Jiří Janda
Keep Calm and Speak! ! ! ! ! ! ! ! ! ! !
Průběhový čas
Mojí bezvadné manželce Lucii, Stáně, Honzovi, Zuzaně, Ivoně a Aničce Bobkovým za velkou podporu a inspiraci a všem mým skvělým studentům.
! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! !
Copyright © Jiří Janda PDF ISBN 978-80-87858-04-2
!
V edici Keep Calm and Speak! již vyšlo: Keep Calm and Speak! Kondicionály Keep Calm and Speak! Větná stavba 1: Čas přítomný Keep Calm and Speak! Modální slovesa
! ! V edici Keep Calm and Speak! v nejbližší době připravujeme: Keep Calm and Speak! Předčasy 1 Keep Calm and Speak! Předčasy 2
! ! Nezapomeňte si stáhnout pravidelné podcast lekce Keep Calm and Speak! Do auta
! ! ! ! !
! ! PŘEDMLUVA"
5"
Tato kniha je určena všem, kteří se i přes opakovanou snahu stále sami nazývají “věčnými začátečníky”. Má dlouholetá praxe mě naučila, že jazyk se může naučit každý. Pokud jste se naučili jeden, pak není problém se naučit druhý, třetí nebo klidně i desátý. Problém spočívá v tom, jak toho dosáhnout. Styl vyučování, memorování, logika - na tom všem záleží. Jedna z věcí, kterou moderní učebnice často opomíjejí, je samotná logika jazyka a jeho používání. Spousta studentů, ať už začátečníků či pokročilých, mladých či starších, ti všichni dříve nebo později narazí při studiu na látku, která jim není úplně jasná a jež potřebuje jasné vysvětlení. Pokud ji nepochopí, většinou nejsou schopni daný gramatický jev používat, či ho používat správně. To často vede k frustraci a následně i k samotnému ukončení studia jako takového. " 5" A to je VELKÁ ŠKODA."
5"
CO JE TO PRŮBĚHOVÝ ČAS"
7"
CO PROBÍHÁ V ČEŠTINĚ"
12"
! ! ! ! ! ! ! PŘEDMLUVA Tato kniha je určena všem, kteří se i přes opakovanou snahu stále sami nazývají “věčnými začátečníky”. Má dlouholetá praxe mě naučila, že jazyk se může naučit každý. Pokud jste se naučili jeden, pak není problém se naučit druhý, třetí nebo klidně i desátý. Problém spočívá v tom, jak toho dosáhnout. Styl vyučování, memorování, logika - na tom všem záleží. Jedna z věcí, kterou moderní učebnice často opomíjejí, je samotná logika jazyka a jeho používání. Spousta studentů, ať už začátečníků či pokročilých, mladých či starších, ti všichni dříve nebo později narazí při studiu na látku, která jim není úplně jasná a jež potřebuje jasné vysvětlení. Pokud ji nepochopí, většinou nejsou schopni daný gramatický jev používat, či ho používat správně. To často vede k frustraci a následně i k samotnému ukončení studia jako takového.
!
A to je VELKÁ ŠKODA.
!
V drtivé většině případů není “chyba” na straně studenta, ale na straně vyučujícího či učebního materiálu samotného. V případě
vyučujících je často látka vysvětlována špatně, nebo vůbec (to samozřejmě neplatí vždy - existuje mnoho lektorů, kteří své práci opravdu rozumí) a spousta z nich má za to, že umět dobře Anglický jazyk automaticky znamená být schopen dobře Anglický jazyk vyučovat. Bohužel to tak vůbec neplatí. Učit a vyučovat a to téměř cokoliv, neznamená jen v daném předmětu excelovat, ale i mít určité sociální cítění, být schopen se vžít do role studenta, chápat jeho námitky a pochybnosti a zajímat se o daný předmět i z jiných pohledů a svým zájmem inspirovat ostatní.
! Tato řada minilekcí si dává za cíl takovou inspiraci vyvolat. Každá minilekce se zabývá jedním tématem a ten se v co nejstručnější, ale zároveň pochopitelné formě snaží vysvětlit. Při koncepci této minilekce jsem se snažil být maximálně stručný - v co nejmenším prostoru a co nejjednodušeji vysvětlit některé ze “záludností” Anglické gramatiky. Každé slovo má svůj příběh a pokud ten příběh budeme znát a chápat, bude nám i Angličtina bližší. Já pevně doufám, že i mě se podaří Vám Angličtinu přiblížit tak, abyste byli schopni jednotlivé jevy chápat a tím se zbavili strachu je používat. A proto “Keep Calm and Speak!” Setkal jsem se mnohokrát s vysvětlováním tzv. průběhového času, ale vždy to bylo vysvětlení jakoby na okraj. Ano, máme tu průběhový čas v přítomnosti, používá se tehdy a tehdy a konec zvonec. Ani slovo o dalších průběhových časech, v minulosti, či v budoucnosti. To samé se ovšem děje i při vysvětlování průběhových časů v minulosti. A přitom průběhové časy, pokud je vysvětlíme celkově a dohromady, tvoří krásný “větší obraz” Angličtiny, který když vezmeme za svůj, bude se nám Angličtina nejen lépe chápat, ale především lépe používat.
A z tohoto důvodu jsem se odvážil napsat tuto minilekci. Doufám, že po jejím přečtení pro vás průběhové časy v Angličtině, už více, nebudou zahaleny tajemstvím. ...a ještě malý dodatek pro češtináře - všude píši názvy jazyků s velkým písmenem na začátku. Je to proto, že si jak Angličtiny, tak Češtiny (a jakéhokoliv jiného jazyka) nesmírně vážím a mám za to, že si to velké písmeno na začátku zaslouží. I když tím popíchnu nejednoho češtináře.
! ! ! CO JE TO PRŮBĚHOVÝ ČAS Průběhový čas??? Průběhový čas ?!? Průběhový čas!!! Ach ano, už vidím vaše překvapené obličeje. Co je to průběhový čas? Proboha, co to zase je za novotu? A je to nutné? A musím to používat? Uklidním vás. Nemusíte. Není potřeba. Pokud se spokojíte se základní úrovní dorozumění, pak se bez průběhových časů obejdete. Nebudete je potřebovat... Dělám si srandu - bez průběhových časů se nehnete. Nehnete!
Ale nebojte, na konci této knížky pro vás průběhový čas nebude problém. Slibuji. Nejdřív si ale pojďme v klidu a pomalu vysvětlit a ukázat, co to vůbec průběhový čas je a proč bychom ho měli používat. Začněme s Češtinou. V Češtině máme, mimo jiné, tři časy. Minulý, přítomný a budoucí.
-
!
Jak je zřejmé z obrázku 1, není to složitá struktura. Možná, že se ptáte z jakého důvodu ukazuji tak zřejmou věc, ale pomůže to. Uvidíte. Máme tedy tři časy: - Minulý, kterým popisujeme to, co se stalo v minulosti. - Přítomný, kterým popisujeme to, co se děje v současnosti. - Budoucí, kterým popisujeme to, co se bude dít v budoucnosti. Potud je česká verze naprosto shodná s tou anglickou. Není zde žádný rozdíl. Což je povzbudivá věc, nemyslíte? Pokud budete v Angličtině používat pouze tyto tři časy, v pohodě si na základní rovině dorozumění vystačíte, jak už jsem zmínil na začátku. Pro minulost použijete čas minulý, pro přítomnost přítomný a pro budoucnost budoucí. A je to. Opravdu - není žádná síla ve vesmíru, která by vás přinutila používat více časů pokud sami nebudete chtít. Ale z logiky věci mi vyplývá, že jste si tuto knihu nekoupili pouze proto, abyste si přečetli to, co již dávno víte a zahodili ji. Pořídili jste si ji pravděpodobně proto, že chcete celé věci přijít na kloub a tu záhadu s tzv. průběhovými časy už jednou pro vždy vyřešit. Dobrá pojďme na to. Řekli jsme si, že existují tři základní časy a to jak v Češtině, tak v Angličtině. Ale tím to v Angličtině nekončí. Každý čas se dále větví. Nebojte, další větvení větvení a ještě jeho větvení už nebude.
Pojďme si tedy ukázat, jakým způsobem se časy rozdělují v Angličtině. Řekli jsme si, že základní rozdělení je stejné jako v Češtině. V Angličtině ale dále rozdělujeme každý čas ještě na dvě větve - prostý a průběhový. Tak jako je to zobrazeno na obrázku 2.
-
! Určitě se teď ptáte: jaký je mezi nimi rozdíl? Celkem veliký a proto udělejme nyní malou velkou odbočku, abychom si vyjasnili rozdíl
mezi prostým a průběhovým časem obecně. V této chvíli nás nebude zajímat, zda-li se jedná o čas minulý, přítomný či budoucí. Podíváme se na rozdíl mezi prostými a průběhovými časy v obecné rovině. Nejdříve časy prosté. Už z názvu vyplývá, že nejsou složité nýbrž prosté. Dalo by se skoro říct, že prostinké. Obecně používáme prosté časy pro popsání něčeho, co se děje, ale ne zrovna ve chvíli o které mluvíme. Naproti tomu časy průběhové, jak už z názvu vyplývá, využijeme k popsání děje, který v dané situaci a v daném čase probíhá. Odtud název čas průběhový. Je celkem jedno, jestli mluvíme v minulosti nebo budoucnosti. To je zásadní rozdíl, ale protože si nejsem úplně jistý, zda-li jsem vám to vysvětlil naprosto jasně, zkusme jít ještě dál. V Češtině jsem našel čtyři slovesa, která celkem vystihují rozdíly mezi časem prostým a průběhovým. Asi ne náhodou jsou to slovesa popisující pohyb. Bohužel pro nás, je škoda, že jich je jen tak málo. Ostatní slovesa v Češtině touto vlastností neoplývají a tak je potřeba vždy tak trochu hádat, jestli tím myslíme zrovna nyní nebo obecně. Vezměme si na pomoc jednoduchou větu: “Pracuji ve škole.” A teď mi řekněte, jak jsem to myslel. Pokud myslíte, že tím mám na mysli svoje zaměstnání a věta je tak vlastně odpovědí na otázku “jaké máš zaměstnání?”, pak můžete mít pravdu. Můžete, ale nemusíte. Stejnou odpověď totiž mohu obdržet ve chvíli, kdy se svého kamaráda po telefonu zeptáte, co že to dělá, vždyť už měl být dávno s vámi v kině a on naštvaně do telefonu odvětí, že pracuje ve škole. Může totiž být po škole a odpykávat si prací svůj trest za nevhodné chování. Pokud je toto daná situace, pak se přece nebudeme domnívat, že práce na školním pozemku je jeho
zaměstnání. A naopak. A zde se dostáváme k limitům Češtiny. V hovorové řeči, často z jedné věty a to ani pomocí kontextu, nelze určit, zda-li daná věc platí (ale v dané chvíli zrovna neprobíhá) či obecně neplatí (leč v dané chvíli probíhá). Můžete namítat, že to vlastně nevadí, protože je možné dodat např. příslovečné určení času a tím celou větu vyjasnit. Ano, to opravdu možné je. Ale ne ve všech případech to svůj účel splní. Dále můžete namítnout, že v Češtině podobnou funkci plní tzv. vidy. Ale ty se v Češtině dají použít pouze v minulosti či v budoucnosti. Dokonavá slovesa svoje vyjádření v přítomnosti v Češtině nemají. I když zmíněné vidy a to dokonavý a nedokonavý nám leccos ještě pomohou v Angličtině objasnit. Naproti Češtině má Angličtina pro tyto situace velmi elegantní a jednoduchý nástroj. Než se na něj podíváme, vraťme se na chvíli k našim pohybovým slovesům, u kterých se můžeme jednoduše dozvědět, zda-li zrovna probíhají a nebo se obecně dějí a na nich si ukážeme, jak to v Angličtině funguje.
! ! CO PROBÍHÁ V ČEŠTINĚ Jako první můžeme použít slovesnou dvojici CHODIT - JÍT Pokud bychom na tyto dvě česká slovesa naroubovali anglickou terminologii, pak chodit bychom použili pro čas prostý a jít pro čas průběhový. Pokud totiž někam chodíte, pak to děláte pravidelně, ale není podmínkou tuto činnost zrovna vykonávat ve chvíli, kdy o ní
mluvíte. Třeba chodíte na večerní kurzy Angličtiny nebo chodíte do práce pěšky, prostě chodíte opakovaně a stále. A mluvit o tom můžete třeba nad kávou v kavárně, ve chvíli, kdy se žádným směrem nepohybujete, ale sedíte a klábosíte. Naproti tomu, pokud někam jdete, pak to vůbec neznamená, že byste tam měli chodit pravidelně, opakovaně nebo stále. Prostě zrovna jdete. Třeba zrovna jdete k doktorovi nebo ke kamarádce, kterou jste deset let neviděli. Jdete, ale nechodíte. Zkuste si dva poslední odstavce přečíst ještě jednou a citem od sebe ta dvě slovesa odlišit. Kdy byste použili to první a v jaké situaci. A stejně i to druhé. V jaké situaci a za jakých okolností byste ho použili. Pak, ve chvíli kdy budete mít pocit, že jste rozdíl pochopili, si uvědomte, že takový rozdíl, jako je mezi těmito dvěma slovesnými tvary v Češtině, je přesně takový, jaký je mezi prostým a průběhovým časem v Angličtině. CHODIT = čas prostý JÍT
= čas průběhový.
Pokud máte zájem ještě o další slovesa, která v Češtině mohou popisovat rozdíl mezi časem prostým a průběhovým, tak tady jsou: BĚHAT
- BĚŽET
LÉTAT
- LETĚT
a pokud vás napadnou ještě jiná, zkuste mi je poslat. Určitě se budou hodit. Pochopení rozdílu mezi časem prostým a průběhovým bychom měli. Teď se tedy dostáváme k tomu, jakým způsobem se v Angličtině odliší od času prostého. Jak se tvoří průběhový čas
Prosté časy se mohou tvořit různým způsobem, ale průběhové mají všechny jednotnou stavbu věty. Ve všech průběhových časech musí figurovat sloveso BE a minimálně jedno významové sloveso s tzv. “inženýrskou příponou” ING.
