Kdo se cítí být v pozici Lilith? Zvedla jsem ruku. Měla jsem pocit, že jsem jediná, kdo se k Lilith přihlásil. Přistoupila ke mně Nel, vzhledem i vystupováním velmi ženská astroložka. „ Postav se“ vyzvala mě a přiložila nad mé ruce ty své. „ Jsi Lilith, přijímáš její energii.“ Pomalu mne vedla doprostřed kruhu, utvořeného ze židlí, na kterých seděly ženy různého věku, jež se rozhodly zúčastnit se konstelace Lilith, Eva a Adam. Stejně tak vyzvala další ženy. „Kdo se cítí být Evou?“ Zvedlo se mnohem více rukou. Vybrala ženu nižší postavy, věkem mezi 50-60 lety, podsaditou blondýnku s krátkými vlasy. „ Jsi Eva, přijímáš energii Evy.“ Postavila ji naproti mně. Chvilku jsme se na sebe dívaly. Eva to však dlouho nevydržela. Bylo jí nepříjemně. Začala přecházet z místa na místo, rozhazovat rukama. „ Ty mi dáváš, holka, vůbec se mi nelíbíš.“ Nervózně přešlapovala, až nakonec odešla z mé blízkosti. Vzdálila se o několik kroků. Stála jsem nehnutě a s láskou v srdci pozorovala její rozpačité pohyby. Po nějaké době se vrátila do původního postavení, narovnala se a podívala se mi do očí. „ Evo, jak vnímáš Lilith?“ zeptala se Nel „ Už je to lepší, ale není mi to moc příjemné.“ „ A ty Lilith, jak vnímáš Evu?“ „ Je milá, taková maminka.“ Chování Evy se neustále proměňovalo. Chvilku bojovala sama se sebou, vzápětí byla bojácná a úzkostlivá. „ Nechci být taková, jsem silná.“ Postavila se zpříma, ruku v bok, jako kohout, který chce zahnat soka. Chvilku zase slabá a odevzdaná, milující Eva se slzami v očích. „ Lilith, jak vnímáš chování Evy?“ „ Když je otevřená a slabá, chci ji chránit, chci jí pomoct. Když bojuje, provokovala bych jí, aby přijala své slabosti a byla zase otevřená. “ Stála jsem v kruhu a naproti mně bojující a odevzdávající se Eva. Za několik minut se Eva uklidnila. Zadívala se mi do očí a řekla: „ Přijímám tě Lilith.“
Objaly jsme se. Plakaly dojetím. Nechtěly jsme se od sebe odtrhnout. Držely jsme se za ruce a dlouze se na sebe dívaly. Já Lilith a Já Eva. Když jsme si nejvíce užívaly jedna druhou, přizvala Nel Adama. Vybrala mou kamarádku Šárku. Postavila ji proti mně. Eva okamžitě od nás odstoupila. Začala se znovu kroutit a ohýbat. „ Bolí mě v zádech“ držela se v oblasti kříže. Nakonec skončila v předklonu před Adamem, několik kroků od nás obou. K mému úžasu skončila zcela ohnutá! „ Nemohu se na to dívat!“ nechápala jsem, proč se tak ohýbá a ponižuje se. „ Adame, jak vnímáš Evu?“ řídila konstelaci Nel „ Tak nějak rozháraně, rozpolceně. Není mi příjemně.“ „ A jak vnímáš Lilith?“ Podíval se na mě dlouhým zkoumavým pohledem a řekl. „ Nevidím ji.“ „ Co cítíš, když vidíš Adama, Lilith?“ „ Nejraději bych ho uhodila.“ Rukou v pěst jsem několikrát naznačila úder. „ A proč ?“ „ Nevím, štve mě!“ Přišla ke mně Eva. Postavila se vedle mě a chytla mě kolem pasu. Opřela jsem svou ruku o její protilehlé rameno. Cítila jsem se mnohem jistěji, když vedle mě stála. „ Adame, jak vnímáš Lilith teď?“ „ Už ji vidím, je to velice příjemné. Je taková celistvá. A Eva zrovna tak. Cítím se bezpečně. Silně.“ Byla jsem překvapená. Tak on MĚ, silnou, sebevědomou, nepřehlédnutelnou Lilith, samotnou nevidí? Vidí mě, až když je se mnou podřízená Eva, potom je teprve spokojený? Nemohla jsem to pochopit. Nel dál pokračovala v řízení. „ Jak to vnímá Lilith?“ „ Dobře, teď když mám vedle sebe Evu, Adama nepotřebuji. Jsem spokojená. “ „ Nepotřebuješ Adama?“ „ Ne, k čemu by mi byl dobrej?“ Chvíli jsme tak stáli, Lilith, Eva a Adam. Spojoval nás pohled očí. Viděla jsem Adama, ale cítila jsem pouze Evu. Byla jsem spokojená, smířená. V tom se mě Eva pustila a stoupla si přede mne, mezi mne a Adama.
„ Tak takhle teda ne! “ řekla jsem razantně a odstrčila jsem Evu tak, aby zase stála vedle mě a já měla Adama před sebou. V místnosti propukl smích. Já jsem samu sebe také překvapila. „ Co se děje Lilith?“ „Nebude stát přede mnou, já jsem tady pro Adama “ „Jsi ta první, nechceš být ta druhá?“ „ Rozhodně nechci a nebudu ta druhá! To raději nebudu vůbec. “ „Je přeci jasné, že Evino místo je vedle mne.“ Pokračovala jsem. „ Čeho se bojíš Lilith?“ Pokrčila jsem rameny. Nemám pocit, že bych se něčeho bála. Spíše cítím zlobu. Pomyslela jsem si. „ Cítíte se zranitelná před Adamem? “ „ Ne.“ Razantně jsem nesouhlasila. Cítila jsem se sebejistě a s Evou vedle mě i spokojeně. Jak by mě asi Adam mohl zranit? Mě, silnou Lilith. Nel nereagovala a nechala mě prožít si svůj pocit. Pak se otočila k ženám a řekla. „ Přidáme Zranitelnost. Kdo z Vás žen se cítí být Zranitelností?“ Začala jsem pociťovat úzkost. Má sebejistota se pomalu vytrácela. Jakoby z dálky jsem slyšela Nel říkat: „ Jsi Zranitelnost. Přijmi její energii.“ Stála jsem jak zmrazená. Nechtěla jsem se otočit. Náhle jsem ucítila, jak mě někdo bere za ruku a odvádí mne od Evy a Adama. Nel mě postavila před vysokou blondýnku, které po tváři stékaly černé slzy. Slzy rozpouštějící maskaru a veškerou mou sílu. Stojíc tváří v tvář Zranitelnosti jsem se cítila oslabená. Abych zakryla svou nejistotu, posilovala jsem vztek. Nechápala jsem, proč pláče. Nejraději bych jí řekla, ať nefňuká, ale kousek ve mně k ní cítil lítost a chtěl ji obejmout. Tyto dva protichůdné pocity se ve mně praly a postupně se střídaly. Chvíli převažovala zloba a chvíli lítost. Z ničeho nic se vedle mne objevila Eva. Moje záchrana. „ Vezmi si Zranitelnost ty, Evo.“ „ Ty jsi ta citlivá. Vezmi si ji ty. Já ji nechci.“ Eva na mne pohlížela se soucitem a očima mne povzbuzovala k přijetí své zranitelnosti.“ Pravá šíje mi úplně ztuhla, bolest šla až do křeče. Prohmatávala jsem si svaly a snažila se je uvolnit. Ošívala jsem se a kroutila. „ Ach bože, nechci ji. Nechci zranitelnost. Evo, prosím, vezmi si ji, pomoz mi!“ žadonila jsem v duchu. Eva však spjatá se zranitelností, mě nekompromisně vyzývala k přijetí.
Není cesty ven. Měla bych ji přijmout. Vždyť je docela milá. Odevzdaně stála, plakala a trpělivě čekala. Má tvrdošíjnost pod její něhou tála. Pomalinku jsem přicházela ke smíření. Cítila jsem, že ji přijímám. „ Lilith, řekni Zranitelnosti: Po staletí jsem tě popírala. Schovávala tě v temnotě.“ Polkla jsem na sucho. Přeci po mně nemůže chtít, abych přiznala, že jsem si vědoma existence mé vlastní zranitelnosti. Nemohu, nemohu vyslovit tíživá slova, otřásající mou sebejistotou. „ Lilith, řekni Zranitelnosti, co jsi s ní udělala.“ Vybízela mě Nel. „ Nahlas?“ řekla jsem se zlomeným hlasem a z očí se mi začaly řinout slzy. Zranitelnost plakala a dychtivě očekávala má slova. Nel přikývla. „ Ještě ne, ještě nejsem připravená…“ prosila jsem „ Lilith, řekněte: Po staletí jsem tě popírala….. “ Eva i Zranitelnost mě očima vybízely. Nel trpělivě, ale nekompromisně čekala. I ostatní ženy v místnosti čekaly tiše a napjatě, až dané vyslovím, snad za ně všechny. No dobrá, co zbývá. Zhluboka jsem se nadechla. „ Po… staletí …. Jsem …. Tě popírala….. , skrývala tě v temnotě...“ Mezi slovy jsem vzlykala. Srdce mi bušilo. Bolest v zádech však polevovala. Nel popošla a stoupla si několik kroků za mne. „Respektuji tě a uctívám tě.“ Našeptávala mi. Co, to ještě není všechno?! Jak respektuji tě? Copak mohu respektovat a uctívat zranitelnost? „ Ne, to nemohu. “ odmítla jsem a zároveň s prosbou v očích žadonila, ať nemusím už dál pokračovat. „ Co by to pro tebe znamenalo, Lilith? Co by znamenalo, kdyby si respektovala Zranitelnost?“ „ Přijetí, musela bych ji přijmout….“ Cítila jsem rozpínající se bolest a tlak na hrudi. „Tak …“ povzbuzovala mě Nel Tak jo, už jsem došla až sem, tak to dám. Co mohu ztratit… Pomalu a nejistě jsem vyslovila: „Respektuji tě a uctívám tě.“ Pak jsem to ještě několikrát zopakovala. S každým vyřčením se tělo uvolňovalo. Napětí v šíji odešlo spolu s mou urputnou snahou popřít v sobě zranitelnost. Lilith, Eva i Zranitelnost se objaly, usmířily se a já pocítila velkou úlevu a vděčnost. Všechny tři ruku v ruce a se slzami v očích jsme předstoupily před Adama. „ Lilith, řekni Adamovi, že tě zranil, že tě to bolelo.“
Znovu jsem se rozplakala. Cítila jsem bolest Lilith, která se stáhla do temnoty, protože Adam nepřijal její rovnoprávnost, její podstatu. „ Adame, ranil jsi mě.“ V mém srdci se rozpínala touha Lilith, přání, aby ji Adam vysvobodil z temnoty, přišel si pro ni a pochopil ji. Ale on místo toho požádal boha, aby mu stvořil Evu. Podřízenou, bez názoru a nevzpurnou. Přesný její opak. „ Adame, řekni Lilith, že ti moc chyběla, že si ji nechtěl ranit. Že si po ní moc toužil.“ Adam vše zopakoval. Všichni jsme plakali. Lilith, Eva, Zranitelnost i Adam. Drželi jsme se za ruce, pláč ustával, zůstala jen láska. „ Adame, jak se cítíš?“ „ Cítím se velmi dobře. Vidím celou ženu, sjednocenou, celistvou.“ Přišla k nám Bohyně. „ A teď? Jak se, Adame, cítíš teď?“ „ Velmi mužný, silný, ukotvený. Mám svou ženu, mám svou bohyni. Jsem celistvý. Jsem.“ Objali jsme se a v objetí chvíli setrvali. Nel vyzvala ženy sedící v kruhu, aby si stouply za Adama a vyzkoušely si jeho energii. Energii pevnou, zemitou, stabilní. „ Stoupněte si za osobu, jejíž energii chcete zakusit.“ Vyzývala dále Nel. Lilith, Eva, Zranitelnost, Bohyně a Adam. Stáli jsme v kruhu, propojeni. Dívala jsem se Adamovi do očí, posílena energií ostatních mých žen. Za Adama se postupně řadily ženy, které si chtěly vyzkoušet mužskou energii. Do mne se vlilo daleko silnější uspokojení. Jakoby na mou sílu, kdy jsem si uvědomovala Lilith, Evu, Zranitelnost a Bohyni, nestačil jen jeden muž. Jakoby každý jeden z nich byl schopen uspokojit jen některou z mých částí. Srdce se rozpínalo, láska se šířila celým mým tělem, dech se mi zpomaloval. Propadala jsem se do hlubokého klidu a sjednocení. V jeden jediný okamžik se v mém srdci spojila Zranitelnost, Eva, Lilith a Bohyně. Mé oči se spojily s Adamovými. „ Můj pane, odpusťte, miluji Vás.“ V ten jeden jediný okamžik, kdy došlo k propojení všech mých částí, jsem ucítila neskonalou sílu, našla jsem ji ve vděčnosti, lásce, pokoře, v Lilith, Evě, Bohyni. Plně odevzdána Adamovi, spojena se všemi mými ženami, spojena s bohem. Já a Adam…, žena a muž …….sjednoceni. Beze strachu, bez touhy, bez vášně, bez žárlivosti, bez zranění, bez žádostivosti, bez bolesti, bez utrpení. Tichá všeprostupující láska.
