PŘÍBĚHY STAVBYVEDOUCÍHO STAVITEL STAVAŘSKÝ
1
Příběhy stavbyvedoucího Stavitel Stavařský
2
Příběhy stavbyvedoucího Vydavatelství:
Príprava stavby s.r.o. Trenčianská ul. 30, Bratislava
http://www.priprava-stavby.cz Knihu Příběhy stavbyvedoucího vydala společnost Príprava stavby s.r.o. Jako svou první publikaci. Tisk: Autor: Stran: ISBN:
Elektronická verze Stavitel Stavařský 48 978 – 80 – 970532 – 1 – 5
Text: Obálka: Obrázky: Hudba:
© Copyright © Copyright © Copyright © Copyright
Príprava stavby 2010 Príprava stavby 2010 Príprava stavby 2010 Príprava stavby 2010
Žádná část této knihy nesmí být bez předchozího písemného souhlasu vydavatelství Príprava stavby s.r.o. veřejně publikována, rozmnožována a šířena jakýmkoli způsobem a v jakékoli podobě. 3
Slovo úvodem Práce stavbyvedoucího je velmi náročná nejen na čas, ale především na znalosti v oboru, psychyku a zdraví. Stavbyvedoucí jsou lidé otřískaní světem, při vedení stavby tvrdí a nekompromisní, v soukromém životě jsou milí a rádi se baví. A to nejen mezi sebou, ale i s „rodinami“ z jiných staveb. A ikdyž se to nezdá, stavařský svět je malý a všechny úsměvné historky se šíří tímto světem rychlostí blesku. Příběh knihy se odehrává na jedné velké stavbě. A protože dílo se nestaví ze dne na den, tak příběh často zasahuje také do soukromých životů stavbyvedoucích – členů týmu. Jména všech členů týmu jsou „pro jistotu“ smyšlená a se skutečným životem nemají nic společného. Dopředu však musím sdělit, že mnoho historek může být smyšlených a tudíž všechny „Příběhy stavbyvedoucího“ mohou být skutečnou fikcí.
Autor Stavitel Stavařský
4
I. Na tachometru se ručička ustálila u cifry sedmdesát kilometrů za hodinu, slunce mi ostře svítí do očí a za hudby lynoucí se z rozbitého rádia ukrajují kilometry jízdou na východ. Cesta je to ukrutně dlouhá, ikdyž jedu teprve patnáctý kilometr, protože si to přede mnou žene udýchaná plně naložená Ávie. Za dvě hodiny jízdy jsem konečně na staveništi, které je tak rozsáhlé, že přejít ho pěšky by trvalo asi tři hodiny. A tak se stalo, že vcházím do buňkoviště – kanceláře vedení stavby, která je seskládaná z dvaceti buněk za sebou ve čtyřech řadách. Přehlédnu celou obrovskou místnost, ve které to bzučí jak ve včelím úlu a namířím si to ke stolu, na kterém je 5
nápis recece. „Dobrý den, rád bych se zeptal, kde najdu pana Jarka Zaplatila,“ zeptal jsem se mladé a pohledné recepční. „Kde je Jarda sice netuším, ale tamhle je Marta.“ Řekla klidným hlasem a prstem ukázala někam do „úlu“ mezi pobíhající a konzultující pracovníky. „Počkejte tady v mítingovce, já pro ni dojdu,“ nabídla se a odvedla mne do jednací místnosti, která se nacházela hned vedle recepce. V místnosti běžela klimatizace, takže tam bylo docela příjemně. Na stolech podél stěny byly spořádaně uloženy červené plachty s bílími pruhy jejichž význam pochopím za několik měsíců. Uprostřed sestavy stolů stál přístroj pro konferenční hovory a nad ním visel data projektor namířený na čistě bílou stěnu, ve které nebyla žádná okna. „Dáte si kafe?“ zeptala se recepční ve dveřích a pokračuje: „Marta hned příjde, už o vás ví.“ „Dám, děkuji. Počkám tu.“ odpovídám a sedám si ke stolu. Pohledem skrz okno vidím jak pracovníci na první pohled různých národností tahají dřevěné obaly na shromaždiště odpadů, které bylo situováno kousek od buňkoviště. „Vítejte,“ ozve se za mými zády rázným ženským hlasem, „už jsme se nemohli dočkat. Práce je tu tolik, že nevíme kam dříve skočit.“ „Jak víte, že mám tady fungovat? Komunikoval jsem s lidmi z Prahy.“ udiveně se ptám. „Já jsem Marta,“ představuje se, podává mi ruku a dodává: „Tady se nic neutají. My jsme všichni jako jedna otevřená kniha.“ Usměje se šibalským úsměvem, prohrábne si své dlouhé černé vlasy a ptá se dále: „Tobě říkají jak?“ „Marek.“ Odpovídám nesměle se zakoukanýma očima na její postavu. Celý zaskočený, že na tak obrovské stavbě může pracovat tak křehká dívka mne evidentně zaskočil. „Tady bude tvoje místo,“ ukázala na předposlední prázdné místo seskupení osmi stolů a pokračovala v představování. „Tady je Tomáš, ten má na starosti kontrolu všech dokumentů a výkresů ke stavbě, za nim sedí Monika. Její práce je zabezpečení chodu naší silné sedmičky jako donést kafe, když 6
máš jednání a tak. A když se náhodou nudí řeší veškerou fakturaci a přípravu pro účetní. Ta hromada faktur na jejim stole není její.“ Smích... „Za Mončou je náš právník Jelen. Neboj on se tak jmenuje a doufám, že není. Bude až zítra. Naproti němu sedí Peter, pokud neběhá po stavbě, tak připravuje podklady pro obchodní jednání a domlouvá poddodavatele. Část jeho práce převezmeš. Tamhle sedím já a mezi mnou a tebou sedí Jarda. Vaše práce je ta samá, takže jak se mezi sebou podělíte je vaše věc.“ Během představování na mne všichni postupně mávali ahoj jako že těší mne. Pokládám si tašku na svůj stůl a přináším si z meetingovky kafe. „Jsi tu akorát, dnes máme párty u Marty na zahradě. Měl bys přijít, protože jsi členem týmu.“ pobízí mě Monika. „Aspoň se s vámi všemi snadněji seznámím. Jak ale plánujete cestu domů?“ Ptám se. „Neplánujeme, spíme u ní.“ ...
7
