, proč se řada plánovacích dokumentací uchyluje k omezování zastavitelnosti rozvojových území. Plán tak ústí v nízkou hustotu obyvatel, generující paradoxně zvýšené náklady při provozu sídla. Racionálně uvažující developer usiluje o nalezení optimální intenzity území a v tomto zájmu je zpravidla i nezbytné posilování infrastruktury. Územně plánovací pohled by měl moderovat tyto zájmy a propojovat jinak konkurující si aktéry. Územní plán je jediným dokumentem, který je schopen propojit investiční předpoklady jednotlivých aktérů a uvést je do vzájemných podmínek a časových souvislostí. V neposlední řadě územní plánování pro všechny větší infrastrukturní investice vytváří potřebné koridory, rezervy a plošné podmínky. Způsob zajištění infrastrukturních potřeb může být v rozdílných případech výrazně odlišný, a to i co do nákladů, které se zpětně odrazí v požadavku na ekonomiku území. 2.4 práh rozvoje v developmentu území Vstup velkého developmentu do území může ovlivnit zásadním způsobem fungování celé obce a vynutit si její reorganizaci. Práh rozvoje nemusí být nutně vázán na jeden (kvantitativně) velký development; jeho překročení může být vyvoláno také synergií většího počtu menších záměrů nebo záměrem, který vyvolá kvalitativní změnu v území (příchod odlišné sociální vrstvy obyvatel nebo proměna ekonomické struktury). Prolamování prahů rozvoje představuje pro územně plánovací dokumentaci obtížný úkol, protože obec se musí vyrovnávat s alternativou neuskutečnění zamýšleného rozvoje.

------------------------------------------------------3 ÚZEMNÍ STUDIE JAKO PROSTŘEDEK KOMUNIKACE MEZI DEVELOPEREM A SAMOSPRÁVOU ------------------------------------------------------ Rozvoj měst vyžaduje použití nástrojů zabezpečujících koordinaci fyzické prostorové struktury s dalšími koncepcemi nespadajícími pod oblast územního plánování. V poslední době je stále častěji používaným územně plánovacím nástrojem územní studie. Institut „územní studie“ byl zaveden zákonem 183/2006 Sb. Jedná se o flexibilní nástroj, který slouží jako podkladový materiál pro územně plánovací dokumentaci. Územní studie nemá závazně definovanou obsahovou ani formální stránku, umožňuje proto řešit problémy ad hoc. Schválené územní studie jsou registrovány v centrální evidenci územně plánovací činnosti. Jaká je však míra závaznosti územní studie, její trvanlivost a použitelnost v plánování a rozhodování v území? Případová studie Litoměřice – staré mrazírny Industriální brownfield hledá nové využití

�

příloha 02 / případová studie Litoměřice – staré mrazírny → s. 365

lokalita: Litoměřice – staré mrazírny, Švermova 450/31 GPS: 50.5320583N, 14.1222267E velikost: 5,3 ha rok: 2010 autor: Architekti Headhand s.r.o. Petr Hlaváček a kol. investor: Litoměřice Real Estate, s.r.o.

Současný vlastník získal areál jako součást širšího portfolia nemovitostí. Areál představuje komplex rozkládající se na ploše 6,5 ha. Vznikl ve druhé polovině 19. století jako pivovar, využívaje výhodné polohy na svahu nad řekou Labem, v těsném kontaktu s železniční tratí. Symetrická kompozice klasicizujících hmot (díky svému vzhledu získal pivovar označení „Labský zámek“) se výrazně uplatňuje v siluetě města. Po druhé světové válce s ústupem pivovarnictví došlo k přestavbě zařízení na mrazírenský komplex, přičemž byla využita tři podzemní podlaží původních pivovarských sklepů (zatepleny korkoasfaltovými deskami) a byl zdokonalen systém dopravy ledu z Labe. Průmyslový provoz ovlivnil i blízké okolí – na sousedním pozemku vzniklo v sedmdesátých letech 20. století městské zimní kluziště (využívající původně zdroj chladu z mrazíren), po roce 2000 přestavované na mohutný objekt krytého zimního stadionu s autonomní technologií. Po vybudování modernějšího mrazírenského areálu na okraji města došlo k ukončení produkce ve starých mrazírnách a komplex se stal předmětem řetězu realitních transakcí.

Město Litoměřice si uchovává charakter urbanisticky kompaktního a obytného sídla. Rozsáhlá městská památková rezervace, sídlo biskupství, historické konotace a vnímání tradičního kulturního centra Českého středohoří profilují město jako sídlo s vysokou kvalitou života, soustřeďující se na terciární sektor. Oproti blízkým Lovosicím nedisponují Litoměřice prakticky žádným průmyslovým zařízením, menší provozy včetně obchodní zóny s jediným hypermarketem se nacházejí na opačném břehu Labe. Město zároveň projevuje výraznou stagnaci bytové výstavby – poválečné dosídlení území zde stále nedosáhlo původního stavu, navíc i přes zmíněné kvality města dochází k setrvalému odlivu obyvatel za prací do Prahy (70 km) a Ústí nad Labem (30 km). Vlastník byl postaven před otázku, jak využít čtyřhektarovou plochu v těsné vazbě na městskou památkovou rezervaci, ale s výrazným sousedstvím novodobého zimního stadionu, plochu s problematickým dopravním napojením, s centrálně umístěnými historickými budovami výrazně exponovanými v městském panoramatu, které jsou navíc v havarijním stavu. Původní územní plán zakresloval (ve shodě s tehdejším využitím) areál jako plochu průmyslu. Město započalo v roce 2008 s přípravou nového územního plánu. Současný investor do procesu vstoupil v průběhu roku 2009, ve chvíli, kdy už byl územní plán projednán s dotčenými orgány a připraven k vydání (září 2009). Část areálu přiléhající k městské památkové rezervaci byla určena jako plochy parkování pro potřeby sousedního zimního stadionu (Kalich aréna), v širších souvislostech i jako záchytné parkoviště pro centrum města; absence studie proveditelnosti a zdrženlivost projektanta se projevila tím, že koncept neřešil majetkoprávní otázku – plocha parkoviště / parkovacího domu nebyla zakreslena ani jako veřejně prospěšná stavba, její umístění vzniklo jako „příležitost“ vzniklá ústupem původní výrobní funkce areálu. První konzultace nad vyhodnocením rozporů s nově platným územním plánem byly provedeny na konci roku 2009. Představitelé města se s developerem shodli na potřebě zachování historických (byť památkově nechráněných) budov. Vlastník pozemků a historických budov rozhodl, že zpracuje územní studii, která definuje hlavní zásady budoucího řešení. Jednalo se o území velikosti 4,16 ha zahrnující více než 34 000 m2 hrubých podlahových ploch ve stávajících budovách. Toto množství zdaleka přesahuje absorpční kapacitu města, jehož realitní trh je dlouhodobě stagnující. Vznikl proto koncept multifunkčního centra s iniciačním projektem novostavby hypermarketu, na který by v dalších etapách postupně mohly navazovat další obchodní, administrativní i obytné prostory revitalizující stávající budovy mrazíren. Diskuze s Národním památkovým ústavem potvrdily nemožnost zásahu do panoramatu a vedly k situování dostavby halové prodejny do prostoru původního nádvoří; umístění parkovacích ploch do podzemního podlaží se ukázalo jako ekonomicky neproveditelné, naopak se projevila výhodná možnost kombinovat rozdílné časové špičky provozu obchodního centra a zimního stadionu a možnost řešit obě parkovací služby jedním parkovištěm.

a

b

c

d

Ve východní části území (původním územním plánem určené pro potřeby parkování) byla navržena drobná obytná zástavba, navazující na městské domy historického jádra. Územní studie byla projednána v Radě města (24. 2. 2011), po úpravách byla schválena a stala se podkladem pro návrh změny č. 2 územního plánu (schválení pořízení změny 10. 3. 2011, zahájení projednání změny 8. 12. 2011, návrh změny 22. 8. 2012, změna schválena zastupitelstvem města 4. 10. 2012). Textace nového územního plánu (se zapracovanou změnou č. 2) však ve finálním znění požadovala zpracování nové územní studie, která by definovala parkování pro potřeby zimního stadionu. Do finální dokumentace byl tedy opět převzat požadavek záchytného parkoviště pro zimní stadion a širší centrum města, navíc ukládající podmínku zpracování další územní studie. Územně plánovací dokumentace se tímto postupem pokoušela řešit negativní externalitu zimního stadionu (chybějící parkovací místa) v sousedním transformačním území bývalých mrazíren, aniž by však zohlednila skutečnou potřebu a nevyhnutelnost tohoto zásahu. Ukázalo se, že původní odhady nároků na parkování pro zimní stadion byly nerealisticky předimenzované a nárazové potřeby při konání akcí na stadionu absorbuje okolní tradiční uliční struktura. Řešení parkovacích ploch pro potřeby zimního stadionu v areálu mrazíren bylo po prvotních propočtech shledáno pro vlastníka natolik nerentabilní, že by se nevyplatilo ani jako dočasné opatření (do doby realizace obchodního centra) na stávajících zpevněných plochách. Orgány města nakonec ani nevyvinuly žádnou aktivitu k zajištění veřejného parkování v areálu mrazíren – ať už by se jednalo o nabídky k odkupu části pozemků, komerční pronájem území, dohodu o modelu public private partnership či jiný nástroj mimo územně plánovací procedury. Při nedostatku vůle územně plánovací dokumentaci přiblížit reálné politice města se tak ustanovení o potřebě nové územní studie se zajištěním parkování stalo blokačním momentem pro konverzi areálu. Vlastník areálu vzhledem k nutnosti zpracování a projednávání dalších územně plánovacích podkladů ztratil o ekonomicky problematický projekt zájem a území dál zůstává bez využití.

�

d/13_005 |006 |007 |008

3.1 dvě podoby územní studie Požadavek zpracování nové územní studie pro rozhodování v území, i když zpracovatel územního plánu měl k dispozici územní studii předešlou, vyvolává otázku účelu a míry závaznosti územní studie. Územní studie jako flexibilní nástroj má dvojí oblast použití. Zatímco v prvním případě se jedná o územní studii, jejímž účelem je prověřit, zda a za jakých podmínek je území (potenciálně) zastavitelné či využitelné pro novou funkci a jedná se tedy o podklad určený pro zpracovatele územního plánu, druhá studie má

215 d/13 text

(i hypotetické a budoucí) záměry v území. Území vyžaduje buď dohodu aktérů mezi sebou nebo vstup samosprávy jako prostředníka, umožňujícího za určitých okolností shromáždit a distribuovat prostředky k infrastrukturní výstavbě; ------------- nadřazená infrastruktura – infrastrukturní prvky nezbytně nutné pro funkci celého sídla. Jedná se například o celoměstské systémy zásobování vodou či odkanalizování měst. V případě, že developerský vstup vyžaduje posílení těchto systémů, je nezbytné, aby samospráva používala důsledně nástroje smluvních dohod v území zajišťujících investiční prostředky v čase a ve vazbě na konkrétní cíle.



214

3.2 transformační území: specifický problém ekonomie měst V případě transformačního území, které bylo představeno v případové studii, se ukazuje významný fenomén: oproti přetrvávající představě modernistického, dynamicky se rozvíjejícího města řada dnešních urbanizovaných oblastí stagnuje. Nalézat a definovat nové využití území je obtížné nejen pro zpracovatele územně plánovací dokumentace, ale i pro samotné vlastníky. Novou náplň těchto území může cíleně podporovat politická koncepce řízení města nebo jednotlivé lobbistické zájmy v užším i širším rozsahu lokality. Na to by měli být všichni účastníci procesu transformace připraveni. Zodpovědní aktéři transformace území by měli být vyzbrojeni věcnými argumenty, znalostí kontextu a ochotou hledat

pokud možno co nejméně kolizní řešení, která budou proveditelná v reálném čase a v dostupných finančních prostředcích. Etapizace proměny transformačních území naráží na rozpor mezi protichůdnými požadavky. Na jedné straně stojí nutnost zachování historických kvalit místa, které není jen hodnotou veřejnou, ale často také zájmem investora (kvalitní rekonstrukce podporuje jedinečnost projektu). Na druhé straně stojí ekonomická bilance, která vyžaduje racionální prvotní investici, která teprve svou realizací umožní generovat prostředky na zpravidla méně rentabilní či zcela ztrátovou konverzi zachovávaných objektů. Územně plánovací dokumentace může tento rozpor ovlivňovat – kladením požadavků na průběh konverze území, limity využití a dalšími podmínkami. V případě komplikovaně rozvíjených transformačních území je vhodné zvážit, zda – byť dočasné – připuštění vyšší zátěže území či snížení některých omezení neumožní vytvořit podmínky pro proveditelnou konverzi do žádoucího cílového stavu. Primárním kritériem pro vývoj transformačních území není funkce, ale samotné vymezení těchto areálů jako specifických zón v městské struktuře s potřebou zvláštních pravidel a způsobu hodnocení záměrů. 3.3 integrace koncepcí a politik Územní plán je ve své podstatě statickým dokumentem, zobrazujícím ideální budoucí prostorové uspořádání sídla. Plánování se pohybuje mezi dvěma extrémy – poskytuje-li územní plán příliš málo informací o území, nelze podle něj budovat koncepční struktury. Je-li informací příliš mnoho, stává se neflexibilním. Oba extrémy přinášejí vysoké množství negativních externalit, zapříčiňují neefektivní charakter investic, a tím snižují konkurenceschopnost města. Význam územní studie spočívá především v příležitosti k zapojení širokého okruhu aktérů se zájmem o dohodu pro dané území. Umožňuje integrovat do územně plánovacího procesu potřeby souvisejících koncepcí a městských politik – dopravou počínaje a bezpečností konče. Bez využití potenciálu společné diskuze a dohody se však územní studie stává alibistickým podkladem, který území pouze zatěžuje. Využití tohoto kooperativního přístupu však může doplnit územně plánovací postupy o souvislosti a vnést do dokumentací dynamickou stránku procesů, umožňující zrychlit nalézání relevantních a proveditelných řešení. ------------------------------------------------------4 MANAGEMENT VEŘEJNÉHO INVESTORA – KONCEPCE PRO DÍL, NEBO ČEKÁNÍ NA CELEK? ------------------------------------------------------ Transformační území územním plánem stanovené jako VRÚ (velké rozvojové území) se stavební uzávěrou.

Případová studie Park vodních sportů Praha-Troja

�

příloha 03 / případová studie Praha-Troja → s. 366


Praha-Troja 50.1131417N, 14.4263031E 5 ha 2010 Architekti Headhand s.r.o., Petr Hlaváček a kol. USK Praha

Projekt spočívá v záměru realizace nové slalomové dráhy na umělém rameni řeky Vltavy, umožňující konání mezinárodně významných sportovních akcí a vyhovující soudobým sportovním požadavkům. Iniciátorem projektu je Český svaz kanoistů – občanské sdružení s právní subjektivitou a Univerzitní sportovní klub Praha (spolek, zřizovaný Univerzitou Karlovou v Praze). Samotná Univerzita Karlova v Praze je vlastníkem stávající slalomové dráhy a budovy loděnice. Záměr představuje stavbu, která má povahu občanské vybavenosti (neoplocené sportovní zařízení), začleněné do širšího kontextu neurbanizované krajiny. Vlastní plocha nutná pro vybudování nové dráhy činí cca 5 ha, ovšem širší území, které má bezprostřední vazbu na záměr a je jím přímo či nepřímo výrazně dotčeno (jedná se o území mezi řekou a protipovodňovým valem, v prostoru od trojské lávky až po stávající loděnici Univerzity Karlovy), má rozlohu cca 15 ha. Iniciátoři projektu zahájili přípravu v roce 2009. Dosavadní činnost je zaměřena na tři hlavní oblasti: zajištění majetkových práv k potřebným pozemkům, zajištění financování projektu a zajištění souladu záměru s územním plánem. Pro tyto účely byla zpracována dokumentace stavby (v úrovni dokumentace k územnímu řízení, zpracoval tým VRV, a. s. a Architekti Headhand s.r.o., 2009–2010), která umožňuje specifikovat pozemky nezbytné pro stavbu, odhadnout realizační náklady a může sloužit jako informativní materiál pro zpracovatele územně plánovací dokumentace. Pozemky v dotčeném území mají velké množství vlastníků, neboť se zde částečně dochovala původní parcelace zemědělské plužiny z dob před regulací toku Vltavy. Kromě fyzických a právnických osob (většinou jsou pozemky spoluvlastněny více osobami) je část území v držbě státu, města a jimi zřizovaných organizací. Řešený prostor je podle platného územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy (1999) součástí „Velkého rozvojového území“ (VRÚ) Troja. Tato území získala zvláštní status odpovídající stavební uzávěře, neboť se soudilo, že je pro ně nezbytné nalézt nejprve koncepci uspořádání formou urbanistické studie a teprve na základě tohoto upřesnění se mohou plochy dále rozvíjet. V průběhu uplynulých patnácti let nebyla celková urbanistická studie území zpracována, přesto do území vstupují značné investice, které jeho charakter pozměňují zcela zásadním způsobem. Jedná se

a

b

c

d

především o infrastrukturní stavby celoměstského významu, které se však nekoordinací se zbytkem Trojské kotliny staly determinujícím prvkem pro další řešení prostoru. Mezi nejzásadnější z nich patří: ------------- protipovodňový val – realizace v letech 2007–2012; stavba reagovala na ničivé povodně z roku 2002, byla postavena bez řádného vypořádání majetkových vztahů a její součást – přístupová komunikace k loděnici – dosud nebyla vybudována. Protipovodňový val na trojském břehu přeťal přirozené poptávkové vazby mezi obydleným územím a řekou; ------------- tunelový komplex Blanka – realizace v letech 2010–2014 – dodnes nevyřešené dopravní, prostorové a krajinářské návaznosti. Ačkoli územní rozhodnutí bylo pro podstatné úseky tunelu (včetně úseku Špejchar – Pelc-Tyrolka) vydané v roce 2002, uspořádání trojského břehu v těsném okolí tunelového portálu nebylo součástí dokumentace a dosud není zkoordinováno s ostatními zájmy v území; ------------- přeložka/prodloužení odlehčovací kanalizační stoky z přepadu OK4F Trojská – dosavadní odlehčovací výusť je vyvedena těsně nad vtokovým profilem stávající umělé slalomové dráhy (hygienický problém); ------------- parkoviště v ulici Povltavské – rozsáhlý areál zakreslený v platném územním plánu v předpolí Trojského mostu. Dopravní koncepce zabývající se komplexně způsoby obsloužení hlavních cílů v Troji přitom není zpracována a uvažuje se s řadou zcela rozdílných variant, determinujících různé části území; ------------- návrh na umístění podzemní retenční nádrže dešťových vod na stoce E a F – stavba plánovaná konceptem územního plánu z roku 2009, v němž byla označena jako veřejně prospěšná stavba. Záměr je uvažován v exponované pozici v prostoru mezi řekou a památkově chráněnou osadu Rybáře. Stavba Parku vodních sportů je v současné době projednána se všemi významnými dotčenými orgány státní správy (zejména Povodí Vltavy, s. p., a dalšími). Svůj zájem na realizaci stavby a podporu záměru vyjádřil Magistrát hlavního města Prahy, jehož Odbor evidence a správy majetku připravuje řešení majetkoprávních otázek (směn pozemků) a financuje inženýring projektu. V roce 2013 se stal Projekt nové kanoistické dráhy v Troji jedním z pěti podporovaných projektů Českým olympijským výborem a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). V témže roce byla také dojednána finanční podpora projektu od MŠMT vázaná na úhradu nákladů na výstavbu areálu. Záměr vyžaduje změnu územního plánu s ohledem na přetrvávající limit Velkého rozvojového území Troja a dílčí nesoulad některých funkčních ploch

217 d/13 text

zřejmě nahrazovat podrobnější regulaci (regulační plán) a je vztahována k územnímu řízení jako dokument, který má prověřit podrobné umístění staveb a jejich detaily. Oba stupně nejsou v současné době zákonem rozlišeny, vzniká zde proto prostor pro neporozumění aktérů. V procesu zadání územní studie je proto nezbytné její účel podrobně definovat a v následujícím procesu vyžadovat, aby územní studií pevně dané jevy byly respektovány v dalších krocích. U méně komplikovaných území je samozřejmě možné a účelné propojit oba dva stupně. V případě rozsáhlejších území však vyžaduje územní studie, která má sloužit rozhodování v území, podrobnější podklady, blížící se svým detailem dokumentaci k územnímu řízení. Zhotovování územní studie, kterou zpravidla vytváří architekt na popud vlastníka území, bývá prováděno na základě zadání vyplývajícího ze znění územního plánu. Z pohledu municipality tento postup přináší prostor pro flexibilní diskuzi, která by měla územnímu řízení předcházet – předložení dokumentace k územnímu rozhodnutí stavebníkem je vnímáno jako nezvratné řešení, které investor nehodlá měnit. Územní studie naproti tomu poskytuje možnost vyjasnit sporné otázky primárně mezi developerem a samosprávou, aniž by byl řešen detailní technický aspekt, odpovídající spíše dokumentaci k územnímu řízení. Z pohledu investora se ale požadavek na území studii zpracovávanou po územním plánu jeví jako nadbytečný stupeň, spojený s vícenáklady a vysokým rizikem neprojednání této studie. Největším úskalím je nejasný okruh aktérů, kteří mají být do projednávání územní studie přizváni, a samotný způsob schvalování studie. I když mají obce stanoveny mechanismy projednávání studií, podle místních podmínek se liší okruh zapojených dotčených orgánů a způsob komunikace s veřejností v průběhu procesu. Projednané územní studie proto nevypovídají rovnocenně o projednávaných záměrech a ve vztahu k navazujícím právně závazným krokům (územní rozhodnutí) nemají srovnatelnou vypovídací hodnotu. Územní studie chápaná jako vymezení „mantinelů“ budoucího územního rozhodování by měla proto již ve svém zadání obsahovat požadavky na projednávací procedury schvalování studie.



216

�

d/13_009 |010 |011 |012

4.1 majetková politika jako základ vztahů v území Primárním nástrojem každého (veřejného i soukromého) investora v území je pozemková držba. Majetková politika zakládá realizovatelnost záměrů a představuje nejdlouhodobější faktor ovlivňující přípravu území. Veřejně prospěšná stavba je stavebním zákonem vymezena jako stavba pro veřejnou infrastrukturu určená k rozvoji nebo ochraně území. Musí být vymezena v územně plánovací dokumentaci a umožňuje stanovit předkupní právo k pozemkům či jejich vyvlastnění v případě nedohody o odkupu. Tento institut je proto používaný zejména při liniových investicích. Při tvorbě městské a příměstské krajiny nabývají na významu směny pozemků. Pokud municipalita disponuje pozemky v jiné části území, může směnami dosáhnout scelení pozemků v důležitých nezastavitelných lokalitách a zároveň iniciovat rozvoj například přestavbových území v intravilánu. Podmínkou je ovšem důsledné zdůvodnění prováděných směnných operací a existence validního ocenění transakce. 4.2 velké rozvojové území: potřeba kontinuálního managementu Velká rozvojová území byla původně vyhlášena v lokalitách, kde územní plán předpokládal nutnost dopracování podrobnějších podkladů pro definitivní potvrzení budoucích vztahů a rozhodování o jednotlivých záměrech. Přesto pouze omezené množství těchto území se dočkalo soustavné navazující plánovací činnosti. Důsledkem nezpracování studií pro velkou většinu VRÚ a zároveň nedostatečně nastavenými pravidly a procesy s vyhlášením stavební uzávěry spojenými (stanovení transparentního výjimky z uzávěry pro infrastrukturní stavby celoměstského významu) nastal efekt právě opačný – namísto „velkého rozvojového území“ se začalo postupem času jednat spíše o „velké zanedbané území“. Tlak na vymisťování nežádoucích staveb z území stabilizovaného vedl k jejich realizaci právě v plochách VRÚ, které byly chápány v modernistickém duchu jako území nezatížená historickými souvislostmi lokality. Typickým

příkladem je v případové studii zmiňovaná stavba tunelového okruhu, který se umístěním do VRÚ Troja dostal z kompaktní městské zástavby a rozvinul se v bariérovou liniovou stavbu bez ohledu na kontext. Proklamovaná snaha chránit území před nekoncepčním rozvojem se tak pod pragmatickým tlakem jednotlivých řešení obrací v rezignaci na dlouhodobou vizi území. Potřeba koncepčního řešení je nejzřejmější u environmentálních, vegetačních a dopravních systémů, které je obtížné v urbanizovaných strukturách řešit plošně v celém území města. V případech velkých rozvojových území se tyto systémy rozpadají do množství alternativ, které nelze v čase vyřešit odděleně. Do procesu zde vstupují různí veřejní investoři, kteří své zájmy opírají o zákonné nároky na příslušné koridory a ochranná pásma. 4.3 koordinátor investic Vymezení samotných transformačních či rozvojových území je pouze základním předpokladem jejich realizace. Pro naplnění záměrů, které jsou pro město klíčové, je zapotřebí doplnit nástroj prostorového plánování o „management plán“, soubor postupů a opatření nezbytných pro usměrnění a koordinaci rozvoje. Transformační území stabilizuje existence pravidel, které naznačí postup přeměny. Jejich uvádění do praxe, zvláště v případech, kdy obec má v území specifické zájmy, je vhodné svěřit aktivnímu, profesionálnímu koordinátorovi (odpovídá roli „městského developera“), jehož práce by byla časově i prostorově omezená, právě v rozsahu proměny nestabilizovaného území města v definovanou strukturu. Mezi jeho základní úkoly patří uvádět do souladu protichůdné zájmy v území a vytvářet zpětnou vazbu pro rozhodování. Velmi žádoucí je role odborného konzultanta, který disponuje zkušenostmi popsanými v předchozím textu, při vytváření koncepce přeměňovaného území v procesu zadávání a zpracovávání územně plánovací dokumentace. ------------------------------------------------------5 ROZHODOVÁNÍ V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI: JAK PARTICIPOVAT? ------------------------------------------------------ Součástí komplexního rozvoje obce jsou mimo přípravy veřejně prospěšných staveb, jejichž legislativní režim je dán jejich povahou a které zpravidla souvisejí se záměry technické a dopravní infrastruktury, také kroky a opatření směřující ke zlepšení vybavenosti obce, rozšíření možností využívat parky, městskou a příměstskou vegetaci i širší krajinné zázemí. Jedná se zpravidla o dlouhodobé koncepce, vyžadující součinnost většího množství aktérů v území. Jak aktivní roli mohou municipality hrát v tomto procesu?

Případová studie Praha – Staré Kyje

�

příloha 04 / případová studie Praha – Staré Kyje → s. 367

GPS: velikost: rok: autor: investor:

50.0990942N, 14.5500250E 18,8 ha 2013 Headhand architekti, s.r.o., Petr Hlaváček a kol. Městská část Praha 14

Lokalita Starých Kyjí je tvořena částečně dochovaným historickým jádrem původní vesnice s románským kostelem sv. Bartoloměje a přilehlými nezastavěnými pozemky, rozkládajícími se mezi obloukem říčky Rokytky a Kyjským rybníkem. Územím prochází frekventovaná Broumarská ulice; původní velkostatek byl v minulosti přestavěn pro potřeby telekomunikačního podniku a čeká na nové využití. Nezastavěné plochy jsou Územním plánem sídelního útvaru hl. m. Prahy z roku 1999 určeny z velké části jako zastavitelné plochy pro smíšenou funkci, z menší části jsou navrženy jako městská a krajinná zeleň (břeh rybníka a Rokytky). Městská část Praha 14 v březnu roku 2013 vypsala v kontextu připravovaného Metropolitního plánu Prahy a s ním související potřeby vymezit rozsah zastavitelného území veřejnou urbanistickou soutěž na řešení území Starých Kyjí. Cílem soutěže bylo získat ideové názory na budoucí uspořádání území a možnosti jeho zástavby; jako majoritní vlastník pozemků v nezastavitelné části zároveň městská část hledala účelný a přiměřený způsob využití svého nemovitého majetku. Soutěže se zúčastnilo pět architektonických týmů, které nabídly různou intenzitu zástavby. Nejlépe oceněný tým navrhl střední míru využití území, určeného převážně pro nízkopodlažní zástavbu. Vyhlášení soutěže ani jejích výsledků nebylo doprovázeno širší publicitou, zmínky v obecním zpravodaji ani výstava v prostorách radnice městské části nepřinesly výraznější ohlas veřejnosti. Vítězný tým byl následně požádán o dopracování soutěžního návrhu do stadia studie proveditelnosti. V rámci analýz bylo zjištěno, že zastavitelné plochy lokality jsou mimo jiné výrazně zatíženy existující technickou infrastrukturou, která značně snižuje ekonomickou bilanci území. Studie byla koordinována se soukromým vlastníkem původního velkostatku, který v průběhu prací na studii modifikoval svůj záměr tak, aby došlo ke sblížení obou řešených celků. Dopracovaná studie byla následně představena veřejnosti žijící v lokalitě formou anketního průzkumu, z nějž vyplynul výrazný nesouhlas s jakoukoli výstavbou v rozvojových plochách. Městská část následně zorganizovala veřejné představení návrhu ve variantách, spojené s prohlídkou a výkladem architektů na místě. Pro účely veřejného projednání byly dále rozpracovány možnosti minimalizující zástavbu a směřující území k využití pro volnočasové aktivity, blížící se svým charakterem krajinnému parku. Účast občanů v anketě bylo 199

a

b

c

d

respondentů, aktivní účast na prohlídce a projednání variant čítala více než 80 převážně místních občanů. Přestože původním cílem městské části bylo vytvořit studii jako podklad pro diskuzi o budoucnosti území, veřejnost při prezentaci dala jednoznačně najevo, že odmítá rozsáhlejší, byť koordinovaný stavební rozvoj v území určeném současným územním plánem jako zastavitelné. Většina vyjádřených postojů vycházela z požadavku zachování současného stavu a projevovala velkou nedůvěru vůči domnělému rozporu mezi navrhovaným řešením a případnou realizací. Stávající nedořešený areál bývalého velkostatku, který v území tvoří bariéru prostupnosti, naopak nebyl veřejností vnímán jako příliš problematické území.

�

d/13_013 |014 |015

5.1 samospráva iniciátorem rozvoje: město staví město V českém prostředí představuje samospráva pasivního, servisního vlastníka území, nikoli aktivního aktéra územního rozvoje. Obec, která se chová jako svědomitý správce nemovitého majetku, se v určitých případech přesto dostává do pozice iniciátora. I v případě, že obecní samospráva zodpovědně a transparentně připravuje development území, které má ve svém vlastnictví, její postavení v zastupitelské demokracii se pak může obrátit proti ní samotné. Veřejnost totiž tuší, že obecní záměr může snáze zastavit, a promítá do něj mnohem větší nároky než na soukromé aktivity v území. Pozitivum výnosové stránky projektu je obtížně sdělitelné a všeobecně nedůvěryhodné. Přestože byl ze soutěže uvedené v případové studii vybrán návrh z hlediska intenzity a míry zástavby kompromisní, došlo v průběhu projednávání ještě k další redukci ploch, a to hluboko pod rozsah území určeného k zastavění platným územním plánem. S největší pravděpodobností se zároveň omezenou intenzitou využití dostává záměr do nerentabilní ekonomické bilance, za jistých okolností pak může dokonce generovat trvalé náklady spojené s vynucenými investicemi do vybavenosti a neefektivní údržbou území. Rozhodování samosprávy, která se pod tlakem veřejného mínění rozhoduje pro nevýhodné řešení území, může být přitom legitimní a zároveň obtížně slučitelné s péčí dobrého hospodáře. Velkou neznámou představuje forma budoucího rozvoje území. Pro veřejnost je obtížně akceptovatelná představa, že samospráva by mohla dovést rozvoj území až do úrovně stavby konkrétních objektů; očekává se (ve shodě s dosavadními převažujícími zkušenostmi), že v určité fázi dojde k prodeji území do privátních rukou, a tím ke ztrátě veřejné kontroly nad územím, latentně doprovázené obavou z průvodních korupčních tlaků. Nedůvěra v možnost nastavení transparentních pravidel je bariérou rozvoje těch území, která jsou dobře obsloužená, v zásadě zainvestovaná a umožňující vyvážený rozvoj. Municipalitou prováděný development může zaznamenat větší úspěch zejména v iniciaci problémových území, kde obec snáze nese

219 d/13 text

s umístěním vodní plochy kanoistické dráhy. Zadání změny územního plánu Z č. 2821 bylo schváleno usnesením zastupitelstva hlavního města Prahy č. 33/38 v prosinci 2013. Pro účely změny územního plánu byl pořizovatelem vyžádán a projektanty připraven koordinační podklad, který mimo samotného Parku vodních sportů řeší širší souvislosti umístění prvků ÚSES, celoměstského systému zeleně, podmínky dalších záměrů v území a návazností na okolní území. Teprve po vydání změny územního plánu bude moci být zahájeno územní řízení, jehož podrobnost dokumentace však záměr vzhledem ke složitosti poměrů vyžadoval již pro zahájení koordinace s okolím.



218

5.2 postup projednání Samospráva jako investor je při přípravě území pod silnou kontrolou. Zahájení úvah o developmentu by proto měla předcházet širší konsenzuální diskuze o cílech řešeného území. Součástí diskusního procesu má být edukativní složka, aby veřejnost byla schopna poučeně a zodpovědně formulovat své postoje. Patrně nelze vytvořit jednotný „manuál“ participačních postupů, je zapotřebí rozlišovat případy, kdy veřejnost vyžaduje určité penzum předem zpracovaných informací, srovnávacích analýz či studií a kdy naopak sběr podnětů má stát na samém začátku úvah o programu a budoucím charakteru území. Koná-li se úvodní (iniciační) workshop na místě před zahájením přípravy veřejné urbanistické či architektonické soutěže, je otázkou, do jaké míry je takový postup kompatibilní s urbanistickou soutěží, která má vyhledávat názory na území. Naopak veřejná rozprava nad vysoutěženými návrhy může snadno vyústit v oprávněnou frustraci veřejnosti, jíž je omezena možnost rozhodovat v počáteční fázi přípravy. Rozdílné přístupy je třeba volit rovněž podle toho, zda je v území známá a konsenzuálně přijímaná rámcová strategie, již mají soutěžní návrhy pouze konkretizovat. Nedílnou součástí soutěžního procesu vyhledávajícího nejlepší řešení území je propagační složka s podporou širokého dialogu o výsledcích soutěže a dalším směřování území. 5.3 nimby efekt a kooperativní plán Transformační plochy ve městech (ať se jedná o uzavřený areál velkostatku nebo celé chybějící městské čtvrti, jejichž příkladem může být nádraží Bubny) nejsou až na výjimky součástí mentální mapy obyvatel. Trvalá nepřístupnost těchto území způsobuje určité otupení efektu NIMBY (akronym anglického sousloví Not In My Backyard, vyjadřujícího odpor obyvatel k výstavbě v sousedství); tyto plochy nejsou nikomu „dvorkem“, je zde proto menší odpor vůči výstavbě než v plochách „městské džungle“ – neuspořádaných, ale přístupných, a proto veřejnosti známých a identifikovatelných lokalit. V averzi veřejnosti vůči novým městským strukturám tradičně dominuje prostorové hledisko, spojené s fyzickými parametry plánovaných staveb – podlažností zástavby, prostupností lokality, zátěží území. Vedle něj se však objevuje i hledisko sociální, vyjadřující nedůvěru starousedlíků

k novým obyvatelům, jejich společenskému postavení a etnickým či náboženským charakteristikám. I s těmito faktory se připravované strategické a zprostředkovaně i územně plánovací koncepce budou nuceny vypořádávat. Stabilizovat území tak, aby územně plánovací dokumentací stanovený soubor pravidel umožnil očekávaný rozvoj, je možné v územích se správně předpokládanou typologií a předvídatelnými vztahy v území, včetně majetkoprávních poměrů. V územích, kde lze očekávat nejasné vztahy, je vhodné podporovat kooperativní plán, představující aktivní formu územní studie. To znamená, že se tvorby koncepce účastní vlastníci, představitelé samosprávy a správci stěžejní infrastruktury, v rovině projednání pak široká veřejnost. Vlastnosti kooperativního plánování nemůže postihnout územně plánovací dokumentace; její záběr je příliš obecný a ze své podstaty nemůže postihnout vyváženost tvůrčích příspěvků jednotlivých stakeholderů ke vzniku lokální koncepce. ------------------------------------------------------6 ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ ------------------------------------------------------ Čtyři případové studie ukazují rozdílné zájmy a z nich vycházející přístupy hlavních aktérů. Identifikace hlavních zájmů v kontextu celkového směřování sídla je podstatnou součástí zadání územního plánu. Prostředky k jejich poznání vycházejí ze sociologických, ekonomických a majetkoprávních pohledů, které je třeba do zadání integrovat. Bez stabilizované typologie (jasná typologická skladba domů, která by popisovala standardní území) a úpravy vzájemných vztahů mezi stakeholdery (včetně širšího kompetentního orgánu municipality, například obdoby stavební rady) nelze nalézt shodu na budoucím řešení. Nároky stabilizovaných území na jedné straně a transformačních a rozvojových území na straně druhé vyžadují používání specifických nástrojů pro obě skupiny území; nelze toutéž sadou nástrojů popisovat existující urbánní struktury a lokality, v nichž má být struktura nově tvořena. Míra regulace musí odpovídat významu místa: jiná je v klíčových historických částech a jiná v průmyslovém předměstí. Regulace zajišťuje základní jistoty, především veřejných prostranství. Obdobnou jistotu týkající se především kapacit vyžaduje rovněž privátní investor. Přísná plošná regulace může komplikovat rozvoj území; očekávání zadavatelů a zpracovatelů územně plánovací dokumentace, že pouhé stanovení sady pravidel bez aktivní moderace procesů umožní kvalitní rozvoj, se zpravidla ukazují jako mylná. Územní plán musí v zadání vytipovat území pro podrobnější navazující regulaci a stanovit míru její závaznosti. V klíčových oblastech se do popředí dostávají metody kooperativního plánování, umožňující nalézat shodu podrobností odpovídající měřítku mezi územním plánem a územním řízením. Slabinou územního řízení je totiž malý nebo žádný zájem o okolní území, chybějí širší vztahy a přiměřená míra flexibility v navazující dokumentaci. Uvažované sloučení územního

a stavebního řízení do jednoho kroku bez předcházející dohody o území v širším kontextu je riskantní krok s nedozírnými důsledky. 6.1 dodatek: město a městské části, rozsah, hierarchie a kompetence Pražským specifikem je problematika pravomocí městských částí a centrální městské správy. Otázka úzce souvisí s možností řádného, efektivního a spravedlivého výkonu nejen územně plánovací činnosti. Především je třeba si uvědomit, že v Praze máme městské části o velikosti krajských měst, okresních měst, ale i mnohem menších sídel. Obecně sílí jak v odborné veřejnosti, tak i mezi politickou reprezentací přesvědčení, že je třeba městské části přeformátovat. Většinou se však hovoří pouze o velikosti a rozsahu těchto jednotek a pomíjejí se vzájemné hierarchické vazby a kompetence. Praha se po dlouhém rostlém vývoji rozšířila o velké autorské sídlištní celky, zároveň došlo k administrativnímu rozšíření o dřívější autonomní sídla krajinného zázemí města. Z principu adice a složitější morfologie vyplývají nevyvážené vztahy především ve velikosti těchto částí, ale také v jejich vzájemných vztazích a ve vztahu ke společnému orgánu (magistrát). Diskutovány jsou v zásadě tyto možnosti: první z nich je vedena zkušeností ze složité komunikace s dosavadním velkým množstvím městských částí. Směřuje proto ke sloučení městských částí do menšího počtu přibližně stejně velkých celků (nových městských částí). Slabinou tohoto praktického přístupu může být zvětšení vzdálenosti od jednotlivých konkrétních problémů v území, provázená jistým druhem odcizení samosprávy od rodící se občanské společnosti. Opačný názor podporuje dělení do menších, organických, zpravidla logičtěji vymezených celků (nových městských částí). Malé městské části jsou charakteristické přesnou znalostí prostředí, velmi osobním přístupem se silným sklonem bránit jakýmkoli infrastrukturním stavbám sloužícím městu jako celku. S tímto se pojí otázka kompetencí těchto jednotek vzhledem k centrálnímu magistrátu a hlavně ve vztahu k přenesenému výkonu státní správy, v našem případě především ke stavebním úřadům. Nepříliš diskutovaný je pak názor (de facto třetí teze) o zmenšení vlastního města a řešení nejbližšího okolí v rámci širšího Pražského regionu. Přístup z hlediska Prahy asi nejzajímavější, ale nejvíce naráží na nedávno provedenou územně správní reformu. Pro úspěšné dokončení Metropolitního plánu Prahy bude třeba o těchto otázkách diskutovat a připravit je pro řešení v dalším období.

a

b

c

d

221 d/13 text

větší rizika či omezenou profitabilitu projektu, vyváženou veřejným zájmem. Obec totiž nemusí kalkulovat obvyklý profit soukromého developera, což jí umožňuje slevit v požadavcích na objem plánované zástavby. Další možností je zahrnutí obecného benefitu, který je v území deficitní (například chybějící vybavenost či sociální bydlení) do řešeného projektu. V porovnání s dosavadními zvyklostmi, kdy veřejný sektor pouze prodává pozemky, představuje aktivní role obce v řešení území každopádně významný pokrok k přístupu „město staví město“.



220

222

a

b

c

d

223


seznam ilustrací

d/13

HLAVÁČEK, Petr a kol. Úvaly-Hostín, územní studie. Architekti Headhand, Praha, 2008.

01 02 03 04

d/13_001 Úvaly – jihovýchodní okraj obce, ortofoto dnešní stav (2014); zdroj: Mapová data 2014 GeoBasis-DE/BKG, Google d/13_002 Úvaly – jihovýchodní okraj obce, návrh situace – územní studie Úvaly – Hostín (2008); autor: Petr Hlaváček a kolektiv d/13_003 Úvaly – jihovýchodní okraj obce, letecký snímek směrem od jihu, stav v roce 2008; autor: Aerodata, s. r. o. d/13_004 Úvaly – jihovýchodní okraj obce, Vize – územní studie 2008; autor: Zdeňka Zymáková d/13_005 Litoměřice – historický areál mrazíren, ortofoto dnešní stav (2014); zdroj: Mapová data 2014 GeoBasis-DE/BKG, Google d/13_006 Litoměřice – historický areál mrazíren, návrh situace – územní studie (2010); autor: Petr Hlaváček a kolektiv d/13_007 Litoměřice – historický areál mrazíren, letecký snímek směrem od jihovýchodu, stav v roce 2010; autor: Aerodata, s.r.o. d/13_008 Litoměřice – návrh jedné varianty uspořádání území v územní studii (2010), nadhled od jihovýchodu; autor: Zdeňka Zymáková d/13_009 Praha-Troja – území mezi řekou a protipovodňovým valem, ortofoto dnešní stav (2014); zdroj: Mapová data 2014 GeoBasis-DE/ BKG, Google d/13_010 Praha-Troja – území mezi řekou a protipovodňovým valem, návrh situace – Nová kanoistická dráha, projekt k ÚR (2010); autor: Petr Hlaváček a kolektiv d/13_011 Praha-Troja – území mezi řekou a protipovodňovým valem, letecký snímek směrem z východu, stav v roce 2010; autor: Aerodata s.r.o. d/13_012 Praha-Troja – území mezi řekou a protipovodňovým valem, zákres návrhu nové kanoistické dráhy do leteckého snímku, projekt k ÚR (2010); autor: Petr Hlaváček a kolektiv d/13_013 Praha – Staré Kyje – hranice řešeného území, vize územního rozvoje, ortofoto dnešní stav (2014); zdroj: Mapová data 2014 GeoBasis-DE/ BKG, Google d/13_014 Praha – Staré Kyje – územní rozvoj, návrh situace, soutěžní projekt (2013); autor: Petr Hlaváček a kolektiv d/13_015 Praha – Staré Kyje – územní rozvoj, hmotový návrh, soutěžní projekt (2013); autor: Petr Hlaváček a kolektiv

HLAVÁČEK, Petr a kol. Litoměřice – Staré mrazírny, územní studie. Architekti Headhand, Praha, 2010. HLAVÁČEK, Petr a kol. Park vodních sportů Praha, projekt k územmínu řízení. Architekti Headhand, Praha, 2010. HLAVÁČEK, Petr a kol. Praha – Staré Kyje, soutěž o návrh. Architekti Headhand, Praha, 2013. HLAVÁČEK, Petr a kol. Praha – Staré Kyje, studie proveditelnosti. Architekti Headhand, Praha, 2014. GEOBASIS-DE/BKG. Mapová data. Google.cz [online]. ©2014 [cit. 1.10.2014]. Dostupné z: https://www.google.cz/maps literatura BLAŽKOVÁ, Miriam. Dotčené orgány v procesu územního plánování. Brno: Ústav územního rozvoje, 2007. 3. vydání. HNILIČKA, Pavel. Sídelní kaše. Brno: nakladatelství Host, 2012. Druhé doplněné vydání. HRUŠKA, Emanuel. Příroda a osídlení: Biologické základy krajinného plánování. Praha: Dr. Ed. Grégr a syn, 1945. Knihovna architektury. Řada ll; sv. 2. HRUŠKA, Emanuel. Urbanistická forma: osídlení a plán. Praha: Emanuel Hruška, 1945, [v tiráži správně] 1947. OUŘEDNÍČEK, Martin, ŠPAČKOVÁ, Petra a Jakub NOVÁK (eds). Sub Urbs: krajina, sídla a lidé. Praha: Academia, 2013.

Případová Případová Případová Případová

studie studie studie studie

Úvaly – Hostín Litoměřice – staré mrazírny Park vodních sportů Praha-Troja Praha – Staré Kyje


prameny

text


224


a

b

c

d

225 obr

ii

d

ii

obrazové přílohy


obr


d/02

a b c d

227 d/02

228


a

b

c

d

229


obr

d/02

d/02_003

0

SPM TORZA URBÁNNÍ STRUKTURY SPM NIŽŠÍ INTENZITA STRUKTURY SPM NULOVÁ INTEZITA STRUKTURY LINIOVÉ STAVBY SPM SELHÁVAJÍCÍ ZELEŇ ZELEŇ REKREAČNÍ/ZEMĚDĚLSKÁ VNITŘNÍ MĚSTO - KOMAKTNÍ ZÁSTAVBA

Vilém Kořený

Markéta Janderová Gregor Turnšek

Autobusové nádraží Kačerov Semestrální projekty - území Kačerov

Jana Bečvarovská

d/02_003 d/02_004 | 005

Antoník Pokorný

d/02_001 Významná transformační území - celkový plán Prahy d/02_002 Významná transformační území - jihovýchodní kvadrant

Monika Volšanská

d/02_004

Le Song

d/02_002

Monika Višňová

d/02_005

Pavel Kabíček

VNĚJŠÍ MĚSTO - PERIFERIE

d/02_001

�

jejich INTEGRACE intergace JEJICH do BUDOV budov DO

a

b

c

d

231 d/02


omezeníSOLITERNÍCH solitérních OMEZENÍ vstupů do METRA metra VSTUPŮ DO


obr

230

d/02_006

d/02_007

d/02_006 Integrace vstupních vestibulů metra do budov d/02_007 Vstupní vestibul metra v Praze a New Yorku


obr


d/03

a b c d

233 d/03

234


a

b

c

d

235

d/03_001

d/03_002

d/03_003

d/03_013

d/03_014

d/03_015

d/03_004

d/03_005

d/03_006

d/03_016

d/03_017

d/03_018

d/03_007

d/03_008

d/03_009

d/03_019

d/03_020

d/03_021

d/03_010

d/03_011

d/03_012

d/03_022

d/03_023

d/03_024

d/03_001 d/03_002 d/03_003 d/03_004 d/03_005 d/03_006 d/03_007 d/03_008 d/03_009 d/03_010 d/03_011 d/03_012

Litochlebské náměstí na modelu návrhu JM – s výškovým objektem na dotčené parcele Litochlebské náměstí ve stávajícím ÚP Litochlebské náměstí ve stávajícím ÚP – detail dotčené parcely CNH – jeden z prvních návrhů – kapacity dle koeficientu využití SMJ-E Litochlebské náměstí – vyznačení stavební parcely Parcela CNH – technická infrastruktura pod pozemky Parcela CNH – technická infrastruktura nad pozemky (vzdušné sítě) Parcela CNH – majetkoprávní vztahy Jižní Město – příklad spekulativního vlastnictví – pozemky společnosti Frederic & Co. Litochlebské náměstí – památník obětem světových válek Litochlebské náměstí – památník obětem světových válek Památník obětem světových válek – památník byl založen ve středu návsi obce Litochleby

d/03_013 d/03_014 d/03_015 d/03_016 d/03_017 d/03_018 d/03_019 d/03_020 d/03_021 d/03_022 d/03_023 d/03_024

Památník obětem světových válek – ortofoto, 1953 Památník obětem světových válek – ortofoto, 1975 Památník obětem světových válek – ortofoto, 1999 Památník obětem světových válek – původní ortofoto, vzhled – detail s polohou a počtem vysazených lipových stromů Úprava pietního místa a doplnění chybějících lip (sesazeno s původní fotografií) Úprava pietního místa a doplnění chybějících lip – návrh Limity pozemku dle OTP – oslunění stávající obytné výstavby Limity pozemku dle OTP – umístění objektu do jediného možného místa v koutě pozemku Limity pozemku dle OTP – odstupy od stávající obytné výstavby Jižní Město a zeleň – velké množství zeleně, ale jaké kvality? Jižní Město a zeleň – detail podoby stávajícího ”parku“ na stavební parcele Jižní Město a zeleň – detail podoby stávajícího ”parku“ na stavební parcele


obr

d/03

jižní město - ke stáčírně příloha

01

02

d/03_025

d/03_026

d/03_027

d/03_028

d/03_029

d/03_030

d/03_034

d/03_032

d/03_033

d/03_035

d/03_036

d/03_037

Památník obětem světových válek – stávající stav pietní lipové aleje Památník obětem světových válek – návrh doplnění lipové aleje do původního počtu stromů CNH – komunikace s veřejností – veřejné projednání záměru CNH – výsledný návrh – výšková budova obklopená veřejným prostorem CNH – výsledný návrh – objekt zabral 10 % pozemku – zbylých 90 % je v návrhu ponecháno jako veřejný prostor CNH – výsledný návrh – zákres – pohled přes Litochlebské náměstí (přes kruhový objezd) CNH – výsledný návrh – zákres – pohled z osy Chilské ulice přes stanici =M= Opatov

d/03_032 d/03_033 d/03_034 d/03_035 d/03_036 d/03_037

b

c

d

237 d/03

d/03_031

d/03_025 d/03_026 d/03_027 d/03_028 d/03_029 d/03_030 d/03_031

a

obr

příloha


Lokalita - koeficient náhrad parkovacích míst Lokalita – ortofotomapa se zákresem katastru Lokalita – vlastnické vztahy Studie zastavění – návrh – varianta A Studie zastavění – návrh – varianta B Lokalita – analýza ”zastavitelnosti“ – limity odstupů dle OTP, oslunění


236

administrativní centrum litochleby

238

řešení masarykova stadionu a vrú strahov


a

b

c

d

239 d/03

příloha

d/03_038

d/03_039 d/03_047

d/03_040

d/03_041

d/03_042 d/03_046

d/03_048

rekonstrukce od ládví příloha d/03_043

d/03_044

04

d/03_049

d/03_050

d/03_051

d/03_052

d/03_045

d/03_038 d/03_039 d/03_040 d/03_041 d/03_042 d/03_043 d/03_044 d/03_045

Stávající stav Veřejné × soukromé Vymezení hranic Prostorové a funkční vymezení Stanovení parametrů využití Návrh (A3) Regulace Realizace komerční výstavby a stanovení příjmů města

d/03_053 d/03_046 d/03_047 d/03_048

Realizace městských investic a stanovení nákladů města Vizualizace 1 Vizualizace 2

d/03_049 d/03_050 d/03_051 d/03_052 d/03_053

OD Ládví - původní vzhled objektu – exteriér OD Ládví - původní vzhled objektu – interiér OD Ládví - současný vzhled objektu – ext. OD Ládví - současný vzhled objektu – int. Členění města


obr

03


a

b

c

d

241


obr

d/04

d/04

náměty mč praha 13 pro metropolitní plán

a


b

c

d

d/04

příloha

obr

01

d/04_008

d/04_009 DVŮR HÁJE ZA MOTOTECHNOU

SKANSKA

d/04_001

POD ZLIČÍNEM Lány

KONSTRUKTIVA

HOSTIVICE

MOTOTECHNA

6km

ZA VIDOULÍ

STODŮLKY

IKEA

Křivoklátské lesy

CHABY

TŘEBONICE

11km

oppidum Stradonice

BRITSKÁ ČTVRŤ

RADOTÍN

Český Kras

Sv. Jan pod Skalou

ZBRASLAV

lom Amerika

BEROUN

BIS

SÍDLIŠTĚ JIHOZÁPADNÍ MĚSTO

5km

RUDNÁ

MÖBELIX

NOVÉ NOVÉ BUTOVICE

STARÉ STODLŮLKY

8km

Křivoklát

oppidum Závist

ČERNOŠICE Karlštejn

MALÁ OHRADA

d/04_002

ZDICE

d/04_010

NOVÁ OHRADA

ŘEVNICE

d/04_011 Hostivice

3.4

Brdy

d/04_012

Bílá Hora/Ladronka

MNÍŠEK POD BRDY

STARÁ VELKÁ OHRADA

3.1

Hostivice

Petřiny

HOŘOVICE

Malá Strana

Břevnovský klášter

obora Hvězda

Břevnov

1.4

3.4

Petřín

obchodní centrum

1.3

Bílá Hora

Strahov 5.4

nemocnice Motol

Řepy Sobín

sídliště Řepy

Klamovka

osada Motol

1.1

3.8 3.2 3.4

1.2

0m

brownfield nádraží

Waltrovka

Nové Butovice

3.5

50

PP Vidoule Botanica

Chaby

3.4

3.4

3.5

Malvazinky Stodůlky-sever

Třebonice

4.2

3.4

Košíře

PP Košíře-Motol technologický park

centrum Zličín

Chrášťany

d/04_003

3.5

Smíchov

Plzeňská

U Hájů nová výstavba

3.4 3.7

Zličín

depo

4.3

3.1

Křivoklátské vrchy

Motol brownfield Zličín

D5

1.3

3.5

Radlická

3.9

4.4

5.1

5.11

4.8

5.11

1.4

3.5

5.1

C

Jinonice kampus UK

Stodůlky

3.3

Zlíchov

5.10

Školy

3.3

Dívčí Hrady

2.4

4.5

Malá Ohrada

4.6

5.2

1.7

3.3

Rudná

5.6

3.11

2.1

5.8

2.2

1.3

4.1

1.8 5.7

Velká Ohrada

3.10

0m

Nová Ohrada

Jinočany

Butovice

Hlubočepy

50

sídliště Lužiny

1.5

1.9

5.6

3.3

Klukovice

Řeporyje

A

1.1

Braník

ateliery

1.10

B

5.3

3.6

1.10

1.6

4.4

2.2

3.3

Zbuzany Holyně

5.9

1.9

sídliště Barrandov

1.2

Ořech

1.6

4.7

5.7 5.12

Slivenec

d/04_005

d/04_013

Jinočany

Hodkovičky

d/04_014

3.6 1.10 2.3

1.5

Jinočany

5.5

1.10

1.7 5.5

Zbuzany

Radotínské údolí

Smíchov

d/04_004 d/04_006

d/04_015

d/04_016

d/04_017

d/04_018

d/04_019

d/04_020

d/04_007

d/04_001 Velikost a charakter pásů periferie d/04_002 Hlavní území Prahy 13 d/04_003 Fragmentace města Území mezi Řeporyjemi a Velkou Ohradou je zastavěno různorodými fragmenty, které mezi sebou vytvářejí minimální vazby, základním požadavkem je především napojení na páteřní komunikaci. d/04_004 Schéma principu připojení jednotlivých fragmentů jako přídavných modulů k páteřní komunikaci. d/04_005 Fragmentace krajiny d/04_006 Schéma struktury fragmentů města a jeho veřejných prostranství Na schématu struktury fragmentace města (nalevo) je možné pozorovat, že směrem od středu města vzniká větší množství menších fragmentů. Na schématu veřejných prostranství města (napravo) je znázorněno, jak se tato struktura proměňuje směrem od středu města. Důležité je, že se mění nejen hustota, ale zvláště systém: tradiční město má pevnou uliční strukturu, na periferii je struktura omezena pouze na přístupy k domům. d/04_007 Princip zastavění Západního Města Levé schéma vytváří nové solitérní město, na schématu vpravo je Západní Město příležitostí k integraci sousedních částí – obchodního centra Zličín a sídliště JZM. Tímto principem se zároveň umenšuje význam dopravních struktur.

243

d/04_008 d/04_009 d/04_010 d/04_011 d/04_012 d/04_013 d/04_014 d/04_015 d/04_016 d/04_017 d/04_018 d/04_019 d/04_020

Praha 13 na periferii města Vítězný soutěžní návrh od architekta Iva Obersteina z roku 1968 Nový územní plán JZM z roku 1974 Širší krajinné vazby Struktura Prahy 13 Strategie Hlavní plán Tři městské osy JZ sektoru města Hlavní městská osa Krajinné osy podélné a příčné Krajina ve městě Jihozápadní Město – koncept Platný územní plán JZM

VELKÁ OHRADA


242

244

a


b

c

245

d

d/04_021


obr

d/04

d/04_022 d/04_023

d/04_024

d/04_030

d/04_031

d/04_032

d/04_033

d/04_025

2

d/04_026

d/04_027

1 3 1

5

1

5

5

2 2

5

5 4 2 3

4

3

8

2

1

2

2

4

7

2 7

d/04_029

5

3 2

5

3 1

Regulační plán JZM z roku 1995 Západní Město – koncept Regulační plán ZM z roku 1995 Platný územní plán ZM Radlická radiála Radlická radiála Mnichov Radlická radiála Berlín

3

1

1 2

1

6

5

d/04_030 d/04_031 d/04_032 d/04_033 d/04_034

3

2

3

d/04_034 d/04_021 d/04_022 d/04_023 d/04_024 d/04_025 d/04_026 d/04_027 d/04_028 d/04_029

Radlická radiála Barcelona Radlická radiála Madrid Problémová mapa

8

3

4

2

d/04_028

3 2

3


obr


d/05

a b c d

247

d/05

248


a

b

c

d

249


obr

d/05

d/05_001

d/05_002

d/05_003

d/05_004

d/05_001 Vodní cyklus řeky Llobregat - Metropolitní oblast Barcelona d/05_002 Biotopy řeky Llobregat - Metropolitní oblast Barcelona

d/05_003 d/05_004 d/05_005

d/05_005

Plán zelené infrastruktury v Barceloně (tmavě zelené plochy představují jádrové oblasti a zpravidla jsou zahrnuty do příměstských parků) Vymezení příměstského parku vzhledem k důležitým aspektům Základní typologické koncepty příměstských parků

250


a

b

c

d

251

d/05_006

d/05_007

d/05_006 Multifunkční zelená infrastruktura, Vitoria-Gasteiz d/05_007 Systém veřejného využívání zelené infrastruktury


obr

d/05


obr


d/06

a b c d

253 d/06

254

praha – jižní město


a

b

c

příloha

příloha

obr d/06_006

d/06_001

d/06_004

d/06_007

d/06_008

d/06_002

d/06_005

d/06_009

d/06_010

d/06_003

d/06_001 Mapa archeologického naleziště na Hissarliku, Troja – Homérova vrstva VIIa d/06_002 Troja – průřez vykopávkami d/06_003 Řím – dnešní pohled

d/06_004 d/06_005 d/06_006 d/06_007 d/06_008 d/06_009 d/06_010

255 d/06

02

01

d

Praha – Jižní Město, výřez Praha – Jižní Město – koncept ÚP (2009) – výkres prostorové regulace a veřejných prostranství, výřez Květnového vítězství Květnového vítězství Ženíškova Helplíkova V Opatově


starověká města


Pra

žsk

Smet

anov

á

K.Nového

d/06_014

Kali

V Rá mech novo

eží d/06_019

d/06_015

d/06_024

d/06_016

d/06_025

d/06_012

d/06_020

d/06_017

d/06_013

d/06_011 d/06_012 d/06_013 d/06_014 d/06_015 d/06_016 d/06_017 d/06_018

d/06_023

nábř

d/06_011

d/06_018

Havlíčkův Brod – na mapě ještě zobrazený, nyní již odstraněný panelový dům Havlíčkův Brod, stabilní katastr z 2. pol. 19. století Havlíčkův Brod – ÚP 2012, hlavní výkres Průhled z Havlíčkova náměstí na již odstraněný čtyřpodlažní panelový dům Průhled z Havlíčkova náměstí do Smetanova náměstí po odstranění domu Smetanovo náměstí – pohled od severu Prostor mezi věžovými domy a podnožemi Z Kalinova nábřeží

d/06_026

d/06_021

d/06_019 d/06_020 d/06_021 d/06_022 d/06_023 d/06_024 d/06_025 d/06_026 d/06_027

d/06_022

c

d

257 obr

04

o ná měst í

03

b

d/06

Nová Pra žská

příloha

příloha

a

d/06_027

Benešov Benešov ÚP 2009, Hlavní výkres, urbanistická koncepce Regulační plán – Pražská kasárna, výkres Architektonicko urbanistický návrh – výřez Výkres Majetkoprávní vztahy – výřez Návaznost blokové zástavby v Pražské ulici na sídliště Pražská ulice Z Pražské ulice k ul. M. Kudeříkové Z Tyršovy ulice Vnouškovou, v průhledu panelový dům určený v RP na dožití Z Vnouškovy ulice


benešov

Vnou čkov ě a lát B Na

256

havlíčkův brod

mělník


příloha

příloha

d/06_035

d/06_032

d/06_033

d/06_029

d/06_036

d/06_034

d/06_030

d/06_028 d/06_029 d/06_030 d/06_031 d/06_032 d/06_033 d/06_034

Chrudim – zleva: nádraží, sídlištní dostavba, řeka, historické centrum Plán města Chrudimi, stav z r. 1930, výřez Chrudim ÚP 2013, hlavní výkres, výřez Pohled z ulice Čs. partyzánů (ve směru od centra) k Rooseveltově Rooseveltova – pohled ve směru k centru Z Husovy ulice pohled k centru Husova

c

d

259 obr

d/06_031

d/06_028

b

d/06

06

05

a

d/06_035 Mělník – historické centrum – nádraží d/06_036 Mělník – městská část Rousice


258

chrudim

praha-žižkov příloha

07

08

d/06_047

d/06_037

d/06_045

d/06_041

d/06_048

d/06_042

d/06_049

d/06_038

d/06_037 d/06_038 d/06_039 d/06_040 d/06_041 d/06_042 d/06_043 d/06_044

b

d/06_046

d/06_043

d/06_050

d/06_044

d/06_051

Praha – Staré Město Staré Město pražské s vyznačením regulačního plánu z roku 1889 Staré Město pražské – stabilní katastr z 2. poloviny 19. století Konviktská, Karoliny Světlé Pohled z Dušní ulice do Týnské uličky – návaznost nové široké ulice na původní Průhled Dlouhou ulicí ke Kozí Vyústění Truhlářské ulice do Revoluční, dům zůstal v původní stopě Návaznost obchodního domu Kotva na zadní strany domů ubouraného bloku

d/06_045 d/06_046 d/06_047 d/06_048 d/06_049 d/06_050 d/06_051

c

d

261 d/06

d/06_040

d/06_039

a

obr

příloha


Praha-Žižkov 2013 Praha-Žižkov 1953 Rokycanova ulice – konfrontace parterů Průhled Sabinovou ulicí k Havlíčkovu náměstí Průhled Sabinovou ulicí opačným směrem do Žerotínovy ulice, která se vlní sídlištní dostavbou Roháčova ulice – panelové domy s ochozy Žerotínovou ulicí


260

praha staré město


a

b

c

d

263


obr

d/07

d/07

264

rezidence nový anděl / Praha 5


a

b

c

d

265 d/07

příloha


obr

01

Blok orientovaný východozápadním směrem vyžaduje pro byty s orientací k severu takovou výměru, aby se s jeho částí šlo dostat až k jižní fasádě a byt proslunit. Tzn. že tyto byty musejí být napříč traktem.

V rovinatém terénu je často potřeba bloky promyšleně přerušit, aby okolní zástavba měla přijatelné výhledy ve více plánech.

Bloky ve zvlněném nebo kopcovitém terénu si obvykle vynutí rozbití jeho částí na drobnější celky, které lze do terénu lépe organičtěji usadit.

d/07_003

d/07_004

Rušná ulice, bariérové domy na stavební čáře, orientace do dvora, na úrovni parteru akustické bariéry, ochrana zástavby i dvora před hlukem.

d/07_001 | 002

Orientace bloků SJ umožňuje umístit malé byty jen s orientací na východ nebo na západ.

Obecně orientovaný blok, tzn. nerovnoběžně se směry SJ a VZ, vyžaduje v celém bloku byty natolik velké, aby měly okna napříč trakty na dvě strany.

Schémata problematických situací komplikujících zástavbu bloky

d/07_003 Nový Anděl – situace požadované stopy budovy a situace navržené zástavby d/07_004 Nový Anděl – pohledy

266

rokytka park / Praha 9


a

b

c

d

267 d/07

příloha

d/07_005

d/07_007

d/07_006

d/07_012

d/07_009

d/07_008


obr

02

d/07_013

d/07_014

8tallet / Kodaň (dk) příloha

03

d/07_017 d/07_015

d/07_010

d/07_018

d/07_011 d/07_016

d/07_019 d/07_005 d/07_006 d/07_007 d/07_008 d/07_009

Rokytka Rokytka Rokytka Rokytka a celků Rokytka

park – architektonická situace park – prostorový model obou etap park – koordinační situace, 1. etapa park – situace suterénů k postupné výstavbě park – charakter budoucí zástavby

d/07_010 8TALLET – schéma budovy d/07_011 Fotografie budovy 8TALLET

d/07_012 d/07_013 d/07_014 d/07_015

8TALLET – v průběhu 8TALLET – 8TALLET – 8TALLET –

fotografie budovy realizace situace schémata situace parteru

d/07_016 | 019

8TALLET – půdorysy podlaží – suterén, 2.NP, 5.NP a 10.NP

268

destinace forus / Forus (nor)


a

b

c

d

269 d/07

příloha

d/07_020 d/07_025

d/07_021

d/07_022

d/07_026

d/07_023

d/07_024

d/07_027

d/07_020 d/07_021 d/07_022 d/07_023 d/07_024

Destinace Destinace Destinace Destinace Destinace

Forus Forus Forus Forus Forus

– – – – –

model zástavby fotografie modelu situace vizualizace vizualizace

d/07_025 | 027

Destinace Forus – schémata řešení


obr

04

270

zorrozaurre masterplan / Bilbao (s)


a

b

c

d

271 d/07

příloha

d/07_028


obr

05

d/07_029 d/07_034

d/07_033

d/07_030

d/07_035

d/07_031

l40 / Berlín příloha

d/07_036

d/07_037

d/07_038

d/07_039

d/07_040

d/07_041

d/07_042

d/07_043

06

d/07_032

d/07_028 d/07_029 d/07_030 d/07_031

Zorrozaurre Zorrozaurre Zorrozaurre Zorrozaurre

– – – –

model nové zástavby model nové zástavby první detailní projekty budov situace

d/07_032 Fotografie domu L40

d/07_033 d/07_034 d/07_035 d/07_036 |

043

Fotografie domu L40 Fotografie domu L40 L40 – situace L40 – půdorysy jednotlivých podlaží

272

nová čtvrť olympia / Almere (nl)

the tolerant city / Helsinborg (sw)


a

b

c

d

273 d/07

příloha


obr

07

d/07_044 d/07_051

d/07_045

d/07_046

d/07_052

d/07_047

d/07_049

d/07_044 Olympia – model nové zástavby d/07_045 Olympia – model nové zástavby

d/07_048

d/07_050

d/07_046 d/07_047 | 050

Olympia – umístění čtvrti v Almere Olympia – vizualizace

d/07_053

d/07_054

d/07_055

d/07_056

d/07_051 The Tolerant City – vizualizace d/07_052 The Tolerant City – masterplan

d/07_053 | 056

The Tolerant City – podrobné situace

274

masterplan / Madla-Revheim (no)

masterplan / Brazza Nord, Bordeaux (f)


a

b

c

d

275

d/07_062

d/07_057

d/07_058

bytový blok / Otopeni, Bukurešť (ro)

bytový dům buiksloterham / Amsterdam (nl)

d/07_063

sociální bydlení ”vivenda de patron“ / Ceuta, Afrika d/07_060

d/07_065

d/07_059

d/07_061

d/07_064

d/07_057 Madla-Revheim – model výstavby d/07_058 Madla-Revheim – situace

d/07_059 d/07_060 d/07_061

Bytový dům Buiksloterham – půdorys typického podlaží Bytový dům Buiksloterham – model Bytový dům Buiksloterham – schéma hmotového řešení

d/07_062 Masterplan Brazza Nord – vizualizace d/07_063 Bytový dům Otopeni – vizualizace

d/07_064 Vivenda de Patron – půdorysy d/07_065 Vivenda de Patron – vizualizace


obr

d/07

16 rodinných domů / Bernauerstraße, Berlín (de)

276

bytový blok / Nanterre (f)


a

b

c

d

277

d/07_071 d/07_074 d/07_066

d/07_067 d/07_072

d/07_073

d/07_068

d/07_069

nový parlament / Bagdád (Irák)

d/07_075

bytový blok / Vallecas, Madrid (s)

d/07_077 d/07_070 d/07_076

d/07_066`| 069 Rodinné domy na Bernauer Straße v Berlíně – fotografie

d/07_070 Nový parlament v Bagdádu – situace

d/07_071 | 073 d/07_074 d/07_075

Bytový blok Nanterre – půdorysy Bytový blok Nanterre – vizualizace Bytový blok Nanterre – situace

d/07_076 Bytový dům Vallecas – půdorys přízemí d/07_077 Bytový dům Vallecas – vizualizace


obr

d/07

278

bytový blok / Jätkäsaari, Helsinky (fin)

kolektivní bydlení / Bègles, Bordeaux (f)


a

b

c

d

279

d/07_082 d/07_078

d/07_083 d/07_079

d/07_080

samostatný městský blok / Dallas, Texas (usa)

d/07_081

d/07_078 Bytový blok Jätkäsaari – vizualizace d/07_079 Bytový blok Jätkäsaari – schéma d/07_080 Bytový blok Jätkäsaari – schéma

d/07_081 Městský blok v Dallasu – model

d/07_082 Kolektivní bydlení Bègles – situace d/07_083 Kolektivní bydlení Bègles – vizualizace d/07_084 Kolektivní bydlení Bègles – půdorys

d/07_084


obr

d/07


obr


d/08

a b c d

281

d/08

282


a

b

c

d

283

d/08_006

d/08_007

d/08_001 d/08_008

d/08_002

d/08_004

d/08_003

d/08_005

d/08_001 d/08_002 d/08_003 d/08_004 d/08_005

Boston – obraz města, základ pro všechny pokusy o vytváření mentálních map města Paříž – proměny lokálních center centra v průběhu času Berlín – záznam pohybu deseti lidí během sedmi let (GPS). Skupina dobrovolníků souhlasila se sledováním svých aktivit na území Berlína po dobu sedmi let. Obraz definuje četnost pohybu po trasách ve městě Praha centrum – oblasti, nejobecnější empirické stanovení oblastí pro širší centrum Prahy Praha, Staré a Nové Město – oblasti, trasy, jádra

d/08_009

d/08_006 d/08_007 d/08_008 d/08_009 d/08_010

d/08_010

Praha-Holešovice – analýza funkcí, základní průzkum v oblasti jižní části dolních Holešovic pro studentský projekt Praha-Těšnov – analýza funkcí, základní průzkum obchodních a kulturních aktivit v oblasti Těšnova pro studentský projekt Los Angeles – mapa průměrného příjmu. Výsledky daňových přiznání v oblasti LA. Zelená – vysoké příjmy, červená – nízké příjmy Velká Británie – mapa spojení v mobilních sítích Boston – frekvence hlášení poškození městského mobiliáře a pouličních rvaček


obr

d/08

284


a

b

c

d

285

d/08_011

d/08_012

d/08_016

d/08_017

d/08_018

d/08_019

d/08_020

d/08_021

d/08_022

d/08_023

d/08_013

d/08_014

d/08_015

d/08_011 d/08_012 d/08_013 d/08_014 d/08_015

Poloha a návštěvnost obchodů v čase – vývoj obchodní činnosti v jednom londýnském bloku během dne, týdne a měsíce NYC – rozmístění míst setkávání. Schéma zaznamenává přihlášení uživatelů sítě Foursquare v NYC a ukazuje na místa s nejvyšší frekvencí návštěvníků Paříž – rozmístění míst setkávání. Hustota přes větší rovnoměrnost než v NYC ukazuje na hlavní městská centra a pařížský perimetr New York, Londýn, Paříž – provoz mezi přihlášenými subjekty. Ukazuje pohyb návštěvníků mezi jednotlivými subjekty sítě Foursquare do vzdálenosti 400 m New York City – provoz během hurikánu Sandy. Největší bod je poslední otevřená provozovna Starbucks ve městě před úderem bouře

d/08_016 d/08_017 d/08_018 d/08_019 d/08_020 d/08_021 d/08_022 d/08_023

Praha – pohled na centrum. Problémem je velmi vysoká výběrovost – uživatelé jsou převážně cizinci vysokoškolského věku na cestách Praha – pohled na užší centrum. Problémem je velmi vysoká výběrovost – uživatelé jsou převážně cizinci vysokoškolského věku na cestách NYC – hustota provozu Twitteru během dne. Sběr dat od srpna 2011, analýza 3 miliard tweetů za delší období. NYC – frekvence prostých přihlášení mobilních telefonů: Apple iOS (červená barva), Android (zelená barva) NYC – mapa komunikace Foursquare, pondělí ráno Jakarta – frekvence přihlášení mobilních telefonů, ukázka dominance jednoho systému – Blueberry (fialová barva) Londýn – hustota mobilního provozu během 24 hod Londýn – půjčování nájemných kol ”Borisbikes” Peking – objem zásobování lokální obchodní sítě, 2013


obr

d/08

286


a

b

c

d

287

d/08_028

d/08_025 d/08_029

d/08_030

d/08_026

d/08_024

d/08_031

d/08_027

d/08_024 d/08_025 d/08_026 d/08_027 d/08_028 d/08_029 d/08_030 d/08_031 d/08_032

London Dashboard – základní data v reálném čase, Londýn 26. 6. 2014 10:28 Typologické členění hl. m. Prahy podle převažující formy zástavby Hustota zalidnění v městských částech hl. m. Prahy k 31. 12. 2010 Změna počtu obyvatel v letech 2001–2010 a jejich věkové složení k datu 31. 12. 2010 Amsterdam – trasy chodců, sledovací aplikace pro iPhone – agregované výstupy Amsterdam – trasy běžců, sledovací aplikace pro iPhone – agregované výstupy Amsterdam – trasy cyklistů, sledovací aplikace pro iPhone – agregované výstupy Amsterdam – trasy motoristů, sledovací aplikace pro iPhone – agregované výstupy Bejrút – oblasti sektářského násilí. Příklad členění města, kterému bychom se měli vyhnout

d/08_032


obr

d/08


obr


d/09

a b c d

289 d/09

290

king's cross / Londýn


a

b

c

d

291 d/09

příloha

d/09_003

d/09_007

d/09_001

d/09_004

d/09_002

d/09_005

d/09_001 d/09_002 d/09_003 d/09_004 d/09_005 d/09_006

d/09_006

King‘s Cross Central jako dopravní uzel Evropy s přímým spojením na Lille, Paříž a Brusel Návrh etapizace výstavby Vizualizace, pohled na řešené území od SV Letecký snímek řešeného území, pohled od jihu Původní urbanistická studie od Foster a Partner z konce 80.let Urbanistická studie z roku 2006 od architektů Allies & Morrison a Porphyrios Associates

d/09_008

d/09_009

d/09_010

d/09_011

d/09_012

d/09_013

d/09_007 d/09_008 d/09_009 d/09_010 d/09_011 d/09_012 d/09_013

Pohled na Regent‘s Canal, v pozadí Granary Building, ve které sídlí fakulta Central Saint Martins, součást University of the Arts London. Budovy posloužily jako plátno pro švýcarského umělce Felice Variniho a pro jeho dílo ”Across the buildings” Pohled z nádraží King‘s Cross přes budovu Northern hotel na nádraží St Pancras Western Concourse - rozšíření haly na nádraží King‘s Cross od John McAslan + Partners z roku 2012 Přírodní park Camley Street, podél Regent‘s Canal German Gymnasium - bývalá tělocvična rekonstruovaná na restauraci Vizualizace Coal drops - nová pěší třída navržená podél bývalých skladů uhlí Nové kancelářské budovy, které budou stát v jižní části území mezi oběma nádražími


obr

01

olympijský park a regenerace stratfordu / Londýn

292


a

b

c

d

293 d/09

příloha

d/09_014


obr

02

d/09_015

d/09_020

d/09_022

d/09_021

d/09_016

d/09_023

d/09_024

d/09_025

d/09_026

d/09_027

d/09_028

d/09_018

d/09_017

d/09_019

d/09_014 d/09_015 d/09_016 d/09_017 d/09_018 d/09_019

Program regenerace východního Londýna pod hlavičkou ”Thames Gateway“ – umístění Olympijského parku pro OH 2012 Schéma dopravních uzlů ve východním Londýně, posílení uzlu ”Stratford“ Schéma organizace olympijského parku během olympijských her a po jejich skončení Schéma aktivit a vlivů, které hrály roli při vytváření studie využití olympijského dědictví Studie využití olympijského dědictví, autoři EDAW, KCAP a Allies and Morrison Letecký snímek, pohled od severu na olympijský stadion, v dálce Canary Wharf, duben 2012

d/09_029 d/09_020 d/09_021 d/09_022 d/09_023 d/09_024 d/09_025 d/09_026 d/09_027 d/09_028 d/09_029

Schéma jednotlivých segmentů hlavního olympijského stadionu Olympijský park během ceremoniálu Vizualizace, pohled na olympijský park od severu Letecký snímek, pohled na olympijskou vesnici od jihozápadu Jedno z olympijských sportovišť otevřené pro veřejnost Olympijský park otevřený pro veřejnost Olympijská vesnice přeměněná na čtvrť pro bydlení (East Village) Olympijská vesnice přeměněná na čtvrť pro bydlení (East Village) Obchodní dům Westfield, Stratford. Největší městské obchodní centrum v Evropě Obchodní dům Westfield, Stratford. Největší městské obchodní centrum v Evropě

294

hlavní nádraží / Vídeň


a

b

c

d

295 d/09

příloha

d/09_030

d/09_031

d/09_037

d/09_038

d/09_039

d/09_040

d/09_041

d/09_042

d/09_033

d/09_034

d/09_032

d/09_035

d/09_030 d/09_031 d/09_032 d/09_033 d/09_034 d/09_035 d/09_036

d/09_036

Koridory transevropských železničních sítí křížící se ve Vídni Hlavní nádraží ve Vídni a poloha ostatních nádraží Urbanistická studie vídeňského hlavního nádraží. Autoři Theo Hotz, Ernst Hoffmann, Albert Wimmer Schematický řez územím v místě dvoupodlažní obchodní pasáže s přístupem k nástupištím i do podzemních stanic metra Vizualizace, pohled od západu Letecký snímek, pohled od jihozápadu na oblast budoucího hlavního nádraží (jižní a východní koncová nádraží) Letecký snímek, pohled od západu na hlavní nádraží ve výstavbě. V popředí vlevo čtvrť Belvedere ve výstavbě

d/09_037 d/09_038 d/09_039 d/09_040 d/09_041 d/09_042

Vizualizace, jižní přednádražní prostor Vizualizace, Südtiroler Platz (severní přednádražní prostor) Nástupiště se zastřešením Centrála Rakouských spolkových drah (ÖBB), vizualizace Přednádražní prostor s vyhlídkovou věží Bahnorama Výstava o hlavním nádraží, Bahnorama


obr

03

296

iba hamburg / Hamburg


a

b

c

d

297 d/09

příloha


obr

04

d/09_043

d/09_050

d/09_044

d/09_045

d/09_046

d/09_051 d/09_054

d/09_052

d/09_055

d/09_053

d/09_056

d/09_047

d/09_048

d/09_043 d/09_044 d/09_045 d/09_046 d/09_047 d/09_048 d/09_049

d/09_049

Letecký snímek oblasti Model oblasti Wilhelmsburg, centrum IBA - IBA DOCK Rozmístění jednotlivých projektů v rámci IBA Hamburk Energiebunker – přestavba starého protileteckého bunkru na elektrárnu Urbanistická studie, vítězný návrh architektů Jo Coenen & Co a krajinářů Agence Ter z workshopu v roce 2008 Model vítězné urbanistické studie od architektů Jo Coenen & Co a krajinářů Agence Ter z workshopu v roce 2008 Detailní plán centra – Wilhelmsburg Central z roku 2013

d/09_050 d/09_051 d/09_052 d/09_053 d/09_054 d/09_055 d/09_056

Strategie pro obnovení vztahu k vodě Energieberg – stará skládka, generující teplo a elektrickou energii Weltquartier - dělnické domy renovované pro multikulturní obyvatele Domy vystavěné v rámci strategie ”Smart Price Houses“ Kreetsand – moderní protipovodňová opatření, která kombinují využití přístavu, vodní hospodářství, ochranu krajiny a rekreační funkce Nové centrum Wilhelmsburgu. Stanice městské dráhy s novou pěší lávkou, v pozadí Úřad pro městský rozvoj a prostředí Letecký snímek, pohled na Wilhelmsburg Central od severozápadu – uprostřed vlevo nový Úřad pro městský rozvoj a prostředí od architektů Sauerbruch Hutton, ve středu snímku výstavní bytové domy ”případové studie bydlení pro 21.století“

298

zuidas / Amsterdam


a

b

c

d

299 d/09

příloha

d/09_068

d/09_064 d/09_057

d/09_060

d/09_061

d/09_065

d/09_069

d/09_058

d/09_062

d/09_066

d/09_059

d/09_063

d/09_057 d/09_058 d/09_059 d/09_060 d/09_061 d/09_062 d/09_063

Širší vztahy. Zuidas ve vztahu k centru Amsterdamu, letišti a dvěma přilehlým parkům Širší vztahy. Funkční rozvrstvení v rámci širšího centra Amsterdamu Širší vztahy. Veřejná doprava (tramvaj a metro) Řez územím, Zuidas Dok Letecký snímek, pohled na oblast Zuidas od jihozápadu Pohled na dopravní uzel Zuidas Central, v pozadí budovy WTC I a WTC II, Strawinskylaan Oblast Grand Central

d/09_067

d/09_064 d/09_065 d/09_066 d/09_067 d/09_068 d/09_069 d/09_070

d/09_070

Urbanistická situace. Západní, střední a východní zóna, zatunelování středního úseku dálnice A10 a hlavní veřejná prostranství v návaznosti na nový terminál. De Architekten Cie a DRO, 2009 Územněregulačního plán (Bestemmingsplannen) oblast Gerschwin, stanovení výšky a funkce zástavby Dopis pro obyvatele okolních domů informující o výstavbě v oblasti Gershwin Univerzitní kampus VU Urbanistická situace – stav a návrh v roce 2012 (červená – dokončeno, zelená – ve výstavbě, fialová a oranžová – různé fáze přípravy projektu) Nové náměstí na jihu oblasti – Gershwinplein Administrativní budova The Rock. Erick van Egeraat


obr

05

300

ørestad / Kodaň


a

b

c

d

301 d/09

příloha

d/09_073

d/09_071

d/09_074

d/09_072

d/09_076

d/09_071 d/09_072 d/09_073 d/09_074 d/09_075 d/09_076

d/09_075

Letecký snímek z centra Kodaně směrem na jih, budoucí Ørestad kolem roku 1992 Vizualizace cílového stavu, pohled od jihu Širší vztahy Soutěžní návrh urbanistické studie od ARKKI Dnešní urbanistická situace Letecký snímek, pohled od jihu, stav k roku 2010

d/09_077

d/09_078

d/09_079

d/09_080

d/09_081

d/09_082

d/09_083

d/09_084

d/09_077 d/09_078 d/09_079 d/09_080 d/09_081 d/09_082 d/09_083 d/09_084

Ørestads bulvár, hlavní veřejné prostranství mezi stanicí metra Ørestad a obchodním domem Field‘s Ørestad jih, v popředí dočasný park PLUG N PLAY Arne Jacobsen Allé, veřejné prostranství Vodní prvky na veřejných prostranstvích, bytový dům od architektů BIG a JSD Hlavní park – Byparken Severní část Ørestadu – oblast univerzit Obchodní centrum Field‘s v roce 2004 Pozvánka na workshop ”Městský život v Ørestad C“


obr

06


obr


d/10

a b c d

303

d/10

01

ANALÝZA ÚZEMNÍCH PLÁNŮ

ANALÝZA ÚZEMNÍCH PLÁNŮ

Město

Město

OBECNÉ INFORMACE

OBECNÉ INFORMACE

typ plánu

typ plánu

lokální název plánu


územní jednotka plánu

územní jednotka plánu

městská město část

pořizovatel plánu

pořizovatel plánu

obec

obec obec

obec/stát obec

poslední verze

poslední verze

různé

2011 různé

časový horizont plánu

časový horizont plánu

orig. měřítko plánu

orig. měřítko plánu

charakter plánu

charakter plánu

jednoznačně zobrazuje: funkce – struktura jednoznačně – vztahy zobrazuje: funkce – struktura – vztahy

vazby úp na ostatní územněplánovací nástroje

Charakteristika územního plánu

Charakteristika územního plánu

Amsterdam

Kodaň Amsterdam

územněregulační plán

územněregulační územní plán plán

územně-regulační územní plánplán

územně-regulační územní plán plán

Kommuneplan Bestemmingsplan

Plan local Kommuneplan dúrbanisme

Flächennutzungsplan Plan local dúrbanisme

Bestemmingsplan městská část

10 let s možností prodloužení na dalších max. 10 let ÚP GIS, RP 1 : 1 000 2 měřítka + text funkce – struktura – vztahy Univerzální plánovací rámec jak pro obec, tak pro místní části; určuje stav i cíle rozvoje; způsob využití; regulace v území je podrobně řešeno v rámci regulačního měřítka plánu.

Související plán NADŘAZENÝ

Související plán NADŘAZENÝ

strategický plán



Structuurevisie

vztah k územnímu plánu / závazný – vztah směrný k územnímu – neopominutelný plánu / závazný – směrný – neopominutelný závazný pro autory typ abstraktního zobrazení

Související plán PODŘAZENÝ

Související plán PODŘAZENÝ



měřítko

měřítko

Charakteristika podřazeného plánuCharakteristika podřazeného plánu

10 let s možností prodloužení 12 letna dalších max. 10 let ÚP GIS, GISRP 1 : 1 000

městská město část

město město

město město

městoměsto

obec obec/stát

obecobec

obec obec

obec obec

obec

různé 2011

2013 různé

20112013

2011

1999

1999

různé 12 let

různé různé

různé různé

10 letrůzné

uvažován do r. 102010 let

uvažován do r. 2010

funkcefunkce – struktura – vztahycharaktery – struktura funkce – vztahy*

strategický strategický plán plán Regional Schémaspatial de cohérence development plan territoriale

jednovrstvý jednovrstvý + text + text charakteryfunkce – struktura – vztahy*

územní Flächenwidmungsplan plán HMP

1 : 101000 : 25 000

1 : 10 1 000 : 10 000

1 : 10 000

jednovrstvý jednovrstvý + text+ text

jednovrstvý jednovrstvý + text + text

jednovrstvý + text

funkce funkce

funkce – struktura funkce

funkce – struktura

strategický strategický plán plán


Schéma de cohérence Regionalplan territoriale

Regionalplan Regionalplan

Stadtentwicklungsplan Regionalplan Wien


strategický plán Strategický plán HMP

závazný pro závazný PLU dotčených obcí

závazný závazný

není právnězávazný závazný

není právně závazný

diagram plán

plán diagram

plán plán

text+diagramy plán

text text+diagramy

Dlouhodobá koncepce rozvoje regionu; základní principy prostorové politiky i způsob jejího provádění; jejich obsah je naprosto flexibilní tak, aby odpovídal potřebám daného města.

Dlouhodobá Dlouhodobá koncepce koncepce rozvoje regionu; rozvoje podněty regionu; prozákladní nižší principy úrovně plánování. prostorové politiky i způsob jejího provádění; jejich obsah je naprosto flexibilní tak, aby odpovídal potřebám daného města. BP – regulační „regulační“ plánměřítko

(Bestemmingsplan)

(Bestemmingsplan) Lokalplan

1 : 1 000 x *** Detailní plán výrazně zpřesňující informace územního měřítka.

1 x : 1 000 závazný pro stavebníky x ** *** SouborDetailní detailních plán pravidel, výrazně podle kterých zpřesňující se má informace území využívat aúzemního rozvíjet: pro měřítka. území, které potřebuje stabilizovat nebo rozvinout; určují funkční využití, uliční čáry, hustoty, dopravní a technickou infrastrukturu, veřejné prostory

Regionální Dlouhodobá projekt: koncepce zpráva, rozvoje Plán regionu v projekt: měřítku zpráva, 1:100 Regionální městský plán udržitelného regionu; podněty pro nižší 000městský doplněný plán textovou udržitelného částí; rozvojeúrovně a směrné ukazatele, plánování. rozvoje směrnévěcnými ukazatele, může být a doplněn zejména urbanistický rozvoj, zejména urbanistický plány týkajícími se rozvoj, bydlení, cestování, obchod, bydlení, cestování, obchod, konkrétních témat, např. ochrana prostředí. ochrana prostředí. energiemi, zásobováním atd. „regulační“ plán více různých plánů Lokalplan x xx závazný pro x stavebníky x ** Soubor detailních x pravidel, podle kterých se má území využívat a rozvíjet: pro území, které potřebuje stabilizovat nebo rozvinout; určují funkční využití, uliční čáry, hustoty, dopravní a technickou infrastrukturu, veřejné prostory

více různých regulační plánplánů

funkce Plán určuje základní koncepci rozvoje města, ochranu jeho hodnot, prostorové řešení, koncepci infrastruktury i rozvojové plochy; podklad pro podrobnější regulační plány.

Stadtentwicklungsplan Strategický plán HMP Wien

závaznýzávazný pro PLUpro dotčených ÚP obceobcí

Plánregionu regionuv vměřítku měřítku 1:100 Textový Plándokument regionu vse měřítku Dlouhodobá Textový dokument se Plán koncepce 000 doplněný textovou částí; 1:100 000 doplněný schématy, který řeší celé 1:100 000 doplněný schématy, který řeší celé rozvoje regionu (města); může částí; být doplněn věcnými textovou území obce a má textovou může být území obcečástí; a mámůže být stanovuje cíle, priority plány týkajícími doplněn věcnými dlouhodobou doplněn věcnými plányse dlouhodobou platnost.plány a cesty při řešeníplatnost. konkrétních témat, např. týkajícími se konkrétních týkajícími se konkrétních klíčových otázek energiemi, zásobováním atd. témat, např. energiemi, témat, např. energiemi, rozvoje města. zásobováním atd. zásobováním atd. regulační regulační plán plán

regulační regulační plán plán Bebauungsplan Bebauungsplan

regulační plán Bebauungsplan (části sídla)

1 : 500 - 1 :x1 000

1 : 500 1 : -500 1 : 1- 000 1 : 1 000

1 : 2 000 1 : 500 a menší - 1 : 1 000

11 : 1: 2 000 000 a menší

1 : 1 000

závazný pro občany a x stavební úřady

závazný občany a závazný pro pro občany a stavební stavební úřady úřady

závazný závazný

závazný

** x plánu a Založen na územním x omezen na části obce. Text je integrovaný přímo do plánu. Může být doplněn vyhláškou o podobě staveb (Gestaltungssatzung), která určí vnější podobu zástavby.

**

**

závazný pro občany závazný a stavební úřady ***

**

regulační regulační plán plán

text Dlouhodobá koncepce rozvoje regionu (města); stanovuje cíle, priority a cesty při řešení klíčových otázek rozvoje města.

Bebauungsplan Bebauungsplan

Bebauungsplan x

**

***

Založen plánna s textovou územním plánu Soubor detailních Založen na územním plánu Přesný plán s textovou Založen na územním plánu aPřesný obce. obce. Text Text přílohou je a omezen přesně na definující části obce. Text pravidel, podle kterých a omezen nana části přílohou přesně definující omezen části je integrovaný přímo do plánu.ochranu je integrovaný i rozvoj území. přímo do se máochranu území využívat i rozvoj území. plánu. Může Může být doplněn být doplněn vyhláškou plánu. Může být doplněn a rozvíjet. vyhláškouoopodobě podoběstaveb staveb vyhláškou o podobě staveb (Gestaltungssatzung), (Gestaltungssatzung), kterákterá (Gestaltungssatzung), která určí vnější určí vnější podobu podobu zástavby. zástavby. určí vnější podobu zástavby.

d/10

město

1 : 251000 : 25 000

Podrobná Plán vymezuje regulace koncepci jednotlivých Plán vymezuje Plán vymezuje využití koncepci území Plán Plán vymezuje vymezuje koncepci využití územíPlánPlán určuje vymezuje základní koncepci využití městských a rozvoje částí;území jednotlivé města;využití jeho lokální a rozvoje centra; území města; města; využití jeho jeho lokální území, centra;koncepci města; rozvoje využití města, jeho území, města, plochy jeho vymezuje lokální centra, dle jejich strategii města, jeho krajinného lokální centra,ochranu, strategii infrastrukturu krajinného i ochranu ochranu, jeho infrastrukturu hodnot, i charakterů ochranu, infrastrukturu; – soubor detailních managementu ochranu,ve infrastrukturu; vztahu se rozvojové managementu plochy; podklad ve vztahu se prostorové rozvojovéřešení, plochy; podklad podklad pravidel pro podle podrobnější kterých se má sídlem; podklad podklad pro podrobnější pro prosídlem; podrobnější podklad pro koncepci infrastruktury pro podrobnější území regulační využívat plány. a rozvíjet. podrobnější regulační regulační plány. plány. podrobnější regulační plány. regulační plány. i rozvojové regulační plány. plochy; podklad pro podrobnější regulační plány. strategický strategický plán plán

územní plán

305

územní plán HMP

jednovrstvý jednovrstvý + text+ text

plánplán

BP – regulační měřítko

Praha

územní územní plán plán

cca.1 : 15 :000 25 000 (výřezy území)


d

Flächenwidmungsplan Flächennutzungsplan

Univerzální plánovací rámecPodrobná Obecná struktura; určuje cíle Obecnáregulace struktura; jednotlivých určuje cíle rozvoje jak proa obec, využití tak území; pro místní městských rozvoječástí; a využití jednotlivé území; pravidla části; prourčuje využitístav území; i cíle plochy pravidla vymezuje pro využití dle jejich území; rámec rozvoje; pro obsah způsob místních využití; charakterů rámec pro – soubor obsahdetailních místních plánů regulace vybraných v území je pravidelplánů podlevybraných kterých se má podrobně městských částí. řešeno v rámci územíměstských částí. využívat a rozvíjet. regulačního měřítka plánu. strategický strategický plánplán

PrahaVídeň

c


jednovrstvý vrstvy v GIS + text + text

Regional spatial development Structuurevisie plan

Vídeň Mnichov

b

Flächennutzungsplan Flächennutzungsplan

cca.1 : 5 000 (výřezy GIS území)

vrstvy 2 vměřítka GIS + text + text

Mnichov Berlín

závazný závazný pro ÚP proobce autory

vztah k územnímu plánu / závazný -vztah směrný k územnímu - neopominutelný plánu / závazný - směrný - neopominutelný zpřesnění míry zobrazení ÚP, doplnění zpřesnění o dalšímíry prvkyzobrazení ÚP, doplnění o další prvky

město městská část

Berlín Lyon

plán

typ abstraktního zobrazení

Charakteristika nadřazeného plánuCharakteristika nadřazeného plánu

Lyon Kodaň

a

obr

příloha


regulační plán regulační plán (části sídla)

** Soubor detailních pravidel, podle kterých se má území využívat a rozvíjet.


304

přehledová tabulka / analýza územních plánů

nejlepší shoda nejmenší shoda

lokální název plánu lokální název plánu plán charakteru/definuje charakter plán prostředí charakteru/definuje charakter prostředí ÚČEL PLÁNU ÚČEL PLÁNU

co se předepisuje v jakém měřítku

metastruktura struktura infrastruktura

Město ANALÝZA PLÁNU Smysl plánu

typ plánu typ plánu koncepce / zaznamenává strategii koncepce v prostoru/ zaznamenává strategii v prostoru plán charakteru/definuje charakter plán prostředí charakteru/definuje charakter prostředí

co se zobrazuje v jakém měřítku

1 = zejména v regulačním měřítku; 2 = není vždy čitelné; 3 = legenda generována pro plán konkrétního území; 4 = existuje pro bydlení; 5 = v příloze (regulativy) 6 = může být řešeno v rámci charakterů; 7 = abstraktně (v rámci ploch) 8 = ne samostatně: např.u komunikací v rámci jejich těles

ANALÝZA PLÁNŮ ANALÝZA ÚZEMNÍCH PLÁNU

Město ANALÝZA PLÁNU Smysl plánu

Amsterdam

OBECNÉ INFORMACE INFORMACE Smysl plánu Smysl plánu plán koncepce / zaznamenává OBECNÉ strategii plán koncepce v prostoru / zaznamenává strategii v prostoru

N územněregulační plán N A Bestemmingsplan A

územní jednotka plánu ÚČEL PLÁNU organizace/koordinace

územní jednotka plánu ÚČEL PLÁNU organizace/koordinace

městská A část

pořizovatel plánu organizace/koordinace iniciace/intervence

pořizovatel plánu organizace/koordinace iniciace/intervence

obec A N

poslední verze poslední verze iniciace/intervence iniciace/intervence garance kvality prostředí / regulace garance kvality prostředí / regulace

Kodaň Amsterdam

A N

Lyon Kodaň

AA

Berlín Lyon

N A

územněregulační územníAplán plán N A

územně-regulační územní A Aplánplán

územně-regulační územní plán plán N A A

Kommuneplan Bestemmingsplan A A

Plan local Kommuneplan dúrbanisme AA

Flächennutzungsplan Plan local A dúrbanisme A

městská město A A část obec Aobec A N N

městská město A Ačást

městská město A A část

obec/stát obec AN A

obec/stát obec A A N

A (krajina) N

A (rozvoj.Aprojekty) (krajina) územní územní plán A (rozvoj. Aprojekty) (krajina) N A plán

x x A x A funkce funkce – struktura – vztahycharaktery – struktura funkce – vztahy* charakteryfunkce –xstruktura – vztahy*

A (rozvoj. N projekty)

Flächenwidmungsplan Flächennutzungsplan N A

město A město A

město A město A

A A různé různé x A

kombinace obou kombinace obou MÍRA POKRYTÍ ÚZEMÍfunkce JEDNÍM PLÁNEM: MÍRA POKRYTÍ ÚZEMÍfunkce JEDNÍM PLÁNEM:– vztahy jednoznačně zobrazuje: – struktura jednoznačně – vztahy zobrazuje: – struktura MÍRA POKRYTÍ ÚZEMÍ JEDNÍM MÍRA POKRYTÍ ÚZEMÍ JEDNÍM celé území územního celé území územního Charakteristika plánu PLÁNEM: Charakteristika plánu PLÁNEM:

PrahaVídeň

Flächennutzungsplan Flächennutzungsplan A A

A A různé různé A x A 000 N x cca.1 : 1 5 :000 25 (výřezy území) N x + text x A jednovrstvý jednovrstvý + text

Vídeň Mnichov

územní územní A (krajina) N A plán A plán

2013 N A Arůzné

2011 různé různé 2011 N N AN A A A 10 letAs možností A AA prodloužení 12 letna dalších max. různé 12 let A x A 10 A let ARPN A1 : 1 000 xGIS A N N ÚP GIS, GIS cca.1 : 5 000 (výřezy území) N xGIS N x N x text x+ + vrstvy 2 měřítka v GIS + + text jednovrstvý vrstvy vA text text

x funkce – struktura – vztahy

Mnichov Berlín

obec A obec A A (krajina) N 2011 A (krajina) N A 2013 A

různé N A 10 let s možností garance kvality prostředí garance kvality prostředí A ČASOVÝ ROZMĚR PLÁNU: / regulace ČASOVÝ ROZMĚR PLÁNU: / regulace časový horizont plánu časový horizont plánu prodloužení na dalších max. ČASOVÝ ROZMĚRdlouhodobá PLÁNU: pravidla ČASOVÝ ROZMĚR PLÁNU: pravidla chování v území plán definující plán chování definující v území dlouhodobá 10 A let definující chování definující v území dlouhodobá A1 : 1 000 koordinující konkrétní pravidla záměry koordinující konkrétní pravidla záměry chování v území ÚP GIS, RPN orig.plán měřítko plánudlouhodobá orig.plán měřítko plánu plán koordinující plán koordinující N kombinace kombinace x + text charakter plánuobou konkrétní záměry charakter plánuobou konkrétní záměry 2 měřítka

x1 000 A 000 N 1 : 25 : 25 x N Ajednovrstvý (krajina) x+ text jednovrstvý + text A (krajina) x funkce funkce

(mj. stavební (měst. rozvoj. projekty) x 000 1 : 101000 :uzávěry) 25 (měst. rozvoj. projekty) x text+ text A (krajina) jednovrstvý jednovrstvý +

(mj. stavební Arozvoj. uzávěry) (měst. N projekty) 1 : 10 1000 : 10 000 (měst. N projekty) x rozvoj. jednovrstvý jednovrstvý +Atext + text x –Astruktura funkce funkce

(krajina) funkce –Astruktura funkce

flexibilní odpovídal ochrana ochrana a přírodních specifických a přírodních Aměřítko vymezeníspecifických rozvojovýchlokalit území//kulturních na zelené vymezení louce rozvojovýchlokalit území//kulturních na zelené louce ***tak, reg.aby potřebám daného města. vymezení území / na zelené vymezení louce území / na zelené louce ochrana a rozvojových vymezení zásadních propojení ochrana / infrastruktura a rozvojových vymezení zásadních propojení / infrastruktura *** reg.Aměřítko Související PODŘAZENÝ Související PODŘAZENÝ BPvč. – regulační ochranaplán a vymezení zásadních propojení ochrana /plán infrastruktura a vymezení zásadních propojení infrastruktury / infrastruktura A měřítko systému organizace infrastruktury systému vč. dopravy organizace dopravy lokální lokální ochrana vymezení systému organizace ochrana infrastruktury aplánu vymezení systému vč. dopravy organizace infrastruktury(Bestemmingsplan) vč. dopravy A jinénázevaplánu jinénázev x měřítko měřítko 1 : 1 000 jiné ZRNITOST/GRAIN OBSAHUJE jiné x JAKOU JAKOU PLÁN: ZRNITOST/GRAIN OBSAHUJE PLÁN: vztah k územnímu plánu / závazný - směrný - neopominutelný vztah k územnímu plánu / závazný -JAKOU směrný - neopominutelný JAKOU ZRNITOST/GRAIN OBSAHUJE PLÁN: ZRNITOST/GRAIN OBSAHUJE PLÁN: území území

území území lokalita lokalita zpřesnění míry zobrazení ÚP, doplnění zpřesnění o dalšímíry prvky zobrazení ÚP, doplnění o další prvky lokalita lokalita plocha plocha Charakteristika podřazeného plánuCharakteristika podřazeného plánu plocha plocha blok / parcela blok / parcela / parcela Jakéblok obsahuje prvky prostředí

/ parcela Jakéblok obsahuje prvky prostředí

Jaké obsahuje prvky prostředí STRATEGICKÉ

Jaké obsahuje prvky prostředí STRATEGICKÉ

základní prostorová koncepce vyšší infrastruktura

základní prostorová koncepce vyšší infrastruktura

flexibilní odpovídal N Aměřítko ***tak, reg. * aby potřebám daného města. *** reg. * Aměřítko A BP – regulační měřítko „regulační“ plán A A

** * AA „regulační“ plán více různých A A plánů

(Bestemmingsplan) Lokalplan A x A x 1x : 1 000 x x

Lokalplan x čleň. A A (přílohy plánu, x na char.) xx (přílohy plánu, čleň. x na char.)

xA

xA závazný proA stavebníky

A *** A Detailní plán výrazně A /A N1 zpřesňující informace územního měřítka. A / N1

A A ** *** A A SouborDetailní detailních plánpravidel, výrazně A A /A N1území podle zpřesňující kterýchN2 se má informace využívat územního a rozvíjet: pro měřítka. N2 A / N1 území, které potřebuje stabilizovat nebo rozvinout; určují funkční využití, uliční čáry, N A hustoty, dopravní a technickou N A A infrastrukturu, veřejné prostory A A

A A

ochrana** prostředí. A N *

ochrana prostředí.atd. energiemi, zásobováním A A * **

* ** A A více různých plánů regulační A Aplán

energiemi, zásobováním atd. témat, např. A A * energiemi, * zásobováním atd. * A * A regulační regulační plánplán A A

A

vymezení hranic zastavěného/nezastavěného vymezení hranic zastavěného/nezastavěného FUNKČNÍ FUNKČNÍ

A

A A

FUNKČNÍ využití území (funkce)

FUNKČNÍ využití území (funkce)

A

A A

v rámci charakterů A

využití území (funkce) bydlení

využití území (funkce) bydlení

A

A A

v rámci charakterů x A

výroba bydlení

výroba bydlení

A

A A

A x A

výroba občanská infrastruktura

výroba občanská infrastruktura

A

A A

A x A

občanská infrastruktura dopravní infrastruktura

občanská infrastruktura dopravní infrastruktura

A

A A

dopravní technickáinfrastruktura infrastruktura

dopravní technickáinfrastruktura infrastruktura

A N

technická infrastruktura MORFOLOGICKÉ

technická infrastruktura MORFOLOGICKÉ

MORFOLOGICKÉ základní uliční síť

MORFOLOGICKÉ základní uliční síť

N uvažován do r. 2010 A A 000 N 1 : 10 N x + text jednovrstvý x funkce A základní Plán určuje koncepci rozvoje města, A N ochranu jeho hodnot, N řešení, prostorové koncepci infrastruktury i rozvojové A plochy; podklad pro podrobnější A plány. regulační A strategický plán A * plán HMP Strategický * x

rozvoje města. A *** A **

** A *** A regulační regulační A plán A plán Bebauungsplan regulační plán A A x (části x sídla)

** A regulační A plán regulační plán A x (části sídla)

témat, Anapř. A *** * energiemi, zásobováním atd. *** * A A regulační regulační A plán A plán

1 : 1 000 x závazný A

A ** A Soubor detailních A N pravidel, podle kterých se má území využívat N a rozvíjet. N N A A

A

A

A

A

A

v rámci A charakterů

A

A

A

A

A

A

A

v rámci A charakterů x

A

A

A

A

A

A

A

A A x

A

A

A

A

A

A

A

A A x

A

A

A

A

A

A

A

x A A

A A x

A

A

A

A

A

A

A

A N A N

A A x N

A A x

A N

A

A N

A N

A

A N

A

N

N N

x N

A x

N

A

N

N

A

N

A

A

N2 A

A N2

A A

A

A

A

A

N

A

N

základní síť základní síť vymezeníuliční veřejného/neveřejného vymezeníuliční veřejného/neveřejného

A

N2 A

A N2

A A N

A N

A N

A

A N

N

A

N

vymezení veřejného/neveřejného vymezení veřejného/neveřejného zastavitelného/nezastavitelného zastavitelného/nezastavitelného

A

N2 A A

A N2 A

N A A

N A

N A

A

N A

N A

A

N A

vymezení charakter zastavitelného/nezastavitelného veřejných prostranství vymezení charakter zastavitelného/nezastavitelného veřejných prostranství

A

A A N

AN A

A A N

A N

A N

A N

A N

A N

A N

A N

charakter veřejných zástavby prostranství charakter veřejných zástavby prostranství

A

N A

AN

N A

N N A7

N A7 N A7

N

N A7

N

charakter zástavby výšková regulace

charakter zástavby výšková regulace

A A1

N A1 A A4

A A4 N

N A N4

A7 N4 N

A7 N A7

N

A7 N

N

výšková regulace parcelace

výšková regulace parcelace

A1

A4 N A1

A A4 N N

N4 A N N

A7 N N4 N

N

A7 N

N

N

N

parcelace organizace parteru

parcelace organizace parteru

A1

N A1

NN

N N

N

N

N

N

N

N

N

A1 A

N A1 A

N AN

N N A

N

N

N A7

N

N

N A7

N

podrobná prostorová organizace zástavby podrobná prostorová organizace zástavby KRAJINNÉ KRAJINNÉ

A

N A

AN

N A

N

N

A7

N

N

A7

N

KRAJINNÉ zeleň (obecně)

A

A A

AA

A A

AAA A

A AAA

A

A

A

AAA A A N

A AAA N A

A

A N

A

KRAJINNÉ zeleň (obecně)

A A

obec A N 1999 N

A

organizace parteru organizace zástavby organizace parteru organizace zástavby podrobná prostorová podrobná prostorová

A A

město A

text x Dlouhodobá koncepce A (města); rozvoje regionu stanovuje A cíle, priority a cesty při řešení A otázek klíčových rozvoje města. A **

x čleň. na char.) Bebauungsplan Bebauungsplan Bebauungsplan Bebauungsplan Bebauungsplan A A A (přílohy plánu, x A x A x x A x 1 : 500 : 1 000 1 : 500 - 1 : 1 000 000 a menší 1 : 500 - 1 x: 1 000 1 : 500 - 1 : 1- 1000 1 : 2 000 a menší 1 1: 1: 2000 (přílohy plánu, x čleň. na char.) x x x x x x závazný občany a závazný pro xobčany a závazný pro pro občany závazný pro občany závazný pro stavebníky x A závazný závazný A A A A A A A A závazný A stavební úřady a stavební stavební úřady úřady a stavební úřady A A A A A A A A A A x** ** x ** ** *** ** ** *** A A A A A A A A A A plánu a Založen na územním plánu aPřesný na územním plánu Založen plánna s textovou územním plánu Soubor detailních Přesný plán s textovou Soubor detailních x pravidel, Založen na územním x Založen A N2 A A N Aobce. Text je a omezen A Aobce. A na N A A přesně A definující N N N N N N N omezen části obce. Text Text přílohou je a omezen nana části přesně definující části obce. Text pravidel, podle kterých přílohou podle kterých se má území omezen na části je integrovaný přímo do plánu.ochranu je integrovaný i rozvoj území. území využívat ochranu území. využívat a rozvíjet: pro území, integrovaný přímo do plánu. N N2 N N N N N N přímo do se má N i rozvoj N plánu. MůžeMůže být doplněn být doplněn vyhláškou plánu. Může být doplněn a rozvíjet. které potřebuje stabilizovat Může být doplněn vyhláškou o podobě staveb vyhláškouoopodobě podoběstaveb staveb vyhláškou o podobě staveb nebo rozvinout; určují funkční (Gestaltungssatzung), která (Gestaltungssatzung), (Gestaltungssatzung), kterákterá (Gestaltungssatzung), která využití, uliční hustoty, A čáry, N N4 A A N4 A A N A určí vnější podobu zástavby. určí určí vnější vnější podobu podobu zástavby. zástavby. určí vnější podobu zástavby. dopravní a technickou AN N4 A N4 A A N A A A A A A infrastrukturu, veřejné prostory A A A A A A A A A A

vyšší infrastruktura vyšší infrastruktura vymezení hranic zastavěného/nezastavěného vymezení hranic zastavěného/nezastavěného

N územní plán HMP A

N A uvažován do 10 r. 2010 let (mj. stavební A uzávěry)

A

zeleň (obecně) záplavová území

zeleň (obecně) záplavová území

A

A A N3

A N3 A A5

A A5 A N

záplavová území vodní plochy

záplavová území vodní plochy

A

N3 A A

A5 A N3 A

N A A5 A

A

N A

N A

A

A

N A

A

vodní plochy lesní plochy zemědělské,

vodní plochy lesní plochy zemědělské,

A

A A N3

A N3 A

A A

A

A

A

A

A

A

A

zemědělské, lesní plochy skládky, řeš. odpadů

zemědělské, lesní plochy skládky, řeš. odpadů

A N

N3 A N N

A N3 N6 N

A N6 A

A

A

A N

A

A

A N

A

skládky, řeš. odpadů oblast ochrany krajiny

skládky, řeš. odpadů oblast ochrany krajiny

N A

N N N3 A

N6 N A N3

A N6 A

A A AAA

N A A AAA

A

N A

A

oblast krajiny krajiny plochyochrany s kontaminovanou půdou oblast plochyochrany s kontaminovanou půdou

A N

N3 A N N

A N3 N6 N

A N6 A

AAA A A

A AAA N8 A

A N

A N8

A N

plochy s kontaminovanou s kontaminovanou ochranná pásma (obecně)půdou plochy ochranná pásma (obecně)půdou

N A

N N A

N6 AN

A N6 N8 A

A N8 A AAA

N8 A A AAA

N A

N8 A

N A

ochranná pásma (obecně) centrum (lokální, nadmístní)

ochranná pásma (obecně) centrum (lokální, nadmístní)

A *

N A ** *

A N * **

N8 * A *

AAA *** N8 *

A * AAA ***

A *

A *

A *

centrum (lokální, nadmístní)

centrum (lokální, nadmístní)

*

** *

* **

* *

*** *

*

*

*

*

***

d

Praha

územní Flächenwidmungsplan plán HMP A N

A obec Aprojekty) A obec (rozvoj. N A 1999 (rozvoj. N Aprojekty)

A A 10 letrůzné (mj. stavební uzávěry) x

c

územní N A plán

město A město A

obec obec Aprojekty) A A (rozvoj. (krajina) 2011 A (rozvoj.Aprojekty) (krajina) A

b

územní plán plán A (rozvoj. N Aúzemní Nprojekty)

N Nplánovací Nurčuje cíle N N jednotlivých A Nkoncepci A využití A koncepci A koncepci A využití územíPlánPlán A základní A koncepci Univerzální plánovací rámec Obecná struktura; Plán vymezuje Plán vymezuje území Plán vymezuje určuje Univerzální rámecPodrobná Obecnáregulace struktura; určuje cíle Podrobná regulace jednotlivých Plán vymezuje Plán vymezuje vymezuje jak pro obec, tak rozvoje využití využití a rozvoje jeho N lokální využití jeho území, rozvoje jak proaobec, pro místní městských rozvoje částí; aN využití území; městských jednotlivé města;využití a rozvoje území města; města; jeho lokální centra;koncepci města; jeho území, celé území celé území N N N N Ačástí; N A A centra; A A Avyužití Aměsta, části území části území A pro místní A tak Aúzemí; A A jednotlivé N A území N N N N N části; určuje stav i cíle pravidla prourčuje využití území; plochy vymezuje dle jejich města, jeho lokální centra, strategii krajinného infrastrukturu i ochranu jeho infrastrukturu hodnot, části; stav i cíle pravidla pro využití území; plochy vymezuje dle jejich města, jeho lokální centra,ochranu, strategii krajinného ochranu, i části území části území A využití; A Amístních A A detailních N soubor A N ve Nvztahu se rozvojové N Npodklad N řešení, N MÍRA ZÁVAZNOSTI PLÁNU: MÍRA ZÁVAZNOSTI PLÁNU: rozvoje; způsob rámec pro obsah – soubor ochranu, infrastrukturu; managementu plochy; rozvoje; způsob využití; charakterů rámec pro obsah místních charakterů – detailních ochranu, infrastrukturu; managementu ve vztahu se prostorové rozvojové plochy; podklad regulace v území je plánů vybraných pravidelplánů podlevybraných kterých se má podklad pro podrobnější sídlem; podklad pro přípravu regulačních prosídlem; podrobnější infrastruktury regulace v území je pravidel podle kterých se má podklad proa podrobnější podklad pro koncepci pro podrobnější MÍRA ZÁVAZNOSTI PLÁNU: MÍRA ZÁVAZNOSTI PLÁNU: A - závazný pro přípravu regulačních A -plánů závazný pro pro plánů a pro podrobně řešeno v rámci městských částí. územíměstských částí. využívat regulační podrobnější regulační plány. pro rozhodování regulační plány. podrobně území využívat a rozvíjet. regulační plány. podrobnější plány. i rozvojové regulační plány. závazný pro město závazný pro město A Ařešeno A v rámci A Aa rozvíjet. nezávazná doporučení Aplány. pro rozhodování nezávazná o schválení doporučení N regulační o schválení A plochy; N A - závazný pro přípravu regulačních A -plánů závazný a pro pro přípravu regulačních plánů a pro regulačního měřítka plánu. podklad pro podrobnější regulačního měřítka plánu. jednotlivých stavebních projektů jednotlivých stavebních projektů závazný pro město závazný pro město A A A AA nezávazná doporučení A pro rozhodování nezávazná o schválení doporučení pro rozhodování N o schválení A plány. N regulační jednotlivých stavebních projektů stavebních projektů závazný pro stavebníky závazný pro stavebníky A A A AA N A N jednotlivých N N N A N Související plán NADŘAZENÝ strategický plán strategický plánplán strategický strategický plán strategický plánplán strategický plán plán strategický plán plán Související plán NADŘAZENÝ strategický strategickýplán plán strategický plán strategický strategický strategický závazný pro stavebníky závazný pro stavebníky A aAjen A A jen revizi N A N N N N A N *** ( obsah aApodrobnost *** *** (lze( provést obsah podrobnost revizi *** (lze provést *** (možnost zjednodušených *** (možnost zjednodušených spatial development Stadtentwicklungsplan Stadtentwicklungsplan Regional Schéma de cohérence development Schéma ADAPTABILITA PLÁNU: ADAPTABILITA PLÁNU: záležíStructuurevisie víceméně na velikosti Regional celého záleží plánu, víceméně případně na velikosti jen celéhospatial plánu, případně jen **de cohérence ** ** ** ** * plán **HMP lokální název plánu lokální název plánu Regionalplan Regionalplan Regionalplan Regionalplan Strategický *** ( obsah a podrobnost *** *** (lze(Structuurevisie provést obsah ajen podrobnost revizi *** (lze provést jen revizi revizí) revizí) plan plan territoriale territoriale Wien Wien *** (možnost zjednodušených *** (možnost zjednodušených a potřebách sídla) částí, např. a potřebách čtvrtí, témat, sídla) …) částí, např. čtvrtí, témat, …) ADAPTABILITA PLÁNU: ADAPTABILITA PLÁNU: záleží víceméně na velikosti celého záleží plánu, víceméně případně na velikosti jen celého plánu, případně jen ** ** ** ** ** * ** revizí) revizí) vztah k územnímu plánu / závazný vztah – směrný k územnímu – neopominutelný plánu / závazný – směrný – neopominutelný závazný pro autory závazný závazný pro ÚP protémat, obce autory závazný pronapř. PLUpro dotčených ÚP témat, obce obcí pro závazný PLU dotčených obcí závazný závazný není právnězávazný závazný není právně závazný a potřebách sídla) částí, např. a potřebách čtvrtí, sídla) …) závazný částí, čtvrtí, …) závazný(změna ÚP, (změna ÚP, * související nástroje do poznámek*pod související čarou nástroje do poznámek pod čarou x x x (přílohy plánu) x (přílohy plánu) (změna ÚP) (změna x ÚP) x x Bezirksentwicklungspläne) Bezirksentwicklungspläne) (změna ÚP, (změna typ abstraktního zobrazení abstraktního zobrazení plán plán diagram plán plán diagram plán plánÚP, text+diagramy text text+diagramy * související nástroje do poznámektyp *pod související čarou nástroje do poznámek pod čarou x xplán x (přílohy plánu) x (přílohy plánu) (změna ÚP) (změna x plánÚP) x x Bezirksentwicklungspläne) Bezirksentwicklungspläne) Obsah plánu Obsah plánu Dlouhodobá koncepce rozvoje Plán 1:100 Regionální Plánregionu regionuvvměřítku měřítku 1:100 Textový Plándokument regionu v se měřítku Dlouhodobá Textový dokument se Plán koncepce Charakteristika nadřazeného plánu Charakteristika nadřazeného plánu Dlouhodobá koncepce Dlouhodobá Dlouhodobá koncepce koncepce rozvoje Regionální projekt: zpráva, regionu v projekt: měřítkuzpráva, Obsah plánu plánu zhodnocení struktury zástavbyObsah / pravidla zhodnocení pro přestavbu struktury zástavby / pravidla pro přestavbu A základní A Aprozákladní Audržitelného A pro nižší Atextovou Audržitelného A doplněný Atextovou částí; A 000 Ařeší A (města); A regionu; podněty 000městský doplněný plán částí; 000 doplněný 1:100 doplněný schématy, který řeší celé 1:100 000 schématy, který celé rozvoje regionu rozvoje regionu; regionu; rozvoje podněty regionu; nižší městský plán rozvoje směrné ukazatele, textovou může být věcnými textovou území může být adoplněn částí; může být území obce a mámůže být stanovuje cíle, obce priority principy prostorové politiky principy úrovně plánování. prostorové politiky rozvojeúrovně a směrné zhodnocení struktury zástavby / struktury pravidla zhodnocení pro přestavbu struktury zástavby / struktury pravidla pro přestavbu A A A Aplánování. A ukazatele, A A věcnými A doplněn A A částí; A A A a má potvrzení stávající stabilizované potvrzení / pravidel stávající pro stabilizované doplňování / pravidel pro doplňování zejména plány týkajícími doplněn věcnými dlouhodobou plány urbanistický týkajícími se rozvoj, doplněn věcnými plányse dlouhodobou platnost.plány a cesty při řešeníplatnost. i způsob jejího provádění; i způsob jejího provádění; zejména urbanistický rozvoj, potvrzení stávající stabilizované struktury potvrzení pravidel stávajícípro stabilizované doplňování strukturya /přírodních pravidel jejich pro doplňování A Aje naprosto AN A obchod, A témat, A A konkrétních A témat, např. A se A konkrétních A otázek A ochrana specifických lokalit / kulturních ochrana a /přírodních specifických lokalit / kulturních N bydlení, cestování, obchod, týkajícími konkrétních týkajícími konkrétních např. se klíčových obsahAje naprosto jejich obsah bydlení, cestování,

STRATEGICKÉ základní prostorová koncepce STRATEGICKÉ základní prostorová koncepce

co se popisuje v jakém měřítku

***/AAA *

ANALÝZA PLÁNŮ ANALÝZA ÚZEMNÍCH PLÁNU

a

307 d/10 obr

Pozn.:



306

příloha

Analýzy vybraných témat zemědělství

02

zemědělství – zvláštní hodnota obchod

a

b

c

d

309 d/10 obr

308

amsterdam / formální analýza územního plánu

obchodní plocha centrum kultura a odpočinek maloobchod nabídka služeb smíšené zeleň

I

zásobování administrativa

G

L

rekreace sport

K

A

příroda

zahrada doprava

D

voda

C

bydlení

B

obytná oblast zbytek

E H

rozměry osa komunikace

J

průřez přední řada ve směru osy

F d/10_001

vztah ryska příčný nebo podélný profil dělicí čára – hodnota budov zvuková izolace uliční čára jiná hodnota, omezení chráněné město nebo vesnice archeologicky hodnotné území pásmo průmyslu hlukové pásmo průmyslu stavební hodnoty stavební čára hranice plochy řešené BP skenováno

amsterdam bestemmingsplan územní měřítko d/10_001 Amsterdam – přehled zobrazených míst


les

d/10_002 Bestemmingsplan Amsterdam – legenda

amsterdam bestemm

310



a

b

c

d

311 d/10

příloha

d/10_003

d/10_004

d/10_011

d/10_012

d/10_005

d/10_006

d/10_013

d/10_014

d/10_007

d/10_008

d/10_015

d/10_016

d/10_009

d/10_010

d/10_017

d/10_018

d/10_003 d/10_005 d/10_007 d/10_009

Bloky – centrum (BP) Bloky – okraj (BP) Sídliště – okraj (BP) Rozhraní řeky – centrum (BP)

d/10_004 d/10_006 d/10_008 d/10_010

Bloky – centrum (ortofoto) Bloky – okraj (ortofoto) Sídliště – okraj (ortofoto) Rozhraní řeky – centrum (ortofoto)

d/10_011 d/10_013 d/10_015 d/10_017

Zeleň – Zeleň – Doprava Doprava

okraj (BP) rozhraní s krajinou (BP) – centrum (BP) – okraj (BP)

d/10_012 d/10_014 d/10_016 d/10_018


obr

02


okraj (ortofoto) rozhraní s krajinou (ortofoto) – centrum (ortofoto) – okraj (ortofoto)

312



a

b

c

d

313 d/10

příloha

d/10_019

d/10_020

d/10_021

d/10_022

d/10_023

d/10_024

d/10_025

d/10_026

d/10_019 d/10_021 d/10_023 d/10_025

Haly – centrum (BP) Haly – okraj (BP) Území ochrany – stavební uzávěra (BP) Transformační území (BP)

d/10_020 d/10_022 d/10_024 d/10_026


obr

02

Haly – centrum (ortofoto) Haly – okraj (ortofoto) Území ochrany – stavební uzávěra (ortofoto) Transformační území (ortofoto)

314

kodaň / formální analýza územního plánu příloha


b

c

d

315 d/10

bydlení (1-2 podlaží)

03

a

obr

bydlení (3-6 podlaží) bydlení a služby služby


smíšené služby průmysl plochy přístaviště technické zázemí instituce rekreace hausbóty centrum

A

centrum města lokální centrum

G

L I

zvláště objemné zboží zvláštní ustanovení

D

B C

E J

H F

kodaň kommuneplan

d/10_027

d/10_027 Kodaň – přehled zobrazených míst

d/10_028 Kommuneplan Kodaň – legenda

316

kodaň / formální analýza územního plánu


a

b

c

d

317 d/10

příloha

d/10_029

d/10_030

d/10_037

d/10_038

d/0_031

d/10_032

d/10_039

d/10_040

d/10_033

d/10_034

d/10_041

d/10_042

d/10_035

d/10_036

d/10_043

d/10_044

d/10_029 d/10_031 d/10_033 d/10_035

Bloky – centrum /KP/ Bloky – okraj /KP/ Sídliště – okraj /KP/ Rozhraní řeky – centrum /KP/

d/10_030 d/10_032 d/10_034 d/10_036


d/10_037 d/10_039 d/10_041 d/10_043


okraj /KP/ rozhraní s krajinou /KP/ – centrum /KP/ – okraj /KP/

d/10_038 d/10_040 d/10_042 d/10_044


obr

03



318

kodaň / formální analýza územního plánu


a

b

c

d

319 d/10

příloha

d/10_045

d/10_046

d/10_047

d/10_048

d/10_049

d/10_050

d/10_045 Haly – centrum /KP/ d/10_047 Haly – okraj /KP/ d/10_049 Transformační území /KP/

d/10_046 Haly – centrum (ortofoto) d/10_048 Haly – okraj (ortofoto) d/10_050 Transformační území (ortofoto)


obr

03

320

lyon / formální analýza územního plánu příloha

Analýzy vybraných témat s ohledem na lepší čitelnost plánu nejsou barvy aplikovány v celých plochách

městské

b

hranice oblasti

c

d

321 d/10


obr

04

a

E k urbanizaci

L zemědělské

D

přírodní

K

A I

DALŠÍ PŘEDPISY

G

vyhrazené prostory

B

J C

H

veřejné vybavení/ veřejný zájem

oblast zeleně/ oblast veř.sportovišť

silnice

oblast projektu L.123-2-a

rezervováno pro projekt bydlení L.123-2-b

preferované umístění vybavení L.123-2-c)

linie obchodu a služeb

terciární osa

linie kanceláří

lesní oblast hodnotná

lesní oblast hodnotná – památný strom

výsadba ve veřejném prostoru

ozeleněná oblast k dalšímu rozvoji

kultivované plochy

budova k ochraně

linie umístění

plocha umístění

pěší/cyklostezka

ekonomické aktivity

F

d/10_051

linie všechny aktivity přírodní a kulturní dědictví

umisťování staveb nezastavitelná oblast

rozhraní odstupu

povinná návaznost

povinná nepravidelnost

výhled – pěší trasy

výhled – silnice

nařízení cesta k ochraně

ozeleněný prostor k vytvoření dle zatím neplatného nařízení T.A. Lyon 8.02.2007

oblasti ohrožení technologie ZPR

technologie ZPE

inundační území

nestabilní půda oblast prevence

město

samosprávný celek

technologie ZPE1

technologie ZP

plán 2000

směr plánování (123-1 3 al.)

lyon pla

d/10_051 Lyon – přehled zobrazených míst

d/10_052 PLU Lyon – legenda

322

lyon / formální analýza územního plánu


a

b

c

d

323 d/10

příloha

d/10_053

d/10_054

d/10_061

d/10_062

d/0_055

d/10_056

d/10_063

d/10_064

d/10_057

d/10_058

d/10_065

d/10_066

d/10_059

d/10_060

d/10_067

d/10_068

d/10_053 d/10_055 d/10_057 d/10_059

Bloky – centrum (PLU) Bloky – okraj (PLU) Sídliště – okraj (PLU) Rozhraní řeky – centrum (PLU)

d/10_054 d/10_056 d/10_058 d/10_060


d/10_061 d/10_063 d/10_065 d/10_067


okraj (PLU) rozhraní s krajinou (PLU) – centrum (PLU) – okraj (PLU)

d/10_062 d/10_064 d/10_066 d/10_068


obr

04



324

lyon / formální analýza územního plánu


a

b

c

d

325 d/10

příloha

d/10_069

d/10_070

d/10_071

d/10_072

d/10_073

d/10_074

d/10_075

d/10_076

d/10_069 d/10_071 d/10_073 d/10_075

Haly – centrum (PLU) Haly – okraj (PLU) Území ochrany (PLU) Transformační území (PLU)

d/10_070 d/10_072 d/10_074 d/10_076


obr

04

Haly – centrum (ortofoto) Haly – okraj (ortofoto) Území ochrany / ortofoto/ Transformační území (ortofoto)

05

obytné plochy

jiné zelené plochy

oblasti malých sídlišť

ekologicky významné plochy

čistě obytné oblasti

lesní plochy

zejména obytné oblasti

zemědělské plochy

zvláštní obytné oblasti

plochy zahradnictví

smíšené plochy

vodní plochy

vesnice

záplavová území

smíšené oblasti

E

lokální centra

J B

obchodní plochy obchodní oblasti

A C

H

průmyslové oblasti

D

zvláštní oblasti ZO obchodní

K

ZO průmyslové

I

ZO maloobchodní

G L

F

opatření pro zlepšení podmínek zeleně prioritní opatření pro zlepšení podmínek zeleně plochy s omezeným používáním k ochraně, péči a rozvoji půdy, přírody a krajiny

plochy s potřebou opatření pro aktivizaci zeleně plochy s potřebou opatření ochrany proti škodlivým dopadům na ŽP

ZO tržní ZO velkoobchodní ZO veletržní ZO vysokoškolské

nadřazené zelené plochy místní přírodní propojení

ZO národní obrany ZO výzkumu ZO přemístění pivovaru nebo podle předpisu v Plánu občanská vybavenost

d/10_077

plocha těžby štěrku oblast FFH (Flora-Fauna-Habitat) oblast ochrany přírody

vzdělání

oblast ochrany krajiny

sociální péče

krajinný prvek

zdraví kultura náboženství sport policie správa

oblast ochrany vod prales hrana aleje přírodní památka

věda

zákonem chráněné biotopy

zásobování a odpady

inundační plochy

komunikace nadmístního významu

záplavová území

komunikace místního významu sloužící tranzitní dopravě

hranice oblasti

otevřené parkovací plochy pěší zóny (ozeleněné) železnice zelené plochy

plochy s kontaminovanou půdou skládky ochranné pásmo letiště ochranné pásmo vysoké napětí

sportoviště

U- a S-Bahn

hřbitovy

městská a obecní hranice

malé zahrady kempy zvláštní zelené plochy plochy pro intenzivní využití mládeží

d/10_077 Mnichov – přehled zobrazených míst

regionální zelený koridor

d/10_078 FNP Mnichov – legenda

centrum městské části centrum čtvrti

a

b

c

d

327 d/10 obr

příloha



326

mnichov / formální analýza územního plánu

328



a

b

c

d

329 d/10

příloha

d/10_079

d/10_080

d/10_087

d/10_088

d/0_081

d/10_082

d/10_089

d/10_090

d/10_083

d/10_084

d/10_091

d/10_092

d/10_085

d/10_086

d/10_093

d/10_094

d/10_079 d/10_081 d/10_083 d/10_085

Bloky – centrum (FNP) Bloky – okraj (FNP) Sídliště – okraj (FNP) Rozhraní řeky – centrum (FNP)

d/10_080 d/10_082 d/10_084 d/10_086


d/10_087 d/10_089 d/10_091 d/10_093


okraj (FNP) rozhraní s krajinou (FNP) – centrum (FNP) – okraj (FNP)

d/10_088 d/10_090 d/10_092 d/10_094


obr

05



330



a

b

c

d

331 d/10

příloha

d/10_095

d/10_096

d/10_097

d/10_098

d/10_099

d/10_100

d/10_101

d/10_102

d/10_095 d/10_097 d/10_099 d/10_101

Haly – centrum (FNP) Haly – okraj (FNP) Území ochrany – ochrana zeleně (FNP) Transformační území (FNP)

d/10_096 d/10_098 d/10_100 d/10_102


obr

05

Haly – centrum (ortofoto) Haly – okraj (ortofoto) Území ochrany – ochrana zeleně / ortofoto/ Transformační území (ortofoto)

332

zvláštní Analýzy ustanovení

Řešení ploch

Řešení ploch rekreační oblast

příloha

hřbitov

○ Obecné rozdělení ploch smíšená oblast rekreační oblast smíšená oblast - pěstební plocha hřbitov smíšená oblast - obchodní čtvrť smíšená oblast oblast zahradních sídlišť smíšená oblast - pěstební plocha průmyslová oblast smíšená oblast - obchodní čtvrť přírodní oblast oblast zahradních sídlišť oblast ochrany průmyslová oblast zvláštní oblast přírodní oblast linie dopravy oblast ochrany obytná oblast zvláštní oblast obytná oblast s obchody linie dopravy

06 C

J

K

D A

G

obytná oblast

I L

B

E Řešení ploch

zvláštní ustanovení

F

○ Obecné rozdělení ploch

plánovací dokumentace

rekreační oblast stavební uzávěra §8 (1)

hřbitov smíšená oblast

H

stavební uzávěra §8 (2)

smíšená oblast - pěstební plocha


smíšená oblast - obchodní čtvrť oblast zahradních sídlišť Řešení plochprůmyslová oblast

○ Z projednání s veřejností zvláštní ustanovení veřejný oběh

přírodní oblast ○ Obecné rozdělení ploch oblast ochrany rekreační oblast zvláštní oblast hřbitov linie dopravy d/10_103 smíšená oblast obytná oblast smíšená oblast - pěstební plocha obytná oblast s obchody smíšená oblast - obchodní čtvrť

podle veřejného oběhu plánovací dokumentace ○ Zóny

oblast zahradních sídlišť

○ Z projednání s veřejností ○ Katastr veřejný oběh katastr nemovitostí podle veřejného oběhu ○ Světové kulturní dědictví ○ Zóny centrální zóna zóna ochrany vnější zóna obytná zóna

konstrukční třída 1

konstrukční třída 2 průmyslová oblast konstrukční třída 3

přírodní oblastkonstrukční třída 4 konstrukční třída 5 konstrukční třída 6

oblast ochrany

zvláštní oblastuliční prostor

plocha pěstování rostlin

linie dopravy rekreační oblast

rekreační oblast - lázně

obytná oblast rekreační oblast - plocha pro chaty a koupání rekreační oblast - malé zahrady obytná oblast s obchody rekreační oblast pro celoroční bydlení nákupní centra rekreační oblast - parky konstrukční třída 1 rekreační oblast - hřiště, sportoviště konstrukční třída 2 hřbitovy konstrukční třída 3 smíšené plochy konstrukční třída 4 obecní plochy konstrukční třída 5 plochy zahradních sídlišť konstrukční třída 6 obchodní čtvrť uliční prostor průmyslová plocha plocha pěstování rostlin přírodní oblast rekreační oblast otevřené využití rekreační oblast - lázně plochy zvláštního využití rekreační oblast - plocha pro chaty a koupání zvláštní plochy rekreační oblast - malé zahrady plocha ochrany parků rekreační oblast pro celoroční bydlení nákupní centra strukturální plány složka rekreační oblast -organizační parky oblasti rekreační oblast -struktura hřiště, sportoviště plocha ochrany - lesy a lány hřbitovy smíšené plochy plocha ochrany - zemědělské využití obecní plochy linie dopravy obytná plochy zahradních sídlišťoblast

stavební uzávěra (1) zóna§8ochrany

konstrukční třída 1 konstrukční třídaobytná 2 oblast s obchody konstrukční třída 3 konstrukční třída 4 konstrukční třídakonstrukční 5 třída 1 konstrukční třídakonstrukční 6 třída 2 uliční prostor konstrukční třída 3 plocha pěstováníkonstrukční rostlin třída 4 rekreační oblast konstrukční třída 5 rekreační oblast -konstrukční lázně třída 6 rekreační oblast -uliční plocha pro chaty a koupání prostor rekreační oblast -plocha malé zahrady pěstování rostlin rekreační oblast pro celoroční bydlení rekreační oblast nákupní centra rekreační oblast - lázně rekreační oblast -rekreační parky oblast - plocha pro chaty a koupání rekreační oblast -rekreační hřiště, sportoviště oblast - malé zahrady hřbitovy rekreační oblast pro celoroční bydlení smíšené plochy nákupní centra Doprava obecní plochy rekreační oblast - parky plochy zahradních sídlišť oblast - hřiště, sportoviště rekreační obchodní čtvrť hřbitovy ○ Veřejná doprava průmyslová plocha smíšené plochy přírodní oblast obecní plochy rekreační oblast otevřené využití plochy zahradních sídlišť plochy zvláštníhoobchodní využití čtvrť smíšená oblast zvláštní plochy průmyslová plocha plocha ochrany parků přírodní oblast xvcxv strukturální plányotevřené využití organizační složka plochy zvláštního využití á oblast - obchodní struktura oblasti zvláštní plochy plocha ochrany -plocha lesy a lány ochrany parků plocha ochrany -strukturální zemědělsképlány využití oblast zahradních Doprava linie dopravy organizační složka sídlišť obytná oblast struktura oblasti plocha ochrany - lesy a lány průmyslová oblast ○ Veřejná doprava plocha ochrany - zemědělské využití linie dopravy tramvaj oblast obytnárekreační oblast

stavební uzávěra §8 (2) obytná zóna

autobus smíšená oblast

ochranná stavební uzávěra §8 (6) pásma a U-Bahn

xvcxv

ochranná pásma a U-Bahn ○ Projekty projekty rozvoje města ○ Katastr katastr nemovitostí

oblast zahradních ○ Vzdělání sídlišť

tramvaj autobus regionalbus cyklostezky

hudební škola škola

○ Vzdělání

○ Veřejná doprava smíšená oblast

stavební uzávěra §8 (6) stavební uzávěra §8 (1) stavební uzávěra §8 (1)

xvcxv

smíšená oblast – pěstební plocha smíšená oblast – obchodní čtvrť oblast zahradních sídlišť průmyslová oblast přírodní oblast oblast ochrany

zvláštní oblast linie dopravy obytná oblast

obytná oblast s obchody konstrukční třída 1 konstrukční třída 2 konstrukční třída 3 konstrukční třída 4 konstrukční třída 5 konstrukční třída 6 uliční prostor plocha pěstování rostlin rekreační oblast rekreační oblast – lázně r.o. – plocha pro chaty a koupání rekreační oblast – malé zahrady rekreační oblast pro celoroční bydlení nákupní centra rekreační oblast – parky rekreační oblast – hřiště, sportoviště hřbitovy smíšené plochy obecní plochy plochy zahradních sídlišť obchodní čtvrť průmyslová plocha přírodní oblast otevřené využití plochy zvláštního využití zvláštní plochy plocha ochrany parků strukturální plány organizační složka struktura oblasti plocha ochrany – lesy a lány plocha ochrany – zemědělské využití linie dopravy obytná oblast

U-Bahn Linie U1 U-Bahn Linie U2

autobus regionalbus

lidová vysoká škola

centrální zóna

školka

školka

hudební škola

hudební škola

škola

škola

univerzita

univerzita



veřejného ○ Zoběhu projednání s veřejností z projednání s podle veřejností

veřejný oběh

○ Zóny

veřejný oběh

ochrany podle veřejného oběhu podle veřejnéhozóna oběhu

zóny

zóna ochrany

obytná zóna

○ Zóny ochranná pásma a U-Bahn zóna ochrany

obytná zóna

obytná zóna

ochranná pásma ○aKatastr U-Bahn

ochranná pásma a U-Bahn

katastr nemovitostí

katastr

○ Světové kulturní dědictví ○ Katastr

centrální zónakatastr nemovitostí katastr nemovitostís

vnější zóna ○ Světové kulturní dědictví světové kulturní dědictví

centrální zóna ○ Projekty vnější zóna

centrální zóna

vnější zóna projekty rozvoje města

projekty

○ Projekty

projekty rozvoje města

projekty rozvoje města Ochrana přírody

○ Evropská ochrana krajiny (Natura 2000) evropská ochrana krajiny (Natura 2000)

- Flora-Fauna-Habitat a ptačí oblasti Flora-Fauna-Habitat a ptačí oblasti národní park - národní park

○ Národní park národní park

- přírodní oblasti

přírodní oblasti

přírodní oblasti se správou - přírodní oblasti se správou Ochrana přírody

vnější zóny - zvláštní využití půdy - vnější zóny – zvláštní využití půdy Evropská ochrana krajiny (Natura 2000) vodních elektráren vnější zóny - zvláštní využití - vnější zóny – ○zvláštní využití vodních elektráren Flora-Fauna-Habitat a ptačí oblasti

vnější zóny - zvláštní využití lodní kanál - vnější zóny – zvláštní využití lodní kanál ○ Národní park

vnější zóny - správní regiony I-IV - vnější zóny – správní regiony I–IV národní park

vnější zóny - zvláštní využití vodních elektráren ○ Chráněné krajinné prvky

chráněné krajinné prvky vnější prvky zóny - zvláštní využití lodníprvky kanál chráněné krajinné - chráněné krajinné

vnější zóny - správní regiony I-IV ○ Ekologické rozvojové plochy

ekologické rozvojové plochy ekologické rozvojové plochy - ekologické rozvojové plochy ○ Oblast ochrany přírody ○ Přírodní památka

přírodní památkaoblast ochrany přírody označení - označení přírodní památky – bod přírodní památky - bod ○ Oblast ochrany krajiny

přírodní památky - plocha - označení přírodní – plocha oblast památky ochranyoznačení krajiny ○ Chráněné krajinné prvky

○ Chráněný biotop chráněný biotop chráněné krajinné prvkybiotop chráněný - chráněný biotop ○ Ekologické rozvojové plochy

○ Biosférický park biosférický park ekologické rozvojové - centrální oblast centrálníplochy oblast oblast zvláštní péče - oblast zvláštní péče památka ○ Přírodní rozvojová oblast

označení přírodní památky - bod - rozvojová oblast označení přírodní památky - plocha úmluva ○ Oblast - Ramsarská

oblast – Ramsarská úmluva oblast - Ramsarská úmluva ○ Chráněný biotop

obchodní čtvrť průmyslová plocha přírodní oblast otevřené využití plochy zvláštního využití zvláštní plochy plocha ochrany parků strukturální plány organizační složka struktura oblasti plocha ochrany - lesy a lány plocha ochrany - zemědělské využití linie dopravy obytná oblast

d/10_103 Vídeň – přehled zobrazených míst

veřejný oběh

○ Oblastvyužití ochrany krajiny oblast ochrany krajiny vnější zóny - zvláštní půdy - oblast ochrany krajiny oblast ochrany krajiny

knihovna

projekty rozvoje města

○ Z projednání s veřejností

stavební uzávěra §8 (6) stavební uzávěra §8 (6)

S-Bahn

knihovna

○ Projekty

stavební uzávěra §8 (2) stavební uzávěra §8 (2)

U-Bahn Linie U5

○ Světové kulturní dědictví

vnější zóna


přírodní oblasti○ Oblast ochrany přírody oblast ochrany přírody - oblast ochranypřírodní přírody oblastioblast se správou ochrany přírody

cyklostezky

univerzita

333

d

plánovací dokumentace plánovací dokumentace stavební uzávěra §8 (2)

Lokalbahn Wien-Baden tramvaj

školka

c

Doprava

smíšená oblast

hřbitov

U-Bahn Linie U6

průmyslová oblast knihovna

b

rekreační oblast

U-Bahn Linie U4

cyklostezky á oblast - obchodní

a

plánovací dokumentace zvláštní ustanovení zvláštní ustanovení

U-Bahn Linie U3

regionalbus

vybraných témat

chráněný biotop ○ Biosférický park centrální oblast oblast zvláštní péče rozvojová oblast ○ Oblast - Ramsarská úmluva oblast - Ramsarská úmluva

d/10_104 FWP Vídeň – legenda

vídeň flächenwidmungsplan

○ Veřejná doprava Doprava rekreační oblast

d/10 obr

○ Obecné rozdělení ploch

rekreační oblast

á oblast - obchodní smíšená oblast oblast zahradních xvcxv sídlišť


vídeň / formální analýza územního plánu

á oblast - obchodní

průmyslová oblast oblast zahradních tramvaj

sídlišť

autobus

průmyslová oblast

regionalbus

tramvaj

cyklostezky

autobus

○ Vzdělání knihovna

regionalbus cyklostezky ○ Vzdělání

školka knihovna hudební škola škola

školka

univerzita

hudební škola

lidová vysoká škola škola univerzita


334



a

b

c

d

335 d/10

příloha

d/0_105

d/10_106

d/10_113

d/10_114

d/10_107

d/10_108

d/10_115

d/10_116

d/10_109

d/10_110

d/10_117

d/10_118

d/10_111

d/10_112

d/10_119

d/10_120

d/10_105 d/10_107 d/10_109 d/10_111

Bloky – centrum (FWP) Bloky – okraj (FWP) Sídliště – okraj (FWP) Rozhraní řeky – centrum (FWP)

d/10_106 d/10_108 d/10_110 d/10_112


d/10_113 d/10_115 d/10_117 d/10_119


okraj (FWP) rozhraní s krajinou (FWP) – centrum (FWP) – okraj (FWP)

d/10_114 d/10_116 d/10_118 d/10_120


obr

06



336



a

b

c

d

337 d/10

příloha

d/10_121

d/10_122

d/10_123

d/10_124

d/10_125

d/10_126

d/10_127

d/10_128

d/10_121 d/10_123 d/10_125 d/10_127

Haly – centrum (FWP) Haly – okraj (FWP) Území ochrany – stavební uzávěra (FWP) Transformační území (FWP)

d/10_122 d/10_124 d/10_126 d/10_128


obr

06

Haly – centrum (ortofoto) Haly – okraj (ortofoto) Území ochrany – stavební uzávěra (ortofoto) Transformační území (ortofoto)


a

b

c

d

339


obr

d/11

d/11

340


a

b

c

d

341

d/11_001

d/11_004

d/11_002

d/11_005

d/11_003

d/11_006

d/11_001 Letecký pohled s vyznačeným řešeným územím d/11_002 Mapa území před zástavbou Dejvic – na části řešeného pásu probíhá přírodní linie Dejvického potoka d/11_003 Schematický regulační a zastavovací plán hl. města Prahy 1930

d/11_004 Směrný územní plán hl. města Prahy 1955 d/11_005 Návrh směrného územního plánu hl. města Prahy 1964 d/11_006 Revize směrného územního plánu hl. města Prahy 1969


obr

d/11

342


a

b

c

d

343

d/11_007

d/11_010

d/11_008

d/11_011

d/11_009

d/11_012

d/11_007 Směrný územní plán hl. města Prahy 1971 d/11_008 Směrný územní plán hl. města Prahy 1975 d/11_009 Územní plán hl. města Prahy 1986

d/11_010 Územní plán hl. města Prahy 1994 d/11_011 Územní plán sídelního útvaru hl. města Prahy 1999 d/11_012 Územní plán sídelního útvaru hl. města Prahy – stav po vydání změny Z1000_00


obr

d/11

vedoucí Radek Kolařík : Urbanistická soutěž

obr


d/12

a b c d

345

d/12

346


a

b

c

d

347


obr

d/12

d/12_001

d/12_003

d/12_002

d/12_004

d/12_005

d/12_001 ÚP Mělník: soutěžní návrh týmu E. Žaluda, M. Dejdarová, K. Filsak, P. Hušková, E. Vávrová (výřez) d/12_002 ÚP Mělník: soutěžní návrh týmu MOBA studio, s. r. o. (výřez)

d/12_003 d/12_004 d/12_005 d/12_006

d/12_006

ÚP ÚP ÚP ÚP

Mělník: Mělník: Mělník: Mělník:

soutěžní soutěžní soutěžní soutěžní

návrh návrh návrh návrh

týmu týmu týmu týmu

M. M. M. J.

Dvořák, I. Gogolák, L. Grasse, P. Grasse Sedlák, J. Kubánková, I. Plicka, J. Sedlák (výřez) Vlček, M. Čermáková, D. Mrázková (výřez) Němeček, K. Richtrová, F. Landa (výřez)

348


a

b

c

d

349


obr

d/12

d/12_007

d/12_008

d/12_007 d/12_008 d/12_009 d/12_010 d/12_011

d/12_009

ÚP Hradec Králové: soutěžní návrh týmu Vymetálek, Kotas (výběr) ÚP Hradec Králové: soutěžní návrh atelieru Casua (výběr) ÚP Hradec Králové: soutěžní návrh Roman Koucký architektonická kancelář (výběr) Plzeň - jižní město: soutěžní návrh RKAW (výběr) Plzeň - jižní město: soutěžní návrh A69 (výběr)

d/12_010

d/12_011

350


a

b

c

d

351

d/12_013

d/12_012

d/12_012 Plzeň - vnitřní město: soutěžní návrh Dvořák, Grasse, Pánek, Gogolák (výběr) d/12_013 ÚP Hostomice: soutěžní návrh týmu Kuzemenský, Vlach, Synek, Čapounová, Pavlišta, Žid (výřez) d/12_014 ÚP Hostomice: soutěžní návrh týmu Vojtík, Petr, Urbanová (výřez)

d/12_014


obr

d/12

352


b

c

d

353 d/12

d/12_015

zeleň

doprava / dopravní schémata a koridory

významné objekty / dominanty

d/12_016

d/12_015 ÚP Blatná: soutěžní návrh týmu Vojtík, Petr, Urbanová (výřez) d/12_016 ÚP Blatná: soutěžní návrh týmu Dvořák, Gogolák, Grasse, Pánek

d/12_017a

d/12_017a Komparativní analýza zobrazování územních jednotek a sídelních atributů v návrzích různých soutěží na územní plán


obr

typ: veřejná prostranství

a

lokalita / stavební blok

čtvrť / urbánní blok

rozhraní

funkce

výšková hladina

d/12_017b

d/12_017c

d/12_017b Komparativní analýza zobrazování územních jednotek a sídelních atributů v návrzích různých soutěží na územní plán

d/12_017c Komparativní analýza zobrazování územních jednotek a sídelních atributů v návrzích různých soutěží na územní plán

a

b

c

d

355 d/12 obr

měřítko: parcela / dům



354

356

Územní plány / Ilustrativní příklady


a

b

c

d

357 d/12

příloha


obr

01

d/12_018

d/12_019

d/12_022

d/12_024

d/12_023

d/12_025

d/12_021

d/12_020

d/12_018 | 025

Ideový návrh územního plánu Hradce Králové, RKAW, 2010

358


a

b

c

d

359

d/12_026


obr

d/12

d/12_027

d/12_031

d/12_028

d/12_029

d/12_030

d/12_026 | 027 d/12_028 | 029

d/12_031

City visions Europe, Výzkumný projekt pro Berlage institute, RKAW, Rotterdam, 2009 Mechelen, Výzkumný projekt pro Berlage institute, RKAW, Rotterdam, 2009

d/12_030 | 032

Plzeň – jižní město: soutěžní návrh, RKAW, 2006

360


a

b

c

d

361


obr

d/12

d/12_033

d/12_034

d/12_035

d/12_036

d/12_037

d/12_033 d/12_034 | 036

Hradec Králové, vyhodnocení prostorové kvality území, RKAW, 2007 Malšovice, Hradec Králové, RKAW, 2007

d/12_037

Ostrov Štvanice, soutěžní návrh RKAW, 2013


obr


d/13

a b c d

363 d/13

litoměřice – staré mrazírny


a

b

c

příloha

příloha

d/13_002

d/13_001

obr d/13_006

d/13_005

d/13_004

d/13_003

d/13_008

d/13_007

d/13_001 d/13_002 d/13_003 d/13_004

Úvaly Úvaly Úvaly Úvaly

– – – –

jihovýchodní jihovýchodní jihovýchodní jihovýchodní

okraj okraj okraj okraj

obce, obce, obce, obce,

ortofoto dnešní stav (2014) návrh situace – územní studie Úvaly – Hostín (2008) letecký snímek směrem od jihu, stav v roce 2008 Vize – územní studie 2008

d/13_005 d/13_006 d/13_007 d/13_008

365 d/13

02

01

d

Litoměřice Litoměřice Litoměřice Litoměřice

– – – –

historický areál mrazíren, ortofoto dnešní stav (2014) historický areál mrazíren, návrh situace – územní studie (2010) historický areál mrazíren, letecký snímek směrem od jihovýchodu, stav v roce 2010 návrh jedné varianty uspořádání území v územní studii (2010), nadhled od jihovýchodu


364

úvaly – hostín / územní studie

praha – staré kyje


a

b

příloha

příloha

d/13_009

d/13_010

d/13_012

Praha-Troja – území mezi řekou a protipovodňovým valem, ortofoto dnešní stav (2014) Praha-Troja – území mezi řekou a protipovodňovým valem, návrh situace – nová kanoistická dráha, projekt k ÚR (2010) Praha-Troja – území mezi řekou a protipovodňovým valem, letecký snímek směrem z východu, stav v roce 2010 Praha-Troja – území mezi řekou a protipovodňovým valem, zákres návrhu nové kanoistické dráhy do leteckého snímku, projekt k ÚR (2010)

367 obr

d/13_013

d/13_014

d/13_015

d/13_011

d/13_009 d/13_010 d/13_011 d/13_012

d

d/13

04

03

c

d/13_013 Praha – Staré Kyje – hranice řešeného území vize územního rozvoje, ortofoto dnešní stav (2014) d/13_014 Praha – Staré Kyje – územní rozvoj, návrh situace, soutěžní projekt (2013) d/13_015 Praha – Staré Kyje – územní rozvoj, hmotový návrh, soutěžní projekt (2013)


366

praha-troja

[d]

Ing. arch. Filip Landa (ed.) Metodika zadávání územních plánů Analýzy vybraných témat / kolektivní monografie řešitelů dílčích částí vydalo České vysoké učení technické v Praze Fakulta architektury Thákurova 9 166 34 Praha 6 – Dejvice Metodika vznikla za podpory Programového projektu hlavního města Prahy Inovace metodiky a metodologie zadávání územních plánů, jejich věcných a formálních stránek, vztah strategie rozvoje města a způsobu zpracování plánů se zvláštním zřetelem k formulování fenoménu obrazu města editor: Filip Landa redakce: Edita Lisecová spolupráce na vydání: Kateřina Landová, Vít Rýpar grafická úprava: Kateřina Dolejšová sazba: Diana Kunešová, Kateřina Dolejšová jazyková korektura: Martina Mojzesová, Pavlína Zelníčková tisk: Didot. polygrafická společnost, s.r.o., Mánesova 92/1643, 120 00 Praha 2 – Vinohrady Vydání první, Praha 2015 Náklad 400 výtisků Počet stran 368

isbn isbn isbn isbn isbn

978-80-01-05705-6 978-80-01-05701-8 978-80-01-05702-5 978-80-01-05703-2 978-80-01-05704-9

(soubor) (svazek a) (svazek b) (svazek c)

kolektivní monografie řešitelů dílčích částí

Recommend Documents