DIDAKTICKÁ VYBAVENOST EDUKAČNÍ LEKCE Didactical Equipage of Educational Lesson ∗Pavla Kudlová, ∗∗Danuška Tomanová
∗Univerzita Palackého v Olomouci, Lékařská fakulta, Ústav teorie a praxe ošetřovatelství ∗∗ Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Katedra pedagogiky s celoškolskou působností Souhrn Edukace, jako intencionálně řízený proces změn kvality jejích účastníků musí akceptovat zákonitosti učení se klienta, jeho osobní předpoklady. Na počátku edukace stojí záměry těch, kteří chtějí dosáhnout změnu kvality a předpoklady vzdělávaných jedinců nebo skupin. V pedagogice jsou intence/záměry reprezentovány kategorií cíle. Řízení procesu se neobejde bez kontrolních mechanismů pro evaluaci efektivity edukace a ani bez adekvátních metod, které odpovídají cíli, výchozí situaci, charakteru rozvíjených kvalit a obtížnosti učiva. Edukační lekce musí být vybavena těmito elementy. Abstract Education, as an intentionaly controled process of changing the quality of it‘s participants must accept principles of learning of a klient, his personal preconditions. At the begining of education are the goals of those, who want to change the quality and preconditions of educated individuals or groups. Intentions/goals in pedagogy are represented by category of the goal. Process management requires control mechanisms for evaluation of education effectivity and adequate methods, which correspond to goal, initial situation, character of developed quality and subject difficulty. Educational lesson must be equipped with these elements. Klíčová slova Edukace, cíle, podmínky endogenní a exogenní, učivo, metody, evaluace, uživatelé Key words Education, goals, requirements exogenous and endogenous, curriculum, methods, evaluation, users Úvod Chceme-li realizovat ve zdravotnictví skutečnou profesionální edukaci, pak musíme vědět, co vše úspěšnost edukace ovlivňuje. S poznanými vlivy aktivně operujeme, podle nich edukační činnost řídíme či proces dle nich modifikujeme. Čím se liší profesionálně vedená edukace od laické: profesionální intencionální edukace vytváří podmínky pro aktivní participaci klienta, pacienta, sestry… na změně jejich osobní individuální kvality. Laická edukace vyplývá často z imitace vzorů chování, nátlaků, které na nás byly páchány v době, kdy jsme byli my objekty vzdělávání. Zjistili jsme, že pamětní učení, nátlakové přístupy na nás jako na objekty vzdělávání vedly k tomu, že jsme uposlechli a vykonali žádané. Pokud tlak a kontrola přestaly působit, naše chování se u většiny z nás do určité míry nebo zcela vracelo do starých stereotypů. Léčení podle pokynů a pod dozorem lékaře funguje v aktuální dobu léčení, nové vzdělávání sester je přijímáno v některých tématech jako nutnost v aktuální chvíli, ale po návratu do pracovního procesu se sestra vrací k modelu pracoviště bez patrných změn v jednání, pokud není změna pracovištěm vnímána jako aktuální. Jedinec se posléze vrací a přijímá původní stav. Jakou efektivitu taková edukace měla a snad dosud má? Nové pojetí
péče o vlastní zdraví vtahuje klienta do sebevzdělávání, sebevýchovy. Ani klient není na takovou změnu připraven, má k ní výhrady, nechápe smysluplnost nových záměrů, je snížena jeho schopnost změnit vlastní pohodlnost apod. Proto si objasněme základní elementy, které tvoří myšlenkovou šablonu edukace. Chceme-li skutečně dosáhnout změny kvality, počítejme s tím, že platí i pro edukaci čtyřlístek činitelů z managementu: 1 + 2 + 3 + 4 = nová kvalita TLAK
VIZE
KOMPETENCE
MOTIVACE =
ZMĚNA
Žádný z těchto prvků nemůže chybět. Není-li tlak, nepřijde změna sama od sebe, protože potřebu změny nepovažujeme za nutnou. Tlak může pocházet od nadřízených, z nové legislativy, z hrozby konkurence, z obav poškození zdraví (tato obava může být východiskem pro motivaci), z ekonomické svěrací kazajky apod. Bez tlaku bývá také vize pouhým snem. Chybí-li dobře formulovaná a zdůvodněná vize, pak ostatní činitelé nestačí k realizaci změny, není známo k čemu je nutno směřovat. Chybí-li kompetence, není změna kvality rovněž uskutečnitelná. Absence motivace, tj. chybí-li chuť, kladný postoj k vizi „něco měnit“ - ke skutečné změně kvality nedochází, pasivita ji značně omezuje. Uvedený soubor činitelů platí pro každého účastníka vzdělávání. Na tomto místě se zabýváme jedním z uvedených činitelů, tj. kompetencí k profesionálně vedené edukaci. Co na tomto místě míníme edukační lekcí? Tímto pojmem rozumíme každou záměrnou učební jednotku, v níž má být dosaženo změny kvality u vzdělávaného jedince. Je tím míněna každá lekce (učební jednotka) bez ohledu na časové ohraničení. Je vybavena cíli, jasně definovaným učivem, materiálně technickou a organizační výbavou, jsou vybrány metody a jejich alternativy pro specifické případy, systémem kontroly. Proto do ní podle našeho názoru patří i informační intervence do poznatkové sféry klienta. Uvědomujeme si, proč tyto informace podáváme – aby jedinec jednal podle těchto informací – rozhodoval se správně i v situaci, kdy již sestru či lékaře, učitele nemá k dispozici. Mnohým nejistotám v rozhodování klienta předcházíme, pokud mu zdůvodníme smysluplnost pokynů a podávaných informací. Záměrná edukace - lekce, program by tedy měla být vybavena: a) cíli – tj. představou kvality, k níž chceme směřovat Struktura cílů k vyučovací lekci (učební jednotce) by měla postihovat celou osobnost učícího se jedince – kognitivní, afektivní i psychomotorickou. Co má vědět a pochopit, co má citově přijmout a v čem se angažovat, co a jak má správně vykonat. Cíle by měly být formulovány pregnantně (srozumitelně, jasně). Cíl se týká edukátora i edukovaného jedince. Pak vidíme, že pro učební lekci mohou být cíle paralelní. Jako příklad si uveďme cíle v edukačních programech pro sestru a pro pacienta v druhé části tohoto příspěvku. Jedním z cílů edukace sestry je “prokáže znalost specifiky jednotlivých klientů (zná, umí zjistit)” a cíl lekce pro klienta “zná sám sebe a svoje bariéry, které by mu mohly znemožnit aplikaci”. Při realizaci a kontrole výstupu lekce jsou tyto cíle stále přítomnou myšlenkovou šablonou účastníků vzdělání, pomocí nich poměřujeme průchod lekcí. b) obsah – jinak také řečeno učivo Učivo má tři základní podoby – formální (informační). Je přítomno v edukačním programu, je popsáno, definováno, vymezeno – jsou to fakta, pojmy, soubory informací, operace s informacemi, činnosti provázející nebo aktivující užití informací. Realizované učivo je to, co skutečně bylo účastníky edukace zpracováváno, děje se v učební lekci. Realizace je závislá na naší schopnosti postihnout všechny složky edukace – kognitivní, afektivní i motorickou a také
využít adekvátní metody k učení se u toho kterého konkrétního klienta v jednotlivých složkách. Osvojené učivo je ta podoba, kterou klient užije v životní situaci. Nejde tedy jen o informaci, kterou zná, má o ní vědomost, ale informace, se kterými jedinec správně operuje v rozhodovacích procesech (ne jen ve zkušební situaci). Tím se liší osvojené učivo od pouhé reprodukce zapamatovaných informací v rámci kontroly výstupů z edukační lekce. Osvojené učivo je výstupní kvalita edukovaného jedince a tvoří je vědomosti, dovednosti, schopnosti a postoje. c) metody – způsoby a činnosti, jimiž se jedinec učí danému učivu Každá součást učiva má jiný charakter a vyžaduje jiné osvojovací procedury. Utváření dovednosti je etapovité, každá etapa vyžaduje jiné vedení, jinak náročné zadání. Vytvoření představy nebo porozumění vztahům a souvislostem je závislé na použité metodě. Ve formální podobě edukačního programu jsou uvedeny i alternativní metody pro specifické případy (jedinec handicapovaný smyslově, sociokulturně, úrovní nebo typem vzdělání…). Tato část edukačního programu anticipuje různé případy uživatelů. Edukátor by měl všechny možné varianty postupů znát a metody si osvojit tak, aby je byl schopen pohotově v dané specifické situaci použít, vybrat k nim učební pomůcky, typy úloh – tedy vše, co povede ke splnění cíle – k dosažení změny kvality. d) materiálně technické vybavení lekce, organizační podmínky (exogenní, vnější podmínky) Materiálně technické vybavení lekce je závislé na jejím rozsahu, charakteru učiva, na cílech. K vybavení patří přístroje a pomůcky k prezentaci učiva (podle typu metod také počet pomůcek), demonstrační modely, soubory různě náročných učebních úloh ke zpětné vazbě, checklisty (záznamové archy, inventáře indikátorů) k evidenci projevů dosažené úrovně, evaluační klíč, studijní opory (letáky, brožurky, apod. Organizační stránka zahrnuje prostorové zabezpečení (např. edukace pacienta při zachování soukromí, respektování studu, ergonomické podmínky, fyzikální prostředí – světlo, teplo…, pohodlí k zabezpečení pozornosti, rozvržení času pro jednotlivé etapy, tj. tzv. chronometráž lekce), přítomnost vyučujícího s expertními didaktickými dovednostmi nebo řízený systém samostudia a kontroly. Záleží na tom, zda edukace probíhá kontaktním způsobem (face to face), distančně nebo kombinujeme-li obě formy edukace. e) kontrolní – evaluační systém Evaluací rozumíme proces vyhodnocování, hodnocení a ocenění hodnoceného jevu. Jde o systém diagnostiky – počáteční, průběžnou a finální diagnostiku – čili zjišťování, posuzování a hodnocení vstupních podmínek, průběžného stavu a závěrečných výstupů z edukačního programu nebo lekce. Jako příklad uvádíme návrh záznamového listu (checklistu) z edukace ve třetí části tohoto příspěvku (obr. č. 2). Inventáře (checklist /čeklist) Jednoduchý strukturovaný pozorovací nebo evidenční nástroj. Obsahuje seznam stanovených prvků a Vy je jako pozorovatelé zaznamenáváte. Záznam Vám umožní zjistit, zda byly pozorované prvky v daném čase přítomny. Diagnostika
počáteční slouží ke zjištění vstupních předpokladů vzdělávaných jedinců. U pacientů zjišťujeme např. jejich vědomosti o diagnóze, porozumění příbalovému letáku, jejich představy o řešení běžných a atypických situací, obavy a sebehodnocení, zájem o léčbu, charakter dotazů, správnost a plynulost činnosti apod. Pokud se vzdělávací lekce týká zdravotnických pracovníků, snažíme se zjistit jejich motivaci – proč se vzdělávají (potřebují doklad, plní pokyn, chtějí expertně konat činnost...), tedy jaká jsou jejich očekávání. Proto je třeba si inventář projevů připravit a vědět jak na určitý soubor projevů klienta reagovat. Tato součást edukačního programu nebo lekce souvisí s f) cílovou uživatelskou skupinou Každá edukační lekce je determinována uživateli, tj. frekventanty vzdělávání. Vždy víme, komu je určena a tím předpokládáme charakteristické možnosti učícího se jedince. Vzhledem k jejich předpokladům (endogenní – vnitřní podmínky) a vzhledem k záměrům programu
lekci připravujeme. Determinujícími faktory zde mohou být věkové, individuální, profesní zvláštnosti, vzdělanostní úroveň, styl učení, celkové zkušenosti a schopnosti.
Obr. č. 1: Elementy edukační lekce
Diskuse Zvláštním činitelem je profesionalita edukátora. Jaká je jeho schopnost projektovat učební lekci, vybavit ji všemi náležitostmi. To znamená, zda umí formulovat cíle, vybrat vhodné diagnostické a učební metody, zda je skutečně schopen převzít odpovědnost za efektivitu edukační lekce. Zatím se setkáváme se situací, že při edukaci klientů sestry upřednostňují podání informace bez ověření, zda byly klientem pochopeny. V některých případech se spoléhá střídající se ošetřující personál jeden na druhého a klientovi se potřebné informace nedostanou. Někdy je edukace zaměňována za poskytování instrukcí při pokusech o provedení požadované aktivity. Připomíná vedení „slepého neznámým prostředím“ a již není ověřeno, zda by nevidomý byl schopen znovu tu samou cestu absolvovat. Jindy slyšíme stesky na nedostatek času k řádné edukaci, hledáme argumenty typu „proč nelze“ místo „jak lze“. Proto edukace vyžaduje systémový přístup pracoviště i ošetřujícího personálu a kontrolní mechanismus, kterým mimo jiné naznačujeme klientovi, že o jeho obtíže či očekávání máme zájem, podporujeme ho při cestě za někdy velmi náročnou změnou. Příklad vybavenosti edukačního programu pro sestru a pro pacienta a formulář záznamového listu, oba jsou vytvořeny jako vzor pro studenty v rámci distančního vzdělávání Mgr. Pavlou Kudlovou, uvádíme v následující části textu. Metodika EDUKAČNÍ PROGRAM pro zácvik klientů na inzulínový dávkovač (1, 3, 4, 5, 6, 9) TÉMA: Aplikace inzulínu pomocí dávkovače
Vyučující: sestra - edukátorka Předpokládané trvání: 45 minut Cíl: Připravit sestru na edukaci klientů Dílčí cíle: sestra: 1. dokonale ovládá jednotlivé pomůcky, kterými je možno aplikovat inzulín 2. ovládá techniky (způsoby) a místa aplikace inzulínu 3. prokáže znalost možných komplikací při aplikování subkutánních injekcí, řešení komplikací 4. prokáže znalost specifiky jednotlivých klientů (zná, umí zjistit specifika) 5. umí zhodnotit výkon klienta v průběhu a v závěru edukačního programu 6. vybere vhodné metody a pomůcky pro edukaci klientů 7. je schopna zhodnotit výstupy edukace klienta vzhledem k cílům edukačního programu Obsah: vědomosti: 1. pomůcky k aplikaci inzulínu (stříkačky, dávkovače, pumpy, tryskové vstřikovače) 2. pomůcky k aplikaci inzulínu (vždy mít v rezervě náhradní aplikační pomůcku, např. dvě inzulínová pera nebo pero a inzulínovou stříkačku atd.) 3. základní údaje o dávkovači (výrobce; distribuce; rozměry; hmotnost; materiál – např. kov, plast; koncentrace inzulínu; velikost náplně; dávkování – např. dávkuje po 1 i.u., po 2 i.u.; max. jednorázová dávka; kontrola a korekce dávky; doplňky – např. pouzdro, příbalový leták, kontakt na servis; typ jehly atd.) Např.
NovoPen 3 Výrobce: Distribuce:
Novo Nordisk Odborní zástupci fy Novo Nordisk odborným lékařům. Lékárny a PZT. MTE Brno, s.r.o. Rozměry: 162 × 16 mm Hmotnost: 55 g Materiál: Kov Koncentrace inzulínu: 100 i.u. Náplně: Originální 3ml náplně Penfill Novo Nordisk Dávkuje po: 1 i.u. Maximální jednorázová dávka: 70 i.u. Kontrola dávky: Vizuální: displej; akustická: cvaknutím po 1 i.u. Korekce dávky: Zatlačením na píst za současného odtažení přední a zadní části aplikátoru. Doplňky: Plastové pouzdro, návod Jehly: NovoFine Informační zdroj: NovoPen® 3. Návod k použití. Novo Nordisk. Praha, 1997.
MADI 8 (typ: 40/1, 40/2, 80/1, 80/2, 100/1, 100/2) Výrobce: Meta Ostrava, Česká republika – v likvidaci Distribuce: lokálně užíván hlavně v Olomouci Materiál: kov Koncentrace inzulínu: dle typu 40, 80, 100 i.u. / ml Náplně: plnitelné zásobníky 3 ml Dávkuje po: dle typu 1 nebo 2 i.u. Jehly: BD 0,4 × 19 mm
4. druhy náplní, výměna náplní a jehel za aseptických podmínek (jednorázové zásobníky, plnitelné zásobníky, lahvičky – 2, 3 nebo 10 ml 5. informace týkající se přípravy k aplikaci inzulínu (odstříknutí vzduchových bublin, promíchání náplně, nastavení dávky inzulínu, oprava dávky inzulínu atd.) 6. koncentrace inzulínu, vhodná místa ke skladování inzulínu (koncentrace již jen 100 i. u., v lednici, expirace, cestování) 7. vhodná místa vpichu pro aplikaci s.c. injekcí - vizuální opora (obrazy, modely, slepé mapy) 8. aplikace inzulínu za aseptických podmínek 9. komplikace aplikace s.c. injekce a způsoby jejich řešení. dovednosti: 1. Aplikace inzulínu pomocí dávkovače - pera - popis dávkovače - předvedení správného pracovního postupu aplikace inzulínu dávkovačem (výměna náplně a jehly, odstříknutí vzduchových bublin, promíchání náplně, nastavení dávky inzulínu, oprava dávky inzulínu, samotné podání injekce za aseptických podmínek po vyhledání místa vpichu k samotné aplikaci inzulínu). 2. Aplikace inzulínu pomocí inzulínové stříkačky (improvizace v případě nefunkčnosti dávkovače) - popis inzulínky (válec - vyznačen počet m.j. od 0 až 100) - předvedení správného pracovního postupu aplikace inzulínu inzulínkou (natažení inzulínu – nastavení dávky inzulínu, kontrola dávky inzulínu – možnost využití lupy, vyhledávání a příprava místa vpichu k aplikaci inzulínu, aplikace inzulínu za aseptických podmínek). Pomůcky: pro edukátora (sestru): - synchronní metodický balíček (edukační opory): videokazeta, výukové CD, letáky a brožury firem k danému tématu, pracovní listy pro klienty atd.; zpětný projektor, promítací folie (vhodná místa pro aplikaci inzulínů, druhy inzulínů, stříkaček, dávkovačů, pump...), laserové ukazovátko - pomůcky k aplikaci s.c. injekce: • materiály k aplikaci s.c. injekcí (buničitá vata, dezinfekce, emitní miska…) • stříkačka - inzulínka, dávkovač - inzulínové pero (včetně jeho základního vybavení) • inzulíny. pro klienty: - psací potřeby, poznámkový blok, pracovní listy, přezůvky - pomůcky k aplikaci inzulínu: • stříkačky k aplikaci s.c. injekce (inzulínky) • dávkovač (dávkovače) • lahvičky (cartridge) s inzulínem • čtverce nebo tampony • nůžky, proužky leukoplasti - k označení • dezinfekční prostředek • emitní misky, nádoba na odpad, podnos • rozpis inzulínu.
ORGANIZACE VYUČOVACÍ HODINY 1) organizace prostoru - Odborná učebna: standardní vybavení (tabule klasická a magnetická, pracovní stoly, židle), zařízení pro reprodukci audiovizuálních pomůcek (meotar, video) - Nemocniční pokoj (lůžko, stůl, židle) Dostatečný prostor, zajištěné větrání místnosti. 2) organizační typ hodiny - hromadná výuka: výklad (metodický postup prezentace poznatků) nebo expozice učiva, demonstrace a cvičení dle vzoru edukátora - skupinová výuka: po 2—3 klientech řešení problémů, vzájemné participativní učení, demonstrace a cvičení za dohledu edukátora (zkušeného klienta) - individuální výuka: procvičování na pokoji za dohledu sestry nebo zkušeného klienta - individualizovaná výuka: sestra připraví pro klienta pracovní list, písemnou prezentaci učiva, instruktáž, klient pracuji podle svého tempa…).
Edukační program klienta/ku Téma: Aplikace inzulínu pomocí dávkovače Průvodce pro klienta/ku: 1. Co očekáváte od této edukační lekce? 2. V průběhu lekce nezapomeňte vyžadovat odpovědi na otázky, které vás v průběhu lekce napadnou. Cíl: Klient/ka ovládá techniku aplikace inzulínu pomocí dávkovače. Klient/ka si aplikuje inzulín pomocí dávkovače správně, plynule a přiměřeně rychle. Klient/ka zná sám/sama sebe a svoje bariéry, které by mu/jí mohly znemožnit aplikaci. Klient/ka si umí najít argumenty a taktiky (styl, humor) k překonání těchto bariér. Dílčí cíle: Klient/ka: 1. zdůvodní význam dodržování přesnosti při aplikaci inzulínů 2. popíše složení inzulínového pera 3. rozebere a opět složí inzulínové pero 4. předvede natahování inzulínu do pera 5. vybere vhodná (aplikační) místa vpichu 6. předvede způsob aplikace inzulínu dávkovačem 7. dodržuje pracovní postup za aseptických podmínek 8. vyjmenuje možné komplikace při aplikování subkutánních injekcí a navrhne řešení těchto komplikací. Pomůcky pro klienta/ku: - psací potřeby, poznámkový blok, pracovní listy, přezůvky - pomůcky k aplikaci inzulínu: • stříkačky k aplikaci s.c. injekce (inzulínky) • dávkovač (dávkovače) • lahvičky (cartridge) s inzulínem • čtverce nebo tampony • nůžky, proužky leukoplasti - k označení • dezinfekční prostředek
• emitní misky, nádoba na odpad, podnos • rozpis inzulínu. Organizace prostoru: - Odborná učebna + standardní vybavení + zařízení pro reprodukci audiovizuálních pomůcek (zpětný projektor, video) - Nemocniční pokoj (dostatečný prostor, zajištěné větrání místnosti). Organizační typ hodiny (forma výuky): - hromadná výuka: výklad (metodický postup prezentace poznatků) nebo expozice učiva, demonstrace a cvičení dle vzoru edukátora - skupinová výuka: po 2—3 klientech řešení problémů, vzájemné participativní učení, demonstrace a cvičení za dohledu edukátora (zkušeného klienta) - individuální výuka: procvičování na pokoji za dohledu sestry nebo zkušeného klienta (edukátor připraví písemnou prezentaci učiva – instruktáž). Sebereflexe klienta/ku: Vyhodnocení vlastních pocitů, obav na začátku, v průběhu a na konci programu. Výstup: Klient adekvátně zhodnocuje svoje vlastní pocity, jistotu, poznává svoje slabiny (např. alkohol, porušování diety atd.) týkající se vůle, sebeovládání, trpělivosti a hledá možnosti k odstraňování těchto slabin Úkoly pro klienta/ku k sebereflexi: 1. Zkontrolujte zda bylo vyplněno Vaše očekávání, které jste si napsal/a na začátku této lekce. 2. Zkontrolujte zda Vám byly v průběhu lekce účinně (efektivně) zodpovězeny otázky. 3. Které nejistoty, pocity a pochybnosti u Vás vyvstaly (vyvstanou) v průběhu a po odchodu z lekce? Napište si je a zeptejte se sestry... Otázky a úkoly pro klienta/ku: 1. Proč musíte natáhnout a aplikovat přesný počet jednotek inzulínu? K jaké akutní komplikaci by mohlo dojít, kdybyste aplikoval/a inzulínových jednotek více než máte předepsáno a přitom se najedl/a jako obvykle? 2. Rozeberte inzulínové pero a popište jeho části. 3. Vyměňte na inzulínovém peru zásobník a jehlu. 4. Na modelu a na sobě předveďte vhodná místa k aplikaci inzulínu. 5. Aplikujte si 8 j. inzulínu (100 jednotkového) Actrapidu HM podkožně do pravé paže dávkovačem za aseptických podmínek. 6. K jakým komplikacím může dojít při aplikování podkožní injekce? Navrhněte řešení těchto komplikací. 7. Zformulujte otázky (pro zvýšení vlastní jistoty), které potřebujete od sestry zodpovědět před odchodem z edukace.
Obr. č. 2: Záznamový list edukace (2, 7, 8, 9, 11)
Literatura: 1. BARTOŠ, V., PELIKÁNOVÁ, T. A KOLEKTIV. Praktická diabetologie. 3. rozšířené vydání. Praha: Maxdorf, 2003. 479 s. ISBN 80-85912-69-4 2. DOENGES, M. E., MOORHOUSE, M. F. Kapesní průvodce zdravotní sestry, 2. přepracované vydání. Praha: Grada Publishing, 2001. 565 s. ISBN 80-247-0242-8. 3. HOLEŠINSKÁ, P. Edukace diabetika II. typu léčeného, mimo jiné, inzulinem. In Holešinská, P. (ed) Multioborová, interdisciplinární a mezinárodní kooperace v ošetřování. Praha: GRADA Publishing, 2002. ISBN 80-247-0536-2 4. CHLUP, RUDOLF A KOL. Úvod do diagnostiky a léčby diabetu. Olomouc: VUP, 2000. ISBN 80-244-0091-X 5. CHLUP, RUDOLF ET. AL. Programová léčba diabetu. 1. vyd. Praha, Galén, 1996. 194 s. ISBN 80-85824-31-0 6. KALHOUS, Z., OBST, O. Školni didaktika. 1. vyd. Praha: Portal, 2002. ISBN 807178-253-X 7. KOLEKTIV AUTORŮ. Průvodce ošetřovatelskou dokumentací od A do Z. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002. 392 s. ISBN 80-247-0278-9. 8. KOZIEROVÁ, B., ERBOVÁ, G., OLIVIEROVÁ, R. Ošetrovateĺstvo 1. Martin: Osveta, 1991. str. 1474. ISBN: 80-217-0528-0. 9. KUDLOVÁ, P. Edukační program, distanční text v předmětu Ošetřovatelský proces u vybraných chorob. Olomouc: ÚTPO LF UP, LMS Unifor, 2003. Staženo 19. 02. 04. Dostupný z: http://serverl.upol.cz 10. KYRIACOU, Ch. Klíčové dovednosti učitele. Cesty k lepšímu vyučování. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-7178-022-7 11. ŠKRLA, P., ŠKRLOVÁ, M. Moderní aspekty výuky pacientů. Seminář 13/2001. Staženo 9. 11. 03. Dostupný z www: http://www.intermed.cz 12. TOMANOVÁ, D. Edukační kompetence zdravotní sestry. In Holešinská, P. (ed) Multioborová, interdisciplinární a mezinárodní kooperace v ošetřování. Praha: GRADA Publishing, 2002. ISBN 80-247-0536-2 13. TOMANOVÁ, D. Využití některých strategií modelu EUR ve výuce studentů pedagogických oborů. In Sociální pedagogika jako vědecká a společensky užitná disciplína. Sborník z I. mezinárodní konference Institutu mezioborových studií Brno. s.316-321. Brno: IMSB, 2000. 434s. ISBN 80-902936-0-3
