51
KLÁŠTER CISTERCIAČEK VALLIS SANCTAE MARIAE V POHLEDU VE VÍRU DOBY VYMKNUTÉ Z KLOUBŮ∗ Josef Šrámek Dobou vymknutou z kloubů nazval přední český historik pozdního středověku František Šmahel první svazek své monumentální syntézy dějin husitské revoluce.1 Jedná se přitom o zkratku nadmíru trefnou, neboť stručně, ale výstižně, ba imaginativně charakterizuje jeden časový úsek českých dějin. Dvacátá léta 15. století byla především jedním velkým zmatkem a nejistotou, další významný historik husitství Petr Čornej je přímo nazval nepřehlednými.2 Očekávání stran věcí příštích se sice týkalo české a moravské společnosti jako celku, církevní kruhy ovšem obavy z budoucnosti pociťovaly patrně nejvíce, neboť příznaků hrozby ze strany sílícího českého reformního hnutí bylo ke konci prvního desetiletí 15. století více a více.3 Tyto obavy se naplnily především na jaře roku 1421, kdy se po odražení první křížové výpravy u Prahy husitům uvolnily ruce a naopak mohly přejít do protiútoku. Během tažení do středních a východních Čech se v přímém ohrožení ocitl i klášter cisterciaček v Pohledu. Tato kapitola z jeho dějin však doposud stála stranou větší pozornosti historiků.4
Příspěvek je výstupem grantového projektu ESF, OP VK s názvem Konfesijní kultura mezi středověkem a moderní dobou, reg. č. CZ.1.07/2.3.00/20.0192, realizovaného na Katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. 1 ŠMAHEL, František: Husitská revoluce. Díl I. Doba vymknutá z kloubů, Praha 1995. 2 Srov. přehledně ČORNEJ, Petr: Velké dějiny zemí Koruny české. Díl V. 1402–1437, Praha – Litomyšl 2000, s. 212–360. 3 VIDMANOVÁ, Anežka: Ke zprávě břevnovského mnicha o počátcích husitství, in: My Jan bratr Žižka, Brno 2006, s. 70–84. 4 Srov. jedno z posledních pojednání o dějinách Pohledu, které přinesla HLOUŠKOVÁ, Helena: Z historie kláštera v Pohledu, Havlíčkobrodsko 15, 1999, s. 15–16. ∗
52
Klášter cisterciaček v Pohledu z ptačí perspektivy, zdroj: www.dedictvivysociny.cz
Klášter v Pohledu a stav dosavadního poznání Literatura k dějinám tohoto ženského cisterciáckého kláštera ostatně není příliš početná. Jedním z prvních historiků, kteří této instituci věnovali pozornost, se stal premonstrát želivské kanonie Jeroným Solař.5 Jako základní práce může dodnes posloužit titul faráře Josefa Kurky, přinášející solidní faktografii, ovšem bez širšího kontextu.6 Pohledu je samozřejmě věnováno heslo v základní monasteriologické příručce Petra Sommera, Pavla Vlčka a Dušana 5
SOLAŘ, Jeroným: Klášter cisterciánek v Údolí Panny Marie, Pohled, Frauenthal, Památky archeologické a místopisné 3, 1859, s. 193–197. Srov. také FEYFAR, Mathias Maria: Das ehemalige Cißtercienßerinen-Stift Frauenthal bei Deutsch-Brod in Böhmen, Nikolsburg 1876 (knihu jsem neměl k dispozici, za upozornění na ni děkuji Mgr. Pavlu Rousovi). 6 KURKA, Josef: Archidiakonáty kouřimský, boleslavský, hradecký a diecése litomyšlská (Místopis církevní do roku 1421), Praha 1915, s. 97.
53
Foltýna, případně v encyklopedii řeholních řádů a kongregací Milana M. Bubna.7 Uceleným, neřku-li podrobným obrazem to však nazvat nelze. O stavební historii pohledského kláštera se lze dočíst u Jiřího Kuthana,8 dočasného zániku Pohledu na počátku husitských válek se ve studii o okolnostech Žižkovy smrti u Přibyslavi dotkl Pavel Rous.9 Zmínky o historii Pohledu lze nalézt v řadě dílčích studií, potažmo publikací, které se zabývají cisterciáckým řádem a jeho dějinami.10 Přímo pohledu se věnovala naposledy Helena Hloušková ve studii, která přehledně sumarizovala dějiny kláštera od jeho založení do zániku během josefínských reforem,11 o počátcích pohledského kláštera po Zbyňku Svitákovi (jenž se zaměřil především na diplomatickou problematiku)12 znovu pojednal ve vazbě na počátky
7
VLČEK, Pavel – SOMMER, Petr – FOLTÝN, Dušan: Encyklopedie českých klášterů, Praha 1997; BUBEN, Milan M.: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Díl II. Mnišské řády, Praha 2004. 8 KUTHAN, Jiří: Počátky a rozmach gotické architektury v Čechách, Praha 1983. 9 ROUS, Pavel: Některé okolnosti Žižkovy smrti v literatuře a místní tradici, in: Přibyslav. Sborník příspěvků k dějinám města vydaný u příležitosti 570 let úmrtí Jana Žižky, Přibyslav 1994, s. 46-60. 10 Např. ČECHURA, Jaroslav: Cisterciácké kláštery v českých zemích v době předhusitské ve světle řádových akt, Právněhistorické studie 26, 1984, s. 35–69; CHARVÁTOVÁ, Kateřina: Ženská větev cisterckého řádu v Čechách a na Moravě (13.–15. století), Mediaevalia Historica Bohemica 1, 1991, s. 297–315; TÁŽ: Vnitřní uspořádání a sociální složení klášterů cisterciaček ve středověkých Čechách, in: Cysterki w dziejach i kulturze ziem polskich, dawnej Rzeczypospolitej i Europy srodkowej, Poznań 2004, s. 939– 958; KOPIČKOVÁ, Božena: Ženské cisterciácké kláštery v Čechách a na Moravě ve vztahu k církevní hierarchii, Český časopis historický 91, 1993, s. 385–400. CHARVÁTOVÁ, Kateřina (ed.): 900 let cisterciáckého řádu, Praha 2000; CHARVÁTOVÁ, Kateřina – Líbal, Dobroslav – POJSL, Miloslav (eds.): Řád cisterciáků v českých zemích ve středověku. Sborník vydaný k 850. výročí založení kláštera v Plasech, Praha 1994. 11 HLOUŠKOVÁ, H.: Z historie kláštera v Pohledu, s. 5–69. 12 SVITÁK, Zbyněk: Počátky kláštera cisterciaček v Pohledu. Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university, řada C 43, 1996, s. 5–16.
54
budování lichtenburského dominia Tomáš Somer.13 Ve své knize o dějinách rodu Lichtenburků se na několika místech Pohledu letmo dotkl také Jan Urban.14 Nadále tak platí, že nejpodrobněji se dějinám pohledského kláštera ve středověku věnovala Kateřina Charvátová ve své obsáhlé syntéze o dějinách cisterciáckého řádu ve středověkých Čechách.15 Lze jen spekulovat o tom, co způsobilo nezájem historiků o dějiny kláštera pohledských cisterciaček. Možná kámen úrazu vystihl Zbyněk Sviták, když napsal: „Klášter cisterciaček Vallis sanctae Mariae v Pohledu u Havlíčkova, dříve Německého, Brodu je obecně znám jako chudý a nepříliš významný duchovní ústav, který v dějinách země nehrál žádnou významnější roli. Zřejmě z tohoto důvodu se na jeho děje nesoustřeďuje pozornost historického bádání, jak je možné usuzovat z nepříliš rozsáhlé odborné literatury, která se ve velké většině dotýká pohledského kláštera pouze okrajově. Obvykle se zabývá jen vybranými etapami jeho dějin, jejichž výklad je pak chápán jako okrajový a doplňující k dějinám oněch institucí, které s klášterem přišly do styku. Z této nahodilosti potom pramení neujasněnost výkladu některých úseků klášterních dějin…“16 Zbývá jen dodat, že přes jistý posun k lepšímu – což se týká hlavně dějin Pohledu v době předhusitské – jsou slova Zbyňka Svitáka z poloviny 90. let 20. století v lecčem stále platná.17 Základní faktografie, vycházející z dodnes dochovaných historických pramenů, je tedy v podstatě známá. Horší už je to s jejich interpretací a formulováním názoru na roli pohledského cisterciáckého kláštera nikoliv v dějinách řádu v českých zemích, ale v dějinách regionu Havlíčkobrodska. Tady 13
SOMER, Tomáš: Smil z Lichtenburka. Příběh velmože bouřlivého věku, České Budějovice 2012, s. 173–177. 14 URBAN, Jan: Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho panského rodu, Praha 2003. 15 CHARVÁTOVÁ, Kateřina: Dějiny cisterckého řádu v Čechách. Díl 2. Kláštery založené ve 13. a 14. století. Praha 2002, s. 301–338. 16 SVITÁK, Z.: Počátky kláštera cisterciaček v Pohledu, s. 5. 17 Bádání o dějinách cisterciáckého řádu přehledně shrnula v nedávné době LOMIČKOVÁ, Radka: Cisterciáci aneb co o nich bylo napsáno, in: Za zdmi kláštera. Cisterciáci v českých dějinách, České Budějovice 2010 s. 7–23.
55
se zdá, že mikro a makro optika může vést k poměrně odlišným výsledkům. Pozornost si v tomto ohledu zaslouží právě doba pozdního středověku jako doba velkých zvratů. V neposlední řadě tak mohou dějiny kláštera v Pohledu posloužit tomu, aby mozaika českých dějin doby husitské a pohusitské nebyla tak černobílá, jak je někdy vykreslována a jak dosud žije v širším povědomí. Založení kláštera a vývoj jeho majetkové základny v době předhusitské Shrňme s ohledem na potřebné souvislosti nejdříve vývoj kláštera do konce 14. století. Pohledský cisterciácký klášter byl jedním ze dvou ženských řádových fundací v Čechách (tím druhým byl klášter v Sezemicích na Pardubicku, založený před rokem 1267).18 Klášter cisterckých mnišek v Pohledu založily mezi lety 1265–1267 čtyři sestry původem z mocného rodu jihočeských Vítkovců: Kateřina, Ludmila, Jitka a Gertruda, dcery Vítka staršího z Klokot. Kateřina stála v čele jiného cisterciáckého ženského kláštera, známého moravského domu Porta Coeli u Tišnova.19 Abatyše Kateřina se svého postavení v Tišnově vzdala a stala se první představenou kláštera pohledského. Dochované prameny dokládají součinnost jejích sester, především Ludmily, působící naopak v premonstrátské kanonii v Nové Říši u Telče, na zajištění ekonomického zázemí nové fundace.20 Od prvních vysledovatelných kroků ke skutečnému uvedení kláštera v život uběhly téměř dva roky. Za místo usídlení nového konventu sester cisterckého řádu byl namísto původně zvažovaného Pňova u Poděbrad21 zvolen právě Pohled, místo v údolí řeky Sázavy (odtud pak i latinský název Vallis sanctae Mariae), tj. region, kde se již skoro dvě desetiletí konstituovalo panství rodu Lichtenburků. 18
CHARVÁTOVÁ, K.: Dějiny cisterckého řádu 2, s. 339–343. K dějinám kláštera Porta Coeli srov. HLADÍK, Dušan: Porta Coeli. Dějiny kláštera od založení do skončení válek husitských, Tišnov 1994. 20 Viz CDB V/1, č. 443, s. 655; č. 444, s. 656–657; č. 454, s. 670–671, CDB V/2, č. 517, s. 64–65. Srov. SVITÁK, Z.: Počátky kláštera cisterciaček v Pohledu, s. 8–9; CHARVÁTOVÁ, K.: Dějiny cisterckého řádu 2, s. 301– 302. 21 CDB V/1, č. 453, s. 668–670. 19
56
Mocný Smil z Lichtenburka nejenže část svého majetku sestrám z rodu Vítkovců prodal, ale novou fundaci také sám podpořil.22 Navázal tak nejspíše na vlastní nerealizovaný záměr založit řeholní dům cisterciáků.23 Roku 1267 již stály základy klášterního chrámu, neboť papežský legát kardinál Guido v tomto roce obdaroval klášterní kostel v Pohledu odpustky.24 Roku 1268 pohledský chrám vysvětil pražský biskup Jan III. a také on přiznal klášternímu kostelu právo odpustků.25 Roku 1271 pak biskup Jan přijal pohledský konvent pod svou ochranu a potvrdil mu držbu statků.26 Další podpory se novému klášteru dostalo počátkem roku 1269 od krále Přemysla Otakara II., k němuž měl Smil z Lichtenburka blízko. Panovník dokonce svěřil pohledský klášter cisterciaček do ochrany své ženě královně Kunhutě Haličské, k níž měla zakladatelská rodina vazby.27 Následujícího roku byla platnost fundace potvrzena i generální kapitulou řádu28 a pohledský klášter Vallis sanctae Mariae tak byl přijat do svazku cisterciáckých klášterů. Roku 1272 pak vzal pohledský cisterciácký klášter pod ochranu římské kurie i papež Řehoř X., který taktéž potvrdil klášteru jeho majetkovou držbu.29 Roku 1280 udělil pohledskému kostelu odpustky také papežský nuncius a tripoliský biskup Pavel.30 Na rozdíl od mínění Heleny Hlouškové, která se ztotožnila s výkladem barokní kroniky Pavla Augustina Stohandla, se nedomnívám, že byl pohledský klášter v době interregna po smrti 22
SVITÁK, Z.: Počátky kláštera cisterciaček v Pohledu, s. 9–10; CHARVÁTOVÁ, K.: Dějiny cisterckého řádu 2, s. 302–306; SOMER, T.: Smil z Lichtenburka, s. 173–175. 23 Smil z Lichtenburka se kromě Pohledu podílel také na založení cisterciáckého kláštera ve Žďáře nad Sázavou, viz SOMER, Tomáš: Smil z Lichtenburka a žďárský klášter. Historica Olomucensia 36, 2009, s. 9–23; TÝŽ: Smil z Lichtenburka, s. 184–196. 24 CDB V/2, č. 494, s. 38–39. 25 CDB V/2, č. 563, s. 132–133. 26 CDB V/2, č. 629, s. 236. 27 CDB V/2, č. 579, s. 160–162. 28 Statuta Capitulorum generalium Ordinis cisterciensis III, č. 69, s. 91. 29 CDB V/2, č. 670, s. 304–305; č. 671, s. 305–306. 30 RBM II, č. 1205, s. 522.
57
krále Přemysla Otakara II. a následné braniborské vlády v Čechách vypálen a znovuobnoven až po 22 letech.31 Období let 1278–1281 bezpochyby mělo do poklidu daleko,32 stejně tak s ohledem na známé dějiny blízkého benediktinského opatství ve Vilémově, kdy je soudobými prameny tento klášter výslovně uváděn jako postižený dobovými zvraty, nelze poškození Pohledu a jeho následné hospodářské obtíže vyloučit.33 Přesto je představa totální decimace Pohledu, jež by předčila i husitské války, je stěží uvěřitelná. Současné bádání totiž ukazuje, že braniborská správa, vykreslená již Františkem Palackým v temných barvách, nejspíše neodpovídá skutečnosti. Významným argumentem jsou např. doložené dobré vztahy mezi králem Václavem II. a markrabím Otou V. Braniborským.34 Podle Otokara Štýrského ležel římský král Rudolf Habsburský se svými oddíly 12 dní u Habrů mezi Německým Brodem a Čáslaví, aby tu vyčkal na další posily,35 čímž svědectví rakouského kronikáře ladí s výpovědí domácího letopisce. Následně došlo v sedleckém klášteře k jednání mezi králem Rudolfem a královnou-vdovou Kunhutou, manželkou Přemysla Otakara II. Protivníci římského krále Ota V. Braniborský a Jindřich IV. Vratislavský zatím rozbili své ležení u Kolína. Třebaže k vojenskému střetu mezi nimi nedošlo,36 delší 31
HLOUŠKOVÁ, H.: Z historie kláštera v Pohledu, s. 11. Vyprávění o zlých letech po smrti krále Otakara II., in: FRB II, s. 335– 368; Letopisové Jindřicha Heimburského, in: FRB II, s. 318; Continuatio Vindobonensis, in: MGH SS IX, s. 712. 33 Příběhy krále Přemysla Otakara II., in FRB II, s. 332. Srov. ŠRÁMEK, Josef: Benediktinské opatství ve Vilémově na Havlíčkobrodsku a jeho vazby k Moravě ve středověku, Vlastivědný věstník moravský 3, 2014, s. 228–229. 34 DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, Dana: Braniboři v Čechách a zajetí Václava II. (Česko-braniborské vztahy ve 13. století), in: Korunní země v dějinách českého státu. Díl 2. Společné a rozdílné. Česká koruna v životě a vědomí jejích obyvatel ve 14. –16. století, Ústí nad Labem 2005, s. 129–158. Srov. JAN, Libor: Vznik zemského soudu a správa středověké Moravy, Brno 2000, s. 209–269; ANTONÍN, Robert: Zahraniční politika krále Václava II. v letech 1283–1300, Brno 2009, s. 148–208. 35 Ottokars Österreichische Reimchronik, in: MGH. Deutsche Chroniken V/1, s. 230. 36 JAN, L.: Vznik zemského soudu, s. 216. 32
58
ležení většího počtu mužů ve zbrani samozřejmě představovalo minimálně po ekonomické stránce nemilou zátěž. Excesy jistě nelze vyloučit a citovaný vilémovský příklad je dokladem, přesto lze důvodně pochybovat, že by král Rudolf dovolil plundrování jako na dobytém území či dokonce boření a vypalování.37 Počátek 14. století nadto hospodářskou bilanci Pohledu zachycuje ve velmi dobrém světle, jak uvidíme dále. Nepochybně správně se klíčovou otázkou studia dějin husitské revoluce stala problematika majetkové držby církevních institucí a kondice klášterní ekonomiky obecně.38 Víme, že základní majetkové nadání, které Pohled dostal do vínku, nebylo z největších. Skládalo se vlastně ze samotného Pohledu a jeho nejbližšího okolí (příznačné je, že i vymezení pohledské farnosti bylo věcí, která si vyžádala právního rozřešení)39 a vzdálené osamocené vesnice Pňov. Jeho přínos pro 37
Tamtéž, s. 210–211. Za všechny především BOHÁČ, Zdeněk: Struktura feudální pozemkové držby v Čechách na prahu husitské revoluce (Pokus o rekonstrukci podle patronátních práv), Folia Historica Bohemica 7, 1984, s. 7–42; ČECHURA, Jaroslav: Klášterní velkostatek v předhusitských Čechách – základní tendence hospodářského vývoje a metodická východiska dalšího studia, Archeologia Historica 10, 1985, s. 395–407; TÝŽ: Sekularizace církevních statků v husitské revoluci a některé aspekty ekonomického a sociálního vývoje v Čechách v době pozdního středověku, Husitský Tábor 9, 1986–1987, s. 91– 101; TÝŽ: Základní vývojové tendence ekonomického vývoje klášterního velkostatku v předhusitských Čechách, Právněhistorické studie 30, 1989, s. 31–54; HLEDÍKOVÁ, Zdeňka: Úpadek nebo růst? K situaci církve v Čechách ve 14. století, in: Traditio et cultus. Miscellanea historica Bohemica Miloslao Vlk archiepiscopo Pragensi ab eius collegis amicisque ad annum sexagesimum dedicata, Praha 1993, s. 51–62; TÁŽ: Donace církevním institucím v Čechách v prvém dvacetiletí 15. století (Statistický přehled), in: Husitství – Reformace – Renesance. Sborník k 60. narozeninám Františka Šmahela, Praha 1994, s. 251–260; BOROVSKÝ, Tomáš: Zikmundovy zápisy na Moravě (Zápisy klášterních majetků), in: Ad vitam et honorem. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi přátelé a žáci k pětasedmdesátým narozeninám, Brno 2004, s. 327–339. 39 SOMER, T.: Smil z Lichtenburka, s. 175–182. Peripetie a chronologii vývoje farní sítě naposledy na příkladě regionu jihozápadní Moravy 38
59
klášterní hospodaření tak nebyl od začátku velký a není proto divu, že ves cisterciačky záhy směnily za nedaleký Jitkov s lesem. Další donaci představovala polovina vsi Wezelensdorf v dnešním Rakousku a několik menších majetků.40 Už v roce 1265 se v rukou pohledského faráře nacházela kaple v dnes zaniklé lokalitě Buchberg (Buková Hora), kostelu náležela také práva ke vsím Schützendorf a Ottendorf.41 Kaple v Buchbergu pak nejspíše přešla po založení kláštera spolu s pohledskou farou pod správu cisterciaček, jak dokládá rozhodnutí pražského biskupa Jana III. z roku 1272, kdy přikázal německobrodskému faráři Helvikovi, aby rezignoval na další spor s pohledskými cisterciačkami právě o kapli v Buchbergu.42 Přesto se práva k této kapli dostala na přetřes znovu v roce 1327, jak dokládá listina Hynka ze Žleb.43 Sporná byla také držba farního patronátu v Langendorfu. Roku 1335 tak svědčil kouřimský arcijáhen a pražský biskupský oficiál Bohuta o uzavření dohody mezi faráři ve Šlapanově a Langendorfu (Dlouhé Vsi), týkající se langendorfského kostela.44 Ani to však nebylo poslední slovo ve sporu o plat ve výši 32 grošů, vázaný k langendorfské faře, jak ukazuje svědectví z roku 1347.45 Majetek kláštera postupem času rozmnožovaly zbožné odkazy a věna členek konventu povětšinou ze sociálních vrstev šlechty a hlavně asi měšťanstva, stejně tak jako vlastní koupě ze strany kláštera. Není překvapivé, že zakladatelská práva přešla na potomky Smila z Lichtenburka a naopak vazba na Vítkovce brzy zanikla.46 Ronovci ve 14. století přicházeli do kontaktu s pohledskými cisterciačkami poměrně často. Již roku 1303 Rajmund z Lichtenburka prodal opatu
analyzoval JOKEŠ, Petr: Farní organizace na středověké západní Moravě, Brno 2011. Jeho práce ovšem přináší řadu poznatků, které lze zevšeobecnit. 40 CHARVÁTOVÁ, K.: Dějiny cisterckého řádu 2, s. 306. 41 CDB V/1, č. 447, s. 661–662. 42 CDB V/2, č. 673, s. 307–308. 43 RBM III, č. 1399, s. 547–548. 44 Národní archiv v Praze, fond Archivy zrušených klášterů, Řád cisterciáků – Pohled, sign. 789. 45 Tamtéž, sign. 798. 46 CHARVÁTOVÁ, K.: Dějiny cisterckého řádu 2, s. 308.
60
sedleckému a pohledské abatyši dvůr v Langendorfu.47 Roku 1312 a 1322 obdarovali Pohled Ronovci Václav ze Žleb a Čeněk z Ronovce,48 roku 1314 bratři Čeněk a Albert z Ronova darovali Pohledu, kde v té době žily dvě jejich sestry, statky mezi Jitkovem a Slavětínem.49 Roku 1329 Alžběta, vdova po Haimanovi z Přibyslavi, koupila od pohledského konventu na dobu svého života ves Macourov a její synové Smil z Ronova, Haiman z Přibyslavi a Jindřich z Osova tehdy dosvědčili, že si po matčině smrti nebudou na ves činit nároky.50 V roce 1366 obdaroval klášter Zdeněk z Ronova vsí Pravňov a roku 1381 postoupil Čeněk z Ronova klášteru se souhlasem pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna kapli na hradě Ronově a ves Čachotín s dvorem.51 Klášteru cisterciaček v Pohledu byly nadále nakloněny i církevní kruhy. V roce 1310 udělil prizrenský biskup Heřman, pověřený zástupce pražského biskupa Jana IV. z Dražic, Pohledu odpustky.52 V roce 1323 ke stejnému aktu přikročil dyoniský biskup Dětřich53 a o dva roky později i Přibyslav, biskup sadaronský a pomocný biskup pražského biskupa Jana IV. z Dražic.54 Roku 1308 již zmíněný Rajmund z Lichtenburka zastavil za obnos 200 hřiven stříbra sedleckému klášteru ves Langendorf a Bartoušov s dodatkem, že mají připadnout klášteru, pokud je do roka ze zástavy nevyplatí.55 Tento závazek potvrdili také Rajmundovi bratři Jindřich z Lipé a Oldřich z Lichtenburka.56 Zjevně se tak stalo, neboť v roce 1316 dosvědčil sedlecký opat Heidenreich, že kouřimský arcijáhen Rapoto daroval pohledskému konventu ves Langendorf a plat ze vsi Cibotín, který 47
RBM II, č. 1949, s. 839. RBM III, č. 112, s. 47; č. 820, s. 327–328. 49 RBM III, č. 231, s. 91–92. 50 RBM III, č. 231, s. 91–92; č. 1582, s. 620–621. 51 Národní archiv v Praze, fond Archivy zrušených klášterů, Řád cisterciáků – Pohled, sign. 800, 802. 52 RBM II, č. 2246, s. 975. 53 RBM III, č. 949, s. 367–368. 54 RBM III, č. 1102, s. 431. 55 RBM II, č. 2166, s. 934–935. 56 RBM II, č. 2165, s. 934. 48
61
od sedleckého konventu odkoupil.57 Roku 1329 zapůjčil vyšehradský kustod Menhart pohledskému konventu plat 20 kop grošů pražských za účelem oprav kláštera následkem požáru.58 Roku 1333 zase kněz Konrád z Kolína zakoupil pro pohledský klášter plat v Žitavě.59 Již bylo zmíněno, že v roce 1381 svolil pražský arcibiskup Jan z Jenštejna k inkorporaci kaple na hradě Ronově60 Na klášter v Pohledu ovšem pamatovala svými dary a odkazy nejen vysoká šlechta. V roce 1303 získal Pohled darem německobrodských měšťanů důl v Macourově.61 Roku 1336 např. odkázala paní Anežka, vdova po kutnohorském měšťanu Martinu Nozlinovi, z platu 10 kop grošů 6 kop dceři Anně, řeholnici pohledského kláštera, a 4 kopy sedleckému klášteru. Plat, určený sestře Anně, měl po její smrti připadnout pohledskému konventu.62 Tento plat se roku 1338 zavázal sedlecký konvent prostřednictvím opata Mikuláše odvádět kaplanům v Pohledu.63 V roce 1339 zase dosvědčil rychtář a přísežní města Německého Brodu, že Alžběta, vdova po rychtáři Vernerovi, odkázala pohledské řeholnici Alžbětě plat, vázaný na dvůr vdovy Alžběty ležící za městem, jež pak po smrti sestry Alžběty bude náležet pohledskému klášteru.64 V roce 1341 pohledský konvent získal od sedleckého tesaře Heřmana 30 kop grošů, za to ovšem odvedl obnos 3 kop ročního platu z renty, placené naopak ze Sedlce.65 V roce 1345 se sedlecký konvent zavázal prostřednictvím opata Jana k platbě 10 kop ročního platu dcerám mistra Rapoty, které žily jako řeholnice v pohledském klášteře.66 V roce 1357 zakoupila vdova Lucie čtvrtinu kovárny67 57
RBM III, č. 322, s. 130. RBM III, č. 1602, s. 627. 59 RBM III, č. 2042, s. 793–794. 60 Národní archiv v Praze, fond Archivy zrušených klášterů, Řád cisterciáků – Pohled, sign. 802. 61 RBM II, č. 1981, s. 852. 62 RBM IV, č. 281, s. 112; č. 307, s. 122; č. 417, s. 168. 63 RBM IV, č. 568, s. 223–224. 64 RBM IV, č. 644, s. 250. 65 RBM IV, č. 859, s. 340. 66 RBM IV, č. 1495, s. 603–604. 67 Z logiky věci již vlastnila ostatní tři čtvrtiny kovárny. 58
62
v Kutné Hoře a stanovila, že po její smrti má polovina kovárny připadnout pohledským cisterciačkám, druhá polovina pak až po smrti Luciiny vnučky.68 Vlastnictví kovárny v Kutné Hoře pohledským konventem doložili písemně v letech 1383 a 1387 mistři kutnohorské mincovny.69 Roku 1374 městská rada Kutné Hory doložila, Mikuláš zvaný Puschův daroval svým dvěma dcerám, které žily v řadách pohledského konventu, 4 kopy grošů platu, jež měly po jejich smrti připadnout klášteru.70 V neposlední řadě pohledský konvent posiloval své majetkové zázemí také koupěmi, třebaže se tato majetková strategie nezdá ve světle dochovaných pramenných svědectví jako nejčastěji praktikovaná. V roce 1304 prodala vdova Hildegunda pohledskému klášteru dvůr a část vsi Simtany.71 V roce 1409 rychtář, purkmistr a konšelé města Německého Brodu listinně stvrdili, že Jan, zvaný Kunerl, prodal pohledské abatyši Alžbětě půl kopy grošů platu na dvoře zvaném Leopoldův,72 o rok později zas představení Německého Brodu vydali své svědectví o tom, že František Maulechedl prodal abatyši Alžbětě půl kopy domové renty.73 V roce 1415 pak podle svědectví městských úředníků prodal Hynek Rosendorfer abatyši Alžbětě 1 kopu grošů platu, vázaného na jeho dvůr.74 Ještě roku 1417 prodal pohledský rychtář Vayt von Tirmanschonen pohledské sestře Voršile půl kopy platu.75 Souhrnně vzato, od počátku 14. století se v dochovaných dokladech o klášterním hospodaření zrcadlí snaha o hledání nových příjmů spíš než o budování majetkové domény. Je to proces vcelku logický. S ohledem na relativně pozdní vznik pohledského kláštera, který se 68
Národní archiv v Praze, fond Archivy zrušených klášterů, Řád cisterciáků – Pohled, sign. 799. 69 Tamtéž, sign. 803, 804. 70 Tamtéž, sign. 801. 71 RBM II, č. 2001, s. 865. 72 Národní archiv v Praze, fond Archivy zrušených klášterů, Řád cisterciáků – Pohled, sign. 809. 73 Tamtéž, sign. 810. 74 Tamtéž, sign. 811. 75 Tamtéž, sign. 813.
63
těsně minul s dobou největšího osidlovacího boomu na Vysočině, byly patrně možnosti budování větší pozemkové domény již výrazně omezené. Klášter cisterckých sester, třebaže s oporou vlivného sedleckého opatství, již nemohl představovat konkurenci mocným Lichtenburkům a nejspíše ani městu Německému Brodu. Stejné důvody lze vidět za tím, že se na skromných majetcích Pohledu nevyvinulo žádné městečko či alespoň tržní osada, což bylo jinak ve vlastním ekonomickém zájmu klášterních vrchností.76 I když roku 1314 získal Pohled dosud nezastavěné a neobdělané pozemky a lze tedy předpokládat zájem cisterciaček na vlastní kolonizaci, nejspíše nelze toto úsilí či zájem přeceňovat. Kateřina Charvátová usoudila, že se klášter nanejvýš podílel na odlesňování krajiny v okolí Německého Brodu a Borové a uvažuje o založení maximálně dvou vesnic, hospodářského dvora ve Ždírci a několika menších lokalitách v samotném okolí Pohledu.77 Nic bližšího bohužel nevíme o hospodaření konventu ve vztahu k dolu v Macourově. Reálná ovšem nejspíše není představa podnikání ve vlastní režii, spíše se lze domnívat, že konvent důl pronajímal soukromým podnikatelům a pobíral podíl na výnosech bez rizika ztráty. Podobně byly patrně pronajímány hospodářské dvory v držení pohledského kláštera, spíš než provozováno vlastní hospodaření. Klášter si tak přišel na hotové peníze a naturální rentu, což saturovalo potřeby konventu patrně dostatečně. Důležitou součástí klášterních příjmů byly také platy, vázané na kostely a kaple, jak ukazují výše zmíněné spory. Pohledský konvent držel patronát ke třem kostelům a jedné kapli. Kromě již uvedených farních kostelů v Buchbergu a Langendorfu se jednalo ještě o kostel v samotném Pohledu a kapli v Ronově.78 Krom obvyklých platů, jež náležely patronovi kostela, generovaly kostely další příjem v podobě práva udělovat odpustky poutníkům. 76
Srov. KEJŘ Jiří: Vznik městského zřízení v českých zemích, Praha
1998. 77
CHARVÁTOVÁ, K.: Dějiny cisterckého řádu 2, s. 322. CDB V/2, č. 517, s. 64–65; č. 673, s. 307–308; LC I/1, s. 161; LC I/2, s. 53; LC VI, s. 136; Národní archiv v Praze, fond Archivy zrušených klášterů, Řád cisterciáků – Pohled, sign. 802. 78
64
Výpověď pramenů 14. století naznačuje, že především v první polovině 14. století se klášternímu hospodářství patrně dařilo dobře a konvent cisterciaček zdárně rozšiřoval své majetkové zázemí jak pasivními dary, tak aktivními akvizicemi. Lze se domnívat, že zde hrál roli i bohatý klášter Sedlec, neboť doba pohledského vzestupu nápadně ladí s dobou vlády proslulého sedleckého opata Heidenreicha, jdoucí ruku v ruce s rozkvětem těžby v kutnohorských stříbrných dolech.79 Ve 14. století v držení pohledských cisterciaček nacházelo cca 14 vsí. Výnosy z desátků i peněžní platy z většiny z nich zachycuje urbář, kladený do sklonku 20. let.80 Po jeho sepsání pak klášter s jistotou získal ještě dvě vsi. Pohled tak i nadále patřil k majetkově chudším klášterům, Kateřina Charvátová odhadla, že majetek Pohledu tvořil 1/3 držby moravských cisterciaček.81 Podle rejstříku papežských desátků odváděl Pohled v roce 1367 římské kurii nepříliš velkou částku 1/4 kopy grošů.82 Roku 1329 klášter vyhořel a obnova si vyžádala prostředky větší, než jakými disponoval leckterý větší a movitější klášter. Ačkoliv klášter nadále získával nový majetek, dělo se tak spíše prostřednictvím darů donátorů než skrze vlastní aktivní hospodářskou politiku. Pohled se dokonce stal věřitelem samotného Sedlce. Hospodářské problémy v Sedlci začaly již po smrti opata Heidenreicha. Už v roce 1330 sedlecké dluhy činily 3 000 hřiven stříbra a dále stoupaly.83 Roku 1409 byl pořízen soupis dluhů sedleckého opatství a Pohled tu vystupuje 79
HYNKOVÁ, Jana: Heidenreich Sedlecký, in: 900 let cisterciáckého řádu, Praha 2000, s. 97–160. Srov. v širším kontextu JAN, Libor: Václav II. a struktury panovnické moci, Brno 2006, s. 79–160. 80 Decem registra censuum Bohemica compilata aetate bellum hussitium praecedente, Praha 1881, s. 20–22. Srov. NOVÝ, Rostislav: Studie o předhusitských urbářích I, Sborník historický 13, 1965, s. 49–55. Jeho datace však nemusí být nesporná. Studii na toto téma připravuje Mgr. Tomáš Somer, Ph.D., jemuž tímto děkuji za konzultaci problému. 81 CHARVÁTOVÁ, K.: Ženská větev cisterckého řádu v Čechách a na Moravě, s. 306. 82 Registra decimarum papalium, Praha 1873, s. 30–31. 83 CHARVÁTOVÁ, K.: Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142–1420. Díl 1. Fundace 12. století, Praha 2013, s. 150, 192–197.
65
s pohledávkou ve výši 50 kop grošů.84 Naproti tomu listina generálního opata cisterciáckého řádu z roku 1417 ukazuje, že na počátku 15. století se pohledský klášter potýkal s finančními problémy. Toho roku totiž cisterciácké ústředí Pohledu odpustilo příspěvek na účast zástupců řádu na církevním koncilu v Kostnici, který byl povinen odvést každý klášter cisterciácké rodiny.85 V tomto kontextu lze proto nahlížet na listinu, která dosvědčuje, že roku 1417 abatyše spolu s konventem kláštera vysadili pohledskému rychtáři Vítovi pole emfyteutickým právem. Znamenalo to totiž pro klášter další obnos v hotových penězích, což byl trend, charakteristický pro dobu konce 14. století.86
84
ČELAKOVSKÝ, Jaromír: Klášter sedlecký, jeho statky a práva v době před válkami husitskými, Praha 1916, s. 35. 85 Národní archiv v Praze, fond Archivy zrušených klášterů, Řád cisterciáků – Pohled, sign. 812. O koncilu v Kostnici v důležitém kontextu pojednává BAUM, Wilhelm: Císař Zikmund. Kostnice, Hus a války proti Turkům, Praha 1996, s. 115–170. Srov. také RAPP, Francis: Církev a náboženský život Západu na sklonku středověku, Brno 1996, s. 46–48; DAWSON, Christopher: Rozdělení nebo reforma západního křesťanstva? Praha 1998, s. 33–43. 86 ČECHURA, Jaroslav: Dvě studie k sociálně ekonomickému vývoji klášterního velkostatku v předhusitských Čechách, Sborník Národního muzea. Řada A, 42, 1988, s. 1–73; TÝŽ: Velkostatek kláštera Osek v letech 1310– 1419, Časopis Národního muzea 160, 1991, s. 20–46; JAN, Libor: Slavkov u Brna ve 14. a na počátku 15. století – rozmach a úpadek komendy řádu německých rytířů, Časopis Matice moravské 109, 1990, s. 39–58; WIHODA, Martin: Stagnace a úpadek řádu německých rytířů ve 14. a na počátku 15. století, Časopis Slezského muzea, řada B, 41, 1992, s. 200–209; SVOBODA, Miroslav: Hospodaření strakonické komendy johanitů do poloviny 15. století, Časopis Národního muzea. Řada A, 170, 2001, s. 1–21; ČAPSKÝ, Martin: Ekonomická regrese českomoravské bailie řádu německých rytířů a pokusy o její řešení, Husitský tábor 13, 2002, s. 187–202; BOROVSKÝ, Tomáš: Majetkový vývoj kláštera v Louce do konce 15. století, Jižní Morava 39, 2004, s. 21–36.
66
Klášterní kostel a kaple v Pohledu, foto: Eva Svobodová
Detailní záběr na gotický klášterní kostel pohledských cisterciaček, foto: Eva Svobodová
67
Klášter v Pohledu ve víru zvratů 15. století Po roce 1417 však už pomalu nadcházely pro Pohled i další české a moravské církevní instituce těžké časy. Po upálení mistra Jana Husa a mistra Jeronýma Pražského se stala atmosféra v Českém království, kde situace houstla nejpozději od roku 1414, výbušnou a po smrti krále Václava IV. napětí otevřeně eskalovalo.87 K prvnímu střetu mezi stoupenci římského a uherského krále Zikmunda Lucemburského a příznivci kalicha a církevní reformy došlo už na začátku listopadu 1419, když Petr Konopišťský ze Šternberka napadl průvod husitů od Sezimova Ústí, kteří směřovali k Praze. K otevřenému vyhlášení války však došlo až 17. března 1420, kdy nechal král Zikmund ve Vratislavi po demonstrativním upálení novoměstského měšťana Jana Krásy veřejně vyhlásit papežskou výzvu ke křížové výpravě proti českým kacířům. To už se ovšem na jihu Čech začala konstitovat táborská obec a 25. března 1420 čeští kališníci dosáhli motivačně velice důležitého vítězství u Sudoměře. Od 17. dubna 1420 se připravovala k obraně také Praha, která byla křižáckými vojsky oblehnuta začátkem května a byla sevřena v kleštích mezi Pražským hradem a Vyšehradem, ovládanými Zikmundem. Obležení Prahy trvalo až do počátku srpna 1420, kdy se po odražení pod Vítkovem a na Špitálském poli křížová výprava rozpadla. 15. září 1420 naopak husité oblehli Zikmundovou posádkou držený Vyšehrad, který kapituloval 1. listopadu téhož roku. Zikmundovo vojsko dorazilo 87
K počátkům českého reformního hnutí nejnověji SOUKUP, Pavel: Reformní kazatelství a Jakoubek ze Stříbra, Praha 2011; k atmosféře v Praze coby epicentru husitské reformace podnes fundamentálně MEZNÍK, Jaroslav: Praha před husitskou revolucí, Praha 1990; k tomu srov. ČORNEJ, Petr: První pražská defenestrace. Krvavá neděle uprostřed léta, Praha 2010. K osobnostem Jeronýma Pražského a Jana Husa naposled KEJŘ, Jiří: Jan Hus známý a neznámý, Praha 2009; TÝŽ: Husův proces, Praha 2000; ŠMAHEL, František: Život a dílo Jeronýma Pražského. Zpráva o výzkumu, Praha 2010; TÝŽ: Jan Hus. Život a dílo, Praha 2013. Nepřehlédnutelným a dosud základním dílem o husitské revoluci je syntéza ŠMAHELA, Františka: Husitská revoluce. Díl I. Doba vymknutá z kloubů, Praha 1995; TÝŽ: Husitská revoluce. Díl II. Kořeny české reformace, Praha 1996; TÝŽ: Husitská revoluce. Díl III. Kronika válečných let, Praha 1996.
68
pozdě a bylo pod Vyšehradem na hlavu poraženo. Husitská Praha slavila triumf a kalichu se dařilo i v jižních a jihozápadních Čechách. V listopadu 1420 tak raději uzavřel s husity příměří i Oldřich z Rožmberka a zavázal se na svém panství dodržovat čtyři artikuly pražské.88 Koncem června roku 1420 ovládli východočeští husité Hradec Králové, který předtím Zikmund Lucemburský v květnu 1420 ovládl při svém postupu ze Svídnice na Prahu. Pokus vydobýt město nazpět selhal, žoldnéři ve službách katolických pánů tedy alespoň posílili posádku, ležící v opatovickém klášteře. Proti tomuto opěrnému bodu katolíků sice podnikli hradečtí kališníci v prosinci roku 1420 útok, ale byli se ztrátami odraženi. V rukou Jana Městeckého z Opočna se tehdy nacházelo druhé nejvýznamnější město východních Čech Chrudim. Jan Městecký byl v této době hlavním reprezentantem prozikmundovského tábora v jihovýchodních Čechách a spolu s představiteli Kutné Hory čelil snahám vybudovat v regionu po vzoru Tábora další husitské obce. Počátkem roku 1421 tak spojené oddíly Kutné Hory a Jana Městeckého dobyly někdejší městečko opatovického kláštera Přelouč, kde se s podporou části místních obyvatel zabydleli táborští husité v čele s knězem Valentinem. Zajatí husité skonali svrženi v kutnohorských šachtách.89 Na přelomu let 1420–1421 obsadil Chotěboř oddíl táboritů, vedený Petrem Hromádkou z Jistebnice, který sám stál u počátků Tábora. Chotěboř náležela dříve mezi majetky předního Husova podporovatele Petra Zmrzlíka ze Svojšína a mezi obyvateli se nacházelo mnoho příznivců reformního hnutí.90 Ale potom, co hejtman Hromádka začal Chotěboř přetvářet k obrazu táborskému, se místní obyvatelé obrátili proti němu. Když 2. února roku 1421 oblehly Chotěboř oddíly Jana Městeckého z Opočna, Čeňka Hlaváče z Ronova, Půty z Častolovic, Arnošta Flašky z Pardubic spolu s městským oddílem z Čáslavi 88
Srov. ČORNEJ, P.: Velké dějiny zemí Koruny české V, s. 220–282. ŠMAHEL, F.: Husitská revoluce III, s. 45–46; ŠANDERA, Martin: Zikmundovi věrní na českém severovýchodě. Opočenská strana v husitské revoluci, České Budějovice 2005, s. 40–42. 90 Srov. VELÍMSKÝ, Tomáš: Páni ze Svojšína. Rod velmožů, pánů a rytířů z povodí Mže, Praha 2013, s. 69–102. 89
69
a Kutné Hory, odmítli Chotěbořští vystoupit proti katolickým pánům bok po boku s muži hejtmana Hromádky. Ten realisticky zhodnotil přesilu před hradbami a negativně naladěné Chotěbořské v zádech a nabídl Janu Městeckému kapitulaci výměnou za volný odchod. Po uzavření dohody skutečně Hromádkovi muži složili zbraně a vzdali se katolickým pánům. Bez ohledu na předchozí dohody však byli pobiti, sám hejtman Hromádka a dva další husitští kněží skončili v plamenech na chrudimském náměstí.91 I na tyto události reagovala husitská strana, posílená výše uvedenými úspěchy, protiúderem, směřovaným v jarních měsících roku 1421 do středních a východních Čech. Tažení se stalo jednou velkou spanilou jízdou a velkým triumfem především pražské utrakvistické obce, třebaže do pole nevytáhly jen oddíly pražských měst. Poté, co husité zlomili odpor města Český Brod a utopili jej v krvavé lázni, zapůsobila zvěst o této události jako memento, a další města se již husitským šikům vzdávala bez boje. Před prapory s kalichem se tak pokořila Kouřim, Kolín, Čáslav, Nymburk i Kutná Hora. Dosud odolávající katolická posádka ponechala svému osudu opatovický benediktinský klášter a husitské posádky byly dosazeny také ke hradům Lichtenburk a Žleby. Zatímco vůči městům se husité v případě kapitulace zachovali velkomyslně, kláštery v jejich zdech či okolí pranic nešetřili. Vypleněny tak byly cisterciácké domy v Kolíně, Sedlci u Kutné Hory a v Sezemicích u Pardubic, stejně jako benediktinské kláštery na Sázavě, ve Vilémově, v Podlažicích a v Opatovicích nad Labem či komenda řádu německých rytířů v Drobovicích. Až Chrudim se dne 26. dubna 1421 postavila husitům na odpor. S ohledem na své předchozí činy a porušení úmluv uzavřených v Chotěboři s Petrem Hromádkou z Jistebnice asi Jan Městecký s milostí ani nepočítal. Počet útočníků však vysoce převyšoval množství obránců a tak nakonec i Jan Městecký z Opočna kapituloval a osobně se pokořil před husitskými vůdci v čele
91
ČORNEJ, P.: Velké dějiny zemí Koruny české V, s. 282–283; ŠANDERA, M.: Zikmundovi věrní, s. 46–48; JUROK, Jiří: Příčiny, struktury a osobnosti husitské revoluce, České Budějovice 2006, s. 80–81.
70
s kazatelem Janem Želivským. Neblaze ale opět skončil chrudimský dominikánský klášter, jenž byl pobořen a řeholníci upáleni.92 Během tohoto tažení, ba lze až říci demonstrace síly stoupenců husitské reformace, byl vyvrácen nejen Pohledu blízký Sedlec, ale také nedaleké benediktinské opatství ve Vilémově. V regionu bylo ostatně horko i po skončení jarního tažení. Těsně před Vánoci roku 1421 se vojska Zikmunda Lucemburského střetla s vojsky vedenými Janem Žižkou před Kutnou Horou, jež byla klíčová pro obě strany. Královským vojskům se přitom podařilo strategické město opanovat. Husité se ovšem nechtěli vzdát a už 6. ledna 1422 se nedaleko Kutné Hory objevilo další silné kališnické vojsko. Zikmund Lucemburský nechal obtížně hajitelné město zapálit a spolu s katolickými měšťany se dal i s vojskem na útěk přes Čáslav a Německý Brod k opevněné Jihlavě. Dne 8. ledna 1422 tak došlo u Habrů ke střetu mezi zadním oddílem, který měl ustupujícímu královskému vojsku hlídat záda, a husity, kteří Zikmunda pronásledovali. Část Zikmundových oddílů se za této situace opevnila v Německém Brodě, část se ve snaze dosáhnout co nejdříve Jihlavy pokusila přebrodit řeku Sázavu. Led však nevydržel a mnozí ze Zikmundova doprovodu se v řece utopili. Obrany Německého Brodu se ujal vyslanec polského krále Jagielly u Zikmundova dvora a zkušený válečník Zawisz Czarny z Garbowa. Ještě během jednání o kapitulaci dne 10. ledna však část utrakvistů na město zaútočila a město padlo. Německý Brod byl při tom vypálen a mnoho obyvatel pobito. Perličkou je, že mezi rytíři, pasovanými po dobytí Německého Brodu dne 11. ledna 1422, byl i Jan Žižka z Trocnova.93 S jistotou pak víme to, že v březnu roku 1423 ve Vilémově pobýval Žižka. Je zde totiž datován jeho dopis bratřím Bartošovi a Bernartovi z Valečova, které Jan Žižka zve spolu se zástupci menšího Tábora k sobě na poradu a vyzývá k nutnosti rozhodného postupu proti nepřátelům kalicha, soustředěným u Německého Brodu.94 92
ŠMAHEL, F.: Husitská revoluce III, s. 79–81; ŠANDERA, M.: Zikmundovi věrní, s. 48–52. 93 ČORNEJ, P.: Velké dějiny zemí Koruny české V, s. 308–311. 94 AČ III, č. 24, s. 302. Srov. KOVÁŘ, Miroslav – MUSÍLEK, Martin: Benediktinské opatství sv. Petra a Pavla ve Vilémově. Příspěvek k historii
71
Nejpozději v té době už tedy byla benediktinská kapitola dějin Vilémova minulostí a bylo by zvláštní, kdyby tomu bylo v případě pohledských cisterciaček jinak. Soudobá zpráva o útoku husitů na klášter se nedochovala, přináší ji pouze raně novověká klášterní kronika Memorabilia monasterii Vallis Mariae beatae Virginis, což je pramen problematický. Spíše než skutečné události odráží domácí klášterní tradici, která již může být vlivem časového odstupu pokřivená. Tento pramen udává, že pohledské sestry žádaly krále Zikmunda o pomoc, která jim byla přislíbena. Uklidněné řeholnice tak prý odmítly opustit klášter a byly vyhnány až po dobytí Německého Brodu počátkem roku 1422. Podle Stohandlova díla byl pohledský klášter přepaden dokonce dvakrát, podruhé v roce 1424, kdy měly být rozvráceny zbytky klášterních budov.95 Nejspíše na základě těchto informací želivský premonstrát Jeroným Solař usoudil, že „klášter Pohledský byl poslední, jehož se Žižkovo vojsko dotklo, vydrancovavší jej na posledním Žižkově tahu k Příbyslavi r. 1424 na začátku října.“96 Podobně konec pohledského kláštera líčí krátce po Solařovi také Mathias Maria Feyfar. Ten udává dokonce dvě varianty zániku pohledského kláštera. Vedle rozvedené Stohandlovy verze, kladené do roku 1422, říjnu 1424 byl klášter prý husity vypálen a vyplundrován, cisterciačky které neutekly byly krutě ztýrány, zneuctěny a kvůli víře zabity. Přitom měl být podle Feyfara zničen i klášterní archiv, viděli jsme ale již v předchozí části, že pohledské listiny se dochovaly v poměrně početném množství.97 Je těžko říct, kolik se v pozdních podáních dochovalo historické pravdy. Lze namítnout, že král Zikmund rozhodně nebyl s to a stavební podobě „zapomenutého“ kláštera pod Železnými horami, Časopis Společnosti přátel starožitností 117, 2009, s. 165–166; ŠRÁMEK, Josef: Osudy benediktinského opatství ve Vilémově na sklonku středověku jako příklad počátků konfesijního rozkolu mezi Čechami a Moravou, Církevní dějiny 13, 2014, s. 94–113. 95 Stohandlovu verzi zkázy kláštera přináší HLOUŠKOVÁ, H.: Z historie kláštera v Pohledu, s. 15–16. 96 SOLAŘ, J.: Klášter cisterciánek v Údolí Panny Marie, s. 194. 97 Citováno podle ROUSE, P.: Některé okolnosti Žižkovy smrti v literatuře a místní tradici, s. 48-49.
72
poskytovat v letech 1421–1422 jakoukoliv pomoc. Pohled s ohledem na svou geografickou polohu mohl o něco přežít klášter ve Vilémově, nepochybně se mu ale stalo osudným husitské obležení Německého Brodu. V tomto směru netřeba Stohandlovu chronologii rozporovat. Viděli jsme ale, že léta 1420 a 1421 byla nesmírně bouřlivá. I cisterciačky z Pohledu jistě dění s obavami sledovaly. Zprávy o husitské ofenzivě na jaře roku 1421 se prokazatelně šířily po širokém okolí, jak bylo možná cílem husitských stratégů. Příznačný je příklad Sedlce, se kterým Pohled, jak jsme viděli, pojily úzké vazby. Klášterní cennosti nechal sedlecký opat převézt do rakouského Klosterneuburgu už roku 1415. Dne 24. dubna 1421 byl Sedlec husity dobyt, vypálen a pobořen, přičemž zde zahynula i část konventu. Nebyl to ale konvent celý, protože část bratří stačila včas utéct.98 Lze proto uvažovat o tom, zda husité obléhající Německý Brod, již nezastihli Pohled liduprázdný. Podobnou úvahu vyslovil pro augustiniánský klášter v Lanškrouně, jehož mniši nalezli azyl v biskupské Olomouci, už Pavel Krafl.99 Kde ovšem pohledské řeholnice přečkaly nejhorší válečná léta husitské revoluce, to netušíme.100 Lze se jen domýšlet, zda pohledské cisterciačky nenásledovaly příkladu sedleckých cisterciáků, kteří utekli nejprve do Jihlavy a poté do Klosterneuburku.101 U řeholního domu typu „damenstift“, kterým Pohled byl, je ovšem možné, že se mnišky v čase ohrožení vrátily ke svým příbuzným. Pokud by se skutečně Pohledu nějak dotklo husitské tažení v roce 1424, které skončilo Žižkovou smrtí u Přibyslavi, mohlo jít jen o další poničení zbytků klášterní zástavby.102
98
Vavřince z Březové Kronika husitská, in: FRB V, s. 409. Srov. CHARVÁTOVÁ, K.: Dějiny cisterckého řádu 1, s. 153, 187. 99 KRAFL, Pavel – MUTLOVÁ, Petra – STEHLÍKOVÁ, Dana: Řeholní kanovníci sv. Augustina v Lanškrouně. Dějiny a diplomatář kláštera, Praha 2010, s. 87–88. 100 Srov. KADLEC, Jaroslav: Katoličtí exulanti čeští doby husitské, Praha 1990, s. 58. 101 Tamtéž, s. 54–55. 102 ROUS, P.: Některé okolnosti Žižkovy smrti v literatuře a místní tradici, s. 48 (s odkazem na topografii Jaroslava Schallera).
73
Jak naposledy shrnul Zdeněk Beran, husitství bylo naprosto zásadním zlomem v majetkové struktuře v oblasti jižní části východních Čech, neboť s ohledem na rozsáhlá panství církevních institucí tu byl velký prostor pro sekularizaci a vytváření velkých polipanských šlechtických dominií.103 Proto nepřekvapí osud vilémovského benediktinského opatství, které se po roce 1421 již nevzpamatovalo a členové konventu do roku 1541 živořili na Moravě.104 Po roce 1436 je jako vlastník někdejšího vilémovského zboží uváděn Jan Hertvík z Rušínova, stranou nezůstal ani Mikuláš Trčka z Lípy.105 Osudy vilémovského opatství tak nejvíce ladí s obecnou představou postavení církevních institucí v době husitské a pohusitské. Dobová realita ovšem byla barvitější. Např. želivským premonstrátům se podařilo ještě před polovinou 15. století prostřednictvím výkupu částečně restaurovat předhusitskou podobu klášternictví a tak se mohl želivský konvent vrátit z Jihlavy, kde nalezl v bouřlivých letech husitských válek azyl. Osudným se želivským premonstrátům stalo až vystoupení proti Jiřímu z Poděbrad po boku tzv. Zelenohorské jednoty na sklonku 60. let 15. století, což kanonie odnesla zástavou svých majetků Burianu Trčkovi z Lípy. V rukou trčkovského rodu pak želivské zboží zůstalo až do 16. století.106 Ještě během 15. století se vzchopilo také cisterciácké opatství v Sedlci u Kutné Hory.107 Zcela zvláštním případem je probošství sázavského kláštera ve Zbýšově, které bylo zastaveno až ve 2. polovině 15. století
103
BERAN, Zdeněk: Majetkové proměny Čáslavského kraje v pozdním středověku a jeho územní struktura. Rekonstrukce vzniku nových územních celků v jižní části východočeské oblasti. In: Území východních Čech od středověku po raný novověk. Kapitoly k územně správním dějinám regionu, Praha 2011, s. 55–60. 104 ŠRÁMEK, J.: Osudy benediktinského opatství ve Vilémově, s. 102– 107. 105 Zbytky register králův římských a českých z let 1361–1480, Praha 1914, č. 1326, s. 183. 106 BERAN, Z.: Majetkové proměny Čáslavského kraje v pozdním středověku, s. 67. 107 CHARVÁTOVÁ, K.: Dějiny cisterckého řádu 1, s. 153–154, 199–201.
74
Vilému Slavatovi z Chlumu.108 Z moravské strany zemské hranice byl klášter cisterciaček u Tišnova vypleněn husity roku 1428 a jeho majetky rozchváceny, ve 2. polovině 15. století však také došel obnovy, neboť na Moravě, která zůstala formálně stále katolickou, byla poněkud jiná situace než v Čechách, kde husitská strana zastávala pevné, ba dominantní pozice.109 A do svého kláštera v Pohledu u Německého Brodu se vrátily také cisterciačky. Návrat jeptišek do Pohledu nelze přesně datovat. Jaroslav Kadlec uvedl, že po svém vyvrácení v roce 1422 byl v Pohledu řeholní život obnoven až po 75 letech.110 V roce 1436 císař Zikmund Lucemburský zapsal Janovi z Bechlova Pohled, dvůr ve Ždírci a Simtany.111 Roku 1437 získal od císaře Langendorf, Jilemník, Macourov, Cibotín a Osralov jakýsi Petr Polák.112 Petr Polák si mimochodem kromě části statků pohledských přišel také k majetkům cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou. Kateřina Charvátová s odkazem na Augusta Sedláčka uvádí, že páni z Ronova prodali své majetky spolu s právy k pohledskému klášteru Hynku Ptáčkovi z Pirkštejna.113 Doklad o této transakci však znám není. Je pravdou, že nedaleké polenské panství Hynku Ptáčkovi patřilo, ale majetkem rodu bylo již od poloviny 14. století.114 Roku 1468 se uskutečnila transakce mezi synem krále Jiřího z Poděbrad Viktorinem a Burianem z Lipé, jehož předmětem bylo panství Polná. Součástí tohoto panství ovšem bylo i panství kláštera pohledského,
108
BERAN, Z.: Majetkové proměny Čáslavského kraje v pozdním středověku, s. 67. 109 CHARVÁTOVÁ, K.: Ženská větev cisterckého řádu v Čechách a na Moravě, s. 301. K poměrům na Moravě za husitství nejlépe VÁLKA, Josef: Husitství na Moravě – Náboženská snášenlivost – Jan Amos Komenský, Brno 2005. 110 KADLEC, J.: Katoličtí exulanti čeští, s. 58. 111 Zbytky register králův římských a českých, Praha 1914, č. 1425, s. 196. 112 Tamtéž, č. 1461, s. 200. 113 CHARVÁTOVÁ, K.: Dějiny cisterckého řádu 2, s. 309. 114 Srov. ŠANDERA, Martin: Hynce Ptáček z Pirkštejna. Opomíjený vítěz husitské revoluce, Praha 2011, s. 138–142.
75
k němuž držel Viktorin z Poděbrad právo ochrany.115 Jelikož byl Viktorin z Poděbrad zetěm Hynka Ptáčka z Pirkštejna, je to doklad toho, že někdejší majetky pohledského kláštera začaly být ve zmatcích pohusitské doby chápány jako součást panství Polná? Nenápadná zmínka o opravě přitom vede k úvahám, že pohledský klášter již v nějaké podobě opět fungoval. Institut tzv. oprav či ochran116 představoval složité dědictví husitských válek. Oprava formálně znamenala obranu kláštera šlechticem, přebírajícím péči o bezpečí mnichů spolu se správou klášterního majetku. Třebaže ne vždy byl vliv opravy pouze negativní, ale naopak někdy skutečně vedl ke konsolidaci klášterního hospodářství,117 reálným důsledkem bylo ovládnutí života konventu světským pánem. Ten pak často neměl zájem na tom, aby se klášter z jeho vlivu vymanil, a on tak přišel o možnost disponovat klášterním majetkem. Paradoxně v pohusitské době tak vzrostla závislost klášterů na zemských institucích, především na zemském soudu, kde klášter často zastupoval právě jeho opravce. V době slabé panovnické moci ovšem často platilo, že jedině prostřednictvím zemského soudu se církevní instituce mohly domáhat svých práv alespoň s nějakou nadějí na úspěch.118 Bezpochyby pohledský klášter znovu ožil řeholním ruchem někdy před rokem 1479. Ze dne 12. března 1479 totiž pochází smlouva, uzavřená mezi abatyší pohledského kláštera Alžbětou a Janem Špetlem starším z Prudic, týkající se pozemků u Osralova, na nichž měl být 115
Pozůstatky desk zemských roku 1541 pohořelých. Díl II, Praha 1872, s. 351–353. 116 K terminilogii viz BOROVSKÝ, Tomáš: Kláštery, panovník a zakladatelé na středověké Moravě, Brno 2005, s. 246–247. 117 Viz BOROVSKÝ, T.: Kláštery, s. 246, pozn. 15, na příkladu podpory opravce brněnských augustiniánů Jindřicha z Lipé oproti Bočkovi zv. Suchý Čert. Podobně MACEK, Josef: Víra a zbožnost jagellonského věku, Praha 2001, s. 200–201, udává příklad, kdy kladrubský opat vyzýval Bohuslava ze Švamberka, aby klášterní majetek hájil proti uchvatiteli Burianovi z Gutštejna. Na pánech ze Švamberka však už klášter závislý zůstal. 118 BOROVSKÝ, T.: Kláštery, s. 243–251; ČORNEJ, Petr – BARTLOVÁ, Milena: Velké dějiny zemí Koruny české. Díl VI. 1437–1526, Praha – Litomyšl 2007, s. 510–524.
76
zřízen rybník.119 Odstup více jak 50 let může naznačovat, že klášter byl po husitském řádění ve 20. letech skutečně výrazně neobyvatelný. V roce 1468 král Vladislav II. Jagellonský potvrdil pohledským sestrám stará klášterní privilegia.120 V roce 1500 obdržel klášter v Pohledu další právo udělovat odpustky, což byl v pohusitské době jistě vítaný zdroj příjmů.121 V roce 1514 došlo k vyrovnání mezi Hynkem Bočkem z Kunštátu, pánem polenského panství, a pohledským konventem ve věci finanční náhrady za pozemky, na nichž vznikly rybníky.122 V roce 1522 přijala Pohled do své ochrany královna Marie Habsburská, manželka krále Ludvíka Jagellonského123 a roku 1528 tak učinil i první panovník nové dynastie Ferdinand I. Habsburský.124 V pohusitském období vliv sedleckého kláštera značně poklesl, až nakonec zcela zanikl. Probošti, kteří při správě kláštera asistovali a byli do Pohledu dříve vysíláni ze Sedlce, nyní přicházeli z různých cisterciáckých klášterů a Pohled tak ztratil užší vazbu na konkrétní mužský ústav.125 Závěrem: Jaké bylo postavení kláštera Vallis sanctae Mariae? Kateřina Charvátová jako autorka dosud nejpodrobnějšího zpracování středověkých dějin pohledského kláštera konstatovala, že na rozdíl od obecného trendu se v Čechách ženská větev cisterciáckého řádu příliš neprosadila. Pouhé dva ženské kláštery, navíc personálně nepočetné a majetkově jen skrovně vybavené, tak podle jejího úsudku dosvědčují malý zájem české středověké nobility o ženskou větev cisterciáckého řádu.126
119
AČ VIII, č. 116, s. 483. Národní archiv v Praze, fond Archivy zrušených klášterů, Řád cisterciáků – Pohled, sign. 816. 121 Tamtéž, sign. 817. 122 AČ VIII, č. 216, s. 547. 123 Národní archiv v Praze, fond Archivy zrušených klášterů, Řád cisterciáků – Pohled, sign. 819. 124 HLOUŠKOVÁ, H.: Z historie kláštera v Pohledu, s. 17. 125 Tamtéž, s. 53. 126 CHARVÁTOVÁ, K.: Dějiny cisterckého řádu 2, s. 301. 120
77
Bývalá budova konventu pohledského kláštera, foto: Eva Svobodová
Gotický klášterní kostel a k němu připojená budova barokního zámku v Pohledu, foto: Eva Svobodová
V případě Pohledu pak v neprospěch fundace hrálo roli také pozdní založení kláštera, dále odlehlá poloha na Českomoravské vrchovině a skutečnost, že se jednalo o fundaci šlechtickou, nikoliv panovnickou.127 Kateřina Charvátová také vyslovila názor, že hospodářský význam ženských klášterů zůstal podstatně menší než klášterů mužských. Ženské konventy, shrnuje Charvátová, povětšinou rezignovaly na podnikání ve vlastní režii a spokojily se výnosy rentového velkostatku.128 Tato charakteristika hospodaření ženských konventů cisterciáckého řádu je nepochybně správná, je však zcela na místě soudit význam klášterní fundace pouze podle majetkových aspektů?
127
Tamtéž, s. 319–320. CHARVÁTOVÁ, K.: Ženská větev cisterckého řádu v Čechách a na Moravě, s. 298. 128
78
Necháme-li stranou fakt problematického vztahu samotného cisterciáckého ústředí, které se k ženským konventům stavělo dlouho 129 rezervovaně až odmítavě, a ke změně došlo až na prahu 13. století, je na místě se zamyslet obecně nad postavením ženských klášterů v rámci české a moravské středověké společnosti. Předně je třeba upozornit na to, že ani na Moravě nevzniklo ženských cisterciáckých klášterů o mnoho víc než v Čechách. Na Moravě byly totiž založeny celkem tři mužské a tři ženské kláštery cisterciáckého řádu, přičemž konvent v Oslavenech, který založila Heilwilda ze Znojma, patřil k nejstarším ženským řádovým domům v českých zemích.130 Pravdou je, že odlišné bylo majetkové zázemí českých a moravských fundací. Oslavany byly nadány relativně skromně, jejich majetková základna 131 se ale během 13. století rychle rozrůstala. Naopak od počátku bylo velmi bohaté majetkové zázemí kláštera Porta Coeli u Tišnova, které bylo založeno z podnětu krále Václava I. jeho matkou, královnou Konstancií, a těšilo se i podpoře Václavova bratra, moravského markraběte Přemysla.132 Toto prosté srovnání ale opomíjí zásadní fakt, že Tišnov a zřejmě i Oslavany133 vznikly s podporou panovnické dynastie a tedy od začátku s jinými možnostmi než měl Pohled, který představoval soukromé založení, byť mocných šlechtických rodů Vítkovců, potažmo Lichtenburků. Spíše je na místě srovnávat Pohled s klášterem v Sezemicích u Pardubic, což je fundace blízká Pohledu jak časově, tak podmínkami založení. Bohužel, o sezemickém klášteře je toho známo ještě méně než o Pohledu. Zdá se, že už v době pokročilé vlády krále Jana Lucemburského se sezemickému hospodářství dařilo zle, v roce 1333 klášterní komplex poničil požár a vichřice.134 Víme, že zde v polovině 14. století žilo 11 sester.135 129
Tamtéž, s. 297–298. Tamtéž, s. 299. 131 Tamtéž, s. 299–300. 132 Tamtéž, s. 301. 133 Srov. WIHODA, Martin: Moravská markraběnka Heilwida, in: Od knížat ke králům. Sborník u příležitosti 60. narozenin Josefa Žemličky, Praha 2007, s. 96–104. 134 CHARVÁTOVÁ, K.: Dějiny cisterckého řádu 2, s. 339–344. 130
79
S ohledem na minimum pramenů lze však těžko rekonstruovat majetkovou základnu a z toho plynoucí ekonomické potence klášternictví. Třebaže od 70. let 14. století lze vysledovat tendenci nakupovat statky či platy, zdá se, že krize pozdního středověku dolehla na sezemický konvent výrazně více než na Pohled, na konci 14. století si sezemický konvent musel vypůjčit obnos 100 kop grošů. Faktem je, že Sezemice se na rozdíl od Pohledu již z důsledku husitských válek 136 nevzpamatovaly. Klášter zanikl v květnu roku 1421 a v pohusitské době se stal součástí panství pánů z Poděbrad a Kunštátu a následně pánů z Pernštejna.137 Není důvod rozporovat konstatování, že majetkové nadání Pohledu zdaleka nepatřilo k největším ve středověkých českých zemích. Jako spornější se ovšem jeví kategorické tvrzení o malém zájmu české a moravské šlechty o ženské cisterciácké kláštery, zavádějící je možná také srovnávání hospodářského významu ženských a mužských klášterů. Předně je třeba říct, že málokterý ženský klášter ve středověkém českém království mohl konkurovat mužským klášterům. Třebaže benediktinský klášter sv. Jiří na Pražském hradě nebo cisterciácký Tišnov byly nepochybně ústavy movitější než Pohled, ani ony se nemohly srovnávat např. s Břevnovem, Třebíčí nebo Velehradem. Cílem ženských klášterů jako by ještě více byla činnost náboženská, vzdělávací a kulturní než rovina působení politicko-ekonomického. To platí zvláště pro řád cisterciácký, kde se o péči o ženský konvent dělila abatyše s proboštem, dosazovaným z kláštera mužského, nad nimiž stál ještě opat nadřízeného mužského
135
CDM VIII, č. č. 52, s. 26–27. CHARVÁTOVÁ, K.: Ženská větev cisterckého řádu v Čechách a na Moravě, s. 303; TÁŽ: Dějiny cisterckého řádu 2, s. 346–347, 354–357. 137 Vavřince z Březové Kronika husitská, in: FRB V, s. 481; Zbytky register králův českých a římských, č. 1831. s. 271, č. 1918, s. 295; Pozůstatky desk zemských II, s. 431–432. Srov. FELCMAN, Ondřej – FUKALA, Radek a kol.: Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat, Praha 2008, s. 287, 292, 314; VOREL, Petr: Páni z Pernštejna. Vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy, Praha 1999, s. 100. 136
80 138
kláštera (viz vztah Pohledu a Sedlce). Majetkové nadání samozřejmě ovlivňovalo velikost konventu, na druhou stranu, české a moravské kláštery jsou jaksi podvědomě srovnávány početností s proslulými kláštery zahraničními, přitom se ukazuje, že počty řeholníků a řeholnic byly ve středověkých českých zemích obecně nižší, což platí i pro instituce prvořadé jakou byl např. Břevnov, spjatý 139 Řečeno ve zkratce, ve středověkých se jménem sv. Vojtěcha. českých a moravských poměrech nelze očekávat klášterní fundaci typu burgundského Cluny nebo Cîteaux. Ekonomický rozměr kláštera v Pohledu tak není po mém soudu jedinou možností jak dnes hodnotit roli a význam kláštera v regionu Havlíčkobrodska. Je to přitom možná důležitý aspekt, který vedl k tomu, že přes veškeré obtíže se podařilo klášter v Pohledu na rozdíl od sousedního kláštera ve Vilémově obnovit. Jedním z faktorů byly samozřejmě klášterní statky. Nepatřil-li klášter cisterciaček k nejmovitějším ústavům, nepřitahoval ani tolik pozornosti, neboť nebylo ve srovnání např. se zmíněným Vilémovem tolik co sekularizovat.140 Domnívám se však, že větší roli hrálo postavení kláštera v místní sociální síti. Mám za to, že kontakty pohledských cisterciaček vedly jak k tomu, že sestry zavčasu utekly před husitským nebezpečím, tak že se podařilo ještě před koncem 15. století klášter v Pohledu obnovit. Třebaže naše informace o složení pohledského konventu nejsou optimální, určitou představu prameny skýtají. Známe jmény několik pohledských představených: abatyši Kateřinu (1272),141 abatyši Sofii I. (1303–1316),142 abatyši Kateřinu II. (1316),143 abatyši Sofii II. 138
CHARVÁTOVÁ, K.: Dějiny cisterckého řádu 1, s. 85–87. BOHÁČ, Zdeněk: K počtu řeholníků v předhusitských klášterech, Historická geografie 29, 1997, s. 11–20. 140 Srov. SOMER, Tomáš – ŠRÁMEK, Josef: Historie benediktinského opatství sv. Petra a Pavla ve Vilémově (1160–1541), Praha 2010, s. 16–38; SOMER, Tomáš: Patronátní kostely vilémovského kláštera ve druhé polovině 14. a na počátku 15. století, Havlíčkobrodsko 27, 2013, s. 7–53. 141 CDB V/2, č. 673, s. 307–308. 142 RBM II, č. 1948, s. 838; RBM III, č. 231, s. 91–92; 322, s. 130–131. 139
81 144
145
(1329–1341), abatyši Markétu (1345), abatyši Alžbětu I. (1347– 146 abatyši Annu (1361–1371),147 abatyši Kateřinu III. (1383– 1359), 148 149 1391) a poslední předhusitskou abatyši Alžbětu II. (1397–1417). Co se složení pohledského konventu týče, předpokládá se, že jeho jádro přišlo spolu s první abatyší Kateřinou z moravského kláštera 150 Z jakého sociálního prostředí pocházely Porta Coeli u Tišnova. další pohledské novicky, však netušíme až do 14. století. Kateřina Charvátová vyslovila předpoklad, že pohledský konvent byl přes své počáteční vazby na rod Vítkovců či následně Lichtenburků tvořen spíše sestrami, pocházejícími z měšťanského prostředí než z kruhů 151 aristokratických. Ty nečetné prameny, jež jsou o sociálním složení pohledského konventu s to vydat nějaké svědectví, tuto hypotézu potvrzují. V řadách pohledských řeholnic se objevují sestry z kutnohorských měšťanských rodin (např. Anna, dcera kutnohorského 152 měšťana Nozlina, nebo dcery dalšího kutnohorského měšťana 153 Mikuláše Pusche; vnučka kutnohorské měšťanky Lucie Karlovy154), podobně v řadách pohledských mnišek nepřekvapí sestry původem 143
RBM III, č. 337, s. 316. Na existenci této abatyše záslužně upozornila HLOUŠKOVÁ, H.: Z dějin kláštera v Pohledu, s. 26. 144 RBM III, č. 1882, s. 620; č. 1620, s. 627; č. 1887, s. 735; č. 2042, s. 793–794; Národní archiv v Praze, fond Archivy zrušených klášterů, Řád cisterciáků – Pohled, sign. 789; RBM IV, č. 307, s. 122; č. 859, s. 34. 145 Národní archiv v Praze, fond Archivy zrušených klášterů, Řád cisterciáků – Pohled, sign. 797. 146 Tamtéž, sign. 798, LC 1/1. s. 86. 147 LC1/1, s. 161; LC 1/2, s. 5, 53, 87; Národní archiv v Praze, fond Archivy zrušených klášterů, Řád cisterciáků – Pohled, sign. 805. 148 Národní archiv v Praze, fond Archivy zrušených klášterů, Řád cisterciáků – Pohled, sign. 803, 804, 806, 807. 149 Tamtéž, sign. 808–811, 813, 814. 150 CHARVÁTOVÁ, K.: Dějiny cisterckého řádu 2, s. 317. 151 Tamtéž, s. 318. 152 RBM IV, č. 281, s. 112. 153 Národní archiv v Praze, fond Archivy zrušených klášterů, Řád cisterciáků – Pohled, sign. 801. 154 Tamtéž, sign. 799.
82
z měšťanských rodin z nedalekého Německého Brodu a jeho širšího okolí, jak ukazuje výše zmíněný odkaz Alžběty, vdovy po brodském 155 Některé sestry ovšem pocházely rychtáři Vernerovi, z roku 1339. až z Prahy (např. Anežka, dcera pražského měšťana Konráda)156 nebo 157 Kateřina Charvátová také uvažuje, že dokonce i Kadaně. patricijského původu byly Sofie, Alžběta, Kateřina a Anna, dcery kanovníka pražské a vyšehradské kapituly, mistra Rapoty, blízkého spolupracovníka pražského biskupa Jana IV. z Dražic.158 Ani toto ale nelze generalizovat. Klášter si zachovával vazbu na rozrod Ronovců. Z rodu pánů z Ronova pocházely sestry Anežka a Hilarie, které vystupují jako pohledské řeholnice roku 1314, do řad pohledského konventu vstoupila na počátku 14. století také dcera 159 Václava ze Žleb. Vědomí této vazby ještě u vnuků Smila z Lichtenburka lze ilustrovat i z opačné strany na příkladu majetkových donací ve prospěch Pohledu ze strany Ronovců, o kterých byla také řeč.160 Unikátním jevem je, že mezi pohledskými řeholnicemi na čas pobývala také nemanželská dcera krále Václava III. Alžběta, než v roce 1323 přestoupila do rodového kláštera Přemyslovců ke sv. Jiří na Pražském hradě. Podle Zdeňky Hledíkové je pravděpodobné, že sem byla Alžběta dána na vychování a již v řadách konventu zůstala.161 Byla to možná právě ona zdánlivá bezvýznamnost kláštera v Pohledu, která konventu pomohla v pohnuté době husitských válek a konfesijního rozštěpení obyvatel českých zemí. Tím, že nevelký 155
RBM IV, č. 644, s. 250. RBM III, č. 1887, s. 735–736. 157 RBM III, č. 1602, s. 607. 158 CHARVÁTOVÁ, K.: Dějiny cisterckého řádu 2, s. 318. Srov. RBM IV, č. 1495, s. 603–604; RBM IV, č. 1495, s. 603–604. K osobnosti mistra Rapoty HLEDÍKOVÁ, Zdeňka: Biskup Jan IV. z Dražic, Praha 1991, s. 87, 103. 159 RBM III, č. 231, s. 91–92; RBM III, č. 820, s. 327–328. 160 RBM III, č. 112, s. 47; č. 231, s. s. 91–92; 820, s. 327–328; Národní archiv v Praze, fond Archivy zrušených klášterů, Řád cisterciáků – Pohled, sign. 800, 802. 161 HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, Svět české středověké církve, Praha 2010, s. 247–253. 156
83
klášter na česko-moravském pomezí nebyl zřejmě natolik prestižní (proč byl ale zrovna Pohled zvolen za místo výchovy nemanželské dcery Václava III., když pokud by šlo o toliko jeho vzdálenost od Prahy, šlo by nalézt i jiné fundace, ovšem se silnější vazbou na panovnickou rodinu?) a tím i lákavou destinací, nestal se vyhledávaným klášterem v širším geografickém měřítku, ale udržel si paradoxně pevnou vazbu na regionální elity, ať již rod potomků jednoho ze svých zakladatelů Smila z Lichtenburka, nebo měšťany z Německého Brodu a obyvatelstvo z okolí, což bylo v krizových letech 1421–1422 důležitější. Zároveň Pohled těžil při své obnově z faktu, že v jižní oblasti východních Čech dominovala husitská šlechta, neboť přes utrakvistickou orientaci byl vztah urozených ke klášterním fundací přece jen tradičně vstřícnější než třeba husitských měst. I když platí, že obnova řeholního života a hlavně ekonomické potence klášterních domén v době pohusitské nebyla ve stínu panských oprav věcí jednoduchou, přece jen se zdá, že úspěšněji se s potížemi vyrovnávaly kláštery pod kuratelou šlechty než kláštery, které spadaly do pravomoci utrakvistických městských rad, jak naznačuje příklad řeholních institucí v katastru pražských měst.162 Prameny archivní: Národní archiv v Praze, fond Archivy zrušených klášterů, Řád cisterciáků – Pohled. Prameny editované: Archiv český čili staré písemné památky české i moravské. Díl III, Praha 1844.
162
PAŘEZ, Jan: Kláštery na Novém Městě pražském do husitských válek a jejich právní a ekonomické postavení v městském prostředí, in: Nové Město pražské ve 14.–20. století, Praha 1998, s. 75–91; TÝŽ: Pražské kláštery mezi středověkem a novověkem, jejich pozice a specifika v městském organismu (na příkladu premontrátského Strahova a augustiniánské sv. Kateřiny), in: Klasztor w społeczeństwie średniowiecznym i nowożytnym, Opole – Wrocław 1996, s. 453–461; TÝŽ: Jakub ze Šternovic, dosazený strahovský opat, a jeho hospodaření na Strahově (1560–1579), Bibliotheca Strahoviensis 1, 1995, s. 45–62.
84 Archiv český čili staré písemné památky české i moravské. Díl VIII, Praha 1888. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. Díl VIII, Brno 1874. Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. Díl V/1, Praha 1974. Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. Díl V/2, Praha 1981. Decem registra censuum Bohemica compilata aetate bellum hussiticum praecedente, Praha 1881. Fontes rerum Bohemicarum. Díl II, Praha 1874. Fontes rerum Bohemicarum. Díl V, Praha 1893. Libri confirmationum. Díl I/1, Praha 1867. Libri confirmationum. Díl I/2, Praha 1874. Libri confirmationum. Díl VI, Praha 1883. Monumenta Germaniae Historica. Scriptores. Díl IX, Hannover 1851. Monumenta Germaniae Historica. Deutsche Chroniken V/1, Hannover 1890. Pozůstatky desk zemských roku 1541 pohořelých. Díl II, Praha 1872. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae. Díl II, Praha 1882. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae. Díl III, Praha 1890. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae. Díl IV, Praha 1892. Statuta Capitulorum generalium ordinis Cisterciensis ab anno 1116 ad annum 1786. Díl III, Louvain 1935. Zbytky register králův římských a českých z let 1361–1480, Praha 1914. Literatura: ANTONÍN, Robert: Zahraniční politika krále Václava II. v letech 1283–1300, Brno 2009. BAUM, Wilhelm: Císař Zikmund. Kostnice, Hus a války proti Turkům, Praha 1996. BERAN, Zdeněk: Majetkové proměny Čáslavského kraje v pozdním středověku a jeho územní struktura. Rekonstrukce vzniku nových územních celků v jižní části východočeské oblasti. In: Území východních Čech od středověku po raný novověk. Kapitoly k územně správním dějinám regionu, Praha 2011, s. 55–70. BOHÁČ, Zdeněk: K počtu řeholníků v předhusitských klášterech, Historická geografie 29, 1997, s. 11–20. BOHÁČ, Zdeněk: Struktura feudální pozemkové držby v Čechách na prahu husitské revoluce (Pokus o rekonstrukci podle patronátních práv), Folia Historica Bohemica 7, 1984, s. 7–42. BOROVSKÝ, Tomáš: Kláštery, panovník a zakladatelé na středověké Moravě, Brno 2005.
85 BOROVSKÝ, Tomáš: Majetkový vývoj kláštera v Louce do konce 15. století, Jižní Morava 39, 2004, s. 21–36. BOROVSKÝ, Tomáš: Zikmundovy zápisy na Moravě (Zápisy klášterních majetků). in: Ad vitam et honorem. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi přátelé a žáci k pětasedmdesátým narozeninám, Brno 2004, s. 327–339. BUBEN, Milan M.: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Díl II. Mnišské řády, Praha 2004. ČAPSKÝ, Martin: Ekonomická regrese českomoravské bailie řádu německých rytířů a pokusy o její řešení, Husitský tábor 13, 2002, s. 187–202. ČECHURA, Jaroslav: Cisterciácké kláštery v českých zemích v době předhusitské ve světle řádových akt, Právněhistorické studie 26, 1984, s. 35–69. ČECHURA, Jaroslav: Dvě studie k sociálně ekonomickému vývoji klášterního velkostatku v předhusitských Čechách, Sborník Národního muzea. Řada A, 42, 1988, s. 1–73. ČECHURA, Jaroslav: Klášterní velkostatek v předhusitských Čechách – základní tendence hospodářského vývoje a metodická východiska dalšího studia, Archeologia Historica 10, 1985, s. 395–407. ČECHURA, Jaroslav: Sekularizace církevních statků v husitské revoluci a některé aspekty ekonomického a sociálního vývoje v Čechách v době pozdního středověku, Husitský Tábor 9, 1986–1987, s. 91–101. ČECHURA, Jaroslav: Velkostatek kláštera Osek v letech 1310–1419, Časopis Národního muzea 160, 1991, s. 20–46. ČECHURA, Jaroslav: Základní vývojové tendence ekonomického vývoje klášterního velkostatku v předhusitských Čechách, Právněhistorické studie 30, 1989, s. 31–54. ČELAKOVSKÝ, Jaromír: Klášter sedlecký, jeho statky a práva v době před válkami husitskými, Praha 1916. ČORNEJ, Petr – BARTLOVÁ, Milena: Velké dějiny zemí Koruny české. Díl VI. 1437–1526, Praha – Litomyšl 2007. ČORNEJ, Petr: První pražská defenestrace. Krvavá neděle uprostřed léta, Praha 2010. ČORNEJ, Petr: Velké dějiny zemí Koruny české. Díl V. 1402–1437, Praha – Litomyšl 2000 DAWSON, Christopher: Rozdělení nebo reforma západního křesťanstva? Praha 1998. DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, Dana: Braniboři v Čechách a zajetí Václava II. (Česko-braniborské vztahy ve 13. století), in: Korunní země v dějinách českého státu. Díl 2. Společné a rozdílné. Česká koruna v životě
86 a vědomí jejích obyvatel ve 14. –16. století, Ústí nad Labem 2005, s. 129–158. FELCMAN, Ondřej – FUKALA, Radek a kol.: Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat, Praha 2008. HLADÍK, Dušan: Porta Coeli. Dějiny kláštera od založení do skončení válek husitských, Tišnov 1994. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, Svět české středověké církve, Praha 2010. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka: Biskup Jan IV. z Dražic, Praha 1991. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka: Donace církevním institucím v Čechách v prvém dvacetiletí 15. století (Statistický přehled), in: Husitství – Reformace – Renesance. Sborník k 60. narozeninám Františka Šmahela, Praha 1994, s. 251–260. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka: Úpadek nebo růst? K situaci církve v Čechách ve 14. století, in: Traditio et cultus. Miscellanea historica Bohemica Miloslao Vlk archiepiscopo Pragensi ab eius collegis amicisque ad annum sexagesimum dedicata, Praha 1993, s. 51–62. HLOUŠKOVÁ, Helena: Z historie kláštera v Pohledu, Havlíčkobrodsko 15, 1999, s. 5–69. HYNKOVÁ, Jana: Heidenreich Sedlecký, in: 900 let cisterciáckého řádu, Praha 2000, s. 97–160. CHARVÁTOVÁ, Kateřina – Líbal, Dobroslav – POJSL, Miloslav (eds.): Řád cisterciáků v českých zemích ve středověku. Sborník vydaný k 850. výročí založení kláštera v Plasech, Praha 1994. CHARVÁTOVÁ, Kateřina (ed.): 900 let cisterciáckého řádu, Praha 2000. CHARVÁTOVÁ, Kateřina: Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142–1420. Díl 1. Fundace 12. století, Praha 2013. CHARVÁTOVÁ, Kateřina: Dějiny cisterckého řádu v Čechách. Díl 2. Kláštery založené ve 13. a 14. století. Praha 2002. CHARVÁTOVÁ, Kateřina: Vnitřní uspořádání a sociální složení klášterů cisterciaček ve středověkých Čechách, in: Cysterki w dziejach i kulturze ziem polskich, dawnej Rzeczypospolitej i Europy srodkowej, Poznań 2004, s. 939–958. CHARVÁTOVÁ, Kateřina: Ženská větev cisterckého řádu v Čechách a na Moravě (13. –15. století), Mediaevalia Historica Bohemica 1, 1991, s. 297–315. JAN, Libor: Slavkov u Brna ve 14. a na počátku 15. století – rozmach a úpadek komendy řádu německých rytířů, Časopis Matice moravské 109, 1990, s. 39–58. JAN, Libor: Václav II. a struktury panovnické moci, Brno 2006.
87 JAN, Libor: Vznik zemského soudu a správa středověké Moravy, Brno 2000. JOKEŠ, Petr: Farní organizace na středověké západní Moravě, Brno 2011. JUROK, Jiří: Příčiny, struktury a osobnosti husitské revoluce, České Budějovice 2006. KADLEC, Jaroslav: Katoličtí exulanti čeští doby husitské, Praha 1990. KEJŘ Jiří: Vznik městského zřízení v českých zemích, Praha 1998. KEJŘ, Jiří: Husův proces, Praha 2000. KEJŘ, Jiří: Jan Hus známý a neznámý, Praha 2009. KOPIČKOVÁ, Božena: Ženské cisterciácké kláštery v Čechách a na Moravě ve vztahu k církevní hierarchii, Český časopis historický 91, 1993, s. 385–400. KOVÁŘ, Miroslav – MUSÍLEK, Martin: Benediktinské opatství sv. Petra a Pavla ve Vilémově. Příspěvek k historii a stavební podobě „zapomenutého“ kláštera pod Železnými horami, Časopis Společnosti přátel starožitností 117, 2009, s. 157–183. KRAFL, Pavel – MUTLOVÁ, Petra – STEHLÍKOVÁ, Dana: Řeholní kanovníci sv. Augustina v Lanškrouně. Dějiny a diplomatář kláštera, Praha 2010. KURKA, Josef: Archidiakonáty kouřimský, boleslavský, hradecký a diecése litomyšlská (Místopis církevní do roku 1421), Praha 1915. KUTHAN, Jiří: Počátky a rozmach gotické architektury v Čechách, Praha 1983. LOMIČKOVÁ, Radka: Cisterciáci aneb co o nich bylo napsáno, in: Za zdmi kláštera. Cisterciáci v českých dějinách, České Budějovice 2010 s. 7–23. MACEK, Josef: Víra a zbožnost jagellonského věku, Praha 2001. MEZNÍK, Jaroslav: Praha před husitskou revolucí, Praha 1990. NOVÝ, Rostislav: Studie o předhusitských urbářích I, Sborník historický 13, 1965, s. 5–64. PAŘEZ, Jan: Jakub ze Šternovic, dosazený strahovský opat, a jeho hospodaření na Strahově (1560–1579), Bibliotheca Strahoviensis 1, 1995, s. 45–62. PAŘEZ, Jan: Kláštery na Novém Městě pražském do husitských válek a jejich právní a ekonomické postavení v městském prostředí, in: Nové Město pražské ve 14. –20. století, Praha 1998, s. 75–91. PAŘEZ, Jan: Pražské kláštery mezi středověkem a novověkem, jejich pozice a specifika v městském organismu (na příkladu premontrátského Strahova a augustiniánské sv. Kateřiny), in: Klasztor w społeczeństwie średniowiecznym i nowożytnym, Opole – Wrocław 1996, s. 453–461.
88 RAPP, Francis: Církev a náboženský život Západu na sklonku středověku, Brno 1996. ROUS, Pavel: Některé okolnosti Žižkovy smrti v literatuře a místní tradici, in: Přibyslav. Sborník příspěvků k dějinám města vydaný u příležitosti 570 let úmrtí Jana Žižky, Přibyslav 1994, s. 46-60. SOLAŘ, Jeroným: Klášter cisterciánek v Údolí Panny Marie, Pohled, Frauenthal, Památky archeologické a místopisné 3, 1859, s. 193–197. SOMER, Tomáš – ŠRÁMEK, Josef: Historie benediktinského opatství sv. Petra a Pavla ve Vilémově (1160–1541), Praha 2010. SOMER, Tomáš: Patronátní kostely vilémovského kláštera ve druhé polovině 14. a na počátku 15. století, Havlíčkobrodsko 27, 2013, s. 7–53. SOMER, Tomáš: Smil z Lichtenburka a žďárský klášter, Historica Olomucensia 36, 2009, s. 9–23. SOMER, Tomáš: Smil z Lichtenburka. Příběh velmože bouřlivého věku, České Budějovice 2012. SOUKUP, Pavel: Reformní kazatelství a Jakoubek ze Stříbra, Praha 2011. SVITÁK, Zbyněk: Počátky kláštera cisterciaček v Pohledu, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university, řada C 43, 1996, s. 5–16. SVOBODA, Miroslav: Hospodaření strakonické komendy johanitů do poloviny 15. století, Časopis Národního muzea. Řada A, 170, 2001, s. 1–21. ŠANDERA, Martin: Hynce Ptáček z Pirkštejna. Opomíjený vítěz husitské revoluce, Praha 2011. ŠANDERA, Martin: Zikmundovi věrní na českém severovýchodě. Opočenská strana v husitské revoluci, České Budějovice 2005. ŠMAHEL, František: Husitská revoluce. Díl I. Doba vymknutá z kloubů, Praha 1995. ŠMAHEL, František: Husitská revoluce. Díl II. Kořeny české reformace, Praha 1996. ŠMAHEL, František: Husitská revoluce. Díl III. Kronika válečných let, Praha 1996. ŠMAHEL, František: Jan Hus. Život a dílo, Praha 2013. ŠMAHEL, František: Život a dílo Jeronýma Pražského. Zpráva o výzkumu, Praha 2010. ŠRÁMEK, Josef: Benediktinské opatství ve Vilémově na Havlíčkobrodsku a jeho vazby k Moravě ve středověku, Vlastivědný věstník moravský 3, 2014, s. 225–237. ŠRÁMEK, Josef: Osudy benediktinského opatství ve Vilémově na sklonku středověku jako příklad počátků konfesijního rozkolu mezi Čechami a Moravou, Církevní dějiny 13, 2014, s. 92–113.
89 URBAN, Jan: Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho panského rodu, Praha 2003. VÁLKA, Josef: Husitství na Moravě – Náboženská snášenlivost – Jan Amos Komenský, Brno 2005. VELÍMSKÝ, Tomáš: Páni ze Svojšína. Rod velmožů, pánů a rytířů z povodí Mže, Praha 2013. VIDMANOVÁ, Anežka: Ke zprávě břevnovského mnicha o počátcích husitství, in: My Jan bratr Žižka, Brno 2006, s. 70–84. VLČEK, Pavel – SOMMER, Petr – FOLTÝN, Dušan: Encyklopedie českých klášterů, Praha 1997. VOREL, Petr: Páni z Pernštejna. Vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy, Praha 1999. WIHODA, Martin: Moravská markraběnka Heilwida, in: Od knížat ke králům. Sborník u příležitosti 60. narozenin Josefa Žemličky, Praha 2007, s. 96–104. WIHODA, Martin: Stagnace a úpadek řádu německých rytířů ve 14. a na počátku 15. století, Časopis Slezského muzea, řada B, 41, 1992, s. 200–209.
