Číslo 19 /2014
ZŠ Vysoké nad Jizerou
Kdo si hraje, nezlobí……. (5.třída)
Úvodník Jako každým rokem my, deváťáci, opouštíme základní školu, zde je stručný přehled škol, na které se chystáme. Dále na osmileté gymnázium do Semil odcházejí z 5. třídy: Dominika Novotná, Natálie Peterková a Anežka Matoušková. Všem, kteří nás opouštějí, přejeme v dalším studiu hodně úspěchů.
Dolenský Roman
SPŠ Jičín – elektrotechnika
maturita
Hnyková Michaela
Nábytk. SOŠ Liberec – záchranář
maturita
Holina Luboš
ISŠ Vysoké n.J. – opr. jednost. v.
výuční list
Karbanová Marie
SŠGS Liberec – kosmetic. sluţby
maturita
Motejlková Adéla
SŠ Lomnice n. P. – kuchař-číšník
výuční list
Lukeš František
ISŠ Vysoké n.J. – autotronik
maturita
Pastorková Lucie
OA Turnov
maturita
Patočka Martin
SOU Lázně Bělohrad – opravář zem. strojů
výuční list
Peterková Karolína
Gymn.a SOŠ Jilemnice – veřejnosprávní činnost
Seifertová Ţaneta
VOŠ a SŠ Varnsdorf – kadeřnice
Strnádek Jiří
SPŠ Jičín – inf. technologie
maturita
Strnadová Hana
SUPŠ Ţelezný Brod – aplik. chemie
maturita
Svaček Igor
ISŠ Vysoké n.J. – opravář mot. vozidel
výuční list
Šmíd Jaroslav
ISŠ Vysoké n.J. – opravář les. strojů
výuční list
Turpiš Michal
ISŠ Vysoké n.J. – opravář les. strojů
výuční list
Vildová Eliška
ISŠ Semily – pečov. sluţby
výuční list
Vildová Kristýna
SŠ Lomnice n.Pop. – cukrář
výuční list
Votočková Pavlína
ISŠ Semily – pečov. sluţby
výuční list
Vykydal Adam
ISŠ Vysoké n.J. – opravář les. strojů
Lacinová Karolína
SŠHL Frýdlant – veterina
maturita výuční list
výuční list maturita
Stalo se Divadelní představení Apokryfy a Z Ječmínkovy říše (Divadlo Neklid) S tímto souborem jsme se setkali už v loňském roce, kdy hráli představení pro 1.stupeň. Letos se představení pro oba stupně uskutečnila na sále v hasičské zbrojnici. Tady je pár diváckých ohlasů:
Představení Z Ječmínkovy říše Apokryfy – představení pro 2.stupeň 27.února 2014 pro nás (žáky 2.stupně) zahráli členové Divadla Neklid z Prahy na sále „hasičárny“ výběr pěti příběhů z Čapkovy Knihy apokryfů. Jednalo se o Svatou noc, Smrt Archimédovu, Goneril, dceru Learovu, Romea a Julii a O pěti chlebech. Některé z příběhů osmáci a deváťáci znali, pro mladší to bylo setkání nové. Po představení se ho deváťáci pokusili zhodnotit. Z jejich názorů jsme vybrali následující ( a také nejčastěji se objevující): „…Na to, že herci odehráli pět apokryfů a měli k tomu pouze pár rekvizit, to bylo přijatelné. Ukázali nám nám, že i tak rozdílná témata se dají zvládnout s několika málo věcmi. ..Celková scéna se mi ale moc nelíbila a prostředí hasičovny, kde se hrálo, také ne. Někteří z nás měli problémy s výhledem…Výkony herců byly dobré, srozumitelnost a hlasitost také, ale příště by měli snažit diváky více vtáhnout do děje…“ (Kája Lacinová) „...Děj se odehrával skoro pořád na zemi. Seděli, leželi, tak z toho nic nemám, protože jsem špatně viděla. Co se týká kostýmů, příliš se s tím nepárali, hodili přes sebe nějaký hadr a sepnuli skřipcem. Herečka, která představovala Archimédovy stroje , byla skoro nahá. Líbilo se mi ale, že všechny zvuky nahradily struny kytary, přišlo mi to jako originální nápad…“ (Eliška Vildová) „…Kostýmy byly vyřešeny velmi chytře, žádné zbytečné zdržování s převlékáním…Většinou jsem neměl problém s pochopením děje nebo rolí, co jsem nepochopil, byla role herečky ve Smrti Archimédově…Od divadla jsem asi očekával víc…“ (Roman Dolenský)
„…Někdy pro mě bylo těžké pochopit děj. Například u Smrti Archimédovy. Nejvíce se mi líbila Svatá noc, ze které jsem si vzala ponaučení, že nikdy nemám dát na první pohled. V tomto příběhu bylo jasně vidět, o co se jedná. Herce bych chtěla za výkony pochválit. Diváky vtáhli úžasně do děje třeba tím, jak rozdávali placky…“ (Lucka Pastorková) „…Nejsrozumitelnější a nejpochopitelnější apokryfy byly Romeo a Julie a Svatá noc. Ostatní příběhy mi přišly hůře pochopitelné, protože člověk musel mít nějaké znalosti okolo příběhu, aby mu to něco řeklo…Představení se mi moc nelíbilo, ale obdivuju herce, kteří to dokázali takhle sehrát…“ (František Lukeš)
„…Kostýmy herců byly dosti jednotvárné a v každém představení stejné, to zrovna nepřidalo už tak chudé scéně. Naopak zvuky, které obstarala kytara, byly originální…Jednotlivé příběhy na sobě byly „nahňácané“, což působilo nepřehledně…Abych to shrnul, cena, kterou jsem za představení platil, se mi zdá přehnaná…“ (Jirka Strnádek) „…O pěti chlebech – až ke konci jsem pochopila, že šlo o biblický příběh, ze začátku mě to nenapadlo…Hlasitost i výslovnost byly dobré…Chápu, že to není původně divadelní hra, snad proto to bylo takové nudnější…“ (Žaneta Seifertová) „…Seděli jsme vzadu, tudíž jsme moc neviděli, myslím, že se mohlo celé představení hrát v divadle Krakonoš, podmínky v hasičovně nebyly vyhovující pro mě, ale podle mého názoru ani pro herce. Ale z toho, co jsem viděla, se mi celé představení líbilo. Nejvíce mě zaujalo, jak byly řešeny všechny zvuky kytarou, ne nahrávkami, jak to u většiny divadelních představení běžně bývá…“ (Pavlína Votočková) „…Kdyby se hrálo v divadle, bylo by to lepší, hodně děje se odehrávalo na zemi, tomu prostředí sálu nepřálo, diváci neviděli…Na to, že neměli žádné kulisy, sehráli těch 5 apokryfů výborně…Děj Goneril, dcery Learovy mi dělal problém, protože si už moc nepamatuju, o čem celá hra je…“ (Karolína Peterková) „…Na to, kde se hrálo, mi cena vstupného přišla vysoká. Výkony herců se mi líbily, srozumitelnost i hlasitost také. Ale zase stále se skoro celé divadlo odehrávalo na zemi, nebylo vidět…“ (Adam Vykydal) „…Děj jsem moc nechápal. Poznal jsem Svatou noc, kterou jsem viděl zfilmovanou. Ještě jsem poznal Romea a Julii, což jsem znal z čítanky. Jinak jsem si musel hodně domýšlet. Některé pasáže mi přišly lehce humorné, ale divadlo hodnotím spíše negativně…“ (Luboš Holina) „…Nejvíce se mi líbil apokryf Romeo a Julie, protože jsem ho dobře pochopila a líbí se mi příběhy o lásce, také znám původní příběh…Líbilo se mi, že nás apokryfy nutily přemýšlet a domýšlet si pomocí fantazie…Ve Smrti Archimedově jsem našla poučení v tom, že moc, sláva a bohatství jsou pomíjivé, ale trvalé je to, co po člověku zůstane, to prospěšné ostatním…V Romeovi a Julii mě zaujala mnichova slova, že není nic krásného na smrti dvou mladých lidí, je lepší, když svůj život naplní. Výkony herců byly dobré. Přestože tam příliš akce nebylo, režisér se jí snažil z Knihy apokryfů dostat co nejvíce….Líbilo se mi, jak nápaditě dokázali své jednoduché kostýmy přeměnit ze starověkých ne středověké, židovské…“ (Hanka Strnadová)
Jak vidíte – co člověk, to názor (všechny pocházejí od žáků z 9.třídy). A úplně na závěr jednu vtipálkovskou perličku, která se objevila v závěru jednoho z hodnocení: „…Líbilo se mi, jak rozdávali chleba, ale za padesát korun ho mohlo být více.“ Z Ječmínkovy říše
(představení pro 1. až 5. ročník)
Divadlo se mi líbilo, ale očekávala jsem, že děj bude více o Ječmínkovi a ne o jiných postavách Aneta Vajsová, 5.tř. Divadlo se mi vůbec nelíbilo, protože to byla podle mě nepovedená hra. Představení mě nudilo, moc si z toho nepamatuji. Václav Vodseďálek, 5.tř. Mně se to docela líbilo, jen bych tam předělala pár věcí, když bych mluvila za tou mapou, tak bych alespoň ukázala hlavu. Děkuji, že jste nám to přijeli zahrát. Anežka Matoušková, 5.tř. Bylo to povedené, ale přesto tam byly nedostatky. Když třeba mluvili jakoby maňásci, tak byly vidět hlavy, takže jsme věděli, kdo mluví. A taky jsem si myslela, že to bude víc o Ječmínkovi. Tereza Židlíková,5.tř. Divadlo se docela povedlo, ale o Ječmínkovi bylo hrozně málo. Herci se snažili, ale nebylo to dobré. Mé hodnocení je 17%. Kryštof Klíma,5.tř. Mně osobně se to moc nelíbilo, protože mně přišlo, že tam nebylo skoro nic o Ječmínkovi. Adéla Farská, 5.tř. Divadlo bylo docela hezké, ale bohužel jsem občas něčemu nerozuměl. A mohlo být delší a mohlo být víc o Ječmínkovi. Jindra Šikola, 5.tř. Nebyly mi příjemné loutkohercovy úkoly, se kterými chodil mezi řadami. Myslím, že divadlo nebylo o Ječmínkovi, neupoutalo mě. Michal Šalda, 5.třída Nebylo to špatné, ale nejlepší taky ne. Chybí tomu elán a energie. Bylo super, jak se skřítek vylíhnul z kinder vajička a co říkal o krávě. Nelíbilo se mi, že ta slečna hrála na kytaru pořád stejné akordy. Taky to, že když se hrálo s loutkami, byly vidět hercům hlavy, ruce i celé tělo. Petr Havlíček, 5.tř.
Z představení Apokryfy
Jedna z účinkujících s diváky ze 4.třídy
Druháci v akci Jestlipak tušíte, jaký svátek se slaví 22.3.? Určitě mnohé z vás tahle otázka zaskočila, proto vám pomůžeme – je to Mezinárodní den vody .Na naší škole se o jeho propagaci zasloužili právě druháci. Chtěli sobě i svým spolužákům připomenout význam vody a hygieny pro náš život . Vlastnoručně vyrobili z nespotřebovaných zbytků toaletních mýdel mejdlíčka nová, přidali vůni, nejrůznější ozdobičky, aby mejdlíčka také pěkně vypadala , a roznášeli je dětem po 1.stupni s minipřednáškou,jak je hygiena a voda vůbec důležitá, např. v Africe nedostatek obojího přispívá k infekcím, nemocem, vyšší úmrtnosti. Vše si nachystali zcela sami, a tak nezbývá, než je pochválit, jak šikovně to všechno zvládli.
Lyžařské závody (sjezd) – 5.3.2014
3.třída-2.T.Duštírová, 3.M.Šikola, 4.Š.Šindelka
4.až.6.třída-1.N.Peterková, 2.P.Flossel. 3.M.Chlum, 4.M.Pohořalá
1.třída – 1.J.Hellmuth, 2.M.Šikola
Vítězka kategorie 3.třída – A.Patočková
Kategorie 8.a 9.třída -1.I.Marková, 2.J.Kučera, 3.E.Lukešová, 4.F.Lukeš Kvůli sněhu se nekonaly závody v běhu – nebylo na čem. Letos byl také snad historicky nejnižší počet závodníků-jsou tu téměř všichni.
Mash
Mash - obrněný transportér Navštívili nás příznivci armády z Trutnova,jejich obrněný transportér na nás čekal na dvoře za školou. Jelikož mě tohle docela zajímá, strašně jsem se těšina na to, až si poslechnu pár zajímavých informací, které se týkají věcí z války. Do obrněného transportéru se vejde 20 vojáků,16 jich sedí vzadu,na každé straně 9. Potom voják,který nabíjí,a druhý,který sedí v otočné věži,kde na otočné židli kouká do dalekohledu. A dopředu se vejdou dva - řidič a spolujezdec Všichni jsme si otočnou věž s dalekohledem vyzkoušeli,pak jsme si povídali a stopnul nám dobu,za kterou opustíme transportér. Povedlo se nám to za necelých 5 vteřin a kupodivu se nikomu nic nestalo . Mimochodem - vycvičení vojáci dokáží transport opustit za 3 vteřiny i s několikakilovou záteží na zádech. Pak jsme vystřídali s osmou třídou a poslouchali jsme druhého pána. Hovořil o zbraních a výbavě,která nesmí chybět v batohu. Všichni jsme si vyzkoušeli i místo vepředu u řidiče a spolujezdce. Pozvali nás dokonce na i na každoroční tábor,který se nazývá MASH a koná se o letních prázdninách. Přednáška se mi velice líbila . :) M.Karbanová (9.třída)
Perštejni Navštívila nás skupina historického šermu Pernštejni se svým představením Život rytířů za vlády Lucemburků. Přehráli nám nejen scénky, kterými s humorem přiblížili život tehdejších panovníků i rytířů, ale jeden z žáků také dostal možnost vyzkoušet si brnění a výzbroj a stát se tak na chvíli rytířem Richardem ze Stálek.Nakonec přišla i napínavá ukázka šermu.
Roman Dolenský se mění v rytíře
Zajímavé kostýmy
Ukázka rytířského šermu
I čtvrťáci a páťáci se dali na rytířskou cestu
28.4.2014-sázení pamětních lip při cestě k Márinkovu kříži V tento den byla naše škola pozvána, abychom se účastnili výše zmíněné akce. Lípy měly připomenout a uctít památku 10 občanů odsouzených mimořádným soudem, který se konal ve Vysokém v polovině června 1944. Ještě předtím jsme se v rámci dějepisu blíže seznámili s těmito událostmi, abychom věděli, co se vlastně tehdy stalo, a chápali, co tento akt vlastně znamená. Každá třída si našla svoji lípu a chtěla pomoci při dokončovacích pracích, ale nakonec to zbylo na starší žáky, kteří jsou přece jen zdatnější. Na tuto akci pak ještě navázala beseda o konci války, která proběhla ve škole, a mladší žáci se ještě zúčastní výtvarné soutěže, kde sázení lip zachytí.
Karneval ve školní družině Karneval se ve školní družině koná každoročně, ale protože do ní chodí stále více dětí, je i přehlídka masek, které se sejdou, stále pestřejší a zajímavější. Všichni se opět dobře bavili, tančilo se (dokonce i ve smíšených párech), soutěžilo se, uskutečnila se promenáda masek s tím, že se jednotlivé masky představily. Za své výkony obdrželi úspěšní sladkou odměnu (dostalo se snad na každého).Paní družinářce tentokrát pomáhala i praktikantka. Dále se můžete podívat na fotografie,ale také se seznámit s komentářem děvčat ze 4.třídy.
Karneval se konal 20. února ve čtvrtek. Konaly se různé soutěže a dostávali jsme za ně bonbony. Měli jsme také tombolu a v ní pěkné věci. Děti měly hezké masky: čerti, dvorní dáma, čarodějnice... Za všechno děkujeme paní učitelce Jitce Mládkové. Byl to pěkný karneval.
Jede,jede mašinka
Tancuje se s míči
Chovatelský den Ve středu 21.5.2014 se konal v Roprachticích ,,nultý“ ročník CHOVATELSKÉHO DNE. Byla zde vystavována různá zemědělská technika od nejstarší po současnou např. Zetor 30, New Holland, Farmtrac a mnoho dalších. Hlavním programem dne byla soutěžní přehlídka krav z místního ZD, farmy Příchovice, Agrocentra Jizeran a dalších. Chovatelé se svými zvířaty soutěžili v několika kategoriích, např. nejlepší dojnice, nejlepší vemeno, miss sympatie, celková šampionka atd.
Vše bylo doprovázeno prodejem regionálních výrobků a kulturním programem. Díky krásnému slunečnému počasí navštívila tuto akci spousta lidí včetně naší školy. Lukeš František, 9.tř.
Patříme k sobě Ve svém příspěvku bych vám chtěla popsat projekt Patříme k sobě, což je věc, na které se podílí spousta partnerů.. Jde vlastně o větší integraci osob s mentálním postižením do normální společnosti. Patříme k sobě, je projekt, ve kterém se potkávají úplně zdraví lidé s těmi s určitým zdravotním postižením, kteří se chtějí začlenit do běžné společnosti a života kolem nich. My jim k tomu nejen chceme, ale také musíme pomoci. Naše základní škola jim nabídne výbornou večeři, po které se přesunují do divadla a začínají ukazovat své umění. Některé dívky ze základní školy jsou nápomocny při roznášení večeří, protože někteří to sami nedokáží. Například ve Vysokém je velká tradice ochotnického divadla a právě v našem divadle předvádějí večer pro veřejnost svá vystoupení, ve kterých se postižené osoby z jednotlivých ústavů představují a chtějí se prezentovat pro běžné lidi, jako jsme my, se kterými se setkávají každodenně mimo jejich ústav. Představení jim dává nejen obrovskou radost do života, ale i možnost seberealizace, naplnění volnočasových aktivit a také možnost se setkat s novými lidmi. Tito lidé, i když mají nějaké postižení, vynikají zase v jiných stránkách. Někteří mají výbornou paměť, to jsme si osvědčily samy, když přijeli po roce a nás, holky, si pamatovali, když jsme jim roznášely večeři. Jsou hrozně hodní a pořád se chtějí objímat, popřípadě dát i pusu. Patří mezi nás, ať už mají jakoukoli vadu.
Olympijská beseda V pátek 6.dubna nás ve škole navštívili účastníci olympiády v Soči, aby se podělili o své zážitky a také nám ukázali zajímavé obrázky. Jednalo se o Veroniku Vítkovou, reprezentantku v biatlonu, a trenéra ženského družstva a navíc Vysočáka Jindřicha Šikolu. Beseda probíhala tak, že k promítaným obrázkům nám vždy něco pověděli. Potom měly prostor dotazy. Občas se ptali i oni nás na fakta z olympiády nebo z toho, co povídali, abychom zůstali ve střehu. Správné odpovědi byly odměněny upomínkovými olympijskými předměty. Celé to bylo opravdu poutavé, fotky krásné, ale nejlepší zážitek byl potěžkat si olympijskou medaili, kterou Veronika získala ve smíšené štafetě. To se vám přece jen nestane každý den, když nejste vrcholový sportovec. Mohli jsme si prohlédnout i závodní malorážku, došlo i na to, kolik takové sportování stojí, na reklamu, ale i na perličky (Veronika vlastní 26 párů lyží). Autogramiáda a fotografování celou akci ukončilo. J.Strnádek, 9.tř.
Čarodějnice ve 4. třídě 30.duben se nese v duchu čarodějnických rejů. A stejně tomu bylo i ve 4. třídě.
Zdravá pětka Každý rok se nějakou formou věnujeme zdravé výživě. Tentokrát to byl hotový program, který nám přivezla paní lektorka. Co bylo obsahem? Nejprve to byla teoretická část, kde jsme si zopakovali zásady zdravé výživy, podívali jsme se na potravinovou pyramidu, proběhla ochutnávka potravin a nakonec jsme si rozebrali předpisy a na ty se potom ve skupinkách vrhli. Šlo o studenou kuchyni a také o nápoje – vše ve zdravém duchu. Co jsme si uvařili, to jsme si také snědli a vypili. Akce se účastnily oba stupně a první dva dny 27.1. a 28.1.ji absolvovali prvostupňoví (28.1.se připojila i mateřská škola).
Žáci 1.stupně
Potravinová pyramida
Ochutnávka
Zdravá pětka, ale pro 2. stupeň. Jídlo připravovali podle obrázku, aby se co nejvíce přiblížili originálu,konalo se 29.1.2014
Rozené kuchařky
Práce jde krásně od ruky všem
Sportovní akce Florbal - okrskové kolo ve florbalu proběhlo v Jilemnici, dívky postoupily z 1. místa do okresního kola. Chlapci na postup nedosáhli.
Dívčí tým
Chlapecký tým na postup nedosáhl.
Okresní kolo v Jilemnici, kde dívky dosáhly na 4. místo.
Pohár rozhlasu 14.5.2014 Turnov
Jaroslav Šmíd - 2.místo Skok daleký
Marie Karbanová - 1.místo vrh koulí
Skok vysoký -Honza Soudil
Martin Patočka –vrh koulí
Chvilka na odpočinek
Dobročinné sbírky Sbírka Květinový den proti rakovině, běželo 14.5.2014. Této sbírky se účastníme už tradičně, a protože ji musí zajišťovat jen patnáctiletí, dobrovolníci jsou z 9.třídy.
Karolína Peterková a Lucka Pastorková společně vybraly 3250 ,- Kč.
Tvorba žáků Škola se zapojila do celorepublikového projektu Česko sportuje, který probíhá v souvislosti s nadcházející olympiádou. Jedním z úkolů byla i výroba fandidla. Toho se ujali žáci 1.třídy. Jinak se ale samozřejmě hlavně sportuje a do téhle soutěže se může zapojit opravdu každý, tady nejsou rozhodující rekordy.
Z naší literární tvorby Drobné historky z mého života – beletrizovaný životopis Narodila jsem se 5 minut po půlnoci a mamka nikdy přesně neví, jaký den to bylo . Nejspíš je to tím, že jí bylo nejhůře 23.ledna. Když jsem byla ještě v peřince, schovávalo se jednou pod ní hnízdo mravenců, a když mě mamka přišla zkontrolovat, měla jsem okolo sebe černo, asi se chtěli ohřát. A ona z toho dostala málem infarkt, jak se lekla. Ještě štěstí, že mi nikam nevlezli. Další, ale pro změnu můj, šok byl, když taťka vymetal kamna a ta vybouchla. Když mě pak celý černý a popálený zvedal z postýlky, začala jsem hrozně křičet a mamka ho potom málem zabila . V průběhu let, jak jsem rostla, jsem se začala ztrácet, bylo to asi tím, že jsem se zapomněla nebo jsem se zasnila. Poprvé jsem se ztratila v Praze na sjezdu. Mezi davem jsem se rodičům ztratila, ale naštěstí mě po půlhodině mého bloudění našel strejda a dovedl mě k rodičům a mamka se na mě za to hrozně zlobila. V tom samém roce jsem se ztratila v pohádkovém lese . Jednou z pohádkových postav byl vodník a tomu jsem se moc líbila, asi zvlášť proto, že jsem mu řekla, že se jmenuju Hanička. Řekl, že holčičky s takovým jménem má hrozně rád, a já si hned představila, že mě strčí pod vodu, aby měl další dušičku. Nakonec jsem se s ním jen vyfotila a byla přitom přizdobená od něho půjčeným kloboučkem. Od té doby jsem se bála o bráchu, aby se také neztratil. Protože jsem ve školce byla hodně hubená, přestože jsem hodně jedla, nepůjčovali mi na podzim draka, abych neuletěla. Autobusy jsem neměla nijak v lásce až do šesté třídy a děti mi říkaly, že vypadám jako Samara, protože když jsem vylezla z autobusu, byla jsem bílá jako stěna. Mně to moc vtipné nepřipadalo, když mě bylo špatně. Jednou mi bylo špatně o tělocviku a na konci pan učitel podotknul : „ Nejsi ty náhodou těhotná.“ Což mi připadalo dost směšné, když mi bylo teprve 13 let. Jednou o zeměpisu v tom samém roce jsem usnula a pan učitel po mě hodil klíči, já nic, dál jsem spala a nakonec do mě musel Roman drknout, abych se probrala. Na lyžařském výcviku jsem se lekla náhlého hupu a bouchla jsem se do zubů a pod bradou jsem měla modřinu a šest dírek na jazyku . Musím podotknout , že jsem na lyžích stála poprvé, a třídní učitel jen řekl, že mi to nahoře šlo dobře . Od této nehody jsem jezdila na lyžích pomalu . Ještě ten rok jsem vyděsila učitele na školním výletě , když jsem se podle něj ztratila, ale já si potřebovala jen odskočit . Myslela jsem si, že po mně už vyhlásil celostátní pátrání. V osmé třídě, když jsme se bavili o České republice a nejhustěji zalidněných krajích, Adam prohlásil, že nejhustěji zalidněným krajem je Jesenný. Začala jsem se hrozně smát, až jsem se bouchla do lavice hlavou, na to učitel zrudnul a začal se smát také a samozřejmě celá třída byla mrtvá smíchy. V lednu v tom samém roce jsme se Žandou jely večer na sáňkách a na nich jsme se vybouraly, protože jsem udělala to, co jsem neměla, a zabrzdila. Žanda má od té doby dírku v noze, ale mě se nic nestalo. V osmičce jsem také při rychlém běhu na autobus uklouzla na ledě, ale naštěstí jsem včas rukou o led zabrzdila. Autobus jsem stihla, ale nevšimla si, kolik mám na ruce škrábanců. Jak říkáme s Žandou, nepoznáš, že se mění roční období, dokud se ti něco nestane. Hana Strnadová, 9.tř.
Trampoty s první láskou Psalo se léto roku 1998, kdy moji rodiče právě byli na svatební cestě, než se to všechno stalo. Rozhodli se mít prvního potomka. Jak všichni dobře víme, těhotenství trvá 9 měsíců. Narodila jsem se 23.6.1999 v Jilemnici pár minut před půlnocí. Tento okamžik si moc nevybavuji, ale přišla jsem a svět velmi rychle. Mamka to měla do porodnice jen tak tak. Babička si přála mít Aničku, ale když uviděla plakající miminko v porodnickém vozíku, uvažovala nad tím, že by bylo lepší jiné jméno. A tak mě pojmenovali Lucie. Musím uznat, že se to na mě I hodí. Nejen kvůli tomu, že jsem pořád křičela, ale prý můj vzhled odpovídal ďáblovi. Černě zbarvené vlasy jako havran, nos jako bambulku a modré velké oči. Hned v tu hodinu, co jsem se narodila, přijeli za mnou babička s dědou. Byla jsem jejich první vnouče, tak měli naspěch. Druhý den dorazili ostatní příbuzní, kteří si mě pochovali a vyfotografovali. Podoba mému tatínkovi se jen tak nezapřela. Nikdo z rodičů v té době netušil, co se ze mě vyklube za pěkně zlobivé dítko. Byla jsem prý strašný neposeda, který stále brečel. Když se mi něco nelíbilo, vždy jsem to dala najevo. Uběhlo pár let a začala jsem navštěvovat mateřskou školku, která se nacházela přímo v místě, kde jsme bydleli. Do školky mě každé ráno vozil tatínek, který zrovna jezdil do práce. Později mě začala vypravovat do školky maminka, protože dostala nové zaměstnání ve stejné budově jako já, a tak měl tatínek o starost méně. Občas jsme s maminkou přišly pozdě díky mému protestování v šatně. Nerada jsem nosila bačkůrky. Odmalička byly moje nožky zvyklé na chození bez bačkůrek, a tak pro mě bylo velmi těžké si zvyknout na něco nového. A jak to tak už bývá, že každý potká svoji první lásku, tak I já ji našla. Jmenoval se Lukáš, pořád jsme si spolu hráli s autíčkama. Už v tehdejší době jsem začala žárlit na holky kolem něho. Byla jsem spíš taková rváčka, která, když se jí něco nelíbilo, si to s každým hned vyřídila. Jednoho dne si s námi chtěla hrát i moje kamarádka. Byla jsem zásadně proti, a tak netrvalo dlouho a začala jsem se s ní prát. Ze začátku to byla legrace, ale později z toho byl velký malér. Jednoho dne u našeho domku zazvonila její maminka a stěžovala si, že její dcerka chodí domů s modřinami. Moc dobře jsem věděla, kdo ji to způsobuje. Tenkrát, dobře si to pamatuji, jsem dostala poprvé vařečkou na zadek. To mě poučilo o tom, že se nic nemá řešit násilím. Všechny učitelky ve školce mě braly za agresivní dítě. Nikdo nevěděl, že je to jen kvůli žárlivosti. Netrvalo dlouho a moje láska odešla do školy. Později mi došlo, že bylo zbytečné mé kamarádce ubližovat. Po čase se mi do školky vůbec nechtělo chodit. Fungovali jsme jako roboti, kteří pořád museli jíst, spát, čůrat a chodit ven. Ale na druhou stranu mi školka dala I hodně zkušeností do školy. Například jsem se naučila počítat do dvaceti, zavázat si tkaničky a rozeznávat barvy, které mě maminka nikdy nemohla naučit. Dny rychle utíkaly a já se najednou ocitla v první třídě. Bylo to úplně něco jiného než ve školce. V tehdejší době jsem ještě nevěděla, co mě čeká. Ale teď už vím, že bych se nejraději vrátila zpátky do školky. Lucie Pastorková, 9.třída
Fiktivní dopis o hudbě, kterou mám ráda Milý dědečku, pamatuješ si na ten den,kdy jsme si spolu pouštěli písničky? Pamatuješ si na to,jak si mi říkával,ať vypnu tu hroznou muziku,kterou poslouchám? Říkával si mi,ţe to nemá hlavu ani patu. Kdyţ jsem zapnula rádio a tam hráli moje písničky,koulel jsi očima a dělal gesta naznačující, ať otočím doleva... Úplně stejné to bylo u mě,kdyţ sis zapnul televizi a přepnul na kanál s názvem " Šlágr.TV ", nikdy jsem se neudrţela a vţdycky jsem musela buď odejít, anebo Ti říct,ať ty hrozné písničky vypneš. Myslím si,ţe teď je ta pravá chvíle seznámit Tě s hudbou,která mě doprovází v mém ţivotě.I přesto,ţe Tě to chvílemi nebude bavit,tak prosím z celého svého srdce - dočti si to aţ do konce. A teď bych do tohoto dopisu chtěla napsat to,co si myslím o hudbě,která nás obklopuje a jaký vliv na nás má. Přestoţe jsou různé druhy hudby,moje nejoblíbenější je český rap,poslouchám ho celý den pořád dokola a učím se texty nazpamět. V rapu znějí často slova,která jsou váţně dojemná,aţ překvapující. Kdyţ si představíš,ţe to musel někdo sepsat ,rozhodně do toho musel dát hodně zkušeností,které v průběhu svého ţivota proţil. Nějaký ţivotní zlom,třeba umrtí v rodině nebo umrtí někoho,na kom mu zálaţelo. Jelikoţ rap poslouchám uţ dost dlouho,vytvořila jsem si k tomuto ţánru vztah,bez kterého by můj ţivot neměl takový ten,jak se říká, šmrnc. Kdyţ si poslechnu písničku,ve které chlapec zpívá něco o rodině a o tom,co se mu v ţivotě stalo,zamyslím se a uvědomím si,ţe i já jsem něco podobného jako on proţila. Existuje i druh rapu,který na nás nemá dobrý vliv,třeba se v něm zpívá moc vulgárně nebo se tam zpívá o špatných věcech. Například o kouření cigaret a uţívání marihuany nebo drog vůbec. Jsou lidé,kteří mají odpor k rapu,aniţ by si ho poslechli a zamysleli se nad tím,o čem se tam vlastně zpívá. Kdyby ses zeptal osoby,která rap nemá v lásce,o čem byla ta písnička,co si mu pouštěl, odpověděl by Ti : Já nevím,jak to mám vědět? Tak mi pak řekni,jak mohou poslouchat jinou a třeba sloţitější hudbu,kdyţ se neumí zamyslet nad lehkým ţánrem, kterým je rap. Můj názor na rapery? Obdivuji je,protoţe se umí svěřit se svými problémy,aniţ by se za ně styděli. Umí Ti poradit,jak se máš zachovat v těch nejtěţších chvílích a ukáţou Ti,ţe i kdyţ uţ klečíš na zemi a nemáš chuť se zvednout,ţe i v tu chvíli je něco,pro co se musíš odhodlat vstát,zvednou i svou hlavu a pokračovat v tom,co si předtím nebyl schopný dodělat aţ do samého konce. Abych to shrnula - připravují Tě na to,co se Ti můţe kdykoliv stát,aniţ bys na to byl připravený,ukazují Ti,ţe ať uţ máš sebemenší problém,vţdycky se můţeš obrátit na někoho,kdo tu pro Tebe je a ţe se problémy dají řešit i jiným způsobem neţ alkoholem, sebepoškozováním a uţíváním jakkýchkoliv jiných drog. Dejme si ruku na srdce a přiznejme si,ţe ať uţ je náš oblíbený ţánr v muzice jakkýkoliv,tak v kaţdé písničce je něco,nad čím se dá zamyslet. Něco,co Ti změní názor na určitou věc.A Ty díky nim změníš úhel pohledu na věci,které tě obklopují. Doufám,ţe si vydrţel,zatnul zuby a dočetl sis tento dopis aţ do konce. Jsem ráda,ţe jsem sebrala odvahu a seznámila Tě s písničkami,které se mi líbí. Doufám,ţe aţ k tobě přijedu na chalupu, pár pěkných písniček si spolu poslechneme.Těším se na Tebe.Mám Tě ráda, dědečku. Vysoké nad Jizerou 26.3.2014 Tvoje milující vnučka Marie
Krakonoš Krakonoš je lesa pán a všech svěţích časných rán, projde celé okolí, pouští mlhu do polí. Dopoledne se uţ mlha ztrácí, zpívají tu krásně ptáci. Krakonoš, náš vládce hor, vidí pěkně za obzor. (Aneţka Petrušková, 7.třída)
Dolní část Vysokého nad Jizerou Mé opravdu oblíbené místo je v téměř zapadlé končině Vysokého nad Jizerou. Skoro bez civilizace a právě to dělá světlé místečko bez zatemněné známky města. Je to místo, kam se můžu schovat před rychlým a hlučným světem, odreagovat se přímo na lavičce, ze které je okouzlující výhled na hory osvětlené denními paprsky slunce a noční září měsíce. Má zvláštní kouzlo sbližovat lidi. Proto tam rádi chodíme na procházku s mou milovanou dívkou. Romantické místo z toho také dělají hvězdy, které na nás v noci mrkají, jako by byly živé a dívaly se na nás. Naplňují nás romantikou, klidem a samotou. Polní větřík, který vane, vám pohladí krček a šeptá do ouška pohodu. Noc nad námi na nás hází chuť zůstat sedět a usnout. Na toto zázračné místo se vždy rád vracím a vychutnávám si vše, co mi nabízí. Nejhezčí je na něm asi příroda, která na vás kouká ze všech stran, klid, co vám přináší větřík a noc, nemožnost zaslechnout hluk města, překrásný výhled na hory a měsíční svit s tichem také dohazují pořádný kus romantiky. To vše dělá z tohoto téměř zapadlého místa mé nejoblíbenější. (Jakub Klíma, 8.třída)
STÁŘÍ (příspěvek do literární soutěže) Stáří?? Pod pojmem stáří si představím hned mnoho věcí. Většina lidí si představí nějaké staré lidi, kteří už mají různé problémy se zdravím (např : bolesti zad, nemohou chodit atd.). Většinou to jsou naše babičky a dědečkové, kterým už není moc dobře jsou pořád unavení, nechce se jim nic dělat. Myslím si, že každý má někoho takového v rodině. Neměli bychom se jim posmívat, protože oni za to nemůžou, že mají takové problémy, a nás to jednou taky potká. Je to poslední fáze našeho života, je to podobné jako u měsíce, který dorůstá a je celý, ale on roste opakovaně, ale my ne.
Máme život jenom jeden. U nás je těch fází více, první, když se narodíme, druhá, chodíme do školky a školy, třetí, když jsme dospělí, čtvrtá, kdy už jsme staří. Život krátký není, proto si lidé mládí užívají, když už jsou staří a nemohou třeba chodit, už se nikam nepodívají. Na lidech to stáří je vidět. Někteří lidé si stáří užívají, můžu si vzít příklad ze své babičky, která je aktivní, i když jí je 65 let. A to je co říct…někteří kamarádi ji obdivují, že je taková a nic ji není. Některé děti, které se posmívají starým nemocným lidem, si ani neuvědomují, že se jim to může vrátit a že oni taky budou takoví jako oni. V pubertě to s dětmi cloumá a myslí si o sobě, že jsou in, a proto se i posmívají. Prostě si to neuvědomují. Já, abych to shrnula, si myslím, že posmívat se starým lidem nemá cenu, akorát se to obrátí všechno proti vám, až budete větší. Jedna rada do života: nikdy se nikomu neposmívejte, obrátí se to třeba tak, že budete mít postižené dítě nebo se něco stane vám. Zkuste spíš těm lidem pomoct, lidé, kteří nemají rodinu, by určitě ocenili, kdybyste k nim chodili a pomáhali jim. Kristina Holcová,7.třída Recyklohraní - Enigma Už několik let jsme zapojení do projektu Recyklohraní, který má naučit šetrnému chování k životnímu prostředí, třídění odpadu, ale také nám zadává nejrůznější úkoly, my za ně získáváme body a ty potom můžeme vyměnit za nejrůznější předměty. Tentokrát jsme dostali úkol nazvaný Enigma.Z 1.stupně se zapojila 4.třída a ze druhého 6.třída. Čtvrťáci vyráběli zářivku budoucnosti (první dvě fota) a šesťáci luštili šifry,aby se dostali k nápovědě,která jim pomohla dokončit započatý příběh ( další fota a ukázky 3 prací).
Začátek tajemného příběhu, na který měli soutěžící ze 6.třídy navázat: Tak, a co teď ? Katka s Honzou strnuli. Slyšitelné cvaknutí zámku znamenalo, že se odtud jen tak nedostanou. Chata ležela na břehu jezera daleko od města. Budou-li křičet, uslyší je možná lišky a srnky, člověk jen těžko. Stáli uprostřed místnosti, která zřejmě sloužila jako obývací pokoj. Okenice byly zavřené, takže paprsky pronikly dovnitř jen sporadicky, i tak daly tušit sedačku pod okny a před ní malý stolek. Kousek od dětí stál velký jídelní stůl. Majitelé zřejmě nebyli příliš pořádní, všude se válely staré papíry, možná noviny nebo letáky, na stole talíř a na něm kvetly krásné růžice plísně, Že by nedojedená snídaně? Katka cítila, jak se jí začíná špatně dýchat, byla alergička a plísně jí vadily. Majitelé odsud museli odejít dost narychlo - židle po valené po zemi, dvířka u skříní podél nejdelší zdi zotvírané, popel z krbu rozházený po podlaze. Co se tu asi stalo? To byl tajný úkol, kterým velitel pověřil právě Katku a Honzu. Už dávno vědí že popis událostí je ukrytý právě v této chatě a právě v této místnosti , ale kde ? " Tohle po tmě nezvládneme, " přemýšlel Honza nahlas. Katka sáhla po vypínači, jenže světlo na stropě nefungovalo, Žádná další možnost, jak si posvítit, tu nebyla, okenice zamčené. Co naplat, Katka vytáhla malou baterku, ještě štěstí, že ji nosí stále u sebe, pro všechny případy. Posvítila na stůl. Oba se zarazili. To co považovali za letáky a noviny, byly stránky plné různých znaků a nesrozumitelných shluků písmen. " Šifry!" zaradoval se Honza. Jakékoli luštění ho vždycky nadchlo. Je v tom opravdu dobrý! Za svitu baterky byl brzy hotový a s úsměvem Katce ukazoval, kde najdou hledaný popis toho, co se kdysi v těchto místech událo. A tady náš příběh pro dnešek končí. Dokážete stejně jako Honza přijít na to , kde je ukrytý tajný popis dávných událostí? Poradíme Vám, že řešení je slovo které souvisí s řešením všech šifer, a je to slovo mnohoznačné. Označuje předmět i fyzikální jev. A pokračování? Tady jsou: Po chvíli přemýšlení řekl Honza Katce, že popis je ukryt ve stropní lampě. Protože byl vyšší, na dopis pomocí židle lehce dosáhl. „Tak to máme,“ řekl, „mám takový pocit….. jak to říct?“ „Že by euforie?“ napadlo Katku. „Jo, něco na ten způsob, ty jo!“ „No a co to takhle přečíst, pane vysoký ?“ „Jo, jo, v klidu,“ odbyl Katku Honza, ale pořád nepřečetl ani řádek. „No tak!“ křikla Katka a vytrhla mu papírek z ruky. „Aby se ti něco nestalo, no tak čti,“ řekl uraženě. „Tak tedy, ehm počkej, tady to nemůžu přečíst, jo, jo, mám to.“ Odkašlala si a začala číst : „Dvanáctého března 1956……..Ty jo! To je před šedesáti lety, ehm promiň….Jdou si pro mě, najdou si mě a potom mě zničí. Oni existujou, oni fakt existujou. Já jim nic neprovedl, jenom to s tou žárovkou. Proč jsem jí jenom bral, co je na ní? Vždyť je obyčejná. Možná ji uctívají, já nevím. Panebože! Už slyším, jak si pro mě jdou, už dokonce začali ničit dveře. Přiletěli sem odjinud, z jiné planety. Je mi jasné, že mě zlikvidují, asi vím jak.
Tenhle vzkaz jsem nechal na stole, ale oni to někam schovají, možná do té lampy místo žárovky. Vypadalo by to jako pravá pomsta. Takže ten, kdo tohle najde, ať mi prosím věří, oni existujou, oni fakt existu….“ „Jí,“ dořekl Honza. „Ne, existu,“namítla Katka. „Ale ne, ne , tam to je takhle napsaný. On to nedokončil, asi ho přitom zabili.“ „Hele, fakt dost, odnesem to veliteli“ řekl nakonec Honza. Když byli asi v půli cesty, vrazil do nich nějaký vysoký muž. „Hej!!“ ohradil se Honza. „Já ten papírek nemám!“ vyjekla najednou Katka. Chtěli před ním začít utíkat, ale on tam už nebyl. Po chvíli mlčení řekl Honza: „To nebude jen o papírku, tohle bude něco velkého.“ Ondra Hellmuth, 6.třída
…Honza vylezl na stůl a z objímky po ţárovce opatrně vyndal sloţený papír. Seskočil na zem a četl: ,,Všem příštím návštěvníkům. My tři kamarádi, Jakub, Jirka a Ondra, jsme se domluvili s majitelem, ţe přespíme v jeho chatě . Po dlouhé cestě z města s batohy na zádech jsme navečer dorazili na místo. Půjčeným klíčem jsme si otevřeli dveře a vyčerpaní a unavení jsme se usadili na sedačce pod okny. Okenice jsme se nesnaţili otevřít, světlo z otevřených dveří nám stačilo. Po chvíli odpočinku jsme se dohodli, ţe trochu jídla by neuškodilo. Z přinesené konzervy jsme vyndali obsah na talíř a zasedli k večeři. Vtom se venku zdvihl ohromný vichr a dokonce jsme zaslechli burácení hromu. Do komína krbu vletěl větrný vír a po podlaze rozmetal popel. Průvan zabouchl dveře a všude rozházely papíry. Venku nastalo boţí dopuštění a vichřice lámala větve, které padaly naštěstí jen kolem chaty. Škvírami v okenicích bylo vidět blesky, které stále osvětlovaly okolí. Na stropě blikalo světlo ţárovky, my jsme se krčili na ţidlích a báli se, co ţivel ještě vyvede. Najednou se ozvala velká rána a blesk uhodil přímo do sloupu elektrického vedení. Rázem jsme se ocitli ve tmě. Vyděšeně jsme vyskočili ze ţidlí a přitiskli jsme se k sobě na sedačce. Kdyţ jsme se ráno na tom samém místě probudili, bouře uţ byla pryč. Chtěli jsme z toho místa hrůzy rychle vypadnout, ale ještě před odchodem jsme vyšroubovali prasklou ţárovku a teď do objímky schováme tenhle dopis. PS: Ţárovka je v plechovce od konzervy, náhradní klíč jsme nenašli. Druhý klíč od chaty visí vedle dveří." Katka s Honzou si odemkli chatu a vydali se k domovu. Měli radost, ţe se jim úkol podařilo splnit. V plechovce od konzervy opatrně nesli zničenou ţárovku, kterou odevzdají do sběrného dvora v Semilech. Beata Strnádková, 6.třída Honza rozluštil šifru, zjistil totiž, že se plánek ukrývá za objímkou žárovky ve stropním světle. Navrhl, aby ho sundali, ale Katka věděla, že nahoru se jen tak nedostanou, jelikož strop byl 3 m vysoko. Katka si sedla do kouta a přemýšlela o tom, jak problém vyřešit. Za pár dlouhých minut se koukla na Honzu a viděla, jak přesouvá stůl pod rozbité světlo, potom dal na něj židli. Katka se pousmála a řekla: „To je pyramida ?“ Honza její tušení potvrdil. Vylezl na stůl a pak na židli, aby sundal světlo, ale mělo to háček, světlo bylo velmi pevně přišroubované. Katka se zalekla. „A co teď ?“ „ Musíme najít šroubovák,“ řekl Honza. Ale jak? „Vezmi si baterku a sviť,“ řekl Honza. Díky Honzovi se ze tmy vynořily tmavé dveře. Honza vstoupil do nové místnosti, ukázalo se že se dostal do velké dílny s nářadím. Hned vedla dveří stál velký a dlouhý ponk a pod ním uviděl šuplíky, otevřel první a z hromady šroubováků jeden vzal a utíkal k nábytkové pyramidě. Odšrouboval světlo, podíval se na špinavou žárovku a uviděl malý papírek, vyndal ho,rozbalil a přečetl jen jednu větu. Bylo tam napsáno: „ Koukej se, nevidíš, až uvidíš, pochopíš.“ Katku to vyděsilo, vzala si baterku a začala hledat něco neobvyklého, Když se dostala do dílny, v zadní části uviděla hnědou pistoli. Lekla se, zavolala na Honzu: „Honzo, Honzo, pojď se na něco podívat!“ Honza rychle
běžel ke Katce. Vzal zbraň do ruky a podíval se na zásobník, jestli není nebezpečná. V zásobníku našel jen papírek, vyndal ho a přečetl si vzkaz. Stálo tam: „V tomto domě se nikdy nic zvláštního nestalo, jen jsme chtěli, abyste si užili dobrodružství a trochu si chvíli lámali hlavu. Jestliže najdete polední šifru, dostanete se domů.“ Honza a Katka se rozveselili, ale je tu ještě jedna otázka, kde je ta poslední šifra? „Možná vím, pojď, ta pyramida… Když sem ji stavěl, viděl jsem na židli slovo kabát, bylo to morseovkou, ale znáš mě, vyluštím vše bleskem,“ řekl Honza, „ musíme tady najít nějaký kabát.“ Oba se naráz rozhlédli. „ Koukej se, támhle jeden vidím, kouknu se do kapsy. Ano, je tu klíč, tak odemkni.“ Katka a Honza se vrátili k veliteli s rozluštěnou záhadou a ještě vzali špinavou žárovku jako důkaz. Snad nakonec i ona skončí na správném místě. Anna Hrubošová, 6.třída Autorkou fiktivního dopisu o hudbě je Marie Karbanová (9.tř.)
Perličky z lavic (Z autorské dílny 9.třídy) Polovina koule – koulopolovina Zvukomalba patří do akustiky, nebo do výtvarné výchovy. (I když jde o jazykový prostředek literárního díla). Jak lze napsat slovo vjemy – třeba takto: věmi Kdo je papež – člen sekty. V matematice používáme Rudolfovo číslo. Vřešťan patří mezi pavoukovce. Mezi vejcorodé savce patří člověk,kůň a ježek. Národní obrození - 9.třída psala písemku : Co byla Česká expedice a kdo ji založil? – Byl to sjezd spisovatelů a založil B.Hrabal, poznávání Česka, výprava za poznáním světa.(Šlo přitom o nakladatelství) Čím vešly do literární historie jména V.Hanka a J.Linda? – Zfalšováním knižních dokumentů B.Hrabala. (Přitom se jednalo o autory liter.podvrhů z doby NO) S jakým typem divadla je spojeno jméno M.Kopeckého? Se Semaforem. (Což se v době NO nedá předpokládat – jde o loutkové) Dva patenty Josefa II. se týkaly hospod a změněné pracovní doby.Co je Bouda? – past na císaře, spiknutí na někoho, lež (Šlo o česky hrající divadlo) Vypálené vesnice během 2.sv.války – Lidice a Lyžáky Čím se měří síla otřesů při zemětřesení? – Na to se používá richtermetr.
Aktualita Minulé číslo našeho Větrníku s přílohou Krakonoš odeslalo vedení školy do národní soutěže dětského literárního projevu Náš svět. V kategorii školních časopisů a kolektivních prací dorazilo 36 prací. Nebylo určováno pořadí, ale porota vybrala nejlepší práce a udělila jim čestné uznání. Bylo jich šest a ta naše byla mezi nimi.
Pozvání na závěr školního roku Závěr školního roku je pro vás letos překvapením, a tak nic nezveřejňujeme. Přijďte do divadla a uvidíte.
PŘEJEME VŠEM KRÁSNÉ PRÁZDNINY ! Pozdrav z výletu zasílá i 2.třída
