Klasická archeologie. Vlys s Amazonomachií z Mausóleia v Halikarnássu

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav archeologie a muzeologie Klasická archeologie

Anna Krčmářová

Vlys s Amazonomachií z Mausóleia v Halikarnássu Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Marie Pardyová, CSc.

2011

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

…………………………………………….. Anna Krčmářová

Zde bych chtěla poděkovat PhDr. Marii Pardyové, CSc. za cenné rady a čas, který mi poskytla při psaní bakalářské práce. Anna Krčmářová

Obsah Úvod .................................................................................................................................. 5 Kárie a Halikarnássos.................................................................................................... 6 Historie Mausóleia ........................................................................................................ 6 Číslování desek s Amazonomachií ............................................................................... 8 Dějiny výzkumu ............................................................................................................ 8 1. Mausólos a Mausóleion .............................................................................................. 11 1.1 Mausólos ............................................................................................................... 11 1.2 Mausóleion ............................................................................................................ 14 2. Podoba Mausóleia a Sochaři ....................................................................................... 18 2.1 Rekonstrukce ......................................................................................................... 18 2.2 Výzdoba ............................................................................................................ 21 2.2.1 Reliéfy ............................................................................................................ 21 2.2.2 Volně stojící sochy ......................................................................................... 22 2.2.3 Dekorace střechy ............................................................................................ 27 2.3 Sochaři .................................................................................................................. 28 2.3.1 Satyros a Pýtheos ........................................................................................... 29 2.3.2 Tímotheos a Práxitelés ................................................................................... 30 2.3.3 Bryaxis ........................................................................................................... 30 2.3.4 Leócharés ....................................................................................................... 31 2.3.5 Skopás ............................................................................................................ 31 3. Vlys s Amazonomachií ............................................................................................... 34 3.1 Vlys s Amazonomachií v Britském muzeu ........................................................... 34 3.2 Popis desek s Amazonomachií v Britském muzeu ............................................... 37 3.2.1 1 BM (S. 1006)....................................................................................... 37 3.2.2 2 BM (S. 1009)....................................................................................... 37 3.2.3 3 BM (S. 1007)....................................................................................... 38 3.4.4. 4 BM (S. 1008), (S. 1010) ...................................................................... 38 3.4.5. 5 BM (S. 1011), 6 BM (S. 1012) ........................................................... 39 3.4.6. 7 BM (S. 1013), 8 BM (S. 1014), 9 BM (S. 1015) ................................ 39 3.4.7. 10 BM (S. 1016)..................................................................................... 40 3.4.8 11 BM (S. 1018)..................................................................................... 41 3.4.9. 12 BM (S. 1019)..................................................................................... 41 3.4.10. 13 BM (S. 1020), 14 BM (S. 1021) ....................................................... 41 3.4.11 15 MB (S. 1022)..................................................................................... 42 3.3 Parthenón a chrám Apollóna Epikuria v Bassai.................................................... 43 3.4 Sarkofág s Amazonomachií .................................................................................. 45 Závěr ............................................................................................................................... 46 Resumé ............................................................................................................................ 47 Pouţitá literatura ............................................................................................................. 48 Seznam obrazové přílohy ................................................................................................ 53 Obrazová příloha ............................................................................................................. 54

Úvod Mausóleion v Halikarnássu, monumentální hrobka místodrţícího Kárie, je jednou z nejvýznamnějších a nejznámějších staveb antického světa. Do širokého povědomí se toto dílo dostalo svým zařazením mezi sedm divů světa. Mezi divy se poprvé objevilo v období helénismu, tj. v období od výbojů Alexandra Makedonského 334-324 př. n. l. do roku 30 př. n. l., kdy ho Antipatros ze Sídónu zahrnul do listiny sedmi divů světa. Velký zájem o stavbu projevili antičtí autoři Marcus Vitruvius Pollio a Gaius Plinius Secundus. I jim vděčíme za oblibu Mausóleia v dnešní době. I kdyţ se z hrobky vlivem historických okolností příliš nezachovalo podle fragmentů, které máme k dispozici můţeme usuzovat, ţe tato stavba byla významná nejen kolosálními rozměry, ale také svým provedením. Na významu jí přidávají i jména známých umělců, kteří podle historických pramenu na Mausóleiu pracovali. Mausóleion dokonce dosáhlo takového významu, ţe v pozdějších dobách se začal název „mausoleum“ pouţívat i pro jiné hrobky (mausoleum císaře Augusta, mausoleum Hadrianovo). Poprvé v přeneseném významu slovo mausoleum pouţil Strabón, který toto pojmenování uţil ve spojení s hrobkou císaře Augusta. Stavbu Mausóla budu ve své práci nazývat Mausóleion podle překladu řeckého slova Μασσσώλλειον lépe odpovídajícího antickým záznamům. Ve své práci o Mausóleiu se stručně zmíním o geografické oblasti, kde byla stavba postavena stejně jako o historii archeologických výzkumů. Věnovat se budu historickému kontextu, rekonstrukcím stavby a umělcům, kteří se podle antických pramenů na Mausóleiu podíleli. Hlavní část práce věnuji popisu výzdoby stavby, a to především deskám s Amazonomachií, bitvou mezi Řeky a Amazonkami. Pro zhodnocení kvality provedení Amazonomachie tento motiv porovnám se stejným motivem na Parthenónu a na chrámu Apollóna v Bassai. Zmíním i sarkofág umístěný v Kunsthistorickém muzeu ve Vídni. Důvod, pro který jsem si vybrala právě Mausóleion a jeho Amazonomachii je, ţe mě tato problematika zaujala při návštěvě Britského muzea v Londýně.

5

Kárie a Halikarnássos Kárie byla hornatá oblast na jihozápadním pobřeţí Malé Asie. Na severu sousedila s Iónií a na jihu s Lykií (Obr. 1). Původními obyvateli Kárie byli Kárové někdy také známí jako Lelegové. Od roku 900 před naším letopočtem vznikaly na pobřeţí Kárie řecké kolonie. Významnými dórskými koloniemi byly Halikarnássos (dnešní Bodrum) a Knidos, zaloţené osadníky z Troizeny a Sparty1. Halikarnássos byl významný především pro Mausóleion, jeţ je jedním z antických divů světa, a Knidos pro Práxitelovu sochu Afrodíty.

Obr. 1. Mapa pobřeží Malé Asie2.

Historie Mausóleia Prostřednictvím Vitruvia a Plinia se zachovaly v popisech některé detaily o Mausóleiu. Osud stavby můţeme sledovat i podle záznamů jiných antických a některých pozdějších autorů. V 1. století n. l. se o něm zmiňuje Strabón z Amaseie3 v Pontu4. Ve 12. století Eustathios napsal o Mausóleiu: „...Bylo krásné a je krásné...“5 1

Grant M. Klasické Řecko. Praha: BB/art s.r.o., 2006, s. 226 Turkey ancient region map caria [on-line], Wikimedia Commons, poslední úpravy 27. 10. 2005, [cit. 24. srpna 2010]. Dostupné z: . 3 http://cs.wikipedia.org/wiki/Strabón 4 ve 2. století n. l. se o něm zmiňuje Pausaniás, ve 4. století n. l. Grégorios z Nazianzu, v 10. století n. l. Kónstantínos VII. Porfyrogennétos 5 Caygill M. Treasures of the British Museum. London: British Museum, 1985, s. 118 2

6

Archeolog Geoffrey Waywell dodává, ţe Mausóleion mohlo stát ještě relativně nepoškozené aţ do zemětřesení ve 13. století n. l. Při tomto zemětřesení nejspíše vrchní část stavby, střecha a kolonáda, spadla. Ale i přes poškození byla stavba pravděpodobně aţ do 15. století částečně zachována. V této době došlo k jejímu cílenému ničení a rozebírání příslušníky komendy6, kteří ji pouţívali jako základní stavební materiál7 při stavbě pevnosti v Bodrumu v roce 1402, nebo při přestavbě této pevnosti počátkem 16. století n. l. Výzkum Antonyho Luttrella z Londýnské univerzity 8 ukazuje, ţe Mausóleion mohlo být rozebíráno aţ do roku 1522. 9 Tento rok vyplývá ze záznamů Clauda Guicharda, který drancování stavby popisuje ve svém díle vydaném roku 1581: „...Příslušníci komendy, při získávání Bodrumu, začali opevňovat hrad. Rozhlíţeli se okolo po kameni, z něhoţ by vyrobili vápno. Nenašli ţádný vhodnější nebo dostupnější neţ některé schody z bílého mramoru, stoupající ve formě pódia, uprostřed oblasti poblíţ přístavu, kde dříve stálo antické forum. Zbourali ho a odnesli pro své účely. Nalezený kámen byl vhodný, proto rychle pouţili vše, co bylo nad zemí a pokračovali s kopáním do niţších stupňů v naději, ţe naleznou více. Brzy objevili více větších kusů. To jim poskytlo nejen kámen k pálení, ale také na stavbu. Po čtyřech nebo pěti dnech odkryli velkou oblast. Jedno odpoledne uviděli otvor podobný vstupu do jeskyně. Vzali si louče a poté co sešli dolů objevili velkou čtvercovou komnatu obklopenou mramorovými sloupy s bázemi, architrávy, vlysy a reliéfně rytými římsami. Prostor mezi sloupy byl lemován deskami a skupinami mramorů různých barev...a sochy, které se vyrovnaly zbytku díla, vloţili do zdí opevnění...rozbili je na menší kusy a rozdrtili je...za touto komnatou poté nalezli dveře vedoucí do jiného pokoje podobného předpokoji, kde byla velmi krásná hrobka s urnou a víkem z bílého mramoru...Hrobka nebyla pro nedostatek času otevřená, byl hlášen ústup. Příštího dne, kdyţ se vrátili, našli hrobku otevřenou a okolo ní zbytky zlaté látky a třpytivé kovy. Nejspíše se piráti dozvěděli, co bylo objeveno a během noci odstranili

6

jinak zvaní Hospitalité svatého Jana nebo také Maltézský řád některé desky a kameny byly začleněny do pevnosti samotné, velká část mramoru byla rozmělněná a uţitá k vytvoření vápenné malty 8 University of London, http://www.crusaderstudies.org.uk/resources/historians/profiles/luttrell/index.html 9 Waywell G. B. The Mausoleum at Halicarnassus. In The seven wonders of the ancient world. Edited by Clayton P., Price M. J. London: Routledge, 2002, s. 105 7

7

víko hrobky. Předpokládá se, ţe v ní objevili velké mnoţství pokladu...“ 10 Téměř celá stavba byla rozebrána a podzemní hrobová komora vykradena11. Mausóleion slouţilo pro příslušníky komendy patrně jako lom vhodného materiálu na stavbu jejich pevnosti. Podle Guicharda byly v podzemí nalezeny mramorové sloupy, barevné mramory, urna s víkem a řada dalších pokladů. Přestoţe Waywell vybízí k opatrnosti při přijímání těchto informací, potvrzuje, ţe se některé předměty uvedené autorem opravdu nalezly. V okolí hrobové komory objevil profesor Kristian Jeppesen 12 z Univerzity v Aarhusu víko hrobky, a snad také drobné zlaté kousky, které byly součástí pohřebního oděvu.13

Číslování desek s Amazonomachií K označení desek s Amazonomachií se nejčastěji pouţívá číslování podle Arthura Hamiltona Smithe14 nebo případně podle Britského muzea. Smith pouţívá čísla pro označení 15 desek z Britského muzea od 1006 do 1022. Britské muzeum vyuţívá označení 1 BM aţ 15 BM podle toho jak na sebe desky navazují. Ve své práci jsem se rozhodla pouţít číslování podle Britského muzea, ale přesto uvádím i číslování podle Smithe (S).

Dějiny výzkumu V roce 1846 získal britský velvyslanec v Istanbulu Lord Stratford de Redcliffe15 povolení odstranit z hradu v Bodrumu dvanáct desek s Amazonomachií a přivézt je do Londýna, kde v dnešní době tvoří část sbírek Britského muzea. Charlese Thomase Newtona, asistenta v Britském muzeu, přivezené desky natolik upoutaly, ţe se rozhodl sám vypravit do Bodrumu. Jeho cílem bylo lokalizovat a odkrýt zbytky Mausóleia. Pomocí Vitruviova popisu Halikarnássu se Newtonovu týmu podařilo lokalitu Mausóleia určit. Výzkumy vedl mezi roky 1856-1858. Areál, ve kterém vedl hlavní výkopové práce nazval „Quadrangle“ (Obr. 2). 10

vlastní překlad: Waywell, 2002, s. 105 z důvodu vykradení pohřební komory se nezachovaly téměř ţádné informace o její původní výbavě 12 Dánská archeologická společnost 13 Waywell, 2002, s. 106 14 uvedeno v: Smith A. H. A Catalogue of Sculpture in the Department of Greek and Roman Antiquities, London: The Trustees of the British Museum, 1900 - název knihy převzat z: Cook B. F. Relief sculpture of the Mausoleum at Halicarnassus. Oxford: Oxford university press, 2005, s. xvii, s. 4 15 pod jménem Sir Stratford Canning byl známý od roku 1852 - Cook, 2005, s. 9 11

8

Obr. 2. „Quadrangle“.16

Jedním z fragmentů, získaným z tohoto nálezového areálu, byla socha koně zachyceného v trysku s muţem oblečeným v perském oděvu 17 . Socha je známa pod názvem Kolosální nebo Perský jezdec (Obr. 3). Svými rozměry původně patřila podle Waywellovy klasifikace mezi skupinu kolosálních soch 18 . Provedení jejího oděvu a naznačení pohybu je velmi realistické. Waywell navrhuje, ţe na první pohled viditelné poškození bylo provedené nejspíše ţeleznou palicí, za účelem získání materiálu pro výrobu vápna.19

Obr. 3. Kolosální jezdec.

16

Waywell G. B. The Mausoleum at Halicarnassus. In The seven wonders of the ancient world. Edited by Clayton P., Price M. J. London: Routledge, 2002, s. 107 17 orientální kalhoty a tunika 18 výška: 2,7-3 metry 19 Waywell, 2002, s. 108

9

V jiné části „Quadrangle“ byly objeveny čtyři sousedící desky z vlysu s Amazonomachií. Na nich jsou zobrazené podobné bojové scény mezi Řeky a Amazonkami jako na deskách z bodrumského hradu, ale detaily figur jsou zde lépe zachovány. Desky z výkopů jsou umístěny spolu s deskami z hradu ve sbírkách Britského muzea a katalogizovány pod čísly 7-9 BM20. Poslední dvojice z deváté desky znázorněná na obr. 4 se nachází v Bodrumu. U severozápadního rohu Mausóleia objevil Newton dobře zachovanou iónskou hlavici. Tímto nálezem se potvrdilo, ţe architektonický řád stavby byl opravdu iónský. Na místě zvaném Imamova oblast 21 nalezl Newton nenarušenou vrstvu soch a architektonického kamene z Mausóleia. Z této oblasti22 pocházejí téměř všechny velké sochy, které jsou dnes umístěny v Britském muzeu. Našel se zde jeden z koní, který byl původně součástí kolosálního vozu umístěného na střeše Mausóleia. Dále kolosální portrétní sochy muţe a ţeny identifikované Newtonem jako sochy Mausóla a Artemísie (Obr. 5, str. 24). V dnešní době se od tohoto výkladu upouští. Na Imammově oblasti se také našlo několik dobře dochovaných soch lvů (Obr. 6, str. 27) a hlava boha Apollóna (Obr. 7, str. 26). Dohromady zde bylo objeveno přes šedesát soch v nadţivotní velikosti. V 19. století se zabýval výzkumy na Mausóleiu italský archeolog Alfred Biliotti23 a francouzský archeolog Auguste Salzmann. Další výkopy v této oblasti vedl Jeppesen mezi lety 1966-1977. Zaslouţil se především o vyčištění a zakonzervování místa nálezu.

20

BM - číslování desek podle Britského muzea Imam´s field, rozkládající se severně od „Quadrangle“ 22 dlouhé 60 stop a široké 20 stop 23 březen-srpen 1865 (vykopal cca. 130 soch) 21

10

1. Mausólos a Mausóleion 1.1 Mausólos Od 9. století př. n. l. ţili Řekové v Malé Asii ve svých koloniích. Tyto kolonie se nacházely v blízkosti původních kárijských osad. Nejprve osady a kolonie byly oddělené i se svými rozdílnými obyvateli. Odlišnosti mezi původními obyvateli a přistěhovalci se postupně stíraly. Během následujících století došlo k jejich splynutí. V 6. století př. n. l. se stal Halikarnássos členem dórského spolku šesti měst, nazývaného Hexapolis. Dalšími členy spolku byla města Kós, Knidos, Lindos, Kameiros, Iélysos. Později byl Halikarnássos za přestupek proti společné svatyni na Triopiu ostatními městy vyloučen.24 Nejslavnějším vládcem Kárie v době před Mausólem byla Artemísia 25 , dcera Lygdamis z Halikarnássu. V roce 480 př. n. l. ji proslavila námořní bitva u Salamíny, kde bojovala po boku Peršanů. Při bitvě, ve snaze uniknout nepřátelské attické lodi, Artemísia narazila do kalyndské lodi, která patřila mezi její spojence. Xerxés, jenţ sráţku sledoval se domníval, ţe loď, kterou Artemísia potopila, byla nepřátelská. Podle Hérodota na tento její čin odpověděl slovy: „...Z muţů se mi vyklubaly ţeny a z ţen muţi...“26 Artemísia pro svůj čin u něho „...ohromně stoupla ve váţnosti...“27 Po bitvě u Salamíny slábne perský vliv v egejské oblasti. Značnou část 5. století př. n. l. převaţuje na moři a na asijském pobřeţí vliv Athén. V této době byl také Halikarnássos členem Athénského námořního spolku. Po uzavření Antalkidova míru28 v roce 387/386 př. n. l. připadla řecká města v Malé Asii Persii.29 Pro svoji mimořádnou rozlohu byla Perská říše uţ za vlády Dáreia I. rozdělena na menší vojenské a daňové oblasti tzv. satrapie. V čele kaţdé satrapie stál satrapa, úředník s nejvyšší správní, soudní a vojenskou mocí. Satrapa byl zároveň královským místodrţícím dané oblasti.30 24

Hérodotos. Dějiny. Praha: Academia, 2004, s. 75, http://en.wikipedia.org/wiki/Halicarnassus I. 26 Hérodotos. Dějiny. Praha: Academia, 2004, s. 465 27 Hérodotos, 2004, Op. cit., s. 465 28 tzv. „královský mír“, další podmínky míru - „města v Řecku byla prohlášena svobodnými a všechny spolky kromě peloponéského byly zrušeny “ Svoboda L. et al. Encyklopedie antiky. Praha: Academia, 1973, s. 56 29 Jenkins I. Greek architecture and its sculpture in the British Museum. London: British Museum Press, 2006, s. 204 30 Svoboda et al., 1973, s. 549 25

11

V roce 392 př. n. l. byl do čela úřadu satrapy Kárie dosazen Hekatomnos, zakladatel Hekatomnidské dynastie. Po přidělení maloasijských Řeků Antalkidovým mírem do perského vlivu započalo období kulturního růstu. K tomu také svými reformami výrazně přispěl Mausólos, který získal úřad satrapy po svém otci. Zastával ho mezi roky 377-353 př. n. l. 31 Před začátkem jeho vlády se Kárie skládala z rozptýlených drobných vesniček a z hlavního města v Mylase. Hlavním cílem Mausóla bylo vytvořit správní středisko podle řeckého vzoru, které by plně spadalo pod jeho vliv, proto také přestěhoval hlavní město do Halikarnássu. Podle Vitruvia si toto místo vybral především pro jeho přirozené opevnění a strategické umístění v blízkosti moře. Význam města ještě zvětšil spojením několika měst dohromady. Podle Strabóna takto sjednotil šest lelegijských měst.32 Jak uvádí historička Brunilde Sismondo Ridgway, Mausólos nechal také nejpozději roku 36233 př. n. l. Halikarnássos zrekonstruovat. V krátkém dochovaném popisu Vitruvius uvádí, ţe: „...Zmíněné místo je podobné okrouhlému hledišti divadla. Proto odspodu podél přístavu je zaloţeno náměstí; v poloviční výšce okrouhlého prostoru a přetínajícího jej pásu je vedena velmi široká třída, uprostřed níţ je postaveno Mausóleion v tak vynikajícím provedení, ţe se počítá mezi sedm divů světa. Uprostřed na nejvyšším místě hradu je postavena svatyně Areova ... Na nejvyšším místě pravého křídla je svatyně Afrodítina a Hermova přímo u pramene Salmakidina...na levém křídle královský palác, jejţ si dal král Mausólos postavit podle svých vlastních plánů. Napravo z něho je výhled na forum, na přístav a na celý okruh hradeb, na levé straně dole na tajný přístav, ukrytý pod horami tak, ţe nikdo nemůţe pozorovat a znát, co se v něm děje, kdeţto král sám ze svého paláce můţe dávat svým veslařům a vojínům potřebné rozkazy, aniţ o tom někdo jiný ví...“ 34 Synoikismem 35 i novým efektivním uspořádáním celého města si Mausólos upevnil moc nejen v Halikarnássu, ale i v dalších pobřeţních městech. Podle Ridgway Mausólos zkrášlil kárijsou svatyni v Labraundě a zahájil úpravy na Diově chrámu 36. Britský archeolog Ian Jenkins uvádí, ţe Mausólos a jeho následovníci rozšířili svou moc

31

Grant, 2006, s. 227 Ridgway B. S. Fourth-century styles in Greek sculpture. Madison: University of Wisconsin Press, 1997, s. 112 33 Ridgway, 1997, s. 112 34 Vitruvius P. Deset knih o architektuře. Praha: Svoboda, 1979, s. 82-84 35 spojování vesnic dohromady 36 byl dokončen bratrem Idraiem 32

12

přes celou Kárii, a dokonce i za její hranice. V této době se podle Jenkinse měla i sousední oblast Lykie stát kárijskou drţavou.37 Pro udrţení satrapského úřadu v rodině se Mausólos oţenil se svojí mladší sestrou Artemísií38, která byla pravděpodobně pojmenována po Artemísii39, jeţ bojovala v bitvě u Salamíny. Společná vláda Mausóla a Artemísie trvala aţ do Mausólovy smrti v roce 353 př. n. l.40 Artemísia, která po smrti bratra a svého muţe získala vládu v Kárii se proslavila především svoji loajálností k Mausólovi. K uctění jeho památky dokonce pořádala řečnické a básnické soutěţe.41 Vládla jen do roku 351 př. n. l, kdy zemřela.42 V této době nastoupil na trůn Mausólův mladší bratr Idraios. Ten se podle vzoru starších sourozenců oţenil se svou sestrou Adou. Po smrti Idraia vládu převzala jeho ţena, která byla roku 341 př. n. l. vyhnána nejmladším bratrem Pixodarem, jenţ se touţil dostat k moci. Ada byla znovu dosazena do úřadu satrapy po dobití města Alexandrem Velikým 43 , který ji později nahradil jedním ze svých úředníků. Tento okamţik je povaţován za konec slávy Kárie, a také za ukončení vlády Hekatomnidské dynastie, která se udrţela u moci téměř 60 let (Obr. 8 ). Data vlády kárijských satrapů ve 4. století př. n. l. Hekatomnos cca Mausólos a jeho ţena Atremísia Artemísia Idraios se svoji ţenou Adou I. Ada I. Pixodaros Pixodaros a jeho zeť Orontobátes44 Orontobátes pravděpodobně se svojí ţenou Adou II. Ada I. (dosazena Alexandrem)

392-377 377-353 353-351 351-344 344-341 341-336 336-336 336-334 334-?

Obr. 8. Vládci Kárie.45

37

Jenkins, 2006, s. 206 II. 39 I. 40 Grant, 2006, s. 228 41 Hornblower S. Mausolus. Oxford: Clarendon press, 1982, s. 253 42 Jenkins, 2006, s. 204 43 při podmaňování Malé Asie se nechal Alexandr Adou adoptovat 44 Orotnobates, Dictionary of Greek and Roman Antiquities edited William Smith (1870) s. 58 [on-line], The Ancient Library, [cit. 1. května 2011]. Dostupné z: . 45 sestaveno podle: Jenkins, 2006, s. 204 38

13

1.2 Mausóleion Nejlepší popisy Mausóleia se zachovaly v dílech dvou významných antických autorů, Marca Vitruvia Pollia a Gaia Plinia Secunda. Spisovatel Vitruvius, který ve svých spisech De architectura vydaných v jedné knize u nás známé pod názvem Deset knih o architektuře 46 , popisuje nejen samotný Halikarnássos, ale také Mausóleion. Plinius se o Mausóleiu zmiňuje ve své XXXVI knize47 Naturalis Historia. Vitruviův popis Mausóleia je velmi stručný, ale přesto se z něj dovídáme alespoň základní informace o pouţitém materiálu: „...Dále v Halikarnássu palác přemocného krále Mausóla, který má sice všechno vyzdobeno prokonnéským mramorem, stěny má však zbudované z nepálených cihel, které aţ dodnes jeví znamenitou pevnost a jsou omítkovými pracemi tak vyhlazeny, ţe se zdá, jako by měly průsvitnost skla. Přitom tento král to nedělal z nedostatku, byl přece zahrnut jakoţto vládce celé Kárie nezměrnými důchody...“48 Hodnotnější je pro nás popis zachovaný z díla Pliniova, jenţ uvádí základní rozměry, podobu a jména umělců, kteří se na stavbě podíleli: „...Skopás měl jako své soupeře a vrstevníky Bryaxida, Tímothea a Leóchara, se kterými je zároveň zmiňován, protoţe společně zdobili Mausóleion. To je hrobka postavená ţenou Artemísií pro Mausóla, kárijského vladaře, který zemřel ve druhém roce 107. olympiády. Zařazení díla mezi sedm divů světa bylo způsobeno především vlivem umělců. Na severu a jihu má stavba 63 stop, kratší je na fasádách. Celkový obvod je 440 stop, stoupá do výšky 25 loket49 a je obklopený 36 sloupy. Obvod se nazývá pteron. Východní stranu zdobil Skopás, severní Bryaxis, jiţní Tímotheos, západní Leócharés. Před dokončením stavby královna zemřela. Umělci ale do dokončení stavby neodešli, protoţe došli k závěru, ţe to bude monument jejich vlastní slávy a umění. Jejich ruce tu zápasí ještě dnes. Přidal se také pátý umělec. Nad pteronem stojí pyramida, zmenšuje se ve 24 stupních. Na vršku je mramorová kvadriga, kterou vytvořil Pythis. Celková výška díla dosahuje 140 stop...“50

46

např. Vitruvius P. Deset knih o architektuře. Praha: Svoboda, 1979. celkem XXXVII knih 48 Vitruvius, 1979, Op. cit., s. 82 49 cubitis 50 vlastní překlad: Plinius S. G. Naturalis historiae. Vol. 5, Lipsko: Aedibus B.G. Teubneri, 1897, s. 316-317 47

14

Ne

všechny

informace

z Plinia

můţeme

povaţovat

za

směrodatné.

Problematické je například určení velikosti jednotlivých částí Mausóleia, přestoţe máme udanou celkovou výšku a celkový obvod stavby. Další nejasností je přisuzování kaţdé strany jednomu umělci. Těmto otázkám se budu věnovat podrobněji později. I kdyţ podle Plinia byla stavba hrobky započatá Artemísií z Vitruviových záznamů vyplývá, ţe stavba byla zahájená především pro své dobré zasazení do nového městského plánu ještě za ţivota Mausóla. Mausólova smrt před dokončením stavby je jistá. Jakou úlohu při stavbě hrobky hrála Artemísia však není jasné. Plinius naznačuje: „...před dokončením stavby královna zemřela...“51 V jiných literárních zprávách je ale její úloha více zdůrazňována, coţ by nasvědčovalo, ţe se stavbou Mausóleia začala, a nebo ji dokončila. Jak jiţ bylo výše uvedeno, je pravděpodobnější, ţe stavba nebyla započata Artemísií, ale Mausólem, neboť dobře zapadá do jeho nového městského plánu. Ani její účast při dokončení stavby není nijak jednoznačná. Nejprve musíme brát v úvahu Pliniovu zmínku o smrti královny. Dále vědci zpochybňují, ţe by pro stavbu Mausóleia měl postačit takto krátký čas. Pravděpodobně tedy ani Artemísia neviděla Mausóleion hotové. Po její smrti se nejspíše dokončení stavby ujal další člen rodiny, patrně mladší bratr Idraios52. Podle německého archeologa Ernsta Heinricha Buschora 53 odešli umělci po smrti Artemísie z Halikarnássu. Zpět se měli vrátit aţ po dvaceti letech a poté práce dokončit. Buschor tím zdůvodňuje svůj návrh, ţe sochy patří do více stylistických fází. 54 Návrat umělců je zasazen do období, kdy mladší sestra Ada adoptovala55 Alexandra a stala se tak jeho druhou matkou. O tomto odchodu a opětovném příchodu po dvaceti letech nejsou v záznamech ţádné zmínky. Zda po smrti Artemísie umělci pokračovali, jak popisuje Plinius: „...Oni ale do dokončení stavby neodešli, protoţe došli k závěru, ţe to bude monument jejich vlastní slávy a umění...“56, také není jisté. Z Epidauru se zachovaly zprávy, ţe na místních stavbách: „...umělci poskytli materiál za méně neţ jeho skutečnou cenu...“ 57 , ale to bylo hlavně z důvodu jejich hlubokého patriotismu, nebo pro individuální náboţenské důvody. 51

Plinius, 1897, Op. cit., s. 317 ujal se pokračování prací na Diově chrámu v kárijském městě Labraunda 53 1886-1961, http://de.wikipedia.org/wiki/Ernst_Buschor_(Archäologe) 54 Ridgway, 1997, s. 126 55 před dobytím Halikarnássu 56 Plinius, 1897, Op. cit, s. 317 57 Hornblower, 1982, s. 239 52

15

Umělci pracující na Mausóleiu byli najatí z Řecka, a tak lze těţko věřit, ţe by mohli postavit monument takového významu jen pro své proslavení v kárijské oblasti. I kdyby snad chtěli, tak jen těţko mohli být natolik zabezpečení, aby pracovali zadarmo. Podle dochovaných zpráv si Theódotos 58 vydělal při stavbě chrámu Asklépia v Epidauru 59 drachmu za den. Ze záznamů není zřetelné, jestli dobrý či vynikající řemeslník nebo architekt dostával lépe zaplaceno neţ obyčejný dělník. Jak popisuje profesor Simon Hornblower z londýnské univerzity60 jediný rozdíl byl moţná v tom, ţe architekt mohl doufat v celoroční příjem. 61 „...Za drachmu denně mohl podporovat rodinu, ale nemohl si dovolit pracovat jen z pouhé lásky ke stavbě...“62 Přestoţe umělci pracující na Mausóleiu patřili k nejlepším ve své době, pro svůj nepříliš vysoký plat, který se mohl pohybovat také kolem drachmy na den, si nemohli dovolit pracovat jen pro svou slávu. Zda ve stavbě pokračovali, odešli a později se vrátili, nebo zda stavbu nedokončili nevíme. Umístění Mausóleia bylo výhodné nejen svou polohou poblíţ středu města, ale také důmyslně připraveným celkovým plánem, v němţ Mausólos zvaţoval nejen pozici stavby samotné, ale i rozmístění dalších budov (Obr. 9). Samotný okrsek, ohraničený zdí, je dlouhý 242 metrů a široký 105 metrů. Vstupovalo se do něj přes monumentálním propylon - bránu.

Obr. 9. Plán Halikarnássu.63 58

Theodotus, Dictionary of Greek and Roman Antiquities edited William Smith (1870) s. 1072 [on-line], The Ancient Library, [cit. 1. května 2011]. Dostupné z: . 59 Hornblower, 1982, s. 239 60 University College London - http://www.ucl.ac.uk/ 61 Hornblower, 1982, s. 240 62 Hornblower, 1982, s. 240 63 Mapa Halikarnassu [on-line], Halicarnassus - Turkey, [cit. 25. dubna 2011]. Dostupné z:

16

Jak se zdá, Mausólos byl nejspíše pohřben uvnitř městských hradeb poblíţ agory64. Podle řeckého smýšlení by pohřbení uvnitř města bylo významné pro heroizaci panovníka. Zda se jednalo o inhumační65 pohřeb není jisté, ale v této části Malé Asie to bylo zvykem. Při vykopávkách se nalezly zbytky zvířat a velké mnoţství vajec. Tento nález vyvolává mnoho otázek. Bylo zjištěno, ţe zvířata byla zabita způsobem, který je s heroizací66 neslučitelný. Hornbower uvádí, ţe zbytky zvířat (podle Waywella rituální jídlo67) mohly slouţit jen k potřebě nasytit mrtvého. Waywell navrhuje, ţe rituální jídlo mohlo být vloţené do Mausóleia hned po Mausólově pohřbu. 68 Také zmiňuje, ţe obětování jídla duši zemřelého by vedlo spíše k východnímu kultu, neţ ke kultu řeckému. I kdyţ není doloţeno uctívání kárijských satrapů jako bohů, tak řečnické soutěţe organizované Artemísií na počest Mausóla, by heroizaci podle řeckého způsobu naznačovat mohly. Tyto a další rysy, které by podle řeckého vzoru mohly znamenat, ţe se jednalo o heron nemůţeme brát příliš váţně. Odlišná maloasijská kultura mohla uvedené znaky přijmout a včlenit do své kultury, ale s největší pravděpodobností byl jejich význam odlišný. Podle Pindara někteří zakladatelé měst, jako například Báttos z Kyréné, byli tradičně pohřbeni uprostřed těchto měst.69 Tento zvyk mohl vést i k umístění Mausóleia do středu města.

. 64 náměstí, které slouţilo zároveň jako trţiště a shromaţdiště občanů, Svoboda et al., 1973, s. 37 65 kostrový 66 „hérós, v řeckém náboţenství zemřelý, jemuţ byla připisována moc zasahovat do lidského ţivota v místě, kde byl pohřben“, Svoboda et al., 1973, s. 232 67 ritual deposit of food, Waywell, 2002, s. 117 68 Waywell, 2002, s. 117 69 Hornblower, 1982, s. 255

17

2. Podoba Mausóleia a Sochaři 2.1 Rekonstrukce S archeologickými poznatky a literárními prameny, které máme v dnešní době k dispozici, není moţné provést detailní rekonstrukci Mausóleia. Existuje celá řada rekonstrukcí, které ukazují, jak mohla stavba vypadat. Nejčastěji se vědci přiklání k rekonstrukci Jeppesena (Obr. 10) nebo Waywella (Obr. 11). Ale i ty jsou spíše zaloţeny na domněnkách a odlišném výkladu nálezů a pramenů. Jen několik základních prvků (Obr. 12) můţeme s jistotou potvrdit.

Obr. 10. Rekonstrukce Mausóleia podle Jeppesena.70

Obr. 11. Rekonstrukce Mausóleia

Obr. 12. Základní části Mausóleia.71

podle Waywella.72

70

Jenkins, 2006, s. 214 Jenkins, 2006, s. 214 72 Jenkins, 2006, s. 214 71

18

Vědci se shodují, ţe se hrobka skládala ze tří částí - pódia, kolonády a střechy. Obecně se také přijímá, ţe pódium, které mělo spíše obdélníkový tvar, bylo tvořeno dvěma kratšími a dvěma delšími stranami. Z výzkumu také víme, ţe základna pódia byla vytesaná ve skalním podloţí. Na vrcholu pódia stála kolonáda tvořená 36 iónskými sloupy. Nad kolonádou byla umístěná pyramidální střecha, která se skládala z 24 stupňů. Jak příkrá tato střecha byla, nevíme. Nejvyšší stupeň střechy se stal základnou pro platformu s kvadrigou, kolosálním mramorovým vozem taţeným čtyřmi koňmi. Vůz se zachoval jen ve fragmentech, ale poměrně dobře se zachovala přední část z jednoho koně73 (Obr. 13). Vlys s Amazonomachií byl umístěn okolo vrcholu pódia (Obr. 14).

Obr. 14. Rekonstrukce vlysu s Amazonomachií.74 Střecha byla zdobená akrótérii, ale jejich umístěním si vědci nejsou jistí. Dále je známo, ţe síma bylo ozdobeno florálním motivem a chrliče měly podobu lvích hlav. Z dochované iónské hlavice si umíme představit, jak mohly vypadat ostatní nedochované kusy. Také víme, ţe báze sloupu stála na nízkém čtvercovém podstavci. Existence pódia, kolonády a střechy je tedy jistá. Tvar střechy Mausóleia byl nejspíše ovlivněný tvarem egyptských pyramid. Zakomponování egyptských prvků do kárijské stavby bylo snad způsobeno jejich dlouhodobými obchodními styky. Dokonce 73 74

BM 1002 Jenkins, 2006, s. 213

19

se Halikarnássos podílel na stavbě posvátného okrsku na Naukratidě, který se jmenuje Hellénion.75 Egyptský vliv je patrný i na některých sochách dochovaných z Mausóleia. Jak jsem jiţ uvedla výše, u Pliniova popisu Mausóleia, hlavním problémem je, ţe neznáme výšku jednotlivých částí stavby. Tento problém způsobuje především neschopnost provést přesnou rekonstrukci stavby. I kdyţ Plinius udává celkovou výšku 140 stop, tak moţností v jakém poměru k sobě jednotlivé části mohly být, je neomezeně. Plinius také zmiňuje výšku 25 loktů. O jaký údaj se jedná není jisté. Snad by to mohla být velikost jedné ze tří částí stavby. Waywell navrhuje, ţe by se mohlo jednat o výšku kolonády od báze sloupu k římse. Výšku pódia a střechy uţ ale neuvádí. Jeppesen nesouhlasí s Pliniovým údajem 25 loktů. Podle něj mělo v textu stát 75 loktů a mělo se jednat o výšku pódia a kolonády dohromady76. Výška střechy by pak podle Jeppesena byla 27,577 stop. Další problém představuje délka stavby. Podle Plinia by delší strany měly měřit 63 stop, to se ale neshoduje s uvedeným obvodem 440 stop. Vzhled Mausóleia je odvozován z 36 sloupů, které podle Plinia stály na kolonádě. Archeolog Wolfram Hoepfner ve své rekonstrukci zvaţuje vzdálenost mezi sloupy 3,15 metrů. Jeppesen původně navrhoval 3-metrové rozestavení 11 sloupů podél delších stran a 9 sloupů podél kratších stran. Nyní ale zvaţuje, ţe na delších stranách nebyly sloupy rozestaveny po 3 metrech ale po 2,8 metrech. 78 S tím souvisí i jejich rekonstrukce pódia. Uţitím menších rozestupů mezi sloupy vzniká rozdíl mezi spodní a horní částí pódia. Proto Jeppesen navrhuje, ţe se pódium postupně zuţovalo směrem nahoru ve stupních. Tato teorie je podporována i Waywellem. Jediný rozdíl je v počtu stupňů. Podle Jeppesena se Mausóleion skládalo ze dvou stupňů a podle Waywella ze tří. Jeppesen dále navrhuje, ţe okolo zdi cely byla umístěná římsa z modrého vápence.79

75

Hérodotos, 2004, s. 161 Jenkins I. The Mausolea of Halicarnuss. In Exploring ancient sculpture: essays in honour of Geoffray Waywell. Edited by Macfarlane F., Morgan C. London: Institute of Classical Studies, School of Advanced Study, University of London, 2010, s. 127 77 140 stop (výška celé stavby) mínus 112,5 stop (výška kolonády a pódia) 78 Jenkins, 2010, s. 129 79 Jenkins, 2010, s. 127 76

20

2.2 Výzdoba Výzdobu Mausóleia můţeme rozdělit do tří hlavních kategorií. První kategorií jsou reliéfy (Amazonomachie, Kentauromachie a závod vozů), do druhé kategorie patří volně stojící sochy a do třetí střešní dekorace (kvadriga, lvi, rohová akrótéria).

2.2.1 Reliéfy Ze čtyř tématických celků se zachovaly částečně tři, nejlépe Amazonomachie, ve zlomcích pak Kentauromachie a závody spřeţení. Vlysu s Amazonomachií, se budu věnovat podrobněji v dalších kapitolách práce. Nyní bych chtěla uvést základní poznatky o zbývajících vlysech. Vlys s Kentauromachií, který je velmi krátký, byl nejspíše umístěný na podstavci pod kolosální kvadrigou. K jeho zhotovení byl pouţit jen obyčejný materiál. Podle Bernarda Ashmoleho a Donalda Stronga by se mělo jednat o hrubě zrnitý ostrovní kámen, snad z některého ostrova v Egejském moři. 80 Jedna deska by dokonce měla být podle chemických analýz z prokonnéského mramoru. Z vlysu se zachovala pouze jedna deska (Obr. 15), která se nyní nachází ve sbírkách Britského muzea. Nalezena byla ve zdech hradu v Bodrumu. Mimo této desky se zachovalo několik dalších fragmentů, mezi nimiţ můţeme rozpoznat několik lidských hlav a pár končetin. Vlys se závody spřeţení byl umístěný na venkovní stěně cely. Byl zhotovený z velmi kvalitního jemnozrnného materiálu se stopami po slídě. Podle analýz by se mělo jednat o pentelský mramor. Z tohoto vlysu by měl pocházet mladě vypadající vozataj s dlouhými vlasy v dlouhé tunice umístěný v Britském muzeu (Obr. 16). Vlys se zachoval jen ve zlomcích. Jenkins uvádí, ţe se nalezlo 16 vozů.81 Dále se dochovaly zlomky lidských těl a koňských končetin. Ridgway zařazuje mezi vlysy i stropní kazety82, které se původně skládaly z 36 panelů. Do dnešní doby se z nich dochovaly jen zlomky.83

80

Cook, 2005, s. 29 Jenkins, 2010, s. 131 82 Coffer [on-line], Wikipedia, poslední úpravy 3. 11. 2010 [cit. 29. dubna 2011], Dostupné z: . 83 Ridgway, 1997, s. 124 81

21

2.2.2 Volně stojící sochy Odhaduje se, ţe volně stojících soch bylo na Mausóleiu přes 300. Z tohoto čísla se dochoval jen jejich zlomek. Sochy zobrazovaly témata jako: lov, oběť, bitva mezi Řeky a Orientálci. Také se našly fragmenty lidských figur, které nejspíše měly znázorňovat Mausólovy předky. Ze zvířecích figur byl nalezen kanec nebo moţná prase, býk84, dále pak leopardi (Obr. 17), psi a lvi.

Obr. 17. Socha Leoparda. Lidské sochy Waywell85 rozdělil do tří hlavních tříd86, podle jejich velikosti: 1) sochy v ţivotní velikosti, jejichţ výška se pohybuje okolo 1,8 m. 2) heroické sochy, jejichţ výška se pohybuje okolo 2,4 m. 3) kolosální sochy, jejichţ výška se pohybuje mezi 2,7 aţ 3 m. Mimo těchto tříd uvádí i jakou si pomyslnou třídu IV. 87 Do té zařazuje tři fragmenty. Hlavu ve frýgické čepici, zakryté rameno a část perského těla. Celková velikost těchto fragmentů by měla dosahovat jen k třem čtvrtinám velikosti lidského těla. Jednalo by se tak o nejmenší lidské figury nalezené na Mausóleiu. Kaţdou z hlavních tří skupin umístil Waywell na jeden stupeň pódia. Na nejniţším stupni podle něj stály sochy v ţivotní velikosti - bitva mezi Řeky a Peršany. Na druhém stupni stály sochy heroické - figury v řeckém a orientálním oděvu. Na posledním stupni stály sochy kolosální - výjev z lovu a oběti. ,,...Ve své starší publikaci 84

mohl patřit k oběti, která mohla být předchůdcem souvetaurilia, Ridgway, 1997, s. 125 volným sochám věnuje celou publikaci pod názvem: The free-standing sculptures of the Mausoleum at Halicarnassus in the British Museum: a catalogue by G. B Waywell, London: British Museum Publ., 1978 86 lifesize, heroic, colossal - Ridgway, 1997, s. 124 87 Waywell G. B. The free-standing sculptures of the Mausoleum at Halicarnassus in the British Museum: a catalogue by G. B Waywell, London: British Museum Publ., 1978, s. 53 85

22

také zvaţoval moţnost, ţe heroické figury mohly stát na tom samém stupni jako figury v ţivotní velikosti, ale na jiné straně budovy...“ 88 Podle Waywella stály kolosální sochy89, také mezi iónskými sloupy kolonády. Ve své publikaci o volně stojících sochách uvádí přesná čísla jednotlivých soch. Podle něj jich bylo celkem 314 nebo 330. Z toho vozatajská skupina měla být tvořená 5 nebo 6 sochami (podrobněji níţe). Lvů na základně střechy mělo být 56 nebo 72. Portrétních soch mezi sloupy 36. Kolosálních soch odhaduje 56, heroických 72 a soch v ţivotní velikosti dokonce 88. Jeppesen se domnívá, ţe za kaţdým párem sloupů byla umístěna jedna kolosální muţská socha90. Tyto sochy byly doprovázeny menšími sochami ţenskými, stojícími mezi sloupy. Ostatní kolosální sochy91 umístil na první stupeň pódia. Sochám v ţivotní velikosti přidělil stupeň druhý. Heroické sochy umístil na střechu spolu se sochami lvů. Jeppesen se také pokouší rekonstruovat akrótéria, které podle něho měly zobrazovat bohyni Léto, jejího syna Apollóna a vraţdu Niobe a jejich dětí. Co se velikosti týče, tak Jeppesen nejprve rozdělil sochy jen do dvou velikostních tříd. Později se ale nejspíš přiklonil k Waywellově teorii o třech třídách. Tuto třetí třídu kolosálních soch rozděluje ještě do dalších dvou podskupin:92 a) obsahující figury vysoké přesně 393 m. b) obsahující figury o velikosti 2,794 m. Podle Jeppesena mohla být zobrazená na východní straně stavby divácká scéna, na severní a jiţní straně obětní zvířata a na západní straně lov. Lovecké scény byly moţná umístěny na štítu. Toto uspořádání by mohlo být ovlivněno parthenónským vlysem95, ale vzhledem k rozdílnosti zvyků Řeků a Kárijců nemůţe být povaţováno za samozřejmé. Nejznámější a nejlépe dochované sochy z Mausóleia jsou sochy tzv. ,,Mausóla“ a ,,Artemísie“ (Obr. 5). I kdyţ se předpokládá, ţe nezobrazovaly přesně Mausóla a Artemísii, mohlo by se jednat o některé z jejich předchůdců. Sochy patří pro svojí nadţivotní velikost mezi sochy kolosální. Od názoru, ţe by mohl stát ,,Mausólos“ se 88

Ridgway, 1997, s. 124 mohly zobrazovat předky Hekatomnidské dynastie 90 po šesti na kratších a po osmi na delších stranách 91 odhadováno více neţ 160 soch 92 Ridgway, 1997, s. 125 93 velikost sochy ,,Mausóla“ 94 velikost sochy ,,Artemísie“ 95 dva proudy sbíhající se k centrální peplos scéně na východním vlysu, obětní zvířata na dlouhých stranách a kavalerie na západě 89

23

svojí ţenou na kvadrize se opustilo96. Nyní se spíše předpokládá, ţe mohli stát mezi sloupy.

Obr. 5 a. Socha ,,Artemísie“.

Obr. 5 b. Socha ,,Mausóla“.

Socha satrapy spojuje dohromady řadu orientálních a řeckých prvků. Mausólos je zde zobrazený jako statný orientální panovník, jenţ i přes to, ţe je barbar, má ve svém podání jistou vznešenost, která do této doby patřila jen Řekům. Muţ má výrazné i kdyţ zčásti idealizované rysy. Předpokládá se, ţe byl zhotoven podle některého Mausólova předka. 97 Orientálně je zpracovaný především obličej - vousy, knír a zesílené rty. Dlouhé a zvlněné vlasy jsou také zpracovány podle východní tradice. Oděný je do kárijského oděvu, přes který má přehozené řecké himation98. Na nohou má pravděpodobně kárijské sandále. Váhu má Mausólos na pravé noze, levá je pokrčená 96

v jejich rukách nebyly nalezeny otvory po otěţích Grant, 2006, s. 229 98 obdélný kus látky, vrchní šat , Svoboda et al., 1973, s. 428 97

24

a uvolněná. Vyváţenost nakročení dodává lehké vytočení boku, které nazýváme ponderace. V ruce drţel Mausólos nejspíše meč, nebo obětní mísu a nůţ. 99 Hlava a pravá paţe sochy je zhotovená z parského mramoru. Tělo je z pentelského mramoru. Stejně jako u Mausóla si můţeme i u Artemísie všimnout řeckých a zároveň orientálních prvků. Je překvapivé, ţe sochaři i kdyţ byli řeckého původu přidali ţeně vznešenost, která byla v dřívějších dobách neřeckým sousedům (barbarům) upíraná. Obličej Artemísie se nedochoval. Vlasy stočené do malých kudrlin jsou překryté pokrývkou hlavy 100 . Účes je charakteristický i pro ostatní ţeny Hekatomnidské dynastie101. Oděv Artemísie je řecký. Chitón je v řeckém stylu svázán na ramenech. Přes něj má přehozené himation. Na nohách vidíme sandále s vysokým podpatkem. Oděv je zpracován velmi kvalitně, věrně kopíruje celou postavu. Mistrovská je modelace himatia, jeţ má Artemísia přehozené přes levou paţi. Váhu má na levé noze, která se nedochovala. Pravá noha je lehce předsunutá. I přes oděv vidíme, ţe je lehce pokrčená a uvolněná. I zde je patrná ponderace vyvaţující celé tělo. Socha je zhotovená z jednoho bloku pentelského mramoru. Hlava ţeny, která je také umístěná v Britském muzeu se vzhledem i velikostí velmi podobá jiţ zmíněné ,,Artemísii“ (Obr. 18). Podle podobnosti některých rysů pocházela ţena také z Hekatomnidské dynastie.

Obr. 18. Socha ženské hlavy.

99

Grant, 2006, s. 229 tzv. sakkos 101 např. Ada - obr. 18 100

25

Dále se zachovala socha tzv. Perského jezdce (Obr. 3, str. 9) a jedna sedící postava (Obr. 19). Mohlo by se jednat o sochu samotného Mausóla.102 Výška a šířka této postavy je mimořádná. Odhad výšky, které by postava dosahovala kdyby byla zobrazená ve stoje je 4 metry. Šířka dosahuje přibliţně 1,65 metru103. Jedná se tedy o největší dochovanou sochu z Mausóleia. Podle Jeppesena tato socha zaujímala na stavbě speciální pozici, snad před dveřmi ve středu východní strany.104 K této kolosální soše měly směřovat dva proudy postav, kaţdý z jedné strany (Obr. 12, str. 18).

Obr. 19. Socha sedící postavy.105 Z dochovaných heroických soch je nejznámější hlava vousatého muţe (Obr. 20) z pentelského mramoru, která nejspíše představuje Mausólova předka. V nadţivotní velikosti se dochovala hlava reprezentující boha Apollóna (Obr. 7). I přes to, ţe se jedná o mytologickou bytost, je přiřazován ke skupině dynastických soch.

Obr. 20. Socha vousatého muže.

Obr. 7. Socha Apollóna.

102

Ridgway, 1997, s. 125 hloubka Mausóla 0,68 metru 104 Ridgway, 1997, s. 125 105 Jenkins, 2006, s. 218 103

26

2.2.3 Dekorace střechy Nejvyšší částí stavby byla pyramidální střecha 106 . Obecně se přijímá, ţe tato střecha byla tvořená dvacetičtyřmi stupni. Na posledním stupni stál podstavec, který slouţil jako základna kolosální kvadrigy. Podle dochovaných fragmentů můţeme určit, ţe střecha byla zdobená lvy. Jejich přesné rozloţení není jasné. Počet se pohyboval jak je jiţ výše uvedeno přinejmenším okolo 56107. Tito lvi mohli být postaveni na základně stupňovité střechy, jak navrhuje Waywell, nebo na vyšších stupních, jak se domnívá Jeppesen. Podle Jeppesena na dvou střešních stupních stáli lvi otočení k sobě a mezi nimi o jeden stupeň výše byla umístěna stojící heroická socha, na kterou se lvi dívali. Naproti tomu Waywell na střechu umisťuje jen lvy, kteří se ve dvou proudech setkávají ve středu strany. V kaţdém proudu stojí v řadě za sebou. Při tomto uspořádání jsou postaveni z profilu, někteří s pootočenými hlavami. Nejvíce zachovalý lev (Obr. 6) se nachází ve sbírce Britského muzea.

Obr. 6. Socha Lva. Na zadních částech lvů byla nalezena vyrytá písmena π108 a λ109. Tato písmena spíše neţ pro jména sochařů110 byla pouţitá jako zkratky slova πορϕσριος - červený a λεσκος - bílý. Stopy těchto barev byly na lvech opravdu nalezeny. 106

tvar nejspíše ovlivněn egyptskými pyramidami z pozůstatků můţeme usuzovat, ţe na stavbě se nacházelo více lvů neţ lvic 108 pí 109 lambda 110 Pýtheos nebo Práxitelés, Leócharés 107

27

Kolosální kvadriga na samotném vrcholu Mausóleia se dochovala jen fragmentárně. Koně, kteří byli součástí tohoto vozu, se zachovali dva. Z jednoho přední část a z druhého naopak část zadní. Kůň, z něhoţ se zachovala jen jeho přední část (Obr. 13) je zhotovený z pentelského mramoru. Podle vědců pootevřená ústa nasvědčují přítomnosti uzdy a otěţí. Od dřívějšího názoru, ţe Mausólos řídil kvadrigu se upustilo. V rukách sochy nebyly nalezeny ţádné otvory pro otěţe. Kdo byl skutečným vozatajem není jisté. Mohl to být snad anonymní vozataj, samotný bůh Slunce nebo dokonce Niké, bohyně vítězství. Domněnka, ţe by mohl být vůz prázdný není příliš podporována.

Obr. 13. Přední část dochované sochy koně z kvadrigy.

2.3 Sochaři Informace o sochařích pracujících na Mausóleiu se zachovaly v dílech známých antických autorů. Vitruvius ve své předmluvě k sedmé kapitole uvádí: ,,...Poté vydal Silénos knihu o rozměrovostech dórského slohu...Satyros a Pýtheos o Mausóleiu. Těmto dvěma šťastný osud věru přinesl největší a nejvyšší dar. K provedení jejich myšlenek přispěli totiţ znamenitými výtvory umělci, jejichţ díla podle úsudku lidí pouţívají po všechny věky nejvýznačnější a věčně vzkvétající slávy. Jednotliví umělci, závodící mezi sebou, 28

převzali totiţ úseky na jednotlivých stranách Mausóleia k výzdobě a i ke zhodnocení, a to Leócharés, Bryaxis, Skopás a Práxitelés, někteří myslí, ţe i Tímotheos, přičemţ nedostiţná dokonalost jejich umění způsobila, ţe toto dílo muselo dosáhnout slávy jednoho ze sedmi divů světa...“111 Další informace o umělcích podílejících se na Mausóleiu se zachovaly v díle Plinia: „...Skopás měl jako své soupeře a vrstevníky Bryaxida, Tímothea a Leóchara, s kterými je zároveň zmiňován, protoţe zároveň zdobili Mausóleion...Východní stranu zdobil Skopás, severní Bryaxis, jiţní Tímotheos, západní Leócharés... Přidal se také pátý umělec...Na vršku je mramorová kvadriga, kterou vytvořil Pythis...“ 112 Na základě těchto pramenů a dalších dokumentů se ve spojení s Mausóleiem nejčastěji uvádí umělci: Skopás, Bryaxis, Tímotheos, Leócharés a dále architekti Pýtheos a Satyros.

2.3.1 Satyros a Pýtheos Pýtheos spolu se Satyrem jsou pokládáni za architekty Mausóleia. Satyros byl z Paru a Pýtheos z Priéné113. Objevují se zmínky o dvou Satyrech, kteří pracovali v době, kdy bylo postaveno Mausóleion. Jeden napsal spolu s Pýtheem spis o Mausóleiu. Druhý pracoval na sochách Ady a Idraia v Delfách. Vědci zvaţují, zda nešlo o jednu osobu. O Satyra, syna Isotima z Paru. Satyros je povaţován za hlavního architekta stavby a Pýtheos za jeho mladšího nástupce. Jak jsem jiţ uvedla, Pýtheos je také povaţován Vitruviem za jednoho z autorů spisu o Mausóleiu. Z Pliniova díla se dochovala zmínka, ţe umělec s podobným jménem - Pythis vytvořil mramorovou kvadrigu na Mausóleiu. Podle vědců se Plinius ve svých záznamech zmýlil. Předpokládá se, ţe Pythis byl ve skutečnosti Pýtheos, který zdobil chrám Athény v Priéné a stavbu Labraunda v Kárii. Jeppesen zvaţuje, ţe Pýtheos i Satyros zodpovídali nejen za architektonickou výzdobu, ale také za sochařskou výzdobu.

111

Vitruvius, 1979, Op. cit., s. 232-233 Plinius, 1897, Op. cit., s. 316-317 113 Jenkins, 2006, s. 223-225 112

29

2.3.2 Tímotheos a Práxitelés Tímotheos je známý především svojí účastí na chrámu Asklépia v Epidauru mezi lety 375-370 př. n. l., kde podle záznamů vytvořil typoi 114 . Typoi v Epidauru snad mohly znázorňovat reliéfy 115 . Práxitelés se proslavil tvorbou soch bohyně Afrodíty. Nejznámější socha Afrodíty byla zhotovená kolem roku 360 př. n. l. pro Knidos. Největším rozdílem mezi Vitruviem a Pliniem jsou zásluhy, které přisuzují Tímotheovi a Práxitelovi na Mausóleiu. Vitruvius jmenuje mezi umělci, kteří zdobili hrobku Práxitela a naopak sniţuje zásluhy Tímothea. Ve své práci za výčtem umělců uvádí spojení: „...někteří myslí, ţe i Tímotheos...“116. Naproti tomu Plinius uvádí, ţe Tímotheos byl pověřen výzdobou jiţní strany. Práxitela ve výčtu umělců neuvádí. Názory na zúčastnění Práxitela a Tímothea při výzdobě Mausóleia jsou různé. Jeppesen uvádí, ţe není moţné, aby se Práxitelés účastnil výzdoby stavby. Podle něj je v textu Vitruvia chyba. Jeho názor je podporován také Stewardem a Corsem. 117 B. F. Cook i Waywell také povaţují Vitruviovu zmínku o Práxitelovi za bezvýznamnou. Jenkins uvádí, ţe bychom jeho zúčastnění měli brát alespoň jako moţnost. Vitruviova informace zpochybňující účast Tímothea na stavbě také není brána váţně. Vitruvius připisuje Tímotheovi nebo Leócharovi sochu boha Area v Halikarnássu. Pokud by tato socha byla opravdu od Tímothea, naznačovala by jeho přítomnost v Halikarnássu před započetím prací na Mausóleiu a snad také moţnost, ţe se opravdu na stavbě podílel.

2.3.3 Bryaxis V této době ţili dva umělci známí pod jménem Bryaxis. V tomto případě se ale předpokládá, ţe se jednalo o dva umělce se stejným jménem. Prvním je Bryaxis, kterému je připisována činnost na Mausóleiu v Halikarnássu. Druhým je Bryaxis, jemuţ je přisuzována kultovní socha Sarápida v Alexandrii a portrét Seleuka I 118 . Bryaxis, který se podílel na Mausóleiu byl pravděpodobně athénského původu a vytvořil také

114

„...způsob zobrazení zachycující všeobecné rysy určitého, zpravidla kladného ideálu...“, Svoboda et al., 1973, s. 636 115 Jenkins, 2006, s. 225 116 Vitruvius, 1979, Op. cit., s. 233 117 Jenkins, Waywell, 1997 , s. 60 118 nástupce Alexandrovy říše

30

sochu Dionýsa na Knidu. Je moţné, ţe tito dva umělci se jménem Bryaxis byli příbuznými. V Řecku se často přenášela jména z dědů na vnuky.

2.3.4 Leócharés Leócharés je spojován s Filipem II. Makedonským, pro kterého měl pracovat na Filippeiu v Olympii. Dále se předpokládá jeho zapojení na Mausóleiu. Ze soch je mu přiřazována socha Démétry z Knidu. Problémem je časové zařazení umělce. Z Pliniova díla vyplývá, ţe Leócharés dosáhl největšího

119

úspěchu v období 102 (CII)

olympiády120, v letech 371-368 př. n. l.121 Stavba Mausóleia je datována přibliţně do roku 350 př. n. l. a začátek prací pro Filipa II. datuje Jenkins do roku 338 př. n. l., kdy skončila bitva u Chairóneie. Uvedené roky mají mezi sebou značný časový rozestup, proto bychom k těmto údajům měli přistupovat s rezervou a moţná také uvaţovat o zapojení více neţ jednoho umělce s tímto jménem. Ridgway uvádí, ţe Leócharés pocházel z Athén. A snad i tento jeho původ souvisí s výběrem pentelského mramoru pro část volně stojících soch.

2.3.5 Skopás Z historických pramenů se zachovaly zprávy o několika sochařích se jménem Skopás. Ridgway uvádí, ţe by se mohlo jednat o sochaře, kteří byli v příbuzenském vztahu122. Pravděpodobně se tedy jméno Skopás dědilo v jednom rodu. Skopás, u něhoţ jsme si téměř jistí, ţe se opravdu podílel na pracích prováděných na Mausóleiu bývá označovaný jako Skopás II, syn Aristandra. Pracoval také v Tegeji v Arkádii, kde zdobil štít chrámu Athény zvané Aleá. V Halikarnássu měl podle historických zpráv zdobit Skopás východní stranu. Pod ní Newton nalezl desky S. 1013-1016 (7-10 BM), které jsou často připisovány právě Skopovi. Richter uvádí, ţe postavy na těchto deskách mají rysy Skopovy tvorby - hluboko posazené oči, jistou prudkou sílu a velmi kvalitní podání, charakteristické pro velkého umělce.123 Nejvýraznější postavou z těchto desek

119

„flourit“ - kvetl www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus:text:1999.02.0138:book%3D34:chapter%3D20 121 Hornblower, 1982, s. 242 122 Ridgway, 1997, s. 251 123 Richter G. M. A. The sculpture and sculptors of the Greeks. New Haven: Yale University Press, 1957, s. 272-273 120

31

je otáčející se Amazonka na osmé desce. Často je dávaná do souvislostí se Skopovou Maenádou 124 . Podobné jsou si především rotací těla a oděvem, který z obou postav vlivem této vášnivé rotace sklouzává. Jeden dochovaný reliéf z Tegeje v Arkádii zobrazuje Dia z Labraundy, hlavní boţstvo Kárijců, obklopeného Idraiem a Adou. To jistě znamená nějaké zvláštní spojení mezi Tegeou a Kárií. Přisuzování volně stojících soch, vlysů nebo dokonce jednotlivých desek určitým umělcům je velmi problematické. I kdyţ Plinius ve svém díle popisuje, který umělec zdobil kterou stranu Mausóleia, vědci toto rozdělení berou spíše s nadhledem. Pokusů o přiřazování jednotlivých desek je nespočitatelně. Cook ve svém díle uvádí přehled přisuzování jednotlivých desek nejlépe zachovaného vlysu s Amazonomachií jednotlivým umělcům (Tab. 1).125 Z této tabulky je patrné, ţe u některých desek jsou navrhováni všichni umělci. Například desku 11 BM (S. 1018) Newton připsal Leócharovi, Neugebauer Briaxidovi, Breen Tímotheovi a Jung Skopovi. Neexistuje ţádná deska, u které by se vědci shodli, kdo jí zdobil. V poslední době se snaţí spíše přiřadit k sobě jednotlivé desky bez určení konkrétního autora. Ashmole dokonce radí vědcům, aby nebyli posedlí jmény.126 Dalším problémem je odhadnout počet umělců, kteří se na stavbě podíleli. Michael Grant uvádí, ţe není moţné, aby Mausóleion bylo dílem jen tak malého počtu umělců. Nejen, ţe by nezvládli vykonat veškerou práci sami, ale také horší kvalita zpracování některých dochovaných částí výzdoby neodpovídá práci těchto slavných antických umělců. Také uvádí, ţe mohli provést jen základní nárys a uskutečnění prací nechat na svých pomocnících, které kontrolovali.127

124

Ridgway, 1997, s. 257 Cook, 2005, s. 20 126 Cook, 2005, s. 19 127 Grant, 2006, s. 230 125

32

Tab. 1. Přisuzováni desek jednotlivým sochařům.128

128

Cook, 2005, s. 20

33

3. Vlys s Amazonomachií 3.1 Vlys s Amazonomachií v Britském muzeu Nejlépe ze všech vlysů z Halikarnássu se zachoval vlys s Amazonomachií. Kvalitou svého provedení představuje vrchol klasického umění 4. století př. n. l. Celý vlys je rozdělen na jednotlivé desky. Desky číslo 1-15129 jsou dnes umístěny v Britském muzeu (Obr. 22-36). Část z nich byla vykopána na místě Mausóleia Newtonem. Zbytek byl přivezen z hradu v Bodrumu, kde byly desky příslušníky komendy zakomponovány do stavby. Vlys s Amazonomachií je vysoký téměř 90 centimetrů. Délka jednotlivých bloků se pohybuje od 1,5 metru aţ do 2 metrů. Síla desek se pohybuje od 9,6 do 15,5 centimetrů.130 Některé desky vlysu s Amazonomachií byly rozseknuty příslušníky komendy a následně zabudovány do hradu v Bodrumu. Kvůli rozdílné délce jednotlivých desek je ale problematické určit, které desky byly rozseknuty. Vědci se domnívají, ţe rozseknutá byla minimálně druhá a čtvrtá deska. Skupiny postav jsou uspořádány v jednoduchých a vyváţených kompozicích. Celková bitva, zobrazená na vlysu, se skládá z mnoha střetů probíhajících zároveň. Na kaţdé desce jsou zobrazeny většinou dva aţ tři dílčí boje, které jsou tvořeny skupinkami postav natočenými k sobě. Bojující skupiny vytváří nejčastěji trojúhelníkové

131

a lichoběţníkové 132 kompozice. Zajímavé je rozmístění koní na deskách. Koně jsou většinou zobrazeni na levém nebo pravém okraji desky133. Stylem jsou desky masivnější a těţkopádnější. Skupiny postav vystupují organickým způsobem z prázdného pozadí. Bojující postavy jsou zobrazeny tak dynamicky, ţe jejich pohyb evokuje reálný boj. Patrná je i snaha o zachycení několika postav v prostoru. To je vyvoláno částečným překrýváním některých partií bojujících. Obecně lze ale spíše říci, ţe se postavy aţ na drobné výjimky vůbec nepřekrývají.

129

1-15 BM Jenkins, 2010, s. 131 131 první dvojice na desce č. 1, druhá dvojice na desce č. 7, trojice na desce č. 13 132 Amazonka na pomezí třetí a čtvrté desky s Řekem vpravo, třetí dvojice na desce č. 4 133 např. na desce č. 1, č. 4, č. 9, č. 10, č. 12 130

34

Řekové i Amazonky jsou často vypodobeni v postoji natočeném k divákovi bokem, aby bylo moţné lépe vystihnout jejich souboj s protivníkem. Na reliéfu se objevují figury v dalších rozmanitých pozicích. Postavy jsou nakročené, mírné zakloněné, nebo naopak lehce předkloněné. Vzácné není ani zobrazení v kleče nebo při pádu. Všechny tyto pozice působí velmi přirozeně. Obecně lze říci, ţe se jednotlivé postoje útoku, obrany a poráţky variují. Mění se i natočení postav. Postavy jsou zobrazeny frontálně, z profilu, ze tří čtvrtin a zezadu. Nakročení postav, rozmanité pozice bojujících i jejich rozdílná výška zdůrazňují dojem pohybu. Výjimečné je také zpracování draperií. V porovnání s vlysem z Apollónova chrámu v Bassai působí realističtějším dojmem. Na reliéfu je dobře patrné, ţe draperie nejsou uţité jen k zahalení postav, ale spolu s dalšími prvky slouţí k zesílení dojmu pohybu. Ten je také podpořen znázorněním vlajícího oděvu za postavami. Draperie se zcela přizpůsobuje postavě a jejímu pohybu134. Zobrazení svalů lidského i koňského 135 těla je provedeno velmi realisticky. Umělci se zaměřují na zachycení jemných anatomických detailů, u některých figur v pohybu je moţné dokonce rozeznat jednotlivé skupiny svalů. Důkladné propracování je viditelné nejen u postav v běţných pozicích, ale i u zobrazení mnohem náročnějších bojových pohybů136. Zajímavé je zobrazení spodních částí nohou. U většiny postav si můţeme povšimnout kotníku, paty a také klenby nohy. Zvláštní pozornost zaslouţí precizní modelace zadních končetin koní. Na vlysu s Amazonomachií můţeme na první pohled rozpoznat osm koní, kteří se z větší části dochovali. Umělci zdůraznili jejich pohyb tím, ţe je zobrazili na vzepjatých zadních končetinách. Kromě toho si můţeme všimnout několika osamocených končetin137 nebo jiných částí těl138, o kterých není pochyb, ţe patří právě koním. Tyto části se objevují převáţně v pozadí boje, a tím podporují plastičnost výjevu. Velikost koní je v poměru k postavám o něco menší neţ ve skutečnosti. Toto jejich zmenšení se objevuje i u Parthenónu. Důleţité je, ţe na všech dochovaných koních byly znázorněny jen Amazonky. Můţeme je tedy na této stavbě povaţovat za jejich atribut. Amazonky a Řekové jsou často zobrazení stejně vysocí. I přes to si můţeme všimnout, ţe na některých deskách mají rozdílnou velikost. Na druhé desce 134

Amazonka na desce č. 9 zvláště kůň na desce č. 1, č. 7 136 Řek na desce č. 7, č.11 137 na počátku desky č. 13 si můţeme všimnout nohy s koňským kopytem 138 na počátku desky č. 15 je viditelně zobrazen ocas mezi nohama první Amazonky 135

35

vidíme Amazonku útočit na Řeka. Amazonka je zde nepatrně vyšší neţ její soupeř. Na patnácté desce vidíme Amazonku zezadu, která je menší neţ okolní postavy. Zmenšení naznačuje snahu o útěk. Z výrazů ve tvářích Řeků a Amazonek se příliš nedochovalo. Tváře, které se zachovaly, jsou většinou zobrazeny bez výrazu, ale můţeme si všimnout i upřených139 a zděšených pohledů140. Řekové jsou většinou na deskách nazí. Zobrazení nahého, do značné míry idealizovaného těla má patrně naznačovat heroizaci bojovníků. V několika případech mají bojovníci pro zvýraznění dynamiky přes sebe přehozenou vlající chlamys 141 . Z válečného vybavení mají často meč nebo kopí, štít s jedním úchytem a korintskou nebo attickou helmici. Amazonky jsou oděné převáţně v kratším chitónu 142 . Část z nich má kromě chitónu také tuniku a kalhoty143. Některé mají přes sebe téţ přehozený plášť144, nejspíše obdobu řecké chlamys. Vlasy mají většinou svázané do pevného drdolu145. Z válečného vybavení mají Amazonky sekeru, meč nebo kopí a někdy štít146. Jedna Amazonka na třetí desce je zobrazena při střelbě z luku (Obr. 24). Zbraně měli Řekové i Amazonky často zhotovené z kovu a vloţené do sevřených rukou 147 . I kdyţ se tyto zbraně nedochovaly, zbyly po nich u několika bojujících v sevřených rukách otvory. Některé zbraně byly provedené v nízkém reliéfu148.

139

Řek bojující s Amazonkou na koni, deska č. 1 Amazonka na koni deska č. 9, bránící se Řek deska č. 9 141 chlamys - krátký vojenský jezdecký přehoz obdélného tvaru, na pravém nebo levém rameni byl sepnut sponou, Svoboda et al., 1973, s. 429 142 Popsán Homérem jako muţské spodní roucho s krátkými rukávy nebo bez rukávů. Můţe být na obou ramenech nebo jen jednom rameni upevněn sponou. V pase můţe být umístěn pás nebo řemen. Svoboda et al., 1973, s. 429 143 Amazonka na pomezí desky č. 3 a č. 4 144 Amazonka na desce č. 2 , č. 9, č. 15 145 Amazonka na desce č. 15 má frygijskou čepici 146 tzv. pelté - lehký štít, který uţívali i lehkooděnci, Svoboda et al., 1973, s. 680 147 Amazonka na desce č. 1 v pravé ruce zcela zřetelně svírala zbraň, po které zbyla jen díra 148 na 1 BM desce náznak meče Řeka, na 14 BM desce náznak sekery jedné z Amazonek. 140

36

3.2 Popis desek s Amazonomachií v Britském muzeu 3.2.1

1 BM (S. 1006) Na první desce 149 (Obr. 22) jsou zobrazeny dvě skupiny bojujících. První

skupina vytváří uzavřenou trojúhelníkovou kompozici, druhá vytváří kompozici otevřenou. První skupinu tvoří dva rozkročení Řekové, kteří útočí na klečící Amazonku. Ta si svojí levou rukou brání obličej před bojovníkem s mečem zobrazeným vpravo. V její pravé ruce vidíme otvor, ve kterém byla původně zbraň. Velmi dobře je provedené natočení těla k útočníkovi napravo. Jeho meč je provedený v nízkém reliéfu. Ve druhé skupině se Řek pravděpodobně snaţí stáhnout Amazonku ze vzepjatého koně. Kůň je zpracovaný velmi kvalitně. Zvláštní pozornost si zaslouţí modelace zadních končetin, na nichţ spočívá jeho váha. Část hlavy a předních končetin se nedochovala.

3.2.2

2 BM (S. 1009) Na druhé desce 150 (Obr. 23) je zobrazeno pět postav a kůň. V levé části

Amazonka na koni útočí na Řeka, ze kterého se zachoval pouze kus pláště a nohy. Tato skupina vytváří otevřenou kompozici. Za Amazonkou na koni je deska rozseknutá. Desku rozsekli pravděpodobně příslušníci komendy, kteří ji poté zabudovali do bodrumského hradu. Vpravo Řek se štítem a helmou útočí na klečící Amazonku a zároveň odráţí útok její druţky. Útočící Amazonka je zobrazená z profilu. Vahou spočívá na levé noze, pravá se opírá o zem jen špičkou. Ruce má zdviţené. Její postoj je velmi dynamický. Skupina vytváří trojúhelníkovou kompozici. Za útočící Amazonkou stál nejspíše další kůň. Z něho se dochoval jen ocas a část zadní končetiny.

149 150

1 BM 1847.4-24.5 (S. 1006) 2 BM 1847.4-24.9 a 1847.4-24.10 (S. 1009)

37

3.2.3

3 BM (S. 1007) Třetí deska151 (Obr. 24) patří mezi nejkratší dochované desky s Amazonomachií.

Je na ní zobrazena jedna skupina bojujících a část rozkročené Amazonky, která je přiřazována ke čtvrté desce (S. 1008). Skupinu bojujících tvoří dvě Amazonky a jeden Řek. Jejich kompozice je otevřená. Vlevo Řek s plnovousem uhýbá Amazonce, která na něj vystřelila šíp. Rozkročený bojovník je mírně zakloněný, váhu má na pravé noze. V levé ruce drţí štít, pravá se nedochovala. Druhá Amazonka je mrtvá. Leţí na levém boku mezi bojujícími. Svaly má povolené, nohy mírně pokrčené.

3.4.4.

4 BM (S. 1008), (S. 1010) Desky označené Smithem jako 1008 a 1010 jsou dnes interpretovány jako

jedna152 (Obr. 25), jeţ byla rozseknutá příslušníky komendy při stavbě bodrumského hradu. K tomuto názoru se přiklání i Ashmole a Cook153. Pokud tomu tak skutečně bylo, jednalo se o nejdelší154 desku celého vlysu. Ashmole navrhuje, ţe mohla být umístěna ve středu vlysu155. Na desce jsou zobrazeny čtyři skupiny bojujících. Vlevo bojuje rozkročená Amazonka v orientálním oděvu s mírně zakloněným Řekem, kterého Cook identifikoval jako Iolaa156. Dohromady tvoří otevřenou kompozici. Muţ vpravo od Iolaa, s kyjem v pravé ruce a koţešinou za tělem, je patrně Herakles157. Klečící Amazonka, kterou Herakles drţí levou rukou za vlasy, by podle Cooka mohla být Hippolyté. Třetí bojující dvojice vytváří otevřenou kompozici. Mohla by znázorňovat Antiopu a Thesea158 . Antiopa na vzpínajícím se koni útočí na Thesea patrně kopím, které se nedochovalo. Ten se proti tomuto útoku brání štítem a zároveň jí útok vrací. Výjimečné je provedení Theseova štítu. Svým zakulacením působí prostorověji.

151

3 BM 1847.4-24.12 (S. 1007) 4 BM 1847.4-24.13 (S. 1008) + 1847.4-24.3 (S. 1010) 153 153 Cook, 2005, s. 44, Ashmole, 1969, s. 22 154 délka přesahuje 9 stop 155 Ashmole B. A new join in the Amazon frieze of the Mausoleum. JHS, 1969, Vol. 89, s. 23 156 důvody pro ztotoţnění s touto postavou Cook neuvádí 157 Cook, 2005, s. 44, Ashmole, 1969, s. 22 158 jeho přiřazení k této postavě jistě napomohla i Attická helma, kterou má válečník na hlavě 152

38

Poslední dvojice se nezachovala celá. Vidíme oděného Řeka sklánějícího se k postavě, ze které se dochovala jen noha. Levá část čtvrté desky (S. 1008) je značně poškozená. Není tedy moţné určit, jak kvalitně byly svaly propracovány, nebo jaké měly postavy výrazy v obličeji.

3.4.5.

5 BM (S. 1011), 6 BM (S. 1012) Pátá a šestá deska na sebe navazuje. Z páté desky 159 (Obr. 26) se dochovala v dobrém stavu jen jedna postava -

frontálně zobrazený Řek s helmicí a štítem. Vlevo od něj nejspíše stála (nebo jela) Amazonka. Z jejího těla se dochovala pouze hlava s vlasy, které Řek drţí. V levé dolní části je zobrazený kus látky, nebo moţná část ocasu koně. Na šesté desce 160 (Obr. 27) jsou dvě skupiny bojujících. Vlevo vidíme Řeka, jenţ částí svého těla zasahuje ještě do páté desky, a dvě Amazonky. Řek se kryje štítem před útočící Amazonkou, a zároveň kope do její klečící společnice, která k němu natahuje ruce. Z obou paţí se dochovaly jen zlomky, takţe nevíme, zda v nich Amazonka něco drţela. Kompozice trojice je lichoběţníková. Druhá skupina tvoří kompozici otevřenou. Amazonka na koni útočí patrně nedochovanou dýkou nebo kopím na Řeka, který se brání štítem. Amazonka z první skupiny vytváří spolu s Řekem z druhé skupiny trojúhelníkovou kompozici. Vpravo od Amazonky na koni stála nejspíše další postava. Protoţe se z ní dochovala jen část nohy, nejsme schopni určit, zda se jednalo o Řeka nebo o Amazonku.

3.4.6.

7 BM (S. 1013), 8 BM (S. 1014), 9 BM (S. 1015) Sedmá, osmá a devátá deska na sebe navazuje. Ze sedmé desky161 (Obr. 28) se dochovaly dvě Amazonky, Řek a kůň. Vlevo

Amazonka na vzepjatém koni útočí na leţící postavu, pravděpodobně Řeka, z něhoţ

159

5 BM 1847.4-24.1 (S. 1011) 6 BM 1847.4-24.2 (S. 1012) 161 7 BM 1857.12-20.270 (S. 1013) 160

39

zbyla jen část nohy. Z Amazonky se dochovala střední část těla a pravá ruka. Zbraň, kterou v ní drţela se nezachovala. Druhá dvojice vytváří kompozici uzavřenou. Rozkročená Amazonka útočí, patrně kopím či sekerou na klečícího Řeka, který se k ní otáčí a svým štítem se snaţí útok odvrátit. Zbraň se nedochovala. Výraz v tváři bojovníka vyjadřuje znepokojení nebo spíše strach. Na osmé desce

162

(Obr. 29) jsou dvě bojující skupiny. Vlevo se Řek

s plnovousem napřahuje k rozkročené Amazonce, která na něj útočí sekerou. Bojovník drţí v levé ruce štít, pravá ruka se nedochovala. Amazonka zde není zobrazena tak dynamicky, jako její společnice na jiných deskách. Pohyb je naznačen oděvem, jenţ z ní na některých místech sklouzává. Vpravo se Řek s plnovousem sklání k zakloněné Amazonce, která se podpírá o pravou ruku. Bojovník je rozkročený, váhu má na přední noze. V levé ruce drţí štít, pravou útočí. Pravá paţe ani zbraň, kterou v ní bojovník drţel se nedochovala. Amazonka je zobrazená v pozici, v níţ se útočícímu Řekovi nemůţe ubránit. Na deváté desce163 (Obr. 30) jsou zobrazeny dvě Amazonky, Řek a kůň. Vlevo vidíme obraz vzrušeného běţícího a snad i řehtajícího koně. Amazonka na něm sedí obráceně. Výraz v jejím obličeji vyjadřuje zděšení. Řek vpravo se chrání štítem a odklání se od útočící Amazonky. Bojovnice je zobrazena z profilu. Nohy má rozkročené. Její vlající draperie je provedená velmi působivě. Poslední skupina deváté desky (Obr. 4) je umístěná v Bodrumu. Je na ní zobrazen Řek, jenţ nejspíše kope do klečící Amazonky.

3.4.7.

10 BM (S. 1016) Desátá deska 164 (Obr. 31) zobrazuje dvě postavy a jednoho koně. Vlevo sedí

Amazonka na vzpínajícím se koni a útočí na Řeka, který se snaţí uniknout. Levou ruku má sevřenou, pravděpodobně v ní drţela koňské otěţe. Její hlava, pravá ruka a pravá noha se nedochovaly. Z Řeka zobrazeného v pravé části, se dochovaly jen fragmenty trupu a levá noha.

162

8 BM 1857.12-20.269 (S. 1014) 9 BM 1857.12-20.268 (S. 1015) 164 10 BM 1857.12-20.271 a 1865.12-11.4 (S. 1016) 163

40

3.4.8

11 BM (S. 1018) Z jedenácté desky165 (Obr. 32) se dochovaly v dobrém stavu jen dvě postavy.

Obě jsou zobrazeny ve střední části desky. Rozkročená Amazonka, zobrazená více vpravo, útočí na Řeka sekerou. Ten je k ní otočen zády a patrně se štítem brání Amazonce vlevo (snad na koni), z níţ se nic nedochovalo. Zajímavé je propracování zad válečníka. Můţeme si na nich všimnout lehkého prohnutí páteře. Vlevo od Řeka vidíme jen části těl, která nejsme schopni přesně určit. Vpravo od útočící Amazonky jsou zbytky dvou postav, snad Amazonek.

3.4.9.

12 BM (S. 1019) Na dvanácté desce166 (Obr. 33) je znázorněno pět postav a kůň. Postavy tvoří

dvě bojující skupiny. V levé části Amazonka na koni útočí na oděného Řeka, jenţ si paţí chrání hlavu. Řek je zobrazený při pádu. Vpravo se Řek brání útoku Amazonky. Dvojice se vzájemně dotýká štíty. Bojovnice je zobrazená frontálně. Nohy má rozkročené, levou ruku se štítem nataţenou. Celkově je Amazonka statnější neţ okolní postavy. Mezi těly bojujících vidíme klečící Amazonku, která se nejspíše natahuje pro zbraň.

3.4.10.

13 BM (S. 1020), 14 BM (S. 1021)

Třináctá a čtrnáctá deska na sebe navazuje. Na třinácté desce 167 (Obr. 34) jsou zobrazeni čtyři Řekové, Amazonka a část koně. Z hlediska kompozice je scéna rozdělena na tři části. V první části je jeden bojující Řek a zadní část koně. Bojovník je zobrazen zezadu s oštěpem v pravé ruce. Modelace zad je velmi kvalitní. V druhé části tři bojující postavy vytváří uzavřenou trojúhelníkovou kompozici. Vidíme rozkročeného Řeka, jenţ útočí na Amazonku, a zároveň kryje štítem před jejím úderem klečícího bojovníka. I kdyţ působí rozkročený Řek nezvykle protaţeně, modelace jeho těla je provedená velmi kvalitně. Jednotlivá

165

11 BM 1847.4-24.4 (S. 1018) 12 BM 1847.4-24.11 (S. 1019) 167 13 BM 1847.4-24.7 (S. 1020) 166

41

ţebra jsou dobře viditelná. Patrné je i reálné provedení zaoblených zad. Vpravo vidíme nakročenou, frontálně zobrazenou Amazonku, která zasahuje do další desky. Na čtrnácté desce 168 (Obr. 35) jsou dvě skupiny bojujících. Vlevo Řek kryje štítem svého klečícího společníka před útokem Amazonky. Bojovník se štítem i útočící Amazonka jsou zobrazeni ze tří čtvrtin. Klečící Řek je zobrazen v předklonu. Z jeho rukou se nedochovalo nic, z hlavy jen část. Zda byl zraněn není moţné určit. Vpravo rozkročený Řek se štítem útočí na padající Amazonku. Zbraň útočníka, snad kopí, se nedochovala, ale dobře je viditelný otvor, kde byla původně umístěna. Výjimečně je zde znázorněn vlající oděv bojovníka. Z padající Amazonky se dobře dochovala jen střední část těla.

3.4.11

15 MB (S. 1022) Na patnácté desce169 (Obr. 36) jsou dvě skupiny bojujících a jedna osamocená

Amazonka, která stojí mezi těmito skupinami. Vlevo se rozkročená Amazonka sklání ke klečícímu Řekovi. Ten má svůj štít za zády. Z této pozice se nemůţe ubránit. Za rozkročenou Amazonkou vlevo vidíme kus látky, nebo spíše ocas nedochovaného koně. Vedle první dvojice vidíme zezadu, ze tří čtvrtin Amazonku zobrazenou menší neţ okolní postavy. Patrně se snaţí uprchnout. Přes levou paţi má přehozený vlající plášť, pravou má zvednutou nad hlavou. Vpravo drţí Řek s plnovousem, zobrazený ze tří čtvrtin, klečící Amazonku za vlasy. Ta k němu zvedá pravou rukou a prosí ho o milost. Výborně je zpracovaná vlající drapérie Amazonky vlevo, její prchající společnice i Řeka vpravo. Patnáctá deska je poslední deskou z vlysu s Amazonomachií, která je umístěna v Britském muzeu. Další části se nachází především v Bodrumu.

168 169

14 BM 1847.4-24.8 (S. 1021) 15 MB 1865.7-23.1 (S. 1022)

42

3.3 Parthenón a chrám Apollóna Epikuria v Bassai V této části se chci věnovat porovnání bitvy mezi Řeky a Amazonkami na Mausóleiu, Parthenónu a na chrámu Apollóna v Bassai. Z parthenónské Amazonomachie

170

se bohuţel příliš nezachovalo. Je to

způsobeno především tím, ţe západní metopy 171 , na nichţ je Amazonomachie zobrazená, byly na stavbě ponechány. Z důvodu zanechání výzdoby pod širým nebem došlo k jejímu většímu poškození. V lepším stavu se zachovala výzdoba odvezená roku 1816 do Britského muzea.172 Na chrámu bylo původně 14 metop s Amazonomachií (Obr. 37). Do dnešní doby se z nich zachovalo jen několik fragmentů. Jsou to především koně a některé části lidských těl. Zbytky metop jsou navíc ještě značně poškozeny působením počasí, a tak není moţné zjistit povrchové zpracování postav nebo výrazy v jejich obličejích. I kdyţ je pohyb naznačený nakročením bojujících nebo vzpínáním koní, vypadají postavy strnuleji neţ na Mausóleiu. Pocit strnulosti je jistě také vyvolán zobrazením děje na metopách, které samotný děj narušují. Podle profesora Johna Boardmana se ,,...tyto desky kompozičně vyrovnávají dřívějším athénským pracím...“173 Jednotlivé propracování postav působí spíše jemněji a decentněji. V zobrazení draperií, svalů, postav a jejich nakročení můţeme vidět základy, které byly na Mausóleiu dovedeny k dokonalosti. Zobrazení štítů bojujících ještě není tak propracováno jako na deskách z Mausóleia. Vlys z chrámu Apollóna v Bassai bývá datován do let 429-400, tedy do poslední přestavby chrámu174. Počet sochařů podílejících se na výzdobě se odhaduje na tři aţ devět. Amazonomachie na Apollónově chrámu se do dnešní doby zachovala velmi dobře (Obr. 38). Skládala se z dvanácti desek umístěných na východní a jiţní části stavby. Skupiny postav jsou uspořádány ve sloţitějších kompozicích neţ na Mausóleiu. Na deskách jsou zobrazeny skupiny bojujících, které se skládají ze dvou, tří i čtyř postav. Ty jsou zachyceny v rozmanitých pozicích, stejně jako na Mausóleiu. Na jiţní 170

výraz pro bitvu mezi Řeky a Amazonkami součást vlysu na řeckém chrámu dórského architektonického slohu, Svoboda a kol., 1973, s. 381 172 http://britishmuseum.org/the_museum/history_and_the_building/history_of_the_collection.aspx 173 Boardman J. Greek Sculpture: The Classical Period. London: Thames and Hudson, 2002, s. 104 174 stavba bývá rozřazována do čtyř fází: Apollón I. 625 př. n. l, Apollón II. 575 př. n. l, Apollón III. 500 př. n. l, Apollón IV. 429-400 př. n. l., Jenkins, 2006, s. 132 171

43

a východní straně vidíme rozkročené útočící Řeky i Amazonky (Obr. 40, 42, 43), bránící se klečící Řeky (Obr. 41, 42), Amazonku prosící o milost (Obr. 40) nebo Řeka drţícího Amazonku za vlasy (Obr. 41). Postoje některých postav nepůsobí příliš věrohodně. Například rozkročená Amazonka (Obr. 39) bojuje s Řekem, jenţ je vedle její nataţené levé ruky. Amazonka je zobrazena frontálně, při boji se na svého protivníka nedívá, a tím vyvolává pocit nezúčastněnosti. Naopak řecký bojovník je znázorněn velmi působivě. Jeho propracované svaly na zádech a rukou působí přirozeně. Štít, který drţí v levé ruce, se svým provedením vyrovná štítům z Mausóleia. Skupiny bojujících jsou zobrazeny více u sebe a na deskách je ponecháno méně prázdného prostoru neţ na vlysu z Mausóleia. Zajímavé je znázornění země, na níţ postavy stojí. Půda je nepravidelná a vytváří tak dojem větší prostorovosti. S tímto prvkem se u Mausóleia nesetkáváme. Vlys z Apollónova chrámu se od vlysu z Mausóleia odlišuje také rozmístěním bojujících. Ţádná postava není zobrazena na rozhraní desek. Tento jev způsobuje, ţe i přes velmi dynamické zachycení některých postav je prezentace děje spíše umělejší a nevyvolává dojem ţivotnosti. Také si můţeme všimnout, ţe na rozdíl od Mausóleia jsou zde postavy zobrazeny aţ k horním okrajům desek. Draperie, jeţ lemují konce oděvů, působí pouţitím vlnek a záhybů aţ nepřirozeně zdobeně (Obr. 40)

175

. Na postavách nepůsobí věrohodně ani zobrazení

nahromaděné či nataţené látky (Obr. 41)176. Z mytologických výjevů můţeme na jedné desce (Obr. 43) rozpoznat podle charakteristického atributu - lví kůţe - Herakla. Hrdina bojuje s královnou Amazonek Hippolyté, které měl v jedné ze svých dvanácti prací177 vzít opasek. Překříţení nohou, jenţ je zde patrné, bývá v řeckém umění náznakem vzájemného sporu. Jenkins navrhuje, ţe na vlysu v Bassai by mohly být zobrazené dokonce dvě Amazonomachie178. Jedna s Achillem a druhá s jiţ zmíněným Heraklem. Za Achillea je povaţován bojovník, k němuţ sedící Amazonka (Obr. 40) zvedá paţi. Válečník s vousy (Obr. 41) je povaţován za Aianta.

175

obr. 137, Jenkins, s. 176 obr. 138, Jenkins, s. 137 177 12 prací, které musel Herakles vykonat, aby byl přijat na Olymp 178 Jenkins, 2006, s. 145 176

44

3.4 Sarkofág s Amazonomachií Sarkofág s motivem Amazonomachie (Obr. 44), který je umístěný ve vídeňském Kunsthistorickém muzeu je Mausóleiu časově i stylově bliţší neţ Parthenón či chrám Apollóna v Bassai. Sarkofág pochází z druhé poloviny 4. století př. n. l. Patří tedy jiţ do období směřujícího k helénismu. Zdobené byly všechny čtyři strany. Náměty na delších stranách jsou totoţné. Počet postav a pozice, v nichţ jsou zachyceny jsou také shodné. Strany se od sebe liší jen v drobných detailech – výraznější propnutí nohy nebo ruky. Jeden z bojujících je na méně zachované straně oblečený, na více zachované straně nahý. Celkem jsou na kaţdé straně dva vzepjatí koně, čtyři Řekové a pět Amazonek. Bojující postavy jsou velmi dynamické. Ústřední dvojicí je útočící Amazonka a bránící se Řek. Amazonka na Řeka útočí dvojbřitou sekerou. Bojovník proti tomuto úderu nastavuje štít, jenţ drţí v levé ruce. Pravou rukou drţí za paţi svého sedícího společníka. Ten je zraněný, nebo moţná podle pokleslé hlavy mrtvý. Vedle tohoto bojovníka vidíme na kaţdé straně jednu Amazonku. Bojovnice vlevo je mrtvá, leţí na pravém boku. Ta vpravo je zobrazená v nepřirozené pozici – padá na zem. Z této pozice se jiţ nemůţe ubránit. Vedle mrtvých Amazonek vidíme na kaţdé straně Amazonku na koni, která bojuje s Řekem. Tyto bojovníci uzavírají celý výjev. Vlevo se rozkročený Řek brání štítem útoku Amazonky. Vpravo rozkročený Řek drţí Amazonku za vlasy a táhne ji z koně. Řek vlevo má váhu na pravé noze, Řek vpravo na noze levé. Kompozice díla je sloţitější neţ na předchozích památkách. Postavy směřují z obou stran do středu desky, kde je zobrazen hlavní boj. Kompozice sarkofágu je celkově vyváţená a symetrická. Všichni Řekové jsou zobrazení nazí. Ti, co bojují, mají jen kus látky přehozený přes levou paţi a helmici. Sedící bojovník má jen chlamys. Amazonky mají na sobě krátký chitón s dlouhými rukávy a pod ním dlouhé kalhoty. Draperie vytváří drobné, jemné záhyby. Svaly postav i koní jsou promodelovány do hloubky. Kvalitou propracování postav, jejich oděvů a kompozicí vyjadřuje sarkofág dobře styl 4. století př. n. l.

45

Závěr Přestoţe je Mausóleion jedním ze sedmi divů antického světa nemáme mnoho písemných pramenů, ve kterých by byly uvedeny důleţité zprávy o této stavbě. I kdyţ se dochovaly informace o geografické poloze Mausóleia a o umělcích, kteří se měli na Mausóleiu podílet, údaje, jenţ by umoţnily vypracovat podrobnější rekonstrukci stavby, chybí. Přestoţe existuje řada rekonstrukcí, jak tato stavba mohla vypadat, s jistotou ţádnou z nich právě pro nedostatek informací, jak psaných, tak archeologických nemůţeme potvrdit. Ve své práci jsem zmínila dvě rekonstrukce, ke kterým se v dnešní době přiklání většina archeologů zabývajících se tímto tématem, Waywellovu a Jeppesenovu. Problematika Mausóleia představuje velmi široké téma, které v práci tohoto typu nelze obsáhnout komplexně. Hlavně proto jsem se zaměřila na menší část stavby a to konkrétně na vlys s Amazonomachií. Amazonomachie je v antickém umění jedním z nejrozšířenějších mytologických motivů. Interpretace je nesmírně sloţitá. Existuje několik teorií co by měla bitva mezi Amazonkami a Řeky znázorňovat. Zajímavý je článek F. B. Tarbella179. Autor v něm zpochybňuje teorii, v níţ je Amazonomachie vykládaná jako symbol válek s Peršany i teorii, kde by měla představovat vítězství Řeků nad barbarismem. Tarbell uvádí, ţe se motiv Amazonomachie začal v umění objevovat mnohem dříve neţ v době válek s Peršany. Sám zastává názor, ţe Amazonomachie nemá ţádný hlubší význam a představuje jen jednu z legendárních událostí třeba jako lov na Kalydonského kance nebo plavbu Argonautů. V práci jsem se soustředila na přesný popis jednotlivých desek - postav, děje a kompozice. Na popisu jsem se snaţila pochopit výtvarný jazyk, kterým jsou tyto náměty vyjádřeny. Vzhledem k tomu, ţe Amazonomachie je jedním ze stěţejních témat, jeţ vyuţívá řecké umění 5. a 4. století př. n. l., snaţila jsem se porovnat její zobrazení na Mausóleiu a Apollónově chrámu v Bassai, který je Mausóleiu časově nejbliţší. Pozornost jsem věnovala i sarkofágu v Kunsthistorickém muzeu ve Vídni, který je Mausóleiu blízký svojí kompozicí.

179

Tarbell F. B. Centauromachy and Amazonomachy in Greek Art: The Reasons for Their Popularity, AJA, 1920, Vol. 24, No. 3.

46

Resumé My bachelor thesis is named „The Amazon Frieze from the Mausoleion at Halicarnassus“ and was written in the framework of classical archaeology. The work is focused on one of the Seven Wonders of the Ancient World, the Mausoleion. It was the tomb of Carian satrap Mausolos. The Mausoleion became famous mainly for its monumentality and marvellous sculptural decoration. An aim of the work is to acquaint readers with the appearence of the Amazon frieze which is presently placed in the British Museum. At first I referred to the basic information about Mausolos, his tomb and sculptors, who were according to ancient authors (Plinius and Vitruvius) responsible for the decoration of the building. Afterwards I

briefly described the decoration of the Mausoleion and two most

frequently interpreted reconstructions of the building by famous archaeologists Geoffrey Waywell and Kristian Jeppesen.

In the main part of the work I was concentrated on the detail description of the single slabs of the Amazon frieze. I attempted to depict individual figures and animals in their mutual relations. Their poses and turning of bodies, frontal, profile or three-quarter views are often repeated. They are usually straddled or they are kneeling. In this description I wanted to display the body language in the 4th century BC.

47

Použitá literatura Encyklopedie 1. Svoboda L. et al. Encyklopedie antiky. Praha: Academia, 1973. 2. Scarre Chris. Sedmdesát divů světa: osudy slavných stavebních památek. Praha: Slovart, 2000.

Prameny 1. Hérodotos. Dějiny. Praha: Academia, 2004. 2. Plinius S. G. Naturalis historiae. Vol. 5, Lipsko: Aedibus B.G. Teubneri, 1897. 3. Vitruvius P. Deset knih o architektuře. Praha: Svoboda , 1979.

Odborné časopisy 1. Ashmole B. A new join in the Amazon frieze of the Mausoleum. JHS, 1969, Vol. 89, s. 22-23. 2. Carstens A. M. Tomb cult on the Halikarnassos Peninsula, AJA, 2002, Vol. 106, No. 3, s. 391-409. 3. Dinsmoor W. B. The Mausoleum at Halicarnassus: I. The Order. AJA, 1908, Vol. 12, No. 1, s. 3-29.

4. Jeppesen K. The Site of the Mausoleum at Halicarnassus Reexcavated, AJA, 1973, Vol. 77, No. 3, s. 336-338.

5. Tarbell F. B. Centauromachy and Amazonomachy in Greek Art: The Reasons for Their Popularity, AJA, 1920, Vol. 24, No. 3, s. 226-231.

Odborné publikace 1. Ashmole B., Beazley J. D. Greek sculpture and painting to the end of the Hellenistic period. Cambridge: Univerzity Press, 1966. 2. Barron J. Greek sculpture. London: Studio Vista, 1965.

48

3. Boardman J. Greek Sculpture: The Late Classical Period. London: Thames and Hudson, 1995. 4. Boardman J. Greek Sculpture: The Classical Period. London: Thames and Hudson, 2002. 5. Caygill M. Treasures of the British Museum. London: British Museum, 1985. 6. Cook B. F. Relief sculpture of the Mausoleum at Halicarnassus. Oxford: Oxford university press, 2005. 7. Grant M. Klasické Řecko. Praha: BB/art s.r.o., 2006. 8. Hornblower S. Mausolus. Oxford: Clarendon press, 1982. 9. Jenkins I., Waywell G. B. Sculptors and Sculpture of Caria and the Dodecanese. London: British Museum Press, 1997. 10. Jenkins I. Greek architecture and its sculpture in the British Museum. London: British Museum Press, 2006. 11. Jenkins I. The Mausolea of Halicarnuss. In Exploring ancient sculpture: essays in honour of Geoffray Waywell. Edited by Macfarlane F., Morgan C. London: Institute of Classical Studies, School of Advanced Study, University of London, 2010. 12. Ridgway B. S. Fourth-century styles in Greek sculpture. Madison: University of Wisconsin Press, 1997. 13. Richter G. M. A. The sculpture and sculptors of the Greeks. New Haven: Yale University Press, 1957. 14. Stewart A. F. Skopas of Paros. New Jersey: Noyes Press, 1977. 15. Vaux W. S. W. Handbook to the antiquities in the British Museum: bring a description of the remains of Greek, Assyrian, Egyptian, and Etruscan art preserved there. London: J. Murray, Albemarle street, 1851. 16. Waywell G. B. The Mausoleum at Halicarnassus. In The seven wonders of the ancient world. Edited by Clayton P., Price M. J. London: Routledge, 2002. 17. Waywell G. B. The free-standing sculptures of the Mausoleum at Halicarnassus in the British Museum: a catalogue by G. B Waywell, London: British Museum Publ., 1978.

49

Internetové zdroje 1. Alfred

Biliotti

[on-line],

Wikipedia,

poslední

úpravy

12.

2.

2010,

[cit. 11. července 2010]. Dostupné z: < http://en.wikipedia.org/wiki/Alfred_Biliotti>. 2. Amazonensarkophag [on-line], Kunsthistorisches Museum, [cit. 7. dubna 2011]. Dostupné z: . 3. Auguste Salzmann [on-line], Lee Gallery, [cit. 11. července 2010]. Dostupné z: . 4. Bassae Frieze [on-line], Wikimedia, poslední úpravy 5. 9. 2010, [cit. 17. dubna 2011]. Dostupné z: < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Bassar_Frieze_1109.jpg>. 5. Brunilde Sismondo Ridgway [on-line], Wikipedia, poslední úpravy 17. 7. 2010, [cit. 24. srpna 2010]. Dosptupné z: . 6. Caria, Carians history [on-line], Turkish villas, [cit. 24. srpna 2010]. Dostupné z: . 7. Coffer [on-line], Wikipedia, poslední úpravy 3. 11. 2010 [cit. 29. dubna 2011], Dostupné z: . 8. Dr. Anthony Luttrell [on-line]. Queen Marry, University of London, [cit 12. července 2010] . Dostupné z: . 9. Ernst Buschor (Archäologe) [on-line], Wikipedia, poslední úpravy 10. 5. 2010, [cit. 11. července 2010]. Dostupné z: .

50

10. Halicarnassus

[on-line],

Wikipedia,

poslední

úpravy

21.

6.

2010,

[cit. 12. července 2010]. Dostupné z: . 11. History of the collection [on-line]. The British Museum, [cit. 11. července 2010]. Dostupné z : . 12. Ian Jenkins (curator) [on-line], Wikipedia, poslední úpravy 26. 7. 2010, [cit. 24. srpna 2010]. Dostupné z: . 13. John Boardman (art historian) [on-line], Wikimedia, poslední úpravy 13. 1. 2011 [cit. 25. dubna 2011]. Dostupné z: . 14. Mapa Halikarnassu [on-line], Halicarnassus - Turkey, [cit. 25. dubna 2011]. Dostupné z: . 15. Mausoleum of Halicarnassus [on-line], Wikipedia, poslední úpravy 24. 8. 2010, [cit. 25. srpna 2010]. Dostupné z: . 16. Michael Grant [on-line], Wikipedia, poslední úpravy 11. 7. 2010, [cit. 26. srpna 2010]. Dostupné z: . 17. Orotnobates, Dictionary of Greek and Roman Antiquities edited William Smith (1870) [on-line], The Ancient Library, [cit. 1. května 2011]. Dostupné z: . 18. Plinius, Naturalis Historiae 34. 19 [on-line], Perseus digital library, poslední úpravy 5. 2. 2010, [cit. 17. července 2010]. Dostupné z: . 19. Simon Hornblower [on-line], Wikipedia, poslední úpravy 16. 8. 2010, [cit. 24. srpna 2010]. Dostupné z: . 20. Strabón [on-line], Wikipedia, poslední úpravy 1. 8. 2010, [cit. 24. srpna 2010]. Dostupné z: . 51

21. Theodotus, Dictionary of Greek and Roman Antiquities edited William Smith (1870) s. 1072 [on-line], The Ancient Library, [cit. 1. května 2011]. Dostupné z: . 22. Turkey ancient region map Caria [on-line], Wikimedia Commons, poslední úpravy 27. 10. 2005, [cit. 24. srpna 2010]. Dostupné z: . 23. Wolfram Hoepfner [on-line], Wikimedia, poslední úpravy 2. 8. 2010, [cit. 25. dubna 2011]. Dostupné z: < http://de.wikipedia.org/wiki/Wolfram_Hoepfner>.

52

Seznam obrazové přílohy 1. Mapa pobřeţí Malé Asie. 2. Plán ,,Quadrangle“. 3. Socha Kolosálního jezdce. 4. Část deváté desky vlysu a Amazonomachií umístěná v Bodrumu. 5. a). Socha ,,Artemísie“ b). Socha ,,Mausóla“. 6. Socha lva. 7. Socha Apollóna. 8. Vládci Kárie. 9. Plán Halikarnárssu. 10. Rekonstrukce Mausóleia podle Jeppesena. 11. Rekonstrukce Mausóleia podle Waywella. 12. Základní části Mausóleia. 13. Přední část dochované sochy koně z kvadrigy. 14. Rekonstrukce vlysu s Amazonomachií. 15. Vlys s Kentauromachií. 16. Vozataj z vlysu s vozataji. 17. Socha leoparda. 18. Socha ţenské hlavy. 19. Socha sedící postavy. 20. Socha vousatého muţe. 21. Vlys s Amazonomachií v Britském muzeu 22. 1 BM 1847.4-24.5 (Smith 1006). 23. a). 2 BM 1847.4-24.9 (Smith 1009) b). 2 BM 1847.4-24.10 (Smith 1009). 24. 3 BM 1847.4-24.12 (Smith 1007). 25. a). 4 BM 1847.4-24.13 (Smith 1008) b). 4 BM 1847.4-24.3 (Smith 1010). 26. 5 BM 1847.4-24.1 (Smith 1011). 27. 6 BM 1847.4-24.2 (Smith 1012). 28. 7 BM 1857.12-20.270 (Smith 1013). 29. 8 BM 1857.12-20.269 (Smith 1014). 30. 9 BM 1857.12-20.268 (Smith 1015). 31. 10 BM 1857.12-20.271 a 1865.12-11.4 (Smith 1016). 32. 11 BM 1847.4-24.4 (Smith 1018). 33. 12 BM 1847.4-24.11 (Smith 1019). 34. 13 BM 1847.4-24.7 (Smith 1020). 35. 14 BM 1847.4-24.8 (Smith 1021). 36. 15 MB 1865.7-23.1 (Smith 1022). 37. Amazonomachie na Parthenónu. 38. Amazonomachie na chrámu v Bassai. 39. Deska s Amazonomachií z Apollónova chrámu v Bassai 1. 40. Deska s Amazonomachií z Apollónova chrámu v Bassai 2. 41. Deska s Amazonomachií z Apollónova chrámu v Bassai 3. 42. Deska s Amazonomachií z Apollónova chrámu v Bassai 4. 43. Deska s Amazonomachií z Apollónova chrámu v Bassai 5. 44. Sarkofág s Amazonomachií. Tab. 1 Přisuzování desek jednotlivým sochařům. Obrazová příloha č. 3, 5-7, 13, 15-18, 20, 22-36 foto autorka. 53

Obrazová příloha

Obr. 4. Část deváté desky vlysu s Amazonomachií umístěná v Bodrumu.180

Obr. 15. Vlys s Kentauromachií.

Obr. 16. Vozataj z vlysu s vozataji.181 180 181

Cook, 2005, plate 9 Jenkins, 2006, s. 221

54

Obr. 21. Vlys s Amazonomachií v Britském muzeu.182

Obr. 22.

182

1 BM 1847.4-24.5 (S. 1006).

Cook, 2005, plate 2-3

55

Obr. 23a.

2 BM 1847.4-24.9 (S. 1009).

Obr. 23b.

2 BM 1847.4-24.10 (S. 1009).

Obr. 24.

3 BM 1847.4-24.12 (S.1007). 56

Obr. 25 a.

4 BM 1847.4-24.13 (S.1008).

Obr. 25 b.

4 BM 1847.4-24.3 (S. 1010).

Obr. 26.

5 BM 1847.4-24.1 (S. 1011). 57

Obr. 27.

6 BM 1847.4-24.2 (S.1012).

Obr. 28.

7 BM 1857.12-20.270 (S. 1013).

Obr. 29.

8 BM 1857.12-20.269 (S.1014). 58

Obr. 30.

9 BM 1857.12-20.268 (S. 1015).

Obr. 31.

10 BM 1857.12-20.271 a 1865.12-11.4 (S. 1016).

Obr. 32.

11 BM 1847.4-24.4 (S. 1018).

59

Obr. 33.

12 BM 1847.4-24.11 (S. 1019).

Obr. 34.

13 BM 1847.4-24.7 (S. 1020).

Obr. 35.

14 BM 1847.4-24.8 (S. 1021). 60

Obr. 36.

15 MB 1865.7-23.1 (S. 1022).

Obr. 37. Amazonomachie na Parthenónu.183

Obr. 38. Amazonomachie na chrámu v Bassai.184

183 184

Boardman, 2002, s. 119 Boardman J. Greek Sculpture: The Late Classical Period. London: Thames and Hudson, 1995, s. 33

61

Obr. 39. Deska s Amazonomachií z Apollónova chrámu v Bassai 1.185

Obr. 40. Deska s Amazonomachií z Apollónova chrámu v Bassai 2.186

Obr. 41. Deska s Amazonomachií z Apollónova chrámu v Bassai 3.187 185

Boardman,1995, s. 34 Jenkins, 2006, s. 146 187 Bassae Frieze [on-line], Wikimedia, poslední úpravy 5. 9. 2010, [cit. 17. dubna 2011]. Dostupné z: < http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Bassar_Frieze_1109.jpg >. 186

62

Obr. 42. Deska s Amazonomachií z Apollónova chrámu v Bassai 4.188

Obr. 43. Deska s Amazonomachií z Apollónova chrámu v Bassai 5.189

Obr. 44. Sarkofág s Amazonomachií.190

188

Jenkins, 2006, s. 144 Jenkins, 2006, s. 144 190 Amazonensarkophag [on-line], Kunsthistorisches Museum, [cit. 7. dubna 2011]. Dostupné z: . 189

63