Koho bohové milují, umírá mlád Napsal uživatel Ondřej Mrázek Pátek, 02 Březen 2012 11:12 -
O paradoxech, jaké lze českýma očima vidět v současném Rusku, cestování vlakem jako společenské události, bezdomovcích čtoucích klasickou literaturu, lvovi salonů skákajícím z okna a nové povídkové knize s názvem Nechtěl jsem být Leninem jsme si povídali s její autorkou, českou prozaičkou Dorou Čechovou.
Přiznám se, že jsem byl překvapen nadšeným tónem kritik. Ruská literatura se tu příliš velké oblibě netěší, ale je vidět, že když se její přednosti přinesou českému čtenáři na podnose až pod nos, všichni jsou najednou uneseni. Byl to záměr? Ano i ne. Měla jsem velký sen vydat knížku a více než na reakcích kritiků mi záleží na tom, aby se líbila čtenářům. Teď mám pocit, že jsem dosáhla toho, po čem jsem toužila. Bylo to emočně dosti vypjaté. Když jsem si ale v metru četla první kritiku, dosti adorující, plakala jsem štěstím jako krokodýl.
Jako krokodýl Geňa, předpokládám... Proč jste si svůj sen nezkusila splnit dříve, ale až ve zralém věku? Píšu už dlouho, ale celá léta jsem si netroufla někomu to ukázat. Ani tatínkovi, s nímž lásku k literatuře, zejména té ruské klasické, sdílím. Povídky, které teď vyšly, byly vlastně první texty, které odpovídaly mým představám. První povídku této knížky jsem navíc napsala v okamžiku zlomu, kdy už jsem se smířila s tím, že nikdy nedokážu napsat nic, co by stálo za to. Byla jsem už na spisovatelském dně. A vtom přišla ta povídka, která se najednou psala sama, v jednom zátahu. Samotnou mě to překvapilo.
Vaše české ruské povídky spojuje nezvyklá intenzita prožitku a neskrývaná iracionalita chování jejich velmi živých postaviček a postav. Třeba charismatický testovací letec na stíhačkách Su, který je idolem všech žen, lvem salonů a vždycky v nejlepším v tom salonu elegantně vyskočí z okna. Jak vás to napadlo? To jsou mé reálné příběhy a zážitky.
1/5
Koho bohové milují, umírá mlád Napsal uživatel Ondřej Mrázek Pátek, 02 Březen 2012 11:12 -
Takže jste osobně poznala v Rusku člověka, který se takto neobyčejně projevoval? Znala jsem ho tady, v Čechách. Skákal z okna tak, jak o tom píšu, a všechny ženy, na které se podíval, se do něj zamilovaly.
Vy taky? Říkám přece, že všechny. Někdy má člověk takové charisma, že se do něj zamilují opravdu všechny, od desetileté holčičky po devadesátiletou stařenku. A to on měl. Žil bohužel tak intenzivně, že se nedožil vysokého věku. Ty emoce byly tak silné, že se mu nakonec staly osudnými. Koho bohové milují, umírá mlád. Byl tak nasycený emocemi, že zkrátka neměl tu pozvolnost, která vás dovede do vysokého věku. Hltal život všemi smysly.Skočil z příliš vysokého okna? Ne, nevybral vývrtku.
On to byl taky letec? Ano.
Takže předobrazem tohoto tak typicky rusky působícího letce je český letec? Ano, český letec, ale takový, který měl tolik emocí, že to určitě není u Čecha běžné.
V povídkách používáte temata, postupy a obrazy, které jsou pro ruskou literaturu příznačné až kanonické. Z kterých autorů jste si vědomě brala příklad? Mojí vůbec nejoblíbenější knihou, která mě provází celým životem, jsou Turgeněvovy Básně v próze. A potom hlavně klasika: Bunin, Čechov, deníky Lva Tolstého.
To jsou autoři, kteří psali v době zlatého věku ruské literatury. Ta už je ale dávno pryč. Znáte tu hříčku Daniila Charmse, kde se píše: „Gogol je génius. Dostojevskij je génius. Tolstoj je génius. Turgeněv je taky génius. Kdy už tohle skončí? A tenkrát to právě skončilo.“ Vy ale píšete o hrdinech, kteří se pohybují v dnešním chaotickém světě? To není důležité. Jsou to především lidské příběhy. A to, v jakém prostředí se jejich hrdinové pohybují, je vedlejší. Já se chci dělit o své okouzlení příběhy a prožitky postav, takže pro mě jsou tyto klasické vzory zásadní. Ale abych neodkazovala jen k takto vzdálené historii literatury, moc se mi líbí, jak píše Jevgenij Griškovec, což je současný autor.
2/5
Koho bohové milují, umírá mlád Napsal uživatel Ondřej Mrázek Pátek, 02 Březen 2012 11:12 -
Ačkoli je ve vaší knížce do bytostně ruských postupů přimíchána špetka českých reálií, postav a přesahů, přesto působí hodně rusky. To je v českém kontextu velice osvěžující. Co mi ale při čtení vadilo, byly rusismy. Působí to trochu, jako byste tu knížku psala nejdříve rusky a pak ji překládala do češtiny. Bylo to tak? Ne, vůbec bych si netroufla napsat povídku v ruštině. Asi to bude tím, že jsem ty povídky začala psát v době, kdy jsem byla v Rusku, a bezprostředně potom, co jsem se z Ruska vrátila. Četla jsem rusky, mluvila rusky a pohybovala se v ruském prostředí. A pak, když jsem začala psát, tak už jsem k sobě nepouštěla žádné vnější impulzy.
Kromě jednotlivých výrazů je to ale znát i v syntaxi. Byl to snad tvůrčí záměr? Ne, to rozhodně ne. Kdyby měli v nakladatelství dojem, že je to přes míru, tak by mi asi řekli, ať to upravím. Redaktorka mě ale nenutila, abych to celé přepsala do českého slovosledu.
A nějakou část ano? Ne, nebyl tam žádný nátlak, abych to měnila. Konzultovala jsem to několikrát i mimo redakci Labyrintu a je pravda, že tam byl z jedné strany tlak, abych to přepsala, ale nemyslím si, že to bylo úplně nutné. Důležitý je příběh a to, co se na stránkách té knížky odehrává, a jestli ta forma bude vyčištěná do nejspisovnější češtiny, není podle mě zase tak úplně důležité.
To je věc názoru, ale vraťme se k pozitivům vašeho debutu. K nim patří kromě laskavého smyslu pro humor i bystře odpozorované reálie, život a zvyky dnešních Rusů. Jako třeba v povídce o průvodčí mezinárodních expresů Moskva-Praha, která se zamiluje do železničního dělníka, jehož náplní práce je vyměňovat na hranicích podvozky na širokorozchodnou trať. Jezdíte ráda v Rusku vlakem? Velice. Cestování vlakem je tam společenská záležitost, cestuje se na velké vzdálenosti, takže cesta většinou trvá několik dní. S lidmi, s nimiž cestujete, se daleko více sblížíte. Ve vlacích se žije pospolitě, vaří vám čaj, přecházíte z kupé do kupé, seznamujete se s lidmi, všichni jsou na to zvyklí, a proto jsou na naše poměry hodně otevření. Navzájem se obdarovávají jídlem, pitím a příběhy ze života.
Právě o lidech v Rusku píšete s upřímným nadšením, což je u českých autorů vzácné. Čím vás nejvíce nadchli? Rusové žijí ve srovnání s námi velice prosté životy, v nesrovnatelně chudších podmínkách. Mají menší byty, v nichž bydlí často několik rodin dohromady, musí vyjít s daleko nižšími platy. To ale zároveň znamená, že mají menší potřeby. Jsou zvyklí vyžít z mála. Hodně čtou, jsou více duchovně založení, a nepotřebují to do té míry, jak jsme zvyklí my, saturovat materiálními statky. Jsou tam samozřejmě extrémy. Měla jsem pocit, že buď jsou v životní úrovni hluboko
3/5
Koho bohové milují, umírá mlád Napsal uživatel Ondřej Mrázek Pátek, 02 Březen 2012 11:12 -
pod námi, ale ti bohatí, kteří tam samozřejmě také jsou, jsou zase vysoko nad námi. Jednou nás taková rodina pozvala do luxusní restaurace s nejvybranějšími lahůdkami, jako třeba medvědí uši, a za tu náš hostitel bez mrknutí oka zaplatil asi dva naše průměrné platy.
Nepanuje tam strach z rozevírání propasti mezi nejchudšími a nejbohatšími? Není to tak strašné, dokud se z těch lidí, kteří mají málo, nestane zvěř. Pokud si uchovají takovou kultivovanost a duchovní bohatství jako ty rodiny, které jsem poznala. Naopak si říkáte, jestli ten náš blahobyt nevede ke zpovrchnění všeho. Byla jsem i mezi bezdomovci, ale ani u nich jsem neměla pocit, že by byli duchovně vyprázdnění nebo otupělí, paradoxně jsem měla dojem, že i oni si uchovávají své lidství v míře, která je u nás nebývalá. Ti, co jsem potkala já, se živili tím, že z rozbouraných domů vynášeli knihy a prodávali je na ulici. Ruskou klasiku, rozumíte? A přitom je zároveň s porozuměním četli a mluvili o tom. Je to takový paradox, který evropský člověk zakusí třeba v Indii, že i v té největší a pro nás téměř nepředstavitelné bídě vidíme na naše poměry velice hluboký duchovní rozměr. To, jak jsou semknutí, jsou hrdí na svou historii a na to, že jsou národem Gogola, Tolstého nebo Čechova.
Svěřila jste se mi, že chystáte další knihu povídek. Bude také z Ruska? První povídku už mám nahrubo nahozenou, ta se překlenuje z Ruska do Česka v tom nejbolestivějším společném místě, v neuralgickém bodě vztahů mezi Čechy a Rusy, ale skrze lidský příběh. To, že sem Rusové tehdy přijeli jako okupanti, ještě neznamená, že mezi konkrétními lidmi neexistovaly do té doby přátelské nebo rodinné vazby, které musely historickým milníkem podstoupit těžkou zkoušku. Chci říci jen tolik, že není všechno černobílé, zvláště když do konkrétní situace promítnete lidské příběhy. Ale to bude jen takové překlenutí. Pokračovat chci už povídkami z českého prostředí.
Kdo je Dora Čechová?
Nakladatelská záložka praví: Dora Čechova (1971). Narodila se ve vlaku na trase Moskva–Praha. Ač žije celý život v Česku, její otec je Rus. Studovala na Konzervatoři Jaroslava Ježka tvorbu textu a scénáře u Zdeňka Borovce. Pobývala v Sergiev Posadu u rodiny spřízněné s Dušanem Petrovičem Makovickým, osobním lékařem L. N. Tolstého. Učí na základní umělecké škole. Žije střídavě nedaleko Prahy a v Moskvě.
4/5
Koho bohové milují, umírá mlád Napsal uživatel Ondřej Mrázek Pátek, 02 Březen 2012 11:12 -
Nejmenované zdroje ovšem říkají, že jde o českou novinářku Janu Doležalovou.
LtN se ptají: Zalíbil se snad českým literárním mystifikátorům cizokrajný převlek?
Článek je převzat z tištěných Literárních novin č. 9
5/5
