Kodiak se představuje
Medvěd Jaroslav, kterému přátelé říkali kvůli jeho husté srsti Kodiak, přestože byl pravověrný brtník a oproti opravdovému kodiakovi asi dvoutřetinový, nebyl obyčejný medvěd. Pravda, měl docela obyčejné jméno. Jaroslav se mezi medvědy jmenuje každý druhý, protože medvědi jaro slaví snad ještě víc než sýkorky a kosové. Ale jinak byl Kodiak brtníkem dost výstředním. Platil za nejchytřejšího medvěda v polesí a byl vegetarián*. Medvědi jsou sice všežravci a jejich strava může být až z šedesáti procent rostlinná, ale jinak si rádi nějakého pstruha či lososa uloví. Kodiak měl však od mladí příliš silnou schopnost vcítit se do svých obětí, až skončil u rostlinné stavy. Po pravdě řečeno měl trochu výčitky, i když požíral svůj oblíbený a všemi medvědy bezuzdně milovaný med, protože vždycky poničil včelám úl. To pak pošilhával opačným směrem a snažil se myslet na něco jiného. Například na to, jak vymyslet med umělý. Jenže vymyslet umělý med nejde. Alespoň to tvrdil starý šedý vlk Leonidas, se kterým se Kodiak moc a moc přátelil a který byl vnímán v celém lese jako vůbec nejučenější tvor včetně velevzdělaných a bystrých havranů a krkavců. Kodiak se svého času snažil vlka přesvědčit, aby se stal vegetariánem jako on, ale tady skončil s nepořízenou: „Chceš mne zabít?“ ptal se ho šedý Leonidas. „Tobě se to mluví, když jsi všežravec,“ smál se vlk. „Co bych podle tebe měl žrát?“ Kodiak takový argument musel uznat a umořit hladem ho opravdu nechtěl. Měl starého vlka i jeho družku, půvabnou vlčici Kláru, moc rád a vždycky se mu líbilo, jak se všichni vlci ve smečce k sobě měli a jací byli přátelští. Jen málo medvědů mělo mezi sebou tak hezké a harmonické vztahy jako vlci. Kodiak se sice se všemi medvědy přátelil a navíc žrádla bylo v jejich hojností oplývajícím polesí tolik, že na sebe nebylo nutné cenit tesá* Vegetariáni nemají rádi bifteky a ryby, a když je položíte před ně na stůl, tak se buď zachvějí odporem, nebo na vás bez varování zaútočí.
5
medved-text.p65
5
4.11.2008, 6:26
ky, ale ani tak to nebylo takové jako mezi vlky. Kodiak byl přirozeně medvědí patriot*, a tak si to pro sebe všelijak omlouval. Například vymyslel teorii, že čím je zvíře menší, tím snadněji se přátelí. Jenže potom si vzpomněl na samotářské krtky a ježky a vzájemné souboje sedmicentimetrových roháčů a mravenčí války a musel uznat, že jeho pokus o vysvětlení problému má vážné trhliny. Nejlepší řešení mu však nabídl sám šedý vlk. Hodně četl o vývoji druhů, a tak mu vysvětlil, že právě ty nejnebezpečnější šelmy musí mít mezi sebou co nejlepší vztahy, aby se navzájem nepobily. Jako odstrašující příklad mu dával lidi. „Podívej, co je to za sběř. A je to všechno jen proto, že se nenarodili jako šelmy a všechny své pušky a jiné obludnosti si vymysleli až dodatečně. A teď mají zbraně a nemají zábrany,“ vyvodil z toho vlk svou bezchybnou logikou. Kodiak s tím byl nucen souhlasit, ale zároveň s tím nesouhlasil. Že se lidé často chovají dost pošetile, bylo zjevné, ale přesto měl lidi rád. Dokonce, ač se to styděl přiznat, ho to mezi ně táhlo. A nebylo to proto, že by byl dobrodruh. Spíše naopak – Kodiak byl poklidný, usedlý a zcela vyrovnaný medvěd. Ale bylo pravda, že v lese se o lidech povídaly děsivé věci – věci tak děsivé, že když je Kodiak slyšel, raději si zakrýval tlapami svá medvědí ouška. Na druhé straně slyšel od ostatních medvědů i o lidských výdobytcích, které se mu moc líbily. Třeba od své medvědí maminky se dozvěděl o opeře. Jeho medvědí maminka mu totiž vyprávívala, jak lidé krásně zpívají a jak si hrají – anebo snad hrají – na rozličné věci, které vydávají zvuky. Hudební postroje tomu říkala. Kodiakova maminka také moc krásně zpívala. Měla rozsah celých pět tónů, což je na medvědici naprosto výjimečné, ale sama skromně tvrdila, že se to s lidmi dost dobře srovnat nedá. A kromě toho, že ho přítel vlk od styku s lidmi odrazoval, byly tu i další problémy. Mezi jinými ten, že Kodiak byl medvěd. Bylo zjevné, že lidé se medvědů bojí, skoro tolik jako medvědi lidí. Jenomže Kodiaka to mezi lidi, přes to všechno, co o nich slyšel, jaksi vábilo. Nějakou dobu se například pohyboval brzo ráno a pak zase zvečera na pokraji lesa, kde bydlel, a z výšky sledoval město pod se* Patriot si myslí, že jeho smečka, druh nebo národ jsou lepší než ty ostatní, i když to samozřejmě nikdy není pravda.
6
medved-text.p65
6
4.11.2008, 6:26
bou. Jeho nesmělé pokusy o sblížení s lidmi však bohužel nekončily příliš povzbudivě. Nejtěsněji se k lidem dostal, když chodíval tajně sledovat skupinku městských dětí, které trávily prázdniny na čerstvém vzduchu v horách. Každý den odpoledne hrávaly na palouku u lesa kopanou. Kopaná se mu moc líbila. Často si představoval, jaké by to bylo zahrát si s dětmi. Dokonce se jednou pokusil zapojit do hry. Pohled na míč svištící trávou jej tak rozrušil, že se celý naježil a vegetarián nevegetarián vtrhl na hřiště, aby se vrhl za symbolickou kořistí, tedy za míčem. Pravidla fotbalu znal a věděl, že musí používat jen zadní běhy, ale byť se o to snažil a navíc ještě jakoby mimochodem přátelsky mručel, aby vypadal pokud možno nevtíravě, děti zjevně odradil. Nechaly míč míčem a pustily se horem pádem dolů po stráni. Kodiak by teď sice mohl kopnout míč do opuštěné branky, ale něco mu říkalo, že by takový gól nebyl fér. Vzal místo toho míč opatrně do tlamy, aby ho neprokousl, a pustil se za dětmi, aby jim ho vrátil. Zděšení mezi hráči bylo však tak očividné, že i když by bylo snadné je dostihnout, protože lidé se pohybují stejně směšně jako pomalu, něco mu říkalo, aby od toho záměru upustil. Od té doby bylo hřiště opuštěné a Kodiak byl příhodou roztrpčený. Přišlo mu líto, že připravil děti o balon, a ještě víc ho bolelo, že jej nechtěly vzít mezi sebe. Balon nejdříve nechal ležet tam, kde byl, ale děti se pro něj nevrátily ani první, ani třetí, ani sedmý den a fotbal u lesa už nehrály. A tak si Kodiak balon, přestože byl pro něj zdrojem velmi smíšených pocitů, odnesl do svého mládeneckého brlohu. Pevně si umínil, že si najde příležitost, aby jej dětem vrátil.
7
medved-text.p65
7
4.11.2008, 6:26
Kodiak dochází k závažnému rozhodnutí
Touha podívat se tam dolů do města v údolí mezitím rostla a rostla, až jednoho dne oznámil Kodiak vlkovi Leonidasovi tak lehce a nečekaně, jako když uděláte hepčííí: „Musím do města. V přestrojení. Chci tam nějakou dobu žít.“ Řekl to tak znenadání, že ho samotného vlastní slova překvapila. A protože měl pocit, že vlk se na něj zkoumavě dívá, dodal poněkud nepřesvědčivě, ale procítěně: „Budu tam žít v ilegalitě – na zapřenou.“ „Když chceš, tak běž,“ řekl vlk Leonidas klidně. To Kodiaka zaskočilo. Čekal, že se vlk rozčílí nebo že dá najevo neskrývanou hrůzu v očích a že on, Kodiak, bude muset své rozhodnutí obhajovat. Ale vlk byl docela klidný a vyrovnaně pravil: „Mluvils o lidech tak často, že jsem jen čekal, kdy s tím přijdeš.“ A potom, s jistým pobavením, když viděl, jak tam Kodiak stojí s rozevřenou tlamou, kterou samým překvapením zapomněl sklapnout, dodal ještě: „Ale prosím tě, počkej trochu. Musíme tě připravit. Abys přežil,“ doplnil o něco temněji. Ten večer vysvětlil Leonidas Kodiakovi, že se bude muset lecčemu naučit. Například lidské řeči, po lidsku se oblékat a měl by také zhubnout. Kodiakových tři sta kilogramů sice byla na brtníka jeho vzrůstu docela běžná váha, ale v lidských šatech by to prý nevypadalo dobře, přesvědčoval ho vlk. „A také by ses měl naučit trochu matematiky a geometrie,“ nabádal ho Leonidas. Ta poznámka přišla Kodiakovi nadbytečná, protože uměl počítat právě do oněch tří set kilogramů, které vážil, ale věděl, že Leonidas má pro matematiku obzvláštní slabost, a tak neodporoval. Co se hubnutí týče, stačilo by vydat se do města na jaře po dlouhém zimním spánku. To totiž medvědi zhubnou až o třetinu své váhy, ale Kodiak se chtěl vypravit co nejdřív. A tak i když ho vyhlídka na dietu nelákala ani trochu, smířil se s ní. Moc se těšil, jak se vydá do města.
8
medved-text.p65
8
4.11.2008, 6:26
Dietu mu vymyslel sám Leonidas a Kodiak ho podezříval, že ji šedý vlk navrhl z čiré zlomyslnosti anebo – což by bylo ještě zákeřnější – aby Kodiaka od cesty do města odradil. Denní dovolená dávka medu se snížila z běžných tří kilogramů na sto gramů, Kodiakova oblíbená zeleninová paella*, jejíž recept zdědil po pradědečkovi z Pyrenejí, se místo do mísy o průměru jednoho metru musela vejít na podšálek od kávy a místo koše jablek teď mohl jíst jedno jablíčko denně. Počet malin snížil z dvou keřů denně na dvacet kusů, pokud ovšem nebyly příliš veliké. Kodiak nedodržoval svou dietu prvých pár dní nijak důsledně. Propad přísunu potravy o osmdesát procent kalorií mu připadal příliš drastický. Měl výčitky svědomí, že nejí tak spořádaně, jak by měl. Zároveň se ale měl natolik hezky, kdykoli pravidla porušil, že výčitky hladce překonával. Rozhodl se, že místo toho bude mnohem víc sportovat. Postavil si poblíž svého mládeneckého brlohu sprinterskou dráhu a z malinového proutí si uvil basketbalový koš. Umístil jej ve výšce tří metrů, protože věděl, že tak vysoko basketbalové koše bývají zavěšené v lidském světě. Jenže když se postavil na zadní, musel se skoro ke koši sklonit, a tak chtě nechtě nakonec výšku zdvojnásobil. Házel do koše míčem, který nechtěně ukořistil dětem, míčem, který si mezitím moc oblíbil a o kterém byl přesvědčen, že jej ve městě jednou původním majitelům vrátí. V basketbalu s ním však dosáhl značného mistrovství. Jistojistě byl nejlepším medvědem basketbalistou v celém polesí. Zároveň se také začal učit jazyku lidí, co žili dole ve městě. S lidskou řečí to bylo upřímně řečeno ještě nesnadnější než s dietou. Některá učená zvířata docela dobře rozuměla psanému textu – to byl i případ Leonidase – ale vytvořit samostatně lidskou větu nebo si být jisti správnou výslovností slova, když je viděli napsané, to bylo na všechny trochu moc. Kodiak si nakonec s námahou sehnal prastarou učebnici pro medvědy a slovíčka z ní si lepil všude po lese. Učebnice se jmenovala Bručímež po lidsku snadno a rychle. Název neznamenal, jak se Kodiak zprvu domníval, že je třeba bručet lidskou řečí rychle, ale že ji lze rychle zvládnout. O tom ovšem Kodiak pochyboval. Co se například * Zapečená rýže se zeleninou, kterou lze jen a jen doporučit.
9
medved-text.p65
9
4.11.2008, 6:26
týče výslovnosti, snadné ani rychlé to nebylo. Zkoušel také napodobovat tvary úst a rtů (prostě tlamy), které byly v knize vyobrazené a které byly údajně nutné pro správnou výslovnost. Snažil se hlídat si postavení rtů a zubů v odrazu na hladině horského jezera, ale místní žabáci se mu začali posmívat. Dokonce zlomyslně skákali do vody, aby mu rozbili obraz. Kodiak z toho začal koktat, a tak si nakonec opatřil opravdové zrcadlo. Měl sice podezření, že jazyk se vyvíjí a mění a že učebnice, kterou drží v ruce, už není tak prvotřídním produktem jako před dvě stě padesáti lety, kdy byla napsána, nicméně doufal, že to snad nebude přespříliš na závadu. Hubnout se Kodiakovi nedařilo a nedařilo. „Tak co, kolik kilo jsi shodil?“ ptal se ho po prvním měsíci přípravy vlk Leonidas. „Tři kila,“ přiznal Kodiak nepříliš nadšeně až zkroušeně. „Zdá se, že se už orientuješ na lidská měřítka,“ smál se vlk, až se tlapkami za břicho popadal, „kdybys byl člověkem, byl by to úctyhodný výsledek… A kolik slov už umíš?“ zeptal se Leonidas. „Tři sta dvacet tři,“ odpověděl Kodiak o poznání hrději. „Ale nejsem si jist, jak se vyslovují, a ani gramatika mi moc nejde,“ dodal o poznání truchlivěji. „Potřeboval bys tak o dva tisíce sedm set slov víc, pak se domluvíš o všem. Nejlepší by bylo mít lidského učitele. Někoho, kdo by tě zasvětil do výslovnosti a trochu do matematiky a do latiny.“ Latina byla vedle matematiky vlkovou posedlostí. Uměl pasivně latinsky a koneckonců i jeho v lese poněkud nezvyklé jméno Leonidas zapříčinila fascinace* klasickým vzděláním, kterou trpěli oba jeho vlčí rodiče. „Myslím, že by ses měl věnovat také astronomii, geometrii a teoretické fyzice,“ dodala Leonidasova půvabná a štíhlá družka Klára. Kodiakovi definitivně spadla dolní čelist a stál tu s tlamou dokořán a celý zoufalý, dokud mu nedošlo, že je to jen další žert jízlivé vlčice, který nejenže nebyl míněn vážně, ale dokonce naznačuje, že by Kodiak neměl brát Leonidasovy požadavky příliš doslova. Trochu se zpožděním, ale o to srdečněji se rozezvučel svým hlubokým medvědím smíchem. * Fascinace je silné zaujetí či okouzlení.
10
medved-text.p65
10
4.11.2008, 6:26
Ani Leonidas se netvářil uraženě. Vlastně byl hrdý na to, že jeho vlčice je tak emancipovaná* a nezávislá, že se mu dokáže posmívat, usadit ho svým ironickým humorem. A krom toho ji miloval. „Potřeboval bys lidského průvodce,“ uvažovala nahlas Klára. „Někoho, kdo se nebojí medvědů a vysvětlil by ti co a jak.“ „Mohli bychom unést z města dozorce ze zoologické zahrady,“ zvažoval Kodiak. Ale když uviděl, jak se na něj vlci dívají, pochopil, že to není dobrý nápad.
* Emancipované vlčice vědí, že jsou rovny vlkům, medvědice medvědům a ženy mužům.
11
medved-text.p65
11
4.11.2008, 6:26
Kodiak navštíví svou medvědí maminku
Den nato zašel Kodiak na návštěvu ke své mamince a svým o mnoho let mladším sourozencům. Jeho matka medvědice Markéta měla teď medvědí dvojčata a Kodiak se o ně občas přicházel starat. Byl to jistého druhu medvědí babysitting* a medvíďata Bára a Medard svého dospělého bratra naprosto zbožňovala. Kodiak je také miloval, ale pokaždé se vrátil zcela vyčerpaný. Hrát si s medvíďaty a zároveň se starat, aby se nezaběhla nebo nespadla ze skály, vyžadovalo tolik medvědí energie, že po takové návštěvě vždy několik hodin jenom nehnutě ležel na zádech a díval se na modrou oblohu nad sebou. Obdivoval se své matce, jak se o medvíďata může starat každý den. Co se mu ale na návštěvách opravdu líbilo, bylo, že vídal svoji maminku, kterou pořád miloval a obdivoval, a lichotilo mu, že medvíďata obdivují jeho, jaký je dospělý, silný a světa znalý. A pak přes poledne, když Bára a Medard chodívali spát, jejich medvědí maminka Markéta jim zpívala svým krásným hlasem o rozsahu celých pěti tónů a Kodiak poslouchal možná s větší láskou než jeho sestra a bratr a v duchu se vracel do dětství. Jeho maminka samozřejmě už o chystané cestě do města slyšela, a přestože Kodiakovi nesmírně důvěřovala a moudře si předsevzala, že ho nesmí od ničeho odrazovat, přeci jen se nakonec se svými pochybami neudržela. Příliš svého syna milovala a bála se o něj. „Je to sběř, ti lidé,“ povzdechla si. Kodiakovi neušlo, že použila stejného slova jako Leonidas. Byla to náhoda, nebo Leonidasův vliv na celé polesí? zvažoval. „Vedou války. Zabíjejí se navzájem. Loví pro zábavu. Dělají tohle snad nějaká zvířata?“ „Dělají to mravenci,“ řekl Kodiak, poněkud zahnán do obrany. * Babysitting znamená hlídat malé dítě, bezmocně poslouchat, jak křičí, a doufat, že bude jíst, spát, kakat a zticha.
12
medved-text.p65
12
4.11.2008, 6:26
„Mravenci jsou mravenci,“ namítla maminka Markéta. „Myslela jsem opravdová zvířata.“ „Mravenci jsou opravdová zvířata,“ trval na svém umíněně Kodiak, čenich směřující bůhvíproč stranou a do země, stejně jako jeho medvědí očka. „Myslela jsem opravdová pořádná zvířata, co mají kosti – obratlovce, jako jsou ptáci nebo savci, prostě pořádná zvířata, jako jsme my,“ pravila Markéta poněkud elitářsky* tónem moudré a vzdělané medvědice. „A navíc, ani mravenci neloví pro zábavu,“ dodala ještě. Kodiak cítil, že logicky má jeho matka pravdu, a jeho medvědí maminka Markéta cítila, že svým způsobem má pravdu její syn, když chce poznat nové a nevyzkoušené. Kodiak věděl, že jeho argumenty neobstojí, a tak si sedl vedle své milované maminky, ovinul jí tlapu kolem ramen a zanotoval píseň, kterou měli oba nejraději. Verše sice nevycházely úplně přesně a ani rytmicky nebyla píseň dokonalá, ale to všechno nahradila procítěnost Kodiakova zpěvu. Medvěd, to je lesa pán, jde, kam jej čenich vede, po polesí do všech stran ve dne i v noci bledé. Je pán tvorstva, protože zvládá všechny živly, vodu, zemi, ba i vzduch, když vyleze na jedli. Kdyby vládnul též křídly, tak by zalétal každou zimu do Afriky, místo aby spal. Jeho maminka se v průběhu písničky přidala, a tak duet dozpívali spolu. Medvědice Markéta docela čistě a Kodiak jen pobroukával, aby * Elitářský je ten, kdo sebe nebo svoji smečku vnímá jako tu nejlepší možnou.
13
medved-text.p65
13
4.11.2008, 6:26
slyšel, jak jeho maminka krásně zpívá. A snil o tom, jaké by to bylo krásné, kdyby medvědi měli křídla a mohli si zalétnout do města. Ze snění jej vytrhl hlas Markéty. „Koneckonců nejsi první medvěd, který má takovou věc za lubem,“ vrátila se smířlivě k původnímu tématu. „Znala jsem pár medvědů, co taky chtěli do města. Jednu medvědici jsi asi znal. Chodili jste spolu do školky. Byla asi tak stejně stará jako ty. Jenomže nevím, co se s ní stalo.“ Kodiak vzpomínal, s kým vším chodil do školky. Školka byla jen obehnanou ohradou s mladými stromky, kam medvědice odkládaly na pár hodin denně své děti, aby si od nich trochu odpočinuly. „Měla nejtmavší srst z celého polesí, ale na bříšku byla celá zrzavá,“ pokračovala Markéta. „Ale tu si přece pamatuji!“ rozbřesklo se Kodiakovi. „Jmenovala se Agáta, ale všichni jsme jí říkali Veverka.“ „To bylo od vás ošklivé posmívat se jí kvůli srsti. Medvíďata jsou strašně zlomyslná. Vlastně všechna mláďata. O lidských to asi bude platit dvojnásob,“ řekla maminka spíš zamyšleně než výchovně – protože kdo by taky vychovával velikého dospělého Kodiaka. „Jenže to nebylo kvůli srsti,“ namítl Kodiak. „Ta zrzavá jí moc slušela. Bylo to proto, že ze všech medvíďat lezla nejlíp a nejodvážněji po stromech.“ Když o tom později sám přemýšlel, vlastně nevěděl, jestli pravdu neměla jeho maminka a jestli jí ostatní medvíďata neříkala Veverka z čiré zlomyslnosti kvůli zrzavému bříšku. Možné to bylo. Jist si byl jen tím, že on jí tak neříkal ze zlomyslnosti. Říkal jí Veverka z obdivu k její odvaze, s jakou se pohybovala ve vysokých korunách. Ve skutečnosti byl tehdy do ní zamilovaný. Byla to Kodiakova první dětská láska. To však mamince neprozradil. „Proč Veverka Agáta chtěla do města?“ vyzvídal namísto toho. „Byla vždycky dost výstřední,“ pobaveně odtušila maminka. „Ale myslím, že ji zajímaly dějiny tvarů lidských brlohů.“ „Ano, architektura, to je ono,“ řekl Kodiak, který měl slabost pro odborné termíny a navíc byl šťastný, že si vzpomněl na nové slovíčko z učebnice Bručímež po lidsku snadno a rychle. „Už jako dítě kritizovala medvědí brlohy, že jsou vlhké a temné,“ rozpomenul se ještě. „Kdy odešla?“
14
medved-text.p65
14
4.11.2008, 6:26
„Nevím, viděla jsem ji asi před rokem. Pak už jsem o ní neslyšela. Taky mohla skončit v zoologické zahradě, nebo, nedejbože, v cirkuse. No, doufám, že se z toho nestane móda… aby každý mladý medvěd odešel do města nechat se chytit nebo zabít…“ Kodiak uvažoval, že móda se z toho určitě nestane, protože všichni medvědi, se kterými o svém plánovaném výletu do města mluvil, vypadali dost vyděšeně. Ale o to víc ho těšilo, že není zase takový výstředník a že tu byla jedna medvědice, která ho předešla. Nicméně představa, že by Agáta skončila někde v cirkusu, kde by ji nutili jezdit na páchnoucí, hlučné motorce kolem dokola manéže a lidé by se tomu bůhvíproč smáli, mu připadala dost děsivá. Ne že by ho to od cesty do města odrazovalo, to ani v nejmenším, ale bolela ho myšlenka, že by se Agátě mělo něco takového stát. A také si ještě jasněji uvědomil, jak je jeho projekt nesmírně nebezpečný a že bude třeba se připravit lépe, než se domníval. V té chvíli se dvojčata probudila z poobědové siesty a dialog s matkou byl přerušen. Kodiak byl vlastně rád, že se může věnovat nějaké jiné typické medvědí činnosti, a tak se s medvíďaty vydal krásným letním dnem za medem.
15
medved-text.p65
15
4.11.2008, 6:26
