,,A co pò nich najednou hazìs kamenìm, pò tèch kramafìch", zeptal se Orango, ,,Vzdyf byli vzdycky takovì, Je to se xlodèji jedna banda." Po chvìii ticha Rénrus zakaslal, aby si usta M i hlas a rekl: ,Jà jsem taky< kupec." A Margat rnu prostoduse odvètil: ,,Co chces, cìovèoe. Vzdyf ja vìm, ze vlastnf zaieni je zde na zemi siinèjsi nez vse ostatnf." ,,No, safra, tot' se vi, ze jo, mily brachu a , odpovédél Rémus. Jednoho dine, kdyz jsme nosili do lezenì slamii, pfiblizil se ke mnè jed'en z mych prostych kamaràdiu a ptal se mne mezi chùzì: ,,'Chtéi bych, abys mi vysvètlii, proc uz nenì na svète zàdna spravedinost. Sei jsem zàdat ke kapitànovi o dovolenou, na kterou mani pravo, a ukàzal jsem mu psanf, ze jako moje teta je v poslednìm tazenì. A on mi povìdà, ze je to tlach. No tohle, povidam si, je pfece jen trochu m oc. T,ak mi to, prosirn te, fekni: Proc, kdyi zacala vàlka, proc nezacala taky prò vsechny jedna veHkà spravedinost. Bylo to mozné, nikdo by byl nerekl: ) ) 3 Jà nechci'". A co ted'? proc je to pravy opak ? A to si nemysli, ze je to snad jen to, co se niné prihodilo, ale tadyhle ve lei pmmyslnlci, ktefi vydélavaji pry o sta franku deiinè vie 'prò tuhle Xabijacku,, a leste k tomj^i zachovaji svoji mladou kùzi, a ti ielegantnì ulejvàci tam vzadu, kteri jsou desetkràt statnéjsì nez tohle na puì chciplé stado zernèbrancu, které odtud d'nes ràno posìiali, a co ti vydfidusi ve méstech se 140
svymi majdaténaini, s perlami a sampanskyrn, jak nàm vypravoval Jusserand'?" Odpovèdel jsern, ze d'okonalà spravedlnost je nemoziia, ze se musi d'i va t na veci s vyssìho h!ediska. Po téchto slovech jsem vsak by
chlupatou hlavu, zatrepal sebou, jakoby vézei v néjakém oku, poi fasi mèdènou destickou visìcì mu na zàpèstì jako zvonkem, a pravi!:: ,,Ne, to nestacì. Musis taky myslet, ale myslet sverni vlastnìmi myslenkami, ne myslenkami jinych. Se slàmy zvedaly se pobavené obliceje, zatìtn co on se poustè! dò ùvah, jez slibovaly nemìti konce. ,,P'Ozor, lidicky, bude mluvit o tnilitarismu$" ozna'moval ctverak zvatiy Pinson, jehoz probudilého ducha jsem si jiz dfìvte povsiml. ,,To se vi, ze se jednà o militarismus..." pokracoval Termite. Smàli se pfi pohledu na toho srstnatého skrcka, ktery sebou zmital na soumrakem ztemnèié slàm;è ohànèje se nabubfelymi fràzemi verejnych schùzì a provozuie nevéd'omky stfnovou rrru ina pav.uèinàch svètlfkù. H Ty chces tvrdit", zeptal se jeden z nàs, ,,ze Némci nejsou militaristé ?" ,,Ale sakra jo, to se ;vì, èe jsou," pfipustii Termite. ,,No tak, to ti
nefeknou, a ty tornii vèris, fteknou ti: ,,Tohle musis mìt v srdci!'" Oni. . ." Cìtil jsem, jak se m ne zinenàhia zmocnuje hnév proti Termitovi ze stejnébo asi pudu, ktery mne druhdy vrhl na jeho spoìuvkmìka Brisbilla. Pferusil jsem jej. ,,Kdo to, oni?" HKràlové", rekl Termite. V tom okautziku objevila se v seru ulrcky, kterà k nàm 'vedla, silueta Marcassinova. wPo2or, tàmhle Je , stary, drz hubu'S radii milosrdnè jed'en z prìtomnych. ,,Jà nemàm • fetrach rìct, <X) si myslim!" prohlàsil Termite snìziv okam'zitè hlas, a proplétal se slarnou, ; kterà délila nàs chìév od sousednìho. Smàli jsme se znova. Margat byi vàzny: ,,Vzdycky", pravii nàm, M vzdydky a vsude budoKi dva druh}^ lidi: ti, co reptajì a ti, co posfouchajì!" Ptali se: „ Prole jen tohleto inumerò se dobrovolnè hlàsilo ?" ,,Nemél dòma do cebo kousnout", odpovèdèl zemébranec, tlumoÈnfk vefejného minènì. Po tèch slovech stary vojàk zìvi, skrcil se na vsechny ctyfi, srovnal siàmu na svém miste a pripojil: ,,Nestarejme se o to, a nechnve jiné jednat, izvlàsté, kdyz,|nemùzemie;d€lat ^nicì jiného". Byi cas ke spani. Chlév byi olevre-n ze pfcdu i pò jedné strane. Ale vzduch nebyl st;udeny. 3 ,Uz je konec psotàtn", pravii Rémus. ,,Uz se s nimi meshledàme." jjKoaécné ltf f ekl Margat. Ulehli jsme bok pò boku. Vojàk, ktery lezel v tmavém jkoutè, zbasl svìjcku. ,,Ted' jeri- rychle konec vàlky!" brucel Orango. 143
•I
,Jen kdyby mi povolili na mou zadost stài se cyklistou", odvétil Margat. ZamKeli jsme se, chovajìce v nitrii vsichni io prvni velké pfànì a nèjaké prànickp podobné Margatovu. Stejnè jsme se utèaovali pod snàsejìcì se noci na slàmè; zavfeli jsme DÉi. Na dolenìm konci vesnice, v dlouhém, rùzcvém dome byla rozkosnà selka, kerà se usmivala mrkajic oEima. V téchto dnech, pò destìch a mlhach, které sotva ustaly, koupàn svèzfm, mlad^m dechem jara, dìval jsemi se na ni z cele d'use. Mèla maly nosìk, velké 0'ci, lehké, svétlé chmyfì na i*tu a sìji jako stopy zlata. Jeji muz narukoval. Dvorili se ji. Usmivaia se mijejic voiàky, zvatlala ràda s poddùstojnfky a pri pohiedu na dùstojnfky zùstàvala stàt Jiepohnutè, v bezdècné ucté. Mysiel jsem na ni tale, ;r:e jsem zapomìnal psàti Marii. Mnozì dotazovaii se pò selce: ,,Dalo by se nèco dèìat ?" Aie minozi od'povidali: ,,Nedà se délat pranic*1. Jednoho rana jasnéjsìho nezli ostatnf, pò polévce ve stodole, bavili se moji kamaràdi tini, ze se popadali za boky kolem opilého vojàka; mluvili na Jièj, popichovali jej a casem zalévali mu dusicku malymi doiiisky, aby jej udrzeli v nàladè a lépe toho vyuzili. Nevinné toto vyrazenì, podobné zàbavè, kterou pùsobii Termite, kdyz rozklàdal o militarismu a vesrrifm, mne nedovedlo udrzet. Vysel jsem na ulici. Sestupoval jsem pò dlàzdéném svaliu. V zahradàch a sadech pupence vztahovaly tisice lilipu144
