Křesťané - stavitelé mostů lásky

È asopis øímskokatolických farností Zá hlinice, Hulín a Pravè ice

Neprodejné! Èíslo 4/2011

Slavnost sv. Václava

Křesťané - stavitelé mostů lásky

V tomto čísle čtěte

•

(slovo otce Jiřího Ševčíka)

Každým rokem koncem září se většina z nás těší na oslavu patrona našeho národa, svatého Václava, kterou můžeme slavit v hulínském kostele. Hlavním důvodem k tomu je skutečnost, že sv. Václav je patronem hulínského kostela, patronem farnosti i patronem města. Ne vždycky se z mnohých důvodů totiž můžeme zúčastnit oslavy na místě, kde svatý Václav zemřel, ve Staré Boleslavi. Předseda České biskupské konference a arcibiskup pražský Mons. Dominik Duka vyzývá věřící všech farností, aby se v předvečer státního svátku sv. Václava, v čase po skončení bohoslužby v pražské katedrále, kdy vyjede slavnostní kolona s ostatky sv. Václava směrem ke Staré Boleslavi, spojili v modlitbě za náš národ a nechali vyzvánět zvony. Bože, Otče nás všech, děkujeme Ti za Čechy, Moravu a Slezsko ­ - ­naši krásnou a úrodnou vlast. Děkujeme Ti, žes nám ji po staletí pomáhal chránit proti nepřátelům vnějším i škůdcům vnitřním. Prosíme Tě, dej i nám dnes potřebné vůdčí osobnosti všude, kde chybí. Dej všem dětem otce, matku a spořádaný domov a veď nás, abychom žili ve vzájemném porozumění a každý na svém místě po vzoru sv. knížete Václava zodpovědně konali svůj úkol. Staň se tak skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Letošní oslava svátku svatého Václava se tak má obohatit o další duchovní prvek, modlitební most, jehož prostřednictvím by se všichni mohli spojit s centrem oslav. Hlavní organizátor Národní pouti ve Staré Boleslavi Milan Novák uvedl: „Chtěli bychom touto cestou umožnit každému, kdo se nemůže Národní pouti fyzicky zúčastnit, aby se alespoň tímto způsobem mohl se Starou Boleslaví spojit. Devatenáctá hodina byla stanovena z toho důvodu, že právě v tuto dobu dorazí do Staré Boleslavi z Pražského hradu ostatky svatého Václava.“

• • • •

Pastorační asistentka Marie Hyánková na faře končí Expedice Dolomity 2011 se šťastně navrátila Reportáž ze Světového setkání mládeže v Madridu Orel hlásí: Běh na Hostýn, to je fuška! Na hody v Chrášťanech přijel otec Karel Janíček

našeho národa a také s všemi, kdo jsou u Boha v nebi. Sjednocujeme se s druhými a společně s nimi předstupujeme před Boha. Díky tomu můžeme také dosáhnout vyslyšení našich proseb.

O co se jedná při vytváření celonárodního modlitebního mostu? Co se po nás požaduje? Stavění „mostů“ nebylo nikdy pro křesťany v minulosti něčím cizím. Vždyť sám Ježíš Kristus postavil „most“ mezi nebem a zemí. Člověk díky němu má přístup k Bohu a také Bůh má skrze Krista přístup k člověku. Mosty jsou přístupové cesty na místa, do kterých bychom se bez nich jednoduše nedostali. Stavěním modlitebního mostu se spojujeme se všemi lidmi

Proto velice rád zvu všechny lidi dobré vůle k účasti na bohatém programu oslav svátku sv. Václava v hulínském kostele. Program najdete uvedený níže. Pohnutkou k tomu nám může být věta nedávného nedělního evangelia: „Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoliv věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ o. Jiří

Oslavy svatého Václava v naší farnosti neděle 25. září

úterý 27.září

středa 28.září

Celodenní přípravná adorace

Modlitební most v předvečer oslav

Slavnost sv. Václava

(10:15 - 18:00) 10:15 - výstav Nejsvětější svátosti oltářní 12:00 - modlitba Anděl Páně 14:00 - adorace mládeže 15:00 - korunka Božího milosrdenství 16:00 - společenství modlitby růžence 17:30 - zakončení adorace a požehnání (ministranti)

Program v kostele sv. Václava od 19:00 hod.: • zahájení • krátká bohoslužba slova • litanie ke sv. Václavovi • modlitba za národ • Svatováclavský chorál • 19:30 hod. zakončení

• • • • •

9:00 slavná mše svatá 10:00 - 12:00 posezení s burčákem na farním dvoře 14:30 svátostné požehnání 15:00 - 18:00 burčák a klobásy na farním dvoře 18:00 společné nešpory v kostele



Co nás čeká během celého školního roku... Dětské mše svaté se opět konají v pravidelných termínech: • Každou první neděli v měsíci v 9:15 • Každý třetí pátek v měsíci v 18:00 Výuka náboženství pro děti Ročník 1. - 2. třída 3. třída 4. - 5. třída 6. - 9. třída

Čas výuky pondělí 13:00 pondělí 13:00 pondělí 15:00 úterý 16:00

Kde ve škole ve škole na kaplance na kaplance

Vyučuje M. Hyánková o. Jiří o. Jiří J. Kopřiva

Počet dětí 12 4 9 5

Společenství mládeže se schází každou sobotu v 19:00 na kaplance. Každé pondělí od 8:30 hod se koná „pondělní modlení“ na faře. Farníci mají možnost přijít na faru ke společné hodince modlitby za naši farnost - děti a mládež, rodiny, nemocné, opuštěné; za veřejné činitele, nevěřící, hledající... A také za mír, pokoj a lásku mezi lidmi na celém světě.

Scholička Zpěvavě - hravé společenství dětí od tří let se v novém školním roce bude opět scházet každý pátek v 17:00 na kaplance. První setkání se koná už 30. září!

Charita Hulín oznamuje, že charitní šatník je opět otevřen každé úterý od 15ti do 17ti hodin

Farní knihovna je otevřena každou neděli po mši svaté.

...a co se bude konat v nejbližších dnech Tvořivý večer pro ženy

od 14 do 99 let

Všichni lektoři, pozor! V pátek 30. září, na svátek vašeho patrona sv. Jeronýma, bude za vás obětována mše svatá a po ní se na kaplance koná setkání lektorů naší farnosti. Tak přijďte!

V měsíci říjnu se všechny ženy a dívky mohou těšit na tradiční tvořivý večer. Přesný termín bude vyhlášen v kostele. Tentokrát budete mít na výběr dokonce ze dvou možností výtvarného vyžití: Kdo rád pracuje s papírem, bude mít jedinečnou příležitost naučit se techniku quillingu (viz obrázek). Komu je bližší textil, může se těšit na malování látkových tašek, které budou pro zájemkyně připraveny. Samozřejmě si také můžete donést textilie k nazdobení podle svého přání (trička, prostírání, kuchyňské zástěry, šátky atd.) - fantazii se meze nekladou...

Vzpomínka na všechny věrné zemřelé V sobotu 1. října se koná tradiční mariánská mše u výklednku vedle vstupu na věž.

V neděli 2. října 2011 přijmou děti z naší farnosti první svaté přijímání. Mše svatá začne už v 9:00.



Od 1. do 8. listopadu se budou na hulínském hřbitově konat každodenní dušičkové pobožnosti. Ve všední dny začínají v 17:00 hod., v neděli 6.11. se pobožnosti na hřbitovech konají podle tohoto harmonogramu: • 12:15 Pravčice • 14:00 Záhlinice • 15:00 Hulín

Přirozené plánování rodičovství Centrum pro rodinu Kroměříž ve spolupráci s Ligou PÁR PÁRU zve všechny zájemce na kurz „Přirozené plánování rodičovství.“ Kurz se skládá ze čtyř setkání, která se konají vždy ve středu v 17:30 v Centru pro rodinu Kroměříž. První lekce se uskuteční 12. října. Cílem kurze je naučit se rozumět vlastní plodnosti a umět ji používat jako dobrý dar ve spolupráci se Stvořitelem. Metodu PPR je možné použít jak pro docílení těhotenství, tak pro jeho předcházení. Přihlášky: e-mail: cpr- [email protected], tel.: Helena Župková 736 522 814. Kurzovné 300 Kč za pár nebo jednotlivce, příručka cca 175,-Kč. První setkání je zdarma, nezavazuje k účasti na celém kurzu.

Teto Maruško, děkujeme! Přesně tři dva roky pracovala na hulínské faře na místě pastorační asistentky Marie Hyánková. Pomáhala se zajišťováním nezbytné farní administrativy, byla na faře k dispozici všem příchozím v úředních hodinách a hlavně - podílela se na organizaci všech farních akcí pro děti. Paní Hyánková na místě pastorační asistentky v těchto dnech končí, k velké lítosti především nás, rodičů. Ani se totiž skoro nedá spočítat, kolik setkání, výletů, programů i katechezí „teta Maruška“, jak jí děti z farnosti říkají, dokázala zorganizovat:

i vždy říprav s ý tábor p a tí s o tar stsk Nejvíc s faře“ - přímě n e . „týd lní děti vyžádal pro ško

„Teta Maruška“ také učí náboženství, a to nejen v Hulíně, ale i v Bře stu. S otcem Jánem tvořili sehraný tým i při přípravě dětí na první svaté přijímání.

Pečení ber vždy na Z ánků, které se na fa elen ře času i Kato ý čtvrtek, zaznamen konalo lický týden al svého ík hal dětem v kuchyni? . Kdo asi pomá-

se má konat tí Noc kostelů Už se ví, že příš ale bude rozdávat dětem . Kdo 1. června 2012 zme si někdo na starost ve A ? ty certifiká letáků? íc tis t ou kn tis vy

konala nočDvakrát ročně se e“. Součásfař na ní pa ní akce „s ní, akční i ov ch tí byl program du výtvarný...

Na konci škol ního roku če boženství od měna za celo ká na děti z náro na výlet dětí a katechetů. ční práci: Jedou A my rodiče jistotu, že kd mám yž ný, teta Mar bude některý výletník un e uška ho vezm avee za ruku...

Na začátku a na konci prázdnin bývá na faře táborák pro děti s programem. Na letošní „Bodce za prázdninami“ lákala teta Maruška coby bludička Julie děti na scestí...

Paní Hyánková se nevěnuje jen děte m. Příští tvořivý večer pro ženy však už bude plánovat pouze ve svém volném čase ...



Expedice Dolomity 2011 ... Hulínští vysokohorští nadšenci, doplnění kamarády ze Zlína, Ostravy a Prahy, 25.června opět vyrazili potěšit se krásami pohoří Dolomity. Základnou jim jako vždy byl pastorační dům Velehrad ve Sv.Martině in Gsies na samém severu Itálie a hostitelem P.Antonín Hráček se spolupracovníky Aničkou a Petrem. O organisaci a zdárný průběh této expedice se pečlivě staraly Marie Hyánková, Eva Šebestíková a Leona Trávníčková, žaludky účastníků dokonale hýčkali manželé Trávníčkovi, rychlou a bezpečnou dopravu obstaral Pavel Maixner s podporou Leoše Holubníčka a túry pod bdělým dohledem Evy, Leoše, Jiřího a dalších připravil autor. Aby si na své přišli nejen turističtí „chrti“, ale i ostatní, byly pro každou túru dvě až tři varianty různé náročnosti. Ani duchovní vyžití nebylo zanedbáno, ­­otec ­Antonín byl v tomto směru velice vstřícný a jeho nabídka duchovních služeb byla pozoruhodně obsáhlá. Nejstaršími účastníky byli manželé Vybíralovi ze Zlína, kteří udivovali svou turistickou zdatností, nejmladší byl Adam Dvořák z Hulí-

né počasí se nás pak drželo prakticky celý pobyt. Odpolední výstupy na Hörneckele, 2126 m a na hřeben Versellu, 2509 m, a Gaishörndlu, 2615 m, nebyly sice nejtěžší, ale naznačily všem, co je čeká v příštích dnech a trochu i omezily přehnané chutě na vysokohorské cesty. Všechny nás ovšem dobře rozhýbaly a naladily před túrami ve vlastních DoloKrásných výhledů do krajiny si užili všichni účastníci zájezdu mitech. Naše velehorské Další den krásné počasí zlákalo chrty k putování začalo přechodem „chrtů“ přes zčásti ještě zasněženou skupinu Monte Cadini, dosa- výstupu na Dürrenstein, 2838m, který nám hující až 2839 m, výstupem turistů na sluncem před dvěma lety odolal, a turisty na sousedvyhřáté Monte Pia- ní nižší Strudelkopf, 2307 m, opět s krásnými no, 2324m, s váleč- výhledy a památkami na boje 1.světové válným památníkem a ky. řadou vojenských Námaha z předchozích výstupů a zhoršení objektů, zvlášť štol, počasí si žádaly odpočinek a tak na radu otce a procházkou ostat- Antonína jsme navštívili nejprve historické ních kolem známé centrum města Bruneck s jeho třemi kostely, skupiny Tre Cime di uličkami, náměstím, hradem, bohužel zavřeným (je v něm Messnerovo horské museum), Lavaredo. Hned další den a lesním vojenským hřbitovem. Z Brunecku jsme se vypjali k jsme odpoledne zamířili na sever k divokým vrcholnému výkonu vodopádům řeky Rombach a na poutní cestu – výstupu na Punta di Penia, 3342 m, nejvyšší vrchol Dolomit, ležící v masivu královny Dolomit – Marmolady. Obtížný výstup strmým, zasněženým ledovNejodvážnější skupina - tzv. „turističtí chrti“ si na svých výšlapech cem, lany zajištěužila i trochu adrenalinu. Bystrému pozorovateli jistě neunikne, ným skalním žlaže horolezci jsou spojeni lanem, ostřílený mazák Jožka má bem a sněhovým na a zaslouženou pozornost budila paní Eva polem k vrcholovému kříži, za krásného počaDohnalíková, která s francouzskými holemi s sí s výbornou dohledností byl namáhavý a pro úsměvem zdolávala místa, na kterých se mno- 11 odvážlivců včetně dvou žen a otce Antonízí zdraví potili. na fantastický zážitek. Řidič Pavel si dosaženéCestou do Itálie se počasí zhoršovalo a v ho vrcholu tolik vážil, že se před došlápnutím Martině bylo zataženo s přeháňkami, takže na něj přezul do pantoflí! Na sestupu nás při otec Antonín nás snadno zlákal na nedělní strmém přechodu ze sněhu do skalního žlaBoží Tělo, které se zde koná se slávou u nás bu Josef s pomocí Jirky a Leoše jistil lanem, už málo vídanou. Tyrolské (bíločervené, jako aby sestup nebyl rychlejší než by nám bylo hanácké) a Svatomartinské prapory, velké kos- milé a našim tělům zdravé. I po ledovci jsme telní korouhve, zvony, kroje ( v civilu byli snad šli navázáni, což Leoně a pár dalším umožnijen úředníci, přihlížející a my), šedesátičlenná lo část sestupu vykonat vsedě.V okolních skakrojovaná dechovka, a to vše v údolí, kde žije lách byly vidět četné památky bojů, vždyť Marpár lidí. Krása! molada byla po Castellettu asi nejznámějším Navíc se během dopoledne vyjasnilo a krás- bojištěm 1. světové války. Na vrcholu Marmolady 

Expedice Dolomity 2011 ... sv. Františka, jdoucí okolními lesy a horami, s řadou zastavení, označených dřevěnými řezbami a deskami s náboženskými citáty. Cesta končí v kapli sv. Kláry a Františka, zbudované ve věži zříceniny hradu Tolburgu. Vodopády, cesta i příjemné prostředí stály za tu trochu námahy a navíc se vrátilo krásné počasí. Poslední túra vedla na osamoceně stojící Peitlerkofel, z jehož dvou vrcholů je krásný rozhled, zahrnující i vzdálenou Marmoladu. Zdatnější skupina se vydrápala zajištěnou cestou na hlavní vrchol, 2875 m, menší skupinka na nižší západní vrchol, 2812 m, kde se obě skupiny sešly. Ti, co už měli velehor dost, se spokojili s výstupem na Peitlerscharte 2357 m nebo procházkami po okolí. A byl konec. Ještě krátký galavečer s oceněním průběhu a poděkování hlavním protagonistům, především manželům Trávníčkovým, a pak jsme si už mohli parafrázovat slova letce Pierra Clostermana:

Velká expedice odjela. Účastníci byli spokojeni, program byl dosti pestrý, hory krásné a lavina sebrala průvodce. Bude se o tom mluvit ještě pár dní. A až se na všechno zapomene …. TAK MY SI ZASE ZA DVA ROKY VZPOMENEME! Aleš Michal Copak to dělají? Modlí se, nebo zkoušejí, jestli to studí?

Radujte se v Pánu, radujte se! V sobotu 10. září bylo hezké počasí a někteří farníci Z Pravčic, Hulína a Záhlinic toho využili a zavítali do Chrášťan, aby společně s místními obyvateli slavili hody. Slavnost se konala jako jiné roky u příležitosti svátku Jména Panny Marie před místní zvoničkou, která má dole malý prostor k modlitbě a meditaci. Oslavy začínaly polní mší svatou v 10.30, kterou spolu s otcem Jiřím sloužil P. Karel Janíček z Valašských Klobouk. Ve své homilii se zamýšlel nad významem křestního jména každého člověka. Svým křestním jménem jsme zapsáni u Boha a tímto jménem budeme jím voláni na poslední soud. Pro křesťany by mělo být samozřejmostí nebrat zbytečně do úst jméno Boží a jména svatých, s tímto zlozvykem se často kněží setkávají.

Po mši svaté přítomným přiblížil svou nynější farnost Valašské Klobouky, kde působí po odchodu z Hulína. Společně se svým kaplanem mají v neděli celkem sedm mší svatých v pěti kostelech a vždy je plno, velký počet praktikujících katolíků, hodně dětí v náboženství - to vše představuje hodně pastorační činnosti. Otec Karel se zmínil také o své mamince, která s ním žila na faře v Hulíně a kterou měli hlavně starší věřící moc rádi. Hlavními garanty oslav byla rodina Černockých, nejstarší rodinná příslušnice paní Marie přečetla část zveršovaného příběhu Pan-

ny Marie z knihy Popelka nazaretská od Václava Renče. Ke slavnostní atmosféře přispěli také další obyvatelé této malé obce a tak trochu i všichni účastníci. Také letos se objevily krojované děti: tři družičky a jeden chlapec, docela malý, kterého určitě bolely nožičky. Nechyběly výborné koláčky. Přítomní se radostně zdravili jako staří známí, nálada byla slavnostní, laděná do vesela, právě taková přece k hodům patří.

Anna Čechmánková



Celosvětové setkání mládeže v Madridu 2011 V Madridu se letos v létě uskutečnilo celosvětové setkání křesťanské mládeže s papežem Benediktem. Z naší farnosti se do horkého Španělska vydala Alena Kopřivová, která pro čtenáře Portálu sepsala své zážitky: Když jsme byli v roce 2005 na světovém setkání mládeže v Kolíně nad Rýnem, pozval nás všechny svatý otec na další Světový den mládeže do Austrálie, do Sydney v roce 2008. Moje touha byla sice velká, ale bylo jasné, že tam nepojedu. Místo toho jsme vyrazili aspoň na národní setkání s názvem activ8, které se ve stejné době konalo na Velehradě a bylo určeno pro ty, kdo nemohli jet do Sydney. Byly tam i přímé přenosy z celosvětového setkání. A právě na Velehradě na setkání activ8 jsme se dozvěděli, že Světový den mládeže bude v Madridu, ve Španělsku. Řekly jsme si se sestrou, po zkušenosti z Kolína, že tam prostě musíme. Setkání se blížilo a důležitou informací pro mě byla i cena: Naši právě dostavovali dům, já sice měla brigádu, ale výdělek mi pokazila moje levá noha - natrhla jsem si vazy v kotníku. Sestra Jíťa dostudovala a začala pracovat, a tak bylo jasné, že jestli pojedu do Madridu, pojedu sama. To se mi moc nechtělo. Jednak to stálo dost peněz, a pak oznámení, že má papež Benedikt XVI opakovaně přijet do České republiky… Potom mě přesvědčovali kamarádi, abych jela, že se to nějak s penězi zvládne. Zaplatila jsem zálohu a nakonec mi chyběly tři tisíce. Nevěděla jsem, jak dál. Co se stalo potom, považuji za zázrak. Nějaký dárce mi dopla-

Po cestě do Madridu zastavil autobus V Lurdech. Na slavném mariánském poutním místě jsme strávili jedenáct hodin. 

til částku, co mi chyběla. Tímto bych chtě- nikdo neorganizoval. Sice bylo krásně vidět, la neznámemu moc poděkovat, protože díky ale každý, kdo přišel, si sedl úplně kamkotomu jsem mohla jet na setkání – mockrát liv. Co chvíli tam z horka někdo zkolaboval děkuji!!! dokonce ani černošky to nemohly vydržet, a to A tak se stalo, že jsem byla vyslanec naší a už je co říct. Když chtěla projet sanitka, musesnoubencovy rodiny a především naší farnosti. li jsme lidi odstrkovat. Prostě nulová organiJela jsem na setkání autobusem z Arcibiskup- zace… ského gymnázia. Když byl program v národním centru, nebyVyjeli jsme v pátek večer 12.8. z Kroměříže, la tam masa lidí – asi 3200 Čechů, což bylo tak jeli jsme přes celou noc a v sobotu jsme měli akorát. Tam to bylo překrásné. Když ­jsme však první zastávku, devítihodinovou bezpečnostní šli třeba na přivítání papeže nebo na křížovou pro řidiče, a to ve Francii, v Nice, u moře. Poprvé jsme viděla moře. V jednu hodinu v noci ­jsme nastoupili do autobusu a další zastávkou pak byly Lurdy. Strávit 11 hodin v Lurdech bylo hodně obohacující. Opět jsme jeli přes noc a v pondělí dopoledne jsme dorazili do Madridu. Naším domovem se stala sportovní hala. Byli jsme u ní první, dokonce ­ jsme Ve sportovní hale, kde jsme spali, byla opravdu „hlava na hlavě“. Na fotografii je dívčí část haly - od kluků jsme byly odděleny plachtou. museli čekat, až nám ji otevřou. Opláchli jsme se a odpočívali po třech nocích cestu s ním, nebylo tam k hnutí - přišlo okolo v autobusu. V ještě téměř prázdné hale jsme dvou milionů mladých človíčků, a bylo to vžpak slavili mši svatou. Postupně přicházeli dal- dy na stejném místě. Kdyby to bylo více orgaší účastníci setkání. Hala byla plánovaná pro nizované, bylo by to jistě krásnější. ubytování 600 lidí, a tak jsme očekávali nával. V dopoledních blocích v českém centru Naše skupina pak odešla na večeři - dostali byly vždy přednášky a svědectví. Každý den ­jsme stravenky, mohli jsme zajít na jídlo kam- měl přednášku nějaký biskup z Čech, Moravy koliv, kde bylo logo setkání - buďto do restau- a Slezka. Přednáška vždy navazovala na naše race nebo fast foodu. Po večeři jsme se šli motto setkání, které je „V Kristu zapusťte kořepodívat na naše české národní centrum, tam ny, na něm postavte základy, pevně se držte začínal program. Zahájení jsme nestihli, poně- víry.“ Dnešní mládež právě potřebuje slyšet vadž jsme museli dojet metrem. Do českého takové motto, takové, že vždycky potřebujecentra to bylo totiž z „naší“ sportovní haly cca me ten „stavební kámen“, jinak se nám zboří 45min jízdy. Hala byla rychle zaplněná, skoro vše, co jsme budovali. Nejkrásnější bylo, když bych řekla přeplněná. biskup, nevím přesně který, při své přednášDalší dny jsme měli vždy program v jedné ce nebo při svém kázání nám pověděl, že když z hal, bydleli jsme daleko od centra, dojezd do jde člověk ke sv. příjímání, tak je svatostánmísta byl vždy cca45min. Dopoledne byl pro- kem Krista. Máme si vážit toho, že ho přijímágram v češtině a odpoledne jsme mohli jít buď- me, že je v nás. to na nějaké výstavy nebo adorace v různých Vyvrcholením světových dnů bylo společjazycích nebo na koncerty. né setkání všech účastníků s papežem BenePrvní společný program byla zahajovací mše diktem. Mládež dojela nebo došla na místo, v úterý večer. Místo bohoslužby bohužel neby- kde se vše mělo odehrávat a my jsme zjistili, lo vybráno nejcitlivěji - bylo to na jedné z nej- že se do našeho sektoru nemůžeme vůbec vejít větších křižovatek v Madridu, a navíc to tam – do celkem malého prostoru se mělo vtěsnat

„V Kristu zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry.“

Loučení motto setkání

dohromady cca 60 tisíc lidí, což znamenanalo Jedna kamarádka se mne zeptala, když jsme 3/4metru čtverečného na osobu! Našli jsme si šli spát, zdali vigilie jsou vždycky tak krátké… Bylo to lehké ji vysvětlit co a jak. Dalvolný prostor až hodně vzadu, ale aspoň ­jsme se tolik nemačkali. Byli jsme u východu, tak aspoň na další den to budeme mít snazší se dostat ven. Pro začátek to tam bylo dobré - suchá hlína se zbytky slámy se nám sice dostávala úplně všude, když začal pofukovat čím dál víc silný větřík, ale i to se zvládlo. Pak se ale začalo měnit počasí: Z jedné strany oblohy bylo nádherně. Mše svaté v českém národním centru měly komornější atmosféru, Bez mráčků a azurově modrá oblo- Čechů bylo “jen” něco přes tři tisíce. Na společný program všech národů chodily dva miliony lidí.... ha – úplná idyla. Když jsme se však otočili, tak to byl pravý opak, jen samé čerší den ráno byl poslední bod programu, a to né velké hnusné mraky a čím dál víc se blížily závěrečná bohoslužba se Svatým otcem na k nám. To vše bylo na začátku vigilie se Svaletišti. Mše svatá byla krásná, jako vždy, jen tým otcem. Netrvalo dlouho a vigilie skončila přijímání jsme nedostali. A po mši jsme putopo cca dvaceti minutách - začala totiž opravvali na místo určení, kde nás měli vyzvednout du hnusná bouře, kdy se zvedl prach se slánaši řidiči autobusů. mou a do toho kroupy a nárazový vítr – dokonCelé setkání bylo opravdu krásné. Porovce takový, že shodil bránu východu a doslechli nám-li setkání v Kolíně nad Rýnem a v Madjsme se, že to někoho i zranilo. Stany, co tam ridu, rozhodně mají Španělé velké a fenomebyly, potrhal vítr. Po té nejsilnější bouři jsme nální plus za to, jak pro nás vyřešili jídlo!! ale mohli prožít něco neskutečného. Adorace s Ovšem na druhou stranu organizace mnoha Benediktem XVI pro mne byla tím nejsilnějvěcí nebyla až tak skvělá. Jak jsme se přeším zážitkem, který jsem tam mohla prožít!! svědčili na letišti, do určeného sektoru jsme se nevešli nejen my, ale i mnoho dalších účastníků. Jsem ale moc ráda, že jsem do Španělska mohla jet - byl to nezapomenutelný zážitek. Po cestě domů ­jsme se ještě zastavili na devět hodin v Paříži, takže jsem viděla i slavnou Eiffelovu věž. A prožít adoraci se Svatým otcem, to byl ten nejúžasnější zážitek, i když byl ode Na letišti před společnou Vigílií s papežem Benediktem. Už se stahují mne tak daleko. mraky. Když přišla prudká bouře, brána v pozadí spadla... A.K.

Po deštivé noci se dnes Rajnochovice probouzejí do prosluněného rána. Ke kostelu se sjíždí auta a přicházejí farníci z Rajnochovic, Komárna a Podhradní Lhoty, kteří mají největší zásluhu na dnešním dění. Všichni se chtějí rozloučit s místním knězem, farářem Kamilem Obrem, který tu působil deset let od svého vysvěcení a odchází do Rožnova pod Radhoštěm. Dnes je jeho velký den D, i když pro všechny i trochu skličující... Za zvuku fanfár jde otec Kamil sloužit svou poslední mši svatou coby farář v Rajnochovicích. Po ní se ujímá slova pan František Žídek z Podhradní Lhoty, úžasný řečník a organizátor. Začíná loučení, koncert nápadů, které vymyslel a realizoval společně s kolektivem obětavých lidí, o něž tu není nouze. Jako první se loučí seniorky s krásným dortem, následují rodiče s posledním pokřtěným miminkem, další jsou poslední novomanželé, pak kostelní sbor, muži s albem fotografií za celou dobu působení otce Kamila, nejmenší drobotina, která se vtěsnala do „ohrádky“ z velkého růžence, skupina žen, po nich muži a hasiči. Všichni mají slzy v očích. Každá skupinka nese nějaký dárek, hasiči dokonce věnují houpačku. Za zvuku fanfár vyvádí hasič (taky Kamil) otce Kamila z kostela a z chóru se na ně snášejí lístky P. Kamil Obr bílých růží. po deseti letech Všichni jsme odchází z Rajnochovic pozváni do stodoly, neboť už dříve bylo oznámeno na vratech kostela – nespěchejte, nemusíte vařit, všichni jste zváni do stodoly, kde se bude podávat guláš a občerstvení od farních příznivců a sponzorů. Vládne úžasná pohoda, tak jako po celý rok mezi mladými farníky a seniory. Den se vydařil, patří k těm, jakých prožijeme v životě velmi málo a sbíráme je jako kapky rosy. Zábava pokračuje, všichni jsou tu jedna velká rodina. Loučíme se také za nás chataře s páterem Kamilem. Získáváme tu nové přátele a známé. Chceme tímto poděkovat panu Františku Žídkovi a všem, které ani neznáme jmenovitě, že dokázal i něco tak úžasného připravit. Ať se Vám daří, otče Kamile, na novém působišti, a máte vždy pro své farníky otevřené srdce. Za všechny Helena Rozsypalová 

Běh na Svatý Hostýn aneb cestopis vytrvalostního běžce - začátečníka V následujících řádcích se pokusím vylíčit dojmy běžce - amatéra z příprav a následné účasti na vytrvalostním běhu na Svatý Hostýn. Na tomto již osmém ročníku měla letos poprvé zastoupení také Orelská jednota Hulín. Pro ty, kdo o běhu na Svatý Hostýn doposud neměli potuchy, nutno uvést, že se jedná o závod, pořádaný Orelskou jednotou Bystřice pod Hostýnem. Trasa samotného závodu měří 5 kilometrů a vede z náměstí Bystřice pod Hostýnem k rozhledně na Sv. Hostýnu. Běžci musí překonat převýšení trati 422 metrů. Trénink Myšlenka účasti na zmíněném běhu do vrchu zrála v mé hlavě téměř dva roky, ale teprve nyní jsem, podporován nejbližšími z rodinného kruhu, našel dostatek odvahy k rozhodnému kroku. Nutno podotknout, že jsem nikdy nepatřil k vytrvalostním běžcům a možná právě proto jsem pojal tento běh jako velikou výzvu a přihlásil se. Svatý Hostýn mám každý den na očích a vzhlížím k němu jako k místu Božího klidu, kam se již od malička vždycky rád navracím, pěšky či dopravním prostředkem, ale ještě nikdy jsem nezkusil k Panně Marii svatohostýnské doběhnout. Zodpovědně a s dostatečným předstihem jsem započal trénink. Během pár týdnů se našlo několik podobných nadšenců, kteří mne podporovali, někteří radou, jiní povzbuzováním a ti nejodvážnější spoluúčastí. Běžeckých tras v okolí Hulína je dostatek, avšak natrénovat běh do kopce je v našem městě nemožné. Proto jsem s velikým nadšením přijal radu nejmenovaného zkušeného běžce, kterak nasimulovat běh do kopce, i když člověk běží po rovině. Po vzoru Zátopka a Kratochvílové si běžec za opasek přiváže lano s pneumatikou, kterou při běhu tahá za sebou, čím je běžec brzděn a jeho sklon je podobný běhu do kopce. K tomuto způsobu tréninku nakonec nedošlo, hlavně z důvodu intervence mé ženy. Časem se našli i tací, co naši skupinu od výše uvedeného záměru dokonce odrazovali. V jejich větách často zaznívala slova o zodpovědnosti k rodinám, starých blbcích, o jenom jednom zdraví, trvalé invaliditě a tak dále. Jak se ukázalo, měli z části pravdu. Před závodem Intenzivní trénink si vybral daň, jednak v tom, že tři z pěti nadšenců původně odhodlaní reprezentovat naši orelskou jednotu odpadli psychicky a do závodu nenastoupili, a jednak tím, že zbylí dva účastníci, kteří nakonec odstartovali, nastupovali do závodu s dvoutý

denním výpadkem tréninku, způsobeným vleklými zdravotními komplikacemi. V den závodu bylo krásné letní počasí, s teplotami kolem 33°C, což amatérskému vytrvalostnímu běžci začátečníkovi, může připadat hodně. Naštěstí vál čerstvý protivítr, který sice příjemně chladil běžcům rozehřátá těla, avšak

rychlost větru blížící se chvílemi síle vichřice, pro běh asi příliš vhodná nebyla. Na otevřených pláních jsem měl chvílemi pocit, že každé dva kroky kupředu mě protivítr posunul o jeden krok zpátky. Ale vraťme se do doby před startovním výstřelem. Asi hodinu před startem jsem se zaregistroval do závodu a se startovním číslem 107 se snažil procházkami po bystřickém náměstí nabrat sílu k nadcházejícímu výkonu. Také modlitba v chladném stínu kostela za pomoc a ochranu těla i duše byla podle mne tím nejlepším, jak se k běhu připravit. Jaké bylo mé překvapení, když vycházím z kostela a kolem mne se prohnali tři čtyři závodníci s čísly na hrudi. V první chvíli mne napadlo, že jsem zmeškal start, ale najednou sleduji, že na náměstí běhá podobných lidí sem a tam daleko víc. „Aha, asi jiný, zřejmě orien-

tační závod“ říkám si. Zděšení se mne zmocnilo, když jsem zjistil, že to jsou mí soupeři, kteří se jen tak lehce rozběhávají před vlastním závodem! „No nic,“ říkám si „však se ukáže“. Průběh závodu A taky se ukázalo. Při startovním výstřelu, který šlehl z rukou Železného Zekona, jsem takticky stál na chvostu sto pětatřicetihlavého startovního pole. Tato pozice měla hned několik výhod. Jednak ze zadních pozic lze jednoduše a s přehledem kontrolovat soupeře před sebou, jednak vám málokdo zezadu přišlápne patu, a hlavně je člověk uchráněn nepříjemného pocitu, když je předbíhán. Po prvním kilometru běhu v joggingovém tempu vystřídal pod nohama kamennou dlažbu asfalt. Při pohledu na rozpálenou trať sklouzl můj pohled na obuv jednoho ze soupeřů a nestačil jsem se divit. I přes soustředění na běžecké tempo a rytmus dechu jsem se neubránil krátké otázce “Jak se ti běží v těch tretrách?“ (tretry - běžecká obuv s ocelovými hřeby). Dostal jsem odpověď ve smyslu, že se terén určitě zlepší. Bohužel pro kolegu běžce, nezlepšil se, neboť v polovině trasy běžci vběhli na strmou lesní cestu poznamenanou nedávnými dešti, jež poctivě vyplavily měkké podloží a ponechaly na stezkách jen balvany velké jako hlava. Problémy se ovšem nevyhnuly ani mně a mé obuvi. Po krátkém přerušení běhu poblíž hřbitova z důvodu rozvázané tkaničky jsem seznal, že běžci, jež jsem takticky pronásledoval, mizí v dáli. Zvýšeným úsilím jsem však příliš mnoho nedokázal, naopak se vysílil před náročnější druhou polovinou běhu. Ještěže byli po trati rozmístěni dobří lidé, kteří nešetřili času ani nákladů a sportovcům zajistili občerstvení v podobě vody. Jedni přerušili zalívání zahrádky a otočili proud vody přes plot na uřícené sportovce, jiní čekali s kalíšky vody k pití. Opravdový běh do vrchu měl ale teprve přijít. V dáli před sebou jsem sice viděl sportovce, kteří stále ještě běželi po čím dál prudší stezce. Já jsem však, s myšlenkami o vítězství zdravého rozumu nad nerozumnou sebelikvidací těla, zvolil místo běhu chůzi. Po chvíli se potvrdilo, že myšlenka to byla dobrá. Běžci, jež ještě před chvílí mizeli v dáli mezi lesními velikány, pomalu, ale jistě, ztráceli svůj náskok a někte-

Běh na Hostýn dokončení ří o něj také přišli. S obavami, jestli je vůbec chůze povolena, jsem však zápasil jen chvíli. Spíše mi bylo líto soupeřů běžících do strmého svahu, kteří za sebou slyší jen funění bez zvuku cupitajících nohou. Novou sílu v žilách jsem pocítil až v závěrečném přímém stoupání nad Ovčárnou, kde jeden ze soupeřů do mne dloubl loktem, řka: „Poď, poběžíme“. Přidal jsem se a najednou všechna únava, žízeň, bolestivé koleno, to všechno jakoby zůstalo dole pod kopcem. Za nezvyklého jásotu kolemstojících náhodných poutníků, trenérů a rodinných příslušníků se vyhoupl krásný obraz baziliky a já cítil, že vytoužený cíl je blízko. Po závodu Bezprostředně po závodu bylo pro účastníky připraveno občerstvení v podobě nealkoholického piva. Během další půlhodiny se všichni přesunuli do restaurace Ovčárna na vepřoknedlo-zelo. Většina došla do restaurace klidným krokem, ale našlo se pár jedinců, kteří ještě stále běhali po cestičkách Sv.Hostýna , i když proběhli cílem 15minut přede mnou. Již jsem se, po zkušenostech před startem, takovémuto konání příliš nepodivoval a užíval si slastný pocit shledání ve zdraví s rodinou. Hodnocení (závěr) Od proběhnutí cílem se mi svět jevil krásnější, také tím, že se mi podařilo splnit všechny představy, se kterými jsem do závodu nastupoval: 1. Uvidět ten den baziliku. 2. Přežít běh ve zdraví. 3. Umístit se do třetího místa, což se mi v mé kategorii podařilo (… sice od konce, ale přece). Jen pro zajímavost - věk běžců nehraje žádnou roli, důležité je zdraví a nadšení pro věc. Důkazem budiž sedm účastníků ročníku 1941 a starší, z nichž tři již dávno odpočívali v cíli, když jsem probíhal cílem já. Podrobné výsledky s fotografiemi můžete zhlédnout na webových stránkách www.behnasvatyhostyn.cz. Dá-li Pán a zdraví bude sloužit, tak příští rok běžím zase a doufám, že se další nadšenci přidají. Cestopis si dovolím zakončit mottem z Písma; Filipským 3,14: Běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši. Venca Hána

Kříž je znakem spásy Ve středu 14. září si celý křesťanský svět připomenul svátek Povýšení svatého kříže. Shodou okolností jsme se přede mší svatou společně nemodlili, tak jsem se mohla v tichu ponořit do vlastních myšlenek. Položila jsem si v duchu otázku, čím je pro mě v životě kříž. Kdyby proběhla na toto téma anketa, odpovědi by asi byly velmi různé. Ani svou vlastní odpověď jsem nedokázala rychle zformulovat. Vzpomínka přeskočila na mou maminku - a její odpověď na tuto otázku znám přesně. Pro ni byl kříž vším. Kdykoliv se dověděla jakoukoliv nepříznivou, bolestnou, zraňující, ale i radostnou zprávu, pohlédla ke kříži a teprve pak reagovala. Možná proto byl v každé místnosti našeho domu kříž. O jednu osobní vzpomínku se se čtenáři ráda podělím. Moje maminka se dožila 84 let, zemřela ve spánku v neděli 13. listopadu. (Ještě začátkem měsíce se všechny čtyři její děti s většinou vnuků u ní zastavily cestou na hřbitov s tím, že nejpozději na Vánoce se sejdeme zase.) Maminka se smrtí celý život počítala, ve stáří na ni myslela ještě častěji. Všichni ­ jsme věděli, které šaty a jaký šátek si do rakve vybrala. Měla také připravený křížek a růženec, které ji měly na věčnost doprovázet. Bratr Jenda bydlící v domě rodičů a sestra Marie, která žije v mém rodišti, všechna tato maminčina přání splnili. Asi za půl roku po pohřbu jsme se všichni čtyři sešli ve výminku, abychom společně rozhodli o maminčiných osobních věcech. Trochu jsme k tomu přistupovali bez nadšení, jako k nevyhnutelné nutnosti. Ale maminka nás překvapila. V horní části skříně byla malá papírová krabička, kterou jsme nikdy neviděli. Neznala ji ani sestra Marta, která tuto skříň občas uklízela, naposled asi měsíc před maminčinou smrtí. Váhavě jsme krabičku otevřeli. V ní byly čtyři

balíčky, zabalené v bílém ubrousku. V každém balíčku pak byl malý křížek, každý jiný, zhruba stejné velikosti jako ten, který si maminka vybrala pro sebe na poslední cestu. Ještě dnes cítím to ticho, sílu toho okamžiku, kdy jsme se zmohli jen na obdivný vzdech. První se vzpamatovala nejmladší Marta, podala krabičku nejstaršímu bratrovi, ten si jeden dárek vybral, podal ji mně a já zase dál. Pak jsme si kladli otázky. Kdy maminka na tento nápad přišla, kdy a kde křížky koupila, když už několik

let nikam nejezdila, a jak se jí podařilo krabičku schovat tak, že jsme ji nikdy ani nezahlídli? Odpovědi zná jen ona sama a je to dobře. Tak jsme se od maminky vrátili obdarováni i po její smrti. Já jsem tento vzácný dárek dala do malé krabičky, napsala k němu své přání a uložila do nočního stolku. Časem jsem pořídila větší krabičku a do ní vložila dva v bílém kapesníku zabalené křížky. Někteří z nás věřících si asi o svátku Povýšení svatého kříže uvědomili, co pro ně kříž znamená. Bylo nás totiž v ten den na večerní mši svaté přece jen víc než jindy.

Anna Čechmánková

Máme dítě!

O Velikonocích u nás ve farnosti probíhala již poněkolikáté sbírka „Postní almužna“ - jistě si ještě vzpomínáte. Vybrané peníze byly po dohodě s farní radou věnovány na „Adopci na dálku“. Možná vám tento pojem už něco říká: Jedná se o dlouhodobý projekt a farnost Hulín jeho prostřednictvím bude přispívat na potřeby nějakého velmi chudého dítěte – v našem případě na Haiti. Potřebami adoptovaného dítěte se myslí školní uniforma (pro kluky kalhoty kalhoty a košile, šaty pro holky), dále školní psací potřeby podle věku a - co je podle mě hlavní – hlavní jídlo na každý školní den (kdo zná problémy této země, dá mi za pravdu). Hlavním koordinátorem projektu Adopce na dálku je slečna Irena Klimková z Arcidiecézní charity Olomouc. S ní jsem se spojila a dohodla potřebné formality. Můžu vám oznámit, že farnost Hulín „má dítě“! Je to holčička a jmenuje je Christelle. Částka kterou budeme přispívat činí 6 500 Kč ročně. Tato podpora pomáhá nejen adoptovanému dítěti, naší Christelle, ale i celé její rodině. V průběhu roku nás bude charita Olomouc informovat o jejích výsledcích ve škole, o její rodině, zájmech, a bude nám posílat fotky a její obrázky. Takže se můžeme všichni už brzy těšit na další informace. Markéta H. 



Děti měly tábor za humny...

Ze zámecké věže jsme měli Kroměříž jako na dlani V týdnu od 18. do 22. července se už popáté otevřela fara dětem. Osmnáct jich tuto možnost využilo a užilo si zábavný týden plný her, vyrábění, malování, sportování, povídání i poznávání nových kamarádů. Tentokrát jsme se snažili přiblížit dětem život svaté Anežky České, jejíž výročí v letošním roce slavíme. Hned v pondělí jsme společnými silami dětí i vedoucích vytvořili po vzoru panovnických rodů velký erb jako symbol celého našeho prázdninového společenství. Jeho ústředním motivem byl obrázek svaté Anežky a kolem něho děti doplnily to, co každého z nich charakterizuje. Každý den jsme začínali společnou modlitbou a katechezí, které vedl otec Jiří. O hry a zábavu se starali kluci z řad mládeže – ­Adam Hradil, Radek Duda, Honza Drahotuský a Ondra Kopčil. Mnozí rodiče, především těch nejmenších, se mi po táboře svěřili, že jejich ratolesti usínaly se jménem některého z kluků na rtech. To svědčí o tom, že roli pečovatelů zvládli skvěle, a za sebe musím říct, že spo-

Co nás charakterizuje? Kopačák, noty, hokejky, malířský štětec, stromy, motýlci, ale i raketa ve vesmíru... 10

Všechny děti byly na své výtvory náležitě hrdé - i Katka Hodonská

lupracovat s nimi byla opravdu radost. Nutno dodat, že velký podíl úspěchu akce měly i skvělé obědy paní Stolínové, které dětem rozjasňovaly obličeje a dodávaly potřebnou energii. Třeba na palačinky se šlehačkou stála fronta téměř nekonečná. Jitka Doleželová a já jsme zajišťovaly dětem „maminkovský servis“ a kreativní část programu. Takže jsme vyráběli zvířátka z kamínků a pěnové gumy, magnetky, mýdla, nebo zdobili trička foukacími fixami. Adam si na tričko nafoukal logo Světových dnů mládeže a také nás tím tričkem v Madridu patřičně reprezentoval. Nedílnou součástí programu byl středeční výlet. Nejeli jsme sice daleko, ale pro dokreslení Anežčina života to stačilo. Navštívili ­ jsme klášter a nemocnici Milosrdných sester svatého Vincence de Paul v Kroměříži a děti tak měly možnost vidět, jak to v opravdovém - i když



ne středověkém - klášteře vypadá. A protože v Kroměříži je spousta krásných míst, prošli jsme i Podzámeckou zahradu a vystoupali na vrchol zámecké věže. Některá menší děvčátka měla z takové výšky sice strach, ale nakonec to statečně zvládli úplně všichni, což je fotograficky zdokumentováno, kdyby snad někteří rodiče nevěřili. A protože se vypl­nila předpověď naší dvorní rosničky Ondřeje a začalo pršet, vrátili jsme se zpátky na faru a do příchodu rodičů jsme ještě stihli shlédnout pohádku. Náš „přífarní“ tábor jsme zakončili v pátek večer mší svatou a společným táborákem. My vedoucí jsme seděli u ohně ještě dlouho potom, co se farní dvůr vyprázdnil, a nějak se nám nechtělo uvěřit, že je konec. Tak snad zase příště…? Marie Hyánková

Bodka za prázdninami

Na samém konci prázdnin se na hulínské faře uskutečnila “Bodka za prázdninami”. Tato hra byla pro děti nachystána jako rozlučka s dvaašedesáti dny volna. Děti se vydaly do pohádky pomoci Honzovi vysvobodit zakletou princeznu. Plnily úkoly u čarovné babičky, vodníka, čarodějnice, krále a bílé paní. Celou cestou je provázel Honza a bludička Julie, která se je snažila svést z cesty. Děti to však nevzdaly a nakonec našly zakletou princeznu, kterou vysvobodily a za odměnu od ní dostaly mapu k pokladu. Ten po dlouhé chvíli vykopaly, neboť byl zakopán opravdu velmi důkladně. Poté se všichni přesunuli k ohni a opekli si špekáčky.Krásný večer plný her a zábavy si všichni náramně užili. Kristýna Jurčová

...i za sedmero horami (konkrétně v Potštátě) Jak je již tradicí, také letos patřil jeden srpnový týden farnímu táboru, na kterém se schází kamarádi z Hulína a Mysločovic. Po mši svaté, kterou pro nás sloužil otec Josef Zelinka, se táborníci vydali i s rodiči směr Potštát. Ale už během cesty je čekaly první společné úkoly. Mnozí z nich poprvé jeli na raftu nebo stříleli ze vzduchovky, kuše či luku. Napínavý týden plný dobrodružství a zábavy tak mohl začít. Hned po příjezdu a prozkoumání veliké fary se táborníci ocitli v době starého Řecka a den po dni plnili nelehké úkoly na motivy známých bájí a pověstí. Přesvědčit boha Appolóna, že hrají na pokličky, hrnce a jiné náčiní lépe než on, byl docela tvrdý oříšek. Podle příběhu o Ikarovi jsme natrénovali také stavění a pouštění draka. S Odysseem jsme doputovali až do Zbrašovských aragonitových jeskyní, kde jsme zažili opravdovou jeskynní tmu. Ta však nebyla tak strašidelná jako stezka odvahy, kterou doprovázely hromy a blesky, ale která

na žádném táboře nesmí chybět. Celkovou at- a kuchařkám, kteří obětovali svůj volný čas a mosféru dotvářely i další aktivity, např. tvoření, vydali spoustu energie a také malým i větším o něž se tradičně postarala Zdenička Hložková, táborníkům za milé společenství a spoustu ve­ nebo „staré“ (tedy z dob našich rodičů) stol- selých zážitků. Doufám, že za rok podnikneme ní hry, které vlastnoručně vyrobil kutil Jožka. další prázdninové dobrodružství. Každý si na táboře našel to své. Jeden se ujal Jiří Rygál péče o farní kočku, jiní neustále vylepšovali ­balónkovou dráhu nebo se snažili vedoucí něčím překvapit. Myslím si, že se tábor rozhodně povedl. Těžší chvíle se vždy rychle přehnaly a každý z nás měl možnost se něco nového naučit či poznat. Já osobně jsem přijel domů unavený, ale s pocitem, že jsme pro děti i sebe navzájem udělali, co jsme mohli. Závěrem bych chtěl poděkovat rodičům za Letos poprvé si aspoň první den tábora užili i rodiče. Sami totiž vezvyslání svých dětí a důvěru k nám, děkuji li své děti na místo určení a přitom se mohli se svými potomky projet na raftu. také všem vedoucím

Orelská pouť na Svatém Hostýně Ve dnech 20. - 21. srpna 2011 se konala tradiční orelská pouť na Svatém Hostýně, které se účastnila také naše hulínská jednota. Poutníci putovali pěšky, na kole a také autem. Pěší skupinka s poutním křížkem vyrazila na osmnáctikilometrovou pouť v sobotu 9:45 hodin od hulínského kostela, po krátké modlitbě s prosbou o ochranu matky Boží. Poutníků sice nebylo mnoho, ale o to intenzivněji jsme však vnímali, jak se s každým metrem při­ bližujeme Božím milostem, které Svatý Hostýn nabízí. Svižným krokem po trase Pravčice, Količín, Všetuly a Holešov došla skupinka v poledne do Dobrotic. Po modlitbě Anděl Páně jsme na krátkou chvíli spočinuli, občerstvili se a pokračovali dál přes Jankovice, Chomýž a Brusné na Svatý Hostýn. V druhé polovině trasy se začala projevovat únava – tempro se zpomalilo a byly nutné častější zastávky, ale i přesto se kýžený cíl rychle přibližoval. Monumentální stavba baziliky se nám po vstupu do lesa nad Brusným na nějakou dobu ztratila z dohledu. Po působivém stoupání malebnými slavkovskými loukami zbývalo zdolat ještě závěrečný kilometr „po modré“ k hostýnským schodům. Zde se

skupince bazilika opět objevila před očima v celé své kráse… Sobotní poutní podvečer na Svatém Hostýně nabízel bohatý program: Mši svatou pro poutníky v bazilice sloužil P. Dujka, v půl osmé večer se konala běžecká soutěž pro všechny kategorie - běh k Božímu hrobu. S přicházejícím soumrakem jsme mohli prožít světelnou křížovou cestu a den jsme završili zpíváním „na schodech“.

Večer odjeli hulínští poutníci zajištěnými auty domů, aby se nedělní ráno opět mohli vrátit, tentokrát i se zástavou hulínské orelské jednoty. V neděli navíc dorazili na Hostýn z Hulína také cyklisté - vyjížděli z Hulína v 8 hodin a díky své zdatnosti stihli nedělní program poutě od samého začátku. Mohli tak přihlížet slavnostnímu průvodu 52 orelských praporů, který začínal v půl desáté. Hlavní poutní bohoslužbu pro Orly poté sloužil P. Vojtěch Kodet.. Díky příjemné atmosféře, ke které přispělo nejen teplé letní počasí, ale hlavně jedinečné a upřímné souznění bratří a sester spojených v jednom orelském duchu, prožili hulínští poutníci neopakovatelné chvíle v blízkosti naší Matky. Chcete-li i vy nasát tuto atmosféru, doporučuji navštívit webové stránky www.orelhulin.cz/stalo-se, kde najdete nejen fotky, ale i video. Venca Hána

11

Škola je nám k smíchu! (Někdy...) Mladá čerstvě vystudovaná psycholožka nastoupí do prvního zaměstnání na základní školu. Hned se zapojí do práce. Na školním dvoře vidí hlouček chlapců, jak si hrají, a pak jednoho, co stojí opodál a nic nedělá. “No to je jasné, je uzavřený a ostýchá se. Zajdu za ním a zapojím ho do hry.” Jde k němu a říká: “Copak se děje, že si dneska nehraješ s ostatními?” Chlapeček na to: “Odstupte prosím, jsem brankář!”

chu klidněji, tak by se vašim kolegům v první lavici určitě spalo lépe.”

* Učitel vykládá: “Kyslík byl objeven roku 1781.” “A co dýchali předtím, pane učiteli?”

* Ptali se studenta matematiky: „Proč jste se neučil?” A student odpověNoe: „Poslouchejte, vy dva zpropadení termiti! Tady máte novou loď! děl: „Byl jsem schoA klidně si ji můžete sežrat úplně celou!!!“ pen se dostat libovolně blízko k učebnici, ale ne až k ní.” „Protože maminka říkala, že mám jít ze školy rovnou domů!” * * Učitel se ptá žáka: „Který hmyz potřebuje „Synu, měl by ses více učit. Neříkám, že nejméně potravy?” musíš být nejlepší, ale trošku bys měl přidat. „Mol,” odpoví hoch. „Ten žere díry!” Už mne nebaví chodit na třídní schůzky pod cizím jménem.“ * Farář se ptá na hodině náboženství dětí: * „Kdo chce jít do nebe?” „Žáci, jak nazýváme člověka, který předHlásí se všichni kromě Pepíčka. stírá, že je nemocný? Napovím vám: Hyp... „Pročpak ty do nebe nechceš?” hyp...“ „Hurá!“

* Třídní profesor se diví: “Vždyť jsem vám jasně říkal, že si máte poznámky do sešitu psát vlastními slovy, Nováku. Tak proč si tam píšete nějaké nesmysly, kterým ani sám nerozumíte?” „Pane profesore, já jsem si to chtěl napsat vlastními slovy,” povídá Novák, „avšak, prosím za prominutí, pak jsem zapomněl, co ta slova mají znamenat...“ * Na rodičovském sdružení: „A nezlepšil se náhodou můj syn?” „Ale jistě, váš podpis již falšuje daleko lépe!”

* Při hodině zeměpisu: „Kde leží Kuba, Romane?” „V posteli, má hrozný kašel!”

* Učitel na hodině počtů se ptá: „Kdybych měl v levé ruce sedm pomerančů a v pravé ruce osm pomerančů, co bych měl?” A Pepíček se hned hlásí: „Velké ruce!” * Před školou u silnice byla cedule s nápisem: „Pozor, nepřejeďte děti!” Jeden z žáků tam dopsal: „Počkejte si na učitele.” * Učitelka si zavolá ke stolu Pepíčka: „Pročpak jsi včera nebyl ve škole?” „Říkala jste, že kdo nebude mít domácí úkol, ať se tady ani neukazuje!” * Profesor při přednášce náhle přeruší výklad a praví: „Pánové tam vzadu, kdybyste se o kopané bavili trochu tišeji, a vy, slečny tam v prostřední řadě, kdybyste luštily křížovku tro-

Odpověď posílejte formou SMS na číslo 606 617 235 nebo na e-mail portal. [email protected]. Nezapomeňte uvést své jméno. Vylosovaný řešitel dostane od otce Jiřího odměnu. Vítězem z minulého čísla je Vojta Chupík.

Portá l øímskokatolických farností Zá hlinice, Hulín a Pravè ice Vydává øímskokatolická farnost Hulín, Kostelní 132, 768 24 Hulín, tel.: 739 344 148. Zodpovìdná šéfredaktorka Lenka Straková (tel.: 606 617 235), supervizor P. Mgr. Jiří Ševčík. Èasopis je neprodejný. Náklad na výrobu jednoho èísla je 9 Kè. Tisk: TYPOservis Holešov. Pøíspìvky uvítáme, nejlépe e-mailem nebo na USB. E-mail: [email protected]. Redakce si vyhrazuje právo upravovat èlánky. Elektronická verze Portálu viz www.hulin.farnost.cz

12