FENOMÉN MULTIKULTURALISMU Z POHLEDU SOUČASNÉ DOBY. Jaroslava Pavelková

Nová sociálna edukácia človeka IV Medzinárodná interdisciplinárna vedecká konferencia, Prešov, 10. 11. 2015

FENOMÉN MULTIKULTURALISMU Z POHLEDU SOUČASNÉ DOBY Jaroslava Pavelková Abstrakt: Příspěvek se zabývá otázkami multikulturalizmu, zabezpečení soužití mezi populacemi, hodnotově zakořeněnými v různých civilizačních, kulturních a náboženských oblastech, které představují v současné době obrovskou úlohu a výzvu pro západní civilizaci. Výrazná ekonomická globalizace, prudce se rozvíjející mobilita a velkoplošná migrace zasahuje celý svět. Přináší sebou narušení vzájemného soužití lidí v postmoderní multikulturní společnosti. Válečné a etnické konflikty, politická a náboženská perzekuce, provázené politickými a ekonomickými změnami v chudých zemích, jsou příčinou rozsáhlých migrací obyvatelstva do západní Evropy, která nabízí jistoty demokratického systému, spojeného s materiálním standardem, respektováním lidských práv, svobod, apod.). Na základě těchto skutečností je nutné naučit se tolerovat a respektovat rozdílnosti kultur současného světa a jejich forem vyjadřování. Klíčová slova: Multikulturalismus, současná společnost, běženec, migrace, kulturní hodnoty, azylová politika, integrace, tolerance Abstract: The paper deals with issues of multiculturalism, security coexistence between populations, value rooted in different civilizational, cultural and religious areas that these days represent an enormous task and challenge to Western civilization. Significant economic globalization, rapidly evolving mobility and extensive migration affects the whole world. It brings itself disruption coexistence of people in postmodern multicultural society. War and ethnic conflicts, political and religious persecution, accompanied by political and economic changes in poor countries, causing enormous population migration to Western Europe, which provides certainty of a democratic system, linked with the material standard, respect for human rights, freedom, etc.). Based on these facts, it is necessary to learn to tolerate and respect the diversity of cultures of the contemporary world and their forms of expression. Key words: Multiculturalism, contemporary society, refugee, migration, cultural values, asylum policy, integration, tolerance Úvod Žijeme v neklidné době rychlých a prudkých změn, které sebou přináší neustále nové technologie, vědecké objevy a racionální, často až kritické myšlení. A přesto, či snad právě proto, jak uvádí A. Sekot (2002, 133), svět místo, aby byl pod naší kontrolou, se naší kontrole vymyká, či jak trefně poznamenává ve své práci A. Giddens (2000), svět nám uniká. Výrazná ekonomická globali30


zace, prudce se rozvíjející mobilita, velkoplošná migrace a urbanizace zasahuje celý svět a přináší sebou narušení vzájemného soužití lidí v postmoderní multikulturní společnosti. Dotýká se i ekologických problémů, vyčerpávání neobnovitelných zdrojů energie, vody, demografických změn, společenské a sociální nerovnosti, zvyšující se chudoby, sílící kriminality, korupce a celosvětového terorismu. Globalizace zásadně ovlivňuje a přetváří život nás všech na celé zeměkouli, ale i každodenní život jedince na individuální úrovni. Po roce 1989 i v České a Slovenské republice došlo v mnoha oblastech (ekonomické, sociální i kulturní) ke změnám, které úzce souvisí s občanskými a politickými právy. Bylo by možné se domnívat, že po opět nabyté identitě a sociálním uvolnění se vše bude vyvíjet progresivně. Je ovšem logické, že s nabytou svobodou se musely objevit i negativní fenomény (Pavelková, 2007, 2008). Na základě těchto událostí se celé období nese ve znamení sílící globalizace a s ní těsně spjatého prosazování regulačních funkcí trhu i ve sférách dříve vyhrazených státu (školství, zdravotnictví, sociální zabezpečení atd.). Multikulturalismus Jednou z priorit, které vyplývají z nově vzniklé kosmopolitní společnosti provázané kulturní rozmanitostí je multikulturismus, jež je možné chápat jako historicky vzniklou a stále se měnící objektivní situaci existence a vývoje různorodých kulturních systémů na Zeměkouli (Balvín, 2012). Jedná se o fenomén dnešního světa, který vyrůstá z minulosti. V současných podmínkách má lidstvo možnost koexistence různorodých kultur vedle sebe (někdy i proti sobě) záměrně ovlivňovat a optimálně řídit. Jak uvádí výše zmíněný autor: „Zabezpečení soužití mezi populacemi hodnotově zakořeněnými v různých civilizačních, kulturních a náboženských okruzích představuje dnes pravděpodobně největší úlohu a výzvu nacházející se před západní civilizací, jež jsou svou závažností srovnatelné s problémy, které musel Západ řešit během dramatické modernizace, urbanizace a industrializace v uplynulých dvou staletích.“ Multikulturalismus, jak uvádí O. Matoušek (2008, 106), je možné chápat jako veřejné a politické zohledňování různých potřeb etnických menšin, vytváření respektu a přátelského prostředí pro menšiny, prosazování názoru, že etnická rozmanitost je obohacením společnosti. Naráží však na skutečnost, že lidé si musí být před zákonem rovni a zákony mohou etnickou svébytnost skupin zohledňovat do určité míry. Zásadní hodnoty musí právo jednoho státu chránit univerzálně. Liberální demokratická společnost má principiálně stavět na rovnoprávné reprezentaci všech osob. Demokratické státy mají povinnost pomáhat znevýhodněným skupinám, chránit jejich kulturu a uznávat kulturní

31


zvláštnosti i identitu1. Požadavek uznání, jak uvádí A. Gutmannová (2001, 22), vychází z ideálu lidské důstojnosti a odkazuje přinejmenším dvěma směry: jak k ochraně základních práv individuí jakožto lidských bytostí, tak k uznání zvláštních potřeb individuí jakožto příslušníků určitých kulturních skupin (úcta k jedinečné identitě každého individua bez ohledu na pohlaví, rasu, etnickou příslušnost, ale i úctu k oněm formám jednání, praktikám, podobám obrazů světa, jichž si obzvláště cení nebo s nimiž jsou úzce spjati členové znevýhodněných skupin; respektování nejzákladnějších morálních předpokladů, které je potřeba vzájemně sdílet). Podle uvedené autorky (2001, 39): „Multikulturní společnost a společenství se musí zasahovat o svobodu a rovnost všech lidí na základě respektu k rozumným intelektuálním, politickým a kulturním rozdílům. Vzájemný respekt vyžaduje široce rozšířenou ochotu a schopnost artikulovat rozdíly v našich míněních; zastávat je vůči lidem, kteří je nesdílejí; rozeznávat rozdíly v míněních, jež jsou hodny či nehodny úcty, a ochotu měnit vlastní mínění s ohledem na dobře zdůvodněnou kritiku. Morální příslib multikulturalismu tak stojí a padá s tím, jak tyto deliberativní ctnosti prakticky uplatníme.“ Základní pojetí multikulturalismu je nutné chápat z jeho možné implementace do společnosti (různá interpretace v různých historických a společenských souvislostech). Podle K. Preusse (2015, 166) se jedná o tři základní pojetí: 1. Liberální multikulturalismus, který se převážně opírá o liberální hodnoty. Základem je rovnost před zákonem a osobní svoboda (osobní, politická, ekonomická, náboženská). Žádná identita nesmí být potlačována jinými, všechny kultury by si měli být rovny. Zaměřuje se na jednotlivce a jeho začlenění se, na vytváření občanského společenství (rovnoprávných osob). Základním modelem soužití je integrace odlišných: veřejný prostor by měl fungovat neutrálně (kulturně, etnicky, nábožensky). Kulturní různosti jsou věcí osobního života. 2. Pluralistický multikulturalismus je v zásadě téměř identický s politicko-filozofickou koncepcí komunitarismu. Pro toto pojetí je charakteristické, že jako základ života jedince ve společnosti chápe komunitu (s toutéž kulturou a specifickou kolektivní identitou). Důraz pokládá na odlišnost – kulturní (etnickou, náboženskou) rozmanitost. Svébytná kultura je chápán jako samostatný celek, do kterého nelze zasahovat (má být podporován v samostatnosti). V edu1

Uznáním identit se zabýval Ch.Taylor (1993/2001, 44), které lze označit jako kolektivní sociální identity: náboženství, rod, etnikum, rasa, pohlaví. Tento výčet je poněkud heterogenní; týkají se svých nositelů a ostatních lidí odlišnými způsoby. Např. Náboženství, jak uvádí K.A. Appiah (1993/2001, 164-165), na rozdíl od ostatních identit, obsahuje sepětí s vyznáním víry nebo závazek k praktikování. Rod a pohlaví jsou, na rozdíl od ostatních identit, zakotveny v pohlavně definovaném těle; jsou odlišně zakoušeny na různých místech a v různých dobách. Rodová identita však, pokud víme, všude neustále plodí normy chování, odívání a povahových rysů.

32


kaci je zdůrazňována „multikulturní gramotnost“. Společnost by měla mít znalost o zvláštnostech minoritních sociokulturních skupin a naopak, každá skupina by měla znát, jak funguje dominantní kultura. 3. Kritický multikulturalismus vznikl až v 90. letech minulého století. Zdůrazňuje přítomnost odlišností ve společnosti, ale je chápe jako nástroj poučení, s jehož pomocí by si měli lidé uvědomit, jak se utvářejí naše hodnoty (společenské vědomí a identita), náš pohled na svět. Podle J. Petrucijové (2006, 18), formování multikulturní společnosti doprovází dvě, čas od času protichůdně nasměrované tendence. Z jedné strany se jedná o procesy globalizace, směřující k hodnotám nadčasovým, univerzálním, vytvářejícím obecně lidské vazby, a z druhé strany procesy chránící lokálnost, hodnoty regionu, vlast, zvláštnosti regionálních skupin, včetně etnických, revitalizující jejich kulturu. Na základě těchto skutečností dochází k formování interkulturního jedince, žijícího v otevřeném společenství, který by měl sdílet hodnoty tolerance, solidarity, atd. Rovnoprávná koexistence forem života v multikulturních společnostech znamená (Habermas, 1993/2001, 146), že každý občan má zajištěnou šanci vyrůstat bez osočování v kulturním světě tradice a nechat v něm vyrůstat i své děti; šanci vyrovnávat se s touto kulturou, jako s kteroukoli jinou, konvenčně ji rozvíjet nebo ji měnit; také šanci lhostejně se odvrátit od jejích imperativů nebo se jí sebekriticky zříci, aby poté žil s ostnem vědomě uskutečněného rozchodu s tradicí nebo s rozpolcenou identitou. Nedílnou součástí existující multikulturní společnosti je tolerance. Již Deklarace principů tolerance (1995) ve svém prohlášení zdůrazňuje, že tolerance je respekt, přijímání a obdivování bohaté rozdílnosti kultur našeho světa a forem jejich vyjadřování. Tolerance je i aktivní pozornost vůči lidským právům ostatních, odpovědností podporující demokracii; lidé přirozeně rozdílní mají právo žít svobodně a být sami sebou v harmonii rozdílnosti. Vzájemná tolerance je tedy základem pro společný život lidských společenství a je přítomna v každodenním životě lidí a přírody (Kroupová 2002, 20). Migrace Migrace1 obyvatelstva je přirozenou součástí celé lidské historie (Chržová, 2002, 78). Na její neustále se zvyšující intenzitě se podílejí četné válečné kon-

1

Migrace – stěhování obyvatel z jednoho regionu (země, kontinent) do jiného regionu (země, kontinent); může tedy jít o jev vnitrostátní i mezinárodní. Z hlediska určitého státu je buď imigrací (přistěhovalectvím), nebo emigrací (vystěhovalectvím). Vlivy vypuzující obyvatelstvo ze země se nazývají vytlačující faktory, např. slabá ekonomika, vysoká inflace, vysoký přírůstek obyvatel, mizení tradičních zdrojů obživy, ekologické katastrofy, politická nestabilita. Mezi vlivy

33


flikty, obava z pronásledování, ekonomicko-sociální rozdíly mezi zeměmi, regiony, či přímo kontinenty, a zároveň proces modernizace, globalizace ekonomiky, rozvoj informačních technologií, globální dopravní propojenost, ekologické katastrofy, vyčerpání nerostných zdrojů, aj. Fenomén migrace obyvatelstva je v současné době jednou z nejproblematičtějších oblastí mezinárodních vztahů i mezinárodní politiky. Po skončení studené války na konci 20. století (Liďák, 2004, 36), migrace představuje jeden z nejvýznamnějších problémů, které přináší proces globalizace. Na základě zmíněných údajů sebou vlastní migrace přináší i své důsledky, které se ve společnosti projevují v oblasti kulturní, sociální, psychologické, politické a ekonomické. Migrace působí také na složení obyvatelstva podle věku a pohlaví; mezi emigranty převažují obvykle mladí muži a tím ztrácí emigrační oblast především nejproduktivnější složku obyvatelstva. Naopak imigrační oblast získává migrací jednotlivce v nejproduktivnějším věku a často v počtu, který převyšuje přirozený přírůstek a přitom na výchovu těchto osob až do jejich produktivního věku nemusela imigrační oblast vynaložit žádné prostředky (Rolný, Lacina, 2001, 233-234). Tlak obyvatel chudobných částí světa na hranice zemí Evropské unie začíná být pro tyto vážným problémem. Rychlý vědecko-technický rozvoj, expanze v sektorech služeb, sociálně-ekonomický a politický vývoj v jednotlivých oblastech světa i výše zmíněná globalizace a celá řada dalších procesů jsou (Liďák, 2004, 36), zdrojem rozsáhlé migrace do vyspělých států Evropy. Veřejnost i politické vedení zemí Evropské unie jsou hluboce rozděleni v otázce akceptace, či odmítnutí přístupu úřadů k utečencům a přistěhovalcům (legální i ilegální). Masivní nástup migrace a přistěhovalství může ohrozit i tradiční orientaci společnosti na západní demokratické hodnoty. K hlavním imigračním zemím patří Německo, Itálie, Francie, Holandsko, Švýcarsko, Rakousko, Belgie, Španělsko a severské státy Evropy (postkomunistické země se pro většinu z nich stávají jen zemí tranzitní, či pouze přestupnou). Příkladem může být Německo (Liďák, 2004, 37), kdy v době svého obrovského hospodářského rozmachu (na začátku 20. let 20. století), přijímalo na práci také cizince. Původní záměr počítal s tím, že po určité době se vrátí zpět do země svého původu. Výsledek je však opačný, za živiteli rodin přišli celé rodiny i nejbližší příbuzní, kteří již v zemi zůstali. Ale je nutné si uvědomit, že žádná z těchto zemí nebyla válečnou zónou; gastarbeitři nebyli váleční běženci. Jejich vklad do rozvoje země byl a zůstává neocenitelný a nakonec i mnozí z nich se vrátili, což se u dnešních aspirantů na získání azylu v Německu nedá předpokládat. Jejich snahou bylo i zařazení se do společnosti (integrace, asimi-

přitahující imigranty do určité země, tzv. přitahující faktory, patří bohatství země, politická stabilita, vzdělávací a pracovní příležitosti, garantování lidských práv, aj. (Matoušek 2008, 102).

34


lace). Největší podstatný rozdíl ale je, že odlišnosti byly pouze jazykové, folkloristické, na rozdíl od současné migrační vlny, kdy se jedná o odlišnosti hodnotové. V současné době právě islámská menšina v Německu má dnes už skoro pět milionů příslušníků (z toho např. turecká národnost má své vlastní městské čtvrti, televizní kanál; příslušníci tvoří svérázný celek, patřící k jinému civilizačnímu okruhu s kulturními, ekonomickými, sociálními i politickými aspekty). Ovšem míra jejich integrace (i ostatních migrantů1, uprchlíků2) se stává problémem, místo toho se objevuje jev, který je možné definovat jako getoizace. Podobný vývoj byl, zaznamenám i v jiných státech Evropy, např. Francii (nejvíce migrantů je arabského islámského původu z Alžírska). Jejich příchod znamená pro stát obrovskou změnu, nejvíce pokud se jedná o národní zvyklosti, kulturu a hlavně náboženství. Pokud je rodina rozdělena, imigrant jasně rozlišuje mezi náboženskou vírou v Evropě a náboženskou vírou v zemi svého původu. S příchodem celé rodiny se náboženství (v tomto případě Islám), stává každodenní součástí života. To se promítá do prosazování svých náboženských práv a stavějí na hostitelské půdě náboženské chrámy, mešity, a též používají specifické náboženské a kulturní symboly ((Liďák, 2004, 36). Tyto nejsou často akceptovány hostitelskou společností a mohou vést k nepochopení až jejich odmítání. Islámská menšina (samozřejmě jev se vyskytuje i u jiných imigrantů), která neovládne jazyk (výrazný hendikep znevýhodnění pro integraci), se usazuje v levných nájemných částech měst a vytváří své segregované komunity (často se dostávají do izolace a jsou marginalizováni). V současné době se ve Francii jedná o největší islámskou menšinu, která má více než 7 milionů příslušníků (viz tabulka 1). Příslušníci etnických menšin se snaží o zachování a udržení etnického původu i svého způsobu života, ale bohužel často i v negativním smyslu. Vytváří se nové diaspory, které jsou charakterizovány jinou identitou, často doplněno i tělesnou odlišností. Prožívají silný pocit skupinové solidarity a začínají budovat bariéry vůči ostatnímu obyvatelstvu, hlavně pokud se stávají objektem dlouhodobé diskriminace (Krasner, 2001, 24).

1

Imigrant Imigrace neboli přistěhovalectví (opakem je emigrace) je proces, při němž se na území státu usazují obyvatelé přicházející ze zahraničí. Konají tak z ekonomických, politických či náboženských důvodů. 2 Uprchlík – Uprchlík (také běženec) je člověk, který nedobrovolně opustil svoji rodnou zem nebo stát, kde žil. Uprchlíky lze rozlišovat jako ekonomické uprchlíky (utekli kvůli špatné hospodářské situaci své země), politické uprchlíky (utekli kvůli represivnímu režimu ve své zemi) nebo válečné uprchlíky (utekli kvůli válečné situaci ve svojí zemi).

35


Tabulka 1 Počet muslimů v Evropě (odhad v milionech) Francie

7,0

Německo

2,5

Albánie

2,2

Velká Británie

1,6

Bosna a Hercegovina

1,6

Španělsko

1,0

Nizozemsko

0,9

Itálie

0,8

Makedonie

0,6

Belgie

0,4

Srbsko

0,4

Černá Hora

0,4

Rakousko

0,3

Zdroj: Suchá 2015

V současné době jsou muslimové přítomni skoro v každém evropském městě a svým zvyšujícím počtem se mohou stát, pokud se přikloní k radikálnímu smýšlení, nebezpečím, které si ani neumíme v praktické podobě představit. Francie má v této problematice speciální postavení (viz výše) i z důvodu vojenských zásahů v muslimských zemích, kde působí nejradikálněji (např. Libyi 2011, Mali 2013). Ve Francii žije sedm milionů muslimů a někteří z nich se radikalizují, poslouchají výzvy islamistů, a to nejen ze zemí, kde Francie zasahovala (Suchá 2015, 4). Teroristické útoky jsou vedeny militantními islamisty, kteří před sebou nevidí žádnou budoucnost (špatné sociální podmínky) a vyrůstají často obklopeni předsudky, trpí frustrací a možností nemožné seberealizace, pokrytectvím, a tak pro ně není tedy těžké uvěřit radikálním myšlenkám. Ani tak velkému množství uprchlíků, kteří se dostávají každý den (říjen 2015 se jedná až o 18 tisíc lidí denně), za strašných podmínek na lodích či balkánskou cestou do Evropy, není možné poskytnout důstojný život (někteří z nich mohou být i radikální islamisté). Na základě těchto skutečností se samozřejmě bojí celý Západ islamizace a možné občanské války, která může na základě teroris36


tických útoků vyvstat (např. teroristický útok na redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo v Paříži, kdy byli zavražděni redaktoři). Západ by si měl uvědomit, že při globálním vývozu své kultury ohrožuje hodnotový systém muslimských zemí (Sidon, 2015, 20).1 V potaz je nutné vzít ale i skutečnost pojetí západního sociálního státu a náboženského selhávání v islámských státech. Islám. Fyzická zvěrstva, o kterých nás informují média v podobě vraždění zajatců vyznávající jiné náboženství, která jsou bojovníky Islámského státu vykonávány pod rouškou oddanosti k Mohamedovi, jsou v naprostém rozporu s jeho idejemi. Do vědomí muslima se výchovou k Islámu vštěpují hodnoty, mimo jiné, smysl pro rodinu a komunitu. Solidarita v každodenním životě je základním prvkem dobrého chování muslimů. Ti, kteří patří k islámské „ummě“, si mají navzájem pomáhat, podporovat se, zejména při neštěstí a vzdorujíli protivenství. Solidarita v komunitě je pojivem islámského náboženství. Výchovou se vědomí této povinnosti prohlubuje a závazek nasytit toho, kdo hladoví, pečovat o nemocné, pomáhat lidem bez přístřeší a chránit je, je tak zafixováno do cítění, myšlení a chování věřících. A právě almužna společně s vyznáním víry, čtyři modlitby denně, půst o ramadanu a pouť do muslimských svatyní Mekky a Mediny tvoří pět pilířů islámu, na nichž muslimské náboženství stojí. Almužnou dává muslim najevo, že není lakomý a snaží se pomoci souvěrci v nouzi (Müller 1997). Zakát (poskytování almužny) je tedy jednou z povinností každého muslima v podobě poskytování části svých příjmů v peněžní či nepeněžní formě chudým a potřebným. Horní hranice dobročinnosti není omezena. Zakát slouží především ke zmírnění sociálních rozdílů ve společnosti (Smetánka 2002). Česká ani Slovenská republika nemá takový ekonomický a technický potenciál, aby dokázala tisícům uprchlíků zajistit podmínky pro důstojný život a postupnou integraci do společnosti (navíc tedy vyloučíme-li riziko frustrovaných rebelů, schovávajících se pod rouškou systému islámského náboženského práva ze 7. století, které vychází z Koránu a učení proroka Mohameda, snahy o islamizaci hostitelské země, či kdykoli uříznout hlavu komukoli z křesťanského světa). Jak už bylo zmíněno, z těchto důvodů se obě republiky podílí pouze na tranzitu, či jako přechodné země pro další mobilitu migrantů (nejsou pro ně cílovou zemí; ekonomické podmínky). Obě země se staví k řešené problematice poněkud rozpačitě, ale uznávají humanistické ideje, na člověka pohlíží holisticky, vycházeje z křesťanských hodnot západního světa. Nebrání se pomoci bližnímu v jakékoli podobě, pokud je potřebné. Na druhé straně azylová politika má přísná kritéria, která neumožňují snadné získání azylu. Důležité je 1

http://www.sms.cz/osoba/karol-sidon/zpravy

37


zachovat si kulturní hodnoty a tradice, na nichž společnost stojí, obhájit kvalitu života a společnosti, nepodlehnout xenofobii, chránit národní a kulturní identitu, ale nebát se multikulturního diskurzu, poznávání nových kulturních vzorců a pohledů na život, vycházející z historických zkušeností jiných národů, etnik; pokusit se o soužití s novými kulturami. Na tabulce 2 je možné vidět počet žadatelů o azyl a jeho udělení v České republice od roku 2000 do 2014. Tabulka 2 Žádosti o azyl v ČR (2000-2014) počet žadatelů o mezinárodní ochranu – azyl ROK

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Žádost

8788

18044

8484

11400

5459

4021

3016

1878

Udělení

133

83

103

208

142

251

268

191

ROK

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

Žádost

1656

1258

833

756

753

707

1156

Udělení

157

75

125

113

49

95

82

Zdroj: Člověk v tísni, 20151

V roce 2014 zažádalo o azyl v Německu 130 tisíc uprchlíků; letos (2015) jich má být podle odhadu až 200 tisíc. Jedná o lidi, prchající před zvěrstvy Islámského státu a náboženskými rozkoly v domovské zemi. V současné době, jak vyhlásila kancléřka A. Merkelová, Německo je připraveno přijmout všechny běžence z válkou zmítané Sýrie (zavedeno zrychlené azylové řízení, běženci často bez řádných identifikačních dokumentů). Je humánní pomáhat, ale de facto není možné rozlišit mezi žadateli o azyl prchajícími před válkou či z ekonomických důvodů (ti pomoc nepotřebují), kteří společně svorně míří za lepším životem do Německa. K přežití kultury národa je zapotřebí určité porodnosti, které v současné době ani jeden ze států Evropské unie nedosahuje. Z této skutečnosti vychází i potřeba pracovní síly, která z pohledu demografického vývoje v západní Evropě schází. Objevují se však již i připomínky k nutné změně současné migrační politiky, že není možné v Evropské unii řešit všechny problémy spojené s chudobou světa. Mimořádnou vstřícnost projevilo vůči žadatelům o azyl jako první stát v EU již v roce 2013 Švédsko, kdy udělilo povolení k trvalému pobytu syrským 1

https://www.clovekvtisni.cz/cs

38


uprchlíkům v zemi (bylo přijato 12,5 % z celkového počtu 435 tisíc žadatelů o evropský azyl. V prvních pěti měsících roku 2015 požádalo o azyl více než 8 000 tisíc. Na pohovory k žádosti o azyl musí nyní uprchlíci čekat na švédských ambasádách až rok a švédské úřady shledávají, že nemají na jednání s migranty kapacitu.1 Tabulka 3 představuje domovské země lidí, kteří žádají v Evropě o azyl (Syřanů je mezi uprchlíky ovšem pouze 19,5 %). Tabulka 3 Domovské země lidí, kteří žádají v Evropě o azyl. Země

%

Sýrie

19,5

Afganistán

6,6

Kosovo

6,1

Eritrea

5,9

Srbsko

4,9

Pákistán Irák Nigérie Rusko Albánie Ostatní Zdroj: Člověk v tísni, 2015

41, 0 2

Na dokreslení řešených otázek je vhodné uvést, kolik peněz dostávají běženci v některých zemích EU. Z informačních zdrojů (např. euronews.com,3 Reuters,4 iDnes.cz5), citujeme níže uvedené údaje: Česko. Čekatel na azyl v přijímacím zařízení se stravou dostává denní kapesné 30,- Kč, tedy kolem 900,- Kč měsíčně. Pokud jídlo zdarma nemá, dostává 3 410,- Kč. Pokud uprchlík o azyl v Česku nežádá (chce jít např. do Němec1

http://ec.europa.eu/eurostat/statisticsexplained/index.php/Migration_and_migrant_population_ statistics/cs 2 https://www.clovekvtisni.cz/cs 3 http://www.euronews.com/ 4 http://www.reuters.com/ 5 http://www.idnes.cz/

39


ka), je umístěn do detenčního zařízení; má-li u sebe hotovost, musí zde platit denně 242,- Kč jako příspěvek na ubytování a stravu. Německo. V utečeneckých objektech má každý uprchlík zdarma bydlení, jídlo a oblečení a k tomu měsíčně dostává kapesné 143,- EUR (3 900,- Kč). To se po pár měsících zvyšuje na 359,- EUR (9 700,- Kč) a po patnácti měsících na 400,- EUR (10 800,- Kč; k tomu má hrazené výdaje na ubytování, vytápění a dostává příspěvek na každé dítě až 92,- EUR (2 500,- Kč). Švédsko. Měsíční příspěvek činí v přepočtu 2 150,- Kč (ubytování a jídlo zdarma), či 6 400,- Kč (když si jídlo platí). Pokud dostane azyl, může jít do dvouletého integračního programu, v jehož rámci má zdarma lekce švédštiny, pomoc při hledání práce a dostává měsíčně příspěvek 19 500,- Kč, plus další příspěvky na děti či bydlení. Již před 21 lety napsal politolog Samuel P. Huntington1 svůj první text o střetu civilizací jako blízké budoucnosti světa (strach z dopadů neřízené migrace). Nedochází na jeho slova, ptá se ve svém článku Jefim Fišteijn.2 Originálně popisuje dnešní evropskou krizi, jejíž příčinou podle něj nejsou uprchlíci. Ti jen odhalili evropskou neschopnost bránit svoje hodnoty a způsob života (Končí evropská civilizace? Přemění se sousední Německo v „Eurábii“?). Rozhovor, pořízený B. Pečinkou (2015, 8-14), pro Reflex s předním českým politologem přináší jeho názory na uprchlickou krizi jako krizi evropských hodnot. Uvádí: „Jsme svědky toho, jak jedna civilizace vyzrála na druhou: nastrčila do jejího hnízda kukaččí vejce. Upletla na Západ bič z jeho vlastních ctností – milosrdenství, soucitu a snášenlivosti. Odjakživa se mělo za to, že fatální střety se mají odehrát na cizím území, jinak se z vnějších konfliktů stanou vnitřní. To se v Evropě postupně stává realitou. Islamisté vedou nekonečný džihád proti Západu a dobře vědí, jak vysokou hodnotu tam má lidský život. Běženci jsou svým způsobem tajnou zbraní, kterou nyní nasazují džihádisté a obchodníci živým zbožím, což jsou většinou jedni a titíž lidé.“ Ovšem ve hře je i otázka: Jedna věc je to, co jiný stát se svojí kulturní historií nabízí, a na druhé straně, je-li možné tuto kulturu jinou entitou přijmout a respektovat. Setkáváme se i s nespokojeností a nevhodným chováním ze strany běženců (Dokáží, migranti přijmout multikulturní evropskou společnost a respektovat ji?). Skutečností ale je, že migrace a problémy spojené s tímto fenoménem vyvolávají v jednotlivých zemích společenské napětí na vnitropolitické i mezinárodní scéně. Politickými důsledky imigrace je také nárůst intolerance, xenofobie, nacionalizmu, až rasizmu. Potřebné je systémové řešení situace v rámci celé Evropské unie, jinak problém nebude možné zvládnout. 1

Huntington, S.P. 2001. Střed civilizací – Boj kultur a proměna světového řádu. Praha : Rybka Publisher, 2001. 447 s. ISBN 80-86182-49-5. 2 http://www.sms.cz/osoba/jefim-fi-tejn/zpravy

40


Závěr Na základě řešených skutečností je nutné naučit se tolerovat a respektovat rozdílnosti kultur současného světa a forem jejich vyjadřovaní; být aktivní vůči lidským právům ostatních, zodpovědnosti podporující demokracii. Je nezbytné aktivně působit na občanské povědomí všech generací obyvatelstva se snahou o pochopení existence těchto sociálních problémů; pečlivě se věnovat i osobnostní výchově mládeže, jejich socializace, rozvoji jejich sociálních kompetencí a konkrétních sociálních dovedností, k odstraňování předsudků, jejich výchově k toleranci a otevřenosti k problémům druhých (Pavelková, 2011). Prevence ozbrojených konfliktů, uchování vysokého standardu při dodržování lidských práv a ochrana nejen uprchlíků, ale i dalších ohrožených osob by měla pro každého z nás představovat povinnost. Základní snahou naší společnosti by mělo být budování takového světa, v němž by všechny následující generace lidstva žily důstojně, v míru a bezpečí. Nezávisle na tom čemu ve svém nitru věříme, by se měl člověk chovat jako kulturní bytost a snažit se dodržovat lidská práva. Přizpůsobovat svoje chování a následné konání vzhledem ke svému okolnímu světu. Měl by být zodpovědný za své činy, za vztahy a soužití s druhými, které souvisí s úsilím pomoci zlepšit život lidí s jinými kulturními kořeny. „Nyní, uprostřed obrovských demografických změn, jež mění etnickou tvář světa, je třeba dospět k občanskému konsenzu, který by při nerespektování důstojnosti lokálních kulturních tradic vyústil do rezignace na ideu demokratického a svobodného politického národa“ (Budil 2005, s. 123). Pokud by nedošlo k alespoň částečnému uskutečnění těchto myšlenek, je zde reálné nebezpečí celosvětového válečného konfliktu a člověk může dospět, jako jediný živočišný druh, do situace zničení sama sebe. Literatura: Appiah, K.A. 1993/2001. Identita, autenticita, přežití: Multikulturní společnosti a sociální reprodukce. In Multikulturalismus. Zkoumání politiky uznání. Praha : FILOSOFIA-ΦΙΛΟΣΟΦΙA, 2001, s. 163-178. ISBN 80-7007-161-3. BALVÍN, J. 2012. Pedagogika, andragogika a multikulturalita. Praha : Hnutí R, 2012. 236 s. ISBN 978-80-86798-07-3. Budil, I. 2005. Zrození moderní rasové teorie: Život a dílo Victora Courteta. In Panoráma biologické a sociokulturní antropologie: Modulové učební texty pro studenty antropologie a „příbuzných“ oborů. 26. svazek. Edice Scientia Nadace Universitas Masarykiana. Brno : Akademické nakladatelství CERM, Masarykova univerzita v Brně; Nakladatelství a vydavatelství NAUMA. 166 s. ISBN 80-7204-398-6. 41


DOLEŽAL, M. Pomáháme tam, kde je třeba (Humanitární pomoc Bankovního institutu vysoká škola v Praze). In Sociálna a ekonomická integrácia a dezintegrácia v bezpečnosti jedinca a spoločnosti. Trenčín: SpoSoIntE, 2011, s. 165-173. ISBN 978-80-89533-02-2. GIDDENS, A. 2000. Unikající svět. Praha : Sociologické nakladatelství, 2000. ISBN 80-85865-19-X. Gutmannová, A. 2001. Úvod. In Multikulturalismus. Zkoumání politiky uznání. Praha : FILOSOFIA-ΦΙΛΟΣΟΦΙA, 2001, s. 17-39. ISBN 80-7007-161-3. HABERMAS, J. 1993/2001. Anerkennungs-kämpfe im demokratischen Rechtsstaat. In Taylor, Ch. Multikulturalismus und die Politik der Anerkennung. Frankfurt/M. : S. Fischer, 1993, s. 147-196. In Multikulturalismus. Zkoumání politiky uznání. Praha: FILOSOFIA-ΦΙΛΟΣΟΦΙA, 2001, s. 1739. ISBN 80-7007-161-3. Huntington, S.P. 2001. Střed civilizací – Boj kultur a proměna světového řádu. Praha : Rybka Publisher, 2001. 447 s. ISBN 80-86182-49-5. Chržová, j. 2002. Migrace, uprchlíci. Orientační nástin problematiky. In Kapitoly z multikulturní tolerance. Svazek 17. Praha : SVLP EIS, PedF UK, 2002, s. 78-91. ISBN 80-902345-5-9. Krasner, S.D. Think again. Soverergnity. Foreign Policy, 122, January/February, 2001a, s. 20-29, ISSN 0015-7228. KROUPOVÁ, A. 2002. Výchova k lidským právům ve škole - příklad multikulturní tolerance a interkulturní komunikace. In Kapitoly z multikulturní tolerance. Člověk a jeho práva, svazek 17. Praha : SVLP EIS, PedF UK, 2002, s. 15-33. ISBN 80-902345-5-9. LIĎÁK, J. 2004. Medzinárodna migrácia a Európska Unia. In Kapitoly z multikulturní tolerance. Praha : SVLP EIS UK, 2004, s. 36-41. ISBN 80902345-1-8. MATOUŠEK, O. 2008. Slovník sociální práce. Praha : Portál, 2008. 272 s. ISBN 978-80-7367-368-0. MŰLER, Z. Islám. Praha : NS Svoboda, 1997. 367 s. ISBN 80-7038-012-8. PAVELKOVÁ, J. Pedagogická praxe a multikulturní výchova. In Pedagogická prax - súčastnost a perspektivy. Nitra : Univerzita Konštantína Filozofa, Filozofická fakulta, 2007, s. 261-267. ISBN 978-80-8094-145-1. PAVELKOVÁ, J. 2008. Reverse Face of Sustainable Development. Natura, 2008, vol. 45, no. 2, p. 30-35. ISSN 0355-7863. PAVELKOVÁ, J. Human Being or Nature. Natura, 2011, vol. 51, no. 3, p. 4346. ISSN 0355-7863. PEČINKA, B. 2015. Mutti Merkel pracuje na zkáze. Reflex, 2015, roč. XXVI, 39, s. 8-14. ISSN 0862-6634. Petrucijová, J. 2006. Human Identity and the (in)Tollerant World In Tolerance in Multicultural Society of Central Europe. Human Beings and their 42


Rights, volume 21. Praha : EIS - SVLP UK, 2006, s. 17-24. ISBN 80903623-1-1. PREUSS, K. 2015. Možnosti a omezení multikulturního přístupu. In Sociální a zdravotní služby ve prospěch integrace sociálně a zdravotně znevýhodněných. Příbram : VŠZaSP sv. Alžběty, Ústav sv. Jana N. Neumanna, 2015, s. 165-173. ISBN 978-80-905973-9-6. ROLNÝ, I. – LACINA, L. 2001. Globalizace – Etika – Ekonomika. Boskovice : Albert, 2001. 256 s. ISBN 80-7326-00-X. SEKOT, A. 2002. sociologie v kostce. Brno : Paido, 2002. 142 s. ISBN 807315-021-2. SUCHÁ, L. 2015. Proč Francie? Je to země dvojího lidu. MF Dnes, 2015, roč. XXV, s. 4-6. ISSN 1210-1168. SMETANKA, J. Vnímání reality z pohledu nejvýznamnějších východních náboženství. In Kapitoly z multikulturní tolerance. Člověk a jeho práva, svazek 17. Praha : Evropské informační středisko UK, 2002, s. 92-100. ISBN 80-902345-5-9. TAYLOR, CH. 1993/2001. Politika uznání. In Multikulturalismus. Zkoumání politiky uznání. Praha : FILOSOFIA-ΦΙΛΟΣΟΦΙA, 2001, s. 41-102. ISBN 80-7007-161-3. Vyhláška ministra zahraničních věcí číslo 30/1947 Sb. z dne 16. ledna 1947 o chartě Spojených národů a statutu Mezinárodního soudního dvora, sjednaných dne 26. června1945 na konferenci Spojených národů o mezinárodní organizaci, konané v San Francisku. Deklarace principů tolerance, 1995. http://www.pdf.upol.cz/fileadmin/user_upl oad/PdF/epedagogium/2011/e-pedagogium_12011.pdf [cit. 2015–11–07]. http://ec.europa.eu/eurostat/statisticsexplained/index.php/Migration_and_migra nt_population_statistics/cs[cit. 2015–11–07]. http://www.sms.cz/osoba/karol-sidon/zpravy[cit. 2015–11–07]. http://www.sms.cz/osoba/jefim-fi-tejn/zpravy [cit. 2015–11–07]. http://www.euronews.com/ [cit. 2015–11–08]. http://www.reuters.com/ [cit. 2015–11–08]. http://www.idnes.cz/ [cit. 2015–11–08]. https://www.clovekvtisni.cz/cs/ [cit. 2015–11–08]. doc. RNDr. Jaroslava Pavelková, CSc. Fakulta sociálnych vied UCM v Trnave Katedra sociálnych služieb a poradenstva Bučianska ul. 4/A, 917 01 Trnava Slovenská republika e-mail: [email protected]

43

FENOMÉN MULTIKULTURALISMU Z POHLEDU SOUČASNÉ DOBY. Jaroslava Pavelková

Recommend Documents