ŠKODA AUTO a.s. Vysoká škola
Studijní program: N6208 Ekonomika a management Studijní obor: 208T138 Globální podnikání a finanční řízení podniku
FUNDS TRANSFER PRICING
Vít KOCIÁN
Vedoucí práce: doc. Ing. Romana Čižinská, Ph.D.
2
ANOTAČNÍ ZÁZNAM AUTOR
Bc. Vít Kocián
STUDIJNÍ OBOR
Globální podnikání a finanční řízení podniku
NÁZEV PRÁCE VEDOUCÍ PRÁCE INSTITUT
Funds Transfer Pricing doc. Ing. Romana Čižinská, Ph.D. Institut účetnictví a finančního řízení podniku
POČET STRAN
63
POČET OBRÁZKŮ
6
POČET TABULEK
5
POČET PŘÍLOH
2
STRUČNÝ POPIS
ROK ODEVZDÁNÍ
2011
Diplomová práce se zaměřuje na téma Funds Transfer Pricing (FTP). FTP je metoda zabývající se vnitřním oceňování finančních zdrojů bank a finančních institucí. V textu se zabývám měřením zisku a výkonnosti jednotlivých regionů a prodejních míst a specifickými produkty dané banky. Nástrojem tohoto měření jsou FTP (vnitřní) úrokové sazby. Cílem diplomové práce je analyzovat oceňování vnitřních finančních zdrojů banky a politiku FTP sazeb, vysvětlit spojitost s manažerským účetnictvím, identifikovat problematické oblasti a navrhnout opatření ke zlepšení. Po vymezení veškerých pojmů a problémů, které byly zapotřebí definovat z interních předpisů bank, jsou některé stěžejní body práce uvedené v příkladech či tabulkách. V závěrečných částech práce shrnuji zjištěné poznatky a identifikuji problém nesplacených úvěrů z pohledu FTP, který posléze simuluji do tabulek programu Excel, v textu doplněných relevantním komentářem, a ukazuji tím vlastní navrhované opatření vedoucí ke zlepšení, které porovnávám s realitou Československé obchodní banky, a. s.
KLÍČOVÁ SLOVA
Funds Transfer Pricing, FTP sazba, úrok, banka, úvěr, depositum
3
ANNOTATION AUTHOR
Bc. Vít Kocián
FIELD
Corporate Finance Management in the Global Environment
THESIS TITLE
Funds Transfer Pricing
SUPERVISOR
doc. Ing. Romana Čižinská, Ph.D.
INSTITUTE
Institute of Accounting and Financial Management
NUMBER OF PAGES
63
NUMBER OF PICTURES
6
NUMBER OF TABLES
5
NUMBER OF APPENDICES
2
SUMMARY
YEAR
2011
This thesis is focused on the topic Funds Transfer Pricing (FTP). FTP is a method for valuation of internal financial funds of banks and financial institutions. The thesis concentrates on measuring profits and performance of individual regions, separate bank branches and bank products. This measurement tool is an FTP (internal) rate. The aim of this thesis is to analyze the valuation of the bank's internal financial resources and the FTP rate, explain the connection to managerial accounting, identify problem areas and suggest measures for improvement.
After defining all the concepts and issues that were
needed to define the internal regulations of banks, some key points of the work described examples or tables. In the final part, the author summarizes the findings and identifies problems with outstanding loans in terms of FTP, which then simulates the Excel spreadsheets coupled with relevant commentary, and shows by its own logic of the proposed measures for improvement, which compares with the reality of the Československá obchodní banka, a. s. KEY WORDS
Funds Transfer Pricing, FTP rate, interest, bank, loan, deposit
4
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury pod odborným vedením vedoucí práce. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná a v práci jsem neporušil autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským).
V Mladé Boleslavi, dne 14. ledna 2011 5
Děkuji doc. Ing. Romaně Čižinské, Ph.D. za cenné rady a připomínky a za odborné vedení mé diplomové práce. Mé poděkování patří i Ing. Radku Hájkovi z Československé obchodní banky, a. s. a Ing. Jiřímu Houškovi z UniCredit Bank Czech Republic, a.s. za jejich poskytnuté konzultace.
6
Obsah SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ....................................................................................................... 8 ÚVOD ...................................................................................................................................................... 10 1
2
3
4
VYMEZENÍ POJMU FUNDS TRANSFER PRICING................................................................. 15 1.1
ZÁSADNÍ BANKOVNÍ PRODUKTY PRO OCEŇOVÁNÍ AKTIV A PASIV METODOU FTP ............................. 21
1.2
ZÁKLADNÍ PRINCIPY FTP................................................................................................................... 31
1.3
POMĚR ÚVĚRŮ KU VKLADŮM (LOAN TO DEPOSIT RATIO) ................................................................... 34
FTP A MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ BANK ............................................................................ 37 2.1
MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ BANK ...................................................................................................... 37
2.2
STANOVENÍ FTP SAZEB ..................................................................................................................... 40
2.3
DALŠÍ TYPY FTP INDIVIDUÁLNÍCH SAZEB .......................................................................................... 50
2.4
ORGANIZAČNÍ STRUKTURA OBCHODNÍ BANKY PŘIZPŮSOBENÁ FTP .................................................. 51
FUNDS TRANSFER PRICING V KOMERČNÍM BANKOVNICTVÍ........................................ 54 3.1
PŘÍPADOVÁ STUDIE NA ŘÍZENÍ ÚROKOVÉ SAZBY V RÁMCI FTP.......................................................... 55
3.2
FUNDS TRANSFER PRICING V ČSOB.................................................................................................. 57
3.3
FUNDS TRANSFER PRICING V UNICREDIT BANK................................................................................ 58
SHRNUTÍ A NÁVRHY KE ZLEPŠENÍ........................................................................................ 60 4.1
SHRNUTÍ MOŽNOSTÍ VYUŽITÍ METODY FUNDS TRANSFER PRICING .................................................... 60
4.2
IDENTIFIKACE PROBLEMATICKÉ OBLASTI........................................................................................... 61
4.3
PŘÍPADOVÁ STUDIE S NÁVRHEM NA ZLEPŠENÍ NESPLACENÝCH ÚVĚRŮ .............................................. 65
ZÁVĚR .................................................................................................................................................... 72 SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ ..................................................................................................... 74 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................................. 79
7
Seznam použitých zkratek 1M
Jednoměsíční
2M
Dvouměsíční
3M
Tříměsíční
6M
Půlroční
2T
Dvoutýdenní
1Y
Roční
1W
Jednotýdenní
2W
Dvoutýdenní
ABC
Active based costing
ALCO
Asset and Liabilities Committeement
ALM
Asset Liability Management
a. s.
Akciová společnost
CDS
Centrální datový sklad
CEE
Central Europe
CEO
Chief executive officer
CFO
Chief finance officer
COO
Ředitel obchodu
č.
Číslo
ČEB
Česká exportní banka
ČSOB
Československá obchoní banka, a. s
ECB
Evropská centrální banka
EIB
Evropská investiční banka
FTP
Funds Transfer Pricing
HDP
Hrubý domácí produkt
IAS
International Accounting Standards
IBOR
InterBank Offered Rate 8
IFC
International Finance Corporation
IRS
Interest rate swap
IFRS
International Financial Reporting Standards
IT
Informační technologie
Kč
Koruna česká
LGD
Lost given at default
LTD
Loan to deposit ratio
NPV
Net present value
obr.
Obrázek
OECD
Organisation for Economic Co-operation and Development
O/N
Overnight
p. a.
Per annum
PD
Probability of default
PRIBID
Prague Interbank Bid Rate
PRIBOR
Prague InterBank Offered Rate
Sb.
Sbírka
SME
Small and Medium Enterprise
tab.
Tabulka
USA
United States of America
9
Úvod V současném finančním světě musejí bankovní instituce o zákazníka velmi tvrdě bojovat s konkurencí a zároveň být opatrné v poskytování úvěrů. Důkladné posouzení schopnosti klienta splácet úvěr se po nedávné (a stále ještě trvající) finanční krizi stalo samozřejmostí obchodní politiky každé komerční banky. Úrokové sazby jsou nízké a banky se potýkají se zhoršující se kvalitou úvěrového portfolia. Bankovním domům v zahraničí množství pasiv, které měly k dispozici, výrazně neubylo. K „odtoku deposit“, kde by klienti vybrali poměrně významnou část svých vkladů, nedocházelo. Mnoho bank podcenilo přecenění svých aktiv a následně zbankrotovalo na nedostatek vlastního kapitálu. V předchozích letech banky ve Spojených státech amerických poskytly značné množství subprime hypoték a prostřednictvím derivátových instrumentů se pak krize přenesla i na jiné trhy. Americké státní agentury prodávaly hypoteční zástavní listy, které v relativně malém množství nakoupila i Česká národní banka, a tak se mezi věřitele rizikových hypoték z USA nedobrovolně a nepřímo zapsali i občané České republiky. [36] Vývoj v oblasti subprime hypoték má negativní vliv na výši zisků bank ve světě. V České republice je situace (alespoň prozatím) mírně odlišná. Banky mají kladné hospodářské výsledky, protože zde nebylo v takové míře investováno do riskantních bankovních aktivit. Lokální trh je ke konci roku 2010 vysoce likvidní. Banky si mezi sebou půjčují i nadále, neřeší ale tím bezprostředně svou likviditu. Česká ekonomika se ocitla v recesi ne kvůli špatným aktivitám komerčních bank působících na českém území (obchodní banky jsou v současnosti v České republice velmi disciplinované a zdravé a Česká národní banka zde má dostatečně silné postavení), ale hlavně z důvodu hospodářského útlumu Spolkové republiky Německo a většiny ostatních světových ekonomik. Česká republika je stát se značně otevřenou ekonomikou, kde je významná část hrubého domácího produktu tvořena exportem, a proto se důsledky krize objevily i na zdejším trhu. „V případě České republiky činí podíl exportu na HDP 77 %.“ (Euroactiv.cz – Nová obchodní strategie EU usnadní život výrobcům. [on-line]. [cit. 7. 12. 2010]. 10
Dostupné
z:
http://www.euractiv.cz/ekonomika-a-euro/clanek/nova-obchodni-
strategie-eu-usnadni-zivot-ceskym-vyvozcum-008115 ) Navíc z důvodu ekonomické recese a rostoucího státního dluhu dochází k některým úsporným opatřením, navrhovaným vládou České republiky, která omezují výši disponibilního důchodu, což se pro komerční banky negativně projevilo v podobě poklesu zájmu o bankovní produkty nejprve ze strany korporátních a poté i retailových klientů. Nicméně většina klientů spíše než opatřeními vlády trpí poklesem exportu. Česká národní banka se rozhodla zmírnit dopad úsporných opatření a pomoci trhu snížením 2T repo sazby 3,75 % z roku 2008 na 0,75 % platných k roku 2010, aby ekonomika dostala nový impuls. Predikce je taková, že ve druhém kvartálu roku 2011 začnou úrokové sazby opět růst, ale tato predikce byla již mnohokrát měněna, a proto na ni ekonomické subjekty nemohou spoléhat a jednoznačně se podle ní chovat. „Bankovní sektor v České republice je fungujícím a ziskovým oborem podnikání, který hraje klíčovou úlohu při rozvoji české ekonomiky. V průběhu celosvětové finanční a ekonomické krize v letech 2008 až 2009 vykazoval vysoký stupeň stability doprovázený značnou mírou inovace a rozvoje bankovních služeb při zachování
ziskovosti
Bankovnictví.
bankovního
[on-line].
[cit.
podnikání.“ 28.
10.
(PwC
Česká
2010].
republika
Dostupné
z:
http://www.pwc.com/cz/cs/bankovnictvi/index.jhtml) Banky v České republice vytvářejí zisky a část těchto zisků (v některých případech dokonce i celé) zpravidla převádějí ve formě dividend na bankovní účty svých zahraničních matek (například Československá obchodní banka a.s. a UniCredit Bank Czech Republic, a.s.). Za hospodářský rok 2009 se jednalo o 31 miliard korun, které byly poslány mateřským zahraničním společnostem z bank působících v České republice. Některé bankovní domy (např. Komerční banka a.s. a Česká spořitelna a.s.), převádějí část zisků ve prospěch svých akcionářů, kteří tak alespoň, i když ve velmi omezené míře, snižují negativní dopad do hospodářských výsledků ovlivněných finanční a hospodářskou krizí. Převod zisků na zahraniční matky je jedním ze způsobů, jak matky získávají zdroje na bankovní činnosti ze svých dceřiných společností. Druhý způsob, který 11
je v relativně velmi omezené míře v České republice využíván, je ten, že si matky od českých dcer berou půjčky. Obchodní banky mají totiž k dispozici volné prostředky z vkladů, protože objem úvěrů poskytovaných klientům je většinou menší než objem přijatých vkladů. Objem takto poskytnutých půjček činil za rok 2009 částku 23 miliard korun, tedy částku, která je z pohledu mezinárodních bankovních společností naprosto minimální. [18] Oba přístupy jsou legální a z právního hlediska a ani z pohledu řízení kapitálové přiměřenosti jim nelze nic vytknout. Z pozice zahraničních investorů se jedná o logický krok. V době, kdy docházelo k privatizaci českého bankovnictví, bylo záměrem zahraničních investorů rozšířit působnost na trzích střední a východní Evropy a souběžně vytvořit z těchto nových dceřiných společností výdělečné obchodní banky, které by pravidelně generovaly zisky. K tomu, aby banka byla zisková, musí mít, ostatně jako každý podnik, určitý majetek, zdroje jeho krytí a potom také co možná nejnižší náklady a peněžní výdaje, a naopak co možná nejvyšší výnosy a peněžní příjmy. Údaje o těchto položkách získáme ze základních účetních výkazů, které je každá banka minimálně jednou ročně, většinou na konci účetního období, povinna zveřejňovat. Jedná se o rozvahu a výkaz zisků a ztrát. Banky hlavně sledují svou likviditu a kapitálovou přiměřenost, ale zveřejňují mnohem více informací, které se řídí pravidly IFRS. Mezi ta nejdůležitější patří například IFRS 7 Finanční nástroje: zveřejňování, ve znění pozdějších předpisů, IAS 34 Mezitímní účetní výkaznictví, IFRS 8 Provozní segmenty, ve znění pozdějších předpisů, IAS 10 Události po rozvahovém dni, IAS 1 Sestavování a zveřejňování účetní závěrky. V rozvaze banky jsou na straně aktiv hlavní položkou poskytnuté úvěry, dále cenné papíry, rezervy a vklady u jiných bank. Na stranu pasiv řadíme přijaté vklady, emitované dluhopisy nebo úvěry, které si banka půjčila od ostatních bank či jiných finančních institucí. Důležité je si uvědomit, že aktiva bance přinášejí úrokové výnosy a výnosy z poplatků. Ta část pasiv, která je zpoplatněna, přináší úrokové náklady (úroky z emitovaných dluhových cenných papírů, úroky z přijatých úvěrů a úroky z vkladů klientů banky). Nesmíme zapomenout zároveň na ta pasiva, která vytvářejí výnosy (například výnosy bank z poplatků souvisejících s vedením běžných účtů klientů). Většina bankovních služeb je 12
postavena na principu bezhotovostních peněz, což dokladuje graf 1, vytvořený Českou národní bankou.
Graf 1 Vývoj množství peněz v ekonomice (v mld. Kč)
Zdroj: www.cnb.cz
Zdroje, se kterými banka hospodaří, mohou být vedeny odlišnou formou v českém účetnictví, v americkém účetnictví USGAAP (US generally accepted accounting principles) nebo dle mezinárodních účetních standardů IFRS (International Financial Reporting Standards). Položky účetních výkazů rozhodně nejsou při provádění těchto rozdílných účetnictví zcela srovnatelné. Protože vypovídající schopnost českých účetních výkazů by tak byla zejména pro zahraniční investory značně omezena, užívá většina bank, které působí na českém trhu, jako standard právě IFRS. Dalším důvodem je i to, že buď přímo dcery působící v České republice, nebo jejich matky jsou emitenty cenných papírů kotovaných na regulovaných trzích (burzách), a z tohoto titulu musí výsledky svého hospodaření vykazovat dle IFRS. 13
Obchodní banky jsou nuceny zabývat se svým ziskem – měřit, analyzovat a hodnotit. Tento tlak na komerční banky je dán tím, že informace o jejich hospodaření chtějí znát vlastníci akcií, finanční analytici, manažeři bank včetně ostatních zaměstnanců, klienti, burzy cenných papírů i státní instituce (v případě naší republiky je to Česká národní banka), a to zejména z informačních, statistických a regulačních důvodů. Zároveň podle IFRS standardů musejí banky zveřejňovat ve výročních zprávách poměrně rozsáhlé informace o svém hospodaření. Aby byl opět navozen ekonomický růst, je vhodné do tohoto procesu v jisté formě zapojit i centrální banku, která se snaží zajistit cenovou stabilitu pro předvídatelnější rozhodování o investicích jak bank a finančních institucí, tak i všech ostatních ekonomických subjektů. Mimo to je třeba zmínit i chystaná opatření nesoucí název Basel III, která jsou z pohledu Funds Transfer Pricing mnohem relevantnější a která byla do značné míry vydána jako reakce na krizi v letech 2008 - 2010. Tato pravidla budou postupně přecházet do lokální regulace. V těchto regulačních opatřeních se jedná o takzvané stable funding ratio, které je právě z hlediska řízení likvidity a Funds Transfer Pricing velmi zásadní. Obecně se dá konstatovat, že je snahou států Evropské unie zabudovat stable funding ratio do Basel III proto, že bude sloužit k povinnosti vytvářet stejné množství dlouhodobých (stabilních) zdrojů banky ku stejnému množství všech úvěrů. Dojde tedy k výraznému zpřísnění pravidel. Základní pravidlo, které vyplývá z účetnictví, že aktiva se v rozvaze rovnají pasivům, se totiž ukázalo jako nedostačující. U pojmu stable funding ratio se jedná o ukazatel stability likvidity, který jde za rámec stávajících definic. Snaží se lépe odvodit skutečnou likviditu banky či finanční instituce z hlediska její stability v čase. Výše zmiňované zisky bank a řízení likvidity souvisejí s pojmem Funds Transfer Pricing, který bude, stejně jako mnoho jiných pojmů, vysvětlen, analyzován a aplikován v následujících kapitolách. Cílem této diplomové práce je analyzovat oceňování vnitřních finančních zdrojů banky a politiku FTP sazeb, vysvětlit spojitost s manažerským účetnictvím, identifikovat problematické oblasti a navrhnout opatření ke zlepšení. 14
1 Vymezení pojmu Funds Transfer Pricing Funds Transfer Pricing (dále i jen FTP) je moderní metodou měření výkonnosti ve finančním sektoru. Na světovém trhu operuje jen velmi málo bank, které s tímto mechanismem nepracují. Většinou se jedná o specializované banky, případně banky, které působí jako pobočky velkých bank na východních trzích. Pro upřesnění toho, čím se metoda FTP zabývá, považuji za vhodné použít definici banky dle Poloučka: „Z dynamického hlediska je banka spojení zdrojů (pool of funds), jejichž objem i struktura se neustále mění v závislosti na tom, jak na jedné straně nové zdroje přitékají do banky a jsou na druhé straně bankou využívány, jak z banky odtékají.“ (Polouček, S. a kol. Bankovnictví. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 247) FTP (někdy se používá i termín transfer charging) je metoda, která určitým způsobem přerozděluje celkově nahromaděné úrokové náklady a výnosy z úvěrů a vkladů bank a finančních institucí jednotlivým divizím, útvarům, pobočkám či oddělením. Mimoto je možné analyzovat, kolik zisku přináší bance různé finanční produkty a balíčky a také jaký zisk přinášejí konkrétní zaměstnanci banky. Stručně řečeno, metoda FTP slouží k měření výkonnosti a je nedílnou součástí manažerského účetnictví banky. Jedná se o interní proces, který by měl být nastaven tak, abychom mohli pracovat s porovnatelnými daty. Díky metodě FTP jsme schopni přiřazovat jednotlivým vkladům klientů a poskytnutým úvěrům transparentně stanovené interní úrokové sazby – takzvané FTP sazby - na základě tržních cen aktiv a pasiv (PRIBOR, PRIBID, IRS a jiné) viz graf 2. [35] Jedná se tedy o oceňování zdrojů shromážděných a dále užívaných. [23] Vklady a úvěry jsou „hnacím motorem bank“, a proto je nutné, aby se jimi metoda FTP zabývala. FTP metodou je řízena bilance banky.
15
Graf 2 Vnitřní oceňování redistribuce zdrojů
Zdroj: www.vsfs.cz
Dle Burucsové z International Finance Corporation (IFC), spadající pod skupinu Světové Banky (World Bank Group), je FTP informační, účetní a kontrolní systém, který je součástí řízení ve finančním sektoru, a zahrnuje v sobě plánování zisku, rozpočtování, oceňování a řízení aktiv a pasiv. [25] Interní materiály Československé obchodní banky a. s. uvádějí, že: „FTP je systém vnitřního ocenění aktiv a pasiv, který přesunuje úrokové riziko z obchodních útvarů do útvaru Řízení aktiv a pasiv (ALM), kde je riziko zajišťováno pomocí hedgovacích instrumentů. Úrokové riziko vzniká v důsledku neustálých změn tržních úrokových sazeb a rozdílných poměrů (objemů, měn, splatností) mezi aktivy a pasivy obchodní jednotky, a může mít negativní dopad na zisk této jednotky." (Interní materiály Československé obchodní banky, a. s.) FTP se nezabývá jen úrokovým rizikem, ale řeší i riziko likviditní (strukturální), navíc také může například zohledňovat pojištění vkladů. Konkrétním hedgovacím instrumentem proti úrokovému riziku je uzavírání dlouhodobých úrokových pozic přes deriváty (IRS), druhou možností je takzvaný nature hedge, 16
což znamená, že aktiva jsou zajišťována pasivy. Práce s úrokovým rizikem může být někdy vykonávána oddělením Treasury, jak popisuje následující schéma na obr. 1.
Zdroj: www.vsfs.cz
Obr. 1 Oceňování a redistribuce zdrojů
Je nezbytné konstatovat, že česká literatura se metodou FTP zatím příliš nezabývá a prameny, ze kterých lze čerpat, pocházejí hlavně z anglicky psané literatury. Banky a finanční instituce v České republice mají své interní metodiky, jak postupovat při vnitřním oceňování finančních zdrojů. Česká literatura zmiňuje pouze termín transferové ceny, nikoli FTP, ten je popsán většinou pouze v zahraniční literatuře a v interních směrnicích bank a finančních institucí, které tuto metodu používají. Metoda FTP může být uplatňována nejen ve finančním sektoru, ale také v průmyslu, třebaže její integrace tam nebude tak častá jako v bankovnictví. Je to i z toho důvodu, že například ve výrobě budou podniky více využívat manažerského účetnictví, ve kterém bude výkonnost podniků určována podle jinak nastavených cílů – například dle nejrůznějších výrobních a výkonnostních norem, rozpočtů a plánů. Do jisté míry je v průmyslových podnicích analogií k bankovnictví přiřazování nákladů na kapitál, které má podobné znaky jako právě FTP sazba, i 17
když konstrukce je mírně odlišná. „FTP sazba jako taková v ČSOB náklady na kapitál neobsahuje, jde čistě o kalkulaci ceny likvidity ve smyslu úrokových sazeb a výnosnosti ALM aktivit. Náklady a ziskovost kapitálu z hlediska úrokových výnosů se od alokací oddělují. Výnosy z investic kapitálu pak zůstávají mimo výsledky obchodních jednotek. Jistě by bylo možné uvažovat o jejich zahrnutí nějakou formou do FTP, nicméně pak bychom tam museli individuálně přiřazovat i kapitálový požadavek a přizpůsobit tomu metodu přiřazení FTP. Návratnost kapitálu vychází z celkové alokace výsledku na objekt, který potřebu kapitálu vyvolává. FTP alokace je vstupem do analýzy úrokových výnosů a nákladů.“ (Hájek, R., ČSOB a. s. [osobní konzultace] – 28. 5. 2010) Oblast finančních služeb, kde se FTP využívá, má cosi společného - prudký rozvoj informačních technologií. Díky vývoji špičkových softwarů je dnes pro banku mnohem jednodušší přiřazení FTP sazeb jednotlivým položkám. Softwary bývají doslova „sestaveny na klíč“ podle přání zákazníka. Bankám se proto dostávají do rukou velmi efektivní a flexibilní nástroje pro určování vnitřních bankovních cen na základě FTP sazeb. [22] V případě vnitřních transakcí v rámci banky je třeba brát ohled na to, jak bude banka stanovovat ceny těchto transakcí. Ceny vnitřních transakcí může banka tvořit za různými účely, a to například z hlediska daňového – pak se bude jednat o transferové (převodní) ceny (z anglického termínu transfer pricing). Z daňového hlediska jsou transferové ceny určovány odlišnými metodami, které nejsou pro metodu FTP nijak podstatné, jedná se například o metodu cost plus nebo metodu ceny při opětovném prodeji viz webcast společnosti Deloitte na téma Transfer pricing v době krize. Z hlediska měření výkonnosti je pro banku zásadní metoda FTP, na jejímž základě je určena vnitřní cena (funding). V bankovnictví může být použito termínu tvorba vnitrobankovních sazeb. Termín transfer pricing je pojmu FTP nadřazen v tom smyslu, že se používá na více druhů nákladů než jen na cenu peněz. Daňový pohled na vnitřní ceny z hlediska FTP není podstatný. To, čeho by se však metoda FTP měla držet, je princip tržního odstupu (v případě vnitřního užití to není nutné, ale pokud se použije mezi dvěma a více společnostmi, které jsou z hlediska daní 18
nezávislými entitami, se závazným stává). Princip tržního odstupu je definován pro většinu FTP sazeb a transferové ceny takto: „Základním stavebním kamenem pro transferové ceny je takzvaný princip tržního odstupu (arm´s lenght principle), který říká, že transakce mezi spřízněnými subjekty by měly být uskutečněny za stejných či srovnatelných podmínek jako transakce mezi subjekty nespřízněnými.“ (Romancov, M. Transferové ceny – co nového? Bankovnictví. Praha: 2010, roč. 17., č. 3, s. 30.) Princip tržního odstupu je definován ve Směrnici OECD 70/1997 FZ (Směrnice o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy): „Aby mohl být uplatněn tento přístup ´samostatných subjektů´ na transakce uvnitř skupiny, musí být jednotliví členové zdaňováni na základě předpokladu, že spolu jednají navzájem tržně.“ (70/1997 FZ. Směrnice o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy. s. 2.) Směrnice vstoupila v platnost hlavně z toho důvodu, aby nedocházelo k vyvádění peněz do daňových rájů či zemí s nižší daňovou sazbou, a také kvůli zamezení dvojímu zdanění. Proto je stanovena obvyklá cena, kterou je myšleno, že úrok, za který se uvnitř podniku či skupiny půjčuje, není příliš velký ani extrémně malý. [12] Tím, že banky, finanční instituce a ostatní podniky dodržují princip tržního odstupu, značně snižují budoucí riziko konfrontace s finančním úřadem.
V mezinárodním
k transferovým cenám,
kontextu
narůstají
počty
kontrol
dokumentací
rozpočty daňových správ na specialisty v oblasti
transferových cen a výše udělovaných pokut nadnárodním společnostem. K typickým situacím, kdy hrozí "nepříjemnosti" s finančním úřadem, patří významně rozdílný hospodářský výsledek podniku oproti předchozím obdobím, nezvykle vysoké manažerské vnitropodnikové poplatky nebo transakce spjaté s osobou, která má domicil v některém státě z kategorie daňových rájů. [19] Je tedy vhodné, aby společnosti, které s transferovými cenami pracují, k nim měly připravenu dokumentaci pro případ daňové kontroly. [26] Obecně se kontrolují transferové ceny tam, kde lze poměrně snadno dohledat vzájemné vazby mezi jednotlivými entitami. Transferové ceny však přinášejí miliardové úniky pomocí mnohem sofistikovanějších metod, které bývají pro daňové správy velmi obtížně 19
dohledatelné. Jedná se hlavně o transakce spjaté s nejrůznějšími typy finančních derivátů. Z výše uvedeného vyplývá, že transfer pricing je širší pojem než FTP, protože se používá na více druhů nákladů a výnosů, které nebudou spjaty jen s cenou peněz. Oba termíny může v určité míře spojovat princip tržního odstupu. Pak je možné uvést, že FTP je podmnožinou transfer pricingu - viz obr. 2. Stanovení FTP sazby by se mělo řídit principem tržního odstupu, ale ne v každém případě je to nutné, protože systém Funds Transfer Pricing je bankami prováděn především proto, aby se změřila skutečná výkonnost jednotlivých útvarů – tedy ne kvůli daňovým účelům (pro správce daně), ale kvůli co nejpřesnějšímu zjištění ceny peněz (pro potřeby interního bankovního controllingu, manažerského účetnictví banky, interního reportingu a vnitřní analýzy). V tom spočívá hlavní rozdíl oproti klasickému transfer pricingu.
princip
FTP
tržního odstupu
Transfer pricing
Obr. 2 Hierarchické uspořádání pojmů transfer pricing a FTP
20
1.1 Zásadní bankovní produkty pro oceňování aktiv a pasiv metodou FTP Banky klientům nabízejí škálu různých bankovních produktů, které jsou podporovány masivním marketingem. Marketingovými aktivitami pak působí na dané segmenty potenciálních zákazníků. Výjimkou není ani intenzivní televizní reklama, sponzorství na akcích různého charakteru a jiné cíleně zaměřené kampaně na zvýšení povědomí potenciálních zákazníků o daném produktu. Marketing napomáhá růstu objemu úvěrů a vkladů v dané bance, a právě z tohoto důvodu je relevantní se o něm zmínit i z hlediska FTP, protože s vyšším množstvím transakcí je zároveň hojněji používána metoda FTP. Za vhodný příklad lze uvést menší obchodní banky, které soustředí svoji reklamu na relativně vysokou sazbu spořicího účtu. I když jsou lidé většinou averzní k riziku, tak část klientely bude pohlížet na tyto účty podobně jako na investování do akcií a vytvoří si tak určité investiční portfolio. Záleží na konkrétní bance, jaký si zvolí byznys model pro své podnikání a které produkty bude považovat za stěžejní. Svoje služby nabízejí banky v určité modifikaci třem různým zákaznickým segmentům: spotřebitelům (často se používá pojem retail), korporátním klientům a segmentu drobných živnostníků až středně velkých podniků – SME (klasifikace malých a středně velkých podniků dle Evropské komise). Výše zmíněné segmenty bývají začleněny do různých organizačních celků většinou regionů. V každém regionu má banka umístěn určitý počet poboček. Pobočky obsluhují konkrétní klienty, kteří podle svých specifických přání a potřeb využívají různé druhy bankovních produktů. Z prodeje bankovních produktů jednotlivým zákaznickým segmentům poté banky generují výnosy, kterými pokryjí přímé provozní náklady na produkt i na náklady s ním spojené (například náklady na personál, na provoz budov, na výpočetní techniku apod.). Přebytek likvidity dále investují hlavně do vládních bondů (dluhopisů) a dalších nástrojů peněžního trhu. Banky se snaží o maximální prodloužení durace aktivní strany bilance, a proto často kupují například 10leté nebo 15leté státní dluhopisy, pomocí nichž budují portfolia, která odpovídají různým položkám na 21
straně pasiv. Lhůta 15 let je považována za investiční horizont, který se většině bank jeví jako stabilní pro investice úrokově necitlivých částí (např. běžné účty). Nákup 10tiletých nebo 15letých dluhopisů je myšlen takzvaně amortizovaně (replikovaně, používá se i termín replikační portfolio), to znamená, že banka bude na počátku kupovat různé cenné papíry se splatností 1 měsíc (1M) až 15 let (15Y) a potom při splatnostech krátkodobých cenných papírů bude automaticky nakupovat jenom 15leté. O tom, v jak velkém množství tyto cenné papíry banka zainvestuje, rozhoduje Výbor pro řízení aktiv a pasiv (ALCO). Ze zahraničních měn banka nejvíce vytváří portfolia dluhopisů v eurech a amerických dolarech. V těchto měnách nakupuje banka dluhopisy především z toho důvodu, že v nich vytváří nejvyšší přebytky, respektive má v těchto měnách větší objem deposit než úvěrů. [33] Dá se předpokládat, že investice do lokálních bondů porostou, a to zřejmě z toho důvodu, že kapitálová přiměřenost se nově počítá dle metody RVA, která banky nutí nakupovat právě zmiňované lokální vládní dluhopisy. Ceny českých dluhopisů v roce 2010 klesají a konkrétně 3leté již prakticky nejsou výnosné, což nutí banky více se zaměřit na zahraniční aktivity. To, co ale v České republice funguje oproti jiným státům dobře, je oblast strukturovaných dluhopisů. Výnos strukturovaných bondů je navázán na některé burzovní indexy a v České republice objem takovýchto obchodů narůstá. [34] Státní dluhopisy představují oproti strukturovaným bondům větší „míru jistoty“ týkající se návratnosti vložených prostředků. Je však možné, že investování do státních dluhopisů nebude v budoucnosti pro banky tak jistým a klidným opěrným bodem. Zadluženost většiny evropských zemí totiž razantně stoupá, obzvláště problematicky se začínají jevit země na jihu Evropy, tedy Řecko, Itálie, Španělsko a Portugalsko. Velká zadluženost je i v Belgii, kde se předpokládá, že za celý rok 2010 vystoupá zadlužení přes 100 % HDP. Dobrá situace není ani v Irsku, které je destabilizováno díky svému bankovnímu sektoru, který musí být sanován. Hrozí riziko narušení chodu eurozóny a musejí být vypracovávány finančně náročné ozdravné programy, jako je v současné době program na záchranu Řecka. [24]
22
Situace zadlužování je vážná i ve Spojených státech amerických, kde je deficit státního rozpočtu roku 2010 odhadován na částku 1,55 bilionu amerických dolarů (přibližně 30 bilionů korun) kvůli nákladným válkám v Iráku a Afghánistánu zahájeným za vlády republikánů. [29] V nebezpečném procesu zadlužování s nejistým výsledkem pokračují, díky obrovské finanční injekci na ozdravení finančního systému a celkové povzbuzení amerických trhů, i američtí demokraté. Zdroje pro investice banky získávají především z produktů, jakými jsou například běžné účty, termínované vklady, spořicí účty, stavební spoření, spotřebitelské úvěry a hypotéky. Bankovní produkty jsou dále charakterizovány a v tab. 1 porovnány z pohledu výnosnosti, finančního rizika a likvidity. Banky primárně umisťují prostředky do úvěrů, investice do nástrojů finančního trhu jsou druhotnou možností. Tato možnost se z hlediska bank nicméně jeví jako optimální z pohledu kapitálové náročnosti i likvidity. Podle současné regulace Basel II nemusí banky na dluhopisy členů EU a zemí s investičním ratingem držet kapitál a při rostoucích výnosech může tato situace vést i k bankrotu bank, které při investicích spoléhají na nemožnost krachu členů EU (monetární unie). Zároveň jsou všechny tyto dluhopisy akceptovány lokální centrální bankou, případně Evropskou centrální bankou (ECB), jako nástroje pro REPO operace, a tudíž jsou z hlediska likvidity považovány za ekvivalent peněz.
23
Tab. 1 Výnosnost, finanční rizika a likvidita některých druhů spoření a investic z pohledu klienta
Spoření nebo investice
Výnosnost Finanční rizika Likvidita
Spořicí účet
vysoká
nízká
vysoká
Termínový účet
střední
nízká
nízká
Běžný účet
nízká
nízká
vysoká
Státní dluhopis
vysoká
nízká
vysoká
vysoká
vysoká
vysoká
Stavební spoření
vysoká
nízká
nízká
Podílový list podílového fondu
střední
střední
střední
Penzijní připojištění
vysoká
střední
nízká
Životní pojištění
nízká
střední
nízká
Akcie veřejně společnosti
obchodované
Zdroj: JÍLEK, J.: Akciové trhy a investování. Pozn.: Výnosnost stavebního spoření bude v příštích letech nižší, než byla v roce 2010, protože v rámci vládních úspor došlo jednorázově v roce 2011 k uvalení daňové sazby ve výši 50 % na státní příspěvek ke stavebnímu spoření a v následujících letech bude státní příspěvek činit maximálně 2.000 Kč. Mimo to budou úrokové výnosy ze stavebního spoření daněny dle Zákona o dani z příjmů.
Mezi stěžejní bankovní produkty tedy patří: Běžné účty V bankovní sféře se pro ně používá více názvů jako například client´s deposits (klientské vklady), core deposits (deposita tvořící základ byznysu) či sight deposits (vklady na viděnou). Jsou stabilní v sazbě a vývoji. Klient není citlivý na úrokovou sazbu, účet potřebuje kvůli transakcím, které musí pravidelně provádět (platby za elektřinu, vodu, plyn, telefonní služby, Internet a podobně – tyto transakce se většinou hradí inkasně nebo trvalými platebními příkazy) - a úroková sazba je zde tak nízká, že prakticky není rozhodující. [9] Ve velké většině případů má klient k tomuto účtu i vystavenu debetní platební kartu. Běžné účty jsou určeny pro domácnosti a drobné podnikatele. [33] Každá komerční banka v České republice se zajímá o strukturu deposit svých klientů a chce vytvořit velmi granuální portfolio účtů. To znamená, že banky se snaží o to, aby měly obrovské portfolio drobných klientů s menšími zůstatky na účtech, kteří 24
nebudou výrazně citliví na úrokovou sazbu, než aby měly několik jednotlivců s extrémně vysokými deposity, kde by mohlo během krátké doby dojít k jejich mobilitě (t. j. k jejich přechodu do jiného peněžního ústavu). To, jestli jsou klienti citliví na úrokovou sazbu, banka měří podle hurdle sazeb (limitů). Může být například nastaveno, že klienti nejsou u běžných účtů vedených v českých korunách ochotni změnit banku do výše sazby 1 % p. a. za jejich deposita. Pro různé měny může být hurdle limit nastaven odlišně. Pro potřeby FTP si banky běžné účty dál interně dělí: „Soubory běžných účtů jsou rozdělovány na tzv. kreditní (tj. typ C) a debetní větu (typ D). Do věty typu C spadají všechny účty, které mají Průměrný měsíční kladný zůstatek ≠ 0 nebo Aktuální zůstatek > 0, do věty typu D spadají všechny účty, které mají Průměrný měsíční záporný zůstatek ≠ 0 nebo Aktuální zůstatek < 0.“ (Interní materiály Československé obchodní banky, a. s.) Korporátní deposita/úvěry a SME deposita/úvěry Jsou to běžné účty nebo termínované vklady, popřípadě úvěry, určené speciálně pro korporátní klientelu a podniky dle klasifikace SME. U tohoto typu produktu je názorně vidět, že vyjednávací pozice (síla) klientů banky není stejná. Rozdíl, jak je přistupováno k jednotlivci a jak k velké firmě, je více než patrný. Korporátní klientela je sice rizikovější než segment retailu, ale zároveň je velmi podstatná pro vybudování obchodních vazeb a kontaktů, navíc se u jednoho běžného korporátního klienta převážně jedná z hlediska objemu byznysu vyjádřeného v penězích o mnohonásobně větší množství finančních prostředků než u jednoho běžného klienta v segmentu retail. Korporátní klientela je oproti retailu více senzitivní na úrokovou sazbu a její peněžní zůstatky na účtech mají vyšší volatilitu. Uplatňuje se zde individuální konstrukce úrokové sazby. Ta je sestavována v rámci interně nastavených cílů tak, aby bylo dosaženo takového portfolia podnikatelských úvěrů, které vygeneruje částku odpovídající stanovenému plánu úrokových výnosů segmentu korporátní klientela. Zároveň tato individuálně konstruovaná úroková sazba, potažmo produkt určený pro tuto bonitní klientelu, musí zajistit, aby se určitou mírou podílela
25
s ostatními poskytovanými bankovními produkty na udržitelné úrovni zisku komerčních bank. Spořicí účty Jsou relativně stabilní a lze hovořit o tom, že podíl spořicích účtů k celkovým vkladům za poslední roky vzrostl. V této souvislosti se často používá termín "flying deposits" – což znamená, že klienti se mohou rozhodnout pro lépe úročený spořicí účet a odejít do jiné banky. Přechod klienta do jiné banky, tzv. mobilita, je ovlivňován marketingovými činnostmi bank v podobě internetových reklam, billboardů, inzerce a podobně.[33] Záleží na strategickém rozhodnutí manažerů bank, o jaké klienty se rozhodnou bojovat. Jsou totiž v zásadě dva typy retailových klientů – fluktuanti a loajální klienti. Loajální klienti jsou pro banku stěžejní, fluktuanti pravděpodobně po čase vždy přejdou do jiné banky kvůli vyšším úrokovým sazbám. Houška z UniCredit Bank Czech Republic, a.s. uvádí, že množství deposit, které je v sektoru komerčních bank České republiky tvořeno fluktuanty, je zhruba 10 miliard korun.[34] Hájek z Československé obchodní banky a.s. se dokonce domnívá, že objem deposit od fluktuantů je ještě vyšší, protože nyní ČNB vyžaduje od obchodních bank přesnější statistiku než v minulosti, a ta indikuje vyšší čísla. [33] Spořicí účty jsou úročeny vyšší sazbou než běžné účty. Podle výše částky, která je přítomna na daném spořicím účtu, bývá určena úroková míra. Většinou je dán přesně vymezený obnos na účtu, který je úročen za určitou sazbu, a částka nad tento limit je úročena odlišně vysokou sazbou. Takto má upravenu výši úrokových sazeb spořicích účtů například GE Money Bank, a. s. Například v jejím úrokovém lístku, platném od 13. 9. 2010, bylo uvedeno, že v případě, kdy si vybereme spořicí účet Genius, máme částku do 39.999,99 Kč úročenu 0,1 %. Ale v případě, že částka bude rovna nebo přesáhne 40.000,00 Kč, bude celá úročena 2 %. U spořicích účtů je možné peníze bez sankcí vybírat, pouze u některých je potřeba vkládat na ně každý měsíc určitou částku. Peníze jsou tedy většinou poměrně dobře k dispozici v případě naléhavé potřeby výběru hotovosti. Nevýhodou je, že výše úroků se na spořicích účtech může měnit (informace bývá 26
uveřejněna aktualizací úrokového lístku). Je evidentní, že banky ukládají likviditu do dlouhodobých zdrojů, protože kdyby ji ukládaly za 2T repo sazbu, nemohly by poskytovat aktuálně sazbu za spořicí účty zhruba ve výši 1,7 % p. a (výše 2T repo sazby činila v roce 2010 0,75 % p. a.). Termínované vklady Tyto vklady jsou oproti spořicím účtům více „svazující“. Při založení termínovaného vkladu se klient s bankou dohodne na vložení určité částky na účet, a ta je mu po předem dohodnutou dobu úročena. Částku smí klient předčasně vybrat jen v případě, že je ochoten akceptovat (zaplatit) finanční sankci za předčasný výběr peněžních prostředků. Uloží-li si klient své finance na dlouhodobý termínovaný vklad, bude tato částka zpravidla úročena vyššími úroky než u spořicího účtu. Podstata termínovaných vkladů se vytrácí, jejich objem klesá, rostou netermínované vklady a banky mezi sebou „bojují“ o klienty na úrovni spořicích účtů (tento konkurenční boj je typický hlavně pro malé obchodní banky). [34] Depositní směnky Pro komplexní přehled deposit uvádím produkt depositní směnka. U depositních směnek se jedná o to, že banka vydá instrument, který má formu cenného papíru, a klient si ho koupí s tím, že získá úrok, který odpovídá zhruba úrokům na depositech. Jediným rozdílem je, že na tyto směnky se vztahuje jiná forma pojištění vkladů, a proto může banka klientovi nabídnout lepší úrokovou sazbu než na běžném depositu. Respektive depozita na těchto směnkách nejsou pojištěná a pro výpočet do fondu pojištění vkladů nejsou zahrnuta. Toto pravidlo je dáno zákonem a klienti s ním musí být seznámeni. Depositní směnka je diskontovaný produkt, což znamená, že klient může koupit například tuto směnku v nominální hodnotě 10 milionů Kč, zaplatí za ni pouze 9,5 milionů Kč a zbývající částku za určité období „dospoří“ do cílové částky 10 milionů Kč. Spotřebitelské úvěry Při poskytování úvěrů banky v rámci svých interních předpisů sestavují úrokovou sazbu, ta by měla zahrnovat i určitou marži (v marži je zohledněno riziko půjčky, přirážka na kapitál, náklady na daný bankovní produkt a náklady 27
financování). Aby banka poskytla svým klientům půjčku, musí si klienta prověřit, nahlédnout do registru dlužníků a provést interní rating klienta. Ohledně spotřebitelských úvěrů by klienty měla zajímat hlavně sazba RPSN – roční procentní sazba nákladů, což je úroková sazba včetně všech nákladů, úroků a poplatků, které musí klient za úvěr za rok zaplatit. Technologie poskytování spotřebního úvěru klientům z hlediska banky je charakterizována následujícím procesem: „Anuitní úvěry jsou v případě, že jsou čerpány postupně, čerpány na účtech zvláštních produktů. Datum otevření účtu a Datum maturity účtu na těchto speciálních produktech se vztahuje k době čerpání. Když je účet dočerpán, otevírá se nový účet pro splácení, kam se převádí vyčerpaná částka, a účet čerpání se zavírá. To znamená, že účty pro čerpání a splácení neexistují současně vedle sebe – v době, kdy je funkční účet pro čerpání, tak účet pro splácení ještě neexistuje.“ (Interní materiály Československé obchodní banky, a. s.) Při poskytování úvěrů musí být stanovena úroková sazba půjčky. Ta je součtem referenční sazby a rizikové prémie. Referenční sazba se obecně považuje za bezrizikovou sazbu, protože rizika zde nejsou spojena s osobou dlužníka. Oproti tomu riziková sazba je, jak již plyne z názvu, odměnou věřitele za poskytnutí úvěru, protože věřitel tímto na sebe bere určité riziko, že dlužník nebude schopen splácet. Riziková sazba tedy říká, jaká bude přirážka pro dlužníka ke konkrétnímu dluhovému nástroji. Na tuto sazbu má pochopitelně vliv mnoho aspektů, jako je například výše půjčky, doba splatnosti (obecně platí, že čím je půjčka vyšší a doba splatnosti delší, tím větší riziko banka podstupuje – úrok v podobě rizikové prémie tedy bude vyšší). Podstatnou roli na velikost rizikové prémie má také výše rizikové prémie u konkurence na trhu s úvěry. Výši rizikové prémie také ovlivní, jestli jsou na úvěr poskytnuty nějaké záruky. Banky na základě těchto a dalších bodů vytvoří o žadateli o půjčku interní rating, který určí, jak budou dále postupovat. Podle ratingu je jednotlivým klientům buď úvěr poskytnut nebo naopak není žádosti klienta o úvěr vyhověno. [38] Jílek v knize Peníze a měnová politika uvádí, že pro banky není z hlediska velikosti zisku výhodné poskytovat úvěry jen málo rizikovým klientům, protože by tak banka nemaximalizovala zisk. [4] V tomto ohledu je podstatné si uvědomit, co zmiňuje o problematice úvěrového rizika v jedné ze svých přednášek (přístupných 28
v powepointové podobě na Internetu) Vysoká škola finanční a správní: „Rizikovost úvěru by měla být promítnuta v ceně úvěru – sazbě. Rizikovost úvěru/klienta se mění, sazba by měla být upravována. Pokud je banka teoreticky schopna neustále přeceňovat cenu úvěru podle rizika, neutrpí nikdy ztrátu, což je prakticky nemožné.“ (Vysoká škola finanční a správní - Ekonomika a řízení subjektů finančních
služeb.
[on-line].
[cit.
7.
9.
2010].
Dostupné
z:
is.vsfs.cz/el/6410/leto2006/NK.../ERFS-rekap-0603.ppt?) Hypoteční úvěry V České republice se tento produkt stal velmi populární. Je to způsob, kterým lidé mohou řešit svoji bytovou situaci v případě, kdy nemají dostatek finančních prostředků na koupi nemovitosti v hotovosti. Hypotečních úvěrů využívá i korporátní klientela – ta ovšem proti běžným klientům více rozkolísává bilanci bank, a to zejména z toho důvodu, že využívá možnost odložení splácení (často je tak činěno u developerů). Pro banky jsou z hlediska FTP důležité pojmy jako je objem, splatnost (maturita), refixace a měna. V případě hypotečního úvěru se většinou jedná o finanční závazek na dobu i několika desítek let. Problematika hypotečních úvěrů, která byla nastíněna již v samotném úvodu této práce v souvislosti s bankami ve Spojených státech amerických a následnou celosvětovou finanční krizí, se týká i České republiky. Za komunismu produkt hypotéka neexistoval. Nabízely se zde např. zvýhodněné půjčky pro mladé (tzv. novomanželské půjčky), řada podniků umožňovala svým zaměstnancům využívat podnikové půjčky. Teprve po pádu komunismu naše země zahájila transformační proces zaměřený na tržně orientovanou ekonomiku. Na trh začaly přicházet zahraniční banky a počet hypoték vzrůstal úměrně rostoucí konkurencí v odvětví bankovnictví. Banky si určily strategii, v jaké formě budou hypotéky poskytovat. Některé banky půjčují jen určitou peněžní částku z ceny nemovitosti, jiné půjčují i 100 % této částky. Splácet hypotéku je možné za fixní úrokovou sazbu nebo dle pohyblivé sazby (float). Česká společnost je poměrně konzervativní a „pohodlná“, proto převažují hypotéky s fixní úrokovou sazbou. Dle Jílka by měla být prosazena snaha, aby se pro členské země Evropské unie stanovil limit, kolik procent z pořizovací ceny nemovitosti si klienti budou moci 29
půjčit v podobě hypotečního úvěru. Snahou tohoto návrhu je snížení počtu lidí, kteří sice nyní "dosáhnou" na hypotéku, ale s relativně vysokou pravděpodobností by se mohli ocitnout ve finančních problémech a nebyli by schopni 100 % částky splatit. Do problematiky hypotečních úvěrů je vnesen veliký otazník úvahou, zda je dnes pořízení zejména bytu přes hypotéku z pohledu klienta stále ještě dobrou investicí, která se zhodnotí, nebo už je jen prostým řešením bytové otázky. Dá se vůbec ještě předpokládat růst cen trhu s byty nebo jen ojedinělý růst cen bytů v prestižních lokalitách? Například v Praze je mnoho starších bytů, které zůstávají prázdné a nejsou z nejrůznějších důvodů obsazeny. Nedořešené otázky ohledně budoucí sazby daně z nemovitosti v této nejistotě utvrzují. Na Ministerstvu financí České republiky jsou zpracovávány studie, ve kterých se počítá s výrazným navýšením daně z nemovitosti. To může zapříčinit mnohem větší nabídku bytů k pronájmu než v minulých obdobích. Již v současné době se byty pronajímají oproti předchozím létům hůře. To vše by mohlo reálně snížit nejenom ceny pronájmů, ale zároveň i ceny prodávaných bytů. [36] Developeři nás zatím aktivně přesvědčují o opaku tvrzením, že rok 2010 byl posledním rokem zlevňování nebo stagnace cen bytů, že byty jsou nyní pro developery na minimální cenově únosné hranici a níže s cenami jít už nemohou. V příštích letech developeři dokonce očekávají cenový růst nemovitostí. Zajímavé ovšem je, že ve stejném období zveřejnila Česká národní banka studii, která tvrdí, že během roku 2011 se předpokládá pokles cen bytů o 10 – 15 %. Rizika hypotéky jsou pochopitelně značná, a to jak pro dlužníka, tak i pro banku. Zaměřím se na rizika, která z hypotéky plynou pro dlužníka. Je možné, že dlužník nebude schopen po celou dobu splácet vysokou částku hypotečního úvěru. Značné výdaje bude vyžadovat nejenom pravidelná měsíční splátka hypotéky, ale zároveň různorodé náklady na běžnou spotřebu dlužníka spjaté s chodem domácnosti. Je potřeba také uvést, že po splacení hypotéky bude dům nebo byt s největší pravděpodobností zastaralý, neobejde se bez rekonstrukce, která může být finančně nákladná. Pokud by tyto opravy byly prováděny průběžně, budou vyžadovat další každoměsíční výdaje (např. do fondu oprav) z peněz potenciálního dlužníka. Jakmile tedy dlužník nebude schopen z jakéhokoliv 30
důvodu dostát svým závazkům vůči bance, může dojít v krajním případě i k tomu, že mu byt či dům bude zabaven.
1.2 Základní principy FTP Naskýtá se otázka, jak správně posoudit výkonnost jednotlivých částí banky z pohledu úrokových výnosů a nákladů. Úvěry a investice do dluhopisů a prostředků peněžního trhu generují úrokové výnosy, naproti tomu vytvářejí úrokové náklady (bankovní poplatky jsou sice také součástí výnosů, nicméně z hlediska FTP nejsou relevantní). Metoda FTP slouží jako jakýsi převodní můstek mezi oběma stranami a není tedy problém stanovovat výkonnost i těch částí banky, které vytvářejí pouze úrokové náklady a tím vlastně zdroje pro úrokové výnosy realizované v jiné části banky. Například výkonnost poboček není obtížné srovnávat, i když jsou různě zaměřené, a to díky velké rozmanitosti možných FTP sazeb. Pro banku jsou výdělečné jak pobočky, které více půjčují peníze, tak i pobočky, na kterých převládají vklady. Důvod pro zavedení metody FTP si ukažme na následující situaci. Představme si, že banka má (mimo jiné) fiktivní divize „Retail“ a „Hypoteční úvěry“. U divize „Retail“ si klienti peníze převážně ukládají, což znamená, že tato divize bude, co se týče vnitřního výsledku hospodaření, ve ztrátě kvůli vyplaceným úrokovým nákladům za vklady klientů. Oproti tomu divize „Hypoteční úvěry“, poskytující úvěry na bydlení, bude vytvářet velký zisk z poplatků za uzavření potřebné smlouvy a za výnosy z úroků, které klient bude hradit v hypotečních splátkách. FTP vzniká proto, že by nebylo korektní, aby se pohlíželo na tyto dvě skupiny „černobíle“, tedy tak, že jedna je co do výkonnosti (generování peněz) špatná a druhá excelentní. Za pomoci FTP sazeb musí být vytvořen systém, který skutečně ukáže, jaký zisk jednotlivé divize bance generují. Z logiky věci totiž vyplývá, že díky tomu, že „Retail“ přijímá vklady, které jsou levným zdrojem pro banku, vydělává bance další peníze pro investování a zhodnocení. Z výše uvedeného plyne, že z poskytnutých úvěrů banka vytváří úrokové výnosy, a naopak vklady klientů přinášejí bance možnost levného financování jejích dalších aktivit bez dražšího půjčování si peněz na peněžním trhu. Tím, že metoda FTP přiřadí určitou cenu jak úvěru, tak i vkladu, dochází k tomu, že se budou výrazně 31
lišit hodnoty úrokových výnosů a nákladů z pohledu FTP od hodnot, které jsou uváděny ve výkazu zisku a ztráty. Obraz ziskovosti se podstatně změní. [22] FTP sazba je transparentně stanovená vnitřní úroková sazba. Je pokaždé vypočtena z tržní sazby a je sestavena tak, aby exaktně vystihovala rysy konkrétního aktiva či pasiva, a segmentu umožňovala stabilní marži. [35] Porovnání FTP sazeb, externích sazeb pro klienta a vývoj tržních sazeb můžeme sledovat v grafu 3. Tržně odvozené úrokové sazby lze určit z takzvaných zdrojových křivek. Jedná se například o swapovou křivku či dluhopisovou výnosovou křivku státních bondů. [21]
Graf 3 Porovnání křivek FTP, klientských a tržních sazeb v procentech
Zdroj: Interní materiály ČSOB a. s.
Banka, konkrétně oddělení Řízení aktiv a pasiv (ALM – asset/liability management), používá informační systémy, jako je například systém Reuters, Telerate či Bloomberg, ze kterých denně nahrává tržní úrokové sazby, a potom je ukládá k nahlédnutí do interně přístupných složek (intranet, pro zaměstnance volně přístupné dokumenty, které nevyžadují speciální oprávnění a podobně). Mimo toho zároveň předává informaci o tržních úrokových sazbách do oddělení Speciální reporting. Na základě přijatých informací o tržních úrokových sazbách 32
jedná útvar Speciálního reportingu tak, že přidělí každému klientskému účtu konkrétní FTP sazbu, jejíž velikost stanovuje ALM. FTP sazba je dána délkou financování a strategickými aspekty – na základě těchto aspektů se stanoví speciální sazby FTP, například liquidity premium, embedded option, discount rate, koeficient PHARE, PMR marže a podobně, které budou podrobněji popsány ve 2. kapitole. Z organizačního hlediska přicházejí nejčastěji do styku s problematikou FTP již zmiňovaná oddělení ALM, Speciální reporting, ale také Finance, Treasury a navíc i výbor ALCO (Asset/liability management comitee). Základní princip FTP spočívá v tom, že ALM fiktivně nakupuje od obchodních míst banky všechna pasiva za FTP sazbu, a naopak zajišťuje financování pro veškerá klientská aktiva (také za FTP sazbu), a to k datu vzniku dané operace nebo k jejímu smluvně stanovenému přecenění (například u refixace hypoték). Stručně se dá říci, že veškerá obchodní místa banky jsou vtěsnána do stejného systému – za stanovenou FTP sazbu ALM odkoupí pasiva pobočky a za FTP sazbu, která se týká financování, prodává ALM pobočce peníze určené pro klienty. To, že je potřeba, aby pomocí metody FTP bylo dosaženo přesných a nezkreslených výsledků, umocňuje fakt, že o stanovení FTP sazeb se mimo oddělení ALM stará i Výbor pro řízení aktiv a pasiv (ALCO), který situaci důsledně monitoruje, schvaluje FTP, analyzuje možná rizika a navrhuje investiční strategii. [35] Na základě FTP sazeb je možné vytvářet určité předpovědi do budoucna ohledně ziskovosti banky. V rámci obecné politiky FTP není na prvním místě aktuální dění, jejím cílem je prognózovat a schvalovat takové kroky, které vytvoří stabilní a udržitelný systém do budoucna. [22] Klady, které plynou z dodržování metody FTP, jsou uvedeny na obr. 3. Výpočtem rozdílu mezi externí úrokovou sazbou, kterou banka stanovuje zákazníkovi, a interní sazbou spočtenou na základě FTP, zjistíme, jak se určitý subjekt (obchodní jednotka banky) podílí na marži. Vynásobíme-li tímto rozdílem množství finančních prostředků zákazníka, které bance svěřil nebo si naopak půjčil, dostaneme podíl daného subjektu na zisku. [35] Zisk je významně tvořen takzvanou čistou úrokovou marží. V literatuře, která se zabývá problematikou bankovnictví, je uváděno, že rozpětí čisté úrokové marže činí 60 – 80 % příjmů bank. [10] Čistou úrokovou marži zjistíme, jestliže 33
odečteme od úrokových výnosů úrokové náklady. [23] Zisk banky je na příjmové straně také tvořen příjmy z poplatků, na straně nákladové ovlivňují výši zisku přímé náklady, nepřímé náklady a rizikové náklady. [13]
Zdroj: Interní materiály ČSOB a. s.
Obr. 3 Výhody při aplikování metody FTP
1.3 Poměr úvěrů ku vkladům (loan to deposit ratio) Existují banky, které více finančních prostředků půjčují, než získávají na vkladech z klientských účtů, ale také banky, kde převažuje přijímání vkladů klientů. Některé obchodní banky mají dokonce poměr mezi půjčenými penězi a přijatými vklady vyrovnaný. Poměr mezi poskytnutými úvěry a přijatými vklady bývá označován v anglickém jazyce loan to deposit ratio (LTD ratio). [35] Tento ukazatel se běžně uvádí v procentech, proto je zapotřebí výsledek podílu vynásobit číslem sto. K vysvětlení pojmu loan to deposit ratio považuji za vhodné uvést následující příklady, které celou situaci ve zjednodušených schématech lépe přiblíží.
34
Příklad 1: LTD=100 % A
Rozvaha k 1. 1. 2010 (v tis. Kč)
100.000 poskytnuté úvěry
100.000 přijaté vklady
Zdroj: HÁJEK, R., ČSOB a. s. [osobní konzultace] – 28. 5. 2010
Pozn.: V tomto případě je možné vysledovat, že banka má vyrovnaný poměr mezi poskytnutými úvěry a vklady, a proto nemusí dále operovat na mezibankovním trhu, aby si zde půjčila peníze nebo naopak koupila státní dluhopisy. Někdy se tato situace v bankovní terminologii nazývá nature hedge, tedy aktiva jsou zajišťována pasivy.
Příklad 2: LTD=120 % A
Rozvaha k 1. 1. 2010 (v tis. Kč) 100.000 120.000
přijaté vklady
poskytnuté úvěry
20.000 přijatý úvěr na mezibankovním trhu
Zdroj: HÁJEK, R., ČSOB a. s. [osobní konzultace] – 28. 5. 2010
Pozn.: V uváděném příkladu je znázorněn případ, kdy bance nestačí zdroje z přijatých vkladů na financování poskytnutých úvěrů, a proto musí poptávat na mezibankovním trhu peníze, které jsou pochopitelně dražší než úrokové náklady 35
na vklady klientů. Tento příklad je z pohledu FTP relevantní, protože se dá konstatovat, že čím má banka vyšší LTD ratio, tím jsou pro ni deposita cennější, a může upravovat FTP sazby tak, aby motivovala segmenty k jejich získávání. Cena zdrojů pro tuto banku na externím trhu může být totiž mnohem vyšší.
Příklad 3: LTD=70 %
A
Rozvaha k 1. 1. 2010 (v tis. Kč) 70.000 poskytnuté úvěry
100.000
30.000
přijaté vklady
vládní bondy
Zdroj: HÁJEK, R., ČSOB a. s. [osobní konzultace] – 28. 5. 2010
Pozn.: Banka má volné finanční prostředky a bylo by neefektivní s nimi nikterak nenakládat, proto je investuje do nákupů „bezrizikových“ vládních dluhopisů, které financuje z klientských pasiv (vkladů vybraných od klientů). V realitě se v této situaci nachází například Československá obchodní banka, a. s. (LTD ratio 71,1 %, viz kapitola 3.2 ČSOB a FTP).
36
2 FTP a manažerské účetnictví bank Cílem této kapitoly je prokázat, že pojmy manažerské účetnictví bank a FTP spolu vzájemně souvisejí a jsou pro interní měření a oceňování vnitřních finančních zdrojů banky velmi důležité. Přestože mohou mít jednotlivé komerční banky v České republice metodu FTP upravenu vlastními platnými vydanými interními předpisy oproti konkurenci odlišně, nakonec se dobereme ke zjištění, že se tomu tak u zásadních bodů neděje. Banky jsou trhem donuceny, aby k oceňování vnitřních finančních zdrojů přistupovaly velmi podobně a někdy i zcela stejně.
2.1 Manažerské účetnictví bank Banky mají povinnost vést finanční (statutární) účetnictví. Je třeba zdůraznit, že vedení finančního účetnictví musí odpovídat legislavě (například zákony, vyhlášky, směrnice, pokyny a standardy). Toto účetnictví slouží hlavně externím uživatelům (akcionáři, investoři, burzy cenných papírů, obchodní partneři, věřitelé, klienti, finanční úřady, konkurence, média a Česká národní banka), ale mnohem méně vyhovuje interním potřebám banky. Proto má své opodstatnění, aby v bance bylo zároveň vedeno takzvané manažerské účetnictví, které je určeno pro vlastníky banky či finanční instituce, management a organizační jednotky podniku, a je velmi vhodným podkladem pro manažerské plánování, organizování a kontrolu. Ačkoliv u manažerského účetnictví nevzniká žádná zákonná povinnost, která by někoho nutila k vedení tohoto druhu účetnictví, banky tak zpravidla činí, protože pro jejich potřeby to je výhodné. „Základem bylo vždy účetní nebo statistické zachycení (evidence) nákladů, maximálně aplikace určitých prvků kontroly. Manažerské účetnictví zajišťuje soustavnou kontrolu, musí upozorňovat řídící pracovníky na určité jevy, především záporné (ale někdy i kladné), a zvláště musí poskytovat informace pro rozhodování." (SCHROLL, R. aj. Manažerské účetnictví. Praha: Bilance, 1997. s. 37.) Výnosy bank jsou základem manažerského účetnictví. S náklady se v bankách pracuje obdobně jako v ostatních podnicích, to znamená, že se například používají různé formy alokací nákladů a model ABC (Aktivity Based Costing). Ve 37
výrobních podnicích existují určité na sebe navazující produkční fáze, kde každé konkrétní
fázi
odpovídá
konkrétní
přiřazení
výše
nákladů.
Tento
stav
v bankovnictví obecně neexistuje, protože k sobě nelze jednoznačně přiřadit jednotlivé fáze, které by na sebe navazovaly tak, jako je tomu ve výrobě. Proto určení nákladů a výnosů probíhá přes mechanismus FTP. Kromě FTP existují další výnosové manažerské alokace, například alokace v oblasti bankovních poplatků. „Zcela zásadní význam má požadavek, že se náklady musí kontrolovat a zejména usměrňovat při jejich vzniku nebo pochopitelně – pokud možno – dokonce před jejich vznikem. Nejde pouze o běžnou kontrolu a usměrňování vzniklých nákladů, ale naopak se stále více prosazuje potřeba důsledně hodnotit náklady před vlastním rozhodnutím o změně, protože po realizaci rozhodnutí je vznik nákladů převážně již nezvratný.“ (KRÁL, B. Nákladové a manažerské účetnictví. 1. vyd. Praha: Prospektrum, 1997. s. 23.) V případě, že do banky „vstoupí“ externí finanční analytici, nemusí být pro ně zcela pochopitelné, jak správně dohledat položky, které spolu souvisejí ve finančním a manažerském účetnictví. Je potřeba, aby měli schopnost pro velmi přesné "rozklíčování" vazeb mezi finančním a manažerským účetnictvím a porozuměli všem převodním můstkům v oblasti FTP. „Řídící pracovníci mohou připravovat účetní závěrku pro svou vlastní potřebu řadou odlišných způsobů, které budou nejlépe vyhovovat vnitřním potřebám řízení. Pokud však je účetní závěrka předávána jiným osobám, jako jsou akcionáři, věřitelé, zaměstnanci a široká veřejnost, měla by být v souladu s Mezinárodními standardy.“ (FIBÍROVÁ, J., ŠOLJAKOVÁ, L., WAGNER, J. Nákladové a manažerské účetnictví. 1. vyd. Praha: ASPI, 2007. s. 17.) Manažerské účetnictví v bankovní praxi většinou nefunguje klasickou formou „má dáti - dal“ (není to nutné), ani si ho nelze představit jako další účtárnu v bance. Někdy vykonávají manažerské účetnictví účetní, ale v převážné většině případů se jedná o finanční analytiky, kteří pracují s datovými sklady a vytvářejí různé manažerské reporty dle potřeb vlastníků, manažerů a organizačních jednotek dané banky. 38
Výnosy ve finančním účetnictví zaznamenáváme jako provozní, finanční či mimořádné. Ovšem s těmito třemi kategoriemi výnosů banka nevystačí. Proto se v této oblasti uplatňuje manažerské účetnictví. Jednotlivé útvary, manažeři a zrovna tak vlastníci chtějí vědět nejen to, že vznikl výnos, ale také požadují informace o tom, kterým produktem byl výnos vytvořen, v jakém regionu, jakou pobočkou a jakým klientem. Proto existuje nejen oddělení externího (finančního) reportingu pro finanční účetnictví, ale také oddělení interního (manažerského) reportingu pro manažerské účetnictví. Oddělení interního reportingu vede nejrůznější statistiky, ze kterých lze podle takzvaného alokačního klíče vytvořit například seznam klientů, kteří provedli transakci v určité výši - například za 1.000.000 Kč. Ukazuje se, že je velmi výhodné tato dvě oddělení sloučit či jinak motivovat k hlubší spolupráci, aby analytici, kteří vytvářejí nejrůznější zprávy s konkrétními hodnotami, viděli účetní položky ve vzájemných souvislostech a chápali spojitost mezi interním a externím reportingem. Jsou-li tyto útvary od sebe oddělené, může docházet k tomu, že se každý specializuje na své přidělené úkoly a spolupráce mezi externím a interním reportingem nefunguje efektivně. Projevem manažerského účetnictví je i takzvané stínové účetnictví (shadow accounting). Týká se problematiky, kdy například v bankovnictví působí určitá skupina, která má dceřiné společnosti. Samostatnou právní entitou jsou například ČSOB a. s. a její dceřiná společnost Hypoteční banka a. s. Stínové účetnictví v tomto případě vede Hypoteční banka a. s. Fakticky tak právní entita ČSOB a. s. prodává hypotéky, ale ty jsou vedeny v účetních knihách Hypoteční banky a. s. V rámci stínového účetnictví ČSOB a. s. přiřadí pomocí techniky FTP část nákladů Hypotéční bance a. s. Pro zpracovávání manažerských reportů si mezi sebou obě právní entity posílají takzvané datové věty, ve kterých jsou zaneseny zásadní informace o stavu hypoték. [33] Výše zmiňované manažerské účetnictví je v textu uvedeno proto, že FTP je jednou z oceňovacích metod, na kterých se manažerské účetnictví bank zakládá. Běžné obchodní banky mají tuto metodu zapracovánu v interních předpisech do standardních činností manažerského účetnictví. Ale například v privátním bankovnictví, konkrétně v J&T bance, je byznys a jeho měření natolik specifické 39
(privátní bankovnictví pro movité klienty a specializované financování - zvláště akvizice, restrukturalizace a projekty v oblasti realit), že používání této metody by zde nebylo účinné. V běžných obchodních bankách je ale FTP jako moderní přístup hojně používán.
2.2 Stanovení FTP sazeb Bankovní produkty mají různý charakter, proto není možné je všechny ocenit stejnou FTP sazbou. Na jedné straně jsou zde produkty v podobě deposit, na druhé straně se jedná o úvěry. Jak deposita, tak úvěry mohou mít plovoucí i fixní sazby. Jsou-li sazby plovoucí, bere na sebe úrokové riziko klient, jsou-li naopak fixní, znamená to, že na sebe bere úrokové riziko banka. V době vzniku dané transakce se každý obchod banky ocení FTP sazbou nebo se FTP sazbou přecení k datu přecenění, přičemž oddělení ALM klade velmi významný důraz na to, aby probíhala agregace aktiv a pasiv, tedy aby bylo přiřazování FTP sazeb pokud možno co nejvíce standardizované s co nejmenším množstvím výjimek. FTP sazby se přiřazují pomocí transakčních systémů, které pracují na klientské bázi a podle datových vět nacházejí příslušnou FTP sazbu. Vnitřní cena slouží mimo jiné jako objektivní základ k externí konstrukci daného produktu určeného pro klienta, čili úvěry jsou oceněny FTP sazbou a je k nim přičtena marže a vklady jsou oceněny FTP sazbou a je od nich marže odečtena. Každá vnitřní cena pro potřeby FTP má být konstruována tak, aby bylo dosaženo nulového vnitřního hospodářského výsledku z daného obchodu. Obecná rovnice pro FTP je znázorněna následovně [34] : Vnitřní cena = MR + LS + OP + IM + CS + (SRS) MR
Tržní sazba (market rate)
LS
Likviditní přirážka (liquidity spread)
OP
Opční přirážka (option spread)
IM
Přirážka na pojištění deposit (insurance margin)
CS
Přirážka za konkrétní měnu (country spread)
SRS
Speciální refinanční přirážka (special refinancing spread) 40
Z obecné rovnice pro FTP je vidět, že banka z pohledu FTP neřídí jen úrokové riziko, ale také například likviditní riziko, nebo využívá regulatorních nařízení v případě přirážky na pojištění deposit. Tržní sazba – je nejdůležitější složka fundingu (vnitrobankovního oceňování). Každá banka může mít tuto sazbu pro interní oceňování produktů nastavenu mírně odlišným způsobem. Zpravidla je vytvořena vnitřní výnosová křivka, podle které se obchodům s fixní klientskou sazbou a přesně definovanou splatností nejdéle do 1 roku (například termínovaným vkladům a depositních směnkám) přiřazuje sazba PRIBID, a obchodům s pravidelným smluvně definovaným přeceněním v intervalu do jednoho roku s klientskou pohyblivou sazbou (například hypoteční úvěr na 15 let s pravidelným přeceněním sazby po 6 měsících) je přidělována sazba PRIBOR. PRIBOR i PRIBID jsou úrokové sazby kotované na trhu, vyhlašované každý den v 11:00 dopoledne (například v systému Reuters či Bloomberg), které vyjadřují potenciální ocenění obchodu peněz mezi sebou na mezibankovním trhu. PRIBOR je vyšší sazba než PRIBID. PRIBOREM se oceňují aktiva banky, PRIBIDEM jsou oceňována pasiva banky. Při tomto oceňování musí vzniknout určitý FTP spread (rozpětí), protože kotací v bance dochází k jistému rozdílu mezi interní sazbou aktiv a pasiv. Jelikož přirozeně vzniká nerovnost aktiv a pasiv v bilanci (mismatch balance) v jednotlivých tenorech, musí banka na své vnitřní výnosové křivce tvořit určitý spread. FTP sazba pro aktiva je z tohoto důvodu větší než FTP sazba pro pasiva. V případě, že jsou deposita uložena na dobu delší než 1 rok, či úvěry poskytovány a přeceňovány na dobu delší než 1 rok, utváří se FTP sazba dle křivky IRS – cen úrokových swapů (interest rate swap). Pod pojmem IRS se skrývá práce s deriváty, které jsou spojeny s úroky, a tím pádem nepředstavují likviditu. Oceňování na bázi interest rate swap se využívá pro splatnost delší než 1 rok. Většina komerčních bank totiž uvažuje tak, že swapová křivka, konkrétně 10leté swapy, kopírují ekonomický cyklus, a proto je možné dle jejich vývoje oceňovat produkty se splatností delší než 1 rok.
41
Případy tržní sazby, které byly popsané výše, měly jasně danou maturitu. Nyní je také potřeba zmínit postup při oceňování produktů, kde není daná maturita a kde se vyhlašuje klientská sazba, která se může nepravidelně měnit. V této situaci se vychází z několika tržních sazeb. Vzorovými produkty jsou pro toto specifické ocenění běžné a spořicí účty. Tyto produkty by mohla banka oceňovat sazbou O/N (overnight), ale to by bylo zbytečně obezřetné. Proto je výhodnější, aby si banka vytvořila jakýsi scénář, ve kterém by mělo být namodelováno, kolik procent zákazníků neodejde nikdy z banky, protože jsou úrokově necitliví. Takto se vytvoří samostatný scénář pro běžné účty a samostatný scénář pro spořicí účty (někdy se používá výraz benchmark, například v Československé obchodní bance, a. s. nebo replikační portfolio, který používá UniCredit Bank Czech Republic, a.s.). Pomocí modelu banka zjistí, že například nikdy neodejde 60 % klientů s běžným účtem a 55 % klientů se spořicím účtem. Tyto jejich vklady může banka investovat do 10letých státních dluhopisů, z nichž generuje poměrně vysoké zisky. Na zbylých 40 % v případě běžného účtu vydělává jen overnight (O/N) sazbu. U spořicích účtů bývá zbylých 45 % zainvestováno zpravidla na dobu 3 měsíce. Klienti, kteří v bance jsou dlouhodobě, přinášejí úrokový výnos například 2,1% p. a., z klientů, u kterých je vyšší pravděpodobnost mobility, má finanční instituce úrokový výnos pouze 1,5 % p. a. Výsledná FTP sazba tedy vznikne tak, že se z těchto dvou hodnot provede vážený aritmetický průměr a vyjde nám hodnota 1,8 %. Aktivita, která byla popsána výše, se nazývá geneze replikovaných portfolií banky. Detailněji ji popisuji v příkladu 4. Genezi replikovaných portfolií banky provádí oddělení ALM a stabilizuje tím čisté úrokové výnosy a marži poboček. Dojde-li k větší mobilitě klientů, než je předpokládaných 40, respektive 45 %, musí banka část státních dluhopisů prodat a realizuje ztrátu. Mimo benchmarku běžných a spořicích účtů má oddělení Risk managementu za povinnost vytvářet stresové modely, které prokazují, že banka nezkrachuje, a výsledná data těchto stresových modelů předkládá České národní bance. Pochopitelně platí známý fakt, že s růstem rizika roste výše zisku a naopak.
42
Příklad 4: Banka má mimo jiné mezi svými pasivy 40 miliard korun v podobě klientských běžných účtů, které klientům úročí 0,1 % p. a. Vytvořila si hurdle rate (limit) a zjistila, že 30 % klientů banky je úrokově necitlivých při úročení běžného účtu sazbou 0 – 0,75 % p. a., to znamená, že nepřecházejí do jiných bank. Banka se rozhodla pro genezi replikovatelného portfolia, protože by bylo neefektivní řídit pasiva bez ohledu na úrokový potenciál.
Řešení: Banka si vytvoří poměr pro financování běžnými účty na 6 měsíců ku běžným účtům financujících státní dluhopisy na 10 let ve výši 70:30. 70 % vkladů (tj. 28 miliard Kč) uloží za šestiměsíční sazbu a 30 % klientských vkladů (tj. 12 miliard Kč) zafinancuje nákup státních dluhopisů na 10 let. Každý měsíc bude do státních dluhopisů investováno 100 milionů Kč (12 miliard Kč / 120 měsíců) na různě dlouhou dobu od 1 měsíce až po dobu 10 let – amortizovaně, vklady na dobu 6 měsíců vydělají bance 1,5 % p. a. a ta část vkladů, která byla investována do 10letých státních dluhopisů, vygeneruje bance 2,1 % p. a., banka vypočítá výslednou FTP sazbu jako vážený aritmetický průměr úrokových výnosů za šestiměsíční sazbu a za 10leté státní dluhopisy, tj. (1,5 + 2,1) / 2 = 1,8 % p. a., bance se navíc vytvoří úrokový výnos ve výši 1,8 % p. a. díky genezi replikovaných portfolií,
za vklady klientům zaplatí jen 0,1 % p. a.,
podle toho, jak se vyvíjejí vklady, může banka z přebytků dále každý měsíc investovat nebo si může vytvořit rezervy likvidity v tom smyslu, že nastaví poměr pro financování běžnými účty na 6 měsíců ku běžným účtům financujících státní dluhopisy na 10 let v intervalu 60 - 80 % ku 20 až 40 %. 43
Do tržní sazby patří i vypočítání FTP pro úvěry s fixní úrokovou sazbou a složeným cash flow. Při tomto produktu se úvěr čerpá postupně a následně se i postupně splácí. Ve velkém objemu takto jednají developeři, protože stavby různých rezidencí, vil, bytů, obchodních center, kancelářských prostor a podobně mohou trvat více let. Z tohoto důvodu dochází k čerpání úvěru klientem postupně. Navíc nejsou až takovou výjimkou případy, kdy se developeři s bankou dohodnou, že úvěr začnou splácet až po několika letech. Tato metoda má velmi složité, takzvané strukturované (komplexní) cash flow. Pro ocenění si musíme vnitřní cenu složit z jednotlivých různých peněžních toků z výnosové křivky, které diskontujeme na čistou současnou hodnotu (NPV – Net Present Value). Je to složitý proces, u kterého nastupují bankou nasimulované modely a kde je potřeba mít k výpočtu speciálně upravený software. Všechny budoucí peněžní toky budou namodelovány tak, aby nesly nulový zisk. Tato technologie výpočtu nám najde jednu konkrétní FTP sazbu, kterou oceníme všechny splátky (jistinu + úrok). [35] Druhou metodou, jak ocenit úvěry s fixní úrokovou sazbou a složeným cash flow, je vypočítat duraci, tedy průměrnou cenu návratnosti zdrojů. Tato metoda ale nebývá zcela přesná. U dalších, ještě složitějších situací, banky zohledňují i pravděpodobnost čerpání úvěru. Pro potřeby vnitřního oceňování si například stanoví, že klient bude čerpat peníze v polovině roku. U úvěrů rozlišujeme 3 různé periody - nabídkové období, období čerpání a období splácení. Nabídkové období je realizovatelné například u hypoték. Jde o časový úsek od chvíle, kdy nám banka nabídne danou sazbu na hypotéku, do okamžiku podepsání hypoteční smlouvy. Nabídkové období je bankou používáno zejména u veřejných zakázek, tam bývá délka tohoto období stanovena například na 6 měsíců. Banka buď přiřadí FTP sazbu ke dni nabídky dané úrokové sazby nebo může mít po dobu nabídkového období koupenou opci. Co se týče doby čerpání, je pro banku složité řídit riziko v případě, kdy je tato doba příliš dlouhá. Jedná-li se o čerpání během jednoho roku, není problém nasmlouvat s různými klienty různé fixace a vytvořit tak různé FTP sazby, přičemž vyšší FTP sazba bude u hypotéky na 10 let s 5letou fixací než u 5leté hypotéky 44
s celkovou fixací na 5 let. Je-li scénář čerpání delší než jeden rok, tak je z hlediska oceňování navázán na periodický float. Tak dlouhé čerpání už nemůže být spojeno s fixní sazbou a úrokové riziko tím pádem přebírá klient. Poslední možnost, kde bývá aplikována tržní sazba, je u produktů nesoucích zpravidla vyšší riziko, než bylo zmíněno u předchozích produktů, protože se jedná o produkty, kdy klient může peněžní prostředky vkládat i vybírat každý den. Tyto produkty jsou oceňovány O/N sazbou. V zásadě se jedná o běžné účty, které klient (zpravidla se jedná o vysoce bonitního klienta) dostane za vyšší sazbu, než je standardní nabídka, a takzvané aktivní obchody, kterými jsou myšleny kontokorenty (účty s povoleným debetním limitem), a kreditní karty. Pobočky musí za čerpání klientů v rámci kontokorentu, výběru či platby kartou platit oddělení ALM v rámci FTP za půjčené prostředky. Klient však za tyto služby neplatí. Tento případ názorně ukazuje, že vztah ALM – pobočka a vztah pobočka – klient není reciproční ohledně podmínek, které jsou spjaty s úrokovými sazbami. ALM může riskovat a postoupit riziko a ocenit tyto produkty sazbou na 1 měsíc a je zcela v kompetenci tohoto oddělení, jestli ponechá ve své metodice sazbu O/N nebo bude přiznávat vyšší FTP sazbu i obchodním útvarům. Rozhodnutí v tomto případě
záleží
na
výboru
ALCO
na
základě
vyhodnocení
podkladů
namodelovaných Útvarem rizik. Likviditní sazba (přirážka) – někdy je též nazývána jako liquidity premium. Základní sazby FTP neobsahovaly cenu likvidity, proto byla zavedena takzvaná likviditní sazba. Likviditní sazba znázorňuje, kolik by banku stálo prodat nebo pořídit dané množství likvidity. Finanční krize byl faktor, který způsobil nárůst vlivu likviditní prémie, protože spread na výnosové křivce se mezi PRIBIDEM a PRIBOREM v této době zvýšil z původních 10 na 30 procentních bodů. Do krize poměrně spolehlivě ukazovala cenu likvidity výnosová křivka úrokových swapů. Ovšem v období finanční krize swapy neznázorňují danou ekonomickou situaci reálně a je tedy vhodné použít jako indikátor rizikovou prémii státních dluhopisů. Výnosová křivka vládních bondů v recesi totiž „vyskočila“ a nachází se o 200 bazických bodů nad swapy. Případně je vhodné použít jako indikátor likvidity náklady na vydání vlastních dluhopisů, což je ještě dražší, než je 45
cena dluhopisů státních. Banky, které nedisponují dostatečnou likviditou, musejí vydat své vlastní dluhopisy. Existují situace, kdy si banky nemohou půjčit peníze jen za PRIBOR, protože mají špatný rating. Banky si pak půjčují prostředky za PRIBOR plus takzvanou likviditní sazbu (prémii). Obrácený příklad je, když chtějí banky půjčovat peníze klientům či ostatním bankám, ale tržní sazba PRIBID i přesto, že je kotovaná například na úrovni 3 %, není poptávaná. Banka tedy musí vykonstruovat zápornou likviditní sazbu, aby se více prodávaly úvěry klientům a ostatním bankám mohla být poskytována likvidita. Přebytek likvidity je také možné krátkodobě ukládat za 2T repo sazbu v České národní bance. Záporná likviditní prémie bude uvalena i na obchodní operaci, kdy si klient v České republice vloží do banky zahraniční měnu, která je velmi málo používaná, například egyptská libra. Egyptská libra má sice vypsaný určitý tržní kurz, ale v případě, že o ni nikdo nemá výrazný zájem, musí ji obchodní banka prodat levněji. Tuto měnu není možné zhodnotit, a proto odečteme likviditní prémii. Hlavně v období finanční krize dávaly obchodní banky kladnou likviditní sazbu na vklady klientů, kteří umístili do banky veliký objem deposit, například 0,5 miliardy Kč. V tomto období se jim zaplatilo více, než indikoval trh. Nyní k takovéto situaci přílis často nedochází, protože většina bank v ČR má LTD ratio nižší než 100 % a tak nemusí za každou cenu shánět likviditu. Likvidita vzniká úvěry a je dobré ji tvořit pro případ recese. Banka se snaží o co nejnižší likviditní náklady. Likviditní náklady indikují, za kolik vydat bond (dluhopis). Stát vydává vládní bondy za sazbu IRS a přirážku. Vládním bondům se také říká bezriziková likvidita. Rating státu je A- a likviditních nákladů by měl tvořit minimálně. Banky by měly mít vyšší likviditní náklady než Česká republika (stát). Výše likviditních nákladů záleží na situaci v daném lokálním trhu, na komparaci mezi aktivy a pasivy (jak vypadá bilance banky), na ekonomickém zdraví skupiny, která vlastní danou obchodní banku a na tržním podílu banky (jeho velikost je poznat dle výše deposit a poskytnutých úvěrů konkrétní obchodní bankou). Existují i takové komerční banky, které jdou na trh s cenami svých produktů pod výší likviditních nákladů a poměrně výrazně riskují. Banky si mohou obstarávat likviditu
například
vydáváním
zero
bondů 46
(bezkupónových
dluhopisů)
a
hypotéčních zástavních listů nebo mohou mít například poskytnutu likviditu na 15 let od Evropské investiční banky (EIB). Opční přirážka – se využívá u retailových úvěrů. Klientovi se nabízí možnost předčasně splatit vypůjčené prostředky a bance z toho následně vzniká ztráta. Proto je v ceně úvěru zabudovaná opční přirážka, pro kterou se někdy používá anglický termín embaded option. V podstatě je to vyčíslení sankce, kterou klient musí zaplatit za to, že úvěr splatil dřív. Opční přirážka se vypočítá na základě statistických modelů. Opční přirážka může být stanovena i v opačné situaci, a to tehdy, když má klient na předem určenou dobu v bance otevřen termínovaný účet a rozhodne se vybrat své finanční prostředky dříve, než bylo smluvně ujednáno. Banka musí klienta okamžitě vyplatit, protože jeho peníze, které měl mít uloženy na termínovaném vkladu do zániku tohoto produktu, byly bankou použity - banka je například půjčila někomu jinému - a nyní si je bude muset (v případě růstu trhu i za dražší tržní sazbu) opatřit. Bance vzniká dodatečný nárok na půjčení zdrojů do dané splatnosti. Pobočka má tedy vyšší náklady než očekávala, navíc je ani nemůže nijak ovlivnit, a tak mohou být tyto náklady převedeny na cost centra obchodních bank. Vypočítá se tedy rozdíl původně a nově vzniklých parametrů, které se ocení podle aktuálních tržních sazeb. Banka si prostředky, které vyplatí klientovi, může půjčit i levněji, než za kolik je tehdy poskytla, a to v případě, že jejich cena na trhu klesla. Přirážka na pojištění deposit – tato přirážka je ve fundingu zohledněna proto, že je bankám stanoven povinný odvod do fondu pojištění vkladů. V současné době byl zvýšen z 0,10 % na 0,16 %, a to z toho důvodu, aby se generovaly vyšší finanční prostředky pro případné problémy bank. Přirážka na pojištění deposit je pro banku nákladem, který odečítá od fundingu. Ve finále tuto regulaci v podstatě zaplatí klienti ve formě zvýšených bankovních poplatků. Vklady klientů do komerčních bank jsou ze zákona pojištěny až do výše 100.000,- EUR (tato částka platí od 1. ledna 2011). Pojištění se nevztahuje na vklady bank, finančních institucí, zdravotních pojišťoven a státních fondů. Pojištěny nejsou ani vklady, které je pojištěná instituce oprávněna zčásti zahrnout 47
do svého kapitálu (podřízený dluh). Pojištění se také nevztahuje na směnky a další cenné papíry (např. akcie a dluhopisy).. Přirážka za konkrétní měnu – tato přirážka indikuje, kolik banku stojí výměna například českých korun do měny euro, a měla by být navázána na nějaký derivát, například cross curency swap. Speciální refinanční přirážka – jedná se také o likviditní přirážku, ale banka
obdrží
levnější
zdroje
financování.
Svým
charakterem
odpovídá
individuálně stanovené FTP sazbě, jako je discount rate, speciálně stanovená sazba PHARE, sazba od Evropské investiční banky nebo České exportní banky, viz podkapitola 2.3. FTP sazby mohou být stanovovány denně, týdně či měsíčně, a to buď standardně (na základě splatnosti a dalších parametrů) anebo individuálně (speciální případy dle tabulek ALM). Pro každou položku, u které chceme přeceňovat FTP sazbu, můžeme stanovit časovou frekvenci pro určení FTP sazby (FTP Repricing Frequency). Přeceňovací frekvence pro stanovení FTP sazby je rovna rozdílu mezi následujícím datem přecenění (Next Repricing Date) a posledním datem přecenění (Last Repricing Date) ve dnech. Výsledná přeceňovací frekvence je stanovena označením D (dny) nebo M (měsíce) a číslicí, která určuje počet dnů či měsíců. Počet dnů či měsíců záleží na délce období určitého aktiva či pasiva, kterému se přiřazuje FTP sazba. Například období O/N (overnight) se značí D001, jeden týden D007, dva týdny D014, jeden měsíc M001, jeden rok M012 a podobně. FTP sazeb existuje zhruba 100 až 200 typů, přičemž toto množství je závislé na produktovém stromu dotyčné banky či finanční instituce. Problematika je tedy velmi složitá. U konkrétního případu je pro banku výhodné, že může "sáhnout" hned po několika různých sazbách, podle toho, jak hodně chce daný segment podpořit. Jiné sazby použije na stabilně vydělávající segment a jiné zvolí na segment, který například z důvodu propadu poptávky výrazně stagnuje (v tomto případě je vhodné přičíst ke standardní sazbě sazbu liquidity premium). [37] Na základě každodenní práce útvarů ALM a Speciálního reportingu, jimiž byly sazby vytvořeny, jsou údaje o FTP sazbách a parametrech zálohovány do 48
Centrálního datového skladu (CDS) pro analytické a kontrolní činnosti (je tedy nutno posílat reporty ke kontrole správnosti přiřazení FTP sazeb do oddělení ALM). Dále se v CDS takto uložená data využívají pro reporty o ziscích, případně ztrátách bankovních segmentů (z CDS jsou vygenerovány údaje tak, aby bylo možné vyčíslit marži, celkový náklad a výnos jak za jednotlivé klientské účty, tak i za dané pobočky, oddělení a jiné organizační formy banky). Banka si může rozdělit strukturu FTP tabulek tak, aby byly seřazeny podle měn, které preferuje (ve kterých probíhá nejvíce jejích transakcí), a k nim přiřadit určitá období. Pak to v praxi může vypadat tak, že například Skupina 1 se bude skládat z českých korun, eur a dolarů a období budou typu overnight (O/N), jednotýdenní (1W), dvoutýdenní (2W), jednoměsíční (1M), dvouměsíční (2M), čtvrtletní (3M), půlroční (6M), jednoroční (1Y) a tak dále. Skupina 2 pak bude ze zbývajících měn, kterým banka přiřazuje FTP sazbu a také bude dělena na určitá stanovená období podobným způsobem jako u skupiny 1. Zahraniční měny účtů jsou přepočteny do vykazovací měny, ve které se měří výkonnost. Konkrétní FTP sazba je určena z FTP tabulky, kterou vytváří oddělení ALM. FTP sazby se liší nejen podle různých typů bankovních produktů, ale i podle data otevření účtu a data splatnosti. Problém může nastat v tom, jak ocenit nesplacené úvěry a poplatky, jak ověřit, že dlužníci již úvěr či poplatek nezaplatí, a také to, kterému oddělení za to udělit sankci. Takovéto situace v bance většinou řeší oddělení Ohrožené úvěry. Předpis FTP sazeb pro nesplacené úvěry a poplatky je zaznamenán v tabulce 2. [35]
49
Tab. 2 Předpis FTP sazeb pro nesplacené úvěry a poplatky
Položka
Předpis FTP
Nesplacená jistina
- do 90 dnů splatnosti původní FTP sazba - nad 90 dnů do 360 dnů po splatnosti O/N*IBOR - nad 360 dnů po splatnosti nulová sazba
Nesplacený úrok
O/N*IBOR - nad 90 dnů po splatnosti nulová sazba
Úroky z prodlení
- nulová sazba
Nesplacené poplatky
O/N*IBOR - nad 90 dnů po splatnosti nulová sazba
Opravné položky
- nulová sazba
Zákonné položky
- nulová sazba
opravné
Zdroj: Interní materiály ČSOB a. s.
2.3 Další typy FTP individuálních sazeb Počet individuálně stanovených FTP sazeb u největších komerčních bank v České republice bývá v řádech tisíců za rok. V Československé obchodní bance a. s. je jich ročně zhruba 6.000. I přesto, že se oddělení ALM snaží o standardizaci FTP sazeb, vzniká celá škála výjimek. [37] V této podkapitole uvádím některé další individuálně stanovené FTP sazby. Steering marže – k použití této sazby by mělo docházet pouze výjimečně v atypických situacích. Jedná se o určitou podporu segmentu z rozhodnutí managementu banky, ovšem do ALM musí daná pobočka zaplatit tržní sazbu. Koeficienty PHARE, EIB, ČEB – tyto koeficienty (sazby) slouží k určitým podporám České republiky. Prostředky z PHARE fondů byly používány před vstupem do Evropské unie, nyní bankám poskytuje určité výhody, jak získat levněji finanční prostředky, Evropská investiční banka. Od České exportní banky bývají podporovány některé české podniky, které hodlají exportovat do rizikových zemí, kde hrozí krizové situace, například občanské války. Tyto sazby se od FTP sazeb musejí odečíst a musejí být jednoznačně identifikovatelné. V případě Evropské
50
investiční banky, fondů PHARE a jiných mezinárodních fondů se hovoří o pojmu super national funding. [34] PMR marže – tato marže zohledňovala dřívější situaci, kdy nebyly povinné minimální rezervy ukládané u České národní banky nijak úročeny, a proto se odečítala od FTP sazby. Nyní již pro tuto speciální sazbu FTP není důvod. Od 12. července 2001 jsou totiž povinné minimální rezervy úročeny 2týdenní repo sazbou. Ke konci roku 2010 činila výše 2týdenní repo sazby 0,75 % p. a. V případě, že by komerční banky porušily požadavek na výši povinných minimálních rezerv a nevložily je do centrální banky v požadované výši, má Česká národní banka právo tyto neuhrazené částky úročit dvojnásobnou výší diskontní sazby. Tento úrok Česká národní banka inkasuje 15. dne následujícího kalendářního měsíce. [5] Discount rate – je specifická dotace od Evropské investiční banky, kdy se od FTP neodečítají sazby vyjádřené úrokem, jako tomu bylo u všech předchozích sazeb, ale jedná se o situaci, kdy se od FTP sazby odečte dotace ve formě poplatků. Sazba vytvořená dealingem – tato možnost bývala oproti současnosti před krizí užívána častěji. Jednalo se o to, že dealeři byli schopni uzavřít lepší obchod, než za sazbu PRIBID, a tato konkrétní cena pak byla ustanovena individuální FTP sazbou.
2.4 Organizační struktura obchodní banky přizpůsobená FTP Na otázku, proč obchodní banky mají zavedeno manažerské účetnictví a metodu FTP, lze odpovědět, že je to proto, aby byly veškeré transakce z hlediska vnitřních potřeb banky srozumitelné, zjistitelné, měřitelné a porovnatelné. Uvědomme si, že obchodní banka denně uzavře tisíce obchodních operací různých druhů. Je třeba vnímat odlišný charakter bankovních produktů. Tyto produkty vnitřně oceňuje oddělení ALM – Řízení aktiv a pasiv. ALM se snaží hedgovat (zajišťovat) pozice, předvídat hospodářský výsledek a obchodním pobočkám zajišťuje úrokové riziko, aby se mohly soustředit na svoji hlavní činnost, kterou je obchodování. Oddělení Řízení aktiv a pasiv má prioritně za úkol zamezit ztrátám, tedy ne za každou cenu vytvářet zisk, a zároveň by mělo být neutrální a 51
nezávislé na obchodním oddělení, kde vznikají produkty pro retail a korporátní klientelu. Obecně by tedy ALM nemělo být profit centrem, ačkoliv v současné době, z objektivního důvodu dostatku likvidity díky momentálně výhodným lokálním podmínkám v České republice, nakládá s přebytky a generuje zisk. ALM, operující v bankách podnikajících na území naší republiky, aktuálně nakupují české státní bondy vydávané Ministerstvem financí České republiky a CEE bondy. Naprosto odlišná situace je například na mezibankovním trhu v Bulharsku, kde ALM generuje ztráty způsobené nedostatkem likvidity. ALM funguje separátně a oficiálně bývá zařazeno do divize Finance. Zmiňované oddělení ALM řídí strukturální likviditu, což znamená, že úvěry musí být pokryty pasivy, protože jinak dochází k časovému nesouladu mezi aktivy a pasivy. Deposit Dále se ALM vyjadřuje k poskytování úvěrů, zasazuje se o politiku standardizování FTP sazeb, dohlíží na obezřetnost banky, aby nedocházelo k arbitrážím, a bere v potaz to, co je pro banku výhodné, což znamená, že nemusí pokaždé vyjít vstříc všem korporátním klientům. Současně stanovuje určité limity na objem deposit a úvěrů. Útvar ALM se zabývá alokací aktiv a pasiv z hlediska úrokového, likviditního a rizikového, půjčuje prostředky všem útvarům v bance za FTP sazbu a stanovuje FTP sazbu. V neposlední řadě oddělení ALM ulehčuje práci jednotlivým pobočkám v oblasti správného oceňování klientského produktu. „Útvar ALM zajišťuje pro skupinu investiční funkce (v prvé řadě v důsledku silné likviditní pozice), ale také řízení úrokových a měnových rizik, řízení financování a likvidity a stanovování interních cen. V rámci své působnosti se soustřeďuje na umisťování přebytečné likvidity do instrumentů s pevným výnosem (zejména státních dluhopisů a českých hypotečních zástavních listů), udržování měnových pozic na technickém minimu, rozhodování týkající se dlouhodobého financování a investic, adekvátní oceňování půjček a depozit a zohledňování ceny likvidity.“ (Výroční zpráva za rok 2009. Československá obchodní banka, a. s. s. 15.) Metodou FTP se zabývá také jeden velmi důležitý výbor banky – ALCO – Assets and Liabilities Commitee (Výbor pro řízení aktiv a pasiv). Tento výbor se schází pravidelně, většinou jednou až dvakrát za měsíc, a bývá složen ze členů představenstva, zástupců akcionářů a z dalších klíčových manažerů banky, jakými 52
jsou ředitel divize Finance, ředitel Risk managementu, ředitel Dealingu a ředitel ALM. ALCO sleduje vývoj likvidity, úrokového rizika, stanovuje limity pro dealery na obchodování a schvaluje různé investice. Postavení ALCA je značně nezávislé, jak je možné vidět na obr. 4.
Generální ředitel
Výbor pro řízení
(CEO)
aktiv a pasiv -
Finanční ředitel
Obchodní ředitel
(CFO)
(COO)
Útvar řízení aktiv a
Retail
pasiv - ALM
Korporátní klientela
Obr. 4 Organizační struktura komerčních bank pro potřeby FTP
53
3 Funds Transfer Pricing v komerčním bankovnictví
Ve třetí kapitole nejprve na konkrétním případu přiblížím, jak obchodní banka vypočítá čistou úrokovou marži (úrokový diferenciál) pro potřeby finančního účetnictví při odlišné splatnosti úvěrů a vkladů a jak následně uplatňuje metodu FTP pro útvar Řízení aktiv a pasiv (ALM) a pro pobočku banky. Ve zbylých podkapitolách se podrobněji zaměřím na dvě velké banky působící v České republice (Československé obchodní banka a. s. a UniCredit Bank Czech Republic, a.s.). Tyto banky zde budu analyzovat z pohledu FTP na základě konzultací s jejich odborníky působícími v této oblasti. Rozhodnutí, jaká politika bude v rámci FTP zvolena, závisí na podnikatelském modelu banky, jehož konkrétní podoba je uvedena na obr. 5.
Zdroj: www.vsfs.cz
Obr. 5 Podnikatelský model universální banky
54
3.1 Případová studie na řízení úrokové sazby v rámci FTP
Představme si následující zjednodušenou situaci, kdy pobočka obchodní banky uzavřela ve stejný den dvě transakce – poskytla klientovi úvěr ve výši 10 milionů Kč na 1 rok (1Y) s klientskou (externí) fixní sazbou 4,6 % p. a. a zároveň přijala od jiného klienta vklad ve stejné výši 10 milionů Kč na 6 měsíců (6M) s klientskou fixní sazbou 1,4 % p. a. FTP sazbu pro úvěry stanovila dle interních postupů banky na 2,6 % p. a. a FTP sazbu pro vklady na 2,4 % p. a. V prvních 6 měsících budou platit původní podmínky, ale během následujících 6 měsíců tržní sazby stoupnou celkem o 100 bazických bodů (1 %) a pobočka nahradí splatné depositum novým. To znamená, že v případě externí úrokové sazby, která je podstatná pro klienta, se původní sazba pro deposita zvýší z 1,4 % p. a. na 2,4 % p. a., a ze 2,4 % p. a. na 3,4 % p. a. se zvýší interní úroková FTP sazba, kterou sleduje banka z pohledu vnitřní ziskovosti. Řešení: 1) Nejprve vypočítáme dopad na ziskovost obchodní banky jako celku pro případ, že pobočka financuje aktiva ze svých pasiv bez užití metody FTP První období (prvních 6 měsíců) Banka: (10 milionů Kč * 4,6 % - 10 milionů Kč * 1,4 %) / 2 = 160 tisíc Kč Od úroků, které banka obdrží od klientů za poskytnuté úvěry, odečte úroky, které musí vynaložit za klientská deposita, a vytvoří tím zisk ve výši 160 tisíc Kč. Tyto položky jsou v externích účetních výkazech kumulativně vyjádřeny jako výnosy z úroků a úrokové náklady. Rozdíl mezi nimi se nazývá čistá úroková marže (net interesting margin) a například Československá obchodní banka, a. s. ji ve výroční zprávě za rok 2009 nazývá jako čistý výnos z úroků. Druhé období (druhých 6 měsíců) Banka: (10 milionů Kč * 4,6 % - 10 milionů Kč * 2,4 %) / 2 = 110 tisíc Kč 55
Celkově klesl zisk pobočky o 50 tisíc Kč, zisk za celý rok je 270 tisíc Kč. 2) Dále vypočítáme dopad na ziskovost pobočky při použití metody FTP První období (prvních 6 měsíců) Pobočka: 10 milionů * (4,6 % - 2,6 %) /2 + 10 milionů * (2,4 % - 1,4 %) / 2 = = 150 tisíc Kč Zisk pobočky v rámci metody FTP (tedy interní zisk) se vypočítá jako součet rozdílu mezi externí sazbou a vnitřní bankovní (FTP) sazbou úvěru a rozdílu mezi vnitřní bankovní (FTP) sazbou a externí sazbou vkladu. Druhé období (druhých 6 měsíců) Pobočka: 10 milionů * (4,6 % - 2,6 %) /2 + 10 milionů * (3,4 % - 2,4 %) / 2 = = 150 tisíc Kč Tento výpočet prokazuje, že ačkoliv v tomto období došlo ke zvýšení úrokové sazby u deposit, tak oddělení Řízení aktiv a pasiv dokázalo sestavit mechanismus FTP takovým způsobem, že je zaručena stabilní marže pobočky a její úrokové riziko je omezeno nebo úplně eliminováno. 3) V posledním kroku určíme dopad na ziskovost útvaru Řízení aktiv a pasiv (ALM) při použití metody FTP První období (prvních 6 měsíců) Útvar řízení aktiv a pasiv (ALM): (1 milion * 2,6 % - 1 milion * 2,4 %) / 2 = = 10 tisíc Kč Tento útvar počítá jen rozdíl mezi FTP sazbou pro úvěry a FTP sazbou pro vklady. Druhé období (druhých 6 měsíců) 56
Útvar řízení aktiv a pasiv (ALM): (10 milionů * 2,6 % - 10 milionů * 3,4 %) / / 2 = - 40 tisíc Kč Útvar řízení aktiv a pasiv platí v tomto období pobočce FTP sazbu za vklady ve výši 3,4 % p. a. a zpět od pobočky dostává FTP sazbu za úvěry, která je nižší než FTP sazba za vklady, konkrétně se jedná o 2,6 % p. a. Protože došlo ke zvýšení úrokové sazby u deposit, je ALM v tomto období ztrátové. Za druhé období činí ztráta oddělení řízení aktiv a pasiv 40 tisíc Kč. Za celý rok je ztráta vyčíslena na 30 tisíc Kč. V tomto konkrétním příkladu sice došlo ke ztrátě, ale zpravidla bývají v České republice oddělení ALM v mírném zisku, popřípadě jejich zisk je nulový.
3.2 Funds Transfer Pricing v ČSOB Československá obchodní banka, a. s. implementovala systém FTP do interního oceňování úvěrů a vkladů v roce 2004 a od této doby se stal nedílnou součástí manažerského účetnictví a controllingu banky. Předtím, než byl tento systém zaveden, fungoval v bance systém referenčních sazeb. Metoda FTP je v Československé obchodní bance, a. s. podporována databázovými systémy pomocí datových skladů, s nimiž aktivně pracuje útvar Řízení aktiv a pasiv (Assets and liabilities management). Toto oddělení se denně musí vyrovnávat s tisíci různými bankovními operacemi, které vznikají kvůli odlišným bankovním produktům. Poměr mezi úvěry a vklady (loan to deposit ratio) byl v Československé obchodní bance, a. s. ke konci roku 2009 na úrovni 71,1 %. [39] Z tohoto údaje vyplývá, že se banka financuje z klientských pasiv. V předchozím textu jsem sice uváděl, že FTP sazba je dána tržní sazbou, a v případě ČSOB, a. s. tomu tak z velké části skutečně je, ale je potřeba uvést, že tato banka se například z mezibankovního trhu, kde jsou také uplatňovány tržní sazby, téměř vůbec nefinancuje. Je tedy financována z klientských vkladů, ale ani u nich nemá důvod v rámci FTP zvyšovat jejich likviditní prémii. 57
V bankovní skupině ČSOB je metoda FTP uplatňována pro následující společnosti: Hypoteční banka, a.s., ČSOB Leasing a.s. a pro ČSOB Factoring, a.s. Metoda se naopak neuplatňuje v případě ČSOB Pojišťovny, a.s. (zde dochází k oceňování na základě jiných pravidel, jako je například mortalita) a u Českomoravské stavební spořitelny a.s., protože u stavebního spoření jsou dány ze zákona stejné sazby a pravidla pro poskytování úvěrů vyplývají z legislativy.
3.3 Funds Transfer Pricing v UniCredit Bank Tato banka má obdobně jako Československá obchodní banka a. s. větší objem klientských deposit než úvěrů. Pokud to strukturální likvidita banky a regulatorní limity dovolují, UniCredit Bank Czech Republic, a.s. umísťuje volnou likviditu ve skupině UniCredit Group. Pomáhá tak skupině, ale zároveň na tom i vydělává. To, jaké kroky uplatní v rámci metody FTP do praxe v UniCredit Bank Czech Republic, a.s., záleží, obdobně jako v Československé obchodní bance a. s., na strategii této banky. „UniCredit Bank Czech Republic, a.s. je silnou a rychle se rozvíjející bankou, která nabízí širokou škálu kvalitních produktů pro firemní zákazníky i privátní klientelu. Je jednou z nejsilnějších bank na trhu v oblasti projektového, strukturovaného a syndikovaného financování Corporate Finance. Mimořádně silnou pozici si banka rovněž vybudovala v oblasti akvizičního financování a také se řadí na první příčku ve financování komerčních nemovitostí.“ (UniCredit Bank Czech Republic, a.s. – O bance. [on-line]. [cit. 13. 11. 2010]. Dostupné z: http://www.unicreditbank.cz/cz/o-bance.html) UniCredit Bank Czech Republic, a.s. působí v České republice od roku 2007, kdy koupila pobočky německé HVB Bank a české Živnostenské banky. Dříve se tato banka zaměřovala hlavně na korporátní klientelu, nyní rozšiřuje působnost i v segmentu retail, a to poměrně zajímavou cestou pomocí takzvané franšízy, při které hledá vhodné provozovatele svých poboček. Zatímco UniCredit Bank Czech Republic, a.s. je přesvědčena, že je to efektivní řešení, naopak Československá obchodní banka a. s. takovouto strategii nezvolila.
58
UniCredit Bank Czech Republic, a.s. má stejně jako Československá obchodní banka, a. s. svoji metodologii Funds Transfer Pricingu. Tato metodologie vychází z konceptu vnitřní úrokové křivky, kterou charakterizují bankovní produkty. Útvar ALM – Řízení aktiv a pasiv je zapojen do vývoje budoucích produktů poskytovaných UniCredit Bank, a.s., a to s ohledem na politiku Funds Transfer Pricingu. V bance působí i zmiňovaný Výbor pro řízení aktiv a pasiv (ALCO), ve kterém jsou zastoupeni členové představenstva, market risk monitoringu, controllingu, treasury a financí (CFO – chief finance officer). V rámci FTP sazeb se v této bance řídí úrokové a likviditní riziko. Obecně je možné konstatovat, že oddělení ALM a politika v rámci Funds Transfer Pricingu jsou u bank v České republice velmi obdobné. Dokonce i v rámci chystané franšízy, přes kterou UniCredit Bank Czech Republic, a.s. hodlá rozšířit síť svých poboček, a které bude provozovat jiná firma než zmiňovaná banka, zůstane politika Funds Transfer Pricingu stále stejná.
59
4 Shrnutí a návrhy ke zlepšení
V této kapitole shrnuji zásadní informace o problematice Funds Transfer Pricing, identifikuji problematickou oblast z pohledu Funds Transfer Pricing a navrhuji opatření, které by pomocí aplikování mnou vytvořených tabulek, uvedených v přílohách 1 a 2, vedlo ke zjednodušení výpočtu úrokových nákladů u nesplacených úvěrů.
4.1 Shrnutí možností využití metody Funds Transfer Pricing Funds Transfer Pricing je systém vnitřního oceňování aktiv a pasiv banky či jiné finanční instituce, toto oceňování probíhá v útvaru Řízení aktiv a pasiv (ALM), ALM využívá systém FTP k centralizaci úrokového rizika, které eliminuje pomocí zajišťovacích finančních instrumentů, a zabraňuje tak ztrátám vyplývajícím z pohybu úrokových sazeb, z hlediska manažerského účetnictví banky je možné konstatovat, že útvar Řízení aktiv a pasiv (ALM) virtuálně „nakupuje“ od bankovních poboček všechna depozita a „prodává“ jim zdroje pro úvěry za FTP sazby, a to v okamžiku vzniku transakce nebo jejího přecenění, pobočce je touto aktivitou zajištěna stabilní marže bez ohledu na vývoj tržních sazeb, FTP sazby se konstruují z tržních sazeb a mohou zahrnovat i další FTP sazby, jako je likviditní přirážka, opční přirážka, přirážka na pojištění vkladů a deposit, přirážka za konkrétní měnu, speciální refinanční přirážka, PMR marže, steering marže, koeficienty EIB, PHARE a ČEB, sazba vytvořená dealingem, discount rate a další sazby, které si banka v rámci potřeb manažerského účetnictví a politiky Funds Transfer Pricing vytvoří, při ocenění produktu správnou FTP sazbou je interní zisk banky přesně nula. Teprve to, co zaplatí klient nad FTP sazbu úvěrů nebo to, co dostane 60
klient pod FTP sazbou u deposit, tvoří bance interní zisk z pohledu politiky Funds Transfer Pricingu, jak je názorně vidět na obr. 6, metoda Funds Transfer Pricing je objektivním základem pro stanovení klientské sazby u deposit a úvěrů, je vhodnou metodou alokace zisku, popřípadě ztráty na příslušný organizační celek bank strategie metody FTP je určována výborem ALCO, který je tvořen nejvyššími představiteli banky.
Obr. 6 Oceňování produktů dle FTP sazeb
4.2 Identifikace problematické oblasti Na základě monitorování FTP sazeb a analýzy oceňování základních vnitřních finančních zdrojů banky, kterým jsem se věnoval v předchozích kapitolách, jsem zjistil, že mimo standardně či individuálně stanovených FTP sazeb se mohou v praxi objevovat určité problematické oblasti, při kterých obchodní banky postupují velmi odlišně. Jedné z nich bych se chtěl v této a následující podkapitole 61
věnovat a navrhnout vlastní řešení, a poté ho porovnat s řešením, které je uplatňováno v Československé obchodní bance a. s. V reálném světě se stává, že klient, který využívá některý z úvěrových produktů (spotřební úvěr, hypoteční úvěr a jiné), může takzvaně „zdefaultovat“ (klient z různých důvodů nesplácí jistinu ani úrok, neplní tedy podmínky, ke kterým se dobrovolně smluvně zavázal). Tato problematika má svá úskalí i z pohledu FTP. Diskutabilní je, jestli má nebo nemá být nesplácení úvěrů zahrnuto do FTP, a pakliže ano, tak je zapotřebí zvolit takový způsob, aby zahrnutí bylo co nejvíce objektivní. Z pohledu banky se úvěry dostávají do delikvence. To může být zaviněno jak jejich špatnou kvalitou, tak i tlakem na poskytování určitého objemu úvěrů (úvěrová expanze) a stanovením velikostí marží, kterých má být dle dané banky dosaženo. Na druhé straně banky zahrnují do svých úvěrových produktů rizikovou marži, aby měly určitou jistotu pro případ, že část klientely nebude schopna splácet úvěry. Banky si vypočítávají takzvaný lost given at default (LGD), tedy ztrátu vyjádřenou v procentech, jakou banka realizuje v případě, že klient nebude moci splácet. Lost given at default je tedy očekávaná ztráta z úvěrů v okamžiku přechodu do ztrátových úvěrů, která je vypočtena na základě interních bankovních statistik. Pobočka například poskytne zákazníkovi hypoteční úvěr ve výši 6 miliónů Kč, který klient po určité době přestane splácet. Nesplacenou výši hypotečního úvěru daná finanční instituce vyčíslí v hodnotě 5 miliónů Kč. Obchodní banka se rozhodne tento dům prodat, a proto vypočítá lost given at default. V převážné většině případů dojde k tomu, že aktuální prodejní cena nemovitosti bude nižší než částka nesplacené hypotéky, například tento dům bude prodejný za 4,5 miliónů Kč. Lost given at default je tedy roven 500 tisícům Kč, které odpovídají 10 % daného nesplaceného hypotečního úvěru. V říjnu 2010 byly v odborném periodiku Bankovnictví zveřejněny výsledky průzkumu prováděného společností M. B. A. Finance, který se týkal nesplacených úvěrů poskytnutých v České republice (vyjma hypotéčních úvěrů). Výsledná data 62
prokázala, že nejvíce klientů s nesplacenými úvěry je ve věku 31 – 40 let, konkrétně se jedná o 35 % nesplacených úvěrů. Následuje kategorie klientů, kteří jsou ve věku 21 – 30 let, u nichž, procentuálně vyjádřeno, jde o 23,5 % nesplacených úvěrů. [14] „V posledních šesti měsících jsme zaznamenali zvýšené procento dlužníků, kteří plní své závazky s velkými obtížemi, nebo nejsou schopni je plnit vůbec. Přestože objem poskytnutých úvěrů klesá, míra delikvence roste. Vliv ekonomického oslabení se projevil zejména v kategorii 31 až 40 let, do níž spadají silné ročníky 70. let, jež v poslední době zakládaly rodiny, rekonstruovaly bydlení a využívaly úvěry na vybavení domácností.“ (Bankovnictvi.ihned.cz Nejvíce dlužníků je ve věku 31 až 40 let. [on-line]. [cit. 20. 11. 2010]. Dostupné z: http://bankovnictvi.ihned.cz/c1-47096500-nejvice-dluzniku-je-ve-veku-31-az-40let.) Tržní riziko je velmi výrazně nahrazeno kreditním rizikem (neschopnost dlužníka splácet). V případě neschopnosti dlužníka dostát svým závazkům je pro banku nesnadné odhadnout, jak bude insolvenční správce nebo případný soudce postupovat. Banky se proto snaží soudním sporům předcházet a nabízejí dlužníkům například možnost upravit si splátkový kalendář, využít variantu odkladu splátek a podobně. Pro banku to znamená snažit se aktivně komunikovat s dlužníkem a hledat společně řešení. V případě neúspěšného pokusu mají pak banky možnost využít e-mailovou a poštovní korespondenci s dlužníkem pro případné právní spory. Banky mají své interní evidence dlužníků, které si mohou libovolně nastavovat tak, aby vyhovovaly jejich vnitřní politice Funds Transfer Pricingu. Souběžně však existují v České republice i centrální evidence dlužníků (například insolvenční rejstřík ISIR). Česká národní banka dělí nesplacené úvěry do pěti kategorií. Jedná se o standardní pohledávky, sledované pohledávky, nestandardní pohledávky, pochybné pohledávky a ztrátové pohledávky. Nestandardní pochybné a ztrátové pohledávky se označují jako ohrožené pohledávky. Sledované pohledávky jsou takovým typem pohledávek, u kterých se předpokládá splacení dříve, než uplyne lhůta 90 dnů. Nestandardní pohledávky jsou více nejisté z pohledu splácení, ale nepředpokládá se, že by dlužník 63
pohledávku splatil za více než 180 dnů. Pochybné pohledávky bývají spláceny do 360 dnů, ale většinou již ne v plné výši. A u ztrátových pohledávek se již v podstatě splacení nepředpokládá. V případě, že se určitá část dluhu splatí, tak to bývá jen velmi zanedbatelná částka, a většinou bývá uhrazena až po 360 dnech. Celosvětově působící společnost PricewaterhouseCoopers, která se mimo jiné zabývá analyzováním ekonomického prostředí, auditem, ekonomickým a daňovým poradenstvím, prováděla v červnu 2010 výzkum týkající se problematiky portfolií ohrožených pohledávek (NPL, non-performing loans) v Evropě. Tato jejich studie ukazuje, že ve všech zemích, kde lokální centrální banky, případně finanční instituce na jejich úrovni (například Velká Británie) poskytly údaje o vývoji portfolií těchto nesplacených úvěrů, rostou objemy nesplacených pohledávek. Například v České republice došlo k nárůstu o 55 % v roce 2009 oproti roku 2008, v Německu o 50 % a v Polsku o 43 %, jak zobrazuje tabulka 3. [15]
64
Tab. 3 Vývoj ohrožených pohledávek v evropských zemích
Zdroj: Bankovnictví.ihned.cz
4.3 Případová studie s návrhem na zlepšení nesplacených úvěrů Na této studii ve své diplomové práci demonstruji vlastní řešení problematiky nesplacených úvěrů z pohledu Funds Transfer Pricingu. V programu Microsoft Excel jsem nasimuloval splácení spotřebitelského úvěru s nominální hodnotou úvěru (původní jistinou – částkou, kterou klient obdržel jako spotřebitelský úvěr od banky) ve výši 100 tisíc Kč. Jako první jsem použil příklad, kdy klient splácí spotřebitelský úvěr pravidelně až do jeho úplného splacení, ve druhém případě klient úvěr přestane splácet po 12 měsících. Zde jsem vzal v úvahu veškeré důsledky, které z toho pro banku z hlediska finančního a manažerského účetnictví vyplývají, viz níže. Tabulky s nasimulováním úvěru jsou uvedeny v přílohách
65
diplomové práce a tabulky zobrazující výkaz zisku a ztráty pro danou situaci jsou umístěny v této kapitole. Úvěr je úročen sazbou 10 % p. a., což je typická výše sazby pro spotřebitelské úvěry. Tento úvěr je nezajištěný s předpokládanou ztrátovostí 90 % (dle výpočtu lost given at default). Předpokládaná ztrátovost je tak vysoká právě proto, že úvěr je nezajištěný. Pro určité zjednodušení tohoto modelu si stanovme, že neexistují penalizační poplatky u nesplacených úvěrů. Splatnost úvěru je definována na 60 měsíců (5 let). Jedná se o anuitní úvěr, který je charakterizován rostoucí splátkou jistiny, klesající splátkou úroku, ale přesto stejnou celkovou měsíční splátkou za úvěr po celých 5 let doby splácení. Úrokové náklady jsou bankou vyčísleny dle vnitřní bankovní sazby FTP ve výši 3,5 % p. a. Přesný výpočet úrokových nákladů pro řádné splácení zohledňuji v tabulce umístěné v příloze 1, ve které vytvořím aritmetický průměr z nesplacené jistiny v měsících t a t – 1, kde t je současná výše nesplacené jistiny a t – 1 je výše nesplacené jistiny v předchozím měsíci. Tento průměr vynásobím FTP sazbou určenou na 1 měsíc (nákladová FTP sazba 3,5 % p. a. / 12 měsíců). V případě, že úrokové náklady separátně za každý daný rok sumarizujeme, dojdeme ke zjištění, že úrokové náklady každým rokem postupně klesají. Výši nesplacené jistiny pro daný měsíc t zjistíme, když od nesplacené jistiny předchozího měsíce t – 1 odečteme splátku měsíční jistiny za měsíc t. Čistou úrokovou marži banky vypočítáme, když od splátky úroku, která je pro banku úrokovým výnosem, odečteme nákladové úroky určené FTP sazbou (zmíněno výše). Výsledné hodnoty pro spotřebitelský úvěr, který je řádně splacen dle smlouvy o úvěru, předkládá tabulka 3, kde je vytvořen zjednodušený výkaz zisku a ztráty.
66
Tab. 4 Zjednodušený výkaz zisku a ztráty pro včasně splacený spotřebitelský úvěr
Položka 2011 Úrokové příjmy -9 270 Úrokové náklady 3 221 Čistá úroková marže -6 049
2012 -7 570 2 624 -4 946
2012 -5 693 1 964 -3 729
2014 -3 620 1 235 -2 385
2015 -1 329 430 -899
Celkem -27 482 9 474 -18 008
Pozn. V tomto případě se čistá úroková marže rovná celkovému zisku.
Z tabulky, kdy klient přestane po 12 měsících splácet úvěr a která je opět uvedena v příloze, vyplývá, že 13. měsícem počínaje banka eviduje každý měsíc dlužnou částku po splatnosti, která se načítá do celkové dlužné částky. Úrokové výnosy by měla banka tvořit (z hlediska účetního) ještě tři následující měsíce po posledním splacení klientem, tedy ve 13., 14. a 15. měsíci. Počínaje 16. měsícem banka přestane generovat výnosy do finančního účetnictví, protože předpokládá, že uplynula dostatečně dlouhá doba na to, aby klient (dlužník) splatil své závazky, a proto začne vytvářet opravné položky. 90 dnů po splatnosti přechází částka do kategorie klasifikovaných úvěrů. Specifické opravné položky (v našem případě ve výši 72 254 Kč) vytvoří banka do finančního účetnictví po uplynutí 90 dnů, a to ke 4. měsíci po splatnosti, to znamená v 16. měsíci, tedy ve druhém roce. V manažerském účetnictví na tuto opravnou položku alokujeme FTP sazbu po dobu její existence v bilanci banky a rozpuštění této opravné položky v době likvidace nespláceného úvěru. V této tabulce je také zohledněn přesný výpočet úrokových nákladů pro nesplácení spotřebitelského úvěru. Od nesplacené jistiny odečteme celkovou dlužnou částku a tento mezivýpočet vynásobíme FTP sazbou určenou na 1 měsíc (nákladová FTP sazba 3,5 % p. a. / 12 měsíců). V době, kdy klient nesplácí tento úvěr a v účetnictví z tohoto úvěru nenabíhají úrokové výnosy (to jest po 90 dnech po splatnosti), by oddělení ALM již nadále nemělo bankovní pobočce, která úvěr zprostředkovala, účtovat nákladovou FTP sazbu, třebaže na tento úvěr poskytlo pobočce peněžní prostředky, protože pobočka ve svých výsledcích ponese náklad ve formě tvorby opravné položky. Na závěr je ještě potřeba zahrnout do modelu úrokový výnos z opravných položek, který bude právě naúčtován v rámci FTP sazby pobočce, aby neplatila 67
výše zmiňovaný úrokový náklad. Úrokový výnos z opravných položek vypočítáme následujícím postupem: vytvořená opravná položka krát FTP sazba určená na 1 měsíc. Změněný výkaz zisku a ztráty po zahrnutí nesplacení spotřebitelského úvěru znázorňuje tab. 4. Ve výraznou ztrátu se změní celkový zisk v roce 2012, do kterého je započítána tvorba opravných položek. Tab. 5 Zjednodušený výkaz zisku a ztráty pro nesplacený spotřebitelský úvěr Položka
2011
2012
2013
2014
2015
Celkem
-9 270
-2 059
0
0
0
-11 328
0
-1 897
-2 529
-2 529
-2 529
-9 483
Úrokové náklady
3 197
3 081
3 311
3 471
3 555
16 615
Čistá úroková marže
-6 073
-874
782
942
1 026
-4 197
Úrokové výnosy Úrokové výnosy z Opravných položek
Tvorba Opravných položek Celkový zisk
-72 254 -6 073
71 380
-72 254 782
942
1 026
68 057
Pozn. Celkový zisk je vyjádřen zápornou hodnotou a ztráta kladnou hodnotou.
Je nutné dodat, že jsem k tomuto modelu přistoupil v určité zjednodušující formě bez zohlednění penále a bez zabudování toho, že klient může jeden úvěr několikrát přestat a znovu začít splácet. Rozhodujícím kritériem, které jsem použil pro tvorbu opravných položek, byl počet dnů po splatnosti v souladu s metodikou České národní banky. V tomto případě jsem jako rozhodný okamžik zvolil počet 90 dnů po splatnosti. Obdobně postupuje i Československá obchodní banka, a. s. Od Československé obchodní banky, a. s. se ve svém návrhu liším tím, že jsem v programu Excel ponechal po celou dobu FTP sazbu ve stejné výši 3,5 % p. a. tak, jak byla na toto období původně určena. Československá obchodní banka, a. s. tuto standardní FTP sazbu od rozhodného okamžiku (90 dnů po splatnosti) mění na O/N (overnight) sazbu, protože klient by teoreticky mohl v libovolný den bance
splatit
nesplacený
úvěr.
V mém
nasimulovaném
modelu
s touto
eventualitou nepracuji, protože vycházím z toho, že pokud klient nesplatil úvěr během oněch 90 dnů, nedá se předpokládat, že by úvěr chtěl splatit hned vzápětí po přechodu ze standardní FTP sazby na O/N sazbu. Overnight sazba je levnější než například původní 5letá sazba. Banka si overnight sazbu může dovolit použít proto, že tvoří na nesplacený úvěr opravné položky. V některých případech banka úvěr stále úročí kvůli penalizačním 68
poplatkům nebo už nepoužívá v rámci FTP ani overnight sazbu, ale rovnou nulovou sazbu. Nelze tedy jasně odpovědět na otázku, kdy z pohledu FTP zastavit financování zdrojů, neboť jedná se o velmi individuální záležitost. Banky také pro případ nesplacených úvěrů kalkulují s takzvaným PD ratingem (probability of default), který je určitým, více sofistikovaným, ratingem klienta. PD rating říká, s jakou pravděpodobností dojde ke ztrátě k určitému časovému okamžiku. Banky mohou mít několik kategorii, kam klienta zařadit (rámcově jich může být například 12). Jelikož je tato metoda velmi složitá a drahá, aplikuje se orientačně od částky 1 milion euro výše. Evidence je složitá i proto, že úvěry se mohou průběhem času přesunovat mezi různými kategoriemi. Záleží na promyšlenosti databázových systémů, jejich návazností a na naší schopnosti vkládat do těchto systémů podstatné informace. Zmiňovaný problém nemá jen jediné řešení. Domnívám se, že FTP sazba by měla být u nesplacených úvěrů naúčtována jakémusi centrálnímu cost-centru namísto pobočky. Daňový pohled na nesplacené úvěry je následující: „K pohledávkám za dlužníky v konkursním a vyrovnávacím řízení a rovněž k pohledávkám, u nichž od konce sjednané lhůty splatnosti uplynulo více než 6 měsíců, mohou podniky v pozici věřitelů vytvářet opravné položky za podmínek definovaných zákonem č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů. V takovém případě je tvorba opravných položek daňově uznatelným výdajem.“ (NÝVLTOVÁ, R. Finanční řízení podniku - podpůrné materiály k přednáškám. s. 44.) Z tohoto úhlu pohledu není pro banku závazné řídit se tímto zákonem, protože zákon pouze hovoří o možnosti, jak daňově uplatňovat tvorbu opravných položek. V mezinárodním účetním standardu IAS 39 je jen uvedeno, že máme účtovat o ztrátě, která nám vznikla, a tento standard nám již nepřikazuje, jakou metodou tak má banka činit. Proto je v podstatě zcela na ní, jestli bude postupovat dle PD ratingu, očekávané ztráty z nesplaceného úvěru - LGD (lost given at default) nebo pouze dle počtu dnů po splatnosti. Některé banky začínají opouštět
69
metodiku počtu dnů po splatnosti a přecházejí na PD rating, který se stává čím dál tím více užívaným. V realitě fungování obchodních bank je nutné, aby si IT systémy byly schopny poradit se složitějšími případy úročení, viz výše, kdy dochází k relativně složitým pohybům úrokových výnosů a nákladů v rámci jednotlivých období, a to jak ve statutárním, tak i manažerském účetnictví. Samotné úročení ve statutárním účetnictví (podle IFRS v případě ČSOB) je nutné slaďovat s poměrně složitými požadavky IAS 39 (do budoucna v podobě IFRS 9), to pak může ve tvorbě opravných položek i úrokových výnosů a nákladů vést k jistým zjednodušením (například úročení do výkazu zisku a ztráty a tvorba opravných položek ve stejné výši) namísto správného postupu ve formě snížení úrokových výnosů a podobně. V manažerském účetnictví (s použitím FTP) se potom tyto výnosy a náklady alokují a už na počátku mohou být postupem v IFRS výkazech ovlivněny. Samotná alokace FTP, jak už jsem v práci uvedl, je prováděna v databázových systémech, které mohou také do jisté míry tuto metodu zjednodušovat. Model, který uvádím a navrhuji ve své diplomové práci, je založen na jednoduchém případě a podle konzultací s pracovníky ČSOB je v této jednoduché formě takto i aplikován ve výsledku ve výkazech ČSOB. Ke komplikacím typu sankčního úroku, případně jeho odpouštění, dochází z toho důvodu, že systémy banky do jisté míry pracují s určitým zjednodušením, jako například tehdy, kdy je FTP sazba uplatňována i v době, kdy již úvěr není po nějakou dobu úročen do výkazu zisku a ztráty. Jako kompenzace jsou naopak uplatňovány FTP úrokové výnosy i v době, kdy klient již nesplácí a podobně. V přístupu k FTP alokacím musí komerční banky zvažovat náklady a přínosy dokonalé alokace FTP ve formě dodatečných investic do systémů, a proto k těmto zjednodušením mohou přistupovat s vědomím, že celkové výsledky dávají odpovídající, byť ne zcela přesný, obraz. Je zásadní si uvědomit, že zpřesňování alokace v algoritmech databázových systémů je nákladné jednak na tvorbu, ale později i na údržbu složitého alokačního klíče. Proto je nutné důkladně zvážit přínosnost vyšší přesnosti pro manažerské rozhodování, případně pro kvalitu hodnocení výkonnosti, a srovnat ji s nemalými náklady, které na ni případně banka 70
může vynaložit (reálné náklady spojené se změnami či drobné úpravy stojí rámcově dle pracovníků Československé obchodní banky, a. s. jednotky až desítky milionů Kč).
71
Závěr Stěžejní význam své diplomové práce shledávám v tom, že poznatky ohledně metody Funds Transfer Pricing, které uvádím, nejsou k roku 2010 v české literatuře běžně k dispozici. Problematika je v česky psaných pramenech jen relativně velmi málo probádaná (pouze v podobě interních bankovních předpisů) a tudíž téma Funds Transfer Pricing je tématem „neotřelým“, nepředstavuje jakousi rutinu. Dovoluji si tak soudit proto, že při vyhledávání zdrojů a informací nebyla k dispozici žádná česky psaná a zároveň veřejně dostupná publikace zaměřená na metodu FTP. Dokonce se mně osobně ani vedoucí mé diplomové práce a odborným konzultantům nepodařilo objevit česky psanou knihu, která by metodu FTP popisovala alespoň v nějaké kapitole či podkapitole. Z výše zmíněných důvodů jsem téma zpracoval, analyzoval a aplikoval na základě dosavadně
vystudovaných
předmětů
z bakalářského
a
magisterského
vysokoškolského stupně vzdělání, práce se zahraniční literaturou, interních předpisů bank a především díky odborné stáži, kterou jsem v období leden 2010 – leden 2011 absolvoval v Československé obchodní bance, a. s. pod vedením pana Radka Hájka, výkonného ředitele divize Finance a ve spolupráci s dalšími zaměstnanci ČSOB, a. s. Dalšími bankovními institucemi, se kterými jsem diplomovou práci konzultoval, byly UniCredit Bank Czech Republic, a.s. a Raiffeisenbank a. s. Česky psanou literaturu, kterou představovaly interní materiály výše zmiňovaných bankovních ústavů, jsem používal jen jako podpůrný prostředek k obecným informacím o bankovních službách a produktech, o řízení bankovních institucí, organizační struktuře obchodních bank, o finančním a manažerském účetnictví a o obchodní politice komerčních bank. Předchozí odstavce jasně deklarují, že práce je značně zaměřena na praxi a realitu v bankách a finančních institucích, a zároveň se v každé kapitole vhodně prolíná s teorií. Mimo jiné je to z toho důvodu, že obsah diplomové práce byl řádně konzultován s předními odborníky v oblasti FTP z bankovního sektoru České republiky. Proto mohu konstatovat, že použité zdroje v diplomové práci jsou kvalitní, relevantní a aktuální. 72
V kapitole shrnutí a návrhy k řešení jsem analyzoval určitý problém ohledně přiřazování FTP sazeb k nesplaceným úvěrům a navrhnul jeho logické řešení při dodržení mezinárodního účetního standardu IAS 39 a podle klasifikace úvěrů dle České národní banky. Ke konečnému návrhu jsem ve své diplomové práci dospěl namodelováním a vzájemným porovnáním řádně splaceného úvěru v kontrastu s nesplaceným úvěrem. Oba tyto úvěry byly oceňovány metodou FTP. Zjistil jsem, že Československá obchodní banka, a. s. postupuje, až na drobné detaily, velmi podobně jako v mnou navrhovaném modelu. Problém, který se v této situaci naskytl, je ten, že klient může stejný úvěr několikrát přestat a opět začít splácet, přičemž vznikají další potíže pro řešení této problematiky z hlediska FTP. Jak správně postupovat v těchto nestandardních případech by bylo námětem pro další diplomovou práci. V podobných úvahách by však bylo potřeba zahrnout a vyhodnotit vznik případných dalších nákladů a přínosů s tím, že se snadno může dojít k závěrům, že náklady hrubě převýší předpokládané přínosy.
73
Seznam použitých pramenů
Publikace
1. FIBÍROVÁ, J., ŠOLJAKOVÁ, L., WAGNER, J. Nákladové a manažerské účetnictví. 1. vyd. Praha: ASPI, 2007. 432 s. ISBN 978-80-7357-299-0. 2. JÍLEK, J. Akciové trhy a investování. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 656 s. ISBN 978-80-247-2963-3. 3. JÍLEK, J. Finanční trhy a investování. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 648 s. ISBN 978-80-247-1653-4. 4. JÍLEK, J. Peníze a měnová politka. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. 744 s. ISBN 80-247-0769-1. 5. JÍLEK, J. a SVOBODOVÁ, J., Účetnictví bank a finančních institucí. 7. vyd. Praha: Grada, 2009. 584 s. ISBN 978-80-247-3048-6. 6. KRÁL, B. Nákladové a manažerské účetnictví. 1. vyd. Praha: Prospektrum, 1997. 408 s. ISBN 80-7175-060-3 7. NÝVLTOVÁ,
R.
Finanční
řízení
podniku
-
podpůrné
materiály
k přednáškám. s. 44. 8. POLOUČEK, S. aj. Bankovnictví. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. 716 s. ISBN 80-7179-462-7. 9. REVENDA, Z. aj. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha: Management Press, 2005. 627 s. ISBN 80-7261-132-1.
74
Články v periodikách
10. RICE, JENNIFER D., KOCAKULAH, M. C. Funds Transfer Pricing A Management Accounting Approach within the Banking Industry. Journal of Performance Management. 2004, Volume 17, Issue 2, p. 3 – 13. ISSN 1070-941X. 11. SHIH, A., CRANDON, D., WOFFORD, S. Transfer Pricing: Pitfalls in Using Multiple Benchmark Yield Curves. Journal of Performance Management. 2004, Vol. 17 Issue 2, p. 33-46. ISSN 1070-941X. 12. ROMANCOV, M. Transferové ceny – co nového? Bankovnictví. Praha: 2010, roč. 17., č. 3, s. 30 - 31. ISSN 1212-4273. 13. TOMAS, O. Ziskovost v bankách – stačí tušit nebo je nutné vědět? Bankovnictví. Praha: 2005, roč. 12., č. 10, s. 21 - 23. ISSN 1212-4273.
Internetové zdroje
14. Bankovnictvi.ihned.cz - Nejvíce dlužníků je ve věku 31 až 40 let. [online]. [cit. 20. 11. 2010]. Dostupné z: http://bankovnictvi.ihned.cz/c147096500-nejvice-dluzniku-je-ve-veku-31-az-40-let 15. Bankovnictvi.ihned.cz - Vývoj ohrožených pohledávek. [on-line]. [cit. 5. 11. 2010]. Dostupné z: http://bankovnictvi.ihned.cz/c1-47096330-vyvojohrozenych-pohledavek 16. Česká národní banka – Peníze a centrální banka. [on-line]. [cit. 21. 10. 2010]. Dostupné z: http://www.cnbprovsechny.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnbprovse chny.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_prezentace/download/01_penize_a _centralni_banka.pdf
75
17. Deloitte.cz - Webcast - Transfer Pricing v době krize. [on-line]. [cit. 10. 4. 2010]. Dostupné z: http://event.on24.com/clients/default/presentation/default.html?titlecolor= 000000&eventid=200711&sessionid=1&username=&partnerref=deloitte &format=rmaudio&key=B270E29B3D781F035BC0EA10BFCEE618&tex t_language_id=en&playerwidth=1000&playerheight=710&eventuserid=3 5547337&contenttype=A&mediametricsessionid=32158261&mediametri cid=507857&usercd=35547337&mode=launch 18. E15.cz - Banky pošlou matkám 31 miliard korun. [on-line]. [cit. 6. 5. 2010]. Dostupné z: http://www.e15.cz/byznys/finance-a-bankovnictvi/banky-posloumatkam-31-miliard-korun 19. Ernst&Young
-
Czech
Repuplic
-
Nadnárodní společnosti
čelí
rostoucímu riziku kontrol převodních cen ze strany finančních úřadů. [on-line].
[cit.
2.
5.
2010].
Dostupné
z:
http://www.ey.com/CZ/cs/Newsroom/Newsreleases/2009_Nadnarodnispolecnosti 20. Euroactiv.cz – Nová obchodní strategie EU usnadní život výrobcům. [online]. [cit. 7. 12. 2010]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/ekonomika-aeuro/clanek/nova-obchodni-strategie-eu-usnadni-zivot-ceskymvyvozcum-008115 21. Findarticles.com - Funds transfer pricing and A/L modeling. [on-line]. [cit. 9. 5. 2010]. Dostupné z: http://findarticles.com/p/articles/mi_qa3682/is_200001/ai_n8879582/?tag =content;col1 22. Findarticles.com - Funds Transfer Pricing: How to Measure Branch Profitability.
[on-line].
[cit.
12.
3.
2010].
Dostupné
http://findarticles.com/p/articles/mi_qa4148/is_200601/ai_n16431094/
76
z:
23. Findarticles.com - Introduction to funds transfer pricing. [on-line]. [cit. 8. 3. 2010]. Dostupné z: http://findarticles.com/p/articles/mi_qa3682/is_200101/ai_n8946355/ 24. HN.Ihned.cz – Eurozóna bojuje o přežití, pomáhat bude i Česko. [online]. [cit. 22. 12. 2010]. Dostupné z: http://hn.ihned.cz/c1-48355690eurozona-bojuje-o-preziti-pomahat-bude-i-cesko 25. International Finance Corporation - Thoughts about employing fund transfer
pricing.
[on-line].
[cit.
9.
4.
2010].
Dostupné
z:
www.ifc.org/ifcext/rbap.nsf/.../$FILE/Thoughts+about+FTP.pdf 26. KPMG.cz - KPMG: Vlády hledají nové zdroje daňových příjmů, převodní ceny jsou proto pod přísnější kontrolou. [on-line]. [cit. 22. 3. 2010]. Dostupné z: http://www.kpmg.cz/index.thtml/cz/library/press/2009/index.html?cid=52 616e646f6d49569918251b03aa97d8427e2bc2a887263a 27. PwC Česká republika - Bankovnictví. [on-line]. [cit. 28. 10. 2010]. Dostupné z: http://www.pwc.com/cz/cs/bankovnictvi/index.jhtml 28. UniCredit Bank Czech Republic, a.s. – O bance. [on-line]. [cit. 13. 11. 2010]. Dostupné z: http://www.unicreditbank.cz/cz/o-bance.html 29. Usgovernmentspending.com – US Deficit Chart. [on-line]. [cit. 9. 10. 2010]. Dostupné z: http://www.usgovernmentspending.com/fed_us_deficit_chart_11_G.html 30. Vysoká škola finanční a správní - Ekonomika a řízení subjektů finančních
služeb.
[on-line].
[cit.
7.
9.
2010].
Dostupné
z:
is.vsfs.cz/el/6410/leto2006/NK.../ERFS-rekap-0603.ppt?
Právní předpisy 31. Opatření ČNB 5/2003 http://simikova.wz.cz/vyuka/prednasky/3_Prednaska_Bankovni_bilance_ zakladni.pdf 77
32. 70/1997 FZ. Směrnice o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy
Další odborné prameny 33. HÁJEK, R., ČSOB a. s. [osobní konzultace] – 28. 5. 2010. 34. HOUŠKA, J., UniCredit Bank Czech Republic, a.s. [osobní konzultace] 1.12. 2010. 35. Interní materiály ČSOB a. s. 36. JÍLEK, J., Finanční trhy [Přednášky z předmětu]. Škoda Auto Vysoká škola: 2009/2010. 37. MALÁ, Z., ČSOB a. s. [osobní konzultace] – 7. 10. 2010. 38. PÓL-BROŽKOVÁ, L., Převodní ceny a jejich aktuální vývoj v České republice a na Slovensku [Seminář]. Deloitte: 20. 5. 2010. 39. Výroční zpráva za rok 2009. Československá obchodní banka, a. s.
78
Seznam příloh
Příloha 1 Řádně splacený anuitní úvěr s původní jistinou úvěru 100 000 Kč, úrokovou sazbou 10 % p. a., FTP sazbou 3,5 % a se splatností úvěru 5 let Příloha 2 Nesplacený anuitní úvěr s původní jistinou úvěru 100 000 Kč, úrokovou sazbou 10 % p. a., FTP sazbou 3,5 % a se splatností úvěru 5 let
79
Příloha 1 Řádně splacený anuitní úvěr s původní jistinou úvěru 100 000 Kč, úrokovou sazbou 10 % p. a., FTP sazbou 3,5 % a se splatností úvěru 5 let
Období
Splátka jistiny
Splátka úroku
Celková splátka
Nesplacená jistina
Úrokový náklad
Čistá úroková marže
1
-1 291
-833
-2 125
98 709
290
-544
2
-1 302
-823
-2 125
97 406
286
-537
3
-1 313
-812
-2 125
96 094
282
-530
4
-1 324
-801
-2 125
94 770
278
-522
5
-1 335
-790
-2 125
93 435
274
-515
6
-1 346
-779
-2 125
92 089
271
-508
7
-1 357
-767
-2 125
90 731
267
-501
8
-1 369
-756
-2 125
89 363
263
-493
9
-1 380
-745
-2 125
87 983
259
-486
10
-1 392
-733
-2 125
86 591
255
-479
11
-1 403
-722
-2 125
85 188
251
-471
12
-1 415
-710
-2 125
83 773
246
-463
13
-1 427
-698
-2 125
82 347
242
-456
14
-1 438
-686
-2 125
80 908
238
-448
15
-1 450
-674
-2 125
79 458
234
-440
16
-1 463
-662
-2 125
77 995
230
-433
17
-1 475
-650
-2 125
76 520
225
-425
18
-1 487
-638
-2 125
75 033
221
-417
19
-1 499
-625
-2 125
73 534
217
-409
20
-1 512
-613
-2 125
72 022
212
-401
21
-1 525
-600
-2 125
70 497
208
-392
22
-1 537
-587
-2 125
68 960
203
-384
23
-1 550
-575
-2 125
67 410
199
-376
24
-1 563
-562
-2 125
65 847
194
-367
25
-1 576
-549
-2 125
64 271
190
-359
26
-1 589
-536
-2 125
62 682
185
-350
27
-1 602
-522
-2 125
61 080
180
-342
28
-1 616
-509
-2 125
59 464
176
-333
29
-1 629
-496
-2 125
57 835
171
-324
30
-1 643
-482
-2 125
56 192
166
-316
31
-1 656
-468
-2 125
54 536
161
-307
32
-1 670
-454
-2 125
52 865
157
-298
33
-1 684
-441
-2 125
51 181
152
-289
34
-1 698
-427
-2 125
49 483
147
-280
35
-1 712
-412
-2 125
47 771
142
-271
80
36
-1 727
-398
-2 125
46 044
137
-261
37
-1 741
-384
-2 125
44 303
132
-252
Období
Splátka jistiny
Splátka úroku
Celková splátka
Nesplacená jistina
Úrokový náklad
Čistá úroková marže
38
-1 756
-369
-2 125
42 548
127
-243
39
-1 770
-355
-2 125
40 778
122
-233
40
-1 785
-340
-2 125
38 993
116
-223
41
-1 800
-325
-2 125
37 193
111
-214
42
-1 815
-310
-2 125
35 378
106
-204
43
-1 830
-295
-2 125
33 548
101
-194
44
-1 845
-280
-2 125
31 703
95
-184
45
-1 861
-264
-2 125
29 843
90
-174
46
-1 876
-249
-2 125
27 967
84
-164
47
-1 892
-233
-2 125
26 075
79
-154
48
-1 907
-217
-2 125
24 167
73
-144
49
-1 923
-201
-2 125
22 244
68
-134
50
-1 939
-185
-2 125
20 305
62
-123
51
-1 955
-169
-2 125
18 349
56
-113
52
-1 972
-153
-2 125
16 378
51
-102
53
-1 988
-136
-2 125
14 389
45
-92
54
-2 005
-120
-2 125
12 385
39
-81
55
-2 022
-103
-2 125
10 363
33
-70
56
-2 038
-86
-2 125
8 325
27
-59
57
-2 055
-69
-2 125
6 269
21
-48
58
-2 072
-52
-2 125
4 197
15
-37
59
-2 090
-35
-2 125
2 107
9
-26
60
-2 107
-18
-2 125
0
3
-14
Celkem
-100 000
-27 482
-127 482
X
9 473
-18 009
81
Příloha 2 Nesplacený anuitní úvěr s původní jistinou úvěru 100 000 Kč, úrokovou sazbou 10 % p. a., FTP sazbou 3,5 % a se splatností úvěru 5 let Tvorba Dlužná Celková OP do Úrokový Splátka Splátka částka po Úrokový Tvorba Úrokový Období dlužná výkazu výnos z reálná Kč splatnosti výnos OP náklad částka zisku a OP (měsíc) ztráty 1
1
-2 125
0
0
-833
0
0
288
0
2
1
-2 125
0
0
-823
0
0
284
0
3
1
-2 125
0
0
-812
0
0
280
0
4
1
-2 125
0
0
-801
0
0
276
0
5
1
-2 125
0
0
-790
0
0
273
0
6
1
-2 125
0
0
-779
0
0
269
0
7
1
-2 125
0
0
-767
0
0
265
0
8
1
-2 125
0
0
-756
0
0
261
0
9
1
-2 125
0
0
-745
0
0
257
0
10
1
-2 125
0
0
-733
0
0
253
0
11
1
-2 125
0
0
-722
0
0
248
0
12
1
-2 125
0
0
-710
0
0
244
0
13
0
0
-2 125
-2 125
-698
0
0
246
0
14
0
0
-2 125
-4 249
-686
0
0
248
0
15
0
0
-2 125
-6 374
-674
0
0
250
0
16
0
0
-2 125
-8 499
0
72 254 -72 254
252
-211
17
0
0
-2 125
-10 624
0
70 229
0
254
-211
18
0
0
-2 125
-12 748
0
68 204
0
256
-211
19
0
0
-2 125
-14 873
0
66 180
0
258
-211
20
0
0
-2 125
-16 998
0
64 820
0
260
-211
21
0
0
-2 125
-19 122
0
63 448
0
261
-211
22
0
0
-2 125
-21 247
0
62 064
0
263
-211
23
0
0
-2 125
-23 372
0
60 669
0
265
-211
24
0
0
-2 125
-25 496
0
59 262
0
266
-211
25
0
0
-2 125
-27 621
0
57 844
0
268
-211
26
0
0
-2 125
-29 746
0
56 414
0
270
-211
27
0
0
-2 125
-31 871
0
54 972
0
271
-211
28
0
0
-2 125
-33 995
0
53 518
0
273
-211
29
0
0
-2 125
-36 120
0
52 051
0
274
-211
30
0
0
-2 125
-38 245
0
50 573
0
275
-211
31
0
0
-2 125
-40 369
0
49 082
0
277
-211
32
0
0
-2 125
-42 494
0
47 579
0
278
-211
33
0
0
-2 125
-44 619
0
46 063
0
279
-211
82
34
0
0
-2 125
-46 743
0
44 535
0
281
-211
35
0
0
-2 125
-48 868
0
42 994
0
282
-211
Tvorba Dlužná Celková OP do Úrokový Splátka Splátka částka po Úrokový Tvorba Úrokový Období dlužná výkazu výnos z reálná Kč splatnosti výnos OP náklad částka zisku a OP (měsíc) ztráty 36
0
0
-2 125
-50 993
0
41 440
0
283
-211
37
0
0
-2 125
-53 118
0
39 873
0
284
-211
38
0
0
-2 125
-55 242
0
38 293
0
285
-211
39
0
0
-2 125
-57 367
0
36 700
0
286
-211
40
0
0
-2 125
-59 492
0
35 093
0
287
-211
41
0
0
-2 125
-61 616
0
33 474
0
288
-211
42
0
0
-2 125
-63 741
0
31 840
0
289
-211
43
0
0
-2 125
-65 866
0
30 193
0
290
-211
44
0
0
-2 125
-67 991
0
28 533
0
291
-211
45
0
0
-2 125
-70 115
0
26 858
0
292
-211
46
0
0
-2 125
-72 240
0
25 170
0
292
-211
47
0
0
-2 125
-74 365
0
23 467
0
293
-211
48
0
0
-2 125
-76 489
0
21 751
0
294
-211
49
0
0
-2 125
-78 614
0
20 020
0
294
-211
50
0
0
-2 125
-80 739
0
18 274
0
295
-211
51
0
0
-2 125
-82 863
0
16 514
0
295
-211
52
0
0
-2 125
-84 988
0
14 740
0
296
-211
53
0
0
-2 125
-87 113
0
12 950
0
296
-211
54
0
0
-2 125
-89 238
0
11 146
0
296
-211
55
0
0
-2 125
-91 362
0
9 327
0
297
-211
56
0
0
-2 125
-93 487
0
7 492
0
297
-211
57
0
0
-2 125
-95 612
0
5 642
0
297
-211
58
0
0
-2 125
-97 736
0
3 777
0
297
-211
59
0
0
-2 125
-99 861
0
1 896
0
297
-211
60
0
0
-2 125
-101 986
0
0
0
297
-211
Celkem X -25 496 -101 986 -101 986 -11 328 X -72254 16 615 Pozn. V poli reálná splátka je 1 – skutečně zaplacená splátka, 2 – nezaplacená splátka
83
-9 483
