Když t lo hovo í… model TERI Autor: Pavel Humpolí ek ... a kdo jiný, eknete si. Samoz ejm , o tom, že by šlo hovo it bez t la m žeme uvažovat spíše v rovin teoretické, filozofické, i spirituální, nebo také v rovin moderních technologií i science-fiction. Dnes je již všeobecn známo, že p ímá mezilidská komunikace není vázána jen na slova a jejich obsah. Z velké ásti je výsledek sd lení mezi dv ma i více lidmi ovliv ován tím, jak se navzájem „ tou“, jak ode ítají tu ást komunikace, která není ve slovech. V t chto souvislostech t lo hovo í verbáln a neverbáln . Další zp sob, jak s námi m že t lo komunikovat, je skrze vjemy, které si více i mén uv domujeme. Jedním z takových vjem m že být nap íklad bolest. Jinak bolí po ezaný prst, jinak žalude ní v ed a ješt jinak vyh eznutá meziobratlová ploténka. Jinak vnímáme bolest po skopnutí si palce a jinak tu, kterou zp sobuje migréna, dlouhodobé onemocn ní i následky rakovinného bujení. Bolest m že být bodavá, píchavá, pálivá, ezavá, ostrá i tupá, pronikavá, hlubinná i povrchní... Pokud ješt z staneme u bolesti, která je jedním z nej iteln jších signál z t la, zkusme si uv domit, jak jen rozdíln m že bolet u srdce – blíží-li se infarkt, jsme-li zamilovaní, když nás n kdo naštve, i urazí, jsme-li zklamaní i v o ekávání, jestliže se bojíme a nevíme ani eho... N kdy nám t lo dává najevo, že v n m probíhá n co nekalého, jindy „jen“ jak se cítí nebo co cítíme, co prožíváme, jak nám je práv na sv t i mezi lidmi. Jedna z teorií z po átk novodobé psychologie, která dosud nebyla uspokojiv vyvrácena ani p ijata je tzv. James-Langeova teorie emocí. Zjednodušen lze tuto teorii charakterizovat tak, že nejprve zareaguje t lo, a podle toho se pak cítíme (bojíme se proto, že utíkáme; jsme veselí proto, že se sm jeme). Karl Georg Lange a William James nebyli první ani jediní, kte í si uv domovali propojení mezi t lem a emocemi. Pierre Janet, který inspiroval svou psychologickou analýzou S. Freuda, A. Adlera, C.G. Junga a mnoho dalších, se snažil porozum t vztah m mezi dýcháním a emocemi u lov ka (nap . spole n s Charlesem Richetem – který inspiroval Jeana Charcota ve studiích hysterie – se zabývali specifickými vzorci dýchání u neuróz). Janet pracoval mimo jiné i s masážemi i s reedukací t lesných pohyb , zabýval se psycho-fyzickými procesy, které lze využít terapeuticky. Janet inspiroval také Paula Schildera (role dotyku v psychoterapii, zkoumání a využití para-lingvistických signál v psychoterapii ap.), i Wilhelma Reicha (charakterová analýza, „svalové pancé ování“ atp.) a dnes se k n mu odkazují tzv. na t lo zam ení terapeuti. Tyto aktivity Pierra Janeta byly v nedávné dob znovuobjeveny nap íklad p i zkoumání post-traumatické stresové poruchy, kde práv tento pohled se jeví jako velmi významný. V dávné minulosti lidstva a lidského myšlení se však vztahy mezi t lem a psychikou, t lem a duší, psychikou a t lesným zdravím ... zabýval tém každý filozofický i náboženský (spirituální) systém. V naší kulturní oblasti jsou z ejm nejznám jší systémy vycházející z taoismu a buddhismu. Akupunktura, akupresura, tai-chi, ajurvéda, jóga – to jsou slova, která nám již nezn jí vzdálen a cize. V tšinou máme alespo díl í p edstavu „o em je e “. Stejné je to, ekne-li se jin, jang a chi, které si možná dokážeme i spojit s jejich statickým zobrazením, tzv. monádou. O n co horší to bude se slovy doša, prakruti i nidána, a ješt obtížn jší pak u slov vátá (lung; vítr), pitta (tripa; žlu ) i kafa (bekan; sliz). Ve st edoevropském kontextu však nalezneme t mto pojm m blízkou teorii temperamentu (typologii) podle p evládajících t lesných š áv a odpovídajícího temperamentu u otce
léka ství Hippokrata z Kosu (krev, sliz, žlu , duch; sangvinik, flegmatik, cholerik, melancholik), na kterého navazoval Claudios Galenos i Ernest Kretschmer se svými konstitu ními typologiemi (somatotypy). Stejn jako Hippokrates i Galenos i osobnosti východních filozofických i terapeutických tradic vyvozovaly v návaznosti na jednotlivé charakteristiky univerza (síly, energie, principy atp.) ur ité typologie, které mohou sloužit k diagnostice toho, kde a jakým zp sobem vzniká problém, a návazn i k volb konkrétního zp sobu terapeutického zásahu (t lesné cvi ení, zm na jídelní ku, vývary z bylin, modlitba i meditace atp.). Slovo typologie je do jisté míry sporn chápaným pojmem. Je d ležité vždy pamatovat na její dynami nost – vyhran né typy jsou velmi vzácné, proto v každém z nás lze charakteristiky každého z jednotlivých typ nalézt v r zném pom ru a také v r zném pom ru ve vztahu k r znému kontextu, k situaci atp. Stejn jako slovo typologie tak i další výše jmenovaná slova mohou být chápána r zn zjednodušen (nap . jin je erný a jang je bílý; cholerik je zbrklý a melancholik smutný). I laik by však m l alespo tušit, že se jedná o zna n zjednodušený výklad. Z ejm bychom se m li i zde zabývat podrobn jším výkladem t chto slov, nicmén zvídavému tená i již bylo napov zeno a jist si další podrobnosti oz ejmí z jiných zdroj . V tomto textu se budeme rad ji zabývat n kolika možnými zp soby, jak „využít“ psychofyzického propojení v psychoterapii. Psychoterapie, která z ejm nejvíce zd raz uje nutnost komunikace mezi t lem a myslí, bývá nej ast ji ozna ována jako „na t lo zam ená psychoterapie“ (body-oriented psychotherapy, body-therapy, body-mind therapy). Po átky tohoto terapeutického p ístupu jsou spojovány p edevším se jménem Wilhelma Reicha (1897-1957). Reich vytvo il své základní koncepty ve dvacátých letech 20. století, kdy pracoval ve Vídni jako psychoanalytik. Zpo átku úzce spolupracoval se Sigmundem Freudem a zachoval p i život jeho ranou práci, která se zabývala ekonomií energie neurózy, stejn jako schopností vyjad ovat a uvol ovat emoce (spoluautorem této Freudovy práce byl Joseph Breuer). Reich poté rozvíjel svou metodu charakterové analýzy, která pojímala charakter jako obranný mechanismus proti ohrožení primárních pot eb lov ka. O n kolik let pozd ji v Kodani a Oslo (kam emigroval z Berlína) rozpracoval Reich metodu "Vegetoterapie" (pozn. vegetativní terapie), z níž vychází jeho systém tzv. „pancé ování“. Neuróza – dle tohoto konceptu – je fyziologicky zakotvena ve svalových nap tích a s nimi souvisejících poruchách dýchacího rytmu. Základem Reichova p ístupu k psychoterapii tak bylo uvoln ní tohoto svalového „pancí e“. Vegetoterapie používala jako terapeutickou metodu p ímý dotek a stejn tak i vyjad ování pohybem, aby uvolnila potla ené podn ty uzav ené do svalového „pancí e“. Reich popsal sedm základních zón t la, kde dochází k vytvo ení svalového pancí e v souvislosti s tím, kam do svého t la jednotliví lidé „koncentrují své stresy a nap tí“. Obranné mechanismy proti nadm rným emocím se tedy neprojevují pouze v rovin psychické ale také v rovin t lesné. David Boadella na Evropském kongresu body-psychoterapie (1989) - v návaznosti na p ístup W. Reicha - charakterizoval následující ty i základní postuláty, postoje k t lu z pohledu na t lo zam ené psychoterapie: - Tradi ní, mechanicko - medicínský pohled - t lo je objektem pro experty; - Interpretující pohled - t lo je objekt konceptuálního vzoru v hlav analytika; - Katharktický pohled - t lo pomáhá uvol ovat blokovanou energii. Zbytek se d je sám od sebe. - Formativní pohled - klient a terapeut pracují spole n , aby zlepšili pulsaci t la, tzn. jak se bude cítit, jak bude cirkulovat, jak se bude projevovat a jak bude jednat.
K postup m, které „body terapie“ využívá, pat í nap íklad: masáže, cvi ení zam ená na uv dom ní si t la i na tzv. fokusování na vnit ní procesy v t le (inner-body focusing). Na t lo zam ená psychoterapie se do dnešní doby rozrostla do n kolika v tví (škol). Zvídavý tená si op t informace dohledá. Pomoci mohou nap íklad webové stránky Asociace pro somatickou psychoterapii (www.spsbrno.cz/biosynteza). S t lem pracují i další psychoterapeutické p ístupy. Pro p íklad lze uvést tyto: Gestaltterapie, Transak ní analýza, Bioenergetika, Kognitivn behaviorální terapie (nap . formou relaxa ních cvi ení, nácvikových postup ap.), i KBT (tzv. Konzentrative Bewegungstherapie, která využívá zejména koncentraci na pohyb). T lesné symptomy mají d ležitý význam i pro práci psychiatr , protože mohou napomoci v asnému odhalení psychického onemocn ní – nap . podle výzkumu Sv tové zdravotnické organizace jsou specifické t lesné symptomy p ítomny u 45-90% osob, které posléze onemocní depresí, p i emž kolem 10% z t chto osob u svých praktických léka (kde v tšinou dochází k první detekci možného onemocn ní) na p ímé otázky po t lesných symptomech odpovídalo kladn , p estože psychické p íznaky depresivního onemocn ní nebyly v danou chvíli ješt dostate n uv domovány. Dosud také nebylo poukázáno na koncept moderní psychosomatiky, která za íná být uznávaným pohledem na diagnostiku a lé bu i v léka ských ordinacích, i v ordinacích fyzioterapeut . Na význam cesty ke zdraví, sebeuv dom ní a regeneraci „p es t lo“ poukazují také specifické formy masáží: Alexandrova, Bobathova, Feldenkreisova, Vojtova a další. Velký význam má práce s koncentrací na t lesné pochody a (p edevším imaginativní) práci s nimi nap íklad u pacient trpících r znými formami tzv. imunodeficit , u onkologických pacient , pacient s chronickými bolestmi, lidí po t žkých traumatizujících zážitcích (s posttraumatickými stresovými syndromy, u sexuáln i fyzicky zneužívaných osob atp.), i pacient s tzv. poruchami p íjmu potravy (m. anorexie/bulimie). Na t lo zam ená terapie je samoz ejm pouze dopl kem konzervativní lé by, nicmén ukazuje se, že dopl kem velmi užite ným, který ovliv uje pocit vnit ní jistoty a bezpe í, zdravé sebev domí a sebed v ru a také chu dosáhnout úsp chu v terapii. T lo m že být d ležitou složkou psychoterapie i v tak zdánliv s t lem-nesouvisejícím sm ru jakým je tzv. KIP, neboli Katatymn -imaginativní psychoterapie. Již Hanscarl Leuner popisoval zp soby, jimiž t lo reaguje na prožívání vnit ních obraz (imaginaci), zde však jmenujme žijícího psychoterapeuta Michaela Stieglera. Stiegler pracuje zp sobem, který kontakt s t lem vnáší p ímo do prožívání obrazu a vnit ní práci s ním (nap . lov k, který imaginuje sám sebe na louce je veden k uv dom ní si pozice, v níž se práv nachází – tedy jestli v imaginaci stojí, sedí, leží, jaké to pro n j/ni práv je atp.). D ležitou sou ástí psychoterapeutické práce s t lem je uv dom ní si, že to, co se d je v t le do ur ité míry asto souvisí s životními událostmi, které m ly a mají velmi silný p etrvávající emo ní náboj – a to v rovin více i mén uv domované. Lze íci, že nepohodlí t lesné (nap . výše zmín ná bolest), m že souviset s d íve prožitým nepohodlím emo ním. Emoce a t lo mají k sob velmi blízko... Blízkost emocí a pochod v t le má i své výhody. Nap íklad lidé, kte í si pouze obtížn uv domují i popisují své emoce, si mohou nepom rn snadn ji uv domit to, co „poci uje“ jejich t lo. Jinak e eno, pro n koho je snazší rozeznat signály p icházející z t la, oné „zjevn viditelné formy života“, než ze srdce, onoho „tajuplného sídla lásky a nenávisti“. Pocity p icházející p es t lo jsou jakoby bezpe n jší, p ijateln jší i pro dalšího z našich životních souputník – rozum a s ním související hodnocení i kontrolu.
model.
Pro snazší uchopení výše popsaného lze využít Obrázek 2, který znázor uje tzv. TERI
Model TERI je složen ze t í sou ástí – t la, emocí a rozumu, které tvo í základnu trojbokého jehlanu a jsou v ideálním p ípad voln propojeny jeden s druhým a také se tvrtým vrcholem jehlanu – s intuicí. Je-li tomu tak, m žeme reagovat rychle, voln a intuitivn – ve smyslu bezprost edn , bez prodlevy zp sobené zahlcením emocemi, t lesnou nepohodou i mnoha myšlenkami. Již Platón popsal t i „stavební kameny“ lidského bytí – duši rozumovou, citovou a žádostivou. Platón také v této souvislosti hovo il o procesu u ení a vývoje jako o procesu rozpomínání se na sv t duchovních ideí, sv t ve své podstat ideální. I v psychoterapeutickém procesu je mnohdy nutné „se rozvzpomínat“. Vzhledem k psychoterapeutickému procesu je Model TERI pom rn blízký modelu osobnosti, který popsal Carl G. Jung. Jung v model osobnosti je charakterizovaný ty mi do dvojic uspo ádanými funkcemi: myšlení – cít ní, vnímání – intuice, který dále zajímav dopracovala nap íklad Marie-Louise von Franz, konceptem tzv. inferiorní funkce (ve vztahu k hladin v domí). V návaznosti na Franzovou pak lze pochopit d vod, pro lidé, u nichž dominuje racionální, rozumové uchopení reality, mívají o n co komplikovan jší p ístup ke svým emocím. Práv pro tyto osoby je zp sob práce se zam ením na t lesné procesy velmi cennou sou ástí psychoterapeutického procesu – a to i proto, že pom rn asto s t lesnými symptomy do psychoterapie p icházejí (jakoby jim t lo íkalo: „Už dost! Podívej se na sebe...“). Informace, které nám nabízí naše t lo, mohou být využity jako cesta k podstat potíží, které nás trápí, jako cesta k nezpracovaným ( asto i neuv domovaným) emocím, které pak ovliv ují náš život tak jak se nám to nelíbí. Je to jedna z možných cest, kterými se lze vydat, je však nutné mít na mysli, že i tato cesta má své zákonitosti, svá pravidla a sv j vývoj. Ke zkratkám a všemocnosti, které nabízí n které – rádoby lé itelské – praktiky je nutno být velmi obez etnými! Kazuistika Bylo by jist vhodné, nez stat u pouhých konstatování, proto bude na dalších ádcích popsán kasuistický p ípad pana P. Výše uvedené informace z oblasti terapie zam ené na lov ka, i konceptu TERI-terapie tak budou zasazeny do reálných skute ností. Pan P., který svolil k publikování této kasuistiky, je tém ty icetiletý muž, kterému byla p ibližn p ed p ti lety diagnostikována epizodická paroxysmální úzkost. Stavy úzkosti jsou v jeho p ípad svázány výhradn se situacemi, kdy je sám – nap íklad doma, v lese, v aut atp. Pocity úzkosti se u pana P. projevují zejména silným tlakem v hrudi, bušením srdce (arytmií), svalovou únavou („jako bych zrovna odložil inku“) a p ecitliv lostí na slune ní sv tlo. Ve chvíli záchvatu dochází k opocení a vnit nímu zmatku, který je – u v tšiny záchvat – zven í tém nepozorovatelný. Pan P. zažil první ataku záchvatu ve svých 17 letech v autoškole a k nejvýrazn jšímu prohloubení potíží došlo p ibližn p ed p ti lety, kdy – vlivem dlouhodobé a velké fyzické i psychické zát že – onemocn l tzv. zápalem plic, který – i díky léka – se neobešel bez komplikací. V souvislosti s touto nemocí se objevil první velmi výrazný zážitek úzkosti a strachu ze samoty, který souvisel i s obavami o život. V osobní historii pana P. lze nalézt matku („hysterka“), otce („alkoholik“) a sestru, s níž si velmi dob e vzájemn rozum jí a podporují se. V dob , která je blízká onemocn ní zápalem plic a první výrazné atace úzkosti, probíhal rozvod jeho rodi a rok na to jeho otec zem el. Matka v té dob již m la nového p ítele, který však pohody do širších rodinných vztah rozhodn nep idával. Pan P. je š astn ženatý a má dv dospívající d ti.
Zakázka byla panem P. formulována takto (vybráno n kolik bod ): - zapomenout na strach z prost edí daleko od lidí, - zapomenout na strach ze samoty za volantem, - p estat se neustále kontrolovat, - … dokázat vypnout, - t šit se z nového dne, v klidu se nasnídat. Spolupráce s panem P. trvala p ibližn 10 m síc , v jejichž pr b hu jsme z velké ásti pracovali zp sobem, kterému se íká integrativní i eklektický – tedy takový, který využívá p ístup z r zných psychoterapeutických systém , p ístup a škol a snaží se je „ušít klientovi na míru“. Již v úvodních setkáních bylo patrné, že pan P. má z ejmý náhled na své potíže, že jim rozumí a že je dokonce schopen hledat a nacházet i ur ité souvislosti se svými prožitky z d tství (nap . spory mezi rodi i, st hování, ve ejné zostuzování atp.) i z nedávné minulosti a sou asnosti (pracovní vytížení ve vedoucí pozici, autokratický nad ízený, stavba a úpravy domu aj.). V jeho nazírání na sv t však chyb ly emoce. Sám íkal, že ten, kdo mu poprvé ukázal jiný sv t, sv t emocí, byla až jeho manželka. Práv manželka byla a je pro pana P. velmi významnou vztahovou osobou, osobou, jíž d v uje a s níž neprožívá žádné úzkostné pocity. Významnou sou ástí úvodních setkání byl rozhovor, který byl prokládán nácvikem základních zp sob relaxace. V rozhovorech se objevovalo mnoho témat, mnoho otázek i odpov dí, mnoho cest i zákoutí. Pan P. projevoval výrazný d vtip a schopnost racionáln obsáhnout tém jakékoli z objevujících se témat. D ležitou sou ástí rozhovor však bylo i to, že t lo pana P. stále reaguje a prožívá nep íjemné pocity, postupem asu však za alo stále více a intenzivn ji prožívat i pocity p íjemné a osv žující. Pan P. za ínal svému t lo stále více a hloub ji naslouchat a – aniž by se zvyšovala jeho pot eba kontrolovat a ovládat t lesné projevy – svému t lu rozum t. Za ínal své t lo poslouchat a uv domoval si, že mu v daných chvílích velmi dob e ukazuje cestu, která je pro n j v danou chvíli tou nejlepší. Dokázal se smí it s tím, že nep íjemné pocity v t le jsou ur itými signály, které není t eba potla it a zapomenout, ale kterým je t eba spíše porozum t a využít ve sv j prosp ch. V dob , kdy pan P. byl p ipraven, za aly se v terapii objevovat prvky imaginativní. Prvky, které již tak snadno nebyly p ístupné ani rozumu ani t lesnému prožívání. Prvky, které p inášely další otázky a neznámé situace. Prvky, které byly posledním stupínkem k propojení základny pyramidy modelu TERI – emoce spojené s p edstavami se za aly propojovat se signály z t la i s myšlenkami. Pan P. v tomto období za al více referovat o tém nevysv tlitelných událostech, které se mu stávaly v realit a také zdávaly ve snech. Pan P. za al žít uvoln n ji, p estal tolik p emýšlet a za al si více uv domovat a prožívat. Díky již srozumitelný signál m z t la si také dokázal regulovat míru pracovního zatížení, dokázal erpat energii z relaxací i z volného asu. Pan P. za al mnohem více pozornosti v novat své intuici, která je propojením pocit z t la s rozumem i s emocemi. Panu P. zcela nezmizely jeho úzkosti a t lesné potíže, ví totiž, že to je jeho sou ást, kterou p ijal jako svou „Achillovu patu“ a která mu bude pomáhat vést mnohem spokojen jší a celistv jší život sám se sebou i se svou rodinou, p áteli i spolupracovníky.
Pod kování Rád bych pod koval PhDr. Karlu Zezulkovi a doc. PhDr. Lubomíru Vašinovi, CSc., kte í mi byli svým názorem a radou nápomocni p i vzniku tohoto lánku.
P ílohy:
Obr. 1: Tzv. Reichovy zóny 1. okruh horní ásti hlavy (v . o í a ela) 2. okruh dolní ásti hlavy (ústa, jazyk) 3. okruh krku, šíje 4. okruh hrudi 5. okruh pasu, bránice 6. okruh b icha, žaludku
7. okruh pánve
uvažuje se o zón kolen
Obr. 2: Model TERI
Rozum
Intuice T lo
Emoce
